Purim 2009 - MaskilSvátek má mnoho názvů, z nichž každý vypovídá o jeho charakteru,...

7

Z obsahuŽidovské náhrobky – Umění symbolů (4) 4

Židovské osvícenství 6

Purim v Mánesu aneb 10vyhráli jsme nad Hamanem?

KrátceCo však hrozilo v Egyptě synům Izraelevíce než fyzické zotročení a vyčerpání,byla úplná duchovní asimilace, ztotožněníse s egyptskou polyteistickou koncepcí.Tím by časem nejen kulturně, ale takéfyzicky splynuli s Egypťany a zmizeli byz povrchu zemského. Synové Izraele bypřestali existovat. Proto muselo přijít nej-dříve fyzické osvobození – Exodus –????? ???? (jeci’at micrajim), neboťpouze fyzicky svobodný lid může v plnémrozsahu přijmout a ocenit duchovní svo-bodu, kterou mu Hospodin daroval nahoře Sinaj.

Rabín Daniel Mayer

Židovské osvícenství (hebrejsky haskala)se obrací k vlastnímu rozumu (hebrejskysechel, v jidiš sejchl – v kořenu slova has-kala), ale zároveň i k objetí vlastní židov-ské tradice. Význam Mosese Mendelssoh-na přesahoval židovství. Byl označovánjako berlínský Sokrates. Dokonce i antise-mité, kterých tehdy nebylo poskrovnu, při-jali tento titul a považovali ho za výjimku,která v jejich očích potvrzuje pravidlo.

Rabín Tomáš Kučera

V přehrabované korespondenci mě alenejvíc zaujal vlastní rukou podepsanýdopis někdejšího senátora Johna F. Ken-nedyho, v němž odpovídá na můj dopis.Bez zajímavosti rovněž není datum jehopsaní, stejně jako poštovní razítko:3. listopadu 1960 – necelý jeden týdenpřed jeho prezidentským zvolením. V tédobě jsem byl v USA pouhé čtyři měsíce.Doba tehdy pro mě pramálo veselá.

Ota Ulč

21. dubna 2009 od 14 do 17 hodin bude-me na náměstí Míru v Praze už počtvrtéčíst jména obětí šoa. Připojte se k náma uctěte tak památku těch, kteří bylikvůli svému židovskému původu běhemdruhé světové války pronásledováni,vězněni a zavražděni. V Den holocaustua hrdinství, hebrejsky „Jom ha-šoa ve-ha-gvura“, se vzpomíná na památku šes-ti milionů zavražděných Židů i na židov-ské hrdiny bojující proti nacistům. Konáse v den zahájení povstání ve varšav-ském ghettu v roce 1943.

Terezínská iniciativaNadační fond obětem holocaustu

Ročník 8Nisan 5769Duben 2009

Fo

to M

ilan K

alin

a

Purim 2009Ivan Kohout čte z novéhosvitku Megilat Ester

Maskil_duben_2009.qxd 25.3.2009 13:59 Str. 1

Svátek má mnoho názvů, z nichž každý vypovídá o jeho charakteru, například

-svátek mace – (chag ha-macot) חג המצותsů – nekvašených chlebů (Ex 12,15), חג svátek překročení – (chag ha-pesach) הפסח(Ex 12,13.23), kdy Hospodin překročil – mi-nul příbytky synů Izraele a nehubil tam pr-vorozené, חג האביב (chag ha-aviv) – svátek měsíce avív, t.j. nisan (Ex 13,4), v němž se uskutečnil východ z Egypta a konečně חג ,svátek svobody – (chag ha-cherut) החרותkdy naši předci vyšli z Egypta, z domu otro-ků, a fyzicky se stali svobodným lidem. Mě-síc nás dělí od Purimu do Pesachu. Během jednoho měsíce si připomínáme dvě jedineč-né události v historii starověkého židovstva, jejichž význam a duch je dodnes nedílnou součástí naší kolektivní paměti.

Purim, který jsme slavili před měsícem, je vzpomínkou na הצלה פיזית (hacala fi zit) – fyzickou záchranu Židů perské říše, kdy byl zmařen Hamanův záměr vyvraždit všechny Židy během jednoho jediného dne ve všech 127 provinciích impéria (Est 3,13). Hama-nova nenávist ke všem Židům vycházela z jeho etnické příslušnosti k Amálekiťanům (byl vzdáleným potomkem amáleckého krá-le Agaga), úhlavním nepřátelům synů Izrae-le již od jejich východu z Egypta (Ex 17,8). Tato věky pěstovaná a ničím neopodstatně-ná bytostná nenávist se měla Hamanovým přičiněním proměnit v genocidu. Tehdy, v „poslední minutě“, Hospodin prostřednic-tvím Ester a Mordechaje, zmařil Hamanovy plány. V tomto případě Bůh zachránil svůj lid skrytým zázrakem – בנס נסתר (be-nes nistar). Připomeňme, že v Esteřině svitku se nesetkáme s Jeho jménem.

Pesach, který právě budeme slavit, je vzpomínkou na הצלה רוחנית (hacala rucha-nit) – duchovní záchranu našich předků. Jak jsem výše uvedl, onen moment výcho-du z Egypta byl pro naše otce především fyzickým osvobozením. Východ z Egypta znamenal zlomení jha otroctví – עול עבדות (ol avdut), pod nímž živořili a umírali na gran-diózních stavbách Ramsese II. spolu s ne-spočetnými tisíci dalších otroků. Starověký Egypt byl zcela závislý na otrocké práci, čímž ho lze charakterizovat jako opravdový „dům otroků“ nebo „dům otroctví“ – בית jak je uvedeno v prvním ,(bejt avadim) עבדיםpřikázání Desatera: „Já jsem Hospodin...který tě vyvedl z egyptské země, z domu ot-roctví“ (Ex 20,2). I když vezmeme v potaz opravdu nelidské podmínky, v nichž otroci v Egyptě žili, a tvrdé a mnohdy až sadistic-

ké zácházení s nimi, přesto nemůžeme tento stav označit za jakousi systematickou ge-nocidu synů Izraele. Otrok, aby mohl plnit stanovenou pracovní normu, musel dostávat určitou denní porci stravy a muselo mu být dopřáno několik hodin odpočinku. Egypťané (až na výjimku jediného faraónova nařízení o usmrcení novorozenců mužského pohlaví z doby Mojžíšova narození) jistě neměli zá-jem na smrti svých otroků, které potřebovali na práci, ale nelidské podmínky, těžká vyčer-pávající práce a nemoci učinily své.

Co však hrozilo v Egyptě synům Iz raele více než fyzické zotročení a vyčerpání, byla úplná duchovní asimilace, ztotožnění se s egyptskou polyteistickou koncepcí. Tím by časem nejen kulturně, ale také fyzicky splynuli s Egypťany a zmizeli by z povrchu zemského. Synové Izraele by přestali exis-tovat. Proto muselo přijít nejdříve fyzické osvobození – Exodus – יציאת מצרים (jeci‘at micrajim), neboť pouze fyzicky svobodný lid může v plném rozsahu přijmout a ocenit duchovní svobodu, kterou mu Hospodin da-roval na hoře Sinaj.

V kiduši pro erev šabat čteme tato slova: „neboť on je prvním dnem ze svatých shro-máždění, vzpomínkou na východ z Egyp-ta“. Každý se může zeptat, jak souvisí svě-cení šabatu s východem z Egypta? Vždyť šabat je vzpomínkou na stvoření světa, kdy Hospodin po šesti dnech tvořitelského díla sedmého dne odpočíval (Gn 2,1-3). Také čtvrté z Desatera přikázání nám ukládá za povinnost dodržovat sobotní odpočinek. V této souvislosti je opět vzpomenuto šes-tidenní Hospodinovo tvořitelské dílo, nikoli však východ z Egypta (Ex 20,8-11). Vysvět-lení je zcela prosté, my si však obyčejně jeho historický význam ani neuvědomujeme, byť je skryt v našem podvědomí. Kdyby nebylo východu z Egypta – יציאת מצרים, nebylo by židovského národa a tudíž by nebylo nikoho, kdo by světil a dodržoval šabat. Proto také svátek Pesach má v našem roce významné postavení. Pesach je prvním ze tří tzv. pout-ních svátků – שלש רגלים („šaloš regalim“ – Pesach, Šavuot, Sukot), kdy naši předci pu-tovali do Jeruzaléma a přinášeli do Hospodi-nova chrámu oběti a dary. Také měsíc nisan, v němž se uskutečnil východ z Egypta, byl Hospodinem ustanoven prvním měsícem našeho roku (Ex 12,2). Na rozdíl od Purimu, před a při východu z Egypta byl Hospodi-nův plán osvobození synů Izraele založen na viditelných zázracích – נסים גלויים (nisim glujim). Každý viděl deset ran, kterými Bůh

trestal faraóna a Egypt ještě před vyjitím, rozdělení Rákosového moře, seslání many a křepelek na poušti, vodu ze skály a darová-ní Tóry na hoře Sinaj.

Každoročně zahajujeme svátek čtením pesachové hagady, jejíž slova jsou nejen poučná, ale také vždy aktuální: „Neboť ne-povstal proti nám pouze jeden, aby nás zni-čil, nýbrž v každé době povstávají proti nám, aby nás zahubili, avšak Svatý, buď požeh-nán, nás vždy zachraňuje z jejich rukou.“

Rabi Moše Hamon byl osobním lékařem tureckého sultána Sulejmana I. Kanuniho (1520–l566), který měl dobrý vztah k Ži-dům, což jistě způsobil vliv rabi Mošeho Hamona. Kdo však Židům záviděl a chtěl se jich zbavit, byl sultánův místokrál. Ten při-kázal, aby vykopali podzemní chodbu, která by vedla z jeho paláce pod sultánovu ložni-ci. V noci, když se sultán ukládal k spánku, slyšel z podzemí hlas, který k němu hovořil: „Sulejmane, Sulejmane, do kdy budeš klidně spát? Kdy se konečně probudíš a pomstíš se na Židech? Nechť je navždy jméno Izraele zatraceno!“ Sultán se vylekal a zeptal se: „Kdo jsi ty, který se mnou mluvíš?“ Z pod-zemí se mu dostalo odpovědi: „Neboj se, tvůj prorok Muhammad k tobě hovoří. Poslechni mne a zahub všechny Židy a přivlastni si je-jich majetek.“ Sultán se vyděsil, ale nakonec si řekl, že to bude jistě nějaký přelud. Avšak druhé noci se opakovalo totéž, což sultána přesvědčilo, že se nejednalo o přelud. Druhé-ho dne si nechal sultán zavolat rabi Mošeho Hamona a sdělil mu, že prorok mu přikázal zničit všechny Židy. Rabi Moše celý zesinal a úpěnlivě prosil sultána, aby Židům neško-dil. Sultán však řekl, že se nemůže protivit slovům proroka a vyzval rabi Mošeho, jestli chce, aby se v noci spolu s ním na vlastní uši přesvědčil. Rabi Moše souhlasil. Oba pak slyšeli z podzemí stejná prorokova slova. Ráno dal sultán rabi Mošemu koně a přiká-zal mu, aby jel co nejrychleji z města a za-chránil si tak život, neboť on musí vyplnit prorokovo přání. Rabi Moše odjel, jak mu sultán přikázal. Na cestě se mu náhle zjevil jakýsi muž a ptal se ho, kdo je a kam jede. Rabi Moše mu vyprávěl celou historii se sul-tánem. Muž řekl rabi Mošemu, aby se vrátil zpět k sultánovi a oznámil mu, že se na cestě setkal s prorokem Elijášem, který chce sul-tánovi vyjevit pravdu. Rabi Moše se vrátil a řekl sultánovi, že mu bude k dobru setkání s prorokem Elijášem, který na něho již čeká v palácové zahradě. Sultán vyšel do zahrady a tam se mu zjevil prorok Elijáš a pravil mu:

Ve středu večer, 8. dubna, zahájíme tradiční sederovou večeří náš osmidenní svátek Pesach.

Boží zásahy do života národa i jednotlivce (úvaha k svátku Pesach)

2 Duben 2009


„Slyšel jsem o všem dobrém, co jsi pro Židy vykonal, za to tě Bůh odmění, ale tentokrá-te jsi velmi pochybil. Ten, kdo vztáhne ruku na židovský národ, tomu nebude odpuštěno!“ Sultán chtěl odpovědět, že to není z jeho hla-vy, ale že pouze plní prorokovu vůli, když ho Elijáš v odpovědi předešel: „To, co má vypadat jako prorokova vůle, je zločinný plán tvého místokrále, který chce, abys ude-řil na Židy. Bůh tě za to potrestá a on pak usedne na tvůj trůn. Chceš-li se přesvědčit o pravdivosti mých slov, nech odstranit mra-mor pokrývající podlahu tvé ložnice a velmi rychle objevíš podzemní chodbu, která vede do jeho domu. Odtud jsi přece každou noc slyšel onen tajemný ‚prorokův‘ hlas!“ Sultán učinil vše, co mu Elijáš poradil, a prorokova

slova se potvrdila. Místokrál byl za svůj zlo-činný plán, který mohl stát tisíce nevinných životů, po zásluze popraven a turečtí Židé byli zachráněni. Tento příběh ne nepodobný příběhu zachráněných Židů v perské říši, jak jej známe z Esteřina svitku, nám připomíná výše uvedená slova o aktuálnosti Božích zá-sahů do života národa i každého jednotlivce. Jistě si každý z nás připomene chvíle, kdy pocítil, že se během jediného okamžiku situ-ace obrátila a co vypadalo jako beznadějné, se ukázalo jako osvobození. Tak každý z nás prožívá slova hagady a svůj osobní „východ z Egypta“. Všem čtenářům a příznivcům חג הפסח כשר ושמח (Chag ha-pesach kašer ve-sameach)!

◗ Rabín Daniel Mayer

židovský rok

3

Program Bejt Simcha

duben 2009STŘEDA 8. DUBNA

od 18 hodin v restauraci Mánes

Pesachový seder(viz pozvánka na této straně)

SOBOTA 11. DUBNAod 10 hodin v Bejt Simcha

Ranní sobotní bohoslužbas Masorti a rabínem Ronaldem

HoffbergemV pátek 17.4. se bohoslužba v Bejt Simcha

nekoná. Místo toho Vás zveme na Kabalat

šabat s rabínem Kučerou v restauraci Mánes

(viz pozvánka na této straně).

PRAVIDELNÉ AKCE

Kabalat šabat každý pátek od 18 hodin

HODINY PRO VEŘEJNOST

až do odvolání pouze po předchozítelefonické dohodě

Bejt SimchaMánesova 8, 120 00 Praha 2

Telefon: 222 251 641, 724 027 929E-mail: [email protected]

Web: www.bejtsimcha.cz

Nisan 5769

Bejt Simcha ve spolupráci s FŽO a WUPJ (Světovou unií progresivního judaismu) srdečně zve na:

KABALAT ŠABAT S RABÍNEM TOMÁŠEM KUČEROUpátek 17. dubna od 18 hodinv restauraci Mánes (Masarykovo nábřeží 250, Praha 1)

Kabalat šabat, společná večeře, přednáška rabína KučeryVstup: 50 Kč dospělí, 30 Kč studenti, děti do 12 let zdarma • pouze pro přihlášené • počet míst je omezen

• přihlášky na adrese [email protected] nebo na telefonu 724 027 929 do úterý 7. 4.

JAK ZÍSKÁVAT MASKIL?a) v elektronické podobě na www.maskil.czb) v tištěné podobě za cenu poštovného a bal-

ného; pošlete, prosím, svoji žádost na adresu BejtSimcha, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, telefon: 724 027 929, e-mail: [email protected];výše poštovného a balného je v ČR minimálně250 Kč ročně; uvedený obnos nám laskavězašlete složenkou nebo na bankovní účetčíslo: 86-8959560207/0100 u Komerční banky,variabilní symbol je 88888 (5x8), v popisu platbyuveďte, prosím, své jméno.

Bejt Simcha srdečně zve na

PESACHOVÝ SEDERve středu 8. dubna 2009 od 18 hodin

v restauraci Mánes (Masarykovo nábřeží 250, Praha 1)Vstupné – pro členy FŽO: dospělí 200 Kč, studenti 150 Kč; pro nečleny FŽO:

dospělí 300 Kč, studenti 250 Kč; děti do 10 let vstup zdarma. Přihlášky v Bejt Simcha (e-mail: [email protected], telefon: 724 027 929) nejpozději do středy 1. dubna.

Bejt Simcha a World Union for Progressive Judaism (WUPJ) vás srdečně zvou:

ŽENY V JUDAISMUsséérriiee ttřříí ppřřeeddnnááššeekk Sylvie Wittmannovévv rráámmccii vvzzdděělláávvaaccííhhoo ccyykklluu RRůůzznnéé cchhuuttěě jjuuddaaiissmmuu::

2222.. dduubbnnaa:: ŽŽiiddoovvsskkéé mmyysslliitteellkkyy aa iinntteelleekkttuuáállkkyybojovnice ducha

2299.. dduubbnnaa:: ŽŽiiddoovvsskkéé oobbcchhooddnniiccee aa mmaattkkyy bojovnice tělem i duchem

66.. kkvvěěttnnaa:: DDnneeššnníí žžeennyy oorrttooddooxxiiee aa rreeffoorrmmyy nové boje se starými klišé

přednášky se konají vždy vvee ssttřřeedduu oodd 1188..3300 hh na Židovské obci (sál ve 3. patře), Maiselova 18, Praha 1.

Vstup 30 Kč na celou sérii přednášek, 15 Kč jednotlivá přednáška

Různé chutě JUDAISMU

další informace o programu Různé chutě judaismu na e-mailové adrese: [email protected] nebo na telefonu 724 027 929


Symboly činností a povolání 4. část

4

Jedním z důvodů existence židovskéhonáhrobku je udržení povědomí o člověku,který na místě pohřbu leží. Zemřelého cha-rakterizuje nápis a v některých případecho něm vypovídá i výtvarná podoba ná-hrobku. Za samostatnou skupinu lze považo-vat znamení, která upozorňují na činnosti,povolání nebo funkce, které dotyčný vyko-nával a které vystihují ukončený život. Škálarozsahu těchto znamení je široká a nesou-rodá. Na prvním místě je třeba jmenovat čin-nosti vykonávané levity a koheny. Smyslemjejich zobrazování na náhrobcích bylo zdů-raznit dědičně předávané povinnosti. Počet-nost těchto vyobrazení je značná. Výtvar-ného zobrazení se dočkala také většinačinností potřebných pro existenci a chodžidovských obcí v diaspoře, spojenýchs jejich náboženským životem. Některéběžné profese směli Židé provozovat jenuvnitř svých komunit, jiné jim byly od stře-dověku zapovězeny a povoleny až v průběhu19. století. Příklady nacházíme výtvarnězpracované v symbolice náhrobků. Za sou-část různých druhů činností je možné pova-žovat také konání dobra a jeho rozličné pro-jevy. Skutky lásky a milosrdenství tvoříjeden z pilířů judaismu a výtvarné zpodob-ňování dobročinnosti odráží specifiku židov-ského myšlení.

Činnosti vyplývající z funkcívykonávaných v Chrámu

Kmen Lévi hraje v judaismu mimořád-nou roli. V historii lidstva je zcela unikátní,že se udrželo povědomí o jeho kontinuitě podobu několika tisíciletí, jak je tradovánou potomků Léviho, třetího syna praotceJákoba. „Muž z domu Lévi si vzal dceruz pokolení Léviho“ (Ex 2:2), a z tohoto

svazku pocházeli nejméně tři důležití souro-zenci: Áron, Mojžíš a jejich sestra Mirjam.Áron se stal prvním knězem – kohenem,ostatní mužští příslušníci rodu Lévi jehopomocníky. V ženské linii kmenová anirodová posloupnost nepokračuje.

I pravil Hospodin Mojžíšovi řka: „Přiveďkmen Leviův a postav jej před Aharonakněze, aby ho obsluhovali. A ať dělají službyjeho pro celou obec před stanem úmluvy, abykonali službu příbytku. A odevzdej levityAharonovi a synům jeho, odevzdáni jsou muze synů Jisraele. AAharona a jeho syny usta-novíš za kněze, aby dbali o svůj kněžskýúřad…“ (Nu 3: 5 – 10).

Koheni (motiv žehnajícíchkohenských dlaní)

Původně byli koheni, hebrejsky kohanim,povoláni provádět obětní a jiné povinnosti veStanu úmluvy a později v Chrámu. Stali seprostředníky mezi Bohem a lidem Jisraele.Pouze velekněz – kohen gadol – směl jedinýden v roce, o Jom kipur, svátku smíření, vejítza oponu do Nejsvětější svatyně, pronéstJméno Boží a přinášet požehnání na celouzemi a veškeré jeho obyvatelstvo. Po zničeníChrámu povinnosti kohenů částečně přetr-valy, jejich činnost však byla značně reduko-vána a měla dopad pouze na místní komunitu.Koheni provádějí požehnání přítomných –birkat kohanim – a právě kohenské žehnajícíruce představují hlavní výtvarný symbol nanáhrobcích kohenů. V českém a moravském

prostředí se vyskytují se od konce 16. století,nejstarší doklady jsou na Starém židovskémhřbitově v Praze i na dalších hřbitovech(Ivančice). Ve stejné době se vyskytují také nasynagogálních textiliích, rukopisech a tiscích.Paralelně existují náhrobky kohenů výtvarnětímto symbolem nezdobené. Příslušnostk rodu kohenů, tedy označení ha-kohen, můžebýt zmíněna pouze v textu. Kohenské žehna-jící dlaně jsou obvykle na náhrobcích zachy-ceny v podobě hebrejského písmene šin, sym-

Duben 2009

Obr. 1 Náhrobek Šemuela, syna Aharona Katze, 1726,židovský hřbitov, Brandýs nad Labem, okr. Praha--východ

Obr. 3 Náhrobek Benjamina, syna Jicchaka Segala,1732, židovský hřbitov, Rabí, okres Klatovy

�

Židovské náhrobky –umění symbolů

Obr. 2 Náhrobek Aharona ben Jaakova ha-Kohena Katze původem z Jevíčka, zřejmě kopie podle náhrobkuz roku 1770, židovský hřbitov, Brno, přeneseno pravděpodobně z Boskovic, detail


historie

Nisan 5769 5

bolizujícího Boží přítomnost – šechinu,i jedno ze jmen Božích – Šadaj. Symbolrukou bývá umístěn většinou v horní částináhrobku. Na hřbitovech v Brandýse nadLabem (na několika náhrobcích z let1726–1772), obr. 1, nebo v Libochovicích(1736) je tento motiv doplněn písmeny KCvepsanými do reliéfu dlaní a zkracujícímisousloví kohen cedek – kněz spravedlnosti. Vevšech těchto případech šlo o náhrobky osob,jejichž rodinné jméno bylo Katz. Do motivužehnajících rukou se někdy zapisovala i jiná

sdělení, jako počátek eulogie, chvalozpěvu namrtvého (Boskovice, 1771), datum úmrtí(Čichtice, 1784) nebo zkratka titulu (Úsov,1742).

Výtvarná podoba žehnajících rukounedovolovala příliš modifikací, proto sez tradičního řešení vymyká poměrně málopřípadů. Zcela mimo běžné užití je motivjedné ruky označující náhrobek MordechajePriestera ve Voticích a jeho ženy (1850).Neobvyklé svým umístěním je vyobrazeníkohenských rukou v dolní části náhrobku(Šafov, 1825).

V souvislosti s žehnajícíma rukamakohena bývá někdy zobrazena nebo zmíněnakoruna kněžství představující jednu ze čtyřkorun popsaných v traktátu Pirkej avot.Nápis určující druh koruny – keter kehuna –může být zapsán přímo do obrazu žehnají-cích dlaní. (Náhrobek Aharona ben Jaakovaha-Kohena Katze z Jevíčka byl přenesen doBrna z Boskovic a zřejmě je kopií podle ori-ginálu z roku 1770, obr. 2.) Také kohenskénáhrobky chlapců nesly symbol rukou (např.v Brandýse nad Labem). Dědičná liniekohenů a levitů pokračuje pouze v mužskéčásti populace, proto se na ženských náhrob-cích kohenský symbol obvykle nevyskytuje.Existují však výjimky a jednou z nich je ná-hrobek se symbolem žehnajících rukouz konce 16. století v Ivančicích. Naprostouvětšinu náhrobků na našem území tvoříkameny typu stély, kohenský symbol sevyskytuje také na dvou tumbách: rabínaŠacha (Šabtaje ben Meira ha-kohena), 1662

v Holešově, a rabína Aharona MošehoNeudy, 1835 v Lošticích.

Na koheny byly vzneseny mimořádnépovinnosti a týkaly se jich i mimořádnézákazy. Jejich styk s mrtvými je rituálněposkvrňoval, takže jejich vstup na hřbitovbyl omezen pouze pro pohřby nejbližšíchpříbuzných (Lv 21:1-4). Z těchto ustanovenívyplývala i praktická řešení: hroby kohenůbývaly umístěny pohromadě při kraji hřbi-tova, v dohledu bočními tzv. kohenskýmibrankami. Tak mohli pozůstalí uskutečnitnávštěvu hrobu blízkých, aniž by muselivstoupit na půdu hřbitova. Na levity se ome-zení styku s mrtvými nevztahovala.

Levité (motiv levitské konvicenebo soupravy)

Levité, hebrejsky levijim, byli původněvybráni, aby sloužili ve Stanu úmluvy. Totoprivilegium získali místo prvorozenéhokmene (Nu 3:12), který je ztratil uctívánímmodel v podobě zlatého telete. V Chrámuprováděli levité různé úkoly a služby, po jehozničení zůstalo mezi jejich výsadami omý-vání rukou kohenům před proneseným pože-hnáním. Tato skutečnost dala vznik vyobra-zení levitských znamení – konvice, konvices mísou nebo konvice nalévající vodu, kterénahradily původní kijor – nádobu, kteráv Chrámu sloužila k tomuto účelu. Stejně takjako u kohenů, také u levitů nebyla výtvarnásymbolika užívána na náhrobcích pravidelněa důsledně, avšak texty náhrobních nápisůzmiňují příslušnost ke kmeni levitů označe-ním ha-levi nebo zkratkou SGL zachycujícíslovní spojení kníže levitů.

Na rozdíl od motivu kohenských dlanímá znamení levitů mnoho typologickýchvariant. Od 16. století se užíval motiv samo-statné konvice, obr. 3, případně v 17. stoletídvou konvic symetricky umístěných (Ta-chov, Pohořelice). Teprve později ke konvicipřibyla mísa zobrazovaná v různých modifi-kacích. Od 19. století se motiv rozšiřuje

o konvici, kterou drží ruka levity nalévajícívodu (Pacov), obr. 4. Výjimečně se na náh-robku levity objeví kompletní výjev – rucelevity, které vodu z konvice nalévají, i rucekohena, které jsou omývány (Osoblaha1812), obr. 5. Doprovodnými motivy ústřed-ních levitských symbolů byla většinou zví-řata vyjadřující jméno zemřelého (např. lvi,jeleni, medvědi).

Problém nastává v případech, kdyvýtvarné sdělení neodpovídá epigrafice ná-hrobku: v Kolíně na náhrobku Šeloma, synaEliezera, řečeného Zalmana Bentiga (1590),obr. 6, a na náhrobku Eliezera, syna Mošeho,(1615/1618) příslušnost ke kmeni levitů zmí-něnou v nápise nenajdeme. Zůstává otázkou,

zda výrazné reliéfy konvice jsou interpreto-vatelné jako symboly levitů. Oproti zvyklos-tem se obvyklý levitský symbol výjimečněvyskytuje i ve výzdobě náhrobků žen. Levit-skou konvici najdeme např. na náhrobcíchv Dobrušce, Habrech, Pohořelicích a Morav-ském Krumlově.

Náboženské povinnosti žen(motiv rozsvíceného svícnu,případně ženských rukou)

Téma rukou je na náhrobku zobrazovánotaké z odlišného důvodu než jako upozor-nění na činnost kohenů, a vyjadřuje protozcela jiný obsah. Na náhrobcích žen připo-míná modlitbu, kterou ženy provádějív domácnosti po zapalování šabatovýchsvící v pátek navečer před počátkem šabatua při níž si rukama zakryjí obličej. Obvyklebývá motiv rukou zobrazován současně sezapáleným svícnem. Nejčastější použití jedoloženo v aškenázském prostředí východněod našich zemí, v Čechách a na Moravětento motiv nezdomácněl. Nalézáme jej ažpočátkem 20. století na náhrobku, kterýzobrazuje zapálený svícen a který byl vytvo-řen zjevně pod vlivem východních předloh.Tento v našem prostředí neobvyklý náhro-bek se nachází ve Zbraslavicích na Kutno-horsku a byl zhotoven pro Mirjam Horovi-covou (1915).

� Text a foto Iva Steinová

Obr. 4 Náhrobek Menachema Mendla Mellera, 1866,židovský hřbitov, Pacov, okres Pelhřimov, detail

Obr. 5 Fragment náhrobku Mošeho, 1812, židovskýhřbitov, Osoblaha, okres Bruntál

Obr. 6 Náhrobek Šeloma, syna Eliezera řečenéhoZalmana Bentiga, 1590, starý židovský hřbitov, Kolín,okr. Kolín

�


6 Duben 2009

Moses Mendelssohn byl vrstevníkemImanuela Kanta. Kant, kterého známe

jako autora působivého výroku o hvězdnémnebi nad námi a mravním zákonu v nás, bylnavzdory svému kosmickému cítění velmikritický vůči Židům: obviňoval je z lichvář-ství, označoval je jako národ podvodníkůa vyčítal jim, že svým sebepojetím vyvole-ného národa jsou nepřátelští vůči jinýmnárodům a tímto jejich nepřátelství takévyvolávají.

Moses Mendelssohn byl také filozof, alepřitom uvědomělý Žid, který viděl, žespousta jeho souvěrců nemá možnostchápat hebrejštinu, ale zároveň je chtělmotivovat pro čtení hebrejských pís-men. Proto se rozhodl přeložit Tóruz hebrejštiny do němčiny, a to s použi-tím hebrejských písmenek. Tento pře-klad známe pod jménem Bijur.

V tehdejším Berlíně žilo mnohoŽidů společností uznávaných. Většinaz nich se však kvůli tomuto uznáníodklonila od židovství, buď pasivněignorováním tradice, nebo aktivně přestu-pem na křesťanskou víru, čímž si chtělizajistit vstup do společnosti (velmi naivním,a proto zbytečným se tento přístup velmikrutě ukázal během šoa). Moses Mendels-sohn se však proslavil tím, že jako váženýobčan a filozof žil věrně podle zákonůžidovské tradice, což nebylo v tehdejší spo-lečnosti jistě jednoduché – nepracovato šabatu (v sobotu se tehdy dokonce i vyu-čovalo), jíst jenom košer, dodržovat časmodliteb třikrát za den, slavit svátky. Nic-méně za tento postoj sklízel od mnohýchobdiv a uznání. Ne ode všech. Nezapo-meňme, že v 18. století žili Židé stále v ghet-tech a nemohli se těšit občanským svobodám(sám slavný Mendelssohn se nemohl oženitbez souhlasu úřadů a nemohl by vyučovatjako Žid na univerzitě, kdyby tehdy vůbecnějaká v Berlíně byla).

Jednou ho na ulici zastavil poručík, kterýdobře věděl, kdo Mendelssohn je, a zeptal seho vyzývavě: „S čímpak obchodujete?“ Men-delssohn se na něho klidně podíval a odpově-

děl: „S čím já obchoduji, s tím nemůžete vynic nadělat. Obchoduji s rozumem.“ Skutečněje Mendelssohn považován za otce židov-ského osvícenství, které nazýváme haskala.Při slově osvícenství musím myslet na Vol-taira, Descarta, na zdůraznění intelektu, na

rozumové odvrácení se od všeho nábožen-ského a tímto z hlediska francouzských osví-cenců i od všeho pokryteckého a falešného.Židovské osvícenství (hebrejsky haskala) seobrací k vlastnímu rozumu (hebrejsky sechel,v jidiš sejchl – v kořenu slova haskala), alezároveň i k objetí vlastní židovské tradice.Význam Mosese Mendelssohna přesahovalžidovství. Byl označován jako berlínskýSokrates. Dokonce i antisemité, kterých tehdynebylo poskrovnu, přijali tento titul a považo-vali ho za výjimku, která v jejich očích potvr-zuje pravidlo. Čím si tento titul zasloužil?Především záběrem svých myšlenek.

Moses Mendelssohn jako filozof zdůraz-ňoval základní teze osvícenství: rozum jejediným prostředkem, jak může člověk zís-

kat naplnění. Zároveň však není cílem filo-zofie odhalení pravdy, ale aby jednotliveci společnost dosáhli štěstí skrze zdokonaleníjednotlivce.

Intelektuální stránka tedy nesměřuje kekvantitativnímu hromadění, ale ke kvalita-tivnímu zaujetí. Jako filozof náboženstvírozlišoval Moses Mendelssohn dvojípravdy: věčné pravdy, které jsou rozumunaprosto jasné a evidentní, a historicképravdy, které jsou dočasné a vyžadují určitouzkušenost a analýzu. K těm prvním řadí víruv Boha a ve věčnost duše.

Moses Mendelssohn se snaží dokázat,že víra v Boha je založená na racionalitěa patří k principům univerzálního nábo-ženství rozumu člověka. Člověk vnímámyšlenku nějaké Nejvyšší Bytosti v jehopodvědomí. Protože toto vnímání ne-může být založeno na nějaké získanézkušenosti člověka, musí patřit do kate-gorie univerzální zkušenosti. Myšlenka

nejvyšší ideální bytosti musí být navícspojena i s její existencí (tzv. ontologický

důkaz Boha ve filozofii). Podobné názory(i když s naprosto jinými závěry) můžemenajít i v moderní vědě, která mluví o moduluBoha v našem mozku, který byl v rámci evo-luce nutný pro náš vývin a dokonce i pronaše sociální schopnosti. Náboženské pře-svědčení a způsoby chování nám pomohlystrategicky plánovat a kontrolovat emoce. Jetedy možné, že víra v Boha pomohla druhuHomo sapiens přežít? Tento důkaz je stáleotevřený.

Druhou věčnou pravdou pro MoseseMendelssohna je nesmrtelnost duše, jakzdůrazňuje ve svém díle Phaedon (řeckýtitul nám připomene jeho přezdívku berlín-ský Sokrates). Duše je nesmrtelná a neko-nečný počet všech duší vytváří vnitřní pod-statu univerza. Duše se nemůže unavit anistářím, ani žádným příkořím. Je elementem,na který se existence po svém skončení natomto světě rozpadá. V jednom názoru sevšak Moses Mendelssohn odchyluje od kla-sického židovství, když tvrdí, že svobodačlověka je logicky nemožná, protože svo-

Židovské osvícenství

�

V měsíci únoru jsme si připomínali, že se před 200 lety narodil hudební skladatel Felix Mendelssohn-Bartholdy. Pocházel ze židovskérodiny, ačkoliv byl sám uvědomělý evangelík. Všichni ti, kteří spekulují o židovských kořenech jeho hudby, budou zklamáni, protožeminulý rok vydaná kompletní sbírka jeho dopisů nesvědčí o žádném židovském uvědomění. Takže zůstane jenom u biblických motivů,jako naříklad v jeho slavném a působivém oratoriu Eliáš, a u jména Mendelssohn, které si ponechal kvůli slávě svého dědečka, kterýměl v únoru jorcajt, 223. výročí úmrtí. Bohužel se oba nikdy nesetkali, protože se Felix narodil 23 roků po smrti dědečka, který zemřelve svých 57 letech (mimochodem sám skladatel Felix zemřel, když mu bylo 38 let).


7Nisan 5769

analýza

�

vzdělávání

boda je projevem něčeho, co nemá žádnoupříčinu, a všechno, co děláme, nějakou pří-činu má. Jestli však člověk není svobodný,jak může být trestaný? Boží trest, říkáMoses Mendelssohn, není samoúčel, ale pří-prava na lepší budoucnost tohoto světa(olam ha-ba). K podobné otázce, i kdyžk naprosto jiné odpovědi, dochází i modernívěda ve svém tvrzení, že člověk jedná nazákladě spojení neuronů v mozku, a nemáproto žádnou svobodnou vůli. I zde je důkazstále otevřený (chceme vůbec, aby se na tomněco změnilo?).

Moses Mendelssohn je filozofem, otcemžidovského osvícenství nazývaného haskala,ale zároveň i příkladem loajality k tradici. Vesvém díle Jeruzalém tvrdí, že by se radějivzdal občanských práv, než aby byl nevěrnýžidovskému zákonu. K tragice tohoto názorupřispívá, že mnohé z jeho dětí se nechalypokřtít. On sám byl konfrontovaný s napětímmezi tradicí a modernitou, když ho králFriedrich II. pozval k sobě na návštěvu doPotsdamu, a to zrovna o šabatu. Co MosesMendelssohn udělal? Obstaral si zvláštnípovolení berlínského rabinátu a odjel navští-

vit krále. S tímto králem je spojeno mnohoúsměvných příběhů. Říká se, že Friedrich II.se chtěl setkat s Mosesem Mendelssohnemkvůli jeho věhlasné moudrosti. Tento všakbyl během návštěvy příliš nesvůj, než abyoslňoval krále. Zklamaný Friedrich II. sizažertoval a napsal na lístek: Moses Men-delssohn je osel. Pak se král podepsala podal ho Mosesi Mendelssohnovi přečíst.Říká se, že ten vzal lístek a četl: Moses Men-delssohn je osel, Friedrich – ten druhý.

Moses Mendelssohn tvrdil, že židovstvínemá dogmata, protože se nesnaží kontrolo-vat myšlenky člověka, ale oslovit jeho vůli.Odmítal nadřazenost křesťanství, které pova-žovalo vlastní cestu za jedinou záruku escha-tologického štěstí. Jako otec židovskéhoosvícenství viděl Moses Mendelssohn zá-klad pravého náboženství v rozumu. Proč?Protože právě zmíněné věčné pravdy – exi-stence Boha a nesmrtelnost duše – jsou výra-zem obecného náboženství rozumu, kterýnevyžaduje žádné náboženské zjevení. Takénepatří ke specificky židovským konceptům.Pokud tomu tak, je, jak se tedy liší Židé odostatních? Moses Mendelssohn odpovídá, že

rozdíl je dán nikoliv náboženstvím, kterépatří k rozumové kapacitě každého člověka,ale jedinečnými příkazy a zákazy, které bylyžidovskému národu zjeveny na hoře Sinaj,tedy nikoliv zjevené náboženství, ale zje-vený zákon. Všichni lidé mají možnost vnitř-ního uspokojení, píše Moses Mendelssohn,ale Židé mají tuto možnost jen zachovává-ním zákonů z hory Sinaj.

Moses Mendelssohn je ztělesněním uni-verzálního humanistického ideálu a zároveňpartikulární a maximální loajality vůčižidovské tradici v moderní společnosti.Napětí mezi tradicí a modernitou řešil vždyve prospěch tradice. Sám by tedy nesouhla-sil s filozofií reformního židovství, které pozralé a zodpovědné analýze dává ve zmíně-ném napětí často přednost modernitě. Nic-méně svým osvícenským důrazem na rozum(sechel) i na to, že ani rozum, ani občanskéa státní povinnosti nejsou v protikladus Tórou, se považuje za předchůdce reform-ního židovství, které se začalo formovat ažněkolik desetiletí po jeho smrti a které jehomyšlenky rozvinulo a uskutečnilo.

� Rabín Tomáš Kučera

Židovské hřbitovy, místa donedávnaopomíjená, skrytá za rozpadajícími se

kamennými zdmi, místa ponechaná svémuosudu, zarůstající břečtanem, hustými křovi-nami a lidskou lhostejností… Takový bylobraz většiny židovských hřbitovů, kteréjsem od roku 1975 vyhledávala a navštěvo-

vala. Stačilo přelézt zeď a člověk se ocitlmimo náš svět. V místech melancholiea ticha, kde se jakoby zastavil čas, v místech,kde mohl vnímat krásu kamenných stél

v kontrastu s jemnou krásou květin a poletu-jících motýlů. Genius loci. Toto vše s hlubo-kou úctou k lidem tam odpočívajícím.

Některé hřbitovy bývaly i uprostřed města mnohdy sousedily i se hřbitovy křesťan-skými, jako například v Moravské Ostravěna dnešní ulici 28. října. Hřbitov zde stávalod roku 1872. Roku 1913 byla postavenavstupní obřadní síň podle návrhu architektaRicharda Strassmanna. Synagoga stávalanedaleko, byla spolu s pěti dalšímiv Ostravě vypleněna a vypálena nacistyroku 1939. V sedmdesátých letech minu-lého století jsem nejednou navštívila tehdyjiž chátrající hřbitov při svých procházkách.Ticho, jen krákání havranů v korunáchstromů.

Na jaře 1978 však bylo všechno jinak.Bagry vyvracejí staleté stromy, buldozerykácí řady stél, kvílení větví, praskáníkamene. Havrani jsou pryč. Neúcta, lho-stejnost. Nezapomenutelný byl pohled dotemné jámy, v níž se kupila torza ná-

hrobků. Hrob hrobů. V ten moment mi předočima vyvstal pohled na hromady bezvlád-ných lidských těl v nacistických lágrech.Bezmocnost.

Bezohledná sanace hřbitova byla dokon-čena roku 1984 a na jeho místě vznikl park.O deset let později byl v tomto parku – parku

dr. Milady Horákové – odhalen památníkk 55. výročí prvního transportu Židův Evropě z Ostravy do Niska nad Sanem.Konečně byla projevena úcta, avšak historiizpět vzít nelze.

Do dnešních dnů zde stojí jen smutná alejvzrostlých jírovců a poslední němý svědek –zbytek původního kamenného sloupku jed-noho z hrobů.

Ticho, jen krákání havranů v korunáchstromů…

� Vlasta Krautová

Svědectví o jednom hřbitově…

Vstupní obřadní síň bývalého hřbitova

Hrob hrobů


Duben 2009

Když jsem to takhle napsala, vypadá to skoro strašidelně, ale je tojen otázka, jak se k události postavíme. Svátek je radostnou udá-

lostí, to je napsáno i v Tóře (5M 16,14), znamená to tedy, že všichni,kdo jsou během svátku v radostné náladě, plní micvu. Plnění tétomicvy se vztahuje na každého včetně dětí, maminek, hostů, lidínemocných a dokonce i truchlících. Zmínila jsem truchlící, protožesvátek přerušuje období smutku a truchlící se účastní sederové večeřea bohoslužeb. Jistě to pro něj neníjednoduché, proto je třeba brát natakového člověka ohled a sou-časně jej zapojit do svátečníhodění. Také nemocní to nemajío Pesachu lehké, musí se poradits lékařem a rabínem, co mohoua co nesmějí. Podle našichučenců je stanovisko lékaře roz-hodující, protože se jedná o po-tenciální ohrožení života. Takéhost má povinnost se radovat,proto atmosféra v domě nesmíbýt plná nervozity a strachu, zdase neobjeví někde něco, co bymohlo narušit atmosféru svátku.Je také dobré jasně stanovit pravi-dla srozumitelná pro hosta, kterýje někdy poprvé v životě v domácnosti, kde se slaví seder a svátekPesach vůbec, proto mu mohou některé věci připadat zvláštní anebonepochopitelné. Několik minut rozhovoru nad šálkem kávy, kdyv kostce všechno objasníme, může pomoci překonat rozpaky a uvol-nit atmosféru. Také je dobré hosta či hosty zapojit do poslední fázepříprav, jako je prostírání stolu nebo mu dát do ruky seznam všeho,co na stole má být, a poprosit ho, aby to zkontroloval. Nejdůležitějšíje, aby seder a celé svátky pojaly děti jako něco velmi pěkného, co sejich týká a co je baví. Protože to je zárukou, že i ony samy budoupovažovat Pesach za svoji věc a až dospějí, tak v této tradici budoupokračovat.

Svátek Pesach by se také neměl stát událostí, která rodinufinančně zruinuje. Dnes, kdy je populární hovořit o úsporách a mož-nostech, jak ušetřit, je možná správné říct, že svátek sice musí býtoslaven důstojně, ale nemělo by to být na úkor bezesných nocí, kdyjedinou myšlenkou je otázka, jak splatíme dluhy za to, co jsme nasvátek koupili. Domnívám se, že každý by si měl na svátek vyčlenitfinanční částku přiměřenou svým možnostem a tento rozpočet pakzachovat a co nejúčelněji užít. Co nám Tóra předepisuje, že mámemít na svátek? Maso, víno, nekvašené chleby, olej na svícení, novýoděv. Není to málo, ale není to zase nic, co by si člověk, který vydě-lává i trochu méně, nemohl dovolit. Samozřejmě je tu ještě hodněvěcí „kolem“, ale když věnujeme přípravám dost času, tak zjistíme,

že se to dá dobře zvládnout i bez investic, které přesahují naše

možnosti. Ušetřené peníze je možné věnovat na cedaku těm, kdomají finanční problém se splněním oněch základních povinnostísvátku.

Vraťme se však do sváteční kuchyně. Musíme si připravit opravduhodně zeleniny a ovoce, protože pokud nechceme, aby se jedlo přílišmnoho macesů, musíme mít stále po ruce nějaký zeleninový salát,zeleninu nakrájenou na kousky jako pamlsek jen tak mezi jídly. Také

spotřeba vajec je o mnoho vyššínež kdykoli jindy. Připravujememoučníky a nákypy a macesovéplacky a bramboráky, kde se bezvajec neobejdeme. A pochopi-telně olej, jako nejlepší se mi pomnoha zkušenostech s olejemořechovým, bavlníkovým apod.jeví olej olivový. Vřele jej dopo-ručuji, je sice dražší, ale jehospotřeba je mnohem menší, nežkdyž se používají jiné oleje,a patrně je také zdravější. Jakznámo, o svátku můžeme připra-vovat jídlo jen pro svátek, aletento rok je v galutu sváteka hned na něj navazuje šabat,proto vymysleli naši učenci for-

muli eruv tavšilin, která nám umožňuje zabývat se o svátku i přípra-vou jídla na šabat – jak se to dělá, si můžeme přečíst na začátkuHagady. Je dobré si připravit jakési polotovary, které před šabatemjenom dokončíme, protože konec konců kdo by chtěl o svátku státu plotny a vařit.

Na Pesach je zakázáno používat koření, které nemá certifikátkašrut na Pesach, proto je dobré ho nahradit čerstvými bylinkami,případně papričkami, a omezit se jenom na pepř, který je nejlepší sinamlít doma. Také do oleje či košer vinného octa můžeme dát vyma-cerovat česnek a bylinky. Možností je hodně, jen je třeba je vidět.Každý z nás má jistě vzpomínky na něco z Pesachu, který zažil a cojej nejvíce zaujalo. Během jednoho rozhovoru jsem se dozvěděla, žejsou lidé, kteří stejně jako já vzpomínají na pesachový macelokš panaOtty Fröhlicha z.l., který byl více než kuchařem v židovskémdomově důchodců (tenkrát se říkalo starobinci) v Mariánských Láz-ních v dobách skutečně nelehkých a svými dobrotami usnadňovaltěžký život jeho obyvatel a pracovníků. Prozradil to tajemstvíochotně, ale málokdo ho zapsal, já jsem ho naštěstí mnohem pozdějizapsala a dávám ho tímto dál nejen jako recept na dobrý pesachovýkoláč, ale také jako vzpomínku na vzácného člověka.

Příště si povíme něco o cedace, což je mnohem víc než dobro-volné dary na charitu, ale právě Pesach jsou svátky, kdy se dobročin-nosti také můžeme a máme věnovat.

� Hana Mayerová

Pesacha všechno, co je kolemV letošním roce je svátek Pesach v galutu spojený se šabatem, a tak je třeba se připravit na první i druhou sederovouvečeři, dva sváteční obědy a pak na šabat se třemi předepsanými jídly.

Pesachový macelokš pana Otty Fröhlicha z.l. Asi 4 kusy macesů (tehdy byly větší, braly se dva) se nalámou na menší kousky, zalijí sesladkým vínem a nechají 20 minut uležet. Pak se nahrubo nastrouhá 4–6 jablek, poté se rozdělí 4–6 vajec a z bílků se ušlehá tuhý sníh, k macesům sepřidají žloutky, nastrouhaná jablka, skořice a nastrouhané ořechy anebo mandle (asi 50–80 gramů). Pokud chceme, tak můžeme přidat hrozinky, pokudse nám hmota zdá příliš řídká, přidáme macesovou mouku. Podle toho, jaká jablka a víno jsme použili, přidáme také trochu cukru. V případě, že jehmota příliš tuhá, přidáme ještě trochu vína anebo pomerančové šťávy. Nakonec opatrně vmícháme našlehané bílky. Pečeme v kulaté dortové forměpomalu při teplotě do 180 stupňů. Necháme vychladnout, vyjmeme z formy a můžeme podávat. Macelokš má jednu nevýhodu, mizí velmi rychle.

8


9Nisan 5769

JEDINÁ VELKÁ STAROSTPár dní před pesachem přišel jeden

chudý muž k rabínovi pro radu.„Rabi, jsem v zoufalé situaci,“ naříkal

muž. „Pesach už je za dveřmi, a já nemámpeníze, abych jej mohl řádně oslavit. Potře-buji peníze na macesy, maso a víno. Já animoje rodina se nemůžeme ani ukázato svátku v synagoze v těch hadrech, comusíme nosit!“

Rabín se ho snažil utěšit: „Neboj se, Bůhti pomůže.“

Nešťastného muže to ale nijak neuklid-nilo: „Rabi, já mám tolik starostí, je toho namě moc.“

„Tak pojď, podíváme se na to, co potře-buješ,“ navrhl rabín. A začal počítat: „Kolikpeněz potřebuješ na macesy, maso a víno?“

„Šestnáct rublů.“„Na šaty pro děti?“„Osmnáct rublů.“„Nové šaty pro ženu?“„Osm rublů.“„A nový oděv pro tebe?“„Deset rublů.“Rabín všechno sečetl a řekl: „Takže

potřebuješ celkem padesát dva rublů. Tak užse nemusíš trápit starostmi o macesy, maso,víno a oblečení. Teď už budeš mít jenomjednu jedinou starost – kde sehnat těch dva-apadesát rublů.“

SKUTEČNÁ ZBOŽNOSTRabi Israel Salanter se velmi pečlivě

snažil dodržovat všech 613 micvot. Vždy,když se blížil pesach, osobně dohlížel vesvém městě na pečení macesů. Chtěl se ujis-tit, že je všechno v naprostém pořádku.

Jednoho roku však před pesachem one-mocněl a nemohl opustit lože. Jeho žáci senabídli, že dohlídnou na pečení macesůmísto něj.

„Rabi, pověz nám co a jak, covšechno máme ohlídat,“ požádali. „Co jenejdůležitější?“

„Synové moji, dohlédněte, aby ženy,které macesy pečou, dostaly dobře zapla-ceno,“ odpověděl rabi.

(Převzato z knihy „A Treasury of JewishFolklore“, Nathan Ausubel)

ZVLÁŠTNÍ MACOTŽena aptského rebeho Jehošuy Hešela

právě dokončovala poslední přípravy naseder, když někdo zaklepal na dveře. Jedenze služebníků otevřel a venku stáli dva

muži, kteří obcházeli domy a sbírali macesypro chudé. Služebník vzal hromadu macesů,která ležela na stole, pěkně zabalenáv ubrousku, a dal ji těm mužům.

Když se za chvíli vrátila rebecin a všimlasi, že macesy jsou pryč, srdce se jí málemzastavilo leknutím. Nebyly to totiž obyčejnémacot, ale speciální macot, které těsně předsvátkem upekl přímo její manžel a u nichžsi dal zvlášť záležet na tom, aby byly při-pravené podle všech předpisů.

Rebecin svolala služebnictvo a za chvílijiž věděla, co se stalo. Ale už se s tímnedalo nic dělat. Nechtěla manželazarmoutit a tak s těžkým srdcem vzala hro-mádku obyčejných macesů, zabalila je doubrousku, položila na stůl a manželovi nicneřekla.

Pár dní po skončení svátku přišlik rebemu Hešelovi mladí manželé, kteří

žádali o rozvod. Rebe se otázal muže, pročse chce nechat rozvést. Ten odvětil, že jehožena odmítla o pesachu připravovat jídlobez gebrokts (zvyk zachovávaný pouzev některých aškenázských, zejména chasid-ských komunitách, podle nějž žádný macesnesmí přijít do kontaktu s vodou – pozn.překl.).

Rebe Hešel zavolal svoji ženu a zeptal sejí: „Pověz mi, jaké macesy jsme jedlio sederu?“

Žena se velmi polekala a váhala s odpo-vědí. Rebe ji však uklidňoval a vyzval ji, aťklidně odpoví. Rebecin tedy nakonec

vypověděla

svému muži celou příhodu, k níž došlotěsně před začátkem svátku.

Rebe Hešel se pak obrátil k mladémumuži a řekl: „Vidíš, můj synu? Prvního svá-tečního večera jsem jedl obyčejné macota předstíral, že o té záměně nic nevím.A proč? Protože jsem nechtěl, Bůh chraň,nikomu způsobit zármutek nebo vyvolatspory v rodině. A ty se chceš se svojí ženourozvést kvůli jednomu pesachovémuzvyku!“

Mladý muž si uvědomil, jak hloupě sechoval, a oba manželé pak odešli domův klidu a pokoji.

SLOŽITÁ OTÁZKAJeden muž přišel před pesachem za svým

rabínem a zeptal se ho, jestli je povolenonaplnit při sederu čtyři poháry mlékemmísto vínem. Vysvětlil rabimu, že je moc

chudý a nemůže si dovolit koupit víno, aleže jeho rodina chová kozu, která jimposkytuje dostatek mléka. Místo odpo-vědi sáhl rabi do kapsy a dal muži peníze.„Vezmi si,“ vybídl jej laskavým tónem.

„Jdi a nakup víno, maso a rybu, abys mohlsvátek i s celou rodinou náležitě oslavit.“

Když muž odešel, vysvětlil rabi svérodině, proč to udělal: „Když se mě ten mužzeptal, jestli může místo vína použít mléko,hned mi došlo, že si nemůže dovolit koupitmaso, protože jinak by přece nemohl uva-žovat o tom, že budou o sederu pít mléko.Bylo zřejmé, že mu chybí peníze na mno-hem víc věcí než jen na víno.“

� (Převzato z www.lchaimweekly.org)

Přichází pesach...čtení pro děti a jejich rodiče

rodina

� Připravila Kateřina W

eberová


Duben 200910

Snad z nedostatku užitečnějšího počínáníjsem se začal prohrabávat starýmipapíry, například listovat tlustým svaz-kem korespondence s Ivanem Svitákem,prohlížet memorábilie posbírané různěpo světě: třeba úřední průkaz alkoholikaoprávněného koupit a konzumovat ohni-vou vodu v puritánském Gujarátu, rod-ném státu humanisty pacifisty MahátmyGándhího. Vzpomínka na mimořádněohavnou lokální whisky značky BlackKnight – Černý rytíř, dodatečně jsem seotřásl. Pár dopisů s podpisy do exiluupláchnuvších předúnorových předáků –Petr Zenkl, starý mládenec Ján Lettrich,vdovec Adolf Procházka, jehož legen-dární exmanželku Helenu Koželuhovoujsem nikdy nepoznal.

V přehrabované korespondenci mě alenejvíc zaujal vlastní rukou podepsaný dopisněkdejšího senátora Johna F. Kennedyho,v němž odpovídá na můj dopis. Bez zajíma-vosti rovněž není datum jeho psaní, stejnějako poštovní razítko: 3. listopadu 1960 –necelý jeden týden před jeho prezidentskýmzvolením.

V té době jsem byl v USA pouhé čtyřiměsíce. Doba tehdy pro mě pramálo veselá.

Po úspěšném vykličkování z totalitníklece v posledních dnech června již dávnéhoroku 1959 jsem si tuze lebedil ve Frankfurtu,kde jsem se víc než výhodám demokracievěnoval ženám, vínu; zpěvu mi netřeba.Náramná doba, ale bez zřetelných existenč-ních perspektiv, čehož si povšiml americkýkonzul slovenského původu. Ten měponoukl k emigraci, z Německa mě de factovystrnadil. Dost dlouho jsem ho proklínal,než pak dodatečně, vděčně, pokorně začalvelebit.

Konzul mě připravoval na první šok:velikánský New York a v létě vlhké, slizkéhorko. Do takové reality jsem tedy vlezl, naletišti očekáván svým sponzorem – organi-zací American Friends for Russian Free-dom, reprezentovanou hraběnkou, vnučkouvelikána Lva Nikolajeviče Tolstého. Dalšídůkaz, že Osud mívá někdy obtížně dešifro-vatelný smysl pro humor.

Taxík nás nevábnou chaotickou končinoudopravil na Manhattan a vysadil na Broad-wayi u 113. ulice. Hotýlek, v něm depresivníkomůrka za pár dolarů.

Ke klimatické mizérii přibyla ještě pod-statnější nepříjemnost: odpovědnost zavlastní osud, nevýhoda demokracie. Človí-ček z totality aby se potýkal s břemenemrozhodování, jehož dopad pak není na koho

svést. Rozhodl jsem se pro učiliště ve městěnejprestižnější: Columbia University seslavnými jmény, jedna ze sedmi tzv. IvyLeague Institutions, a navíc jsem to měl jenpár kroků na campus u 116. ulice. Přijalimě, aniž jsem jim mohl předložit pražskoupromoční rouru, s níž jsem z klece nepr-chal. První příjemné překvapení v této zemisvobody.

V zemi, kde jsem nikoho neznal. Být tro-sečníkem na atolu, se samotou by se muselopočítat. Jenže já abych se s ní potýkalv onom mnohamilionovém mraveništi.

Jediný kontakt jsem měl na Radio FreeEurope, štvavou ideodiverzní centrálu bažícípo rozpoutání války a zničení světa. AdresaTwo Park Avenue, 25. poschodí, hodně tedydaleko. Podzemkou jsem tam dorazil, zapro-danci imperialismu mě sice přijali vlídně, alebez zřetelné soustrasti pro mé halekání, všakměli svých starostí dost.

Rozhlížel jsem se po ubytování blízkozvolené školy a našel je na rohu 112. ulicea Riverside Drive, na třináctém poschodíprostorného bytu sdíleného s Turkem, kterýmě posléze úspěšně okradl. Do prázdnémístnosti jsem koupil matraci a zdi ozdobiljednak starodávně vypadající kopií Dekla-race nezávislosti, jednak obrazem s modroukočkou, jak ji namaloval můj oblíbený PaulKlee.

Z třináctého poschodí civím do kraje.Ovšem žádné hradčanské panorama, alemohutná řeka Hudson, na jejímž opačnémbřehu je stát New Jersey. Vpravo jsemdohlédl k George Washingtonovu mostu doonoho sousedního státu, vlevo pak plynoucívody do Atlantiku podél pozoruhodnějšíchkončin Manhattanu. Dvojčata World TradeCenter se ještě nezrodila a nyní již ovšemvůbec nejsou. A právě tady na tomto Hud-sonu před nedávnem se podařilo pilotuU. S. Airways za letu 1549 na hladině přistáta všech sto padesát či kolik pasažérů přežilo.

Televizi jsem nevlastnil, pouze rádionaladěné na stanici WQXR s klasickoumuzikou. Právě probíhala předvolební kam-paň, tuze jsme fandili fotogenickémuKennedymu.

Svým úprkem jsem potupil, věru zesměš-nil celý justiční resort. Tak mi po letechpotvrdili svědkové, že tehdejší ministr spra-vedlnosti Václav Škoda velmi láteřil a za-reagoval stalinským opatřením kolektivníodpovědnosti – zákazem zahraničních dovo-lených. Postižení mě oprávněně proklínali.V rodné Plzni mocný estébák jménem Buřičse téměř poeticky vyjádřil, jak že jsem „zra-dil v plné nahotě“, a mému bratrovi (nynípermanentní adresou v Carmelu, ve slunnéKalifornii) se zaručil, že mě v Německunajdou, čapnou a k soudu přivezou k exem-plárnímu potrestání. (Což se jim tedy nepo-vedlo, poklidně jsem tam pobýval s papíryna jméno Unger.)

Mnou zrazení soudruzi tehdy ještě nevě-děli, že je zasáhnu na citlivém místě – nev rozkroku ovšem, ale v kapse, státní peně-žence. Čímž se konečně dostávám k příči-nám, jež byly v pozadí Kennedyho dopisu.

Začalo to takto: kontaktovala mě advo-kátní kancelář z Washingtonu, že by potře-bovala posouzení československého dědic-kého práva. Přijeli dva juristé, dlouze jsmeposeděli, já se jim snažil vysvětlit zvláštnostisocialistické zákonnosti, že někdy právoplatí, a jindy neplatí, že nutno rozlišovatmezi vlastnictvím osobním, tím dobrým,a vlastnictvím soukromým, nedobrým. Jehlav ruce manželky, štupující choťovy potrhanépantalony, je posuzována příznivě, její zci-zení se trestá, na rozdíl od jehly, jíž používádosud soukromně fungující, přežívajícíkrejčí. Jestliže v Americe umřel strýčeka odkázal své bohatství neteři v Kapušanech,nelze předem vědět, zda bude naplněna ame-rická podmínka full use and benefit, anižbychom byli seznámeni s jejím politickýma třídním ohodnocením. Návštěvníci podě- �

Zapomenutý dopisa nostalgické zavzpomínání


Hrůzy války poprvé v ČeskuFrancisco Goya v Chodovské tvrzi

fejeton

11Nisan 5769

kovali a já jim slíbil anamnézu dodat píse-mně – za úplatu ovšem, což se stalo.

Poté mi zavolal exulant Lettrich, s podi-vem, co že jsem to provedl.

Provedl co?Ona firma zastupující zájmy českoslo-

venského socialistického státu, což já ovšemnevěděl, si můj rozklad přepsala k potřeběsvého klienta, takže z mých kvalifikací, že„možná, záleží na tom či onom“, vznikalyjistoty „vždy, za všech okolností“.

Což mě popudilo, tehdy ještě nedosta-tečně obeznámeného s oprávněností defi-nice „americký advokát = lhář k prona-jmutí“. Problematikou převodu dědictvíjsem se pak dost důkladně zabýval a mojepojednání „Transfer of Inheritances“, TheAmerican Journal of Comparative Law,No.1 (1965), pp.142–156, přispělo k nedo-statku ochoty soudů schvalovat přesunymajetků v celkových sumách mnoha mili-onů dolarů. (Neochota však jen dočasná. Poněkolika letech se rozhodnutí soudu v Ore-gonu stalo precedentem, komunistům vyho-vovat v plné míře.)

Tehdy během prezidentské kampaně jsemvyčenichal, že ona washingtonská firma, jež

mě původně kontaktovala, též intimně spolu-pracovala s firmou v Ohiu, se jménem sená-tora z opozičního tábora republikánů, což bymohl v případě potřeby užitečně využít demo-krat Kennedy. Však to tehdy ještě byla doba,kdy antikomunismus byl postoj, za kterýnebylo třeba se stydět, tajit jej. K oné sebede-struktivní nenávisti vůči všemu americkémua horování o socialistických nirvánách došloaž za pár roků poté. Nemyslím, že má infor-mace byla Kennedymu ke kloudnému užitku,ale tady mám důkaz, že odepsal.

Doba na Columbii byla vesměs máloradostná, což ale mělo svou výhodu. Bažiljsem se studiemi si pořádně pospíšit a dokto-rát, v průměru vyžadující sedm roků pernépráce, jsem zvládl za tři roky a pár měsíců.Od proradného Turka jsem se odstěhoval na136. ulici, do převážně portorikánského sou-sedství k paní Wolfové, osamělé maďarskéžidovce s rodinou ve vlasti vyvražděnou.Přežívala v myšlenkách na dávno už neexis-tující lepší časy.

Na rozloučenou jsem šel navštívit hra-běnku-sponzorku – na zdi kanceláře mělavelikánský portrét svého přítele, také exu-lanta, s věnováním – Albert Einstein.

Posléze jsem od ní dostal rukou psanéblahopřání k mému výkonu (All my congra-tulations! I am really happy and proud – asa European – of your success and achieve-ments... Lydia Tolstoy.)

A prezident Kennedy jel do Dallasu.Všichni si pamatujeme na okamžik, kdyjsme se dozvěděli o jeho zabití. Stál jsemtehdy u vchodu campusu, kde pravidelněpochodoval šílenec s cedulí s písmenyGOD, což se opačně dá číst jako DOG,jenže dotyčný nevěděl, zda Bůh umí ang-licky, ovšem jako Všemohoucí proč bynemohl.

Poštěstilo se mi dostat dočasné zaměst-nání v žírné vzdálené Iowě, na Grinnell Col-lege, té nejstarší na západ od Mississippi.Jízdenka autobusem tehdy stála 60 dolarů.Přítel Íránec se ale právě zbavoval svéhoobstarožního vehiklu – Dodge, ročník 1956.Na vrakovišti mu za něj nabízeli sedm a půldolaru. Já mu dal dolarů deset. A skutečněse mi s něčím tak antikvárním podařilodojet. Plno papírů jsem v New Yorku vyho-dil a teď jsem dodatečně rád, že mezi niminebyl tento dopis.

� Ota Ulč

Poprvé v České republice se na unikátnívýstavě představil kompletní cyklus osmde-sáti grafik Francisca Goyi Hrůzy války. Uni-kátní možnost vystavit jedno z nejslavněj-ších Goyových děl se v Chodovskétvrzi podařilo připravit díky zapůjčeníze soukromé sbírky. Výstava potrvá jižjen do 3. května. Cyklus všech 80 gra-fických listů, které Goya vytvořilv roce 1810 jako reakci na boj Španěl-ska s Napoleonem, je veřejnosti před-staven poprvé kompletní. První sérietisků z Goyových rytin byla pořízenaaž 35 let po jeho smrti, v roce 1863,tisky vystavené v Chodovské tvrzebyly pořízeny kolem roku 1900 naruční papír. Kompozicemi grafickýchlistů z cyklu Hrůzy války se inspirovalnapříklad Miloš Forman při natáčení filmuGoyovy přízraky.

„Soubor těchto tisků je neuvěřitelně živýa soudobý. Goyovy Hrůzy války jsou znepo-kojující a kruté, zároveň ve své technickéjednoduchosti překypují obrazností. Totovrcholné dílo z období, kdy ohluchlý Goyažil již v Quinta del Sordo, je emotivně jednouz nejsilnějších současných pražských

výstav,“ vysvětluje kurátor Chodovské tvrze,ak. soch. Milan Martiník.

Grafický cyklus Hrůzy války vzniklv podobné době jako Goyovy tzv. „Černé

malby“. Deset let před tím realizovalpodobný cyklus osmdesáti grafických listůnazvaných Caprichos, který kritizujemalost a hloupost tehdejší společnosti.Caprichos a Hrůzami války Goya o více nežsto let předešel modernistické hnutí. Obědíla spolu úzce souvisí ostře kritickýmpohledem, hořkým kriticismem a stylovýmzpracováním. Hrůzy války jsou ale daleko

explicitnější a naturalističtější ve ztvárněníválečného utrpení.

Francisco Goya se narodil v roce 1746 veFuendetodos a později žil především v Mad-

ridu. Byl dvorním malířem královskérodiny, stejně jako kronikářem historie,ostrým společenským kritikem i prů-kopníkem uměleckých přístupů. V tom-to smyslu bývá s nadsázkou označovánza posledního ze „starých mistrů“ a prv-ního moderního malíře.

V roce 1793, na vrcholu popularity,ztrácí sluch a stahuje se do ústraníQuinta del Sordo (Domu hluchého).A právě tam vznikla jeho kritická dílaCaprichos a Hrůzy války nebo tzv. Černémalby. Mezi jeho vůbec nejslavnější dílapatří Nahá Maja (první profánní zobra-

zení nahé ženy v západním výtvarnémumění) a Oblečená Maja vytvořená v roce1800 resp. 1803. Francisco Goya zemřelv roce 1828 ve francouzském Bordeaux.

V rámci výstavy byl připraven katalogCD-ROM s reprodukcemi kompletníhocyklu. Je k dispozici po dobu výstavy i na e-shopu Chodovské tvrze.

� red

�


Duben 200912

Bylo nebylo (ale my víme, že bylo) ve4. století před o.l. perské království, kde

vládl vrtkavý a poměrně často alkoholemintoxikovaný panovník Achašveroš. Ten,podle tehdejší nomenklatury, byl obklopensuitou úlisných dvořanů, mezi kterými vyni-kal vezír Haman. Byl to člověk schopný a,jak se později ukázalo, i všeho schopný.Poněkud nedůtklivý a do své funkce zamilo-vaný chlapík se jednoho dne urazil, neb munebyla prokázána patřičná úcta. Tím nepři-způsobivým mužem byl jakýsi Hebrejecjménem Mordechaj, který vynikal nejenhrdostí, ale také krásnou neteřičkou Ester.Následují Hamanovy intriky, do děje vstu-puje půvabná a chytrá Ester, chvíli se zdá, žeŽidé budou mít utrum, ale to se změnía nakonec vítězí Esteřina chytrost a Morde-chaj se všemi Židy je zachráněn. Toto jezákladní osnova neboli synopse příběhu,který od té doby všichni Židé oslavují a naznamení historické radosti zpívají, dupoupředstírajíc tanec, trousí všude drobečkya opile na sebe mrkají v nádherném přesvěd-čení, že taková je služba Všemohoucímu.Poselství do budoucna: Dobro musí zvítězit!

Tak a už jsme v té „budoucnosti“a okoušíme kouzlo nechtěného:

Zpráva ČTK z roku 1976: „Dnes bylpracovník sekretariátu generálního tajem-níka ÚV KSČ soudruh Josef Haman jme-nován vedoucím kanceláře prezidentarepubliky Gustáva Husáka…“

Kostěj nesmrtelný, chtělo by se pozname-nat, ale to by byla zase jiná pohádka a jinýkonec.

• • •A jak se slavil Purim v Bejt Simcha?

Původně jsme uvažovali o možnosti shromáž-dit se v libeňské synagoze, ale s ohledem najejí interiér s teplotou dvě čárky nad nuloujsme vyměnili duchovní prostředí za zateple-nou pohodu známého restaurantu Mánes.

Laskavostí pražského rabinátu nám bylzapůjčen zcela nový Megilat Ester, který tak

v rukou našeho mladého člena Ivana Kohoutaslavil svou „púrimovou“ premiéru. Ivanodvedl skvělou práci a celý svitek přečetls vervou a znamenitou kantilací. Uměleckou

osou večera bylo několik tanečních kreacíinspirovaných židovským folklorem v podánítaneční skupiny YOCHEVED, která již něko-lik let úspěšně působí při Základní umělecké

škole v Třebíči. Chlapci a děvčata pod vede-ním choreografky Kamily Malé naplnili pro-stor Mánesa temperamentním tanečním pro-jevem, ze kterého bylo jasně patrné, že celýsoubor se věnuje amatérskému tanci s velkoupečlivostí a odpovědností. Právem sklidilizasloužený potlesk a uznání.

Zajímavým experimentem bylo samotnéčtení svitku, které bylo „ilustrováno“ vystou-pením mladého mima Alexeje Bytcheka, jenžměnil čtený hebrejský text v hrané kreace.I tento zajímavý nápad došel uznání obecen-stva a byla oceněna originalita spojení slovaa gest.

Autorem programu a jeho moderátorembyl kantor Michal Foršt, který se této rolezhostil s lehkostí a humorem náležejícímutomuto svátku. Byl to ale moderátor takétuze přísný, neboť kdo při vyslovení jménaHaman nedupal a netroubil dostatečně hla-sitě, byl kárán slovem i pohledem.

� mikal

Purim v Mánesu anebvyhráli jsme nad Hamanem?Vedle židovských svátků, které jsou naplněny vážností, potřebou rozjímání a všelijaké nábožné sebereflexe, je svátekPurim přímo od vrchnosti určen jako den radosti, veselí, ba dokonce povinného omámení skrze šťávy zkvašené či pálené,tedy vína a všelikého šnapsu. Však příslušníci jiných náboženství včetně ateistů nám, Židům, tento svátek a imperativněpřikázané opilství závidí. Hle, kde také mohou být kořínky upřímného antisemitismu…

Taneční skupina YOCHEVED, která již několik let úspěšně působí při Základní umělecké škole v Třebíči.

Mladý mim Alexej Bytchek měnil čtený hebrejský textMegilat Ester v hrané kreace.


z obcí

13Nisan 5769

pro děti z ČR od 5 do 12 let pořádá Středisko sociálních služeb ŽO v Praze

Letní tábor MACHANENU 2009 Program: židovské zvyky a tradice, košer stravování, pedagogický dozor,

židovští lektoři, sportovní akce, zdravotník

termín: 16. – 28. srpna 2009

Místo konání: kraj trampských osad, u řeky, budova a chaty

Cena: 2600 Kč za dítě • Zodpovědný koordinátor tábora Mgr. Vlasta Rut Sidonová • Informace a formulářpřihlášky dostanete na SSS ŽO v Praze, tel. 224 800 828, e-mail: [email protected] •

POZOR – LIMITOVANÝ POČET ÚČASTNÍKŮ!

U příležitosti smut-ného 65. výročí vyvraž-dění Rodinného tábora(Familienlágru) jsmenavštívili Osvětima Osvětim II-Birkenau.Fašistické zrůdy si kesvému bestiálnímu činuzáměrně zvolily datum7. a 8. března (výročínarození T. G. Masary-ka a židovský svátekPurim).

V noci z 8. na 9. března 1944 zahy-nulo v osvětimských plynových komo-rách 3791 českých Židů – mužů, žena dětí. Věděli, že jdou na smrt, ale nasvé poslední cestě hrdě kráčeli s hym-nami Kde domov můj? a Hatikva nartech. Našeho pietního aktu v sobotu7. března se zúčastnil český velvysla-nec v Polsku pan Jan Sechter. S hlubo-kým pohnutím jsme vyslechli působi-vá slova paní M. Kottové a s dojetímzazpívali obě části naší hymny (českoui slovenskou). Po prohlídce KT Osvě-tim I jsme navštívili ještě monumen-tální výstavu „Labyrinty“ polskéhoumělce Mariana Koldzieje, osvětim-ského vězně č. 432. Ta byla pro všech-ny dalším velice silným zážitkem.Škoda, že je pro většinu veřejnosti té-měř „utajena“.

Za perfektní organizaci celé akceděkujeme Historické skupině Osvětima především paní Martě Kottové.

� Petr Žák

49 účastníků akce zaslalo panu kardi-nálu Vlkovi otevřený dopis pro papežeBenedikta XVI., ve kterém vyjádřili svůjnesouhlas s popíráním holocaustu bisku-pem Williamsonem a jemu podobnými.

Otevřený list: „Jsme silně znepokojenia pobouřeni výroky biskupa Williamsonasměřujícími k popření holocaustu a tím keznevážení utrpení a památky miliónůobětí největší masové vraždy v dějináchlidstva. Zaráží nás laxní postoj Vatikánu,který se od těchto názorů a postojů jedno-značně nedistancuje. Minulost nesmí býtzapomenuta.“

V úterý 10. března jsem měl příležitost zúčastnitse ve VKC Židovského muzea v Praze prezen-

tace nové, velice milé knížky. Díky obětavostia neúnavné práci se podařilo paní Evě Žárskéa jejím nejbližším příbuzným pod záštitou Diako-nie ČCE ve Vsetíně vydat publikaci Očima dítěte.Do rukou čtenářů se dostává působivý deníček,který si od jara 1942 až do deportace do Terezínav září 1942 psala v pražském sirotčinci jedenácti-letá Ilse Eichnerová-Reinerová. Ilse, kterou jejíkamarádky z Terezína přejmenovaly na Milušku(Milču), patří k těm, kteří hrůzy holocaustu přežili.Po skončení války se jí ujala rodina Lukášových zeVsetína a v roce 1946 odjela Ilse za strýčkem doUSA, kde žije dodnes. Je stále v kontaktu s EvouLukášovou-Žárskou, přáteli ze Vsetína a s kama-rádkami z Terezína.

Její deníček vyšel v roce 2006 v USA (Troughthe Eyes of a Child) a nyní se jeho rozšířenévydání dostává do rukou českých čtenářů. Prezen-tace v Praze byla velmi miláa dojemná. Moderovala ji paníŽárská ve spolupráci s PetremBrodem a Helgou Weissovou-Hoškovou. „Milča“ se nemo-hla prezentace zúčastnit, alepodařilo se s ní navázat několi-kaminutové telefonické spo-jení, které bylo doslova fantas-tické. Můžeme se jen těšit naosobní setkání s ní při její nejbližší návštěvě u nás.

Ještě malý dovětek: před odjezdem do USAnapsala Ilse-Miluška ze Vsetína 2. 12. 1945 kama-rádce Helze Weissové: „...je mi někdy do pláče přivzpomínce, že budu v neznámé USA a pravděpo-dobně se sem už nikdy nevrátím. Pravděpodobně tou nás vyhrají komunisté, kteří ve Vsetíně převlá-dají. Já bych se k nim rozhodně nepřidala, poně-vadž jsou tam lidi ze zisku, z vypočítavosti, čás-tečně nuceni, všelijak lákáni, jen aby jich bylohodně (těch komunistů).“ A to jí bylo čtrnáct let...

� Petr Žák

Nezapomněli jsme

a nezapomínáme...

Očima dítěte


14 Duben 2009

Na sobotu 18. dubna 2009 neonacistickéuskupení Autonomní nacionalisté severoznámilo smuteční pochod centrem Ústínad Labem se zformováním se na Lidickémnáměstí. Neonacisté chtějí pochodovat zasvitu pochodní a záminkou má být smu-teční pochod k uctění památky obětí spoje-neckého bombardování Ústí nad Labem nakonci války. K účasti svolává http://nacio-naliste.com/, web je i v německé jazykovémutaci a lze předpokládat, že akce sezúčastní několik stovek nacistů z ČRa okolních zemí.

Plánujeme uspořádat „protiakci“ všechobyvatel města, kteří nechtějí, aby Ústímpochodovali nacisté. Její hlavní částí budekoncert, doprovodný program a zároveňtak trochu „protidemonstrace“ na Mírovémnáměstí v ten samý čas. Obáváme se ale, ženaše snaha o poklidné a rozumné shromáž-dění nebude povolena z důvodu obav přednásilnou konfrontací obou skupin. Žádámeproto o nejširší možnou podporu veřejnostii vaši iniciativu.

Rádi bychom vytvořili Alianci protineonacismu, do které zveme všechny insti-tuce zapojené do společenského a občan-ského života ve městě Ústí nad Labem.Forma pomoci celému projektu je na vašemuvážení, může být finanční, lze nabídnoutnapříklad grafické či webové služby, neboryze symbolická – vstup do neformální ali-ance, uvedení vašeho loga na webu ÚNN(V Ústí neonacisty nechceme). Ke vstupudo Aliance vybízíme všechny vhodné sub-jekty ve městě (NNO, školy, knihovnu,Ujep, kluby, divadla…). Pokusíme se conejvíce zapojit ÚMO město, který v nevě-domosti neonacistům pochodňový pochodpovolil. Co neonacisté dokážou, jsme mělipříležitost vidět v Litvínově.

Obáváme se, že neonacisté chtějí zneu-žít výročí bombardování našeho městak tradici každoročního nacistického pocho-du, jako se tomu stalo v Drážďanech.Máme příležitost jim jasně ukázat, žev Ústí nejsou vítáni a tento jejich záměr aniv budoucnu neprojde.

Přípravný výbor Aliance ÚNN se těšína vaše odpovědi.

Své dotazy, reakce a jakékoli námětyzasílejte na e-mailovou adresu

přípravného výboru:[email protected]

Bc. Marta Doležalová,projektová manažerka

Centrum komunitní práce, 400 01 Ústínad Labem, Koněvova 18

www.ckpul.cz, [email protected],email: [email protected]

Mezinárodní konference„Antisemitismusa současnost“Pátek 17. 4. 2009 – v prostoráchVelkého zasedacího sálu Magistrátu hl. m.Prahy, Mariánské nám. 2(registrace od 9 hodin, zahájení v 10 hodin)

Program:dr. Leo Pavlát, ředitel Židovského muzeav Praze: Antisemitismus a české zeměZbyněk Tarant, Centrum blízkovýchodnístudií, Západočeská univerzita Plzeň:Analýza současných antisemitských hnutídr. Manfred Gerstenfeld, Jerusalem Centerfor Public Affairs, Jeruzalém, Izrael: Sou-dobý antisemitismus z globální perspektivydr. Susanna Kokkonen, Christian Desk ofYad Vashem, Jeruzalém, Izrael: Popíráníholocaustu a různé antisemitské skupinyPro účast je nutno se zaregistrovat [email protected] nejpozději do 10. 4. 2009.

Pochod dobré vůleNeděle 19. 4. 2009 – sraz před13.30 h na Staroměstském náměstí

Pochod dobré vůle povede ze Staroměst-ského náměstí do Valdštejnské zahrady, kdese jeho účastníci připojí k navazujícímu shro-máždění „Všichni jsme lidi“. Cílem pochoduje prakticky a viditelně se přihlásit k hodno-tám přátelství a pravdy a vyjádřit jasnýobčanský postoj nesouhlasu s rasistickýmipředsudky. Choreografie pochodu pod vede-ním šéfa baletu Moravskoslezského divadlav Ostravě má umělecky vyjádřit duchovníproměnu beznaděje v naději. Zúčastní se honěkolik desítek profesionálních tanečníkůa hudebníků. Na trase bude několik zastavenína významných místech, která budou umě-lecky ztvárněna tancem, hudbou a rytmikouvčetně recitace starozákonních textů.

Všichni jsme lidiNeděle 19. 4. 2009 – od 15 h ve Valdštejnské zahradě

Tradiční shromáždění, které se koná jižpošesté ve spolupráci se Senátem Parla-mentu ČR a pod záštitou předsedy Senátua primátora Prahy. Těchto setkání se v prů-běhu let zúčastnily již tisíce lidí, promluvilizde poslanci a senátoři, diplomaté, předsta-vitelé nevládních organizací, umělci a mnozídalší, včetně pamětníků, kteří přežili holo-caust. Shromáždění mají tradičně také velmibohatý hudební program. Jejich hlavnímcílem je deklarovat, že antisemitismus doslušné společnosti nepatří.

Hlavním hudebním hostem letošního roč-níku bude zpěvák Yair Dalal se svou skupi-nou z Izraele a dále zazpívá kantor libereckéžidovské obce Michal Foršt. Shromážděnépozdraví předseda Senátu Přemysl Sobotka,velvyslanec státu Izrael v ČR J. E. JaakovLevy a poslankyně Evropského parlamentuJana Hybášková. Hlavními řečníky budounositelka státní medaile Za zásluhy a pamět-nice přeživší Osvětim Marta Kottová, mezi-národní ředitel ICEJ z Jeruzaléma JürgenBuhler a tajemník Federace židovských obcíČR Tomáš Kraus, který seznámí přítomné sezprávou o projevech antisemitismu v ČR. Nasetkání bude zveřejněna Pražská deklaraceproti antisemitismu.

Protest proti nenávisti a násilí nemůžebýt veden nenávistně a násilně. Protovyjadřujeme své naléhavé poselství po-kojným a kultivovaným způsobem.Zveme všechny stejně smýšlející občany,aby se k nám připojili.

K triumfu zla postačí, když slušní lidénebudou dělat nic.

� ICEJ (International Christian EmbassyJerusalem), 28. pluku 15, 101 00 Praha 10,

tel. 272 732 636, e-mail: [email protected], www.icej.cz

aliance protineonacismu

Evropa proti antisemitismua neonacismu – Praha 2009Česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectvíJeruzalém (ICEJ) pořádá v dubnu 2009 v Praze sérii veřejných akcízaměřených na problematiku antisemitismu


z obcí

15Nisan 5769

Veřejná připomínka a čtení jmen obětíholocaustu

Institut Terezínské iniciativy a Nadační fond obětemholocaustu pořádají již tradičně vzpomínkovou akciu příležitosti Jom ha-šoa, Dne vzpomínání na obětiholocaustu podle židovského kalendáře.

21. dubna 2009 od 14 do 17 hodin budeme na náměstíMíru v Praze už počtvrté číst jména obětí šoa. Připojtese k nám a uctěte tak památku těch, kteří byli kvůlisvému židovskému původu během druhé světové válkypronásledováni, vězněni a zavražděni.V Den holocaustu a hrdinství, hebrejsky „Jom ha-šoave-ha-gvura“, se vzpomíná na památku šesti milionůzavražděných Židů i na židovské hrdiny bojující proti

nacistům. Koná se v den zahájení povstání ve varšav-ském ghettu v roce 1943.Letošní akce bude věnována těm, kteří poskytli fotogra-fie a materiály ze svých soukromých sbírek do Databázeobětí, on-line zdroje informací a autentických materiálůo českých i evropských obětech holocaustu(http://www.holocaust.cz/cz2/victims/victims).Pro účastníky budou připraveny informační materiálya ukázky knih.Záštitu nad připomínkou převzal primátor hlavníhoměsta Prahy Pavel Bém.Partnery projektu jsou Česká unie židovské mládežea Židovské muzeum v Praze.Akce se uskuteční za mediální podpory Hospodářskýchnovin a Radia 1.

VANDALISMUS VE STŘÍBŘENa židovském hřbitově ve Stříbře (ve vlastnictví FŽO a pod sprá-vou a. s. Matana) došlo v rozmezí 14. – 19. 3. 2009 k vandalskémupoškození osmi náhrobků a vyražení dveří do právě rekonstruova-ného hrobnického domku. Náhrobky nebyly poškozeny rozbitím,byly vyvráceny a povaleny.Odhadovaná škoda činí dvacet tisíc korun včetně opravy dveří.Případ řeší policie ČR Tachov.

Židovská obec

v Praze

si dovoluje vás

a vaše přátele

pozvat

na

vzpomínkovou

akci na oběti

genocidy Židů

u příležitosti

dne

JOM

HA-ŠO’A

5769

(2009)

která se koná

v úterý 21. 4.

2009 v 9.30 h

v Pinkasově

synagoze

P E S A C H O V Ý P R O D E J 2 0 0 9Poprvé v poválečné historii se nabízí prodej pesachových potravin pro širokou veřejnost.

Zboží si osobně vyberete v pekárně Široká 10, Praha 1 (vedle restaurace King Solomon).

Prodej bude probíhat od 25. března do 8. dubna 2009. Při nákupu nad 2000 Kč doprava zboží po Praze zdarma.

Více informací : Dáša Juráňová, te l : 224 262 563, 777 746 999,e-mai l : Juranova@fondholocaust .cz, www.fondholocaust .cz


16 Duben 2009

KULTURNÍ PROGRAM DUBEN 2009

středa 1. 4. v 18 h:Základy judaismu v pojetí pražskéhoMaharala. Cyklus přednášek vrchního zem-ského a pražského rabína Karola EfraimaSidona věnovaný 400. výročí úmrtí RabihoJehudy Levy ben Becalela.

čtvrtek 2. 4. v 18 h:Tomáš Radil: Ve čtrnácti sám v Osvětimi.Prezentace knihy nakladatelství Academiaspojená s besedou s autorem – lékařem, neu-rofyziologem a profesorem psychologie,jenž byl v Birkenau zařazen do skupiny asitisíce dorostenců, kteří byli postupně posí-láni na smrt v plynových komorách. TomášRadil byl vybrán z útvaru již pochodujícíhodo krematoria. V knize popisuje mechanis-mus činnosti vyhlazovacího táboraz vnitřku, jak jej zažívaly jeho oběti. Mode-ruje Marie Zahradníková.

pondělí 6. 4. v 18 h:Blízký východ včera a dnes. Historie, sou-časnost a souvislosti. Geografie, kulturaa náboženství. Palestinský problém aktu-álně: Pásmo Gazy, operace Lité olovo.Cyklus přednášek Ing. Jana Neubauera.

středa 8. 4. v 18 h:Židovské památky Moravy a Slezskaa jejich památková ochrana. PřednáškaIng. arch. Jaroslava Klenovského z cykluŽidovské památky v Čechách a naMoravě.

středa 15. 4. v 18 h:Židé v arabském a muslimském světě. Před-náška Marka Čejky, právníka a politologa,

odborníka na Blízký východ a izraelskoupolitiku, autora knihy Judaismus a politikav Izraeli.

pondělí 20. 4. v 18 h:Nigun – pásmo hebrejských, sefardskýcha jidiš písní a houslových improvizací. Účin-kují: Věra Nerušilová – zpěv, AlexanderShonert – housle, Natalie Shonert – klavír.

Vstupné 60 Kč

úterý 21. 4. v 18 h:Všichni ti šikovní mladí muži z Terezína:Mladí čeští Židé jako dominantní elita.Přednáška Anny Hájkové z Institutu Tere-zínské iniciativy & University of Toronto,konaná u příležitosti Jom ha-šoa, rozkrývámocenské vztahy a maskulinitu v rámcighetta a zabývá se tím, jak v terezínskémspolečenství fungovala skupina mladýchčeských Židů.

středa 22. 4. v 18 h:Pohnutá historie lotyšských Židů. Besedas Elijahu Ripsem, světoznámým izrael-ským matematikem a pamětníkem, který seradikálně postavil sovětské okupaci Česko-slovenska. Moderuje Petr Brod. Anglickys tlumočením do češtiny.

úterý 28. 4. v 18 h:Filmy smrti, naděje a života. Díl 7. ... a pátýjezdec je strach: Příběh židovského lékaředocenta Brauna se odehrává v době odjezduprvních transportů. Braun nachází ve svébídě a ponížení poslední zbytky sil a roz-hodne se vzdorovat nejnebezpečnějšímunepříteli: strachu. Drama, Československo,

1964, 94 min. Režie: Zbyněk Brynych.Úvodní slovo: Miroslava Ludvíková.

NEDĚLNÍ PROGRAM PRO DĚTIA JEJICH RODIČE

12. 4. 2009 v 14 h: Arje slaví Pesach (Arjeho kamarád Moše(Mojžíš) má velký úkol). Podaří se Mošemuzachránit všechny Židy z egyptského otroc-tví? Jakých deset ran padlo na Egypt? Pro-jde Moše mořem suchou nohou? A codostane nakonec za odměnu? A co dosta-neme my? To všechno a ještě mnohem vícse dozvíte v naší pesachové dílně. Pro-hlídka: Klausová synagoga

Jednotné vstupné 50 Kč

Není-li uvedeno jinak, činí vstupné na jed-notlivé programy 20 Kč. Sály jsou přístupnyvždy 20 minut před zahájením programu. Pozačátku koncertu nebo 15 minut po začátkujiného programu není vstup do Vzdělávacícha kulturních center povolen.

VÝSTAVY V PROSTORÁCH VKC:

Židé v boji a odboji. Rezistence českoslo-venských Židů v letech druhé světovéválky.

Neztratit víru v člověka... Protektorát očimažidovských dětí a Zmizelí sousedé/Poctadětským obětem holocaustu – stálá expo-zice kopií putovních výstav VKC.

(Výstavy jsou otevřeny pro veřejnost po–čt10–16 h, pá 10–15 h.)

Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v PrazeMaiselova 15, 110 00 Praha 1, 3. patro

tel.: 222 325 172, fax: 222 318 856www.jewishmuseum.cz, [email protected]

(Spojení: metro A, tram 18 – stanice Staroměstská; tram 17, bus 133 – stanice Právnická fakulta)

neděle 5. 4. v 15 h:Pesach aneb Přesnice. Pomocí her a písní siukážeme svátek Pesach tak, jak se slavídnes. Program (nejen) pro děti od 5 lets doprovodem. Vstupné 30 Kč

úterý 7. 4. v 18 h:Sen o mém otci. Další poslechový pořadz cyklu „Rozhlasové hry Karola Sidona“,které uvádí Mgr. Přemysl Hnilička. KarolSidon se zde vrací k tématu osobního životana pozadí velkých společenských změn.Osoby a obsazení: já/ty (V. Dlouhý), matka(D. Syslová), otec (K. Heřmánek).

úterý 14. 4. v 18 h:Kdo by nechtěl znát své předky? Besedas odbornicí na slovo vzatou, Libuší Salomo-novičovou, která se již patnáct let soustavněvěnuje genealogii židovských rodin usaze-ných v Ostravě a přilehlých okresech. Poradí,kde najít zdroje informací při zpracovánírodokmenu. Její výklad doprovází řada zají-mavých příkladů i dokumentů.

čtvrtek 16. 4. v 18 h:Ďáblova dílna – další film z uváděnéhocyklu „Filmy smrti, naděje a života – Holo-caust ve filmu“. Salmon Sorwitsch je králem

padělatelů, je však zatčen spolu s dalšímivězni židovského původu a deportován doMauthausenu. Po pěti letech je přemístěn doSachsenhausenu. Místo jisté smrti na něj zdečeká tajný projekt: padělání bankovek nepřá-tel říše. Film natočený podle vzpomínekvězně č. 64401 Adolfa Burgera. Hrají: K.Markovics, A. Diehl, D. Striesow... Drama,Německo/Rakousko, 2006, 98 minut. Režie:Stefan Ruzowitzky.

úterý 21. 4. v 18 h:Židovka aneb Žonglování se životem –divadelní představení, v němž protagonistky

VKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brno tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno, tel.: 544 509 651, fax: 544 509 652www.jewishmuseum.cz/brno, [email protected]


17

kultura

17Nisan 5769

VKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brno

Adéla Kratochvílová a Dáša Trávníkovápředstaví příběh židovské dívky. Malá Evaje se svou rodinou deportována do Terezínaa později do Osvětimi. Velmi úspěšné před-stavení Divadla Kufr, které pro opětovnýzájem opakujeme. Vstupné 50 Kč

čtvrtek 23. 4. v 18 h:Židé v islámském světě – přednáškaJUDr. PhDr. Marka Čejky, Ph.D. Vystu-doval právo a politologii na Masarykověuniverzitě v Brně, poté pracoval jako asi-stent soudce ústavního soudu prof. Vladi-míra Čermáka. Působil na katedře politolo-

gie Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, kdese zabýval otázkami vztahu náboženstvía politiky v současném Izraeli.

Celý duben je v sále VKC ke zhlédnutívýstava fotografií soukromé fotografickéškoly Photogenia Brno nazvaná „March ofthe Living” – Polsko, Oświęcim... Každo-roční setkání mladé generace státu Izraelv místě, kde historie židovského národaměla skončit. Malá vizuální skica z těchtosetkání přibližuje atmosféru reportážní ces-tou i formou subjektivního obrazovéhozápisníku.

KULTURNÍ PROGRAM DUBEN 2009

ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZEspolečenský sál, Maiselova 18

středa 1. 4. v 15.00KÁVA O ČTVRTÉ

D A V I D Č E R N ÝVšeobecný údiv Evropy nad

plastikou „Entropa“. Setkání s mimořádným výtvarníkem.

Součástí odpoledne budei dataprojekce s dávnými i nedávnými

umělcovými počiny.Káva s Davidem Černým se

koná mimořádně v Rabínskémsále, 3. patro. Připravil a moderuje:

Honza Neubauer

úterý 28. 4. v 15.00P O D V E Č E R Y V O N N E

P Ř E N O S I L O V É„Nikdy jsem nechodila nabízet své

texty s pokorou v očích, aby se na něněkdo laskavě podíval,“ říká

JIŘINA FIKEJZOVÁtextařka, která psala a stále ještě píšetexty pro zpěváky Karla Gotta, MariiRottrovou, Hanu Hegerovou, Yvettu

Simonovou a mnoho dalších.

DSP HAGIBORK u l t u r n í p r o g r a m d u b e n 2 0 0 9Středa 1. 4. v 15.30 h Koncertní sál – Sarajevo – mé město ze

zlata, dokumentární film o sarajevské židovskékomunitě uvádí Yechiel Bar – Chaim

čtvrtek 2. 4. v 15 h Koncertní sál – beseda s vrchním zemskýma pražským rabínem Efraimem K. Sidonemo svátku Pésach

středa 8. 4. v 14.30 h Židovské město pražské 1870–1914.Vernisáž výstavy fotografií s úvodním slovempředsedy obce Františkem Bányaiem

pondělí 27. 4. v 15.30 h Koncertní sál – Jill Rogoff – setkání sezpěvačkou židovských písní z celého světa

Výstavy: „Přátelé člověka“ Jana Šimečka, Obrazy Rozy Tiché, Grafika KarlyRyvolové, „Inspirace vírou“ – výtvarné práce dětí Lauderovy školky v Praze,Grafiky dětí z Dílny manželů Elšíkových


18 Duben 2009

Moše Idel, GOLEM – Židovskémagické a mystické tradiceo umělém člověku, 408 str.,Vyšehrad, Praha 2007

Pražský rabi Löw řečený Maharal je snadnejslavnější postavou, již si dnes s golememspojujeme. A toto spojení dostává zvláštníakcent právě letos, kdy si naše i světová kul-turní veřejnost připomíná 400 let od úmrtítohoto významného židovského učence.

Tato asociace je však až pozdního dataa nic nenasvědčuje tomu, že by se sám Ma-haral oním pozoruhodným tématem židov-

ské mystiky a magie kdyzabýval. Pražská legendatak spadá do oblasti židov-ské folkloristiky, jíž se au-tor ve své knize pouze do-týká. O to důkladněji sevšak věnuje interpretacímgolema ve spekulativní,magické a mystické litera-

tuře od nejstarších dob až po 20. století.Základy mnoha pozdějších technik stvo-

ření golema mají svůj původ ve starém kos-mogonickém a kosmologickém spise SeferJecira. Stvoření golema tu sice výslovnězmiňováno není, nicméně v tomto smyslu jepozději vykládán zde popisovaný čin Abra-hama, jenž měl napodobit Boží stvořitelskýakt. S tím se spojuje ústřední myšlenka, s nížSefer Jecira přichází, totiž že svět je kombi-nací písmen, která je jednak technikou, kte-rou byl svět stvořen, jednak samotnou jehomatérií. Právě kombinace hebrejských pís-men a tvůrčí síla jazyka jsou jádrem mnohatechnik stvoření golema. Tyto základní kon-cepty se spojují s dvěma významnými pasá-žemi v Talmudu, kde se líčí čin Ravy, jenžstvořil „muže“, a r. Hošaji a Chaniny, kteří sivytvořili „tříleté tele“. Na těchto a dalšíchpramenných textech se odvíjí středověkádiskuse význačných kabalistů a mystiků i nani navazující pojednání novověká: zazmínku stojí mimo jiné zajímavý pohled navztah mezi renesanční křesťanskou kabaloua jejími židovskými zdroji. Na pozadí růz-ných koncepcí golema, od psychologicko--mystických přes magicko-teurgické až popředstavu golema jako reálné bytosti z „pra-chu a vody“, se přitom průběžně rýsujei širší spektrum dějin mysticko-magickýchproudů v židovství. Své pojetí Idel trvalekonfrontuje s názory jednoho z průkopníkůkabalistických studií, Gershoma Scholema,jehož vlivné teze nejednou na podkladě pra-menných textů vyvrací.

Idelova kniha je členěna do čtyř kapitol,kde autor ukazuje vývoj „golema“ od antiky

po 20. století. V poslední, páté kapitole zve-řejňuje k tématu různé dodatky. Předností té-to publikace je i více než stostránkový apa-rát obsahující vysvětlující poznámky, zkrá-ceně citovaná díla a několik rejstříků –jmenný, vybraných pojmů, míst a témat, dá-le rejstřík děl a biblických míst. Nechybí aniseznam použitých zkratek traktátu Mišnya Talmudu.

Moše Idel (1947) je jedním z nejvýznač-nějších současných badatelů o kabale. Na-rodil se v Rumunsku, ale od svých šestnáctilet žije v Izraeli, kde v současné době půso-bí jako profesor židovského myšlení naHebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Častýmhostem bývá i na prestižních univerzitáchv USA a ve Francii. Je autorem celé řadymonografií a článků, v nichž se věnuje širo-ké škále témat souvisejících se židovskoumystikou, mimo jiné dílu významnéhopředstavitele extatické kabaly AvrahamaAbulafii. Jeho kniha Kabala – nové pohle-dy, za niž získal National Jewish BookAward v kategorii vědecké literatury a takécenu Present Tense – Joel Cavior v katego-rii židovské filozofie, vyšla v roce 2004i v českém překladu.

Franz Kafka, ORTEL, 47 str.,Vyšehrad, Praha

Jméno pražského židovského německypíšícího spisovatele Franze Kafky zná dnescelý vzdělaný svět, přesto-že za autorova života vyšlojen několik úzkých svazeč-ků próz. Ostatní mělo býtpodle Kafkova přání spále-no – díky příteli MaxuBrodovi byla značná částrukopisů zachráněna.

Zneklidňující povídka Ortel z roku 1912patří k oné části díla, která vyšla ještě za au-torova života, a je spolu s Proměnou, s níž jespjata i námětově, významným mezníkemv jeho uměleckém vývoji. Knížka s malýmformátem (vhodný dárek) je čtenáři předklá-dána ve výborném překladu Vladimíra Kaf-ky s expresivně symbolickými ilustracemiPavla Nešlehy.

Jan Žáček, POSVÁTNÁ MÍSTAPRAŽSKÁ, 302 str., Baronet, Praha 2008

Do úctyhodné řady vycházejících pra-gensií se řadí i bohatě fotograficky doku-mentovaná publikace mapující 26 nejpozo-ruhodnějších, známých i méně známýchnáboženských staveb v Praze, které patřív současné době různým církvím i státu.

Úvodní slovo kapitoly vždy patří předsta-viteli církve, jež popisované chrámy spravu-je. Je jak o církvi samé,tak přináší i poznámkyk uváděným stavbám.U každé je uvedena jejíhistorie, pozoruhod-nosti a možnosti jejíprohlídky. Skvělé foto-grafie jsou dílem Pře-mysla Vacka. Publika-ce navíc obsahuje podrobná anglická a ruskáresumé, takže může být i vítaným dárkempro naše zahraniční přátele.

Naprostá většina publikací o historii po-pisuje její důležité, klíčové děje podstatnépro další vývoj a současně popisuje i cho-vání a jednání důležitých osobností. Poměr-ně spolehlivě známe události z pohledu osobpohybujících se v centru dění, známe názo-ry králů, ministrů, diplomatů, vojevůdců čijinak významně exponovaných postav, alevíme, jak tehdy žili obyčejní lidé? V kni-hách, o kterých jsem se zmiňoval, jsou o tomjen sporé zmínky, mnohdy se jen dozvíme, že„během tažení lid značně strádal“ nebo „li-dé toto opatření přijali s nevolí“, případně„lid uvítal svého vůdce s nezměrným nadše-ním“. V těchto publikacích (a to je pouhékonstatování) je obyčejný člověk anonymi-zován a jako „lid“ je pouhou stafáží důleži-tých událostí. Velmi mne proto zaujal krea-tivní počin nakladatelství Vyšehrad, které serozhodlo podívat se na historii „odzdola“,tedy z pozice tehdy žijících obyčejných lidí.Začalo vydávat v edici Člověk a jeho světpublikace, které se věnují určité historickéepoše a popisují člověka v tehdy existujícíchsouvislostech. Tyto publikace jsou zajímavétím, že jsou složeny z příspěvků těch nejre-nomovanějších odborníků na daná témata.Tím je sborníku zaručena vysoká odbornáhodnota textů a sdělované informace odpo-vídají aktuálnímu stavu vědeckého poznání.Jejich editorem bývá vždy mezinárodně re-spektovaný vědec z některé z prestižníchuniverzit.

Informaci o těchto zajímavých publi-kacích nelze začít jinde než u starýchEgypťanů…

Sergio Donadoni, EGYPTSKÝČLOVĚK A JEHO SVĚT, 313 str., Vyšehrad Praha

Editor Sergio Donadoni (1914) vystudo-val egyptologii v Paříži a Kodani, vyučovalna univerzitách v Miláně, Pise a Římě. Bylvedoucím archeologických prací v Egyptě,

LITERATURA NEJEN S DAVIDOVOU HVĚZDOU

�


knihy

19Nisan 5769

Núbii a Súdánu. Je členem mnoha meziná-rodních vědeckých institucí a autorem celéřady knih a studií.

Sborník je tématicky členěn do devíti ka-pitol, které dohromady vytvoří plastický ob-raz života lidí v starověkém Egyptě. Jsou tokapitoly Rolník, řemeslník, písař, úředník,kněz, voják, otrok, cizinec, mrtvý, faraona ženy.

Soubor je vpravdě popisem jediné histo-riografické skutečnosti, a proto nutně vylu-čuje řadu dalších významných oblastí egypt-ského života: umění, náboženské myšlení čiotázky morálky se zdeobjevují jen okrajově a naprvním místě stojí snahaurčit vztahy mezi staro-věkými obyvateli údolíNilu. Po prostudování té-to knihy by měl čtenářmít poměrně jasnou před-stavu o tom, jaká bylaegyptská společnost ve svém vývoji, pojí-maná jako souhrn osob, jejichž společnýmideálem bylo konání ve prospěch celku.

Z našeho pohledu je velmi zajímavá ka-pitola Cizinec, ve které je obsaženo mnohonám neznámých informací o vztahu egypt-ské společnosti vůči cizincům a o životě ci-zinců v této zemi. Zdá se, že egyptská spo-lečnost byla velmi tolerantní a umožňovalacizincům i přístup do svých společenskýchstruktur.

Jean-Pierre Vernant, ŘECKÝ ČLOVĚKA JEHO SVĚT, 268 str., Vyšehrad, Praha

Mezi nejuznávanější historiky antikya antického myšlení nesporně patří i editor

tohoto svazku Jean-PierreVernant (1914), který bylředitelem Ecole des Hau-tes etudes, profesorem naCollége de France (1975–1984) a je doktorem ho-noris causa na univerzi-tách v Chicagu, Neapoli,Bristolu, Oxfordu a Brně.

Z mnoha jeho prací vyšla v českém překladukniha Počátky řeckého myšlení (1993).

Civilizace a kultura antického Řecka jsoujedním z pilířů dnešní evropské kultury. Přespropast času, která nás od nich dělí, jsou pronás lidé starověké Hellady stále živí a aktu-ální. Fascinuje nás bohatství mýtů, svět bo-hů a hrdinů s tak velice lidskými vlastnostmii slabostmi, ale také výšiny filozofickéhomyšlení Platónova a Aristotelova, athénskádemokracie či prvopočátky přírodních věd.

Předkládaný svazek přináší v deseti pou-tavých kapitolách deset průhledů do životalidí antického Řecka (Řecký člověk, Člověk

a oikonomia, Člověk a válka, Cesta k dospě-losti, Občan, Homo domesticus, Divák a po-sluchač, Formy společenství, Člověk a bo-hové, Venkovan). Deset různých úhlů pohle-du zachycujících Řeky v soukromí i naveřejnosti. Autory jednotlivých studií jsoupřední francouzští, italští, angličtí a američtíbadatelé a výsledkem jejich spolupráce jeplastický obraz „řeckého člověka“: od eko-nomiky přes válku, výchovu a dospívání,občanství a veřejný život, život rodinnýa soukromý až po svět divadla, hostin a ná-boženských rituálů.

Sborník je symbolicky zakončen kapito-lou Venkovan jako protikladu ke světu Odys-seovu. Řecký člověk není izolovaný jedinec,ale je naopak zapojen do pevného tkanivasociálních a kulturních vazeb, je součástíkultury, která byla v mnohém kolébkou kul-tury naší.

Jacques Le Goff, STŘEDOVĚKÝČLOVĚK A JEHO SVĚT, 319 str.,Vyšehrad, Praha

Velmi rozšířenou laickou představouo středověku je názor, že se jednalo o primi-tivní, ponurou dobu naplněnou válkami, mo-rem a náboženskou nesnášenlivostí. Dosudse setkáváme s tím, že kritici současnýchnešvarů občas argumentují tím, že to či onobylo jako ve středověku, že tam a tam vlád-ly středověké způsoby… Každý historik po-tvrdí, že se jedná o nespravedlivý pohled nadobu, která byla po všech stránkách plno-hodnotná, že se lidé ve středověku dokázaliradovat, bavit a samozřejmě i vytvářet vý-znamné duchovní i materiální hodnoty, kte-ré dodnes obdivujeme.

V souvislosti se vznikem celoevrop-ských struktur, kdy se prohlubuje zájemo společné kořeny, z nichž vzešla naše kul-tura, se nabízí otázka, zdaexistoval fenomén, kterýbychom mohli pojmenovat„středověký člověk“. Prá-vě na tuto otázku se po-kouší odpovědět kniha de-seti předních evropskýchmedievalistů působícíchna významných evropských pracovištíchpod zkušeným vedením Jacquese Le Goffa(1924). Prostřednictvím deseti lidských ty-pů od představitelů středověkých „tří sta-vů“ – mnicha, rytíře a rolníka – až po mez-ní typy, jako byli světec a člověk na okrajispolečnosti, se před námi otevírá strhujícíobraz tohoto období. Editor vybral a zařadildo sborníku tato témata – kapitoly: Středo-věký člověk, Mniši, Válečník a rytíř, Rolníka zemědělství, Měšťan a život ve městě, Inte-lektuál, Umělec, Středověký kupec 11.–15.století, Ženy a rodina, světec, Člověk na

okraji ve středověku. Tato publikace, kterávyšla již ve 12 jazycích, nabízí zcela jinýpohled než učebnice dějepisu: dává nahléd-nout nejenom do prostředí rytířských turna-jů a klášterů, ale i do kuchyně. Seznamujes uctíváním světců i s bědným údělem ženya vyděděnce. Navíc ukazuje, čím středově-ký člověk žil, jakými touhami, jaké byly je-ho sny, obavy a víra. Pří této fascinující čet-bě lépe porozumíme společným rysům,z nichž vyrostla naše současnost.

Eugenio Garin, RENESANČNÍČLOVĚK A JEHO SVĚT, 279 str.,Vyšehrad, Praha

Italský historik Eugenio Garin (1919),emeritní profesor z Pisy a znalec renesanční-ho myšlení a kultury, sestavil za přispěnípředních znalců tohoto období řadu portrétůzákladních lidských typůepochy velkého „rozšiřo-vání obzorů“ Evropy.Vedle sebe se tak ocitajírenesanční dvořan, ban-kéř, umělec, filozof a mágči kondotiér. Nechybí anitéma pro éru zámořskýchobjevů zvláště příznač-né – cestovatel a domorodec, stejně jakorozsáhlé studie o životě a postavení ženyv době renesance. Přednosti Renesančníhočlověka, stejně jako dalších svazků této po-divuhodné ediční řady nakladatelstvíLATERZA, jejichž překlady jsou nyníi u nás, je spojení odborné erudice s vypra-věčským uměním.

V evropských dějinách nezabírá renesan-ce o mnoho déle než jedno století. Přesto to-to období poznamenalo Evropu výraznějinež jiné epochy. V tomto svazku je předsta-veno devět různých tváří člověka renesance.Editor sborníku sestavil z esejů předních od-borníků kompozici připomínající renesančníobraz. V centru perspektivy nalézáme rene-sančního vladaře, dále kondotiéra-námezd-ního vojenského velitele, kardinála a dvořa-na – soustředné kruhy struktury vládní mocipředevším v renesanční Itálii. Filozof a mág,stejně jako kupec i bankéř, jsou postavamipřekračujícími hranice, ať už geografické čimyšlenkové. Nemůže ovšem chybět portrétrenesančního umělce. V plastické eseji vě-nované ženě renesance vykresluje americkáhistorička Margaret L. Kingová podoby troj-tvaré bytosti – Evy, Marie či Amazonky.Svazek je uzavřen postavou nad jiné typic-kou – cestovatelem a objevitelem nejen no-vých světadílů, ale i nových lidí.

Stejně jako ostatní publikace této edicemá i tento sborník připojen aparát vysvětli-vek, bibliografie a jmenného rejstříku.

� Milan Kalina

�


Věstn

ík M

aski

l – re

gistr

ace

MK

ČR č

.E 1

4877

Vydá

vá ž

idov

ská

kong

rega

ce B

ejt

Sim

cha,

při

druž

ený

člen

Fed

erac

e ži

dovs

kých

obc

í Č

R, M

ánes

ova

8, 1

20 0

0 Pr

aha

2, Č

eská

rep

ublik

a, I

ČO

: 61

3857

35,

tel./

fax:

222

251

641

, 72

4 02

7 92

9,

e-m

ail:

reda

kce.

mas

kil@

mas

kil.c

z. M

aski

l vyc

hází

měs

íčně

za la

skav

é po

dpor

y M

inist

erstv

a ku

ltury

ČR,

Fed

erac

e žid

ovsk

ých

obcí

vČR

, Nad

ační

ho fo

ndu

obět

em h

oloc

austu

aTh

e D

utch

Hum

anita

rian

Fund

(JH

F). Z

ájem

cim

ohou

přis

pět n

a vy

dává

ní v

ěstn

íku

libov

olno

u čá

stkou

na

bank

ovní

úče

t: 86

-895

9560

207/

0100

uKo

mer

ční b

anky

, var

iabi

lní s

ymbo

l: 88

888

(5x8

). M

anip

ulač

ní p

opla

tek

10 K

č. R

edak

ce: M

ilan

Kalin

a, K

ateř

ina

Web

erov

á.Re

dakč

ní ra

da: M

icha

l For

št, J

itka

Nová

ková

. Ilu

strac

e: L

ucie

Lom

ová.

Před

tisko

vá p

řípr

ava

atis

k: T

ypog

rafic

ké s

tudi

o Tr

ilabi

t, s.

r.o.

, Vod

ičko

va 3

6, P

raha

1. U

závě

rka

toho

to č

ísla

13.

3. 2

009.

Uzá

věrk

a př

íštíh

očí

sla

12. 4

. 200

9.

struãn˘ prÛvodce Ïidovskou modlitbou

V minulém díle jsme se seznámili s od-

dílem bohoslužby zvaným Šema. Šema

vlastně není modlitbou v tom smyslu,

jak ji asi většina lidí chápe – totiž prosbou

k Hospodinu. Šema je spíše vyznáním, jakýmsi

úvodem, jako bychom si na začátku připomí-

nali, ke komu budou naše prosby směřovat.

Obecné představě modlitby nejvíce odpovídá

následující část bohoslužby – amida.

Amida עמידה znamená doslova „stání“, odkazuje na to, že se tato modlitba recituje ve stoje). Ostatně jiným názvem pro amidu je tfi la תפלה, tedy doslova „modlitba“. Třetím názvem je šmone esre שמנה עשרה neboli „osmnáct“. Tento název vychází ze skutečnosti, že původně tato modlitba sestávala z osmnácti částí neboli požehnání. Někdy v průběhu 2. století o.l. bylo přidáno ještě jedno požehnání (a ve 4. století pak ještě jakýsi dovětek na závěr), ale název šmone esre již zůstal.Tím ovšem zmatky kolem počtu požehnání amidy nekončí. Existují dvě varianty amidy, a sice jedna varianta pro všední den a druhá pro šabat a svátky. Sváteční amida bývá nazývána tfi lat ševa תפלת שבע neboli „modlitba sedmi“. Obsahuje totiž pouze sedm požehnání, nikoli běžných devatenáct.Řekli jsme si, že amida je modlitbou v běžném smyslu, tedy prosbou za vše, co si přejeme, nicméně pokud se nyní podí-váme na její text, všimneme si, že i tyto prosby jsou většinou formulovány spíše jako poděkování Hospodinu za to, že toto vše (tedy to, co si přejeme a o co žádáme) pro nás činí. Proto jsou také jednotlivé části označovány jako požehnání, nikoliv prosby.Povězme si tedy dnes podrobněji o sváteční amidě, příště si pak řekneme více o amidě pro všední dny.

Struktura sváteční amidy (tfi lat ševa)

1. Avot אבות (Otcové) 2. Gvurot גבורות (Mocné činy)3. Keduša קדושה (Posvátnost, svatost) • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •4. Kdušat ha-jom קדושת היום

(Posvátnost dne) • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •5. Avoda עבודה (Služba)6. Hoda‘a הודאה (Poděkování)7. (Birkat) šalom (ברכת) שלום (Mír)

+ Elohaj necor אלהי נצור

(Bože můj, zdrž můj jazyk od zlořečení…)

První tři a poslední tři požehnání jsou stejná i ve všední den. Odlišná je tedy prostřední pasáž amidy – ve všední den ji tvoří třináct požehnání, o šabatu a svátcích jen jedno. Důvodem této odlišnosti je to, že naši moudří považovali prostředních třináct proseb za nevhodné pro sváteční dny – o svátcích bychom ne-měli myslet na běžné věci, zatěžovat se všedními starostmi, ale pouze se radovat a oslavovat Hospodina.

Proberme si nyní alespoň v krátkosti obsah

jednotlivých požehnání tfi lat ševa:

1. Avot (ve-imahot) אבות = Otcové (a matky) [str. 19 a 50 v siduru Hegjon Lev]: odkazuje se k Hospodinu tradiční for-mulí jako k „Bohu Abraháma, Izáka a Jákoba“ (podobně se Hospodin představuje Mojžíšovi) a připomíná jeho ochranu a pomoc Izraeli. Reformní verze modlitby vzpomíná vedle praotců i pramatky – Sáru, Rebeku, Rivku a Leu.

2. Gvurot – גבורות = Mocné činy [str. 19 a 50]: zatímco první požehnání připomíná Boží působení v dějinách, druhé jej oslavuje jako dárce a ochránce životadárné síly všeho ži-vého, hovoří o Hospodinu jako o tom, který pomáhá živým, nemocným i mrtvým. Tradiční verze tohoto požehnání vý-slovně zmiňuje oživování mrtvých (mechaje metim). S touto představou mají mnozí v dnešní době problém, reformní ver-ze se proto spíše kloní k obecnějším formulacím typu „ten, který dává život, oživuje vše, zdroj všeho života“ (mechaje ha-kol) apod. Mimochodem rozdílné představy o vzkříšení mrtvých nejsou výhradně vynálezem moderní doby. Napří-klad již před dvěma tisíciletími se o to vedly spory mezi farizeji a saduceji, kteří ve vzkříšení nevěřili.

3. Keduša – קדושה = Posvátnost [str. 20 a 51–2]: oslavuje Boží svatost.

4. Kdušat ha-jom – קדושת היום = Posvátnost dne [str. 20–1 a 52–3]: připomíná dílo stvoření a Boží dar Izraeli – den odpočinku, případně jiný zvláštní den [str. 78 a dál]

5. Avoda – עבודה = Služba [str. 21 a 53]: odkazuje na služ-bu Izraele Hospodinu a prosí o její vlídné přijetí. V tradiční verzi amidy je prosba o obnovení chrámové obětní boho-služby. Reformní judaismus obecně považuje dnešní formu bohoslužby, tedy modlitbu, za vyšší stupeň a po obnovení obětní bohoslužby netouží, proto se v tomto bodě liší texty v tradičních a reformních sidurech.

6. Hoda‘a – הודאה = Poděkování [str. 22, 53-4]: poděkování Hospodinu za jeho věrnost, stálou ochranu a dobrodiní.

7. (Birkat) šalom – (ברכת) שלום = Mír: oslavuje Hospodi-na jako toho, jenž garantuje pokoj a mír Izraeli i všem lidem. V tomto bodě se liší večerní [str. 23] a ranní [str. 54] ami-da: večer se říká Šalom rav (Hojný pokoj), ráno Sim šalom (Dopřej pokoj)

+ Elohaj necor אלהי נצור (Bože můj, zdrž můj jazyk od zlo-řečení…) [str. 23, 55]: Všechna předchozí požehnání byla formulována jako společná modlitba – hovoří se zde o „na-šem Bohu“, slovesa jsou v množném čísle. Elohaj necor je modlitbou jednotlivce. V této chvíli, v samotném závěru amidy, se při společné bohoslužbě dává prostor pro indivi-duální, tichou modlitbu.

◗ Připravila Kateřina Weberová

AMIDA – עמידה


Purim 2009 - MaskilSvátek má mnoho názvů, z nichž každý vypovídá o jeho charakteru,...

Documents

Transcript of Purim 2009 - MaskilSvátek má mnoho názvů, z nichž každý vypovídá o jeho charakteru,...