Aktuální téma6

dle izraelských zdrojů dnes 40 % raket s dole-

tem větším než 20 km pochází z výroby přímo

v Gaze. Stojí také asi za zmínku, že přinejmen-

ším Hamás a PIJ už vyvinuly také vícenásobné

a samohybné raketomety.

Další položky arzenálu Hamásu

Neřízené rakety představují základní ná-

stroj pro fakticky teroristické útoky na izrael-

ská města (protože vzhledem k obrovské

nepřesnosti je ani nelze k ničemu jinému po-

užít), nejsou ovšem rozhodně jedinými zbra-

němi ve výbavě Hamásu a jiných palestin-

ských radikálů. Je známo, že disponují i pes-

trou škálou protitankových zbraní. Kromě

všudypřítomných pancéřovek RPG-7 se jedná

též o podstatně modernější ruské pancéřovky

RPG-29 Vampir a rovněž zbraně Yasin, Al-Ba-

na a Al-Batar, jež jsou vyráběny přímo v Gaze.

První dva z těchto „domácích“ typů jsou

v zásadě upravenými kopiemi pancéřovek

řady RPG, kdežto Al-Batar představuje těžší

zbraň. Tvoří ji trubice na trojnožce, ze které

lze odpalovat protitankové i protipěchotní

projektily (dřívější česká terminologie užíva-

la pro podobné zbraně také slovo „tarasni-

ce“). Hamás i další skupiny disponují rovněž

protitankovými řízenými raketami. Kromě

známých sovětských, resp. ruských komplexů

9K11 Maljutka, 9K111 Fagot, 9K115 Metis

a 9K135 Kornet byly nedávno identifi kovány

také severokorejské systémy Bulsae-2, což je

modifi kace systému Fagot, od něhož se liší

např. jinak řešeným zaměřovačem. Lze odha-

dovat, že do Gazy se tyto komplety dostaly

zřejmě prostřednictvím Sýrie (a)nebo Íránu.

Několik ozbrojených organizací v pásmu Gazy

se na přehlídkách pochlubilo také přenosný-

mi protiletadlovými komplety 9K32M Stre-

la-2M, jež patrně patří mezi ty, které v roce

2011 „zmizely“ z Libye. V průběhu operace

Protective Edge ovšem jejich použití nebylo

zaznamenáno a mnoho expertů soudí, že tyto

systémy již ve skutečnosti nebudou funkční,

především kvůli degradaci baterií a dalších

součástek. A aby byl seznam těžší výzbroje

palestinských radikálů úplný, dá se doplnit,

že jsou schopni produkovat rovněž minomety

ráže 60, 81, 120 a dokonce 240 mm.

Nová technika izraelské armády

Z izraelské vojenské techniky získal beze-

sporu největší proslulost protiraketový kom-

plex Iron Dome, který vykázal proti pales-

tinským raketám opravdu pozoruhodnou

účinnost. Jak známo, systém útočí pouze

na rakety, jejichž kalkulované místo dopadu

leží v obydlené oblasti; z nich zvládl zničit

údajně okolo 86 %. Za extrémně nízkými ci-

vilními ztrátami na straně židovského státu

(pouze tři osoby) ale stojí i excelentní výstraž-

ná soustava, která kromě sirén zahrnuje mj.

aplikace pro „chytré“ mobilní telefony. Co se

týče samotné pozemní operace v Gaze, v té

byly nasazeny především tanky Merkava Mk 3

a Mk 4, těžké obrněné transportéry Namer,

klasické obrněné transportéry M113 a ženij-

ní vozidla Puma. Na tancích Merkava Mk 4

i na obrněncích Namer se již běžně objevo-

val aktivní ochranný systém, který izraelská

armáda označuje Wind Jacket, známější je

však pod komerčním jménem Trophy. Již dříve

bylo zaznamenáno několik zásahů při různých

jednotlivých incidentech, ale při operaci Pro-

tective Edge byl poprvé využit ve větším po-

čtu. Zneškodnil tam nejméně jednu raketu ze

systému Kornet a několik projektilů z pancé-

řovek. Úplnou novinkou byl „raketový tank“,

jehož ofi ciální jméno dosud není známo. Jde

o obměnu tanku Magach-5 (tj. modernizova-

ného M48A5), jež má v zádi věže zabudované

odpalovací zařízení pro 12 raket Spike-NLOS,

jejichž nejnovější varianta má maximální

dosah okolo 30 km. Na horní straně věže je

patrná anténa pro navádění raket (dosud

není jasné, zda u nové úpravy tanku zůstává

funkční původní kanon). Nenápadnou, avšak

Legenda

Odpal rakety

Raketomet

Shromaždiště teroristů

Tunel

Skrýš

Bojové stanoviště

Sklad zbraní

Odpal PTŘS

❚ Tanky Magach-5 (čili modernizované M48A5) přestavěné na nosiče raket Spike-NLOS, kterých je v zádi věže zabudováno dvanáct.

❚ Mapa čtvrti Sadžajá v Gaze s vyznačenými cíli, na které se zaměřily izraelské útoky.

04_07_GAZA.indd 604_07_GAZA.indd 6 25.8.2014 9:50:3325.8.2014 9:50:33

Aktuální téma12

T-64BV, ženijní tanky řady IMR, obrněné trans-

portéry BTR-70 a BTR-80, pěchotní bojová

vozidla BMP, průzkumné obrněnce BRDM-2,

raketomety BM-21, houfnice D-30, bezzá-

kluzová děla SPG-9 či protitankové raketové

komplexy Metis, byť ruský původ některých

z nich samozřejmě zcela vyloučit nelze.

Starožitnosti znovu v bojiVelice svérázné položky výzbroje separa-

tistů představují zbraně, které by měly patřit

spíše do muzea. Ostatně velká část z nich byla

opravdu získána z muzeí vojenské historie či

památníků Velké vlastenecké války. V rukou

promoskevských ozbrojenců byly zaznamená-

ny mj. slavné pušky-opakovačky Mosin-Nagant

vz. 1891, nejméně v jednom případě v grotesk-

ní kombinaci se současným optickým zamě-

řovačem Leica. Do boje se znovu dostaly také

7,62mm karabiny SKS (systém Simonov) a ob-

líbené samopaly z druhé světové války PPŠ-41

a PPS-43 (konstrukce Špagin, resp. Sudajev).

Dalšími zbraněmi z největšího konfl iktu v ději-

nách, které zjevně našly na současné Ukrajině

rozsáhlé využití, jsou protitankové pušky ráže

14,5 mm od konstruktérů Děgťareva a Simono-

va, které nesou označení PTRD-41 a PTRS-41

(první je jednoranná, kdežto druhá má zásob-

ník na pět nábojů). Ukázalo se, že jejich střely

jsou i dnes schopné prorážet pancíř obrněných

transportérů ukrajinské armády. Byl vidět rov-

něž lehký kulomet Děgťarev DP-27, a dokonce

i obstarožní kulomet Maxim vz. 1910! Proruští

ozbrojenci získali a pokoušeli se zprovoznit též

nejméně tři historické tanky, a to IS-3 a T-34/85

z památníků u Konstantinovky a Družinovky

a konečně T-54 z vojenského muzea u Doněc-

ku. Není ovšem známo, že by některý z těchto

veteránů doopravdy zasáhl do ostrých bojů.

„Gun-trucky“ na UkrajiněNa obou stranách konfl iktu se objevila

také vozidla, jež lze charakterizovat jako „gun-

-trucky“ či „technicals“, tedy improvizovaně

pancéřované a ozbrojené užitkové a nákladní

automobily. Na těchto vozech bývají zpravidla

navařené různé plechy, kovové profi ly a staveb-

ní tyčovina, které zajišťují elementární ochranu

zranitelných částí (zejména motoru, řidičské

budky a kol), popř. tvoří i lafety pro výzbroj, ob-

vykle pro kulomety PK, DŠKM či NSV nebo proti-

letadlové dvojkanony ZU-23. Tak např. proruský

„batalion Vostok“ (v jehož řadách působí také

etničtí Rusové, Čečenci atd.) nasadil několik tak-

to upravených nákladních automobilů značek

Ural a KAMAZ. Své vozy těchto fi rem však pře-

stavěla i ukrajinská armáda a rovněž „dobro-

volnické prapory“ prokyjevských nacionalistů

(jako Azov, Donbas či Dněpr). Velkou pozor-

nost získal mj. „obrněnec“ praporu Azov, který

vznikl opancéřováním sklápěče KAMAZ. Objevi-

lo se též několik lehkých užitkových vozů Nissan

a Mitsubishi vybavených pancířem a zbraněmi.

Část těchto úprav proběhla v útvarových díl-

nách nebo opravdu „podomácku“, ale některé

konverze pro „kyjevské“ jednotky realizoval též

Nikolajevský opravárenský závod motorových

vozidel (NTRZ). Opancéřoval např. dva lehké

terénní vozy UAZ-4303 pro Pohraniční stráž.

Pancíře a výzbroje se dočkaly i známé automo-

bily UAZ-469 a bojovníci z „batalionu Vostok“

předvedli dokonce vyzbrojený osobní terénní

vůz Lada Niva.

Krátký i střední dolet raketSamostatnou kapitolu představuje proti-

vzdušná výbava promoskevských sil. Primár-

❚ Ve výbavě prokyjevského „praporu Azov“ zaujal obrněný sklápěcí automobil značky KAMAZ, vyzbrojený i kulometem NSV.

❚ Opravdu komicky působí tento snímek promoskevského aktivisty, který je „vyzbrojen“ benzinovou motorovou pilou Stihl.

❚ Promoskevský „prapor Vostok“ instaloval na tahač návěsů od fi rmy MAN protiletadlový dvojkanon ZU-23 ráže 23 mm.

11_13_UKRAJINA.indd 1211_13_UKRAJINA.indd 12 25.8.2014 9:53:3625.8.2014 9:53:36

9|2014 15

27. května 1995 zajaly 12 „modrých přileb“)

podpořila sesednutou pěchotu svými 90mm

kanony šestice obrněných průzkumných vozi-

del ERC 90 Sagaie. Stejně tak byla patrná ab-

sence silnější výzbroje schopné ničit srbskou

těžkou techniku při dobytí muslimské enklávy

v Srebrenici, kterou střežily nizozemské jed-

notky OSN se stroji YPR-765 osazenými pouze

12,7mm kulomety M2HB.

Logicky tedy vyvstal požadavek na in-

stalaci mohutnějších zbraňových systémů

schopných likvidovat nepřátelská palebná po-

stavení v budovách či bunkrech, jakožto i obr-

něnou techniku protivníka včetně lehkých

a středních tanků (řada států zejména v Afri-

ce a Asii totiž stále nemá ve svém arzenálu

moderní hlavní bojové tanky), při současném

zachování vysoké míry taktické i strategic-

ké mobility. Nepraktičtějším a nejlevnějším

řešením se záhy ukázalo využití stávajících

kolových či pásových platforem, na něž byla

namontována nová věž společně s integrova-

ným systémem řízení palby a výkonnější hlav-

ňovou výzbrojí. Jednou z fi rem, které velmi

rychle pochopily a zachytily nastupující trend,

byla i belgická průmyslová skupina Cockerill

Maintenance & Ingénierie (dále pouze CMI),

konkrétněji její vojenská divize CMI Defence.

Cockerill XC-8 105-120HPNovinku předvedenou na letošním roční-

ku výstavy Eurosatory představovalo vozidlo

palebné podpory CV90105 na osvědčeném

podvozku CV90 (neboli Combat Vehicle 90

z portfolia společnosti BAE Systems Häg-

glunds AB) ve spojení s věží Cockerill XC-8

105-120HP. Jak již ze samotného názvu vy-

plývá, v XC-8 105-120HP může být lafetován

buď kanon ráže 105 (v této konfi guraci byla

představena v Paříži), nebo 120 mm. Obrně-

nec CV90105 je tudíž schopen plnit úlohu jak

stíhače tanků, tak samohybného děla nebo

lehkého tanku.

Drážkovaný kanon s vysokou úsťovou

rychlostí CV ráže 105 mm, tvořící hlavní vý-

zbroj vozidla CV90105, je usazen v plně otoč-

né věži XC-8 105-120HP ovládané hlavním

elektrickým a záložním ručním pohonem.

Plná stabilizace kanonu ve dvou osách zabez-

pečuje vysokou pravděpodobnost zásahu cíle

první ranou. Jeho délka je 6095 mm (délka

hlavně 51 ráží – 5546 mm) a hmotnost kom-

pletní zbraně 1750 kg. Díky celokruhovému

odměru a maximální elevaci +42º (minimální

hodnota dosahuje -10º) může pomocí tříšti-

vo-trhavých střel ničit cíle nepřímou palbou

na vzdálenost až 10 km. Dvoumístná věž

XC-8 105-120HP je taktéž vybavena auto-

matickým nabíjecím zařízením s kapacitou

12 nábojů, což snižuje počet členů osádky

na pouhé tři osoby – velitele, střelce a řidiče.

Zaměřovače jak velitele, tak střelce mají denní

i noční větev, což umožňuje efektivní lokaliza-

ci a následnou likvidaci palebných prostředků

nepřítele za zhoršených světelných podmínek.

Hlavními používanými typy munice jsou

podkaliberní stabilizované střely se stopov-

kou (APFSDS-T) M1060CV s úsťovou rychlostí

1620 m/s a schopností na vzdálenost 2000 m

probít 560 mm válcovaného homogenního

pancíře (se sklonem 60°). Obdobné typy cílů

ničí i víceúčelové kumulativní střely se stopov-

❚ Vozidlo palebné podpory Commando Select DFV

❚ Protitankové řízené střely Falarick 105 GLATGM (vlevo) a 90 GLATGM (vpravo) umožňují lehkým vozidlům vybaveným věžemi XC-8 105-120HP, CT-CV 105HP a CSE 90LP na velké vzdálenosti ničit i nejmodernější hlavní bojové tanky a bitevní vrtulníky.

❚ BTR-3E s věží CPWS 20-25-30 osazenou automatickým kanonem ZTM-1 (což je ukrajinské označení pro původně sovětský 2A72). Rozsah náměru CPWS dle konkrétní varianty činí -10º až +60º.

14_17_VEZE.indd 1514_17_VEZE.indd 15 25.8.2014 9:55:0825.8.2014 9:55:08

Obranný průmysl18

V septembri 2006 poľská vláda rozhod-

la o predĺžení dovtedajšej poľskej vojenskej

prítomnosti v silách NATO ISAF v Afganskej

islamskej republike a o prevzatí kontroly nad

provinciou Ghazní. Od jari 2007 sa rátalo

s kontingentom 1200 vojakov. Mali ho pod-

porovať najnovšie typy zbraní vrátane kole-

sových obrnených transportérov Rosomak,

prijatých do výzbroje 31. decembra 2004

rozhodnutím náčelníka GŠ Poľskej armády.

Do Afganistanu malo byť nasmerovaných 24

transportérov vo verzii kolesových bojových

vozidiel pechoty. S ohľadom na špecifi cké

podmienky misie a charakter rizík bolo roz-

hodnuté podrobiť vozidlá rôznym úpravám.

VybavenosťVýrobca WZM S.A. (Wojskowe Zakłady

Mechaniczne S.A. – Vojenské mechanické zá-

vody) v meste Siemianowice Śląskie uzavrel

22. decembra 2006 s odborom zásobova-

nia ozbrojených síl MNO zmluvu o príprave

prototypu takého vozidla. Vozidlo v „afgan-

skej” verzii dostalo o. i. súpravu prídavného

oceľovo-keramicko-kompozitového opancie-

rovania izraelskej fi rmy Rafael, čo zvýšilo

jeho celkovú balistickú odolnosť na úroveň 4

STANAG 4569. Špeciálna platňa na ochranu

pred účinkami kumulatívnych striel protitan-

kových granátometov zakrýva aj prednú stra-

nu trupu – motorový priestor a miesto vodiča.

Do istej miery, za použitia vnútorných podláh

s účinkom proti črepinám a prvkov prídav-

ného opancierovania (napr. vo výklenkoch

kolies), sa zvýšila aj protimínová odolnosť

vozidla – v zásade na úroveň 3a STANAG

4569B, takže vozidlo odolá výbuchu 6 kg

TNT pod ktorýmkoľvek kolesom. Rosomaky

dostali aj akustický systém lokalizácie stre-

leckých stanovíšť PILAR MK-IIw fi rmy 01dB-

-Metravib, rozšírenú verziu interného ko-

munikačného systému Fonet-PNR fi rmy WB

Electronics (obsluhuje bezdrôtové terminály

posádky a výsadku na báze miniatúrnych rá-

diostaníc Tadiran PNR-500) a časť vozidiel aj

prídavnú rádiostanicu HF Harris RF-5800H.

Dve súpravy denno-nočných kamier bočného

sledovania PCO KDN-1 mali zvýšiť prehľad

výsadku o vonkajšej situácii – obraz z kamier

sa prenášal na monitory DD9620T-10 v pries-

tore pre výsadok. Vo vozidle bolo vytvorené

miesto na doplnkové zásobníky potravín

a vody a na pancieri pred poklopom vodiča

i na veži boli nainštalované nože na preseká-

vanie drôtov; na prednej platni zasa zásobník

s ostnatý m drôtom a dookola boli pridané

body upínania ostnatého drôtu brániaceho

násilnému vniknutiu do transportéra. Zave-

dené boli aj autoplachty nového vzoru.

Hmotnosť plne obsadeného vozidla sa

zvýšila na cca 26 ton (súprava doplnkového

opancierovania mala hmotnosť 3,5 – 3,8 to-

ny). Vozidlo tak stratilo schopnosť plávať, no

v geografi ckých podmienkach Afganistanu to

bolo nepodstatné, a preto boli demontované

vodné dýzy a vlnolamy, čím sa ušetrilo asi

300 kg hmotnosti. Táto verzia dostala ozna-

čenie Rosomak-M1.

Po skúškach (medzi marcom a májom

2007), ktoré potvrdili deklarovanú odolnosť

nového opancierovania i zachovanie dobrých

trakčných vlastností (na 3000 km), sa dokon-

čila už skôr spustená kompletizácia prvej série

24 Rosomakov „afganskej“ verzie. Do Afganis-

tanu ich previezli aj bez prídavného opanciero-

vania či niektorých nových súčastí vybavenia.

Spočiatku boli vozidlá prevádzkované bez

nich. Až v auguste 2007 na poľské základne

ISAF začali prichádzať priamo z Izraela prvé

súpravy prídavného opancierovania, ktoré

na vozidlá svojimi silami inštalovali posádky

a technici priamo na mieste. V prvej etape

bolo zakúpených 56 súprav, ktoré poslúžili

nielen na posilnenie ochrany vozidiel v Afga-

nistane, ale aj 32 rezervných vozidiel v Poľsku,

pripravených pohotovo odísť v prípade súrnej

potreby do priestoru operácie.

Green Devil, postrach Tálibov

Poľské Rosomaky v AfganistaneNajlepšou previerkou každého nového typu výzbroje a vojenskej techniky vždy bola, je a bude jej účasť v bojových akciách. Poľský obrnený kolesový transportér Rosomak prešiel takou úspešnou skúškou. Za sedem rokov sa vystriedalo v poľskom vojenskom kontingente síl NATO ISAF v Afganistane okolo 200 týchto vozidiel. Aktívne podporovali činnosť poľských vojakov streľbou z kanónov a guľometov, chránili ich svojím pancierom pred ostreľovaním, veľakrát zachraňovali ich životy pri explóziách improvizovaných výbušných zariadení – IED.

vv

vv

❚ Rosomak-M1M s chráničom RPGNet, najviac pokročilá verzia bojového vozidla pripravená špeciálne pre misiu v Afganistane

18_21_ROSOMAK.indd 1818_21_ROSOMAK.indd 18 26.8.2014 13:45:2926.8.2014 13:45:29

Pozemní technika24

Prvním tankem vyráběným v Čínské li-

dové republice se stal Typ 59. Jednalo se

o licenční verzi stroje T-54A produkovanou

Továrnou 617, což byl závod budovaný po-

dle sovětského projektu od dubna 1956.

V průběhu 60. let se vztahy mezi ČLR a SSSR

postupně zhoršily, což vyústilo i v přerušení

transferu sovětských vojenských technologií.

Vzájemné napětí vyvrcholilo v březnu 1969

konfl iktem na řece Ussuri v oblasti ostrova

Damanskij (čínsky Čen-pao). Během střet-

nutí se Číňanům podařilo ukořistit sovětský

T-62, jehož technická řešení byla aplikována

do konstrukce nového čínského tanku Typ 69

vyvíjeného od roku 1963, se kterým však

ČLOA příliš spokojená nebyla. Teror a chaos

následné kulturní revoluce se promítly i ve vý-

voji čínské obrněné techniky a způsobily její

další zaostávání. Zlepšení vztahů se Západem

v 80. letech alespoň umožnilo využít některé

jeho vojenské technologie. Tank Typ 69-II byl

s využitím západních systémů (okopírovaný

britský kanon L7 získaný z Rakouska nebo

britský systém řízení palby od společnosti

Marconi) modernizován na standard Typ 79.

Na začátku 80. let začala taktéž čínská vo-

jenská spolupráce s Izraelem, jehož základní

fi lozofi e mohla kopírovat podobnou součin-

nost se šáhovským Íránem z konce předchozí

dekády. Izrael tak do ČLR začal zřejmě za pře-

mrštěné ceny dodávat vojenskou technologii,

kterou sám považoval za výběhovou, ale kte-

rou Číňané nebyli schopní získat jinde. Tímto

způsobem se měl do ČLR dostat izraelský sys-

tém řízení palby Matador nebo technologie

pro výrobu tankových kanonů.

Hledání nových řešeníNa konci 70. let začalo být i čínským před-

stavitelům jasné, že stávající čínské konstruk-

ce odvozené od sovětského T-54A bude nutné

nahradit prostředkem zcela nového pokolení.

V únoru 1977 proto začaly práce na vývoji

čínského tanku 2. generace. V dubnu násle-

dujícího roku byly defi novány technicko-tak-

tické požadavky na nový stroj, který se svými

bojovými parametry měl vyrovnat sovětské-

mu T-72. Ústav 201 (dnes China North Ve-

hicle Research Institute) a Továrna 617 (dnes

Inner-Mongolia First Machine Group Com-

pany) následně zahájily práce na několika

technologických demonstrátorech (WZ-1224,

WZ-1226 a WZ-1226F2) s cílem vlastními si-

lami vyvinout a odzkoušet na čínské poměry

nové technologie: výkonný kompaktní motor,

kanon ráže 120 mm s hladkým vývrtem hlav-

ně nebo systém automatického nabíjení hlav-

ní zbraně. Nakonec sice čínští konstruktéři

ZTZ-99

ZTZ-99 dnes představuje nejmodernější tank zavedený ve výzbroji Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA). Čínské ofi ciální kruhy o něm mluví v superlativech prakticky od jeho zrodu. Přesto byl od svého zařazení do operační služby několikrát modernizován, přičemž jeho poslední provedení ZTZ-99A z konstrukčního hlediska představuje prakticky nové vozidlo.

❚ Neúspěšný technologický demonstrátor WZ-1224. Na snímku v titulu článku tanky ZTZ-99-2 opatřené soubojovým cvičným systémem, zachycené v čínské stepi.

24_29_CINA.indd 2424_29_CINA.indd 24 25.8.2014 9:59:0925.8.2014 9:59:09

Letecká technika48 Aero L-39NG

Na letošním letecko-kosmickém veletrhu v anglickém Farnborough fi rma AERO Vodochody AEROSPACE a.s. představila projekt nové generace legendárního cvičného letounu L-39 s přívlastkem NG (Next Generation), který se má stát náhradou nejen stávajících Albatrosů, ale i celé řady starších cvičných letounů. Bývá zvykem poprvé představovat české výrobky v domácích časopisech, a proto ATM přináší ucelený text o tomto projektu.

ZkušenostiAero v poválečné době vyrobilo téměř tři

tisíce letounů L-39 různých verzí. A se zapo-

čtením licenční výroby sovětských MiG-15UTI,

další legendy vojenského nebe, letounu L-29

Delfi n a modernějších L-39MS,

L-59 a L-159 se počet proudo-

vých cvičných a lehkých bojo-

vých strojů nesoucích značku

Aero blíží devíti tisícům, což

je i z celosvětového hlediska

dnes již nepřekonatelné číslo.

Vedle standardních cvičných le-

tounů Varšavské smlouvy L-29

a L-39 fi rma v 80. letech minulého století

vyvinula perspektivní cvičný letoun L-39MS,

v 90. letech modifi kovaný pro export pod

označením L-59. Ten, ač byl opět pojímán jako

standardní cvičný letoun Varšavské smlouvy,

díky politickým změnám na přelomu 80. a 90.

let našel uplatnění jen u čtyř vojenských uži-

vatelů. Aero vyvinulo i lehký bojový letoun

L-159 ALCA opírající se o komponenty zá-

padního původu a kompatibilní se standardy

NATO, včetně jeho dvoumístných verzí L-159B

a L-159T1, přičemž posledně jmenovaná se

také posléze dostala do výzbroje Vzdušných sil

AČR. Konstrukce a zkoušky různých verzí typů

L-39, L-39MS. L-59 a L-159 pro Aero zname-

naly získání zkušenosti s vybavením a výzbrojí

východního i západního původu a několika

typy dvouproudových motorů. A to jak vý-

chodních – jako např. AI-25TL (všechny verze

L-39) a DV-2 (L-39MS, L-59), tak i západních

– TFE-731 (prototyp L-139) a F124-GA-100

(všechny verze L-159). Aero má proto jako jedi-

ná fi rma na světě bohaté zkušenosti s vývojem

letounů vhodných pro výcvik pilotů ve „východ-

ním“ i „západním“ prostředí, včetně zkušeností

s integrací západního i ruského vybavení, letec-

ké výzbroje a pohon-

ných jednotek.

Kromě toho fi rma díky podpoře zákazníků

formou prodlužování životnosti a provádění

generálních oprav získala i rozsáhlé zkuše-

nosti s nasazením letecké techniky ve všech

klimatických podmínkách od pouštních, přes

tropické až po arktické. Zkušenosti především

z provozu L-39, spolu s univerzálností a schop-

ností vyvinout či upravit letoun dle specifi c-

kých požadavků zákazníků používajících rus-

kou a americkou techniku, se staly praktickým

základem pro koncept letounu L-39NG.

Hlavním impulzem pro spuštění vývoje

nové generace letounu je pochopitelně stár-

nutí stávajících Albatrosů, které

slouží u necelých tří desítek

vojenských uživate-

lů v počtu ví-

ce než 400 kusů.

I když jde o razantní snížení z pů-

vodního počtu vyrobených letounů, není

pokles po odečtení podílu bývalého SSSR ni-

jak katastrofi cký. V oblasti proudových letou-

nů pro základní výcvik je L-39 celosvětově stá-

le nejrozšířenějším typem a zaujímá přibližně

čtvrtinu trhu. Technický život nově produkova-

ných L-39 byl stejně jako u jiných typů leta-

del omezen celkovým náletem i kalendářním

časem. Druhý jmenovaný ukazatel je výrobce

schopen přiměřeně prodloužit, překročení

náletu ale vyžaduje opravy a úpravy draku

v závislosti na rozvoji únavových poruch, da-

ném skutečným provozním spektrem zatížení.

Podstoupily je například české vojenské L-39C

pocházející z počátečních výrobních sérií,

které dnes slouží v Centru leteckého výcviku.

U nich byl v letech 1999 a 2000 vyměněn celý

drak. A protože se i u mnoha dalších uživatelů

v horizontu několika let až dvou desetiletí per-

spektivně blíží dosažení konce životnosti le-

tounu, přijalo vedení společnosti Aero rozhod-

nutí zahájit vývoj nástupce L-39. Cílovými trhy

jsou pochopitelně stávající uživatelé L-39, ale

také další státy, které provozují cvičné prou-

dové letouny druhé generace jako například

MB 339, C-101 nebo G-2, nebo i země provo-

zující starší turbovrtulové letouny.

Místo na trhuAero se při vývoji cvičných letadel vydalo

cestou postupného zvyšování jejich technických

parametrů, s tím ovšem souvisela i jejich zvyšu-

jící se složitost a větší provozní náklady. Náhra-

da vlastní „třicetdevítky“ v podobě modernizo-

vaného systému L-39MS se začala připravovat

od poloviny 70. let a koncem 80. let minulého

století byly zahájeny

studijní práce na dal-

ší generaci standard-

ního cvičného letounu států Var-

šavské smlouvy v tzv. novém výcvikovém

systému neboli NVS. Tyto plány ale ukončily

politické změny v závěru 80. let, které

vedly k rozpadu Varšavské smlouvy

a celosvětově pak k rozsáhlému snižo-

vání vojenských rozpočtů, poklesu počtů

vojenské techniky a zpomalení až zastavení

procesu její obměny. To vše mělo vliv i na roz-

sah programů L-59 a L-159, které jsou pouhým

zlomkem počtů vyrobených strojů L-29 a L-39,

ale i na skutečnost, že L-39 vydržely v provozu

mnohem déle, než se původně předpokláda-

lo. Globální politické změny, především pak

rozpad Sovětského svazu, vedly k tomu, že

se podstatně zvýšil počet provozovatelů L-39

a zároveň prudce klesla průměrná velikost

provozovaných fl otil. Zároveň se, pro někoho

možná překvapivě, ukázalo, že řada zákazníků

upřednostňuje jednoduché, spolehlivé a pro-

vozně levné „třicetdevítky“ před výkonnějšími,

ale zároveň složitějšími a provozně podstatně

náročnějšími dražšími typy.

Při hledání tržní pozice pro L-39NG je

ještě třeba uvážit, že původní L-39 byly vlast-

ně vyvinuty pro dva typy uživatelů s dosti

odlišnými nároky. Základní cvičné provedení

L-39C vzniklo pro vojenská letecká učiliště

Sovětského svazu a jeho spojenců. Letoun

byl optimalizován pro výcvikové úkoly a měl

omezené možnosti použití výzbroje. To ovšem

❚ Aerodynamická koncepce vychází z L-39, největší změny jsou ve vybavení letounu.

❚ L-39NG má velkou šanci nahradit na trhu nejen stávající L-39, ale i jiné starší cvičné letouny.

48_50_L_39.indd 4848_50_L_39.indd 48 25.8.2014 12:20:0425.8.2014 12:20:04

9|2014 53

710P, který má stejné kořeny jako AT-802. Jde

rovněž o dvoumístný stroj (s dvojím řízením)

poháněný turbovrtulovým motorem PT6A-67F,

který je spolu s vrtulí nastaven tak, aby v re-

žimu „vyčkávání“ ve vzduchu vydával co nej-

nižší hluk. Vytrvalost letu s protizemní výzbrojí

přesahuje osm hodin a v hlídkové variantě až

deset hodin, přičemž díky rozvodu kyslíku pro

posádku může stroj létat ve výšce až 7620 m.

Archangel je vybaven také moderní avio-

nikou, založenou na systému Esterline CMC

Cockpit 4000, který zahrnuje velkoplošné

multifunkční displeje MFD, průhledový displej

HUD a další prvky, jako je satelitní/inerciální

navigace, autopilot a jiné. Dominantou zad-

ního kokpitu, v němž má své pracoviště ope-

rátor, je pak 17palcový displej pro zobrazení

dat z průzkumných senzorů a zaměřovacích

systémů. Společnost IOMAX nabízí hned dva

základní senzory, a to již zmiňovaný systém

Wescam MX-15Di od L3 Communications

nebo plně digitální hlavici Star SAFIRE 380

HLD od společnosti FLIR schopnou pořizovat

obraz v rozlišení Full HD. Obě hlavice mohou

být instalovány napevno ve spodní části přídě

nebo jako součást samostatného podvěsného

kontejneru, který je dílem IOMAXu. Výrobce

ovšem slibuje možnost integrace i dalších sys-

témů, jako například radaru SAR (Synthetic

Aperture Radar) či senzorů pro elektronické

signálové zpravodajství.

Z produkce společnosti IOMAX pocházejí

také všechny závěsníky pro výzbroj, kterých je

celkem sedm – šest pod křídlem a jeden pod

trupem. V kombinaci se zdvojenými odpalo-

vacími zařízeními na nich může být umístěno

až 12 laserem naváděných pum GBU-12 ráže

227 kg nebo 12 protitankových řízených střel

AGM-114 Hellfi re, případně ve čtyřnásobném

odpalovacím zařízení až 24 naváděných raket

Roketsan Cirit ráže 70 mm. Tvůrci Archangelu

jej chtějí nabízet primárně jako letoun vyzbro-

jený pouze inteligentní municí, ovšem na přá-

ní bude možné dodávat také kontejner s ku-

lometem GAU-19/A ráže 12,7 mm, případně

další zbraňové systémy.

IOMAX Archangel je i rok po představení

žhavou novinkou a má před sebou ještě ná-

ročnou fázi letových zkoušek. I přesto už o něj

projevilo zájem letectvo Spojených arabských

emirátů, které údajně plánuje pořízení 24

strojů. Výrobce se rovněž uchází o kontrakt

na Filipínách, kde by měl nový typ nahradit

dosluhující letouny OV-10 Bronco. Konkuren-

tem jsou mu v tomto případě zejména výkon-

nější letouny Embraer A-29B Super Tucano

a Beechcraft AT-6 Texan II. Ty sice díky lepší

aerodynamické koncepci a zatahovacímu

podvozku dosahují vyšší rychlosti, na druhou

stranu ale nemají schopnost působení z tak

krátkých a nekvalitních ploch jako Archangel,

přičemž jejich pořizovací a provozní náklady

jsou výrazně vyšší. IOMAX už ale údajně pra-

cuje na úpravách křídla, vrtule a podvozku,

díky nimž by se mohla rychlost Archangelu

podstatně zvýšit, stejně tak jako jeho šance

na komerční úspěch.

Tomáš SOUŠEK ■Foto: Air Tractor, IOMAX

Hlavní TTD

Air Tractor AT-802U

IOMAX Archangel

Rozpětí 18,04 m 17,4 m

Délka 10,9 m 11 m

Max. vzletová hmotnost 7257 kg 6713 kg

Cestovní rychlost 333 km/h 333 km/h

Vytrvalost 10+ h 10+ h

❚ Raketový blok ráže 70 mm a kulomet GAU-19/A ráže 12,7 mm podvěšené na letounu AT-802U

❚ Možná podoba budoucího modernizovaného Archangelu, který by v zájmu dosažení vyšší rychlosti měl mít mimo jiné nový překryt pilotní kabiny, zakrytované podvozkové nohy, novou vrtuli a upravenou aerodynamiku křídla.

❚ Přední a zadní kokpit letounu Archangel. Avionika je postavena na systému Esterline CMC Cockpit 4000.

52_53_ARCHAN.indd 5352_53_ARCHAN.indd 53 25.8.2014 14:59:5625.8.2014 14:59:56

Námořní technika64mohly nést plnou zásobu paliva a současně

velký náklad výzbroje. Podle dostupných in-

formací má být letoun J-15 zařazen do služby

v roce 2015. Do budoucna se plánuje postupné

zvyšování podílu domácích komponentů a také

instalace nejmodernější výzbroje a avioniky

včetně radaru AESA.

ČLR se v kontrastu s Ruskou federací

disponující jen jednomístnými Su-33 pustila

také do vývoje dvoumístné cvičné verze J-15S

představené v roce 2012. Téměř okamžitě se

objevily dohady o možném využití spárky

v roli dálkového úderného letounu (ekvivalent

pozemních J-16) nebo stroje pro vedení EB

po vzoru amerického F/A-18G Growler. Na je-

jich opodstatněnost si však budeme muset po-

čkat. Vývojový program J-15 je velmi intenzivní

a dosud byla potvrzena existence šesti jedno-

místných prototypů (s čísly 551-556), jednoho

dvoumístného a minimálně devíti sériových

strojů (s čísly 100-108). Na nich již probíhá vý-

cvik první generace námořních letců PLAN, vy-

bíraných z nejlepších a nejzkušenějších adeptů.

Piloti J-15 tak budou v čínských ozbrojených

silách elitním klubem a svým způsobem budou

protějškem amerických námořních letců, kteří

prošli kurzem Top Gun.

Formování „carrier battle groups“

Nedílnou součástí operačních uskupení

letadlových lodí jsou jednotky eskorty a pod-

půrná plavidla. Svaz Liaoning dosud obvykle

tvořily jeden až dva torpédoborce Type 051C

nebo Type 052C, dvě fregaty Type 054A a lo-

gistická loď Type 908. Při výše zmiňované

37denní plavbě však bylo testováno mnohem

různorodější uskupení čítající dvě jaderné

útočné ponorky Type 093, jadernou ponorku

s balistickými raketami Type 094, dokovou

výsadkovou loď Type 071, dva torpédoborce

Type 051C, jeden Type 052C a čtyři fregaty

Type 054A.

Achillovou patu první čínské „carrier

battle group“ (a celého PLAN) momentálně

představuje schopnost vedení protiponorko-

vého boje, kde se za největší potenciální hroz-

bu považují útočné jaderné ponorky US Navy

a japonské konvenční jednotky. Velení fl oty

si je této slabiny evidentně dobře vědomo

a klade velký důraz na její odstranění. Svědčí

o tom také vývoj protiponorkových vrtulníků

Z-18F, první skutečně plnohodnotné domácí

konstrukce této kategorie. Souběžně se pra-

cuje rovněž na zlepšení bojových možností

plavidel eskorty, které omezuje především

absence odpovídajícího sonarového vybave-

ní. Fotografi e dvou fregat Type 054A stavě-

ných v loděnicích Hudong z léta však odhalily

na jejich záďových zrcadlech rozměrné otvory

jednoznačně určené pro sonary s měnitelnou

hloubkou ponoření, podobné, jaké byly viděny

i na posledních korvetách Type 056. Tyto sys-

témy s výjimkou experimentálních instalací

až dosud zcela scházely na palubách hladi-

nových jednotek PLAN nejnovější generace.

Jiným viditelným vylepšením fregat je nahra-

zení původních systémů CIWS typu H/PJ12 se

sedmihlavňovým 30mm rotačním kanonem

vylepšenými systémy H/PJ11 s jedenáctihlav-

ňovou zbraní s vyšší kadencí.

Eskortu čínských letadlových lodí v bu-

doucnu rozšíří také nové sériově stavěné

torpédoborce Type 052D a vyvíjené větší

a pokročilejší jednotky označované Type 055.

Až do letošního roku se o jejich podobě ved-

ly pouze dohady. V únoru však byly pořízeny

první snímky identifi kované jako pozemní

zkušební centrum třídy určené k otestování

konfi gurace nástaveb a elektromagnetické in-

terference elektroniky. To je stavěno ve Wuha-

nu, hned vedle pozemního „simulátoru“ leta-

dlové lodě Liaoning a v době přípravy tohoto

článku (v srpnu) se na něm stále pracovalo.

Centrum v reálné velikosti je tvořeno kom-

pletními nástavbami, na nichž bude umístě-

na část elektronických systémů, a maketami

výzbroje. Přední nástavba je tvarově podob-

ná torpédoborcům Type 052D a analogicky

se na ní nacházejí skosení pro čtyři pevné

plošné antény multifunkčního radaru. Hlavní

odlišnost představuje umístění zadního páru

antén o patro výše, stejně jako u amerických

torpédoborců třídy A. Burke Flight IIA, aby

jim při snímání prostoru za plavidlem nestí-

nila struktura hangáru. Zatím byl minimálně

❚ Kresby jaderné letadlové lodě Type 002, jejíž avizovaná podoba byla letos potvrzena prakticky stejnou maketou na výstavě Zhongshan Naval Exhibit. Plavidlo s velkou pravděpodobností ponese elektromagnetické katapulty a svými schopnostmi se bude blížit nejnovější americké třídě Gerald R. Ford.

60_65_ZAJAC.indd 6460_65_ZAJAC.indd 64 25.8.2014 12:24:3825.8.2014 12:24:38