Měsíčník Ministerstva obrany České republiky · Hlavní progagonista, dnes téměř 102letý...

BIVAKBIVAKPOD ČERNOUPOD ČERNOU

SKÁLOUSKÁLOU

Měsíčník Ministerstva obrany České republiky 1/2011

ARMÁDA A VEŘEJNOST

„Když jsem náhodou před pár lety narazil v jedné knížce na dva krátké odstavce o Nicholasi Wintonovi, byl jsem zcela fascinován,“ vzpomíná slovenský režisér, scenárista a producent Matej Mináč. „Bylo to velmi silné téma, proto jsme se s Patrikem Paššem rozhodli natočit dokument ,Síla lid-skosti‘ o téměř zapomenutém příběhu záchrany 669 českých a slovenských dětí těsně před začátkem 2. světové války.“

Hlavní progagonista, dnes téměř 102letý sir Nicholas Winton, se nikomu o svém činu více než půl století nezmínil, dokonce ani své manželce. Nyní je příběh této záchranné akce známý po celém světě. V rámci vzdělávacích projektů viděly fi lm „Síla lidskosti“ miliony dětí a mnohé z nich se rozhodly jít ve Wintonových stopách. Zájem studentů a fakt, že pod jeho vlivem tisíce lidí na celém světě začaly konat dobro, tvůrce natolik ohromil, že se roz-hodli pokračovat v prozkoumávání Wintonova tématu. „A vyplatilo se to. Objevili jsme úplně nová fakta, jako je třeba příběh krásné špiónky Kerstin, která, přestože za války pracovala pro gestapo, pomohla Wintonovi zachrá-nit 26 dětí,“ pokračuje režisér Mináč. „Nebo osudový příběh matky dvou holčiček, jež se do poslední chvíle na nástupišti rozhoduje, zda má poslat své malé děti do neznámého bezpečí. Ve fi lmu pak na tento emotivní zážitek vzpomínají skutečné aktérky.“

Jedním ze zachráněných byl i tehdy patnáctiletý Jiří Kafka. Díky tomu se mohl později zapojit do boje proti nacistům. Patřil k mnoha českým vojákům židovského původu. Jako telegrafi sta a střelec létal s letounem v barvách RAF. Po válce se vrátil do vlasti, v roce 1947 ale kvůli komunistům nejprve putoval zpět do Anglie, pak do Izraele. Teď tento skromný voják zakotvil natrvalo v Praze.

Tvůrci fi lmu se rozhodli, že nedovolí, aby se ty nejvíce vzrušující objevené příběhy spolu s úžasnými „wintonovskými“ pozitivními aktivitami studentů ztratily. „Proto vznikl fi lm ,Nickyho rodina‘. Chceme ukázat, že do největší rodiny na světě, do Nickyho rodiny, nepatří jen tisíce lidí, kteří za svůj život vděčí Nicholasi Wintonovi, ale i všichni ti, kteří chtějí pro náš svět něco pozi-tivního vykonat,“ vysvětluje Matej Mináč.

Film „Nickyho rodina“ bude mít premiéru 20. ledna v pražském Kongresovém centru a účast na ní přislíbil i Nicholas Winton.

Nová faktaNová faktav novém fi lmuv novém fi lmu

„Nickyho rodina“, to je název celovečerního dokumentárního filmu režiséra Mateje Mináče o Nicholasi Wintonovi, jemuž se podařilo odvézt roku 1939 z nacisty obsazeného Československa téměř sedm set převážně židovských dětí do Anglie. Jedním z partnerů filmu je Ministerstvo obrany ČR a odborně se na něm podíleli historici Vojenského historického ústavu Praha.

Text a foto: Jana DECKEROVÁ a Jiří HOKŮV

ů

OBSAH

Bivak pod Černou skálou ............ 2Třítýdenní výcvik profesionálů Armády ČR ve vysokohorském terénu Savojských Alp

„Čuch“ na výbušniny ................... 6Psovodi českého provinčního rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru se podílejí na eliminování případných rizik

V zájmu a pro dobro vojáků ........ 20Rozhovor s pplk. Janem Kozlerem, hlavním kaplanem Armády ČR

Alka má deset ................................. 22Technická konference u příležitosti kulatého výročí zahájení provozu letounu L-159

Názory na budoucíbezpečnost ....................................... 26V senátu proběhla konference na téma NATO v měnícím se světě a nová strategická koncepce Aliance

Místa, kde budou sloužit příslušníci AČRv zahraničních misícha jako pozorovatelé v roce 2011 a v dalších letech ........................... 30Další možnosti působení sil a prostředků resortuMinisterstva obranyv zahraničních operacíchv letech 2011–2012 s výhledemna rok 2013 ..................................... 32Český příspěvek ke stabilitě Balkánu ............................................ 33Ohlédnutí brigádního generála Jana Kašeho za jeho roční diplomatickou misí v bělehradské vojenské styčné kanceláři NATO

Šťastný konec. Nebo začátek? ... 36O tom, jak fenka Alice z Kosovanašla nový domov

Spolupráce v pěti oblastech ....... 38Výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky Richard Hlavatý představuje možné oblasti kooperace s resortem obrany

Vyškovské COE rozšiřujeaktivity ............................................. 46O dvou mezinárodních akcích uspořádaných pracovníky aliančního centra JCBRN Defence COE

Práce, o které se neví ................... 48O roli, již plní Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státníověřování jakosti, který je podřízen Ministerstvu obrany

Bojují až do konce ......................... 50601. skupina speciálních sil oslavila padesát let existence v posádce Prostějov

Střetnutí s důvěrou ....................... 8O lisabonském summitu, zahraničních misích a „Bílé knize o obraně“ hovoříme s generálmajorem Petrem Pavlem

Úspory ano,ale ne za každou cenu .................. 12Dopis náměstka ministra obrany pro personalistiku Michaela Hrbaty všem příslušníkům resortu

Pochoduj, nebo zemři .................. 13Kurz Komando již nepřipravuje4. brigáda rychlého nasazení, ale vyškovské výcvikové centrum

Sladit ambice,potřeby a zdroje ............................. 16Do přípravy „Bílé knihy o obraně“,jež představuje dokument o budoucnosti české armády, se zapojilo přes sto odborníků – civilistů i vojáků

Kariérní řád na obzoru ................ 18Sekce personální MO ČR připravila „Průvodce základními pravidly systému řízení vojenské kariéry“ jako první část souhrnného souboru systému řízení kariér

Degradace, či narovnáníhodností? ......................................... 19Hlavní praporčík AČR šprap. Miroslav Švadlena se zamýšlí nad aktuálním tématem

Zaostřeno na stres ......................... 40O nových metodách a trendech diskutovali účastníci 3. mezinárodní konference „Zvládání extrémních situací“

Papírové mapynejsou minulostí ........................... 42Podplukovník Jan Marša působí jiždva roky ve funkci náčelníka geografického oddělení na Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě

Prezentace s atraktivním programem ...................................... 45UO Brno, KVV Jihlava, 22. zL Sedlec, Vícenice a VP představily veřejnostisoučasnou armádu

Šest křížků protiletadlovců ....... 52Ve Strakonicích si připomněl svou šedesátiletou historii 251. protiletadlový raketový oddíl

Sny afghánských dětí ................... 57Příslušníci civilní i vojenské části 5. kontingentu PRT v Lógaru se podíleli na organizaci ojedinělého projektu „Kreslení do škol“

Sportovní legendy slavily ........... 58Jubilanti armádního sportu koncemroku 2010 oslavili své kulatiny v Kongresovém sále Domu armády Praha

Military English ............................. 60Jazykový koutek

Přehled sportovních akcív roce 2011 ....................................... 62Zlatí medailisté vsadilina „čezety“ ...................................... 63Třikrát na nejvyšší příčku a jednou na třetí místo dosáhli příslušníci AZ na mezinárodních střeleckých závodech v Polsku

A spoj ................................................. 63

66

1313

2222

5050

2

A r

epo

rt

1/20

11

3

REPORTÁŽREPORTÁŽ

Třicet profesionálů z bučovického 74. lehkého motorizovaného praporu, společně s příslušníky 72. mechanizova-ného praporu Přáslavice a 103. střediska CIMIC/PSYOPS v Lipníku nad Bečvou pokračuje v intenzivním horském výcvi-ku na cvičení Mountain Survival v jižní

Francii. Pochod ze základny v městečku Modane pod Černou skálu (2 660 m) je však pouhým prologem. „Přesun zvládli bez problémů a prokázali, že mají dobrou fyzičku. Přesto, že nesli na zádech bez-mála čtyřicetikilový tlumok a část trasy absolvovali se sněžnicemi, dokázali držet

určené tempo chůze, což bylo zhruba tři sta padesát výškových metrů za ho-dinu,“ hodnotí uskupení Armády ČR prap. P. Ceran po zdolání pěti kilometrů s převýšením přes devět set metrů, včetně několika krátkých zastávek. Na výkonu zástupkyně něžného pohlaví, v tomto pří-padě zdravotníka jednotky rotmistryně Hany Koňaříkové, nic neobyčejného nevi-dí. „Neděláme tady rozdíly žena či muž. Každý z nich je identickým členem jed-notky. Sebemenší úleva nepřipadá v úva-hu, bylo by to kontraproduktivní,“ argu-mentuje instruktor. „Pravděpodobně neví o tom, že mi kluci pomohli nést zdravot-nický batoh ‚Blackhawk‘ a skládací nosít-ka,“ svěřuje se nám sympatická vojákyně, která nechce být středem pozornosti.

Výcvik mezi „třítisícovkami“

Na vyčerpání z cesty je nutno rychle zapomenout. Ani informace,

že se nacházíme pouze pár desítek kilo-metrů jižně od Mont Blancu (4 810 m) není v danou chvíli interesantní. I laiko-vi je při pohledu na oblohu jasné, že při-chází dramatická změna počasí. Bohužel k horšímu. Proto je rychle třeba vytvořit si „komfort“ a připravit se na bivakování v nadmořské výšce 1 870 metrů. Během několika málo minut už stojí na bílé plá-ni dvanáct stanů. Od francouzských in-struktorů však „bonne nuit – dobrou noc“ Češi neslyší. Taktický výcvik při nasazení jednotky v horách pokračuje. „Při přeži-tí v horském terénu rozhodují zdánlivé maličkosti, které nelze podcenit,“ říká náčelník zpravodajské skupiny 74. lmopr Bučovice a velitel cvičící jednotky nad-poručík Pavel Zahradníček a upřesňuje: „Z tříčlenné skupinky ve stanu musí být alespoň jeden zběhlý z působení v tom-to prostředí, aby dokázal poradit méně zkušeným kolegům, co je maximálně efektivní, a oni tak zbytečně neopako-vali začátečnické chyby. Například tím,

BIVAKBIVAKpod Černou skáloupod Černou skálou

Text: Pavel LANGFoto: Radko JANATA

Stoupání v horském terénu Savojských Alp nebere konce. Již čtvrtou hodinu vede francouzský instruktor praporčík Philippe Ceran sedmatřicetihlavý zástup českých vojáků k úpatí Roche Noir neboli Černé skály. Náhle se zastaví a rukou zamíří na několik kamenných stavení před sebou. „Tamhle nahoře je vesnička Polset. Za půlhodiny budeme na místě. Pojďme dál…“

Praporčík Philippe Ceran Nadporučík Pavel Zahradníček

4

A r

epo

rt

1/20

11

5

A r

epo

rt

1/20

11

REPORTÁŽREPORTÁŽ

že podlehnou únavě a mají tendenci k okamžitému spánku, aniž by snědli něco teplého. Obzvlášť nad ránem je ne-zbytné připravit si výživnou teplou stra-vu,“ konstatuje npor. Zahradníček a kla-de důraz také na psychickou odolnost v krizových situacích. „Ne vše se dá řešit rozkazem velitele. Občas nezaškodí pro-hodit nějaký ten vtípek, aby morálka ne-klesala. Silný týmový duch dokáže zpra-vidla vyburcovat každého jednotlivce.“

Několikahodinový spánek pod alpský-mi „třítisícovkami“ končí. Na cvičící jed-notku AČR již netrpělivě čekají francouz-ští instruktoři, aby ji podrobně zasvětili do specifi k při zavalení lavinou, do prv-ní pomoci zraněnému nebo zdolávání skalních stěn. „Škoda, že Češi s sebou

obrany? Určitě by však stálo za to, aby si „jedna“ i „druhá“ strana opět poho-vořily v tváří tvář. Nejenom vzhledem ke skutečnosti, že horský výcvik jednotek AČR v modanském výcvikovém centru GAM (Groupement Aguerrissement en Montagne) bude pokračovat i v letošním roce, ale především proto, že v afghán-ských provinciích Lógar i Wardak ne-může být na sebemenší improvizaci ani pomyšlení.

Naslouchej radám instruktora!

GAM v Modane je jedním z osmi vý-cvikových center francouzské armády. Avšak jediným se zaměřením na boj v ho-rách. Jeho velitelem je plukovník Philippe Couturier, jenž má v podřízenosti třicet profesionálů s dlouholetými zkušenostmi. Stávající systém výcviku, což jsou třítýden-ní kurzy, je zde uplatňován půldruhého roku. „Provádíme dva typy kurzů, jeden pro speciály, druhý pro jednotky vševoj-skového charakteru,“ upřesňuje francouz-ský důstojník a dodává, že zpočátku si pří-chozí vojáky otestují a poté jim určí způsob přípravy. „Náš postup musí být progre-sivní. Buď přidáme na zátěži a intenzitě, nebo ubereme. Máme však svůj standard, ze kterého nehodláme slevit. Pravdou je, že ročně zhruba dvanáct procent ze sedmi set účastníků kurz nedokončí.“

Převážná část výcvikových prostorů GAMu se nachází v turisticky přístup-ných lokalitách Savojských Alp. Až po-slední týden, který vrcholí bojovými střelbami a třídenním cvičením v ho-rách s prověrkou nabytých dovedností, se úkolová uskupení přesouvají do tzv. vojenských zón. „Naše pracovní pro-story se nacházejí převážně ve výškách od dvou do tří kilometrů. Jediným kri-tériem, který nás limituje, je bezpečnost cvičících. Dostávají sice do těla, avšak naším cílem není sedřít je k totální vy-čerpanosti. Jde nám o metodiku pohy-bu a působení v horském terénu a tím i jejich postupné vylepšování návyků,“ doplňuje šéfi nstruktor poručík Belgroun a apeluje: „Pokyny instruktorů je třeba provést bezezbytku. Jejich rady vycháze-jí ze zkušeností a oni přesně vědí, proč říkají, jak se má voják obléct, kdy má jíst, co má poskládat do batohu nebo jak eli-minovat psychickou zátěž. Tady to není pouze o profesní zdatnosti, ale i o vzá-jemné důvěře.“

Zkušenosti pro ostatníNa zvedání důvěry ve vlastní síly je

výcvikové centrum v Modane přímo ide-ální. „Nabízí efektivní systém přípravy s širokou škálou lokalit a takovými klima-tickými podmínkami, které u nás nelze nasimulovat. K tomu je třeba přičíst reál-ná rizika z působení ve vysokohorském

prostředí. To je tamní realita, která den ode dne graduje,“ konstatuje nadporu-čík P. Zahradníček a přitom nikterak nezlehčuje metodiky přežití a vše, co s nimi souvisí, realizované v tuzemsku. „Samozřejmě, že veškeré nové poznatky a zkušenosti ze cvičení Mountain Survival budou po návratu aplikovány do výcvi-kového procesu dalších příslušníků leh-kého motorizovaného praporu, případně i jednotek 7. mechanizované brigády,“ dodává náčelník tělovýchovy 74. lmopr nadporučík Tomáš Baran.

Plukovník Philippe Couturier

Poručík Farid Belgroun

nemají osobní zbraně. Vždyť sebemen-ší zkušenost z ostrých bojových střeleb ve vysokohorském prostředí, obzvláš-tě při jejich možném nasazení do misí v Afghánistánu, by pro ně byla nejen ve-lice přínosná, ale v reálu i životně důle-žitá, aby neohrozili bezpečnost svoji ani jednotky,“ poznamenává velitel instruk-torů poručík Farid Belgroun.

Na pranýř lze položit i výstrojní zabez-pečení našich vojáků a vojákyň. Už první dny v horách naznačily, že takzvané gore-texy, respektive oděv ECWCS s vložkou či rukavice pracovní nejsou pro tento druh výcviku tím pravým ořechovým. Jinými slovy řečeno, stávající oděv a doplňky z normy dva jedna lze používat při stan-dardní strážní službě ve vysokohorském

prostředí, nikoliv při vedení bojové čin-nosti. Francouzská strana však nenechala svoje „žáky“ na holičkách a především z důvodu bezpečnosti jim zapůjčila dopl-ňující výstroj. Profesionálové Armády ČR si tak mohli na sobě ponechat tuzemský systém vrstev a tím ostatním, botami po-čínaje přes brýle, spacáky, stany a kon-če lavinovými pomůckami a lezeckým vybavením, jim vypomohli Francouzi. „Obzvláště jsme ocenili jejich bílý přev-líkač, který neprofoukne ani nepromok-ne,“ vysvětluje rotmistr Jan Šléška, který výše uvedený defi cit, tak jako řada jeho kolegů, řeší po svém. Přesněji řečeno, z vlastní kapsy. „Dokoupil jsem si tady některé výstrojní součástky. Mají požado-vanou kvalitu a to je pro mě rozhodující. Stálo to sice přes čtyři sta euro, ale jsem přesvědčený, že jsou to dobře investova-né peníze.“ Otázkou je, zda se pod tato slova, respektive systém mohou pode-psat také kompetentní orgány v resortu

6

A r

epo

rt

1/20

11

7

A r

epo

rt

1/20

11

MISEMISE

Do afghánského Lógaru přivezl desítky tun nejrůznějšího materiálu, bez kterého by spojenecká základna Shank nejspíš ne-mohla vůbec existovat. Úkolem českých psovodů z Veterinární základny Chotyně a jejich čtyřnohých svěřenců bylo prově-řit, ještě dříve než projede bránou základ-ny, zda někde v jeho dutinách není ukry-tá výbušnina.

Deni vyskočil na mohutnou pneuma-tiku a čenichem se snažil dostat na ko-nec úzké štěrbiny. V tomto okamžiku

dokonce i psovod zpozorněl. Nakonec se ale ukázalo, že se jedná o falešný po-plach. Pes spokojeně zavrtěl ocasem a po-kračoval v očichávání.

„Před nedávnem jsme tady měli pří-pad, že Deni začal v kabině náklaďáku něco vyštěkávat. Celou jsme ji prohledali, ale nic nenašli. Stejně dopadli i přivolaní pyrotechnici. Nakonec jsme přišli na to, že kobereček na modlení, který měl řidič v kabině, se dostal do kontaktu s výbuš-ninou a pes to cítil,“ vysvětluje vedoucí skupiny psovodů českého provinčního rekonstrukčního týmu v Lógaru rotmis-tr D. R. „Většinou ale nenajdeme vůbec nic. I to má však svou hodnotu. Zjistíme, že nehrozí žádné nebezpečí. Například náklaďák s balenou vodou parkoval na místě, kde neměl co pohledávat. Vojáci,

kteří odpovídali za tento prostor, to vy-hodnotili jako možné bezpečnostní riziko a zavolali nás. Jsem rád, že se žádné ne-bezpečí nepotvrdilo, v každém případě je ale lepší všechno několikrát prověřit, než připustit sebemenší možnost, že by moh-lo dojít k výbuchu v místě, kde je velká koncentrace spojeneckých vojáků.“Čeští psovodi v afghánském Lógaru

jsou součástí pyrotechnického odřadu. Kromě Deniho mají k dispozici ještě dal-šího německého ovčáka Neliho. Oba jsou ve věku do tří let. Psi se po příletu mu-seli nějakou dobu aklimatizovat. Na af-ghánská vedra si ale zvykli poměrně dobře. Nejhorší byl pro ně časový úsek od dvanácti do tří odpoledne. V případě nasazení právě v této době jejich aktivita přece jenom klesala. Psy není dobré pře-těžovat. Je potřeba je nechat vydechnout, dělat delší přestávky. Umožnit jim, aby si zvykli na prostředí. Nehledě na poměr-ně časté nasazování je nutné pravidelně provádět udržovací výcvik. Ten se právě s ohledem na místní klimatické podmín-ky dělá většinou ráno a večer.

Hned po příletu bylo nutné psy zno-vu „napachovat“ na místní druhy vý-bušnin, které jsou vyráběné převážně „Čuch“ „Čuch“

na výbušninyna výbušniny

Text a foto: Vladimír MAREK

Německý ovčák Deni očichával korbu pestře zbarveného náklaďáku, který svým bohatým zdobením připomínal koráb pouště. Tou sice neprojel, v uplynulých dnech ale musel zdolat stovky stejně obtížných kilometrů po nepřístupných horských a stepních cestách západního Pákistánu a východního Afghánistánu.

z hnojiv. Pes tedy cítí jiný zápach. V tom-to směru pomohli američtí kolegové, kte-ří dodali vzorky.

Psovodi mají na Shanku v části West vybudovanou svou vlastní základnu. Kromě ubytovací části jsou v ní kotce pro psy a ohraničený výběh. Své svěřen-ce krmí granulemi. Z České republiky si navíc přivezli vitaminové doplňky. Ochranné pomůcky, aby si například neodřeli tlapky, zatím nebyli nuceni po-užívat. Když dojde k drobným zraněním, psovodi si zajišťují ošetřování vlastními silami. Pokud by se vyskytly závažněj-ší zdravotní komplikace, na základně v Bagramu je vojenský veterinář. Psa by tam ale museli přepravit letecky.

Nejčastěji působí naši psovodi na vy-žádání Američanů u vjezdu do základny. Kromě kontrol osob a vozidel mají na sta-rost i poštovní schránku před základ-nou, do které místní podnikatelé vhazují nejrůznější nabídky. Je zde určité riziko, že by do ní mohli umístit výbušninu. Nejvíce práce měli naši psovodi v oka-mžiku, kdy došlo k poškození rentgeno-vého rámu.

„Před nedávnem, když na základ-ně probíhala rotace, jsme kontrolovali

i ubytovací prostory amerických vojáků. Jejich velitel nechtěl mít problémy, a tak si vyžádal naše služby. Měli jsme zjistit, zda si domu nevezou nějaké suvenýry v po-době munice,“ vzpomíná rotmistr D. R.

Deli dokončil svou práci. Další ze záso-bovacích vozidel je prověřené. Spokojeně se usadil vedle obrovského kola a čekal na svou zaslouženou odměnu.

8

A r

epo

rt

1/20

11

9

A r

epo

rt

1/20

11

ROZHOVORROZHOVOR

Pane generálmajore, o nedávném summitu NATO v Portugalsku se hovoří jako o přelomovém také v souvislosti s reformou velitelské struktury. Jaká rozhodnutí byla přijata?

Především dojde k pod-statnému snížení počtů osob ze současných více než 13 000 na necelých 9 000

a samozřejmě i ke snížení po-čtu velitelství. V organizační struktuře budou i nadále za-chována dvě strategická veli-telství, Supreme Headquarters

Allied Powers Europe (SHAPE) v Monsu a Allied Command Transformation (ACT) v Norfolku. Reforma proběhne zejména na operač-ní úrovni. Ze stávajících tří společných operačních velitel-ství, která jsou dnes disloko-vána v Lisabonu, Brunssumu a Neapoli, zůstanou pouze dvě. Z komponentních velitel-ství budou zachována námoř-ní a letecké. Funkce velení po-zemním operacím se přesune na úroveň struktury sil NATO. Na rozdíl od struktury velení, fi nancované ze společného

o geografi ckém rozmístění a tabulkách počtů. Konečná rozhodnutí budou samozřej-mě na politických reprezenta-cích. Nebude to vůbec jedno-duchý proces, ale pokud chtějí členské státy Aliance ušetřit, partikulární zájmy musejí jít stranou.

Nakolik se revize velitelských struktur NATO dotkne zástupců českých ozbrojených sil?

Mohu hovořit pouze o vojácích a občanských za-městnancích, kteří spadají

mít dopad i na jejich zastoupe-ní. Kolika z nich se snižování počtů nakonec dotkne, bude záviset z jedné strany na roz-hodnutí, která velitelství bu-dou uzavřena, z druhé stra-ny na kvótě, jež bude České republice z celkového počtu 8 950 osob přidělena. Teprve potom nastane série jednání o obsazení jednotlivých míst.

Uplatníte přitom taktiku „ostrých loktů“?

Nejsem v tom sám. Pod ve-dením prvního zástupce náčel-níka Generálního štábu AČR generála Miroslava Žižky ve spolupráci s Ředitelstvím zahraničních aktivit, sekcemi Generálního štábu a operač-ními velitelstvími musíme vytypovat úrovně, odbornos-ti a konkrétní funkce, o které budeme mít v budoucnu emi-nentní zájem. Prioritně chce-me dostat české profesionály, a to i ve vyšších hodnostech, co nejblíže k operačním zku-šenostem, k plánování a říze-ní operací. Nemůžeme tomu nechat volný průběh. Musíme postavit zkušený vyjednáva-cí tým s jasnou a realistickou představou, čeho chceme dosáhnout. Dosavadní zku-šenosti ukazují, že k vlastní realizaci zmíněné reformy a naplnění nových tabulek počtů dojde s největší prav-děpodobností v průběhu roku 2012. Vzhledem k tomu, že v NATO se v takových případech nechávají rotace doběhnout do konce, stáva-jících zaměstnanců MO ČR sloužících nyní ve strukturách se případné redukce dotknou minimálně.

Těmito slovy jste je sice částečně uklidnil, avšak očividným problémem je jejich následné zařazení do struktur MO a AČR. Kdo jiný než tito lidé, kteří jsou profesně a jazykově připraveni, by měl přinášet zkušenosti do resortu obrany?

Využití těchto lidí je problé-mem od té doby, co čeští vojáci

začali obsazovat posty ve svě-tě. Nejde pouze o profesioná-ly ve strukturách, ale i o ab-solventy zahraničních kurzů a škol. I já s tím mám osobní zkušenost. Na druhou stranu, kde berete jistotu, že člověk, jenž byl tři roky na zahranič-ním pracovišti, je kvalitativně na vyšší úrovni, než ti, kteří pracují doma a do funkcí v za-hraničí se dosud nedostali? Samotný fakt, že někdo sloužil například v Bruselu, Monsu nebo Geilenkirchenu, není ješ-tě garancí, že je využitelnější a pro armádu užitečnější, než kdokoliv jiný.

Můžete být konkrétnější?Musíme rozlišovat kon-

krétní pracovní náplň a znát i další souvislosti. Je nutné objektivně posoudit, co ven-ku člověk reálně dělal a čemu se tam skutečně naučil. K tomu slouží jak národní, tak mezinárodní hodnocení, které zatím plně nevyužívá-me. Máme lidi v národních zastoupeních a v mezinárod-ních štábech, přičemž v je-jich práci je podstatný rozdíl. Pokud někdo pracoval v me-zinárodním štábu a navíc ně-kdy i opakovaně prošel mise-mi v Afghánistánu, má přece úplně jiné zkušenosti než ten, kdo sloužil v národním za-stoupení a plnil podpůrné úkoly ve prospěch českých vojáků na daném velitelství. Záměrně neříkám lepší nebo horší, důležité nebo okrajo-vé, prostě jen odlišné. I toto musí hrát roli při posuzová-ní jejich další využitelnosti. I na zahraničních pracoviš-tích v těchto dvou kategoriích existují jasně měřitelná kri-téria hodnocení práce a míra jejich naplnění musí určovat, kdo bude mít zelenou a kdo zůstane pod čarou. Náčelník Generálního štábu v tomto směru vydal jasný úkol, aby se lidé ze struktur vraceli alespoň na funkce, ze kte-rých odcházeli. Takový úkol se však snadněji vydá, než realizuje. Ostatně, dokud ne-máme fungující systém řízení

kariér doma, nemůžeme ho mít ani pro lidi, kteří se vra-cejí z venku.

Operační prioritou NATO je mise ISAF v Afghánistánu. Hodně se hovoří o proce-su postupného předávání odpovědnosti za bezpečnost-ní situaci afghánské straně do roku 2014. Jaký je váš komentář?

Termín 2014 má ukázat veřejnosti pomyslné svět-lo na konci tunelu. Vychází z propočtů, že do tohoto data

které jsou vhodné k předání už dnes. Z taktických důvodů se však harmonogram toho-to procesu nezveřejňuje. Přes veškeré problémy výcvik af-ghánských bezpečnostních sil pokračuje podle plánu a z hle-diska počtů je dokonce mírně nad stanovenými cíli. V roce 2014 by tak mohly být ukon-čeny spojenecké bojové opera-ce, ale rozhodně ne podpora Afghánistánu. Ta bude pokra-čovat ještě roky. Lze předpo-kládat, že i s určitým zapoje-ním příslušníků Armády ČR.

Střetnutí s důvěrouStřetnutí s důvěrouText: Pavel LANG a Jan PROCHÁZKAFoto: autoři a Marie KŘÍŽOVÁ

Petr Pavel. Bílé vlasy ani generálské hvězdy mu k respektu a uznání nepomohly. To až jeho osobitý charakter a profesionalita, které prokazuje již bezmála třicet let v různých funkcích nejen v Česku, ale i v zahraničí. V současné době jako národní vojenský představitel naší republiky na Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) v belgickém Monsu.

rozpočtu, struktura sil je fi -nancovaná jednotlivými státy. Zhruba do poloviny roku 2011 budou na různých úrovních probíhat intenzivní jednání

do podřízenosti zahranič-ního pracoviště Mons. Těch je na osmnácti pracovištích téměř sto čtyřicet. Je zřejmé, že reformní opatření budou

budou mít afghánské ozbroje-né síly dostatek vycvičených vojáků a policistů, kteří budou schopni převzít odpovědnost za bezpečnost své země. Jsou defi novány provincie, přede-vším na západě Afghánistánu,

Důvody jsou zřejmé. Naši vo-jáci tam plní především pod-půrné úkoly, proto se případ-né ukončení bojových operací přímo nepromítne do odsunu jednotek AČR. Samozřejmě že bude záležet na dalším

10

A r

epo

rt

1/20

11

11

A r

epo

rt

1/20

11

ROZHOVOR

1111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111

rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrA

rrrA

rA

rA

rA

rA

rrA

rA

rrA

rA

rA

rrA

rrA

rA

AAA

AA

A

AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA

epo

epo

po

epo

epo

epo

epo

epo

epo

epo

poo

epo

epo

epo

epo

epo

epo

epo

epo

epo

epo

epo

epo

epo

epo

epo

epo

epo

poo

epoooo

epo

epo

epeppppeppeppeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeert

ttrtrttttrt tt rtrtrttrtrtrtrtrttrtrtrtrr

1/2/21/2/21/2

1/2

1/22/21/2/21/222222222222/21/2

1/1/1/1///1111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111111011110101011101010101010000000000000000000000

ROZHOVOR

vývoji bezpečnostní situace a politických rozhodnutích, které prvky, v jakém pořadí, ze kterých prostorů a v jakém období lze stahovat.

Při každé návštěvě Česka neopomenou vrcholní představitelé Aliance pochválit naše vojáky za jejich činnost v misích. Slýcháváte stejná slova i v Monsu?

Na jedné straně jsou náš vklad a kvalita služeb ve srov-nání s obdobnými zeměmi hodnoceny jako nadstan-dard. Na druhé straně to chce i určitou dávku skromnosti, abychom se nezačali považo-vat za střed, kolem kterého se operace ISAF točí. Český příspěvek je úměrný naší veli-kosti, ale otázkou je, jestli do-statečně pružně a pragmatic-ky reagujeme na požadavky spojenců.

Co tím naznačujete?V nejednom případě se sna-

žíme pro misi připravovat prvky, jejichž nasazení je pře-vážně v našem zájmu, ale ne až tak zcela v kontextu s po-třebami spojenců. Z mnoha

důvodů je zřejmé, že na řadu požadavků nelze reago-vat v řádu týdnů či měsíců. Podobně jako ČR i další státy mají dlouhodobé plány nasa-zování jednotek a jasně defi -nované lhůty schvalovacích procedur. Kromě toho existuje celá řada národních omezení či preferencí daných potřeba-mi systému velení a logistické podpory. Přesto je žádoucí zachovat si jistou míru ope-rativní pružnosti, která nám umožní reagovat na urgentní požadavky spojenců a změny priorit dané vývojem opera-ce. V současné situaci, kdy prioritou číslo 1 je výcvik, je pro plánovače na velitelstvích NATO a především pro veli-tele operace schopnost státu poskytnout několik desítek instruktorů mnohem cennější než celý bojový prapor, pol-ní nemocnice nebo dělostře-lecký radar. V tomto případě platí více než kde jinde, „kdo rychle dává, dvakrát dává“. Správné vyvážení operačních, logistických, ekonomických, politických a jiných aspektů nasazování národních pro-středků do operací není vů-bec jednoduché a vyžaduje

hlubokou analýzu a úzkou součinnost všech aktérů.

Jak toto dilema řešit?V krátkodobém horizon-

tu tím, že národní příspěvky budou přesně korespondo-vat se specifi ckými vojen-skými požadavky operace ISAF. V souvislosti s postup-ným snižováním počtů vojsk v Afghánistánu poroste tlak na naplňování požadovaných schopností. Dosavadní určitá benevolence v akceptování národních příspěvků tak bude minulostí. V dlouhodobém horizontu bude nezbytné citli-vé vyvažování vkladů na jed-né straně a přínosu nebo efek-tu na straně druhé ve všech výše zmíněných aspektech nasazování národních pro-středků s cílem – parafrází řečeno – za málo peněz dostat co nejvíc muziky.

Pane generále, byl jste dodatečně nominován do odborné komise pro přípravu „Bílé knihy o obraně“. Znáte důvod?

S jistou dávkou sarkasmu bych řekl, že si za to můžu do určité míry sám. V době,

kdy se začalo hovořit o přípra-vě „Bílé knihy“ a kdy začaly prosakovat informace o pří-pravě variant možných úprav struktury velení AČR, jsem spolu s generálem Františkem Maleninským (ve funkci zá-stupce náčelníka štábu SHAPE pro spolupráci s partnery) na-bídl náčelníkovi Generálního štábu naše zapojení do pro-cesu. Mimo jiné i z důvodu, že se oba budeme vracet v létě 2011 a není nám lhostejné do jaké armády. Společně jsme připravili vlastní variantu možných organizačních změn v souvislosti s nutnými úspo-rami pro širší diskusi. O této variantě jsem měl možnost mluvit nejen s ministrem obra-ny v rámci jeho seznamování se s resortem, ale několikrát i s tehdejším náměstkem ge-nerálního tajemníka NATO Jiřím Šedivým. Zřejmě i z toho důvodu potom, co se stal před-sedou odborné komise pro pří-pravu BKO a generál ve vý-službě Jiří Šedivý požádal o uvolnění z pracovního týmu, přišlo na řadu moje jméno.

Ze strany odborné i laické veřejností směřují k „Bílé

knize“ rozmanité názory. Jaký je váš?

U mnoha lidí, především u délesloužících profesionálů, kteří zažili sedmnáct let redis-lokací a reorganizací, vyvolává jakákoliv zmínka o dalším zlo-mu a priori nedůvěru. Vícekrát zažili ambiciózní vzlet plný plánů a nadějí, aby po kratším než delším letu přistáli tvrdě zpátky na zem, často ještě níže, než bylo místo startu. Jinými slovy, je to pro ně takové to české ode zdi ke zdi. V této souvislosti vnímám dva ex-trémy. Jedni dělají z „Bílé kni-hy“ něco jako zlaté tele nebo kuchařku, kterou po dokon-čení prostě jen otevřou a z ní vypadnou magická řešení na všechny problémy. Druzí ji považují za další bublinu, kte-rá časem splaskne, a ono zkrát-ka zase nějak bude.

Promiňte, ale my chceme slyšet vaše privátní mínění…

Jako vždycky, pravda bude někde uprostřed. V tomto spe-cifi ckém případě platí, že cesta k cíli je někdy víc, než cíl sám. Celková atmosféra kolem pří-pravy BKO, noví lidé a jejich ofi ciální prohlášení, některé aspekty procesu dávají urči-té naděje, že by to tentokrát mohlo být lepší.

Co vás vede k takovému tvrzení?

Je to poprvé, co se na tvorbě klíčového resortního doku-mentu podílí široká odborná

veřejnost. Každý z vojáků a civilních pracovníků dostal možnost vyjádřit své připo-mínky a náměty prostřednic-tvím ŠIS a webových stránek resortu. Toho je třeba v maxi-mální míře využít. Současná diskuse se přirozeně točí ko-lem „Bílé knihy“, ale vzhle-dem k jejímu záběru je to vlastně diskuse o celém spek-tru otázek a problémů, který-mi žijeme. A nevyužít nabí-zené šance je mnohem horší, než ji vůbec nemít. Diskuse na Facebooku a na stránkách problemyvarmade.cz ukazují, že lidí, kteří ještě nerezigno-vali a mají názor, je v armádě naštěstí stále dost. Bohužel právě tyto dva případy však připomínají pověstné „stě-žování si na lampárně“. Teď se otevřela příležitost k věcné diskusi orientované na kon-krétní témata a hlavně šance, že se všem rozumným ná-mětům dostane pozornosti lidí, kteří je mohou přenést k jednacím stolům a následně do připravovaných dokumen-tů. Nejen do BKO, ale všech dalších, které z ní budou vy-cházet. Využijme tedy všech možností, jak dobré myšlen-ky dostat tam, kde už dávno měly být. Vezměme za slovo vedoucí představitele státu a resortu, kteří na velitelském shromáždění hlavních funk-cionářů resortu MO vyjádřili jednoznačnou podporu změ-nám, a s touto podporou v zá-dech předkládejme návrhy.

Mnoho věcí nepotřebuje ob-sáhlé strategie ani miliardové náklady. Často jsou v pravo-moci lidí v různých vedoucích pozicích, kteří jen v průběhu let ztratili odvahu a iniciativu.

Máte nějaký zázračný recept, kterým byste dokázal přeléčit váhající resortní komunitu v opravdické „srdcaře“?

Na zázraky nevěřím a výraz „srdcař“ mi zavání emocemi s absencí rozumu. Důležité je nic si nenamlouvat, nelakovat na růžovo, nebát se připus-tit věcnou diskusi, alespoň do okamžiku přijetí rozhodnu-tí o dalším postupu, mít reálný obraz o stavu, v jakém se na-cházíme, abychom věděli, co

nás čeká na cestě k cílům, které si stanovíme v „Bílé knize“. Dlouhé roky jsme byli zvyklí problémy spíše schovávat, než na ně upozornit. Stále se mi vybavují slova vrchního velite-le na velitelství v Brunssumu, který nám před deseti lety v rámci přípravy na velké spojenecké cvičení řekl, že nás bude hodnotit podle toho, jak dlouhý seznam nedostatků mu přineseme. Není dlouho-době možné, aby nadřízení očekávali jen pozitivní zprávy a podřízení jejich očekávání z různých důvodů ochotně na-plňovali. Oddalováním řešení známých problémů i těch, kte-ré jsou zatím pod povrchem, si jen komplikujeme život do budoucna.

12

A r

epo

rt

1/20

11

13

A r

epo

rt

1/20

11

Z REDAKČNÍ POŠTY VÝCVIK

Motory zabraly opět naplno a vrtulník nízkým letem zmizel nad horizontem. Vojáci zajistili okraj lesa, zorientova-li se v terénu a vyrazili na přesunovou trasu. Stačili ale překonat jen pár desítek metrů, když se ozval silný výbuch. Jeden z mužů se skácel k zemi. Zatímco část vo-jáků okamžitě zaujala kruhovou obranu, zbývající se mu snažili poskytnout první pomoc a zároveň se spojit s velitelstvím a přivolat MEDEVAC.

Ani tato precizně zvládnutá událost nebyla ale reálná. Jednalo se pouze o je-den z velice realistických a naprosto neo-čekávaně vrstvených scénářů speciálního výcvikového kurzu Armády České re-publiky Komando.

„V praktické části třítýdenního kur-zu plánujeme léčky, přepady, snažíme se nahrát kontakt se slabým či silnějším protivníkem. Vojáci musejí být schopni si i ve stresu a případně pod palbou udržet chladnou mysl a splnit svůj úkol tak, jak mají,“ vysvětluje jeden z instruktorů to-hoto zaměstnání štábní rotmistr Vladimír Zahrádka. „Jsem tady jako instruktor, dohlížím na vojáky při taktických drilech a při výuce. Dávám jim rady, předávám zkušenosti. Jedná se o záležitosti, které již znají. Právě ty se snažíme ještě více

doladit. Během výcviku se většina situací vyhodnocuje hned na místě. Kromě toho existuje ještě jedno velké vyhodnocení na konci každé etapy.“

Pod patronátem generálaS kurzem Komando přišel v roce 2005

tehdejší velitel 4. brigády rychlého nasa-zení plukovník Aleš Opata. Ten nad ním také v současné době ve funkci zástupce

náčelníka Generálního štábu a v hod-nosti brigádního generála drží patronát. Nechal se tehdy inspirovat tradicí, kterou v roce 1947 v době vzniku českosloven-ského výsadkového vojska zavedl Josef Černota a další absolventi speciálních vá-lečných kurzů ve Velké Británii. V součas-né době je jeho organizováním pověřeno Velitelství výcviku-Vojenská akademie.

„Když jsme před rokem přebírali v Žatci tento kurz od 4. brigády rych-lého nasazení, naším cílem nebylo ho nějak předělávat na vyškovské poměry. Šlo nám především o to, aby nebyl jen pro příslušníky brigády, ale i pro další útvary a jednotky naší armády,“ upozor-ňuje velitel kurzu major Hynek Pavlačka.

Motory zabraly opět naplno a vrtulník ízkým letem zmizel nad horizontem.

doladit. Během výcviku se většina situacívyhodnocuje hned na místě. Kromě toho

náčelníka Generánosti brigádního Nechal se tehdy inv roce 1947 v dobského výsadkovéhČernota a další ablečných kurzů ve Vné době je jeho orVelitelství výcviku

Pochoduj,Pochoduj,nebo zemřinebo zemři

Text a foto: Vladimír MAREK

Rotor vrtulníku se doslova pral s proudy deště, které padaly z oblohy. Dva silné motory měly ale naštěstí navrch. A tak stroj dosedl na rozmočenou louku a z jeho útrob se směrem k lesu vyvalil roj vojáků.

Vážení kolegové, občanští zaměstnanci a vojáci,

zadání vlády pro náš resort bylo jednoznačné – uspořit desetinu vý-dajů, z nichž takzvané „mandatory“ činí asi 54 % rozpočtu resortu MO, tedy 23,9 miliardy korun. Prvotní propočty ukazovaly, že pro naplnění těchto požadavků bude nutno propustit až 1 700 lidí. K tomu jsme na-konec nemuseli přistoupit, a to díky podrobné analýze a důslednému hledání jiných úsporných opatření. Zároveň probíhalo náročné a in-tenzivní vyjednávání s představiteli odborových svazů, které zastupují zaměstnance v resortu, na jehož základě se nám podařilo najít kompro-misní řešení, jež v sobě zahrnuje propuštění nezbytně nutného počtu lidí v kombinaci se snížením platů.

Kroků, které jsme v rámci úspor stanovených vládou museli udělat, je sedm. K 31. prosinci 2010 jsme propustili sedm set občanských za-městnanců a rozhodli se nerozpočtovat 350 míst vojáků z povolání, čímž jsme uspořili 283 miliónů korun. Těm, kteří zůstali v pracovním nebo služebním poměru, jsme snížili základní platy o 10 %. Vy všichni víte, že jsme k tomu zvolili dvě cesty. Vojákům se tato složka platu au-tomaticky zmenšila o zmíněnou desetinu, u občanských zaměstnanců došlo k posunu o tři platové stupně níž – procentuální hodnota sníže-ní je stejná jako u vojáků. Do poloviny ledna všichni dostanete nové platové výměry, ale o tom, jakým způsobem vám bude snížen základ-ní plat, jste už svými veliteli byli informováni. Další velkou změnou je úprava hodnostního sboru, který mění nevhodně nastavenou struktu-ru v minulých letech směrem k NATO.

Od Nového roku nebudou občanští zaměstnanci, s výjimkou členů kri-zového štábu, pověřováni přípravou přechodu státu do stavu ohrožení či válečného stavu. Zároveň u nich dojde ke zrušení dosavadních příplatků za pohotovost s dosažitelností do 120 minut z důvodu bojové pohoto-vosti. Dalších nemalých úspor dosáhneme zrušením proplácení práce přesčas. Ta bude kompenzována pouze čerpáním náhradního volna.

Posledním z úsporných opatření je úprava kolektivní smlouvy 2006–2008, a to ve dvou oblastech – pohotovost občanských zaměst-nanců a náhrada platu v pracovní neschopnosti. Dosud byla pohoto-vost proplácena ve výši 15 % v pracovní dny a 25 % ve dnech volna a kli-du. Tyto částky budou sníženy na 10 a 15 % průměrného hodinového výdělku. Náhrada platu po dobu 4. až 14. dne pracovní neschopnosti se ze stávajících 80 % sníží na zákonných 60 % vyměřovacího základu. Tato úspora bude použita na prodloužení doby, kdy zaměstnavatel pro-plácí náhradu mzdy až do 21. dne pracovní neschopnosti.

Rád bych podotkl, že ne všechno, co jsem já a moji kolegové ze sek-ce personální v posledních šesti měsících řešili, bylo nepříjemné. Díky včasným a promyšleným úsporám ve výdajích a celkovému poklesu ne-mocnosti ve druhém pololetí roku 2010 se nám i v obtížné ekonomické situaci podařilo ušetřit finanční prostředky, jejichž díl všichni z vás, kteří pracují zodpovědně, nalezli na svých výplatních páskách. Zvláštní důraz jsme věnovali těm, kteří v uplynulém roce byli nasazeni při od-straňování následků bleskových povodní nebo zasahovali za dalších mimořádných okolností. Považuji udělení mimořádných odměn za vel-mi silnou motivační složku, která umožňuje velitelům a manažerům diferencovaně motivovat své podřízené. Jsem velmi rád, že se ministr obrany Alexandr Vondra rozhodl na můj návrh velmi těžce ušetřené pe-níze rozdělit touto formou.

Odměny ale nejsou jediným poděkováním vám všem, kteří v resortu obrany pracujete. Jsme velkým soukolím, jehož chod závisí na každém jednotlivci. Více než kde jinde se musíme umět spolehnout jeden na dru-hého. Proto jsem se při úsporných opatřeních snažil za čísly vidět hlav-ně lidi. Naší snahou bylo, a do budoucna bude, udržet v resortu kvalit-ní a zodpovědné odborníky, protože na nich resort stojí. Způsobů, jak ušetřit, je několik. Jde jen o to, nalézt ty, které budou systémové, bu-dou aplikovat připravovaný systém řízení kariér a nepřinesou nezvratné ztráty. Tedy jinými slovy – úspory ano, ale ne za každou cenu.

ÚSPORY ANO,ale ne za každou cenu

Vážení kolegové, občanští zaměstnanci a vojáci, do nadcházejícího roku, vám všem

přeji hlavně zdraví a spokojenost jak v práci, tak v osobním životě.

Michael HRBATA,náměstek ministra obrany pro personalistiku

14

A r

epo

rt

1/20

11

15

A r

epo

rt

1/20

11

VÝCVIK VÝCVIK

„Nejen z důvodu zachování vysoké úrov-ně, ale především i určité kontinuity jsme do jeho organizování zapojili až osmde-sát procent instruktorů z brigády. Naší snahou je soustředit se spíše na kvalitu než na kvantitu lidí, kteří projdou.“

Tuto fi lozofi i ostatně potvrzuje i ná-stěnka v jedné z budov srubového tábora výcvikového prostoru Březina. Z pěta-dvaceti fotografi í původních účastníků kurzu jich je již osmnáct přeškrtnutých. Ve hře zůstává posledních sedm stateč-ných. A to kurzu ještě předcházelo vý-běrové řízení s psychotesty a fyzickým přezkoušením, kterého se účastnilo pěta-čtyřicet dobrovolníků z osmi útvarů.

Ani těch posledních sedm, pokud sku-tečně vydrží až do konce, ale nemá za-ručeno, že budou moci nosit na rameni úzkou pásku s nápisem Komando. Tu získají jen ti skutečně nejlepší. Zatím se jí

může pochlubit sotva dvacet účastníků všech ročníků.

Právě svou náročností a výrazným od-padem může Komando připomínat elit-ní zahraniční kurzy, jako jsou Rangers či Commandos. „Nebráním se určitému srovnávání s těmito prestižními zahranič-ními výcviky. Také my se snažíme o to, aby vojáci museli jednat pod určitým tlakem, v chladu, zimě a při nedostatku spánku. Smyslem našeho zaměstnání je ale najít ty nejlepší velitele družstev a čet. Právě oni musejí být nejfundovanější. Na rozdíl od generálů totiž rozhodují přímo v boji. Na nich záleží, zda vyve-dou své družstvo bez úhony ze střetnutí s protivníkem či s výbušným nástražným systémem,“ argumentuje major Pavlačka. „Daří se nám také jak ve funkcích instruk-torů, tak i posluchačů kurzu vytvořit ur-čité vyvážené zastoupení příslušníků různých útvarů. Právě to umožňuje v co největší míře předávání zkušeností a nej-novějších poznatků z bojových nasazení. Vyhnuli jsme se takovému tomu akváriu, ve kterém si každý hraje na svém píseč-ku. Naše armáda má pouze dvě brigády,

pokaždé mne ale překvapí, jak u nich můžeme mít jiné základní standardní operační postupy. Právě to bychom chtě-li odstranit. Jestliže vezmu kulometčíka od čtyřky a dám ho k sedmičce, musí bez problému fungovat. Měl by mít stejné chování v boji, místo v sestavě a samo-zřejmě také stejné signály.“

Zvykli jsme si bojovat na kolech

Na začátku kurzu odeberou instrukto-ři posluchačům veškeré podpůrné a mo-tivační prostředky. Nastupuje do něho „syrový“ člověk, který se může opřít jen o svou vůli. Podle majora Pavlačky ztrácejí naši vojáci v posledních letech schopnost pohybovat se pěšky. Zvykli si, že do místa plnění bojového úkolu přijedou autem či obrněným vozidlem. Když si nabalí potřebnou výstroj, munici, potraviny, vodu a další nezbytný materi-ál a celý den pochodují v nepohodě, na-jednou zjistí, že mají rozedřená ramena a puchýře na nohou, že to není ta posilov-na, ve které se hodinu potí.

„V prvních třech dnech je odpad nej-větší. Najednou člověk dojde k poznání, že není žádný Rambo. Někteří lidé ne-mají dokonce ani dost síly říci, že na to nemají. Osobně si vážím těch, kteří včas odhalí svou hranici a dokáží přiznat, že podcenili přípravu a nezvládnou to. Tak by se k tomu měl postavit správný chlap,“ říká Hynek Pavlačka. „Jako pro-blematické bych viděl zaměření armád-ních sportovních dnů. Někdo by se měl zamyslet nad tím, zda je místo na bad-minton a stolní tenis neorientovat napří-klad na box či vytrvalostní disciplíny. Mám někdy pocit, že část našich vojáků jsou počítačové děti, které by nejraději, aby se výcvik a případné bojové nasaze-ní odehrávalo jen virtuálně na obrazovce. Trénink v terénu přijímají jen neochotně. Nechtějí si připustit, že jsou místa, kam se autem nedostaneme, kde nemůže při-stát ani vrtulník. A nemusí se přitom jed-nat pouze o nepřístupný terén, na vině může být i počasí. Pokud ale chci splnit úkol, musím si umět sbalit batoh a odnést na místo zbraně, munici a veškerý po-třebný materiál. To zvládnu jedině v tom případě, že budu mít dostatečnou fyzic-kou kondici a vytrvalostní trénink.“

Noc v deštiVojáci mezitím ošetřili zraněného

kolegu a naložili ho do přivolaného MEDEVACU. Nyní pokračují v plnění úkolu. Propátrávají prostory, ve kterých

by se měl nacházet nepřítel. Již včera na-razili na jednu jeho jednotku. Přivolali si dělostřeleckou podporu a s její pomocí ho zničili. V noci se pak přesunuli na opačnou stranu výcvikového prostoru. Tam vytvo-řili shromaždiště, ve kterém přespali.

Za chůze je slyšet, jak čvachtají boty, na vojácích není nit suchá. Celou noc pr-šelo, strávili ji po širákem. To ještě netuší, že se má prudce ochladit a začít mrznout. „Posluchači kurzu nemají v jeho průběhu přístup k žádným informacím, nečtou no-viny, neposlouchají rádio, odebereme jim dokonce i mobilní telefony. Navíc výcvik je koncipován tak, že absolutně netuší, co je čeká. Zda budou pochodovat do jede-nácti večer anebo do tří nad ránem. Právě to vytváří obrovský tlak na jejich psychi-ku,“ upozorňuje štábní rotmistr Vladimír Zahrádka. „Ze zkušeností vím, že právě s tou bývají největší problémy. Fyzickou stránku natrénujete snadněji. Pro překo-návání psychických krizí existují sice také určité techniky, ty jsou však jen pomocné, nakonec rozhoduje houževnatost. A ta se dá posílit jedině tím, že opakovaně procházíte takto náročnými zkouškami.“

„Tento kurz je zaměřen na základní znalosti, které by měl každý z nás mít. Snažíme se v nich co nejvíce zdokonalit.

Nejde ale o klasický výcvik, kdy se řek-ne stop, sjedeme to znovu. Není to tako-vá ta pohoda, člověk je stále ve stresu, hodně se to blíží skutečným bojovým podmínkám,“ říká účastník kurzu č. 19. „Nejkrušnější byl začátek, člověk si mu-sel zvyknout na to, že vstává v pět ráno a před půlnocí se do spacáku nedostane, že je mu zima a že má hlad. Řada lidí to nepřekousne. Když ale překonáte počá-teční fázi, zjistíte, že vám stačí tři čtyři ho-diny spánku a že i zima se dá nějak pře-konat. Během těch dvou týdnů už mne nejednou napadlo, že to zabalím a budu mít klid. Pokaždé jsem si to ale nakonec naštěstí rozmyslel. Většinou rozhodlo, že se tady držíme psychicky navzájem a pomáháme si. Právě tato týmová práce je rozhodující.“

Je to spíš o vytrvalostiPosluchač kurzu č. 19 je v armádě

od roku 2001. Pracuje jako instruktor ve Vyškově. Je spíš menší, ale sporé po-stavy. Což je podle majora Pavlačky ur-čitou výhodou. Nejde jen o to, že vysoký svalovec bývá většinou méně obratný a stává se pro protivníka snadnějším cílem, ale pokud dojde k jeho zraně-ní a ostatní ho musejí nést, může to být

problém. Navíc kurz je spíš než na sílu zaměřen na vytrvalost.

O tomto výcviku devatenáctka slyše-la již před lety. Přihlásila se především proto, že si chtěla v praxi vyzkoušet věci, které se v minulosti naučila. Každý, kdo cvičí lidi, má prý jen málo příležitos-tí si nové metody vyzkoušet na vlastní kůži. „Rozhodl jsem se tedy sem přijít a zjistit, co umím a na čem naopak mu-sím zapracovat. Chtěl jsem si ověřit své limity. Instruktoři tady jsou opravdu vynikající. Perfektně využívají metodi-ku, kterou mají propracovanou do de-tailů. Neunikne jim sebemenší chybička. Některé etapy zaznamenávají dokonce na kamery. Nemalý význam pro nás mají i nové informace, které zde máme mož-nost získat. To všechno budu moci po ná-vratu k útvaru předat ostatním.“

Vojáci se pohybují terénem napros-to potichu. Zatímco je jeden jistí, ostatní se přesouvají. Střídají se automaticky. Stačí jen letmé náznaky a dotyky. Štábní rotmistr Vladimír Zahrádka je nepřestá-vá sledovat. „Teď už dokončí všichni,“ usmívá se spokojeně. „Když nastoupili do kurzu, byli to jednotlivci, kteří se na-vzájem neznali. Nyní jsou tým, který již nikoho padnout nenechá.“

16

A r

epo

rt

1/20

11

17

A r

epo

rt

1/20

11

BÍLÁ KNIHABÍLÁ KNIHA

Začátkem prosince minulého roku jmenoval prezident republiky Václav Klaus ve Velké aule pražského Karolina sedmdesát šest nových profesorů a profesorek vysokého školství. Mezi nimi byl také podplukovník Jiří Cabal, odborník v oblasti ochrany vojska a obyvatelstva z Vojenské lékařské fakulty v Hradci Králové, která je součástí brněnské Univerzity obrany.

„To ocenění vnímám ve třech rovinách. První je ona skutečnost, že mi akademický titul profesora dělá zcela bezprostřední radost, jsem rád, že se to povedlo,“ říká pplk. Cabal. „Druhou je ta profesní, kdy se mi dostalo potvrzení toho, že tým, který vedu, pracuje dobře, a řekl bych, i na správných věcech. A třetí rovinou je zájem, jehož se nám dostává od lidí, kteří uznávají náš obor. Ono obhájit své dosa-vadní dílo před vědeckou radou univerzity není až tak jednoduché a pokud se to povede, jak se říká, bez ztráty kytičky, tak to člověka jedině potěší.“

Text a foto: Miroslav ŠINDELÁŘ

„Z našich debat vzešla řada nových otázek, naše schůzky k jednotlivým té-matům proto budou častější,“ říká první náměstek ministra obrany Jiří Šedivý. Dvoudenní konference, na které se po-čátkem loňského prosince sešlo přes sto účastníků z armádní, bezpečnostní i aka-demické sféry, byla podle něj nesmírně

„Z našich debat vzešla řada novýchotázek, naše schůzky k jednotlivým té-

Sladit ambice,Sladit ambice,potřeby a zdrojepotřeby a zdroje

Text a foto: Olga HALADOVÁ

užitečná. „Nejdůležitější byl právě ten ci-vilně-vojenský dialog, který pomůže i při budoucí spolupráci,“ pochvaluje si.

O jednotlivých kapitolách „Bílé kni-hy“ se diskutovalo věcně a často kri-ticky. I tím bylo setkání ve vojenské zo-tavovně na Měříně výjimečné. Dosud se totiž při podobných setkáních jen

málokdo odvážil otevřeně prohlásit, že na ministerstvu nebo v armádě něco nefunguje. Podle Alexandra Vondry může mít právě taková diskuse přímo psychoterapeutický účinek.

Otevřeně se mluvilo o akvizičním systé-mu v resortu obrany, kdy se podle jednoho z účastníků panelu „schopnost rozumně nakupovat změnila ve schopnost utrácet peníze za každou cenu“. Řešilo se i to, zda si má armáda v příštích 10 až 15 letech za-chovat vševojskový charakter. Ministerstvo obrany bude mít příští rok k dispozici necelých 44 miliard korun. To je o dvacet procent méně než měla v roce 2009. To, že se česká armáda specializaci nevyhne, na konferenci nikdo nevyvracel.

„Specializace ale neznamená, že se ně-kde investuje dva, tři roky, a pak se to opustí,“ připomněl několik případů z minulosti Alexandr Vondra. Jednou z variant, jak se vypořádat s narůstající-mi dluhy a přitom se některých schop-ností nevzdat úplně, může být spolu-práce mezi státy. Takovou cestu zvolila například Velká Británie, která s Francií v listopadu 2010 podepsala smlouvu o vojenské spolupráci.

Podobné řešení si dokáže představit i státní tajemník slovenského Ministerstva obrany Róbert Ondrejcsák. „Máme spo-lečnou historii, tradice… Kromě toho se armády obou států nacházejí v porov-natelné situaci. Myslím, že tedy existu-je přirozený tlak na sbližování,“ uvedl a zdůraznil, že Slovensko Českou repub-liku a její armádu vnímá jako nejdůleži-tějšího potenciálního partnera pro rozvoj bilaterální spolupráce v budoucnu. To, v jakých oblastech by spolu obě armády mohly spolupracovat, ale zatím prozradit nechce. Vše závisí na výsledcích, které přinesou česká a slovenská „Bílá kniha“ letos na jaře. „Důležité je, že jsme se do-hodli s vaším náměstkem (Jiřím Šedivým) na pravidelných konzultacích, jak tyto procesy spojit a koordinovat.“

Tvůrci „Bílé knihy“ pozvali na jednání i politiky. Předseda sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost František Bublan ocenil, že jsou ke konzultacím zváni od-borníci z akademické sféry i zástupci parlamentu napříč politickým spektrem. Pozastavil se ale nad tím, zda je vhod-né, aby „Bílá kniha“ vznikala už dnes. Podle něj by bylo lepší stavět „na pev-nějším základě“ v podobě novelizované

Příprava „Bílé knihy o obraně“ je přibližně v polovině. Dosud se do tvorby dokumentu o budoucnosti české armády zapojilo více než sto odborníků. Přesto má tým expertů před sebou ještě spoustu práce.

Novému profesoru pplk. Jiřímu Cabalovi poblahopřál i náměstek ministra obrany pro personalistikuMichael Hrabata

„Bezpečnostní strategie České republi-ky“. Podle tvůrců „Bílé knihy“, která by měla nastínit budoucnost české armády na dalších 10 až 15 let, vzniká dokument v součinnosti s Ministerstvem zahranič-ních věcí, které novou bezpečnostní stra-tegii státu připravuje.

„Bílá kniha“ si klade za cíl zjistit, jak sladit ambice, potřeby a dostupné

zdroje. Jak ale v úvodu konference řekl ministr Vondra, nebude všemocným nástrojem. Stejně se vyjádřil i šéf od-borné komise pro přípravu dokumentu. „Bílá kniha nevyřeší vše. Musíme na ní pracovat společně, civilisté i vojáci, aby byla naším společným vlastnictvím,“ řekl na závěr konference účastníkům Jiří Šedivý.

18

A r

epo

rt

1/20

11

19

A r

epo

rt

1/20

11

PERSONALISTIKAPERSONALISTIKA

Kompetentní a motivovaní lidé jsou ne-zbytným předpokladem pro úspěšné spl-nění všech úkolů stanovených ozbrojeným silám České republiky. Zefektivnění získá-vání, udržení, rozvoji a vzdělávání perso-nálu je proto v celém resortu věnována vel-ká pozornost. Je bohužel i pravda, že v této oblasti je též řada vážných problémů, což konečně potvrzuje každodenní praxe i dis-kuse kolem formulace kapitoly „Bílé knihy o obraně“ pojednávající o personálu.

Kariérní řádK 31. prosinci 2004 bylo v České repub-

lice ukončeno vykonávání základní a ná-hradní služby a bylo urychleno zahájení přechodu na plně profesionální ozbrojené síly. V rámci toho, a s ohledem na nové podmínky služby vojáků z povolání, byly vypracovány, projednány a vedoucími zaměstnanci resortu Ministerstva obra-ny 12. prosince téhož roku přijaty tzv. „Koncepční zásady kariérního řádu“. Tyto zásady byly zpracovány jako podklad pro novou právní úpravu, tedy novelu zá-kona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Tato novela byla zpracována, projednána ve vnitrore-sortním a meziresortním řízení a předlo-žena vládě v polovině roku 2005. Přestože byl materiál kladně hodnocen, bylo jeho další projednávání po dohodě s ministrem obrany 3. listopadu 2005 pozastaveno.

Základní podmínkou pro zpracování kariérního řádu byla změna hodnostní struktury a vytvoření nových hodnost-ních sborů mužstva a poddůstojníků. To bylo realizováno až přijetím zákona č. 272/2009 Sb., který zákon č. 221/1999 Sb. v roce 2009 novelizoval. Účinnost změny byla stanovena od 1. ledna 2011.

V návaznosti na uvedené skutečnosti se v květnu 2010 znovu obnovily práce na zpracování kariérního řádu. Cílem bylo zpracovat a ještě do konce roku zveřejnit základní pravidla, aby nejen každý velitel

či personalista, ale především každý voják z povolání, současný i ten budoucí, měl základní informace, co musí udělat pro to, aby splnil požadavky na postup ze zá-kladních funkcí až po ty nejvyšší.

Průvodce pravidlySekce personální Ministerstva obra-

ny v této souvislosti připravila publikaci „Průvodce základními pravidly systému řízení vojenské kariéry“ jako první část souhrnného souboru systému řízení kariér. Materiál jednoduchou formou seznamuje čtenáře s aktuálními zásadami kariérního řádu platnými od 1. ledna 2011. V přílohách jsou zpracovány jednoduché modely průbě-hu kariéry pro jednotlivé hodnostní sbory.

V dalším období, zejména v návaznos-ti na přijetí změn, které vyplynou z „Bílé knihy o obraně“, bude tento průvodce postupně zpřesňován a doplňován, a to až do fi nální podoby, kterou bude možno nazývat „kariérní řád“.

Druhá část bude celá věnována zásadám a způsobům hodnocení vojáka z povolání a stanovení směru jeho dalšího osobního rozvoje. Cílem je přesvědčit velitele a vo-jáky z povolání o tom, že objektivní hod-nocení je jedním z nejdůležitějších řídících nástrojů a že čas, který nadřízený věnuje rozhovoru se svým podřízeným o jeho prá-ci a budoucnosti, je investicí, jež přináší pro-spěch nejen hodnotiteli a hodnocenému, ale i celé společnosti. Stávalo se, že někteří veli-telé hodnotili své podřízené „od stolu“. To je třeba změnit. Při zpracování hodnocení nese hodnotitel odpovědnost za maximální objektivnost a spravedlivost dokumentu. Ten musí zahrnovat celé spektrum činnos-tí hodnoceného ve stanoveném období. Zvláštní pozornost je třeba věnovat posou-zení konkrétních, předem stanoveným úko-lů. Jejich výběr by měl vyjadřovat kariérní růst vojáka a představovat jeho hlavní úko-ly ve výcvikovém roce. K tomu je nezbytné spolupracovat s dalšími veliteli a vedoucími zaměstnanci, kteří se podílejí nebo podí-leli na řízení činnosti hodnoceného (např.

odborný náčelník), a využívat všech pí-semných materiálů (např. zápisů z kontrol, revizí apod.). Hodnotitel musí být scho-pen hodnocení svého podřízeného obhájit v pohovoru s hodnoceným a být schopen na jeho základě přijímat konkrétní opatření, a to i ta, která povedou k ukončení služební-ho poměru negativně hodnocených vojáků, anebo naopak pozitivně ovlivní výši jeho platu, umožní pověřovat ho náročnějšími úkoly až po jeho doporučení k zařazení na vyšší systemizované místo a jmenování do vyšší vojenské hodnosti.

V případě aktuální potřeby bude mož-no připravit další samostatné části uvede-ného souboru systému řízení kariér.

Elektronický kariérní řádSoučasně s přípravou písemných prů-

vodců je připravován elektronický kari-érní řád. Cílem je umožnit, a to prostřed-nictvím tzv. typových pozic, vzájemné porovnávání základních systemizovaných míst a tím jednoduchou formou zdůraznit jednotlivé rozdíly v hlavních předpokla-dech a požadavcích kladených na porov-návaná systemizovaná místa. Bude tak naplněn základní požadavek, aby každý voják, který na sobě bude pracovat, šel na-horu, a který ne, bude muset odejít!

V souvislosti s přípravou elektronické-ho kariérního řádu bude nezbytná aktiv-ní součinnost všech vedoucích zaměst-nanců resortu Ministerstva obrany, kteří ve smyslu vnitřních předpisů odpovídají za jednotlivé vojenské obory a odbornosti.

Pod pojmem „kariérní řád“ je možné si obecně představit ucelený soubor předpi-sů popisujících možnosti a pravidla růstu a postupu po kariérním žebříčku při plně-ní daných předpokladů – vzdělání, věku, zkušenosti, odbornosti, kvality vykonáva-né práce apod. V ozbrojených silách České republiky tvoří tento systém zejména zá-kon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolá-ní, ve znění pozdějších předpisů a na něj navazující právní i vnitřní předpisy. Tento systém tvoří řádově desítky předpisů.

Sekce personální Ministerstva obrany věří, že se soubor systému řízení kariér, kte-rý je a bude postupně připravován, stane pro vojáky z povolání materiálem posky-tujícím souhrnné a nejdůležitější informace pro řízení kariéry. Současně věří, že tento soubor bude čitelný, jasně pochopitelný a zároveň bude deklarovat věrohodnost Ministerstva obrany jakožto významného účastníka na trhu práce nabízejícího mož-nou kariéru pro svého vojáka.

či personalista, ale především každý voják

odborný náčelník), a semných materiálů (narevizí apod.). Hodnotpen hodnocení svého v pohovoru s hodnocena jeho základě přijímaa to i ta, která povedou ho poměru negativně hanebo naopak pozitivnplatu, umožní pověřovúkoly až po jeho dopna vyšší systemizované

KARIÉRNÍ ŘÁDna obzoruna obzoru

Text: Ivo VÁCLAVÍČEK

K 1. lednu většina praporčíků a rotmis-trů měnila hodnostní označení na výlož-kách. Tomuto kroku předcházel poměrně dlouhý vývoj.

Pro připomenutí se vrátím do roku 1999, kdy byl uveden v platnost zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, v němž byly hodnosti vojín až četař ur-čeny pro vojáky základní služby a vojá-ky v další činné službě. Zároveň došlo ke jmenování všech maturantů, kteří při-šli z vojenských středních škol, do hod-nosti podpraporčík. To byla dle mého názoru chyba a zároveň křivda vůči vojá-kům, kteří v té době sloužili v AČR již ně-kolik let a k této hodnosti se propracovali dlouholetou praxí.

V rámci přechodu k plně profesiona-lizované armádě, která se uskutečnila 1. ledna 2005, se opomnělo na legislativní úpravu, jež by stanovila, že do hodností vojín až četař lze jmenovat vojáky z po-volání. Proto nejnižší hodnost užívaná v profesionální armádě byla rotný, kte-rá se však ve skutečnosti nachází skoro uprostřed škály „stříbrných“ hodností. To způsobovalo mnoho nedorozumě-ní, někdy i více, či méně komické situa-ce. Příslušníci koaličních armád byli při společných cvičeních překvapeni tím, že všichni čeští vojáci jsou „seržanti“. Nad odpovědí, že prakticky nemáme mužstvo a poddůstojníky, se velmi po-divovali. Nastávaly situace, kdy zejména američtí vojáci zdravili naše praporčíky a nadpraporčíky jako dvou- a tříhvězdič-kové generály, přičemž nechápali, proč jsou tak mladí.

Z uvedených příkladů a dalších skutečností vznikla potřeba právně

zakotvit mužstvo a poddůstojníky do zá-kona o vojácích z povolání. Ze spolupráce Vojenského historického ústavu a vrch-ních praporčíků vznikla i nová podoba hodnostního označení poddůstojníků a praporčíků, která vychází z tradic naší armády a navazuje zejména na 30. léta minulého století.

Dnem 1. ledna 2011 vznikly „staro-nové“ sbory mužstva a poddůstojníků. Doplnil je sbor praporčíků. Vím, že pro-žíváme nelehké období, připomenu ne-dávné restrikce, snižování platů v rám-ci úsporných opatření vlády a zároveň změna, či chcete-li narovnání hodností. Vojáci vnímají všechny tyto změny citli-vě. Někteří z těchto důvodů na sklonku minulého roku ukončili službu v AČR. Většina na otázku, zda souhlasí s tím, že bylo potřeba opět zavést sbory muž-stva a poddůstojníků, odpovídá ano. Hned poté ale poznamenává, proč to mu-selo potkat právě mne?

Podle mého názoru změna hodností nejvíce zasáhla praporčíky a rotmistry, kteří sloužili před rokem 1999 a dotkly se jich změny již tehdy podle zákona 221/1999. Mnozí z nich začínali kariéru po absolvování vojenské střední školy v hodnosti rotmistra a po 20 letech služby skončí např. v hodnosti rotného.

Hodnostní příplatky u většiny vojáků zůstávají na stejné úrovni jako před změ-nou hodností. Avšak existuje i skupina vojáků, u kterých oproti roku 2010 dojde ke snížení tohoto příplatku. Jsou to na-příklad někteří řidiči tzv. „lakovaných“ vozidel, kteří byli v hodnosti podprapor-číka a dle RMO č. 8/2010 jim nyní náleží hodnost desátníka. Ekvivalent hodnos-ti desátníka je pro funkci řidič užíván i v ostatních spojeneckých armádách.

Chtěl jsem ve stručnosti zmínit vý-voj a popsat klíčové momenty týkající se praporčického a rotmistrovského sbo-ru v poslední dekádě. Podle mého názo-ru bychom měli i přes všechny uvedené příklady hovořit o narovnání hodností. Věřím, že se v praxi postupně ukáže myš-lenka obnovení sborů mužstva a poddů-stojníků jako krok správným směrem.

Degradace,Degradace,či narovnání

hodností?hodností?Text: šprap. Miroslav ŠVADLENA,

hlavní praporčík AČR

ddů

20

A r

epo

rt

1/20

11ROZHOVOR

21

A r

epo

rt

1/20

11

ROZHOVORMEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

Příprava a organizace takové konference není jednoduchá záležitost. Stát se hostitelskou zemí je zcela určitě prestižní věcí. Co všechno to obnáší a ujímá se Česká republika této role poprvé?

Očekávání jsou skutečně veliká, a to hned z několika stran. Vojenské duchovní služ-by jsou totiž takovým nevšed-ním průnikem několika sfér – vojenské čili státní a vlád-ní na jedné straně, občanské na druhé a duchovní a cír-kevní na straně třetí. Ze všech těchto stran se k výročním

konferencím vojenských du-chovních služeb váže vždy určitá pozornost. A pak jsou ještě očekávání ze strany sa-motných účastníků, hlavních kaplanů, kaplanů-generálů, polních biskupů a dalších, kteří očekávají, že budou mít prostor konzultovat záleži-tosti a zájmy svých vlastních armád, ale taktéž, že se bu-dou dostatečně řešit ústřední témata. Je potřeba se poku-sit většinu těchto očekávání a zájmů registrovat a pokusit se je naplnit a dát jim prostor. Pokud se nepletu, jsme vedle Německa jedinou zemí, jež

hostí konferenci již podruhé. Poprvé to bylo v roce 1997, v dobách, kdy kulminoval proces obnovení vojenské du-chovní služby v naší armádě.

Stalo se tradicí, že vojenští kaplani zemí armád NATO se jednou za rok setkávají, aby si vyměnili zkušenosti, prodiskutovali společná témata a sjednotili svoje působení v rámci aliančních sil. Jaká hlavní témata budou na programu chystané konference?

S neustále se měnícími pod-mínkami a okolnostmi úkolů vyplývajících z aliančního a koaličního úsilí v různých částech světa je potřeba, aby duchovní služby, přesněji vo-jenští kaplani byli vždy ade-kvátně schopni sloužit svým vojákům i jako poradci v ob-lasti etiky. To je oblast, ve kte-ré se spontánně očekává, že vojenský kaplan je schopen asistovat. A je to zároveň ob-last, v níž se klíčovým způso-bem odehrává proces hledání, nacházení a potvrzování vlast-ní vnitřní identity ozbrojených složek, jejich jednotek a pře-devším jednotlivců ve zbrani. Každá konfl iktní nebo krizová situace přináší nové nároky

hostPopv dprocchov

Stk

V zájmu a pro dobroV zájmu a pro dobrovojákůvojákůText: Jana DECKEROVÁFoto: autorka a archiv Duchovní služby AČR

První únorový týden letošního roku bude Armáda České republiky hostit hlavní vojenské kaplany Severoatlantické aliance. Pod pomyslnou pokličku příprav této každoroční mezinárodní konference nás nechal nahlédnout podplukovník Jan Kozler, hlavní kaplan Armády ČR.

na vojáky a jejich velitele ne-jen z hlediska zvládnutí dané-ho úkolu, ale i nutnosti obstát a navíc dostát všem závazkům vůči mezinárodnímu právu, právu ozbrojeného konfl iktu, humanitárním konvencím, mandátu své země a v nepo-slední řadě i hodnotám, které jako lidské bytosti včleně-né do konkrétní společnosti vyznáváme, kterým věříme a které jsme posláni chránit. Proto různé úrovně diskuse o současných výzvách v ob-lasti vojenské etiky a o dalším rozvoji schopností vojenských kaplanů v této oblasti účinně asistovat budou hlavní náplní této konference. Její ústřední téma zní zcela nekompliko-vaně: „Vojenský kaplan jako etický poradce“. Jsme rádi, že mezi těmi, kdo na konfe-renci vystoupí, jsou významné osobnosti dobře zorientované v dané problematice, jako je například první náměstek mi-nistra obrany Jiří Šedivý.

Vojáci armád Severoatlantické aliance se spolu setkávají na mnoha místech světa. V misích procházejí nejen nebezpečnými vojenskými operacemi, ale prožívají

i těžké životní chvíle. Jsou vojáci, kteří při řešení problémů využívají nabídky duchovní služby kaplanů. Jak vypadá spolupráce v rámci společného nasazení v zahraničních misích a mohou vojáci využívat i koaličních duchovních?

Nic takové spolupráci ne-brání a intenzivní a efektivní vzájemná výpomoc napří-klad mezi českými a americ-kými kaplany na základně Shank v Afghánistánu je té-měř legendární. Český kap-lan slouží americkým vo-jákům a naopak. V Kosovu byla spolupráce napříč mnohonárodním vojenským spektrem s cílem zabezpečit službu vojenského kaplana pro maximum vojáků nasa-zených v rámci KFOR ještě markantnější. To vše funguje i přesto, že vojenské duchov-ní služby jsou patrně jedinou vojenskou složkou aliančních armád, která nemá svůj nad-národní koordinační prvek v centrálních strukturách Aliance. Proto je praktic-ká mezinárodní koordinace a vlastní organizace vojenské duchovní služby v mnohoná-rodním vojenském prostředí přenesena právě na úroveň

výročních konferencí a z toho právě pramení jejich důleži-tost a nezastupitelnost.

Duchovní služba Armády ČR, jejíž tradice byla přerušena po druhé světové válce, urazila během dvanáctileté existence velký kus cesty a stala se jejím spolehlivým prvkem. Čeští vojenští kaplani jsou žádanými pomocníky velitelů a mají podporu i u vojáků. Jakou pozici a zvuk mají u našich spojenců?

Velmi osobitý a těší mne, že v pozitivním smyslu. Není to však zásluha pouze jed-notlivých kaplanů, ale je to podle mne dáno především tím, že při obnovení duchov-ní služby před dvanácti lety, tedy přesně padesát let po je-jím násilném odstranění z ar-mádních struktur po komu-nistickém puči v roce 1948, bylo učiněno jedno velmi dobré a zásadní rozhodnutí. Spočívalo v tom, že se du-chovní služba neimplemen-tovala jako subjekt, který není primárně určen jako servis „věřícím“, nýbrž jako služba určená všem příslušníkům resortu.

22

A r

epo

rt

1/20

11

23

A r

epo

rt

1/20

11

23

A r

epo

rt

1/20

11

VZDUŠNÉ SÍLYVZDUŠNÉ SÍLY

Jak o dosavadních zkušenostech, tak i o nejbližší budoucnosti alky se zevrubně hovořilo na technické konferenci konané u příležitosti 10. výročí zahájení provozu letounu L-159 v českém vojenském letec-tvu. V hangáru 213. letky oprav letecké techniky si tyto kulatiny připomenuli ne-jen příslušníci Armády České republiky na čele s velitelem společných sil gene-rálmajorem Hynkem Blaškem, ale rovněž zástupci výrobce. Pochopitelně nechyběl ani sám oslavenec, protentokrát reprezen-tovaný „spárkou“ neboli dvoumístnou variantou L-159 T1 (trup. č. 6067) ve zda-řilém barevném provedení na kýlových plochách stroje.

Po dětských nemocech respekt

Důležitých milníků, jež charakteri-zují desetiletý provoz „stopadesátdeví-tek“ na leteckých základnách v Náměšti nad Oslavou a v Čáslavi, je několik. Od počátečního přistání dvojice strojů (duben 2000) a následného přeškolení prvních pilotů přes ochranu vzdušného prostoru v době konání summitu NATO v Praze (2002) a řadu mezinárodních cvičení (např. Clean Hunter, NATO Air Meet, Flying Rhino, Tactical Leadership Programme) až po dosažení náletu de-seti tisíc hodin na typu L-159 (2007), pře-dání čtyř dvoumístných letounů L-159 T1 (2007) a zahájení rozsáhlé spolupráce s výcvikovými institucemi (JMRC – Joint Multinational Readiness Center a AGOS – Air Ground Operational School) pro pří-pravu předsunutých leteckých návodčích ve Spolkové republice Německo (2008). Za nejméně příznivou událost lze pova-žovat katastrofu alky v prostoru letecké střelnice Jince (2003).

„Alka je dnes vnímána jako plnohod-notná letecká zbraň, jež je schopna dostát profesním požadavkům na tento typ le-tounu,“ zdůraznil na úvod konference velitel letecké základny v Čáslavi pod-plukovník Petr Lanči a dodal: „Nejenže umožňuje plnohodnotný výcvik v půso-bení proti pozemním cílům a ve vzduš-ných soubojích, ale také plní požadované

Po dětských nemocechrespekt

ALKAALKAmá desetmá deset

Text: Pavel LANGFoto: Jan KOUBA

Závěrečné měsíce loňského roku byly pro čáslavskou základnu taktického letectva velice podařené. Po úspěchu „gripenové“ letky na cvičení NATO Tiger Meet (NTM) tentokrát zabodovali příslušníci letky „stopadesátdevítek“, a to důstojným ohlédnutím za desetiletým provozem letounů L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft).

Air GrG oundnd Opeeraationnaal School)) pro pprp avu u přpředsunutýýchh l lete ecckýkýchch nává odo čívee S Spop lkové é rer publicice Německc o (22000 8Za nejméně příznivoou událosst lzze povvZa nejméně příznivoou událoosst llzeze povvžovat katastrofu alkky y v prproosostotoru llete ececstřelnice Jincnce (2003).

ho ho TTOO cchh

AiAir hih p pde-řeře-59

áce int S S – ří-řích 8).

vavva-a-kék

úkoly spojené především s podporou po-zemních jednotek.“

Na nelehké začátky podzvukového bitevníku zavzpomínal zástupce velitele společných sil-velitel vzdušných sil AČR brigádní generál Jiří Verner. „Tehdy jen úzký okruh lidí věděl, co ve skutečnosti systém L-159 reprezentuje. Mnozí si mys-leli, že se jedná o jakýsi vylepšený cvičný

Vývojový prototyp letounu L-159 ALCA

24

A r

epo

rt

1/20

11

25

A r

epo

rt

1/20

11

VZDUŠNÉ SÍLYVZDUŠNÉ SÍLY

proudový letoun L-39 Albatros. Byla to chyba, která zkomplikovala zavádění alky do provozu. Stejně tak jako nešťastná vyjádření, že je tento letoun nebezpečný a piloti se na něm bojí létat. To všechno po určitou dobu sráželo L-159 do kolen,“ řekl generál Verner a s potěšením kon-statoval, že desetiletá trpělivá práce alku dostala z dětských nemocí a udělala z ní respektovaný letoun. „Mnoho aliančních velitelů by si dnes přálo mít ‚stopade-sátdevítky‘ ve výzbroji. A to, že nedávno piloti gripenů dosáhli výjimečného úspě-chu na NTM, je minimálně z poloviny úspěch alky, kterou většina z nich pro-šla. Letouny L-159 dnes plní úkoly také ve prospěch Aliance, což je našimi part-nery v NATO velmi ceněno.“

K výcviku i pro bojNa čáslavské letecké základně, respek-

tive u 212. taktické letky je v současné době provozováno dvacet jednomíst-ných a čtyři dvoumístné stroje L-159, na nichž létá jedenadvacet pilotů. „Není jednoduché udržet optimální rozlétanost letky a bojovou schopnost na požado-vané úrovni,“ říká podplukovník Petr Tománek, zástupce velitele-velitel křídla 21. zTL, a konkretizuje, že situaci ovliv-ňují odchody zkušených pilotů z „dvě-stědvanáctky“ na nadzvukový typ JAS-39 Gripen a příchody méně zkušených letců

L-39 Albatros z náměšťské základny le-tectva. Svoje vykonala i několikaměsíč-ní výluka vzletové a přistávací dráhy na mateřském letišti. „Přirovnal bych to k nekonečnému příběhu. Připočteme-li k tomu celou řadu dalších úkolů, konti-nuita nepřetržitého leteckého výcviku tím trpí,“ dodává pplk. Tománek, jenž strávil v kokpitu alky zhruba sedm set letových hodin. „Přechod z MiGu-21 na L-159 nebyl složitý. Alka je pro pilota velice přátelská, dobře se ovládá. Spektrum je-jího nasazení je široké a velice efektivní. Považuji ji za vhodný mezičlánek při po-stupu na nadzvuk.“ S těmito slovy sou-hlasí i velitel 212. tl major David Řeha: „Dosavadních zhruba devět set hodin na ‚stopadesátdevítce‘ pro mě představu-je jenom samé plusy.“

Pozitivem je i provozní spolehlivost podzvukových bitevníků. „Za rok 2009 se v průměru pohybovala těsně pod hranicí pětasedmdesáti procent,“ ar-gumentuje hlavní inženýr letky major Marek Pažúr a přibližuje klíčový faktor, který zvyšoval náročnost inženýrsko-leteckého zabezpečení letových akcí

u 212. taktické letky. Letouny procházely v Aero Vodochody takzvanými PP 2000 neboli středními opravami po dvou ti-sících provozních hodinách, respektive po osmi letech dobově.

„Souběžně s tím běžely další pro-jekty modernizace avionického systé-mu a úpravy softwarového vybavení

letounu. V určitých exponovaných ter-mínech pak docházelo k situacím, že let-ka měla mimo základnu až devět strojů. To, že se de facto pracovalo s polovičním technickým potenciálem a přitom se té-měř podařilo splnit plánovaný roční ná-let tisíc osm set hodin, je výborný výsle-dek,“ konstatuje major Pažúr.

Modernizace vystřelovacího sedadla VS-2

Zkušební střelby prototypu L-159 v Norsku v roce 1999

26

A r

epo

rt

1/20

11

27

A r

epo

rt

1/20

11

NATONATO

Obsahově velmi zajímavé setkání uspo-řádaly Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie (CESES) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a Nadace Friedricha Eberta (Friedrich-Ebert-Stifftung).

Většina z nich se týkala nedávného summitu NATO. Diskuse, fakticky spíše konference, v senátu se proto stala mož-ností k souhrnnému seznámení s hlav-ními myšlenkami jeho závěrečného do-kumentu. Neméně zajímavá byla jeho hodnocení některými z diskutujících.

Průběh jednání řídil Miloš Balabán, vedoucí Střediska bezpečnostní politiky CESES. Patronát nad akcí převzala mís-topředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Alena Gajdůšková. Účastníky pozdravil rovněž Mirko Hempel, ředitel pražské po-bočky nadace Friedrich-Ebert-Stifftung.

Ministr obrany Alexandr Vondra v úvodním vystoupení ohodnotil summit v Lisabonu jako velmi kvalitní, po osmi

letech od summitu v Praze roku 2002. Uvedl, že jeho nejdůležitějším výsled-kem je nový strategický koncept Aliance. Bezpečnost naší republiky se bude opírat o dva teoretické pilíře, konkrétně pro-jekty Bezpečnostní strategie (realizuje Ministerstvo zahraničních věcí) a „Bílou knihu o obraně“. Dále vyslovil potěšení nad tím, že nedošlo k redefi nici článku 5 atlantické smlouvy, jehož základem je společná obrana. Klíčovým úkolem všech zemí NATO proto zůstává obrana území členských států. Zároveň došlo

k vytvoření rovnováhy z hlediska obrany a globálního zapojení v zahraničních ope-racích bez toho, že by NATO na sebe bralo úlohu jakéhosi mezinárodního či světové-ho četníka. Jako další faktor zásadní důle-žitosti uvedl ministr Vondra otázku pro-tiraketové obrany a možnosti spolupráce s Ruskem v této oblasti. Uvedená koope-race ovšem neznamená přímé začlenění Ruska do systému NATO, protože ten je samostatný a nezávislý. V neposlední řadě se na summitu jednalo o jaderném odzbrojení. Nelze však předpokládat

pouze jeho jednostrannou realiza-ci ze strany NATO bez adekvátní

odezvy Ruska a samozřejmě je nutno brát v potaz i další státy disponující jadernými arzenály. „Zbraně nejsou hlavní problém. Tím jsou zpravidla lidé, kteří rozhodují o jejich použití,“ uvedl na závěr ministr obrany.

Z jeho vystoupení vyplynulo pět zá-kladních úkolů NATO pro příští období. Jsou to 1. naplňování strategické kon-cepce, 2. společná protiraketová obrana s možností spolupráce Ruska, 3. reformní agenda Aliance vedoucí k redukci přede-vším byrokracie s cílem redukce velitel-ství NATO z 11 na 7 (snížení počtu osob o 35 %, tedy cca o 5 000) a počtu agentur ze 14 na 3 s předpokladem paralelní-ho vývoje v jednotlivých členských ze-mích, 4. řešení ekonomických problémů

vyplývajících z hospodářské krize cestou mezinárodní spolupráce s cílem ome-zení poklesu globálního vlivu Evropy, 5. předání odpovědnosti za bezpečnost v Afghánistánu tamní armádě a policii po jejich dostatečném vybavení a vycvi-čení zahraničními instruktory v rámci programu Transition do roku 2014. To umožní průběžné stažení vojáků Aliance.

První náměstek ministra zahra-ničních věcí Jiří Schneider zdůraznil, že NATO je především společenství sdí-lených hodnot a až ve druhé řadě vojen-ská organizace. Žádná země není v sou-časné době považována za nepřítele. Za hlavní hrozby současnosti a blízké bu-doucnosti označil asymetrické (většinou

letech od summitu v Praze roku 2002. l odUvedl že jeho nejdůležitějším výsled-Uved že

k vytvoření rovnováhy z hlediska obranya globálního zapojení v zahraničních ope-

Názory na budoucíNázory na budoucíBEZPEČNOSTBEZPEČNOST

Text: Martin KOLLERFoto: autor, Libor STEJSKAL, archiv

NATO, Raytheon a US Navy

Počátkem prosince proběhla v Senátu Parlamentu ČR diskuse na téma NATO v měnícím se světě a nová strategická koncepce NATO.

NATO 2020:0:2002002202O OTOATATNANNSECURITY; DYNAMIC ENGAGEMENTTNTENMEEMGEAGGANEC MICAMNAYNDYDY;TRIURCUECS

LYSIS AND RECOMMENDATIONSNSONIOATDANDENMMOCRERDANAIYS

OF THE GROUP OF EXPERTSSRTERPEXF OP UOGRGHETHF O

A NEW STRATEGIC CONCEPTTPTENCONCOC IEGTATRSWENA

FOR NATOOTANORFO

17 1 MAYYM 201012Y

Ministr obrany Alexandr Vondra zdůraznil, že základem bezpečnostních problémů nejsou zbraně, ale lidé, kteří rozhodují o jejich použití

Analytickým pohledem na řadu problémů

přispěl Otto Pick z Univerzity Karlovy.

Především evropská část NATO směřuje k úspěšnému rozšiřování civilní oblasti krizového managementu.

Základem úspěchu v Afghánistánu je vycvičená a bojeschopná domácí armáda.

pouzeci ze

SSSSSSUUUUUURED DERUUUSSSS

AAANALLNAAN

O

ON NO

AAAAASASAASSSSSSSSSASSSSASASSSAAASSSSASAAAAAA

28

A r

epo

rt

1/20

11

29

A r

epo

rt

1/20

11

NATO NATO

teroristické) útoky, kybernetické útoky a šíření balistických technologií. Za důle-žitý bezpečnostní faktor do budoucna lze považovat zapojení dalších států (mimo NATO) do řešení bezpečnostních krizí a rovněž zapojení nevojenských možností k eliminaci problémů. Z hlediska spolu-práce s Ruskem uvítal, že po resetu vzta-hů USA–Rusko dochází v rámci Rady NATO–Rusko k resetu spolupráce se vše-mi zeměmi Aliance. Významné jsou z to-hoto hlediska možnosti v protiraketové obraně bojiště a boji proti drogám. Zde se již podařilo společnou akcí účinně za-sáhnout proti narkomafi i v Afghánistánu, která zásobuje teroristy fi nancemi. Jako požadavky pro budoucnost specifi koval Jiří Schneider potřebu zajištění rovnová-hy mezi odstrašením a obrannými schop-nostmi, dále závazek faktické kontroly zbrojení v oblastech konvenčních zbraní a zbraní hromadného ničení s případ-ným cílem jaderného odzbrojení. To sa-mozřejmě není možné bez analýzy rizik takového kroku. Proto bude v tomto roce svolána do Prahy expertní konference dva roky po podpisu smlouvy mezi USA a Ruskem. Z hlediska vztahu k bezpeč-nostním krizím mimo území Aliance bu-dou upřednostňovány prevence vedoucí k zabránění jejich vzniku, další rozvoj civilně-vojenského plánování v EU jako integrální součásti bezpečnostního sys-tému a zapojení partnerů mimo NATO

do přípravy operací. „V době ekonomické krize je třeba upřednostňovat při realiza-ci společných cílů solidaritu a sdílení ná-kladů, aplikovat různé přístupy různých zemí a zlepšovat spolupráci ve vztahu NATO–Evropská unie,“ řekl první ná-městek ministra zahraničních věcí.

S analyticky laděným příspěv-kem i komentáři vystoupil Otto Pick z Univerzity Karlovy. Za důležité prvky závěrečného dokumentu summitu ozna-čil vztah k Rusku a důraz na nové techno-logie. V prvním případě zdůraznil otázky energetické bezpečnosti a protiraketové obrany. Aliance dosud nemá společnou energetickou politiku. Naše republika je závislá na Rusku a vychází pouze z ně-meckých modelů. Evidentní je potřeba účinného řešení obrany proti kybernetic-kým útokům. Přitom upozornil, že nákla-dy na řešení výše uvedených problémů a vybudování systémů, včetně technolo-gických požadavků, nelze pokrýt pouze fi nancemi získanými z personálních re-dukcí. Jako problém se jeví nedostatečná identifi kace protivníka, která v případě aliancí tvoří mobilizační prvek a územní mantinely z hlediska zahraničních misí. V Afghánistánu se nejedná primárně o zabezpečení Afghánců, ale především členských zemí Aliance. Proto nelze tento konfl ikt podcenit, aby afghanizace nedo-padla jako kdysi vietnamizace. Je třeba zvolit racionální politiku odstrašování

vůči teroristům, zbavit se rétoriky doby studené války a překonat určité ochro-mení evropské části Aliance globalizací. Nelze přehlédnout zásadní změny z hle-diska obou bezpečnostních pilířů naší re-publiky. Vyvstává otázka, zda je Evropa ještě prioritou zahraniční politiky USA? Varující jsou rovněž slabý bezpečnost-ní faktor a vojenské možnosti Evropské unie. „Strategie (z hlediska bezpečnosti NATO i ČR) musí defi novat hlavní cíl, způsob jeho dosažení a vizi do budouc-na,“ řekl Otto Pick.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek připomněl důležitost analýzy z hlediska zásadních rozhodnutí Aliance a zdůvodnění misí. Dále upozor-nil na otázku sociálně-ekonomických hro-zeb současnosti, na které nelze odpovídat vojenskými prostředky, a rovněž proble-matiku human security (myšleny huma-nitární operace), kde se překrývají úkoly NATO a OSN. Aliance nemůže, přede-vším v době ekonomické krize, zajišťovat bezpečnost v celém světě.

Obdobný názor vyslovil náměstek ge-nerálního ředitele Hasičského záchranné-ho sboru brigádní generál Miloš Svoboda. V zájmu racionalizace a efektivity využití prostředků by se měly odstraňovat dupli-city z hlediska vnitřní bezpečnosti, pře-devším ve vztahu Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra.

Chargé d‘affaires (zmocněnec) za-stupitelského úřadu USA v Praze Joseph

Středisko bezpečnostní politikyBylo zřízeno 4. ledna 2005

jako součást interdisciplinárního pracoviště CESES (Centrum pro sociální a ekonomické strategie), jež existuje od roku 2000 při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Praha.

Zabývá se především výzkumem v oblastech bezpečnosti, bezpečnostní politiky a bezpečnostního systému, dále prognózováním vývoje bezpečnostní situace v České republice, v Evropě a ve světě. Realizuje expertní spolupráci s Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra ČR na přípravě projektů „Bílá kniha o obraně“ a Koncepce ochrany obyvatelstva. Dále se podílí na různých bezpečnostních a trendových projektech, připravuje a realizuje specializované konference. Nezanedbatelná je rovněž mezinárodní spolupráce s ESRIF (European Security Research and Innovation Forum), EUSECON (A New Agenda for European Security Economics) a London School of Economics and Political Science, Centre for the Study of Global Governance.Kontakt: tel.: 224 491 498,e-mail: [email protected],www.ceses.cuni.cz/sbp.

Pennington uvedl, že dva základní pilí-ře NATO, konkrétně platnost článku 5 a kooperativní bezpečnost, se nemění. Ke změnám dochází o oblastech nových hodnot a orientací, protiraketové obrany, evropského přístupu a schopností z hle-diska bezpečnosti, rozšiřující se spoluprá-ce s nečleny NATO, zjednodušení činnosti Aliance, investic a získání zdrojů pro ně. Ve vztahu k Rusku je potřeba zvýšit transparentnost, rozšířit záběr na střed-ní Asii a uznat zájmy a požadavky NATO i Ruska. Pro nejbližší budoucnost zdůraznil potřebu přispění k úspěchu v Afghánistánu, především cestou získá-ní školitelů na základě Deklarace o part-nerství mezi NATO a Afghánistánem.

Zásadní projev přednesl posla-nec Spolkového sněmu SRN, člen vý-boru pro obranu a člen stálé delegace Spolkového sněmu v Parlamentním shro-máždění NATO Lars Klingbeil. Kladně ohodnotil počáteční fázi diskuse při tvor-bě nové koncepce bezpečnostní politiky

Joseph Pennington, chargé d‘affaires zastupitelského úřadu USA v Praze

Vedoucí „skupiny moudrých“ Madelaine Allbrightová a generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen

Friedrich-Ebert-Stiftung (FES)Tato německá nadace byla založena roku 1925. Cíle jsou podpora politického a společenského vzdělávání lidí v duchu demokracie a pluralismu, poskytová-ní stipendií mladým lidem se zájmem o vysokoškolské studium a přispívání k mezinárodnímu porozumění a spolupráci. Hlavní zaměření činnosti FES jsou spravedlivá společnost, inovace a pokrok a aktivní demokracie. Nadace působí ve 100 zemích světa. V minulých letech poskytla každoročně stipendium kolem 2 500 studentům. Má knihovnu se 700 000 svazky. Jejích 612 spolupracovníků jen v Německu realizovalo v posledních letech každoročně kolem 3 000 vzdělávacích a odborných akcí.Zakladatelem byl první německý demokraticky zvolený říšský prezident Friedrich Ebert hlásící se k myšlenkám sociální demokracie. V době nacistické vlády byla nadace zakázána. Kontakt: tel.: 224 947 076, e-mail: [email protected], www.fesprag.cz.

NATO. Z tohoto hlediska vyzdvihl čin-nost expertního týmu (nazývaného ne-ofi ciálně „skupina moudrých“) svola-ného roku 2009 generálním tajemníkem NATO Andersem Foghem Rasmussenem a vedeného Madelaine Allbrightovou. Výsledkem jejich práce je studie „NATO 2020“, která posloužila při tvorbě nové strategické koncepce. Z projevu lze dále upozornit na otázku potřeby další analýzy ohrožení. Novými faktory jsou energetická bezpečnost Evropy a schopnost vojenské reakce ve prospěch ochrany obchodního styku. Z hlediska krizového managemen-tu by se neměly budovat dvě paralelní struktury NATO, a to vojenská a civilní, jež by suplovala úkoly OSN. Přitom nelze popřít potřebu nového pojetí civilního/

Poslanec Spolkového sněmu SRN Lars Klingbeil

vojenského managementu NATO. Není dořešena otázka adekvátní a účinné re-akce na kybernetické útoky proti státním serverům, protože vojenské řešení není efektivní. Bude třeba vybudovat účinnější ochranu, nikoli obranu. Ve vztahu k Rusku je vhodné vycházet z předpokladu, že ev-ropskou a světovou bezpečnost nelze rea-lizovat proti Rusku, ale s Ruskem. I v bu-doucnosti se nelze vyhnout problematice korporativní bezpečnosti zaměřené na cí-lené vyhledávání nových partnerů. Z hle-diska vyšší efektivity budoucí bezpečnosti EU bude potřebná užší spolupráce a sdí-lení vojenských a civilních kapacit včetně případných společných obranných roz-počtů. „Bezpečnostní politiku nelze dělat jen podle peněz,“ řekl Lars Klingbeil.

Do oblasti možné spolupráce NATO–Rusko spadá protiraketová obrana bojiště. Na snímku systém Patriot PAC 3

30

A r

epo

rt

1/20

11

31

A r

epo

rt

1/20

11

Operace Althea, Bosna a Hercegovina V rámci neexekutivní složky operace EU se v letech 2011 a 2012 resort zapojí počtem do dvou osob. V případě pokračování mise v roce 2013 se předpokládá stejné zapojení.

Mise MFO, Sinajský poloostrov Pro účely této mise na Blízkém východě resort uvolní v letech 2011 a 2012 síly a prostředky v celkovém počtu do pěti osob. ČR předpokládá působení v misi i v roce 2013.

Operace KFOR, Kosovo Na území ČR vyčleněn prapor operačních

záloh, jehož činnost bude ukončena 30. června 2011.

Tým vyčleněný pro postupné zrušení základny Šajkovac.

Jednotlivci v rámci velitelství KFOR. Celkově se mise od 1. ledna do 31. prosince 2011 zúčastní do 550 osob.

V letech 2012 a 2013 se předpokládá působení na velitelství KFOR v počtu do 15 osob.

MISE MISE

Místa, kde budou sloužit příslušníci AČRa jako pozorovatelé

v zahraničních misích v roce 2011 a dalších letech

Air Policing, Pobaltí V rámci integrovaného systému protivzdušné obrany NATO (NATINADS) se v období od 1. září do 31. prosince 2012 resort zapojí do ochrany vzdušného prostoru Litvy, Lotyšska a Estonska. Kontingent budou tvořit čtyři letouny JAS-39 Gripen a létající a pozemní personál v celkovém počtu do 75 osob. Doba jejich pobytu včetně přípravné fáze a fáze odsunu potrvá od 1. srpna 2012 do 31. ledna 2013.

Operace NAVFOR ATALANTA, velitelství ve Velké Británii

Mise EU je zaměřena na poskytování ochrany plavidlům před pirátskými útoky v somálských teritoriálních vodách. V letech 2011 a 2012 resort vyčlení příslušníky do štábu velitelství operace v Northwoodu v počtu do tří osob. Bude-li operace pokračovat i v roce 2013, ČR počítá se zapojením na stejné úrovni.

Operace ISAF, Afghánistán Provinční rekonstrukční tým PRT Lógar v počtu do 300 osob. V jeho rámci bude též probíhat výcvik příslušníků Afghánské národní policie (ANP).

Výstavba afghánských národních bezpečnostních sil (ANSF): vrtulníkový výcvikový tým (AMT) na letišti v Kábulu (KAIA)

v rozsahu do 20 osob, lehká chemická průzkumná jednotka určená mj. k výcviku

v oblasti OPZHN na KAIA v počtu do 15 osob, operační mentorovací a styčný tým (OMLT) v provincii Wardak

v počtu do 60 osob, specialisté vyčlenění do výcvikových zařízení ANSF. Příslušníci 601. skupiny speciálních sil (skss) k vedení zejména speciálního průzkumu, úderných akcí a operací k podpoře ANSF v druhé polovině roku 2011 na dobu jednoho roku v počtu do 100 osob.

Vrtulníková jednotka na základně Šarana v provincii Paktika v počtu do 100 osob poskytující leteckou přepravu třemi vrtulníky Mi-171Š ve prospěch velitelství RC-E do konce roku 2011. V roce 2012 bude na základně ponechán pouze obslužný personál na mobilním operačním středisku letky a mobilní opravárenské pracoviště bez vrtulníků s výhledem na jejich opětovné nasazení v roce 2013.

Dopravní letoun CASA s obsluhou do 20 osob v letech 2011 a 2012. V polní nemocnici na KAIA zdravotnický personál (chirurgický tým) v počtu do 10 osob.

Na KAIA bude v letech 2011 a 2012 působit do 90 osob vykonávajících činnosti nezbytné pro chod letiště, lehká chemická jednotka a národní podpůrný prvek (NSE).

Ve velitelských strukturách ISAF bude působit do 20 osob. Celkově se mise v roce 2011 zúčastní do 720 osob, v roce 2012 do 640 osob.

32

A r

epo

rt

1/20

11

33

A r

epo

rt

1/20

11

ROZHOVORMISE

Vysílání příslušníků resortu působících ve strukturách NATO a EU do zahraničních operací

V letech 2011 a 2012 vyčlení resort až 20 příslušníků pro působení ve strukturách NATO a EU v operacích mimo území ČR a obdobné zapojení se předpokládá i v roce 2013.

Působení příslušníků resortu v operačním velitelství EU K působení v operačním velitelství EU se pro roky 2011 a 2012 počítá s účastí až tří příslušníků resortu MO a obdobné zapojení se předpokládá i v roce 2013.

Síly rychlé reakce NATO (NATO Response Force, NRF) Pro rotaci NRF 2011 v době od 1. ledna do 15. července resort vyčlení v oblasti

OPZHN až pět osob do společného analytického týmu, až 10 osob do týmu pro koordinaci přepravy, baterii protivzdušné obrany do 237 osob a národní prvek podpory do 53 osob. Celkově se v 1. pololetí 2011 vyčlení do 305 osob.

Pro rotaci NRF 2011 v období od 1. července 2011 do 15. ledna 2012 resort vyčlení prapor OPZHN v počtu do 295 osob, až pět osob do společného analytického týmu, biologickou laboratoř do 21 osob, až 10 osob do týmu pro koordinaci přepravy, baterii protivzdušné obrany do 237 osob a národní prvek podpory do 159 osob. Celkově se ve 2. pololetí 2011 do NRF může zapojit až 727 osob.

Pro rotaci NRF 2012 v době od 1. ledna do 15. července 2012 resort vyčlení dopravní rotu v počtu do 120 osob, dvě osoby do štábu velitelství, do 15 osob do společného analytického týmu, prapor OPZHN do 295 osob, biologickou laboratoř do 21 osob, národní prvek podpory do 159 osob, tým pro koordinaci přepravy do 10 osob, četu Vojenské policie do 34 osob a skupinu speciálních sil do 75 osob. Celkově se v 1. pololetí 2012 vyčlení až 721 osob.

Pro rotaci NRF 2012 v období od 1. července 2012 do 15. ledna 2013 resort vyčlení dopravní rotu v počtu do 120 osob, dvě osoby do štábu velitelství, národní prvek podpory do 53 osob, četu Vojenské policie v počtu 34 osob a skupinu speciálních sil do 75 osob. Celkově se ve 2. pololetí 2012 do NRF může zapojit až 284 osob.

V roce 2013 se plánuje pro rotace NRF vyčlenit v 1. pololetí do 713 osob a ve 2 pololetí do 831 osob.

Operace v rámciSystému pohotovostního ujednání OSN (UNSAS)

Síly a prostředky resortu MO mohou pro roky 2011 a 2012 čítat maximálně 50 osob. O jejich případ-ném vyslání rozhodne vláda a Parlament ČR na základě požadavku OSN. V roce 2013 ČR hod-lá v zapojení do UNSAS pokračovat ve stejné míře.

Bojové uskupení EU Na operační velitelství v SRN resort od 1. ledna do 31. prosince 2012 vyčlení do pěti osob, které budou připravovat plánovací dokumentaci.

Jelikož v době schválení tohoto mandátu v obou komorách Parlamentu ČR nebyl znám prostor působení ani konkrétní úkol BU EU, je náš příspěvek připra-vován jako soubor sil, z něhož budou použity jednotlivé schopnosti v závislosti na konkrétní operaci. Od 1. července do 31. prosince 2012 se počítá s tím, že celkový počet nasazených příslušníků AČR nepřesáhne 350 osob.

Resort MO počítá, že silami a prostředky přispěje do struktury velení a řízení bojového uskupení, poskytne pěší a ženijní rotu, četu chemické ochrany, zdravotnický prvek ROLE 1, četu protivzdušné obrany, skupinu geografi ckého zabezpečení, tým pro civilně-vojenskou spolupráci, národní podpůrný prvek a skupinu Vojenské policie.

V roce 2013 ČR se zapojením sil a prostředků do konceptu BU EU nepočítá.

Další možnosti působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacíchv letech 2011–2012 s výhledem na rok 2013

Ve spolupráci se SOC AČR strany 28–30 připravili Jaroslav PAJER a Andrea BĚLOHLÁVKOVÁ, ilustrační foto: Jan KOUBA, Jiří HOKŮV, Pavel LANG, pplk. David SCHREIER a archiv redakce

Pane generále, začneme rozhovor o vaší diplomatické misi v Bělehradu od konce. Přesněji řečeno, připomenutím jejího závěru…

Patnáctý prosincový den proběhl v Bělehradu slavnost-ní ceremoniál, na kterém jsem předal funkci velitele vojen-ské styčné kanceláře NATO italskému brigádnímu gene-rálovi Mauru De Vincentisovi. Tento významný alianční post jsem převzal přesně před tři sta šedesáti čtyřmi

dny od brigádního generála Miroslava Bálinta. Byl jsem v pořadí čtvrtým velitelem MLO.

Čeští generálové si předávají funkci ve strukturách NATO. To není příliš častá podívaná. Souhlasíte?

To, že Česká republika „ve-lela“ styčné kanceláři NATO v Bělehradě od prosince 2008 je evidentní úspěch, který není části vojenské veřejnos-ti v tuzemsku příliš znám.

Český příspěvekČeský příspěvekke stabilitě Balkánuke stabilitě Balkánu

Text: Pavel LANG a Jan PROCHÁZKAFoto: autoři a archiv NATO Military Liaison Offi ce

V prosinci 2009 převzal a rok na to v prosinci předal. Z bělehradského Ministarstva odbrane republike Srbije na Birčaninově ulici se „přemístil“ na pražský Generální štáb Armády České republiky na Vítězném náměstí. Předešlá funkce velitele vojenské styčné kanceláře NATO (NATO Military Liaison Office – MLO) je pro něho reminiscencí, nyní má za jménem napsáno ředitel sekce komunikačních a informačních systémů MO – náčelník spojovacího vojska AČR. Brigádní generál Jan Kaše.

K českému „double“ nepo-chybně přispěla i skuteč-nost, že velvyslanectví ČR v Bělehradu bylo, a v sou-časné době stále je, kon-taktní ambasádou NATO pro Srbsko, jež se připoji-lo k aliančnímu programu Partnerství pro mír. O tom, která země obsadí na rok funkci „chiefa“, respektive další posty v rámci MLO, se rozhoduje na konferencích

34

A r

epo

rt

1/20

11

35

A r

epo

rt

1/20

11

ROZHOVORROZHOVOR

organizovaných aliančním velitelstvím v Monsu a Česká republika v tomto procesu byla úspěšná. Vnímám to také jako vyjádření podpory české zahraniční politiky a je-jích priorit na Balkáně.

Nebylo závažnou indicií také to, že Češi mají k Srbům takříkajíc o kousek blíž než třebas Američané?

Jestli máte na mysli na-příklad historické souvis-losti, menší jazykovou bari-éru, „nedávné“ zkušenosti z implementace programu Partnerství pro mír v naší ar-mádě nebo podobnou velikost profesionálních ozbrojených sil, tak nám to do určité míry mohlo pootevřít dveře. Tady jistá souměřitelnost nepo-chybně je. Na druhou stranu právě Spo jené státy americké společně s Norskem, Francií, Nizo zemskem a Čínou patří mezi zdejší největší donátory v srbských ozbrojených silách. Ofi ciální zahraniční politikou Srbska je vojenská neutralita a mezi její priority patří vstup do Evropské unie a zachování územní celistvosti země, včet-ně Kosova.

Příšerný obrázek na zničenou část areálu srbského Ministerstva obrany také o ledačems svědčí…

To jsou následky letecké kampaně Severoatlantické aliance před jedenácti roky. Pokud je mi známo, srbské

Ministerstvo obrany v minu-losti připravilo projekt na pře-stěhování ministerstva do no-vého objektu. Realizace však narazila na legislativní pře-kážky. Promiňte, ale k těm-to okolnostem se již nebudu dále vyjadřovat, neboť toto je v Srbsku stále citlivé téma.

To po vás nežádáme, pouze chceme slyšet, jak se vysoce postavenému reprezentantovi NATO v Srbsku pracuje?

Nemám negativní po-znatky. Byl jsem se svými spolupracovníky dostateč-ně trpělivý v komunikaci a při budování vazeb mezi srbskými představiteli a Severoatlantickou aliancí a progres se záhy dostavil. Člověk si uvědomuje, že pra-cuje v jistém politickém pro-středí s určitými mantinely, ale to mu nemůže bránit v tom, aby byl uznávaným partnerem pro druhou stra-nu. Je to prioritně o vzájemné důvěře a respektu. Nemusíme se tady vzájemně objímat, stačí korektně spolupracovat. Spolupráce se Srby má svoji dynamiku a je tady potenci-ál, který lze v budoucnu ještě

straně ji podporují i nejvyšší vojenští představitelé NATO, včetně České republiky. Jako jeden z příkladů uvedu nedávné setkání náčelníka Generálního štábu AČR ar-mádního generála Vlastimila Picka se svým srbským pro-tějškem generálporučíkem Milojem Miletičem, když ho-vořili o spolupráci v oblasti vzdělávání a přípravy specia-listů chemického vojska.

Co považujete za zásadní pozitivum v činnosti bělehradské styčné kanceláře NATO?

Jednoznačně podíl na vy-tváření stability v regionu. Příklad? Snížení počtu alianč-ních vojáků v Kosovu z pat-nácti na pět a půl tisíce, a to vzhledem ke konsolidované bezpečnostní situaci. K tomu MLO nepochybně přispěla svým dílem. Napětí jakéhoko-liv rázu se totiž eliminuje tím, že si zainteresovaní věří a jsou ochotni diskutovat o možných problémech a realizovat spo-lečné aktivity. Vojenská styčná kancelář NATO jich za čtyři roky svého trvání uskutečnila desítky.

Doposud nepadlo ani slovo o určení NATO

Military Liaison Offi ce. V čem spočívá?

Prvotní určení kanceláře úzce souviselo s podpisem takzvané tranzitní smlouvy (TA – Transit Agreement) mezi NATO a Srbskem v čer-venci 2005. Tento doku-ment řeší přesun aliančních vojsk přes teritoriální území Srbska, včetně jeho vzduš-ného prostoru, do krizových lokalit na Balkáně, kde jsou nasazeny jednotky NATO. Po zapojení Srbska do pro-gramu Partnerství pro mír (PfP – Partnership for Peace) v prosinci 2006 se úkoly MLO rozšířily o asistenci srbským autoritám při využívání všech možností, které PfP nabízí.

Můžete být v charakteris-tice prvního i druhého úkolu MLO konkrétnější?

Praktické naplňování Transit Agreement provázejí dílčí komplikace, jež souvisejí s faktem, že smlouva TA není implementována. Dohoda byla sice před pěti roky pode-psána, ale u její implementace, takzvané technické dohody, doposud není právoplatný legislativní souhlas ze srbské strany. Veškeré připomínky byly sice již přede dvěma roky vypořádány, ale po vyhlášení

samostatnosti Kosova se jed-nání přerušila.

Znamená to tedy, že aliančnímu vojákovi je cesta přes srbské území zapovězena?

Jelikož má většina člen-ských zemí NATO se Srbskem uzavřenou bilaterální smlou-vu, tak přejíždějí toto území pod svojí národní vlajkou. Není výjimkou, že některé vojenské konvoje cestují pod vlajkou Evropské unie.

Řekl jste, že MLO položila důraz na nabízení „pomocné ruky“ v uskutečňování PfP programu. Můžete to doložit argumenty?

V roce 2009 byl zpracován první individuální partnerský program (IPP) NATO vůči Srbsku, v němž bylo devade-sát devět aktivit. Při jeho vy-hodnocení byla konstatována dvaadvacetiprocentní úspěš-nost. Vloni, při zhruba stejném počtu aktivit, již vzrostla reali-zovatelnost PfP programu troj-násobně. Plán pro letošní rok obsahuje aktivity ve třiadva-ceti oblastech, přičemž mezi priority patří civilní a nouzo-vé plánování, návštěvy mo-bilních tréninkových týmů, setkání a rozhovory expertů

nebo účast na PfP konferen-cích a cvičeních. Vše je zamě-řeno na seznámení se a imple-mentaci aliančních standardů STANAG a SOP (standardních operačních postupů) a na zvy-šování interoperability. Z to-hoto krátkého výčtu musí být i laikovi zřejmé, že MLO od svého vzniku tady vyko-nala obrovský kus práce při vytváření vazeb na alianční struktury a řešení každoden-ních problémů při naplňování IPP a partnerských cílů výstav-by. Po počátečních „dětských nemocech“ MLO ukázala představitelům srbských oz-brojených sil svoje široké pro-fesní možnosti, užitečnost a je vnímána jako důvěryhodný partner. Osobně mám z tohoto pokroku velmi dobrý pocit.

V jakém složení pracovala kancelář MLO pod vaším velením?

Chod kanceláře zajišťovalo osm vojenských profesionálů a dvě místní srbské překla-datelky. Mým zástupcem byl plukovník řecké armády, dále zde působili reprezentanti slovinských a maďarských ozbrojených sil. Armáda ČR zde měla dvojí zastoupení, kromě mojí osoby ještě pra-porčíka Patrika Keselyho na funkci staršího pracovní-ka štábu. Styčná kancelář je v přímé podřízenosti spoje-neckého velitelství Joint Force Command v Neapoli, jemuž velí americký admirál Samuel J. Locklear.

Co vám přinesla roční

mise v Bělehradu?Pro mě je to další profesní

zkušenost z mezinárodního prostředí. Obdobnou práci související s realizací alianč-ního partnerského programu jsem před čtyřmi roky vykoná-val v Izraeli. Tady je však šká-la úkolů mnohem širší a navíc jsem zodpovídal za celkovou činnost aliančního velitelské-ho prvku. Svoje poslání jsem splnil a tudíž považuji loňský rok za jeden z dobrých roků v mé vojenské kariéře.

Návštěva vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě admirála Jamese G. Stavridise v bělehradské vojenskéstyčné kanceláři NATO

Brigádní generál Miroslav Bálint a brigádní generál Jan Kaše při předávání funkcí

efektivněji využít, a to nejen na vrcholné úrovni, ale ze-jména v praktické vojenské spolupráci a v reformách bez-pečnostního sektoru země. Důležité je, že snahu o koo-peraci podporuje vedení srb-ského Ministerstva obrany na straně jedné a na druhé Generál J. Kaše společně se svým nástupcem italským brigádním generálem Maurem De Vincentisem

36

A r

epo

rt

1/20

11

37

A r

epo

rt

1/20

11

MISEMISE

„Zatímco se naše kontingenty pravidel-ně střídaly po šesti měsících, fenka, která dostala jméno Alice, se stala neodmys-litelnou součástí české základny,“ říká kapitánka Magda Dvořáková, tisková a informační důstojnice 16. kontingentu KFOR. „Na základnu Šajkovac se zatou-lala jako štěně a brzy se stala oblíbenkyní příslušníků tehdejších kontingentů.“

Dnes asi čtyřletá fenka „kosovské“ rasy patřila k toulavým psům, kteří jsou

v této části světa téměř na každém kroku. Začala pravidelně a bez jediné absence chodit na ranní rozdílení strážní směny. Na základnu ale z bezpečnostních důvodů zpočátku nesměla. Po nějaké době pro-šla veterinárním vyšetřením a následné očkování se jí stalo zároveň propustkou. Její služební teritorium však bylo u brány. „Přišla vždy se starou směnou, vyslechla si denní rozkaz, sem tam něco prohodila a po nástupu zase odešla na bránu s novou

směnou,“ vzpomíná rotmistr Juraj Králik z čety velení roty zabezpečení 16. kontin-gentu na první okamžiky osudového se-známení. Právě jemu Alice přirostla k srd-ci tak, že se ji rozhodl vzít na konci své mise s sebou do České republiky. K jeho předsevzetí přispělo i nezhojené zranění, které se Alici v posledních měsících zhor-šilo a na čenichu se jí vytvořil velký abs-ces. To už vyžadovalo odborné chirurgic-ké veterinární vyšetření, které zdravotní služba kontingentu v polních podmínkách nemohla poskytnout.

Alice jede domů„Hrozilo, že tento kosovský voříšek

nebude schopný samostatného živo-ta, a to mi nedalo spát,“ pokračuje Juraj Králik. „Zdravotní stav se horšil a nebylo nač čekat. Začal jsem zajišťovat všechno, co bylo potřeba, abych si ji mohl odvézt s sebou legálně domů. Čekalo mě, kromě vyřízení všech povolení, například i ode-slání vzorku její krve do České republiky ke kontrole a zaevidování před vstupem na naše území.“

Osud Alice nebyl lhostejný ani ostatním příslušníkům kontingentu a ti se rozhodli přispět fi nanční sbírkou, která by pokry-la její cestovní náklady a výdaje na léčení u nás doma.

Mise 16. kontingentu skončila a Juraj Králik odletěl s první částí našich vojáků do vlasti. Čekaly ho povinnosti, kterými prochází každý, kdo se vrací z mise. Alice si mezitím plnila dál své strážní úkoly

na bráně. „V polovině říj-na, už v rámci své dovole-né a jako civilní osoba, jsem pro ni vyrazil autem,“ in-formuje Juraj. „Když jsem ji před odletem opouštěl, slíbil jsem jí, že se pro ni vrátím. Shledání bylo úžas-né. Ona si mě fakt pamato-vala a byla šťastná, že mě vidí.“

Teprve po jejím odjezdu vojáci zjistili, jak velkou službu tu zastala. „Velice razantně si hlídala své území a nikoho ze zvířecí říše tam nepustila,“ konstatuje Magda Dvořáková. „Nebyli to jen toulaví psi, ale měli jsme práci i se skotem, kte-rý občas bránil vjezdu nebo výjezdu na-šich aut ze základny. Skutečně nebyl den, kdybychom si na ni nevzpomněli.“

Alice zvládla cestu bez problémů a doma u Juraje na ni čekala super nová psí bouda, ale také kobereček s nápisem „Kosovo“, aby nebyla úplně vykořeněná ze své domoviny.

Profesionálem navždyV následujícím týdnu absolvovala sta-

tečná fenka veterinární ošetření. Bylo nutné nejprve zvládnout hnisavý zánět v nosní dutině. „Nasadili jsme jí antibioti-ka a teprve potom jsme jí mohli pod nar-kózou zavést čisticí dreny,“ říká Barbara Lenská z kladenské veterinární kliniky Vetlife. „Teď už má všechno za sebou a je

směnou,“ vzpomíná rotmistr Juraj Králik

přpřlau

Kdoprsi

Šťastný konec.Šťastný konec.Nebo začátek?Nebo začátek?Text: Jana DECKEROVÁFoto: autorka, Radko JANATA, Jiří HOKŮV a archiv redakce

Kosovo – Šajkovac – Alice. Mnoho našich vojáků, kteří prošli v několika posledních letech misí KFOR, při vyslovení tohoto ženského jména hned ví, o koho jde. Je to čtyřnohý chlupatý „profesionál“, který vstoupil do služeb Armády České republiky zcela dobrovolně a bez nároku na jakoukoli odměnu. Za léta vojenské služby se mu dostalo nejen zaslouženého odpočinku, ale našel to hlavní – pána a domov.

ve výborné kondici. Všechna další vyšet-ření dopadla báječně. Léčba zabrala, ale následky budou zřejmě chronické a vylé-čení bude běh na delší trať.“

Jako správný válečný veterán tu má veškerou zdravotní péči zdarma. „Určitě si to zaslouží a my se můžeme pyšnit tím, jakého máme VIP pacienta,“ dodává Lenská.

Alice nemohla chybět na slavnost-ním nástupu 16. kontingentu na náměstí v Rakovníku. Přesto, že nestála mezi na-stoupenou jednotkou, všichni vojáci o ní věděli. A kousek medaile Za službu v za-hraničí, kterou udělili zástupci minister-stva a Armády České republiky vojákům posledního kontingentu KFOR, tedy i její-mu pánovi Juraji Králikovi, patří i jí.

Na nový domov si Alice zvykla velice rychle. Ví, kde je její místo, hlídací úkoly si opět plní na sto procent. Je to zkrátka pes-profesionál.

38

A r

epo

rt

1/20

11

39

A r

epo

rt

1/20

11

ARMÁDA A VEŘEJNOSTARMÁDA A VEŘEJNOST

Za jakým účelem byla tato smlouva podepsána?

Podepsání dohody mezi resortem obrany a Asociací obraného a bezpečnostního průmyslu ČR mělo dva dů-vody. Jeden byl zcela praktic-ký, v loňském roce skončila platnost předcházející smlou-vy a oba subjekty chtěly uza-vřít dohodu novou. Druhým důvodem byly změny, které v průběhu let 2000 až 2010 nastaly. Tím mám na mys-li především naše členství v Evropské unii, pozici České republiky v NATO, její roli v mezinárodních organiza-cích a naši účast v zahranič-ních misích. V mezinárodním obranném kontextu se objevi-ly jiné bezpečnostní hrozby

a situace než před pěti nebo deseti lety.

Jaké konkrétní výstupy Asociace od nové smlouvy očekává?

Dohoda se skládá z pre-ambule, obecných částí a pěti prováděcích protokolů, které stanovují konkrétní oblasti spolupráce. Já osobně vidím vysoce důležitou například spolupráci v oblasti standar-dizace, jakosti a katalogizace. Pro Asociaci, která sdružuje přes osmdesát fi rem z oblasti obrany a bezpečnosti z České republiky, to znamená kon-krétní pomoc ze strany Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřo-vání jakosti, který je součástí

resortu Ministerstva obrany. Ve spolupráci s tímto úřadem realizujeme odborné semináře zaměřené na seznámení s ak-tuální situací v této oblasti. Loni se uskutečnil první roč-ník tohoto školení pro pražské zbrojařské fi rmy, v dalších dvou letech plánujeme tyto se-mináře pro mimopražské spo-lečnosti. Pro nás je nesmírně cenné poskytování informací a konzultací ze strany odborní-ků resortu obrany, jelikož nám to umožní rychle a průhledně reagovat na procesy zadávání zakázek českým fi rmám. Další oblastí spolupráce je vzájem-ná podpora exportu, marke-tingu a výstavnictví. Českým fi rmám tak umožňujeme pří-stup k informacím o možném

z AČR do průmyslových fi -rem a společností. Můžeme tak využít schopností a zna-lostí expertů z armádní praxe a zároveň nabídnout armádě případné řešení personální otázky při redukci některých pracovních míst. Pro mnoho fi rem je zaměstnávání býva-lých příslušníků AČR prestiž-ní záležitostí.

Jaké společné projekty v nejbližší době plánujete?

AOBP ČR se podílí na pro-jektu MO ČR „Bílá kniha o obraně“. Jde nám o to, aby-chom společně jasně defi no-vali, jak si náš obranně-bez-pečnostní průmysl stojí, jaké má využitelné schopnosti, jež může pro obranyschop-nost a bezpečnost nabídnout. S tím jsou spojené i některé mezinárodní obranné a bez-pečnostní projekty, které pak mají návaznost na offsetové programy, jež jsou pro mnohé české fi rmy velmi význam-né. Dále můžeme být nápo-mocni v oblasti legislativní, tzn. při novelizaci některých zákonů, například o vývo-zu vojenského materiálu, o veřejných zakázkách a po-dobně. Jako jeden z velkých úkolů bych uvedl projekt „Konkurenceschopnost obran-ného a bezpečnostního prů-myslu v ČR“. Jedná se o školicí středisko na základě osmimi-lionového grantu z fondů EU. To navazuje na již realizovaný

projekt „Standardizace, jakost a katalogizace v obranně- -bezpečnostním průmyslu“, který jsme v úzké spolupráci s Úřadem pro obrannou stan-dardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti úspěšně do-končili v loňském roce.

Zmínil jste se o spolupráci Asociace na tvorbě „Bílé

knihy o obraně“. Co od tohoto dokumentu očekává vaše organizace?

„Bílá kniha o obraně“ je příležitostí pro důslednou re-vizi schopností obranně-bez-pečnostního průmyslu ČR na straně jedné a na druhé straně příležitostí pro resort MO ČR, aby těchto schop-ností smysluplně využíval, a to zejména v dlouhodobém horizontu při plánování, po-řizování výzbroje a výstroje pro Armádu ČR. Současně

Asociace byla založena v roce 1997 jako Asociace obran-ného průmyslu ČR. Od roku 2008 působí pod názvem Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR. Je zájmovým sdružením právnických osob zabývajících se vý-zkumem, vývojem, výrobou, obchodem a marketingovými službami s vojenskou a bezpečnostní technikou, materiá-lem a infrastrukturou. Je nevládní, nezávislou, nepolitic-kou, neziskovou a neobchodní organizací.p

fi remlýchní z

Jav ne

Ajekto obchovalipečmá

SPOLUPRÁCESPOLUPRÁCEv pěti oblastechv pěti oblastech

Text: Iva RUSKOVSKÁ a Jaroslav PAJER

Foto: archiv AOBP

Na začátku září loňského roku byla podepsána Dohoda o vzájemné spolupráci mezi Ministerstvem obrany a Asociací obranného a bezpečnostního průmyslu (AOBP). Proto jsme výkonnému řediteli Asociace Richardu Hlavatému položili několik otázek.

zapojení se do mezinárodních zbrojařských projektů a pro-gramů NATO či Evropské obranné agentury. Dále bych zmínil dlouhodobou podpo-ru mezinárodních veletrhů a výstav obranných techno-logií, především pak mezi-národního veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET, který je hlavní tuzemskou aktivitou v této oblasti. Další oblastí je věda a výzkum, kde jde o vzájemné poskytování informací o národních progra-mech na podporu obranného výzkumu, experimentálního vývoje a inovace. Pro Asociaci je velice důležitý protokol č. 5 „Spolupráce v oblasti lidských zdrojů“. Konkrétně se jedná o záměr zapojit specialisty

předpokládáme, že takováto analýza potřeb a schopnos-tí potvrdí nezbytnou sou-činnost MO a AČR s AOBP, která se přirozeně odvozuje, tak jako ve většině státu EU, od našich stěžejních legisla-tivních dokumentů, v nichž jsou defi novány požadavky na zajištění obranyschopnosti a bezpečnosti republiky.

Záměrem resortu MO je zřízení Národního úřadu pro vyzbrojování. V čem vidí Asociace jeho přínos?

Pokud má tento úřad vznik-nout, je nutné jasně defi novat jeho účel, činnosti a kompe-tence. Asociace je připravena spolupracovat při tvorbě do-kumentů, které by vymezo-valy okruhy činnosti tohoto úřadu. Naším prvořadým zájmem je, aby tento úřad byl nezávislý s jasným etic-kým vymezením vůči českým zbrojařským fi rmám.

Loni v září podepsal ministr obrany Alexandr Vondra s prezidentem Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jindřichem Plochem Dohodu o vzájemné spolupráci mezi MO a AOBP

Výkonný ředitel AOBP Richard Hlavatý

Armádní generál Alois Liška, armádní generál v. v. Tomáš Sedláček, generálporučík Jaroslav Selner, generál-major Emil Strankmüller, generál šéf intendantstva Viktor Spěváček, brigádní generál František Bilík a plukovník čs. letectva Jiří Macháček – ti všichni mají vztah k posádko-vému městu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. A právě na jejich počest byla poslední listopadový den uplynulého roku na Velitelství sil podpory otevřena galerie hrdinů, kterou doplnila druhá – velitelů sil podpory.

Galerie hrdinů připomíná historický odkaz českých vlastenců, kteří bojovali za národní a státní samostatnost a proti okupaci naší vlasti nacistickým Německem. „Byl bych rád, kdybychom tímto slavnostním aktem vzdali poctu všem, kteří svými skutky naplňovali slova čest, odvaha a statečnost v letech obou světo-vých válek, ale i těm, kteří dnes reprezentují naši zemi v zahraničí,“ řekl velitel sil podpory AČR brigádní generál Jaroslav Kocián.

Pozvánku ke slavnostnímu setkání přijali arm. gen. Tomáš Sedláček, bývalý ministr obrany Miroslav Kostelka, někdejší velitelé sil podpory genpor. v z. Jan Ďurica, genmjr. v z. Jiří Halaška, rodinní přísluš-níci válečných hrdinů, představitelé posádkového města a další.

Text: kpt. Marcela JANDOVÁ, foto: kpt. Markéta PETRÁŠOVÁ

40

A r

epo

rt

1/20

11

41

A r

epo

rt

1/20

11

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCEMEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

CASRI (Vědecké a servisní pracoviště tělesné výchovy a sportu Ministerstva obrany) je příspěvková organizace, kte-ré se v rámci svého výzkumu mimo jiné zabývá rozvojem metod zvyšujících kvalitu výcviku profesionálních vojáků Armády České republiky. V současné době řeší dva výzkumné úkoly v pro-gramu Rozvoj dosažených operačních schopností ozbrojených sil České repub-liky. První se zabývá analýzou faktorů ovlivňujících efektivitu výcviku v jeho jednotlivých fázích a profesním využi-tím vojáků AČR v bojových a nebojo-vých operacích. Druhý pak výzkumem výběru a přípravy vojáků na fyzickou a psychickou zátěž při plnění úkolů v extrémních situacích soudobých oz-brojených konfl iktů.

Nové trendy,nové metody

„Už před čtyřmi lety jsme uspořádali konferenci, kde jsme prezentovali výsled-ky našich výzkumů, týkající se zvládání extrémních situací,“ říká Miloslav Stehlík, vedoucí psychologické laboratoře CASRI. „Zájem o nové trendy a metody v této oblasti byl tak veliký, že dokonce přesáhl

české hranice a ozvali se nám uznáva-ní odborníci ze zahraničí. Řekli jsme si, že bychom mohli v pořádání podobných setkání odborníků pokračovat pravidelně každý rok. A tak koncem listopadu mi-nulého roku proběhl již 3. ročník meziná-rodní konference pod názvem ,Zvládání extrémních situací‘.“

Obsahově bylo jednání rozvrženo do čtyř sekcí: zvládání traumatických a posttraumatických situací, výběr pří-slušníků ozbrojených složek, proces vý-cviku a přípravy příslušníků ozbrojených složek ke zvládání extrémních situací a jeho efektivita a vybavení příslušníků ozbrojených složek na počátku třetího tisíciletí a jeho perspektivy. S hlavními referáty vystoupilo pětadvacet účastní-ků. Mezi nimi zaujal příspěvek kapitána Lance Harrise z Offi ce of Naval Research Global US Navy „Program pro zmírňo-vání bojového stresu a únavy“, který in-formoval mimo jiné o možnostech využití 3D simulací v přípravě vojáků na bojové situace a také o softwaru, díky němuž lze neustále monitorovat stav vojáka, zejmé-na jeho únavu. Na základě sledovaných parametrů je pak přístroj schopen upo-zornit na horšící se psychický výkon vo-jáka způsobený únavou.

ředitelství policie hl. m. Prahy ukáza-la moderní trendy zvládání davu, in-struktoři odboru vzdělávání Ředitelství pro řízení lidských zdrojů Policejního prezidia ČR pak účastníkům vysvětlovali princip nové koncepce systému výcviku použití donucovacích prostředků u PČR a Celní správa představila výcvik pro po-užití donucovacích prostředků s pou-žitím technik ruského stylu „Systema“. Praktické ukázky měly velký ohlas.

Setkání odborníků jsou důležitá

Letošní konference, kterou připravi-lo CASRI ve spolupráci s Ředitelstvím pro řízení lidských zdrojů Policejního prezidia ČR, se zúčastnilo 144 specialis-tů, z toho 22 z Itálie, Estonska, Maďarska, Mongolska, Slovenska, Španělska, Švý-carska a Spojených států amerických.

„Setkání odborníků, kteří se zabývají zvládáním extrémních situací, považu-jeme za jedinečnou možnost k získání nových poznatků, k vzájemnému oboha-cení a ke stanovení rozhodujících faktorů ovlivňujících tento proces. Diskuse byla zaměřena především na možná úskalí tohoto procesu a způsoby jejich řešení,“ dodává závěrem Miloslav Stehlík.

Organizátoři už dnes začínají s přípra-vami dalšího ročníku konference, který je

naplánován na 21. až 25. lis-topad 2011. V případě zá-jmu o účast nebo o sbor-ník z letošní konference kontaktujte Mgr. Zuzanu Němečkovou z CASRI: [email protected].

CASRI (Vědecké a servisní pracovištěělesné výchovy a sportu Ministerstva

české hranice a ozvali se nám uznáva-ní odborníci ze zahraničí Řekli jsme si

Zaostřeno na stresZaostřeno na stres

Text: Jana DECKEROVÁFoto: kpt. Jan MELŠI

Zásah proti teroristům, záchrana rukojmích a ochrana civilního obyvatelstva. Jedno zaváhání či chybný manévr ze strany příslušníků ozbrojených složek a důsledky mohou být katastrofální. Proto je velmi důležité, aby ti, kteří jsou k řešení těchto událostí určeni, byli pro tyto speciální činnosti vyškoleni a vycvičeni nejen po stránce taktické, ale i psychické.

ě zá-sbor-ence

zanu SRI:

Společně proti teroristům„Letos jsme na třetí konferenční den

nově zařadili praktické ukázky,“ dodá-vá Kamil Polák z Ředitelství pro řízení lidských zdrojů Policejního prezidia ČR. „V první ukázce předvedli zásah policisté Útvaru rychlého nasazení (ÚRN) Policie ČR ve spolupráci s vojáky z 31. brigády radiační, chemické a biologické ochra-ny (brchbo) a 41. mechanizovaného praporu (mpr).

„Scénář byl poměrně jednoduchý, ale plně vystihoval problematiku, kte-rou jsme zvolili jako hlavní téma. Tedy společný boj proti nejzávažnější hrozbě dneška – terorismu,“ konstatuje mjr. J. L. z ÚRN Policie ČR, autor letošních scé-nářů. „Tým ÚRN měl za úkol osvobodit rukojmí zadržované teroristickou skupi-nou, používající NBC látky k výrobě tzv. ,špinavé bomby‘. Vzhledem k možnému výskytu právě těchto nebezpečných látek v místě zásahu byli o podporu požádáni chemici z 31. brchbo. Vysoká kvalifi kace expertů z obou útvarů a jejich sladěnost je pak zárukou úspěchu zásahu.“

Při druhé ukázce předvedli vojáci ze 41. mpr zadržení vozidla s teroris-ty na kontrolně-propouštěcím místě. Speciální pořádková jednotka Krajského

42

A r

epo

rt

1/20

11

43

A r

epo

rt

1/20

11

NATONATO

V současné době zde pracuje jako ve-doucí geografi ckého oddělení. K jeho úkolům patří pomoc při zpracovávání strategických, koncepčních a systémo-vých materiálů v oblasti geografi ckého zabezpečení NATO. Podílí se na jed-nání nejrůznějších pracovních skupin, přednáší na škole NATO v německém Oberammergau. Jeho oddělení ve spolu-práci s geografi ckými pracovišti velitelství

„Ví, komu a za jakých okolností je lze po-skytnout. Teď nemám na mysli jen z hle-diska problematiky ochrany utajovaných informací. Proces distribuce a užití těchto produktů se řídí podmínkami, které sta-novuje výrobce či obchodník. A to včetně případného zpoplatnění.“

Oddělení v Monsu představuje určitou geografi ckou centrálu, přes kterou putují Mapové pole běžné

topografi cké mapy zob-razuje zemský povrch a jeho přírodní i umě-lé prvky. Sídelními jednotkami počínaje přes síť komunikací, hranice až po vod-stvo, reliéf či půd-ní kryt. Primárním úkolem geografů přitom není získá-vat další informace týkající se napří-klad bezpečnostní situace, umístění zdravotnických zařízení či jiných speciálních objek-tů v zájmovém prostoru. Musí ale být schopni v případě potře-by na základě zdrojových dat vytvořit tako-

výto mapový produkt. Potřebné podklady by měly být opatřeny ve spo-lupráci s žadatelem. Škála takovýchto in-formací je přitom velice široká, limituje ji pouze faktická dostupnost.

„Vskydisinfpronopří

O

PAPÍROVÉ MAPYPAPÍROVÉ MAPYnejsou minulostínejsou minulostí

Text: Vladimír MAREKFoto: autor a archiv Jana MARŠI

Podplukovník Jan Marša má na geografa poměrně bohatou minulost, pokud se týče působení v zahraničních misích a aliančních strukturách. V roce 2002 se podílel na geografickém zabezpečení pyrotechnických asanací SFOR na území Bosny a Hercegoviny. V letech 2006 až 2007 velel 1. kontingentu AČR v misi MNF-I v Iráku. Od srpna 2008 začal působit na Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) v belgickém Monsu.

Fotografie pořízená během prezentace podplukovníka Marši na zasedání alianční pracovní skupiny ve Vídni

NATO všech stupňů za-bezpečuje štáby a vojenské jednotky digitálními i ana-logovými geografi ckými informacemi a poskytuje jim podporu při vojen-ských cvičeních a opera-cích. Zároveň je styčným pracovištěm pro komuni-kaci se subjekty spolupra-cujícími s NATO. Zajišťuje rovněž přímou geografi c-kou podporu velitelství SHAPE.

Podobná,ale přesto jiná

Naše geografi cká služba má nemálo styčných bodů s obdobně zaměřeným pra-covištěm v Monsu. Přesto podplukovníka Maršu čekal před více než dvě-ma lety krok do neznáma.

„U nás máme jednu službu. Víme přesně, co kdo dělá. V případě jakéhokoliv pro-blému či dotazu je možné kontaktovat odpovědnou osobu. Přístup v NATO je v tomto ohledu diametrálně odlišný. Je zde spousta subjektů a organizací, a to v rámci velitelských struktur i mimo ně. Prakticky nic se neobejde bez mnohdy zdlouhavého jednání, jehož výsledkem musí být jedině konsenzus,“ vysvětluje

podplukovník Marša. „Náčelníkům geo-grafi ckých služeb nevelím, jen upřesňuji požadavky, vysvětluji důvody, žádám je o informace. A pak čekám. Jistě nemusím zdůrazňovat, že tento princip má vliv na časové lhůty, v nichž se pohybujeme.“Česká republika vzhledem k velkosti

naší země nemůže hrát v rámci aliančních geografi ckých služeb prim. Přední místa v tomto žebříčku jednoznačně zaujímají USA, Velká Británie a Německo. „Další státy bych si dovolil rozdělit na aktivní, pro Alianci přínosné a na ty méně aktiv-ní. Po příchodu na mezinárodní štáb jsem byl překvapen a potěšen, jak upřímnému uznání a respektu se dostává České repub-lice a jejím vojenským geografům,“ říká Jan Marša. „Česká služba je součástí me-zinárodního společenství MGCP (Military Geospatial Co-Production Program). Byla průkopníkem tvorby rychlých mapových výstupů měřítka 1 : 50 000 odvozených právě z databáze MGCP. V současné době jsou tyto mapy z provincie Lógar závazné pro jednotky NATO. Naši lidé působí v misích, ve strukturách Aliance a rovněž jsou aktivně zapojeni do prá-ce různých expertních i standardizač-ních týmů a mezinárodních pracovních skupin. V letošním roce tiskne Vojenský geo grafi cký a hydrometeorologický úřad v Dobrušce obnovené topografi cké mapy pro KFOR, a tak bych mohl pokračovat.“

Závislá na podpořeAliance nemá žádné výrobní geogra-

fi cké kapacity, je plně závislá na podpo-ře jednotlivých členských států. Pokud není jiná cesta jak zabezpečit požadavky NATO, dochází k oslovení komerčních subjektů a potřebná data jsou od nich nakoupena. „Za pořizování, správu a ná-slednou distribuci geografi ckých infor-mací je odpovědný databázový manažer, kterým je mimochodem bývalý příslušník naší služby Luboš Reimann. Ten má pře-hled o dostupnosti digitálních informací NATO, jednotlivých členských států, me-zinárodních programů i komerčních sub-jektů,“ upozorňuje podplukovník Marša.

Polní pracoviště geografů v afghánském Lógaru

Mapovtopografirazuje za jeho plé prvjednotkpřes síhranicstvo, ní krúkolepřitovat dtýkajkladsituzdrzařspetů pralev bzv

výto mapový prodpodklady by měly být oplupráci s žadatelem. Škála formací je přitom velice šir

p jografi ckou centrálu, přes kterou putují geo

1617

1819

19

520

520

21

21

22

22

23

23

24

24

25

25

3775

000m

N

7576

7677

7778

7879

79333780

3780

1:25 000

NNNNNAAAAAATTTAAAA OOOOO/////IIISSSSSAAAAAFFF UUUUUNNNCCCCCLLLLAAAASSSSSSSSIIIIFFFFFIIEEEEDDDD - FFFFFOOOOORRRR OOOOFFFFFFIIICCCCIIIAAAALLLLL UUUUUUSSSSEEEEE OOOOONNNNNNLLLLYYYYLLLLW

PPPrrrooojjj. 0003311///

SURCHAB DAM

0500

1 0001 500

2 000

250

Meters

všechny požadavky. Geografové z podří-zených složek obvykle žádají o podklado-vá data, běžní uživatelé naopak potřebují hotové produkty, ať již v digitální nebo papírové podobě. „Například geografo-vé v Joint Warfare Centre (JWC) v nor-ském Stavangeru jsou odpovědni za to, že pro konkrétní cvičení, jehož se zúčast-ní i státy PfP (Partnerství pro mír), budou k dispozici nezbytné produkty. Pro jejich zhotovení však potřebují geografi cká data. Některá již vlastní, jejich aplikaci během daného cvičení tedy nic nebrání. Jiná sice fyzicky mají, jen nejsou opráv-něni je v této situaci použít. A konečně některými daty vůbec nedisponují,“ vy-světluje podplukovník Marša. „Nezbývá jim nic jiného, než se obrátit se žádos-tí do Monsu. Zbytek už je naše starost. Takto v současné době vzniká nová série produktů s názvem SKOLKAN, která nahradí doposud užívaný set CERASIA. Právě na nich bude probíhat většina štáb-ních cvičení NATO.“

Práce geografů v zahraničních misích se zaměřuje

i na konkrétní projekty, v tomto případě se jedná o přehradu Surchab.

44

A r

epo

rt

1/20

11

45

A r

epo

rt

1/20

11

UNIVERZITA OBRANY

Na dálku to zatím nejdeMohlo by se zdát, že v době internetu

a všeobecné digitalizace není přítomnost geografů v misích, jako je Afghánistán či Kosovo, nezbytná. Na základě konkrét-ního požadavku odešlou geografi cký pro-dukt z Monsu přímo do Kábulu, Lógaru či na Šajkovac. Realita je však přece jen složitější. „Bez geografů se zatím žádná mise neobejde. Její průběh je těžko předví-datelný, odborníci přes mapové produkty musejí nepřetržitě reagovat na požadav-ky velitelů a štábů. V misi ISAF jsou tito specialisté nejen na hlavním velitelství v Kábulu, ale i na nově vzniklém velitel-ství ISAF Joint Command, na regionálních velitelstvích či v provinčních rekonstrukč-ních týmech. Mimochodem, již od počát-ku působení české jednotky PRT v Lógaru jsou její integrální součástí i naši vojenští geografové,“ zdůrazňuje podplukovník Marša. „Musejí komunikovat s odbornými složkami nadřízených velitelství i s agen-turami a garantují, že v misi jsou užívány jen a pouze geografi cké informace závaz-né pro jednotky NATO.“

Také papírovým mapám není ještě ani zdaleka odzvoněno. V mapovém skladu velitelství SHAPE se sice zásoby tištěných map neustále snižují, pořád jich je tam ale ještě kolem padesáti sedmi tisíc. Jen v loňském roce bylo vydáno uživatelům tohoto velitelství přes tisíc standardních map a vyprodukován byl přibližně stejný počet rychlých mapových výstupů na za-kázku. Sklad ISAF na letišti v Kandaháru vydal za stejné období kolem 505 tisíc pa-pírových map. „Generálové budou ještě dlouho vyžadovat po svých podřízených

stručný doklad nad klasickou, přehled-nou a aktuální mapou. Ta je v tomto ohle-du nezastupitelná. Vojáka v bojovém na-sazení nezajímá automatizovaný systém katalogizace metadat. Papírová mapa je prostě ještě pořád nenahraditelná,“ do-dává Jan Marša. „Na druhou stranu naší současnou prioritou je implementace sys-tému Core GIS, jehož cílem je mimo jiné zabezpečit, aby všichni pracovali s jed-notnou datovou základnou. Kromě dis-tribuce digitálních geografi ckých infor-mací na základě žádosti uživatelů je naší dlouhodobou snahou zavést automatic-kou aktualizaci digitálních geografi ckých informací uživatelům negeografi ckých informačních systémů. To je naše digitál-ní realita jednadvacátého století.“

Trojrozměrné znázornění vrchu Hesarak v afghánském Lógaru, na kterém měli čeští vojáci několik pozorovacích stanovišť. Práce českých geografů,

atlas Lógaru

NATO

Rozsáhlou prezentační akci připra-vila Univerzita obrany ve spoluprá-ci s Krajským vojenským velitelstvím Jihlava, 22. základnou letectva Sedlec, Vícenice a Vojenskou policií Bechyně.

Celotýdenní prezentace vyvrcholila v neděli 14. listopadu 2010 bohatým pro-gramem ukázek a vystoupení, v nichž se zviditelnily jak pořadatelé, tak Vojenský umělecký soubor Ondráš. Návštěvníci mohli například vidět osvobození ru-kojmích, různé techniky boje zblízka nebo zásah pyrotechnického robota. Nechyběly ani různé soutěže pro diváky.

V pestré odpolední nabídce studen-ti Univerzity obrany předvedli několik ukázek z výcviku skupiny Commandos, vojenských zdravotnických záchranářů a boje zblízka MUSADO. S velkým zá-jmem se setkaly výstavy ručních zbra-ní Armády České republiky, bezpilot-ních průzkumných prostředků, modelů pozemní bojové techniky či možnost střelby ze samopalů na laserové střelni-ci. Vědeckopedagogičtí pracovníci UO umožnili lidem nahlédnout pod poklič-ku vojenské vědy. Návštěvníci jihlavské-ho obchodního centra si mohli rovněž

otestovat svoji fyzickou kondici jízdou na rotopedu.

Vojenská policie ve svém stánku před-stavila kriminalistickou techniku, ruční zbraně, ochranné a pyrotechnické pro-středky, na pódiu pak výcvik psů pro vy-hledávání výbušnin a následný zásah pyrotechnického robota. Příslušníci le-tecké základny představili výstroj a vy-bavení vojenského pilota a vystřelovací pilotní sedačku.

Obyvatelé i návštěvníci krajského měs-ta si v průběhu druhého listopadového týdne mohli prohlédnout vystavené vel-koplošné fotografi e ze zahraničních misí AČR a prezentace UO, letecké základny a VP doplněné textem i obrazem. Od pát-ku do neděle se pak zájemci o vojenské středoškolské a vysokoškolské studium mohli informovat o nabídkách obou, respektive všech tří vojenských škol. Pracovníci oddělení náboru KVV Jihlava prezentovali též možnost služby v jed-notce aktivních záloh.

Rozsáhlou prezentační akci připra-vila Univerzita obrany ve spoluprá-

V pestré odpolední nabídce studen-ti Univerzity obrany předvedli několik

otestovat svoji fyna rotopedu.

Vojenská policiestavila kriminaliszbraně, ochrannéstředky, na pódiu hledávání výbušnpyrotechnického tecké základny pbavení vojenskéhpilotní sedačku.

Obyvatelé i náv

PREZENTACEPREZENTACEs atraktivním s atraktivním programemprogramem

Text a foto: Pavel PAZDERA

Pro většinu lidí je armáda stále trochu tajemnou institucí. Dny Univerzity obrany v City Parku Jihlava měly široké veřejnosti více přiblížit českou armádu, ale hlavně nabídnout zájemcům možnosti vzdělávání nejen na univerzitě, ale také na Vojenské střední škole a Vyšší odborné škole MO v Moravské Třebové.

46

A r

epo

rt

1/20

11

47

A r

epo

rt

1/20

11

NATONATO

Na podzim loňského roku vyvrcholily dlouhodobé přípravy dvou nejvýznam-nějších akcí pořádaných Joint Chemical Biological Radiological and Nuclear Defence Centre of Excellence (JCBRN Defence COE) Vyškov. Byly jimi pilotní kurz pro osoby odpovědné za přípravu a výcvik záchranářů zasahujících při udá-lostech spojených s únikem nebo zneuži-tím nebezpečných látek a mezinárodní konference zaměřená na zamezení zneuži-tí nebezpečných látek pro teroristické úče-ly. Obě aktivity rozšířily působnost první mezinárodní vojenské organizace pod vlajkou NATO na území České republiky.

„Již na podzim roku 2008 jsme se in-tenzivně začali zajímat o spolupráci s aliančním výborem zabývajícím se ne-vojenskými nehodami – NATO Civil Emergency Planning Committee,“ říká vedoucí oddělení mnohonárodního vzdělávání, výcviku a simulačních cviče-ní pplk. Ivan Križka. „Tehdy jsme potvr-dili náš zájem podílet se na projektu tzv. regionálních výcvikových center. Jednou z možností, jak uplatnit naše zkušenos-ti z řízení odborné přípravy specialistů chemického vojska, se ukázala oblast spolupráce s civilními organizacemi při přípravě odborného personálu k řízení výcviku záchranářů zaměřených na čin-nost po události s únikem nebezpečných

látek.“ Na podzim 2009 se příslušní-ci Centra zúčastnili obdobného kurzu v Kuopio ve Finsku, kde načerpali zku-šenosti a nápady, jak tento typ výcviku připravit u nás. Současně se intenziv-ně zapojili do práce tzv. Non-Binding Guidelines Working Group (NBG WG), skupiny, která má dohled nad obsahem a prováděním těchto kurzů.

Vyškovský kurz zahájil 8. 11. 2010 ředi-tel Centra plk. gšt. Zdeněk Čížek za pří-tomnosti vedoucího NBG WG Ragnara Boe z Norska a dalších zástupců této sku-piny. Výcviku, který byl organizován spo-lečně s odborníky z Masarykovy univer-zity Brno, Vysoké školy báňské Ostrava, Generálního ředitelství Hasičského zá-chranného sboru a Institutu ochrany oby-vatelstva Lázně Bohdaneč, se účastnilo 23 studentů z dvanácti zemí NATO a PfP. Nejvíce jich přijelo z Itálie a Polska.

Na programu byly přednášky spojené s obecným povědomím o ohrožení dopl-něné praktickými zkušenostmi z řešení problémů např. u London Fire Brigade. Na to navazovala zaměstnání, v nichž měli účastníci možnost ověřit si nově zís-kané vědomosti v praxi. Součástí kurzu bylo i využívání simulačních technologií k výcviku. Zde zejména systém EDMSIM (Emergency Disaster Modelling and Simulation) k modelování nenadálých katastrofi ckých událostí ukázal schopnost usnadnit a zlevnit přípravu operačních středisek k řešení reálných problémů. Kurz vyvrcholil praktickým zaměstná-ním, kdy si pod dohledem instruktorů posluchači navzájem hodnotili svá vy-stoupení a předvedené učební metody. Spokojenost s úrovní výuky i celkového logistického zabezpečení dokumentují slova norského posluchače: „This course

was very excellent prepared and execu-ted.“ To netřeba překládat.

Druhou akcí, která přispěla ke zvýšení povědomí odborné veřejnosti o činnos-ti vyškovského COE, byla konference „CBRNE Aspects in Defence Against Te rro rism“ v Brně loni v říjnu. Jednání vytvořilo prostředí pro výměnu názorů a zkušeností na poli boje proti chemické-mu, jadernému nebo biologickému tero-rismu. Jeho hlavním cílem bylo prodis-kutovat možné zneužití průmyslových toxických látek nebo běžně dostupných chemických či radioaktivních materiálů k teroristickým akcím. Účastníci věno-vali také pozornost predikci, vyhodno-cování a odstraňování následků použití těchto látek.

Nejvýznamnější host konference ře-ditel centra pro nešíření zbraní hromad-ného ničení, NATO Weapons of Mass Destruction Non-proliferation Centre (WMDC), ambasador Jacek Bylica zdůraz-nil, že boj s CBRN terorismem a zameze-ní šíření ZHN a průmyslových toxických látek je jednou z nejdůležitějších výzev pro Alianci v nejbližších 10 až 15 letech.

Dále objasnil pohled jejího politického a strategického vedení na tři základní pilíře tohoto boje – na prevenci, ochranu a odstranění následků použití toxických látek. Navíc podtrhl nutnost širší civilně-vojenské spolupráce, kdy jsou zejména za úkoly v oblasti prevence šíření nebez-pečných látek odpovědné národní civilní orgány a instituce.

Celkem 52 účastníků ze sedmi zemí pak ve svých vystoupeních hovořilo o možném zneužití běžně dostupných chemikálií či biologických nebo radio-aktivních látek pro teroristické účely. Stejně tak upozorňovalo na fakta spojená se skladováním nebezpečných látek nebo na požáry komunálního odpadu a jiných nebezpečných materiálů. Diskutovány byly i směry rozvoje detekčních prostřed-ků, specializovaný software pro vyhod-nocování následků úniků nebezpečných látek a rozvoj prostředků varování oby-vatelstva. Jednotliví účastníci představili různé experimenty prováděné státní-mi i nestátními organizacemi k zjištění potenciálních hrozeb a jejich eliminaci. Další probíranou oblastí byly prostředky

ochrany, jejich využití, testování a pod-mínky používání.

Účastníci konference navštívili vý-cvikový polygon pro práci s toxickými látkami ve vojenském újezdu Březina. Seznámili se tu s možnostmi přípravy jed-notlivců a jednotek, zhlédli zde expozici materiálu a techniky chemického vojska AČR a rovněž ukázku výcviku příslušní-ků chemického vojska rakouské armády, Bundesheeru. Naše armáda představila nejmodernější polní chemické a radiolo-gické laboratoře a prostředek pro včasné varování a vyhodnocování použití ZHN. Vojáci Bundesheeru předvedli nové ra-kouské pancéřované průzkumné vozidlo na podvozku Iveco.

Závěry konference prezentované ve sbor-níku podporují tvrzení, že Aliance udělala velký pokrok v boji s CBRN terorismem, zejména v oblasti prohlubování civilně-vo-jenské spolupráce. Přijetí strategie v této oblasti (NATO‘s Comprehensive Strategic Level Policy for Preventing Proliferation WMD and CBRN Threats) a stanovení výše uvedených tří základních pilířů ochrany jsou toho jasným důkazem.

látek.“ Na podzim 2009 se příslušní- Na programu byly přednášky spojené

wated

Dpovti „CBTe r

Vyškovské COEVyškovské COErozšiřuje aktivityrozšiřuje aktivity

Text: pplk. Ivan KRIŽKAa pplk. Rudolf KONÁR

Foto: archiv COE

48

A r

epo

rt

1/20

11

49

A r

epo

rt

1/20

11

Z VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍZ VOJENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

V A reportu číslo 9/2010 byl v článku „Veledůležité provizorium“ popsán po-stup, jakým Armáda ČR pomáhala v ob-lastech postižených posledními velkými povodněmi, konkrétně jakým způsobem byly vyskladňovány a stavěny provizorní mosty. Je třeba zmínit, že daleko před tím, než dojde k použití mostních částí, je nut-no tento materiál pořizovat a opravovat, případně na něm provádět předepsanou údržbu. To vše, včetně uložení, zajišťuje Správa státních hmotných rezerv (SSHR).

V článku je krátce zmíněno, že most-ní konstrukce prošly v nedávné době komplexní protikorozní ochranou tak, aby mohly být používány opakovaně. Málokdo ale ví, že do tohoto procesu je již několik let zapojen Úřad pro obran-nou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti (Úř OSK SOJ), který je podřízen Ministerstvu obrany. Právě jeho pracovníci zabezpečují kontrolu kvali-ty prací prováděných na opravovaných mostních konstrukcích. Tito odborníci, tzv. zástupci pro státní ověřování jakos-ti, dozorují opravy dílů mostních kon-strukcí uložených mobilních souprav typu MS (mostová souprava), TMS (těžká

mostová souprava) a PIŽMO (pilíř ženij-ní mostový).

Aby bylo možné použití jednotli-vých souprav v případě potřeby, musejí všechny jejich díly procházet kompletní obnovou povrchových ochran. Zakázky na opravu jsou charakteristické několika-stupňovou úrovní kontroly ze strany pra-covníků Úřadu. To je způsobeno jednak častým pohybem materiálu mezi úložišti SSHR a fi rmami provádějícími údržbu, jednak nutností realizovat mezioperační kontroly v průběhu dílčích etap opra-várenského procesu. Pokaždé se jedná o značné množství materiálu – o desítky tisíc m2 a tisíce položek – od drobných spojovacích detailů až po rozměrné nos-níky a podpěry. Některé komponenty svým složitým tvarem navíc představují

problematickou aplikaci postupů při otryskávání a odmašťování i při realizaci nátěrových systémů. Velký pohyb materi-álu mezi jednotlivými sklady a zhotoviteli klade také vyšší důraz na přesnost v evi-denci, značení a průvodní dokumentaci.

Kontrolní dozorový proces je rozdělen na etapu před vlastními opravami, kdy probíhá posuzování jednotlivých dílů a je rozhodováno, které budou opravovány a které vyřazeny. Dále se provádějí kont-roly před vlastním procesem tryskání, což je suché abrazivní tryskání ocelovou drtí, a rovněž po jeho ukončení a po odma-šťování. Na to navazuje zásadní etapa kontrol základního a vrchního nátěru, jež v obou případech představuje nanášení speciální dvousložkové epoxidové barvy. Vzhledem k převozům zpět na úložiště a s tím souvisejícímu možnému mecha-nickému poškození při manipulaci je nut-no prověřovat stav dílů i po jejich dodání do příslušného skladu. Důležité paramet-ry, které se prověřují, jsou zejména tloušť-ka vrstev, přilnavost a vzhled nátěru.

SSHR využívá služeb Úřadu i ke kont-role jiných komodit, jako například potra-vinových a humanitárních dávek.

Kontrolní činnost Úř OSK SOJ je pří-spěvkem k zajištění kvalitního materiálu (případně služeb), který slouží k zajištění obrany a bezpečnosti. Možnost využívá-ní tohoto kontrolního a dozorového sys-tému je daná zákonem č. 309/2000 Sb. Jedná se vždy o techniku a materiál, které jsou z pohledu jejich technických vlast-ností, výroby, určení a používání rizikové a je tudíž vhodné uplatnit systém státní-ho ověřování jakosti. Podstatným způso-bem se tak omezují nebo zcela vylučují případná rizika.

Práce, o které se nevíPráce, o které se nevíText: Martin DVOŘÁKFoto: archiv Úř OSK SOJ a Jan KOUBA

V rámci velitelského shromáždění na Vojenské zotavovně Bedřichov předal začátkem prosince minulého roku velitel sil podpory AČR brigádní generál Jaroslav Kocián nejlep-ším vedoucím pracovníkům ocenění „Manažer roku 2010“. Za oblast státní správy za-stoupenou jednotlivými krajskými vojenskými velitelstvími ocenění obdržel plukovník Josef Kulovaný, ředitel KVV Liberec, za výtečné plnění pracovních povinností a osobní podíl při záchraně lidských a materiálních hodnot při ničivé povodni v Libereckém kra-ji v srpnu 2010. V kategorii logistické podpory resortu Ministerstva obrany, kterou síly podpory zabezpečují prostřednictvím materiálových základen, získal ocenění plukovník Petr Hein, velitel Základny oprav Lázně Bohdaneč, a to za dlouhodobé a vysoce kvalitní řízení základny oprav a celoživotní přínos v rozvoji vojenského opravárenství. V kate-gorii zdravotnického zabezpečení byl odměněn podplukovník Marek Purmenský, velitel Veterinární základny Chotyně, za výtečné plnění funkčních povinností a rovněž za osob-ní podíl při záchraně lidských a materiálních hodnot při srpnové povodni. Z Velitelství sil podpory byl oceněn plukovník Radek Hasala, náčelník operačního odboru, za dosa-hování trvale výtečných výsledků při řízení plánovacích a operačních procesů.

Text: praporčík Milan SVOBODA, foto: Jana DECKEROVÁ

Plukovník Josef Kulovaný, ředitel KVV Liberec, při doprovodu prezidenta Václava Klause během jeho návštěvy obcí zasažených povodněmi loni v srpnu

50

A r

epo

rt

1/20

11

51

A r

epo

rt

1/20

11

Balení padáků

VÝROČÍVÝROČÍ

Podle velitele 601. skupiny speciál-ních sil podplukovníka Karla Řehky byla celá tato akce poděkováním obyvatelům Prostějova za to, že „své“ vojáky vždy maximálně podporovali. Záštitu nad ní osobně převzali starosta města Miroslav Pišťák, který s útvarem dlouhodobě spo-lupracuje, a ředitel Vojenského zpravo-dajství generálporučík Ondrej Páleník. Ten jako velitel útvaru stál u zrodu mo-derních speciálních sil a byl také prvním velitelem, jenž tuto jednotku vedl do bo-jové mise na území Afghánistánu. Oba se také stali kmotry knihy.

Kořeny 601. skupiny speciálních sil sahají až k 2. paradesantní brigádě a k československým výsadkářům, kteří za druhé světové války prošli výcvikem ve Velké Británii a později byli vysazeni

nad územím protektorátu. „Právě z toho-to období čerpáme nejvíce vzorů. Každý z našich vojáků, kteří byli za války vysa-zeni nad protektorátem, je hrdina. Tito lidé šli doslova na smrt z čirého vlaste-nectví,“ vysvětluje podplukovník Karel Řehka. „Anebo takový šéf zpravodajské služby generál Moravec. To, jakým způ-sobem přemístil den před obsazením Československa svou službu včetně ar-chivů do Velké Británie, to, jak pomohl exilové vládě, je skutečně obdivuhodné. Jsme hrdí na to, že právě jeho jméno nese náš útvar. Mohl bych ale jmenovat i dal-ší, například Černotu, Krzáka, Gabčíka, Kubiše, Palečka, který byl zakladatelem výsadkového vojska atd. Velkou osob-ností byl i plukovník Mansfeld, který nedávno zemřel. Stál nejen u základů výsadkového vojska, ale dlouhá léta také velel našemu útvaru. Z novodobých osob-ností je nutné zmínit především generála Páleníka, který zcela jistě sehrál napros-to klíčovou úlohu v transformaci útvaru na moderní jednotku speciálních sil.“

Zkušenosti československých váleč-ných výsadkářů stály v roce 1947 u zro-du naší první výsadkové jednotky, pěší-ho (výsadkového) praporu 71. V únoru 1952 přichází velitelství vojska s kon-cepcí předpokládající vytvoření brigády. Ta také na podzim toho roku vzniká. Velitelství výsadkové brigády a tři její prapory sídlily v Prešově. Zde byla rov-něž dislokována velitelská, spojovací, ženijní a balonová rota, rota technického

zabezpečení, protiletadlová baterie, prů-zkumná četa, hudební četa a četa proti-chemické ochrany. Výsadkové výcvikové středisko a brigádní výsadková škola síd-lily v Košicích. Ústřední výsadkový sklad byl dislokován v Čeladné a Výzkumná stanice a opravna padáků pak v Borečku u Mimoně. Brigáda se v případě váleč-ného stavu měla mobilizačně rozvinout ve výsadkovou divizi.

Koncem padesátých let připravila vý-sadková skupina Ministerstva národní obrany koncepci rozvoje vzdušných vý-sadkových jednotek. Kromě nových po-hledů na vedení frontové útočné operace za použití takticko-operačního výsadku a s nimi souvisejících reorganizací přinesla i výrazné dislokační změny. V roce 1960 se výsadkové jednotky přestěhovaly z východního Slovenska na Moravu. Konkrétně velitelství brigády, 71. a 72. vý-sadkový prapor z Prešova do prostě-jovských kasáren bývalého Leteckého učiliště. Do posádky Holešov se pak pře-sunul 65. výsadkový prapor a 22. výsad-kový průzkumný prapor. V roce 1961 je reorganizace defi nitivně dokončena, při-čemž 65. výsadkový prapor je přemístěn z Holešova do Prostějova. Dva roky před-tím zřízený 22. výsadkový průzkumný prapor se stává základem pro vybudová-ní 7. pluku zvláštního určení. Místo něho vzniká v Prostějově v podřízenosti brigá-dy 22. výsadkový protitankový oddíl. V té době také vzniklo krycí označení útva-ru 8280, které se dochovalo do současnosti a nese je i 601. skupina speciálních sil.

„Naší denní rutinou je výcvik jako například tělesná příprava, drilujeme

eslusobČeschiexiJsmnášší

Bojují až do konceBojují až do konceText: Vladimír MAREKFoto: archiv 601. skss a Petr ČEJKA

V závěru loňského roku si 601. skupina speciálních sil připomněla významné výročí, a sice padesát let v posádce Prostějov. Součástí této akce bylo představení výzbroje a bojové techniky na prostějovském náměstí T. G. Masaryka. Promítaly se rovněž filmy a fotografie ze zahraničních misí a křtila kniha „Dum Spiro Spero“ (Dokud dýchám, doufám), která má čtenáři přiblížit nejen historii, ale i současnost této jednotky.

Ukázka techniky na prostějovském náměstí

Výsadkáři v šedesátých letech minulého století na přehlídce

střeleckou, taktickou, ženijní přípravu atd. Práce s tradicemi je ale podle mého názoru stejně důležitá. Kdo si neváží vlastní minulosti, nemá šanci na sluš-nou budoucnost. Je dobré si připomínat předky a jejich odvážné činy. Tradice představují pevný základ, jedině na něm je možné postavit dobrý dům,“ říká pod-plukovník Karel Řehka.

Po roce 1968 doplácí brigáda na nekom-promisní postoj většiny výsadkářů k tzv. internacionální pomoci vojsk Varšavské smlouvy. Je přeměněna na pluk a ně-kolikrát reorganizována. Až v roce 1987 se z ní stává opět brigáda. O pět let poz-ději přichází o své dlouholeté označení a mění se nejprve v 6. speciální skupinu, poté 6. brigádu a nakonec 601. skupinu speciálních sil. Ještě předtím ale projde proměnou z jednotky hloubkového prů-zkumu ve speciální síly.

Do novodobé historie „šestsetjednič-ky“ patří zahraniční mise. Ty odstartova-ly na přelomu let 1990 až 1991 zapojením příslušníků tehdejší brigády do operací Pouštní štít a Pouštní bouře. O osm let později zahajovali prostějovští speciálo-vé více než desetiletou operaci českých vojáků v misi KFOR na území Kosova. Následoval Kuvajt a Irák. Po něm pak přišla tři nasazení v různých oblastech Afghánistánu. V letošním roce se pros-tějovští speciálové chystají do této země počtvrté.

52

A r

epo

rt

1/20

11

53

A r

epo

rt

1/20

11

HISTORIEHISTORIE

Za služebně nepřítomného velitele řídil slavnostní ná-stup jeho zástupce mjr. Alan Dubový. Připomněl dlouho-dobou úspěšnou spolupráci útvaru s městem a poděko-val za podporu starostovi Pavlu Vondrysovi. K pří-slušníkům oddílu promlu-vili kromě velitelů i veterá-ni. Obzvláště plk. v záloze Jindřich Petrásek zaujal po-sluchače fenomenálním přehledem historie, včetně znalosti výzbroje oddílu od počátku jeho existence. Od plk. v záloze Ladislava Michálka dostali účastní-ci CD s rukopisem knihy

„Něco málo o vojsku PVO PV aneb tro-chu historie neuškodí“. Ta „trocha“ má ovšem více než 200 stran a můžeme mlu-vit o opravdu zajímavém a záslužném počinu z hlediska historie jak útvaru, tak druhu vojska. Stylové zahájení oslav pro-bíhalo na nádvoří hradu ve Strakonicích. V něm sídlí Muzeum středního Pootaví Strakonice, založené roku 1894. Rovněž spolupracuje s příslušníky oddílu a v mi-nulém roce se v jeho prostorách konala výstava „Protiletadlové vojsko.“ Jeho pra-covníci zajistili vydání brožury „251. pro-tiletadlový raketový oddíl Strakonice, historie a současnost“, kterou napsali prap. Petr Jaroš, Zdeněk Bergl, Jindřich Petrásek a Miroslav Štěpán.

Také v prostorách 25. protiletadlo-vé brigády její příslušníci „zapracova-li“ na historii. Ve spolupráci s vedením Vojenského historického ústavu a spe-cialisty Vojenského technického mu-zea v Lešanech získali dva historické

protiletadlové kanony. Technici útvaru „investovali“ do jejich rekonstrukce ně-kolik stovek hodin volného času. V sou-časné době jsou tyto zbraně umístěny na nádvoří kasáren. Novinkou je rovněž místnost tradic, kterou za několik měsíců vybudoval především prap. Petr Jaroš. Inspirovaly jej podobné připomínky slavné historie, které si zřizují, mnohdy

velmi okázale, americké útvary. Při tvor-bě napomohli odborníci z VHÚ a pamět-níci, především fotografi emi a různými exponáty.

Oslavy pokračovaly v kinosále brigá-dy, kde byli návštěvníci ve formě video-prezentace seznámeni s moderní techno-logií protiletadlových systémů, jež útvar pomáhá vyvíjet ve spolupráci se společ-

ností RETIA Pardubice a ar-mádními specialisty. Všechny nadchlo video reprezentující historii a současné bojové schopnosti strakonických protiletadlovců. Vytvořili je vojáci, mediální amatéři bez

Šest křížkůŠest křížkůprotiletadlovcůprotiletadlovců

Text: Martin KOLLERFoto: autor, archiv autora, npor. Jana SAMCOVÁ, prap. Petr JAROŠ

Zdaleka ne každý voják, tím méně občan zná historii a mnohdy i současnost našich útvarů a jednotek. Ideální možností k získání zajímavých informací jsou různá výročí. V tomto případě v závěru loňského roku oslavovali svou šedesátiletou historii příslušníci 251. protiletadlového raketového oddílu.

52

A r

epo

rt

1/20

11

Za slvelitele stup jeDubovdobou útvaruval zPavluslušnvili kni. OJindřslucpřehznaod OdMici

Titulní strana brožury zabývající se historií oddílu

12,7mm protiletadlový čtyřkulomet vz. 53 (Israeli Air Force Museum, Hatzerim)Jedním z prvních poválečných produktů našeho obranného průmyslu byla kombinace dvoukolové tažené lafety vyvinuté v podniku Škoda Plzeň a sovětského velkorážného kulometu DŠKM. U kořistní zbraně na obrázku jsou kola demontována. Spojení čtyř kulometů mělo omezit problém poměrně malé kadence jednotlivých zbraní. Spřažení kulometů vedlo k vývoji nové úsťové brzdy. Po relativně krátké službě byla většina čtyřkulometů odprodána do arabských zemí a na Kubu.Hmotnost ____________ 640 kgDélka _______________ 2,9 mŠířka ________________ 1,6 mVýška se zaměřovačem __ 1,8 mNáměr _______________ –7°až +90°Odměr_______________ 360°Max. rychlost střelby____ 600 ran/minMax. dostřel __________ 7 000 m

Vyznamenávání vybraných příslušníků útvaru

2cm Flak 38 (Mohelnice 2008, sbírka Vladimíra Lehára)Nejrozšířenější německá protiletecká zbraň druhé světové války zavedená do výzbroje roku 1938 dostala neoficiální jméno Erika. Vývoj a výrobu realizovala společnost Rheinmetall-Borsig. Existovala horská verze s odlehčenou lafetou zvaná Zuchspitze a čtyřhlavňová Flakvierling. V průběhu války došlo k lafetaci na podvozky kolových i pásových vozidel. Stejně jako jiný kořistní materiál se 2 cm Flak dočasně dostal do výzbroje naší armády.Hmotnost bojová ________406 kgDélka _________________2,25 mNáměr _________________–20°až +90°Odměr_________________360°Max. rychlost střelby______480 ran/minMax. dostřel ____________4 800 m

3,7cm Flak 43/1 (služební předpis ke zbrani)Německý tažený automatický kanon Flak (Flugabwehrkanone) ráže 37 mm byl zaveden do výzbroje wehrmachtu roku 1943. Koncepčně vycházel z typu 3,7 cm Flugzeugabwehrkanone 18. Společnost Rheinmetall vyráběla verze s jednou nebo dvěma (Flakzwilling) hlavněmi. Přeprava probíhala na dvoukolovém přívěsu. Následně byla zbraň lafetována na pásové samohybné podvozky s bojovými jmény Möbelwagen a Ostwind.

Hmotnost bojová _______ 1 248 kgDélka ________________ 3,3 mNáměr ________________ –7°až +90°Odměr________________ 360°Max. rychlost střelby_____ 250 ran/minMax. dostřel ___________ 6 600 m

Praporčík Petr Jaroš představuje místnost tradic oddílu.

54

A r

epo

rt

1/20

11

55

A r

epo

rt

1/20

11

speciálního vybavení. Přesto se diváci shodli, že dosahuje profesionální úrovně. V průběhu oslav byli vyznamenáni vy-braní příslušníci útvaru, někteří veteráni a několik dalších zasloužilých osobností pamětními medailemi a odznaky.

Krátká historie 251. plroRoku 1950 byl v Hluboši u Pří bra-

mi zformován 4. protiletadlový oddíl (VÚ 1749) 4. tankové divize. Výzbroj tvo-řily německé protiletadlové kanony 3,7cm Flak 43 a sovětské velkorážné kulomety

DŠKM. Po přestěhování do Příbrami roku 1953 došlo k přezbrojení českoslo-venskými protiletadlovými kanony 57mm PlK ČS, německými 2cm Flak 38 a česko-slovenskými protiletadlovými čtyřku-lomety vz. 53. Jako ústřední zaměřova-če sloužily třímetrové dálkoměry. O tři roky později se útvar stěhoval do Písku. Stal se z něj 9. protiletadlový oddíl (plo) a v následujícím roce došlo k přezbrojení sovětskými 57mm protiletadlovými kano-ny S-60 a československými protiletadlo-vými dvojkanony 30 mm PlDvK vz. 53. Jako ústřední zaměřovače sloužily dálko-měry PUAZO-5 a radiolokátory SON-9. Roku 1960 se z oddílu stal 9. protiletadlo-vý pluk. Výzbroj byla doplněna radiolo-kátorem P-15 a PUAZO nahradil ústřední zaměřovač EÚZ II. Místo tažených dvoj-kanonů vstoupila do služby samohyb-ná verze vz. 53/59. V následujícím roce se z pluku stal opět oddíl a proběhlo další

HISTORIEHISTORIE

Hlavní výzbroj oddílu tvoří protiletadlové raketové komplety KUB.

30mm protiletadlový dvojkanon (PlDvK) vz. 53 (nádvoří 25. protiletadlové raketové brigády Strakonice)Československý tažený automatický protiletadlový dvojkanon ráže 30 mm byl vyvíjen ve Vsetíně (Zbrojovka Brno) jako zbraň pro ponorky za druhé světové války. V poválečném období se zapojila a výrobu realizovala Škoda Plzeň. Z hlediska munice se jednalo o nejúčinnější zbraň ve své kategorii až do devadesátých let minulého století. Jako unikátní konstrukci lze označit kuličkové variátory řídidel navádění náměru a odměru. Nevýhodou bylo zásobování municí řešené pásy na 10 nábojů.Hmotnost bojová ___________2 100 kgDélka ____________________5,14 mŠířka _____________________1,76 mVýška v pochodové poloze _____1,92 mNáměr ____________________–10°až +85°Odměr____________________360°Max. rychlost střelby_________430 ran/minMax. dostřel _______________9 950 m

Radiolokátor SURN modernizovaný ve spolupráci společnosti RETIA

a příslušníků útvaru

30mm protiletadlový dvojkanon (PlDvK) vz. 53/59 (Slovenské Piesky 2010)Československá samohybná protiletecká zbraň zavedená do výzbroje roku 1959 vznikla kombinací horní lafety a zbraní dvojkanonu vz. 53, nově řešené spodní lafety, nového pancéřovaného stanoviště střelce a pancéřovaného podvozku terénního nákladního automobilu Praga V3S. Munice je podávána ze segmentových zásobníků na 50 nábojů. Zbraňovou nástavbu lze spustit na zem, kde může působit samostatně. Automobil je možno poté využít jako kolové obrněné transportní vozidlo pro logistiku a munici. Hlavní modernizací verze 53/59M vyráběné od roku 1978 byly nová vysílačka a zaměřovač vz. 61/30M. Dvojkanon je znám pod neoficiálním jménem „ještěrka“.Hmotnost _________________ 10 300 kgHmotnost zbraňové nástavby __ 1 750 kgDélka ____________________ 6,92 mŠířka _____________________ 2,35 mVýška v pochodové poloze _____ 2,52 mNáměr ____________________ –10°až +85°Odměr____________________ 360°Max. rychlost střelby_________ 840 ran/minMax. dostřel _______________ 9 700 m

57mm protiletadlový kanon (PlK) vzor čs (nádvoří 25. protiletadlové raketové brigády Strakonice)Vývoj československého středorážového taženého automatického protiletadlového kanonu zahájila roku 1944 Zbrojovka Brno a následně realizovaly Škoda Plzeň a Konštrukta Trenčín pod krycím označením R-10. Konstrukce obsahovala řadu technických zajímavostí. Součástí lafety byl malý generátor. Do výzbroje byl zaveden roku 1954. Ve srovnání se sovětským typem S-60 měl československý PlK výkonnější munici a vyšší rychlost střelby. Pro baterii šesti kanonů byl vyvinut ústřední systém řízení palby s elektrickým přenosem dat. Součást systémového vývoje tvořily rovněž analogový počítač Mozek 1 a radar Pohon E.Hmotnost bojová _________ 4 945 kgDélka __________________ 8,25 mŠířka v pochodové poloze ___ 1,96 mVýška v pochodové poloze ___ 1,92 mNáměr __________________ –5°až +85°Odměr__________________ 360°Bojová rychlost střelby _____ 180 ran/minMax. dostřel _____________ 14 500 m

Automatizovaný systém velení a řízení palby RACCOS

57mm protiletadlový kanon (PlK) S-60 (Muzeum na demarkační linii, Rokycany)Středorážový tažený automatický protiletadlový kanon AZP (Avtomatičeskaja Zenitnaja Puška) zavedený do výzbroje roku 1950 nahrazoval od roku 1956 československý typ v rámci prosazované unifikace výzbroje a munice vojenského paktu Varšavská smlouva. Základem konstrukce je známý švédský kanon Bofors L40 vyráběný v licenci jako 37mm PlK 39. Do systému patří optický dálkoměr a ústřední zaměřovač s mechanickým počítačem PUAZO-5 nebo 6 vycházející z německého typu Komandogerät 40 a radiolokátor SON-9. Má výraznou reaktivní úsťovou brzdu.

Hmotnost bojová ___________ 4 500 kgDélka ____________________ 8,5 mŠířka v pochodové poloze _____ 2,54 mVýška v pochodové poloze _____ 2,46 mNáměr ____________________ –4°až + 87°Odměr____________________ 360°Bojová rychlost střelby _______ 120 ran/minMax. dostřel _______________ 8 000 m

56

A r

epo

rt

1/20

11

57

A r

epo

rt

1/20

11

ARMÁDA A VEŘEJNOSTHISTORIE

stěhování, tentokrát do Písku k velitelství 9. tankové divize. Roku 1969 došlo opět k reorganizaci. Z oddílu byl pro změnu pluk a stěhoval se do Lešan, kde je v sou-časnosti Vojenské technické muzeum. Dálkoměry DJA-6 a zaměřovače EÚZ II nahradily přístroje PUAZO-6-60. Staré radiolokátory byly nahrazeny novým typem RPK-1M. V období 1984 až 1985 došlo k zásadnímu přezbrojení raketo-vými komplety KUB, k formování nové-ho útvaru v Rožmitále pod Třemšínem a ke stěhování do Strakonic. Nové byly rovněž radiolokátory P-18, P-19, D-128 a PRV-16b.

V roce 1991 dostal útvar ofi ciální ozna-čení 9. protiletadlový raketový pluk (plrp) a přešel do podřízenosti 3. divi-ze protivzdušné obrany státu. O dva roky později nastala změna v označení na 46. plrp a podřízenosti 4. sboru pro-tivzdušné obrany. K 1. lednu 2000 byla

Optický dálkoměr PUAZO (Fort Sadyba, Varšava)

Radiolokátor SON-9 (Fort Sadyba, Varšava)Sovětský střelecký radiolokátor-stanice navádění zbraní SON (Stancija Orudijnoj Navodki) prováděl detekci a sledování cíle. Získané souřadnice předával ústřednímu zaměřovači (stanovišti řízení palby) PUAZO-6-60 (verze pro protiletadlové kanony S-60), který řídil palbu baterie. Modernizovaný SON-9A z roku 1956 měl zvýšenou odolnost vůči prostředkům elektronického boje. Licenční výroba probíhala v Polsku. V kódu NATO má označení Fire Can.Hmotnost ________________________7 300 kgDosah výškový _____________________4 kmDosah dálkový _____________________35 až 55 kmImpulsní výkon ____________________200 kWRozsah frekvenc ___________________2,7 až 2,9 GHzPočet impulsů za sekundu ____________1 249Přesnost měření dálky _______________20 mRozlišovací schopnost v dálce _________125 mPřesnost měření polohy a azimutu ______0,1°

ve Strakonicích zformována 43. protile-tadlová raketová brigáda (plrb). O dva roky později se označení brigády změ-nilo na 25. plrb a pluk se stal její samo-statnou podřízenou součástí s označením 251. protiletadlová raketová skupina, později 251. protiletadlová raketová sku-pina KUB. V roce 2003 proběhla změna jejího označení na 251. protiletadlový raketo-vý oddíl. Roku 2008 byl krycí název zrušen a oddíl se stal součás-tí brigády. V současné době se skládá z velitel-ství a štábu, baterie ve-lení a řízení (protileta-dlovci mají, stejně jako dělostřelci, místo rot baterie a místo praporů oddíly), ze čtyř protile-tadlových raketových baterií s komplety KUB, z kontrolně seřizovací baterie, roty logistiky a obvaziště.

V posledním deseti-letí došlo ve spolupráci se společností RETIA Pardubice k moderni-zaci kompletu KUB. Jedná se především o radiolokátor SURN a nový automatizova-ný systém velení a ří-zení palby RACCOS. Příslušníci oddílu se zú-častnili mezinárodních cvičení Clean Hunter, Elite, Flying Rhino a Newfi p, dále operací

Hawkeye I a Hawkeye II a v neposlední řadě úspěšných ostrých střeleb v Polsku v letech 1998, 2001, 2002, 2004, 2005, 2006, 2007 a 2009.

Zpracováno podle brožury „251. protile-tadlový raketový oddíl Strakonice, historie a současnost“

Radiolokátor P-15 Tropa (Fort Sadyba, Varšava)Sovětský střelecký radiolokátor zavedený do výzbroje roku 1955 má ruské bojové jméno cesta/stezka (Tropa). Jako podvozek slouží terénní nákladní automobil Zil-157. Od roku 1960 probíhaly modernizace zaměřené na zvýšení citlivosti a zároveň potlačení rušení prostředky elektronického boje. Modernizované verze mají označení P-15M, P-15N a P-15MN. Poslední již využívá Dopplerův filtr. V kódu NATO má označení Flat Face.Dálkový dosah _____________ 150 kmVýškový dosah ____________ 3 kmDoba přípravy k činnosti _____ 10 min

Zhmotnit sny je prý téměř nemožné. Jenže děti mají v sobě onu schopnost nedbat předsudků nás dospělých a s ra-dostí se pouštějí do různých aktivit. Jednou z nich bylo zapojení se do projek-tu „Kreslení do škol“, který byl iniciován pracovníky provinčního ministerstva školství v Pol-e Alam, hlavním městě pro-vincie Lógar, a příslušníky civilní a vojen-ské části 5. kontingentu Armády České republiky provinčního rekonstrukčního týmu Lógar.

Cílem a smyslem projektu bylo umož-nit afghánským dětem namalovat na té-měř obří plátna o rozměrech 90 × 120 cen-timetrů obrázky na téma „Moje rodina“, „Moje vesnice“ a „Moje škola“. Ty nejlepší z nich se staly základem výstavy „Můj sen o Afghánistánu“, která byla pod záštitou ministra obrany Alexandra Vondry a po-slance Františka Bublana, předsedy výbo-ru pro obranu a bezpečnost, 13. prosince 2010 slavnostně zahájena v kuloárech Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Vernisáže se také zúčastnil ná-čelník GŠ AČR armádní generál Vlastimil Picek a velvyslanec Afghánistánu v České republice Mohammed Kabir Farami.

Na celém projektu se významně podílely také děti a školy ze stonožkového hnutí „Na vlastních nohou“.

„Nedávno jsem se vrátil z Afghánistánu a mohu potvrdit, že jak vojenský, tak ci-vilní tým PRT odvádí fantastickou a velmi náročnou práci,“ řekl při vernisáži minis-tr obrany Vondra a poté dodal: „Vestibul Poslanecké sněmovny Parlamentu České

republiky, kde politici vedou každý den ,souboje‘, nabudou díky výstavě barevný a lidský rozměr, který umí Stonožka dát i vojenským jednotkám, působícím v za-hraničních misích.“

Organizátoři výstavy uvažují, že obra-zovou expozici budou moci v letošním roce zhlédnout i občané v dalších posád-kových městech.

Na celém projektu se významně podílely také děti a školy ze stonožkového hnutí

republiky, kde politici vedou každý den ,souboje‘, nabudou díky výstavě barevný

Sny afghánských dětíSny afghánských dětíText: Jan PROCHÁZKAFoto: Radko JANATA

58

A r

epo

rt

1/20

11

59

A r

epo

rt

1/20

11

Všem pozvaným, kteří se letos doži-li významného jubilea a oslavili šede-sátiny, pětašedesátiny, sedmdesátiny, pětasedmdesátiny, osmdesátiny a pěta-osmdesátiny, gratulovali a poděkovali za jejich významný podíl na úspěších armádní sportovní reprezentace náměs-tek ministra obrany Michael Hrbata, ře-ditel ASC DUKLA plukovník Jaroslav Priščák, olympijští medailisté Kateřina Neumannová a Imrich Bugár, zástupkyně fi rmy SAAB Romana Nešporová a před-seda TJ Dukla Praha Jiří Šimice. Jedenácti oslavencům předal ředitel Centra pamět-ní odznak ASC DUKLA.

K jubilantům, kteří v minulém roce oslavili šedesátiny, patřili kromě jiných fotbalový obránce Luděk Macela, jenž přišel do Dukly Praha jako dvanácti-letý žák, takže ho Centrum považuje za svého odchovance. V lize tu pak se-hrál 267 utkání, ve kterých dvanáctkrát skóroval a třikrát získal mistrovský titul. Na Letních olympijských hrách v Moskvě v roce 1980 získal jako kapitán národní-ho týmu zlatou medaili. Dnes je funkci-onářem Českomoravského fotbalového svazu a předsedou komise rozhodčích

vedl kurzy a školení hlasatelů atletiky. Od roku 1975 komentuje řadu sportov-ních televizních přenosů, začínal ve spor-tovní redakci Československé televize a s ASC DUKLA spolupracuje jako mo-derátor na mnoha akcích. Další osob-ností, která oslavila 65 let, byl atlet-běžec na dlouhé tratě Josef Horčic. V dresu Dukly závodil v letech 1970 až 1976, stal se dvojnásobným mistrem České repub-liky na 1 500 a 3 000 metrů a zúčastnil se XX. olympiády v Mnichově.

Sedmdesátiny oslavil olympijský vítěz ve stíhacím závodě jednotliv-ců na XVIII. olympiádě 1964 v Tokiu,

závodil v letech 1962 až 1968. Je držitelem 14 čs. rekordů: dvanácti na 110 m překá-žek a dvou na 200 m překážek.

Pětasedmdesátníky reprezentoval atlet Jaroslav Bohatý, třináctinásobný čs. re-prezentant a účastník XVII. olympijských her 1960 v Římě, kde startoval v běhu na 5 000 a 10 000 metrů.

Osmdesátiny oslavil házenkář Jaroslav Provazník, který v dresu ATK, ÚDA a Dukly působil v letech 1951 až 1958. Podílel se na zisku šesti titulů mistra re-publiky v házené o sedmi hráčích a pěti titulů o 11 hráčích. Je držitelem stříbr-ných medailí z mistrovství světa 1958

a 1961 v házené o sedmi hráčích a bronzové me-daile z MS 1955 v házené o 11 hráčích.

Před pětaosmdesáti lety se narodil fotbalista Ladislav Hlaváček, rychlý pravý křídelní útočník za ÚDA (Dukla) v letech 1954–1956. V roce 1954 se zúčastnil mi-strovství světa ve Švýcarsku. Deset let pracoval jako tre-nér mládeže fotbalové Dukly Praha. Stejné jubileum osla-vil atlet Jan Mrázek, který

se v letech 1949 až 1957 v dresu Dukly stal osmkrát mistrem republiky v běhu na 110 m překážek, 200 m překážek a ve skoku dalekém. Je rovněž držitelem pěti čs. rekordů. Po skončení závodní ka-riéry pracoval jako vojenský tělovýchov-ný pedagog, trenér a funkcionář tělový-chovného hnutí.

Sportovní legendySportovní legendyslavilyslavily

Text a foto: Ivana ROHÁČKOVÁ

Od roku 2001 pořádá Armádní sportovní centrum DUKLA slavnostní setkání s jubilanty armádního sportu. V Kongresovém sále Domu armády Praha se jich začátkem prosince minulého roku sešlo pětatřicet a byli mezi nimi medailisté a účastníci olympijských her, reprezentanti mistrovství světa a mistrovství Evropy a nechyběli ani sportovní funkcionáři.

Plk. Jaroslav Priščák gratuluje bývalému překážkáři Milanu Čečmanovi. Bývalému předsedovi TJ atletiky Dukla Praha Františku Benešovi gratuluje náměstek ministra obrany Michael Hrbata

Jiří Čadek, fotbalový střední obránce, oslavil v minulém roce 75. narozeniny. Za Duklu odehrál 328 ligových zápasů a získal sedm titulů mistra ligy.

19631963

Olympijský vítěz, fotbalista Luděk Macela a předseda TJ Dukla Praha Jiří Šimice

a delegátů. Šedesát svíček na narozenino-vém dortu měl i Jiří Adam, bývalý česko-slovenský reprezentant v moderním pěti-boji a šermu. Jeho největším úspěchem je zisk stříbrné medaile ze soutěže družstev v moderním pětiboji v Montrealu v roce 1976. Jeho zásluhou vznikl armádní oddíl moderního pětiboje v ASC DUKLA.

Mezi zástupce pětašedesátníků pat-řil Štěpán Škorpil, jenž jako aktivní atlet vytvořil v roce 1963 československý do-rostenecký rekord v desetiboji. Po vy-soké škole si v Dukle odsloužil základní vojenskou službu, stal se pedagogem,

bronzový medailista MS 1965 ve stíhacím závodu družstev a dvojnásobný světo-vý a čtrnáctinásobný český rekordman cyklista Jiří Daler. Do slavné generace československých volejbalistů 60. let mi-nulého století patří další jubilant Václav Šmídl. Celou svoji aktivní kariéru působil v armádním dresu Dukly Kolín a Dukly Jihlava. V roce 1966 se stal mistrem svě-ta a v roce 1964 přivezl stříbrnou medaili z XVIII. olympiády v Tokiu. Po ukončení kariéry trénoval mládež. Mezi jubilanty se sedmi křížky patří atlet Milan Čečman, sprintér a překážkář. V Dukle Praha

Olympijský vítěz ve stíhacím závodě jednotlivců ze XVIII. olympiády v Tokiu v roce 1964 Jiří Daler

loni oslavil sedmdesátiny.

DUKLADUKLA

60

A r

epo

rt

1/20

11

61

A r

epo

rt

1/20

11

MILITARY ENGLISH

2003

Answer key to the exercisesEx. 1: patrolling, mission, execute, observation, ability, report. Ex. 2: 1F, 2T, 3F, 4F, 5F, 6T Ex. 3: observer, Coalition, member, requirement, clearance, prior, screened, deploy, rule. Ex. 4: 1. The time allocated to the training of observers may vary. 2. Volunteering offi cers must posses a basic level of professional competences as well as experience. 3. Observers may sometimes lack the linguistic ability to communicate effectively. 4. The use of interpreters is sometimes the only option. 5. Possession of advanced skills permits trainers to develop more appropriate UNMO training programs.

MILITARY ENGLISH

sovereign /sov-er-in/ – v našem významu svrchovaný či suverénní (stát), ale může též znamenat absolutní či nejvyšší, např. sovereign power – absolutní moc; volunteering offi cer /ˌvɒlənˈtɪər-ɪŋ / /ˈɔfəsər/ – důstojník, který se dobrovolně přihlásil k určité misi či plnění úkolu; detail /dih-teyl/ – ve vojenské angličtině také jako sloveso určovat úkoly a povinnosti; výrazy information a knowledge se v anglickém jazyce vyskytují v jednotném čísle v roli nepočitatelného podstatného jména.

address /əˈdrɛs/ – oslovit; armed confl ict /ɑrmd/ /ˌkɒnfl ɪkt/ – ozbrojený konfl ikt; assigned to /əˈsaɪnd/ /tʊ/ – přidělený k, určený pro; constant observation /ˈkɒnstənt/ /ˌɒbzɜrˈveɪʃən/ – nepřetřžité pozorování; current confl icts /ˈkɜrənt/ /ˈkɒnfl ɪkts/ – současné konfl ikty; degrees of isolation /dɪˈgriz/ /əv/ /ˌaɪsəˈleɪʃən/ – míra izolace; deliberate /dɪˈlɪbərɪt/ - úmyslný, záměrný; discovered incidentally /dɪˈskʌvərd/ /ˌɪnsɪˈdɛntli/ – zjištěný náhodně; executing tasks /ˈɛksɪˌkyutiŋ/ /tɑsks/ – při plnění úkolů; fl exible response /ˈfl ɛksəbəl/ /rɪˈspɒns/ – pružná odezva; information collection /ˌɪnfərˈmeɪʃən/ /kəˈlɛkʃən/ – získávání zpráv; liaison visits /liəˌzɒn / /ˈvɪzɪts/ – návštěvy styčných orgánů; Military Observers /ˈmɪlɪˌtɛri/ /əbˈzɜrvərz/ – vojenští pozorovatelé; mission area /ˈmɪʃən/ /ˈɛəriə/ – prostor mise; non-interference /ˈnɒn - ˌɪntərˈfɪərəns/ – nevměšování se; observer training /ˌəbˈzɜrvər / /ˈtreɪnɪŋ/ – výcvik pozorovatelů; operational skills /ˌɒpəˈreɪʃənl/ /skɪlz/ – operační umění; patrolling /pəˈtroʊlɪŋ/ – hlídkování; patrol /pəˈtroʊl/ –

hlídka; Peace Support Operations /pi:s/ /səˈpɔrt/ /ˌɒpəˈreɪʃənz/ – operace pro podporu míru; provide knowledge /prəˈvaɪd/ /ˈnɒlɪdʒ/ – seznámit, zprostředkovat znalosti; ● refresher trainings /rɪˈfrɛʃər/ /ˈtreɪnɪŋz/ – zdokonalovací výcviky, doplňkové výcviky; reporting information /rɪˈpɔrtɪŋ/ /ˌɪnfərˈmeɪʃən/ – předávání

zpráv; respective authorities /rɪˈspɛktɪv/ /uh-thawr-i-tiz/ – příslušné nadřízené orgány; security /sɪˈkyʊərɪti/ – utajení, zabezpečení.

Peace Support Operations = international assistance programs supporting the maintenance, monitoring and building of peace and prevention of future confl icts. PSOs are either peacekeeping or peace enforcement operations. Peacekeeping operations focus on monitoring and supporting the establishment of peace. Peace enforcement operations can use force and are responsible for establishing conditions for peace; refresher course = a type of course aimed at reinforcing and updating of already acquired knowledge and skills.

Offi cers who have been selected for service as Peace Support Operations Military Observers (PSO Mil Obs) on a UN (or other coalition) Peace Support Operation mission are assigned to observer training by their respective authorities.

The training is usually based on the idea that Mil Obs are employed on a variety of missions that differ in terrain, climate, levels of intensity and degrees of isolation. Such employment requires a fl exible response to any situation that may arise. Group instruction in generic operational skills required for effective performance in the mission area includes communications and voice procedures, fi rst aid, driving and navigation, negotiation and mediation, mine awareness, observation techniques, identifi cation and reporting, and investigation. Due to effective time management, selected skills are practiced using refresher trainings. Mil Obs recruits/trainees may be assigned to a lot of additional training devoted to the relevant details of current confl icts, principles of international peace and security, the role of UN/NATO in armed confl icts, or the principles of non-interference in the domestic affairs of sovereign states.

The main responsibility of a Military Observer (Mil Obs) on a mission is to observe and report relevant information accurately and in a timely manner. Observation and information collection must be a constant process.

The three basic steps of information collection are: obtaining, analyzing, and reporting. Information collection through constant observation and patrolling may be deliberate, in response to a specifi c request, or non-deliberate, i.e. discovered incidentally. Various sources of information may include patrols, liaison visits, observation posts, and social activities. Multiple sources of information grant the analyst the ability to confi rm the accuracy and importance of the gathered material. When reporting information, the main considerations are time, amount of detail needed, security and sources of information.

Mil Obs are more productive in executing their tasks if they are prepared for the cultural environment they are deploying to. Cultural awareness training includes several everyday expressions and phrases in the target culture language to improve the ability to communicate. The training also provides knowledge of how to address people, utilize effective verbal and non-verbal communication methods for the given environment, understand cultural values, evaluate the risk of ethnocentricity, etc.

1. Find words in the text that best match the defi nitions below. ....................... – an act of walking or driving around an area on

a regular basis in order to monitor or prevent illegal or hostile activity

....................... – a duty that you are about to perform (especially in the armed forces)

....................... – to put into operation; carry out ....................... – an act or instance of viewing or noting a fact or

occurrence for military or other peace operation purpose

....................... – competence; ....................... – to relate, as what has been learned by observation or

investigation

2. Read the statements and decide whether they are true or false. 1. Military Observer’s main duties are to observe, report, and enforce

peace in the controlled area. ______2. The process of information collection comprises of three

activities, which are obtaining, analyzing and reporting relevant information. ______

3. Information collection is always based on intentional observation and patrolling. ______

4. Military Observer chooses the best and only source of information which he considers the most trustworthy. ______

5. The training of Military Observers is intensely focused on cultural awareness of soldiers going to missions. ______

6. Thanks to an effi cient administration of time, the process aimed at recalling and reinforcing previously acquired knowledge and skills is possible. ______

3. Chose the best answer for each gap from the selection below the text.

A military offi cer volunteering for service as a UN military 1 must be a citizen of the 2 State or an appointed representative of one. He must be a serving 3 of the Member State’s Forces.Excellent mental and physical condition is another 4 for military offi cers volunteering for service as UN military observers. Medical 5 for all offi cers along with vaccinations and immunizations must be obtained 6 to deployment. Potential observers are also 7 for any physical, mental or substance dependency conditions.Member States must not 8 Civilian Police and Military Observers that are less than 25 years of age. As a 9 , military offi cers volunteering for service as UN military observers should not be over 50 years old.

1. patroller observer keeper2. Participant Member Coalition3. element personnel member4. need requirement responsibility5. permit clearance agreement6. advance before prior7. screened assigned provided8. place deploy contract9. law regulation rule

4. Reorder the words in the sentences below to learn more about military observer trainings and communication methods.

1. observers time vary to allocated the of training may the. ___________________________________________________________ .2. competences experience offi cers must level basic posses

volunteering professional a of as well as. ___________________________________________________________ .3. effectively linguistic may sometimes lack observers to communicate

the ability. ___________________________________________________________ .4. the sometimes option use of is the interpreters only. ___________________________________________________________ .5. programs of appropriate trainers skills possession permits to

training advanced more UNMO develop. ___________________________________________________________ .

RUBRIKA

62

A r

epo

rt

1/20

11

63

A r

epo

rt

1/20

11

Poř. číslo Název akce Místo Datum

1. Sportovní den MO Krkonoše 26. 1. 2011

2. Sportovní den MO Krkonoše 2. 3. 2011

3. Sportovní den MO Jizerské hory 8. 6. 2011

4. Sportovní den MO Praha 5. 10. 2011

Poř. číslo Název přeboru Místo Datum

1.Mezinárodní zimní přírodní víceboj(Winter Survival)

Ovčárna pod Pradědem 30. 1. – 4. 2. 2011

2. Mistrovství AČR Zimní sportovní hry Liberec 21.–25. 2. 2011

3. Přebor AČR ve vojenském pětiboji Vyškov 2.–6. 5. 2011

4. Přebor AČR v leteckém pětiboji Praha, Žatec 18.–20. 5. 2011

5.Přebor AČR v přespolním běhu a „CISM DAY RUN“

Praha 19. 5. 2011

6. Turnaj MO a velení AČR v tenise dvojic Měřín 22.–26. 6. 2011

7. Speciální těl. víceboj (Summer Survival) Vyškov 3.–7. 10. 2011


1. Squash Praha 16.–17. 3. 2011

2. Sportovní lezení Brno 14.–15. 4. 2011

3. Benčpres Praha 21. 4. 2011

4. Nohejbalový turnaj A report Praha 20. 10. 2011

5. Florbal Praha 2.–3. 11. 2011

6. Badminton Praha 14.–15. 11. 2011

7. Volejbal smíšených družstev Praha 23.–24. 11. 2011


1. Futsal Praha 17.–18. 1. 2011

2. Malá kopaná Praha 27.–28. 4. 2011

3. Tenis Praha 1.–3. 6. 2011

4. Beach volejbal Praha 15.–16. 6. 2011


1. Stolní tenis Praha 5. 4. 2011

2. Horská kola Praha 13. 10. 2011

V souladu s Plánem činnosti resortu MO na rok 2011 se uskuteční přebory AČR v uvedených soutěžích.

SPORT

Čtrnáct týmů z České republiky (4), Dánska (2), Německa, Polska (6) a Rakouska se na střelnici v Lusowu utkalo ve střelbě z armádních pistolí, samopalu Glauberyt a útočné pušky AK-47. Stěžejní disciplínu, soutěž družstev, vyhrála čtveřice složená z příslušníků středočeské pěší roty AZ při KVV Praha (Milan Kotouč, Tomáš Šmíd) a pěší roty AZ KVV Jihlava (Miroslav Blecha, Ondřej Červený). Při závodech o pohár Ministerstva obrany Polské republiky, jež jsou určeny vojákům, policistům, střeleckým klubům a jiným ozbrojeným složkám, získal týž ko-lektiv zlato i v soutěži zahraničních družstev. Bronz v katego-rii hostů připadl rovněž Čechům – Karlu Matouškovi st., Karlu Matouškovi ml. (AZ KVV Praha), Josefu Jakabovi a Vladimíru Scholzovi (AZ KVV Praha hlavní město). Miroslav Blecha na-víc zvítězil v individuální střelbě z armádní pistole, kdy čeští záložáci použili legendární „čezetu“, konkrétně 75B ráže 9 mm Luger a CZ 82 ráže 9 mm Makarov.

„Z výsledků je vidět, že jsme schopni úspěšně konkurovat s pistolemi standardní provenience i modernějším zbraním vý-robců z celého světa,“ je přesvědčen jeden z členů zlatého týmu rotný Milan Kotouč. Oběma zbraněmi, které příslušníci záloh v silné mezinárodní konkurenci použili, jsou běžně vybaveny jak složky Policie ČR, tak armáda. Závodníci si pochvalovali zejména

AKTIVNÍ ZÁLOHA

Zlatí medailisté vsadili Zlatí medailisté vsadili na „čezety“na „čezety“Text a foto: Lenka MAŠOVÁ

V kategorii střelby z armádních pistolí na 6. ročníku mezinárodních střeleckých závodů v polském Lusowu u Poznaně vsadili příslušníci pěší roty aktivních záloh při Krajském vojenském velitelství Praha jako jediní na léty ověřenou kvalitu produktů České zbrojovky Uherský Brod. Ve spojení s kvalitní střeleckou přípravou se jim to vyplatilo.

Děkan Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa:odborný asistent skupiny vojenské dopravy katedry logistikyMísto je plánováno pro vojáka v hodnosti major. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti vojenské dopravy, kurz vyšších důstojníků, vědecká hodnost doktor (kandidát věd) nebo předpoklady pro její získání, 10 let praxe v oboru

jejich výborné střelecké atributy, především přesnost, vyváženost, bezpečnost, kompatibilitu a snadnou ovladatelnost. „Sympatické je, že tyto zbraně vyrábí česká společnost s dlouholetou tradicí. Díky svým příznivým vlastnostem jsou vhodné jak pro profesio-nály, tak i pro začínající střelce,“ poznamenal Milan Kotouč s tím, že mimořádného uznání se při lusowském klání dočkali i junioři, které příslušníci středočeské pěší roty AZ trénují. Kvarteto ve slo-žení Jiří Pavlovský ml., Karel Matoušek ml., Martin Grusz a Matěj Zábranský v konkurenci dalších třinácti družstev obsadilo 8. mís-to, v kategorii hostů byli čeští junioři šestí.

vojenské dopravy a zkušenosti z řízení na operačním stupni v oboru, pedagogické schopnosti, AJ 2222 a BP „V“. Termín obsazení místa – 1. březen 2011.Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 16. února 2011 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální oddělení, Kounicova 65, 662 10 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 24. února 2011. Podrobnější informace nalezete na www.unob.cz v části úřední deska.

A SPOJ

Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej elektronickou poštou na adresu: [email protected].

V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát.

64

A r

epo

rt

1/20

11A SPOJ

Kontakty

Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected]

Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected]

Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected]

Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

Jan Procházka tel.: 973 215 553 mobil: 724 033 407

Vydává MO ČR – Odbor komunikacea propagace MORooseveltova 23, 161 05 Praha 6 IČO 60162694www.army.cz

RedakceRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefon: 973 215 686E-mail: [email protected]

Šéfredaktor: Jaroslav Pajer

Grafi cká úprava: Andrea Bělohlávková

Foto na titulní straně: Radko Janata

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřujeOKP MO, Rooseveltova 23,161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563

Tisk: EUROPRINT, a. s.

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Uzávěrka čísla: 15. 12. 2010

Toto číslo vyšlo dne: 17. 1. 2011

Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje:

jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!!!), údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort, adresu bydliště.

V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí.

V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 523 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu.

Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

Podle ustanovení § 77 zákona o vysokých školách a v souladu s Řádem výběrového řízení pro obsazování míst akademických pracovníků Univerzity obrany vypisuje děkan Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany výběrové řízení na obsazení místa:I. asistent skupiny epidemiologické Katedry epidemiologie (64/13/13/051/05/3/2211)Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti kapitána.Kvalifi kační předpoklad – vysoko-školské magisterské vzdělání (13)Platová třída – 13.Kvalifi kační požadavek – základní důstojnický kurz (05)Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2211Místo výkonu práce – Hradec KrálovéObsah činnosti:– výchovně vzdělávací činnost

při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy

– vedení cvičení, seminářů, exkurzí a stáží

– poskytování konzultací, popřípadě přednášení a řešení vědeckých, výzkumných a vývojových úkolů

– podíl na novelizaci a tvorbě studijních fondů

II. odborný asistent skupiny traumatologie a léčby popálenin Katedry válečné chirurgie (71/13/13/051/06/3/2222)Místo je plánováno pro vojáka z povolání v hodnosti majora.Kvalifi kační předpoklad – vysoko-školské magisterské vzdělání (13)Platová třída – 13.

Kvalifi kační požadavek – kurz vyšších důstojníků (06)Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2222Místo výkonu práce – Hradec KrálovéObsah činnosti:– výchovně vzdělávací činnost

při vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy




III. vedoucí skupiny molekulární biologie Ústavu molekulární patologie (99/14/13/099/00/2/2211)Místo je plánováno pro občanského zaměstnance.Kvalifi kační předpoklad – vysokoškolské magisterské vzdělání (13)Platová třída – 14.Požadavek na jazykovou znalost dle normy STANAG 6001 – SLP 2211.Místo výkonu práce – Hradec KrálovéObsah činnosti:– vedení skupiny molekulární

patologie– výchovně vzdělávací činnost při

vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy




IV. akademický pracovník skupiny buněčné biologie Ústavu molekulární patologie (99/14/13/099/00/4/2211)Místo je plánováno pro občanského zaměstnance. Jedná se o zástup za mateřskou a následně rodičovskou dovolenou.Kvalifi kační předpoklad – vysokoškolské magisterské vzdělání (13)Platová třída – 14.Místo výkonu práce – Hradec KrálovéObsah činnosti:– výchovně vzdělávací činnost při

vyučování studentů a absolventů vysoké vojenské školy




Termín obsazení všech míst – 1. 3. 2011.Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 7. 2. 2011 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: pplk. Mgr. Ľubomír Gladiš, oddělení ekonomického a personálního zabezpečení Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Třebešská 1575, 500 01 Hradec Králové, e-mail: [email protected], mobil: +420 724 463 850,tel: +420 973 253 129,fax: +420 973 253 160Uchazeči, kteří nejsou příslušníky Univerzity obrany (UO), připojí k přihlášce navíc stručný životopis, ověřené opisy vysvědčení nebo diplomů, doklady o dosavadní praxi, vědecké a publikační činnosti a doklad o udělení osvědčení k seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení „TAJNÉ“, „DŮVĚRNÉ“ či „VYHRAZENÉ“ nebo souhlas se zahájením bezpečnostního řízení.Výběrového řízení před komisí proběhne dne 16. 2. 2011 v 8.00, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Třebešská 1575, Hradec Králové.Výběrové řízení je zveřejněno na www.unob.cz

Ředitel Kabinetu ministra obrany přijmevojáka/vojákyni z povolání na volné systemizované místo zástupce/zástupkyně ředitelky protokolu ministra

Kvalifikační předpoklad:– vysokoškolské vzdělání– znalost anglického jazyka– bezpečnostní prověrkaPožadavky:– reprezentativní vystupování– komunikativní a flexibilní přístup– organizační schopnostiObsah činnosti:– plnění úkolů souvisejících s protokolární praxí a zásadami

služebního styku ve prospěch ministra– koordinace protokolárních aktivit– příprava ceremoniálů s věcně příslušnými resortními orgány– protokolární zabezpečení zahraničních a vnitrostátních cest

a návštěv ministra– součinnost s protokolárními pracovišti příslušných

ústavních činitelů

Znalost protokolárních zvyklostí výhodou.

Nabídku a strukturovaný životopis zasílejte do 15. 2. 2011 na e-mail: [email protected]. Nástup dle dohody

Hledám za sebe náhradu k VÚ 5490 Rakovník na funkci starší řidič-specialista vyprošťovacího družstva, hodnost nrtm., nutnost OŘVOS skup. C, E, jeřábnický průkaz s oprávněním na obsluhu AV-15. Kontakt: 605 007 888, alc. 284 464

Hledám za sebe náhradu k VÚ 8595 Praha: funkce střelec, hodnost svobodník, PT 7, BP důvěrné, kontakt 737 142 711

Hledám za sebe náhradu k VÚ 5490 Rakovník na funkci starší řidič, OŘVOS skup. B, C. Spěchá! Kontakt: 728 734 131.

Nové hodnostní označeníNové hodnostní označení

VojínPrivate OR-1 Svobodník

Lance Corporal OR-1

DesátníkCorporal OR-2 Četař

Sergeant OR-3 RotnýStaff Sergeant OR-4

RotmistrWarrant Officer 3rd Class OR-5 Nadrotmistr

Warrant Officer 2nd Class OR-6 PraporčíkWarrant Officer 1st Class OR-7

NadpraporčíkChief Warrant Officer OR-8 Štábní praporčík

Staff Warrant Officer OR-9

PoručíkSecond Lieutenant OF-1 Nadporučík

First Lieutenant OF-1 KapitánCaptain OF-2

MajorMajor OF-3 Podplukovník

Lieutenant Colonel OF-4 PlukovníkColonel OF-5

Brigádní generálBrigadier General OF-6 Generálmajor

Major General OF-7 GenerálporučíkLieutenant General OF-8

Armádní generálGeneral OF-9

Me

zi tech

nik

u n

asa

zen

ou

v Irák

u p

atří ro

vně

ž

leh

ká

ko

lová

ob

rně

ná

vozid

la C

ob

ra tu

reck

é

spo

lečn

osti O

tok

ar O

tob

us K

aro

seri S

an

ayi.

Foto

: Oto

ka

r

Měsíčník Ministerstva obrany České republiky · Hlavní progagonista, dnes téměř 102letý...

Documents

Transcript of Měsíčník Ministerstva obrany České republiky · Hlavní progagonista, dnes téměř 102letý...