Časopis Domova důchodců Kdyně

Červen 2006

ÚvodMilí a vážení obyvatelé!

Konečně je tu námi vytoužené jaro, a léto tu bude coby dup. I když to v prvních několika týdnech vypadalo, že paní zima to své žezlo jen tak ze své ruky nepředá, přesto se jaro ukázalo ve své plné síle a kráse. To malé zpoždění nám ale rozhodně nevadilo. I přes tento „ handicap“ jsme toho věru stihli dost a ještě nás mnoho čeká!

Chtěli bychom poděkovat Vám všem, kteří jste nám s realizací některých akcí aktivně pomáhali. Moc si toho vážíme a zároveň pevně doufáme, že tomu tak bude i v nadcházejících letních měsících. Proto určitě neváhejte a opět přinášejte své nápady, návrhy nebo třeba nové příspěvky do dalšího čísla časopisu, které se staly jeho neodmyslitelnou součástí.

Za celý tým zaměstnanců Domova Vám přejeme krásné prožití posledních týdnů jara a co nejvíce hezkých a duši hladících zážitků v nadcházejícím létě. My se o to budeme snažit ze všech sil!

Nechte na sebe působit hřejivé a energii dodávající sluneční paprsky, nechte se strhnout půvabem a krásou letních dní! A doufejme jen, že letní počasí nebude aprílové!

Kolektiv zaměstnanců Domova

Léto, léto kouzelné….Cítíš tu vůni kvetoucích luk,

zříš lány obilí, červené hlavičkymáků vlčích a modrých chrp,

máš chuť vymáchat se v zurčícímkřišťálovém potůčku pod hájem,

slyšíš jásavý trylek skřivánčí.

Zdravím Tě, Léto!Věra Turková

Historie okolíJako v minulém čísle tak i v tomto se zaměříme na historii samotné Kdyně,

konkrétně na její památky a významné budovy. „Pojďte“ tedy s námi na takovou malou exkurzi, z které se určitě nebudete cítit unaveni a která Vám

určitě přinese mnoho poznatků a zajímavostí.

Kostel sv. Mikuláše

Kostel sv. Mikuláše je nejvýznamnější památkou Kdyně. Nejstarší zprávy o svatyni pocházejí ze 2. poloviny 14. století. Z tohoto období se zachovaly křížové klenby presbyteria, hrotitá okna se zbytky kružeb a část zdiva kostelní lodi. Hranolová věž přístupná hrotitým portálem je patrně výsledkem pozdní gotické výstavby. V r. 1734 byla věž zvýšena a opatřena novým krovem s cibulovitou bání, která tvoří dodnes charakteristickou siluetu Kdyně. Její tvůrce V. Fischer pocházel z Furthu (Bavorsko). V r. 1763 – 1768 byl kostel rozšířen o boční kaple, prodloužena loď a kostel vybaven novým mobiliářem. Stavbu financovali Stadionové, jejichž znak je dosud umístěn na průčelí kostelní fasády. Hlavní oltář, který je patrně prací F. Ringelhahna, nese obraz sv. Mikuláše od I. Raaba.

Radnice

Mohutná dvoupatrová budova radnice stojí na náměstí. V r. 1781 shořela celá jižní strana náměstí i s radnicí. Nově vybudovaná radnice se skládala ze zděného přízemí a dřevěného patra. V r. 1850 rozhodli radní tuto stavbu zbořit, zakoupili sousední dům čp. 2 a na spojených parcelách vybudovali radnici novou. Tato mohutná, ale slohuprostá byla dokončena r. 1852 a r. 1871 obohacena o plechovou věžičku s hodinovým strojem. Poslední úpravy v r. 2000 dodaly radnici zcela novou venkovní fasádu.

Synagoga

Jedná se o objekt bývalé židovské synagogy ve Kdyni, která je podle hodnocení odborníků výjimečně dochovaným příkladem synagogální architektury v Čechách, dokonce údajně 3. nejzachovalejší v Západních Čechách. Postavena byla v letech 1862 – 1863 v historizujícím, neorománském slohu poblíž náměstí. Potřebné finance na její stavbu mezi sebou sesbírali členové kdyňské židovské náboženské obce. Zasvěcena byla 21. ledna 1863, ale od roku 1929 se konaly bohoslužby jen o svátcích, naposledy v roce 1936. Za 1. světové války tady byli ubytováni uprchlíci. Druhou světovou válku

přežila synagoga celkem bez úhony zřejmě jako skladiště. Po válce přešla do majetku Československé církve husitské. Počátkem 60. let byla jako modlitebna církve husitské navržena k prohlášení za kulturní památku, které se však nejspíš neuskutečnilo. Teprve od roku 1993 se z podnětu referátu Okresního úřadu Domažlice začal o stavbu zajímat Památkový ústav v Plzni, pak i Židovská náboženská obec v Plzni, která zprostředkovala velice cennou pomoc Židovského muzea z Prahy. V roce 1994 církev synagogu prodala za 800 000 Kč soukromému vlastníkovi, který ji chtěl přeměnit na pivnici. Město Kdyně nakonec po dlouhých jednáních synagogu vykoupilo, získalo do svého vlastnictví a nechalo zčásti opravit. Ministerstvo kultury ČR ji na základě návrhu Památkového ústavu v Plzni prohlásilo za národní kulturní památku.

Fara

Budova fary se nachází ve Staré Kdyni. Patří k ní i brána a hospodářské příslušenství. Umístění: Farní ulice.

Zámeček

V blízkosti fary stojí budova tzv. zámečku. Objekt byl postaven v prostoru středověkého dvora. Po majitelích rýzmberského panství se zde od 2. poloviny 17. století střídali různí vrchnostenští úředníci a statkáři. Za Slavíků, který objekt zakoupili v r. 1796, je prvně nazýván „zámečkem“. Jeho podobu zachytil německý spisovatel a malíř Moritz von Schwind, který zde pobýval na počátku 20. století. V 80. letech 19. století zámeček vyhořel, ale byl znovu opraven. Čeněk Rendl, který jej zakoupil v r. 1903, přebudoval objekt na penzion, v němž trávili sezónní dovolenou čeští malíři a literáti. Dnes je v zámečku pohostinství, které pro jeho osobitou atmosféru vyhledávají především místní štamgasti.

Zpracováno z www.kdyne.cz

Co se u nás událoI přes zimu a jaro se v Domově událo mnoho akcí, ať už větších či menších. Všechny byly vesměs úspěšné a zanechaly v mnohých z Vás krásné zážitky. Pojďme si je tedy trošku osvěžit a informovat ty, kteří se z různých důvodů

nemohli těchto akcí zúčastnit.

Maškarní ples 24. 2. 2006Protože měl minulý „maškarák“, který byl zároveň i prvním v historii

Domova, velký ohlas, bylo více než jasné, že se musí konat i tento rok. Datum byl stanoven na 24. února 2006, ale přípravy na něj začaly téměř tři týdny před. Aby také ne! Masky, které se letos měly na plese objevit, vyžadovaly značnou přípravu. Pár masek bylo jednoduchých – vznikly z toho, co každý uchovával ve skříních a dávno nepoužíval. Měli jsme i štěstí v zapůjčení pár masek, které nevyžadovaly žádnou úpravu nebo jen minimální. Byl však i značný počet maškar, které jsme si museli vyrobit sami. Bez vytrvalé a pilné práce mnoha obyvatel by se to určitě nestihlo. Na maskách se podíleli i ti, kteří se nakonec „maškaráku“ aktivně neúčastnili.Koho jste tedy mohli v maškarním reji zahlédnout? Tak například trojlístek z lesa Řáholce Manku, Rumcajse a Cipíska, vílu Amálku, kuchaře, ducha, školačku a školáka, Krakonoše, piráta, Mexikánce, jeptišku, lehkou děvu, bábu, žebračku a měsíc. Nechyběly však ani masky v podání zaměstnanců, kteří se na dvě a půl hodiny proměnili v královnu noci, v kominíka, v indiánku, v lidožrouty, ve Vochomůrku a Křemílka, v Kleopatru, v piráta, v berušky, ve fotbalového rozhodčí, v komtesu, v Zora, v šaška a v černokněžnici.

Průvod vstoupil krátce po půl druhé do nádherně vyzdobené jídelny, která současně slouží jako společenský sál. Nad hlavami všech účinkujících vlály různě barevné dlouhé pentle z krepového papíru, prokládané balónky. Stoly byly ozdobeny jednoduchými, v rukodělné dílně vyrobenými svícínky a zlatavými koblihami pro občerstvení. Do pochodu a do tance hrála všemi oblíbená muzika pana Mihála, který si pro tentokrát připravil malé překvapení v podobě dudáka. Ten udělal radost všem lidem, zejména pak těm, kteří zůstali v sále, když maškarní průvod zamířil do 1. patra, aby potěšil ty obyvatele, kteří se nemohli akce zúčastnit ze zdravotních důvodů.

Před tím však proběhlo vyhlášení nejlepších masek. Na prvním místě v jednotlivcích se umístil p. Presl převlečený za lehkou děvu, o druhé místo se podělily pí. Zirhutová alias jeptiška a pí. Kadlecová alias Mexikánec. Na třetím místě skončil pirát v podání p. Nového. Byla oceněna i maska kuchaře, za kterého se převlékl p. Ladislav Svoboda. Protože byly i skupinové masky, které neměly chybu, byly jim rozdány dvě ceny. První místo získali Manka, Rumcajs a Cipísek neboli paní Vavruňková, p. Tulej a p. Novák a druhé místo pak obsadili Křemílek a Vochomůrka.

Svou návštěvou nás poctil i pan starosta města Kdyně, který je též známý svými kouzelnickými triky. Dva z nich nám předvedl a dokonce i prozradil tajemství triku jednoho z předváděných kouzel.Dvě a půl hodiny utekly jako voda a nezbývalo než se s maskami pro tento rok rozloučit a těšit se na ně zase za rok.

Velikonoční posezení 13. dubna 2006Ve čtvrtek 13. dubna 2006 jsme uspořádali v našem Domově

„velikonoční posezení“. Vzhledem ke stoupající oblíbenosti takovýchto společenských akcí se tato letošní konala ve velké jídelně v přízemí, kde je více místa než v malých jídelnách na patrech. Tomuto posezení předcházely rozsáhlé přípravy, které jsme dělaly za vydatné pomoci obyvatel: zdobení velikonočních vajec, výroba květin a váziček z papíru na výzdobu stolů, výroba kuřátek, zajíčků a mnoha dalších dekorací k výzdobě připomínající jaro, a v neposlední řadě také výrobou občerstvení. Letos jsme pekli spolu s obyvateli plněná perníková vajíčka zdobená čokoládou, tři velikonoční beránky a velkou spoustu „jidášků“.

Oslavy Velikonoc vypukly ve 14 hod. odpoledne, kdy jsme se sešli u prostřených a slavnostně vyzdobených stolů. Po krátkém zahájení a přivítání všech obyvatel jednou z pracovnic úseku volnočasových aktivit se podávala káva, čaj nebo šťáva, abychom mohli všechny ty dobroty zapíjet. Slavnostní a veselou atmosféru doplňovala reprodukovaná hudba oblíbených dechových skupin. Někteří si při ní i zatančili a ostatní se také

dobře mezi sebou bavili. Když byl před 16. hodinou konec, mnohým se ani nechtělo na pokoje. slava jara měla dobrý ohlas. Zaměstnance pak těšilo, že obyvatelé měli možnost sejít se, zazpívat si, popovídat si, zasmát se a alespoň na chvíli zapomenout na své každodenní starosti a bolístky.

Stavění máje 5. května 2006V pátek 5. května 2006 se v našem Domově uskutečnila oslava

stavění máje. Oslava byla naplánována o týden dříve, ale počasí nám bohužel nepřálo. Vždy vše špatné je k něčemu dobré, proto se všichni mohli na májku těšit ještě více. Oproti loňskému roku se letos táboráku zúčastnilo ještě více obyvatel Domova, kteří se již netrpělivě těšili na zpěv za zvuku harmoniky v podání pana Sokola. A co by to bylo za táborák bez řádného opékání buřtů, po kterých se jen zaprášilo!

Ještě před samotným opékáním bylo nezbytné zhostit se velmi důležitého úkolu – ozdobit máj pestrobarevnými pentlemi a růžemi z krepového papíru. A aby práce rychleji utíkala, doprovázely nás ladné tóny již zmíněné harmoniky. Nezapomněli jsme ani spálit čarodějnici, abychom se zbavili všeho zlého a špatného! Táborák se ukončil stavěním májky, což však byl úkol pro mužskou část z řad zaměstnanců. Všichni přitomní je bedlivě sledovali (ovšem z uctivé vzdálenosti!!!).

Obyvatelé odcházeli s písničkou a úsměvem na rtech a s příslibem dalšího táborového ohně.

Jak pečovat o své zdravíV této rubrice Vás informujeme o nemocech, o jejich průběhu, léčbě a jak jim předcházet. V tomto čísle se zaměříme na

Křečové žíly neboli varixy Poznáte je podle toho, že jsou jasně viditelné pod kůží. Kroutí se, mají ztenčenou stěnu a jsou rozšířené. Nejčastěji jsou postiženy povrchové žíly

dolní končetiny. Jsou postiženy i žilní chlopně, které umožňují krvi , aby tekla směrem k srdci. Při narušených chlopních se krev vrací dolů a může

zvyšovat tlak na žilní stěny a přispívat k dalšímu zhoršení.Dnes již známe příčiny a zhoršující vlivy, které varixy způsobují. Je to

především obezita, zácpa, těhotenství, dlouhé stání, poranění, hluboká žilní trombóza, vysoký krevní tlak nebo nedostatek vlákniny, vitamínu C a bioflavonoidů ( rutinu, citrínu) ve stravě.

KomplikaceMezi komplikace, které doprovázejí toto onemocnění patří především

chronická žilní nedostatečnost, trombóza postižené nohy, záněty žil a jejího okolí – flebitida, těžký ekzém, ruptura (prasknutí) křečové žíly, bércové vředy – vznikají při poranění křečových žil.

LéčbaOnemocnění se léčí pomocí kompresivních punčoch, což jsou

stahovací pryžové punčochy, které zmírňují bolest a zabrání dalšímu rozšiřování žil. Další klasickou léčbou jsou sklerotizační injekce, které účinkují převážně na malé žíly, účelem těchto injekcí je srůst žilních stěn a uzavření žíly. A v neposlední řadě je i možnost operativního odstranění křečových žil. Je důležité si však uvědomit, že pokud se neodstraní příčina, křečové žíly se budou stále vracet.

Mezi preventivní opatření a další léčení patří také upravit svůj jídelníček a vyhnout se špatným návykům. Stravu je nutno upravit tak, aby obsahovala dostatek vlákniny, vitamínů, rutinu a citrínu. Nejlépe vyhovuje vegetariánská strava s převahou pohanky, bobulovitého ovoce, citrusových plodů, česneku, jablek, otrub, luštěnin, rýže Natural, celozrnných těstovin, celozrnného chleba, ořechů, semínek, listové zeleniny, pšeničných klíčků a avokáda. Omezte rafinované sacharidy, jako jsou sušenky, koláče, dorty apod. Vyhněte se konzervovaným a upravovaným potravinám, smaženým jídlům, tabáku, alkoholu a soli.

Vitamíny a potravinové doplňky:• vitamín C s bioflavonoidy 2 - 3 g denně - důležitý pro cévní stěnu• 30 mg rutinu • 30 mg zinku ( možno nahradit 7mi dýňovými semínky

denně)podporuje hojení • 200mg vitamínu E - podporuje krevní oběh a brání vzniku pocitů

tíhy v nohách • Koenzym Q10 - zlepšuje okysličování tkání, podporuje krevní oběh a

imunitu • Lecitin - emulgátor tuků, usnadňuje krevní oběh • Korolen - speciální regenerační přípravek na krevní oběh.jedno až

dvě lahviček

Šťávy: denně 5dcl mrkvové šťávyČaje: - denně 10ti minutový odvar z pohankových otrub (slupek): 1 lžíce na šálek vody - denně 1 šálek čaje z květu kaštanu koňského: 1 čajová lžička odvaru na 1 šálek. Čaj lze užít i ke snížení krevního tlaku. Obklady:- denně na noc přikládáme obklady ze syrového, nastrouhaného kořene kostivalu lékařského nebo ze sušeného povařeného kořene a to po dobu 3 měsíců ve 14ti denních intervalech (tzn. 14 dnů přikládáme obklady a 14 dnů vynecháme)- možné též přikládat obklady z odvaru z kůry bílého dubu.

Koupele:- každé ráno a večer střídáme studené a teplé koupele, 3 minuty v teplé a 1 minutu ve studené, střídáme 5x- koupel, při které se dvě malé hrsti směsi svaří ve 3l vody: 30g mateřídoušky

30 g listu ořechu 30 g květu heřmánku 30 g květu levandule 30 g listů rozmarýnu

- koupelemi nohou v odvaru z kůry bílého dubu podpoříte krevní oběh

Regenerační krém:

Ruticelit - denně si potírat dolní končetiny, kdykoliv při pocitu tíhy či bolesti

Cvičení:- cviky které odkrvují přetížené nohy a posilují je nenásilným způsobem: "šlapání na kole", svíčka- pravidelná chůze podporuje krevní cirkulaci v dolních končetinách

Rady na závěr:• nepřekřižujte nohy, když sedíte • nenoste vysoké podpatky • nenoste příliš upnuté oblečení kolem lýtek a stehen, které by mohlo

omezovat cirkulaci krve• udělejte si denně 10- 15 minut přestávku, kdy dáte nohy vzhůru nad

úroveň srdce (například při lehu na zádech, nechat dolní končetiny odpočívat na třech až čtyřech polštářích)

• zamezte dlouhému stání či sezení• neškrábejte si svědící pokožku na křečových žilách. Mohli byste

způsobit vznik vředů a krvácení• vyhněte se zvedání těžkých břemen

Příběhy ze životaI v tomto čísle máte možnost přečíst si životní zážitky a vzpomínky

některých z Vás, kteří nezaváhali a rozhodli se podělit se s ostatními o své nezapomenutelné příhody. Moc si toho ceníme a doufáme, že budeme mít tu

krásnou povinnost otiskovat stále více a více příspěvků, ať už ve formě básní, vymyšlených povídek či Vašich vzpomínek.

Barevné prázdninyVzpomínáte? Kam čas odvál blahá a bezstarostná léta školních lavic!

Časem zaváty zůstávají jen vzpomínkou.Jedny z nejhezčích byly školní prázdniny v mámino rodném statku.

Bývala to zemanská tvrz postavena na dvou vyvýšeninách. Na nižší obytný dům, chráněný dvěma staletými lipami. Na vyšší památná kaplička střežena třetí lípou. Středem vjezd do statku. Rozsáhlá zahrada se sadem oplocena tarasem a lískami. Uprostřed tři sta let starý dub. Víska ta slavila loni 650tileté trvání.

Zpestřením celodenní cesty do místa určení byly delší zastávky v Pardubicích a Kolíně. To bylo těšení až uslyšíme vyvolávat ,,pááárdubický pééérnííík“ a v Kolíně ,,hóóórké párky, pííííívóóó“. Neopakovatelné. Z Wilsonova nádraží přestup na Masarykovo. A už je zde cíl naší cesty, unhošťské nádraží. Ne vsí, ale zadem pro překvápko vede naše cesta vonící přírodou do zadní části statku. Té radosti a vítání po roční odluce! Únava z cesty byla pryč a došlo na uvítání s obyvateli dvora. Poklonit se ochránci statku, dubu. Dovádět s tříčlenným psím doprovodem ve voňavé trávě zahrady, a hupky cupky zadem do vsi oznámit příchod a přivítat své blízké přátele.

A je zde zavedený rituál: Ráno ,,nalámané kafe“ a se strýcem a volečkami pro krmení. Veškeré jídlo konzumuji v polovině schodiště do patra u malého okénka na náves. Navečer stálý čekatel čerstvě nadojeného mléka. Následuje večerní sedánka na zápraží. Poslouchat zkazky, báje i strašidelné, zpěv, tetina hra na benjo (bendžo).

Jako starší začala jsem také s prací. Nosit svačiny dělnicím na pole. Košík s poklopem. Svačiny byly různé a ,,mňam“. Byla tam i svačina pro mne. Takový domácí voňavý chléb se silnou vrstvou tvarohu a pažitky. K tomu citrónka. K dvěma buřtům zase pivo. Nebo taková veliká placka se skořicí, někdy též nadýchané karásky. Cestou na pole jsem vždy pozorovala dění přírody. Promlouvala ke květům a broučkům. Kdeže ty barevné časy prázdnin jsou!

Čas kvapí a je zde poslední prázdninová neděle. Pouť! Po ní nastává příprava a odjezd. Loučení. Drazí, na viděnou za rok!

Domove, domove, drahý a jediný,Na tebe zůstanou už jen vidiny!

Věra Turková

Úvaha oráčova po bitvě na Bílé Hoře

Nevím, kde že mám pluh svůj zasaditia za rok loňský mám si letos nahraditi,

kde že mám první brázdu zaorat,račiž mě Bože to pole požehnat.

Mnohý tu spící neublížil komu,ten se nenavrátí víc k milujícím domů.

Zlý osud jej tu navždy pochoval,on tu svůj život navždy dokonal.

A i ty koně chodí jako pěny,že není slyšet jejich dusotu.

Na hrobech otců spících bez rozloučení,snad nechtějí rušit jejich dřímotu.

Co jich tu před námi bylo,zpívali, smáli se dost.

Když uprostřed radosti, smíchupřišel ten nezvaný host.

Co jich tu před námi byloa po nás ještě bude.

Každý zde pobyde chvilkua na věčnost zas půjde.

Barbora Berková

Jak jsem se ,,poprvé“ zamilovala

Poválečný rok čtyřicátý sedmý byl jedním z nejsilnějších populačních ročníků své doby. Projevilo se to tím, že zatímco ostatním dětem končila školní docházka ve 14ti letech, tudíž vycházely z osmých tříd, u nás byla učiněna výjimka. Tehdejší strana a vláda rozhodla rozšířit školní docházku o jeden rok a byly zřízeny takzvané deváté třídy. Byla to nutnost, bylo málo umísťovacích míst, jak na středních školách, v učňovských střediscích i v dělnických oborech. Rodiče si oddechli, že na uvedení svých ratolestí do

života mají ještě celý rok času. My děti jsme byly také rády, že bezstarostné dětství si ještě užijeme, navíc jsme školu milovaly. S tím vším, ale souvisela otázka přijetí nových mladých adeptů učitelského umění na měšťanské školy, jak dívčí tak i chlapecké.S nadšením jsme očekávali příchod dvou nových kantorů na tyto předměty: matematiku, fyziku a chemii. První učitel , který vstoupil, nás příliš nezaujal. Choval se však nenuceně a získal si celkem naše značné sympatie. Navíc chemie byla dost oblíbeným předmětem. Zato druhý učitel, když vešel do třídy, upřelo se naň patnáct párů dívčích očí.

Byl okamžitě vyvedený ze své rovnováhy. Nejprve zčervenal, pak zbledl, začal koktat a nakonec zmlkl úplně. V ten ráz se celá třída rozesmála. Byl to asi pro něho šok, na který hned tak nezapomněl. Celý měsíc to trvalo, než si na nás trochu zvykl a my na něj. Já jsem se chovala asi ze všech děvčat nejhůře. Šťouchaly jsme se, pochechtávaly, nedávaly pozor a všelijak různě provokovaly. Však o tom svědčila moje žákovská knížka, ještě donedávna pečlivě uschovaná, která byla plná poznámek tohoto znění: „žákyně je velice neukázněná, vyrušuje při vyučování, nedává pozor a strhuje s sebou i ostatní.“ Tenkrát jsem ještě netušila, že se mi plachý, nesmělý učitel tak zalíbil, že jsem chtěla za každou cenu na sebe upozornit. Bohužel, zvolila jsem si tu nejhorší metodu, jakou jsem vůbec mohla zvolit. O to hůře na mě zapůsobila zpráva asi o dva měsíce později, že náš milý kantor se zamiloval do paní učitelky češtiny, která byla o 20 let starší než on. Byla to bomba pro celou školu a nikdo tomu nechtěl uvěřit. Když jsme se na vlastní oči přesvědčili a škvírou ve dveřích pozorovali se zatajeným dechem, jak se líbají na chodbě v době školní přestávky, byl to pro mne šok. Poznámky v žákovské knížce se množily a v srdci jsem cítila podivnou bolest.

Věci však postoupily dále a už se také začalo hovořit o jejich sňatku. Musela jsem uznat, že paní učitelka češtiny vypadala na svůj věk velice mladě a zachovale. Příjemný obličej lemoval vždy pečlivý účes a vysoká štíhlá postava se hrdě nesla vždy v elegantním oblečení. V mládí prý měla nešťastnou lásku, kvůli které se nevdala. Zůstala se svojí starou maminkou v rodinné vilce a byla celkem dost zámožná. Měla jsem svoji kantorku češtiny, literatury a dějepisu však velice ráda a byla jsem i její dobrou žákyní. Než se přiblížil konec školního roku, museli jsme všichni přemýšlet o další cestě životem, a tak jsem tuto věc pustila ze zřetele. O velkých prázdninách se konala tichá svatba obou a my se všichni rozprchli do světa.

Asi po čtyřiceti letech jsem se rozhodla navštívit zas jednou svoje rodné město a s ním i všechna ta drahá místa, která jsem milovala. Dodala si odvahu a navštívila všechny učitele, kteří ještě žili a na které jsem měla ty nejkrásnější vzpomínky. Zabolelo mě srdce při zprávě, že učitel chemie, který byl poměrně ještě mladý, skončil dobrovolně svůj život, prý z nešťastné lásky.

S tlukoucím srdcem jsem zazvonila u rodné vilky obou manželů učitelů a čekala, co bude dál. Otevřela mi moje dobrá češtinářka a já nevěřila svým vlastním očím. Přesně takovou jsem ji opouštěla před mnoha lety. Ona vůbec nezestárla, jen její vlasy doposud bohaté, byly bílé jako sníh. Zato jejího manžela jsem málem nepoznala. Jeho postava se hodně zakulatila, chůze se stala klátivou a na hlavě se blýskala veliká pleš. Celkově velice zestárl. Ale dosáhl velké kariéry, stal se profesorem matematiky a fyziky na

tehdejším gymnáziu. Nejhorší na všem bylo to, že jsem se změnila i já, vůbec mě nepoznali. Chvíli jsme na sebe hleděli, když jsem podotkla, že jsem obou bývalá žačka. Pak ale řekli, že ty moje oči jim někoho připomínají, ale že to je strašně dávno a proto si nemohli vzpomenout. Pozvali mě dál a prožili jsme krásné, nezapomenutelné odpoledne plné vzpomínek. Později, když mě pan profesor doprovázel k zahradním vrátkům, přece mi to nedalo a řekla jsem svým obvyklým způsobem jako za starých časů: „Milý pane učiteli, jestlipak víte, že jsem byla do Vás v deváté třídě zamilovaná, a proto jsem se Vás tolik nazlobila?“ Jeho odpověď mě překvapila: „To jsi mi to tehdá nemohla říci rovnou! Já bych si na Tebe přece počkal! Vždyť jsi byla mojí nejmilejší žákyní!“Podali jsme si ruce a tušili, že je to už v životě naposledy. V očích se nám zaleskly slzy rozloučení.

Cestou domů jsem marně přemýšlela o tom, proč se už nic nemůže opět vrátit zpátky a proč se šťastné a bezstarostné dětství prožije jen jedenkrát v životě.

„Rusalka“

RozhovorV této rubrice Vám pomocí rozhovoru představujeme jednotlivé

zaměstnance - ať už z řad vedení či těch, kteří se o Vás dennodenně starají. Sami si můžete určit, kdo by to měl být příště a můžete na něj směřovat

svoje dotazy. Pro třetí číslo Vašeho časopisu jsme vyzpovídali sociální pracovnici,

slečnu Lucii Spannbauerovou.

Otázka: Ve kterém městě jste se narodila a odkud pocházíte?Odpověď: Narodila jsem se v Plané u Mariánských Lázní, ale žila jsem v Tachově, kde mám stále formálně trvalé bydliště. Po základní škole jsem začala studovat Gymnázium v Domažlicích a v Domažlicích jsem už zůstala.

Otázka: Máte nějaké sourozence?Odpověď: Ano, mám o čtyři roky mladší sestru Markétu, která žije v Tachově.

Otázka: Máte ráda své zaměstnání a proč?Odpověď: Své zaměstnání mám velice ráda. Sama jsem si tuto práci vybrala a měla jsem štěstí, že jsem dostala příležitost.

Otázka: Proč jste se rozhodla pomáhat lidem?Odpověď: Protože v této práci vidím smysl a pokud dělám něco, co někomu pomůže a má to smysl, pak je to pro mě v neposlední řadě i forma seberealizace.

Otázka: Co patří mezi Vaše koníčky? Čemu jste se nejvíce věnovala v dětství a čemu nyní. Zůstaly Vám nějaké z dětství?Odpověď: Na základní škole jsem hrála na klavír a chodila do pěveckého sboru, mám tedy od dětství kladný vztah k hudbě. Jinak mám ráda procházky v přírodě hlavně se svým psem, ráda chodím do kina, ráda si přečtu dobrou knihu a velice ráda cestuji.

Otázka: Jaké je Vaše životní krédo?Odpověď: Těch je určitě víc, ale v podstatě se snažím chovat se a jednat tak, abych se nemusela stydět se sama sobě bez obav podívat do očí.

Otázka: Je pro Vás někdo životním vzorem?Odpověď: Konkrétní vzor, kterému bych se chtěla vyrovnat nemám. Ale je spousta lidí, kterých si opravdu vážím.

Otázka: Můžete nám prozradit Vaše vyhlídky do nejbližší budoucnosti? Uvažujete například o svatbě a založení rodiny?Odpověď: Myslím si, že mám ještě chvilku čas, i když jeden nikdy neví. Nechávám to osudu - až to přijde, tak to přijde…J

Otázka: Zpíváte a nacvičujete ráda s naším souborem?Odpověď: Samozřejmě. Hlavně si myslím, že nám to moc jde a že jsme prostě jedničky!

Otázka: Jaký máte názor na nenávist mezi lidmi?Odpověď: Nenávist je podle mě buď skrytá závist nebo neschopnost se povznést a odpustit. Nenávistí si člověk většinou kazí život hlavně sám sobě.

Otázka: Byla jste v zahraničí? Pokud ano, kde se Vám nejvíce líbilo? Odstěhovala byste se tam?Odpověď: V zahraničí jsem byla několikrát, nejčastěji v rámci dovolené. Každá země má své kouzlo a osloví Vás něčím jiným. Naposledy jsem navštívila Egypt, kde mě opravdu uchvátily tamní památky a kultura. Ale doma je doma a z Čech bych se neodstěhovala.

Otázka: Jaká je Vaše oblíbená píseň, květina, jídlo, barva, hudba, kniha, zvíře? Odpověď: Oblíbená píseň: těch je opravdu hodně….. Květina: pomněnka Jídlo: koprovka Barva: modrá Hudba: v hudbě jsem naprosto nevyhraněná Kniha: vše od pohádek až po klasické romány Zvíře: pes

Tajenka pro volný časV tajence se skrývá české přísloví ………………

Tvůrcem této hádačky je paní Marie Votavová.

Pojďme se zasmát

Opět se našli někteří z Vás, kteří mají rádi humor, rádi se smějí a rádi vtipy vyprávějí. Ti vyslyšeli naši výzvu a přinesli ke zveřejnění pár dobrých vtípků.

V tomto čísle Vás svými anekdotami pobaví pí. Turková a p. Presl.

J

Po kolejích se sune mírně podnapilý člověk. Po delší době se zastaví, utře si z čela pot a povzdechuje.,, To jsou nejdelší schody a nejnižší zábradlí, jaké jsem kdy v životě viděl.“

J

Zradíš-li mne Ludvíku, pak…,, Pak ?“ Pak si už žádného Ludvíka vícekrát nenamluvím.

J

Do domu se hrne pán. „Milostivá paní vás nemůže přijmout, ona se právě koupe.“„To nevadí, já umím plavat!“ a hrne se dál.

J

A:,, Nesmím už víc pít pivo, vrazí se mi vždycky do hlavy.“B:,, Inu, vráží se tam, kde je prázdno.“

J

Soudce:,, Proč má poškozený boule, když jste po něm házel jen rajčata?“Obžalovaný:,, No, ona ta rajčata byla bohužel v plechu.“

J

Manželé večer usínají, když zazní zvonek.,, Propána manžel se vrací“, zděsí se žena. Muž se okamžitě vrhne pod postel. Za chvilku vyleze a otírá si pot:,,Vidíš to Janičko, jak máme oba pocuchaný nervy?“

J

Ze soudních síní

Žalobkyně uvádí, že otcem jejího dítěte je R. M., se kterým se seznámila při jízdě vlakem do Prahy. Jejich poměr trval jen do té doby, než vlak vyjel z tunelu.

K nadměrnému užívání antikoncepčních přípravků nutil svou manželku, aby nepřišla do jiného stavu se sousedem.

Něco pro zamyšleníNapsal Andy Rooney, muž, který má dar říci málo slovy tak

mnoho…

Naučil jsem se…že nejlepší učebna života je minulost staršího člověka, než jsem já…že když jsi zamilovaný, je to na tobě vidět…že stačí, aby jeden člověk řekl:,, Cítím se s tebou dobře“, abych se cítil dobře…že mít dítě usínající v náručí je tím nejkřehčím krásným pocitem na světě…že být přátelský a laskavý je více než mít pravdu…že nikdy nemůžeš odmítnout dárek od dítěte…že vždy ještě zbývá možnost pomodlit se za někoho, když už nemám sílu mu pomoci jiným způsobem…že nezáleží, jak vážený jsi v životě. Každý potřebuje přítele, který s ním dokáže dělat i hlouposti…že všichni někdy potřebují držet v dlani něčí ruku a srdce, které jim rozumí…že malá procházka s mým otcem kolem bloku za letního večera, když jsem byl malý, učinila velké zázraky v okamžiku, kdy jsem dospěl…že život je jak role toaletního papíru. Dostaneš se dříve ke konci, čím rychleji se odvíjí…že bychom měli být rádi, když nám Bůh nedává vše, oč ho žádáme…že peníze nedělají postavení mezi lidmi…že právě malé, denní události dělají život velkolepým…že pod tvrdou schránkou každé osobnosti se skrývá někdo, kdo potřebuje být oceněn a milován…že stvořitel neučinil vše v jeden den. Což mě nutí k zamyšlení, jestli já bych měl…že ignorování skutečnosti nemění skutečnost takovou jaká je…že když plánuji jít společnou cestou s někým, dávám mu současně možnost, aby mi ubližoval…že láska, ne čas, zhojí všechny rány…že nejlehčí cesta vyrůst jako osobnost je obklopit se lidmi chytřejšími, než jsem já…že každý, koho potkáš, si zaslouží být pozdraven s úsměvem…že není nic sladšího než spánek s vlastními dětmi a cítit jejich dech na tváři…že nikdo není dokonalý, dokud se do něj nezamiluješ…že život je tvrdý, ale já jsem tvrdší…že šance nejsou nikdy ztraceny, tu kterou propásneš, dostane někdo jiný…že jestliže jsi naplněn trpkostí, štěstí zakotví jinde…

že bych si přál říci ještě jednou otci, jak ho mám rád, předtím, než odešel…že každý by měl svoje slova udržovat jemná a něžná, protože zítra se k němu mohou vrátit…že úsměv je nejlevnější způsob, jak zlepšit svůj vzhled…že si nemohu vybrat, jak se cítím, ale mohou si vybrat, co s tím udělám…že když můj nově narozený vnuk svírá můj prst v jeho malé pěsti, jsem zblázněný do života…že každý by chtěl žít na vrcholu, ale všechno štěstí a růst se uskutečňuje při cestě tam…že nejlepší je dávat rady jen ve dvou případech, pokud si o ně požádám, nebo při nebezpečí ohrožení života…že čím méně času musím strávit prací, tím více věcí udělám.

CitátyKdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým.

Charlie Chaplin

Malý člověk je ten, který nenávidí.Velký je ten, který odpouští.

Charlie Chaplin

Objevení pevniny není ničím ve srovnání s objevením sympatického a druhého mého já, mého přítele.

Věra Vrublová

Život je jako řeka. Nikdy nevíš, kdy se zakroutí, kdy ti do něj někdo vstoupí a kdy zase někdo jiný vystoupí. Proto ho má cenu žít naplno...

Život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, jenž nám vzaly dech.

Život sestává z mnoha malých mincí, kdo je umí sbírat, má bohatství.Jean

Anouilh

Co Vás zajímá

VOLBY 2006Milí obyvatelé,

Jistě víte, že ve dnech 2. a 3. června 2006 probíhají parlamentní volby. Ti z Vás, kteří zde mají trvalé

bydliště, ode mne obdrží tento týden volební lístky a pokud budete chtít volit,

máte možnostv sobotu 3.6. v 10:00 hodin

kdy volební komise přijde i sem do Domova.

Lucie Spannbauerovásociální pracovnice

* * * * *

V případě zájmu o informace vlakových a autobusových jízdních řádů,

obraťte se prosím na sociální pracovnici,

která Vám ochotně pomůže vyhledat veškeré potřebné informace o spojích.

Pokud se rozhodnete podniknout výlet po krásách domažlického kraje nebo absolvovat delší pěší výlet, nabízíme Vám k nahlédnutí podrobnou

turistickou mapu Chodska,která je k dispozici

ve vrátnici Domova.

Výročí

Chceme Vás informovat o možnosti pořádání soukromých rodinných oslav ku příležitosti Vašeho významného životního jubilea.

K tomu postačí se včas domluvit s pracovnicemi volnočasových aktivit a dohodnout se na přesném dni a čase.

Pak už nic nebrání tomu, abyste si svoji „párty“ uspořádali za ochotné pomoci a asistence určeného zaměstnance

v malých jídelnách na patrech.

Červen

Jmeniny13.6. - p. Antonín Wiesner23.6. - pí. Zdeňka Kohnová, pí. Vargová27.6. - p. Ladislav Brych, p. Svoboda

Narozeniny 1.6. - pí. Marie Šídlová 5.6. - pí. Anna Hrbáčková 7.6. - pí. Ivana Zápotocká11.6. - p. Ladislav Brych15.6. - pí. Olga Kurcová16.6. - p. Jiří Novák16.6. - pí. Barbora Paroubková17.6. - pí. Jiřina Škantová22.6. - pí. Jaruška Týnová29.6. - pí. Anna Pejsarová

Červenec

Jmeniny11.7. - pí. Olga Kurcová13.7. - pí. Markéta Mayerová, pí. Němcová15.7. - p. Jindřich Šafařík18.7. - pí. Drahomíra Kadlecová26.7. - pí. Anna Bastyánová, pí. Beerová, pí. Beranová, pí. Havlíčková,

pí. Hrbáčková, pí. Chmelová, pí. Kaslová, pí. Kokaislová, pí. Pejsarová, pí. Rojtová, pí. Rokosová, pí. Šimánková, pí. Živná

Narozeniny 2.7. - p. František Paganik 3.7. - pí. Anna Bastyánová

- pí. Jarmila Valečková 4.7. - p. Václav Hulík

- pí. Bělina Panýrková11.7. - pí. Marie Uzlová14.7. - p. Jindřich Šafařík15.7. - pí. Anna Kokaislová16.7. - pí. Marie Votavová23.7. - p. Čestmír Hamata25.7. - pí. Marie Hecová

Srpen

Jmeniny 6.8. - pí. Oldřiška Pašková31.8. - pí. Pavlína Kučerová

Narozeniny 2.8. - p. František Nový 5.8. - pí. Pavlína Kučerová 8.8. - pí. Markéta Mayerová

- pí. Marie Timurová18.8. - pí. Marie Vavruňková27.8. - pí. Anna Chmelová

- p. Vladimír Leider28.8. - pí. Milana Braunová31.8. - pí. Markéta Němcová

Plánované akce pro léto 2006

V minulém čísle jsme Vám nastínili hrubý seznam akcí. Některé z nich se nám podařilo uskutečnit, některé bohužel ne. Je však nutno podotknout, že

jste se v průběhu jara mohli zúčastnit řady akcí, o kterých jsme si před vydáním druhého čísla časopisu nebyly jisty a tudíž jsme je nezveřejňovaly.Hlavním programem léta budou zejména výlety a různé vědomostní soutěže

či turnaje. Opět připomínáme, že ne všechny akce se nám podaří uskutečnit, i když slibujeme, že se budeme snažit ze všech sil.

Přejeme Vám samé krásné zážitky nejen při námi organizovaných akcích.

Kultura2. 6. 2006 Vás srdečně zveme na Den otevřených dveří!Máme přislíbenou návštěvu malých hasičů „Soptíků“, kteří nám

předvedou svoji obratnost a šikovnost při manipulaci s hasičským náčiním.Stejně tak k nám přijdou psí chlupáči z kynologického oddílu, kteří jsou

cvičeni pro policejní praxi.Těší se k nám také seniorky z Domažlic, které se věnují nacvičování

různých sestav při hudbě.V průběhu prázdnin nepřijdou zkrátka ani milovníci opékání buřtíků.

VýletyUrčitě si nenechte ujít dopolední výlety jako například na hrad

Rýzmberk, na Chodský hrad v Domažlicích nebo do Klatov.Nebudou chybět ani výlety celodenní jako například výlet na hrad

Velhartice s návštěvou města Sušice ve čtvrtek 29. 6. 2006.O dalších možných výletech Vás budeme včas informovat.

Turnaje15. 6. 2006 se konečně uskuteční Vámi požadovaný „Turnaj v Prší“. O ceny můžete bojovat i v turnaji „Člověče nezlob se“ nebo v soutěži

„Město, jméno, zvíře, rostlina, ….“ , apod.

Křížovka o cenyI ve třetím čísle našeho časopisu jsme pro Vás připravily něco obtížnějšího

k vyluštění.Tajenku křížovky prosím vhoďte nejpozději do 14. 6. 2006 do schránky přání a stížností umístěné v hale v přízemí, nebo odevzdejte pracovnicím

volnočasových aktivit (Petra G., Lenka S., Petra S.).Tři vylosovaní výherci obdrží ceny v podobě poukazů na občerstvení

v hodnotě 100,- Kč, jejichž sponzorem je tentokrát restaurace Černý orel, Náměstí 24, Kdyně.

Slosování proběhne 15. 6. 2006 v průběhu „Turnaje v Prší“.

Vážení obyvatelé!20. dubna k nám zavítala sbírka pro nadační fond „Rozum a cit“,

který podporuje rodiny s dětmi v pěstounské péči. Finanční prostředky pro tuto nadaci pomáhali vybírat žáci z kdyňské Masarykovy Základní školy pod záštitou pana učitele Pavla Kopty.

Celkem se v tento den na Domažlicku a Klatovsku vybralo 28 853,- Kč. Z toho ve Kdyni se do dvou pokladen nasbíralo celkem 7 599,- Kč (tj. 3 870,- Kč + 3 729,- Kč). Všem přispívajícím Děkujeme!!!

Osvědčení o této akci je k nahlédnutí v kanceláři pracovnic volnočasových aktivit a ve vitrínkách na 1. a 2. patře Domova.

Nadační fond Rozum a Cit podporuje pěstounské rodiny, které jsou pro mnohé děti z dětských domovů jedinou možností, jak získat vlastní

rodinu. Tyto rodiny si berou do péče děti, které by jinak nepoznaly, co je to mít své "doma". Často jsou to děti problémové, zdravotně nebo psychicky postižené, ale také starší děti nebo děti jiné než české národnosti.

Činnost nadačního fondu se důsledně řídí čtyřmi zásadami:

1. osobní znalost každého případu 2. konkrétní pomoc konkrétním lidem 3. pomoc až do konečného odstranění problému 4. otevřené účetnictví

Nadační fond podporuje zejména:

1. pěstouny, kteří chtějí přijmout dítě z dětského domova a potřebují pro to vytvořit podmínky, na které nemají dostatek finančních prostředků,

2. rodiny s větším počtem dětí v pěstounské péči a rodiny, které vychovávají handicapované dítě,

3. rodiny, které se snaží zajistit trvalé bydlení pro dospívající děti v pěstounské péči.

Nadační fond Rozum a Cit přispívá na:

1. přestavbu nebo rozšíření obydlí, která zabezpečí vhodný prostor pro další děti v náhradní rodině,

2. vybavení dětských pokojíčků, rekonstrukci bezbariérových prostor, 3. výpomoc pro sociálně slabší rodiny, 4. zakoupení zdravotnických, rehabilitačních a výukových pomůcek pro

zdravotně postižené děti, 5. společenské akce pro děti vyrůstající v náhradních rodinách, 6. šíření myšlenky náhradní rodinné péče.

Další informace o tomto fondu si lze přečíst na plakátkách vyvěšených ve vitrínkách v 1. a 2. patře nebo přímo na internetových stránkách www.rozumacit.cz.

Jaro

Zima už táhne pryč,když na záhonku rozkvete petrklíč.Studená zima už je opravdu pryč,

nám z ní nezbylo už nic.Všechno se zelená a rozkvétá

a i ty vlaštovičkypřilétají k nám ze světa.

Všude plno radosti hned ránoi nám je do zpěvu dáno.Jarem ze zimního spánku

se probouzí celý světa všude je ten krásný vzlet

to napohled.

Berková Barbora

Pod Korábem ◙ časopis Domova důchodců Kdyně ◙ Vychází čtvrtletně ◙ Datum vydání1.6.2006 ◙ Redaktorka: Petra Grősslová, Lenka Schauerová, Petra Szőkőlová ◙

Obrázek na titulní straně: pí. Berková Barbora ◙ mail: info@dd.dokdyne.cz ◙Telefon: 379 410 620 ◙ Adresa: Pod Korábem 669, 345 06 Kdyně ◙

Účet 1013038280/5500 ◙ IČ: 750 07 746