Projekt „Profese pro tebe“, registrační číslo … sebeprezentace... · 2015-05-12 ·...
Transcript of Projekt „Profese pro tebe“, registrační číslo … sebeprezentace... · 2015-05-12 ·...
Projekt „Profese pro tebe“, registrační číslo CZ.1.04/3.3.05/96.00149, je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost.
Obsah
1 ÚVOD .................................................................. 1
2 TROCHA TEORIE NIKOHO NEZABIJE ..................... 2
2.1 KOMUNIKACE ......................................................... 2
2.1.1 Dělení komunikace: ...................................... 8
2.1.2 Neverbální komunikace ............................... 9
2.1.3 Verbální komunikace ................................. 16
2.1.4 Komunikace činy ........................................ 22
2.1.5 Komunikace tichem.................................... 22
3 OD TEORIE K PRAXI............................................ 23
3.1 UMĚNÍ SEBEPREZENTACE ........................................ 23
3.1.1 Sebepoznání jako základ sebeprezentace .. 23
3.1.2 První dojem jako klíč k úspěšné
sebeprezentaci ................................................................... 25
3.1.3 Bez kvalitní verbální komunikace se
neobejdete ................................................................... 28
3.1.4 Při sebeprezentaci buďte přesvědčiví ......... 29
3.2 UMĚNÍ MLUVIT, RÉTORIKA ...................................... 30
3.2.1 Obecná pravidla mluveného projevu ......... 30
4 PŘÍKLADY, NÁVODY, HRY A CVIČENÍ .................. 33
4.1 KOMUNIKAČNÍ CVIČENÍ ........................................... 33
4.2 PŘÍKLADY ............................................................. 37
5 POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA ............. 49
1
1 Úvod Tento materiál byl vytvořen jako podpůrný text, metodika
pro realizaci klíčové aktivity „Sebeprezentace, rétorika a
komunikace“ v rámci grantového projektu „Profese pro Tebe“,
registrační číslo CZ.1.04/3.3.05/96.00149, realizovaného v období
03/2013 – 02/2015 společností JOB ASISTENT s.r.o..
Projekt je zaměřený na osoby do 25 let věku (včetně
mladistvých do 18 let) bez kvalifikace nebo s nízkou úrovní
kvalifikace včetně osob etnických menšin a z jiného sociokulturního
prostředí. Jedná se především o osoby se základním nebo
nedokončeným středoškolským vzděláním, případně absolventy
praktických a speciálních škol, které se ocitly v naléhavé krizi v
osobním životě a je u nich snížena schopnost vlastními silami nebo z
vlastních zdrojů zvládnout v potřebném čase těžkou životní situaci.
Řadíme mezi ně osoby bez přístřeší a osoby v krizi, z nichž řada
spadá mezi etnické menšiny.
Vyžadují proto zvýšenou péči a individuální přístup při
zprostředkování zaměstnání, avšak nevyžadují sociální integraci.
Tato cílová skupina je charakterizována velmi obtížným vstupem na
trh práce, který je dán nedostatkem jejich zkušeností, absencí
pracovních návyků, nedostatečnou praxí a nulovou nebo nevhodně
zvolenou kvalifikací.
Kapitoly této metodiky jsou rozděleny na teoretické, které
by neměly pouze informovat, ale i podněcovat k zájmu, diskuzi, a
praktické, které obsahují náměty, ukázky a různá cvičení pro získání
praktických dovedností účastníků aktivity.
2
2 Trocha teorie nikoho nezabije
2.1 Komunikace Skutečnost, že člověk žije ve společnosti jiných lidí,
respektive je na ni v podstatě odkázán, ho předurčuje k tomu, aby
se s nimi dorozumíval - komunikoval s nimi.
Komunikace (neboli dorozumívání) je sdělování informací,
myšlenek, názorů, a pocitů mezi živými bytostmi, lidmi i živočichy
obvykle prostřednictvím společné soustavy symbolů. Zvířata se
dorozumívají různými signály (zvukovými, pachovými, tancem ap.),
což platí i pro lidi. Hlavním dorozumívacím prostředkem člověka je
však verbální komunikace (jazyk a řeč), tzv. druhá signální soustava.
Kromě mluvené řeči a písma se používají i další systémy
(notový záznam hudby, chemické a matematické značky, dopravní
značky, vlajková a prstová abeceda, Morseova abeceda apod.).
Komunikace je vzájemná výměna informací mezi lidmi, je
to interaktivní proces. Klasifikuje základní typy lidského chování a
doporučuje v komunikaci využívat některé asertivní techniky jako
obranu proti agresivitě, manipulaci i pasivitě.
Komunikační dovednosti bývají často rozhodujícím
faktorem úspěšnosti obchodních jednání, schůzek nebo přijímacích
pohovorů, velký důraz se na ně klade zejména v oblasti právní,
podnikatelské i politické. Zasahují do pracovního i osobního života
lidí a významně ovlivňují profesní úspěch mnohem více než znalosti
odborné.
3
V mezilidském kontaktu není možné nekomunikovat! I to, že
přestaneme naslouchat, mluvit nebo že odejdeme z místnosti, je pro
osoby v našem okolí sdělením, např. informací o našem nezájmu,
protestu či únavě. Komunikujeme nejen tehdy, když něco řekneme,
ale také když odmítáme mluvit, když něco děláme a nějak se
chováme (tedy hovoříme řečí našeho těla). Přestože komunikovat je
nám přirozené a děláme to celý život, většina z nás nedokáže plně
využít možnosti komunikace, nebo má dokonce s komunikací
problémy.
Zvládnutí umění komunikovat nám může usnadnit
přesvědčování, získávání lidí pro své záměry, obranu proti
manipulacím, předcházení problémům a řešení konfliktů svých i
druhých lidí.
Komunikace se podle užitého prostředku rozlišuje verbální
a neverbální - neboli slova a všechno ostatní (viz příklady výše).
Studium toho "všeho ostatního" je dnes velmi populární; svědčí o
tom nepřeberné množství publikací o "řeči těla". Svými gesty,
mimikou atd. můžeme svůj slovní projev zdůraznit, ilustrovat, ale
též mu odporovat. Je dobré vědět, že je-li verbální složka sdělení v
rozporu se složkou neverbální, věříme mnohem více tomu
neverbálnímu sdělení. Máme na to, takříkajíc, nos - kolikrát
sledujeme člověka, který nám něco říká, a jasně cítíme, že lže,
přestože tento dojem nemáme jak racionálně podložit.
Pravdivost slovního komunikování lze snižovat poměrně
snadno. Je pravda, že je možné naučit se lhát i gesty, ale - je to velmi
těžké a i trénovanému člověku se stává, že po pár minutách
sklouzne zpět k "pravdivé" gestikulaci. O něco jednodušším
způsobem, jak tento neúprosný fakt obejít, je buď gesta vůbec
nedělat (což působí velmi nepřirozeně) nebo schovat co největší
část těla - třeba sedět za stolem, pod který není vidět. Údajně
4
nejméně lžou nohy, na druhou stranu se ale "řeč nohou" také
nejhůře interpretuje. Jedna teorie říká, že podle směru, kam ukazují
vaše nohy lze určit váš postoj. Pokud nohy směřují ke dveřím,
chcete utéct. Pokud nohy překřížíte a schováte pod židli, zaujímáte
obranný postoj. Pokud máte nohy směrem k posluchači, jste
upřímný a otevřený (nebo jste profesionální řečník).
Jiné dělení komunikace je možné podle míry intencionality
neboli záměrnosti - rozlišujeme komunikaci záměrnou (úmyslnou,
intencionální) a nezáměrnou. Slovní komunikace bývá často
záměrná, ale absolutně to neplatí - vezměme si třeba spontánní
slovní reakci na silný úlek - pro tyto účely má každý člověk zcela
individuální repertoár vyjádření. Převážně nezáměrná bývá
komunikace neverbální, ale i tady existují výjimky - třeba zamávání
jako pozdrav na dálku.
Komunikovat zdaleka neznamená pouze předávat
informace - každé vyjádření je současně zprávou o osobě
komunikujícího - jeho momentálním rozpoložení, postoji k
diskutované problematice, o jeho vztahu ke svému
komunikačnímu protějšku, ... a také signálem k nějaké akci.
V každém komunikačním aktu lze rozlišit tato stadia:
1. Mluvčí (komunikátor) se rozhodne něco sdělit, přičemž
zváží, čeho chce dosáhnout, jak má sdělení působit na
druhého
2. zakóduje to do určité formy (slovní, psané, pohybové);
3. pak proběhne samotné sdělení,
4. příjemce (komunikant) sdělení přijme a dekóduje
5. a určitým způsobem ho interpretuje - zkoumá, co mu tím
chtěl jeho protějšek říci.
5
Na tomto místě je důležité uvědomit si, že pouze bod číslo
tři je pro oba (všechny) zúčastněné stejný; jedině tato část
komunikačního aktu je objektivní. Jenomže celý akt komunikace se
pouhým sdělením nevyčerpává a z toho plyne jedno zákonité úskalí
celé komunikace - NIKDY se nepodaří předat ani přijmout vše, co
bychom chtěli; komunikační oblasti komunikátora a komunikanta se
kryjí pouze částečně. Je to danost, se kterou nelze nic udělat;
můžeme se jedině snažit o to, aby onen průnikový prostor byl co
největší.
Tohle je příklad komunikačního aktu, v němž se podařilo
sdělit a přijmout téměř celou verbální oblast (ten malý kousek
nahoře, který leží mimo průnik, může představovat třeba slovo,
které příjemce přeslechl). Ovšem pokud se týká té mimoverbální
oblasti, tam je situace jiná – komunikační protějšek ji přijal jen zčásti
a celé sdělení si navíc doplnil podle sebe.
Do hry vstupují osobnosti komunikačních partnerů, jejichž
působením se informace opakovaně "lomí" – sdělení je při
předávání formováno mluvčím a při interpretaci pak příjemcem.
Každý člověk je jiný - má jinou genetickou informaci, vyrostl
v jiném prostředí, má jiné zájmy a názory, jinou práci a nachází se v
jiném aktuálním naladění... Jen pro ilustraci - bude-li se bavit lékař
nebo psycholog s ekonomem o depresi, asi si budou muset ujasnit
význam, protože zatímco prvním se při vyřčení slova deprese vybaví
porucha nálady, druhý bude uvažovat o ekonomickém propadu.
Má-li někdo traumatickou vzpomínku na autohavárii, může v něm
vaše nevinná zmínka o "bouračce" tuto vzpomínku aktivovat, což
zřejmě ovlivní další průběh rozhovoru. Důležité jsou i aktuálně
působící zážitky - pokud někdo ráno zjistil, že mu nějaký dobrák
vykradl nebo pro jistotu rovnou ukradl auto, asi mu nebude celý den
moc do smíchu; jeho protějšek si to ovšem může vyložit jako výraz
6
antipatie vůči vlastní osobě. A naopak čerstvě zamilovaný člověk
nepřestane zářit ani ve chvíli, kdy mu šéf oznamuje rozhodnutí
zrušit právě jeho pracovní místo.
V procesu komunikace může dále působit kromě těchto
osobnostních faktorů celá řada (dalších) šumů - projíždějící tramvaj
nebo obtěžující zápach z blízké chemičky, bídná slovní zásoba nebo
nedoslýchavost komunikačního partnera apod.
Velkou část uvedených problematizujících činitelů nelze
odstranit, ale je dobré o nich alespoň vědět a tuto svou znalost
využít tak, že nebudeme zkreslovat dorozumívání více, než je
nevyhnutelné.
Kromě toho, že komunikace je v jistém smyslu synonymem
společenského života, dále že by si člověk měl být (nejen zde)
vědom individuality své i jiných, je třeba být si vědom ještě jedné
mimořádně důležité vlastnosti komunikace: co bylo jednou sděleno,
můžeme snad dodatečně poopravit nebo se pokusit vysvětlit, ale
nemůžeme to vzít zpět. Pokud tedy náš komunikační partner
nepatří k těm několika málo promile lidem, kteří trpí např.
neschopností zapamatovávat si, je namístě uvědomovat si, že jsou
sdělení, kterými lze nenapravitelně ublížit, byť to nebyl původní
úmysl... nebo i neopakovatelně potěšit spontánním projevem
radosti třeba nad prostým faktem jeho existence.
Proč je komunikace pro člověka tak důležitá?
· Vždy nese nějakou informaci – je věcným sdělením
obsahu komunikace.
· Současně vyjadřuje naše emoce.
· Je výpovědí o naší inteligenci.
7
· Je výpovědí o vztahu k sobě.
· Je i vyjádřením vztahu k předmětu komunikace či ke
druhému člověku, se kterým komunikujeme.
Komunikujeme slovy, intonací, rychlostí mluvy, gesty,
pohyby těla, očima, podáním ruky, svojí pozicí vůči druhému, tituly
na vizitce, svojí postavou, úpravou zevnějšku, ... již pouhou svojí
přítomností v "komunikačním prostoru" a dokonce i svojí
nepřítomností.
Představme si situaci, že pan A. má smluvenou schůzku, ale
nedorazí na ni. Zcela jistě tím panu B., který přišel a čeká na něj, cosi
komunikuje, resp. B. to vnímá tak, že je mu něco komunikováno -
pokud pana A. zná, tak ví, že třeba nemá ve zvyku bez omluvy
porušit danou dohodu, a vsadí asi na nějaký mimořádný problém
(nejede auto, je v bezvědomí nebo uvězněný v bance jako rukojmí);
pokud pana A. nezná a má třeba špatné zkušenosti s včasností a
seriózností druhých lidí, bude jej nejspíš podezírat právě z
neserióznosti nebo přezírání. Každopádně - není přítomen, tím
pádem se z hlediska pana B. nijak nechová a přece mu něco
komunikuje.
8
2.1.1 Dělení komunikace:
podle výrazových prostředků:
neverbální
verbální
komunikace činy
komunikace tichem
podle úmyslnosti:
záměrná (převážně verbální)
nezáměrná (převážně neverbální)
podle rozsahu:
dyadická (mezi dvěma sociálními subjekty)
skupinová (mezi více sociálními subjekty)
masová (komunikátor – skupina příjemců – rétorika)
9
2.1.2 Neverbální komunikace Neverbální komunikace (komunikace beze slov) je souhrn
mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo nevědomě
předávána člověkem jiné osobě, lidem.
Je vývojově nejstarší formou komunikace. Její dekódování
je složité, neboť na rozdíl od verbální komunikace nemá přesně
stanoven systém komunikačních norem. Prostředky neverbální
komunikace sdělujeme především své emoce a postoje.
Prostřednictvím neverbální komunikace si s druhými lidmi
předáváme informace o tom, jak vnímáme sami sebe, svého
partnera, emoce, napětí apod. Neverbální signály vysíláme a
přijímáme většinou podvědomě.
Také oblečením a úpravou signalizujeme příslušnost k určité
společenské vrstvě, názorovému proudu, sebepojetí. Souvisí tak s
tvorbou image a prvním dojmem při komunikaci. Mimořádně
důležitým komunikačním kanálem je komunikace činy, které
můžeme nesprávně dešifrovat a neuvědomovat si je. Přesto za nás
„mluví“ (např. pozdní příchod, opomenutí pozdravu, porušení
dohody, nesplnění slibu, darování květin aj.).
10
Pozitivní a negativní signály neverbální komunikace
Mezi pozitivní signály „řeči těla“, které vyjadřují vnitřní klid
a vyrovnanost, patří klidné a volné využívání prostoru, uvolněný
postoj, otevřená gestikulace, pozitivní mimika (úsměv), přirozenost
a vizuální kontakt.
Jako negativní signály „řeči těla“ můžeme hodnotit
nevyužívání prostoru, nervózní projevy, manipulaci s předměty,
roztěkanost, neklid, dotýkání se obličeje, zaťaté pěsti, upjatost,
afektovaný projev aj.
Signály, sdělující, že partner chce uzavřít dohodu,
přátelství, se projevují zvýšeným zrakovým kontaktem, přiblížením
se. Pokud si lidé v komunikaci „ladí“, objevuje se také komunikační
soulad postojů, gest, mimiky, tempa a hlasitosti řeči – tzv. zrcadlení.
Způsoby neverbální komunikace
Proxemika, neboli prostorové umístění (tzv. sympatická
vzdálenost) se zabývá studiem vzdáleností komunikujících osob a z
ní plynoucích sdělení. Vzdálenost mezi komunikujícími má vliv na
jasnost, percepci tváře, možnost využití haptiky, zachycení
aromatických i tepelných podnětů. Intimní zóna je soukromým
prostorem člověka, do něhož neradi pouštíme cizí lidi. Překročení
této zóny můžeme prožívat nepříjemně, a to se projeví v našem
odmítavém chování.
Proxemika má dvě dimenze: vertikální a horizontální:
Ve vertikální rovině se jedná o vzájemnou výšku očí. Při
přátelském rozhovoru je snaha vyrovnávat výšku očí. Při vyjadřování
dominance a submisivity je výška očí partnerů různá.
11
V horizontální rovině rozlišujeme tzv. sféry:
Intimní: dolní hranice splývá s dotekem partnerů, horní
hranice 15-30 cm. V této sféře probíhají vztahy mezi matkou a
dítětem, mezi manželi atd.
Osobní: dolní hranice 45-75 cm (lze se vést ještě za ruce),
horní hranice 75-120 cm. V této vzdálenosti lze ještě detailně
pozorovat mimiku a velikost zornic partnera interakce. V osobní
sféře probíhají především přátelské rozhovory.
Sociální: dolní hranice 120-210 cm, horní hranice 21-360
cm. V zorném poli se objevuje celá postava. V této sféře probíhají
především obchodní jednání a diskuse ve skupině.
Veřejná: nad 360 cm.. V této sféře lze vidět nejen celou
postavu, ale také její pohyb v prostoru. Příkladem interakce ve
veřejné sféře může být herec na jevišti v divadle, učitel ve třídě atd.
Pro kvalitní a správnou komunikaci je dobré zvolit správnou
sféru mezi komunikujícími. Každá sféra se vyznačuje
charakteristickým typem sdělení, které by při zvolení jiné sféry
mohlo zbytečně komplikovat a ztěžovat situaci (např. vyznání lásky
manželce ve vzdálenosti odpovídající veřejné sféře).
Posturologie (posturika) se zabývá fyzickým projevem těla
(držením těla, fyzickými postoji při komunikaci apod.). Fyzickými
postoji a jednotlivými částmi těla (naklonění, snížení, zvednutí hlavy,
zkřížené ruce nebo nohy, ruce v kapsách či za opaskem apod.)
vyjadřujeme svůj vztah, souhlas, nesouhlas, váhání, odmítání,
obranu.
Fyzický postoj člověka naznačuje, co se s ním děje i co bude
následovat. Podobně jako u proxemiky sehrává důležitou úlohu
12
temperament, momentální psychické rozpoložení, nálada, kulturní
vliv aj. Poloha, kterou osoba v sociální interakci zaujímá, vyjadřuje i
její postoj k okolnímu světu. Z posturologických signálů snadno
poznáme, jak si nás přítomní váží, jak solidně a spolehlivě jednají.
Kinezika se zabývá sdělováním informací pomocí
bezděčných pohybů těla (končetin, krku, hlavy). Celkové pohyby těla
zahrnují svalový tonus (napětí – uvolnění), chůzi, tělesné postoje i
pohyby rukou. Odráží momentální psychické vyladění (únavu –
svěžest; radost – smutek aj.); temperament projevující se rychlostí,
šíří a výraznosti pohybů; vztah komunikačních partnerů (nesoulad
pohybů či sladěnost pohybů, pohybová koordinace aj.). Jsou
výpovědí o pohybových kvalitách člověka – obratnost, síla apod.
Gestika zkoumá naučené pohybové projevy, symboly a
znaky – gesta, která doprovázejí nebo nahrazují řeč a vypovídají o
emocích komunikujících (radost, nelibost, souhlas apod.). Gesto je
pohyb, který má výrazný sdělovací účel a který jako komunikační
prvek předcházel jazykovému vyjádření. Jedná se o pohyby kterékoli
části těla, většina gest je ale vyjadřována rukama. Množství gest,
kterými člověk disponuje, má za cíl nahradit nebo nějak doprovodit
slovní vyjádření.
Řeč gest je velmi bohatá. Rozlišujeme:
Gesta otevřená – otevřená dlaň je spojována s
pravdomluvností, upřímností a vstřícností.
Gesta uzavřená – ruce za zády, v kapsách, zkřížené
vzbuzují nejistotu, neupřímnost, uzavřenost.
Gesta nejistá či nervózní – mnutí rukou, hraní si s
prsty, s tužkou či s jinými předměty, které vyjadřují
nejistotu, obavy, strach – submisivní člověk s nízkým
sebevědomím.
13
Gesta obranná – zkřížení rukou, nohou nebo
schovávání se za nějakou bariéru.
Gesta útočná – nasměrování prstů, pěsti proti druhé
osobě – vyjadřují dominanci, agresi, útočnost.
Gesta přemýšlivá – skutečný zájem partnera nebo
kritický zájem, čím více prst směřuje k ústům, tím více
vypovídá o kritickém myšlení nebo výrazu negativního
postoje a nesouhlasu.
Zvláštním druhem gesta je pozdrav – úklona, úsměv,
pokynutí rukou, stisk ruky aj. Pozdrav je projevem úcty, přátelství a
dobrých úmyslů, které se děje ritualizovaným gestem. Lidé se zdraví
při setkání, loučení. Nejčastějším pozdravem je podání ruky.
Haptika se zabývá sděleními, která předáváme pomocí
kontaktu s druhou osobou (dotek, pohlazení, působení tlaku, tepla,
chladu, bolesti či chvění). Doteky mohou mít neoficiální i oficiální
charakter.
Dotek:
vyjadřuje vztah ke druhému člověku – přátelský
(pohlazení, poplácání, objetí, držení se za ruce či jiné
části těla, doteky nohou, polibek aj.) či nepřátelský
(fyzické trestání dotekem – facka, kopanec, štípnutí
aj.);
usměrňuje chování druhého člověka (podržení,
nasměrování aj.);
je součástí etikety (společenského chování) – podání
ruky.
14
Jak podat ruku?
Středně silný stisk po dobu 1-2 vteřin na úrovni pasu,
díváme se do očí a usmíváme se.
Jak ruku nepodávat?
Dlouze (více než 1-2 vteřiny)
Nadřazeně (hřbetem vzhůru)
Podřízeně (dlaní vzhůru)
Křížem
Přes překážku (stůl)
Obouruční podání ruky
Silný stisk „gladiátora“
Slabý stisk „leklé ryby“
Stisk předloktí druhou osobou, poplácávání po
ramenech, zádech
Nekonečné třesení rukou
Ruka v rukavici
Zlomená ruka
Zpocená ruka
Komu ruku nepodáváme?
Číšníkovi, obsluhujícímu personálu, pokojské, vrátnému,
nadřízenému. Ruku nepodáváme na rautu, máme-li plné ruce,
můžeme ji odmítnout.
Kdo zdraví jako první?
Společensky méně významná osoba zdraví osobu
společensky více významnou (podřízený nadřízeného, muž ženu,
mladší staršího).
15
Kdo podává ruku jako první?
Společensky významnější osoba si sama rozhodne, komu
ruku podá. Ruku podává žena muži, nadřízený podřízenému, starší
mladšímu.
Mimika sděluje informace o osobě, se kterou
komunikujeme pomocí výrazu obličeje (oční kontakt aj.). Jde o
vědomé vyjadřování výrazem tváře stahy obličejových svalů. Je
vedle gestikulace důležitou složkou nonverbální komunikace. Na
výrazu tváře se nejvíce podílejí oči a ústa, lidská tvář má bohatý
komunikační potenciál. Je nositelem emocionálních stavů, odráží
postoje účastníků komunikace, umožňuje zpětnovazebnou odezvu.
Mimika sděluje především:
emoce – strach – jistotu, smutek – radost, neštěstí –
štěstí, neočekávané překvapení – splněné očekávání,
rozčilení – klid, nespokojenost – spokojenost, nezájem
– zájem aj.;
kulturou tradovaná gesta – úsměv, zamračení se aj.;
instrumentální pohyby – zívnutí, mrkání aj.
Paralingvistické komunikační projevy jsou řazeny k
prvkům neverbální komunikace. Jedná se o soubor akustických
projevů, které jsou nedílnou součástí mluvené řeči. K těmto
projevům patří: emocionální zabarvení hlasu, síla, výška či hloubka
hlasu, tempo a rytmus řeči, modulace, protahování a zkracování
slov aj.
16
2.1.3 Verbální komunikace Verbální komunikace zahrnuje zvukovou i psanou formu
řeči. Vzniká a probíhá prostřednictvím jazyka, řeči a slov. Řeč je
nejuniverzálnějším způsobem dorozumívání, nejméně zkresluje
smysl sdělení při jeho předávání.
Předpokladem verbální komunikace je fyziologické
vybavení člověka (artikulační orgány). Jazyk a řeč úzce souvisejí s
intelektuálními schopnostmi a silně ovlivňují i lidské myšlení.
Složitější formy spolupráce, organizace společnosti a zejména
shromažďování a předávání znalostí, myšlenek a technik nejsou bez
verbální komunikace možné.
Rozhovor je verbální komunikací, při které dochází k
výměně rolí komunikátora (mluvčího) a komunikanta
(naslouchajícího). V rozhovoru si můžeme sdělovat vlastní
informace, případně nám jde o nalezení společného smyslu. Proto
se v rozhovoru zpřesňuje sdělení formou otázek a odpovědí,
doplňujících informací.
Dialog (Slovo dialog, odvozeno z řeckého dia-logos „skrze
slovo“, původně označovalo metodu určenou starořeckými mysliteli
a rétory k odkrývání pravdy) je druhem rozhovoru, kde jde o
odhalení smyslu sdělení, o rozvinutí a obohacení informace. V
dialogu se účastníci snaží dobrat „jádra věci“.
Tři základní aspekty dialogu jsou:
je zaměřen na zcela určitý cíl, k němuž směřuje
společná činnost účastníků dialogu,
dochází v něm k vzájemnému ovlivňování účastníků,
odrážejí se zde vzájemné vztahy mezi účastníky
dialogu a zároveň se tyto vztahy vytvářejí a mění.
17
Paralingvistika vyjadřuje momentální stav člověka (emoce,
únavu, stres, agresivitu…), psychickou poruchu, znalost nebo
neznalost tématu, osobní postoj k tématu, formálnost nebo
neformálnost situace, vztah k druhému člověku, váhání a rozpaky,
neznalost apod.
Paralingvistické aspekty řeči vyjadřují, jak je sdělení
řečeno, zahrnují různé proměnné:
intenzita hlasového projevu (hlasitost),
výška hlasu,
zabarvení hlasu,
intonace, modulace hlasu,
rychlost řeči,
plynulost, členění řeči, frázování (dýchání),
správnost výslovnosti, přesnost projevu,
vsuvky, doplňková slova.
Zásady verbální komunikace
1. Mluví vždy jeden.
Skákání do řeči (intruze) je možné jen v situaci, kdy řečník
je mnohomluvný a odbíhá od tématu. Vstup do řeči je možný při
nadechování mluvčího. Skákání do řeči je posuzováno jako
nezdvořilost, jako snaha umlčet druhého.
Paralelní mluvení (oba najednou) – nejde o dialog, příjemce
nenaslouchá, přebírá roli mluvčího.
2. Mluvit stručně.
18
Vážit si času druhého člověka, chceme-li mu předat nějaké
formální sdělení (nejde-li o zábavu).
3. Mluvit věcně a logicky.
Sdělení by mělo být výstižné a logicky strukturované.
4. Mluvit v kratších větách (14–17 slov), aby sdělení bylo
pochopitelné.
5. Mluvit jasně a srozumitelně.
Nekomplikovat, nepoužívat mnoho cizích slov, neutajovat,
zřetelně vyslovovat, nepoužívat mnohovýznamových slov, není-li
jasný kontext.
6. Objasňovat na příkladech, příměrech, citátech.
Zvolit úroveň řeči adekvátní posluchači.
Vědět, ke komu hovoříme, a podle toho se vyjadřovat.
7. Omezit příkazová a zákazová slova (musíte, nesmíte),
která vyvolávají reakci odporu nebo naprosté poslušnosti
a závislosti.
8. Správně dýchat, frázovat, mluvit přiměřeně rychle a
hlasitě, intonovat (nebýt monotónní). Předcházet únavě
vlastní i posluchačů, předcházet nepochopení informace.
9. Vyhnout se častému užívání výplňkových slov a vsuvek
(„jasně“, „tedy“, „vlastně“), neopakovat stále stejná slova
nebo nelogická spojení („hrozně hezké“).
19
Naslouchání
Naslouchání je jednou z nejdůležitějších komunikačních
dovedností, je nezbytné k pochopení sdělované informace. Mnoho
konfliktů vzniká právě na základě nedostatečného naslouchání, a
naopak, člověk, který naslouchá, může být označen za vynikajícího
partnera v komunikaci, přestože neřekl ani slovo. Naslouchání je
vnímání s porozuměním, aktivní a mnohdy namáhavá činnost v roli
komunikanta.
Naslouchání je selektivní, člověk vnímá to, co chce slyšet a
co je schopen slyšet. Porozumění sdělenému se děje
prostřednictvím:
věcných informací, faktů,
představ,
postojů a názorů,
předsudků,
přesvědčení.
Aktivní naslouchání je reflexí (odezvou), kdy naslouchající
nejen vnímá sdělení a je schopen ho doslovně reprodukovat, ale kdy
ho chápe a je schopen ho sdělit vlastními slovy.
Aktivní naslouchání: souvisí s pozorností a ochotou
posluchače. Při aktivním naslouchání se velmi osvědčuje tzv.
navracení porozumění a zrcadlení emocí, kdy se partner-posluchač
snaží pochopit význam sděleného a vyjádřit je obdobnými slovy. Tím
dá partnerovi najevo, že mu rozumí a je cele s ním. Partner má
zpětnou vazbu, může sdělení znovu upřesnit. Navíc cítí, že není s
problémem sám a že ho někdo chápe a přijímá.
Empatické naslouchání: je nejvyšším stupněm naslouchání.
Posluchač nenaslouchá pouze slovům, citlivě vnímá neverbální
20
projev, vcítí se do role mluvčího, vnímá tedy nejen sdělení
komunikátora, ale celou jeho osobnost včetně toho, co nebylo
sděleno. Pozn.: běžně používáme při komunikaci s batolaty a
kojenci.
Jak nasloucháme:
aktivně (přemýšlíme, rozebíráme, srovnáváme),
sledujeme hlavní myšlenku a oddělujeme podstatné
věci od nepodstatného,
oddělujeme slyšené od domyšleného (svých
zkušeností, postojů, předsudků).
Zlozvyky při naslouchání:
předstírání pozornosti,
orientace na fakta a unikání celkové myšlenky,
při obtížných celcích „vypnutí“ naslouchání,
orientace na mluvčího, ne na obsah sdělení,
odvedení pozornosti na jiné podněty.
Techniky vedení rozhovoru
Slouží k navázání a udržení kontaktu s druhou osobou, k
získání její důvěry, pomáhají udržovat správný průběh komunikace.
10. Technika kladení otázek (vhodně položenými otázkami
usměrňujete rozhovor a řídíte jeho tempo)
11. Technika jednoduché akceptace (jedná se o vyjadřování
toho, že druhého posloucháme, že ho bereme na vědomí:
21
„ano“, „jistě“, „hm“ apod. V rozhovoru „tváří v tvář“
používáme i pantomimické a mimické projevy)
12. Technika zachycení a objasnění (zachycení podtextu toho,
co je řečeno a objasnění případných skrytých úmyslů
druhé osoby)
13. Technika parafrázování (opakujeme část odpovědi
komunikačního partnera)
14. Technika interpretace (parafráze je spojena
s vysvětlením)
15. Technika ujištění (užívá se, je-li komunikační partner
nejistý)
16. Technika používání pomlk (pauzy dělat v situaci, kdy
chceme poskytnout čas na zvážení odpovědi. Neptat se
jako u výslechu, bez pauz, neuvádět přestávkami do
rozpaků)
Verbální zpětná vazba
Zpětná vazba je v komunikaci nezbytná, jejím cílem není jen
podat informaci o tom, zda jsme schopni sdělení přijmout (zda ho
chápeme) a jak sdělení vnímáme. Vypovídá také o našem postoji ke
sdělení. Podle těchto kritérií (pochopení a vlastní postoj ke sdělení),
je možné vymezit následující typy verbální zpětné vazby:
1. Chápající a pozitivní („Rozumím a souhlasím…“)
2. Chápající a neutrální („Rozumím, ale nemám k tomu
(nemohu zaujmout) žádné stanovisko…“)
3. Chápající a negativní („Rozumím, ale mám jiný
názor…“)
4. Nechápající („Nevím, jestli jsem tomu dobře
rozuměl…“)
22
2.1.4 Komunikace činy Komunikace činy funguje především jako pevný základ
pravdivých a spolupracujících vztahů. K rozhovoru se vždy vztahuje,
co děláme, jak jednáme, jak se chováme. Závažnost toho, co
děláme, pro to, co říkáme, je mimořádná. Podílí se na věrohodnosti
našeho chování a mluvení. Nejde ovšem o to, co děláme, když
hovoříme, ale jde o to, co jsme dělali předtím, než jsme začali
mluvit, a jak se budeme chovat, když něco v rozhovoru řekneme.
2.1.5 Komunikace tichem Komunikaci tichem využívá výtvarné umění, celá řada
meditačních technik atd.
Při komunikaci tichem využíváme především naslouchání
srdcem. Komunikace tichem je tedy paradoxně vrchol komunikace.
Při této komunikaci často člověk vyjevuje druhému své nejintimnější
sdělení.
Člověk by se měl naučit vnímat komunikaci tichem. Tato
komunikace může mít pro něho zásadní význam při přetváření jeho
života. Člověk, který se snaží rozvíjet prosociální chování, může
komunikaci tichem přijmout jako výzvu při rozvoji svých mezilidských
vztahů.
23
3 Od teorie k praxi
3.1 Umění sebeprezentace Sebeprezentace je schopnost „umět se prodat“. Úzce
souvisí s empatií, důvěryhodností, sebevědomím, celkově tedy s
emoční inteligencí. Účelem sebeprezentace je představit přitažlivě a
sebevědomě své schopnosti, dovednosti a znalosti, a tak vzbudit
zájem o svou osobu.
Cílem sebeprezentace je zanechat dobrý dojem. Kvalitní
prezentace sebe sama je jedním z klíčů úspěchu v osobním i
pracovním životě. Čím lépe prakticky zvládnete zásady
sebeprezentace, tím vyšší budou vaše šance, že svůj názor prosadíte
u ostatních!
3.1.1 Sebepoznání jako základ sebeprezentace Při přípravě každé prezentace je třeba začít věcnou
stránkou prezentace – tedy jejím obsahem. Při prezentování sebe
sama by tedy prvním krokem mělo být sebepoznání a
sebehodnocení. Jaké vlastnosti, schopnosti, znalosti a dovednosti
jsou pro vás charakteristické?
Ohodnocení vlastních kvalit je základem úspěšné
sebeprezentace, a proto byste mu měli věnovat dostatečnou
pozornost.
Při hodnocení svých vlastností a schopností můžete využít
řadu testů. Psychometrické testy používá pro výběr vhodných
spolupracovníků i celá řada zaměstnavatelů. Nejpoužívanějšími typy
psychomotorických testů jsou osobnostní dotazníky a výkonové
testy. Osobnostní dotazníky se často označují jako osobnostní testy,
což je ale poněkud zavádějící, neboť na jejich otázky nejsou správné
24
či špatné odpovědi. Jejich cílem je zjišťovat postoje člověka. Někdy
jsou takové dotazníky součástí žádostí o přijetí do pracovního
poměru. Při vyplňování osobnostních testů odpovídejte intuitivně,
aniž byste o otázkách příliš uvažovali, žádná z odpovědí není horší
nebo lepší než ostatní. Příkladem osobnostních testů je např.
Eysenkův test typologie osobnosti, který určí, zda je daná osobnost
introvertní nebo extrovertní, citově labilní nebo citově stabilní.
Výkonové testy, jež jsou známy jako testy inteligence,
slouží k objektivnímu vyhodnocování schopností kandidáta v
různých oblastech, jakými jsou například:
jazykové schopnosti,
početní dovednosti,
logika
prostorová představivost.
V případě přípravy sebeprezentace pro budoucího
zaměstnavatele se při sebehodnocení soustřeďte také na přesnou
specifikaci svého vzdělání a svých pracovních zkušeností. Buďte
empatičtí a přemýšlejte o svých kvalitách z pohledu zaměstnavatele.
Podívejte se jeho očima, co by pro něj mohlo mít význam a co by jej
mohlo oslovit. Zamyslete se nad tím, co by vás zaujalo, kdybyste byl
na jeho místě, a přizpůsobte podle toho obsah vaší sebeprezentace.
25
3.1.2 První dojem jako klíč k úspěšné
sebeprezentaci Efekt prvního dojmu vzniká v prvních pěti až deseti
vteřinách setkání, kdy si náš partner o nás utvoří poměrně stálý
názor. Protože během tak krátkého časového úseku si toho mnoho
nepovíme (většinou stačíme pouze pozdravit a představit se),
význam slovní komunikace ustupuje do pozadí a stoupá důležitost
řeči těla. Neverbální projev (řeč těla) je pro vytvoření dobrého
prvního dojmu tedy zásadní.
Podvědomě utvořený názor na naši osobnost je možné
změnit během prvních dvou maximálně čtyř minut rozhovoru. Po
uplynutí tohoto časového úseku je velmi těžké změnit tento názor a
tato změna je často záležitostí velmi dlouhodobou (týdny, měsíce).
Při sebeprezentaci například u přijímacího pohovoru je efekt
prvního dojmu velmi významný.
Účinek vyslaného poselství závisí z 55 % na signálech řeči
těla, z 38 % na barvě a melodii hlasu a jen ze 7 % na obsahu
mluveného slova. Pokud zvládnete pravidla neverbální komunikace,
máte na své straně jednoho z nejmocnějších pomocníků nejen v
případě prvního dojmu, ale při jakémkoliv jednání. Znalost zásad
mimoslovní komunikace vám umožní získávat informace o lidech na
základě signálů, které k vám řečí těla vysílají, a také vám pomůže
dostat pod kontrolu neverbální signály, které vysíláte vy. Základní
způsoby a prostředky neverbální komunikace jsou uvedeny na
obrázku níže:
26
27
Chcete-li udělat dobrý první dojem, chcete-li na vašeho
partnera dobře zapůsobit a chcete-li, aby vám neverbální
komunikace při vaší sebeprezentaci pomohla, je třeba dodržovat
tzv. desatero neverbální komunikace:
1. Dbejte na upravený zevnějšek.
2. Důležitý je pevný dostatečně dlouhý stisk ruky.
3. Udržujte oční kontakt.
4. Co nejvíce se usmívejte.
5. Dávejte najevo zájem (pokyvování hlavou), tlumte
signály nezájmu.
6. Používejte otevřená gesta – dlaně otevřené směrem
nahoru.
7. Choďte a seďte pokud možno zpříma.
8. Omezte nepříznivě působící podvědomé pohyby
(dotýkání obličeje, mnutí rukou…).
9. Dodržujte vzdálenost od komunikačních partnerů
(intimní teritorium).
10. Buďte přirození a uvolnění.
Budete-li se těchto pravidel držet, máte velkou šanci, že
bude vaše sebeprezentace úspěšná.
28
3.1.3 Bez kvalitní verbální komunikace se
neobejdete Základním komunikačním prostředkem je řeč, jazyk. Každá
verbální komunikace začíná sdělením. U kvalitního sdělení je
důležitý nejen obsah (to, co sdělujeme), ale také formulace sdělení
a forma (jak to sdělujeme).
Obsahem řeči máme na mysli nejen konkrétní téma
prezentované v jednání, ale také strukturu projevu, členění
prezentace a logickou návaznost jednotlivých částí řeči.
Správná prezentace musí mít tři základní části: úvod, hlavní
část a závěr. Při zahájení pamatujte na zlaté řečnické pravidlo POP,
což znamená pozdravení, oslovení a představení. Po tomto úvodu je
vhodné vyvolat pozornost, získat zájem posluchačů, nastolit
důvěryhodnost a navodit správnou atmosféru, tedy navázat kontakt
s posluchači. V závěru prezentace je třeba shrnout hlavní fakta
prezentace, zrekapitulovat a vyvodit závěr, může následovat výzva k
akci, nezbytné je také poděkování posluchačům. Při přípravě
jakéhokoliv projevu je dobré mít na paměti tzv. Pravidlo tří Ř:
Řekni, co řekneš
Řekni to
Řekni, co jsi řekl.
Kromě obsahu je pro kvalitu prezentace významná také
správná formulace. Řeč má být jasná, stručná, výstižná a
pochopitelná. Chceme-li druhé informovat, přesvědčit, musí nám
především rozumět. Ke srozumitelnosti verbálního projevu přispěje
používání obvyklých, přiměřených a jednoznačných výrazů. Mezi
29
časté formulační chyby patří nedokončené věty a souvětí, nevhodná
cizí nebo módní slova a používání tzv. „plevelných“ slůvek (zkrátka,
prostě, tak, jakoby).
Při úspěšné prezentaci je třeba klást důraz také na správný
přednes. Řeč při prezentaci má být dostatečně hlasitá, ne příliš
rychlá a srozumitelná. Při veřejném vystoupení mluvte výrazně
pomaleji a hlasitěji, než při běžném rozhovoru. Dbejte také na
pečlivou výslovnost. Častým nedostatkem bývá polykání koncovek.
Ke kvalitní verbální komunikaci kromě umění mluvit patří
také umění naslouchat. Při prezentaci věnujte dostatečnou
pozornost vašemu komunikačnímu partnerovi, v tomto případě
publiku, sledujte jeho reakce, pozorně naslouchejte dotazům a
připomínkám, snažte se jim porozumět, dejte najevo zájem a
pochopení. Tyto zásady platí nejen při prezentaci při veřejném
vystoupení, ale i při sebeprezentaci například u potenciálního
zaměstnavatele.
3.1.4 Při sebeprezentaci buďte přesvědčiví Záměrem dobré řeči je sugesce. Účelem prezentace je
ovlivňování a působení. Cílem sebeprezentace je vzbudit o nás
zájem, zapůsobit dobrým dojmem, přesvědčit ostatní o našich
kvalitách. Chcete-li svojí prezentací dobře zapůsobit, buďte
originální, sebevědomí, naléhaví, ale při tom laskaví a pozitivní.
Nejlépe zapůsobí ten řečník, který je o tom, co prezentuje,
přesvědčen.
Při prezentaci má kladný význam pozitivní formulace
myšlenek. Až příliš často hovoříme v negativech a podvědomě tak
druhou stranu odrazujeme a nalaďujeme k záporu nebo odporu.
30
Pozitivní přístup rozpoznáme i z pozitivního jazyka. Vypouštějte
nebo omezte slova, jako, nejde to, nepřichází v úvahu, nemohu.
Pozitivní formulace možná problém neodstraní, ale informuje o
snaze pomoci, zájmu, ochotě, vstřícnosti.
3.2 Umění mluvit, rétorika Rétorika je způsob přesvědčivé mluvy. Její protagonisté
kladli od pradávna důraz na to, že nestačí vědět, co chceme říci, ale
musíme i znát, jak to říci.
Klasická rétorika, která se jako způsob mistrovské mluvy
uplatňovala především v senátu (umění dobře promluvit na
veřejnosti se považovalo za nutnou podmínku politického úspěchu),
před soudem a při výuce studentů, je založena na 5 prvcích
(vymezení tématu, výběr a uspořádání látky, stavba stylizace textu,
nácvik, přednes) a 3 součástech stavby projevu (úvod, jádro, závěr)
v zásadě platných do dnešní doby.
3.2.1 Obecná pravidla mluveného projevu
Příprava projevu - je třeba promyslet:
účel a cíl (motivace, informace, ovlivnění,
přesvědčení, pobavení),
obsah (podklady, fakta, dokumenty, způsob a
posloupnost argumentace, možnosti logické třídění
adresáti - co vím o jejich věku, vzdělání, zkušenostech,
jaké bude jejich pravděpodobné chování, jaké lze
očekávat obtíže, otázky atd.
prostředí vystoupení
31
časové charakteristiky (část dne, čas, který je k
dispozici).
forma (monologická: oznámení, referát, přednáška,
výklad, vysvětlení, komentář, popis, vyprávění,
slavnostní projev; dialog: seminář, diskuse, beseda,
cvičení),
styl (zvolený způsob vyjadřování – oficiální, vzletný,
neformální, přátelský, atd. - adekvátní posluchačům a
charakteru projevu),
způsob zahájení (s výhodou lze využít několik předem
připravených a naučených vět (příběh, vtip pro
vzbuzení pozornost posluchačů, otázka problémová
formulace „Co si myslíte o:…?“, „Co byste řekli
na:…?“),
úprava zevnějšku přiměřená okolnostem,
podpora sebedůvěry, zvládání trémy (např.
neformulovat zbytečně obavy ze selhání, potvrzení
kvalitní přípravy).
Vlastní projev (zahájení, hlavní část vystoupení závěr).
navázání kontaktu s posluchači, hlas, rychlost, síla,
tón, • výslovnost,
jazyková úroveň (spisovný jazyk, odborné termíny
případně slangové výrazy) pozor na nedostatky
(projevy vlastního nezájmu o téma, nejasný obsah,
nevěcnost, odbíhání od tématu, nedostatečně
promyšlené a vysvětlené poznatky, fráze, parazitní
slova, stylistické a jazykové chyby, rozvleklost, špatná
výslovnost, neodpovídající či nepřirozená intonace
(ironie, agrese),
sloh (hovorový, odborný, umělecký, publicistický).
32
Zásady správného dýchání:
Dýchat plnou kapacitou plic (uvolněně, přirozeně ne
přehnaně)
Šetřit dechem (vydechovat zvolna hlavně zpočátku)
Nadechovat současně nosem + ústy
Zvyšování hlasu zvětšuje spotřebu vzduchu.
Dostatečný nádech před začátkem, je vhodné často rychle
přidechovat v pauzách, nezvyšovat hlas.
Odhad potřeby vzduchu (nádechu) – výsledkem zkušenosti.
Délka myšlenky ovlivňuje množství nadechnutého vzduchu
i hospodaření s ním.
Zdůraznění myšlenky
zesílením, ztišením hlasu
pauzou
změnou výšky hlasu
zpomalením s důrazem na každém slově
změnou tónu
opakováním
Sloh (styl)
Podle okolností volit styl hovorový, odborný, umělecký,
publicistický podle vlastních znalostí a celkového přehledu,
zkušeností, zájmu, temperamentu, sociální pozice, vztahu k jazyku,
vztahu k posluchačům, podle svého aktuálnímu
psychofyziologickému stavu.
33
4 Příklady, návody, hry a cvičení
4.1 Komunikační cvičení
Cesta komunikace
Cílem tohoto cvičení je zlepšit komunikační dovednosti
účastníků. Účastníci se učí srozumitelně vyjadřovat a jasně
formulovat věty a myšlenky. Důležité také je, aby účastníci během
tohoto cvičení pochopili, že není důležité, to co říká mluvčí, nýbrž to,
co vnímal a pochopil posluchač. Otestujeme tím, jak může být
původní zpráva zkreslena nebo změněna, pokud se šíří od jedné
osoby ke druhé
Tři dobrovolníci odejdou ze třídy. Jednomu účastníkovi,
kterého vyberete, dejte následující pokyny: „Na 45 vteřin Vám
ukážu obrázek. Dobře si ho zapamatujte, abyste ho později mohl
popsat dalšímu účastníkovi.“ Ukažte mu obrázek, který si může
prohlédnout po dobu 45 vteřin. Požádejte prvního z dobrovolníků,
kteří čekají před třídou, aby vstoupil a vysvětlete mu: „Váš kolega si
prohlédl obrázek a teď Vám ho popíše.
34
Dávejte dobrý pozor, abyste ho potom mohl popsat
dalšímu kolegovi.“ První účastník popíše obrázek a potom ho
požádejte, aby se posadil (není dovoleno, aby druhý účastník kladl
jakékoliv otázky).
Požádejte dalšího z dobrovolníků, kteří čekají před třídou,
aby vstoupil a postupujte stejným způsobem, dokud nevstoupí
poslední dobrovolník. Když poslední účastník vyslechne popis,
požádejte ho, aby na flipchart nebo na tabuli nakreslil obrázek tak,
jak mu byl popsán (není důležité, zda bude obrázek dokonalý nebo
ne).
Zhodnocení cvičení:
Po ukončení cvičení následuje krátká zpětná vazba vedená
lektorem.
Porovnejte obrázek, který nakreslil poslední účastník s
původním obrázkem, který byl účastníkům předložen na začátku.
Analyzujte rozdíly a okomentujte průběh cvičení, který
potvrdil některá pravidla komunikace (např. důležité není to, co říká
mluvčí, nýbrž to, co chápe posluchač; odpovědnost za správnou
komunikaci má jak mluvčí, tak posluchač).
Pokud máte k dispozici video, můžete průběh cvičení
nahrát na video a poté si nahrávku pustit a sledovat, jak jednotliví
účastníci postupovali ve svém výkladu.
35
Lovci lidí
Cílem techniky je rozvoj komunikačních dovedností
účastníků, trénink schopností navázat kontakt s druhým účastníkem
a trénink dovedností klást otázky a prezentovat získané informace.
Lektor na papír formátu A4 vytvoří tabulku, která má 12
okének. Každé okénko obsahuje nějakou charakteristiku, schopnost
nebo dovednost člověka. Technika se stává zajímavější, pokud si
lektor připraví pro každého účastníka jiné charakteristiky vlastností.
Charakteristiky musí být formulovány pozitivně, bez
diskriminačních, rasistických či jiných podtextů.
Ukázka pracovního listu. Lektor dá účastníkům následující
instrukce:
„Najděte ve skupině člověka, který:“
Rád lyžuje Věří konspiračním teoriím
Umí na hudební nástroj
Ztratil se ve velkém městě
Má hnědé oči Po ránu je rozmrzelý
Hraje rád počítačové hry
Lehce se seznamuje
Má rád hady Rád fotografuje
Chodí rád do kina
Nenosí svetry
Popis cvičení:
Lektor rozdá všem účastníkům pracovní listy a vysvětlí
zadání úkolu. Úkolem každého účastníka je najít mezi ostatními
účastníky osobu, která splňuje některou z charakteristik, uvedených
na pracovním listě. Pokud takovou osobu najde, zapíše si její jméno
do příslušného okénka. Cílem hry je získat jména do všech okének,
jméno jedné osoby se může objevit maximálně ve dvou okénkách.
36
Technika může skončit v okamžiku, kdy se třem účastníkům
podaří vyplnit celou tabulku nebo po předem stanoveném časovém
limitu.
Po této části cvičení se všichni účastníci posadí do kruhu a
postupně prezentují, co se o ostatních účastnících dozvěděli.
Postupně se tak odhalí velká suma informací o jednotlivých
účastnících.
Zhodnocení cvičení:
Po ukončení cvičení následuje krátká zpětná vazba vedená
lektorem. Pro zpětnou vazbu můžete použít následující otázky:
Jak se vám získávaly informace?
Bylo těžké/ lehké informace získat?
Rušilo vás něco během tohoto cvičení?
Co jste se dozvěděli zajímavého/ nového/ překvapivého o
ostatních účastnících kurzu?
37
4.2 Příklady
Nesoulad verbální a neverbální složky sdělení
Nakreslete jakýkoliv objekt (např. zvíře, tvar, květinu
apod.), spolu s popisnou cedulí, která bude popisovat jiný objekt.
V případě nesouladu verbální a neverbální složky sdělení
upřednostníme složku neverbální. Verbálně (nápis na ceduli) je nám
komunikováno, že to vedle je žirafa, ale neverbální část sdělení
(obrázek zvířete) nám říká, že o žirafu vskutku jít nemůže.
Upřednostníme neverbální sdělení.
Test rétorické sebereflexe
Úkolem je posoudit dílčí rétorické schopnosti na škále
analogické známkování ve škole.
1 2 3 4 5
Umím, nejlépe Neumím, nejméně
Dotaz Body
1. Můj hlas je dost znělý i bez mikrofonu
2. Jsem schopen/schopna hlas modulovat
Žirafa
38
3. Mé vyjadřování je přesné
4. V řeči dělám dostatečné pauzy
5. Vyslovuji srozumitelně
6. Dovedu se přizpůsobit partnerovi
7. Před vystoupením kontroluji svůj vzhled
8. Vystupuji s jistotou
9. Při řeči jsem uvolněný/á
10. Umím ihned navázat kontakt
11. Moje mimika je v uměřená
12. Dovedu se usmívat
13. Dovedu partnerovi naslouchat
14. Umím klást otázky tak, aby byly příjemné
15. Před jednáním si zajistím dostatek informací
16.Jsem schopen/schopna empatie
17. Udržím pozornost posluchačů
18. Brzy ovládnu svou trému
19. Můj jazyk je bohatý a svěží
20. Těším se nová jednání, na nová vystoupení
Celkem bodů
Vyhodnocení testu:
20 bodů velmi dobrý rétor, mohl by být příkladem pro ostatní,
Do 40 bodů celkem dobrý rétor,
Do 60 bodů má nedostatky, ale je na dobré cestě být úspěšným rétorem
Do 80 bodů výsledky coby řečníka nejsou valné, pokud by měl být úspěšnější musí se rétorice intenzivně věnovat
100 bodů není rétorem
39
Neverbální projevy
Na následujících řádcích najdete různé situace. Pod každou
situaci napište dva pocity, které mohly být příčinou popsaného
neverbálního projevu. Zdůvodněte, proč si myslíte, že jde o Vámi
identifikovaný pocit.
1. Josef se čtyřikrát přihlásil o slovo na poradě. Když
domluvil, pokaždé se podíval na vedoucího. Jaké dva pocity mohly
vést k tomu, že tak záměrně pozoroval vedoucího?
POCIT:
POCIT:
2. Tým vede obchodní jednání. Jana, která hodně mluvila,
najednou ztichla a už nepromluvila ani slovo. Popište dva pocity,
které mohly zapříčinit Janino zmlknutí?
POCIT:
POCIT:
3. Čtyři kolegové sedí v kanceláři. Tři z nich se baví o tom,
jak se jim dařilo při obchodních jednáních. Čtvrtý Karel, mlčí, je stále
nervóznější a najednou vstane a beze slova odchází z místnosti,
přičemž za sebou energicky zavře dveře. Jaké dva pocity mohly
způsobit, že Karel odešel z kanceláře?
POCIT:
POCIT:
40
Odhad – první dojem
Stojí před Vámi neznámý člověk, se kterým potřebujete
navázat rozhovor.
Napište alespoň 5 otázek, které si v duchu položíte, a
odhadnete tím, jakého člověka asi máte před sebou.
Gesta a mimika
Zkuste si prakticky ověřit a procvičit vyjádření:
prostřednictvím mimiky a gest:
1. Své momentální emocionální rozpoložení (radost;
překvapení; hněv; strach; stud; pocit nudy).
2. Určitého stanoviska (Nechci, nemám zájem. Souhlasím.
Nejsem si jist/a. Nesouhlasím).
3. Určitého sdělení skutečností (Teď nemohu, budu moci
za chvíli! Promiň! Zavolej mi za hodinu! Buď opatrný/á, někdo nás
může slyšet!)
Porovnejte zpětnou vazbu (jak to vypadá zvenčí, jsou patrné
rozdíly, jak to může působit na okolí), nechte vyjádřit více osob.
41
Simulace pracovního prostředí
1. Představte si, že jste redaktorem hudebního magazínu a
účastníte se porady k novému vydání. Tématem porady je zvolit
titulní stránku, tedy kdo, jaký interpret bude zobrazen, titulek.
Účelem je samozřejmě zvolit takového interpreta, který titul
„prodá“. Připravte si vhodnou argumentaci (proč právě on, proč
právě nyní, poptávka, zajímavosti apod.). Současně si připravte,
pokud obhájíte zařazení interpreta na titulní stránku, také věcný
obsah informace, která bude obsažena uvnitř magazínu (1. příčka
v žebříčcích, vydání nové desky či videoklipu, provokativnost
umělce, skandál, odchod ze scény, rozpad skupiny apod.).
Předpokládá se účast více osob, kdy každý bude obhajovat
svého interpreta, jeden z účastníků nebo lektor bude vedoucím
redakce, případně zástupcem majitele magazínu, který rozhoduje o
obálce i obsahu vydání.
2. Připravte si krátkou sebeprezentaci pro účel výběrového
řízení na pracovní pozici, která je pro vás velmi atraktivní. Vaše
prezentace se má uskutečnit před tříčlennou výběrovou komisí.
Komise pak bude vyhodnocovat všechny známé znaky
verbální a neverbální komunikace (v závislosti na teoretické
přípravě).
Test komunikace
Udělejte si test, kterým orientačně zjistíte, jak
komunikujete, na co kladete v komunikaci důraz, jakou roli
nejčastěji v komunikaci zaujímáte:
42
Typ A Typ B Typ C
Otázka Body Otázka Body Otázka Body
3 1 2
6 4 5
9 8 7
12 10 11
15 13 14
17 18 16
20 21 19
Součet: Součet: Součet:
43
Sečtěte body ve sloupcích.
Bodové vyjádření míry daného typu:
24 - 28 Výrazně odpovídáte danému typu.
18 - 23 Často reagujete tak jako tento typ.
12 - 17 Občas (výjimečně) reagujete tak jako tento typ.
7 - 11 Charakteristiky daného typu nejsou pro Vás typické.
Při jasné převaze některého z typů Vám odpovídá
následující charakteristika:
Typ A: Konfliktní z touhy po harmonii
Máte potíže jednat otevřeně. Největší problémy Vám dělá,
když se máte vyrovnat s negativními pocity vašeho komunikačního
partnera. Váš sklon k uhýbání, tedy chybný způsob rozhovoru, vede
k tomu, že pocity druhého podceňujete, nebo naopak přeceňujete,
čímž dochází k problémům. Neostýchejte se jasně vyjádřit, co Vám
vadí.
Typ B: Dominantní
Máte-li čas od času problémy s druhými lidmi, může za to
Vaše snaha o dominanci (o výhru) v komunikaci. Názorová
rozdílnost, ke které v komunikaci s Vámi často dochází, slouží k
tomu, aby se vyjasnil poměr sil. Aniž byste to měl/a v úmyslu,
vyvoláváte v partnerovi v komunikaci pocit, že Vám vůbec nezáleží
na jeho názoru.
44
Typ C: Kultura rozhovoru nade vše
Hravě se Vám daří v komunikaci s druhými produktivní
výměna myšlenek a pocitů, jste schopen/a dosahovat jednoty
náhledu na věc, jednoty názorů. Máte vynikající schopnost dostat se
k jádru věci a problém vyřešit. V diskusích se držíte cíle a
nezraňujete jiné. Když je potřeba, dokážete být i dostatečně
flexibilní a revidovat svůj názor.
Mimika – druhy neverbálního sdělování
Vyhodnoťte mimické projevy, přiřaďte jednotlivým
fotografiím odpovídající pocit:
1 2 3 4 5 6
1 – Štěstí
2 – Překvapení
3 – Strach
4 – Zloba
5 – Spokojenost
6 – Smutek
45
Cvičení řečnických dovedností
Slovní zásoba
Uveďte co nejvíce synonym k následujícím slovům:
- výborný
- praktický
- zvláštní
- moderní
- pěkný
Přirovnání, která by vedla k lepšímu pochopení:
- Dobrý jako...................................
- Velký jako ...................................
- Nezbytný jako .............................
- Nebezpečný jako .........................
- Milý jako .....................................
- Mírný jako ..................................
- Divoký jako .................................
- Příjemný jako ..............................
46
Hledání českých ekvivalentů:
- systematický ....................................
- regulérně .........................................
- extrémně ..........................................
- gradace ..........................................
- agresivita .......................................
- optimální ........................................
- elementární ....................................
- schéma ...........................................
- komplexní ......................................
47
Umění naslouchat
Na každou otázku odpovězte zaškrtnutím ANO nebo NE.
Pokuste se odhadnout, jak reagujete obvykle, ve většině situací.
1. Myslíte asi čtyřikrát rychleji, než jak se běžně mluví. Využíváte tento nadbytek času k tomu, abyste přemýšlel/a o jiných věcech, zatímco sledujete konverzaci?
Ano Ne
2. Když někdo hovoří, věnujete pozornost spíše faktům než celkové myšlence, kterou Vám chce sdělit?
Ano Ne
3. Vyhýbáte se naslouchat věcem, o nichž cítíte, že pro Vás budou příliš obtížně pochopitelné?
Ano Ne
4. Můžete posoudit podle vzhledu a způsobu řeči mluvčího, že to, co řekne, nebude nijak důležité?
Ano Ne
5. Když k Vám někdo hovoří, snažíte se ho přesvědčit, že mu pozorně nasloucháte, i když tomu tak není?
Ano Ne
6. Jste zaujat/a proti některým slovům a větám natolik, že nejste schopen/schopna objektivně naslouchat?
Ano Ne
7. Zabýváte se v duchu jinými věcmi, když se domníváte, že mluvčí nemůže říci nic zvlášť zajímavého?
Ano Ne
7. Zabýváte se v duchu jinými věcmi, když se domníváte, že mluvčí nemůže říci nic zvlášť zajímavého?
Ano Ne
9. Uvede-li Vás do rozpaků nebo Vás popudí to, co mluvčí říká, snažíte se problém vyřešit tím, že ho přerušíte (nebo nad tím okamžitě přemýšlíte)?
Ano Ne
48
Vyhodnocení testu:
Sečtěte všechna NE. Čím více odpovědí NE, tím jste lepší
posluchač (naslouchač).
Čím více odpovědí ANO, tím více chyb v naslouchání děláte
(každá položka představuje chybu v naslouchání).
Pozor! Dokonalý naslouchač je jen výjimečný, test obsahuje
běžné komunikační chyby. Máte-li výsledek 9 NE, pak jste buď takto
výjimečný člověk, nebo nejste k sobě objektivní a idealizujete se.
Vynikající je výsledek 7– 8 NE.
V opačném případě, kdy výsledek je 1–2, jste buď velmi
chybující posluchač a uvědomění svých nedostatků a konkrétních
chyb Vám dává možnost se zdokonalovat v naslouchání, nebo jste k
sobě hyperkritičtí.
Výsledek 4–6 NE znamená, že jste na tom s nasloucháním
podobně jako většina lidí.
49
5 Použitá a doporučená literatura Bečvářová, I., Humlerová, V.: Prezentační a komunikační
dovednosti, Č. Budějovice 2003
Janoušek, J.: Verbální komunikace a lidská psychika. Praha,
Portál 2007.
Křivohlavý, J.: Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha,
Svoboda 1988.
Kohout, J.: Rétorika. Umění mluvit a jednat s lidmi. Praha,
Management Press 1995.
Mikuláštík, M.: Komunikační dovednosti v praxi. Praha,
Grada 2003.
Paulík, K.: Psychologické základy lidské komunikace,
Ostrava 2007
Schultz von Thun, F.: Jak spolu komunikujeme?
Překonávání nesnází při dorozumívání. Praha, Grada 2006.
Vališová, A.: Komunikace a vzájemné porozumění. Hry pro
dospívající. Praha, Grada 2005.
Vybíral, Z.: Psychologie komunikace. Praha, Portál 2006.
50
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………………...
© JOB ASISTENT s.r.o.