21.4.13 b_9_Tao biologie

www.baraka.cz/Baraka/b_9/b_9_tao_biologie.html 1/13

Home

Psi vědí, kdy jejichpáníčkové přijdoudomů

Dotknout se Bohahudbou

Tao biologie

Specifické rysytaoismu

Vždy mne zajímalyzvuky

Pátrání po dokonaléharmonii

Zen v současné Číně

Čínská "sekta" FalunKung

Všechno zpívá

Kniha proměn

Počátky čínskérituální hudby

I-ťing jako lunárníkalendář

Jídlo je náš nejlepšípřítel

Zjišťování vitalitystromů

Pět prvků (dřevo,oheň, země, kov,voda)

Přednáška o ničem

Čtyři minuty třicet třivteřiny

Čínská hudba

Zázrak přírodníholéčitelství - čínskékoule

Čínský horoskop

Ram Dass – guru pomrtvici

Čína (za párdesetiletí) na špicipelotonu?

Dech minulosti

Terence McKenna o I-ťingu

Číslo 9 hledej

Zdeněk Neubauer

Tao biologie

Můj příspěvek je pokusem o přenos toho, co popsal Fritjof Capra ve své knize Taofyziky, do říše biologie. Zaměřuji se přitom výhradně na taoistický způsob myšlení aponechávám stranou ostatní mýtické představy a náboženské postoje Dálnéhovýchodu. Chci ukázat, že v rámci nového paradigmatu má biologie ke kvantové fyzicemnohem blíže, než se má obecně zato.

Navrhovaný přístup nesleduje systémovou teorii v biologii, doporučovanou v Caprověknize Bod obratu (The Turning Point). Jakkoli se často liší od Sheldrakeovy teoriemorfogenetických polí, pohybuje se paralelně s jeho myšlením a je otevřen syntezi. Jakpro můj, tak pro Sheldrakeův přístup vytváří vhodné filosofické pozadí Bohmovaontologie implikátního řádu. Taoistické paradigma biologie lze vyjádřit v bohmovskýchpojmech.

Tao vědy

Nejsem ani sinolog, ani orientalista, mé – v tomto ohledu laické – chápánítaoismu vychází z intuice, že čínský výraz Tao může být chápán jakoprostor: ves pojeních typu "Tao něčeho" (fyziky, biologie, psychologie,vědy atp.) chápu Tao jako princip "prostoření", tj. otevírání prostoru prototo "něco", prostoru poskytujícího místo pro daný způsob existence. Taojako takové, bez dalšího určení, chápu jako předpoklad vyvstávání doexistence, jako uskutečňující se děj.

Abych to blíže vysvětlil, použiji nejprve geometrické metafory prostoru navědu obecně – metafory "epistemologický prostor". Pomůže nám rozlišitnové paradigma vědy od vědy tradiční. Uvidíme, že rozdíl tkví předevšímv tom, o co oběma poznávacím přístupům ve skutečnosti jde.

Tradiční vědecké poznání spočívá v promítání všech zkoumaných jevů dospolečného mechanického prostoru – prostoru fungování a existencemechanismů (tj. jsoucen podobných zařízením či strojům vyrobenýchčlověkem). Uvidíme, že mechanický prostor není prostorem v pravémslova smyslu, slouží spíše jako trojrozměrná obrazovaka, na kterou sepromítá veškerá skutečnost. Výsledný průmět či mapa předstírá úplnost,tváří se, že vše bez výjimky na ní nachází své místo, přestože nabízíprostor vhodný jen pro mechanomorfní věci. Proto vposledku každáotázka tradiční vědy zní: "Jaký je mechanismus toho nebo onoho?"Úspěšné mapování se považuje za vědecké vysvětlení.

Jak mapa, tak mapovací postup jsou bytostnou součástí obecnéhoparadigmatu tradiční vědy. Zvláštní odvětví se mohou v konkrétníchmapovacích postupech lišit, nakonec však všechny průměty musízapadnout do jediného obecného schématu – vejít se na projekční plátnomechanomorfní skutečnosti.

Vědci mají navíc sklon zaměňovat mapu za území a vydávat území zavšechno, co existuje. Čas od času je nutné celý průmět přemapovat, buďproto, že něco nesedí a postupně to začne být příliš nápadné, takže tonelze "retušovat", nebo protože se mapa skutečnosti vědeckého výkladusvěta stává postupně – právě díky různým retuším – příliš nepřehlednou.Někdy si to vynutí dokonce i změnu vlastní projekční metody. Takovouudálost označujeme spolu s T.S. Kuhnem za "změnu paradigmatu" neboliza "koperníkovský obrat" či "vědeckou revoluci". Meta-paradigma, tj.paradigma tradiční vědy, určující styl vědeckosti a kritéria jsoucnosti,obvykle zůstává nezměněno, byť ne nedotčeno.

21.4.13 b_9_Tao biologie

www.baraka.cz/Baraka/b_9/b_9_tao_biologie.html 2/13

Metaparadigma nevzniká díky omylům vědeckého poznání, ale protožekoření v samotné povaze skutečnosti. Tento názor se postupně prosazujenejen mezi filosofy, ale i mezi samotnými vědci. Opuštění ideálu jediného avýlučného paradigmatu, které nepřipouští alternativní chápání a přístupy,otřásá i samotným základem metaparadigmatu – paradigmatu tradičnívědy jako takové.

Nové metaparadigma, tj. nový styl vědeckého poznání, bude zřejměvypadat odlišně. Odpoutá se od požadavku jednotného přístupu, kam musívše zapadat, tj. zřekne se jednotné poznávací metody, která neberev potaz svébytnost toho, co poznává. Tím překoná předpokladuniverzálního mechanického prostoru, tzv. objektivní reality, v níž se musívyskytovat vše jsoucí, a to bez ohledu na svou povahu – ať jde očástice, organismy, hvězdy, čísla, algoritmy nebo myšlenky. Novývědecký přístup by měl především hledat pro každý způsob existencevhodný epistemologický prostor. Z perspektivy takového prostoru sestudovaný fenomén nejeví ochuzený či přímo zmrzačený, nýbrž vystupujev ní jako celistvý. Odpovídající epistemologický prostor umožňuje takovýprůmět, při kterém poznatelnost dané věci nebyla vykoupena ztrátoujejích bytostných rysů. A to jsou ty, na základě kterých dané věcipřirozeně rozumíme, jimiž nás zaujala jako předmět hodný vědeckéhozkoumání.

V rámci metaparadigmatu nové vědy proto neexistuje něco takového jakopostulát "materiální jednota světa", ale ani žádný vědecký světový názor,byť jakkoli módní, moderní, neřkuli postmoderní. Každá přiměřenáepistemologická perspektiva (poznávací výhled) totiž otevírá jiné rozměryskutečnosti. Tím zjednává přístup k přirozenému prostoru, rozumí sepřirozenému pro daný typ poznávané skutečnosti. Jeho povaha, kterév rámci naší metafory budeme říkat geometrie (případně topologie, metrikači gramatika), představuje teoretický základ paradigmatu toho kteréhovědeckého zaměření.

Nové metaparadigma vyzývá vědu k pluralitě, k hledání stále novéhoepistemologického prostoru, vyžadujícího specifické teorie čili způsobymapování. Objev takového prostoru a vypracování jeho geometrie bychommohli nazvat pochopením. Pochopení se liší od pouhého výkladu, který jecílem tradiční vědy, přesvědčené, že její výklad jsoucno vyčerpává. (Ažv naší době znejistěla natolik, že mluví spíše o modelech než o výkladecha vysvětleních!) Pochopení čili otevření příslušného epistemologickéhoprostoru zároveň otevírá našemu poznání cestu ke skutečnému vědění,které se nezastaví u průmětů, ale proniká s jejich pomocí přímo do světa,v němž jsou studovaná jsoucna doma, do míst jejich vlastního pobytu.

To nazývám "Tao vědy". Poznání zaměřené na Tao hledá a otevírápřirozené prostory, které však nejsou cílem, nýbrž cestou k věci samé,cestou na zkušenou, do světů obydlených jsoucny či bytostmi, které jsmesi zamilovali: do světa geometrie, čísel, hvězd, virů, hudby, jazyka,symbolů, Řeků, islámu atp. Poznání cestou pochopení už není vázánoobjektivním odstupem a omezeno na pouhé jevy, je spojeno s chápajícímpřístupem, vyzývajícím k podílu na existenci toho, co poznáváme. Zde senám věci už nejen jeví, ale přímo zjevují: sdílíme jejich svět a stýkáme sepřímo s jeho obyvateli.

Takový vstup do světa je jakýmsi zasvěcením. (Věda pěstovanátaoisticky není sama mystikou, ale k mystice přirozeně vede, protože jeduchovní cestou lásky, nikoli zvědavosti. Za mystické prvky svého zájmuse vědec tedy nemusí stydět – ani před sebou, ani před druhými.)

21.4.13 b_9_Tao biologie

www.baraka.cz/Baraka/b_9/b_9_tao_biologie.html 3/13

Zasvěcení je vyšším stupněm vědění než pochopení: je předpokladem aprvním krokem k ekologii (oio-logia, domácí řád) příslušného světa.Ekologie není zkoumavým poznáním zevně, ale partnerským soubytímzevnitř. Je účastí na příslušném způsobu existence (biologické,matematické, ideální atp.), účatí, která nezkoumá věci, nýbrž svět,v němž tyto věci existují. Se jsoucny samotnými se setkává v úctě arespektu, ve snaze si s nimi rozumět. Taoistický poznávací vztah směřujek otevření se vůči prostoru určitého světa jakožto svébytnému rozměru čiřádu skutečnosti.

V tomto smyslu existuje Tao biologie stejně jako Tao fyziky a Tao jakékolijiné oblasti skutečnosti. Taoistický přístup poukazuje ke vzdálenýmsvětům, rozprostírajícím se s jejich vlastní prostorovostí. Vzdálenost,nezvyklost, neslýchanost, nezařaditelnost do naší vlastní zkušenosti činenahlédnutelnost jejich vztahu k jiným světům není argumentem. Novávědeckost se již nepotřebuje ohrazovat ignorováním či popíránímnadpřirozeného nebo nevysvětlitelného, hájit svou vědeckost tabuismem,strachem a nedůvěrou vůči jiným oblastem zkušenosti. Rozlišování mezimapami a teritorii i mezi různými způsoby bytí nepopírá racionalitu, nýbrž jizušlechťuje a prohlubuje směrem k moudrosti. Respektování hranic světůa ctění odlišností zároveň pěstují respekt a úctu k tajemství.

Obecné pojetí prostoru

Klíčovým slovem je nám "prostor". Abychom pochopili, co to prostor je,musíme překročit navyklý význam tohoto pojmu. Je třeba se zbavitnávyku redukovat přirozenou zkušenost prostoru na jeho jistouformalizující abstrakci, totiž na absolutní prostor klasické geometrie a jejímechanistickou odvozeninu – metrický prostor newtonovské fyziky,chápaný jako prázdná nádrž na hmotné objekty.

Původní zkušenost prostoru však absolutní prostor – prostor netečný kesvému obsahu – nezná. Přirozený prostor je bytostně relativní. Je toprostor vztažený k něčemu, prostor pro něco. Svět přírody byl prvotněpojímán jako možnost, potencialita, příležitost a spontaneita, jehoprostor, respektive místo zakládalo možnost svobody, nezávislosti atvořivosti.

Pokusme se tedy o definici: prostor je to, co poskytuje místo, tj. dávápříležitost ke vzniku a k existenci. ("Transpersonální konference miposkytla vhodný prostor, abych předložil své myšlenky světovémupubliku.")

Jakákoli činnost vyžaduje prostor spontaneity a svobody při rozhodování.Tento prostor zároveň zužuje alternativy a možnosti, klade činnosti jistáomezení. Meze, určující pravidla hry, jsou projevem geometrie danéhoprostoru. Představují nejen omezení, ale zakládají přitom i spolehlivost:zajišťují, že učiním-li to-a-to, způsobím také to-a-ono, aniž bych to muselzvlášť ověřit. Taoistické umění spočívá ve schopnosti správně používatobého: svobody i spolehlivosti.

Přesně k tomu poukazují všechna ta známá taoistická přirovnání k prázdnua k nicotě. Základní význam čínského slova Tao je sice "cesta", ale hnedna počátku kanonické knihy Tao-te-ting se nám dostává varování, že Taoneznamená určitou cestu: Tao je spíše tím, co cestu otevírá, tj. dáváprůchod všemu konání, teré je v souladu s jeho pohybem. Činnost, jež jezcela přirozená, se děje "po proudu", zapadá do prostoru dění, kterým jeTao. Taková činnost se nesetkává s odporem, nemusí vynakládat žádnousílu – není "úsilím", Konání v řádu Taa je oním "ne-konáním" (čínsky wu-

21.4.13 b_9_Tao biologie

www.baraka.cz/Baraka/b_9/b_9_tao_biologie.html 4/13

wei), o němž se v Tao-te-ting hovoří (a zřejmě odpovídá not-doig, jemužučil Carlose Castanedu Don Juan).

Uvědomme si v této souvislosti, že mechanický prostor klasické fyziky jespíše parodií opravdového prostoru, neboť doslova trpí nedostatkemprostoru! To platí hned v dvojím smyslu. Za prvé: determinismusmechanistického pojetí neposkytuje místo pro výběr, a za druhé: cokoli,co se v tomto prostoru děje, zabírá místo a musí o ně soupeřit, dokudnení samo mechanicky vytlačeno něčím jiným (pře-místěno).

V prostoru, kam klasická věda chtěla umístit úplně všechno, co existuje,není dost místa! Nejde totiž o skutečný prostor, nýbrž o jakésitrojrozměrné projekční plátno či obrazovku na speciální druh projekce –mechanickou explikaci. Odpovídá přesně stěně v Platónově jeskyni stínů,jejímž zajatcům se zjevují pouhé plošné stíny. (Ne nadarmo se obrazovceříká "stínítko".)

Politováníhodně chudý je také jiný prostor klasické vědy: světdarwinistické evoluce druhů přirozeným výběrem. Je příznačné, že proDarwina byl nedostatek příležitosti k existenci – tedy místa k bytí – vlastníhnací silou evoluce. Z důvodu této doslovně bytostné nepřítomnosti Taaústí Darwinova teorie příznačně v násilnickou představu boje o život.

A tak jsou obě určující paradigmata tradiční vědy – newtonovskámechanika ve fyzice a darwinistický evolucionismus v biologii, přestožejsou na první pohled o něčem jiném, v zásadě plodem téže ontologickéubohosti novověkého vědeckého pohledu na skutečnost jako na světuzavřený do svěrací kazajky deterministického pseudoprostoru. Jestližepro Newtona je kruhová dráha Země kolem Slunce výslednicí dvousoupeřících sil (momentu hybnosti a sluneční přitažlivosti), pak zdezdánlivě objektivním matematickým popisem prosvítá opět násilnickýpodtext. Tuto mentalitu, na hony vzdálenou spiritualitě taoistické,vyjadřuje už sám ústřední pojem síly: "Těleso setrvává v klidu neborovnoměrném přímočarém pohybu, dokud není vnějšími silami přinucenotento stav pozměnit." (první Newtonův zákon)

Obrazu Taa se svým způsobem přibližuje teorie Einsteinova. Podle ní neníZemě přetahováno, ale pohybuje se po tzv. geodetické křivce, tj.nejpřirozenější dráze skrze časoprostorové kontinuum zakřivenésamotnými tělesy. Ani zde už není absolutní prostor, lhostejný ke svémuobsahu. Relativistický prostor je měkčí, ústupnější, protože mění svougeometrii ve vztahu k tomu, co obsahuje. A to, co se v něm vyskytuje čiodehrává, je výrazem vlastního "prostoření": hmotná tělesa jsou samazakřiveninami prostoru, jejich vzájemná působení jsou zprostředkovánagravitačními vlnami – chvěním samotného prostoru, tj. šířícími se změnamilokální geometrie. To vše je jistě taoismu blízké. Ale ani Einsteinovočasoprostorové kontinuum nepředstavuje plnohodnotný prostor, neboťdějům, které se v něm odehrávají, nenabízí alternativy: Einsteinův svět jestejně deterministický jako svět klasický – celá budoucnost společněs minulostí jsou už dány. Na relativistickou fyziku lze tudíž pohlížet jako napřeklad tradiční fyziky do taoistického jazyka. Zmizely pojmy navozujícínásilnické představy, ontologická bída trvá.

Novověká násilnická mentalita Západu a jeho hokynářský vztah keskutečnosit se projevily i v oblasti sociálních věd. Darwinistické přeestavě

21.4.13 b_9_Tao biologie

www.baraka.cz/Baraka/b_9/b_9_tao_biologie.html 5/13

boje o život jako hybné síly biologického ývovje odpovídá marxisticképojetí třídního boje jako hybné síly dějinného pokroku. A to nejenmetaforicky: Darwin sám převzal svou myšlenku z Malthusovy sociálníterorie, rovněž založené na představě zásadního nedostatku existenčníchpříležitostí – v tomto případě jídla a místa. To byla ovšem jen jináprojekce ontologické bídy tradičního vědeckého metaparadigmatu.Ostatně nedlouho předtím, než se taková ontologie zabydlela ve fyzice,se objevuje Hobbesovo pojetí lidské společnosti jako bellum omniumcontra omnes (války všech proti všem).

Nejnovějším výhonkem tohoto pojetí skutečnosti je pojem "sobeckéhogenu": dědičný potenciál organismu je líčen jako pragmaticky spojenýgang banditů v křehké rovnováze závislé na bezprostředním zisku. Nejde ožádné výstřelky: z těchto kvazimýtických představ vycházejí dnes vážněmíněné a hluboce vypracované sociobiologické a neodarwinistické teorie,které poskytují základní rámec téměř veškerému současnému biologickémumyšlení.

Je příznačné, že tyto teorie trpí dvěma zásadními a ne překonatelnýmiproblémy: z pohledu na evoluci jako na soutěž sobeckých genů zůstávávznik těla a sexuality stejnou záhadou. Viděno z duchovní perspektivy tozřejmě není náhoda. Uvidíme, že tělesnost je přímo projevem Taa biologie.

V nepřítomnosti Taa se na mapě objektivní reality jeví skutečnost jakopustá země artušovských legend: království vydané napospas slepénáhodě a slepé nutnosti, svět, ve kteém platí jen hrubá síla a účinné jetoliko násilí, království temnot pod vládou bezohledného sobectví, kdejedinou mírou bytí je množství. Svět, kde život spočívá v pouhémrozmnožování sebe sama, přesněji v replikaci a šíření informace o soběsamém, neboť tělesnost a láska jsou nepochopitelnými, nemístnými,okrajovými jevy. Život, jehož smyslem je boj o holou existenci a soutěž opřežití na úkor druhých, je však jen vegetováním. Ve světě tradiční vědypro nic jiného nezbývá místo.

Mechanistické výklady ortodoxní neodarwinistické biologie jsousamozřejmě částečně platné a oprávněné, do té míry, v jaké se životpodílí na mechanickém řádu skutečnosti jako na své okrajové podmínce.Ztotožníme-li však život sám s tímto průmětem do mechanickéhoprostoru, tedy s jeho banální, bezvýznamnou stránkou, dostáváme siluetypodobné duchům, kterým chybí všechny rysy a vlastnosti životncíhprojevů. Jako vědci musíme přehlížet všechny rozměry krásy, významu,smyslu, tvořivosti atp., vše, co dělá z živého živé. Život mámevysvětlovat tak, že jej od-vysvětlíme: zbudou molekulární interakce,regulační oběhy, nukleové kyseliny a diferenční replikace genů. Vevědeckém obraze světa zkrátka není místo pro život, natož pro ducha,protože postrádají Tao, tj. přirozený prostor.

V přirozeném prostoru je naproti tomu místa dost. Prostor, jak jsme řekli,je původně to, co místo dává: to, co se v něm děje, místo zaujímá, alenezabírá. Přirozený prostor není proto svým obsahem omezován, nýbržotevírán. Právě v tom spočívá jeho přirozenost! Vždyť přirozenost,natura, znamená doslova "to, co se zrodí". Vše, co se na nějakém místěvyskytuje, zároveň něčemu místo dává: každá existence je příležitostí kevzniku něčeho dalšího. A tak každá událost vzniku jako uskutečněníněkteré z virtuálních možností prostoru je nejen skutečná, nýbrž je samaskutečností, a tedy svébytným prostorem, jakýmsi nad-prostorem čimeta-prostorem.

Jsem přesvědčen, že Tao je označením právě pro toto tajemství

21.4.13 b_9_Tao biologie

www.baraka.cz/Baraka/b_9/b_9_tao_biologie.html 6/13

přirozenosti, pro schopnost přírody neustále přesahovat a překračovatsamu sebe (transcendovat). V tom je sama příroda "nad-přirozená"(metafyzická). Tato její zázračná povaha však přitom odpovídá přirozené,každodenní, běžné vnitřní zkušenosti.

Transcendující povahu přirozeného prostoru je možné popsat nanázorných příkladech i zevně. Dejme tomu odborný jazyk chemie jenepochybně zcela okrajovou složkou řeči. Z celého lingvistického prostorupřirozeného jazyka zaujímá jen velmi chudou a zuboženou oblast, zcelazbavenou tvárnosti, bohatství a květnatosti přirozené mluvy a tvůrčímohutnosti básnického a literárního stylu. A přece nepředstavuje pouhýjazykový podprostor, který je nutně chudší než celý jazyk. Omezenívýrazových možností totiž poskytlo chemickému jazyku neomezenoutvůrčí názvoslovnou kombinatoriku. Rozevřel se zcela nový prostor,přirozenému jazyku jako takovému naprosto nepřístupný: prostorchemické terminologie. Říká se, že dnešní angličtina obsahuje asi sto tisícslov, z nichž deset tisíc tvoří vlastní thesaurus – a zbylých devadesáttisích je chemické názvosloví. Totéž ovšem platí i pro jiné odbornésubjazyky, užívané v matematice, v právech atd. Tyto zdánlivěnenápadné subjazyky představují ve skutečnosti lingvistické hyper-prostory!

Podobný příklad poskytuje organická chemie: ježto je de facto založenana chemismu jediného prvku – uhlíku, představuje stěží jedno procentoz celkového chemismu. Organická chemie je nesrovnatelně bohatší nežchemie anorganická. A přesně totéž se opakuje na nové úrovni: biochemieje pouhá část organochemického prostoru má tolik možností, že vytvořilatak bohatý prostor, aby jej mohl osídlit život.

Do rigidního a hotového pseudoprostoru objektivní reality, do něhož setradiční metaparadigma rozhodlo všechno umísti, se naproti tomu životnevejde. Je v něm místo nanejvýš pro umělá, druhotná jsoucna, a toještě v omezeném množství. Pro přirozená jesoucna – tj. taková, jejichžbytí spočívá v tvůrčí sebeproměně – tady není místo vůbec. Pokusíem-lise přesto do této ploché mapy vtěsnat něco skutečně smysluplného,nutně se to rozpadne. Dojde k nepřirozené fragmentaci skutečnosti, nakterou poukazuje David Bohm. Mechanický prostor – včetně svýchmnohorozměrných formálních reprezentací, tak zvaných fázovýchprostorů – prostě nezná Tao. Je to prostor pouhých statických projekcí,nikoli prostor tvořivého vývoje.

Tao jako rozvíjení významu

V rámci Bohmova myšlení lze Tao chápat jako prostor rozvíjejícího sevýznamu. Proces přirozeného rozvíjení je relevantní – tedy smysluplný asoudržný nebo souvislý (koherentní). Toto přirozené rozvíjení odpovídápřirozenosti živých bytostí. Je zjevováním, nikoli fragmentací, ježodpovídá explikaci umělé a svévolné.

Tak například Caprovo "Tao fyziky" je rozvíjením implikátního řádu doprostoru, který lze označit jako kvantový řád skutečnosti. Hlavnímposláním našich nynějších úvah je poukázat, že vedle kvantového řádu jezde ještě jiný řád skutečnosti, řád biologický, řád rozvíjejícího sebioprostoru – Tao biologie, odlišné od Taa fyziky. V úvahách o jejichvzájemném vztahu narazíme ještě na jakýsi třetí druh: Tao chaosu.

21.4.13 b_9_Tao biologie

www.baraka.cz/Baraka/b_9/b_9_tao_biologie.html 7/13

Tao života rozvíjí význam zvláštním způsobem: skrze ztělesnění(incarnation). Prostorem inkarnačního rozvíjení významu je živá hmota.Tady leží hlavní rozdíl mezi naším chápáním života a systémovou teorií,k níž se hlásí F. Capra. Ve světle našeho pohledu nelze život redukovat navztahy mezi hmotnými součástmi soustav, kde hmotné části by bylymyšleny jako kusy obyčejné, neorganizované látky. Živá hmota, na rozdílod hmoty neživé, není pouhým materiálem, vnitřně tíhne ke konečnosti,vytváří individualizovanou tělesnost, a přestavuje tak autonomní prostorvyznačující se zvláštní, organickou geometrií.

Je omyl ztotožňovat otázku vztahu mysli a těla s problémem duch versushmota. Živé útvary nejsou komplexními systém hmoty neživé, nedají setudíž pochopit pomocí tradičních fragmentující newtonovské geometrie.Jsou jednotným způsobem rozvíjení významu z implikátního řádu hmoty –"organickou cestou explikace", kterou zde nazýváme Tao biologie. Živéútvary lze pak považovat ze svého druhu makroskopické kvantovéobjekty. Kvantový řád skutečnosti tu není "zašuměn" jako v neuspořádané hmotě neživé: živá hmota není shlukem svých součástí,je to hmota organizovaná a její struktura je budovaná řízeně, doslovaatom po atomu. Pokud je takový atomistický způsob vyjadřování vůbecna místě,: ve skutečnosti se totiž živé útvary vynořují z mračenpravděpodobnostních rozložení výskytu elektronů. V tělesnýchstrukturách jsou takové kvantové děje obrovsky, ale řízeně zesílenynatolik, že jsou s to zasahovat do dějů na makroskopické úrovni. Činí takna vnímaných místech a v rozhodujících okamžicích. Tak určují vývojchaotických procesů v živém těle (difúzi, gradienty, krystalizaci.Polymeraci, konstrakci apod.). Principy kvantové mechaniky nejsouv živých soustavách věcí statistického chaosu jako v anorganické hmotě,ani nejsou trpně unášeny turbulencí. Díky své kvantové povaze – pole akvantový potenciál apod. – se vyznačují globalitou, vztahem k možnostema okolnostem a nespojitostí svých projevů. Tyto magické vlastnostipřenášejí na vyšší úroveň. Chaotické procesy jsou rafinovaně regulovány,modulovány a navzájem uváděny v soulad.

Chaotický řád skutečnosti: Tao = Chao

Chaos tak umožňuje zesílení kvantových dějů do viditelného a konkrétníhosvěta. Vedle řádu kvantového je chaos dalším nemechanickým řádemskutečnosti.

Požáry, povodně, vichřice nebo laviny jsou typické elementární příkladychaotického chování. Chaotické chování však mohou vykazovat i takjednoduché události, jako je kapající vodovodní kohoutek či dokoncepohyb kulečníkové koule – obligátní model klasické mechaniky – vezmeme-li do úvahy tření. Jejich chování nelze předvídat, protože jsou nekonečněcitlivé k počátečním podmínkám v určitých stadiích ke všem dalšímvnějším vlivům. V takovém systému může i sebenepatrnější odchylka véstk nedozírným následkům. Pro chaotický řád skutečnosti neplatí klasickýprinci "příčina = následek".

Vedle kvantové neurčitosti otřásl deterministickými představami oskutečnosti také objev nevypočitatelnosti chaotického řádu. Sen tradičnívědy o předpovídání a řízení budoucnosti se s konečnou platnostírozplynul. To názorně vyjadřuje známý příměr "efektu motýlího křídla",jehož mávnutí - v pravý okamžik na pravém místě v Evropě – může mít,za řadu měsíců, rozhodující dopad na vývoj hurikánů nad středníAmerikou.

Přesně takto nám bývá líčena cesta Taa – jako ne-konání (wu-wei) .

21.4.13 b_9_Tao biologie

www.baraka.cz/Baraka/b_9/b_9_tao_biologie.html 8/13

Chaotické chování dává průchod uplatnění taoistické ctnosti – te. Te jeusměrňována žádoucím směrem – bez nátlaku, bez viditelné námahy, jendíky jemným dotekům. Je příznačné, že taoistické představ, na jejichžplodnost pro kvantový řád poukázal F. Capra, se nabízejí jako stejněpřiměřené řádu chaotickému. Vřele doporučuji knihu Griggse a PeatseTurbulentní zrcadlo (The Turbulent Mirror, Harper and Row, N.Y. 1990)jako dplňující protějšek ke Caprově Tau fyziky.

A tak nejen v mikrostruktuře hmoty, nýbrž i v jejím makroskopickémchování se zračí povaha Taa, jehož cestu sleduje příroda, kdykoli nenísevřena do svěrací kazajky definovaných experimentálních podmínek.Přírodní procesy se vůbec pramálo podobají svým mechanickým modelům.Nejnápadnější je tato odlišnost právě u biologických jevů, které nejsou anielementární, ani živelné, nýbrž živé.

Současné vědecké pojetí chaosu míní ovšem něco zcela jiného nežnaprostý nepořádek a zmatek. Moderní věda hovoří přímo o "řádu chaosu".Tento zdánlivý protimluv je základem teorie deterministického chaosu. Tímnemá být řečeno, že chaos ve vědeckém slova smyslu nemá nicspolečného s tím, co obyčejně slovy "chaos" nebo "chaotický" myslíme. Iv dnešní vědě zůstává chaos něčím bytostně nevypočitatelným:vyznačuje se neuspořádaností ve smyslu vzájemné polohy a pohybujednotlivých částí – částí v klasickém, fyzickém systému. Rozvojchaotických procesů má sklon opakovaně zaujímat jisté vzorce chování čistrukturovanosti, které sice nejsou nikdy stejné, jejich celková podoba jevšak charakteristická a dobře rozpoznatelná: příkladem jsou Prigoginovydisipativní struktury (plamen) nebo výsledek difúzních procesů (sněhovávločka). Není to řád příčinnosti na úrovni drah a interakcí, ale řádpodobnosti na úrovni forem a tvarů.

Analogicky ke světu Taa fyziky, obydleném podivnými vlno-částicemi apoli, ve kterém se odehrávají nepředvídatelné kvantové události, existujetudíž také Tao chaosu: jeho pohyb otevírá (rozvíjí, explikuje, vytváří)svět turbulentních proudů a zmatených pohybů a jeho prostor je plnýatraktorů, zpětných vazeb apod. Geometrie takového prostoru zahrnujevětvící se geodetické křivky: dráhy ve fázovém prostoru přirozenýchchaotických systémů (nezaměňovat s jejich matematickými modely!)obsahují totiž množství tzv. bifurkačních bodů – rozcestí, na nichž i zcelanepatrné, zanedbatelně malé odchylky rozhodují mezi dvěma směrydalšího vývoje, jež se mohou zásadně lišit. (Vzpomeňme Borgesovy"zahrady, v nichž se cestičky rozvětvují"!) Přitom – a to je třeba zdůraznit– jsou obě alternativy přirozeným pokračováním v původním směru.K ovlivnění toho, kterým směrem se systém bude vyvíjet, není zapotřebížádného konečně velikého fyzikálního působení. Takový vliv není totižvposledku žádná fyzická, měřitelná síla, protože její intenzita se můžeblížit nule. Jde spíše o sílu duchovní, spirituální. (Spiritus znamená dech:jemné dechnutí či nepatrný závan – vzpomeňme motýlího křídla – stačík rozhodnutí, působení, vládnutí. Víme-li ovšem, kdy, kde a jak.)

V tomto řídícím vánku rozpoznáme ovšem opět Tao, na které je tak možnopohlížet jako na duchovní rozměr skutečnosti. Chaotické chováníposkytuje prostor pro taoistické jednání: dává místo pro skutečnározhodnutí. Stavový prostor chaotického chování dynamických soustavpředstavuje pravý prostor Taa chaosu.

Ve středověké latině nacházíme vedle běžného chaos rovněž jeholatinizovanou podobu: chao. Naše postřehy lze pak shrnout dojednoduché formule: CHAO = TAO.

21.4.13 b_9_Tao biologie

www.baraka.cz/Baraka/b_9/b_9_tao_biologie.html 9/13

Filologa nepřekvapí, že má chaos něco společného s prostorem. Řeckéchaos totiž původně znamenalo "propast". Chaos pochází ze sloveskachaskó – "široce rozevírat ústa, zívat". Existují další dvě příbuzná řeckáslova: chóra – "místo, území, země", a sloveso chóreuein – "ustupovat,dávat průchod, pohybovat se ve vzájemném souladu, tančit" (odtud"choreografie").

Řecká mytologie, odvozující vše z chaosu, chápala svět v jádře podobnějako taoismus. Ale ani křesťanská víra, že na počátku bylo tvůrčí BožíSlovo – logos , si nemusí nutěn protiřečit s řeckou mýtickou kosmogonií,která klade na počátek světa prvotní změtení, tedy chaotický stav(odpovídající i biblickému tohu-va-bohu – "pusto a prázdno", "houšť aspoušť"). Prolog Janova evangelia pouze zdůrazňuje, že každé stvoření másvůj počátek v aktu tvůrčího, odpovědného rozlišení a rozhodnutí,.Ostatně logos kromě jiného znamená také smysluplnou volbu, jež zakládářád. V nejstarším významu znamenal logos prostě "sběr": předpokládá toschopnost shromáždit, co k sobě patří, a oddělit to od ostatního. Tutoschopnost rozlišení dává, jak jsme řekli, te: odpovídá tak tomu, co v Biblivystupuje jako Chokma, šechina – Boží Moudrost.

Život a trojí cesta Taa

Ukázali jsme si, jak Chaos dovoluje Životu čerpat z magické povahykvantového řádu, jež nepodléhá zákonům tradiční fyziky, jako jsou principkauzality či princip lokality, a je spíše geometrické než fyzikální povahy.Proto se v projevech Života uplatňují celistvost a vzájemnostprostorových souvztažností (zdánlivé působení na dálku). Holonomní řádskutečnosti, který se na elementární, kvantové úrovni v zárodku rýsujev chováních Cooperových párů elektronů, v Pauliho principu vzájemnéhovylučování fermionů, v Bose-Einsteinově teorii nerozlišitelnosti bosonůnebo v Bohm-Hileyově představě řídící informační vlny – tzv. kvantovéhopotenciálu při průchodu částice dvěma skulinami, to se ve světle biologieprojevuje v harmonii, kráse a tvořivé spontánnosti v utváření,vlastnostech a chování živých bytostí, pro něž pak trapně postupujeme azbytečně hledáme "fyziologickou podstatu" a "molekulární mechanismy".

Nejde přitom o žádnou spekulaci, nýbrž o konstatování obecně známých,lež urputně přehlížených skutečností. Právě na molekulární úrovni existujenepochybně intimní spojení mezi biologickými a kvantovými jevy. Všichnivědí, avšak skoro nikdo nedocenil, že molekulárně biologické procesy seodehrávají uprostřed kvantového rojení a hemžení částic mikrosvěta a žeodpovídající molekulární mechanismy fungují právě díky této jeho povaze.Tyto molekulární mechanismy, oslavované redukcionisty jako dlouhohledané elementární stroje, rozhodně náležejí spíše ke kvantovému řáduskutečnosti než k mechanickému. Tao fyziky odpovídá rovněž za tvarymakromolekul. Také to, co mechanisticky popisujeme jako jejich zapadánído sebe (princip ozubených kol či líče a zámku), je výsledkem vzájemněorientovaného a vstřícného tance elementárních částic. Současnýbiologický redukcionismus trvá na tom, že všechny vlastnosti živých tělna všech měřítkových úrovních jsou odvoditelné z dějů probíhajících naúrovni živé hmoty. Toto tvrzení je zcela neopodstatnělé a na podporumechanistického paradigmatu je vlastně ani nelze uvádět. To, k čemuukazuje, je ve skutečnosti jeho pravý opak: živý organismus by podleredukcionistického postulátu rostl ze srdce kvantového řádu, a tobezprostředně! Složky oněch údajných molekulárních strojů (např.enzymů) nejsou totiž statistickou výslednicí astronomického počtunezávislých kvantových dějů jako v hmotě neživé.

21.4.13 b_9_Tao biologie

www.baraka.cz/Baraka/b_9/b_9_tao_biologie.html 10/13

Jak jsme řekli, živá hmota je výsledkem spolupráce spřaženýchkvantových událostí zakládajících vnitřní jednotu jejích tělesných projevů,celistvost jejího tělesného vzhledu, souhru proměn a individualitu chování.David Bohm kdysi v mládí ukázal, že k takovému vzájemnému spřeženíobrovského množství elektronů dochází za určitých okolností u tzvelektronového plynu. Tyto útvary, dosahující makroskopických rozměrů,nazval plasmony. Vzpomíná, jak v něm celistvé chování těchtoelektronových rojů vyvolávalo neodolatelný pocit, že jsou živé. Bohmdokázal, že pohyb každého z oněch miliard elektronů, které tvoří plasmon,odráží pohyb všech ostatních. Jeho celistvost nespočívá v lokálníchinterakcích mezi blízkými částicemi, ale v jejich globální, informovanévzájemnosti. Každá částice ví o všech dalších, každou z nich "vnímá". Lzetaké říci, že stav jednoho každého elektronu spočívá v tétoinformovanosti, zakládá jeho vnitřní strukturu či nastavení, a to bezohledu na to, že elektron sám o sobě je bodovou částí bez struktury.V informačním obsahu celku, t.j. v souhrnu vzájemné informovatelnostičástic, lze spatřovat geometrii jejich společného prostoru – v¨nitřnípovahu plasmonu jako jedince.

Zcela obdobně lze popsat chování součástí jakéhokoliv zdravéhobiologického systému, ať už se jedná o makromolekuly a jejichpodjednotky (aktivní místa enzymů nebo smyčky DNA), o buněčnémembrány a jejich struktury (složky jejich dynamického chování), koloniebakterií, roje hmyzu, hejna ryb, mozek (mozková kůra, její vrstvy nastraně jedné a hierarchie oblastí na straně druhé), o sloupce neuronů(tzv. moduly), nebo konečně o jednotlivé mozkové buňky. Všechno, cozevně vystupuje jako součást či složka, se chová podle svého vnitřníhonatavení jako jedinečná reprezentace celku: každý jedinec je místem,v němž je přítomna celá aktuální geometrie. Součinné chování plasmonůlze považtovat za primitivní projev biologické dimenze veškeréskutečnosti. Čeština pro ni má krásný výraz nikoliv "živost" (being alive),jak to tehdy označil Bohm, nýbrž "živelnost".

Živelnost souvisí s implikátní tj. holonomní povahou přirozeného bytí:jsoucna nejsou vedle sebe (jak jsem námi promítána do prostoru), nýbržskrze sebe – jako různé možnosti manifestace celku. Takto jsou myšlenky,znalosti, dovednosti přítomny v naší mysli. Na jejich vyvstávání se vždypodílí celá mysl a v podobě tohoto vyvstání se zračí veškerá zkušenost,celek osobnosti. I myšlení je proto pohybem Taa: vědomí je projevemTaa, jehož te je rozumnost, t.j. logos řízený moudrostí (sófrosyné).

Analogicky si lze představit, že v implikátním řádu skutečnosti je přítomenživot. Zračí se v tradičních živlech – ohni, vzduchu, vodě i zemi(vzpomeňme na krystaly, geologické útvary, kontinenty). Ale, jak jsmeprávě viděli, také v povaze kovů. V Číně, vlasti taoismu, je kov jedníms živlů, zároveň s dřevem, zástupcem organična. Živelným chovánímprosakuje kvantový řád skutečnosti. Plně se však projevuje v řádu života– jako Tao biologie. Zde je náchylnost elementárních částic kekorelovanému chování usměrněna, diferencována a individualizována.

Průběh tohoto zjevení hlubin skutečnosti se opírá o deterministickoupovahu procesů, které spouští a udržuje, a o mechanickou povahuklasických struktur, které buduje. Proto biologická potencialita, implikátněpřítomná ve veškeré hmotě, se nemůže tělesně manifestovat "jen tak",ale jedině skrze živé organismy – struktury, v nichž je uložena zkušenostvěků. (Podobně se elementární částice mohou projevovat jako částicejedině díky příslušným fyzikálním přístrojům, v nichž je ztělesněnoparadigma atomové fyziky.)

21.4.13 b_9_Tao biologie

www.baraka.cz/Baraka/b_9/b_9_tao_biologie.html 11/13

Živelnost jako projev životní dimenze bytí se ovšem zračí předevšímv chaosu – odtud byla již v pradávných dobách vypozorována arozlišena: oheň, voda, vzduch a země jsou názvy pro různé druhychaotických dynamických procesů, vyznačujících se jak svébytností, takbytostnou nevypočitatelností, a tím nebezpečím (str. "živelné" pohromy).Všude,. Kde dochází k vířivému proudění, kde existují zpětné vazbys časovým zpožděním a jiné příčinné nexy v propletené hierarchiivzájemných vlivů, všude tam ustupuje deterministický charakterpřírodních procesů do pozadí. Z vnější uspořádanosti přechází soustavana režim sebeuspořádávání. Výsledkem jsou disipativní struktury – víry arytmy, jejichž autonomní chování a tendence k růstu (díky zesilujícím,autokatalyktickým mechanismům), diferenciaci a ke zvyšování komplexity("řád skrze fluktuace") rovněž připomínají životní procesy, svousebeorganizací organismy.

Tao biologie

Tao biologie, jímž se řídí svět organismů, je však něco kvalitativněvyššího. Živelná spontaneita rozvoje chaotického prostoru se u živýchbytostí děje v rámci tělesnosti: je podřízena informovanému, tvůrčímurozlišování a rozhodování, v němž se zračí i existence nenaplněnýchalternativ. Životní procesy jsou procesy nejen spontánní, tj.nevypočitatelné, nýbrž také otevřené, a to jak dovnitř i vně, vztaženék vlastním stavům a možnostem i k nabídkám okolí. Za jejich schopnostsmysluplné soudržné sebetransformace není odpovědná nějaká další,zvláštní fyzikální síla, jak předpokládali vitalisté, ale je výsledkem te,kterou Aristoteles a podobně i Dreisch označili jako entelechii, Dnesvystupuje pod jmény informace, morfogenetické pole, či formující příčina.

Bioprostor je hyperprostorem prostoru chaosu. Otevírá se na jehodeterministické a mechanické hranici. Jeho geometrie je organizována zapřispění te Života. Te je mohutnost disponující znalostí, schopností,dovedností či mocí působit bez úsilí, jakoby mimoděk, na fyzikálněchemickou a mechanickou kauzalitu, atak ji usměrňovat a řídit. Víme už,že za podmínek chaotického chování je vzájemnost klasických kauzálníchvztahů nesmírně citlivá na jemné dotyky a něžné náznaky. Stačídovednost, ono "know how".

Odkud se však tato zázračná dovednost bere? Chaotická dynamika jí siceposkytuje příležitost k působení, ale nevysvětluje ji. Podle naší hypotézyvyvěrá tajemné te života ze samotných hlubin kvantového řádu a využívápřitom jeho holonomické vlastnosti. Tao života, využívajícídeterministických a mechanických krajnic, pochází z této implementaceřádu kvantového do řádu chaotického.

Tao epistemologie

Capra, Bohm, Peat a mnozí další autoři živě popsali, jak kvantový řádskutečnosti omezuje platnosti řádu mechanického. Z tohoto hlediska sesměrem k mikrosvětu mechanická zákonitost postupně hroutí. Zastávámpřesvědčení, že z hlediska Taa se to jeví přesně opačně: jeho holonomnířád platí všude a mechanistický řád představuje jen krajní případ –pouhou hranici, obal kvantového řádu skutečnosti.

Podobně i chaotické chování bývá považováno za výjimkuz deterministického řádu, odhalující slabiny a meze platnosti klasickémechaniky. Avšak i zde lze uplatnit opačnou, taoistickou perspektivu a

21.4.13 b_9_Tao biologie

www.baraka.cz/Baraka/b_9/b_9_tao_biologie.html 12/13

považovat deterministické procesy za pouhé hranice chaosu, za meznípřípad bytostné spontaneity přirozené skutečnosti. Z tohoto hlediska lzeříci, že věda se omezila na zkoumání těchto hranic svými teoriemi alaboratorními podmínkami, a tak omezila skutečnost pouze na její meznípřípady. Top, co považovala za vlastní podstatu, byl jen povrch. Prostorživota se nalézá tam, kde se svět kvantového řádu a svět chaosusetkávají a plodně obohacují – na hraniční čáře s klasickými procesy astrukturami.

Z hlediska Taa se tedy klasická věda zabývá výhradně tím, co leží mimoprostor taoistické trojice. Tuto trojici tvoří Tao fyziky, což je prostorpovstávání, Tao chaosu, které určuje proces tvoření, a konečně Taobiologie, jež otevírá prostor vývoje.

Nechceme tradiční vědecký obraz světa vinit z nepravdy. To by bylodsuzující, násilnický přístup. Tradiční pojetí skutečnosti je třeba přijímats obdivem a úctou a pod vedeném te, ctnosti, která u nás na Západěvystupuje pod názvem fenomenologického "principu všech principů":přijímat jevy tak, jak se stávají, a v mezích, v nichž se stávají. Z pohleduTaa má být koperníkovská revoluce, provázející změnu metaparadigmatuz vědy mechanistické na vědu taoistickou, revolucí sametovou. Nechcetradiční vědu vyvracet a překonávat: chce poukazovat na její vlastníslabiny, dovádět je do důsledků a tak vědu přivést k pádu její vlastnísilou, tj. na základě přísné logiky a přesné empirie (pečlivě odlišené odpouhých vědeckých dogmat a předsudků).

Explikátní a implikátní řád života

Bioprostor je skutečným prostorem, rozvíjejícím se do tělesné existence,která je ve vnějším světě jevů individualizovaná. Jevové rozdělení nenívýsledkem fragmentace, vzniká přirozenými organickými procesy, jakojsou růst, diferenciace, utváření, dělení. Živé bytosti nejsou fragmenty. Nejsou to artefakty našich myšlenkových schémat, pojmů, kulturníchnebo teoretických předpokladů. Jak individualita, tak specifičnost každéhoorganismu jsou nezávislé na paradigmatech. Jsou to výrazy jejich vlastníexistence.

Proto se bez potíží shodneme na "objektivní existenci" rostlinných čiživočišných druhů nezávisle na kulturní vzdálenosti. Z původních nářečí sidokonce půjčujeme jejich jména – žirafa, baobab, šimpanz, okapi – arozeznáváme je na desítky tisíc starých vyobrazeních.

Jakkoli jsou organismy na pohled individualizované a diferencované,organismy a jejich části patří k sobě. "Celostnost a implikátní řád" jsoutypickými rysy nejen kvantového, ale i organického světa. Neviditelnápropojenost všeho živého se projevuje mnoha způsoby (ekologickávzájemnost, výměna informací, komunikace). Tyto vnitřní vazby mohouzahrnovat podobnosti, analogie a tvarovou blízkost. Zde se Tao biologiesetkává s teorií R. Sheldrakea: geometrie bioprostoru jistě zahrnujetopologické vztahy typu morfických rezonancí. Osobně jsem přesvědčen,že jak jedinci rozdělení do těl, tak i různé části těl jsou vzájemně spojeny,stejným typem korelací jako vzdálené částice v singletovém stavuv pokusu, který navrhli Einstein, Rosen a Podolski.

Tao biologie – Tao života

Tao života je Tau mistra Lao C´a jeho následovníků obzvláště blízké:

21.4.13 b_9_Tao biologie

www.baraka.cz/Baraka/b_9/b_9_tao_biologie.html 13/13

čínští mudrci se zabývali spíše Cestou života než podstatou hmoty čivědou vůbec.

Biologie je jedinečná právě proto, že my sami jsme obyvateli světa, kterýzkoumá. Naši existenci intuitivně rozumíme z hlediska vnitřní zkušenostiživota, takže bytí chápeme především biocentricky: "být" pro náspředevším znamená "být naživu".

Nová věda by mohla tuto intuitivní zkušenost proměnit ve vědění apochopení. Biologický prostor, který ještě čeká na své objevení, by mělzahrnovat nejen odpovídající perspektivu, ale měl by zahrnovat také našivnitřní žitou zkušenost. V Tau biologie k sobě patří jak pozorovaná, takprožívaná zkušenost. Jako živé bytosti, které rozvíjejí životní dimenze dotělesné existence, jsme spolu se všemi ostatními živými bytostmi stálousoučástí tohoto Taa.

Jako lidské bytosti jsme samozřejmě daleko víc – je zde ještětranscendence, globální vědomí, kosmická zodpovědnost a podobně. Tohovšeho se týká transpersonálnmí myšlení. Jako biolog jsem se omezil naživotní rozměr naší existence.

Home

Psi vědí, kdy jejich páníčkové přijdou domů | Dotknout se Boha hudbou | Tao biologie

| Specifické rysy taoismu | Vždy mne zajímaly zvuky | Pátrání po dokonalé harmonii |Zen v současné Číně | Čínská "sekta" Falun Kung | Všechno zpívá | Kniha proměn |

Počátky čínské rituální hudby | I-ťing jako lunární kalendář | Jídlo je náš nejlepší přítel| Zjišťování vitality stromů | Pět prvků (dřevo, oheň, země, kov, voda) | Přednáška oničem | Čtyři minuty třicet tři vteřiny | Čínská hudba | Zázrak přírodního léčitelství -

čínské koule | Čínský horoskop | Ram Dass – guru po mrtvici | Čína (za párdesetiletí) na špici pelotonu? | Dech minulosti | Terence McKenna o I-ťingu