HISTORIE AUTA NAŠICH DĚDŮ

Text: Petr Hošťálek

Jedenáctsetjednička byla mezi veřejností známá téměř výhradně jako „Tudor“. Byl to první nový osobní vůz, který po skončení druhé světové války vyjel z bran mlado-boleslavské škodovky. V podstatě to byl trochu přepracovaný předválečný Popu la r 1100 OHV a pokud si někdo myslí, že byl výdo-bytkem po-válečného socialismu, tak nebyl.

Škoda 1101 a 1102 v užitkových verzích

10-200738

Třípohledový výkres vozu Škoda 1101 s karoserií STW, vyráběnou v závodě v Kvasinách…

Poměrně vzácné vyobrazení prototypového dodávkového provedení karoserie bez vnějšího plechování.

Už v roce 1942, tedy za války, se v časopise AUTO na reklamní kresbě objevila jeho zcela charakteristická tvář, řada tenkých lišt masky, rozšiřujících se trojúhelníkovitě odshora dolů. Je s podivem, že za tuhle reklamní kresbu ni-koho nezastřelili nebo neposlali do koncentrá-ku, protože vývoj nových civilních typů nebyl Němci za války dovolen.

Slovní pojmenování Tudor, které se rychle vžilo, bylo zlidovělé z anglického označení dvoudveřové karoserie: „Two door – dvoje dveře“. Tomuhle autu se prostě říkalo tudor bez ohledu na to, jestli to byl dvoudvéřák, čtyřdvéřák, roadster anebo kombík.

První osobní vozy Škoda 1101 přišly na trh v květnu 1946, co nás však zajímá víc je, že první užitkové jedenáctsetjedničky v uzavřeném dodávkovém provedení se začaly přidělovat hned o pouhý jeden měsíc později. Ano, přidělovat. V tu dobu byl nejen u nás,

HISTORIEFoto: archiv Jihočeského motocyklového museaAUTA NAŠICH DĚDŮ

ale i v celé poválečné Evropě takový nedostatek vozidel, že nová auta byla pouze na přidělenku ministerstva dopravy. Platilo to jak pro vozy osobní, tak i pro všechny verze užitkové.

Po technické stránce tuhle škodovku představovat je téměř zbytečné. Její koncepce je notoricky známá a od prvních Popularů v roce 1933 až do posledních Spartaků, Oktávií a Felicií v roce 1970 se téměř nezměnila. Motor byl řadový vodou chlazený čtyřválec, pod-vozek tvořila páteřová roura, uvnitř které běžel kardan a vzadu byla kyvadlová náprava s příčným listovým perem. Typy 1101 a 1102 měly motor OHV s ventily v litinové hlavě, jeden vodorovný karburátor PAL Solex UAHD a při obsahu 1.089 ccm výkon 32 koní. Převodovka byla čtyřrychlostní, sešroubovaná s motorem a třetí a čtvrtý rychlostní stu-peň měly synchronizaci. Řazení bylo u typu 1101 přímé, dlouhou pákou uprostřed na podlaze, u inovovaného typu 1102 se řadicí páka přestě-hovala v duchu tehdejší doby pod volant. Brzdy byly jednookruhové kapalinové a elektrika šestivoltová. U starších sérií ještě od švýcarské firmy Scintilla, pak už z národního podniku Pal – Magneton Kroměříž.

Podvozková část užitkových tudorů se od osobních vozů lišila jen minimálně. Vzadu bylo zesíleno příčné listové pero přidáním jednoho nebo dvou plátů a diferenciál měl pro dodávková provedení pomalejší převod. Hruška se lišila o dva zuby, talířové kolo o jeden. A zatímco osobní vůz používal pneumatiky rozměru 5,25 – 16, dodávky, sanitky a STW měly oráfování 5,75 – 16, nebo dokonce 6,00 – 16. Tyhle úpra-vy zcela stačily, neboť nosnost dodávkové verze byla pouhých 300 kg. Údajně hned první sérii dodávek odebraly Československé Pošty, v archivu existuje obrázek prvních pěti dodaných vozů s novými po-válečnými espézetkami, fotografovaných v Praze u Mánesova mostu. Ale kromě dodávek standardních existovaly i verze speciální, například stříbrně natřené vozy pro pojízdná kina. Ty byly už zdálky nápadné podle dlouhé plechové roury na střeše, ve které se vozilo stočené promítací plátno.

Kapacita boleslavské škodovky ale na všechny poválečné poža-davky nestačila. A tak bylo rozhodnuto, že se v Mladé Boleslavi bude

vyrábět pouze základní, osobní typ. Užitkové verze byly nařízením přiděleny do znárodněných soukromých karosáren. Sem spadaly někdejší firma Sodomka ve Vysokém Mýtě, Petera ve Vrchlabí, Brožík v Plzni a také původně Janečkova karosárna v Kvasinách. Na některé z typů, které se tu měly dělat, dodala výkresovou dokumentaci mateř-ská boleslavská továrna, zbytek navrhly tyto karosárny po svém.

Po dodávkovém provedení přišla karoserie STW, což byl prosklený kombík s druhou řadou sedadel. Ten sice spatřil světlo světa nejdřív v Boleslavi, a to v klasické oplechované karoserii, ale hned nato vznikly v Plzni, Vysokém Mýtě i Vrchlabí tehdy používané úsporné verze bez vnějšího oplechování, s „přiznanou“ dřevěnou kostrou venku.

Tyto vozy nebyly od všech výrobců stejné. Provedení dřevěných žeber i tvar bočních oken vyřešila každá z karosáren po svém, takže se vozy lišily podle toho, odkud pocházely.

Důležitou a hodně rozšířenou užitkovou verzí na podvozku Škoda 1101 byla sanitka. Z dnešního pohledu by každý řekl, že největším

10-200739

Pozdější verze sanitek již měly označení červeným křížem. Podle zkušební espézetky se jedná o vůz z Mladé Boleslavi, fotografovaný v exteriéru pro reklamní účely.

Poměrně vzácné vyobrazení prototypového dodávkového provedení karoserie bez vnějšího plechování.

O sanitní vozy byl mimořádný zájem, a tak se úspěšně exportovaly do řady zemí, jak dokazuje i tenhle obrázek, kterým se továrna chlubila v prospektu již v roce 1947.

Lehce odlišný tvar bočních oken a jednu dřevěnou vodorovnou lištu navíc mělo provede-ní STW vyráběné u Sodomků ve Vysokém Mýtě.

Od roku 1948 se do Tudorů začalo montovat řazení pod volantem. Zname-nalo to jiné horní víko převodovky, ke kterému vedla dvě ovládací táhla. Oproti zahraničním vozům škodovácké řešení vynikalo elegancí, protože ovládání bylo ukryté v hladkém plášti volantového hřídele, ze kterého

čněla pouze tenká chromovaná řadicí páčka.

problémem každého pacienta muselo být jízdu v něm vůbec přežít! Ano, byl to vůz malý, kde zá-kladním problémem byla v první řadě délka lůžka pro přepravovanou osobu. Aby se nosítka vůbec do vozu vešla, musela být příčná stěna vyboulená do prostoru řidiče. Takže pokud lékař neseděl vzadu, skrčený na příčné sklápěcí sedačce přímo vedle lůžka pacienta, tak vepředu drncal na ten-kém sedáku položeném přímo na rezervním kole. Přitom byl doslova naražený na palubní desku a do zad ho tloukla tvrdá příčná stěna. Opěradlo neexistovalo…

Pravdou ovšem je, že to byly vozy především nové. Tudíž rychlé a spolehlivé. A spoustě lidem život skutečně zachránily. Konec konců, kromě pár dosluhujících vozů, zbylých u nás po všech armádách světa, žádné jiné sanitky tehdy naše zdravotnictví nemělo.

V roce 1948 došlo k mírné modernizaci typu Škoda 1101. Dnes by se řeklo k „faceliftu“. Vůz dostal novou masku s pěti masivními chromova-nými žebry, nové nárazníky a řazení pod volan-tem. Na bocích se za předními blatníky objevily vyklápěcí větrací klapky a lehce se změnilo pár detailů na palubní desce. Oficiální označení se změnilo na Škoda 1102, ale název Tudor zůstal. V inovované podobě se jedenáctsetdvojky vyrá-běly až do roku 1952, kdy začal z výrobní linky sjíždět nový typ Škoda 1200 „sedan“.

Z užitkových verzí tudorů se nejdéle vyráběla a také nejdéle používala sanitka, kterou bylo možné na našich silnicích potkat ještě v šedesá-tých létech.

V archivních materiálech je kromě uvedených typů také zmínka o tom, že se vyráběla Škoda 1101 v provedení valníček. Nikdy jsem takové auto na našich silnicích neviděl. Pamatuji se ale, že ve fabrice v Mladé Boleslavi (a sem tam i po městě) běžně jezdily takzvané „draky“. Účelové, na koleně dělané primitivní pickupy, které se v AZNP (Automobilové závody národní podnik) používaly jako vnitrozávodová doprava. Namísto jinde obvyklých elektrických ještěrek. Fabrika si tyhle automobily lepila dohromady sama, kus co kus originál. Boudu to mělo za řidičem uříznutou a za ní byla nevelká dřevěná nebo plechová ložná plocha. Podle toho, ve kterém cechu to jezdilo (a co to vozilo), byly nebo nebyly na tom po-stranice. Zadní blatníky obvykle žádné. Některý z „draků“ měl jen jeden reflektor a druhou díru

10-200740

HISTORIE AUTA NAŠICH DĚDŮ

Jedno z prvních sanitních provedení z obálky barevného prospektu v anglické verzi. Prospekt byl vydán v roce 1947 a uvádělo se v něm, že export je možný prostřednictvím firmy CZECHOSLOVAK METAL AND

ENGINEERING WORKS, Prague II, Jungmanova 29. První sanitky měly označení světelným modrým trojúhelníkem nad čelním oknem. Na předním nárazníku se standardně montovala mlhovka a pneumatiky

byly 5,75 – 16, montované na čtyřpalcovém ráfku. Na obrázku jsou to zimní „Kudrnáče“.

Poslední verze Tudorů dostaly místo obdélníkového sdruženého přístroje lisovaný plechový panel, do kterého se vkládaly tři samostatné přístroje s ciferníky krémové

barvy. Tyto přístroje zdědil následující model Škoda 1200 Sedan a byly použity ještě i ve vozech Škoda 440 a 445. Vyobrazení je z katalogu náhradních dílů pro dodávkové

a sanitní vozy, vydaného PZO Motokov v roce 1952.

Hodně nekvalitní fotografie ukazující, jak továrna dodávala podvozky s kapotou a předními blatníky do externích karosáren. Záběr je ze skladovací plochy závodu v Kvasinách.

Naprosto jednoznačný důkaz o tom, že v Mladé Boleslavi přesně věděli, jak bude jejich nový, pro poválečná léta připravovaný, Popular 1100 OHV vypadat.

Reklama je z uveřejněna v časopisu Motor Revue už v roce 1944.

HISTORIEAUTA NAŠICH DĚDŮ

zaslepenou, vzadu jednu žárovku anebo vůbec nic. Kompletní předpisové osvětlení nebylo téměř na žádném. Také espézetka, byť i jen tovární, zkouš-ková, byla jen výjimečně.

Fotografie draků už dnes nejspíš neexistují, těmihle automobily se v Boleslavi nechlubili, ačkoliv se později dělaly i ze sedanů a ze spartaků. Přítrž tomu udělal až příchod embéček, jejichž koncepce s motorem vzadu se pro tenhle účel nedala použít. Ale to jen k oné zmínce o valníkovém provedení.

Ať už valníčky oficiálně existovaly či ne, faktem je, že Tudorů, tedy vozů Škoda 1101 a 1102, se v letech 1946 až 1952 vyrobilo dohromady téměř 67.000 kusů.

Další verze vozů s označením Škoda 1102 již měly mřížku reproduktoru plastikovou, nový dvouramenný volant krémové barvy a na pravé straně palubní desky přibyly

obdélníkové hodiny a chromovaný popelníček.

Retušovaný pohled Sodomkovy verze zezadu je z exportního prospektu typu Škoda 1102 v angličtině. Vydal ho podnik zahraničního obchodu KOVO Praha,

Czechoslovakia v září roku 1949 a udával v něm maximální rychlost vozu 62 mil v hodině. Podle přání bylo možné vůz objednat buď s levým, nebo

s pravým řízením. Zajímavostí je, že vůz měl vzadu pouze jedinou kombinovanou svítilnu s koncovým a brzdovým světlem, umístěnou uprostřed. Tak to totiž dovolovaly předpisy platné před válkou. Po stranách byly v dolních rozích

karoserie pouze odrazky. Propagační fotografie realizovaného vozu Škoda 1101 s karoserií STW.

Pohled do nákladového prostoru plechované karoserie STW, vyrobené v Mladé Boleslavi. Tyto vozy měly půlené oválné svítilny na obou stranách karoserie.

Číslo bylo uprostřed na zadních dveřích, osvětlované chromovanou podlouhlou svítilnou s nápisem Škoda. Detailní pohled do užitkového prostoru sanitky. Lůžko se nakládalo prostřed-

nictvím kolejniček, připevněných na podlahu tvarovanou přes zadní nápravu. Doprovod pacienta měl k disposici sklápěcí sedák napříč vozu a veškeré vybavení

bylo v kufru připevněném na stěnu za řidičem.

10-200741