- 1 -

SOCIOLOGIE

- Sociologie → latinsky societas = společnost + řecky logos = věda, slovo (August Comte 1837) - Sociologie = systematické cílené poznávání. Je to věda přírodní a humanitní. - Vznikla v 19. století jako všeobecný obor. - Ve 20. letech 20. století vznikají speciální disciplíny.

Definice sociologie Sociologie je teoreticko - empirická multiparadigmatická společenská věda (předmětem jsou společenské vztahy, jevy, procesy). Její základní funkcí je poznání společenské reality. Multiparadigmatická v ěda = model, jak vidět společnost (multi = umožňuje a připouští různé možnosti náhledu na společnost). Předmět sociologie

- Společnost – vysvětlení sociálních jevů se hledá ve společnosti. - Podle Kellera: 1) Stát (lidé ve státě) 2) Moderní společnost 3) Společnost neexistuje

Metody sociologie = způsob poznávání:

1) Teoretické vědecké práce 2) Empirické (vychází ze zkušenosti) nebo metody výzkumu: a) sběr dat b) zpracování dat

Metody sběru dat:

1) pozorování: - skryté (objekt o mě neví, chová se přirozeně, ale nemusím rozumět tomu, co vidím) - zjevné (objekt o mě ví) - zúčastněné (osobně) - nezúčastněné (neúčastním se průběhu) - standardizované - nestandardizované 2) metoda dotazování: - písemná forma – dotazník - ústní forma – rozhovor 3) experiment – vytvořím jisté podmínky a budu sledovat, co se stane. - musím dodržovat zákony a etické podmínky - nesmím nikoho ohrozit 4) studium dokumentů (zkoumání lidí, na které nelze použít ostatní metody) - studium záznamů, dopisů, rodokmenů, životopisů, apod. - nesmím porušit zákon a etiku

Zpracování dat – matematicko - statistické srovnávání Funkce sociologie:

1) poznávací funkce 2) sociotechnická (intervence) – aplikace poznatků v praxi 3) ideologická

- 2 -

Sociologie obecně Snaha obsáhnout předmět ve velké šíři, ale menší hloubce. Důležité poznatky o vývoji a metodách použití. Nejde do podrobností. Speciální disciplíny (20. léta 20. století)

- Orientace na konkrétní dílčí aspekt, společenský problém. - Dle UNESCA je speciálních disciplín asi 90: 1) Sociologie věkových skupin: dětí, mládeže, produktivních skupin, gerontologie (může nastat i

další specializace) 2) Genderová sociologie (sociologie pohlaví = gender, např. orientace na problematiku nerovného

postavení ženy) 3) Sociologie menšinových a etnických skupin 4) Ekonomická sociologie 5) Politická sociologie 6) Sociologie práce, průmyslu (a podniku) 7) Sociologie vědy, umění a náboženství 8) Sociologie masové vědy a komunikace 9) Sociologie rodiny 10) Sociální patologie 11) Sociologie medicíny 12) Sociologie lidských sídel 13) Sociologie sociální nerovnosti, apod...

Vznik speciálních disciplín musí splňovat minimálně 4 podmínky: 1) Nový obor bude smysluplný 2) Přesvědčit o tom komunitu sociologů 3) Mít k dispozici dostatek socionálních zájemců, kteří se o to budou také zajímat a pomáhat 4) Poptávka ve společnosti o zájem takovéto disciplíny

Problém institucionalizace → Začátek až v době, kdy máme tyto instituce – počátek 20. století → Sociolog T.G. Masaryk → Zlatá éra – léta mezi válkami – institucionalizace je dokončena. → Vznik sociální společnosti a časopisů. → Fašistický režim – sociologové pronásledování, 1944 sociologie zakázána (obviněna ze špionáže říše).

→ Na konci války zákaz zrušen, opět se rozvíjí a institucionalizuje. → 1945 znovu zakázána (prohlášena za buržoázní pavědu), přestalo se vyučovat. → 1945 vznik Sociologického ústavu v Praze při Československé akademii věd. → Opětná výuka na vysokých školách. → Srpen 1968 a následná normalizace 1969 – útlak, nesvoboda. → 1970 komunisté zrušili Sociologický ústav, ale nedokázali sociologii úplně zakázat. Vyučovala

se jako Marxistická sociologie na filosofické fakultě. → 1989 obnoven Sociologická ústav, vznikají sociologické školy, apod. → Poté rozkvět a rozvoj sociologie. → Sociologický ústav obnoven v roce 1990 (Silská ulice). → Odborné pracoviště při Akademii věd. → Tým: sociologie politiky, gender sociolgie, demografickým rozložením obyvatelstva. → Detašované pracoviště v Ústí na Labem. → Centrum pro výzkum veřejného mínění – CVVM při sociologickém ústavu od roku 2001. → Masarykova česká sociologická společnost – snaha sdružovat politiky a přátele sociologie.

- 3 -

Samostatné agentury: - STEM – Středisko empirických výzkumů – dělá hlavně aplikovaný sociologický výzkum,

poznatky se aplikují do praxe. - SOFRES FAKTUM, atd. - Sociologický časopis: Bulletin data a fakta, Biograf (pro biografickou sociologii)

Paradigma normální X multiparadigmatická věda Paradigma = vzor, model

- Poprvé se objevilo v 18. století ve filosofii - V 19. století zapomenuto - Ve 20. století se opět začalo používat

Thomas Kuhn – proslavil paradigma, historik a teoretik vědy. Napsal knihu „Struktura vědeckých revolucí“.

- Paradigma používáno pro vysvětlení vědy. Zabývá se tím, který obor je hoden toho, aby byl považován za vědecký.

- Normální věda = vědci se shodnou na jediném paradigmatu – pracovní pole - rámec, ve kterém se vědci mohou pohybovat.

- Pracovní rámec: 1) odborná terminologie 2) okruh problémů, který vědci považují za řešitelné 3) teorie – způsoby vysvětlení problémů 4) soubor metod, které se v daném čase používají 5) sdílené hodnoty 6) okruh autorit

Kuhnova teorie:

- Dosavadní paradigma musí dokázat svou pravdu nebo je nahrazeno jiným paradigmatem. - Toto platí pro normální vědy, kde se vědci shodnou na jednom paradigmatu.

Multiparadigmatické v ědy = humanitní a sociální vědy (Kuhn s nimi ve své teorii nepočítal). - Neustálý vývoj tohoto předmětu. - Přinášejí poznání, které má pouze pravděpodobnostní charakter. - Poznatky věd normálních mají exaktní charakter – přesný.

NP Krize ve vědě Normální věda Revoluce ve vědě

paradigma Nové vystřídalo staré

P

- 4 -

POJMY Škola = Je to skupina vědců (případně jejich spolupracovníků), která vzniká kolem významné osobnosti, pracuje na konkrétním místě (např. katedra na VŠ, výzkumný ústav apod.). V rámci skupiny vědci na něčem spolupracují (myšlenková podobnosti).

a) Chicagská škola – počátek 20. století, zkoumala Chicago b) Frankfurtská škola – 20. léta 20. století, vznikla v redakci c) Pražská škola – na Pražské univerzitě + d) Brněnská škola – na Brněnské univerzitě. - Obě vznikly ve 20. letech 20. století, zabývaly se svým městem, soutěžily.

→ Přesvědčí-li škola společnost o svém učení, mění se ve Směr , který zahrnuje vědce podobně

smýšlející a má určitý náhled na spolčenost. Např. Ethometodologie – metoda šoku. → Když směr ovlivní vědce jiných oborů, stává se Hnutím . Je to mezioborový směr. → Paradigma

- 5 -

PROTOSOCIOLOGIE = Předchůdce sociologie jako vědy.

- Z řečtiny „protos“ = první, prvotní, něco, co předchází. - Již se o společnosti bádá, publikuje, ale ještě v rámci filosofie. - Není to věda, jen označení pro období před vznikem sociologie.

1) Antika Platón (427 – 347 pnl.) – oddělil zákony přírody od společenských zákonů, spis Dialogy. Aristoteles (384 – 322 pnl.) – žák Platóna, polyhistor, systematik, dává základ prvním metodám a pojmům. Zajímal se o to, co je lidskou přirozeností → je to žít s druhými v komunitě, ve společnosti → člověk je tvor sociální. Kdyby někdo takto nežil, tak je to buď Bůh nebo je nenormální, zlý. Cílem každého má být blaho obce.

2) Křesťanství (Středověk)

- Nové vnímání času (v Antice čas chápán jako cyklus, nepočítalo se s vývojem) → lineární chápání času (od roku 1 až dále).

- Změna pohledu na hodnoty člověka – všichni jsou si rovni. Sv. Augustýn (354 – 430 nl.) – spis „O obci boží“ – vztahuje se k Antice, říká že obec pozemská je nedokonalá, obec boží naopak dokonalá je. Slib života po životě. Tomáš Akvinský (1225 – 1274) – modernizuje Augustinovo učení. Snažit se, aby už život na světě byl dobrý, a ne až po smrti.

3) Renesance

- Přináší praktické uvažování. Niccolo Machiavelli (1469 – 1527) – diplomat, politolog, studoval vzájemné vztahy mezi lidmi. Spisy „Vladař“ – návod jak vládnout a udržet si moc. Panovník musí počítat s tím, že přízeň lidu je vrtkavá, lidé se budou vždy chtít mít lépe. Panovník musí být tvrdý, může vraždit je-li to nutné, může být lstivý, je-li to účelné, může dělat cokoli, aby to mělo efekt, hlavně se nespoléhat na lid → Začínají vznikat absolutistické monarchie.

4) Baroko Thomas Hobbes (1588 – 1679) – „Teorie společenské smlouvy“. Věří, že lidé se dohodli, že vytvoří instituci, která je bude vést → Stát. Myšlenka oddělení společnosti a státu. Původně žili lidé svobodně, ale vlastně v neustálém strachu o vlastní život, proto si založili stát, který to urovná, ale v jeho prospěch se vzdají všech svých práv. stát je má chránit před násilím a chudobou.

Protosociol.

Vznik sociol. Vývoj sociol.

A S R B OSV 1837

- 6 -

John Locke (1632 – 1704) – říká, že lidé si vytvoří stát, ale nevzdají se všech svých práv (právo trestati – to za ně musí dělat stát). spravedlivější stát, liberálnější → praotec liberalismu. Teorie o „dělbě moci“ mezi těmi, co tvoří zákony a těmi, kdo dohlíží na jejich dodržování.

5) Osvícenství (18. století)

- Klade důraz na rozum, vědu (až přílišná víra ve vědu), možnost vše poznat, změřit. - Zasvědčování = sekularizace. - Myšlenky, objevy mění společnost od základů, proces industrializace (továrny) a urbanizace

(vznik měst), dělníci už nepracují jen pro sebe doma, ale i pro druhé. - Vzniká národ – stejný jazyk, dějiny, předkové, území,... - Hroutí se tradiční společnost a vzniká společnost moderní, masová, velkoměstská. - → Přicházejí sociální nepokoje – revoluce, největší Francouzská revoluce 1789 (myšlenky

rovnost, volnost, bratrství) → konec osvícenství. - Různé názory na svět.

Charles Montesquieu (1689 – 1755) – spis „O duchu zákonů“ – doplňuje myšlenku o „dělbě moci“. Rozděluje moc na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Jean Jack Rousseaue (1712 – 1778) – zabývá se rovností mezi lidmi. „Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi“.

6) 19. století LaPlay – sociologická šetření o životě domácností. Vznikají různá šetření a výzkumy. August Comte (1798 – 1857) – zakladatel sociologie (1837), formuloval tento termín. Jako první vytvořil systematické pojetí (teorii) celé společnosti. „Kurz pozitivní filosofie“ (6 svazků). Dokázal se prosadit, přesvědčit. V roce 1837 do 4. svazku zavádí pojem sociologie, proto je to rok vzniku sociologie.

- Pozitivní filosofie – Pozotivismus – přesná věda, podle vzoru přírodních věd, má přinášet pokud možno, co nejpřesnější poznatky.

- Myšlenkový směr, který požaduje, aby se věda zabývala pouze pozitivními jevy, které lze zkušeností ověřit, prokázat nebo změřit. Má se vyvarovat spekulací, úvah,...

- Comte věří, že až věda zodpoví všechny otázky, budou moci lidé do všeho zasáhnout a bude řád. - Všichni musí sociologii a její výsledky znát – závaznost víry.

- 7 -

VÝVOJ SOCIOLOGIE 1837 – 1920 → První fáze – Klasické období (velké teorie) 1920 – 50. léta → Druhá fáze – Období velkých empirických výzkumů 50. léta – 70. léta → Třetí fáze – Období návratu k velkým teoriím (tentokrát podloženy daty) 70. léta – současnost → Čtvrtá fáze – Období teoretického pluralismu

1. fáze – Klasické období – velké teorie (1837 – 1920)

- Sociologie vzniká a institucionalizuje se (vzniká). - Každý sociolog chce popsat celou společnost. - Vznikají sociologické směry = teorie → paradigmata: 1. Naturalismus – vše, co se ve společnosti děje, je ovlivněno přírodou. 2. Sociologismus – vše ovlivňují společenské činy, sociální jevy. 3. Psychologismus – vše je ovlivněno psychickými jevy jedinců společnosti, navazuje na sociologismus.

Představitelé: Herbert Spencer (1820 – 1903) – Angličan, průkopník evolucionismu Vilfredo Pareto (1848 – 1923) – vytvořil teorii elit Karl Marx (1818 – 1883) – německý filosof a sociolog Emil Durkheim (1858 – 1917) – Francouz Max Weber (1864 – 1920) – německý filosof a sociolog

- Sociologie se institucionalizuje → vznikají první sociologické společnosti, ústavy, časopisy.

2. fáze – Velké empirické výzkumy (1920 – 50. léta)

- Upouští se od teorie a začínají se dělat výzkumy v terénu (lidé se sledují v jejich přirozeném prostředí).

- Centrem dění jsou USA – Chicago – Chicagská škola („laboratoře sociální patologie – hazard, rasismus, prostituce, drogy,...“)

- Řeší problémy pomocí studií z různých druhů společenských skupin. - Hlavně výzkumy kvalitativní, později se pracuje na kvantitativním výzkumu (širší okruh

respondentů). - Nejvhodnější je kombinace kvalitativního a kvantitativního výzkumu. - Teorie středního dosahu = nezkoumá společnost jako celek, ale spíše její skupiny. - Vznikají speciální sociologické disciplíny.

3. fáze – Návrat k velkým teoriím (50. léta – 70. léta)

- Snaha na základě předchozích výzkumů vytvořit teorie. - Teorie chtěli mít ověřené, ne jen domněnky. - Fenomén „sociologického bestceleru“. - Nové paradigma – Konsensuální paradigma – přesvědčení, že mezi lidmi existuje shoda

základních hodnot, norem. Všichni se shodneme. X Konfliktuální paradigma – nemůžeme se shodnout, každý je zahleděný především sám do sebe. Konflikt je všudypřítomný, je to běžná součást života a může pomoci vyřešit i problém. → Zbytek populace se musí přizpůsobit většině, nikdy nevyhovuje stejná věc všem.

- 8 -

4. fáze – Teoretický pluralismus (od 70. let)

- Kompromis mezi konsensualismem a konfliktualismem. - Pluralismus – mnoho teorií, všechny se musí tolerovat. - Centrem zájmu se stává jedinec a jeho každodennost. - Sociologické konstruování – vychází z jedince, jak on vytváří společnost. - → Interpretativní teorie – centrem je jedinec, jak si jedinec vyloží dění kolem sebe, tak se podle

toho chová, tak si konstruuje sociální realitu. - Všechny paradigmata se zabývaly celkem = Objektivistické paradigma, až na interpretativní

sociologii = Subjektivistické paradigma.

- 9 -

SPOLEČNOST, PŘÍRODA, JEDINEC

- ? základní otázka všech humanitních věd je, co je to člověk a jaký má vztah k přírodě a ke společnosti ? → Člověk je zároveň živočich, máme společné znaky se zvířaty, od nich nás odděluje společnost (vlčí děti společnosti lidí neměly, zastavily se na „bodu zvířat“).

Vztah přírody a společnosti

- Člověk je součástí přírody a podléhá ji – podle minulosti. - Přírodní faktory mají t ři povahy: 1) biologické 2) geografické 3) demografické

1) biologické – člověk je nemůže ovlivnit (např. při početí neovlivníme pohlaví, inteligenci,

zdraví,...) 2) geografické – jinak se budou rozvíjet lidé na severu a jinak lidé v teplém podnebí, reliéf krajiny

(roviny X hory), nerostné bohatství, vodstvo, fauna, flóra, zdroje pitné vody, apod. 3) demografické – populace z hlediska věku, zdravotního stavu, hustoty obyvatelstva,

pravděpodobnost dožití, sňatečnost, přirozená porodnost, apod.

- Jak příroda ovlivňuje společnost, tak i společnost ovlivňuje přírodu. - Ekologická krize – komplexnost (týká se všech složek přírody, např. vody, vzduch, lesy) a

paralelnost (současně všechny zdroje docházejí na ráz) problematických procesů. → Globální problém – společnost musí zvolit alternativní přístup k přírodě a musí změnit životní styl. - 1968 – organizace Římský klub – na podnět italského ekonoma vzniká tento klub jako

mezinárodní nevládní organizace, která se zabývá globálními problémy, problémy lidí na celém světě. Zároveň vytváří modely dalšího možného vývoje světa a návrhy na řešení problémů. Skrz PC modelovali možné varianty světa do budoucnosti.

- 1972 vydali publikaci „Hranice růstu“ – stávající vývoj už je neúnosný, musí najít hranici. - Autoři: Meadous, King a Schneider – „První globální revoluce“ (snaha sepsat hlavní planetární

problémy). - 1992 – v Rio de Janeuru se sešly mocnosti celého světa pod názvem Agenda 21 (podle 21. století)

– zabývaly se „Trvale udržitelným rozvojem“ – je možné zajistit přiměřený rozvoj, ale pod podmínkou, že se budeme chovat ne na úkor budoucích generací (uskromníme se), uvědomit si opravdu důležité potřeby → ušetříme zdroje, když nebudeme vyrábět nepotřebné, nedůležité věci.

- !Musím se změnit hodnotová orientace všech!

Životní prostředí: 1) Přírodní prostředí: - původní příroda - druhá (přetvořená) příroda 2) Člověkem vytvořená: - hmotné prostředí (budovy) - duchovní prostředí (nehmotné) - Životním prostředím se zabývá sociální ekologie (v ČR se jí zabývá Jan Keller).

- 10 -

PROCES SOCIALIZACE A DOPADY JEJICH PORUCH PRO JEDIN CE I SPOLEČNOST Socializace - Složitý komplexní proces v jehož průběhu se z člověka – biologického tvora stává

(prostřednictvím sociální interakce a komunikace) bytost sociální → člověk je pak schopen cítit se a chovat se jako člen určité skupiny.

- Proces začíná po narození, nejcitlivější je proces socializace do třech let, minimálně citlivé je kolem nástupu na ZŠ.

- Do tří let probíhá tzv. sociální učení (napodobuje starší – rodiče, sourozence) – musí cítit blízkost druhých, porozumět společnosti, tomu, co nás obklopuje, zvnitřnění (interakce) té dané kultury, ovládnutí vzorců chování, které se ode mne očekávají → sociální role:

1) porozumění 2) internalizace 3) ovládnutí vzorců chování → zvládnutí sociálních rolí - Sociální role nám pomáhají orientovat se v prostředí → víme, jak se chovat a co očekávat od

druhých. Poruchy socializace

- Nejhorší je, když člověk po jeho narození, nežije mezi lidmi (člověk je ze všech živočichů nejdéle závislý na svém okolí), bez společnosti lidí nepřežije (může přežít, pokud se o ně postará jiný živočich – vlk, opice,...) → rozvíjí a chová se pak jen jako zvířata, která ho vychovávají, pak už se nikdy nemohou stát člověkem.

- Např. 1920 – „vl čí děti“ (asi 18 měsíců Amala, 7 let Kamala). Misionář Singh je dal do svého sirotčince. Amala dělala pokroky, ale za rok zemřela. Kamala po dvou letech udělala malý pokrok v řeči, po dalších letech začala napřímovat chůzi. Asi po devíti letech zemřela.

- Např. 1828 – Kašpar Hauser byl objeven v 17 letech, nikdy předtím o něm nikdo nevěděl. Byly zabezpečovány pouze jeho biologické potřeby → naučil se komunikovat, základní zásady pravidla chování. Byl příliš deprivovaný (sociálně, citově, psychicky,...), dělal velké pokroky, ale v některých případech se choval deviantně (vztah muž a žena), nakonec byl nalezen mrtvý v kaluži krve.

1) Primární socializace – do tří let, učíme se základním pravidlům společnosti. 2) Sekundární socializace – asi od 2. stupně ZŠ, můžeme přemýšlet a hodnotit společnost. - Společnosti záleží na tom, aby proces socializace probíhal.

- 11 -

PRIMÁRNÍ SKUPINY

- Teorie primárních skupin vznikla v roce 1902 – Charles Horton Covley – „Skupiny, kde probíhá primární socializace, jsou primární skupiny“.

Znaky primární skupiny:

1) velikost – malá skupina 2) všichni členové se znají 3) vzájemná interakce mezi členy (tváří v tvář) 4) mezi členy skupiny jsou úzké vztahy – primární vztahy (vztahy až vzájemné závislosti) 5) člověk se ve skupině angažuje celou svou osobou

Primární skupiny:

1) rodina 2) dětské herní skupiny 3) sousedské komunity

SEKUNDÁRNÍ SKUPINY

- Ernest Watson Burhgess – „Všechny skupiny, které nejsou primární, jsou sekundární“.

MARGINÁLNÍ SKUPINY

- Mezní, okrajové skupiny. - Netypické, na okraji zájmu společnosti. - Bezdomovci, squateři, prostitutky, kriminální živly, žebráci, závislí,... - Pomoc je na obci, a to může pomoci jen svým občanům, ale hodně bezdomovců žije mimo své

obce → jdou do velkoměst. - Obce mohou zřizovat azylové domy pro své občany (slouží na krátkodobé ubytování půl roku,

další azyly na střednědobé pobyty). - Dávky – věcné, peněžní. - 1868 – zákony a chudinská péče. - Sociální vyloučení – typ sankce společnosti proti negativním skupinám. - Prostitutky – nedodržují morální hodnoty, není zakázána, ale nabalují se na ni určité trestné činy

(obchodování, pasáctví,...). - Bezdomovci – lidé se jich štítí, bojí (zdraví), vydělávají až 500 Kč denně. - Squateři – žijí v opuštěných domech (nezákonně) → Diskriminace, odstrčování – marginálizování minoritních a negativních skupin. - Lidé z minulého politického režimu, sekt, se „sami“ marginalizují → nechtějí se přizpůsobit

dnešnímu stylu a životu. - Ne vždy si marginální skupiny mohou za svou „marginalitu“ sami (většinou ale ano). - V centru města je žebrání zakázáno, není to ale trestný čin, ale zároveň to není legální.

- 12 -

SKUPINY, SKUPINOVÁ STRUKTURA SPOLE ČNOSTI Skupina = jakákoli logicky vymezená množina lidí. Např. rodina, studentstvo, národ. Sociální kategorie = skupina, která má společný znak. Sociální agregát = skupina lidí, kteří jsou si prostorově blízko. Např. dav (viz 2 semestr) Malé skupiny (2 – 30 členů)

- Tvořeny minimálně třemi členy (2 jsou pár) až třiceti členy. - Je to skupina, kterou lze jedním pohledem vnímat. - Lidé mají možnost setkávat se a vzájemně na sebe působit – přímá interakce. - Existence komunikační sítě – členové mezi sebou komunikují.

Znaky malé skupiny: 1) Členy spojuje společný cíl (např. něco se naučit, něco vyhrát, vyřešit problém, apod.). 2) Společná činnost vede ke společnému cíli, výkon společných činností skupinu stabilizuje. 3) Existence sociálních vztahů mezi členy (např. přátelství, láska, nepřátelství, lhostejnost, apod.). 4) Normativní a hodnotový systém (normy jsou pravidla chování, jak dosáhnout hodnost). Při

porušení norem nastává sankce. 5) Některé skupiny mají tak odlišné normy a hodnoty až z nich vznikají subkulturní skupiny

(subkultury). 6) Vznik hierarchie (pozic) uvnitř skupiny a tomu odpovídajících rolí. Vždy se hierarchie vybuduje

i nechtěně. Vůdce → další → ostatní nejníže postavení. 7) Role – každý hraje nějakou roli odpovídající jeho pozici (např. role vůdce, role podřízeného).

Role je chování, které okolí očekává od člověka, který je v určité pozici.

- Sociometrie = měření vztahů v malých skupinách. Soubor metod, kterými se vztahy v malých skupinách měří.

- V 19. století – sociolog Coste. - Ve 20. století – Jacob Levy Moreno (1892 – 1947) – Američan maďarského původu. Psycholog,

psychiatr a částečně sociolog. 1923 práce, ve které vysvětluje a propaguje sociometrii. Ve 2. světové válce zkoumal chování lidí v zajateckých táborech. Sociometrie je založená na zkoumání socio - preferenčních vztahů ve skupině (koho by si kdo pro určitou činnost zvolil a koho nezvolil). Zároveň se sleduje emocionální preference (obliba, neobliba). Mikroskupiny, makroskupiny. Sociologickou makrostrukturu vysvětlíme a pochopíme jen, když pochopíme mikrostrukturu. “ Skupiny cizí (nejsem členem) a skupiny vlastní (jsem členem).

- Používá se: a) sociometrický test – zjišťuje negativního jedince nebo zda je skupina soudržná (zjišťuje, co mě

zajímá). Obrázek. b) Socioratingový dotazník „Soran“ – zpracování na bázi statistiky. V tabulce jsou vepsáni všichni členové skupiny → dotazování ke každému jinému přiřadí známku k oblibě a vlivu + zdůvodnění (proč je oblíbený, vlivný?).

c) Test vzájemného působení d) Psychodrama a sociodrama

Referenční skupiny

- Robert King Merton – práce hlavně po 2. světové válce. - „M ůžu být členem skupiny (spokojený, nespokojený), ale zároveň se mohu ztotožňovat

s normami a hodnotami jiné skupiny a přeji si být jejím členem.“ - Sociální exkluze = uzavření se. Některé skupiny mohou být vůči jiným lidem exkluzivní

(uzavření). Exkluzivní zboží – pro některé nedostupné – uzavřené. - Částečně exkluzivní – přijmou člena po splnění určitých kritérií. - Anticipující socializace = předjímání. Proces, kdy se jedinec na členství v referenční skupině

připravuje.

- 13 -

RODINA, MANŽELSTVÍ, P ŘÍBUZENSTVÍ Literatura:

- Ivo Možný – Sociologie rodiny, SLON 1999, Moderní rodina, BLOK 1990 - Oldřich Matoušek – Rodina jako instituce a vztahová síť, SLON 1997 - F. de Singly – Sociologie současné rodiny, PORTÁL 1999 - www.czso.cz

Rodina = Malá primární neformální skupina a staletí přetrvávající instituce. Rodina jako instituce = Instituce je standardizované chování členů určité společnosti, které vede k uspokojení potřeb běžným standardizovaným způsobem.

- Zajišťování: bezpečí, opory, ekonomických potřeb, reprodukční činnost, uspokojování sexuálních potřeb, výchovy potomků.

- Další jiné instituce: škola nemocnice, trh, apod.

- Rodina je skupina osob spojených příbuzenským svazkem. Rodiče jsou odpovědni za výchovu dětí. Většinou rodiče a děti tvoří společnou domácnost → dělba rolí, spolupráce.

Příbuzenství = Vztah vzniklý pokrevním poutem (vazbou), adopcí a svazkem manželským mezi jedinci. Manželství = Svazek společensky akceptovaný, právně zakotvený, sexuální svazek mezi „zpravidla“ dvěma dospělými jedinci opačného pohlaví. Existují výjimky. Manželství ve světě

- V mnoha kulturách nemá dítě žádnou hodnotu, až když dospěje a dokáže být prospěšný ostatním, zároveň už je někdy připraven vstoupit do nějakého svazku.

- Monogamie = (mono = jediný, gamos = sňatek – z řečtiny). Jeden muž a jedna žena (v ČR). - Polygamie = (polys = mnohý). Může být několik partnerů současně. - a) polyandrie = mnohomužství (jedna žena má více manželů). Nyní už ve světě dost vzácné.

Hlavně v chudých společnostech → účelné, že jedna žena měla více mužů → nízká porodnost, jistota, že bude o ženu a děti dobře postaráno. Většinou manželé byli pokrevní bratři. Nemusel se dělit majetek. Otcem prvorozeného je nejstarší z manželů,...→ Postupně v těchto společnostech vymřeli.

- Kde? Izolované společnosti v Tibetu, některé izolovaně žijící kmeny v Indii a Tichomoří (např. kmen Todů – bratrský model).

- b) polygimie = mnohoženství. Spojeno s určitým typem náboženství – Islám – Korán povoluje maximálně 4 manželky jednomu muži. Přesto má naprostá většina mužů jednu manželku, je to ekonomicky praktické (o každou manželku musí být spravedlivě postaráno!). Mezi manželkami je hierarchie – 1. je nejvýš. Ženy soupeří o to, který syn bude následníkem, většinou ten 1. (docházelo k vraždám 1. synů).

- Kde? Sever Afriky, Polynésie. - Jsou země, kde není polyginie povolená, ale přesto se vyskytuje (např. kmen Nambikvárové –

hlava vesnice má více žen – Jižní Brazílie). Manželství dle toho, kde manželé musí bydlet:

- Manželství matrilokální – přikazuje žít u rodičů manželky. - Manželství patrilokální – přikazuje žít u rodičů muže. - Manželství neolokální – není určeno pravidly, kde mají manželé žít, mohou bydlet, kde chtějí.

- 14 -

- Patriarchát – typ rodiny, kde větší podíl na moci má muž. X

- Matriarchát – větší podíl na moci má žena. - Egalitární – manželé jsou si rovni. - Incest – dochází ke spojení lidí, kteří jsou si přímo blízce příbuzní (nežádoucí). → Je třeba najít si

manžela mimo vlastní vesnici = exogamie, opakem je endogamie najít si partnera ve vlastní komunitě.

- Středověk – Výběr partnera prováděli rodiče, spojeno se sociálním postavením (chudí si brali chudé a bohatí bohaté). V některých typech společností to podobně funguje i v současnosti (Muslimové, ortodoxní židé).

- Romantismus, osvícenství – Partneři by si měli svobodně a dobrovolně zvolit. Čím je člověk mladší, tím je jeho rozhodnutí zbrklejší.

Sňatkový trh (metafora)

- „Prostor, kde se setkává nabídka s poptávkou.“ - Lidé nabízejí sebe a zároveň hledají odpovídající protějšek.

Determinanty výběrového párování:

- povahové rysy - společné cíle, vize, vidění světa (ideologie), zájmy - kulturní příslušnost - sociální postavení (majetek) - vzdělání, inteligence - věková homogamie (podobnost). Baby Boom – náraz zvýšené natality → v dospělosti nevýhody

v hledání partnera. - Přitažlivost, sympatie, citový vztah - Národnost (rasová, etnická příbuznost) - Příslušnost k náboženství - Teritoriální blízkost

- Sekularizace – proces zesvětštění

Plnohodnotná rodina

- Ta, která přivedla na svět děti. - Nukleární = jaderná (partneři + děti) X Neúplná (chybí jeden z rodičů) - Vícegenerační - Širší rodina – rozšířená (žijí s nimi i další blízcí příbuzní, bratranci, sestřenice, tety, strýcové,

apod.) – Romové, ojediněle mezi nimi najdeme nukleární rodinu - Původní rodina – ta, do které se narodíme - Vytvářená rodina – ta, kterou zakládáme

Vývoj rodiny v evropské kultuře: → Jádro rodiny zůstává stejné (rodiče + děti). → Nukleární rodina až ve 20. století, dříve vícegenerační rodiny. → Ubyl: vliv širší rodiny a volba partnera, kterého chtěla rodina. → Přibylo: více soukromí nukleární rodiny. → Ubývá počet dětí (souvisí s úmrtností). → Ubývá patriarchálních rodin – ženy bojují o svá práva. → Žena chodí do práce + pečuje o domácnost. → Ženy se začínají vzdělávat. → Rodina ztratila svou ekonomickou soběstačnost (byli závislí na státu – kolektivizace státu). → Podle SSSR – stavěny kolektivní domy, kde žily všechny rodiny pohromadě – muži pracovat a

ženy se starat o děti, tento systém rychle zrušen.

- 15 -

Změny v roce 1989 Před:

- 1. dítě ve 22 letech ženy, 2. dítě ve 25 letech, vdávaly se ve 21 a muži ve 24. - Skoro 2 děti na 1 ženu. - Počet interupcí přesahoval 106 000/rok. - Nejčastěji rozvody po 2 – 3 letech po svatbě. - Rozváděla se 1/3 manželství. - Pravděpodobnost dožití 75 let ženy a 68 let muži.

Dnes:

- 1. dítě ve 26 letech ženy, 2. kolem 30 let ženy. - Průměrný věk žen při sňatku je 27 let a mužům je přes 30 let. - 1,2 dětí na 1 ženu. - Počet interupcí 29 000/rok. - Rozvádí se téměř každé 2. manželství půlka z nich spolu žili 10 – 20 let. - Pravděpodobnost dožití 78,5 roků ženy a 72 roků ženy (lepší medicína, stravovací návyky).

- Změny společnosti souvisí se změnou systémů, mění se příležitosti vzdělávání, zaměstnání,

cestování → méně dětí. Celosvětové trendy

- Pokles významu širších rodin a přibuzeneckých skupin vůbec. - Mladí mají svobodu ve volbě partnera. - Větší práva žen rozhodnout se. - Ubývá příbuzeneckých sňatků. - Prosazuje se jistá míra sexuální svobody. - Práva dítěte se rozšiřují (OSN, UNICEF) - Asi 80% rozvedených manželství má děti, naprostá většina rozvedených mužů se znovu ožení do

3 let, ženy jsou opatrnější. - Na Islandu se rodí více jak polovina dětí nesezdaným párům.

- 16 -

ŽIVOTNÍ A RODINNÝ CYKLUS

- Výzkum Vasila Bernsteina – zkoumal jakým způsobem se umí vyjadřovat a myslet děti (důvod našel v rodině) – rozdělil rodiny na ty, které používají:

a) rozvinutý jazykový kód (souvětí, umí vysvětlit, přemýšlet,...) – střední a vyšší vrstvy. b) Omezený jazykový kód (jednoduchý jazyk, spíše příkazy, nevysvětlují,...) – nižší vrstvy.

Životní cyklus Literatura:

- Elizabeth Kubler – Ross – Stáří, umírání, smrt - Marie Svatošová – Stáří, umírání, smrt

- Poznat život člověka. - Záleží na sociálním prostředí, ve kterém vyrůstáme. - Životní cyklus vyjadřuje obecné rozvržení u lidí pravidelně se opakujícího sledu jednotlivých etap

v jejich životě. - Je vázán na změnu sociálních rolí v závislosti na věku. („Snaha najít pravidelnosti v životech

lidí“.). 4 etapy životního cyklu:

- Mezi etapami je mezidobí, sociální přechod, jsou spjaty s nějakými sociálními rituály (viditelný projev proměny v člověku, např. oslavy, rituály, apod.)

- Během jednotlivých období zažíváme každodennost, různé svátky, oslavy a mimořádné události. - Životní cyklus mužů a žen se liší. Liší se i podle toho v jaké době a kultuře žijeme. 1. etapa – dětství 2. etapa – mládí 3. etapa – dospělost 4. etapa – stáří

1. Dětství - Začíná narozením. - Důležitost socializace, zkušenosti v dětství jsou pokládány za těžiště budoucího rozvoje osobnosti. - Důležitost prostředí a sociálního okolí – rodina – působí na dítě nejvíce.

Méně dětí v rodině → zúžení sociální sítě. - Vysoká zaměstnanost žen má na dítě vliv, matka na něj nemá tolik času. - První instituce, která vyžaduje řád, je škola → mnoho nových sociálních kontaktů, seznamuje se

s druhým pohlavím. - 8. – 9. třída – přechod do mládí.

2. Mládí - Přechod na SŠ. - Člověk už přebírá jisté odpovědnosti, chce se osamostatnit (konflikty s rodiči). - Uvědomuje si, kam patří – sociální identita, hledá si referenční skupinu. - Rodina už nemá takový vliv – nové autority, vzory, ovlivňují ho média. - Přebírá roli studenta, učně – důraz kladen na vzdělání a vztah k druhému pohlaví.

3. Dospělost - 18 let + maturita, nástup na VŠ, VOŠ, nástup do zaměstnání. - Dokončování přípravy na budoucí povolání → profesní život, svět práce,

založení rodiny → zaujímá jistou roli. - Muž = živitel rodiny, kariéra – postup, rodinný cyklus. - Žena = při založení rodiny opouští roli studentky, zaměstnankyně, kariéristky a zaujímá roli

matky. → může dojít ke konfliktu rolí (Merton ) hlavně u žen, ale i u mužů.

- 17 -

4. Stáří - Začíná „odchodem do důchodu“, hlavně muži se snaží toto období oddálit. - Tato perioda se stále prodlužuje – hranice odchodu do důchodu se zvyšuje. - Tradiční role zaměstnance mizí – přestáváme být ekonomicky aktivní → je třeba si najít novou

roli (prarodičovskou, důchodcovskou). - Hodně se zúží sociální kontakty (kolegové z práce), také hlavně s mladšími lidmi (horší pro

bezdětné důchodce). - Musí se změnit nároky na hospodaření v domácnosti (nižší příjmy), hledání nového bydlení. - Přicházejí nemoci – omezení sociálních kontaktů, zájmů, koníčků, cestování. - Snižuje se soběstačnost → závislost na sociálním okolí. - Umírá jeden z partnerů – velká ztráta a nenahraditelnost pro druhého. - Problematika umírání – smrt v institucích : LDN, Hospic, nemocnice,... → osamělost,

nedůstojnost, strach ze smrti. Vždyť smrt je přirozená součást života. Rodinný cyklus

- V každé učebnici sociologie. - Klasický rodinný ideál moderní doby. - Začíná tehdy, kdy zakládáme vlastní rodinu. 1. Fáze bezdětného manželství – svazek, manželství 2. Fáze rodiny s dětmi předškolního věku 3. Fáze rodiny s dětmi školního věku 4. Fáze rodiny s dospívajícími dětmi 5. Fáze rodiny odchodu dětí 6. Fáze manželství s jedním partnerem v důchodu

1. Svazek – manželství – fáze bezdětného manželství - Formuje se vztah, zázemí. - Někdy tato fáze chybí (vstupují-li do manželství s očekáváním dítěte).

2. fáze rodiny s dětmi předškolního věku

- Toto období se zkracuje, klesá počet dětí. - Zkracuje se období mezi narozením 1. a 2. dítěte. - Žena má novou roli matky. - Musí dojít ke změně rolí v rodin ě – žena = matka, manžel = živitel rodiny → konflikty v rodině

(role matky je nadřazená roli manželky).

3. Fáze rodiny s dětmi školního věku - Zklidnění. - Utváří se pravidla, spolupráce od dětí. - Většina matek se vrací do zaměstnání → situace se normalizuje.

4. Fáze rodiny s dospívajícími dětmi - Děti to nemají snadné – emancipace dětí. - Konflikty mezi generacemi. - U rodičů (hlavně mužů) přichází krize středního věku.

5. Fáze rodiny odchodu dětí

- Děti se osamostatňují. - U rodičů – „fenomén prázdného hnízda“. - Druhé líbánky rodičů. - Tlačí děti k tomu, aby je neopouštěly.

- 18 -

6. Fáze manželství s jedním partnerem v důchodu - Bývá to muž, který odchází do důchodu dříve. - Závěr rodinného cyklu končí smrtí jednoho partnera.

- 19 -

KULTURA

- Termín pochází z latiny coltivare = zušlechťovat, zlepšovat. - Kultura nabývá buď materiálních (hmotná, většinou k uspokojování našich materiálních potřeb,

např. dům, jídlo…) nebo duchovních (nehmotné, uspokojuje naše duchovní potřeby, např. divadlo, vědomosti, ideje, věda, symboly – jazyk, zvyk…) podob + normativní kultura . Některé věci mohou být obojí podoby.

- Kultura je otevřená změna. - Subkultura = jiná kultura v majoritní kultuře – „kultura v kultuře“, záměrná.

Co lze chápat jako kulturu:

a) širší pojetí: → Vše, co vytvořila společnost, lidstvo na celé planetě (v nejširším slova smyslu), zacházení

s přírodou, apod. → Kulturou není to, co člověk nevytvořil (nerosty, rostliny – příroda) b) užší pojetí: → Co společnost, to jiné produkty, zvyklosti, náboženství. → Výtvory jednotlivých lidských společností. → To, co je zušlechťující, spjato s uměním, estetičnem, vychovaností, apod.

Vlastnosti kultury:

- Je to společenský produkt, vytváří ji mnoho (všichni) lidé. - Je schopna změny (závisí na náhodě, iniciativě, invenci). - Je přenosná z generace na generaci = transgenerační. - Kultura není vrozená, je naučená ve společnosti.

Kulturní zm ěna

- Buď může vycházet zevnitř kultury = Endogenní (např. inovace) nebo může přijít zvnějšku = Exogenní, z jiné cizí kultury (např. ovládnutí území jiného národa, jiná kultura nás inspiruje) → Kulturní dif ůze – většinou oboustranný proces. Spíše pozvolnější změny.

- Prudká změna celé kultury = Kulturní revoluce . Příznakem je to, že dosavadní kultura se mění úplně od základů, je nahrazena jinou kulturou (např. vynález knihtisku vedl k tomu, že se najednou rychle šířily vědomosti, Čínská kulturní revoluce 1966 – „ze dne na den“ nástup komunismu pod tlakem, násilím, teror, donucení, 1969 ukončení této revoluce, ale už nešlo vrátit všechno zpět, 1976 smrt Maucetunga znamenala absolutní konec Čínské kulturní revoluce, která zanechala nesmazatelné následky).

Funkce kultury:

- Uspokojování materiálních i duchovních potřeb - Umožňuje nám přežít - Poznávací - Výchovná - Socializační - Rekreační, kompenzační, terapeutická

Setkávání kultur

- Naše společnost je multikulturní (Romové, muslimové, židé, Ukrajinci,…). - Různé kultury žijí vedle sebe. - Musí být tolerance jednotlivých kultur, je zaváděna interkulturní výchova na školách. - Naše kultura patří do západního civilizačního okruhu. - Kulturní okruh = civiliza ční okruh (termín zavedl Huntington – „Střet civilizací“ – vidí

konfliktní budoucnost, protože jednotlivé civilizační - kulturní okruhy si budou chtít stále více zachovávat svoji autonomii.)

���� Západní KO – na území Antiky (8. – 9. století) + severní Amerika, Nový Zéland,…

- 20 -

���� Slovanskopravoslavný KO ���� Konfuciánský, Japonský KO – civilizace dálného východu ���� Hinduistický KO ���� Africký KO ���� Islámský KO ���� Latinskoamerický KO

- Alternativní teorie KO (Fukuiama: „Dějiny v pojetí západu skončily, protože není další

alternativní kultury v životě“). Západní liberální a pseudokomunistická kultura. Multikulturní spole čnost = Mnoho kultur žijících vedle sebe.

- Po roce 1989 se ČR začala také stávat multikulturní společností. - Interkulturní výchova = jak umět žít s jinými kulturami. Pomocí veřejnoprávních médií,

přednášky, ve školách, publikací, Národní program rozvoje vzdělávání v ČR (2001), nestátní subjekty (např. projekt Varianty – zavádění interkulturní výchovy do škol), Příručka interkulturního vzdělávání nejen pro pedagogy…Cílem je poznat nejen cizí, ale i vlastní kulturu.

Fenomén masové kultury = Kultura určená masám

- (18. – 19. století – moderní, industrializovaná, urbanizovaná společnost) – zajímá nás celek, ale ne jednotlivci, komunikujeme s celkem bez zpětné vazby.

- = Kultura ur čená úplně pro všechny bez rozdílu (kultury, rasy, pohlaví,…), díky tomu je dostupná (finančně, prostorově), šíří se krs média.

- Je standardizovaná, konzumní (až iracionálně) → kulturní pr ůmysl. - Příčiny vzniku : volný trh, technické prostředky (1. bylo vynalezení knihtisku), povinná školní

docházka, fenomén volného času, vznikají první masová média – prostředníci, druhy zábavy, módní styly…

- Kultura, která nedělá rozdíly ve společnosti, je dostupná, jednoduchá, potřeba relaxace, odpočinku, někdy se i něco dozvíme.

- Lidem se předhazuje to, co chtějí a to, co se jim předem vnutilo. - Masová komunikace (19. století) – někdo něco vysílá, ale nečeká zpětnou vazbu, ale očekává, že

ostatní ovlivní, komunikuje krs média, jako 1. noviny (hlavně USA poč. 19. století – New York Sun), dále telefon, telegraf → film /promlouval k veřejnosti), rozhlas, ve 40. letech televize, dále PC a nakonec IT.

- Když začala masová komunikace, zneužívalo se jí (rozhlas) – Hitler. Zneužívá se dodnes. Normativní kultura

- Sociální normy = sociální regulativ určující vhodné chování v konkrétních situacích. Určuje, co je žádoucí, zvykem nebo co je přípustné v konkrétní společnosti nebo skupině, v konkrétním čase.

- Utváří je lidé ve vzájemném setkávání. - Pravidla chování ve společnosti (etiketa). - I normy se vyvíjí. - Tvoří základní složku každé kultury. - Normy nám poskytují prostředky orientace ve společnosti, víme, co se od nás očekává, co máme

očekávat a jak se chovat. Normativní krytí:

- Ke každému typu chování existuje určitá norma. Téměř veškeré sociální chování je normativně kryto.

- Rozporné normativní krytí – mnohonásobné. Normy jsou protichůdné, nejsou v souladu, každá nám říká, že se máme chovat jinak.

- 21 -

Typy sociálních norem: a) Psané (zákony, školní řád,…) b) Nepsané (chování v rodině) → Zvykové – zvyky, obyčeje, tradice → Morální – morálka, mravy → Zákonné – právní normy

→ Zvykové - Akceptované, zpravidla nepsané standardy chování, které upravují běžné denní činnosti a pravidla

kontaktu s druhými (pozdravy, stolování, slavení svátků). - Přenáší se z generace na generaci. - Porušení nenese nádech morálního odsouzení. → Morální - Standardy chování, které upravují zpravidla důležité formy chování ve vztahu k lidem, zároveň se

vztahují k společenským hodnotám. - Porušení morální normy je bráno jako špatné, zlé, hříšné, odsouzeníhodné → vyšší sankce. → Zákonné - Psané, sociální regulativy upravující nejpodstatnější složky života, jejich dodržování kontroluje

státní moc, která také při porušení normy trestá. - Zákony jsou základ – nejdůležitější sociální normy, ale zato nejpodstatnější. Sociální kontrola - Způsoby jakými společnost hlídá dodržování norem a jakým způsobem posiluje, aby byly normy

dodržovány: systém sankce při nedodržení a systém odměn při dodržení. - Podle chování má každý člověk určitou pověst (špatnou nebo dobrou) ta může vést k sociálnímu

zavržení nebo vyloučení. Anomická situace (anomie – Emilé Durkheim)

- Stav ve společnosti charakterizovaný nedostatkem normativní regulace, nejasnost kterou normou se řídit → rozpad řádu (= stav beznormý)

Hodnoty

- Normy chrání určité hodnoty. - Hodnota je něco, co je pro společnost, pro nás velmi důležité, ceníme si toho (život, zdraví,

svoboda). - Žebříček hodnot – seřazené hodnoty podle důležitosti.

� Deviace = odchylka

- Deviant je každý, kdo opakovaně porušuje nějakou normu. - Vážnost deviace záleží na tom, jak důležitou normu pro společnost překračuje. - Nebezpečné deviace pro společnost = sociální patologie. - Poškozuje společnost. - Např. krádež, loupež, znásilnění, vražda, přepadení, vandalství, prostituce, formy závislostí

(gameblaři), šikana, sebevražednost, ideologie (rasismus). - K deviaci vedou individuální a sociálně-individuální důvody, také pachatel nemusí mít zvnitřněné

normy. Obrázek:

- 22 -

ROVNOST A NEROVNOST MEZI LIDMI

- J. J. Rousseaue – „Nerovnost mezi lidmi“ - Znaky vysokého postavení: v historii vlastnictví půdy (vody), fyzická zdatnost (ve Spartě), věk,

zkušenosti (kmeny), majetek, peníze, vzdělání, území. 2 pohledy nerovnosti:

� Teorie třídní nerovnosti – společnost rozdělená do 2 základních skupin, které si nejsou rovné:

Výrobní prostředky X Pracovní síla buržoazie = vykořisťovatelé proletariát = vykořisťovaní

- Proletariát se snaží dostat mezi buržoazii. - Rozdíl ve vlastnění výrobních prostředků, ze kterých jsou zisky. Ten, kdo nemá výrobní

prostředky, se musí nechat najímat. - Mezi skupinami je antagonický = neřešitelný vztah. - Karl Marx – „Takovouto společnost zrušit a udělat jednu – rovnou.“ Zrušit vše, co zakládá

nerovnost (i rodina) – socialismus → fáze komunismu – každý dostane to, co bude potřebovat. � Teorie sociální stratifikace – několik vrstev společnosti – společenský žebříček. - Novolatinské slovo stratum = vrstva – rozvrstvené. 4. Vyšší vrstva: vyšší a nižší 5. Střední vrstva: vyšší a nižší 6. Nižší vrstva: vyšší a nižší - Vyšší vyšší (nejvyšší) vrstva a nižší nižší (nejnižší) vrstva jsou tzv. marginální skupiny. - Střední vrstva by měla být nejvíce zastoupena. - Vrstva = skupina lidí, kteří mají stejné společenské postavení. - Stratifikace = neoficiální rozvrstvení, které pocítí každý.

Statutotvorné znaky: zařazení do tříd

- Sebezařazení – subjektivní, podle vlastního pocitu. - Měřitelní zařazení: majetek, vzdělání, náročnost povolání (profese), příjem, podíl na moci.

Pokud jsou jednotlivé znaky v neshodě, dochází k inkonzistentnímu statusu = nesourodý X konzistentní status = sourodý.

Dosahování statusů: Zisk statusu:

���� Vlastním přičiněním (osobně získaný). ���� Připsáním (člověk se sám o to nezaslouží). Např. dědění narodím se jako princezna X narodím se s vážným postižením, do chudé rodiny, apod.

Vzestup X pád → mobilita: ���� Horizontální – pohyb bez změny postavení (stěhování,...). ���� Vertikální – pohyb po společenském řebříčku (změna sociálního statusu).

→ Společnosti světa: ���� Společnosti mobilitně otevřené – je možná změna statusu, vzestupu i pádu. ���� Společnosti částečně mobilitn ě otevřené – pohyb jen za určitých podmínek (např. Feudální společnost). ���� Společnosti mobilitně uzavřené – nemožnost změny sociálního statusu, status většinou určen při narození.

- Matějů, Pavel Machonin, Vlachová, Tuček – zabývají se sociální stratifikací.

B P B

- 23 -

NÁBOŽENSTVÍ V SOUČASNÉM SVĚTĚ

- latinsky religio = úcta, víra - Vždy je přítomno něco, co je transcendentálního – předmět víry a uctívání. - Doktrína = systém věrouky – teorie náboženství. - Regulativy chování (mravní, zvykové, právní,...). - Etický systém. - Meditace, koncentrace, splynutí s vyšším principem. - Obřady a rituály. - Zkušenosti. - Institucionální systém – hierarchie, identita.

Klasifikace: Teistická:

1) polyteistimus – více bohů 2) henoteismus – více bohů, ale jeden je hlavní 3) monoteismus – pouze jeden bůh

Ateistická Rozšířenost náboženství:

- Kmenová, regionální - Národní (např. Judaismus) - Světová (Křesťanství, Islám, Budhismus)

- Animismus – vysvětlení věcí, u kterých člověk neznal příčinu. - Polyteismus - Monoteismus - Postupný výboj víry, praktik,...

Polyteistická náboženství

���� Hinduismus - Nejstarší náboženství, asi 3000 lpnl. - Hindu = lid, kultura lidu z údolí okolo řeky Indu. - Má tisíce bohů – polyteismus. Kraj od kraje. Přesto existuje nejvyšší Bůh BRAHMA – stvořitel,

VIŠNU – udržovatel, ŠIVA – ničitel. Jedno ze vtělení VIŠNU je KRŠNA. - Věří v reinkarnaci.

���� Budhismus - Světové náboženství, má vyznavače po celém světě. - BUDHA – osvícení, za zakladatele je považován SIDDHÁRTA GAUTAMA – Buddha nejvyšší

(560 – 480 lpnl.) – člověk bohatý, mladý. - Je to náboženství bez boha. Téměř stejné jako Hinduismus, ale bez bohů. - Věří v reinkarnaci, cílem je uniknout z věčného převtělování a dosáhnout tzv. Nirvány – fyzické

nebytí, nehmotné, pokojné bytí. Aby toho člověk dosáhl, musí dodržovat: přísnou morálku, meditace, získávání moudrosti, poznávání světa, vesmíru, pak dosáhne Nirvány.

2 hlavní větve Buddhismu: Theraváda – žít naprosto přísně, pouze v klášteře, aby dosáhli Nirvány. Mahájána – Nirvány může dosáhnout každý.

- 24 -

Monoteistická náboženství ���� Judaismus - 1 z 12 kmenů izraelských – Juda. - Náboženství židů, má dlouhou tradici, velmi spjato s židovskou historií. - Má knihu Starý Zákon (5 knih Mojžíšových + Suit Genesis). - Uctívají své praotce: jeden byl ABRAHÁM , jeho syn IZÁK , kterého měl zabít, aby dokázal, že

věří v jednoho boha. - Židé se dostali do Egypta, kde měli podřadné postavení, budou-li dbát pokynů, dostanou se do

vlastní země, tak putovali 40 let pouští, někteří odpadli, ale MOJŽÍŠ doputoval do Palestiny a vytvořili si zde království, které se pak rozpadlo na Judeu a Izrael. Pak si je podřídili Římané, od nich dodnes vychází většina svátků z židovského náboženství (Zeď nářků, Chrám nejvyššího,...).

- Nejposvátnější spis je Tóra – 5 knih Mojžíšových – 1. část Starého Zákona. Další posvátný spis: Talmont, Kabala, Desatero božích přikázání.

- Víra v jediného Boha JAHVE , nesmí to vyslovit a nezobrazují ho. - Společné s křesťanstvím má judaismus potřebu vykoupení z hříchů čekáním na Mesiáše, kterého

musí poznat. Židé jsou přesvědčeni, že ještě nepřišel, stále čekají zatímco křesťané věří, že Mesiášem byl Ježíš Kristu.

- Posvátný den je pro ně 7. den Sobota – Sabat, nesmí nic dělat, nesmí ujít více než určitý počet kroků,... Den pro ně začíná se setměním – večerem.

���� Křesťanství - Vychází z Judaismu. - Mesiášem je JEŽÍŠ KRISTUS. - Nejposvátnější spis je Bible: Starý Zákon (od židů) + Nový Zákon (učení Ježíše Krista), podle

kterého se řídí. - Příkazů, které Ježíš přinesl, je méně, ale jsou hluboké a složité. Zachránil lid, vykoupil je z hříchů. - Bůh je jediný, ale ve 3 osobách: BŮH OTEC, BŮH SYN (Ježíš), DUCH SVATÝ (moudrost,

dobro, život) – jediný Bůh. - Také chovají úctu k Ježíšově matce MARII i k otčímovi JOSEFOVI. - Rozdělené na více náboženství. Do středověku bylo křesťanství ještě jednotné.

���� Islám – Muslimové - Nejmladší z monoteistických náboženství, vychází hlavně z Judaismu, ale i z křesťanství. - Zakladatelem je MOHAMED (6. – 7. st.nl.) v dnešní Saudské Arábii ve městě Mekka. Mohamed

měl roku 610 zjevení krs ARCHANDĚLA GABRIELA , ať se obrátí k jedinému Bohu. - Uznávají Starý Zákon, Ježíš je největší prorok po Mohamedovi. - Křesťané, Muslimové i Židé věří v jediného, stejného Boha. Věří v osud, v anděly, v soudný

den. - Posvátný spis je Korán – náboženský spis a návod pro život. - ŠÍTÉ – hodně ortodoxní - SUMITÉ – většina, umírněnější

- 25 -

FEMINISMUS

- Hnutí a zároveň ideologie. - Femina = žena. - Hnutí za rovnoprávnost žen a ideologie, že ve společnosti byli muži vždy zvýhodňování → potřeba

změny, zrovnoprávnit ženy ve všech oblastech. - Sex a Gender: sex je biologické pohlaví a gender je sociální pohlaví (sociální konstrukt, který

vyjadřuje, že vlastnosti a chování spojované s obrazem muže a ženy jsou formovány kulturou a společností.).

- Genderové role = Už od narození se chováme tak, jak se od každého pohlaví očekává → feminismus.

- Vzniká na přelomu 18./19. století. - 1. feministka Mary W oolstonecraft – vystoupila proti znevýhodnění žen. Napsala knihu –

„Obrana práv žen“. - feminista JOHN STUART MILL – „O poddanství žen“ – zakladatelské dílo feministické

sociologie ve 2. polovině 19. století. 2 hlavní proudy: → Liberální – Práce, ženy mají mít přístup do všech pracovních oblastí, politická rovnost, boj proti

násilí na ženách, svobodná volba mateřství. Chtějí přepsat dějiny. → Socialistické (Neomarxistické) – ne vše postupně, ale všechno ihned změnit od základů.

- 26 -

DĚJINY SOCIOLOGIE 4 období: I Období: 1837 – 1920 – Klasické období či období velkých teorií

- Období škol, odborných časopisů. - Problémy se řeší na vyšší úrovni.

II. Období: 1920 – polovina 40 let 20. st. – Velké empirické výzkumy

- Vědci jdou z pracoven mezi lidi, aby se o jejich chování jen nedomnívali, ale viděli ho. III. Období: 2. polovina 40 let – počátek. 70. let 20. st. – Období návratu k velkým teoriím

- Poslední pokus vysvětlit společnost jako celek. IV. Období: 70. léta 20. st. – současnost – Období teoretického pluralismu

- Vědě je vše dovoleno, kromě neetického. - Emile Durkheim – Společnost není „sama jedinců“, ale jedinci se mísí. - Objektivistický názor = společnost stojí nad jedincem.

Sociologie je multiparadigmatická věda. Empirie = výzkum, zkušenost.

- Společnost měla v 17./18. st. problém – měla by se tím zabývat nějaká věda. - Zakladatelé sociologie jsou Francouzi – August Comte - zakladatel sociologie v roce 1837 (ten rok

nemusí být přesný) poprvé slovo „sociologie“, před tím se používal termín „sociální fyzika“.

- 27 -

I. Období: 1837 – 1920: Období velkých sociologických teorií

- Období škol a odborných časopisů. - Problémy se řeší na vyšší úrovni. - Vedle Comteho jsou tu i další jedinci zabývající se problémem společnosti:

Saint Simon - Zaměstnavatel Comta. - Chtěl vytvořit vědu, která by poznala celý vesmír, pak zjistil, že je to nereálné → tak se chtěl

zabývat lidskou společností, vývojem civilizací a vývojem společnosti. - Problémy dějiny civilizací v souvislosti s vývojem vyrábění (blízké Marxovi). - Společnost = systém vzájemně souvislých prvků. - Systém vyrábění odpovídá určitému způsobu sociální a politické organizace + souvisí s tím

duchovní hodnoty, výroba nastává díky střetu a organizace výroby. - 1891 kolem sebe soustředil sympatizanty, včetně Comta. - Je socialista.

Auguste Comte (1798 – 1857), stačí přelom 18./19. st.

- V 21 letech se stává tajemníkem S. Simona. - Vystudoval polytechniku. - Jako sekretář znal velmi dobře S. Simonovy myšlenky (utopický socialismus) → Comte je

sociology obviňován z toho, že mnoho myšlenek ukradl S. Simonovi. - Mezi 1. a 2. světovou válkou se u nás objevil spis od Fishera – „August Comte a Saint Simon“. - I Comte naopak ovlivnil S. Simona, rozešli se spolu. - Simon je socialista = v základu špatného je sociální nerovnost (stejný pohled má i Furije) → měla

by nastat reforma a měly by zmizet třídy – už tady je základ socialismu (ne až u Marxe). - Za zakladatele sociologie je Comte považován proto, že dal ucelený řád zkoumání společnosti,

toto zkoumání ucelil a zesystematizoval. - Zakládá Pozitivismus jako vědu mezi společenskými vědami, pozitivismus se zabývá jen

ověřitelnými skutečnostmi. - Věřil ve vědu – Scientismus – věda vše pozná, vyřeší, spasí lidstvo → dal sociologii pravomoc

zasahovat do společnosti. Vědění se spojí s humanitou – přehnaně věřil vědě. - Vytvořil klasifikaci věd (jednoduché a složité, závislé a nezávislé, konkrétní a abstraktní), nejprve

zkoumal matiku, pak fyziku a nakonec sociologii jako vrchol všech věd. - Comte začal období hledání, dříve tu byl liberalismus.

Psychologismus

- Vznikl později a je v opozici oproti sociologismu. - Psychologismus – společnost stojí na vnitřním životě jedinců X sociologismus – společnost stojí na

faktech. Liberalismus (přelom 17./18. st.)

- Nejlepší k harmonické společnosti je nechat lidi volně žít, ale s ohledem na osobní svobodu a práva všech.

- Rozvíjel se už v I. Období. - Stát má mít omezenou roli, má občany chránit, ale nechat je žít. - Podporuje soukromé vlastnictví a podnikání, které má stát respektovat. - Osobnosti liberalismu:

John Stuart Mill (1806 – 1873)

- Brit (pozor má ještě jmenovce!) - Jeho otec James Mill byl velice vzdělaný, učil ho sám už od ¾ let o přírodě, společnosti, filosofii. - V dospívání znal politiku, byl velmi vzdělaný a všestranný, studoval i na univerzitě.

- 28 -

- Spisy: „Úvahy o vládě ústavní“ – o nejlepším uspořádání společnosti a státu, liberální pohled, ústava dle amerického vzoru, demokracie, volební otázky, nejlepší je vláda zastupitelská (má ale i svá úskalí). Chtěl volební právo pro všechny, byl sám poslancem britského parlamentu, v 60. letech chtěl volební právo pro ženy, ale nepřijato ostatními. Lidé si mají zvolit své zástupce. Oproti Evropě byla demokracie v USA už mnoho let.

- „O poddanství žen“ – ví, že ženy mají nerovné postavení. Chce volební právo i vzdělání pro ženy, proto je považován za 1. feministu a je to zároveň je to 1. feminista sociolog.

- „August Comte a pozitivismus“ – v něčem s Comtem souhlasí a v něčem ne. Mill tvrdí, že zákony společenského života se dají odvodit z chování jedinců (vidí to tak psychologové X Comte to vidí opačně – s pozitivismem jdoucím do detailů nesouhlasí).

Alexis de Tocqueville (Tokevil) (1805 – 1859)

- Francouz - Má podobné názory jako Mill. - Narodil se do významné šlechtické rodiny, na svůj původ byl celý život hrdý, ač je liberál a všichni

si jsou rovni (protiklad). - Jeho dědeček byl šéf francouzské cenzury – popraven za Francouzskou revoluci → Alexis neměl

revoluci moc rád. - Vystudoval práva, což je u sociologů běžné, stal se soudcem. - 1831 odjel z Francie do USA spolu s kolegou – chtěli zjistit, jaké je v USA soudnictví, trestání.

Zůstali tam 2 roky, protože je Amerika zaujala a hlavně její politika – to ovlivnilo jeho myšlení, napsal o tom knihu: „Demokracie v Americe“ – významné dílo sociologie a zakladatelské dílo pro politologii (podobné Millovi, ale Alexis vychází z aktuálního režimu).

- Psal i o geografii USA – USA má výhodu, protože byli řídce osídleni – jen indiáni a žádní aristokraté → emigranti si zabrali po domluvě s indiány libovolnou půdu i její velikost. V USA je vynikající zákonodárství – ústava, zákony jsou tu zkombinovány, výhody velkého a malého státu. Federace – problémy celku řeší centrální vláda, ostatní jednotlivé země a možnosti. Cenil si zde možnosti voleb – nemohli ale volit nemajetní, otroci a ženy, ale všichni ostatní mohli.

- Po návratu z USA do Francie chtěl v rozházené Francii nastolit určitý řád – byl diplomatem, pak poslancem.

- 1851 – je znechucený a zklamaný a odchází z politiky (v té době nastupuje Napoleon – slíbil republiku, ale nakonec se v r. 1804 prohlásil za císaře – zklamal lid, 1. a 2. císařství, Francie je rozházena a střídají se republiky, císařství, revoluce. Synovec Napoleona Ludvík Napoleon r 1851 udělal z republiky opět císařství) → Alexis odchází z parlamentu (v r. 1852 se Ludvík Napoleon prohlašuje za císaře).

- Díla: „Starý režim“ – režim před francouzskou revolucí vidí lepší než režim po ní. Předpokládá průběh revolučního cyklu (republika – revoluce – císařství) – může za to krvavý režim (v USA nic takového není) a viní z toho intelektuály – lid je vykonavatel intelektuálních nápadů.

- „Demokracie v Americe“ – Alexis oceňuje, že jsou dobrou kontrolní pojistkou ve vztahu k politikům. Kontrolují politiky. Ví, že publicisté nemusí být vždy pravdiví a informovaní – názor: „Novináři pokládají pravdu jen za nedemokratický režim.“ Oceňuje občanskou společnost – záleží jim na životě obce, státu. USA si ponechává tradiční morální zásady X Francie je nemá. Neschvaloval otrokářství – bojí se, že vláda většiny udupe menšinu – musí se dbát na práva menšiny, aby nenastala převaha většina na její úkor. Dobré je to, že všem se dávají stejné možnosti – nejde o rovnost v jiném slova smyslu než o rovnost šancí. Otroctví vidí, jako špatné i nevýhodné. V Antice byl otrok po propuštění považován za rovného člověka X v USA je i ten z černochů, který nikdy nebyl otrok, má stále znamení, že je někdo jiný, protože není bílý – Evropan → rasismus. V těch státek, kde nebylo otroctví, byla lepší ekonomika a hospodářský růst, neboť se o sebe všichni starají sami, případně si někoho najmou za peníze X otroci jsou zadarmo. Otroci pracovali méně, ale páni je museli živit a postarat se o ně ve stáří X svobodný lépe pracuje a je levnější, musí se snažit, aby dostal mzdu.

- 29 -

Utopický socialismus (přelom 18./19. st. hlavně počátek 19. st.) - „Kolektiv je vždycky víc, než individuum, proto se má státu nechat největší pravomoc, má být

silný.“ - Jedinec X celek. - Soukromé vlastnictví musí být zrušeno a nahrazeno kolektivním vlastnictvím → má být společnost

bez tříd. - Nespokojenost dělníků se projevuje a socialismus je jim oporou. - Saint Simon, Robert Owen – utopičtí socialisté a ve Francii Charles Fourier.

Karl Marx (1818 – 1883)

- Filosof, sociolog, ekonom, politicky činný. - Zasahoval do průběhu dějin – pomáhal organizovat mezinárodní dělnické hnutí. - Jeho paradigma – Ekonomismus – vývoj společnosti je determinován ekonomikou – výrobním

prostředkem, vlastnictvím výrobních prostředků, výrobních vztahů. - Materialista – prazáklad všeho je hmota, ze které všechno vzniká. - Je autorem tzv. Vědeckého komunismu → z něhož vznikl Marxismus – světonázor, vědecká

teorie o uspořádání společnosti. - Život: Narodil se v Trevíru v Německu. - Byl synem advokáta, pocházel z židovské rodiny (děda rabín). Otec se vzdal židovského vyznání,

aby udělal kariéru. Dílo: „Jak se zbavit původu, který je obtěžující“ – emancipace. - Přešel od Judaismu k atheismu. - Studoval v Bonu a Berlíně práva a filosofii → doktor filosofie (1841), pak redaktor

v levicovém deníku Theinische Zeitung (1842). - 1843 se oženil s šlechtičnou Jeanny Westphale, měli hodně dětí, rodina pro něj byla až na posledním

místě. - 1844 emigruje do Paříže, kde se setkává s Bedřichem Engelsem, stávají se z nich přátelé a píší

společná díla. - Bedřich Engels (1820 – 1895) – „Ženy, víno, zpěv“ , žil v dobře situované rodině. - Z Paříže byl vykázán a emigroval do Bruselu, kde byl jeden rok spolu s Engelsem tam napsali dílo

„Svatá rodina“ – kritika křesťanství. - Stává se z něj ekonom a scientista. - Díla: „N ěmecká ideologie“ – materialistická teorie dějin, názor na ideologii – falešné vědomí, které

je lidem vštěpováno. - „Bída filosofie“ – poprvé formulována idea revoluce. - Zapojuje se intenzivně do komunistického hnutí a vytváří komunistický program → dílo:

„Komunistický manifest“ (1848) – 1848 je rok revolucí - Odchází do Kolína, pak do Paříže, odkud je vykázán, pak žije v Londýně až do své smrti. - Spolu s Engelsem napsali brožůrku „Zásady komunismu“ – formulovány pilíře zla: soukromé

vlastnictví, stát, církev a rodina (ta je nevhodná a zrušeníhodná). - 1850 - dílo „T řídní boje ve francii“ – k dělníkům a buržoazii přidává rolníky – maloburžoazie. - 1864 - vytvořena první internacionála (nadnárodní dělnická organizace) a on je jejím duchovním

vůdcem. - 1867 – 1. svazek jeho životního díla „Kapitál“, další 2 svazky až po jeho smrti vydány pomocí

Engelse. - Termín Odcizení – dělníci pracují, protože nemají výrobní prostředky a nic jiného jim nezbývá,

zboží je jim odebráno – odcizují se od zboží, které vyrobí, pak je pro ně práce nutným zlem → chtěl zrušit odcizení krs emancipaci – dělníci se musí emancipovat.

- 1875 – Marx píše kritiku „Gothaiského programu“ – nutná revoluce. - 1883 – umírá v Londýně a Engels dokončuje jeho práci. Engels upouštěl od některých Marxových

myšlenek.

- 30 -

Marxismus má spoustu pokračovatelů. Mezi proletariátem a buržoazií je nesmiřitelný vztah. Dělníci jsou vykořisťováni buržoazií. - Dělník dostane částku, která neodpovídá jeho práci, to co nedostane je nadhodnota – to si nechává

buržoazie. Jediným řešením je změna pomocí revoluce, kterou musí provést dělnická třída, musí být organizovaní. Revoluce má mít 3 fáze:

Marxův materialismus

- Společnost je závislá na výrobních prostředcích, přírodních zdrojích. - Když bude existovat kolektivní vlastnictví výrobních prostředků, tak bude svět vypadat jinak. ideologie

Nadstavba→

Evolucionismus

- V 2. polovině 19. st. se postupně stal hnutím. - Evoluce = vývoj, lineární pozvolný vývoj - Směr, který staví svou teorii na vývoji života. - Zakladatelem je Charles Darwin - Biolog, na svých plavbách sbíral pozůstatky všeho živého, které pak zkoumal. - „V p řírodě od počátku věku nastává pozvolný vývoj všeho živého, stále k dokonalejším

organismům → teorie pokroku. To vše je umožněno tzv. Přirozeným výběrem – příroda nechá přežít jen ty nejsilnější, ti jsou pak schopni tvořit ještě dokonalejší potomstvo.“

- Vývoj probíhá stále a všude. - Této teorie se chopili sociálně kulturní antropologové: např. Morgan, a další. Sledovali, co

zůstalo v kultuře z historie – vytvoření si obrazu, jak to vypadalo dříve. Sociálně kulturní antropologie už souvisí se sociologií (vznikla ve 2. polovině 19. st.).

- Evolucionisté si vždy dělají periodizaci vývoje. - Evolucionismus je hodně zneužitelný. - Evolucionismus do sociologie přináší Herbert Spencer (1820 – 1903) - Brit, filosof, sociolog, 1 z prvních stoupenců evolucionismu, tzv. pozitivistického evolucionismu

(lze ověřit), znal se s Darwinem. - Organicismus = jen buňky. - Zároveň byl politicky činný – liberál . - Patřil k nejvlivnějším sociologům své doby. - Život: syn učitele → stal se vzdělaným, ale od mládí měl depresivní neurózu kvůli svému

pedantskému otci. - 1841 se stal inženýrem. - Zajímal se o politicko – veřejný život. Publikoval v časopisech. - „Každý má právo dělat co chce, pokud nenarušuje svobodu jiného člověka.“ → odpůrce

socialismu a komunismu. - „Společnost, která je ponechána sama sobě, je schopná mnohem harmoničtějšího vývoje.“

„Vývoj společnosti je pouze vyšším stádiem vývoje přírody.“ - Díla: „Studium sociologie“, „Principy sociologie“, „Systém syntetické filosofie“. - Zkoumal společenské instituce, ty které se udržely, tak jsou pro společnost potřebné. Vznikají

spontánně. - Má také vlastní periodizaci, která má 2 etapy: 1) Jednoduché společnosti – vojenské společnosti, otázka přežití, disciplína, autorita, dobývání nových území.

2) Průmyslové stádium – dobrovolnost (donucení se vytrácí), převládá rozum, nikoli síla a donucení, produkce hodnot, tvorba kultury, náboženství je dobrovolné.

společenské vědomí instituce: rodina, stát, církev, věda společenské bytí výrobní prostředky + výrobní vztahy

- 31 -

Ferdinand Tonnies (1855 – 1936) - Německý sociolog ovlivněný Spencerem. - Chápe evolucionismus jako vývoj k horšímu. - Dílo: „Společenství a společnost“ – pospolitost byl útvar, který spočíval na kladných, spontánních,

citových vazbách (všichni se znali a měli se rádi), kdežto ve společnosti jsou vztahy neosobní a lidé od nich očekávají zisk pro sebe (rivalita, špatné chování, odcizení,...)

- 2 fáze vývoje společnosti: - začal se zabývat výzkumem veřejného mínění. - Zakladatel tzv. Komunitního výzkumu – zkoumá různé komunity (jsou podobné pospolitosti).

Naturalismus

- Natura = příroda - Společnost je zcela ovlivněna přírodou (zákonitosti společnosti jsou zákonitosti přírody). - Řada směrů: Geograficý determinismus, Demografický determinismus, Geopolitická škola →

Geopolitika, Sociální darwinismus, Rasově antropologický směr.

���� Geografický determinismus - Společnost je přímo určena místem, kde žije. Je to zeměpisné pásmo (sever, jih, tropy,...), členitost terénu a nadmořská výška (hory, poušť, nížiny,...) – přítomnost nerostných surovin, kvalita půdy, přítomnost vody. Souvisí s tím téma národní povahy.

Emanuel Chalupný - Čech, srovnává povahy různých národů.

���� Demografický determinismus - Demo = společnost, lid - Společnost je určena demografickou skladbou. Z hlediska věku, nemocnosti, pohlaví, porodnosti,

úmrtnosti, apod. Robert Malthus (18./19. st.)

- Všímá si přelidnění v některých částech světa. - „Pokud dochází ve společnosti k přelidnění, tak nastává problém.“ → „Je třeba společnost

korigovat (dříve to dělala příroda: epidemie, přírodní katastrofy, války, nemoci,...), šíření osvěty v plánování reprodukce – byl kněz – „Nemá být předmanželský sex, manželství se má uzavřít, až si bude pár jistý, že dítě uživí,...“

- Ovlivnil sociologii 2. poloviny 19. st.

���� Geopolitická škola → Geopolitika (konec 19. st.) - Vzniká ve Švédsku – Kjellen – vychází z přesvědčení, že pro dobrý harmonický vývoj musí být

dostatečně velké území. - Geopolitika – jak získat životně důležité území.

Gustav Ratzenhoffer

- „Politika je boj o prostor“ → zneužito nacisty.

���� Sociální Darwinismus - Doslovné přenesení Darwina do sociologie. - V dějinách vítězí silnější (slabší jsou jimi vyhubeni, později porobeni – zneužiti).

Walter Bagehot (Brit) Ludvig Gumplowicz (Polák)

- Teorie třídních nerovností, je to důsledek neustálých bojů skupin. - Silní se rodí silným a slabí slabým.

- 32 -

���� Rasově antropologická škola - Sociální darwinismus, ale místo termínu skupina používá termín rasa. - Přežije silnější rasa, dějiny jsou neustálým bojem ras a vyhraje ta nejlepší.

Arthur de Gobineau

- Šlechtic - „Esej o nerovnosti lidských ras“ – třídí lidské rasy do tří skupin (bílá, černá, žlutá), každá rasa má

pozitivní i negativní vlastnosti: černá rasa je umělecky založená, žlutá rasa je snaživá a pracovitá a bílá rasa je inteligentní a má smysl pro pořádek → 1. bílá, 2. žlutá, 3. černá → bílá rasa má ovládnout svět, nesmí se znehodnotit (míšením).

- Kritizoval demokracii (tu vymyslely nižší rasy, aby měly šanci, že budou mít podíl na moci). Huston Stuart Chamberlain

- „Základy 20. století“ – doplnil Gobineaovu teorii. 20. století bude stoletím boje s židovskou rasou (není nekvalitní, ale je nebezpečná), nejvhodnější jsou Árijci – Germáni, Keltové, Západní Slované.

- Čerpali z něho nacisté, antropologové → eugenika – „dobré geny“ – přelom 19./20. st. vzniká jako obor.

- Pozitivní eugenika – výběr nejlepších a jejich množení – mísení. - Negativní eugenika – potlačení nevhodných ve prospěch prostoru pro vhodné → později zbavování

se nevhodných. Psychologismus (konec 19. st.)

- Snaží se vše zredukovat na „jednoduchý princip“ – lidskou psychiku – duši, která determinuje lidský život. Vnitřní pochody → společnost.

- Konec 19. st., když vznikla psychologie. - Sociální jevy jsou chápány jako produkty psychické činnosti. - 1. autor je Ital Scipio Sighele (Šígele) – téma davu, davového chování a nápodoby.

Gustav Le Bon (1841 – 1931)

- Francouz, sociolog, psycholog, antropolog, lékař. - Teoretik davového chování – zakladatel psychologie davu. - Propojil psychologii se sociologií → Psychologie davu. - Dav podle Le Bona – zkoumá dav z psychologického hlediska. Psychologické vlastnosti davu se

neshodují s psychologickými vlastnostmi jedinců. Organizovaný dav, který si vždy najde účel, nazýval Psychologický dav. Každé individuum se cítí v davu být anonymním, bezpečným, sebevědomým, ale ztrácí kontrolu, tak se chová úplně jinak, než jako jednotlivec. Člověk v davu ztrácí svojí individualitu, ztrácí se sebekontrola, odpovědnost X pocit moci, pudové chování → vzniká „Duše davu“ – kolektivní duše – není schopná racionálně uvažovat, nic není nemožné, otevřenost sugesci, všichni členové jsou přesvědčeni o svém záměru, nepřipouští diskusi, je panovačná, není schopná vytvořit vlastní názor → manipulují s nimi vůdcové → dav je mohutná zbraň.

- Definice davu – Dav je každé sociální seskupení, které podléhá kolektivní sugesci, a které je sjednoceno iracionální připraveností k činu, k akci.

1) Davy heterogenní – členové se od sebe liší (anonymní – shrocení na ulici, neanonymní – členové parlamentu)

2) Davy homogenní – třídy – spojují je společenské zájmy, životní styl, kasta – společné zaměstnání, sekty – společná víra (není nutné).

- Dav je velkoměstský fenomén, masová společnost. - Zabývá se vůdci davu – jsme jimi ohroženi, mají nadprůměrnou inteligenci, ale nejsou géniové, ani

moudří. - Téma Sociální revoluce – téma vůdcovství + téma davu. → žádný dav nedělá revoluci, dělají ji

vůdcové, myslí za dav a využívají ho ke svým cílům. „Francouzská revoluce a psychologie revolucí“ – definuje revoluci.

- 33 -

- Dělí duši do 3 podskupin: (není nutné) 1) Mystická mentalita 2) Jakobínská mentalita 3) Kriminální mentalita

Gabriel Tarde (1834 – 1904)

- Francouz, sociolog, psycholog, filosof, kriminolog, úředník, vedl kriminalistickou statistiku, 1 ze zakladatelů sociální psychologie, zabýval se penologií - vězeňství.

- „Mín ění a dav“ – reaguje na Le Bona, odkazuje na něj. - Vytvořil pojem Veřejnost a mínění. - Veřejnost – není prostorově spojená, jsou rozptýlení. Může sehrávat stejnou úlohu jako dav. Vůdci

je mohou ovládat a komunikovat díky veřejným sdělovacím prostředkům. Možnost vytvořit z veřejnosti dav. Veřejnost není schopná racionálního úsudku, když je zmanipulovaná.

- Demokracie je závislá na tvorbě veřejnosti. - Říká, že 20. st. bude stoletím hromadných sdělovacích prostředků a masové komunikace. - Teorie nápodoby – celý náš společenský život je založen na nápodobě. Opakujeme vzorce chování.

Horší vzorce chování jsou vytlačeny lepšími. - 2 typy vzorců chování: 1) obyčeje – tradiční společnost 2) móda – moderní společnost - Někteří jedinci chování přetvářejí, tvůrce je vždy v něčem geniální. - Sociologie má zkoumat dění, které se opakuje.

Sociologismus

- Nazírání na společnost, které tvrdí, že vše co se ve společnosti děje je ovlivněno jenom společenskými faktory → společnost ovlivňuje sebe sama.

- Společnost je nad jedincem, ovlivňuje ho (nerovný vztah – celek je důležitější než jeho části). - Společnost jedince předchází jak historicky, tak logicky.

Emile Durkheim (1858 – 1917)

- Patří k nejvýznamnějším sociologům všech dob, ovlivnil mnoho sociologů. - Založil Francouzskou sociologickou školu, po jeho smrti škola existovala dále a zanikla až ve 2.

světové válce. - Sociolog, filosof, kulturní antropolog, zakladatel sociologismu. - „Předmětem sociologie jsou sociální fakta – nezávislá na individuu a na čemkoli jiném, jsou

objektivně sledovatelná (jako nějaké věci), tlačí na naše přizpůsobení (např. jazyk, právní systém).“

- Metody sociologie: ne pouze metody teoretické práce, je potřeba i metodologie empirické práce – výzkumy.

- Funkce sociologie – sociotechnická funkce – poznatky ověřit v praxi. - Život: Pocházel z židovské rodiny. Studoval filosofii, společenské vědy, pedagogiku, stal se prvním

profesorem v dějinách (první profesorský vysokoškolský titul). Od roku 1902 učil v Paříži na Sorboně.

- Vztah člověka a společnosti, povaha člověka, náboženství, sebevražednost, otázka výchovy... - Založil časopis „Sociologická ročenka“. - Jeho přednášky navštěvoval náš Eduard Beneš, který na něj vzpomíná v předmluvě k českému

vydání Durkheimovy knihy „Pravidla sociologické metody“. Další díla: - „Sebevražda“ (1897) – snaha vysvětlit příčiny sebevražednosti, moderní společnost není šťastná.

První sebevražda sociologa nezajímá, ta zajímá psychologa, ale v případě sebevražednosti (počet sebevražd je významnější) se jedná o sociální jev a musíme hledat příčiny ve společnosti. Faktory ovlivňující sebevražednost: náboženství (mezi protestanty, kteří žijí ve městě, je nejvyšší sebevražednost a mezi židy, kteří žijí na vesnici, je nejnižší sebevražednost) → sebevražednost souvisí s typem bydliště. Sebevraždy: egoistické (nedostatečná spojitost s kolektivem) X

- 34 -

altruistické (sounáležitost, přehnané sžití s kolektivem), anomická (stav bez normy, rozpad kolektivního vědomí) X fatalistická (lidé jsou příliš řízeni okolím).

- „Elementární formy náboženského života“ (1912) – současné náboženství je příliš složité, aby se dalo pochopit bez studia předchozích náboženství (kulturní antropologie). „Bůh je obrazným vyjádřením společnosti.“

- „Dvojí podstat člověka“, „Kdo chtěl válku“, - „D ělba (společenské) práce“ (1897) – ve společnosti vládne „solidarita“ (konsensus – vzájemnost)

mechanická → mění se v organickou – přirozenou společnost. - Kolektivní v ědomí – soubor obecných pocitů, věr typických pro členy určitého společenství (Jung

– Kolektivní nevědomí). Každé překročení něčeho, nějakých pravidel naruší kolektivní vědomí. To, co je zločinem pro jednu společnost, nemusí být zločinem pro druhou společnost, protože má jiné kolektivní vědomí. Musí nastat sankce, aby už příště nikdo kolektivní vědomí neporušoval a vžilo se všem.

Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937)

- Nezařaditelný do konkrétního paradigmatu, vždy byl reakcí na současné dění → sociolog každodennosti, klad důraz na jedince a jeho roli ve světě.

- První prezident Československé republiky, filosof, sociolog (patřil ještě do klasického období). - Život: narozen v Hodoníně, dětství prožil na Moravě a později život ve Vídni, znal několik

světových jazyků. Studoval na německém gymnáziu (díky otci chlapce, kterého doučoval). - Ve 2. polovině 19. století bylo období hledání české identity a vůbec nacionalismus mnoha

evropských zemí (Francie, Itálie, Německo,...) - 1867 – došlo k Rakouskému vyrovnání, ale češi zase ostrouhali. - 1907 – založil Českou stranu pokrokovou, 2x zvolen do říšského parlamentu. - 1. dílo napsal již ve 26 letech – „Teorie a praxe“ – čistě sociologické dílo. - Byl průkopníkem sociologie u nás (tehdy RakouskoUhersko). Chtěl budovat občanskou společnost. - Díla: „Sebevražda“ (1881) – jeho habilitační práce k získání titulu docenta (podnázev: hromadným

jevem společenským osvěty) – příčinou sebevražd je ztráta víry (sekularizace), smyslu života, opory.

- „Česká otázka“ + „Naše nynější krize“ (v jednom vydání, 1895 první vydání) – otázka malého národa ve středu Evropy.

- „Ideály humanitní“ – rozebírá a doplňuje desatero přikázání. - „Jan Hus“, „Karel Havlí ček“ - „Otázka sociální“ – snaha podchytit veškeré ideologie doby a najít tu ideální ideologii (odpůrce

socialismu a liberalismu → nejlepší je kompromis), otázka mravnosti, každý má být aktivní. - „Rusko a Evropa“ (1913) – proslovanství (spojit Čechy s Ruskem), on byl proti proslovanství,

nemáme s Ruskem společnou kulturu, to spíše s Německem.

Italská politická sociologie (2. polovina 19. století) - Ve 2. poloviny 19. století se Itálie zaměřovala hlavně na politický život, protože do 60. let 19.

století byla ještě nesjednoceným státem. - Zabývali se otázkou nerovnosti, rovnosti a role v politických stranách. - Vznikla teorie elit.

Gaetano Mocsca (1858 – 1941)

- Ještě nepoužíval termín elita, ale už tak uvažoval. - Dělil společnost na: a) Třída politická – lidé, kteří měli moc a mohli ovlivňovat společnost a ovládat druhou třídu b) Třída řízená – zbytek společnosti - Třída politická je uzavřená – sociálně exkluzivní, nikoho si mezi sebe nepouští. a) Aristokratický princip vým ěny členů – každý se snaží udržet se jak dlouho je to možné (až do

smrti) b) Připouští vnitřní výměnu členů (ale jen někdy) c) Demokratický princip vým ěny členů – pravidelné střídání členů politické třídy

- 35 -

- Kritizoval demokracii – vláda lide jsou jen mýty a proti mýtům musí bojovat věda) – dílo: „Základy politické vědy“

Vilfredo Pareto (1848 – 1923)

- Byl sebevědomý až domýšlivý, podváděl při psaní děl (neodkazoval na citované). - Fyzik a ekonom (vytvořil křivky nabídky a poptávky) → později přešel na psychologii a sociologii

(používal zvláštní termíny). Hledal a popisoval zákonitosti nelogického chování společnosti. - Jako první začal užívat termín: elita X masa. Elita zahrnuje všechny obory a ne jen politiku. - Elity = málopočetné skupiny lidí, kteří vykazují nejlepší ukazatel dobrých výsledků ve svém

oboru a zároveň jsou svůj výkon schopni dovršit úspěchem (nutnost umět se prosadit). - Ve všech společnostech je „stejný“ počet elit, ale ne každá společnost elity podporuje, třeba je i

potlačuje. - „D ějiny jsou hřbitovy elit“ (elity vždy doplatily na změnu režimu). - Mocenská elita je důležitá – buď dosahuje svých cílů prostřednictvím rozumu a lsti, a nebo síly

(lišky a lvi – Machiavelli). - Dílo: „Traktát o obecné sociologii“

Roberto Michels (1876 – 1936)

- Zabýval se teorií demokracie – demokracie je jen idea sloužící oligarchii k zastření její skutečné moci (oligarchie = vláda skupiny).

- Masy potřebují vůdce (oligarchii). - Sociální demokrat – v každé společnosti se vždycky vytvoří skupinka oligarchů (vůdců) →

„Železný zákon oligarchie“, „Strany a vůdcové“. Max Weber (1864 – 1920)

- Všestranný, velmi vzdělaný, filosof, sociolog, sociální politik, historik, právník, schopný analyzovat politické dění.

- Předchůdce interpretativní teorie. - Dost vypjatý německý nacionalista. - V rodině Veberů se scházela intelektuální smetánka. - Přihlásil se na vojnu, kde musel provádět šetření (byl fyzicky slabý). - Oženil se, ale s manželkou měl smlouvu, že spolu nebudou žít jako manželé. - Učil na univerzitě v Heidelbergu, ale dostal neurózu, bál se svých studentů. - 1903 vydal časopis: Archiv pro společenské vědy a sociální politiku. - Zemřel na zápal plic, jeho žena mu po smrti sepsala životopis a vydala jeho díla:

„Hospodářství a společnost“ - Hlavní sociologická metoda je podle něj porozumění (porozumění jedincům, jejich chování,

motivům, jednání,...). - Téma hodnotících soudů – je nepřípustné aby se v sociologii vědci dopouštěli jakéhokoli vlastního

hodnocení, protože to je vždy subjektivní. Musí zveřejňovat pouze výroky, které jsou ověřitelné.

- Vytvořil tzv. ideální typ - něco, co je charakteristické pro podobné jevy, jako model např. ideální typ vladaře, chování, byrokracie, apod. Sloužil jako pomůcka, která umožňuje pochopit společenské dějiny.

- Teorie vzniku kapitalismu – kapitalismus potřebuje určité instituce a vzdělané lidi, ti musí dát práci celý svůj život, musí být asketičtí (sebezapření), a toho jsou schopni jen němečtí protestanté. → „Protestantská etika a duch kapitalismu“.

- další díla: „K psychofyzice průmyslové práce“, „Věda jako povolání“, „Politika jako povolání“, „Sociologie náboženství“.

- 36 -

II. období – období velkých empirických výzkumů (1920 – 50. léta 20. století)

- Centrum sociologie se přesouvá do USA, hlavně do Chicaga, kde na Chicágské univezitě vzniká katedra: ekonomie, antropologie, politologie, sociologie. Má vlastní nakladatelství (lákají na to studenty – každý si tam může publikovat).

- Např. William Thomas, Robert Park, Ernest Burghess. William Thomas

- Zkoumal migraci v Americe - na přelomu 19./20. století se do USA valí mnoho lidí z Evropy, jsou nepřizpůsobiví, nezaměstnaní, rasová nenávist, apod.

- Poprvé použil metodu studium dokumentů – studoval osobní korespondenci uprchlých polských sedláků (draze je kupoval).

Brněnská sociologická škola – Inocenc Arnošt Bláha – kladl důraz na studium města a vrstev, které v něm žijí. Pražská sociologická škola – Josef Král Frankfurtská škola – tzv. kritická teorie, spíše teorie než výzkum.

- 37 -