Halo

Kapitoly:1. Oblíbené místo 22. Narušitel 43. Chudáček 64. Na letišti 85. Video 106. Simon a Mikey 117. Mrchy alias moje BFF 148. Ranní nájezd 169. Hromadné objetí v Nando's 1910. Náhrada aneb Ziva 2111. „Skvělá“ novinka 2312. Následky druhého rozhovoru 2513. Setkání Rose a One Direction 1/2 a 2/2 2714. „Pěkný krajky“ a Šmoulové 3115. Interview 3316. Filmový večer a Rubínová růže 3517. První polibek 3718. Pravidla 3919. Anděl s ďáblem v těle 4120. Bohyně a konečně změna 4321. Červený koberec 4522. Fuj je to 4623. Malá velká holčička 4824. Niall James Horan: Roxanne/ Harry (1/2 a 2/2) 50 a 5225. Harryho ráno poté 5426. Kronika 5627. Felicity a Gemma 5828. Chudáček podruhé 6029. Ano, pane 6230. Seznámení s Emmou 6431. První společný koncert 6632. Nový manažer a společná večeře 6833. Londýn, Brno 7034. Kretén Josh 7235. Něco jako mladší sestra 7436. Stojí za dveřmi 76

37. Vstávej, zlato 78Epilog: Po pěti letech 80

Kapitola 1.: Oblíbené místo            Roxanne:            Šla jsem po jedné zapadlé cestičce v jednom parku, skoro v centru Londýna. Bylo mi tu příjemně. Nikdo sem nechodil a to i přes to, že právě tady bylo tak nádherně.            Došla jsem k cíli své každodenní cesty za klidem. Konečně jsem se dočkala toho blahosklonného klidu, který mi přináší ticho přírody, zpěv ptáků a svit slunce.

Sedla jsem si na svoji lavečku, kterou jsem si patřičně a nezvratně označila svými iniciály R. S. A. To jako Roxanne Sarah Andersnová. Moje jméno je mým darem i prokletím, protože jméno Anderson je v britském i celosvětovém showbyznysu jedno z těch nejznámějších. Je to to jediné, co na svém životě nesnáším a to spolu s tím zlým, co mi přináší.

Můj otec je totiž Matthew Andersn. Ano, přesně ten. Mým otcem je vlastník toho nejexkluzivnějšího, nejbohatšího a hlavně nejžádanějšího studia vůbec. To znamená, že jsem neskutečně prachatá a lidé se se mnou přátelí jen a pouze kvůli mému údajnému vlivu na otce, který je ale naprosto smyšlený.

Jsem ráda, když svého otce vidím jednou, maximálně dvakrát do týdne a když s ním trávím alespoň své narozeniny. Kromě jednoho společného dne v roce, se s ním vídám jen na nějakých akcích, večírcích, různých předávání cen a na oslavě jeho narozenin. Avšak před médii si hrajeme na vzornou rodinku a to i přes to, že moje maminka před pěti lety umřela.

Ne, vzpomínky už jsou za mnou. Jak mamka vždycky říkala: „Nehleď na minulost, ani na budoucnost, ale užívej si přítomnosti, protože ta ovlivňuje jak minulost, tak budoucnost.“

A tak nehledím na to, co bylo, ani na to, co bude. Vždy se snažím zabývat přítomností a život žiju naplno. Nejsem žádná pařmenka, jen si užívám hudby, ať už jakékoli, hlavně musí být dobrá. Občas si dám nějaký ten drink nebo dva, ale všeho s mírou.

Dalo by se říct, že jsem taková hodná holčička, ale to není tak úplně pravda, protože, když chci, dokážu být horší než sto čertů s ďáblem dohromady.

Tak tedy, usadila jsem se na svoji lavečku uprostřed javorů a bříz. Nebyla k ní jiná přístupová cesta, než ta, kterou jsem se sem dostala já.

Bylo to tu nádherné. Stromy jakoby dělali bariéru mezi zvuky okolního světa a tichem přírody a přesně to jsem milovala. I přes to, že dnes svítilo

slunce, tak jsem seděla ve stínu a to nejenom díky stromům, ale i díky menší stříšce, která chránila lavečku proti nepřízni počasí tak, že jsem zde mohla sedávat i v dešti, i v zimě ve sněhu.

Bylo mi tu krásně a stejně jako každý den jsem si vytáhla kytaru z pouzdra. Pouzdro bylo kožené, ale polepené spousty nálepek s názvy měst a států. A to nejenom těch evropských. Úplně uprostřed pouzdra byly zlatě vyraženy iniciály. Tentokrát S. A. A., jako Sarah Amanda Andersnová. Toto pouzdro jsem, spolu s kytarou, nosila skoro všude, a to i přes to, že jak pouzdro, tak kytara byly už ohmatané od neustálého hraní.

Byla to vlastně jediná osobní věc - vzpomínka na mámu. Teda, když nepočítám fotky.

Vytáhla jsem tedy kytaru z pouzdra, byla nádherná. Hezčí jsem v životě neviděla a to jsem měla tu čest vidět ty umělecky nejcennější. Dělal ji mamčin táta, tedy můj dědeček. Bylo to jeho nejlepší dílo vůbec. Nebyla to žádná, sériově žlutá kytara, ale byla jiná, zvláštní, neobyčejná. Byla z tmavého dřeva, které dobře zvučilo. Z tohoto dřeva byly odřezány plíšky v zajímavém, jakoby krajkovém vzoru. Tento vzor byl ale o něco světlejší, a tak to dokonale sedělo. Pokud by tuto kytaru někdo věnoval hudebnímu muzeu, dozajisté by to byl ten nejcennější kousek, jaký tam v životě měli, protože byla drahá jak v penězích, tak i po citové stránce. Teda alespoň pro mě.

Pohodlně jsem se usadila a shodila jsem ze sebe kožený batoh, bez kterého bych nevytáhla paty z baráku, teda z vily. Byli v něm schované jak mé kresby, tak i malby, akvarely, dokonce i nějaké ty základní výtvarné potřeby. Byl v něm také foťák, můj oblíbený. Ale měla jsem tam schovaný i notes s vlastní hudbou. Byly v něm melodie, slova, ale i pár hotových textů, které jsem spolu s mojí skupinou Rose hrála ve zkušebně.

Z batohu jsem vytáhla právě tento notes. Rozevřela jsem jej na patřičné a dala jsem se do hraní mé nejoblíbenější, pořád ještě nedodělané skladby, kterou jsem začala tvořit s mamkou.

Otec nikdy nechtěl slyšet mou hudbu, protože jsem mu tak moc připomínala mamku, že se na mě nemohl už ani dívat. Od mamčiny smrti jsem před ním nehrála, nepřál si to. Dokonce chtěl mamčinu kytaru zamknout do sejfu, abych se jí nemohla ani dotknout, ale přemluvila jsem ho

Začala jsem hrát první sloku, obyčejně neobyčejnou melodii. Byla výjimečná a krásná, protože v jednoduchosti je krása. Chvíli jsem hrála, jenomže pak noty končily. Nemohla jsem přijít na pokračování už notnou dobu. Už pět let se snažím a ani ťuk. Pracuji na ní skoro každý den, snažím se, ale

nepřichází to. Zatím jsem nepřišla na tu správnou inspiraci. Celých pět let jsem nenapsala ani notu. Hrůza.

Znovu jsem si ji začala přehrávat. Byla jsem už skoro u konce, když se na cestě k místu, kde jsem právě seděla, ozvaly tiché, lehké a rychlé kroky. Pár keřů zašumělo, jelikož se o ně dotyčný, nebo dotyčná, otřel, protože tudy nechodil tak často, aby se jim uměl vyhnout. Hrála jsem dál a doufala jsem, že když mě uslyší, tak odejde, ale nestalo se. Zvedla jsem hlavu a pak to přišlo.

Okouzlení. Jen, co vešel na moje místo, a když říkám vešel, myslím tím, že vešel. Byl to on, kluk.

Zahlédla jsem v jeho tváři překvapení, když mě uviděl. Jeho světlou tváří se mihlo udivení, potom úlek, ale nakonec nasadil zářivý úsměv od ucha k uchu, který by mě jistě ohromil, kdybych na podobné ksichty nebyla zvyklá. Ale i přes to, že se usmál, tak jeho oči zůstali smutné, zadumané. Nesmál se celou duší. Měl opravdu krásné oči. Takové zvláštní. Modro-šedozelené. Opravdu zvláštní směsice barev, ale slušelo mu to.

Pohodil hlavou a jeho hnědé vlasy se mu zavlnily kolem obličeje. Byly dlouhé, husté a roztomile vlnité.

Jeho vlasy, oči i veliký úsměv z něj dělali totálního krasavce, prostě muže, kterému byste s radostí podlehly. Naštěstí jsem byla proti takovým, jako je on opravdu imunní. Nemám ráda krásný kluky, kteří jsou namyšlení. Nemám ráda kluky, kteří o mě zavadí pohledem jenom proto, že jsem byla „tatínkova holčička“. Dcera pana Andersna. Neměla jsem tyto tipy ráda. 

Kapitola 2.: NarušitelHarry:Zase mě honily fanynky a to jsem si chtěl zajít jenom na milkshake, abych

se uklidnil, protože se se mnou asi tak před hodinou rozešla Amber. Holka, se kterou jsem strávil asi tři měsíce, což je u mě poměrně dlouhá doba. Do teď jsem nevěděl, jak bolí rozchod z pohledu toho, který dostal kopačky. Nebylo to ale až tak skličující, jelikož nám to už poslední měsíc pořádně skřípalo. Došlo i na hádky, urážky, na slzy a nakonec vždy na usmiřovací sex.

Jenomže, jak jsem se dozvěděl, náš poslední usmiřovací sex měla Amber s nějakým Lukasem, barmanem z klubu Apple.

Rozešla se se mnou zřejmě proto, aby nebyla další „chudinka“, se kterou jsem se rozešel. I když jsem to poslední týden měl už na mysli, nenapadlo by mě, že zrovna já, Harry Styles dostanu kopačky.

Jsem z toho tak trochu přešlej. Rozhodně mi to, alespoň pro dnešek zkazilo náladu, kterou mi ráno nahodil Loui s nějakým vtipem o jeho milovaných mrkvích.

Jo, tak teda, honily mě fanynky. Holky posedlý Harrym Stylesem, a vlastně celou naší skupinou One Direction, mě pronásledovaly skoro přes tři bloky, než jsem je alespoň trochu setřásl. Vyšel jsem z davu a rozhlížel jsem se po místě, kde bych se mohl schovat.

Padl mi pohled na jeden parčík blízko místa, kde jsem stál. Šel jsem celkem normální chůzí, abych nebyl nápadný, ale ty holky se nezdaj, ale jsou celkem rychlý, protože mě hned našly a zase se začaly hnát za mou osobou.

Dělal jsem, že si jich nevšímám, ale opak byl pravdou. Po očku jsem je sledoval a v té nejpříhodnější chvíli jsem skočil do nejbližšího křoví, které se mi naskytlo po ruce. Uf. A že jsem byl potom celkem překvapený, když jsem zjistil, že je tu taková, mírně zarostlá, celkem dlouhá a vyšlapaná pěšina, jejíž konec byl v nedohlednu.

Šel jsem rychleji a celkem potichu protože jsem nechtěl, aby mě ty holky ještě dohnaly, anebo aby mě nějakou náhodou uslyšely. Ale dnešní honička dopadla celkem dobře, ze začátku jsem rozdal nějaké ty autogramy, párkrát jsem se s nimi vyfotil, ale když už mě zdržely skoro čtvrt hodiny na jednom místě, začal jsem se pomalu vzdalovat.

Jenomže fanynky byly tak náruživé, až po mě chňapaly a snažily se mě všelijakými způsoby ještě zdržet. Měl jsem štěstí, že u toho nebyli fotografové, protože by jistě měli další sousto do zítřejších novin. Stačilo, aby tam přidali fotku, na které se snažím odehnat fanoušky a byl bych v háji, můj producent by mi to asi pořádně nandal.

Jsem rád, že to dneska dopadlo, tak jak to dopadlo, a že to není ještě horší. Neříkám, že je nemám rád, to ne. Bez jejich pomoci bychom nebyli tam, kde teď jsme, taky mám rád jejich pozornost. Mám rád, když mě lidi fotí nebo, když po mě chtějí autogram. Je to ukázka toho, že nás znají, že se jim líbí naše hudba a že se jim líbí naše zevnějšky, ale čeho je moc, tak toho je příliš.

Jak jsem tak šel po té pěšině dál a dál, tak se začala zužovat. Větvičky jednotlivých keříků a stromů se mi zadrhávali o oblečení a já dělal opravdu nehoráznej randál. No a jak jsem tak šel, najednou jsem, jakoby kouskem ucha, zaslechl příjemnou zvláštní melodii. Byla hrána na kytaru a byla tak nějak zvláštní. Vím, že to už jsem říkal, ale byla tak moc zvláštní, až to nešlo popsat slovy.

Pomalu jsem se dostával blíž a blíž ke zdroji té záhadné hudby, která mi z mojí hlavy naprosto vymazala trápení, ať už s Amber nebo s fanynkami. Ty holky ale docela chápu. Mám je rád, a jak už jsem jednou říkal, jenom díky nim jsme se dostali už tak daleko a teď si nás dokonce všímá ten nejschopnější producent v celé Velké Británii. Je to Matthew Anderson. Je to ten nejžádanější, takže si může vybírat, s kým chce spolupracovat. No, a poslední dobou se o nás dost zajímá, takže doufáme, že s námi opravdu bude chtít pracovat. Práce s ním je postup o další příčku v naší kariéře a všichni ze skupiny si to moc přejeme.

Najednou melodie umlkla a tím mě vytrhla z přemýšlení. Zděsil jsem se. Musel jsem urychleně najít autora, abych tu píseň slyšel celou, neboť byla velice chytlavá, jen co je pravda.

Znovu jsem ji uslyšel a znovu jsem se za ní vydal. Nechal jsem se vábit melodií, uměním sobě vlastním.

Rozhrnul jsem poslední keře, vyšel jsem zpoza nich a uviděl jsem něco, co mě neuvěřitelně překvapilo.

Viděl jsem před sebou dívku, ne starší než jsem já sám. Měla rudé, lehce vlnité vlasy, které jí spadaly na záda. Měla je sestříhané a její ofina směřovala na pravou stranu. Obdivoval jsem její krásu, protože krásná byla, ale obdivoval jsem i její talent.

Myslel jsem, že tu bude sedět nějaký padesátiletý pán a bude hrát melodii prodchnutou tolika emocemi, jakoby popisovala zrození. Ne zrození člověka, ale zrození celého světa, vesmíru. Kousek melodie, co jsem slyšel, teď už podruhé, bych mohl označit za počátek. Za počátek kouzelného vesmíru.

Místo toho tu sklíčeně seděla, asi sedmnáctiletá, dívka hrající dílo takové dokonalosti, že by se mohla považovat za génia.

V ten moment, kdy jsem rozhrnul křoví, tak vzhlédla. V mém obličeji byly zcela jistě znát zbytky překvapení, ale potom vystřídal strach. Co když je to jen další fanynka, která mě akorát nepoznala? Co když je to nějaká nafoukaná bohatá tatíčkova holčička.

Ale pak jsem si řekl: „Nesuď knihu podle obalu.“ A tak jsem nasadil svůj okouzlující úsměv číslo 63. Jak říkají fanynky, roztomilý a naprosto bezchybný úsměv od ucha k uchu. A potom jsem se, teď už lehkým a pohodovým krokem jsem šel směrem k ní.

Určitě mě vnímala jako narušitele, ale tuto domněnku jsem se rozhodl nezvratitelně vyvrátit.

Když jsem k ní šel, tak jsem se díval do jejích šedých očí. Byly jako mraky před bouřkou, takovou měly její oči barvu.

Zatvářila se trochu kysele, když jsem nasadil úsměv, a potom…To byste nevěřili, co udělala. Normálně se s naprosto bez výrazu zohnula

zpět ke kytaře a přestala si mě všímat. Začala znovu hrát a já jsem nechtěl odejít. A tak jsem se rozhodl posadit se k ní a doposlouchat její píseň do konce.

Šel jsem k ní blíž. Byla naprosto zabraná do hraní melodie. Všimla si toho, že jsem se přiblížil, až v momentu, když jsem si sedl na lavičku vedle ní.

Poslouchal jsem tu melodii znova a znova, když to přišlo. Najednou jakoby vystartovala. Překvapeně se na mě podívala, sáhla po tužce, kterou měla za uchem a začala něco zuřivě zapisovat do notesu, který ležel vedle ní z druhé strany, než jsem byl já. 

Kapitola 3.: ChudáčekRoxanne:Objevil se tady a drze si ke mně přisedl. Samozřejmě, že hned, jak přišel

blíž, tak jsem ho poznala. Byl to Harry Styles jeden ze zpěváků ze skupiny One Direction. Ne, že bych se o ně nějak zajímala, ale byli celkem hodně slavní. Tak slavní a talentovaní, až si jich všiml i můj taťka a to už je co říct. Začíná se o ně zajímat a zvažuje dlouhodobou spolupráci právě s nimi. S těmito mladými kluky. Říkám kluky, protože i když jsou to celkem dospělí muži, chovají se jako malé děti. Když to ale situace vyžaduje, dokážou se krotit.

Právě tento Harry Styles se mi z nich, vzhledově, líbí asi nejvíc, ale povahou ne. Protože, i když má teď dlouhodobý vztah, tak všechny jeho „lásky“ před tím netrvaly dlouho.

No a právě tento kluk si sedl na MOU lavečku na MÉM oblíbeném místě a zaujatě poslouchal právě MOU nejoblíbenější písničku, kterou z velké části vytvořila moje mamka.

Z jedné strany lavečky seděl on a na druhé jsem měla rozložený notes s písněmi. Párkrát jsem přehrála melodii a Styles jenom tiše přihlížel, když přišlo něco jako osvícení.

Najednou mi hlavou proběhlo naprosto luxusní pokračování toho mého songu. Proběhl nějaký impulz a já jsem najednou v hlavě měla dokonale vymyšlenou druhou sloku… Nepředstavitelné.

Podívala jsem se udiveně na Stylese, ale pak jsem se natáhla po notesu. Začala jsem zuřivě zapisovat a než jsem se nadála, druhá sloka konečně spatřila světlo světa. Přehrála jsem ji. Byla stejně tak dokonalá, jako ta první.

Byla jsem tak šťastná, až jsem položila kytaru na stranu a z náhlého popudu jsem Stylese objala. Užívala jsem si to štěstí, tu radost, než mě z toho

vytrhly něčí kroky. Rozpačitě jsem se od Harryho odtrhla a usmála jsem se. Kroky už se znova neozvaly.

„Děkuju. Děkuju,“ usmála jsem se na Harryho.„Za co?“ ozval se nádherným, ale trošku zmateným hlasem.„Za to, že jsi sem přišel. Za to, že jsi nějak donutil mou hlavu napsat další

sloku,“ znovu jsem se na něj usmála, sáhla jsem po kytaře a začala jsem si znovu přehrávat píseň.

„Není za co,“ pochopil a usmál se na mě. Rozpačitě jsem sklopila zrak ke kytaře a pohladila jsem mamčiny iniciály. Usmála jsem se. Z nějakého důvodu mi Harryho mamka poslala do cesty a inspirace k nové sloce to jenom potvrdila.

„Víš, nemohla jsem na nic přijít. Pět let jsem k ní nemohla dopsat ani notu. Prostě to nešlo,“ smutně jsem se usmála a podívala jsem se mu do očí. Usmál se na mě a pak mu pohled padl na moji kytaru.

„Je nádherná. Ty iniciály jsou tvoje?“ ukázal na kytaru.„Ne. Jsou mamčiny. Já jsem totiž Roxanne Sarah An…“ zarazila jsem se

a vykulila jsem oči. Harry na mě udiveně koukal. „Já jsem Roxanne Sarah Antersonová,“ zalhala jsem a on se usmál, zase.

„Krásné jméno,“ pochválil. „Já jsem Harry. Harry Edward Styles,“ představil se.

„Já vím,“ vědoucně jsem se usmála. Podíval se udiveně na mě. Zřejmě si myslel, že jsem nějaká z jeho fanynek, a že po něm hned, co ho uvidím, skočím. To proto se tvářil tak vyděšeně, když rozhrnul křoví.

„Uf,“ oddechl si. Chudáček. Ty holky ho snad musejí pronásledovat i na záchod. Co já bych dala za polovinu, nebo alespoň za čtvrtinu slávy One Direction. Moje skupina Rose by si fanoušky opravdu zasloužila. Nebudu soudit sebe, ale holky dřou a to tak, že dost. Máme nazkoušeno tak na pět let dopředu. Nejmíň, ale pro nikoho nejsme dost zajímavé.

Já osobně bych si mohla zaplatit vydání cédéček i nějakou tu reklamu, ale koncert? Koncert nám nikdo neuspořádá, pokud se neprodají lístky, a když nás nikdo nezná… Nechci se ale proslavit jenom díky penězům. Chtěla bych, aby si nás někdo všiml. Aby nám někdo dal šanci zazářit, aby nám někdo věřil. Ale ne, to můj otec neudělá. Navíc ani nechce, abych zpívala. Moc mu to připomíná mámu.

„Copak? Myslel sis, že jsem jedna z tvých potrefených fanynek?“ uchechtla jsem se.

„Ty… Ty nemáš ráda naši hudbu?“

„Což o to. Vaše hudba je dobrá. Občas si nějaké ty vaše písničky i poslechnu, ale nemám moc čas, víš. Nejsem žádná z těch ufňukaných fanynek. Mám svoje zájmy a radši poslouchám naši hudbu,“ objasnila jsem mu svou situaci a svůj názor.

„Jak to myslíš: „Naši hudbu“?“ zeptal se zvědavě.„No,“ začala jsem,“ já a moje kmošky máme taky skupinu. Nejsme ale

moc známé, spíš vůbec,“ trochu jsem posmutněla. „No a všechny z nás skládají, teda až na Sam. Ta to dává všechno dohromady.“ Usmála jsem se při vzpomínce na holky. Určitě si teď všechny lebedí doma. Oliv u televize, Ellise je na netu, na Twitteru nebo na Facebooku a Sam si zase hraje s těma jejíma mašinkami, jak říkáme mixážnímu pultu. Beztak ladí Olivinu poslední skladbu Sun Rising.

„Aha… A jste dobrý?“ zeptal se poněkud zaskočeně. Určitě nečekal, že někdo jako já bude mít skupinu. Zase jsem ho překvapila.

„No. To se dá těžko říct. Zatím máme jen pár fanoušků díky Youtube a Twitteru a Facu, ale není to nic moc. Snažíme se prorazit, ale dívčí skupiny očividně nikoho nezajímají tolik, jako ty chlapecké,“ mrkla jsem na něj a bylo mi hned jasné, že můj malý žertík pochopil. Byla to narážka na One Direction a jejich popularitu. Rozesmálo ho to.

Má krásný smích, pomyslela jsem si, ale hned jsem tuto myšlenku zahnala. Nechtěla jsem ho hodnotit podle zevnějšku. Chtěla jsem posoudit, jaký je uvnitř. Chtěla jsem posoudit, jestli je takový, jak ho popisují ve světě showbyznysu, anebo jestli je jiný. Doufám, že je takový jak ho popisují v novinách. Milý, usměvavý kluk s nemalou zálibou v dívkách.

Chtěl se mě ještě na něco zeptat, když jsem zaslechla pištění. Bylo vidět, že to slyšel taky. Smutně se na mě podíval a zklamaně se usmál.

Chtěla jsem tu s ním teď být o samotě. Chtěla jsem ho poznat. Chtěla jsem si s ním povídat o hudbě, umění, o One Direction a o klukách ze skupiny. Chtěla jsem mu říct o holkách z Rose a hlavně jsem mu chtěla říct své pravé jméno. Chtěla jsem mu říct, že jsem Roxanne Sarah Andersnová a ne nějaká Antersonová. Chtěla jsem ho pozvat k nám domů a seznámit ho s tátou, protože mi byl sympatický a líbil se mi, ale ten upištěný ječák to pokazil. Budu se muset klidit ze scény.

Hned potom, co jsem mu oplatila zklamaný úsměv, jsem si sbalila věci, vytáhla jsem z kapsy propisku a smutnému Harrymu jsem na vnitřní část předloktí napsala svoje telefonní číslo + jméno Roxy, aby na mě nezapomněl.

Hned jak jsem dopsala, tak se podíval na ruku a rozzářil se. Zvedl ke mně svůj pohled a věnoval mi oslnivý, přímo stowattový úsměv. Nevydržela jsem to.

Popadla jsem svoje věci, políbila jsem ho na tvář, jen letmo, tak abych ho poškádlila, a potom jsem se na něj zářivě usmála já. Poté jsem co nejrychleji zapadla do křoví, směrem, kde jsem tušila, že je východ z parku.

Neušla jsem ani pět kroků a už jsem za sebou slyšela pištění fanynek, cvakání blesků fotoaparátů, smích a prošení o autogram. Jak už jsem řekla, chudáček. 

Kapitola 4.: Na letištiRoxanne:S Harrym jsem se nesetkala. Po těch dvaceti minutách v parku jsem jej

vídala jenom na internetu a ve všelijakých reklamách. Občas nám komentoval písničky na Youtube, na Twitteru a někdy dokonce i na Facebooku, který si kvůli mně vytvořil. Věnoval mi pár videodeníků, ale nikdo nemohl zjistit, kdo jsem, jelikož jsem mu lhala.

Z rozchodu s Amber, jak jsem se později dozvěděla, se jakš takš oklepal, ale novou známost zatím neměl.

Neznamená ale, že když jsem se s Harrym nesetkala, že se mi nijak neozval. Psali jsme si. Velice, velice pravidelně. Většinou jsme si dopisovali přes Iphone, ale vedli jsme debaty, jak na Twitteru, tak na Facu. Bylo to hektické, jelikož teď měli takovou menší tour přes Irsko. To aby se Niall podíval domů, ale aby také uspokojili fanoušky.

Za týden se měli vrátit a Harry říkal, že potom se všichni konečně potkají s Andersonem. Měli se potkat s mým tátou, takže jsem byla celkem na nože. Protože, co kdybychom se nějakým nedopatřením setkali. Asi bych potom měla hodně velký problém a Harry by na mě byl strašně naštvanej. Myslím, že by se semnou přestal i bavit.

***Dneska se měli kluci vrátit z Irska a já jsem měla konečně možnost poznat

všechny členy skupiny One Direction. Měla jsem možnost poznat Harryho nejlepší kamarády a Simona. Měla jsem možnost poznat malé děti v letech dospělých, protože podle toho, co dělali za hovadiny, když jsme si s Harrym telefonovali, tak to jsou pěkná kvítka.

Holky se ptaly, kam že to jdu. Řekla jsem jim, že to je překvapení, protože všechny kluky obdivovaly. Ne že by do nich byly nějak zamilované, to ne. Ale strašně se nám všem líbila jejich chytlavá hudba, jejich songy a jejich pohodová povaha. Jednou jsme se s nimi chtěly setkat a jak je vidno, splníme si

to dřív, než se vůbec nadějeme. Holky budou nadšené, až je seznámím s klukama z One Direction.

Oblékla jsem se do šedých rour, černého elegantního trika a přes to jsem přehodila džísku zbarvenou do bíla. To všechno jsem doplnila černými lakovanými balerínami. Na záda jsem hodila svůj kožený batoh a mohla jsem vyrazit.

Vzala jsem si klíčky od Stacy, od mého „malého“ autíčka. Vybrala jsem právě ji, abych mohla svést kluky k nim domů. Jistě, před letadlem na ně čekala limuzína, ale vsadím se, že raději pojedou se mnou, než s nějakým šoférem.

Když jsem dojela k letišti, ukázala jsem občanku a vrátný mě, hned jak uviděl jméno Andersnová, pustil bez otázek dovnitř. Stacy pěkně jela a ani jsem se nenadála a už mi před autem ustupovaly holky, které tu čekali na One Direction. Chuděrky, tak platonicky zamilovaný. Je ale poznat, že kluci dělají dobrou hudbu.

Zastavila jsem před východem z letadla. Byla jsem takové malé překvapení pro Harryho, neboť jsem byla domluvená s Louim. Teda jenom přes mobil, ale i tak jsem s ním byla domluvená, že je hodím domů. S Louim jsme si padli do oka, protože jsme oba měli nejradši miláčka Harryho. No, já jsem nikoho dalšího z kluků neznala, ale i tak… Kluci občas vrkali jako hrdličky a to i když jsem si s nimi volala. Jsou to zlatíčka.

Dveře letadla se otevřely a kluci začali vystupovat. Nejdřív vyšel Niall, potom Zayn, pak Liam a nakonec Loui spolu s Harrym. Všichni se upřímně usmívali a mávali fanouškům, ale nejlepší stejně bylo, když si Harry lehl na zem a začal ji pusinkovat. Londýn mu asi hodně chyběl.

Zvedl se a všiml si mě, jak stojím opřená o černé dveře Stacy. Usmála jsem se na něj a zamávala jsem mu. Jeho úsměv se roztáhl do ještě většího. Málem bych si myslela, že mu až roztrhne pusu.

Doběhl ke mně a objal mě. Po chvíli se k němu přidal i Louis. Smáli se.„Roxy, co tady děláš?“ zeptal se nadšeně Harry.„Přijela jsem vás spolu se Stacy vyzvednout,“ usmála jsem se na něj a

prohrábla jsem mu vlasy. Jenom se trochu ošil a nahodil vlnu. Za ten týden a dva dny jsme strašně moc spřátelili.

Pustil mě neochotně z objetí, jelikož Niall a Liam se dožadovali pozornosti a tak mě představil: „Kluci, tohle je Roxy. Roxy, tohle je Zayn, Niall, Liam a Louis.“

Ti se na mě jenom zeširoka usmívali a pak Loui řekl: „ Už můžete.“ No a v tu chvíli to bylo maso. Protože přesně ve chvíli kdy to řekl, jsem stála

v hromadném objetí kluků z One Direction. Nutno podotknout, že pěkných kluků.

Harry se objetí neúčastnil, ale stál vedle, ruce v kapsách. Usmíval se a v očích mu byla vidět radost z toho, jak si s klukama rozumím. I když by mě nejraději měl jenom pro sebe.

Když jsem se dostala z toho medvědího objetí, tak jsem se rozesmála, protože Niall se tvářil opravdu zklamaně, že mě nemůže přitisknout na svou hruď, tak jak by chtěl.

„Neboj, Niallie, ještě ti jedno objetí věnuji,“ řekla jsem a Niallův obličej se roztáhl do toho nejzářivějšího úsměvu, jaký jsem kdy viděla. V příští chvíli se hnal ke mně s roztaženýma rukama.

Zastavila jsem ho: „Ale věnuji ti ho, až u vás doma, protože, pokud sis nevšiml, tak je tu celkem dost fotografů.“ Rozhlédla jsem se kolem dokola.

„Tak jedem,“ zavelel Zayn a rozešel se neznámo kam, potom se ale otočil. „Čím že to vlastně jedeme?“ nejistě se usmál. Kluci se rozesmáli. Fakt jako puberťáci.

Pyšně jsem zvedla hlavu. Podívala jsem se na Zayna a kývla jsem hlavou k autu, u kterého jsme stáli. Byl to Mercedes Guardian, nic zvláštního, ale přece jen to autíčko vypadalo velice dobře.

 Zayn uznale pokýval hlavou. Kluci stočili zrak ke Stacy Já jsem se jen potěšeně rozesmála. „Chlapci, představuji vám Stacy. Moje zlatíčko. Dneska vás spolu odvezeme domů,“ ukázala jsem na za mnou a pohladila jsem Stacy po dveřích spolujezdce. 

Kluci žasli, netušili, dokonce ani Harry, že mám takovou káru. Nevím sice kolik stál, ale je mi jasné, že dost. Táta mě možná nechtěl vidět, ale o mé bezpečí měl vždycky starost. Vím, že mě má pořád rád, stejně jako já jeho, i přes denní spory a hádky občas přijde a mlčky mě obejme. To je všechno, čeho se dočkám, ale díky tomu vím, že mě miluje.

Potom, co se kluci naskládali dovnitř, jsem vytáhla klíčky z kapsy a vydala jsem se na místo řidiče. Po cestě přede mě ale klekl Liam, zatvářil se jako ztracené štěňátko a začal prosit… 

Kapitola 5.: VideoRoxanne:„Roxy, miláčku, že jednou oželíš řídit tuhle božskou káru. Prosím,

zlatíčko. Pokud mi to dovolíš, budu tě do konce života na rukách nosit. Prosím…“

S úsměvem jsem mu na to kývla. Rozzářila se mu očička jako dvě hvězdičky. To je pako. Vytrhl mi klíčky z ruky. Zacinkala na nich stříbrná Eiffelovka a za chvíli už byly ve startéru. Fakt jako malej.

Na nic jsem nečekala a radši jsem si sedla dozadu za rukama. Mám největší štěstí, že jsem tenká, jinak bych se k Louimu, Harrymu a Niallovy dozadu nevešla. Zayn seděl vepředu a Liam už startoval. Zjevně se s tím nepáral.

Nacpala jsem se mezi Nialla a Harryho, kterému se už klížily oči. Byl roztomilej. Jak vidno, tak dokáže usnout všude.

Jenom jsem se usmívala a potom, když byl na hranici spánku, tak jsem mu dala pusu na čelo. A to i přes to, že jsem se musela hodně zvednout ze sedu, abych na něj dosáhla. Když jsem přiložila rty k jeho čelu, malinko se zavrtěl, ale nakonec se spokojeně pousmál a nadobro usnul.

Když jsem od něho odtrhla oči, uviděla jsem kluky – Louise a Nialla nevině se culit.

„Nechte toho,“ zašeptala jsem zuřivě a výhružně jsem se na ně zahleděla. Oni to ale naprosto nebrali na vědomí, nevěděli, jaká se ze mě stane mrcha, když se rozzlobím. Jejich problém.

Začali se pochechtávat a já si teprve až teď všimla mobilu, který měl v ruce Zayn, který seděl otočený k nám a tak nějak nevinně se na mě culil, stejně jako ostatní kluci. Jedinej Liam dával pozor na cestu a právě v téhle chvíli se zdál normální.

Bylo mi jasné, co  Zaynie udělal. Natočil to. Blbec.Roztomile jsem se usmála. „Zaynie, pujč mi ten Iphone.“Uchechtl se, ale pak se zeptal: „Zaynie?“ Pozvedl obočí.„No, co?“ zeptala jsem se. „ Jen taková přezdívka… Vadí?“ Začal si

pohrávat s Iphonem. Muselo mu to být jasné, že mě to pořádně deptá.„Neva,“ pousmál se a začal otáčet mobil v dlani.„Puč mi ten mobil Zayne, nebo…“„Nebo co?“ zasmál se Niall.„To nechtěj vědět Nialle a hlavně mě nezkoušejte naštvat,“ řekla jsem

smrtelně vážně, protože když se naštvu, jsem opravdu ostrá, dost hlučná a často říkávám hnusný věci, kterých potom stejně lituju.

Kluci se ale jenom znovu rozesmály a v tu chvíli jsem to nevydržela. Vyvřela jsem jako sopka. Zčervenala jsem v obličeji a potom jsem vystartoval k tomu Iphonu.

Nechtěla jsem vzbudit Harryho, ale zjevně se mi to nějak povedlo no. Prala jsem se chvíli se Zaynem a potom i s Niallem, protože tomu Zayn hodil ten Iphone, na kterém bylo video, jak dávám Harrymu pusu na čelo.

Kluci se smáli, Liam se nás pokoušel okřikovat, ale nějak valně se mu to nevedlo. Harry se velice, velice pomalu probouzel a tvářil se u toho opravdu zmateně.

Kluci se smáli a dlouho jsme se „prali“, dokud mobil neskončil u Harryho. V tu ránu všichni ztichli. Přestali jsme se hýbat, byli jsme jako zaseklí v čase. Já jsem vykulila oči a pootevřela jsem pusu.

Harry zmáčkl play. Poznala jsem to podle pohybu jeho ruky a taky podle toho, že se začaly ozývat tlumené hlasy.

„Dělej Zayne, natoč to,“ zuřivě šeptal Niall a Loui do toho jen vydával zvuky jako: „Jo, jo,“ nebo,“pohni Zayne.“

V mikrofonu mobilu to zarachotilo, to jak ho Zayn podával Louimu. Já je zastřelím. No a pak už byl záběr na mě. To mi bylo jasné, protože kluci se začali pochechtávat, potom to trošku mlasklo, ta jak jsem mu dávala pusu.

No a potom Harry zvedl hlavu od videa. Usmíval se a řekl: „Roztomilý.“ Přitáhl si mě do náručí, objal mě a vlepil mi pusu do vlasů. Byla jsem trochu vyjukaná, ale zjevně to vzal jen jako přátelskou pusu na čelo. No, já jsem to ani pořádně nevnímala, měla jsem totiž dost práce s tím, co se mi odehrávalo v hlavě.

Proč jsem mu dala pusu na čelo?No, byl roztomilej a pěkně se usmíval…Ale to přece nejde, jsme jenom kamarádi.Ale kamarád taky rád.Ježiši! Už toho nech. S Harrym naprosto nic nemám. Když už, tak jsme

opravdu jenom kamarádi.To mi chceš říct, že bys nechtěla něco víc?Já nevím… Možná… Je to přece milej, pěknej, sympatickej a hlavně

vtipnej a v pohodě kluk.Ou… tady je v tom někdo až po uši.Kdo? V čem?Však ty na to přijdeš…Zatřepala jsem hlavou. Tak tohle bylo fakt divný, i když ne ojedinělý.

Stávalo se mi to většinou hodně často. 

Kapitola 6.: Simon a Mikey

Roxanne:No, zastavili jsme před jejich domem. Tentokrát už v klidu, protože cesta

po tom malém divadélku s mobilem už byla celkem v pohodě. Kluci se potom uklidnili, zřejmě proto, že si vybrali dávku mega vtipu. Předem ale říkám, že stav „v klidu“ jim moc dlouho nevydrží.

Vešli jsme k nim do domu. Byl asi stejně tak velkej jako ta moje půlka. No, přece jenom byl asi o hodně menší.

V obývacím pokoji ale zjevně někdo byl, protože se odtamtud ozývaly hlasy. Byly to ale jenom dva hlasy. Mužské.

Kluci na nic nečekali a začali se vyzouvat, asi věděli, kdo tam na ně čeká. To já jsem byla naprosto na vážkách. Popohnali mě, ať si taky zuju boty, moc jsem se do toho ale neměla. Doma to totiž normálně nedělám. Co kdyby mi smrděly nožky?

„To bude určitě Simon a Mike,“ řekl Louis.„Oh, myslíš, že tam Mikey fakt bude?“ ozval se nadšeně Nialler.„Jasně, že tam bude i Mikey. Přece jenom je to náš manažer…“ řekl Liam

a poklepal si na hlavu, jakoby naznačoval: Co seš to za debila?Niall se zamračil. Roztomile ohrnul spodní ret a plácl Liama dlaní po

rameni.No a tak to začalo. Začali se mlátit jako potrhlý blondýny, který se perou

o novou růžovou kabelku od Gucciho. Stálo to za to a musím říct, že to bylo docela drsný. S klukama jsme se váleli smíchy po zemi.

No, uprostřed dalšího záchvatu smíchu do předsíně vešli dva muži. Zřejmě to byli Simon a Mike.

Simon celkem vysoký muž s hnědýma očima. Měl tmavě hnědé vlasy tak nějak zvláštně rozcuchané, že se to nedalo ani nějak popsat. Dalo by se ale říct, že to vypadalo jako vlasy učesané na pěšinku uprostřed temene a sčesané jedna strana napravo a druhá nalevo. Vypadalo to prostě zvláštně.

Za to Mike to bylo něco jiného. Měl světle hnědé vlasy dlouhé asi po uši. Měl asi denní strniště a jeho světle zelené oči se na nás koukaly zpod hustého obočí. Vypadal celkem mile a dopomáhalo mu k tomu to roztomilé oslovení, kterým ho častoval Niall.

Oba se na nás dívali vesele. Takovéhle roztržky byly asi na denním pořádku. Ale pak jejich pohledy zabrousily na mě. Vykulili oči a pozvedli obočí. Oba ve stejnou chvíli. Vypadalo to strašně komicky, ale já jsem se v tu chvíli nedokázala smát.

Výhružně jsem vykulila oči a zamračila jsem se. Zakroutila jsem hlavou ne a přejela jsem si nehtem palce vodorovně přes krk. Gesto zřejmě pochopili, protože se oba okamžitě zatvářili normálně.

Potom, co se kluci dořehtali, tak jsme se přesunuli do obývacího pokoje. Posedali jsme si na tři pohovky, které tam byly. Niall si sedl spolu s Mikem a Simonem na červenou, která stála napravo od televize. Zayn, Liam a Loui si sedli na modrou, která byla naproti červené a já s Harrym jsem si sedla na bílou sedačku, která stála mezi těma dvěma zbylýma. Složitý, já vím.

No a Simon zpustil: „Takže, kluci, mám pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a druhou špatnou.“

„Nejdřív tu špatnou,“ řekl Liam jako hlava skupiny. Byl tady asi jediný trošku rozumný.

„Ne! Nejdřív tu dobrou!“ vykřikl Niall. Myslím, že ten tu byl asi jako ten „nejmladší“. Všechno bral tak jednoduše, a abych řekla pravdu, tak trochu dětinsky. Nemohla jsem ale říct, že by ho nikdo nemiloval. Na klukách bylo vidět, jak moc se mají rádi. Byli jako bratři a Liam na sebe vzal zodpovědnost toho nejstaršího, i když jím ani nebyl a tohle všechno svědčí o jeho ušlechtilosti.

„Ne, Niallie. Liam má pravdu,“ ozval se Louis. Zjevně měl taky trochu té zodpovědnosti.

„Dobře, kluci. Prostě to řeknu tak, jak to je, ano?“ vložil se do toho Simon.

„Dobře“ ozvali se sborově. Naprosto jsem to nechápala. Byli tak sehraní a přitom byl každý z nich úplně jiný.

„Takže, první je ta horší zpráva,“ začal tedy Simon.„Né,“ zakňučel Niall, ale brzo zklapl, protože ho Mikey pleštil. Opravdu

jako s malými dětmi. To co se stalo po tom, mě trochu rozhodilo. Harry se začal na pohovce

trochu přibližovat. Nechápala jsem. Zřejmě si myslel, jak je „nenápadnej“. Leda houby. Všiml si toho i Niall a to seděl na sedačce před námi a ještě se u toho koukal po místnosti. Nenápadně na mě mrkl, tak aby si toho nevšiml Harry. Mrknutí jsem mu oplatila a malinko jsem se uchechtla. Jak naivní, ale snaha se cení.

„Dobře tak začnu já,“ ozval se po chvíli Mike, nezněl moc nadšeně, ale nedával to znát. No a kluci si toho určitě nevšimli, no možná až na Liama a Zayna, protože ti jediní dávali celkem pozor. „Je to tak, že dávám výpověď,“ řekl vážně a kluci se zarazili. V příští sekundě spočinuly všechny oči na něm, ale on si z toho nic nedělal.

„To si děláš srandu? Zayne, že si dělá srandu?“ ozval se Louis kňouravě. Harry to nesnáší, ale v ten moment mu to toleroval. Měl na to právo, protože to bylo více než opodstatněné.

„Ne, Loui, Mikey si srandu nedělá,“ odpověděl mu smutně. Loui se rozesmutnil a zadíval se na Mikea. Niall nahodil štěněčí pohled a v očích se mu zalesklo. Podíval se na Mikea a našpulil spodní ret, založil ruce na hrudi a začal popotahovat.

Mike se na něj zadíval a rozesmál se upřímným smíchem: „Není to navždycky, Nialle. Jenom do té doby než Cindy porodí.“

„Cindy je těhotná?“ vyhrkl Harry a zatvářil se překvapeně. Kluci začali pískat. Vyskočili ze sedaček a začali skákat po obýváku. Povykovali a zanedlouho mě vytáhli mezi sebe, stejně jako Mikea a později i Simona. Všichni skákali, smáli se a kluci hnedle donutili nás všechny dostat záchvat smíchu. Bylo to nekonečný.

No, kluci se s Mikeyovým dočasným odchodem celkem smířili, ale bylo mi jasné, že jim bude opravdu chybět, těch pár měsíců. Jistě budou Mikea po celou dobu těhotenství jeho manželky navštěvovat. Cindy znám a tak se divím, že mi něco takového ještě neoznámila, ale jistě k tomu měla své důvody.

„Kluci, ale budete mlčet. Je vám to jasné?“ nařídil a s pozdviženým obočím se zeptal.

„Ano, Mikeu,“ ozvali se zase sborově. Blázni.„A ty?“ zeptal se a jeho pohled zabrousil na mě.„Jo, jasně,“ souhlasila jsem, „ a jen tak mimochodem, jmenuji se Roxy.

Roxy Antersonová.“ Dala jsem schválně důraz na svoje příjmení. Zjevně pochopili a tak se mě na nic dalšího neptali.

Simon se jen usmál. Muselo mu být jasné, proč jsem klukům neřekla svoje pravé příjmení. Bylo mu jasné, že jsem se moc obávala toho, jak budou reagovat, jak se ke mně potom budou chovat. Bylo mu jasné, že jsem se obávala toho, že by se se mnou bavili jenom kvůli mému otci.

Úsměv jsem mu oplatila a ani jsem nemusela předstírat, protože Simon mi tak nějak nahradil tátu, když jsem potřebovala. Byl to náš rodinný přítel, a kdyby se tátovi něco, cokoli, stalo, Simon má na starosti se o mě postarat.

Kluci se vesele usadili zpět na pohovky a začali debatovat s Mikem o jeho novém otcovství a mě se Simonem si moc nevšímali a tak na mě lehce, skoro nezřetelně, kývl. Zvedla jsem obočí. Naprosto jsem netušila, co po mě chce.

Kývl směrem k jedněm dveřím a pomalým krokem se k nim vydal. Kluci si toho ani nevšimli a tak jsem se vydala potichu za ním. Prošla jsem dveřmi a Simon za mnou zavřel. Podíval se na mě a zakroutil vesele hlavou.

„Co tady děláš, Roxy?“ začal tak trochu káravě náš velice „milý“ rozhovor.

Kapitola 7.: Mrchy alias moje BFFRoxanne:„Co by? Jsem tu s přáteli,“ milounce jsem se usmála a dělala jsem „já nic,

já muzikant“, ale nesežral mi to.„A to ses musela spřátelit zrovna s nima? Vždyť víš, že s nimi chce tvůj

táta spolupracovat a zakázal ti jakkoli se kamarádit nebo dokonce randit s jeho spolupracovníky,“ povzdechl si.

Zatvářila jsem se kajícně. „Já vím, ale my jsme se s Harrym seznámili naprosto náhodou. Přísahám, že za to nemůžu,“ řekla jsem a nahodila jsem co nejsmutnější pohled. Simon se zase povzdechl.

„No co s tebou? Ach jo. Ty mě jednou přivedeš do hrobu a to nejsi ani moje vlastní dcera,“ řekl. „Ale mám tě moc rád, víš zlato? A nechtěl bych, abys měla doma problémy,“ pověděl a přitáhl si mě do náruče.

„Vždyť já tě mám taky ráda, strejdo,“ pověděla jsem, usmála jsem se a pořádně jsem ho objala. Tyhle naše objetí mi vždycky nehorázně zvednou náladu.

Simon se usmál, po chvíli se ode mě odtáhl a začal mi cuchat vlasy. „Tak už utíkej, ale dávej si pozor na Harryho. Je to lamač dívčích srdcí a já bych nerad, aby zlomil i zbytečky toho tvého.“

Odehnala jsem jeho ruku, došla jsem ke dveřím a s rukou na klice jsem řekla: „Však se neboj. Já si Hazzu ještě zkrotím.“ Usmála jsem se a prošla jsem dveřmi k obýváku. Za sebou jsem slyšela jen Simonův upřímný smích.

V obýváku už byli všichni zase v klidu. Měli puštěnou televizi a dívali se na Toma a Jerryho. Bylo to celkem komické, ale kluci si to mohli dovolit a Mikey mohl říct, že cvičí na dobu po narození prcka.

Došla jsem teda k pohovce, na které seděl Harry, a přisedla jsem si k němu. Měla jsem štěstí, že byl rozvalenej: měl rozglábený nohy od sebe a obě ruce měl položené na oprěrce, o kterou měl opřená i záda. Uhnízdila jsem se tedy na jeho pravém boku. Jednu ruku jsem protáhla pod ním a dala jsem mu ji kolem pasu. Tu druhou jsem mu dala na břicho a nohy jsem skrčila tak, aby se nedotýkali země.

Harrym mě celou dobu sledoval se zdviženým obočím.„No co? Moje kosti si přejí pohodlí a tak jim ho dopřávám,“ uličnicky

jsem se usmála. Harry jen zakroutil hlavou a potom, co jsem se mu opřela o levou část hrudníku, se jenom přidušeně zasmál.

Simon se mezitím už přemístil z kuchyně do obýváku a sedl si zpět na svoje místo. Niall do něj rejpl a Simonův pohled díky tomu padl na mě s Harrym. Zatvářil se výhružně, ale já jsem se na něj jenom pousmála. To Niall ze sebe nemohl dostat slovo, tvářil se naprosto zoufale. Vím, že si dělal srandu, ale i přes to jsem se zvedla od Harryho a vydala jsem se k němu.

Harry se zatvářil zklamaně a výhružně se podíval na Nialla, který se zeširoka usmíval a otvíral svou náruč tak, abych se do ní mohla pohodlně usadit. Nechtěla jsem kluky rozhádat nebo rozeštvat a tak jsem si sedla jenom vedle něj. Věnovala jsem mu objetí, které jsem mu slíbila na letišti a potom jsem se opět vrátila k Harrymu.

Dlouho jsem u něj ale nepobyla, protože se po nějaké chvíli začal tvářit smutně Loui a Zayn se po chvíli přidal. To už jsem se ale rozesmála. Simon s Mikem si povídali o nějakých pracovních záležitostech, takže si nás ani moc nevšímali. Liam se celkem nudil a tak nebylo divu, když se začal smát taky.

„Kluci,“ zakňoural Harry, když jsem se znovu zvedala ze sedačky,“neberte mi ji.“

„Neboj, zlato, sám nezůstaneš,“ usmál se Loui a vydal se za Harrym na sedačku. Uprostřed cesty jsme si plácli.

Sedla jsem si vedle Zayna a ten mi přehodil ruku kolem ramen. Začal mi šeptat do ucha, co všechno vtipného se jim povedlo vyvést na předchozí tour. Já jsem se skvěle bavila, ale Harry začal být nevrlý a to i když vedle sebe měl Louse, se kterým mohl cukrovat a objímat se.

Celé odpoledne dopadlo skvěle a my jsme se potom skvěle bavili, jenomže potom mi zazvonil telefon: „Roxy, kde prosím tě ještě si?! Snad jsi nezapomněla na naši zkoušku, že ne?“ Byla to Ellise. Ta, která je z nás čtyř ta nejzodpovědnější.

„Jistě, že jsem nezapomněla, vždyť už jsem na cestě,“ snažila jsem se znít klidně, ale v duchu jsem si nadávala, jak jsem na něco takového mohla zapomenout.

„No, tak ať si tu co nejdřív.“„Neboj, do deseti minut jsem doma,“ ujistila jsem ji a típla hovor. Tak to

bylo o fous. Dala jsem si hlavu do dlaní a začala jsem nadávat. Musím říct, že dost sprostě.

No, a když jsem zvedla pohled od rukou a podívala jsem se po místnosti, tak mi rázem sklaplo. Kluci na mě koukali jako na zjevení. Zřejmě je nenapadlo, že umím tak „nádherně“ a obsáhle nadávat. Některá slova ani neměli ve slovníku.

„Co se děje, Roxy?“ zeptal se Liam, který se jako první vzpamatoval.„Holky mi volali. Teda, Ell mi volala. Musím jít domů. Zapomněla jsem

na zkoušku novýho songu. Takže, sorry kluci, ale musím valit. Za deset minut musím být doma a jsem velice zvědavá, jak se mi to povede,“ vysvětlila jsem a mezitím jsem je všechny poobjímala. Harrymu jsem dala malou pusu na tvář, obula jsem se a rychlostí blesku jsem se hnala domů.

*** Domů jsem dorazila později, než jsem předpokládala, a když jsem nebyla

úplně pomalá, tak nějak extra rychlá jsem taky nebyla.Vběhla jsem do předsíně a začala jsem si vyzouvat boty, odhodila jsem

batoh na lavičku, a co nejrychleji jsem se snažila dostat do našeho malého nahrávacího studia.

„Holky, moc se omlouvám, že jdu pozdě. Opravdu mě to mrzí,“ snažila jsem se do hlasu vložit všechnu svoji lítost, ale moc se mi to nepovedlo, protože holky měli založené ruce na hrudi a zuřivě podupávali pravou nohou, všechny. O ou, asi mám průšvih.

„Já se fakt moc omlouvám,“ řekla jsem a vykouzlila jsem si na tváři pohled ztraceného štěňátka.

Holky se najednou rozesmály. Mrchy. Celou dobu si ze mě dělali srandu. A to jsem se ta snažila, aby se na mě nezlobily. No a to si říkají moje nejlepší kamarádky.

Začali jsme nahrávat naše hlasy. Každá z nás měla nějaký úsek, ale refrén jsme zpívali dohromady. Trvalo nám minimálně dvě hodiny nahrát takovou tu hrubou strukturu, která se musí ještě všelijak dodělat a doladit, aby to stálo za to. K této nové písničce s názvem Sun Rising jsme se rozhodly natočit i takový jednoduchý klip.

Kameramana nám bude dělat Oliv, a když budeme potřebovat nějaké společné záběry, tak poprosíme o pomoc kolemjdoucí. Nakonec jsme se totiž dohodly natáčet klip v ulicích Londýna, u kavárny Starbucks, u MilkShake Palace, ale taky kolem Nando´s, Big Benu, London Eye a všelijakých památek, prostě na našich oblíbených místech.

S nahráváním jsme skončili kolem osmé hodiny večerní, takže jsme byly všechny pořádně utahané a tak jsme si udělaly společnou večeři, při které jsme

se sešli v obýváku. Potom jsme chvilku blbly u televize a nakonec jsme se každá rozešla do svého pokoje.

Já jsem se osprchovala, zapnula jsem notebook a vlezla jsem jak na Twitter, tak na Facebook a taky na Skype.

Na Twitter a Face jsem dala zprávu, že s holkama pracujeme na nové písničky, která bude ale brzo hotová, a tak se na ni můžou fanoušci těšit na Youtube. V P.S.  jsem dodala, že děláme i klip, ale že song bude na netu co nejdřív jako lyric video.

Hned jsem se dočkala retwetů a lajků. Byla jsem nadšená. Naše fanoušky zbožňuju a většinu oznámení přidávám na všelijaké internetové stránky právě já. Na Skypu byl i Harry, ale jelikož jsme celý den strávili spolu a taky s rukama, tak jsem si řekla, že mu napíšu jenom zprávu na dobrou noc.

Dobrou noc a pěkné sny, Hazzo. :*Tobě taky, Roxie. MTR.I já tebe.Po odeslání druhé esemesky jsem vypnula noťas a po zhodnocení dne

jsem s úsměvem na rtech usnula spánkem šťastných. 

Kapitola 8.:Ranní nájezdRoxanne:Ráno jsem se probudila okolo deváté, což bylo normální, ale šlo mi spíš o

to, jak jsem se probudila. Normálně si pěkně spinkám a najednou cítím cosi studenýho na obličeji a taky na rukách. Ne že by to byla voda, spíš něco jinýho. Bylo to pevnější, takže asi led. No, a když se mi to dostalo do pusy, ucítila jsem maliny. Takže jsem byla bombardována malinovými kostkami ledu. Skvělý.

Pomalu jsem otvírala oči a v puse jsem žužlala jednu tu malinovou kostku ledu, a potom jsem byla mokrá. Jen tak, z ničeho nic.

V ten moment mi bylo naprosto jasný, kdo to udělal, kdy mi přichystal takové „krásné“ probuzení. Byla to Ellise.

Otevřela jsem oči. Podotýkám, že jsem byla celá mokrá. Naštěstí mě nepolily studenou vodou. To už bych se neudržela. Posadila jsem se na posteli a moje nálada musela jít vidět v mém obličeji, protože holky v tom okamžiku odhodily kyblíky s ledem na zem a se smíchem se utíkali schovat.

Postavila jsem se na posteli a v tričku od Jacka Willse a v kalhotkách jsem se vydala na lov štvané zvěře. Naštvali mě, takže jsem si mohla dovolit i bojový pokřik: „Vy mrchy! To schytáte!“

Vydala jsem se do obýváku, protože, to bylo vlastně naše nejoblíbenější místo v domě. Bylo mi jasné, že se neschovali nijak dobře.

Pomalu jsem se vyplížila z chodby, sešla jsem schody do přízemí a další chodbou jsem se dostala do obýváku. Tam jsem zahlédla první srnku.

Byla to Oliv. Potichu se chechtala a snažila se, být nenápadná, ale moc se jí to nevedlo. Nejspíš to bylo ale tím, že byla schovaná za lampu. Byla celá vidět, ale to byl cíl naší schovky.

Připlížila jsem se k ní zezadu a jedním prstem jsem jí poklepala na rameno. Hned se na mě otočila a tak jsem si dala ukazováček před pusu. Bylo to tiché gesto, aby zůstala zticha. Jenom pokývala hlavou a dál dělala „neviditelnou“.

Jako druhou jsem našla Sam. Stála na kuchyňské lince. Byla přitisknutá ke skříňkám a jednu nohu měla ve vzduchu. Vypadala jako baletka se zlomenou nohou. Stála tam jenom v tričku na ramínka a v kalhotkách, ale to bylo normální. Chodily jsme tak každé ráno.

Pozvedla jsem obočí a podívala jsem se na ni pohledem typu „děláš si ze mě prdel?“. Všimla si mě a jenom vykulila oči. Čekala, že po ní vystartuji a že jí to oplatím, ale svojí reakcí jsem ji tak trochu vykolejila.

No, zřejmě to bylo horší, než to vypadalo, protože se začala kývat. Podjela jí noha a já jsem se zhrozila. Snažila jsem se ji zachytit a tak jsem se nemohla ani divit, když jsme obě skončily na zemi. Já jsem samozřejmě přistála na tvrdém a panička Samy si krásně dopadla do měkkého, spadla totiž na mě. Myslela jsem, že na mě leží snad dvě tuny těžká ryba. Ne, že by byla tak těžká, spíš to bylo tím dopadem.

Když se Sam vzpamatovala z toho šoku, že upadla, snažila se zvednou. Moc jí to ale nešlo, jelikož jsme měli propletené nohy.

Za chvíli na to přiběhly holky. Jak Oliv, tak Ellise. Začaly se nehorázně smát, no a tak jsme na zemi skončily všechny čtyři.

V tu chvíli kolem kuchyně procházel můj otec, zřejmě zase potřeboval pomoc v kanceláři. Zastavil se a se zdviženým obočím se na nás podíval. Ohrnul spodní ret, zatvářil se jako „takový debily jsem v životě neviděl, zřejmě budu muset zavolat na psychiatrii“. Položil obálku na bar a nakonec se bez jediného pohledu na nás odporoučel zpět do své části domu, kde byla také jeho pracovna.

Jen co za ním zaklaply dveře jsme se nehorázně rozřhtezaly. Stálo to za to. Vypadal, tak srandovně, až to nebylo ani možný.

Potom, co jsme se uklidnily, jsem dala Ellise oříška a bylo to v pohodě. Ranní nájezd byl zažehnán a holkám bylo odpuštěno. Společně jsme udělaly

snídani. Byly to palačinky s marmeládou, tvarohem, šlehačkou a čerstvými lesními plody. Vypadalo to přesně tak dobře, jak to chutnalo a že to chutnalo opravdu božsky.

***

„Roxy, přečteš si to?“ zavolala na mě Sam, když jsem skládala nádobí do mičky.

„Jasně. Přece ho znáš. Kdybych si to nepřečetla, tak pro mě pošle ochranku a donutí mě, abych mu vyřizovala nějaká setkání s celebritami. Jako vždycky hrůza,“ zavolala jsem na ni zpět a znechuceně jsem se ušklíbla, protože třeba taková Lady Gaga je strašně náladová a volat si s ní je opravdu o hubu.

***Roxanne,V 11:00 se dostavíš do kanceláře mé sekretářky, ta ti dá nějakou práci.

V 11:30 se dostaví moje pracovní návštěva. Pokud moji nabídku přijmou, stanou se z nich moji spolupracovníci a ty víš, co z toho plyne.

Tvůj otec Matthew

Tak takhle nějak vypadal dopis, který tu zanechal můj otec. Nijak zvlášť osobní, ale jako oficiální korespondence to taky nevypadalo. Naprosto stejný styl psaní jako vždycky. Každý týden jsem jeden den pracovala u něj. Prý abych nezpychla. Řekla bych spíš, že mě chce mít alespoň jeden den v týdnu na očích, aby se mu nestýskalo. Ale nemohla jsem to říct s jistotou, protože můj otec je velice nevypočítavý.

Podle jeho přání jsem se nachystala a okolo třičtvrtě na jedenáct jsem se vydala za jeho sekretářkou Melanie.

Měla jsem na sobě šedé tílko a jednoduché tmavě modré sáčko s rukávy, které končily nad lokty. Byl na něm jenom jeden zlatý knoflíček na zapnutí. Na nohou jsem měla tmavé, mírně potrhané, ušlé džínsy a tmavě šedé boty na podpatku. Byly to kotníkové kozačky s otevřenou špičkou. Pro jistotu jsem si s sebou vzala i batůžek.

Došla jsem k jedněm proskleným dveřím, které vedli do Melaniiny kanceláře. Už tam na mě čekala s hrnečkem vídeňské kávy.

„Ahoj, Melanie,“ pozdravila jsem ji a vykouzlila jsem na tváři úsměv. Zvedla hlavu od nějakých papírů: „Ahoj, Roxy. Jak se máš?“„Jde to. Díky za optání a ty?“ řekla jsem a začala jsem se zabydlovat na

malém stolku, který stál naproti tomu jejímu. Mezi našimi stoly byla asi

dvoumetrová mezera. Byla to cesta pro návštěvníky. Vedla od prosklených dveří až ke dveřím otcovi pracovny, které byly jenom ze dřeva. Byly odzvučené.

„Já taky, až na to, že dneska je tu práce až nad hlavu,“ něco podepsala a pokračovala v naší konverzaci,“ dneska mají totiž přijít nějací kluci na konzultaci. Dohodnout se na podmínkách smlouvy a já tu musím všechno zařídit.“

„Chudáčku,“ ušklíbla jsem se.„No moc se nesměj. Ty jsi tu od toho, abys mi pomohla, takže do práce,

zlatíčko,“ setřela mě, ale já jsem se jenom uchechtla a pustila jsem se do papírování. Rušily nás jenom občasné telefonáty z rádií. Chtěli, abychom jim potvrdily účast pár hvězd, o jejichž kariéru se stará táta.

On, můj táta, je vlastně něco jako manažer a producent dohromady. Pokud s někým uzavře smlouvu, tak se stará o jeho kariéru, jako o to, kde a kdy budou vystupovat a tak dále, ale taky sponzoruje jejich písničky. Jak jejich nahrávání, tak i natáčení klipů. Je takový dvě v jednom.

Po půl hodině papírování jsem si musela odskočit na záchod. Když jsem se vrátila, na stole byl papírek s lístečkem. Stálo na něm: 

Roxy,Musela jsem jít do Starbucks. Ti nový jsou už v Mattově pracovně, pokud budou něco chtít, tak jim to doneseš, ať už to budou nějaký papíry nebo kafe.

Melanie 

Chvíli jsem měla klid, ale potom mi zavolal otec: „Dones tu smlouvu, Melanie.“

„Melanie šla nakoupit. Smlouva už se nese,“ řekla jsem do sluchátka zpátky, vzala jsem smlouvu ze zamčeného šuplíku, vstala jsem od stolu a vydala jsem se ke dveřím tátovy kanceláře. Vzala jsem potichu za kliku, otevřela jsem dveře, rozhlédla jsem se po pracovně a vykulila jsem oči. Na to, co jsem spatřila, jsem rozhodně nebyla připravená.

Kapitola 9.:Hromadné objetí v Nando'sRoxanne:Uviděla jsem kluky. Jo, přesně ty kluky. Harry, Nialla, Zayna, Louise a

Liama, jak si povídají s mým tátou a smějí se. Byla jsem docela v šoku, ale měla jsem štěstí, že si mě zatím nevšimli.

Můj tichý příchod přerušil až otec. „Roxy. Pojď sem a podej mi tu smlouvu.“

„Jasně, ta… tady to máte,“ trochu jsem se zadrhla. Nechtěla jsem, aby si kluci mysleli, že jsem s nima byla jenom kvůli otci, že jsem je pro něj něco jako špehovala.

Kluci se na mě podívali, vykulili oči a zamračili se. Nejvíc zklamaně vypadal asi Harry a to se mi nelíbilo, měla jsem ráda jeho smích.

Došla jsem k tátovi a podala jsem mu tu smlouvu. On mě chytil kolem pasu a řekl: „Kluci, dovolte mi představit vám moji dceru Roxanne Sarah Andersnovou.“

Sklonila jsem hlavu a zabodla jsem pohled do země. Nemohla jsem se jim podívat do očí. Bylo mi to líto, ale nechtěl jsem, aby se se mnou bavili jenom proto, kdo je můj otec.

Nakonec jsem se na ně podívala skrz záplavu mých rudých vlasů a uviděla jsem smutné obličeje, až na ten Niallův, ten se tvářil chápavě. Cosi pošeptal Liamovy a i jemu se rozjasnila tvář. Oba dva se na mě společně usmáli, zvedli se z křesel a přišli ke mně.

„Já jsem Niall Horan,“ podal mi Nialler ruku a zářivě se na mě usmál. Poodešla jsem od otce a přijala jsem jeho nabízenou ruku.

„Já jsem Liam Payne,“ podal mi ruku i Liam, potom mě vzal kolem ramen a otočil se se mnou na zbytek kluků. „Tohle je Zayn, Harry a Louis,“ ukázal na kluky.

„Představuji ti One Direction,“ ozval se ze zadu táta,“ nějaký ten čas spolu budeme spolupracovat.“ Hraně jsem se na něj usmála. Pokývala jsem na kluky hlavou, naposledy jsem poslala pohled plný lítosti za Harrym a se slovy „budu v kanceláři“ jsem se vydala zpět ke svému malému stolečku.

***Když se konečně otevřely dveře otcovy kanceláře, mohlo být něco kolem

půl jedné odpoledne. Ještě jsem nebyla na obědě a tak mi pořádně kručelo v břiše. Melanie už na obědě byla a tak si mohla v klidu sedět na židli a třídit a podepisovat všelijaké papíry, ale můj žaludek už svíraly pomalu křeče. Budu si muset zajít na oběd, řekla jsem si, vzala jsem si věci a vyrazila jsem.

Když se teda otevřely ty dveře, stála jsem u těch druhých – prosklených a sahala jsem na kliku. No, a když jsem uslyšela, že se ty dveře otevřely, uviděla jsem, jak se otec s rukama objímá a přeje jim krásný den. Žárlila jsem a moc. Kluci se s ním ještě slovně rozloučili a potom se až otočili do místnosti a pohledem zavadili o mě. Malinko jsem se pousmála.

„Mel, já jdu teda na ten oběd, jo?“ zvýšila jsem ještě hlas, aby mě slyšela.„Jo, jo,“ zamumlala si pod noc a já jsem jenom protočila oči.„Za půl hodiny jsem zpět, tati!“ oznámila jsem otci. Vlastně jsem na něj

tak trochu zařvala, no. Nedostala jsem žádnou odpověď, jako vždycky. Mrkla jsem ještě na kluky a potom jsem vyrazila.

Než se ale dveře stihly dovřít, uslyšela jsem za sebou volání: „Počkej, Roxy!“ Byl to Liam. Ještě mě doběhl, ale když se o to samé snažil Niall, tak do nás jaksi narazil.

„Soráč, lidi. Já nechtěl,“ omlouval se, když se pokoušel zvednout z vrcholu hromady, kterou jsme na zemi vytvořili. Dneska nějak moc často končím na zemi.

„V pohodě, Niallie,“ zamumlala jsem stěží. No co? Leželi na mě dva asi sedmdesáti kilový caloni a já chudáček nevážím ani šedesát kilo a skončím ve spodní vrstvě. To je nespravedlnost.

Když jsme se zvedli, Niall se nadšeně zeptal: „Jdeš na oběd?“ No, a když jsem mu na to kývla, dodal: „Jdeš do Nando's?“

„Jo, proč?“ zeptala jsem se tak trochu nechápavě. Bylo mi jasné, že Niall bez jídla už déle nevydrží, ale to, že půjdou se mnou mě v ten moment ani nenapadlo.

No a než jsem se nadála, už jsem seděla ve velké černé dodávce natlačená mezi klukama a snažila jsem se nemyslet na to, že tímhle naprosto ignoruju pravidla stanovená otcem. Ježiši, on mě zabije.

Když jsme přijeli k Nando's, bylo to takový divný. No, v autě bylo ticho a jediní, kdo si se mnou povídali, byli Liam a Niall, protože ti jako jediní asi pochopili, proč jsem jim neřekla, jak se doopravdy jmenuji.

Vystoupili jsme z dodávky a Niall se nahrnul ke vchodu, nás samozřejmě tahal za ruce jako malé dítě, které chce popohnat své rodiče. Celou donu jsem se usmívala, i když pokaždé jinak. Na Harryho jsme se usmívala lítostivě, protože mi bylo líto, že jsem mu neřekla pravdu a na Niallieho jsem se usmívala vesele, protože jsem mu nechtěla zkazit jeho radost, ale stejně si toho všiml.

Usadili jsme se ke stolu. Všechno tady bylo dřevěné a tak jsem se cítila celkem příjemně. Niall mě objal jednou rukou kolem ramen a s jedním obočím zdviženým se na mě zadíval. Nevěnoval se jídelníčku a to bylo opravdu zvláštní.

„Copak se děje, Roxie?“ zašeptal mi do ucha. Najednou zněl vážně, tak jako každý dospělý člověk. Jako by na chvíli potlačil svoji dětinskost.

„Nic se neděje, Niallie,“ zalhala jsem a zabodla jsem pohled do země.

„Tohle na mě nezkoušej,“ zašeptal a zvedl mi hlavu pomocí prstu, kterým mě vzal za bradu.,“ proč jsi nám neřekla, jak se doopravdy jmenuješ, hm?“

Zhluboka jsem se nadechla: „Protože lidé se se mnou baví jenom kvůli otci a já jsem nechtěla, abyste udělali to samé, chápeš?“ Zvedla jsem k němu oči. Měla jsem v nich slzy.

„Jistě, že tě chápu, zlatíčko. Pokusím se to vysvětlit Harrymu, ano? Protože Liam to už zjevně pochopil,“ řekl a věnoval mi svoje medvědí objetí.

„Děkuju ti, Nialle,“ zašeptala jsem mu do trička. Za chvíli se naše objetí rozšířilo na skupinové. Přidal se k nám Liam a po chvíli taky Loui, který celý náš rozhovor pozoroval, stejně jako Harry. Ten se ale neodvážil přivařit se k nám do objetí. Všechno sledoval jenom tak z dálky.

Abych nezapomněla na Zayna, který, hned jak uviděl moje slzami podlité oči, začal zpívat tichounce ukolébavku. Kluci se k němu přidali a tak jsme nakonec skončili v objetí všichni. Harryho k nám nakonec přitáhl Louis.

A tak jsme se všichni vzájemně objímali a muselo vám být jasné, že dvě židle, na kterých se válelo šest lidí, tu váhu rozhodně nevydrželo a tak jsem se dneska potřetí válela po zemi. Zase jsem smíchy chytala až křeče. Byl to nekonečný záchvat smíchu, když jsme se s hrozným rachotem odporoučeli k zemi.

Zase jsem ležela ve spodní vrstvě hromady, ale tentokrát jsem si nestěžovala, protože nade mnou leželo to nejskvostnější rozptýlení vůbec. Ležel nade mnou Harry a na tváři měl ten nejkrásnější úsměv, jaký jsem kdy viděla. 

Kapitola 10.:Náhrada aneb ZivaRoxanne:Zčervenala jsem a podívala jsem se na jeho rty, potom jsem se mu

podívala do očí. Úsměv mu zmizel z tváře. Sledoval můj dech, moje rty. Začal se ke mně přibližovat, a když jsme byli od sebe vzdálení jenom kousíček, tak ho někdo ze mě shodil. Kterej blbec?!

„Ta je moje, Harry!“ rozkřikl se Niall a ještě na zemi mě objal. Kluci se začali znovu smát, stejně jako já. Harry se jenom uchechtl.

„Tak to ti ji budu muset ukrást,“ prohodil laškovně a mrkl na mě.„Tak to teda prr. Jestli umí vařit, tak je jenom moje,“ přitiskl si mě k sobě

ještě víc natěsno.“Hmmpf… hmm… pfff,“ ozvala jsem se. Znělo to opravdu divně, jelikož

jsme s Niallem byli tak natěsno, až jsem nemohla dýchat.

„No, tak ať si ji neudusíš,“ uchechtl se Louis a Niall hned povolil stisk a já jsem se konečně mohla pořádně nadechnout. To byla úleva.

„Díky, že jsi mě neudusil.“„Nemáš zač, zlatíčko,“ usmál se Niall, zřejmě nepochopil ironii, anebo ji

pochopil a ignoroval ji. S ním je to těžký. Když chce, tak dokáže být i normální, ale když dělá vtípky, tak nikdy nevíte, na čem jste. Je takovej nevyspytatelnej, ale je to vůl. S Harrym jsme se mohli políbit a on to tak okatě zkazí.

Když jsme se konečně vyhrabali ze země, tak přišla obsluha a chtěla po nás zaplatit škodu. Na nic jsem nečekala a vytáhla jsem peněženku, ale Liam se mě pokoušel zastavit.

„Ne, Roxy, já to zaplatím,“ řekl nekompromisně.Podívala jsem se na něj se zdviženým obočím: „Už víš, kdo je můj otec?“

Liam se na mě podíval jako na blbce, ale nakonec přece jenom přikývl. „Takže taky víš, že mám peněz víc, než vy všichni dohromady, že jo?“ usmála jsem se miloučce a podala jsem obsluze moji MasterCard.

Ta obsluha, byla to holka, mi podala takovou tu kalkulačku, nebo co to je, já jsem naťukala kód a způsobená škoda byla vyřešena. Ta dívka se jenom usmála, zeptala se na naše objednávky a potom odešla. Mezitím se ale stihla asi desetkrát usmát na Harryho. Měla jsem nervy v kýblu. Jo, žárlila jsem jako… No prostě nehorázně.

Bylo to k nevydržení, ale když jsme si sedli k novému stolu, tak jsem seděla vedle Harryho a ten mi přehodil ruku kolem ramen. Maličko jsem se na něj pousmála, a když mi poslal jeden úsměv zpátky, tak jsem se vítězně podívala na tu dívku, která nás obsluhovala, k pokladně. Ona se na mě zamračila, ale potom se jala dělat svoji práci.

Harry se jenom ušklíbl: „Ty žárlíš.“ Zašeptal mi do ucha.„Ne a i kdyby, tak tobě to může být jedno,“ zašeptala jsem zuřivě zpět.On se na to jenom pousmál. „Jsi roztomilá,“ zašeptal ještě tišeji.„Co?“ zeptala jsem se, protože jsem mu moc nerozuměla. Kluci kolem

stolu se totiž strašně nahlas smáli.„Že když žárlíš, tak jsi roztomilá,“ usmál se nejistě.„Já ale nežárlím,“ stála jsem si dál na svým.Tentokrát už mi neodpověděl, jenom se nahlas rozesmál. Bylo to zvučné a

ten smích by byl dokonalý, kdyby se k němu nepřipojil jeden pisklavější.U našeho stolu zase stála ta holka, naše obsluha. Podle štítku na šatech se

jmenuje Ziva, fakt zvláštní jméno. Podala nám první dvě porce, a když

odcházela, pohodila svýma černýma vlasama Harryho směrem. Pěnila jsem, ale Harry měl oči jenom pro mě a tak jsem to radši přecházela bez poznámek.

Když došla podruhé, tentokrát s půlkou Niallerovi porce, což byly další dva talíře, tak se s ním dala do řeči a postupně se bavila se všema a to i s Harrym. Pomrkávala na něj, ale on dělal, že si jí nevšímá. Po chvíli musela jít zase pracovat, ale když se vrátila s poslední porcí, tak si k nám přisedla.

Kluci ji brali celkem v pohodě, ale mě byla nesympatická. Asi to bylo tím, že mi jela po Harrym. Jasně, Harry není můj, ale mám ho ráda a líbí se mi. Chtěla bych, aby byl jenom můj, ale to potřebuje volnej průběh, jenže když se do toho bude pořád míchat ona, tak se nikam neposuneme. No a o tohle přesně jí jde.

Seděla vedle Nialla a Louiho. Loui ji přijal hned, přišla mu sympatická a Niall? Ten si ji taky po chvíli oblíbil. Nemohla jsem nic dělat. Proti ní a jejím pronikavě modrým očím jsem neměla šanci ani s mými bouřkově šedými duhovkami a to lidé často říkali, že mám uhrančivý pohled. Vzdala jsem to ve chvíli, když jí Harry objal jednou rukou přes ramena. Měl k tomu možnost, protože Loui si byl odskočit.

Jen co jsem dojedla, nechala jsem peníze na stole a se smutným úsměvem jsem se rozloučila se Zaynem, kterému jako jedinému Ziva nesedla. Kdyby na mě Zaynie nezavolal „měj se krásně, Roxy!“, tak by si kluci mého odchodu ani nevšimli.

Byla jsem zklamaná. Myslela jsem, že jsme dobří přátelé a to i přes to, že se známe jenom tak krátce, ale když mě v okamžiku vymění za nějakou černovlasou servírku, která po mě ještě hází vítězné úsměvy, tak nemá cenu se ani pokoušet o to, abychom spolu vycházeli. Alespoň můžu splnit tátův zákaz a to nespřátelit se s jeho spolupracovníky, ať už na linii přátelství, nebo na linii lásky.

Se sklopenou hlavou jsem prošla kolem výlohy Nando's, naposledy jsem se koukla na kluky, jak se skvěle baví s tou černovlasou dlouhonohou nánou a se smutným úsměvem jsem se vydala zpět do práce. Cestou jsem si pustila mix nejsmutnějších písniček, jaké v Ipodu mám.

Kapitola 11.: „Skvělá“ novinkaRoxanne:Další týden jsem Harryho, Nialla ani kluky neviděla. Neměla jsem

potřebu, nestála jsem o to trávit čas s nimi. Niall i Harry se mi pokoušeli

několikrát vola, stejně jako Louis a Zayn, ale Zaynie byl jediný, komu jsem to kdy zvedla. On byl jediný, který nebyl z té nány Zivy paf. Ostatním se moc líbila. Louis mi dokonce párkrát řekl, že mu připadá roztomilá. Jediné moje štěstí bylo, že jsem měla ještě holky, Melanie a Zayna. A právě toho jsem pozvala dneska k nám podívat se na film.

„Holky, dělejte. Musí tu být uklizeno, dřív než zazvoní na ty prokletý dveře!“ zařvala jsem na ně do obýváku.

„Tobě se to říká, mrcho! Chystáš jenom prostírání, zato mi tady tvrdě dřeme!“ ozvalo se mnohohlasně a hlavně naštvaně z obýváku.

Na jejich odpověď jsem se jenom rozesmála. „Vaše smůla!“ křikla jsem na ně vesele. Jako odezvu jsem slyšela naštvané mumlání a velice sprosté nadávky. To jsou moje holky. V další chvíli už ale zvonil zvonek.

Hnedle jsem se vydala přivítat Zayna. No a holky by nebyly holky, kdyby se ke mně nepřidaly.

Sam otevřela dveře a zůstala strnule stát, stejně jako Zayn, který se právě chystal vejít. Navzájem se zhodnotili pohledem a teprve až si Ellise odkašlala, tak se jejich pohledy oddělily. Byli tak roztomilí. Úplně mezi nimi bylo vidět to jiskření. Bylo to skoro jako ohňostroj na nový rok v Číně, a že to, sakra, nebylo málo.

Zayn vešel do našeho domu a když za ním zacvakly dveře, tak jsem mu skočila po krku a náležitě jsem ho přivítala. Samozřejmě, že pouze jenom jako kamaráda. Nikdy bych nemohla Samantě něco takového udělat.

Potom, co jsem z něj slezla, jsem se jala představování. „Zayne, tohle je Oliv – ta nezkrotná,“ řekla jsem a ukázala jsem na jednu moji blonďatou kamarádku. Ti dva se po anglicku objali a vtiskli si náznaky polibků na obě tváře.

„Tohle je Ellise – ta zodpovědná,“ usmála jsem se a rukou jsem ukázala směrem k mé hnědovlasé kamarádce. Jejich stejné, hnědé oči se spojili a oni se objali, také po anglicku.

Jako poslední jsem si nechala Sam. Moji nejmenší kamarádku s černou barvou vlasů. „A tohle je Sam,“ usmála jsem se a otočila jsem Zayna na Sam. Trošku nervózně ji objal, ale to, že ho Sam stiskla, mu zřejmě dodalo odvahy a tak ji taky věnoval dvě pusy. Na každou tvář jednu. Rozdíl byl ale v tom, že tohle nebyli jenom náznaky polibků, tyhle byli opravdové a tak nebylo divu, že když od sebe poodstoupili, tak se oba dva trošku červenali.

***

Potom, co jsme snědli brzkou večeři, na které jsem si dala obzvlášť záležet, jsme se přesunuli do obýváku. Měli jsme tam na zemi spoustu nadýchaných polštářů a tak jsme se mohli posadit, tak jak jsme chtěli.

„Tak, co si pustíme?“ zeptala se Oliv.Ellise se uličnicky usmála. Neřekli byste to o ní, ale když chce, tak se

dokáže neuvěřitelně odvázat, jen co je pravda. „Pustíme si Prci, prci, prcičky: Knihu lásky!“ vypískla nadšeně. Podle tónu hlasu bych řekla, že to dneska u večeře trochu přepískla s vínem, které jsem servírovala k vynikajícímu smaženému lososu, nebo co se to s těma rybama vlastně dělá. Hlavní je, že se mi to povedlo a že to všem strašně chutnalo. Byla jsem na sebe hrdá.

„Néé, ten film už nechci víckrát vidět,“ zaúpěla jsem a protočila jsem oči. Knihu lásky jsme viděli nejmíň šedesátkrát a to ho máme doma jenom měsíc.

„Ale já ho ještě neviděl,“ zakňučel tentokrát Zayn a štěněčím pohledem vyhledal moje oči. Nechtěla jsem, ale nakonec jsem jeho čokoládovému, ztrápenému pohledu podlehla.

„Tak fajn, fajn. Souhlasíte všichni s volbou?“ zeptala jsem se, protože v téhle půlce domu vedeme demokratickou republiku. Ne tak jako vedle, tam mají pořád to samé zastaralé království, kde se všichni ti, co nelezou otci alias králi do zadku, nemají zrovna nejlépe. Tuhle teorii jsme jednou rozvíjeli po dlouhé pařbě. Ráno jsme si to sice moc nepamatovali, ale Ellise nám velice ráda pomohla vzpomenout si. Samozřejmě se to neobešlo bez úplatku a tak měla hned druhý den nové luxusní boty na jehlovém podpatku, po kterých se dívala už nějakou tu donu.

„Návrh se přijímá,“ řekli všechny najednou. Zayn se na nás se smíchem vyjeveně koukal.

„Vedeme demokratickou republiku. To znamená, že každý zákaz, příkaz, volbu nebo rozhodnutí řešíme hlasováním,“ ozvala se chytře Ellise. Byl to totiž její nápad.

„Wow, tak to máte vymakaný. My s klukama se vždycky trochu štengrujeme,“ usmál se Zayn a poposednul si blíž k Samantě. Vědoucně jsem se usmála. Prostě jsem si nemohla pomoct, ale když oni byli tak roztomilí, že byste to taky nevydrželi.

Díky našemu hlasování jsme tedy vybrali Prci, prci, prcičky: Kniha lásky. Zezačátku jsme se strašně nasmáli. Ellise si pro sebe pořád žvatlala, jací jsou ti kluci prasata a že Stifler je blbců král. Prostě normálka, ale stálo to za to.

V televizi zrovna běžela scéna ve starém bordelu, kam se kluci vydali díky radě, kterou našli v knize lásky – soupis rad a technik (př. jak balit holky,

různé finty na zpestření sexu apod.). V knize se psalo, že tam, v tom bordelu pracuje ta nejlepší ze striptérek a tak ji kluci chtěli vyzkoušet. Jenomže se o nějakých těch „pár“ let sekli.

No a právě ve chvíli, kdy ta stařičká striptérka umřela při kouření jednoho z kluků, do obýváku přišel otec. Největší překvapení ale bylo, že za ním stála celá One Direction. Pf. Ty jsem tak potřebovala vidět.

„Roxanne! Okamžitě to vypni, zlatíčko. Mám pro tebe novinku,“ ozval se přehnaně milým tónem, až jsem se skoro lekla, co to tu stojí tu za idiota. Všechno to ale dělal jenom kvůli klukům, kteří si ho, podle toho, jak se k němu chovali, velice oblíbili.

Povzdechla jsem si, utrápeně jsem se podívala na holky a Zayna a film jsem se značným sebezapřením stopla. Potom jsem se otočila k němu a na znamení toho, ať se rychle vymáčkne, jsem začala poklepávat nohou. Chtěla jsem totiž ten film ještě dokoukat.

„Takže, Roxy. Mám pro tebe jednu zprávu, která tě jistě potěší,“ malinko se odmlčel. Zřejmě se pokoušel navodit napjatou atmosféru. „Kluci tu s vámi budou bydlet. Zatím na dobu neurčitou, ale zítra se sem oficiálně stěhují,“ prohlásil nadšeně po minutách dlouhého čekání. Na tuto novinku jsem jenom pozvedla obočí.

Věděla jsem ale, že se mi začíná hrnout krev do obličeje. Ellise a Oliv si do rukou vzaly polštáře, aby se skryly před mým pohledem, který bude brzo spalující. Sam vzala jednu z dek a spolu se Zaynem se pod ni schovala.

Holky moc dobře věděli, co dělají, protože jsem začala být pořádně rozzuřená.

„Co?! To mi nemůžeš udělat!“ zvedla jsem hlas a svoji otázku jsem směřovala na svého „papínka“. Blbec. „Tohle je moje půlka domu a to znamená, že já určuju, kdo tady bude bydlet a kdo ne!“ rozkřikla jsem se, přiblížila jsem se k otci a zabodla jsem mu ukazováček do hrudi.

„Zvyšovat hlas na mě nebudeš, mladá dámo!“ přidal se k mému vřískotu svým dunivým hlubokým hlasem. „Promluvíme si v mé pracovně!“ naštvaně, ale rázně odkráčel. Ty ucha aneb 4/5 One Direction tady ale samozřejmě nechal.

Naštvaně jsem si odfrkla, hodila jsem sebou na gauč a založila jsem si ruce na hrudi. Na to, že mě čeká ještě jeden rozhovor, tentokrát tisíckrát horší než ten, který jste teď zažili, jsem měla náladu celkem pod psa a to se mi normálně nestává.

Kapitola 12.: Následky druhého rozhovoruRoxanne:„Dobrý, Roxanne?“ zeptala se mě opatrně Ellise, která si ve chvíli, kdy

přišla na to, že jsem už neškodná, přisedla ke mně. Z holek jsem ji měla si nejradši, a kdybych byla kluk, tak bych asi určitě chtěla právě ji.

„Jo jasně…“ zamumlala jsem, složila jsem hlavu do dlaní a zhluboka jsem se nadechla. V celé místnosti bylo nesnesitelné ticho a tak jsem se natáhla pro ovladač a znovu jsem zapnula film. Mě to k ničemu nebylo, ale nechtěla jsem jim rušit zábavu.

Potom jsem si stoupla, otočila jsem se na Ellise, ta mě objala a lítostivě se na mě podívala. Moc dobře věděla, co mě teď čeká.

Pokývala jsem hlavou a bez jediného slovíčka jsem se vydala do otcovy pracovny.

***Věřte mi nebo ne, ale tak hektický rozhovor jsem už nějakou tu dobu

nezažila. Otec na mě řval všechno možné, od toho, co je moje chyba a od toho, co si myslí, že je moje chyba. Každopádně my vyčetl všechno, na co přišla řeč. Nebylo to od něj vůbec pěkné. Necítila jsem se po tom dobře, a jelikož jsem se nemohla ani slovně bránit, tak jsem byla docela dost na dně. Svého otce mám ráda, ale aby na mě takhle křičel a aby mi vyčítal smrt mámy, je na mě už moc. Byla jsem z něj zklamaná, protože, i když jsme se spolu moc nebavili, tak to byl vždycky můj otec, ale dnes už nevím.

Vypotácela jsem se z kanceláře. Před otcem jsem nedala znát ani jeden pocit, ale jakmile jsem byla z jeho dohledu, tak jsem se tak trošku zhroutila. Svezla jsem se po zdi na zem, ale naštěstí jsem už byla v naší části domu, takže mě nemohly vidět kamery, která má otec ve své půlce domu snad všude.

Začala jsem se třást. Jak mi mohl vyčíst něco takového, vždyť mamčina smrt byla jenom nehoda. Nemohla jsem za to, že jsem tu havárku jako jediná přežila a to jsem měla ještě štěstí, že jsem neochrnula.

Proč mi to dělá mami? Zvedla jsem hlavu k nebi. Neviděla jsem nic než strop, ale věřila jsem, že se na mě máma dívá, že mě chrání, a že mě kontroluje. Věřila jsem, že se na mě dívá, a že je na mě pyšná. Když jsem byla menší, dávala jsem si za vinu, že umřela, ale teď když je mi osmnáct vím, že bych to nemohla změnit. Vím, že už jí nepomůžu a tak se snažím žít naplno, protože kdo ví, jestli tohle není náš poslední den na zemi.

Začala jsem popotahovat, ale než mi stihla vytéct jedna jediná slza, tak se ozvaly kroky. Rychle jsem si vytřela slzy z očí, postavila jsem se a se skloněnou hlavou jsem se vydala do ateliéru. Nutně potřebuju odreagování a malování mi v takovýchto chvílích nehorázně pomáhá.

Kroky se přibližovali ke mně, stejně jako já k nim. Doufala jsem, že to je jedna z holek, protože ty byly na tyhle mé stavy vcelku zvyklé. Vždycky mě nechali jít do ateliéru, ale před tím mě vždycky hromadně objaly. Byla jsem jim za to nehorázně vděčná.

Kroky se náhle zastavily a tak mi bylo jasné, že ten, kdo tudy právě prochází, není nikdo z holek, protože každá z nich by mě běžela rovnou obejmout, takže to musel být buď Zayn a nebo některý z těch ubožáků, kteří si neprávem říkají přátelé.

Maličko jsem zvedla hlavu a skrz oponu vlasů jsem se podívala, kdo tam tedy stojí. No jasně, tohle se může stát fakt jenom mě. Nestál tam nikdo jiný, než Harold Styles.

Uhla jsem pohledem a co nejvíc natisknutá na stěnu, tak abych se ho ani mikročásticí nedotknula, jsem se vydala z dohledu jeho prolhaných očí.

Než jsem kolem něj ale stihla projít, tak mě chytil za ruku, konkrétně za nadloktí. Měl celkem silný stisk a tak jsem se musela zastavit. Podívala jsem se, jak mě drží a snažila jsem se co nejrychleji vykroutit. Nechci, aby mě viděl brečet.

Je vám asi jasné, že to byla marná snaha. Prostě byl tak silný, že jsem se z jeho sevření neuvolnila ani o píď. Podívala jsem se tedy do země. Neměla jsem potřebu vypovídat se právě jemu. Na to on ale nedbal. Upřeně mě sledoval, zvedl druhou ruku a maličko mi zatlačil prsty do brady, čímž ji zvedl a s ní i celý můj obličej, takže mu byly vystaveny na obdiv moje červené tváře, umazaná líčka, rozmazané líčení a krví podlité oči.

Když to uviděl, tak se zamračil. Pak udělal něco, co mě tak trochu zaskočilo. Pohladil mě pravou rukou po tváři, uvolnil své sevření a místo toho mi věnoval medvědí objetí.

No a co já? Já jsem to už dýl nevydržela. Prostě jsem se mu rozvzlykala na rameni. Už jsem neměla sílu ani na to, abych se udržela na nohou a nebýt toho, že mě podpíral, tak bych skončila na zemi.

Utěšoval mě, hladil mě po zádech a šeptal m uklidňující nesmysly do ucha. Já jsem mu zabořila hlavu do hrudi a vdechovala jsem jeho vůni, ta mě pomalu uklidňovala, a když moje vzlyky ustaly, tak mě Harry vzal do náručí a odnesl mě do mého pokoje, kam měl zakázáno chodit. Uložil mě do postele,

zabalil mě do deky, dal mi pusu na čelo, což jsem jaksi nechápala a potom chtěl odejít, ale já jsem nechtěla zůstat sama. Jeho vůně mě uklidňovala a mě bylo jasné, že dneska bych bez opory neusnula a tak jsem ho zastavila.

Chytila jsem ho za ruku a zatahala jsem s ní směrem k posteli. Harry se na mě ohlédl, a když uviděl němou prosbu v mých očích, tak si vyzul boty, obešel moji velkou postel, odkryl peřinu a lehnul si ke mně.

Ležel na druhé straně postele čelem ke mně, ale já jsem ho potřebovala cítit. Potřebovala jsem cítit něčí dotek, potřebovala jsem cítit jeho dotek, který mi přinášel pocit bezpečí. A tak jsem se k němu přiblížila. On mě jenom tiše pozoroval a to jsem brala jako souhlas. Zatahala jsem ho za tričko, a když si lehl na záda, tak jsem se mu stulila na hrudi. Přitáhla jsem si jeho tričko k sobě a jednu nohu jsem si položila mezi ty jeho. Bylo vidět, že se trochu napjal, ale když jsem se potom už nepohnula, tak se uvolnil.

Podívala jsem se mu do očí. Hledala jsem v nich odpověď na otázku: proč? Proč to dělá? Proč se o mě tak stará? A viděla jsem v nich jenom to, že mě má rád a taky lítost. Ať už jako kamarádku, nebo jako lásku. Byla jsem mu vděčná, za to, že toho, že si mě nevšímal, alespoň lituje.

Spokojeně jsem zavrněla a s posledním pohledem do jeho očí jsem usnula stočená na jeho hrudi a v jeho náručí. Důležité bylo, že to byla JEHO náruč.

Kapitola 13.: Setkání Rose a One DirectionHarry:Když Roxy odešla z obýváku za otcem, tak jsme se pozdravili se Zaynem.

Holky se na nás jenom mlčky dívali a tak se Zayn pustil do seznamování.„Kluci, tohle je Sam,“ řekl a ukázal na takovou malou černovlásku. Všiml

jsem si, že když se na ni díval, tak se mu rozzářily oči. S tou holkou si ještě budu muset pokecat.

„Ahoj, já jsem Harry, tohle je Niall, Louis a Liam,“ představil jsem nás a objal jsem ji, tak jak se to v Londýně dělá. Stejně tak ji objali i kluci.

„Tohle je Ellise,“ řekl zase Zayn a ukázal na hnědovlasou, rozumně vypadající, dívku, která pokukovala po našem jedlíkovy. Zase jsme ji objali a Niall jí dokonce vtiskl i polibek na tvář. Měli jste vidět, jak potom krásně zčervenala. Uchechtl jsem se a žduchl jsem do Louiho, aby se taky podíval, co s tou Ellise náš stydlín Niall dělá. Loui se rozesmál.

„No a tohle je Olivie,“ ukázal Zayn na blondýnku se zelenýma očima.

„Zayne, kolikrát ti mám říkat, že to jméno nesnáším,“ protočila nad ním oči a s pohledem na nás řekla: „Pro přátele jsem Oliv, ale vy mi budete říkat Olivie, protože po tom, co jste udělali Roxy, si nezasloužíte být mými přáteli.“ Řekla a posadila se zpět na pohovku, zapnula si film a dál už nás nevnímala.

„Z toho si nic nedělejte,“ usmála se Ellise a mávla nad chováním Olivie rukou,“ ona je totiž na naši Roxy tak trošku citově vysazená.“

„Spíš bych řekla, že ji naprosto zbožňuje,“ šeptla k nám Sam a kluci se rozesmáli. Já jsem nemohl. Užíralo mě svědomí, že jsem ten nejhorší kamarád, jakého si Roxie mohla vybrat, protože po tom, co jsem udělal, bych se sebou opravdu nekamarádil. Byl jsem tak nechutně zaslepený, až se to zdá nemožné.

Ta holka, Ziva, se s námi chtěla seznámit jenom proto, aby se trochu zviditelnila, protože se snažila být tanečnicí. Když jsem ji viděl, tak musím uznat, že jí to šlo, ale potom, co se ke mně tiskla na veřejnosti před fotografy, jako by byla moje holka, ze mě její jakoby kouzlo spadlo a já jsem zase viděl všechno čistě a jasně. Byla to mrcha, která nás jenom využila, a stejně ji to bylo prd platné, protože naše fanynky se na ni vrhly, jako vosy na med. Trochu jí „pomačkaly“. Však víte, jak to myslím. No a potom si na ní smlsl tisk: bulvární časopisy, fotografové a všelijací šťouralové na ni našli všechno špatné a tak její kariéra tanečnice skončila.

Nepřál jsem jí to. Neměl jsem z toho ani škodolibou radost, ale zasloužila si to, za to, jak moc ublížila našemu miláčkovy Roxie. Všichni kluci z party ji strašně milují. Zbožňují ji tak moc, že by bez ní déle než týden nevydrželi. No a to je vlastně to, proč jsme tady. Kluci ji… My všichni jsme ji chtěli zase vidět a prosit za odpuštění. Nehorázně nás to všechny mrzí a až se Roxy vrátí od otce, tak máme nacvičenou společnou řeč, po které by nám mohla odpustit. Alespoň doufám, že by mohla uvažovat o tom, že nám odpustí.

Rozsadili jsme se do polštářků a dek, které sloužili jako pohovka a všichni společně jsme se dodívali na film, který bežel už před tím, než jsme přišli. Byla to komedie s takovým, trošku sexuálním nádechem. Párkrát tam létala i sprostá slova, ale to jsme brali naprosto v pohodě, protože sami nadáváme pěkně barvitě. Teda aspoň já.

Roxy nepřišla, ani když jsme dokoukali Prci, prci, prcičky a jelikož bylo už něco kolem desáté večer, tak jsme se rozhodli, že už půjdeme domů a že se Roxanne omluvíme někdy jindy, ale Oliv nás zastavila.

„Jste dobří kluci a je vidět, že vám na Roxy záleží a proto tady, přesto, že se sem zítra stěhujete, můžete přespat. Ellise vám ukáže pokoje a já jdu udělat

ještě něco k snědku,“ oznámila nám Oliv se skoro nepostřehnutelným úsměvem na rtech.

„Jupí!“ vykřikl Niall, hned jak uslyšel zmíňku o tom, že se jeho prázdné bříško konečně nají. Na hlad si totiž během filmu stěžoval nejméně padesátkrát, ale Ellise ho vždycky utišila tím, že ho pohladila po vlasech a cosi mu zašeptala do ucha. Bylo hned jasné, že ti dva si padli do oka a to i přes to, že jsou tak rozdílných povah… Anebo právě proto? Kdo ví…

Nadšeně jsme souhlasili a po prohlídce jednoduše, elegantně a stylově zařízených pokojů jsme se vydali zjistit, co nám Olive ukuchtila. Být to na mě, tak bych se v té jejich mega kuchyni usídlil hned. Byla dokonalá. Červené skříňky kontrastovaly s černou pracovní deskou. Každá dvířka byla doplněná o jednu stříbrnou úchytku. Byla tu i myčka, lesknoucí se sporák a mega velká lednice, ze které měl Niall největší radost. Celý komplet kuchyně doplňovala černá abstraktní malba vyobrazená na jedné z bílých stěn. Byla to nádhera.

„Tak. Cos nám ukuchtila, lásko?“ řekla Ell a objala Olive zezadu kolem pasu.

Ta se na ni jenom otočila, dala jí pusu na tvář a s úsměvem řekla: „Já? Nic. Jen jsem dala ohřát toho lososa, co dělala Roxy.“

„I tak ti děkujeme,“ usmál se na ni Liam. Olive jenom pokývala hlavou.„Tak, kluci, vzhůru do práce!“ zvolala najednou Sam a Loui se zděsil.

Nerad vyváděl něco namáhavého pozdě večer, teda pokud u té činnosti nebyla Eleanor, to se pak z jejich ložnice ozývaly zvuky…

Naštěstí Sam třímala v rukách pouze talíře příbory, které nám přikázala rozmístit na stůl. Nachystali jsme to tak, jako u nás doma, akorát jsme mezi sebe vmísili holky, každý tu, která se mu nejvíc líbí. Nakonec proběhla ještě bitva nožů a vidliček, ale nakonec jsme spokojeně usedli ke stolu a dali jsme se do jídla.

Bylo to moc dobré. Bylo to lehké a moc mi to chutnalo, stejně tak Niallovy, který si šel asi třikrát přidat. Nemohl jsem si nevšimnout že, i přes barvitou zábavu u stolu, se po sobě Sam se Zaynem pokradmu dívají. Oba ale byli asi až moc nesmělí na to, aby se tu dnes odehrálo něco víc, než jen letmé doteky a zářivé úsměvy.

I přes všechnu tu dobrou náladu jsem ale pořád myslel na Roxy.„Co tam tako dlouho řeší?“ zeptal jsem se Ellise, když už jsem tu

nevědomost nemohl vydržet.

„Máš štěstí, že si ji dneska k sobě zavolal až takto pozdě, protože jinak by tam byla klidně i pět hodin,“ smutně se na mě podívala. „Dneska tam nejspíš bude tak do jedenácti a potom ji pustí.“ Odmlčela se.

„To je tam tak dlouho?“ zeptal jsem se udiveně. „Co tam, prokrista, probírají?“

„Matt na ni řve,“ povzdechla si,“ vyčítá ji totiž smrt její mamky,“ řekla a v očích se jí zatřpytily slzy.

„Ale jak může?“ zeptal se zmateně Loui. Zřejmě nechápal, stejně jako já, jak někdo může být tak nechápavý.

„Víte, ona to Roxy dělá pro nás,“ povzdechla si Olive.„Kdyby nesnášela ty jeho nálady, taky by tadyhle ty řeči chrlil na

každýho, kdo by se mu jen malinko protivil. Ten chlap je mrzout, ale i přes všechny ty řeči a nadávky ji nekonečně miluje,“ zakroutila hlavou Sam.

„No nic kluci. Jde se na kutě,“ ozval se po nekonečné chvíli naprostého ticha Liam a popohnal kluky do jejich pokojů. Já jsem ale zůstal, stejně bych nemohl usnout.

„No, Harry. Myslím, že až Roxy přijde, tak bude potřebovat oporu a na tobě je strašně vidět to, že ji máš rád a proto máš příležitost k tomu, abys jí vyjádřil, že je ti to, cos udělal, líto. Takže mi jdeme spát a ty tady na ni počkej a až přijde, tak se neděs, protože bude jenom uplakaná a naprosto zhroucená,“ poradila mi hlasem bez emocí Ellise. Říkala to přesně tak, že z toho vyplynulo, že je to tak vždycky.

„Tak jako vždycky,“ zašeptala ještě Sam a potom už se všechny klidily do svých pokojů.

***Nemusel jsem čekat dlouho. Bylo teprve něco kolem půl dvanácté večer,

když jsem zaslechl šoupavé pomalé kroky, jak jdou směrem z druhé půlky domu. Hned mi bylo jasné, že to je Roxy. Kdo taky jiný? Asi se ptáte, jak jsem ji asi mohl slyšet.

V domě bylo ticho a já na ni čekal s kakaem v ruce ve tmě obýváku, takže ji bylo nádherně slyšet. Vydal jsem se tedy za zvukem.

Došel jsem do jedné chodby. Šel jsem potichu, protože jsem ji chtěl vidět ještě před tím, než se do sebe uzavře a svoji bolest nedá najevo. Povedlo se mi to.

Viděl jsem ji, jak tam sedí opřená o zeď, hlavu zakloněnou a nohy přitáhnuté k hrudi. Ruce měla omotané kolem kolen a zřejmě něco šeptala, ale

nebyl jsem si až tak úplně jistý, protože i přes to, jaké tu bylo ticho, tak jsem ji neslyšel.

Nechtěl jsem, aby se lekla a proto jsem šel hlasitěji, tak, aby slyšela moje kroky. Hned, co uslyšela první dvě dopadnutí mých nohou na podlahu, tak se zvedla. Začala se upravovat, a kdyby neměla zarudlé oči, tak bych na ní ani nepoznal, že brečela.

Rožnul jsem světlo a pomalu jsem došel k ní, stejně, jako se ona přibližovala ke mně. Měla skloněnou hlavu a to byla škoda, protože jsem nemohl vidět její šedé oči. Vždycky byly tak úžasné a plné života. Nevím, co bych v nich viděl teď…

Když už jsme byly blízko sobě, tak jsem se zastavil. Roxy se na mě podívala zpod vlasů a já jsem se zadíval do očí odhodlaných nepropustit ani náznak pocitu nebo slabosti. Nakonec ale uhnula pohledem, natiskla se na stěnu, zřejmě proto, že jí byla moje přítomnost nepříjemná a chtěla se dostat přese mě dál do chodby, ale to jsem nemohl dovolit. Holky říkaly, že bude potřebovat oporu a tak jí ji poskytnu.

Chytil jsem ji za nadloktí. Moje sevření bylo pevné, ale nechtěl jsem jí ublížit, takže bylo taky svým způsobem jemné.

Po nějaké chvíli se snažila vyprostit, ale nedařilo se jí to. Nechtěl jsem, aby odešla a sama se utápěla v slzách. Nakonec se podívala do země a tím mi upřela pohled na její tvář. Zvedl jsem tedy ruku, dal jsem jí dva prsty pod bradu a malinko jsem nadzvedl její obličej.

Když jsem si myslel, že se upravila, tak jsem musel být slepý, protože měla ještě červené tváře, krví podlité oči a rozmazané líčení, ale přesto všechno byla krásná. Tedy alespoň pro mě.

Zamračil jsem se. Začínám nenávidět její smutek. Její slzy a jejího otce, který tohle všechno způsobil.

Pohladil jsem jí jednou rukou po tváři a pomalu jsem uvolnil stisk, kterým jsem jí držel jednu ruku, ale hned na to jsem ji objal, jak jsem nejlépe uměl. Chvilku strnule stála, ale potom mi objetí opětovala a nakonec mi začala brečet do ramene. Tričko v háji, ale co bych pro ni neudělal.

Najednou se jí podlomily nohy, a kdybych ji nedržel, tak by se asi svezla k zemi. Začal jsem ji utěšovat. Dělal jsem rukama uklidňující kroužky na jejích zádech, hladil jsem ji po vlasech, šeptal jsem jí do ucha roztomilé nesmysly, ale taky vážné věci, jako třeba, že ji holky mají moc rády, že ji moji kluci zbožňují a že ji mám rád.

Ona se mi zabořila hlavou do hrudi, mačkala mi tričko a zhluboka dýchala. Snažila se uklidnit, což se jí za nějakou tu dobu taky povedlo.

Rozhodl jsem, že je čas jít spát a tak jsem jí podtrhl nohy a vzal jsem jí do náručí. Byla lehounká jako peříčko a tak pro mě nebyl problém ji odnést do jejího pokoje. Byl jsem si moc dobře vědom, že jsem jen host, ale i tak jsem přísný zákaz nechodit do jejího pokoje porušil. Nedalo se to udělat jinak.

Potom, co jsem jí donesl do pokoje, tak jsem ji položil na pečlivě ustlanou postel. Odestlal jsem ji a deku jsem rozhodil po posteli. Potom jsem Roxy zabalil do deky a jak tam tak ležela, tak jsem si nemohl pomoct a tak jsem ji věnoval pusu na čelo. Byla to nevinná pusa na dobrou noc.

Už jsem chtěl odejít, ale ucítil jsem jemný dotek na ruce. Něco mě za ni tahalo. Ohlédl jsem se a uviděl jsem Roxanne, jak mě drží za ruku s němou prosbou v očích.

Prosila mě, abych zůstal a tak jsem svolil. Nebylo v tom žádné gesto lásky, ale pro mě to znamenalo víc, než nějaký polibek. Tím, že mě u sebe chtěla, mi dala najevo, že mi věří a že mi alespoň malinko odpustila. A za to jsem byl nesmírně rád.

Shodil jsem moje Vansy z noh a vydal jsem se k posteli. Odkryl jsem deku a lehl jsem si na druhou půlku postele. Nechtěl jsem, aby si myslela, že v tom vidím něco víc. Byla tak nevinná, když ležela zahuhlaná až po uši v dece, že mě moc překvapilo, když se ke mně začala přibližovat.

Nevadilo mi to a tak jsem jenom potichu koukal, co udělá dál. Moji reakci zřejmě brala jako souhlas a tak mě zatahala za tričko. Pochopil jsem její prosbu a lehnul jsem si na záda. Roxy se mi stulila na hrudi a v pěstičkách pořád mačkala moje tričko od Jacka Willse. Potom, ale umístila jednu její nohu mezi ty mé. Na chvíli jsem strnul, ale když se potom už nijak nepřemisťovala, tak jsem se zase znovu uvolnil, i když jsem nemohl říct, že jsem nebyl kapánek nervózní… Nikdo není dokonalý.

Roxy na mě upřela svůj ocelově šedý pohled a já jsem jí ho opětoval a snažil jsem se do těch mých zeleno – modrošedých očí vložit všechno to, co jsem jí chtěl povědět, ale neměl jsem odvahu. Snažil jsem se, aby v nich viděl lítost nad tím, že jsem si jí nevšímal. Tu lítost, kterou jsem cítil už v ten moment, kdy odcházela z Nando's, ale taky to, že ji mám rád a že jsem tady vždycky pro ni, a to i kdybych byl třeba na druhé straně světa.

Zřejmě pochopila, co jsem se jí snažil sdělit, protože spokojeně zavrněla, jako kočka, naposledy se na mě podívala a potom stočená na mé hrudi usnula.

Já jsem ještě notnou dobu okukoval její krásu, ale když se mi začaly klížit oči, tak jsem ji objal okolo pasu a nakonec jsem taky usnul.

Kapitola 14.: „Pěkný krajky“ a ŠmoulovéRoxanne:Ráno jsem se probudila v něčím objetí. Zpanikařila jsem se, ale když jsem

vzhlédla a podívala jsem se do obličeje toho, kdo mě objímal, tak jsem se uklidnila. Byl to Harry. Ne, že bych si nepamatovala to, co jsem dělal večer, ale potřebovala jsem se uklidnit, že mě neobjímá nějakej prasák. Harry taky není úplně svatoušek, protože perverzní to on je a neřekla bych, že zrovna málo, ale myslím si, že by mi nikdy fyzicky neublížil.

Dívala jsem se na Harryho, jak spinká. Byl naprosto roztomilej. Kudrnaté vlasy měl rozcuchané a malinko rozházené po polštáři. Některé prameny mu dokonce spadaly do obličeje a tak se malinko ošíval. Dlouhé řasy se skoro dotýkal jeho tváří a na rtech měl malý, těžko postřehnutelný úsměv, ale já jsem ho viděla. Vypadal tak strašně spokojeně a mile, až se mi od něj nechtělo utíkat do koupelny.

Zatím jsem nepřemýšlela o tom, že bychom spolu třeba mohli něco mít. Ale kdyby něco udělal, kdyby něco naznačil, tak bych se odvážila a věnovala bych mu i polibek, ale pokud si nejsem jistá, že to chce také, tak nebudu kazit naše přátelství. Ano, několikrát to mezi námi zajiskřilo, ale na to, aby se „něco“ mohlo stát, potřebujeme být sami dva. A něčeho takového se v domě plném dvou skupin asi nedočkáme.

Zalezla jsem si do koupelny a bohužel jsem si zapomněla čisté věci, protože jsem měla ve zvyku oblékat se u dveří do šatny, ke které vedou dveře právě z toho pokoje, kde spí Harry. No nic. Vysprchovala jsem se a potom jsem se, ve včerejším spodním prádle, vydala do šatny, převléct se.

Už jsem otevírala dveře už zmíněné šatny, když jsem na sobě ucítila něčí pohled. Hned mi bylo jasné, že se na mě dívá Harry.

„Pěkný krajky,“ zkonstatoval.Uličnicky jsem se usmála a otočila jsem se na něj. „Vážně se ti líbí? A

nechceš se na ně podívat z blízka?“ zeptala jsem se a došla jsem k němu. Kdyby někdo popisoval moji chůzi, tak by řekl, že jsem šla jako šelma ke kořisti, když ji chce ulovit a přesně to samé jsem měla v plánu. Když už se tak nevinně ozval, tak jsem to už nevydržela a rozhodla jsem se mu to pořádně zavařit.

„No… Ehmmm…“ nemohl ze sebe vydat slova, jenom se dál upřeně dával na moje bříško, stehna, kotníky a nahý dekolt. Neříkám, že ty krajky nebyly průsvitný, protože ony byly a to celkem dost.

„Tak když nechceš…“ otočila jsem se od něj ve chvíli, kdy jsme od sebe byli vzdálení jenom půl metru. Zašla jsem do šatny a cestou jsem nezapomněla pořádně vrtět boky, aby si uvědomil, co že jsem to vlastně udělala.

***Když jsem si převlékla spodní prádlo a hodila jsem na sebe roury a volné

Puma tričko, tak jsem se vydala znovu do svého pokoje. Harry zrovna vyšel z koupelny, takže jsem měla krásnej výhled na jeho mokré kudrlinky, které se kroutily ještě víc než normálně. Nechápala jsem to, ale on prostě dokázal být tak roztomile nevinnej a sexy zároveň, že jsem se musela přemáhat, abych na něm nenechávala oči moc dlouho. To by přece jenom bylo fakticky „nenápadný“.

Měl na sobě jenom kalhoty a jedním z mých ručníků si sušil vlasy. Zastavila jsem se uprostřed pokoje, dala jsem si ruce v bok a podívala jsem se na něj stylem „vážně?“.

Zvedl hlavu a zastavil se. Skvělý, všiml si mě až teď. Sjel mě od hlavy až k patě a potom uznale pokýval hlavou. Aspoň, že se mu líbí, jak jsem oblečená.

„Jdeš dolů na snídani?“ zeptal se mě a dál si sušil vlasy, ze kterých mu kapaly kapičky na hruď, odkud sjížděly dolů po jeho svalech. Při pohledu na jeho trup jsem mohla vidět jeho „čtyři bradavky“. Ne abyste si představili něco takovýho, jako má kočka na krmení mláďat! Měl dvě obyčejné bradavky a potom dvě takový jenom malinký, asi jako špendlíkový hlavičky, takže se daly dost dobře přehlédnout.

„Jasně, že jdu na snídani. Vsadím se, že to zase nechají na mě,“ řekla jsem a vydala jsem se ke dveřím. „Mimochodem. Děkuji za ten včerejšek,“ podívala jsem se mu do očí, vděčně jsem sklonila hlavu a potom jsem se, nejvyšší rychlost, vydala do přízemí, zkontrolovat tu moji bandu tupců.

V obýváku seděl Niall s Louim. Dívali se na Šmouly. Pokud jste viděli fotky, kde jsou kluci zaflákaní od nějakýho modrýho prášku, tak si dokážete živě představit Nialla jako jednoho člena toho malého, ale početného, modrého společenství. Každopádně Louis se s Niallem překřikovali, když se pokoušeli šmoulům radit, co mají dělat a kam nemají chodit, protože tam je prý Gargamel.

Holky byli ještě zřejmě zabarikádovaný ve svých pokojích, teda až na Sam, která se už pokoušela něco vytvořit z našich úryvků, které jsme nahrály k Sun Rising. Celkem jí to šlo, a jelikož uběhlo něco kolem dvou týdnů od

prvního nahrávání, tak nám Sam slíbila, že dneska bude hotová nahrávka a že k ní ještě do zítra dodělá lyric video a potom to, už konečně, půjde na Youtube.

Takže zbylo jedině na mě, abych udělala snídani. Jako vždycky. Občas mi to připadá, jako bych byla ve skupině jenom kvůli vaření. Fakt. Nic jinýho po mě ty potvory totiž nechtějí. Pořád: „Uvaříš oběd, prosím?“ „Roxy, uděláš svačinku, prosím zlatíčko?“ atd. Ale přesto, že jsem tady jenom kvůli vaření, tak je miluju. Holky jsou moje rodina. Po tom, co se stalo s mamkou a jak se potom začal chovat otec, mi jsou ta nejdražší stvoření na zemi. V celém vesmíru, protože až na dědu už na světě nikoho jiného, kdo by mě měl rád, nemám.

„Dobré ráno, kluci,“ pozdravila jsem je a sedla jsem si na opěrku pohovky.

„Jé, ahoj Roxanne!“ vypískl Niall, trhnutím se zvedl z pohovky a schoval mě ve svém objetí. „Jak se máš, zlatíčko?“ zašeptal mi do ouška.

„Už je to v pohodě, Niallie,“ usmála jsem se na něj a mrkla jsem na Louiho.

„To jsme rádi,“ oplatil mi mrknutí Loui. Potom mě Niall propustil z objetí a sednul si zpět k televizi.

Chvilku jsem se s nimi dívala na šmouly, ale potom jsem se zvedla: „Kluci, co si dáte k snídani?“

„Mluvil tady někdo o jídle?“ ozval se zvučný hlas z chodby a po chvíli ze dveří vylezla postava s květákem na hlavě. Obrazně řečeno, samozřejmě.

Kapitola 15.: InterviewRoxanne:„Takže, Roxanne, jaké to pro vás je, když u vás bydlí někdo tak známý

jako je skupina One Direction?“ zeptala se Diana.„Naprosto normální, Diano, protože já bydlím v domě se svým otcem a

ten je taky slavný. Takže jsem na fotografy zvyklá a nebude mi dělat problém přizpůsobit se,“ odpověděla jsem a sáhla jsem po skleničce, co stála na konferenčním stolku.

Právě jsem byla ve studiu Fox na interview u Diany Dashové. Seděla jsem na jedné ze dvou černých lenošek a snažila jsem se usmívat, i přes to, jak mě pisklavý hlásek Diany otravoval.

„Přátelíš se ty a tvá skupina Rose s kluky z One Direction?“ položila další osobní a otravnou otázku, ale kvůli otcově reputaci jsem se musela andělsky usmívat a být tou nejmilejší osobou, jakou kdy Diana potkala.

„Nevím, jestli by se představení dalo brát jako přátelství, ale myslím si, že si s Harrym, Niallem a ostatními určitě padneme do oka, jak já, tak Ellise, Sam a Oliv,“ znovu jsem se sladce usmála a zamrkala jsem na ni.

„Takže, v každém případě si vaše společné soužití užijte,“ pokynula mi hlavou a potom se otočila na kameru: „A to je z dnešního rozhovoru s Roxanne Andersnovou vše, děkuji a nezapomeňte se příští týden ve stejnou dobu dívat.“

Kamery se vypnuli. Konečně byl konec toho nejotravnějšího rozhovoru, jaký jsem kdy měla a to jich mám za sebou celkem dost.

Naposledy jsem se usmála na Dianu, rozloučila jsem se s ní podáním ruky a potom jsem se odebrala do maskérny, kde jsem se přepudrovala, vzala jsem si své věci a po krátkém děkovném rozhovoru, který mi věnoval manažer Foxu, jsem se konečně vydala ke své krásce.

Tentokrát jsem si mohla dovolit jet sportovním autem a tak jsem si vybrala Sheron. Bylo to černé Ferrari 250 GT California Spyder. Ne že by se tohle nablýskané autíčko s otevřenou střechou hodilo do Londýnského klimatu, ale budiž. Měla jsem jediné štěstí, že se k němu dala střecha přimontovat. A právě takhle jsem jezdila v Londýně. V černém Ferrari s oddělávací střechou. Sheron byla nablýskaná a proto, když jsem někudy projela, tak k sobě přitahovala pohledy tak, jako se vosy lepí na med. Rychle, nepřetržitě a hlavně nezvratitelně. Moc jsem si jízdu tímhle miláčkem užívala.

Když už jsem konečně přijela domů, tak jsem musela připravit oběd pro ty žrouty, co tu s námi budou nějakou, asi hodně dlouhou dobu, bydlet. Dala jsem se do vaření dvou kuřat a doufala jsem, že to miláčkovi Niallimu bude chutnat, snad možná líp než Nando’s. Upekla jsem ho na bylinkách a ani jsem se nenadála a už byly dvě hodiny odpoledne a holky se ještě nevrátily z nákupů.

Kluci měli dojet i se stěhováky o půl třetí a my, jako pomocná síle, jsme tady na ně měly čekat, jenže moje „princezny“ na to zjevně nějak pozapomněly.

„Samantho Gennesis Silverová! Kde, sakra, jste!?!“ rozkřikla jsem se do mobilu, hned jak mi tu křaksnu zvedla. Měla jsem Iphone, ale byla jsem hafo naštvaná.

„Promiň, promiň, promiň, omlouvám se ti, ale nějak jsme se sekly v zácpě. V zácpě fanoušků One Direction, která se táhne asi pět domů od nás,“ omlouvala se a bylo slyšet, že se snaží holky popohnat. Hlavně Ellise, která dozajisté řídila, protože ona jako jediná z nich má řidičák. Sam ho ještě mít nemůže, protože je jí jenom sedmnáct, ale Oliv ho důrazně odmítá, protože si prý nepotřebuje dělat řidičák, když ji všude vozíme a když ne, tak jede limuzínou. Myslím, že nám holka trochu zpychla.

„Dobře, ale pohněte zadkama, protože tady mají za nějakých těch dvacet minut bejt,“ řekla jsem a s posledním slovem jsem jí to típla. Iphone jsem potom schovala do kapsy a jala jsem se „uklízet“ naši hromadu polštářů v obýváku. Pustila jsem se do toho, i když to bylo naprosto nemožné, ale byla jsem nervózní a potřebovala jsem něco dělat s rukama.

„Tinnndannn“ zazvonil zvonek a já jsem se už v příští chvíli, s ohlušujícím výkřikem „už jdu“, vydala otevřít bránu do našeho království. Jen jsem z celého svého srdce doufala, že to jsou holky.

No, moje prosba nebyla ani zdaleka vyslyšena, pokud si teda nedala Ellise zkrátit vlasy a udělat si trvalou. Za dveřmi stál totiž Harry. Jako jediný se totiž velice „ochotně“ vydal zazvonit a přenechal klukům to potěšení začít vykládávat věci.

To ale nebylo to nejhorší. Harryho bych ještě přežila, ten se mi alespoň líbil, ale oni, ty paka, se domluvili se stěhováky, že to v pohodě dokážou sestěhovat sami a tak jsem mohla dát klidnému odpoledni sbohem. S čímž jsem samozřejmě měla počítat, protože pokud by někoho v okruhu jedné míle napadlo udělat nějakou ptákovinu, tak je to právě těchto pět rádoby dospělých kluků. A holky pořád nikde.

„Ahoj, Harry,“ usmála jsem se na něj.„Ahoj, Roxy. Kde jsou holky?“ podíval se letmo po chodbě, a když

nikoho neviděl, tak tázavě pozvedl obočí.„Zdržely se na nákupech a díky zástupům vašich fanynek se sem

nedostanou dříve jak za hodinu,“ zamumlala jsem si pro sebe a on, jelikož to všechno slyšel, se rozesmál. „Prosím tě pojď. Ať už to mám za sebou,“ zabrblala jsem, popadla jsem ho za tričko a s mírně naštvaným výrazem jsem ho táhla zpět k autu. Celou dobu se jenom řehtal. Fakt neuvěřitelný.

„Ahoj, kluci,“ pozdravila jsem ne zrovna vesele.„Čauvec, Roxy,“ pozdravili sborově a naráz zvedli hlavy. Blbá… Blbý

spojení? Nevím, někdo tomu říká telekineze.„Kterému chytrákovy se zrodil v hlavě ten geniální nápad, že ten kamión

vyložíme sami?“ zeptala jsem se sarkasticky.„Mě!“ vypískl nadšením Niall a kluci jenom pokývali hlavou.„To si s tebou ještě vyřídím, Niallie,“ zavrčela jsem mu do obličeje,

potom jsem se na něj usmála a s pohledem upřeným do kamiónu, kolem kterého se, díky pásce, dalo aspoň normálně chodit, jsem řekla: „Tak se dáme do práce.“

Nedělalo mi problém tahat se s nábytkem před očima holek, které se přišly podívat na to, jak kluci pracují. Bylo mi i celkem jedno, že na ně pořád

pokřikují anebo, že si je pořád fotí, protože já jsem byla v pohodě, byla jsem ušetřena podepisování cédéček a deníčků. Nežárlila jsem, jenom malinko, ale naopak jsem byla tak trochu ráda, že tady nejsou kvůli mně, protože bych musela vypadat suprově: nalíčená, načapaná a to se mi opravdu právě teď nechtělo.

Do sedmi večer jsme to měli vyklizené a teprve v momentě, kdy jsme zavřeli vchodové dveře, se začaly ty davy Britských fanynek rozpouštět. Holky se domů vrátily asi o půl hodiny potom. A zatímco já s klukama jsem si užila spoustu legrace, ony musely prosedět hodiny zavřené v limuzíně. Nakonec jsem přece jenom byla ráda, že jsem šla na to blbý interview, díky kterému jsem nestihla nákupy a tím pádem jsem se nemusela nudit někde v autě. Za celý den jsem si užila spoustu zábavy a to mě ještě čekal „seznamovací“ filmový večer.

Kapitola 16.:Filmový večer a Rubínová růžeRoxanne:„Podíváme se na Titanik!“ vykřikla rázně Ellise a já jsem jenom protočila

oči. Ten její „Titanik“ jsme všichni viděly aspoň pětsetkrát a to spolu, v jednom domě, žijeme už nějaký ty dva roky. A na tu dobu je toho Titaniku fakt moc. Byla bych ráda, kdybych viděla Titanik jednou za rok, třeba na Valentýna, ale ne. Ona si to musí pouštět vždycky, když má náladu a tu má, podle mého, až moc často.

„Ne, podíváme se na Toy Story trojku,“ řekl uraženě Liam a snažil se nám vnutit pohádku o hračkách, která nebyla ani při nejmenším napínavá. Neříkám, že se mi nelíbila, protože jsem na ní byla i v kině, ale dnes na to opravdu nebyl den. Vsadím se, že Liam je posedlý Toy Story, stejně jako Ellise jejím Titanikem, protože jiné vysvětlení toho jeho tvrdého postoje, který nesnesl odpor, není.

„Ne, tak to teda ne. V žádném případě,“ rozkřikla se po něm Ellise a tak se strhla první, a určitě ani ne poslední, taková „malinká“ roztržka. Div si vlasy nevyrvali.

Nakonec se je Zaynovy povedlo uklidnit a Harry navrhl, že se podíváme na „Kamarád taky rád“. My holky jsme jednohlasně hlesly: „Ano“. Kluci se chvilku štengrovali, ale po nějakých těch malých popíchnutích se taky shodli.

***Nemohla jsem se přestat smát. Niall se s Louim pokoušeli přehrát scény,

z teď už skouknutého, filmu. Snažili se napodobit herce do nejmenších detailů a

nutno podotknout, že se jim to docela vedlo, až na to, že Niall byl od přírody mužského pohlaví a postava, kterou hrál, byla přirozeně holka.

Napodobování jejího hlasu mu moc nešlo, ale když nahodil pisklavý dívčí hlásek, tak to bylo ještě lepší. Opravdu jsem si myslela, že se smíchy neudržím v polštářích a že sklouznu dolů na zem.

Ale nebyla jsem jediná, kdo se tak moc řehtal. V záchvatech smíchu jsme se kroutili všichni a to mi došlo díky pohledu, který jsem věnovala rozházeným polštářům a ne našim „geniálním a talentovaným“ hercům.

„Kluci, kluci, to už stačí,“ došla jsem ztěžka k nim, ale když jsem uviděla Niallův udivený pohled a jeho celkem úzké rty namalované sytě rudou rtěnkou, tak jsem se sklátila smíchy k zemi. Moje nohy prostě nevydržely takový nápor smíchu.

Ale jen, co jsem skončila na zemi, tak se všechny pohledy přesunuly na mě. Chvíli bylo ticho, ale potom všichni do jednoho vyprskli smíchy. No a tak to vlastně bylo celou noc.

„Na co se podíváme teď?“ zeptal se Zayn, který se jakš takš vzpamatoval z „vysokého“ a jistě „bolestivého“ pádu. Spadl ani ne z dvaceti centimetrů a už se strachoval o vlasy a o svůj pochroumaný zadeček.

„Tentokrát bych vybrala něco méně legračního,“ řekla jsem a mrkla jsem na Ellise. Té bylo v ten moment hned jasné, že chci pustit můj oblíbený filmek. Takový nevinný hororek.

Došla jsem k regálu s DVDčky a sáhla jsem do oddělení hororů. Vytáhla jsem Kruh. Ano, jak jste si správně odvodili, tak můj nejoblíbenější. Samara má prostě svoje osobité kouzlo.

„Kluci? Těšíte se?“ řekla jsem s úsměvem a zahongala jsem obalem ve vzduchu, tak aby všichni viděli, na co že se to vlastně chystáme koukat.

„Né, Roxy, to mi nemůžeš udělat,“ zakňučela Sam a zakryla si hlavu polštářem.

„Promiň, Sammie, ale chci je seznámit s mým oblíbencem,“ usmála jsem se na ni a ona jenom pokývala hlavou na znamení, že to je dobrý. Po chvíli se ale s obvykle tichým „dobrou noc“ vydala nahoru.

„Dobrou,“ řekli jsme sborově, ale tentokrát už ne jenom my holky, ale my všichni. Harry, Zayn, Louis, Niall, Liam, Oliv, Ellise a já.

„Víš co? Jdu taky,“ ozval se po chvíli Zayn, kterého jsme doprovodili jenom pohledy, protože nám bylo všem jasné, že nejde spát jenom proto, že je unavený, ale kvůli něčemu jinému…

„Tak to tam hoď,“ pobídl mě Louis, který se zřejmě neuvěřitelně těšil. Já jsem ho poslechla, vložila jsem DVD do přehrávače, odložila jsem obal a šla jsem si sednout do polštářů. Uhnízdila jsem se u Harryho. Opřela jsem se o něj a s úsměvem jsem hltala obrazovku. Sem tam jsem se koukla, co dělají ostatní a až na to, že se jich pák krčilo napůl pod dekama, tak to bylo celkem v poho.

***„Co tady ještě děláš?“ zeptal se šeptem Harry, který zase nedopatřením

našel další z mých oblíbených míst. Bylo na rozlehlé zahradě pod třešní. Bylo to houpačka zavěšená přímo na jednu z tlustých větví. Při západu slunce to tady vypadalo kouzelně, ale já to tady měla ráda z jiného důvodu.

Právě tady totiž požádal můj otec mamku o ruku. Abych to vysvětlila, tak dům, ve kterém bydlíme je zděděný po otcových prarodičích, ale je zrekonstruovaný a mnoho místností je přistavěných.

Bylo to na prvního máje, když sem otec mamku přivedl. Ta se posadila na houpačku a on ji začal houpat. Společně zpívali jejich oblíbenou písničku. Písničku, při které se poznali, ale to je jiný příběh. Ne, že by se sem nehodil, ale to vám řeknu snad někdy příště.

Tak tedy, zpívali jejich píseň, když táta najednou přestal rozhoupávat houpačku, která se o chvíli později zastavila. Mamka na ní pořád seděla a jenom se koukala, jak táta obchází lana houpačky a staví se tak, aby jí viděl do obličeje, do jejích nádherných šedých očí, které jsem po ní nakonec zdědila. Stejně jako barvu vlasů.

Táta si najednou rukou zajel pod tričko a vytáhl zpod něj řetízek, na kterém se houpal dárek, který dostal od své babičky před tím, než zemřela. Byl to její snubní prsten, který se dědí po generace. Nádherný kroužek s bílého zlata, který zdobila růže. Červená růže, která měla v plátcích přesně vybroušené rubíny. Podle toho nesl prsten název Rubínová růže. Maminka mi říkala, že to byla ta nejkrásnější věc, kterou kdy viděla. Teda až do té doby, než jsem se jí narodila já.

No, táta teda vytáhl prsten a klekl si před mámou na jedno koleno. Prsten jí položil na stehno, na látku světle modrých šatů, které měla ten den oblečené, a podíval se jí do očí s otázkou.

Ale mám dlouho nic neříkala. Ano, bylo to romantické, ale ona pořád čekala, až se jí ten můj otec, dřív ještě táta, zeptá.

„Tak vezmeš si mě?“ pověděl nakonec nervózně a roztáhl ruce.A v ten moment mamka vyskočila ze sedu, sevřela prsten v dlani a vší

silou se tátovi vrhla kolem krku. „Ano! Jen jsem čekala, až se zeptáš, hlupáčku,“

poškádlila ho a potom ho nechala, aby jí navlékl ten překrásný kroužek a bylo to. Jejich společná cesta životem začala pod touto nádhernou a hlavně děsně starou třešní.

„Jen tak přemýšlím,“ odpověděla jsem konečně Harrymu a podívala jsem se mu do očí. Nehoupala jsem se, a proto jsem neměla problém se zpříma podívat do jeho očí, které tak rády měnily barvu.

A pak najednou z ničeho nic se ke mně Harry začal pomalu naklánět a …

Kapitola 17.: První polibekRoxanne:Nahnul se ke mně. Moje srdce zařadilo nejvyšší možnou rychlost, jakou

jsem kdy cítila, a moje tváře se maličko zabarvily do červena.Dívala jsem se Harrymu do očí a on se ke mně sklonil ještě o kousek níž a

potom lehce otřel svoje rty o ty mé. V tu chvíli, jakoby svět kolem nás nebyl. V mém břiše poletovali motýlci.

Přitáhl si mě blíž za pas, jednu ruku mi nechal položenou na bedrech a prsty druhé ruky propletl s mými.

Stáli jsme těsně u sebe a lehce jsme se líbali. Nebyla v tom žádná vášeň, ale byla tam spousta nevinnosti. Naše rty se potřebovali teprve seznámit, ale i tak to bylo dokonalé. Nebyl to sice můj úplně první polibek, ale tenhle byl první, při kterém jsem cítila i ty věci kolem: motýlci v břiše, to, že jsme na světě jenom my dva, rozbušilo se mi srdce na plné obrátky, stejně jako to jeho a nahrnula se mi červeň do tváří, což se normálně taky nestává.

Když jsme se od sebe odtáhli, tak jsem se na Harryho usmála. Na odpověď mě pohladil po tváři a úsměv mi oplatil. Já jsem jenom sklopila pohled k zemi a sedla jsem si zpět na houpačku, ze které mě před tím polibkem vytáhl.

Drželi jsme se za ruce a Harry s i kleknul ke mně a zvedl svůj modro – šedozelený pohled ke mně.

Bylo sice už pozdě v noci, ale my jsme to neregistrovali, protože měsíc svítil víc než kdy jindy a hvězdy na obloze byly nádherně vidět i na takovou dálku. Na nebi nebyl ani obláček a tak jsme se mohli kochat scenérií, která se tady v Londýně, naskytne jen málokdy.

„Proč jsi šla zrovna sem?“ zeptal se s pohledem upřeným do mých očí, které byly ve tmě skoro černé.

„Protože tady, tehdy ještě táta, požádal mámu o ruku a tady jsem ho taky viděla naposledy šťastného s jiskřičkami v očích,“ usmála jsem se na něj a on

jenom pokýval hlavou a stisknul mi víc ruku. Bylo to gesto, kterým mi chtěl ukázat, že je tady pro mě a za to jsem mu byla moc vděčná. Byl pro mě oporou a to jsme přátelé jenom asi měsíc, z čehož jsem s ním asi dva týdny nemluvila, kvůli té náně Zivě. Ani nevím, jak to dopadlo. Nikdo mi ještě nic neřekl.

„Chybí ti? Máma?“ zeptal se potichu.„Ano a moc, ale mám spoustu věcí, které mi ji připomínají, takže to je

jako by tady byla pořád se mnou,“ podívala jsem se na nebe a usmála jsem se jedním koutkem úst. „Navíc, teď mám v domě dvě rádoby dospělé skupiny, takže se nemusíš bát, že bych upadla do nostalgie, protože oni mě nenechají na to ani pomyslet,“ na chvíli jsem se odmlčela a potom jsem se podívala na něj,“a v nejkrajnějším případě můžu vždycky jít za otcem.“ Podívala jsem se na jeho vykulený pohled a rozesmála jsem se. Harry se jenom mračil.

„Proč…“ nenechala jsem ho domluvit.„Proč se ke mně tak chová?“ dokončila jsem jeho otázku. „Asi proto, že si

myslí, že za tu nehodu můžu já anebo mi vyčítá, že jsem to jako jediná přežila,“ smutně jsem si povzdechla. Vadilo mi to, jak se ke mně otec chová, ale zároveň jsem ho chápala, protože být já na jeho místě, tak bych asi udělala to samé.

„Aha. Jestli ti vadí o tom mluvit, tak…“ naznačil a já jsem se znovu podivovala nad tím, jaký je to gentleman. Nevadilo o tom mluvit. Rozhodně bylo lepší mluvit o tom s ním, než s psychologem.

„Nevadí mi o tom mluvit,“ odmlčela jsem se,“ rozhodně je o tom lepší mluvit s tebou, než s nějakým rádoby odborníkem,“ naznačila jsem ve vzduchu uvozovky a z jeho pohledu mi bylo hned jasné, že moji narážku pochopil.

Před tím, než jsem potkala holky, jsem navštěvovala Eywu. Psycholožku, která mi pomáhala vymluvit se. Sezení s ní mi domluvil otec, ale když se v mém životě objevily holky, tak jsem její pomoc už nepotřebovala. Kamarádky, které jsem do té doby nikdy neměla, mi neskutečně pomohly dostat se z toho nejhoršího. A že bylo už na čase.

Harry se na mě podíval. V jeho očích bylo pochopení a to i přes to, že nechápal. Nemohl, protože nezažil to, co já.

Nechtěla jsem před ním ale nic tajit a tak jsem se pustila do vyprávění události, která mě i otci naprosto změnila život. „Víš,“ řekla jsem a hodila jsem po něm očkem. Potom jsem upřela svůj skelný pohled na hvězdy na obloze. „Když mi bylo třináct, tak se mamka rozhodla, že si uděláme naši první dámskou jízdu. Měl to být den, kdy bychom byly spolu jenom my dvě. Mamka rozhodla, že pojedeme na chatu k jezeru, ve kterém se koupávala jako malá. Byly to asi dvě hodiny jízdy odsud.

Zrovna jsme byly asi ve tři čtvrtině cesty a zpívaly jsme si písničku Yesterday od Beatles, když mamka najednou uviděla srnku, která se rozhodla přejít přes cestu zrovna ve chvíli, kdy jsme tama projížděly,“ odmlčela jsem se a svraštila jsem obočí,“ Dál si to moc nepamatuju, ale akorát vím, že mamka strhla volant ke straně a my jsme najely do stromu, který udělal největší újmu v místech řidiče…“ slza mi stekla po tváři. Harry mě zvedl z houpačky a objal mě. Začal mě utěšovat stejně, jako ve chvíli, když jsem odcházela od otce. Já jsem to ale potřebovala dopovědět. Teď nebo nikdy, řekla jsem si, utřela jsem si slzy a opatrně jsem se vymanila z jeho objetí.

„Když jsem se probrala z prudkého nárazu, tak jsem slyšela jenom zašeptání: Miluji vás, tebe i tátu“ To byla její poslední slova. Popotáhla jsem, ale zároveň jsem se snažila být silná. „Potom její dech ustal a já jsem z toho všeho omdlela. Probudila jsem se až v nemocnici, kde mi asi po dvou týdnech naléhání řekli, že moje máma už se nikdy nevrátí. Otec se na mě dalšího půl roku nedokázal ani podívat. Nevím, co se potom stalo, ale najednou mě začal tolerovat. Nikdy to ale nebylo jako dřív,“ podívala jsem se na Harryho, který stál se svěšenými rameny za mnou.

„Je mi to moc líto,“ zašeptal smutně.„Nemusí. A usměj se, stačí, že já jsem tady ta uřvaná,“ usmála jsem se na

něj smutně. Roztáhla jsem ruce a to bylo znamení pro něj, že mě může obejmout. V další vteřině to udělal a ještě navíc mi věnoval lehký polibek na čelo. Usmála jsem se do jeho krku a potom jsem se odtáhla.

„Dobrou noc,“ zašeptala jsem, maličko jsem mu zamávala a pomalu jsem se rozešla do domu.

„Počkej na mě,“ ozvalo se mi v odpovědi. Ohlédla jsem se přes rameno a uviděla jsem Harryho, jak se ke mně z mírného kopce žene jako neřízená střela. Zastavil až těsně u mě, usmál se a chytil mě za ruku. „Přece si nemyslíš, že tě nechám spát samotnou.“

A v tu chvíli se zahradou ozval smích dvou lidí, kteří si k sobě našli cestu.

Kapitola 18.: PravidlaRoxanne:Ráno jsem se probudila celá zmačkaná. Pana Mačkálka, jeho ruce a

hlavně kudrnaté vlasy jsem měla naprosto všude. Obrazně řečeno. Harryho ruce byly obmotané kolem mých ramen a pasu a jeho vlasy mě lechtaly v obličeji.

Vzhlédla jsem od jeho hrudě, kde jsem před tím spala s hlavou zabořenou do jeho trička. Podívala jsem se na jeho roztomilej kukuč, který jsem měla možnost vidět už včera ráno. Dneska se ale tvářil ještě víc šťastně než předtím.

Foukla jsem mu maličko do tváře a sledovala jsem, jak se ošívá, jelikož ho začala šimrat jedna z jeho kudrlinek pod nosem. Nakrčil nos a nechtíc se probudil, jakmile mě však uviděl, tak se jeho rty roztáhly do toho úsměvu, který se mi na něm tak moc líbil. Před tím, než jsme se políbili, jsem o jeho vzhledu nikdy moc nepřemýšlela, a i kdy jsem věděla, že je krásný navenek, jinak by po něm přece ty holky tolik netoužily, tak jsem ho vždycky brala jako kamaráda. Jenže včera večer se toho moc změnilo.

„Dobré ránko, kudrlinko,“ zašeptala jsem a dřív než mi stihl odpovědět, tak jsem mu uzmula jeden letmý polibek. To mu ale nestačilo. Přitáhl si mě k sobě a dal mi pořádnou pusu.

„Na taková rána bych si zvykl,“ usmál se a pohladil mě po tváři.„Však můžeš, Cassanovo,“ řekla jsem, dala jsem mu pusu na noc a potom

jsem se zvedla z postele.„Ještě nechoď,“ zakňučel Harry a chytil mě za ruku.„Ale Harry, přece nemůžu nechat ty paka, aby mi zaprasily kuchyň,“ dala

jsem mu pusu na tvář, ale potom jsem se už doopravdy zvedla a rozešla jsem se ke skříni. „Navíc si musíme určit nějaká pravidla,“ dodala jsem, když jsem procházela kolem postele do koupelny, a když jsem zavřela dveře, tak jsem uslyšela jenom, jak velice barvitě nadával. Je poznat, že pravidla moc rád nemá. Uchechtla jsem se. Nebude to ale tak hrozný, protože já zastávám názor, že pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Což si můžete vyvodit z toho, že jsem se líbala s Harrym Stylesem, se kterým můj otec právě uzavřel smlouvu, a já jsem měla zakázáno mít cokoli s jeho spolupracovníky. Ale to se nějak vsákne.

***K snídani jsem udělala lívance. Harry mi pomáhal, takže jsme zvládly

udělat i extra porci pro Nialla, který se po nich mohl utlouct. Dokonce se se Zaynem hádali o sirup.

Už jsme dojídali, když jsem vytasila s pravidly: „Takže, kluci. Mám tady pro vás pár pravidel, které budete muset dodržovat.“

„Nééé,“ ozvalo se sborově od Nialla, Zayna a Louiho. Liamovi pravidla moc nevadily a Harry s tím byl už smířen, i když jsem se mu musela trošku doprošovat. Stačilo pár polibků a už jsem ho měla v kapse.

„Nebojte, zas tak hrozný to není,“ konejšila je Sam a pohladila Zayna po vlasech. Čekali byste, že začne nadávat a že si půjde účes spravit, ale on trpělivě

držel a ještě se na Sam usmál. Co ta s ním dělá, to je mi záhadou. Asi vítr… Spíš láska.

Usmála jsem se a protočila jsem oči nad Niallovým vyděšeným pohledem. „Za prvé, pokud si budete chtít objednat jídlo,“ upřela jsem pohled na Nialla,“ tak si ho na tomhle telefonu,“ ukázala jsem na telefon, který byl připevněný na zdi za mnou,“ objednáte. Jsou tam nastavený předvolby. Co v nich najdete je napsané na papírku na zdi vedle telefonu.“

Niall se dychtivě díval na zeď za mnou. Očíčka mu jenom jiskřila. „Och,“ povzdechl si. Zřejmě se až nepředstavitelně těšil, až si nějakou tu dobrůtku objedná.

„Všechny restaurace na papírku vám jídlo přinesou donáškou, a když vám někdo předá objednávku, tak za ni neplaťte, protože otec to všechno platí na konci měsíce,“ usmála jsem se. Hned jak jsem viděla Niallovy oči a dychtivý pohled, tak mi bylo jasné, že otec bude muset zaplatit tuny jídla.

„To je celkem dobrý pravidlo,“ usmál se Louis.„To je,“ potvrdil Harry a usmál se na mě.Řeč převzala Oliv: „Za druhé, naše malé studio můžete používat kdykoli,

kromě doby, kdy ho budeme potřebovat mi, ano?“„Jasně,“ usmál se Liam. „Klidně,“ pokýval hlavou Niall.„Za třetí, nikdy nevkročíte do pokojů, které je vedle toho mého. Z každé

strany jeden,“ řekla jsem tentokrát s vážnou tváří.„Proč?“ zeptal se Loui.„Protože v jednom je můj ateliér…“„Ty kreslíš?“ zeptal se udiveně Harry. „To jsem nevěděl,“ posmutněl.„Je toho ještě tolik, co o mě nevíš,“ pousmála jsem se a dala jsem mu

pusu na nos.„Nechte si to na potom,“ zazněl škádlivě Niall.„Ale vždyť jim to sluší, tak je nechte,“ ozval se Liam.„Takže, teď když spolu chodíte, tak si na mě budeš muset dávat pozor

Roxy. Protože pokud mýmu miláčkovi ublížíš, tak si mě nepřej,“ ozval se výhružně Louis.

„Neboj Loui. Pokud mi nezlomí srdce, tak mu neublížím,“ usmála jsme se.

„Nezlomím,“ zašeptal mi Harry do ucha a postavil se za mě. Obmotal svoje paže kolem mě a uvěznil mě v objetí.

„A ten druhý pokoj?“ zeptal se najednou Niall.

„To byl pokoj mé mamky. Nechci, aby se s jejími věcmi něco stalo,“ posmutněla jsem.

„Dobře,“ pokýval hlavou a místností se rozhostilo trapné ticho.„Jo kluci, mám pro vás ještě jedno pravidlo, které se vám bude zaručeně

líbit. Teda aspoň těm, kteří mají řidičák,“ šibalsky jsem se pousmála a mrkla jsem na Ellise. Ta hned věděla, že jim chci ukázat garáže a proto odběhla pro klíčky.

***„Tak, tohle jsou moji miláčci,“ řekla jsem a rozmáchla jsem se rukou po

garážích. Celou dobu jsem sledovala jejich překvapené tváře. Holky se klátily smíchy nad jejich obličeji a vykulenýma očí a kluci jenom čuměli. Nedokázali ze sebe vydat ani hlásku, ale kdo by se jim divil. Měli na to celkem právo, protože v mé garáži bylo asi osm veteránů v tom nejlepším stavu. Těchto osm ale nemělo na dva skvosty, které jsou jenom moje.

„To… To jsou fakticky tvoje autíčka?“ zeptal se s bradou až na zemi Liam.

„Jasnačka a tohle je další z pravidel,“ odmlčela jsem se.„Čtvrté,“ ozval se Niall s úsměvem, zřejmě začínal něco tušit.„Takže, auta si můžete půjčovat,“ chtěla jsem říct, ještě něco, ale to už se

místností rozléhal hlasitý šramot a jásavé výkřiky. Kluci z toho byli tak nadšení, až si padali do náručí a nakonec mi všichni věnovali objetí. Harry mi dal dokonce pusu na tvář. Malinko jsem zčervenala, ale potom jsem se pustila do pokračování: „Klíčky od aut jsou támhle.“ Řekla jsem a ukázala jsem na prosklenou krabičku s věšáčky, na kterých se houpalo deset klíčů. Nad každým z věšáku byla kovová destička, do které bylo zaneseno jméno jednoho z aut. Byla to jména: Stacey, Sheron, Jade, Kimberly, Eleanor, Dennisse, Hope a Darcy a Roxanne.

Kluci se nahrnuli ke skříňce a každý z nich si vytáhl klíček se jménem, které se mu líbilo nejvíc, až se Harry zarazil. „Jmenuje se jedno z aut Roxanne?“ zeptal se poněkud zmateně.

Oliv se rozesmála. „Jasně, že jo. Je to první auto Roxyny mamky,“ podotkla s křivým úsměvem a podívala se na mě. Jasně. Chtěla po mně, abych vyzradila naši úchylnou rodinnou tradici. Povzdechla jsem si.

„Tak dobře no,“ protočila jsem oči. „V naší rodině, tedy v rodině Aikotů, což je mamčina větev, se traduje, že jméno prvního auta bude taky jméno, buď dcery anebo syna, který se narodí jako první. Takže, když moje první auto je Darcy, tak moje první dcera se tak bude jmenovat.“

„Darcy je i Harryho oblíbené jméno,“ řekl najednou Louis a poškrábal se na bradě. Vypadal opravdu komicky a tak se všichni rozesmály. Jenom já a Harry jsme se na sebe dlouze dívali. Já jsem potom zčervenala a sklopila jsem oči. Harry se jenom rozesmál.

Kapitola 19.:Anděl s ďáblem v těleRoxanne:Dneska to byly už dva týdny, co se k nám kluci přistěhovali. Média brala

naše soužití, jako čistě přátelské a ani se do toho moc nepletli. Dneska se taky měla konat oslava otcových narozenin. Všechno bylo pečlivě připravované asi týden dopředu a otcovi lidé se na ní patřičně nadřeli.

Na této oslavě jsme měli společně reprezentovat otcovskou lásku k dceři. Měli jsme reprezentovat dokonalý vztah otce a dcery, který mezi námi neexistoval ani v nejmenším. Byla to otrava, ale musela jsem to překousnout, protože to bylo přáním veřejnosti.

„Roxy, otoč se kolem dokola,“ nařídila mi Manon, otcova stylistka. Vybírali jsme šaty, které jsem na té oslavě měla mít. Bylo to sice až na poslední chvíli, ale jelikož mu v čistírně zničili košili, kterou si měl obléknout, tak se musel zařídit jinak.

Zkoušela jsem si už asi dvanácté šaty, když jsem zakopla o nechutně hnusnou a dlouhou vlečku. Nechápala jsem, co na těch rádoby koktejlkách měla dělat. Skončila jsem natáhnutá, jak široká, tak dlouhá na podlaze Maninýho studia.

Měla jsem to štěstí, že zrovna v ten moment přišli do šatny kluci. Přišli si vyzkoušet oblečení na večer, protože měli´v plánu věnovat pár písniček právě mému otci.

Jakmile mě ale uviděli, tak se začali řezat. Bylo až nemožné, že se dokázali tak dlouho a nepřetržitě smát. Byli neskuteční. Smáli se jak paka, a přestože Niallův smích byl nejhlasitější, tak se mi Harry při smíchu líbil nejvíce. Harry byl prostě roztomilej.

„Tak to by stačilo, děcka,“ nařídila Manon a porychtovala nás. Byla trošičku nervní, protože kvůli mému oblečení na párty nestihla oběd, stejně jako já. Kluci ale na obědě určitě byli, protože Niall by to bez jídla nevydržel a navíc, měli skvělou náladu.

Když jsme se zvedli ze země, tak jsem se odtučňákovala zpět do šatny, kde mi Kelly, asistentka Manon vrazila do rukou další šaty. Tyhle byly ale naprosto dokonalé.

Byly z šedého sametu. Byly lesklé a úžasně elegantní. Tím pádem se skvěle hodily k mým očím a byly dlouhé asi nad kolena. Byly celkem volné, ale ne úplně. Pod prsy byly přepásané světlejším odstínem šedé, a pokud bych je doplnila o bíle perly, tak by model byl naprosto dokonalý.

Mlčky jsem se na sebe dívala do zrcadla a nemohla jsem uvěřit svým očím. Byla jsem nádherná. Moje rudé vlasy se krásně doplňovaly s lesklou šedou barvou šatů. Dívala jsem se do svých očí, když mě najednou někdo zezadu objal.

Byly to silné mužské ruce, které patřily k pevnému tělu. Na tvářích mě zalechtaly kudrlinky tmavě hnědých vlasů, ale do obličeje jsem mu neviděla, protože měl zabořenou hlavu do mého krku. Dal mi na něj malinkou pusinku. Kdyby ten dotyčný nebyl Harry, tak bych se po něm ohnala a dala bych mu pořádnou nakládačku. Nejspíš by to ale schytalo jeho, tedy mužské, nejcitlivější místo.

„Vypadáš nádherně. Jako anděl,“ usmál se a zašeptal mi do ucha. Otočila jsem se mu v náručí, takže jsme teď byla čelem k němu a řekla

jsem: „Jako anděl s ďáblem v těle.“ Šibalsky jsem se usmála a přivlastnila jsem si jeho rty.

Když jsem se od něj odtáhla, tak jsem si všimla, že má na sobě tmavě modré, bíle lemované sako, bílé tričko a tmavě šedé kalhoty. Ani jsem se nedivila, že má takové oblečení, protože to byl prostě styl One Direction a klukům se to líbilo. Jejich stylistka je opravdu machr v oboru.

„Sluší ti to,“ okomentovala jsem jeho oblečení, ale i jeho kudrlinky byly nádherné. Stejně jako jeho oči.

„Děkuji, ale tobě víc,“ pohladil mě po tváři. „Jenom mě mrzí, že nejsme sladění,“ dodal ještě a já nevěděla, co si o tom mám myslet. Na tohle téma jsme ještě nemluvili. Nějak moc jsme neřešili naši společnou budoucnost. Chodili jsme spolu teprve dva týdny a zatím to věděli akorát děcka. Tím myslím naše spolubydlící.

Nevím, co by se stalo, kdyby se to dozvěděl otec, ale dokázala jsem si živě představit několik možných verzí jeho reakce. Nutno podotknout, že ani jedna z těchto mých představ neskončila dobře.

„Víš, přemýšlela jsem…“ začala jsem opatrně,“ že bychom náš vztah mohli ukázat veřejnosti.“ Zadívala jsem se do země, ale pak jsem ještě vyhrkla: „Teda, jestli ti to nevadí.“ Harry mlčel a já, s pohledem zabodnutým do země, jsem nevěděla, jak bude reagovat. Jen jsem tiše doufala, že bude souhlasit.

Najednou mi vsunul dva prsty pod bradu a zvedl můj obličej tak, abych se mu dívala do očí. Zůstala jsem na něj zírat, protože se usmíval. Potěšeně se mi díval do očí a já jsem se mu vrhla kolem krku.

V ten moment to Harry nevydržel a rozesmál se: „Hlupáčku, přece sis nemyslela, že se za tebe stydím?“ Najednou zvážněl a spojil naše pohledy: „Jen jsem čekal, až se rozhodneš. Nechtěl jsem na tebe tlačit.“

No a tehdy jsem se rozesmála já. Že já jsem se vůbec bála mu něco takového navrhnout. Ale za tu srandu, kterou si ze mě udělal, jsem ho bouchla pěstí do ramene. Harry se jenom rozchechtal. Ne, že bych byla tak slabá, ale…

„Jsi roztomilá, když se zlobíš,“ přitáhl si mě znovu do náručí a políbil mě na rty. Znovu jsem byla jako v sedmém nebi, ale nic se nemá přehánět. Odtáhla jsem se od něj a potom jsme společně šli na menší přehlídkové molo, které tady měla Manon k prezentaci různých šatů.

Na lesklé molo jsme vešli ruku v ruce s úsměvem na tváři. Když kluci uslyšeli klapot mých podpatků, tak se za tím zvukem otočili. Měli co dělat, aby jim nevypadly oči z důlků.

Byli tak moc roztomilí, až jsem to nevydržela a skácela jsem se k Harryho nohám. Samozřejmě že smíchy. Potom, co mě kluci viděli, jak se válím po zemi, se rozchechtali taky a tak si jediní dva „normální“ lidé (Harry a Manon) v místnosti vyměnili zoufalý pohled a radši nic nekomentovali. Stejně by to nemělo cenu.

Kapitola 20.: Bohyně a konečně změnaRoxanne:Stále ještě jsem pevně držela. Manoniny asistentky mi ještě dodělávali

make-up na tu slávu. Nebyla jsem žádná hvězda, ale jelikož jsem na tátově oslavě, jako jeho dcera, nemohla chybět, tak se mi všichni náležitě věnovali. Stejně jako mým kamarádkám, které byly pozvané také.

Moje přípravy probíhali asi takto. Ze všeho nejdřív jsem se na hodinku naložila do horké vody, která byla provoněná všelijakými olejíčky a tak. Když jsem udělala hygienu, tak se na mě vrhly ty její asistentky. Udělily mi manikúru a pedikúru a potom se pustily do lakování nehtů. Nehty na rukou i na nohou byly v pár vteřinách přetažené bílým perleťovým lakem. No a než vůbec stihl ten lak zaschnout, tak se kadeřnice pustila do mého účesu.

Načesala mi cestičku i ofinu na stranu a mírně mi ji natočila tak, aby byla stejně vlnitá, jako zbytek mých rudých vlasů. Podotýkám, že jsem přírodní

rusovláska. Nic víc s mými vlasy už neudělali a tak se brzy mohli pustit do líčení.

Nakonec jsem skončila jen s malou vrstvičkou make-upu, troškou tvářenky a s nádhernými kouřovými stíny, které byly laděné do perlova. Jednoduše jsem si připadala jako bohyně a snad jsem tak i vypadala.

Nakonec jsem se ještě oblékla do mých luxusních šatů, které se Harrymu tak neskutečně líbily, potom jsem si obula perlově bíle boty na vysokém podpatku a na krk jsem si připnula perlový náhrdelník po mamince. Naposledy jsem zkontrolovala můj odraz v zrcadle a vynesení verdiktu: „dokonalé“, jsem se vydala do přední části Manonina studia, kde na mě měli čekat holky.

Vešla jsem lesklými a čistě bílými dveřmi dovnitř a nemohla jsem popadnout dech. Holky vypadaly úžasně… Přímo božsky.

Oliv na sobě měla světle modré antické šaty, které byly seskládané z kousků sametových látek, které byly zabarvené do modra. Měla vysoko vyčesané vlasy a měla v nich zasazenou stříbrnou čelenku. Vypadala krásně. Ve stříbrných gladiátorech na menším podpatku přímo nádherně.

Sam na sobě měla tmavě zelené šaty podobného střihu jako já. Její šaty, ale neměli zavazování za krk, jako ty Oliviny, ale byly na ramínka. Výstřih na zádech byl skoro až k zadečku, takže byla neuvěřitelně sexy. K tomu všemu měla bronzové doplňky, takže se krásně zvýraznila její tmavší pokožka a černé vlasy. I její zelené oči zářily víc než obvykle.

A Ellise na sobě měla meruňkové šaty. Meruňkové šaty barvou, ne střihem. Měly velký kruhový výstřih, takže jejich ramínka byly až na Ellisiných ramenou. Ty šaty měly pod prsy široký pás posázený různými zlatými ornamenty. Vypadalo to přesně jako ze starověkého Řecka, do kterého byly šaty všech žen na oslavě sladěny. Na nohou měla obyčejné páskové sandálky. Moc jí to slušelo. Slušelo jim to všem.

„Teda Roxy. Wow,“ vydala ze sebe Oliv a obdivně hvízdla.„Díky, ale vy vypadáte nádherně. Jako řecké bohyně.“„Všechny vypadáme jako řecké bohyně, tak už pojďte,“ řekla Ellise a

pomalu se vydala k autu. K limuzíně, která na ně čekala před domem. Správně, na ně. Já jsem musela jet s otcem.

„Sorry holky, ale já musím jet s otcem,“ svěsila jsme hlavu a jenom jsem jim zamávala. Holky s tím nemohly nic dělat.

„Sejdeme se tam!“ zakřičela na mě ještě Sam z limuzíny.„Jasně!“ křikla jsem s úsměvem zpátky a zamávala jsem jim. V další

chvíli už byla dlouhá černá limuzína v nedohlednu.

***„Roxanne, tady jsi,“ řekl otec, když se ke mně konečně přihnal.„Jo,“ otočila jsem se k němu čelem a on jakoby zamrzl. Přestal se hýbat a

jenom přerývavě dýchal. Pozvedla jsem obočí.„Vypadáš úplně stejně jako tvoje matka,“ zašeptal a jeho oči se zaleskly.

Bylo mi dávno jasné, že se ještě pořád nevyrovnal se smrtí naší mamky, ale snažil se to skrývat. Před médii se mu to možná povedlo, ale mě nikdy neoklame. Já ho znám mnohem líp, než média. Jeho oči mě ale překvapili. Už jsem ani nedoufala, že v nich někdy uvidím tolik lásky, jako v těch máminých.

„Děkuju,“ usmála jsme se a objala jsem ho. Normálně by mi to nedovolil, ale dneska to potřeboval.

„Byla by na tebe pyšná, zlatíčko,“ pohladil mě po vlasech. Jak mi to chybělo. Jeho slabé chvilky mi tak strašně moc chyběly.

„I na tebe, tati,“ podívala jsem se mu do jeho modrých očí a uviděla jsem v nich slzy.

„Ale já…“„Pšššt,“ nenechala jsem ho domluvit. „Mamka je na tebe hrdá, ať už je

tady,“ poklepala jsem na klopy jeho saka v místě, kde má srdce,“ anebo tam,“ ukázala jsem na nebe.

„Děkuju ti, zlatíčko. Vím, že jsem se k tobě choval hrozně. Já… Někoho jsem potkal a chtěl bych, abyste se seznámily. Emma ti nikdy nenahradí maminku, ale já ji mám moc rád. Nechci se k tobě už chovat tak hrozně a ona mi se vším pomáhá,“ řekl a na tváři se mu usadil zamilovaný úsměv. Pokud z něj nějaká žena dokázala udělat zamilovaného blázna, tak se s ní ráda seznámím, protože ani já jsem na tátově tváři nedokázala vytvořit obyčejný úsměv. Po smrti mamky se mi to už nepodařilo, ale pokud to někdo dokáže, tak to musí být někdo výjimečný.

„Určitě Emmu ráda poznám,“ věnovala jsem mu úsměv.„Myslíš, že by sis mohla udělat jeden den příští týden volný? Moc rád

bych ti ji představil co nejdříve,“ odtáhl se z objetí a nastavil mi ohbí ruky.„Děkuji,“ zahákla jsem se za něj. „Klidně. Moc ráda,“ řekla jsem a

nechala jsem se vést ke druhé z limuzín. Třetí tady čekala na naše kluky.„Co že jim to tak trvá?“ zeptala jsem se taťky.„Harry se nemůže rozhodnout, jaké ponožky si má vzít,“ usmál se na mě a

já jsem se rozesmála. Můj malej Hazza si neví rady s ponožkami, který stejně nepůjdou vidět. Zlatíčko moje. Jenom moje. Ale je to roztomilý.

Nasedli jsme do limuzíny a už jsme si to řítili asi osmdesátkou v hodině k velké budově, kde měla probíhat oslava. Cestou jsme si ještě povídali o všem možném. To, že se mnou mluví naprosto normálně, pro mě byla největší změna ze všech. Bylo to jako dar z nebe. Táta se rozhodl, že je v jeho životě místo pro další ženu. Maminka by mu to jistě nevyčítala. Myslím, že se na něj dokonce dívá s úsměvem na tváři. Konečně už bude líp.

Kapitola 21.: Červený koberecRoxanne:Oslava se konala ve velké budově, která byla zevnitř vyzdobena světle

modrými, zlatými a stříbrnými balónky. Bylo to kouzelné a navíc do budovy na oslavu mohli jenom pozvaní, takže nehrozilo, že by se otcovy přátelé nebavili. Mohli si zařádit, a jelikož na oslavu nemohli ani fotografové, tak se mohli vyblbnout jako ještě nikdy. Nedalo se říct, že by to byla nějak divoká párty, ale protože tady byli celkově tři generace, tak se vybrala budova se třemi velkými prostory tak, aby byli všichni spokojeni.

První prostor byl pro malé děti celebrit a jejich kamarády. Místnost byla zařízena tak, že to tam vypadalo jako v lunaparku. Bylo to vlastně něco jako dětské centrum.

Druhý prostor, to bylo něco pro nás s holkama. Byl tam taneční parket a pouštěli se většinou rychlé písničky, ale taky ploužáky. Taky tam bylo pódium pro všechny, kteří si to chtěli vyzkoušet, pro všechny, kteří se chtěli ukázat. Pochlubit se s tím, co umí. Byla to prostě klasická teenagerská party, kde se bavili mladí lidé.

Třetí prostor navrhoval taťka. Byla to místnost s tanečním parketem a také s pódiem, kde většinou zpívali a hráli hudebníci tátových let, ale i mladší anebo starší. Jejich hudba byla také hlasitá, a jelikož byly místnosti odzvučené, tak tam probíhala nerušená zábava.

Limuzína zastavila.„Všechno nejlepší tati,“ řekla jsem, sledovala jsem, jak se mu na tváři

objevil úsměv a objala jsem ho.„Ty jsi to nejlepší, co si můžu přát, zlato,“ zašeptal mi do vlasů. Bože,

tohle mi tak chybělo. Nezažila jsem to už dobrých pět let a stejně tak, jako se dneska všechno obrátilo k lepšímu, tak chci, aby se na mě táta díval s úsměvem, když budu hrát mamčinu píseň pro něj. Jako dárek k jeho čtyřicátým narozeninám. Byla to ta píseň, která nás s Harrym poprvé svedla dohromady. Byla to ta nejdokonalejší píseň, jako jsem kdy složila. Možná přijde i lepší, ale

na tuhle jsem byla právem hrdá. Holky ji nikdy neslyšeli, vlastně ji jako jediný slyšel Harry, ale aspoň budou překvapené.

„Jsem ráda, že ti konečně můžu říkat tati. Jsem tak strašně ráda, že mě od sebe neodháníš,“ posmrkla jsem.

„Ale, princezno, neplač, nebo si rozmažeš líčení. Mám tě moc rád a je mi moc líto, jak jsem se k tobě před tím choval.“

„Já vím, ale ještě ti to nedokážu odpustit,“ smutně jsem se usmála, ale v další chvíli už byly otevřené dveře naší limuzíny a my museli vystupovat. Taťka vystoupil první a podal mi pomocnou ruku. To abych si nezvrtla nohu na těch podpatcích.

Elegantně jsem vyklouzla z limuzíny, která v další chvíli odjela. Měla jsem s sebou jenom perleťové psaníčko s mobilem, pár líčidly a peněženku s občankou s všelijakými kartičkami. Zahákla jsem se do otce a jenom jsme udělali krok na červený koberec, hned nás oslnila světla blesků fotoaparátů. Bylo to nepředstavitelné, ale jediné naše štěstí bylo, že na oslavu měli paparazziové vstup zakázán. Budova byla obehnána ochrankou, takže jsme se nemuseli bát šílenců prahnoucích po fotce anebo po podpisu. Prostě pohoda.

Prošli jsme se po červeném koberci a sem tam jsme zastavili a zapózovali jsme fotografům s upřímným úsměvem na tváři. Nebylo třeba tvořit falešný. Byli jsme šťastní. Oba.

Táta rozdal pár podpisů a po mě podpis nikdo nechtěl. Proč taky? Ještě nejsem slavná, ale jednou to přijde. Jednou budeme s holkama tak slavné, až s námi budou chtít zpívat ty největší hvězdy showbyznysu. Budeme tak slavné, až na každém kroku, kam se hneme, na nás budou čekat davy fanoušků a fanynek. Budou nás pronásledovat všude, ale to je cena za slávu. Nikdy nezapomenu na svoje soukromí a budu se snažit celý svět motivovat, aby nám nechávali prostor k přemýšlení, k rozhodnutí k žití vlastního skutečného života. Života plného lásky a strastí. Budu chtít žít jako normální člověk, ale když přijde čas, tak ze sebe… Z nás udělám hvězdy a my vyjdeme na pódium a davy lidí budou šílet.

U vchodu na oslavu jsme se ještě zastavili. Otočili jsme se naposled na fotografy, mrkli jsme s tátou na sebe a já mu dala pusu na tvář. Domluvili jsme si to ještě před zastavením limuzíny. Bylo legrační sledovat lidi, jak se snaží vyfotit tento „otec a dcera“ okamžik co nejvíce krát.

Když jsem se od něj odtáhla, tak jsem se uchechtla a přijala jsem znovu taťkovo rámě. Společně jsme se točili ke dveřím a potom, co nám je nějací dva kluci ve slavnostním oblečení otevřeli, jsme vykročili na oslavu.

Ještě před tím, než se dveře zavřely, tak jsem se stihla ohlédnout. Viděla jsem vystupovat Nialla z jejich limuzíny. Nevystupoval však jako poslední. Venku z auta už byl jak Liam, tak Zayn. Myslím, že by se dalo říct, že nejdřív vystoupili ti rozumní a až potom ti… Ten zbytek… I když musím uznat, že každý z nich má nějakou zvláštní úchylku. Teda, co jsem si za ty dva týdny stihla všimnout, a věřte mi, nedalo se to přehlédnout…

Kapitola 22.: Fuj je toRoxanne:„Uvolněte taneční parket pro první tanec večera! Přivítejte oslavence pana

Matthewa a jeho dceru Roxanne!“ ozval se DJ. Sál utichl a dva bodové reflektory se rozzářily nad našimi hlavami. Parket se vyklidil. Otec se na mě podíval. Usmál se, pokývnul hlavou a nabídl mi rámě. Přijala jsem a nechala jsem se vést doprostřed sálu. Moje sametové šedé šaty zašustily a dál se mi vlnily kolem boku.

Postavili jsme se do tanečního postoje, který byl začátečním prvkem waltzu. Poté jsme se na parketu různě točili, a přestože jsem otci párkrát omylem pošlapala jeho elegantní lakované boty, jsme se pořád zářivě usmívaly. Nejlepší na tom bylo, že to byly opravdové úsměvy, žádné levné náhražky, ale pořádné, nefalšované, zubáky od ucha k uchu. Červenala jsem se po celou dobu našeho tance, protože mi bylo trapné, že jsem neuměla tak dokonale tančit jako on, ale jemu to očividně nějak moc nevadilo.

Když už se náš tanec blížil ke konci, tak se začaly přidávat další a další páry, až se na parketu dalo jen stěží tancovat. Nutno podotknou, že to byli otcové se svými, jakkoli starými, dcerami. Některé se tvářily šťastně a některé zase trošku kysele, ale na každé z nich bylo vidět, že si to užívá stejně jako já. Celá tahle scénka mi trochu připomíná tanec otce a dcery na svatbě. Ještěže mě to v blízké budoucnosti nečeká.

Když naše píseň utichla, tak jsem se na tátu usmála a nechala jsem se odvést ke klukům, kteří okupovali jeden ze švédských stolů. To byly stoly u stěn sálů naplněné všelijakými dobrůtkami.

„Fuj je to, Nialle. Nejez to, budeš tlustej!“ plácla Ellise přes ruku Nialla, který se zrovna natahoval po kousku sýrové pizzy.

„Ale když já mám hlad,“zakňučel a vrhal další ze svých štěněčích pohledů na sýr roztékající se po pizze. Natáhl po ní znova ruku, tentokrát se ale myslel, že se Ellise nedívá a tak si chtěl vzít rovnou dva kousky. Znovu to schytal přes ruku. Zamračil se a strčil ji Liamovy pod nos, aby mu ji pofoukal.

V ten moment jsem to už nevydržela a propukla jsem ve smích, až jsem se prohýbala. Všechny hlavy se otočily na mě, ale já si nejvíc všímala té kudrnaté. Ta byla totiž moje.

Harry na mě valil oči a nezmohl se ani na slovo. Nechápala jsem. Vždyť už moje šaty viděl, tak co tolik vyvádí?

Zatočila jsem se kolem své osy a myslím, že kdyby Harryho srdce nebylo u toho mého, v mém hrudním koši, tak by mi tu zkolaboval. Vyjeveně koukal a probral se až ve chvíli, kdy Loui obdivně hvízdl.

„Kočka,“ ohodnotil můj dnešní vzhled a zvedl palec.„Héj,“ šťouchla ho Eleanor, jeho holka do ramene. Právě přišla, a když si

jí Louis všiml, tak v momentě vypadal úplně stejně jako Harry.„Sluší ti to, Roxy. Jsi nádherná,“ pošeptal mi do vlasů Harry, když ke mně

došel a zezadu mě objal. Táta na to jenom pozvedl obočí.„Děkuji ti, ale ty taky nejsi k zahození,“ provokovala jsem.„Tak dík no,“ posmutněl a uraženě pozvedl bradu, tak aby se na mě

nemusel koukat. Bylo mi jasné, že si chce hrát a tak jsem ho políbila ze spodu na jemnou kůži pod bradou. Zachvěl se a v momentě se přisál na moje rty. Vyhrála jsem.

Když jsme se od sebe odtrhli, tak se Loui rozhodl, že mi představí tu krásnou dámu, která má tu čest ho sem dnes doprovázet.

„Tohle je Eleanor. Eleanor, tohle je Roxy,“ ukázal s úsměvem na každou z nás a potom se dekoval probírat „chlapské záležitosti“ za klukama. Byl opravdu k popukání. Táta se mezitím vypařil. Musel osobně pozdravit každého, koho pozval, a bylo jasné, že to bude nadlouho. Ještě štěstí, že pro něj mám dárek, jinak by se za celý večer nezastavil.

„Jsem Louiho přítelkyně,“ podala mi ruku El a mile se na mě usmála. Líbila se mi. Měla hnědé vlasy stočené do vln a na sobě měla pruhované šaty. Proužky na nich byly námořně modré a bílé. Zřejmě se rozhodla udělat radost Louimu, který je na proužcích naprosto závislý. Tvrdí, že proužky jsou všude a že vnímavý člověk je opravdu dokáže najít kdekoli. Pochopitelně sám sebe zařadil do škatulky „vnímavý“.

„Já jsem Roxanne. Jsem tu s Harrym,“ přijala jsem nabízenou ruku a oplatila jsem jí úsměv. „Ty šaty máš kvůli Louisovi?“ zeptala jsem se ještě.

„To je to tak poznat?“ zatvářila se zmučeně a povzdechla si.„Ne, ale nezapomínej, že s ním bydlím v jednom domě. Vím toho o něm

víc, než je mi libo,“ podotkla jsem naoko zdrceně a Eleanor se ve chvíli rozesmála. Padly jsme si do oka, a když jsem ji seznámila ještě s holkama, tak

nám všem bylo jasné, že si někdy musíme udělat pořádnou dámskou jízdu, abychom se toho o jejich vztahu dozvěděli co nejvíce. Dalo by se říct, že se z nás staly známé a nebude to trvat dlouho a budeme kamarádky.

***„Prosíme oslavence, aby se na chvíli zastavil a podíval se na pódium,

protože jeho noví spolupracovníci pro něj mají dárek hodný někoho tak hudebně založeného, jako jste vy, pane Andersne,“ zvolal znovu DJ a vyzval tátu k tomu, aby se postavil před pódium a pozorně poslouchal. Věděla jsem, co přijde, protože kluci si tu písničku nacvičovali od té doby, kdy se dozvěděli, že máme v domě něco takového, jako je malé nahrávací studio. Párkrát jsme je nepozorovaně poslouchaly, ale nakonec jsme se přece jenom nechaly překvapit, stejně jako táta, který o ničem takovém ani nepřemýšlel. Nečekal, že by pro něj kluci něco takového v životě udělali.

Všechny pohledy teď už směřovaly na pódium, když se prudce rozsvítilo pět bodových světel a na scéně se díky tomu objevilo pět nehorázně roztomile vypadajících kluků. Harry vypadal na pódiu úplně jinak. Jakoby se na něm narodil. Podle jeho výrazu v obličeji jsem poznala, jako moc si to užívá.

Pětičlenná skupina kluků One Direction začala zpívat novou píseň, kterou věnovali muži, který dnes slaví narozeniny. Muži, který za svůj život zakusil to největší neštěstí – ztratil milovanou osobu a i pře jeho špatné období se nakonec zmátožil a postavil se znovu na nohy. Muži, který byl psychicky silnější, než jakýkoli jiný člověk, kterému osud tak moc ublížil. Muži, kterého jsem konečně mohla začít mít pořádně ráda. Muži, kterému jsem už dokázala vykouzlit úsměv na rtech. Muži, který je mým tátou…

Kapitola 23.: Malá velká holčičkaRoxanne:Potom, co kluci dozpívali jejich novou písničku Moments, se všichni

v sále roztleskali, mladší generace dokonce pískaly a některé holky i pištěly. Já jsem se jenom pyšně usmívala, protože něco takového dokázali MOJI přátelé. Byla jsem na ně set sakra hrdá, stejně jako táta. Tomu se v očích zaleskly slzy, a když kluci seskočili z pódia, tak se na ně vrhl a zmačkal je všechny ve svém objetí.

Já jsem se k nim vydala závratnou rychlostí a skočila jsem Harrymu na záda. Ten se nejdřív trochu lekl, ale když uviděl moje rudé vlasy, tak se uklidnil, stáhl si mě ze zad a objal mě.

„Byli jste dokonalí,“ políbila jsem ho. Polibek mi vášnivě oplatil, ale když jsme se už nějakou tu chvíli líbali, tak jsem se rozesmála. Vykuleně se ode mě odtáhl a teprve v tu chvíli rozpojil naše rty. Znovu jsem se na něj usmála.

„Děkuju,“ chytil mě za ruku.„Nemáš za co,“ stiskla jsem jeho ruku. „Musím uznat, že se vám to hodně

povedlo. Táta měl dokonce v očích slzy,“ podívala jsem se mu do očí.Znovu se ke mně začal naklánět, když nás přerušil hlas DJe: „A máme tu

druhý dárek pro oslavence!“To byl jasný signál pro mě. Omluvně jsem se podívala na Harryho,

naznačila jsem holkám, ať zůstanou tam, kde jsou a potom jsem se šibalsky usmála. Kéž by jen věděli. Harry mě sledoval pohledem až do té doby, než jsem zapadla do takového provizorního zákulisí. Tam mě přepudrovali a doladili všechny detaily show.

Potom jsem už jenom popadla svoji zdobenou kytaru a ve tmě jsem se přesunula na pódium, přesně k mikrofonu.

Světla se najednou rozsvítila a já tam stála v celé své kráse. Rudé vlasy po mámě mi splývaly ve vlnách po zádech, moje šedé oči se třpytily v záři reflektorů, moje lesklé šedé šaty, jakoby ze sametu se leskly pod náporem světla a černá, překrásně zdobená kytara po mámě krásně kontrastovala s materiálem šatů. Připadala jsem si jako bohyně a tak jsem s nabitým sebevědomím začala hrát, jak jsem nejlíp uměla.

Dívala jsem se do publika a uviděla jsem tátu, jak se na mě dívá jako na zjevení, protože moji siluetu kopírovalo světlo z bodového reflektoru, takže jsem vypadala andělsky, jak poté podotkl Niall.

Usmála jsem se na ně, na všechny moje přátele a na tátu. Holky se usmívaly od ucha k uchu, zřejmě tušily, že něco takového udělám. Kluci se na mě zase usmívali tak nějak divně… Občas nevím, jak si ty jejich úsměvy přebrat.

Harry se na mě koukal trošku udiveně, obdivně, ale i vědoucně. Věděl, že hraju písničku, ke které mi dodal inspiraci tehdy v tom parku a v dalších dnech potom. Poslal mi vzdušnou pusu a já jsem na něj mrkla jedním okem. Oslnivě se usmál a tehdy mi to došlo. Došlo mi, že díky němu, díky jeho úsměvu, očím, kudrlinkám, díky jeho polibkům jsem tu píseň dokázala dopsat a teď ji díky jeho úsměvu představím světu v celé její kráse.

***Když jsem dohrála, tak se sálem rozhostilo ticho. Harry se porozhlédl

kolem sebe a pak, spolu s děckama, začal tleskat. Za necelých pár vteřin se

k nim přidal celý sál plný lidí. Spousta lidí vstávala od stolů, které byly okolo stěn a můj táta se dokonce rozplakal dojetím a hrdostí. Nestyděl se za to. Plakal pro svoji malou velkou holčičku, u které tak dlouho přehlížel talent tak velký, že by její písně mohly být do dvou týdnů na špičkách všech hitparád. Nechápal, jak mohl dopustit něco takového. Jak mohl být tak necitelný a nevšímavý. Byla tak strašně nadaná, až dostal chuť vidět a slyšet celou tu její skupinu. Jak by ale taky neměla talent, když její máma měla přímo dar z hůry.

Slezla jsem z pódia, a jakmile jsem stála na zemi, tak se na mě táta vrhl, div mě neumačkal. Svým objetím zablokoval možnost někomu dalšímu, aby se mě třeba jenom dotknul.

„Děkuji ti, holčičko. Ta píseň neměla chybu,“ zašeptal mi do vlasů. Rozesmála jsem se.

„Taky jsme ji začaly tvořit s mamkou a díky Harrymu jsem ji konečně dopsala,“ moje oči jenom zářily radostí z toho, jak je na mě hrdý. Taťka byl na chvíli potichu, ale když zahlédl Harryho, jak za mnou stojí, tak se ode mě vzdálil a potom si nás oba prudce přitáhl do objetí. Tohle gesto pro mě mělo nedozírnou cenu. Táta tím dával najevo, že můj vztah s Harrym akceptuje, a že mi ho povoluje.

***„Jsem na tebe pyšný, Roxy. Neměl jsem ani ponětí, že máš takový talent,“

zatvářil se smutně.„Ale vždyť jsi mě tolikrát slyšel zpívat…?“ zeptala jsem se nechápavě.

Nemohla jsem pochopit, jak si toho nemohl všimnout. Vždyť jsem zpívala i před tím, než máma zemřela…

„Já vím, ale nikdy jsem tomu nekladl moc velkou váhu, víš? Myslel jsem, že z tebe nakonec přece jenom bude třeba právnička anebo doktorka, ale když máma umřela, tak… Vím, že tě před tím učila, jak se správně zpívá a hraje na kytaru, ale potom, co umřela… Já nevím… Prostě jsem to přestal vnímat, až moc mi to všechno připomínalo Sáru,“ kajícně sklonil hlavu. Opravdu ho to všechno mrzelo a teď všech těch chvil lituje, ale já už nechci, aby se dál trápil.

„Odpouštím ti. Věřím, že ses změnil, že tě Emma změnila, a že teď už se tak nikdy chovat nebudeš,“ řekla jsem, abych odlehčila jeho ztrápenému srdci. Pousmála jsem se. Sama jsem věřila tomu, co jsem právě řekla a tak jsem to už nechtěla dál řešit.

Táta mě prudce objal. Měl štěstí, že už mezi námi nestál Harrry, jinak by mi z něj totiž zbyla jenom mega náplň do bagety. Stáli jsme s tátou v rohu sálu,

takže když mě pustil, tak jsem se musela pořádně porozhlédnout, abych děcka vůbec našla. Stejně jsem jenom zahlídla Louise s Eleanor. Zrovna tančili valčík.

„Mám tě moc rád, Roxanne,“ řekl táta a dal mi pusu na čelo.„Já tebe taky, ale neříkej mi Roxanne, nemám to ráda. Jsem Roxy,“ řekla

jsem celkem nahlas. Nikdy jsem neměla potřebu říkat svoje city nahlas, ale dnes jsem si to mohla dovolit, protože jsme stáli tak daleko od ostatních, že nás nikdo nemohl slyšet. Za žádných okolností.

„Tati, půjdu se podívat do druhého sálu. Chci si zatancovat s Harrym,“ usmála jsem se a nahodila jsem pohled ztraceného štěňátka. Povolil mi to a tak jsem utíkala přes krátkou chodbu do druhého sálu. Ještě před tím, než jsem tam ale vešla, tak jsem se vydala na záchody. Můj make-up potřebuje patřičně doopravit.

Vešla jsem dovnitř dveřmi s dámskou značkou (taková ta panenka ;)), zabočila jsem za roh, dostala jsem se k umyvadlům, ale to, co jsem tam uviděla, se mi rozhodně nelíbilo. Byla tam Amber a…

Kapitola 24.: Niall James HoranRoxanne:Byla tam Amber a Harry. Líbali se a já jsem zamrzla. Nemohla jsem se

ani pohnout. Zadržela jsem dech, nechtěla jsem, aby o mně věděli. Prostě jsem tiše stála a koukala se na ně naprosto nevěřícně. Proč se od ní sakra neodtáhne?

Stiskla jsem víčka k sobě a začala jsme bezhlesně škytat. Zrychleně a těžce jsme dýchala. Po pravé tváři mi sjela jedna jediná slza. Víc jsem ze sebe před ním nemohla dostat. Za víc mi v tuhle chvíli nestál.

Hlasitě jsem popotáhla nosem. Omylem. Harry sebou trhnul a odklonil se od té nány. Vyděšeně a udiveně se na mě podíval. V jeho očích bylo vidět… Ani nevím co. Ublíženě jsem se mu koukala do těch jeho nádherných očí, ale potom jsem ohrnula spodní ret a nakrčila jsem nos. Dala jsem mu najevo, že mi přijde odporný. Že to, co udělal, je odporné. Harry sklopil pohled, ale já jsem se na něj pořád koukala.

Ta kráva, co na něm byla nalepená, se na mě potěšeně a zároveň zákeřně usmívala. Pohodila peroxidově blond vlasy a přitáhla si Harryho znovu k polibku.

To, že se od ní odtáhl ještě před tím, než se ho stihla dotknout rty, jsem už nepostřehla, protože jsem kráčela s hlavou zdviženou vysoko. Odcházela jsem ze scény jako královna, ale přesto, jak jsem se navenek snažila vypadat silně, jsem byla uvnitř rozervaná na kousky. Po Joshovi byl Harry jediným klukem,

kterého jsem si pustila k tělu jinak, než jen jako kamaráda. A s Joshem jsem se viděla naposledy v šestnácti, což je dva roky zpátky. Rozešli jsme se v klidu a zůstali jsme přáteli, ale dost už o něm.

Konečně jsem se, po nepříjemné zastávce na dívčích záchodkách, dostala do druhého sálu, kde jsem očima vyhledala Ellise. Její meruňkové šaty vířily kolem dokola, když tancovala s Niallem, který měl na sobě černé sako a pod tím červené tričko na zapínání u krku. Moc jim to dohromady slušelo a na obou bylo vidět, že si to moc užívají.

Nechtěla je nijak rušit a tak jsem napsala Ellise jenom SMSku: Harry se líbal se svojí bejvalkou. Teď jsem já jeho ex. Jdu domů. Neměj o mě strach. Pořádně si to užij. Sluší vám to spolu, Ro :*

Viděla jsem, jak se Ellise zastavuje a jak vytahuje z psaníčka mobil. Přečetla si to a podle výrazu její tváře jí to bylo líto. Rozhlédla se po sále, a když mě uviděla, tak se ke mně rozešla. Jednoduchým gestem ruky jsem ji zastavila a jemně jsem se pousmála. Zamávala jsem jí, a když mi rty naznačila „miluju tě“, tak jsem jí to oplatila a potom jsem se rozešla ze sálů pryč.

Odcházela jsem z celé budovy. Neměla jsem chuť někoho vidět anebo slyšet. Potřebovala jsem být sama a vypořádat se s tou skutečností, že mě Harry dokázal v jednom kratičkém okamžiku nahradit někým takovým, jako je jeho ex Amber. Peroxidní blondýnou. Fuj.

Vyšla jsem z budovy, a aniž bych zavolala taxíka anebo limuzínu, kterou jsem sem přijela, tak jsem se vydala po svých, tedy pěšky, domů. Neměla jsem to moc daleko, jenom asi deset minut autem, což znamená, že tak tři čtvrtě hodiny pěšky.

***Probudila jsem se ubrečená ve své posteli. Neměla jsem ani chuť vstávat a

jít připravit snídani pro holky. Nakonec jsem si ale řekla, že by beze mě umřely hlady a tak jsem se tedy vykopala z přikrývek. Ze všeho nejdřív jsem šla do koupelny.

To, co jsem viděla v zrcadle, mě ani nijak nepřekvapilo. Viděla jsem rudovlasou rozcuchanou dívku s červenýma očima a upatlaným obličejem. Její líčení bylo roztahané všude po obličeji a její rty byly dokonale vysušené. Na jejích tvářích byly vidět cestičky, kterými se včera večer kradly ven slzy z jejích očí. Měla upatlané tváře a celkově působila až strašidelně.

Musím se dát do kupy, řekla jsem si. Nedovolím, aby viděl, jak mi ublížil, jak mě zlomil. Budu se chovat naprosto normálně. Tak jako vždycky před tím, než jsme se dali dohromady.

Jak jsem si řekla, tak jsem udělala. Vykoupala jsem se v horké vodě, kde jsem si umyla vlasy a obličej. Ještě než jsem vylezla, tak jsem si dala studenou sprchu, abych byla svěží a pořádně vzhůru. Poté jsem se u zrcadla malinko nalíčila a rozčesala jsem si mokré vlasy, které jsem nechala uschnout bez pomoci fénu. Jako každé ráno, když nespíchám a dneska byla sobota, takže jsem neměl naprosto nic na práci. Dneska se půjdu vyřádit do ateliéru.

Sešla jsem dolů do kuchyně. Prohlédla jsem lednici a vytáhla jsem z ní všechno potřebné na výrobu palačinek. Když jsem už konečně byla hotová s těstem, tak jsem se pustila do smažení. Palačinky lítali ve vzduchu jedna za druhou a já jsem se jenom pohupovala do rytmu písničky Stereo Heart, která mi zněla ze sluchátek, které jsem měla nasazené na uších. Zpívala jsem si, ale nesmála jsem se tak, jako vždycky. Prostě to nějak nešlo. Už včera jsem si řekla, že život jde dál, ale prostě to nějak nešlo. Jistě, pořád jsem byla na Harryho naštvaná, ale taky mi nějakým zvláštním způsobem chyběl. Včera večer se mu podařilo zlomit mi srdce a ani o tom nevěděl.

„Ahh, co to tu tak lahodně voní?“ ozvalo se najednou za mnou. Sundala jsem si sluchátka z uší a usmála jsem se na Nialla.

„Palačinky, šmoulíčku,“řekla jsem, vytáhla jsem devět talířů a jala jsem se nakládat mu pořádnou nálož sladkého opojení. Ještě jsem vytáhla z lednice šlehačku, tvaroh, marmeládu a čerstvé jahody a mohli jsme začít hodovat. Palačinek bylo zatím požehnaně, takže jsem se mohla pustit do jídla společně s Niallem.

Celou snídani jsem ale mlčela.„Co se stalo, Roxy?“ zeptal se mě vážně Niall.„Nic se nestalo,“ sklopila jsem pohled do talíře. Do očí se mi začali drát

slzy, ale přes záplavu mých vlasů to nebylo vidět. Jedna jediná jednoduchá věta mi hned připomene, jak se vlastně doopravdy cítím… A to jsem si myslela, že jsem jakš takš v pořádku, a že zvládnu hrát, že se nic nestalo, že mi vůbec neublížil.

Niall přestal jíst. Odložil palačinku, otřel si umaštěné prsty do ubrousku a přihnal se ke mně, aby mě objal. Hned, co jsem ucítila jeho pevné objetí, tak jsem se rozbrečela. Celé ráno jsem to vydržela, ale najednou, jakoby se protrhla stavidla. Potřebovala jsem to ze sebe všechno dostat. Všechen vztek, smutek a bolest.

Začala jsem Niallovi bušit do hrudi, vztekala jsem se, nadávala jsem a brečela jsem, ale on mě pořád pevně držel a utěšoval mě. Mezitím, co jsem vyváděla, jsem mu po útržcích řekla, co se včera vlastně stalo.

„Ježiši, to je ale blbec,“ zkonstatoval Niall poté, co jsem dokončila vyprávění celého večera. Byla jsem neskutečně ráda, že právě Niall James Horan je mým kamarádem. Nevím, co bych si bez něj počala.

Kapitola 24.: Niall James HoranHarry:Roxy si zrovna povídala s tátou a já jsem jenom tak postával s pitím

v ruce někde v koutku a zamilovaně jsem se na ni koukal. Nemohl jsem se vynadívat na její krásu a vždycky, když se usmála, tam mi na mysl přišla slova z naší písničky What Makes You Beautiful:

Everyone else in the room can see itEveryone else but you Baby you light up my world like nobody elseThe way that to flip your hair gets me overwhelmedPřesně tyhle slova na ni seděla. Tahle sloka byla prostě naprosto dokonale

napsaná přesně na její život, na její gesta, pohyby hlas a úsměv. Byla tak okouzlující, až na ní všichni koukali déle, než mi bylo libo, ale ona si to přes to všechno vůbec neuvědomovala.

Z mého zamilovaného přemýšlení mě vytrhl až něčí dech, který jsem ucítil na zátylku. Někdo mi zezadu dýchal na krk a snažil se, aby to bylo dost vyzývavé. Takovéhle věci nedělala Roxy, kterou jsem měl pořád před očima. I když ona je taky nezbedná dračice, ale takhle na veřejnosti by si to zatím nedovolila, protože jsme náš vztah zatím nezveřejnili společně. Takovéhle věci ale dělala většinou Amber, a že to kolikrát bylo na obtíž. Prudce jsem se otočil.

„Ahoj, zlatíčko,“ zašeptala rádoby sexy hlasem Amber. Přesně, jak jsem čekal. Ten její barman z Applu ji odkopl anebo se s ním rozešla a teď se jí stýskalo. Ne po mě, ale po mé slávě a penězích. Byla to jen vypočítavá mrcha, která by udělala všechno pro to, aby dostala to, co chce.

„Co chceš, Amber?“ vyjel jsem na ni znechuceně. Zatvářila se jako nevinný andílek a řekla: „Strašně se mi stýskalo, a tak

jsem si řekla, že tě chci zpátky.“Povýšenecky jsem pozvedl obočí. „Ne, díky.“ Otočil jsem se a chtěl jsem

jít za Roxy, když mně Amber chňapla za ruku, zaryla mi nehty do kůže a v bolesti mě odváděla někam s sebou. Nechtěl jsem mít doškrábané ruce, aby se o mě Roxy nebála a aby neměli novináři blbé řeči, a tak jsem povolil a šel jsem s ní.

Dotáhla mě až k dívčím toaletám, vtáhla mě dovnitř. Už jsem chtěl protestovat, že tam s ní nepůjdu, ale ona mě popostrčila něčím ostrým. Podíval jsem se dolů a uviděl jsem lesknoucí se čepel nože, který se mi zarýval do boku. Nebyl sice nijak dlouhý, ale podle malého ostrého píchnutí, jako od špendlíku, jsem poznal, že je ostrý až až. To by neudělala.

„Skus protestovat a tenhle nůž skončí v tvém břiše,“ chladně se zasmála a začala mě druhou rukou hladit po tváři. Okusovala mi čelist a jazykem mi jezdila po rtech. Nebylo mi příjemné to, jak jsem byl na ni natisknutý, jak jsem byl natisknutý na tu čepel, ale ani se mi nelíbilo, že se mě pokoušela ještě políbit. Nechtěl jsem zklamat Roxy a tak jsem odvrátil hlavu.

„Nezapomeň. Žádné protestování, nebo to ostří pocítíš v břiše,“ přitlačila na nůž. Malinký potůček ztekl z místa na mém boku. Sykl jsem bolestí. „Stejně nakonec budeš spolupracovat a my budeme zase spolu.“

„Nebudeme zase spolu, a i kdyby, tak tě nikdy nebudu milovat. Navíc, pokud si nevzpomínáš, tak to ty jsi mě nechala kvůli barmanovi,“ stál jsem si tvrdě za svým. Nikdy se nevzdám své lásky k Roxanne jenom proto, že to chce nějaká psychicky narušená mrcha. Nevzdám se svého rudovlasého anděla s ďáblem v těle.

„To je mi celkem jedno, protože ani já tebe nikdy nebudu milovat. Nikdy jsem tě vlastně ani nemilovala… Stačí mi, když se mnou budeš mít romantický vztah a já si budu užívat tvé slávy a peněz a pozornosti novinářů, zatímco ty budeš někde na nějaké své tour,“ miloučce se usmála. Znenadání mě políbila na rty. Nezapojovala jsem se, ale když mi přitlačila nůž ještě víc do boku, tak jsem se zapojil. Nechtěl jsem se s ní líbat, ale zároveň jsem nechtěl ani zemřít, což by se stalo hned potom, co bych se rozhodl odporovat. Znám ji, a tak vím, že kdyby se rozhodla, tam mě dokáže zabít.

Najednou jsem uslyšel někoho popotáhnout. Rychle jsem zvedl pohled od Amber a nože natlačeného na mém boku a podíval jsem se přímo před sebe. Uviděl jsem svého anděla a červenýma očima a rudou tváří. Měla rudý nos, a když uviděla, že se na ni dívám, tak ohrnula spodní ret a tvrdě se na mě podívala.

Já jsem jenom sklopil oči. Tak moc jsem chtěl jít hned za ní, abych jí všechno vysvětlil, ale čepel v boku mi zabraňovala v pohybu. Amber se ode mě odtáhla, andělsky se na Roxy usmála a znovu si mě přitáhla k polibku. Nemohl jsem protestovat, i když mi trhalo srdce vidět ji tam jen tak stát. Trhalo mi srdce jen pomyšlení na to, jak se asi teď cítí. Bylo mi ze sebe na nic, a byl jsem k tomu donucen.

Čekal jsem, že se jí do očí nahrnou slzy a ona ke mně přiběhne, vlepí mi facku a uteče pryč, ale její úžasná povaha se projevila. Zatvrdila svůj pohled. Znechuceně se na mě koukla a potom se, se zdviženou hlavou, rychle odebrala pryč ze záchodků. Každá normální dívka by se tvářila ukřivděně, ale ona to vzala s grácií a odešla ze scény jako královna, i přes to, jak ji to muselo ranit.

Potom, co odešla, se na mě Amber svatouškovsky usmála a schovala nůž do psaníčka, které si odložila na umyvadlo. Přišla ke mně, políbila mě na tvář a řekla: „Užij si to. Ať se ti ve vztahu daří a neboj se, už tě nebudu obtěžovat.“

V ten moment, kdy to řekla, jsem se málem zbláznil. Jediné její štěstí bylo, že se rychle dekovala ze záchodků a snad i z celé party.

Já jsem tam jen stál, a pak se mi vybavil pohled na její ublíženou a znechucenou tvář. Nevydržel jsem tu bolest, a tak jsem sjel po chladné stěně toalet na zem, založil jsem si hlavu do dlaní a snažil jsem se zklidnit svůj dech. Vůbec nic mi ale nepomáhalo a mě se do očí začali vkrádat slzy. Nemohl jsem uvěřit tomu, k čemu mě donutila.

Kapitola 25.: Harryho ráno potéHarry:Ráno jsem se vzbudil s pomyšlením na to, jestli mi Roxy ještě někdy

odpustí anebo jestli si alespoň vyslechne moji verzi té příšerné situace, do které nás uvrtala Amber. Musím uznat, že jsem na tom měl taky svůj podíl a to v tom, že jsem jí povolil, aby mě na ty záchodky odvlekla, ale nemohl jsem ani pomyslet na to, že by to všechno byla moje vina. Nedokážu si představit, že bych něco takového udělal z vlastní vůle. Nemohl bych Roxanne z vlastní vůle ublížit.

Když už jsem se konečně vykopal z postele, tak jsem si ze skříně vytáhla první oblečení, které mi přišlo pod ruku. Potom jsem se klidil do koupelny, která byla jenom pro mě.

Dřív než jsem vlezl do sprchy, tak jsem se prohlédl v dlouhém pásu zrcadla, který se táhl od stropu až k zemi. Viděl jsem v něm svůj vlastní odraz. Bylo to hrozné, až jsem se sám sebe málem lekl. Musím uznat, že jsem vypadal zatím nejhůř za celý svůj život.

Měl jsem nechutně zacuchané a zplihlé vlasy. Moje oči byly podlité krví a unaveně polozavřené. Díval jsem se na sebe do zrcadla zpod řas a viděl jsem sám sebe, zlomeného a zkroušeného. Po včerejší noci jsem byl na dně.

Vysprchoval jsem se, oblékl jsem se do obyčejných šedých kalhot a tmavě zeleného trička. Dneska jsem neměl náladu na nic.

Sešel jsem dolů na snídani. Už na chodbě jsem ucítil lahodnou vůni palačinek. Bylo mi jasné, že to musela být jedna z holek, protože kluci by si neudělali ani vajíčka, teda až na Liama, ten peče.

Sešel jsem tedy schody, prošel jsem celkem uklizeným obývákem a zastavil jsem se před otevřenými dveřmi do kuchyně. Slyšel jsem vzlykot a tiché šeptání. Když jsem nahlédl dveřmi do kuchyně, uviděl jsem Roxanne a Nialla, jak klečí na podlaze, na studených kachličkách. Niall svíral Roxy v náručí a já jsem si v té chvíli přál být na jeho místě. Tak moc mě mrzelo to, co se včera stalo. Když jsem ji uviděl, jak k Niallovi upírá důvěrný pohled a jak se k němu tiskne, tak jsem složil hlavu do dlaní. Nemělo cenu tam vtrhnout a strkat je od sebe. Hlavně že bude zase jednou šťastná. Doufám, že jim to vyjde.

Otočil jsem se na patě a šel jsem se zašít do svého pokoje. Neměl jsem sílu na to, abych kolem nich prošel jenom tak, jako že se nic nestalo, protože ono se stalo. Nepopírám, že jsem jí ublížil, ale že by nějak zvlášť koukala po Niallovi jsem si taky nevšiml. Jistě. Měli se k sobě víc než je obvyklé, ale dřív jsem si myslel, že to je něco jako sourozenecká láska a ne láska, která jednou přeroste v něco jako „miluji tě.“

Seděl jsem na parapetu okna a koukal jsem se ven. Bylo zataženo, a když se začali z nebe snášet kapky, tak jsem si nějak najednou uvědomil, jak mi Roxy schází. Jak mi schází její úsměv, její rudé vlasy, její oči. Jak mi vlastně celá neskutečně chybí.

A v tu chvíli mi došlo, že ji miluju, že bych ji nevyměnil za žádnou jinou.Najednou jsem ji uviděl, jak se v dešti plahočí směrem k třešni, u které

jsme stáli nedávno. Sedla si tam na houpačku a se smutně svěšenými rameny se začala houpat. Sledoval jsem, jak jí vlají vlasy, když někdo prudce otevřel dveře do mého pokoje.

„Jak jsi jí něco takovýho mohl udělat, Harolde!“ zařval na mě Niall.„Já za to nemů…“ nenechal mě domluvit.„Jasně, ty, ty, ty a zase jenom ty. Proč musíš myslet pořád jenom na sebe?

Copak nevíš, jak se teď Roxy musí asi cítit?!“ zařval mi do ucha, zatímco jsem se zvedal.

„Vím, jak se cítí, protože já se cítím ještě hůř,“ zašeptal jsem, sklonil jsem hlavu a začal jsem s pozorováním mých ponožek.

„Jak si to mohl udělat?“ zeptal se mě zničeně.„Copak ty se ptáš i na moji část příběhu?“ zeptal jsem se zaskočeně.

Myslel jsem si, že mi bude chtít namlátit. „Proč ji nejdeš dál utěšovat?“ bolestně jsem stáhl obočí.

„Co? Ty myslíš… Tys nás viděl?“ zeptal se. „Jen jsem ji utěšoval. Ona tě pořád miluje a ne. Nic s ní nemám. Mě se totiž mnohem víc líbí Ellise,“ zčervenal, ale hned se vzpamatoval. Došlo mu, že to teď nepotřebuju slyšet. „Tak co se stalo, brácho?“ zeptal se a stáhl nás oba na postel. Seděli jsme vedle sebe a on mi cuchal vlasy, zatímco já jsem mu povídal, jak se to vlastně všechno seběhlo. Nebrečel jsem, jen jsem se houpal dopředu dozadu. Musel jsem vypadat, jako někdo psychicky narušený, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.

***„Běž jí to vysvětlit,“ řekl Nialler po chvíli ticha, které nastalo hned potom,

co jsem skončil se vzpomínáním na včerejší noc. „Nenech ji dál se trápit. Řekni jí všechno a to, i kdyby nechtěla. Musíš jí to říct, jinak oba dva ztratíte svoje srdce,“ poplácal mě po zádech a já jsem dal na jeho radu, protože jsem nevěděl, co bych bez Roxy dělal.

Vyšel jsem z pokoje a prosvištěl jsem celým domem až ke dveřím na zahradu. U těch jsem se zastavil. Zhluboka jsem se nadechl a vzal jsem za kliku.

Prošel jsem zahradou a přitom jsem sledoval Roxyny rudé vlasy, jak jí splývají po zádech. Na houpačce seděla zády ke mně, takže jsem se nemusel bát toho, že by mi utekla ještě dřív, než bych ji stačil říct „omlouvám se“.

„Ahoj, chci se ti omluvit. Nevím, jestli o moji omluvu stojíš, ale aspoň si vyslechni, jak to vlastně všechno bylo. Prosím,“ zašeptal jsem k jejím zádům. Neotáčela se na mě, ale taky se nezvedala k odchodu. Dala mi šanci a já jsem se ji rozhodl využít.

Převyprávěl jsem jí to samé, co jsem řekl Niallovi. „Já jsem ji nechtěl políbit, ale kdybych to neudělal, tak bych tu už nestál. Vím, že je toho schopná, přece jenom jsem s ní chodil, ale nikdy bych tě úmyslně nepodvedl. Na to tě mám až moc rád, Roxy,“ nechal jsem svoje oči přetéct. Vzlykl jsem a klekl jsem si na kolena. Už jsem déle nemohl vydržet ten tlak okolí. Tak moc jsem ji miloval a jedno její slovo teď mohlo změnit celý můj život.

Stále tam jenom seděla, a když jsem to už chtěl vzdát a odejít, tak se začala pomalu otáčet. Mohl jsem vidět do jejího obličeje. Po tvářích jí stékaly slzy a byla rozcuchaná, ale přesto všechno, měla na rtech slabý úsměv, který mi dal vědět, že to chápe, že přijímá moji omluvu.

„Děkuju,“ zašeptal jsem, přihnal jsem se k ní a zmačkal ji ve svém náručí.„Odpouštím ti, ale pokud se něco takového stane ještě jednou, tak je mezi

námi konec, protože já už podruhé nedokážu vydržet takovou bolest,“ zašeptala mi do ramena zničeně.

„Neboj se. Už nikdy nedovolím, aby se něco takového stalo,“ podíval jsem se jí do očí a s veškerou svojí láskou jsem ji políbil na její jahodové rty. Usmála se do polibku. Líbali jsme se a já jsem jí na záda psal slova „miluji tě“. Byl to způsob, kterým jsem jí to chtěl říct, ale ani v nejmenším jsem nedoufal, že si toho všimne.

„Já tebe taky,“ řekla a usmála se, když jsme se od sebe odtáhli. „A nikdy nepřestanu,“ zašeptala, když jsem ji vzal za ruku. Bylo to skoro stejné jako toho večera, když jsme se poprvé políbili, ale bylo to lepší.

Kapitola 26.: KronikaRoxanne:„Matte!“ zakřičel Harry na tátu a já jsem si musela zacpat uši, protože byl

ke mně tak blízko, až mi ten jeho řev málem roztrhl ušní bubínky a musím říct, že to není nic příjemného.

„Co zase chceš, Harry,“ povzdechl si táta a zvedl hlavu od papírů, které se mu povalovali na konferenčním stolku u televize v mé půlce domu. Bylo to divné. Od té doby, co jsme se usmířili, jsem tátu vídala stále častěji a častěji. Pomáhalo tomu taky to, že jsem se pořád ochomýtala kolem kluků, se kterými byl táta skoro permanentně. Samozřejmě, že na záchod ani do sprchy s nimi nechodil.

„Jen jsem se chtěl zeptat, jestli budeme mít s Roxy možnost zveřejnit náš vztah v nějakém rádiu anebo v televizi,“ nasadil Hazza zmučený výraz, kterým dával najevo, jak je mu líto, že Matt už ztrácí nervy. Samozřejmě, že si z táty dělal srandu, ale on je ještě neznal tak dobře na to, aby mohl říct, kdy tropí ptákoviny a kdy mluví vážně. Já jsem se to musela naučit rozpoznat v prvních třech dnech, jinak bych to dlouho nevydržela a musela bych ty paka zamordovat.

„Promiň Harry. Jsem jen utahaný,“ poplácal táta Harryho po rameni a sledoval jeho obličej. Zatímco táta se ho pokoušel uklidnit (i když to nepotřeboval), tak Harry v sobě dusil smích, ale po chvíli to už nevydržel a propukl v nehorázný záchvat smíchu. Táta se hned vzpamatoval a uhodil Harryho do ramene. Ten se ale jenom ještě víc rozesmál a spadl ze sedačky. To přilákalo do obýváku zbytek kluků a holky.

Zayn šel se Sam za ruku. Už nějakou tu chvíli byli spolu a musím říct, že si strašně moc rozuměli. Dokázali se hodiny bavit o tom, který mixážní pult by chtěli a který z těch, co jsou na trhu, je vlastně nejlepší. Mixovali spolu písničky a vzájemně se naučili pár triků. Byli do sebe tak moc zamilovaná, až to nešlo přehlédnout.

Sam nám o Zaynovi dokázala vykládat snad hodiny, takže jsme všechny věděli, jak skvěle líbá, že si zakládá na vlasech, a že má super-mega-ultra-boží tetování.

I Zayn se se mnou párkrát bavil o tom, jak je jeho Sami dokonalá a to jenom díky tomu, že jsme měli společný názor na Zivu, tu holku z Nando’s.

Prostě a jednoduše to byli snad spřízněné duše, protože si rozuměli bez jakéhokoli slova i v místnosti plné lidí. Stačili jim pohledy k tomu, aby navzájem věděli, jak moc se mají rádi.

Zato mezi Ellise a Niallem to bylo spíš na způsob slovních přestřelek a hádek kvůli maličkostem, které stejně nakonec skončili tím, k čemu jsme se s Harrym zatím nedostali, sexem. Byli spolu v jednom pokoj zavření snad neustále, ale párkrát jsme je i viděli sedět v noci na lavečce v zahradě, jak si tiše povídají. Nebo když se spolu v jednom objetí koukali na nějaký horor pozdě v noci. Bylo to roztomilé. V jejich vztahu byla vášeň i porozumění zároveň.

A Olivia? Ta měla nabrnknutého nějakého modela od Calvina Kleina. Jako vždycky s ním byla na nějaké večeři, nechala si kupovat drahé dárky a nakonec ho, jako každého mladíka, kterého si vybrala z houfu jejích nápadníků, ohodnotila jenom ve spodním prádle. Každého z těch „vyvolených“ si vždycky vyfotila a jeho fotku nalepila do takové kroniky, kde vylíčila dobu strávenou s ním do nejmenších detailů. Jak ona sama říká: „Je to odkaz pro budoucí generace Burkeových! Ne nějaký porno časopis, Roxy.“

No co, jsou tam fotky, takže je to porno časopis, odpověděla jsem tehdy a musela jsem zdrhat, protože mě tou „kronikou“ brala po hlavě. Bolelo to. Byla tlustá.

Když děcka přišli do obýváku, tak se na Harryho, smějícího se na zemi, jenom chvilku tiše dívali. Potom všichni zároveň propukli v obrovský smích. Taťka to už taky nevydržel a přidal se k nim. Připadala jsem si tak nějak divně, asi jsem neměla tu správnou náladu na bezdůvodný smích a tak jsem se zvedla a potichu jsem odešla z pokoje. Nikdo si toho ani nevšiml.

To jsem si myslela jenom do té doby, než mi někdo položil ruku na rameno. Otočila jsem se a spatřila jsem tátu, jak se na mě dívá se zvláštním úsměvem na rtech. Vzal mě za ruku a odtáhl mě na zahradu, na lavečku ve stínu stromů.

„Copak, holčičko?“ zeptal se a zadíval se mi do očí. Jeho šedé oči vítali ty mé, jako hřejivá náruč a tak jsem se rozhodla, že mu to řeknu.

„Já jen…Nevím, jestli jsem se rozhodla správně, tati,“ sklopila jsem pohled na svoje ruce. Táta neváhal ani na chvíli a pevně sevřel moje prsty ve svých dlaních.

„Zlato, pokud ses rozhodla srdcem, tak ses rozhodla správně,“ řekl a mě na mysli vyvstanuv vzpomínka na mámu.

„Mluvíš přesně jako máma,“ pousmála jsem se koutkem úst.„To ano, ale však víš, že ona vždycky věděla všechno nejlíp. Byla dobrý

člověk a její rady jsou, byly a budou k nezaplacení,“ pokýval hlavou a pohladil mě jednou rukou po vlasech. Jak moc jsem právě tohle otcovské objetí, plné lásky a opory, potřebovala.

„Rozhodla jsem se srdcem.“„Já vím, Roxy. Ty to ani jinak neumíš,“ zasmál se a mě se na tváři

konečně zformoval upřímný úsměv. Byla jsem moc ráda, že mám tátu konečně zpátky. Nevím, co bych si bez jeho objetí počala. Přece jenom je to můj táta a já ho mám moc ráda.

Podívala jsem se na nebe, které bylo dneska výjimečně bez jediného mráčku, a povzdechla jsem si. Jak moc mi chybíš. Usmála jsem se. Jsem ale ráda, že jsi tátovy poslala do cesty další ztělesnění anděla, protože déle bych to bez něj asi nevydržela. Jsem ti moc vděčná mami. Nikdy na tebe nezapomenu, protože navždycky budeš mít u sebe kousek mého srdce. Jednou se zase setkáme.

Potom už jsem se jenom usmála na tátu, vzala jsem ho za ruku a vtáhla jsem ho do domu, přesněji do kuchyně, kde se něco pokoušel ukuchtit Harry.

„Uhni, zlato,“ řekla jsem,“ je čas, abys viděl, jak pracují profesionálové.“ Líbla jsem ho na tvář a posadila jsem do na židli od stolu tak, aby měl výhled na kuchyňskou pracovní desku, pohladila jsem ho po vlasech a šla jsem vytáhnout dvě zástěry. Jednu jsem si oblékla a druhou jsem hodila po tátovi. Tomu se jenom rozzářily oči. Společné vaření jsme naposledy zorganizovali před hodně dlouhou dobou a on se už nemohl dočkat, až mu budu hlasem šéfkuchaře říkat, co má dělat. Fakt jako malej.

Kapitola 27.: Felicity a GemmaRoxanne:„Takže, Harry, jak jste se vlastně dali dohromady?“ otočila se Felicity

Drakeová na Harryho a významně se na něj zadívala. Tahle moderátorka byla taky vlezlá, stejně jako Diana Dashová, ale jenom proto, aby získala informace, které potřebovala. Když jsme ale nebyli před kamerou, tak byla v pohodě, byla

milá, usměvavá a vtipná, takže si s rukama padla hned do oka. Jejím dalším plus bylo taky to, že jí nebylo kolem padesáti. Ona byla totiž mladičká, pěkná a velice chytrá dvacítka. Naštěstí pro ni byla zadaná, jinak bych ji za ty pohledy na Harryho musela zabít.

„No, víš Feli. Nejdřív se z nás stali přátelé…“„A potom mi pomohl v jedné těžké situaci, a tak jsem ho začínala mít ráda

víc, než jen jako kamaráda,“ dokončila jsem za něj. Usmála jsem se na Fel a nechala jsem se obejmout od Harryho. Krásně voněl, a tak jsem mu na chvíli zabořila hlavu do hrudi, zhluboka jsem se nadechla, zatímco Loui pokračoval: „Než se dali dohromady, tak mezi nimi lítaly snad ohňostroje. Jiskřilo to mezi nimi snad neskutečně a nám všem bylo hned od začátku jasné, že to dva budou nakonec spolu.“

„Aha. Můžu se vás ještě zeptat na to, co se na oslavě narozenin tvého táty, Roxanne?“ pohlédla na mě s prosíkem v očích, a tak jsem se rozhodla říct jí pravdu, která snad nikomu neublíží. Věděla jsem, že Amber Harrymu vyhrožovala nožem, bylo to hrozné, když jsem se to dozvěděla. Nemohla jsem se přenést přes to, že bych ho ztratila. Myslím, že bych to nezvládla.

„Ale jistě. Není to žádné tajemství. Amber Banneová, Harryho bývalá přítelkyně, se ho pokusila svést. Já jsem to však celé viděla a je snad pochopitelné, že jsem byla naštvaná,“ Felicity pokývala hlavou,“ a tak jsem utekla. Nechtěla jsem Harryho už ani vidět, ale to jde těžko, když s ním bydlíte ve stejném domě. Bylo mi hrozně, ale tady Niall mi pomohol,“ poklepala jsem na rameno mému blonďatému kamarádovi,“Harry mi nakonec vysvětlil, co se stalo a musím říct, že díky téhle události jsem poznala, že to, co je mezi námi, je opravdové.“

„Aww, zlato,“ pousmál se na mě Harry a vlepil mi pusu na čelo. Já jsem se jenom zasmála. Byla jsem ráda, že otázky mířené na nás dva už jsme měli za sebou.

Poté, co zahrnula otázkami i ostatní členy naší početné domácnosti, se slova ujal táta, který do té doby jenom seděl, doplňoval chybějící informace a vysílal ke mně zářivé úsměvy. Byl rád, že jsem ráda a že mám někoho ráda víc než jen jako kamaráda, protože, jak vyplulo na povrch, Joshe vyhodil hned potom, co jsme se spolu rozešli. Byl na něj naštvaný, protože mi ublížil a byl rád, doufal, že se to už nebude opakovat.

„Chtěl bych ještě oznámit všem Directionerům a Roseatům (nadějný/ růžový – od slova růže (růžový keř)= fanoušci Rose), že tyto dvě skupiny se za tři týdny vydají na tour po Anglii a pokud jejich spolupráce půjde bez problémů,

tak podobné koncerty můžete čekat častěji,“ oznámil taťka do kamer. Vesele se usmíval a my jsme jenom přikyvovali. Všichni jsme s tím souhlasili, protože jsme si na společné soužití už docela zvykli, stali se z nás přátelé a táta nás nechtěl odtrhávat.

„Wow, tak to jsme nečekali,“ okomentovala tuto novinku Fel. „Ale gratuluji, hlavně vám holky, bude to vaše první tour. Užijte si to. A vy, vážení diváci, s vámi se uvidím příští týden. Mějte se krásně a popřejte One Direction a Rose hodně štěstí!“ zavolala hlasitěji než obvykle a začala mávat do kamer. My jsme ji napodobili. Kamery přestali natáčet a my jsme mohly jít konečně domů.

***„Ding, dong!“ ozvalo se ode dveří. Někdo zvonil a my jsme nikoho

nečekali. Byl zrovna den potom, co odvysílali díl Lucky Felicity, ve kterém jsme poskytli pár informací a my s Harrym jsme konečně uveřejnili náš vztah.

„Jdu tam!“ zavolal Harry z kuchyně. Zase se něco pokoušel uvařit. Zřejmě si vzal příklad ze mě a z mého táty, protože my s tátou jsme mistři oboru.

„Harolde Edwarde Stylesi!“ ozval se naštvaný hlas ode dveří. Kdo to sakra je? Položila jsem si v duchu otázku a šla jsem se podívat ke dveřím. Ještě aby to byla nějaká z jeho poblázněných fanynek.

To, co jsem uviděla u dveří, mě udivilo. Pro mě neznámá dívka bila Harryho rukou po hlavě. Nechápala jsem, co dělá, ale když začala vykřikovat něco ve smyslu, že je jeho starší sestra a jak si jí nedovolil říct, že s někým chodí, tak jsem je nechala se štengrovat. Sama jsem to znala jenom díky holkám, ale Harry to už potřeboval, jelikož svoji rodinu už nějaký ten pátek neviděl.

Když se přestali pošťuchovat, tak jsem si odkašlala, přešla jsem Harryho vykulený pohled a Harryho starší sestru jsem objala. Vřele se mnou spolupracovala, a když jsem jí do ucha pošeptala svůj plán, tak se jenom uchechtla a ještě mi stihla prozradit svoje jméno.

„Ahoj, zlatíčko! Víš, jak moc jsi mi chyběla. To si říkáš nejlepší kamarádka, když ani nenapíšeš ani nezavoláš,“ rozčilovala se na oko Harryho sestra Gemma.

„Já vím a moc se ti omlouvám, ale měla jsem moc práce. Neboj se, všechno ti vynahradím a pokecáme. Myslím, že bychom mohli uspořádat i pyžamovou dámskou jízdu, Gemmi,“ zatvářila jsem se kajícně a snažila jsem se vypadat co nejvíc věrohodně, aby nám Harry naši malou srandičku uvěřil. Stalo se. Hazza se na nás jenom vyděšeně koukal, zřejmě ho dost děsilo, že se jeho holka „kamarádí“ s jeho starší sestrou.

Když začal zrychleně dýchat, tak jsme se s Gemmou rozesmály, tleskly jsme si a šibalsky jsme se na Harryho usmívali.

Potom jsem zvážněla: „Jmenuji se Roxanne, ale říkej mi Roxy.“ Natáhla jsem ruku k dívce s dlouhými tmavými vlasy. Stiskla mi ji.

„Já vím. Já jsem Gemma, Harryho starší sestra, ale to už asi víš,“ usmála se na mě.

„Vy… Vy… Vy se neznáte?!“ vypískl vyděšeně Harry.„Ne,“ řekly jsme obě dvě zaráz a usmály jsme se na sebe.„Uf,“ oddech si a Gemma ho zase začala prohánět. Než skončili

s vyváděním, tak o jejím příjezdu věděli všichni v domě. Kluci ji s nadšením vítali, protože byla prý stejné kvítko jako Harry a holky se s ní nadšeně seznamovali. By nám všem prostě strašně moc sympatická. Myslím, že si budeme rozumět.

Kapitola 28.: Chudáček podruhéRoxanne:Gemma u nás přespala, ale hned den ráno se rozhodla, že pojede zítra

domů. Takž u nás celkově pobude asi dvě noci, což znamená asi tak dva dny. Mrzelo mě, že ji ani nestihnu pořádně poznat, ale už teď vím, že to je blázen… Já mám co říkat.

„Snídaně!“ zařvala jsem do nitra domu a ve stejnou chvíli jsem slyšela dupání devíti párů nohou na schodech. Div, že se na nich nepřerazili.

„Áu! Au, au, au!“ zakřičel najednou někdo. Já jsem se odtrhla od pozorování topinek a hnala jsem se ke schodům, na nichž se válel Harry s Louisem. Ostatní jenom přihlíželi a křičeli jeden přes druhého, jestli jsou v pořádku.

„Ticho!“ zařvala jsem, když jsem toho už měla dost. Všichni ztichli a stočili své pohledy na mě. „Kluci? Jste v pořádku?“ zeptala jsem se těch dvou neotesánků na schodech. Byli na nich rozpláclí a zřejmě je to muselo asi dost bolet, když je ještě trošku pošlapali ostatní.

„Já jsem v pohodě,“ ozval se Loui. Jak by taky nebyl v pohodě, když dopadl do měkkého, tedy na Harryho.

„Já… Au, au, au,“ vydral ze sebe Harry, když se Loui pokoušel vstát.Klekla jsem si k Harrymu. „I ty můj chudáčku. Pojď,“ opatrně jsem ho

zvedla a za Zaynovy pomoci jsem ho odnesla na polštáře v obýváku. Ostatní se vrhli na snídani, zatímco já jsem prohlížela Harryho záda. Spadl totiž na ně.

„Kde tě to bolí, lásko?“ zeptala jsem se a začala jsem mu jemně jezdit po holé pokožce zad. Běhal tady totiž bez trička. Zajela jsem prsty na jeho pravou lopatku.

„Au,“ zakňučel. Dělal, že ho to moc bolí, přestože to měl maximálně trošku sedřené.

„Aw, zlatíčko. Je mi líto, že tě to tak bolí,“ řekla jsem. Začala jsem hrát jeho hru. „Asi bych ti to měla pofoukat, co Hazzo?“ zeptala jsem se. Nečekala jsem na odpověď a pofoukala jsem mu bolístku. Otřela jsem se o zdravou kůži vedle odřeniny rty. Harry zamručel, a tak jsem si pomalu prolíbávala cestičku přes jeho záda, šíji a krk až ke rtům.

Vášnivě mě políbil a stáhl si mě do klína. Já jsem mu vlpetla ruce do vlasů a nechávala se laskat. Když se pokoušel dostat do mých úst, tak jsem mu trošku odporovala, ale když mi skousl spodní ret, tak jsem se neudržela a vzdychla jsem. V ten moment měl možnost dostat se svým jazykem k tomu mému a taky že ji využil. Zanedlouho už naše jazyky sváděli bitvu vášně. Myslela jsem, že se v jeho náruči rozteču, tak silné to bylo. Nestačil ani svými rty zamířit na můj krk, když se ode dveří ozvalo pískání.

Otočili jsme se. Stáli tam všichni naši spolubydlící a hlasitě výskali. „Jůchů! Ty teda válíš, Hazzo!“ zařval Niall a skočil do polštářů za námi.

„Roxanne, že se nestydíš, takhle mi svádět přítele!“ ozval se ublíženě Loui než přistál na Niallovi, který pod jeho váhou hlasitě zahekal.

„Ne, Loui, vůbec se nestydím. Já ho totiž miluju,“ usmála jsem se na něj šibalsky a vtiskla jsem Harrymu ještě jeden vášnivý polibek, než jsem ho odvedla do kuchyně, kde nám naši „milí“ spolubydlící zanechali alespoň malou část snídaně.

***Dnešek byl vcelku klidný den, až na to, že kluci museli jít fotit nějaké

photoshooty. Nevím, jak to probíhalo, protože jsem u toho nebyla, ale těšila jsem se, až mi je Harry přinese ukázat.

Byl už večer a já jsem se rozhodla, že konečně zveřejním datum našeho koncertu, na němž budeme my, skupina Rose, a naši kluci z One Direction spolu účinkovat. Bude to taková zkouška před turné.

Oznámení jsem hodila jak na naše webovky, tak na Twitter, Facebook a My Space. Znělo asi takhle: Trny a Pětka budou vystupovat spolu. Dva dny. Pod okem.

Já vím, znělo to divně, ale ti, kteří chtějí, tomu porozumí. Bylo to brutálně vymyšlené a holky to nechali na mě, protože já jsem měla takovéhle hádanky

v oblibě. Potom jsem ještě zkoukla Twitter. Narazila jsem na pár našich fotek s Harrym. Podívala jsem se na konverzaci, která u nich probíhala. Stálo tam, že se k němu nehodím, že pro něj nejsem dost dobrá, že s ním jsem jenom proto, aby se o mě zajímal bulvár. Dokonce mi někdo napsal, ať ho nechám na pokoji, že jsem ho ukradla jeho fanynkám.

Ze všech stran se na mě valily nenávistné twetty, že jsem si ani nevšimla těch hezkých. Ty holky mi vyčítaly, že pro něj nejsem dost dobrá, že jsem jenom špína, která se snaží přiživit na jeho slávě. A já ten tlak nevydržela, prostě to nešlo.

Nedokázala jsem vydržet to, že mě nemají rádi, že s tím nesouhlasí, že mě odsuzují jenom proto, že s ním něco mám, jenom proto, že ho miluju. Rozbrečela jsem se, otřásala jsem se vzlyky a nakonec jsem zabořila hlavu do polštáře. Usedavě jsem plakala a ptala jsem se proč… Proč mě tan nenávidí? Proč mě odsuzují, když mě ani neznají?

A v ten moment jsem uslyšela vrznout dveře mého pokoje. Někdo se snažil tiše proplížit dovnitř. Ten někdo byl Harry. Tiše prošel dveřmi, opatrně je zavřel a teprve potom se na mě podíval. Zůstal zamraženě stát na místě, ale chvilku poté už stál u mé postele a hladil mě po zádech.

„Zlato, copak se ti stalo?“ zeptal se opatrně a začal mě hladit po vlasech.„Nic,“ posmrkla jsem, utřela jsem si noc a snažila jsem se vypadat

šťastně. Nechtěla jsem, aby se takovou blbostí Harry trápil. Zvedla jsem se do sedu, podívala jsem se na notebook a jala jsem se ho rychle schovat. On mě však zastavil.

„Co to tam máš?“ zeptal se a podíval se na můj Twitter. Když viděl ty hnusné zprávy, tak mě objal a já jsem se zase zlomila. Začala jsem mu brečet do ramene a on mi celou dobu říkal, jak moc mě miluje, a že by mě nevyměnil za žádnou z těch blbek, co píšou takové zprávy.

„Miluju tě Harry,“ řekla jsem a podívala jsem se do těch jeho nádherných očí.

„I já tebe miluju Roxie,“ pousmál se tím svým úsměvem, pohledem sjel na mé rty a potom mě něžně políbil. Pohrával si s mými rty, s mým jazykem, s mým tělem. Dnešní noc se stěny našeho domu otřásaly pod parou vášně.

Kapitola 29.: Ano, paneRoxanne:

Ráno jsem se probudila příjemně unavená. Ležela jsem jenom v Harryho tričku na jeho hrudi. Jeho chloupky na nohách mě šimraly vždycky, když jsem se o ně otřela, díky tomu jsem se taky vzbudila.

Trošku jsem se na jeho hrudi protáhla, ale snažila jsem se ho nevzbudit, protože, když ty jeho šedozelený očíčka byly zavřený, tak byl strašně roztomilej a ani k tomu nepotřeboval ty jeho dolíčky ve tvářích, které se mu udělají vždycky, když se usměje.

Položila jsem Harrymu hlavu na místo, kde mu buší srdce a zaposlouchala jsem se do jeho rytmů, dala jsem na to místo malou nežnou pusu, spíš takové pohlazení rty, a potom jsem zase začala usínat.

Znovu jsem se vzbudila až kolem jedenácté odpoledne. Hned jsem si uvědomila, jaké to mám štěstí, že dneska mají kluci volno, ale trošku jsem se zneklidnila, když jsem zjistila, že Harry není nikde k nalezení. Jasně, prohledala jsem (očima) jenom můj pokoj a moji postel, ale i tak. Myslela jsem, že má rád společná rána a on mi takhle uteče…

Už jsem se chystala, že se zvednu a konečně se půjdu zkulturnit, když se najednou začaly pomaloučku potichoučku otevírat dveře. Poznala jsem, že to je Harry, jenom podle toho, že včera večer ty dveře otevíral úplně stejně, jenomže dneska jsem už neřešila hnusné zprávy od těch rádoby fanynek. Harry mi „vysvětlil“, že si z nich nemám dělat hlavu, protože to prý za chvíli opadne, no doufejme.

Když se dveře otevřely dokořán, tak jsem rychle zavřela oči, dělala jsem, že spím a neskutečně se mi to líbilo. Harry se mezitím nějak přesouval po pokoji, ale nakonec zašustila deka docela blízko mého trupu, takže jsem poznala, že mě chce vzbudit. Dala jsem si sakra záležet, abych vypadala věrohodně.

„Dobré ráno, lásko,“ zašeptal mi Harry do ucha a políbil mě. Pomalu, „rozespale“ jsem otevřela oči a usmála jsem se na něj. Polibek jsem mu vrátila.

Stál tady přede mnou v tmavých džínsech a bílém tričku s výstřihem do V. Na srdci se mu houpalo pár přívěsků, tak jako vždycky. Jeho vlasy se krásně kroutily a jeho oči jenom zářily štěstím. Opravdu mě miloval. Opravdu se zamiloval právě do mě, usmála jsem se potěšeně a nadechla jsem se. Teprve potom jsem zaregistrovala tác plný toho nejskvělejšího jídla na planetě. Bylo tam spousty ovoce, zeleniny, ale taky sladkého a slaného. Páni, Harry opravdu ví, jak mě rozmazlovat.

Znovu jsem se na něj usmála, tentokrát ale šibalsky. Potom jsem sáhla po jeho tričku a stáhla jsem si ho zpátky do postele. Musím říct, že jsme si užili

dalších pár koleček… Však vy víte čeho, ale musím uznat, že i to jídlo jsme nějak zužitkovali

***Seděla jsem na Harrym v obýváku na polštářcích, když do pokoje

nakráčel táta. Zrovna jsme se dívali na nějaký horor, takže jsme se docela polekali, ale nebylo to tak hrozné, protože byli jenom čtyři hodiny odpoledne, takže venku bylo ještě světlo.

„Roxy?“ zeptal se tak trošku nesměle táta a pokukoval po Harrym, který mě jednou rukou objímal kolem pasu a druhou měl na mém stehně.

„Ano, tati?“ zeptala jsem se a přesladce jsme se na něj usmála. Trošku jsem ho provokovala, ale on si to jenom zaslouží. Je to přece můj táta a dcery své táty občas musí trošku pozlobit.

„Chtěl jsem se tě na něco zeptat…“ neznačil, že mám jít s ním, ale to už na něj Loui začal dělat: „Pšššt.“ Bylo to opravdu moc směšné, ale radši jsem se jenom uchechtla a nechala jsem to plavat. Táta totiž vypadal dost vážně a to nikdy nevěstilo nic dobrého.

Omluvně jsem se podívala na Harryho, dala jsem m pusu na tvář, vyprostila jsem se z jeho objetí a už jsem si to štrádovala za tátou, který očividně mířil do kuchyně.

Zavřel za námi dveře, otočil se čelem ke mně a s vážnou tváří se chvíli uklidňoval, já jsem na něj jenom hleděla.

„Proč se tváříš, jako kdybys mě chtěl zabít?“ zeptala jsem se trošku podrážděně. Vadilo mi, jak se tváří a taky mi vadilo, že se není schopen vymáčknout. Možná je to můj táta, ale pokud jde o vážný věci a jejich zatajování, tak se neznám.

Táta my v odpověď jenom vyprskl smíchy do obličeje. „Jsem ráda, že se bavíš,“ zatřepala jsem nevrle hlavou. Tak nehorázně mě deptalo, že se tváří, jako na popravišti a on mi tady ještě vyprskne do obličeje, no je toto normální? To fakt nevím, jen ve všech případech doufám, že to není dědičné.

„Jen jsem… Jen jsem ti…,“ nedokázal dokončit ani jednoduchou větu, jak se prohýbal smíchy. Ty jo, co ta ženská s ním dělá, je mi záhadou.

„Vydýchej se,“ poradila jsem mu a začala jsem se ohlížet po ledničce. Paprika mi vždycky zklidní nervy, pomyslela jsem si, vytáhla jsem jednu tuhle červenou zeleninu z lednice, omyla jsem si ji, očistila a začala jsem ji chroupat, zatímco táta se pokoušel vydýchat.

Když se mu to konečně podařilo, tak řekl: „Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli by ses nechtěla seznámit s Emmou, protože ona se na tebe strašně moc

těší,“ zabořil pohled do země a v tu chvíli mi připomínal bezhlavě zamilovaného puberťáka, který prosí své rodiče o to, aby se seznámili s jeho dívkou.

„Tak s Emmou, jo?“ pozvedla jsem obočí. Táta se zatvářil bezradně, ale když jsem dodala, že se s ní moc ráda seznámím, tak se rozzářil, jako sluníčko. Zřejmě nejsem jediná z rodiny Andersnových, kdo je tady zamilovaná.

„Dobře, takže za čtyři hodiny tě před domem čeká limuzína. Ta tě odveze do restaurace. My s Emmou tě tam už budeme čekat, ano?“ zeptal se jen tak pro kontrolu. No co, on je tady šéf.

„Ano, pane,“ udělala jsem klasické vojenské gesto rukou. No to, když dáte ruku k hlavě a pak jí prudce odseknete… Nevím, jak jinak to mám popsat. „Smím odejít, pane?“ zeptala jsem se ještě.

„Jistě, důstojníku,“ povolil s úsměvem na rtech táta a já jsem se vydala zpátky do obýváku. Tam jsem uviděla, jak se Harry tulí k Louimu a potom, kdo je tady strašpytel.

Kapitola 30.: Seznámení s EmmouRoxanne:Už skoro půl hodiny jsem se chystala na tu večeři s tátou, kde mi měl

představit tu svou Emmu. Bylo mi trošku líto mámy, ale jelikož ta už je nějaký ten čas v nebi, tak se táta prostě musí hnout dál. Nevadí mi, že si našel přítelkyni, protože je sní očividně šťastný. Ona ho dokáže rozesmát, vykouzlit mu na tváři úsměv, což mě se celá ta léta od smrti mámy ani jednou jedinkrát nepovedlo.

„Harry?!“ zavolala jsem na svého miláčka z koupelny.„Ano, zlato?“ zeptal se mě přes dveře. Byl nakvartýrovaný u mě v pokoji,

protože jsem se svého místečka nechtěla vzdát a tak jsme spolu bydleli v mém skromném pokoji.

„Půjčil bys mi na dnešek ten tvůj béžový svetr?“ zeptala jsem se. Zkusila jsem ho z něj vymámit už od té doby, co mi o té večeři táta řekl, takže asi tak tři hodiny zpátky. Pokaždé mi řekl ne. Strašně si na tom svetru zakládá. Je jeho nejoblíbenější. Je jemný, ani ne moc silný a je na knoflíčky. Harry ho nosí skoro pořád na doma, když je mu zima, ale mě ho nepůjčí.

„Ne, nepůjčím,“ stál si zatvrzele za svým. Víte, řekl to takovým tím nabručeným trošku vyšším hlasem, takže to vlastně znělo moc roztomile, ale to je teď vedlejší. Ten svetr jsem chtěla, protože dokonale doplňoval můj komplet na dnešní večeři a já už jsem neměla čas na to, abych vymýšlela nějaké jiné kombinace. Musela jsem ten svetr získat.

Prudce jsem otevřela dveře od koupelny a tím jsem se Harrymu ukázala v celé své kráse. Měla jsem na sobě světle šedé, úzké kalhoty a tmavě šedé tričko na ramínka. Vlasy jsem měla v jednoduchém drdolu, z kterého ale uteklo spoustu pramínků, které se mi teď vlnily okolo obličeje. Byla jsem jenom lehce nalíčená, ale musím uznat, že jsem vypadala nádherně.

Harry na mě jenom zíral. V rukou svíral ten svůj svetřík, ale jelikož byl omámený z pohledu na mě, tak ho nedržel tam moc pevně.

Svůdným krokem jsem k němu přišla, zavlnila jsem boky, naklonila jsem se k němu trupem a hlavou, dívala jsem se upřeně na jeho rty a… Vytrhla jsem mu tu béžovou nádheru z ruky. Šibalsky jsem se na něho usmála.

Jen, co se vzpamatoval, tak už byl na nohou. Pomalu se ke mně přibližoval, ale já jsem mu pořád ustupovala, až jsem narazila na zeď.

„Jak se tak zdá, tak je naše kočička v pasti,“ ozval se mírně chraplavým hlasem a začal mi konečky prstů jezdit po tváři. Když přejel po mých rtech, tak jsem přivřela oči. Byl tak neodolatelně sexy. Úplně jsem v jeho rukách ochabla a nechala jsem se hýčkat jeho prsty a rty. Nevinné škádlení se zvrhlo ve vášnivé mazlení, ale nakonec jsem z toho vyšla vítězně, se svetrem v ruce.

***„Tak jsem tady,“ řekla jsem, když jsem uviděla tátu s nějakou ženou,

která stála po jeho boku. Oba dva stáli před jednou zapadlejší nóbl restaurací. Ta žena byla něčím zvláštní. Mohlo jí být kolem čtyřiceti, ale i přes svůj věk vydala pořád tak nějak živě… Řekla bych spíš aktivně a energicky. Živě zní tak, jako kdyby měla být už seschlá stařenka, která se nehne na krok. Musím ale uznat, že byla nádherná. Měla tmavě hnědé vlasy dlouhé asi po lopatky a byla oblečená v jednoduchých zelených šatech na ramínka. Přes ramena měla přehozené černé, svetrové bolerko. Byla velice elegantní a na tváři měla zářivý, upřímný a hlavně milý úsměv. Myslím, že pro mého otce byla dokonalá.

„Konečně jsi tady, zlato,“ ozval se táta hned, jak mě spatřil. Přišel ještě blíž ke mně i s Emmou a začal s představováním: „Roxanne, tohle je moje Emma. Emmi, tohle je moje milovaná Roxy.“

Podívala jsem se Emmě do očí a uviděla jsem v nich nehynoucí lásku k mému otci a taky nefalšovanou radost. Tahle Emma se mi líbila čím dál, tím víc.

„Těší mě,“ podala jsem jí ruku.„I mě,“ poprvé za celou tu donu promluvila, a že měla opravdu pěkný

hlas. Usmála jsem se na ni a ona mi úsměv opětovala. Bylo mi jasné, že jsme si padli do oka na první pohled.

***„A kde vlastně pracuješ, Emmo?“ zeptala jsem se a hned na to jsem si do

pusy strčila další sousto farmářského salátu.„Pracuji jako organizátorka? Možná. Mojí prací je zařizovat volné haly a

prostory pro vystoupení One Direction a poté musím ještě dohlédnout na to, aby vše vypadalo tak, jak má,“ mluvila o své práci s úsměvem na tváři. Zřejmě byla ráda za to, co dělá.

„A jak jste se vlastně s tátou seznámili?“ zeptala jsem se na něco, co mu už dlouho vrtalo hlavou.

„No, víš. Jednou vznikli na pracovišti nějaké komplikace. Majitel jedné arény si nějak nemohl vzpomenout na to, že by nám něco sliboval, anebo že by podepisoval nějaké povolení. Nemohla jsem s tím nic udělat, a tak jsme museli jeden koncert One Direction úplně zrušit. Matt to se mnou další dvě hodiny řešil, než konečně přišel na to, že to je chyba majitele. Byla tak strašně roztomilý, když se zlobil, že jsem se prostě musela smát. Nešlo to zastavit. Když jsem se válela smíchy po zemi, tak se jenom uchechtl, pomohl mi na nohy a pozval mě na kafe. Když jsem se ho zeptala, proč mě pozval, tak mi odpověděl…“

„Odpověděl jsem, že si ještě nikdo nedovolil vysmát se mi do obličeje a ten, kdo to udělal, že musí být nějakým způsobem výjimečný. A byla to pravda,“ zamilovaně se na sebe podívali a políbili se. Nechutný vidět vlastního otce, jak se s někým líbá…

***„Děkuji ti, Matthew. Moc jsem si ten večer užila,“ uslyšela jsem Emmu

říkat, když jsme ji s tátou vysazovali před jejím domem.„Nemáš za co děkovat. To já děkuji tobě, že jste se seznámili tak dobře,“

usmál se na ni, chytil její obličej do dlaní a políbil ji. Neodvrátila jsem pohled, protože jsem si na jejich polibky průběhem večera zvykla. Když se líbali, tak měli oba zavřené oči, to znamenalo, že je to pro oba něčím výjimečné. To znamenalo, že Emma není jenom zlatokopka. Teď už jsem byla naprosto v klidu. Ještě pár takových schůzek a už se k nám může nastěhovat. Kdyby se to stalo, tak nebudu vůbec proti.

Když se konečně rozloučili, tak se táta vydal k autu, nasedl a usmál se na mě. Najednou mě objal. „Díky, zlatíčko,“ zamumlal mi do ramene.

„Nemáš zač, tati. Jsem ráda, že jsi konečně šťastný a Emma je dobrá ženská. Je poctivá, energická a dokáže tě rozesmát a to je nejdůležitější,“ zabořila jsem mu hlavu do vlasů.

„Mám tě tak rád, holčičko,“ řekl mi, když se ode mě odtáhl a láskyplně se mi podíval do očí.

„I já tě mám moc ráda, tati,“ usmála jsem se.

Kapitola 31.: První společný koncertRoxanne:Bylo něco kolem jedenácté večerní hodiny, když jsme s velkým

potleskem zakončili náš společný koncert. Bylo poznat, že spousta lidí rozluštila moji primitivní hádankou a hravě našla místo, kde jsme právě odehráli poslední společnou píseň našeho koncertu. Původně to byl duet, ale Sam se Zaynem ho rozkouskovali tak, že jsme každý zpívali nějakou část. Naše hlasy se střídali jako na běžícím páse, ale i tak to bylo naprosto dokonalé.

Byla jsem na nás hrdá a předpokládala jsem, že naši kluci z One Direction také. Mají krásné hlasy, které se skvěle doplňují s těmi našimi.

Tenhle koncert byl unikátní a jedinečný. První společný koncert One Direction a Rose. Po neočekávané tisícové účasti jsme si byli jistí, že společné turné je více než dobrý nápad.

„Naše poslední píseň právě skončila a my se s vámi tímto loučíme, ale doufáme, že se všichni ukážete na našem společném turné, které nese název Rising Sun!“ zakřičel do publika Harry. Všichni přihlížející začali v jednom okamžiku pištět, pískat a dělat další bláznivé věci.

Měla jsem ohromnou radost, že naši fanouškové na naši spolupráci zareagovali tak skvěle. Doufali jsme v přesně takovouto reakci a já jsem byla neskutečně šťastná.

Po celou dobu koncertu jsme se na sebe s Harrym culili a párkrát jsme se dokonce i jen tak letmo dotkli. Fanoušci prosili, ať se políbíme, a tak jsme jim i párkrát vyhověli. Harry mě políbil a já jsem se cítila, jako ve chvíli, kdy jsme se líbali poprvé.

Koncert tedy skončil, ale jelikož se pořádala ještě menší autogramiáda, tak se plac před Londýnským okem nevyprázdnil.

Zašli jsme do provizorního zákulisí, kde jsme se všichni společně převlékli do čistého jednoduchého oblečení, které přesně zapadalo do našeho stylu. Tedy jednoduchost nade vše. Na vzájemnou nahotu jsme byli zvyklí, protože už jsme se všichni navzájem viděli ve spodním prádle a někdy i bez něj. Nejvíce jsem ale bez oblečení vídala Harryho. Nejenom, že jsme byli mnohokrát spolu v tom intimnějším slova smyslu, ale on měl ještě tu strašně perverzní zálibu chodit absolutně totálně bez oblečení. Ne, že bych si někdy stěžovala.

Miláček Harry okomentoval moje světle modré krajkové spodní prádlo dvěma polibky na můj odhalený dekolt. Já jsem mu políbení oplatila, ale nic víc se nedělo, protože nás ještě čekala ta autogramiáda.

Rychle jsem na sebe hodila bílé tričko na ramínka a přes to jsem si oblékla tmavě šedé sáčko s rukávy, které končily u loktů. Na nohách jsem měla světle modré džínsy a bílé konversky. Outfit jsem si vybírala sama a musím říct, že byl fakticky senzační.

Vyrazila jsem ze zákulisí ruku v ruce s Harrym. Byli jsme jako jeden teď, když už jsme náš vztah nemuseli skrývat. Sice jsem ještě pořád dostávala nenávistné zprávy na Facebook a Twitter, ale už jsem si z nich nedělala takovou hlavu. Harryho miluju, tak proč bych se měla ohlížet na názory fanynek, podle kterých si ho nezasloužím?

Vyšli jsme ze „zákulisí“ a posedali jsme si k dlouhému stolu, který byl přichystaný hned vedle pódia. Seděla jsem vedle Ellise a Harryho a na stole přede mnou byly přichystané kartičky s mojí fotkou, které byly určené k podpisu.

Celý tento koncert zorganizovala Emma a to jenom díky Zaynovi, protože to on jí o tom všechno řekl, protože to on se s ní znal z kluků asi nejlépe. Kluci ji vlastně znali déle než já, ale to mi nevadilo, prostě jsem to brala tak, jak to doopravdy je.

Skoro celé dvě hodiny jsme tam seděli a dávali jsme autogramy, fotili jsme se s fanoušky a s fanynkami, až tam zůstalo posledních šest holek, které chtěly autogramy hlavně od kluků. Byly to takové ty nafintěné, poslední módy oblečené, barbie bez vlastního stylu. Byly to převážně brunety, až na dvě, které měly vlasy blonďaté…Jedna byla platinová blondýna a druhá byla medově blond.

Ta platinová si vyžádala fotku s Harrym. Když Harry svolil, tak se k němu natiskla tělo na tělo a svatouškovsky se na něj usmála. Na mě se vyzývavě podívala a provokativně mrkla.

Já seděla dál klidně na židli. Neměla jsem potřebu žárlit, protože mi, po scéně s Amber, bylo naprosto jasné, že mě Harry miluje a nebyla to jen nějaká naivní představa. Harry mi svou lásku dokazoval každý den znova a znova. Ať už v kabince nějakého obchodu anebo po romantické večeři při svíčkách na kožešině u krbu.

Platinka, jak jsem se později dozvěděla, Melanie se těsně před cvaknutím svého foťáku přitiskla k Harrymu ještě blíž a políbila ho na rty.

V ten moment jsem vstala ze židle. Ellise se mě pokusila zadržet, ale já jsem na ni jenom pokývala hlavou, že jsem v pohodě, že nehodlám dělat žádné hlouposti.

„Prosím tě, mohla by ses s Harrym vyfotit normálně, protože pokud sis nevšimla, tak my s Harrym spolu chodíme,“ řekla jsem naprosto klidně a usmála jsem se na Harryho, kterému na tváři hrál potutelný úsměv. To pako si ze mě ještě dělalo srandu, že žárlím takovým zvláštním způsobem.

„Ale jistě, že to vím, zlatíčko, ale všem Harryho Directionerkám je jasné, že pro něj nejsi dost dobrá,“ řekla ta nána a znovu se pokusila Harryho políbit. Ten se tentokrát nenechal vyvést z míry a odtáhl se od ní.

„Jak si vůbec můžete říkat Directionerky, když nerespektujete naše rozhodnutí. Já Roxanne miluji a je jen moje věc, s kým chodím, komu věnuji svou lásku, svůj volný čas. Jestli si tu někdo někoho nezaslouží, tak si já nezasloužím Roxy, protože ona je v mých očích a v mém srdci dokonalá,“ řekl nahlas tak, aby to všichni slyšeli, tak aby si všichni okolo uvědomili, že s naším vztahem nic neudělají.

Na autogramiádě byla i média, takže mi bylo jasné, že tohle vyznání do rána zahltí internet.

Melanie se po tomto prohlášení stáhla jako zraněný pes. Bylo jí jasné, že přestřelila. Nevzala to moc sportovně: odfrkla si a uraženě odkráčela. Její „vojsko“ odkráčelo s ní.

Potom, co ty nány odešly, ze stínu vystoupila světlovlasá dívka, která se naprosto nepodobala těm barbienám, které tu byly před ní.

Měla svůj vlastní styl. Měla na sobě zelené úzké roury, bílé tričko s červenou stopkou, do které bylo vepsané talking. Přes rameno měla přehozenou kostkovanou žluto-oranžovočervenou tašku ozdobenou odznáčky a všelijakými barevnými náramky. Měla světle modře nalakované nehty na rukách, jeden duhový prstýnek na levé ruce a hodinky a pár dalších barevných náramků na pravé ruce.

„Ahoj, jmenuji se Nikola a chtěla bych se vám omluvit za Melanii. Je to mrcha, ale jsem na ni tak trochu zodpovědná - je to totiž moje mladší sestra. Je trošku potrhlá, ale pořád doufám, že ji to časem přejde,“ mile se na nás usmála a podala si s námi se všemi ruku. Byla opravdu milá. Chvíli jsme si spolu povídali. Niky si asi nejvíc sedla s Niallem. Oba dva jsou totiž až neskutečně usměvaví.

Poté, co se už cítila dobře, potom, co se asi po milionté omluvila, se s námi s úsměvem rozloučila. Utekla by od nás jen tak. Nechtěla ani kartičku s podpisy a ani žádnou fotku.

Neštěstí si ale Louis vyžebral jednu společnou fotku, kterou nám trvalo udělat asi půl hodiny, protože Louis se Zaynem pořád do někoho žduchali a Oliv se na mě pořád divně šklebila, prostě klasika.

Nakonec jsme si s Nikou vyměnili telefonní čísla a Twittery a slíbili jsme si, že se ještě někdy sejdeme.

Potom, co se Niky ztratila z dohledu, jsme se konečně rozešli za mým tátou, pro kterého byl dnešní koncert jedno velké překvapení. Do té doby, než jsme vešli na pódium, nevěděl, co se vlastně chystá.

Oddechla jsem si. Dnešní koncert dopadl úžasně, náš vztah s Harrym je pevný a vášnivý a dneska jsem se seznámila s moc milou dívkou. Dnešek se vyvedl opravdu tak, jak nejlépe mohl. Teď ještě, co na to řekne táta…

Kapitola 32.: Nový manažer a společná večeřeRoxanne:Po cestě k limuzíně, ve které na nás čekal táta, nás Paul provedl

parkovištěm a před otevřením dveří limuzíny mi šeptl, že tam na nás někdo čeká. Nechápala jsem, jak to myslel, ale jakmile jsem uviděla Adriana Filatona, tak jsem začala něco tušit.

Když jsme se konečně všichni narvali do té hummer-limuzíny, tak se na mě taťka s úsměvem podíval.

„Dobrý den, Roxanne,“ pozdravil Adrian. Abych pravdu řekla, tak jsem nečekala, že Filatona uvidím zrovna ve společnosti mého otce. Ti dva jsou konkurenti, ale pokud jsou blízko u sebe, tak to znamená, že se jedná o něco vážného.

„Jenom Roxy,“ řekla jsem a přijala jsem ruku, kterou mi nabídl. Byl šarmantní. Měl hnědé vlasy dlouhé až k ramenům a měl čistě zelené oči se žlutými a oranžovými tečkami. Byla to uhrančivá okna do duše šelmy, do duše lovce.

Byl galantní, a tak jsem se ani nedivila, když mi políbil hřbet ruky. Mohlo mu být něco kolem třiceti, ale i tak už zdatně konkuroval mému otci. Spousta žen už propadla jeho kouzlu, ale já jsem to v plánu neměla.

Harry si mě hned po tom polibku přitáhl do náruče a sledoval mě ve svých rukách. Byl tak strašně roztomilý, když žárlil a to ani neměl proč.

Žárlíme na sebe navzájem, ale o tom to je, díky tomu jsme věděli, že se pořád máme rádi, díky tomu nám bylo jasné, že láska toho druhého nevyprchává.

„Jsem na tebe pyšný, Roxy,“ usmál se na mě znovu táta. Netvářil se sice moc nadšeně z toho, jakou „přízeň“ mi Adrian věnoval a tak jsem se vymanila z Harryho objetí, škádlivě jsem se na svého miláčka usmála a na sedadle jsem se přisunula blíž k otci. Nebyl v tom problém, protože limuzína pořád stála na tom samém místě.

Táta mě objal a do ucha mi zašeptal, jak je na mě pyšný. Já jsem se jenom culila od ucha k uchu. Od smrti mamky jsem od něj nic podobného neslyšela, a proto to pro mě znamenalo tolik.

„Roxy, mám pro tebe a pro holky báječnou novinu,“ odmlčel se a snažil se tvářit vážně, ale nešlo mu to. Cukali mu koutky úst. „Turné s One Direction se bude konat v Evropě!“ zahlaholil.

Všichni v autě začali jásat. My všichni, Rose a One Direction, jsme už dlouho zkoušeli přemluvit Matta a další podřadnější manažery, aby nám zařídily to turné po Evropě, protože právě fanoušci ze srdce Evropy naše Twittery a Facebookové profily zahlcovali zprávami nejvíce. Spousta lidí trendovala prosbu o to, abychom navštívili Českou Republiku, ale i další státy střední Evropy.

Adrian se na otce udiveně podíval, zatímco já jsem se vrátila do Harryho náruče. Nechápala jsem, co se tady děje.

„Moc se omlouvám, Adriane, ale na poslední chvíli moji nabídku přijal manažer, který je pro Rose opravdu ten nejlepší,“ škodolibě se na Adriana zazubil táta a já už jsem začínala pomalu větřit, o co tady mezi těmi dvěma vlastně jde.

Adrian začal brunátnět, zanadával něco ve stylu – budete toho litovat a naštvaně zmizel z auta. Nezapomněl za sebou prásknout dveřmi.

V autě se hned po jeho odchodu spustil ohlušující smích.„My máme manažera?“ zeptala se nechápavě Sam. Svorně jsme my,

holky, zakývaly hlavami.„To je ta pravá novinka. Váš nový manažer je Simon! To protože teď

pustil kluky a protože jemu věřím, stejně jako ty, Roxy. A vy ostatní z něj taky brzo budete mít nového strýce,“ usmál se mile na holky. Kluci hned přikyvovali, protože oni se už se Simonem sžili. Měli ho a pořád ho mají moc rádi.

Limuzína se konečně rozjela. Vevnitř panovala výborná nálada, takže nebylo divu, když jsme v zatáčkách padali přes sebe.

Všichni z nás byli spárování, teda až na tátu, ale ten se nepočítá, protože i on má svoji přítelkyni. Dalo by se říct, že tu nikdo nebyl páté kolo od vozu, protože Liam tady měl Danielle, Loui Eleanor, Zayn měl Sam a Ellise měla Nialla. Já jsem měla Harryho a Olive tu byla s Dominikem, který se ukázal jako její nový objev, který se jí líbí víc než všichni ostatní dohromady. I on do ní je zblázněný, ale nedává to zase až tak najevo. Taťka SMS-koval s Emmou. Napsal jí, ať přijede k nám, že prý pořádáme velkou nezdravou večeři a že prý je taky zvaná.

Dojeli jsme domů, kde na nás čekal náš nový manažer, tedy Simon.„Strejdo!“ zařvala jsem a skočila jsem mu do náruče. Byla jsem už zase

jako malá holčička, která ho tahala za kalhoty, když se její rodiče líbali, ale co? Moc dlouho jsem ho neviděla a tak jsem si všechny ty ztřeštěnosti musela vybrat zpětně alespoň takto.

„Hou, hou, Roxy, Už nejsem tak mladej, jako pře šestnácti lety, kočko,“ zazubil se a opatrně mě položil zpět na zem.

„Co to povídáš? Nikdy nebudeš dost starej na to, abys nepřivítal svoji nejoblíbenější,“ usmála jsem se na něj sladce a on mi to oplatil trošku zákeřnějším úsměvem, kterým naznačoval, že si do mě rýpne.

Dal si ruku na bradu (dělal, že přemýšlí, ale on to normálně neumí) a zamyšleně řekl: „Ty si nějak věříš.“

„Jasně, že jo. Všechno je super. Táta se konečně umoudřil, mám toho nejlepšího kluka, jakého jsem si mohla přát,“ řekla jsem a krátce jsem políbila Harryho na pusu, potom jsem pokračovala,“mám ty nejlepší kamarády, skvělou skupinu a všichni společně se brzo vydáme na tour po Evropě. A mám taky tebe, našeho nového manažera a mého záložního otce.“

„Vy se znáte?“ vyhrkl znenadání Niall. Popravdě se tvářil zmateně už od té doby, kdy jsem Simonovi řekla strýčku.

„Jasně. Simonje v naší rodině už od mého narození. Byl to nejlepší kamarád mé mamky, stejně jako ty jsi můj nejlepší kamarád,“ řekla jsem a s úsměvem jsem rozcuchala Niallovy vlasy.

„A co já?“ ozvali se sborově Zayn, Liam a Loui.„I vás mám strašně moc ráda, kluci,“ řekla jsem a připravila jsem se na

medvědí objetí, kterým mě hned poté obdarovali. Šťastně jsem se usmála. Tenhle den nemohl být lepší.

Potom, co mě kluci pustili z objetí, jsem objednala snad tuny jídla a sezvala jsem je všechny k velkému stolu do jídelny. Emma už dorazila a popravdě řečeno se u nás už začala pomalu zabydlovat a řekla bych, že taťka se

snaží získat kuráž k tomu, aby jí nabídl společné bydlení, aby jejich vztah konečně spolu prohlásili za oficiální a aby Emmu ve společnosti představil jako svoji přítelkyni.

Někdo zazvonil. Emma už byla u nás, takže to musel být naprosto určitě někdo z donáškové služby. Došla jsem otevřít, ale když jsem uviděla, že to jídlo nesou tři kluci, tak jsem si na pomoc zavolala Liama a Zayna, protože oni dva měli z kluků největší svaly. Neříkám, že ostatní neměli svaly, ale oni dva měli jednoznačně největší. Ty nejvíc sexy měl ale Harry, to snad ani nemusím zmiňovat.

Třetí balík jsem statečně vzala já a ještě předtím, než jsem zavřela dveře, jsem těm třem klukům dala dost tučné dýško.

Když jsem konečně dotáhla ten balík ke stolu, tak za ním už všichni seděli a zřejmě se čekalo jenom na mě. Usmála jsem se na ně a za Harryho pomoci jsem ten nehorázně těžkej balík vytáhla na stůl.

Hned, jak jsem si sedla, tak Niall chňapl po prvním kuřeti, které mu přišlo pod ruku. U stolu už seděli všichni, takže si to mohl dovolit.

U stolu seděl můj táta s jeho Emmou, můj strejda Simon, Ellis a Niall, Sam a Zayn a taky Olive a ten milej Domča, potom taky Liam s Danielle a Louis s Eleanor a taky já a můj Harry. Bylo nás celkem patnáct a já jsem se divila, že se vůbec k tomu jednomu stolu všichni společně vejdeme. Bylo nás tolik, že jsem se nemusela bát, že nastane takové to trapné ticho, které by se dalo krájet.

Celou dobu večeře jsem se báječně bavila, stejně jako všichni ostatní. Ke konci jsem se divila, jak při takových záchvatech smíchu vůbec dokážeme udržet všechno to dobré nezdravé jídlo v sobě. Niall s tím ale očividně problém neměl.

Kapitola 33.: Londýn, BrnoRoxanne:Na turné jsme jeli jedním velkým tourbusem. Byl opravdu velký, větší než

obvykle. Nevím, jak bych vám ho mohla popsat, protože se do něj vešlo víc, než se na první pohled zdálo. Měli jsme s sebou ještě druhý autobus, ve kterém jeli naše maskérky a stylisti.

Mezi nimi byla i Lou se svojí malou dcerkou Lux, se kterou jsme se seznámili už při přípravách na tuhle velkou událost.

Náš první koncert se konal v Londýně v jedné z arén, do které se vejdou snad tisíce lidí. Tour byla naplánovaná za tři týdny a lístky byly dány do prodeje

přesně před týdnem. Bylo to až nemožné, ale ty lístky na celou tour byly vyprodané do čtyř minut. Zdálo se to až nemožné, že to fanoušci dokázali tak rychle.

Koncert byl neskutečný. Kluci zazpívali několik svých hitů. My, Rose, jsme zazpívali písničky, kterým se na Youtube dostalo nejvíce kladných ohlasů. A jelikož to byla společná tour, tak jsme za ty tři týdny dokázali společně připravit písně, které jsme zpívali dohromady. Tyhle ty „duety“ měly neskutečný ohlas a já jsem si znovu musela sama pro sebe říct, jak je to všechno dokonalé.

Nic ale netrvá věčně a osud má zálibu ve stavění překážek. Dokud se ale nějaká z těchto překážek neobjeví, tak na to odmítám myslet.

Když koncert skončil, tak se samozřejmě konala ještě autogramiáda, kterou jsme strávili asi tři hodiny. Nikomu z nás to ale nevadilo. Dokonce si spousta holek i kluků chodili pro naše podpisy, pro podpisy Rose. Nebyli tady jenom kvůli One Direction, ale chodili sem i kvůli nám, kvůli Rose.

Původně jsem si myslela, že lidé na naše koncerty budou chodit jenom kvůli nim, kvůli klukům, ale oni sem chodili i kvůli nám.

Jistě, samozřejmě, že jsem jim záviděla jejich slávu, jejich fanoušky, ale nikdy bych jim nezáviděla tak moc, až bych se je snažila zničit. Záviděla jsem ji, to nepopírám, ale nikdy jsem na ně nepomyslela ve špatném.

Londýnský koncert tedy dopadl více než dobře. Fanoušci byli neskuteční a musím říct za všechny, že jsme si to opravdu užili. Program koncertu byl vynikající, snoubil naše písničky, vtípky mezi námi a bylo do něj zapojené i publikum.

Navzájem jsme si dokonce dělali i naschvály, což se mi ještě nikdy před tím na koncertě nestalo. Jako příklad těchhle srandiček můžu uvést to, jak mi Olive ukradla červené boty na platformě, když jsem seděla na pohovce. Běhala jsem tam jenom v silonkových ponožkách, upnutých tmavých kalhotách, bílém tričku a modrém saku. Všichni jsme byli sladění do těchto tří barev, ale to už odbíhám od tématu.

Zayn ukradl Niallovi sušenky a běhal s nimi po celém pódiu. Nakonec je hodil mězi fanynky a myslím, že se z nich stal dost drahý suvenýr, protože se toho dotkly Niallovy rty.

Anebo když Sam začala pošťuchovat Liama, tak jako to udělal ten lenochod z Doby Ledové. Pošťuchovali se a to jenom proto, že Liam se nechal vyprovokovat. Musela do toho zasáhnout Ellise, jinak ti dva by v tom nikdy nepřestali. Fanoušci ji hned otitulovali mamkou obou dvou skupin.

Byla to tak trochu pravda, ale rozhodně se nedalo říct, že by náš taťka a naše mamka byli spolu. Liam měl Dani a Ellise měla Niallka a všichni byli spokojení, jenom Danielle trošku žárlila, ale to se dalo čekat. Postupem času ji to ale přešlo. Poznala, že Ellise a Niall jsou si souzeni. Ona ho krotila a on popustil uzdu její ztřeštěnosti. Ti dva byli díky sobě v naprosté rovnováze.

Druhý den po koncertu v Londýně jsme nastoupili do soukromého letadla, abychom přeletěli Lamanšský průliv směrem do Paříže, kde se měl konat další z našich koncertů. Do Paříže jsme jeli už dříve zmiňovanými autobusy a koncert tam dopadl opravdu dobře.

Našli se samozřejmě i výjimky. V každém městě se našla alespoň malá skupinka holek, které mi říkali, jak pro Harryho nejsem dost dobrá. No, a když k tomuhle přičtete nevyspalost, neustálý tlak okolního prostředí a trému před každým koncertem, tak je to pěkně silný koktejl nepříjemných pocitů a tak nebylo ani divu, že jsem i párkrát plakala. Měla jsem kolem sebe ale svoji rodinu a to mi dost pomohlo. Děcka a fanoušci, kteří mě mají rádi, mě neskutečně podrželi.

Projeli jsme Francií, Belgií, Lucemburskem, Nizozemím, Finskem a Německem, až jsme přijeli do České Republiky, kam jsme se těšili nejvíc, teda aspoň já, protože Fanynky právě odtud mi posílali spoustu zpráv o tom, jak nám s Harrym drží palce. V Česku jsem se cítila opravdu nejlépe a musím se pochlubit, že jsem se celou tour snažila naučit pár základních frází, jako je: Ahoj, jak se máš? Jmenuji se Roxy. A taky frázi: Kde to jsem? Ale to jen tak pro případ, že by mě ty paka někde zapomněli.

Mimochodem musím také poznamenat to, že se s Olive rozešel Dominik. Stalo se to zrovna tehdy, když jsme měli koncert v Berlíně. Napsal jí SMSku během koncertu, ale ona si ji přečetla a ustála to. Když koncert skončil, tak ani nebrečela. Myslím, že ji to muselo doopravdy bolet, ale v průběhu koncertu z ní ta nejhorší vlna smutku tak nějak vyprchala.

V Česku jsme měli vystupovat v Plzni, Praze, Brně a v Ostravě. V Brně jsme se měli znovu setkat s Nikolou, která je původem z Česka a v Londýně bývá každý druhý měsíc. Jezdí tam za otcem, který si našel novou přítelkyni Marry a s ní má šestiletou Cassie a Melanie, která je z Marryina předchozího manželství.

Nikola v Česku bydlí u mámy někde poblíž Brna, ale přesněji si místo jejího bydliště nepamatuju. Poslali jsme jí ale tři V.I.P. lístky na náš koncert v Brně a doufali jsme, že se tam ukáže spolu se svojí mámou a o tři roky starším bratrem.

Přijeli jsme tedy do Brna. Hned po příjezdu nás čekal koncert, ale to nám vůbec nevadilo. Byly jsme totiž strašně moc natěšení na to, co nám na náš koncert řekne Niky, protože s ní jsme skypovali i facebookovali snad neustále. Stala se z ní naše dobrá kamarádka a to jsme ji naživo viděli jenom jednou. Nemyslím tím přes webku, ale z očí do očí… Stejně to zní divně.

V zákulisí jsme se převlékli do čistého, Lou a její pomocnice nás namaskovali, my jsme si ještě prohlédli a prošli scénu (pódium) a koncert mohl začít.

Kapitola 34.: Kretén JoshRoxanne:Zpívali jsme, blbli jsme a dělali jsme si na pódiu různé naschvály.

Všechno bylo bombastické a mě najednou ani nepřišlo na mysl, že by mě někdo osočoval, že si Harryho nezasloužím. Prostě jsem se cítila naprosto uvolněně a šťastně. Poprvé za dlouhou dobu jsem nemusela myslet na to, co si o mně myslí fanynky. Jenom jsem se bavila, užívala si koncert a přítomnost lidí, na kterých mi nejvíce záleží. Akorát taťka mi tu trošku chyběl.

Po koncertu jsme se sešli se všemi, co měli V.I.P. lístky v zákulisí. Vyfotili jsme se s nimi, dali jsme jim autogramy a chvíli jsme si s nimi i povídali, ale hlavně jsme se po dlouhé době znova naživo potkali s Nikolou.

„Ahoj Niky!“ ozvali jsme se všichni najednou, když jsme ji uviděli. Stála tam v hloučku dalších fanynek, vedle své mamky a svého bratra. Bylo to poznat, protože si byli až neuvěřitelně podobní.

Potom jsme se překřikovali v otázkách, jak se měla, co celou dobu dělala a tak podobně. Nakonec došlo i na společné objetí, div, že jsme ji neumačkali.

„Tak co, nějakej objev na obzoru?“ zeptala jsem se jí šeptem, když jsem ji objímala. Nikča se jenom lišácky usmála, ale potom zakroutila hlavou, že ne.

Holky okolo ní jenom udiveně hleděli. Bylo mi jasné, že si myslí něco ve smyslu: Jak je možné, že se s nimi zná? Musela jsem se uchechtnout. Nika měla jenom a prostě štěstí.

Přitulila jsem se k Harrymu a nechala jsem ho, aby mě chytil za ruku. Usmála jsem se na něj a zeptala jsem se: „Jak sis to užil?“

„Tak, jako vždycky a možná ještě líp. Byla tu neskutečná atmosféra,“ řekl a zadíval se mi šťastně do očí. Cítil z diváků to samé, co já.

„Já vím. Připadá mi to tady, jako kdyby jim nezáleželo na tom, jestli si tě zasloužím, ale na tom, že sis mě prostě vybral,“ sklopila jsem oči k zemi.

„Taky to tak cítím, ale pamatuj si. Miluju tě a nikdy bych tě neopustil jenom kvůli tomu, co říkají lidé, kteří mě neznají,“ zašeptal mi do ucha.

„Taky tě miluju,“ zašeptala jsem, zvedla jsem zrak. Usmál se na mě a vtiskl mi krátkou něžnou pusu na nos.

Blaženě jsem se usmívala, když jsem si konečně začala všímat okolí. Holky okolo mě se jenom usmívali. Nevadilo jim, že si na „veřejnosti“ ukazujeme naši vzájemnou lásku. Prostě to brali tak, jak to je a to se mi na těchhle českých holkách moc líbilo. Najdou se i výjimky, to je samozřejmost, ale většina mě… Nás, mě a Harryho, měla ráda jako pár a nic proti mně neměly.

I této skupince V.I.P. jsme dali autogramy a takové ty věci okolo, když najednou Harrymu zazvonil mobil. Přišlo mi to divné. Nikdy mu nikdo moc nevolal. S rodinou si posílali většinou SMSky anebo spolu mluvili přes Skype a jeho další kamarádi většinou věděli, kdy je na turné a kdy ne.

Harry telefon zvedl a poslouchal, co ten dotyčný chce. Najednou se prudce otočil a podíval se zuřivě na mě.

Paul vyprovodil všechny fanynky až na Niku a její rodinu pryč ze zákulisí, takže jsme tam zůstali sami. Děcka se bavili mezi sebou, jen Ellise se na mě tiše koukala. Němě se mě zeptala, co se děje. Nevěděla jsem a tak jsem jí jenom naznačila, že nic, to ale vyvrátil Harry.

Najednou mě chytil za nadloktí a zatáhl mě k zadním dveřím, které vedli ven z haly, to prý abychom si mohli nerušeně promluvit.

„Znáš nějakého Joshe?“ zeptal se trošku žárlivě. Svraštila jsem obočí, přemýšlela jsem a vzpomněla jsem si. S Joshem jsem chodila asi tři měsíce a asi taky půl roku před tím, než jsme se s Harrym setkali, jsem se s ním rozešla. Byl to kretén. „Tak znáš ho nebo ne?“ zeptal se netrpělivě.

„Je to můj bývalý, proč?“ řekla jsem naprosto klidně, protože jsem toho tupce od našeho rozchodu neviděla ani z dálky, za což jsem doopravdy vděčná.

„To se jenom tak ptáš? Já už to ale všechno vím, takže nemusíš dělat blbou!“ zlobil se na mě, ale já jsem neměla tušení proč. Nevěděla jsem, co se stalo. Byla jsem totálně zmatená tím, co mi tady říká.

„Jak všechno víš?“ zeptala jsem se opatrně. Nechtěla jsem ho ještě víc namíchnout.

„Prostě vím všechno!“„Já ale nevím, o čem to tady mluvíš!“ zvedla jsem hlas i já, protože mě

deptalo to, jak se na mě zhnuseně díval, jak byl červený vzteky.

„Nedělej, že nevíš, o čem tady mluvím. Josh mi to před chvílí všechno řekl,“ řekl zklamaně. Najednou, jakoby ho všechen vztek přešel. Najednou se tvářil strašně smutně.

„Co ti řekl, Harry?“ zeptala jsem se šeptem a pohladila jsem ho opatrně po tváři.

„Řekl mi, jak jsi skvělá v posteli!“ vybuchl znenadání vzteky. Jeho nálada se měnila, jako kdyby byl těhotný.

„Ale já jsem tě s ním nepodvedla!“ zkusila jsem se přeřvat jeho vzteklé blábolení, ale on mě naprosto nevnímal. Byl jakoby slepý. Zaslepený vztekem. Začal mlátit rukou do stěny, o kterou jsem byla opřená, ale to mu nestačilo. Najednou prudce rozrazil dveře a rychle z nich vyšel ven. Vešel do silnice.

„Harry! Uklidni se! Nech mě, ti to všechno vysvětlit!“ snažila jsem se přemluvit ho, aby zastavil, protože teďka mohl udělat kdejakou blbost.

Ale on mě neposlouchal, místo toho se dál valil směrem dopředu. Najednou jsem uslyšela zvuk motoru a uviděla jsem ostrá světla. Harry si toho nevšiml, ale ze zatáčky nalevo se vyřítilo ohromnou rychlostí tmavé auto.

Řidič si nás zřejmě nevšiml, takže nezačal ani zpomalovat. Najednou jsem věděla, že pokud něco neudělám, tak, že se mému Harrymu něco stane.

Neváhala jsem už ani jedinou vteřinu, vběhla jsem do silnice, odstrčila jsem Harryho stranou. Konečně si všiml, co se děje a zděšeně se na mě podíval. Měl o mě strach a v jeho očích jsem viděla lásku. Stálo to za to. Dívala jsem se do jeho očí, když jsem najednou pocítila neskutečnou bolest po celém mém těle. A pak… Pak už byla jenom tma.

Kapitola 35.: Něco jako mladší sestraHarry:Bože, byl jsem tak naštvaný. Ten kretén Josh mi do telefonu vykládal,

jaká je Roxy šunčička a další podobné prasárny. Myslel jsem, že ho zabiju přes mobil, že ho prostě nějak uškrtím, že z něj vymlátím duši, protože Roxie je moje. A on potom dodal to, že s ní psal. Ne, že se s ní miloval, ale že ji ošukal.

V momentě, kdy to řekl, jsem típl hovor, sklidil jsem mobil do kapsy a šel jsem za Roxy. Chytil jsem ji za nadloktí a se slovy „potřebuju s tebou mluvit,“ jsem ji odtáhl k zadním dveřím arény.

Cestou mi ale došlo, že neřekl, kdy s ní spal a trklo mě to. Ona mě podvedla. Podvedla mě s takovým prasetem, jenom aby si zašukala. Začalo to ve mně pořádně vřít a tak jsem ji opřel o stěnu a začal jsem ji vyzpovídávat.

„Znáš nějakého Joshe?“ zeptal jsem se žárlivě. Ten kretén ji měl, ale nebude to pravda, dokut to ona nepotvrdí a jestli je to pravda, tak… Je náš vztah totálně v háji. Roxy svraštila obočí, zřejmě se snažila si vzpomenout. „Tak znáš ho nebo ne?“ zeptal jsem se nedočkavě. Ubíjelo mě čekat na její potvrzení toho, že mě podvedla.

„Je to můj bývalý, proč?“ zeptala se, jako kdyby se nic nestalo. Hrála svoji roli velice dobře, ale já už jsem věděl, co udělala.

„To se jenom tak ptáš? Já už to ale všechno vím, takže nemusíš dělat blbou!“ zlobil jsem se. Ona se jenom přetvařovala, ale já už jsem viděl i za tu krustu.

„Jak všechno víš?“ zeptala se mě, jakoby si nebyla jistá, co všechno vím. Začínala chodit po tenkém ledě a nejspíš jí bylo jasné, že její lež brzy vypluje na povrch.

„Prostě vím všechno!“ zařval jsem nepříčetně. Nebavilo mě to, jak si se mnou hraje. Jak se snaží mlžit, jak se tváří, jako kdyby se nic nestalo.

„Já ale nevím, o čem to tady mluvíš!“ zvedla na mě hlas. Už mě unavovalo, jak si hraje na nechápavou.

Přestalo mě bavit hrát tuhle hru a tak jsem jí to vmetl do ksichtu: „Nedělej, že nevíš, o čem tady mluvím. Josh mi to před chvílí všechno řekl.“ A když jsem to řekl, tak mi došlo, že mě zradila, že mě vlastně celou dobu nemilovala, že je naprosto stejná jako Amber. Jde jí jen o moje peníze a slávu. Naše společné vzpomínky jsou jenom lži. Byl jsem zklamaný z toho, že je taková, že jsem jí naletěl.

„Co ti řekl, Harry?“ zeptala se šeptem a pohladila mě opatrně po tváři. Přivřel jsem oči, jak moc ji miluji, ale zradila mě.

„Řekl mi, jak jsi skvělá v posteli!“ vybuchl jsem znenadání vzteky a odtáhl jsem se od ní. Hnusila se mi. Byla mi odporná

„Ale já jsem tě s ním nepodvedla!“ snažila se na mě křičet, ale já jsem ji jako přes mlžný závoj skoro neslyšel, ale ani jsem ji nechtěl slyšet. Sršel jsem vzteky. Začala jsem rukou mlátit do stěny, ale to mi nepomohlo zbavit se té bolesti, které sžírala místo, kde se, díky ní, nachází pouze bijící orgán. Žádné srdce, to se rozpadlo v prach.

Potřeboval jsem na vzduch, nebo bych ji ještě praštil a tak jsem rozrazil ty těžké dveře a vyšel jsem na ulici. Tlumeně jsem za sebou slyšel jenom nějaké mumlání: „Harry… Uklidni se. Nech mě, ti to všechno vysvětlit…“ Ale víc jsem neslyšel. Můj mozek se jakoby vypnul a já jsem byla jako o¨pilý. Nezajímal mě

okolní svět. Byla tu jenom bolest ze ztráty drahocenné osoby a mého srdce a potom strašný vztek na Roxanne a toho kreténa Joshe.

Najednou do mě někdo prudce narazil, shodil mě na chodník, takže jsem přeletěl celou půlku silnice. To, jakoby mi znovu nahodilo mozek. Zase jsem vnímal a viděl jsem Roxanne, která stojí uprostřed silnice. V očích lítost a lásku ke mně. Její oči prosily o šanci na vysvětlení a já jí ji nedal, ale i přesto všechno ji miluju.

Najednou mě oslepila dvě ostrá světla, přivřel jsem oči, ale než jsem je otevřel, tak jsem uslyšel takovou divnou ránu. Otevřel jsem oči a uviděl jsem, jak Roxy leží skoro vedle mě a zatímco auto ujíždělo pryč, jí jsem zavolal záchranku a snažil jsem se ji udržet naživu. Měl jsem jediné štěstí, že ještě dýchala. Kdyby ne, tak bych… To nepřežil.

***Odvezli ji do nemocnice v Brně. Nevím přesně, jak se jmenovala, ale byla

nejlepší, jakou v tomhle městě měli. Jel jsem s ní v sanitce, držel jsem ji za ruku a prosil jsem si, ať mi neumírá, ať to přežije. Několikrát jsem se jí dokola a dokola omlouval, ale ona nereagovala. Nevím, co se s ní stalo, ale v sanitce ji ošetřovatelé akorát stabilizovali, dokud nepůjde na sál.

Dojeli jsme do nemocnice a oni ji na té jezdící posteli odvezli na sál, kam jsem už ale nemohl. Teď jsem musel čekat. Čekat jestli mi ji zachrání.

Zavolal jsem Liamovi, aby přijeli, a taky jsem zavolal Emmě a Mattovi, aby se tady ukázali co nejdříve. Emma se svezla s děckama, ale Matt co nejrychleji spěchal na letiště v Londýně, aby tady ráno tak do dvou tří hodin byl.

„Harry!“ vykřikl někdo za mnou. Byl to Niall, který se mi složil do náruče. Roxy pro něj je totiž něco jako mladší sestra a já nevím, jak by to bez ní vydržel. Niallko mi do ramene mumlal, jak moc má Roxy rád a já jsem to už nevydržel a začal jsem brečet, stejně jako Niall. Najednou jsme byli v chumlu rukou a těl. Právě teď se konalo to nejdůležitější společné objetí vůbec. Všichni brečeli a všichni jsme se v duchu modlili za to, aby byla Roxy v pořádku.

Přivezli ji ze sálu na obyčejný pokoj. Nevíme, co se s ní přesně stalo, ale tak vážné to zase asi nebylo, protože je stabilizovaná a nemusí být na JIPce.

Liam se snažil odchytnout jednoho doktora. „Co se s ní stalo? Bude v pořádku?“ ptal se vystrašeně.

„A vy jste kdo, pane? Pokud nejste rodinný příslušník, tak vám nemohu říct podrobnosti ohledně Roxanne Andersnové. Je mi to líto, bohužel,“ omluvil se doktor a už chtěl odejít, když se mu do cesty postavila Emma. Řekla mu, že je její nevlastní matka a že potřebuje naléhavě vědět, co je s její Roxie.

Dozvěděli jsme se, že…

Kapitola 36.: Stojí za dveřmiHarry:Dozvěděli jsme se, že má pár zlomených žeber, zlomenou levou ruku a

naprasklou stehenní kost pravé nohy. Ještěže z toho vyvázla jenom takhle, ale i tak je pořád ještě pod narkózou. Stejně je to ale všechno moje chyba. Je moje chyba, že vlezla pod to auto, že teď leží na pokoji s takovými zlomeninami, je moje chyba, že o ni teď všichni máme strach. Je moje chyba to, že musíme odložit turné, což je ale samozřejmost.

Najednou jsem uslyšel nějaké zvuky. Zdálo se, jakoby to vycházelo zvenčí a tak jsem se za tím zvukem vydal. Když jsem otevíral dveře ven z nemocnice, tak by mě ani nenapadlo, že před sebou uvidím kvanta fanynek s plakáty, na kterých bylo napsáno: Uzdrav se Roxy! Děkujeme ti! Máme tě rádi!

Když jsem vyšel ze dveří, tak se fanynky rozkřičely. Najednou začali skandovat jméno mojí lásky. Ro-xanne se ozývalo ze všech stran a já jsem nemohl uvěřit svým očím ani uším. Odběhl jsem dovnitř, za klukama a holkama., protože tohle museli vidět. Donutil jsem je, ať se podívají na to, jak jsou české fanynky úžasné. Tohle to bylo jako zázrak. Najednou jsem dokázal na rtech vykouzlit malý, ale upřímný úsměv.

Okouzleně jsem se na ně koukal, dokud jsem neuviděl dívku s rudými vlasy. Měly barvu jako ty Roxyny, ale Roxy měla jemně zvlněné pramínky, které se na slunci leskly fialovomodře. Nechápal jsem, jak to, ale bylo to kouzelné, stejně jako ona celá. Musel jsem se za ní vrátit. Tak veliký jsem měl strach, nemohl jsem dopustit, aby tam byla sama.

Když jsem ale došel do jejího pokoje, tak tam, u její postele, seděl Niall, její táta, Simon a u zdi za nimi stála Eleanor s Danielle, na které jsem naprosto zapomněl. Postavil jsem se za Nialla a dal jsem mu ruku na rameno. Všichni tři u postele se na mě podívali, ale dřív než stihli zabloudit do mých očí, tak jsem sklopil hlavu.

„Je mi to moc líto. Je to moje chyba,“ řekl jsem smutně. Myslel jsem to přesně tak, jak jsem to řekl. Musel jsem to říct, protože to byla jediná pravda.

„Není to tvoje vina,“ zvedl se z křesla Matt a poplácal mě po rameni. Nemohl mi to ale vymluvit. Protestoval jsem proti tomu, ale když se na mě Niall podíval bolestně, tak jsem přestal. Užíral jsem jenom sám sebe.

Vyšel jsem z pokoje, zavřel jsem za sebou dveře a svezl jsem se po zdi vedle nich. Vířily se ve mně pocity. Bylo jich moc a já jsem se prostě neudržel. Rozbrečel jsem se.

Najednou se ve vnitř ozvalo hlasité pískání, radostné výkřiky a smích. Nemohl jsem uvěřit svým uším. Ona se probrala. Obličej se mi rozzářil a rty se mi roztáhly do úsměvu. Dveře do jejího pokoje se najedou rozrazily a z nich vyběhl štěstím zářící Niall. Začal skákat po chodbě a vykřikovat něco ve smyslu: „Konečně je vzhůru!“

Chodbou se najednou rozběhlo několik párů nohou. Všichni se běželi podívat na Roxy a na její konečně otevřené oči.

Všichni už byli v pokoji. Jen já jsem stál pořád za dveřmi. Nemohl jsem se podívat do jejích šedých očí, protože bych v nich viděl jenom odsuzování. Vinila by mě z toho. Mohl bych z ní vycítit nenávist a to bych nepřežil.

„Kde je Harry?“ ozval se Roxyn hlas chraplavě.„Stojí za dveřmi,“ ozval se nabručeně Niall, protože to bylo to první, co

řekla. Dveře se otevřely a Loui mě vtlačil dovnitř.Dotlačil mě vedle postele, ale já se na ni nemohl podívat. Měl jsem

sklopenou hlavu a začal jsem se omlouvat: „Moc mě to mrzí, Roxy. Měl jsem vztek, ale nechtěl jsem, aby se ti něco stalo. Je to všechno moje vina.“

„Přestaň, Harry,“ zachraptěla, rozkašlala se, ale když se napila, tak to bylo už dobré. Podíval jsem se na ni, ale neviděl jsem nenávist. Pořád se na mě dívala s láskou v očích. Odpustila mi.

Naklonil jsem se nad postel a věnoval jsem jí letmý polibek na rty, protože měla natržený ret a spousty modřin po celé tváři.

„Takže, co se stalo? Proč je Roxanne v nemocnici?“ zeptal se Patrik Novotný, což je reportér české televize Nova. Byli jsme pozváni do Snídaně s Novou, abychom světu poskytli zprávy o tom, proč je naše tour dočasně pozastavená. Teda do té doby, než se nám Roxanne neuzdraví, což se zlomenou nohou bude trvat celkem dlouho.

„Po koncertu v Brně a po setkání s V.I.P. fanoušky jsme se s Roxy vydali zadními dveřmi ven za koncertní haly. Vyšel jsem první. Byl jsem uprostřed cesty, když se ze zatáčky vyřítilo nějaké tmavé auto. Moc si to nepamatuji, protože jsem zrovna o něčem přemýšlel. Nevšiml jsem si toho auta, ale Roxy ano. Strhla mě z cesty, ale ona sama se do ní vrhla. Zachránila mi život a já jsem jí za to z celého srdce vděčný,“ vysvětlil jsem na kamery. Loui mě objal a já jsem se zachumlal do jeho náruče.

„Aha, takže tady můžeme říci, že Roxy je něco jako hrdinka,“ řekl celkem nejistě Patrik.

„Ona je určitě hrdinka,“ řekl Niall, když se odtrhl od sušenek. A nás se jenom zmocnil smích. Naill to jako vždycky zabil. Vyřkl něco do naprostého ticha a vždycky tím všechny kolem totálně uzemnil. Možná spíš rozesmál.

Rozhovor dopadl výborně. Nestalo se ani, co se stát nemělo a na štěstí nevznikl ani žádný skandál, takže bylo všechno v pohodě. Až bude Roxy v pořádku, tak bude všechno dokonalé. Milujeme se a ona mi to odpustila. Odpustila mi to, že jsem byl tak moc žárlivý, že jsem jí nevěřil.

Jediné dobré na jejím zranění bylo to, že se zdálo, že Olive konečně našla někoho, s kým si opravdu dobře rozumí a to i bez sexu. Stalo se to, že Olive a Chris se dali dohromady. Nejlepší na tom ale bylo to, že než se Roxy uzdraví, tak budeme bydlet u Niky, Chrise a jejich mámy.

Kapitola 37.: Vstávej, zlatoRoxanne:Konečně nastal den, kdy mě měli propustit z nemocnice. Nepobyla jsem

tady dlouho, ale už mi ty bílé stěny a hnusný zápach desinfekce lezly na mozek. Vyzvednul si mě tady Harry, kterého jsem naprosto chápala. Neobviňovala jsem ho z toho, co se mi stalo, protože to já jsem se rozhodla skočit tomu autu do cesty, já jsem se rozhodla zachránit mu život, protože beze mě by tady rozhodně nebyl.

„Konečně jsi tady!“ rozkřikla jsem se, když jsem konečně uviděla Harryho. Políbili jsme se na přivítanou a já jsem poděkovala sestřičce, která mi na vozíček pomohla a která mě dovezla sem. Potom jsme s Harrym odjeli do domu Mittových. Musela jsem sedět na vozíčku, protože na berlích bych se neudržela. Měla jsem zlomenou levou ruku, pravou stehenní kost a dvě žebra na pravé straně hrudníku. Byla jsem mrzák, ale spraví se to.

Jediné naše štěstí bylo, že jsme měli dovoleno jít zadním východem, protože přes ty kvanta fanynek před nemocnicí bychom se rozhodně nedostali jen tak. Nejvíc mě ale udivilo, jak reagovali. Najednou už mi na Twitter ani na Facebook nechodily nenávistné zprávy. Místo toho mi všechny fanynky děkovali za záchranu Harryho života. Jak jsem si všimla, tak se to stalo i Worldwide trendem. Bylo to ale zvláštní. Muselo se stát něco tak hrozného, aby mě začali mít rády?

Autem jsme dojeli k Mittovým, kde na nás už všichni čekali. Měli velký světle modrý dvoupatrový dům, což bylo celkem štěstí, protože jinak bychom se

tam všichni nevešli. Měla tam spát Eleanor a Danielle a taky zbytek naší party. Domů se vracel jenom táta, Simon a Emma.

Seděla jsem na předním sedadle, na sedadle smrti, jak se říká, Harryho vypůjčeného Range Roveru. Musela jsem chvíli počkat, než mi Harry donese vozík z kufru auta. Přinesl jej před dveře a sestavil ho. Já jsem mezitím otevřela dveře auta a nasměrovala jsem se čelem k Harrymu. Musel mě zvednout a přenést na vozík. Potom mě odvezl před dveře.

Jen, co jsem zazvonila, tak se dveře otevřeli a já v nich uviděla usměvavou Ellise.

„Zlato, už jsi v pohodě?“ zeptala se mě Ellise, zatímco mě zuřivě objímala. Měla jediné štěstí, že si dávala pozor, aby mě moc nezmáčkla, jinak bych jí musela vynadat.

„Jasně, že jsem v pohodě. Sice ne úplně, ale už je to lepší,“ usmála jsem se a objetí jsem jí opětovala. Neříkala jsem ale až tak úplně pravdu. Ještě pořád jsem byla tak trošku v šoku z toho, co by se stalo, kdybych si toho auta nevšimla.

Odvezli mě dovnitř, abych se konečně seznámila s Nikčinou rodinou. V nemocnici na to totiž nebyl moc čas. No a Chris chtěl co nejvíce času trávit s Olive a Nikčina mamka musela chodit do práce.

„Dobrý de, paní Mittová,“ usmála jsem se na ženu, která na první pohled vypadala velice mile.

„Jsem Ivone. Tykej mi. Slyšela jsem na tebe spoustu chvály, Roxanne,“ usmála se.

„Jsem Roxy, ale doufám, že jsi o mě slyšela jen to dobré,“ rozesmála jsem se a ona se mnou. Byla to opravdu pěkná žena. Měla krátké hnědé vlasy promelírované blond barvou. Její oči měli zelenohnědou barvu, stejně jako ty Nikčiny.

„Já jsem Chris,“ ozval se asi devatenáctiletý mladý muž, který se objevil za Ivoninými zády.

„Jsem Roxy,“ potřásli jsme si rukou. Měl silné ruce a byl pěkně opálený. Měl světle hnědé vlasy ostříhané na helmu. Zpod ofiny vlasů na mě vykukovali oříškové oči, které zářily radostí a lásko vždycky, když se podíval na naši Olive.

Jen z pohledu do jeho tváře mi bylo jasné, že by klidně mohl být světoznámým modelem. Nejzajímavější na tom bylo to, jak byl skromný. Studuje na architekta, takže je poměrně vytížen učením, ale na Olive si najde čas vždycky, jak už jsem hodněkrát slyšela u mé postele v nemocnici.

„Hodně jsem toho o tobě slyšela,“ rošťácky jsem se na něj usmála, ale jakmile se na mě Olive vražedně podívala, tak jsem se jenom uchechtla a zmlkla jsem.

Přivítala jsem se s Niky a s ostatními mými kamarády a po výborné večeři jsme si sedli do obývacího pokoje, který byl luxusně zařízený, a začali jsme hrát společenské hry.

Nikčina mamka, Ivone, se vypravila s kamarádkami na koncert nějaké skupiny a měla se vrátit až zítra, protože jí Míša, jedna z jejích kamarádek, nabídla volnou postel k přespání.

A jelikož byla Ivone z domu, tak jsme si mohli dovolit trochu se odvázat. Chric vytáhl jednu prázdnou láhev od nějakého alkoholu a my jsme začali hrát flašku. Harry mi pomohl z vozíčku a pohodlně mě usadil na zem. Posadil se vedle mě, takže nebyl problém mu poděkovat vášnivým polibkem. Pak se to už pěkně rozběhlo.

No, jak bych to řekla… Pamatuju si, jak nám Nikča ukazovala, jak se míchá rum s Kofolou. No a pak… Ehm, už nic.

Probudila jsem se v posteli, což se dalo pokládat za zázrak, když m tak bolela hlava. Někdo si totiž musel dát tu práci, aby mě vynesl do schodů, protože v přízemí byla akorát velká kuchyň, jídelna, luxusní obývák, ložnice Ivony, její šatna a obrovská koupelna s odděleným záchodem. Nahoře byl pokoj Niky, Chrise a také spousta pokojů pro hosty. Bylo jich tam asi sedm. Přesněji si to nepamatuji.

Otevřela jsem oči a vedle sebe na posteli jsem uviděla ležet kudrnatou hlavu. Podívala jsem se pod deku a oddechla jsem si. Měla jsem na sobě spodní prádlo a všechny obvazy byly naštěstí na svém místě. Měla jsem ještě spoustu oděrek a modřin a nechtěla jsem, aby mě tak Harry viděl.

Můj kudrnatý smíšek ležel ke mně otočený zády, a jelikož jsem ho chtěla nějak romanticky probudit, tak jsem se natiskla na jeho záda. Nadzvedla jsem se na levé ruce, která byla v sádře, a do ucha jsem mu zašeptala: „Vstávej, zlato.“

Zachvěl se, ale neprobudil se. Zvedla jsem od něj hlavu, a co jsem uviděla z druhé strany postele natisknuté na Harryho?

„Ahoj, zlato,“ zářivě se usmál rozespalý Loui v bílém tričku s proužky a v modrých trenýrkách s rozcuchanými vlasy a šibalským pohledem. Myslela jsem, že ho uškrtím, pakoně.

Naštěstí mi v tom zabránil Harry, který se otočil ke mně, obmotal mi paže okolo pasu a hlavu si zabořil pod můj krk, kam mi potom vtiskl i malý polibek. Já jsem ho začala hladit rukama ve vlasech a po zádech, nadzvedla jsem obočí a

vítězně jsem se usmála na Louise, který se po tomhle mileneckém gestu sbalil a naštvaně odešel z pokoje.

Konečně jsem byla šťastná. Byla jsem sama s Harrym. Všechno neštěstí už máme doufám za sebou a já doufám, že teď to bude už jenom dobré. Ale pěkně ho Harry vyhnal, co?

Epilog: Po pěti letechRoxanne:A jak to vlastně všechno dopadlo? To je velice jednoduchá otázka.Louis ještě v tom týdnu požádal Eleanor o ruku. Ta mu ve stejnou chvíli

řekla, že bude tatínkem, takže se nakonec oslavovaly dvě neskutečně výborné zprávy. Loui byl tak moc nadšený, že mi zlíbal kluka málem až do bezvědomí. No comment a Larry Stylinson navždy.

No, Liam s Danielle jsou pořád stejný dokonalý pár jako vždy. Dan se po úspěšné kariéře tanečnice dala na focení a tak nás mohla doprovázet na každé turné, které bylo až do konce našich dní vždy společné. Pravda, jednou to vynechala a to zrovna v době, kdy čekala dvojčátka. Pokud budou mít Liamovu povahu, tak se nemusím obávat, že by vyváděli tolik, jako o pět let mladší potomek Louiho s El.

Jmenuje se Tomo a na to, že mu je pět, tak je to pěkné kvítko. Myslím, že do jeho výchovy jsme rozhodně zasáhli všichni, ale nejvíce je na něm vidět Harryho vliv. Běhá za slečnami, až je to snad neskutečné. Ve svých třech letech dostal první pusu od dvacetileté slečny, kterou ani jeden z nás neznal.

Zayn se Samanthou se drží. Nejsou mezi nimi hádky, ale to jejich vášnivé milování by si měli nechávat na chvíle, kdy zrovna nesídlíme ve vedlejším pokoji. Je to, jako kdyby se teprve v téhle části jejich vztahu začali pořádně věnovat sexu. Pokud to půjde dál tímhle tempem, tak si musím udržet nevrásčitý obličej tak do šedesáti, protože kdo kdy viděl vrásčitou družičku na svatbě své kamarádky? No hrůza.

Ellise si Nialla drží pěkně na uzdě, protože to pako by se stejně, jako před pěti lety vrhlo na všechno jídlo a v další sekundě by nám na stole nic nezbylo. Ne, jak to říct… Ellise je živější než obvykle a Niall se trochu krotí. Dokonce by se dalo i říct, že za těch pár let i trošku zmoudřel, ale nebudu radši nic zakřikovat. Myslím ale, že se náš roztomilý irský blonďáček chystá k dalšímu kroku v jejich vztahu, z čehož plyne, že nás čeká druhá svatba a já se zase budu

muset navléknout do šatů, které budou mít nějakou příšernou holčičí barvu, fujky…

Dále tu máme Olive a jejího – počkejte si – přítele Chrise. Pět let uběhlo od jejich setkání a oni jsou stále spolu. Kvůli našim cestám po světě se moc nevídají, ale když už jsou konečně spolu, tak je lepší se od nich držet na kilometry dál. Opravdu, nelžu. Jednou jsem spala ve vedlejším pokoji a málem jsem ohluchla…

Táta a Emma… To je kapitola sama o sobě. Nevím, co se mezi nimi stalo, ale rozešli se a táta byl zase na nějaký ten měsíc tím hrůzostrašným otcem. Když se ale blíže poznal s Nikčinou mamkou, tak se zase spravil. Ti dva, Ivone a můj táta, spolu chodí, takže o Nikči můžu říct, že je něco jako moje sestra. Naše nevlastní sestra Melanie (ta namyšlená barbie z autogramiády) byla pěkně naštvaná, když to zjistila, ale její mínus, že se ke mně chovala tak hnusně.

Když už jsme u hnusného chování, tak vám musím oznámit, že fanynky mě mají oficiálně rády. Zachránila jsem jim přece jejich Harryho, což je blbost. To on zachránil mě. Je mým andělem.

No, náš vztah s Harrym je… Řekla bych, že je jakš takš v pořádku. Ano, Harry mě pořád dohání k šílenství a já ho pořád škádlím. Jediné, co se změnilo od toho dne, kdy jsem mu zachránila život, je to, že se milujeme snad ještě víc. Harry se přestěhoval ke mně do pokoje a jemu jako jedinému jsem ukázala můj ateliér a maminčin pokoj. Tak moc ho miluji, že bych se ani nedokázala probouzet vedle někoho jiného…

„Lásko,“ vytrhl mě sametový hlas mého miláčka z přemýšlení nad tím, co se vlastně stalo.

„Ano, Harry?“ otočila jsem se na něj, ale moc mi to nešlo, protože jsem seděla na houpačce.

„Co tady děláš, Roxy?“ zeptal se, obešel mě a stoupl si přede mě. Pousmála jsem se.

„Povídala jsem si s mámou.“„A co jsi jí říkala?“ políbil mě na tvář.„Všechno,“ usmála jsem se.„Úplně všechno?“ zeptal se se zdviženým obočím a s rošťáckým

úsměvem na tváři. Já jsem se jenom rozesmála a zakroutila jsem hlavou.„Ne.“„To je dobře. Teď už pojď dovnitř, nebo nám Niall zase všechno sní,“

chytil mě za ruku, zvedl mě z houpačky, postavil se vedle mě a vedl mě do domu Andersnových. Do domu, kde to vlastně všechno začalo.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem mu do krku a políbila jsem ho zespodu na bradu.

Zachvěl se a pověděl: „Miluji tě, ale myslím, že ta večeře přece jenom počká.“ Rozesmála jsem se a nechala jsem se odnést do naší společné ložnice.

the END

PoděkováníDěkuji všem, kdo moji povídku četli.

Nejvíce chci poděkovat Alči, protože to právě ty jsi přečetla snad všechny kapitoly už od začátku zveřejnění. Děkuji ti, Ali.

Dále bych chtěla poděkovat Hanči, která na mě v poslední době pěla samou chválu. Takže ti děkuji, Hani.

Ještě bych chtěla poděkovat někomu, bez koho by tahle povídka ani nevznikla a to jsou kluci z One Direction – Harry, Niall, Zayn, Louis a Liam, potom taky

Eleanor a Danielle. Za co jim poděkovat? Jenom za to, že existují. Díky, protože bez vás by nebyla inspirace něco takového napsat.

A nakonec děkuji múze.Díky.

 Povídka má:

107 stran43 975 slov

204 694 znaků (přibližně)

Datum narození: 18. března 2012, 7:20 (přibližně)Čas smrti: 11. července 2012, 18:00

Osnova:1. vyrušení Roxy při hraní písně2. to samé, ale z Harryho pohledu (Amber poprvé)3. poznání a díky; Harry dodal Roxy inspiraci k dopsání songu + dala mu tel. číslo4. Roxy jede vyzvednout kluky z 1D na letiště – Stacey (auto)5. cesta ke klukům domů + video; rozhovor s vlastní hlavou (Roxy)6. seznámení se Simonem Cowellem (roun starý známý) a s manažerem Mikem, který dává výpověď7. rozhovor se Simonem + nahrávání Sun Rising s Rose + SMSkování s Hazzou

8. ranní bitva + dopis od otce (nemluví s ní; smrt mamky Sarah => mají celkově studený vztah) + práce s Melanie v kanceláři otce9. smlouva s 1D, „seznámení“ s 1D + Roxy žárlí na otcův vztah s kluky + Niall ji srazí při cestě na oběd10. momentka s Harrym + náhrada = Ziva11. oznámení stehování kluků k Roxy do dvojdomu; Zayn je u Rose na obědě; demokracie12. Roxy + táta – rozhovor, je z toho zničená; najde ji Harry; uloží ji do postele + přespí tam13. Harry: čekání na Roxy (rozhovor s otcem), ukládá ji do postele + přespí tam14. probuzení; krajkové spodní prádlo; Niall a Šmoulové; Roxy dělá snídani15. Roxy – interview s Dianou Dash; Sheron (auto); stěhování 1D (zbytek Rose to nestihne => Roxy je na ně sama)16. filmový večer (všichni společně): Kamarád taky rád, Kruh + vzpomínka (táta žádá o ruku její mámu prstenem – Rubínovou růží)17. Harry + Roxy – první pusa + vzpomínka (nehoda/smrt Roxyny mámy); jsou pár18. probuzení s Harrym; pravidla + zákazy; garáž + auta - Darcy19. šaty na otcovu oslavu narozenin20. příprava na tu oslavu; změna – otec si našel přítelkyni Emmu; Roxy ho začne mít radši21. v limuzíně a na červeném koberci před fotografy22. tanec + dárek pro tátu od 1D; Harry čumí na Roxy, i když ji už v těch šatech viděl23. Roxyn dárek pro otce24. Amber a Harry; ½ - Roxyn pohled; 2/2 Harryho pohled25. Roxy je naštvaná26. nechá si to vysvětlit27. znovu spolu, veřejně – interview s Felicity Drake + příjezd Gemmy (Harryho sestra)28. Roxy dostává hnusné zprávy na soc. sítích + milování29. pozvání na večeři s Emmou30. večeře s Emmou31. společný koncert (1D a Rose) + autogramiáda + seznámení s Nikolou Mittovou32. nový manažer Simon a spol. večeře všech (Olive + Dominik)33. zahájení tour v Londýně + koncert v Brně34. V.I.P. fanoušci; telefonát od Joshe (Harry – je naštvaný); Harry + Roxy = hádka; zachránila Harrymu život – Roxyn pohled 35. záchrana života - Harryho pohled; volá sanitku; truchlení v nemocnici36. Roxy má jenom pár zlomenin; podpora fanynek z ČR + interview s Patrikem Novotným ve Snídani s Novou

37. Roxy propouštějí z nemocnice; seznámení s Chrisem (Chris + Olive; starší bratr Niky) a s Ivone (mamka Niky) + flaška se všema (bez dospělých); probuzení vedle Harryho a LouiseEpilog: po pěti letech: změny, vztahy, nálady + the ENDovní konec