GYMNASTIKA I. 1. a 2. lekce Tematický plán: Studijní cíle · Tento projekt je spolufinancován...

__________________________________________________________________________________________ Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.

1

GYMNASTIKA I.

1. a 2. lekce

Tematický plán: Systém gymnastiky, druhy gymnastiky, gymnastické sporty, pohybové

školení, názvosloví

Studijní cíle: • Osvojení si vědomostí a poznatků o pojmu gymnastika, o druzích gymnastiky, o

dělení gymnastiky a gymnastických programech (příprava na výuku - samostudium)

• Praktické osvojování si pohybového školení – způsob (technika) provedení

gymnastického pohybu; pohyby vedené, švihem, vlnou; držení těla v postojích,

polohách a pohybech; rytmizace pohybu; provedení pohybu s hudebním doprovodem

– základní lokomoční pohyby, pohyby jednotlivých částí těla a celého těla.

• Osvojování si základních pojmů názvosloví.

Text pro studium:

CO JE GYMNASTIKA?

Slovo gymnastika vyvolává v představách veřejnosti velmi různé asociace. Někteří si

představí sokolská prostná nebo spartakiády, jiní veletoče na hrazdě, další gymnastku se

stuhou. Vzpomínkou na gymnastiku jsou i kotrmelce ve škole, šplh, přeskoky kozy, výmyk na

hrazdě. A rozcvičky, mnohdy prezentované hmity v upažení a kroužením trupem. Nejblíže ke

gymnastice mají v tělovýchovném hnutí ženy. Pro ně je gymnastika cvičením s hudbou,

aerobik, tanec.

Sportovní prostředí zná gymnastické sporty – sportovní gymnastiku, moderní gymnastiku,

trampolínu, sportovní aerobik, sportovní akrobacii, taneční rokenrol. V nabídce programů

cvičení je užívána pestrá paleta názvů jako jsou rytmická gymnastika, taneční gymnastika,

džezgymnastika, estetická gymnastika, harmonická gymnastika, aqua-gymnastika, zdravotní

gymnastika, léčebná gymnastika i sexuální gymnastika. Také aerobik a jeho rozmanité formy.


2

V prostředí vzdělávacích institucí je očekáváno, že si studenti v předmětech gymnastiky

osvojí dovednosti jak „správně držet, tělo“ v postojích, polohách i pohybu, jak uvědoměle

realizovat pohyb těla a jeho částí v prostoru, jak získat vhodné pohybové vzorce (stereotypy),

jak zlepšovat koordinaci pohybu, jak zvětšovat pohyblivost, jak zdravě podporovat zdatnost.

A hlavně - že se naučí tvůrčím způsobem vytvářet účelné a estetické pohybové programy.

Když se řekne: "jdeme si zacvičit", kdy můžeme uvést, že jdeme dělat opravdu

gymnastiku? Jedním aspektem k určení pohybového programu může být gymnastické

názvosloví, které vychází z tělocvičného názvosloví a popisuje gymnastické činnosti. Druhým

aspektem je vlastní způsob provedení pohybu vyznačující se charakteristickými znaky.

GYMNASTIKA

Z jednoho, užšího, pohledu chápeme gymnastiku téměř jako synonymum pojmu "tělesná

cvičení", jako druh pohybové aktivity, kdy cviky splňují určitá kritéria - mají přesný tvar,

způsob provedení (techniku) a účel. Cíleně sestavené soubory cviků prezentují jednotlivé

gymnastické druhy nebo sporty.

Z druhého, širšího, nadhledu považujeme gymnastiku za systém podnětů pro ovlivňování

člověka nejen z hlediska cílů tělesné výchovy, ale s možností záměrně působit na životní styl

jednotlivce, na uspokojování jeho potřeb, v návaznosti s nároky společnosti na člověka, na

jeho zdatnost a výkonnost.

Vyjádření pojmu gymnastika je rozdílné i při překladu do jiného jazyka. Název

gymnastika používá angloamerická oblast pro všechna tělesná cvičení zajišťující tělesnou

výchovu. Forma pohybové aktivity pojmenovaná Všeobecná gymnastika se blíží vyjádření

„sport pro všechny“.

U nás se pojetí gymnastiky vyvíjelo spolu se změnami ve společnosti. Pro šíři obsahu

tělesných cvičení použil Dr. M. Tyrš název "tělocvik". Po druhé světové válce došlo vlivem

sovětské teorie k dělení tělesné výchovy na gymnastiku, sporty, hry a turistiku. Z tohoto

rozdělení vznikly nejen názvy gymnastických sportovních odvětví, ale došlo i ke

specifickému vnímání pojmu gymnastika jako určitého druhu cvičení.

Gymnastické sporty patří mezi sporty olympijské (první čtyři) a mají svou mezinárodní

světovou a evropskou instituci.

Ve struktuře mezinárodní gymnastické federace (FIG a UEG) jsou ustaveny komise:

1. Sportovní gymnastika mužů (Gymnastique artistique masculine)


3

2. Sportovní gymnastika žen (Gymnastique artistique feminine)

3. Moderní gymnastika (Gymnatique rythmique)

4. Skoky na trampolíně (Trampoline)

5. Všeobecná gymnastika (Gymnastique générale)

6. Sportovní aerobik (Aerobic sportive)

7. Sportovní akrobacie (Sports acrobatiques)

Při hledání vymezení pojmu a obsahu gymnastika jsme použili jako východisko

publikované definice, charakteristiky a dělení gymnastiky za posledních patnáct let autorů B.

Kose, K. Appelta, V. Svatoně, K. Perečinské, V. Novotné a M. Skopové. Názory na vymezení

pojmu se liší přístupem k chápání obsahu.

Slovník cizích slov (SPN, 1981, s.241) Gymnastika - "tělesná cvičení (na nářadí, bez nářadí)

sledující všestranný tělesný rozvoj".

B. Kos (1990) "Ze starořeckého slova "gymnasein" to je cvičiti nahý a "gymnastes"

označujícího bojovníka, cvičence, ale i člověka, který se zabýval "vědou o tělesných

cvičeních" byl odvozen název gymnastika, jako nadřazený pojem pro systémy gymnastických

cvičení navazující na ideály antické harmonie tělesné a duševní složky člověka -

kalokagathie." (Být kalos, tj. krásný ve významu tělesně, resp. gymnasticky vyspělý, a

agathos, ušlechtilý, tj. mravně na výši ve smyslu moderní sportovní zásady fair play (Mihule,

2000)).

B. Kos (1990): "Gymnastika jsou metodicky uspořádaná tělesná cvičení, zaměřená na rozvoj

těla a jeho pohybových schopností." V systému TV dělí gymnastiku na: 1. Základní

gymnastika 2. Aplikované druhy gymnastiky 3. Gymnastiky se sportovním zaměřením

K. Appelt (1995) dělí gymnastiku na: 1. Druhy gymnastiky se zaměřením účelovým 2. Druhy

gymnastiky se zaměřením rytmickým 3. Druhy gymnastiky se zaměřením sportovním

V. Svatoň (1993): "Gymnastická cvičení jsou otevřenou soustavou pohybových činností, která

se vyvíjejí na základě tradice, lidské tvořivosti, vědeckého přístupu a v souladu s měnícími se


4

hodnotícími a estetickými normami." Dělí gymnastiku na všeobecnou gymnastiku a sportovní

druhy gymnastiky. Všeobecnou gymnastiku dále dělí na tři části: 1. Základní druhy 2.

Účelové druhy 3. Rytmické druhy

K. Perečinská (2000) rozděluje gymnastiku na všeobecnou gymnastiku a gymnastické sporty.

Všeobecnou gymnastiku dále dělí na části: 1. Základní gymnastika 2. Kondiční gymnastika

3. Rytmická gymnastika 4. Kompenzační gymnastika

V. Novotná (2003): "Gymnastika je otevřený systém uspořádaných přesně určených

gymnastických činností s cílem pozitivně ovlivňovat a rozvíjet pohybový projev cvičence,

podílet se na pohybové, estetické a společenské kultivaci člověka." Gymnastiku dělí na:

Druhy gymnastiky (základní gymnastika a rytmická gymnastika) a na Gymnastické sporty

(olympijské a neolympijské).

V. Novotná (2004) "Gymnastiku chápeme jako otevřený systém uspořádaných gymnastických

činností, které mají za cíl pozitivně ovlivňovat stav hybného systému, zvyšovat svalovou a

funkční zdatnost, kultivovat pohybový projev cvičence." Charakteristickým znakem

gymnastických cvičení je vědomé vedení pohybu v prostoru a získávání specifických

gymnastických dovedností.

M. Skopová (2004) "Gymnastiku chápeme jako otevřený systém metodicky uspořádaných

pohybových činností esteticko koordinačního charakteru se zaměřením na tělesný a pohybový

rozvoj člověka, na udržení a zlepšování zdraví." Gymnastiku dělí na: Gymnastické druhy

(základní gymnastika, rytmická gymnastika, aerobik) a na Gymnastické sporty.

Při respektování uvedených společných znaků vymezíme obsah pojmu gymnastika:

"Gymnastika je otevřený systém uvědoměle prováděných pohybových činností, které

mají za cíl ovlivňovat stav hybného systému, úroveň tělesné zdatnosti, pohybový projev

cvičence. Podílí se na pohybové, estetické a společenské kultivaci člověka." (Novotná,

2004)

Poznámky:


5

Stav hybného systému je dán funkcí rozhodujících svalových skupin, které: – podmiňují držení

a stabilitu celého těla, – iniciují pohyb, – podílejí se na koordinaci pohybů, – vyvíjejí hybnou

sílu a její přenos do různých částí těla.

Dosažení žádoucí úrovně tělesné zdatnosti úzce navazuje na požadavek celkového zdraví.

Pohybový projev cvičence je tříben směrem k estetickému provedení pohybových úkonů.

K pohybové kultivaci patří možnost osvojení množství specifických dovedností.

K estetické kultivaci člověka patří vnímání krásy, harmonie, chápání souladu pohybu s

hudbou, podněcování tvořivosti. Dokonalost provedení pohybu vede až naplnění nároků na

umělecký výkon.

V rámci společenské kultivace je dána nabídka spoluprožívání pohybové aktivity ve

společnosti s ostatními, ve vybraném společenství.

DRUHY GYMNASTIKY

Vedle gymnastických sportů uvádíme gymnastické druhy. Gymnastické druhy jsou od

sebe odlišné soustavy pohybových činností. Uvádíme tři: základní gymnastiku, rytmickou

gymnastiku a aerobik. Jednotlivé druhy gymnastiky se vzájemně ovlivňují, obsah se částečně

prolíná, respektují se společné výchozí zásady pohybu. Odlišují se provedením pohybu

(technikou). Každý druh má své rozhodující zaměření. Jsou východiskem gymnastických

specifických programů nebo sportů.


6

Společným základem je tzv. POHYBOVÉ ŠKOLENÍ (někteří autoři používají pro

obdobný přístup k výstavbě pohybu termín "technický základ pohybu"). Podstatou je vědomé

řízení a vedení pohybu v prostoru, dané – určením přesné výchozí polohy, – tvarem pohybu, –

průběhem pohybu, – provedením pohybu. Podmiňuje osvojování si vědomostí o průběhu

pohybu, zvládnutí dovednosti a očekávaném účinku cvičení. Učí cvičence

− zdokonalovat řízení pohybu,

− osvojit si uvědomělou realizaci pohybu v prostoru,

− kontrolovat neustále držení těla,

− zaujmout přesně určenou výchozí polohu,

− provést pohyb vedením, švihem nebo vlnou co nejdokonaleji a esteticky,

− optimálně rytmizovat pohyb,

− udržovat rovnovážnou polohu,

− zacvičit co nejpřesněji daný cvik, vazbu nebo pohybový motiv.

Na úrovni osvojení základních pohybových vzorů závisí výsledný efekt cvičení. Čím lépe

se naučíme ovládat rozmanité funkčně účinné a co nejdokonaleji esteticky provedené pohyby

těla a jeho částí, tím snadnější bude přenos takto získaných pohybových dovedností do

dalších pohybových aktivit sportovního charakteru. Při uvědomělém vedení pohybu v

prostoru účelně střídáme napětí a uvolnění svalů určené nejvhodnější technikou. Podle své

potřeby zvyšujeme nebo snižujeme zatížení a přizpůsobujeme si dobu odpočinku.

Do inventáře činností patří: základní obměny chůze a běhu v různých směrech; základní

centrální a periferní pohyby; principy rovnováhy a otáčení; rytmizace pohybu.

pohyby vedené – uvědoměle řízené, časový průběh pohybu je rovnoměrný;

pohyby švihové – z nápřahu přes zvýšené svalové úsilí doznívá pohyb za postupného

snižování energie v konečném postavení,do krajní polohy se dostáváme jen takovou silou,

která umožňuje bezpečné provedení pohybu;

pohybová vlna – pohyb začíná impulsem z jednoho místa, hybnost se postupně přenáší na

ostatní části těla, před dozněním pohybu vzniká nový impuls)

Druhou společnou částí je základní HUDEBNĚ-POHYBOVÁ PŘÍPRAVA. Je základem

k pochopení a osvojení si podstatných vztahů mezi pohybem a hudbou (jednoduché metro


7

rytmické struktury), k souladu pohybu s hudbou, k vazbě mezi rytmem hudby a rytmem

pohybu. Hudba má ve vazbě s pohybem funkci motivační, regulační a dramaturgickou.

Třetí společnou částí je základní TECHNIKA CVIČENÍ BEZ NÁČINÍ, jako soubor

základních gymnastických dovedností, které mají přesně určené provedení. Do inventáře

činností patří: základní formy různých druhů chůze a běhu; taneční kroky; skoky; rovnovážné

tvary; obraty; vlny; osmy; rotace; základy akrobacie.

Na společný základ navazují programy cvičení jednotlivých druhů gymnastiky – základní

gymnastiky, rytmické gymnastiky a aerobiku.

ZÁKLADNÍ GYMNASTIKA je druh gymnastiky zaměřený na vědomé koordinované

řízení pohybu, na motoricko funkční připravenost a na dosažení obecné tělesné zdatnosti.

Obsah základní gymnastiky se dále dělí na zdravotně orientované programy, výkonově

orientované programy a profesně orientované programy.

RYTMICKÁ GYMNASTIKA je druh gymnastiky a současně jedna

z nejpropracovanějších forem hudebně-pohybové výchovy. Vychází z úzké vazby hudby a

pohybu, kultivuje estetický pohybový projev, podněcuje tvořivost, preferuje centrální pohyby.

Obohacuje svou náplň využíváním klasické techniky (baletu) a dalších tanečních technik.

Obsah rytmické gymnastiky se dále dělí na programy cvičení bez náčiní – rytmiku, cvičení s

náčiním, tance.

Centrální pohyb, také nazývaný celistvý, vychází z dynamiky pohybu těžiště, z centra.Není

to pohyb izolovaný pro jednotlivé části těla, ale zapojuje do pohybu současně nebo postupně

celé tělo. Rozvíjí se od impulsu až po periferii pohybu. Začíná nejčastěji stažením břišního

svalstva při uvolnění ostatních svalových skupin, při fyziologicky optimálním držení těla ve

výchozí poloze. Průběh je zejména při nácviku pomalý, musí být dostatek času k jeho

individuálnímu provedení i k individuálnímu prožití Umožňuje celkové uvolnění a kompenzaci

nebo komplexní působení zatížení.

AEROBIK je druh gymnastiky, vyvolává adaptační změny v organizmu, zejména

rozhodujících svalových skupin podmiňujících pohyb. Zatěžováním kardiovaskulárního a

dýchacího systému ovlivňuje aerobní zdatnost. Tréninkový efekt je vyvoláván


8

prostřednictvím opakování typických pohybových vazeb lokomočního, případně tanečního,

charakteru, doplněných periferními pohyby paží. Cvičení probíhá s hudbou.

Při zařazení aerobiku mezi základní druhy gymnastiky se musíme srovnat s mnoha

problémy. Aerobik má oproti základní a rytmické gymnastice jednoduchá základní

východiska a principy, omezenou strukturu pohybových činností. Vývoj aerobiku se odehrává

zcela opačně – z širokého uplatňování v praxi se po odborné stránce snaží konstruovat systém

činnosti. Postupně došlo k ustoupení od původního cíle aerobiku - zvyšovat maximální

minutovou spotřebu cvičence, směrem k akcentování zvyšování zdatnosti prostřednictvím

vytrvalostního tréninku a posilování.

PROGRAMY GYMNASTIKY

Gymnastický pohyb se vyznačuje charakteristickými znaky, které respektujeme pro

zachování účinku cvičení. Představíme si je jako "7 P":

- pohyb těla a jeho částí v prostoru je uvědoměle řízený,

- průběh pohybu je realizován určenou technikou pohybu (vedením, švihem, vlnou),

- každý cvik má danou výchozí polohu jako předpoklad pro správné provedení,

- provedení je dáno účelem a cílem pohybu, ve správném rytmu, cviky mají přesný tvar,

- pohybový projev je esteticky kultivován, vnější forma pohybu respektuje kritéria krásy

- podle plánu je cíleně sestaven soubor cviků, určen počet opakování a intenzita optimálního

zatížení,

- pozitivní prožívání pohybu, činnosti nebo osvojené dovednosti, přináší pocity uspokojení.

Cviky vybrané a zařazené do jednotlivých programů gymnastiky by měly respektovat

určité zásady:

- dodržovat zdravotní efekt,

- ovlivňovat přiměřeně zdatnost organizmu,

- vést k uvědomělému a co nejdokonaleji provedenému pohybu,

- kultivovat pohybový projev směřující ke kráse pohybu,

- správně rytmizovat pohyb (případně ve spojení s hudbou),

- zprostředkovávat prožitky z pohybu a z pohybové dovednosti,


9

- podněcovat vlastní tvorbu pohybu a pohybovou improvizaci.

Gymnastické činnosti jsou tvořeny převážně „umělými“ pohyby, které mají přesně určený

tvar a provedení. Než začneme s gymnastikou, s využíváním gymnastických cviků, musíme si

uvědomit, co a jak cvičit správně, v žádném případě se neučíme a nefixujeme si chybné a

technicky špatné provedení.

V praxi se často setkáváme s programy cvičení, kdy cvičenec jen napodobuje předváděné

tvary cviků bez vnímání příčiny daného pohybu, bez znalosti techniky provedení, to znamená

bez vědomí nejvhodnějšího postupného zapojování hybných jednotek a bez pochopení

přesného cíleného účinku cviku. Takové cvičení sice může přinášet radost z pohybu i pocity

uspokojení ze zvládnutí námahy, může ale také navozovat učení se chybným pohybovým

vzorům (stereotypům), které se později jen velmi nesnadno mění. Nesprávné návyky

současně omezují osvojování nových dovedností a limitují dosažení individuálně nejlepšího

výkonu. Naopak vědomé zvládnutí pohybů je tvůrčím podnětem k vlastní pohybové

improvizaci.

Držení těla

Držení těla v gymnastice respektuje uváděné fyziologické požadavky na vzájemnou

polohu jednotlivých částí těla vzhledem k optimálnímu fungování celého organizmu. Navíc se

přidávají kritéria na estetický vzhled, tzv. vznosné držení, současně i na postavení částí těla

potřebné pro provedení pohybu určenou technikou (např. pohyb dolních končetin od kyčle

vytočených nebo v paralelním nebo rovném postavení při chůzi, přednožení aj.

Držení těla (Zítko, 2005) je vnějším projevem stavu hybného systému člověka. Je

vymezeno tvarem páteře, stavem kosterního svalstva, psychickým stavem a dalšími četnými

vlivy. Každý člověk je z hlediska bio-psycho-sociálního jiný a proto i držení těla se v

detailech odlišuje. Z tohoto důvodu používáme termín "individuálně optimální držení těla".

Lépe vystihuje individualitu efektivního vzpřímeného postoje, při kterém jsou jednotlivé

články těla v optimálním postavení vzhledem k udržení rovnováhy a minimálnímu zapojení

antigravitačních (posturálních ) svalů při zachování funkcí jednotlivých orgánů a soustav těla.

Opakovanou činností složitých reflexních dějů, které zajišťují vzpřímenou polohu, vznikají

postojové (posturální) reflexy. Posturální pohybový stereotyp, který podmiňuje výsledné


10

držení těla, je možné částečně ovlivnit dlouhodobým systematickým záměrným působením.

Vhodným cvičením usilujeme odstranit příčiny vadného asymetrického držení těla, zejména

svalové dysbalance.

Držení těla vyplývá z polohy pánve, která směrem vzhůru určuje zakřivení páteře, držení

hlavy, držení ramen a hrudníku. Směrem dolů ovlivňuje postavení dolních končetin a

rozložení váhy těla. Při vzpřímeném držení je pánev mírně podsazena, jsou aktivovány břišní

a hýžďové svaly a současně svaly pánevního dna.

Nácvik začínáme ve stoji rozkročném, chodidla rovnoběžně nebo mírně vytočená.

Prostřednictvím plosky nohou vnímáme podložku jako pevnou oporu, jako spojení celého těla

se zemí, čerpáme jakoby vnitřní sílu, jistotu pevného postavení. Ve stoji si neustále

uvědomujeme vytažení trupu od pasu směrem vzhůru (zpevněním břišních a hýžďových svalů

se mírně se srovná překlopená pánev), vzpřímené držení hlavy, rozložení a stlačení ramen,

přitažení lopatek, uvolnění hrudníku umožňující prohloubené dýchání. Vzpřímené držení těla

nacvičujeme postupně v různých polohách a postojích. Nácvik doplňujeme pohyby paží. Z

optimálního držení těla vychází správná technika dalších pohybových činností.

Držení těla lze ovlivnit pouze neustálým vnímáním svého těla a korekcí držení

v klidových polohách i při pohybu. Jinak pohybový vzorec (stereotyp) nelze ani upevnit, ani

změnit! Pro nácvik držení těla vybíráme cviky na uvolnění stažených částí těla, protahovací

cviky a cviky na zpevnění a posílení daných svalových skupin.

Rovnováha

Žijeme v gravitačním poli Země. Je pro nás přirozené automaticky udržovat rovnováhu,

vyrovnávat postoje a polohy. Každý pád je pro nás samozřejmě směrem dolů, k zemi. I pohyb

směrem dolů, např. do připažení, do dřepu, je snadnější než pohyb opačný. Také uvolněný leh

na zádech, základní relaxační polohu, provádíme snadno a jsme v ní schopni vnímat i tíži

svého těla. Chceme-li si odpočinout, volíme polohu co nejnižší, když je to možné, aspoň na

pár minut se „natáhneme“ lehneme si, uvolníme se.

Už v jakémkoli sedu je udržování rovnovážné polohy náročnější. Nejde jen o zabránění

případnému pádu, mnohem důležitější jsou zdravotní aspekty. Už často používaný pojem

„sedavý způsob života“ nás upozorňuje, že v této poloze trávíme většinou mnohonásobně více

času, než je prospěšné našemu zdraví. Udržet v sedu potřebné držení pánve, z ní vycházející


11

zakřivení páteře, je náročné na neustálé uvědomování si a aktivování posturálních svalů. Už

po dvaceti minutách ve stejné pozici se začíná utvářet pohybový stereotyp. Je-li sed sice

momentálně pohodlný, ale nesprávný, začínáme si navozovat budoucí zdravotní problémy,

zejména bolesti páteře.

Nezanedbatelné není v sedu ani nebezpečí vznikající omezováním průtoku krve do

dolních končetin. Správnému sedu se snaží pomáhat vhodně konstruované židle nebo křesla.

Ale bez vědomého řízení činnosti svalů působících na držení těla, nacvičené úrovně jejich síly

pro udržování optimální polohy a včasné a opakované kompenzace jednostranného

zatěžování není možné předcházet poškozením. Proto doporučujeme dlouhé sezení přerušovat

a prokládat vhodnými vyrovnávacími cviky.

Stoj a chůze jsou pro nás nezbytnou součástí každodenního pohybu, i když právě jich

nejvíce ubývá. Při chůzi musíme neustále udržovat velmi složitý systém vyrovnávání

rovnováhy.

Právě pro výhodné propojení vědomě řízeného pohybu s vnější pohybovou reakcí a

aktivováním vnitřního prostředí řadíme rovnovážná cvičení – balanční techniku, mezi

nejdůležitější části pohybových programů. Při zakopnutí nebo při jiném nerytmickém pohybu

začnou spontánně pracovat svalové skupiny (agonisté, antagonisté, synergisté) ve své roli

fixační nebo neutralizační a zajistí vyrovnání polohy nebo vyvolají vhodné balanční pohyby.

Při vybalancování správné polohy více aktivujeme všechny analyzátory, které nám dodávají

informace o aktuálním stavu napětí a poloze částí těla. Oproti účinku stálé síly u

izometrického posilování působíme v balanční technice proměnlivou silou, která nám

umožňuje setrvat v nestabilní poloze.

Rytmická cvičení

V gymnastice je problematika rytmu jednou z nejdůležitějších součástí správného

provedení cviků. Rytmizaci pohybu musíme při cvičení sladit s rytmem vdechu a výdechu,

uspořádat střídání napětí a uvolnění, zátěže a odpočinku. Při cvičení s hudbou propojujeme

účelně rytmus pohybu s rytmem hudby.

Rytmus chápeme jako řád se znaky pravidelnosti, jako princip funkčního rozvržení podílu

časových a dynamických vztahů na průběhu pohybu. Momenty impulsu a hybnosti jsou v

rytmickém pohybu účelně vyváženy a naopak v arytmickém pohybu dochází k porušení

ekonomické plynulosti – účelná pohybová struktura rytmického cyklu ztrácí vyváženost v


12

časových proporcích, dynamická složka se zapojuje nevhodně z hlediska rozmístění impulsů

nebo jejich velikosti.

Rytmické pohyby jsou pro nás přirozené, blízké, příjemné. Chápání rytmu vychází z

pohybové aktivity, nejčastěji z rytmické gymnastiky, aerobiku, tance. Vnímání rytmu počítá s

možností aktivní nápodoby pohybem lidského těla, ať už jde o opakované – cyklické pohyby

nebo složitější pohybové vazby a motivy. Rozvoj rytmického cítění je přirozenou součástí

normálního vývoje jedince.

Hudba

vytváří příjemnou atmosféru, , podněcuje výraz pohybu a prožitek ze cvičení.

Cvičení spojené s hudbou je vnímáno jako méně obtížné. Hudebně pohybový soulad vytváří

příjemnou atmosféru, posiluje emocionální prožívání pohybu, kultivuje estetický pohybový

projev, usnadňuje námahu vyvolanou cvičením. Cviky propojené s hudbou získávají vnitřní

řád, pohyby se stávají harmonické a ekonomické.

Základní hudebně pohybová příprava vede cvičence k pochopení a osvojení si

podstatných vztahů mezi pohybem a hudbou (jednoduché metro rytmické struktury), k

souladu pohybu s hudbou, k vazbě mezi rytmem hudby a rytmem pohybu. Hudba má ve

vazbě s pohybem funkci motivační (navozuje atmosféru), regulační (pomáhá pohyb řídit a

organizovat) a dramaturgickou (vyvolává představy a asociace).

K programům gymnastiky vybíráme hudbu melodickou, se zřetelným dynamickým

členěním. Stavba a struktura hudby jsou východiskem pro pohybové řešení. Pohyby navazují

na jednotlivé doby, cvik je realizován v jednom nebo více taktech, pohybový motiv se váže na

hudební motiv. Respektujeme zejména osmitaktové periody (věty, fráze). Tempo hudby

vyvolává tempo pohybu. Narůstání a snižování dynamiky v hudbě podněcuje prožívání

zvyšující se síly a napětí v pohybu a naopak její pokles bývá impulsem k uvolnění. Právě

rozmanitost změn v hudební předloze vytváří podmínky pro prožitek z pohybu a jeho výraz.

Kontrastní, pestrá a přitažlivá hudba k rytmické gymnastice se odlišuje od hudebního

doprovodu k aerobiku, kde je silně zdůrazňován puls počítacích dob. Pravidelné silné akcenty

v hudbě můžeme použít i v dalších formách aerobního cvičení. Rytmus a tempo hudby

využijeme k určení rozsahu a rychlosti pohybu, můžeme navodit intenzitu provedení i dobu

trvání zátěže.


13

Cviky a počet jejich opakování (osm, šestnáct, třicet dva) přizpůsobené řádu hudby jsou

vnímány jako uspořádané a hlavně příjemné. Výběr hudby přizpůsobujeme zaměření

programu cvičení, charakteru pohybu i věkové kategorii. Více vhodnou je hudba, která byla

komponována pro pohyb, ať to jsou taneční melodie, skladby muzikálů, hudební kompozice

k operetám a baletům atd.

CVIČENÍ BEZ NÁČINÍ

Postupné uvědomělé osvojení si správné techniky provedení specifických gymnastických

dovedností je základním předpokladem pro úspěšnou účast v kultivujících programech

gymnastiky. Do inventáře činností patří: základní formy různých druhů chůze a běhu; taneční

kroky; skoky; rovnovážné tvary; obraty; vlny; osmy; rotace; akrobacie.

Pro popis obsahu cvičení používáme tělocvičné názvosloví. Názvoslovný popis cvičebního

tvaru současně upřesňuje i způsob provedení.

INVENTÁŘ POHYBOVÝCH ČINNOSTÍ - GYMNASTICKÁ CVIČENÍ BEZ NÁČINÍ:

POLOHY A POHYBY:

Polohy a pohyby celého těla: postoje, kleky, sedy, lehy, podpory, chůze, skoky, běhy, obraty.

Postoje a pohyby do postojů

postoje obounož: snožné, rozkročné, nožné (na základně spočívají obě nohy, hmotnost těla je

na obou nohách nebo převážně na stojné noze)

postoje jednonož (stoj na jedné noze)

základní polohy postojů - stoje, podřepy, dřepy, výpony

Pohyby hlavy

otáčení , klony, kroužení

kombinace otáčení a kroužení


14

Polohy a pohyby horních končetin

polohy paží: připažit, předpažit, upažit, vzpažit, zapažit

paže napnuté, pokrčené, skrčené

polohy ruky: ruka rovně, sklopena, vztyčena, odchýlena dovnitř a zevnitř,

v prodloužení, v pěst, zaoblená, roztažené prsty

pohyby paží: po přímce, obloukem, kruhem, osmou, vlnou, točení, hmitání

(osmy svislé a vodorovné, v čelné a bočné rovině)

příklad - vlna paží: pohyb vede loket, z připažení pohybem vzhůru do polohy upažit, ruka se

opožďuje za pohybem lokte, díváme se do dlaně – pohybem dolů do polohy upažit dolů, dlaň a

prsty lehce následují pohyb paže, díváme se na hřbet ruky - odtlačením dlaní od těla

protáhnout paži do polohy upažit; při dokončování pohybu může vznikat další impuls v centru

pohybu k následující vlně

příklad - vlna rukou: největší vlnivý pohyb probíhá v zápěstí a prstech

Polohy a pohyby dolních končetin

polohy a pohyby nohou napjatých:

přednožit, zanožit, unožit, roznožit, snožit

pohyby nohou krčením a napínáním:

pokrčit (kolenní úhel je 90°), skrčit (úhel menší než 90°)

kroužení, točení, hmitání

polohy a pohyby nohou pokrčených a skrčených

polohy a pohyby chodidel a špiček nohou (chodidla vytočená, rovně, vtočená)

napnout, vztyčit, kroužení

Polohy a pohyby trupu

hrudník: suny (vpřed, vzad, stranou), klony (předklon, úklon, záklon ), točení

trup: klony (předklon – rovný , prohnutý , ohnutý, úklon, záklon - mírný, hluboký)

otáčení trupu (otáčení kolem svislé osy, trup společně s pánví nebo samostatně,

rotační pohyby vznikají postupným otáčením, kdy pohyb začíná impulsem z jednoho

místa

pohyby pánve:


15

• vysouvání pánve (sunutím vpřed, vzad, stranou), kroužení se suny (pozn. pánev se

vysune ve vodorovné poloze do daného směru mimo osu těžiště, trup a paže

vyrovnávají v opačném směru rovnovážný postoj)

• překlápění pánve - podsadit , vysadit (překlápění pánve vpřed a vzad kolem

vodorovné osy procházející středem pánve

• překlápění stranou (kolem předozadní osy procházející středem pánve, jeden bok se

zdvihá a druhý klesá),

• kroužení překlápěním (pánev opisuje kruh jakoby zavěšena nad středem uprostřed

těla, trup a hlava jsou vytaženy po ose vzhůru)

• otáčení pánve – kolem svislé středové osy, - kolem osy procházející jednou polovinou

pánve (rotace)

• "břišní tanec" je kombinace kroužení sunutím a překlápěním pánve a otáčení,

provádíme jej v podřepu,

vlna trupu - postupný vlnovitý pohyb páteře (v bočné rovině vpřed a vzad, v čelné rovině

vlevo a vpravo)

např. vlna trupem (bočná): z podřepu a mírného předklonu impulsem z oblasti pánve

protlačit postupně kolena, boky a pánev vpřed, vlnivý pohyb pokračuje prohnutím páteře do

vytaženého vzpřimu a vzpažení, impulsem z centra může pokračovat další vlna,

vlna trupem bočná s ležatou osmou paže, (pohyb je veden malíkovou hranou ruky: ze stoje

únožného, upažit – podřepem na stojné přenést váhu na obě nohy, malíček kreslí dolní

smyčku osmy, pohyb pokračuje protlačením boků stranou, paže stoupá ke středu osmy,

přenesením váhy na druhou nohu stále posunujeme boky stranou, kreslíme horní smyčku

osmy, v podřepu únožném přecházíme k dolní části smyčky, přenesením váhy a sunutím pánve

stranou dokreslujeme první horní smyčku osmy; impulsem z centra může pokračovat další

vlna a osma,

osmy trupem (postupný spirálový pohyb vycházející z kroužení pánve, spojení rotace a

vlny, pohyb doznívá v pohybu paží)

plastické a rotační pohyby

např. osma trupem, postupný pohyb vychází z krouživého pohybu pánve, se soudobým a

nesoudobým pohybem paží,


16

Chůze

normální chůze (energická, vznosná) - vpřed a vzad

chůze ve výponu - s propnutými koleny, - s mírným krčením a napínáním kolen

chůze stranou – se skrčováním únožmo, - do zkřížení

chůze dostředivá – vpřed, - vzad

chůze v podřepu (vpřed a vzad) – s vysouváním kročné nohy vpřed, - s přenášením váhy na

kročnou nohu

Krokové vazby

přísunný krok stranou

chůze s hmity podřepmo

cval (stranou a vpřed)

polkový krok (vpřed, s otáčením)

poskočný krok (vpřed, s otáčením)

skočná (vpřed, s otáčením)

valčíkový krok (vpřed, vzad, s otáčením, naskakovaný)

mazurkový krok (jednostranný, přeskakovaný)

baskický krok (ve 3/4 a 2/4 taktu)

taneční kroky: polonézový krok, samba, rumba, čača, rokenrol, charleston, salsa aj.

Běh

běh přirozený, přímý

běh s vysokým skrčením přednožmo a zánožmo

běh – protažený, protažený se snížením těžiště, - drobný

běh prošlapávaný

běh – dostředivý, - odstředivý

Skoky

skoky odrazem snožmo – přímý, - s prohnutím, - s rotací 90°- 360° a více, - „jelen“, - „kufr“,

- „přípatka“


17

skoky odrazem jednonož – s pokrčením přednožmo, - s přednožením, zanožením, unožením, -

„čertík“, - nůžkový skok, - příklepový skok (stranou, vpřed, vzad), - horainový skok, - „jelen“,

- dálkový skok, - kadetový skok, - dálkový skok prošvihnutý

Obraty

obraty obounož o 180°- 360° přísunem, křížením

obraty přešlapováním o 180°- 360° f324

obraty jednonož (piruety) stejnostranné i nestejnostranné, se skrčením únožmo

horainový obrat

pět základních principů točení:

a) základní postavení – výchozí poloha „příprava“

b) odraz do rovnovážné polohy se správným držením těla

b) nášvih paží – aktivní zastavení švihu paže s přenesením hybnosti a s točením obounož nebo

jednonož (v libovolné poloze)

c) přetáčení hlavy při fixaci jednoho směru

d) spojení odrazu s rotací ramen bez pomoci paží

e) zvyšování rotace přibližováním končetin k ose otáčení

(Materiál byl zpracován úpravou textů V. Novotné „Co je gymnastika?“, část příspěvku

předneseného a oponovaného na vědeckém Semináři pedagogické kinantropologie

v Daňkovicích v r. 2004 a textu z recenzované knihy „Fit programy pro ženy“, nakl. Grada,

2006)


TĚLOCVIČNÉ NÁZVOSLOVÍ A DOKUMENTACE ODBORNÉHO TEXTU

K teoretickým základům každého oboru patří definování základních pojmů, které jsou

používány v odborné literatuře a umožňují dorozumění odborné i laické veřejnosti.

Každý obor má svůj odborný jazyk a potřebuje speciální termíny k vyjádření jevů

souvisejících s danou problematikou. V tělesné výchově a sportu je to tělocvičné názvosloví.

Od základů názvosloví zpracovaného Dr. M. Tyršem se tato odborná terminologie vyvíjela

spolu s vývojem jazyka a rozvojem pohybových činností. Dokonalost a utříděnost našeho

systému, ve světě ojedinělého, nám umožňuje nejen popsat, publikovat a tím i předávat a

uchovat jednotlivé pohyby, cviky i pohybovou kompozici, ale podává současně i informaci o

průběhu nebo technice provedení daného pohybu. Dokladem toho jsou i odborné popisy

skladeb, publikace, které způsobem, jaký nenajdeme nikde v Evropě, zaznamenaly tvůrčí

práci autorů v celém průběhu historie a tím umožnily postihnout, hodnotit a porovnávat rysy,

zákonitosti, typické trendy vývoje a charakteristické znaky vývoje českého tělovýchovného

systému.

Zvládnutí odborného vyjadřování je nejen záležitostí osvojování gymnastické

terminologie, ale také schopnosti vlastního přínosu ke srozumitelnému popsání

komplikovaného pohybu založeného na různých technikách cvičení bez náčiní a s náčiním.

Odborný popis pohybové činnosti se prostřednictvím gymnastické terminologie stává nejen

dokumentem, ale i odbornou publikací.

Z praktické potřeby cvičenců a cvičitelů vznikl v průběhu historického vývoje systém

tělocvičného názvosloví a odborná gymnastická terminologie k vyjádření pohybových

činností. Na práce M. Tyrše, J. Šterce, V. Fialy a dalších navázali K. Appelt a M. Libra (1989)

a vymezili význam gymnastické terminologie. Tuto okolnost považujeme za natolik

významnou, že je uvádíme jako zdůvodnění určité kvality publikací.

Význam gymnastické terminologie (Appelt, Libra, 1989, s.7-8):

A. Pojmenování cvičení je nezbytným předpokladem odborného vyjadřování v každé

teoretické práci.

B. Gymnastická terminologie umožňuje sdělovat pohyb verbálně. Prostřednictvím

terminologie se cvičenci i cvičitelé seznamují s metodickými materiály, s popisem sestav či

pohybové skladby.

C. Gymnastická terminologie umožňuje zaznamenat vlastní tvůrčí práci (popsat pohybovou

skladbu).

18


19

D. Až do určitého stupně technické složitosti může správně použitý termín s přesně

vymezeným obsahem přispívat k navození adekvátní představy o průběhu pohybu, o technice

provedení.

E. Úplný a přesný popis gymnastického pohybového obsahu, sestavený podle platné

názvoslovné normy, se stává nejdůležitějším a vlastně jediným literárním dokumentem, podle

něhož může být posuzován stav a vývoj gymnastiky v daném historickém období.

Významným specifickým dokumentem tělovýchovného programu jsou figurální kresby.

Jejich autorem se může stát výtvarně nadaný kreslíř s citem pro přesné a výrazové

zaznamenání pohybu v prostoru. Těchto specialistů je málo a proto je figurální záznam často

nahrazován videozáznamem, filmem nebo fotografií. Přesto, že kamera může přesně

zaznamenat správně provedený pohyb, nedává informaci o způsobu jeho provedení. Přínosem

videa je možnost snímat současně pohyb a hudbu. To je vhodné pro instruktáž a nácvik.

Videozáznam výsledného díla – pohybové skladby, postrádá postihnutí prožitků, které

vznikají mezi cvičenci na ploše a jsou přenášeny na diváky v hledišti. I technicky dokonalý

záznam nemůže zachytit atmosféru vystoupení a celkový dojem. Proto hodnocení skladby a

jejího předvedení podle těchto materiálů je neúplné a nemůže poskytnout celkový obraz jak o

tvorbě skladby, tak o jejím působení. Přesto je i filmový doklad důležitým dokumentem.


20


21


22


23

Polohy paží a dolních končetin


24

Kontrolní test (příklad):

Vyjmenujte polohy a pohyby celého těla a jednotlivých částí těla


25

Zakreslete – klek přednožný pravou, vzpažit, hluboký záklon

Zakreslete – vzpor klečmo prohnutě, pokrčit zánožmo levou

Zakreslete – vzpor na pravé vpravo klečmo únožný levou, vzpažit levou

GYMNASTIKA I. 1. a 2. lekce Tematický plán: Studijní cíle · Tento projekt je spolufinancován...

Documents

Transcript of GYMNASTIKA I. 1. a 2. lekce Tematický plán: Studijní cíle · Tento projekt je spolufinancován...