Post on 18-Jul-2020
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
1
Obsah str.
Komentáře 2
Nepotrestaní / Peter Getting 2
Návraty k XV. Všesokolskému sletu 5
Zůstane v našich vzpomínkách 5 / Eva Svobodová 5
Z historie 6
150 let od skvělé myšlenky sokolské – 2 / Petr Anderle 6
Poučení Bezákom / Peter Javůrek 8
Z České republiky 9
Příběh o úspěšné značce Mattoni a chátrajících lázních Kyselka / Jana M. Jarolímková 9
Ze zahraničí 11
Rusko se předvedlo jako říše zla 11
Soud poslal Pussy Riot na dva roky do vězení 12
Správny druh terorismu nalezen / Ota Ulč 13
Výročí: Srpen 1968 15
Okupácia bola zlatou érou vtipov 15
Jako na okupáciu reagoval svet / Zuzana Uličianska 19
Na pomoc penzistům 20
Vystěhování se po odchodu do penze / Karel Flubacher 20
Ze Slovenska 22
Stelesnenie amnézie / Peter Morvay 22
Z činnosti spolků 23
Sokolský letní tábor / Beatrice Jordan 23
Věda 24
Proboha, „boží částice“ je na světě? / Miloš Dokulil 24
Opustili nás 25
Vzpomínáme 28
Pár námětů s odstupem 75 let od onoho „kalného rána“ / Miloš Dokulil 28
Jubileum 30
Jan Kyjovský – Svatopluk Čech / Jiří Kraus 30
Zdeněk Roudnický slavil osmdesátiny / Petr Stránský 32
Čtení na volnou chvíli 33
Ovce bloudící přes kopečky / Milan Cimburek 33
Reagujete 34
Nemýlíte se, pane Tomka? / Tomáš Tichý 34
Zaujalo nás 35
O Baťovi v Solothurnských novinách / Štěpán Húsek 35
Tři oříšky pro Popelku / Miloš Dokulil 36
Disproporcie v prideľovaní štátnych dotácií pre Slovákov v zahraničí / Dušan Klimo 37
Švajčiarsky súd povedal, že novinári Rydla z SNS neohovárali / Miroslav Kern 39
Žijí mezi námi 39
Karel Čapek / Andrej Hrico 39
Chválíme 44
Remiza a výhra české fotbalové sedmnáctky ve Švýcarsku 44
Oznámení 45
Inzerce 49
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
2
Komentáře
Komunistickí pohrobkovia, podobne ako tí fašistickí, ospravedlňujú zločiny, napriek tomu chcú byť v parlamente
Nepotrestaní
Kým fašisti nemôžu hajlovať a otŕčať sa s gardistickými symbolmi, komunisti akoby nikomu
neprekážali. Komunistická strana sa bez problémov zaštiťuje ideológiou, ktorá stála životy milió-
nov ľudí a nastolila krvavú totalitu, hlása frázy o „buržoáznej demokracii“ a mieri do parlament-
ných volieb. Bez ťažkostí funguje aj dorast v Socialistickom zväze mladých, propagujúci Lenina.
Spoločne otvorene popierajú zločiny komunizmu.
Deje sa tak napriek tomu, že schvaľovanie a spochybňovanie zločinov komunizmu je od vlaňaj-
šieho septembra trestné. Umožnila to novela toho istého Trestného poriadku, vďaka ktorej už
rozdali prísnejšie tresty šoférom s alkoholom za volantom. Prípad stíhania komunistických pred-
staviteľov však hodila polícia do koša, lebo sa vraj nič protizákonné nedeje...
Jáchymovská lož:
Kto verejne popiera, spochybňuje, schvaľuje alebo sa snaží ospravedlniť holokaust, zločiny reži-
mu založeného na fašistickej ideológii, zločiny režimu založeného na komunistickej ideológii
alebo zločiny iného podobného hnutia, ktoré násilím, hrozbou násilia alebo hrozbou inej ťažkej
ujmy smeruje k potlačeniu základných práv a slobôd osôb, potrestá sa
odňatím slobody na šesť mesiacov až tri roky. Trestný poriadok hovorí
jasne. Pre fašistické pokusy prekrúcať históriu by mal preto platiť rov-
naký trest ako pre tie komunistické. Tak, ako je trestné spochybňovanie
holokaustu, čiže takzvaná osvienčimská lož, trestá zákon po novom aj
„jáchymovskú lož“. Komunistickú odrodu luhania, že počas červenej
diktatúry sa nič zlé nestalo.
Zákon však naráža na realitu. Komunistická strana Slovenska (KSS)
odovzdala na ministerstve vnútra bez väčších ťažkostí kandidátku do
marcových parlamentných volieb. Toho istého ministerstva, ktoré by ju
malo trestne stíhať. Polícia síce v novembri minulého roka otvorila
prípad šírenia jáchymovskej lži zo strany KSS, napokon však „vyhod-
notila, že trestný čin nespáchali“. „Poverený policajt vec odmietol v
zmysle zákona, nakoľko v tomto prípade nebol dôvod na začatie trest-
ného stíhania“, tvrdí polícia.“
Kocúrkovo:
Hoci je spochybňovanie zločinov komunizmu trestné, v oficiálnych vyhláseniach Komunistickej
strany môže pokojne stáť, že „neexistujú žiadne zločiny komunizmu“. V slovenskom Kocúrkove
je možné, aby komunisti bez obalu hlásali: „Popierame zločiny komunizmu!“
S dodatkom:
„My komunisti, naopak, navrhujeme vyhlásiť súčasný protiľudový režim buržoáznej demokracie
za zločin páchaný na občanoch.“ Tvrdia, že chcú realizovať „odpor voči tomuto kapitalistickému
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
3
systému“, veď „ako inšpirácia môžu poslúžiť skúsenosti samotného zakladateľa Ruskej sociálno-
demokratickej robotníckej strany V. I. Lenina“.
Komunistický líder Jozef Hrdlička je vo vyjadreniach opatrnejší. Žiadne zločiny komunizmu síce
podľa neho nejestvujú, no ak nejaké sú, ide vraj o pochybenia jednotlivcov... Vychádzajúc z jeho
optiky sú vraždy opozície, politické monsterprocesy, znárodňovanie, státisíce obetí a lágre spolu s
popretím práv a slobôd zrejme len chybičkami krásy... Oči sa zakrývajú pred výpočtom zločinov
zrežírovaných komunistickou stranou a jej predstaviteľmi z Čiernej knihy komunizmu, v ktorej
medzinárodný tím akademikov dokazuje, že komunizmus je jednoznačne zločinná ideológia.
Ostatne, už sám podtitul knihy vystihuje komunizmus - zločiny, teror, represie.
K novému zákonu, ktorý nedovoľuje spochybňovať pravdu, komunisti na svojej webovej stránke
uvádzajú: „Nie je to zákon na ochranu pravdy, ale je to zákon
na podporu kapitalistickej propagandy a buržoázneho klam-
stva.“ Samotný Hrdlička sa trestného stíhania neobáva, nebol
vraj ani predvolaný a o celej veci sa dozvedel z médií. Tvrdí,
že ide o očierňovanie komunistickej strany a komunistických
ideí. Opakuje, že s minulosťou nemá KSS nič spoločné. Na
upozornenie, že majú rovnaký názov aj symboly, čo je podob-
né, akoby niekto nazval stranu NSDAP a tvrdil, že nemá s
nacistickou minulosťou nič spoločné, reagoval: „To je úplne
neporovnateľné, jedna a druhá ideológia.“ Aký je rozdiel med-
zi krvou obetí fašizmu a komunizmu, sme sa však nedozvede-
li. Na otázku, či niekto v jeho rodine nosí okuliare a či si mys-
lí, že takých ľudí treba strieľať, nám súdruh Hrdlička odpove-
dal: „Je to úplne nezmyselná otázka, nebudem takéto nezmys-
ly komentovať.“ Nebol to však nezmysel, ale prax komunis-
tov. Jeden z nepotrestaných – Vasiľ Biľak.
Žije si vo vile pod Bratislavským hradom.
Bezzubý?:
Bez ohľadu na názory súčasných súdruhov je však zákon platný. Zaráža preto nečinnosť kompe-
tentných a fakt, že komunisti nie sú stíhaní. V praxi to značí, že sú len dve možnosti - buď je
platný zákon bezzubý a bol len politickým divadielkom pre voličov, alebo je neschopná polícia,
ktorá vec šmarila do koša.
Lucia Kurilovská z Ústavu štátu a práva Slovenskej akadémie vied zaoberajúca sa trestným prá-
vom nevidí chybu v zákone. Hoci tento jasne hovorí, že treba trestať spochybňovanie zločinov
komunizmu, chýba definícia, ktoré to sú. „To je rozdiel oproti holokaustu či zločinom fašizmu
zakotveným v medzinárodných dohovoroch, chartách a štatútoch. Ich definícia je stanovená a do
našej zbierky zákonov sa dostali hneď po vojne. Nič také sa po nežnej revolúcii nestalo s komuni-
zmom.“
Zákon by tak potreboval oporu v ďalších dokumentoch, ktoré vzniknú na domácej alebo medziná-
rodnej úrovni. Napokon podobné problémy s komunistami majú aj ďalšie postkomunistické štáty.
Definovanie komunizmu ako ideológie, ktorá je zločinná vo svojej podstate, by sa tak dostalo z
odborných fór do reálneho života. Práve to môže byť podľa Kurilovskej problém pri aplikácii
zákona v praxi. „Samotné ustanovenie je v rámci Trestného zákona v poriadku, ale môže chýbať
ďalší prameň, o ktorý by sa dalo v trestnom konaní oprieť,“ dodáva.
Smutné:
Kurilovská si napriek tomu myslí, že aj v terajšej podobe poskytuje isté možnosti. „Pokiaľ Komu-
nistická strana doslovne hovorí, že neexistujú žiadne zločiny komunizmu, tak sa presne napĺňa
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
4
skutková podstata nového zákona a na tomto základe sa dá konať,“ tvrdí. Polícia však prípad
odložila a nedostal sa ani len do štádia, že by komunistov začali trestne stíhať a dopĺňali vyšetro-
vanie znaleckými posudkami o zločinnosti komunizmu a podobne. „Postup polície ma neprekva-
pil, keďže už aj v minulosti viackrát zamietla nepríjemné kauzy pod koberec, ako sme to videli
napríklad v korupčných kauzách alebo v prípade rasistických výrokov Jána Slotu a ďalších pred-
staviteľov SNS,“ komentuje výsledok vyšetrovania poslanec Ondrej Dostál.
Dvojaký meter:
Novela zákona hovorí len o spochybňovaní zločinov komunizmu. Ak by ktokoľvek propagoval
samotnú komunistickú ideológiu, nič sa mu nestane... Na rozdiel od propagácie fašizmu sa propa-
gácia komunizmu obchádza, a to zďaleka nielen u nás. Medzinárodná odborná obec sa zhoduje v
tom, že na obe zločinné ideológie sa neuplatňuje rovnaký meter, takže kým fašisti sa musia mas-
kovať rôznymi „nacionalistickými“ frázami a odučili sa hajlovať na verejnosti, komunisti môžu
bez obáv propagovať svoje idey, symboly i politickú stranu.
Na to, aby bola komunistická strana zakázaná a rozpustená, pritom zrejme netreba ani nový zá-
kon. Komunizmus, ku ktorému sa hlásia jeho dnešní stúpenci, nemá totiž na svedomí len tisíce
životov a porušovanie základných ľudských práv, ale aj zničenie parlamentnej demokracie. Hlav-
ným krédom komunizmu je diktatúra proletariátu, ktorej názov jasne ukazuje, čo chcú komunisti
spraviť s demokraciou. Fašistická Slovenská pospolitosť bola pritom rozpustená ako politická
strana práve pre program, v ktorom hlásala zmenu demokracie na stavovský štát, bežný vo fašis-
tických režimoch. V čom je teda problém?
(Ne)vôľa:
Historička práva Katarína Zavacká vysvetľuje, že ide o viacero faktorov. „Po druhej svetovej
vojne museli súd nad nacistami a denacifikáciu obyvateľstva presadiť víťazné veľmoci, teda sila
zvonka - po roku 1989 tu takáto sila nebola. Fašizmus v Európe porazila vojenská sila, a to v
období páchania obrovských krutostí už aj voči vlastnému obyvateľstvu, komunizmus sa zrútil
ekonomicky.“ Chýba však najmä politická vôľa. „Problém je, že popri vznešenej myšlienke o
vzdaní sa revanšu voči komunizmu ako politickému hnutiu sa rezignovalo i na presadenie spra-
vodlivosti voči jednotlivcom. Napríklad Gustávovi Husákovi na úplnú beztrestnosť stačilo opus-
tenie prezidentského kresla, pritom išlo o politika, ktorý bol nielen spoluzodpovedný za normali-
záciu po roku 1968, ale už koncom vojny presadzoval rovno pripojenie Slovenska k ZSSR a od
roku 1946 sa tým najhnusnejším spôsobom ‚zaslúžil‘ o likvidáciu demokracie.“
Nielen Husák pritom za to nikdy nestál pred súdom. V bratislavskej vile si dodnes pokojne nažíva
tajomník ÚV KSČ a signatár pozývacieho listu vojsk Varšavskej zmluvy Vasil Biľak, v centre
metropoly beztrestne žije posledný šéf ŠtB Alojz Lorenc, ďalšie špičky komunistickej diktatúry
pôsobia v štátnych a politických funkciách. S tým, že akýkoľvek zákon je bez politickej vôle a
spoločenského záujmu len prázdnym textom, súhlasí aj Kurilovská: „Trestné právo súvisí aj s
politickou vôľou, a pokiaľ polícia odložila prípad a ani sa nezačalo stíhanie, vec nemohla dospieť
do ďalších štádií. To však môže podľa zákona stále zmeniť generálny prokurátor.“
Keďže sme v slovenskom Kocúrkove, s generálnym prokurátorom je to trochu ťažšie, žiadneho
nemáme... Vymenovať ho má prezident Ivan Gašparovič, ktorý počas neslobodného režimu učil
komunistické trestné právo. Možno mu v tom pomôže vedúci jeho kancelárie Milan Čič, exminis-
ter komunistickej spravodlivosti.
Peter Getting, Plus 7 dní
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
5
Návraty k XV. Všesokolskému sletu
Zůstane v našich vzpomínkách
Snad mi dají všichni cvičící, jejich doprovod i diváci (nebo aspoň většina) za pravdu: Krásný
sletový týden, na který budeme ještě dlouho vzpomínat, je za námi. Co to stálo příprav, cvičeb-
ních hodin, hledání ubytování, atd. atd. A co jsme si přáli? Neudělat při vystoupení pokud možno
chybu, přáli jsme si pěkné počasí, aby nás i v průvodu bylo co nejvíce, abychom demonstrovali
náš Sokol v zahraničí. Troufám si říci jedno: vše se vydařilo, počasí nám přálo, průvod byl krás-
ný, stovky lidí lemovaly okraje ulic, po kterých jsme šli, již jako před šesti lety, nejednomu divá-
ku, ale i nám, v průvodu občas zvlhly oči.
Většina z naší župy byla ubytována v hotelu Slavia, uprostřed všeho dění, po levé straně šatny,
které jsme my vůbec nepotřebovali, po pravé straně nástupiště a hned za ním stadion, lepší polohu
jsme si snad ani nemohli přát. Celý týden ruch v Tyršově domě, každý den odpoledne pódiové
skladby (a nejen tam), kdykoliv jsme tam přišli, setkali jsme se s přáteli nejen z České republiky,
ale z celého světa. A což teprve dva hlavní sletové dny! Prudký déšť, doslova liják, jsme odnesli
my, nejstarší. Po celou dobu zahájení a cvičení (první program) lilo jako z konve. Vadilo nám to?
Vůbec ne. Byli jsme odměněni potleskem a uznáním. Druhý sletový den krásné počasí, to jsme si
hlavně přáli kvůli dětem. Nebudu popisovat jednotlivá vystoupení, kdo má zájem, může se na vše
podívat na internetu. Chci dnes jen poděkovat všem, kteří do Prahy jeli, buď jako cvičící, diváci,
doprovod dětí, těm, kteří šli do průvodu, těm, kteří jakoukoliv formou pomohli k tomu, abychom
vše zvládli.
V září vyjde posletové číslo Župních zpráv, ve kterých se můžete dočíst mnohem více a shlédnout
fotografie našich pilných fotografů.
Eva Svobodová, vzdělavatelka sokolské župy Švýcarské
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
6
Z historie
150 let od skvělé myšlenky sokolské – 2
(pokračování z minulého čísla)
Ale vraťme se do Evropy osmnáctého a devatenáctého století. Jaká byla situace v našich zemích
koncem osmnáctého a začátkem devatenáctého století, pokud jde o
tělovýchovu. O potřebě tělesných cvičení se hovoří již ve Všeobec-
ném školním řádu, který vydal 6. prosince 1774 pedagog a augusti-
niánský kněz Johann Ignaz von Felbiger (na snímku, 1724-1788) v
rámci školských reforem Marie Terezie. Píše o tom také ve své pří-
ručce pro učitele (Methodenbuch), kterou vydal o rok později. Zde se
objevují i doporučení k zakládání hřišť u škol nebo za obcemi. Zají-
mavé je, že tuto myšlenku prakticky podporoval mimo jiné také
Jakub Jan Ryba. O potřebě tělesné výchovy se zmiňuje také Bolzano
ve své knize O nejlepším státě. Traduje se mimo jiné, že v roce 1810
vznikla v Praze první veřejná plovárna. A to se již začínají objevovat
první jména propagátorů tělocviku Johan Hirsch (ortopedický lékař),
Rudolf Stephany (první zemský učitel tělocviku), Jan Malypetr (za-
kladatel pražského tělocvičného ústavu, učitel Tyršův a propagátor Jahnovy metody cvičení, spo-
luautor českého tělocvičného názvosloví), Josef Seegen, Ferdinand Schmidt (organizátor dalšího
tělocvičného ústavu v Praze), Jan Spott (organizuje cvičení dívek). A objevují se začátky spolko-
vé činnosti. V roce 1845 byly v Praze pořádány první veslařské závody, v roce 1857 vzniká čes-
ko-německý spolek zabývající se jezdeckými závody na koních. A to se již pomalu blížíme k roku
1862, v němž byl založen "Pražský tělocvičný spolek", o dva roky později přejmenovaný na So-
kol.
Posléze přibyl čin
Mezi osobnostmi, které stojí u počátku položení základů Sokola, není jméno světoznámého čes-
kého vědce a spoluzakladatele cytologie Jana Evangelisty Purkyně (1787–1869) zas tak často
zmiňováno, jakkoli by si to zasloužil. Jeho asistentem byl přírodovědec a politik Eduard Grégr
(1827–1907). Oba dva, Purkyně i jeho asistent byli od počátku přispěvatelé významného ency-
klopedického díla známého jako Riegrův slovník naučný (vycházel v letech 1860–1874). Eduard
Grégr přizval ke spolupráci v redakci tohoto slovníku i Miroslava Tyrše. Ve stejnou dobu, 1.
ledna 1861 zakládá Eduardův bratr Julius Grégr (1831-1896) Národní listy. V roce 1874 se Julius
Grégr stává spoluzakladatelem Národní strany svobodomyslné, známou spíše pod názvem Mla-
dočeši. Není bez zajímavosti, že jejím kandidátem a později poslancem v Říšské radě byl Miro-
slav Tyrš.
A tak se stalo, že 17. prosince 1861 dr. Julius Grégr přichází na pražské policejní ředitelství s
žádostí o registraci "Tělocvičné jednoty pražské". Žádost je pochopitelně doplněna stanovami
spolku, jehož prvním jednatelem se stal jeho bratr Eduard. Stanovy spolku byly kupodivu schvá-
leny již 27. ledna 1862. Za tři týdny se konala v Malypetrově tělocvičném ústavu v Panské ulici
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
7
Eduard Grégr Julius Grégr
ustavující valná hromada spolku. 75 přítomných zvolilo starostou spolku Jindřicha Fügnera (pů-
vodně Heinrich Anton; 12.10.1822–15.11.1865). Dále pak místostarostou (později náčelníkem)
náčelníkem Miroslava Tyrše (původně Friedrich Emmanuel Tiersch; 17.10.1832–8.8.1884). Čle-
ny výboru se stali oba bratři Grégrové (původně Grögerové, od mládí čeští vlastenci, i když jejich
maminka byla Němka), dále třeba Rudolf Thurn-Taxis, Rudolf Skuherský, Emmanuel Tonner,
Karel Steffek, František Písařovic, Jan Kryšpín, Ferdinand Fingerhut (Náprstek) a JUDr. Tomáš
Černý. Samá dobrá jména.
Vzhledem k tomu, že Tyrš s Fügnerem byli vlastně svým původem čeští Němci, sváděla poz-
ději jejich kritiky tato skutečnost ke spekulacím. Leč zbytečným a vesměs nepravdivým. Tyrš pro
českou otázku zahořel již v době středoškolských studií na Malé Straně a sám požádal, aby mohl
maturovat v českém jazyce, když si
předtím změnil i křestní jméno z Friedri-
cha na Miroslava. Na druhou stranu
Jindřich Fügner měl s češtinou více než
značné potíže. Avšak oba dva hlavní
zakladatelé spolku od počátku úzkostlivě
střežili jeho naprostou apolitičnost.
Oběma, bez ohledu na to z jakého pro-
středí vyšli, byl poctivým a základním
cílem zájem na skutečném fyzickém a
morálním růstu českého národa.
Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš v kresbě vynikajícího portrétisty Františka Ženíška (1849–1916), budoucího rektora
Akademie výtvarných umění (1903–1904). Kresby jsou z roku 1883. S Ženíškem se potkal Tyrš jako s cvičencem – mladí výtvarníci z pražské umělecké akademie, kde Ženíšek od roku 1864 studoval u profesora Eduarda Engertha, chodili po
večerech velice horlivě cvičit do Sokola. Ženíšek byl mimo jiné velice oddaným obdivovatelem Josefa Mánesa, takže
nemohl ani nebýt než příznivcem myšlenek sokolských. Josef Mánes byl totiž také u toho, když Sokol vznikal a je autorem jeho praporu.
A dokázali skloubit své nejlepší vlastnosti a znalosti. Tyrš byl velmi vzdělaný člověk a naprosto
oddaný tomu nejlepšímu, co nám mimo jiné odkázala řecká filozofie. Fügner byl také velice vzdě-
laný člověk (ovšem spíše samouk), navíc velice zběhlý v evropských poměrech a dokonalý psy-
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
8
cholog. Byl to on, kdo v počátcích vzniku spolku uměl mírnit různé spory. Každopádně nebyl
vznik spolku jakýmsi aktem proti německému živlu. V té době ani nehořely mezi Čechy a Němci
nějaké zvláštní nacionální vášně, zejména vůbec ne mezi inteligencí českou a německou. Pocho-
pitelně, že o povznesení národa českého zde šlo. Avšak jiným způsobem. Rozhodně nikoli onou
formou, která by potlačováním jedněch upřednostňovala druhé, čemuž jsme se bohužel nevyhnuli
po roce 1918.
Petr Anderle (pokračování příště)
Poučení Bezákom
Benedikt XVI. mohol sotva urobiť viac pre osvetu medzi obyvateľmi Slovenska. Vyzbrojený
dogmou o neomylnosti, Joseph Ratzinger podpísal odvolanie populárneho trnavského arcibiskupa
a neobťažujúc sa nejakým zdôvodňovaním svojho kroku, odišiel na trojmesačnú dovolenku. Na-
šinci tak dostali názornú lekciu zo spôsobov, akými rieši pápežská kúria ošemetné záležitosti.
Rímsky biskup predsa nepotrebuje zdôvodňovať svoje kroky. Tým skôr, ak dôvody, ktoré sú v
hre, nie sú z tých, ktorými by sa chcel ktokoľvek chváliť. Nieto ešte organizácia, ktorá si nárokuje
piedestál morálnej autority. Vatikán si však zrejme skôr či neskôr nejaké dôvody bude musieť
nájsť, pretože ich absencia podporuje rôzne škaredé podozrenia.
Napríklad, že ide len o to, o čo išlo v takmer dvadsať storočí dlhej histórii katolíckej cirkvi už tak
často, prečasto: o majetky. Spôsob, akým sa Róbert Bezák "zmocnil" úradu, jeho audity a kontro-
ly napovedali, že sa chce skutočne úprimne odlíšiť od svojho predchodcu aj v tejto oblasti. Doda-
jme, že Ján Sokol bol rôznymi škaredými podozreniami priam oblepený.
Podozrenia okolo Jána Sokola však Vatikánu nikdy nestáli za reakciu. Či už za Ratzingera, alebo
za Karola Wojtylu. Prečo? Pretože cirkev je náchylná uvažovať ako totalitná organizácia: čo je
dobré pre ňu, je dobré aj pre "vonkajší svet". Z čoho vyplýva, že i keby ste pre vonkajší svet nehli
ani prstom, služba pre cirkev vás v jej očiach očisťuje. A služba pre cirkev sa dá vysvetľovať
všelijako. Dejiny nás učia, že spása môže byť práve takým obchodným artiklom ako čokoľvek
iné.
V očiach Vatikánu Sokol vo funkcii arcibiskupa zjavne svojej cirkvi slúžil dobre - čím sa stali
jeho možné hriechy nepodstatnými, zatiaľ čo Bezák v rovnakej funkcii asi nie - čím sa stala kaž-
dázámienka pre jeho odvolanie hodnovernou.
Tu prichádzame k druhému poučeniu. Je nad slnko jasnejšie, že Bezáka musel Rímu "posunúť"
nejaký domáci dobrodinec. Alebo skôr dobrodinci. Autoritárska štruktúra cirkvi im, pravdaže,
vyhovuje, pretože im teraz umožňuje zbožne mlčať.
Neprislúcha nám riešiť, aký je Bezák kresťan katolík, ani to, ako a či vôbec sa odlišuje napríklad
od Sokola v chápaní dogiem a rituálov viery. Tieto a podobné otázky môžeme pokojne prenechať
cirkevným autoritám. Pre nás je dôležitejšie napríklad to, ako sa Bezák dokázal nahlas dištanco-
vať od šíriteľov sentimentu za vojnovým slovenským štátom. Ale hoci aj to, ako sa postavil k
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
9
narábaniu s majetkom. Skrátka všetko to, čo napovedá, ako sa Bezák staval k tomu nášmu "von-
kajšiemu svetu". Podľa všetkého sa k nemu Bezák staval ako slušný človek. Nuž a ak pápežský
štát spolupracuje s neslušnými cirkevníkmi na odstraňovaní slušných, potom sa treba ešte raz
dôrazne spýtať, ako je možné, že náš štát, ktorý sa podľa svojej ústavy tvári ako sekulárny, má s
pápežským štátom uzavretú nevypovedateľnú, nerovnovážnu zmluvu.
Peter Javůrek , Pravda
Z České republiky
Příběh o úspěšné značce Mattoni a chátrajících lázních Kyselka Možná, když projíždíte Českou republikou po dálnici, jste spatřili obří kovové orly. Nebo jste
navštívili restauraci a nabídli Vám minerální vodu Mattoni. Dovolím si předat Vám pár informa-
cí. Věřte, že budete překvapeni, stejně jako já.
Lázně Kyselka kolem r. 1900, kde se těží minerální voda Mattoni
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
10
Historie místa sahá mnohem dál, ale zmíním se o podstatném momentu ve vývoji. Dozvíme
se o kultivovaném podnikateli 19. století, císařském dvorním radovi, Heinrichu von Mattoni,
který se zasloužil o výrazný obchodní rozvoj a dal vzniknout dnešní obchodní značce Mattoni.
Prameny se nachází nedaleko Karlových Varů v západních Čechách, podél řeky Ohře na místě
nazvaném Lázně Kyselka sousedící s okrajem Doupovských hor a hraničí s vojenským újezdem
Hradiště. Prameny vyvěrají z úbočí vrchu Bučina. Pan Mattoni ctil ušlechtilou zásadu: „Beru-li
něco z této země, musím do ní zpět také něco dávat.“ Zde si dovolím ukončit stručnou informaci z
historie a popisu místa. Nyní Vám nastíním současnost. Pro zájemce předávám odkaz:
www.zachrante-lazne-kyselka.cz, příloha Historie Kyselky podrobně.
Domy a přilehlé pozemky lázní Kyselka vystřídaly několik vlastníků. Firmy se různě trans-
formovaly s nejasným fungováním či vlastníky. Z informačního zdroje, asociace ASORKD
(Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví v ČR) čerpám některé údaje. Trochu
kuriózně zní například informace o privatizaci lázní, která proběhla v roce 1992. Kyselku získává
soukromá osoba p. Karel Franta, instalatér z Prahy. A pak je seznam plný změn vlastníků, úřed-
ních přestupkových řízení, podmínek k zabezpečovacím pracím atd. Výsledek? Zničené, chátrající
budovy, jež se řadí do kulturního dědictví České republiky... Píše se rok 2012, 20 let po privatiza-
ci a níže vidíte fotografii rozpadajících se domů.
Lázně Kyselka - současnost Část majetku lázní patří firmě Karlovarské minerální vody a.s. Společnost těží minerální vodu
z této oblasti a prodává ji pod značkou Mattoni. Karlovarské minerální vody, potažmo značka
Mattoni je sponzorem mnoha akcí v České republice. Například Karlovarský filmový festival,
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
11
stala se výhradním dodavatelem minerální vody v době předsednictví ČR v EU atd. Firma je nej-
větším a obchodně úspěšným dodavatelem minerálních vod na českém trhu. Vyváží také do za-
hraničí. Vlastní i jiné značky, např. Poděbradku nebo Magnesii. Členy představenstva akciové
společnosti je rodina Pasquale s občanstvím Švýcarské konfederace a žijí v italské části Švýcar-
ska. Jediným akcionářem je firma Ronaldsay B.V. se sídlem v Nizozemském království. Na adre-
se je však jen poštovní schránka. V internetu je snadno zjistitelná provázanost s dalšími firmami a
stejnými lidmi, kteří vlastní druhou část lázní Kyselka. Druhý vlastník lázní, společnost RIS se o
památkově chráněné domy zřetelně nestará. I zde ASORKD poukazuje na skrytou provázanost
RIS a Mattonky.
Přírodní bohatství na českém území a z toho plynoucí zisky firmy putují jinam, než se nese
duch odkazu pana Mattoniho: „Beru-li něco z této země, musím do ní zpět také něco dávat.“ V
tomto světle se zdá neuvěřitelné chátrání památkových budov. Či dokonce ztráta celé budovy
zvané Alžbětin pavilon a jejího vybavení, z důvodu výstavby výrobního areálu, která měla být
Mattonkou rozebrána, uskladněna a znovu vystavěna na jiném místě. Firma dnes přiznává, že
neví, kde se kulturní památka, která nesla poetický název Picí pavilon císařovny Alžběty, nachází.
Podle svědectví místních byla památka odvezena na skládku.
Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví v ČR (zkráceně ASORKD,
www.asorkd.cz) se snaží tuto komplikovanou situaci rozklíčovat a nalézt řešení. Na speciálně
vytvořené webové stránce www.zachrante-lazne-kyselka.cz pravidelně informuje o svých aktivi-
tách. V současnosti běží petice za záchranu lázní Kyselka, dopisování s úřady, firmami, zjišťuje
skutečné obchodní vazby firem a osob, na základě příspěvků od dobrovolných dárců financuje
informační kampaň apod.
Toto téma bylo v ČR politicky i mediálně dlouhodobě opomíjeno. Nicméně několik pozitiv-
ních změn již probíhá. Lázním Kyselka za pět minut odbíjí dvanáctá hodina. Z toho důvodu jsem
se rozhodla informovat čtenáře Zpravodaje a tento případ budu i nadále sledovat. Mnozí z nás
jsme od České republiky vzdáleni místem pobytu, ale to nás činní bližšími. Rozhled odjinud dává
nový rozměr uvědomění a odpovědnosti. Věřím, že ani Vás nenechá tato kauza klidnými.
Pro Zpravodaj připravila: Jana Marie Jarolímková
Foto: www.zachrante-lazne-kyselka.cz
Ze zahraničí
Rusko se předvedlo jako říše zla, píše k odsouzení Pussy Riot ruský tisk
Odsouzení punkové skupiny Pussy Riot poškodilo pověst země v cizině, upozorňuje ruský
tisk v komentářích k verdiktu.
Moskevská soudkyně poslala na dva roky za mříže trojici punkerek, které ještě před letošními
prezidentskými volbami v moskevském chrámu zazpívaly "punkovou modlitbu" s názvem "Boho-
rodičko, vyžeň Putina". A Rusko teď prý vypadá jako "říše zla a hlouposti".
"Rozsudek zničil reputaci Ruska," nadepisují Novyje Izvestija a vyčíslují, že o rozsudku infor-
movalo 5107 zahraničních médií v 87 zemích světa; nejaktivněji prý verdikt komentovali v USA,
Británii, Německu, Francii, Španělsku a Nizozemsku. Tento list spočítal, že případ Pussy Riot se
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
12
stal událostí dne ve většině amerických a evropských zpravodajských televizí, které soudu v pá-
tečním vysílání věnovaly od dvou minut po jednu hodinu a 22 minut; některé dění v soudní síni
přenášely i v přímém přenosu. 88 procent zpráv bylo vůči Rusku negativních, 12 procent neutrál-
ních. V 72 procentech byl verdikt charakterizován jako pochybný, přehnaně přísný, jako ukázka
nedemokratičnosti ruského režimu a potlačování jinak smýšlejících a opozice.
ČTĚTE TAKÉ:
Soud poslal Pussy Riot na dva roky do vězení v nápravné kolonii
"Rozsah škod na pověsti režimu, způsobený mezinárodním ohlasem případu Pussy Riot, je obrov-
ský," konstatoval šéf monitorující agentury NewsEffector Sergej Moroz, podle kterého stamiliony
dolarů, vynaložené státem na zlepšení obrazu Ruska v posledních letech, lze zcela odepsat.
"Pussy Riot jsou ostuda, ale ostuda země je ještě horší," zdůrazňuje Moskovskij komsomolec a i-
ronicky radí neurážet středověkou inkvizici srovnáváním s "Putinovým samoděržavím". Punkerky
se na Západě už těší větší podpoře než svého času sovětští disidenti.
Naplivaly na oltář a na věřící
"Ruské úřady by sotva dokázaly vymyslet účinnější způsob, jak předvést civilizovanému světu, že
nejsme právní stát, ale říše zla a hlouposti," usoudil komentátor a dodal, že Západ se může rado-
vat nad vymezením "jasné hranice, kde končí evropská civilizace a začíná východní barbarství".
Samy Pussy Riot by podle názoru autora udělaly lépe, kdyby mlčely, neboť se vyznačují nedo-
statkem talentu, humoru a prohřešují se proti vší estetice.
Namísto toho se však mladé feministky rozhodly trumfnout i skandální uměleckou skupinu Vojna
a exhibicionistky z ukrajinského sdružení Femen - a povedlo se: naplivaly na oltář i na věřící a
staly se zakladatelkami trendu a
světovými celebritami. Rusko je
však Rusko a jeho justice je ještě
falešnější než Pussy Riot a nová
kremelsko-církevní spravedlnost
ještě mnohem krutější, než v ra-
ném středověku".
"Rusko je feudální stát. Navzdo-
ry všem změnám ideologických
doktrín a ekonomických politik
se metody vládnutí od dob Ivana
Hrozného jen málo změnily,"
píše o rozsudku anglojazyčný
The Moscow Times, podle kte-
rého by podle carského zákona z roku 1845 za podobnou výtržnost hrozily nejvýše tři měsíce
vězení. Současně komentátor západním politikům a podnikatelům vyčítá, že až na estonského
prezidenta během pětiměsíční vazby Pussy Riot mlčeli. Hrozí tak, že "za Putinova vládnutí se
Rusko stane evropskou Saúdskou Arábií, zredukovanou na export ropy a plynu a dovoz luxusních
aut". Lidovky.cz, ČTK
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
13
Správný druh terorismu nalezen
Ota Ulč
Všichni muslimové nejsou teroristé, ale většina teroristů muslimy jsou.
S výkřiky „Alláh je veliký!“ islámští únosci 11. září 2001 se letadly strefili do mrakodrapů a
způsobili větší ztrátu životů, než se Japoncům 7. prosince 1941 povedlo na havajském ostrově
Oahu. Tehdy prezident F.D. Roosevelt zareagoval prohlášením v Kongresu o hanebném útoku
japonského císařství.
Doba se notně změnila. Po 11.9.2001 prezident G.W. Bush přispěchal s ujištěním, že islám je
náboženstvím míru a že teď jsme ve válečném stavu proti mezinárodnímu terorismu. (Dočítám se
o přirovnání k Winstonu Churchillovi, kdyby on na bombardování Londýna německou Luftwaffe
v roce 1940 byl reagoval vyhlášením válečného stavu nepříteli jménem Blitzkrieg.)
Od Bushe jsme ještě dál pokročili: Barack Hussein Obama vydal zákaz použít slov jako
„džihád“ či „islamisté“ v souvislosti s teroristickými počiny jménem džihádu se angažujících
islamistů. Nastalo mlžení, příval eufemismů, sémantického šperkování.
Z oficiální mluvy Washingtonu ledacos zmizelo: žádná již zmínka o "islamic terrorism," nic
již o džihádu, ale pouze neurážlivé dvousloví "violent extremism." Terorista, který v Izraeli vyho-
dí mateřskou školku do povětří, ovšem není, nemůže být terorista, ale toliko jakýsi militant. Žena,
která vešla do restaurace, pojedla, zaplatila a načež se odpálí a zabije dvacet lidí, z krvelačné
sadistky se stane „mučednice“ (martyr). Když na texaské vojenské bázi Fort Hood muslimský
psychiatr Nidal Hasan, s opakovaným výkřikem Allahu Akbar, že Bůh je ten největší, se pustil do
střelby a zabil třináct lidí, vzdor svému důkladnému ponoření do islámu, své elektronické komu-
nikaci s ultrafanatickým velebníčkem Anwarem al-Awlaki, v USA narozeným, nyní na neznámé
adrese v Jemenu, byl oficiálně devalvován na „isolated extremist.“ Přispěchali sympatizující pra-
covníci v mediích, s vysvětlováním, že Hasan přece mohl být obětí „post-traumatic disorder“,
zaviněného jeho zkušeností na bojišti, kde se však nikdy nevyskytl.
(Prozatím nejposlednější novinka politicky korektního vylepšování: televizní zpráva 5.srpna 2011
o příkazu z Washingtonu nezmiňovat se o muslimství střílejícího muslima Hasana.)
Tvořivě je též vylepšován profil mohamedána s jménem Faisal Shahzad, jenž po pětiměsíčním
pobytu ve Waziristanu se vrátil do New Yorku, kde na Times Square se neúspěšně pokusil odpálit
bombu. Eric Holder, Obamův ministr (Attorney General), odmítl odpovědět, zda tento Faisal byl
motivován radikálním islámem. Různí interpreti se vyslovili. Dle Michaela Bloomberga, primáto-
ra New York City, dotyčný tak třeba jednal z popuzení nad vysokým účtem za zdravotní ošetření.
Publicista Ezra Klein z vlivných novin Washington Post usoudil, že to mohlo být kvůli komplika-
cím s bydlením v Connecticutu.
V Berlíně se pochodovalo na podporu velkořezníka Saddama Husseina, s doprovodem tříle-
tých dětí oblečených do výstroje teroristů, jen se explodovat. Toto úsilí media prezentovala jako
„mírovou demonstraci.“ (Dodatečně jsem se dozvěděl -z Financial Times, 14.8.2006- o výsledku
průzkumu veřejného mínění evropské veřejnosti, který provedla instituce jménem European
Commission. Zjistila, že 53 procent obyvatel kontinentu za hlavního pachatele, ohrožujícího svě-
tový mír, pokládá USA a ještě hanebnější, s 59 procenty, je Izrael.)
Pokračujme v takovém posunu uvažování: Já zabiji a svůj zločin zdůvodním jako obranu před
neexistujícím nebezpečím. Zajisté se najdou obránci správnosti, oprávněnosti takové interpretace.
Případně s vylepšenou verzí, že Američané si své mrakodrapy sami zničili. Příkladem úchylného
uvažování z českého prostředí nám poslouží nikoliv nevýznamný činitel na Hradčanech. Prozatím
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
14
marně pídím po precedentu s obviněním, že Američané katastrofu v Pearl Harbor si též zorgani-
zovali, vlastní loďstvo potopili.
- - -
Prezident Obama si ve světě získal oprávněnou reputaci onoho apologizer-in-chief, s omlu-
vami za všemožné nectnosti Ameriky, se sklony k vřelejším stykům s nepřáteli než s dosud zbý-
vajícími přáteli, spojenci své země. Nepostrádá zábrany k hagiografickému velebení islámu. Svůj
oslavný projev v Káhiře, který si podle tvrzení Rahna Emanuela, ( jednoho z nejvlivnějších spo-
lupracovníků, z Bílého domu přesídlil do Chicaga ve funkci primátora) hodnotí jako jeden ze tří
zcela nejvýznamnějších v jeho životě. Psán s asistencí doprovázejícího poradce Rashada Hussai-
na, přeborníka v memorování Koránu, zdůraznil ohromný kulturní, vědecký, umělecký, filozofic-
ký podíl, obohacující celý svět. V proslovu k zákonodárcům v Turecku ujišťoval takto: „Vyjadřu-
jeme své hluboké ocenění pro islámskou víru, která po dobu mnohých století přispěla k utváření
světa – včetně mé vlastní země.“ Ano, islamisté zejména 11.září 2001 poznamenali Ameriku
značně.
Méně oslavné je podrobné hodnocení OSN (UNDP - United Nations Development Program),
objektivní studie, jíž se z pochopitelných důvodů dostalo pramálo publicity. Zabývala se totiž
socio-ekonomickým výkonem všemožných regionů ve světě a ten arabský dopadl prabídně, hůř
než ubohé, na žebrotu odkázané africké státy či pseudostáty, například podle kritérií gramotnosti,
postaveni žen a všeobecného využití lidského potenciálu. Závěrečná diagnóza, že muslimská
oblast - 22 členských států Arabské ligy, od Mauretánie po emiráty v Perském zálivu, je v podsta-
tě tzv. dysfunctional - chabě si počínající. Se vším tím bohatstvím, paláci ze zlata, vzdálenost
mezi životním standardem bohatých a chudých je astronomická, přínos, obohacování lidstva zna-
lostmi je minimální. Celkový počet tam publikovaných knih v překladu je menší než v bankrotu
se potácejícím Řecku. Odvolávat se na náramné výkony dávných předků jen podtrhuje trapnou
pravdu bídné současnosti. V druhé polovině minulého století, po éře pan-Arabismu, všelijakého
experimentování s nacionalismy a socialismy, se prosazuje pan-Islamismus, s ideou, že islámská
moc, důstojnost a prestiž se prosadí terorem, proti němuž ona neznabožská, nemravná západní
civilizace je výtečně zranitelná. To se dokázalo v září 2001 v New Yorku, v roce 2004 na železni-
ci ve Španělsku, roku 2005 v Londýně v metru. Nemělo by nás překvapovat nynější nostalgické
bažení odputovat zpět do středověku k jeho mýtickým hodnotám, prosadit globální islámský kali-
fát krví a železem, ve jménu islámu, tolik přece mírumilovného náboženství.
- - -
Zpět k americkým břehům: z rebelie, známé jako Boston Tea Party, vzešla revoluce, válka,
svržení koloniálního jařma, vyhlášení nezávislosti (1776). A teď nedávno (2009) se zrodila její
současná konzervativní varianta, socio-politické hnutí, motivované rostoucím přesvědčením, že
tato Amerika se příliš odchýlila směrem, nesdíleným většinou jejích obyvatel. Překvapivě značná
populistická vlna, zdůrazňující fiskální zdrženlivost, nežít na dluh, na úkor příštích generací. Je to
dost neobvyklá kombinace konzervatismu a radikalismu, hnutí převážně spontánní, bez národní
organizační struktury či dokonce nějakého federálního velitelského centra. Svou nečekanou po-
pularitou tato Tea Party natolik překvapila a popudila mediální establishment s převážně levico-
vou orientací, že zareagoval protiútokem - obviněním z rasismu, hříchu nejhroznějšího.
Vyrojila se vybájená tvrzení o konfrontacích před budovou Kongresu ve Washingtonu, o
urážkách, tupení zejména černošských zákonodárců. Napadení se domáhali důkazů, s nabídkou
odměny sto tisíc dolarů za důkaz o jakémkoliv rasismem čpícím projevu - slovem, obrazem, pla-
kátem. Leč vzdor přítomnosti přemnoha kamer a magnetofonů, nikoho se nepodařilo najít, aby
přišel a inkasoval tam čekající pomlázku.
Od obvinění z rasismu se tedy pokročilo k terorismu. Steven Rattner, bývalý kádr v Obamově
administrativě, v televizním MSNBC interview charakterizoval Tea Party jako teroristy, obalené
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
15
třaskavinami, kteří v dopravní špičce na Times Square v New Yorku hrozí vyhozením celé země
do povětří. William Yeomans, někdejší pobočník Ted Kennedyho, nyní profesor práva, označil
Tea Party jako hostage-takers - rukojmí se zmocňujících full blown teroristů. Vlivný publicista
Thomas L. Friedman přirovnal Tea Party k teroristickému Hizboláhu. Kongresman Steny Hoyer
obdařil tyto své politické protivníky přirovnáním k ruské ruletě, s revolverem, jehož každá kulka
je namířena zasáhnout prezidenta. Viceprezident Joe Biden se rovněž o této politické opozici
vyjádřil jako o teroristech (což pak, vzdor přítomným svědkům jeho výroku, popřel).
Každopádně, otázka je pokrokovými mysliteli zodpovězena: Čajovníci a nikoliv džihádisté jsou
tím největším nebezpečím.
- - -
Na rozdíl od míšence Obamy, syna bělošky, mi daleko víc imponuje stoprocentní černoch
Allen West. Původně povoláním voják, s hodností plukovníka, velmi populární velitel své jed-
notky v Iráku. Vyznamenával se svou iniciativou na bojišti, jeho řešení vedlo k záchraně několika
jeho lidí, kteří ve vřavě bitky padli do zajetí. Westovi se podařilo zmocnit se jednoho z nepřátel, z
něhož se marně snažil vymámit informace o osudu zajatců. Dotyčný odmítal vypovídat, West
vzal pistoli a vystřelil směrem k jeho rozkroku, s informací, že příště se už strefí. Nebylo třeba,
potenciální eunuch se dovtípil, rozpovídal a zajaté Američany se podařilo najít a vysvobodit.
Za záchranu životů svým neobvyklým, úspěšným a absolutně nekrvavým počínáním plukov-
ník neobdržel medaili, ale s odkazem na vojenské předpisy byl donucen z armády odejít. Jako
civilista se dal na politiku, docílil zvolení do Kongresu ve Washingtonu, kde teď reprezentuje
voliče z oblasti na jižní Floridě.
Získal jsem video záznam s jeho vystoupením na konferenci Hudson Institutu. Tam s uvede-
ním přesných údajů přednesl nepříjemné samozřejmosti. Doporučil podívat se na webové stránky
džihádistů a jejich tvrzení o nutnosti nesmiřitelné války proti nepříteli, jímž je každý infidel (ne-
věřící – zde nemuslim). Islámský terorismus přece není zrada, úchylka, popření onoho údajného
"náboženství míru". Islámisté činí jen to, co jim Korán nařizuje. Víc než stokrát je v něm opako-
vaná výzva, příkaz k násilí vůči křesťanům, židům, všem nevěřícím psům.
Takový zákonodárce se pozvání k dýchánku od současného dočasného nájemníka Bílého
domu nedočká. Neměl bych potíže při volbě, komu z nich dát přednost.
Výročí: Srpen 1968
Okupácia bola zlatou érou vtipov
Po roku 1968 bol smiech jedinou zbraňou ľudí proti beznádeji, no zažartovať na nesprávnom
mieste mohlo stáť človeka slobodu.
Ktorá je na najneutrálnejšia krajina na svete? Československo, lebo sa nemieša ani do vlast-
ných vnútorných záležitostí.
Takouto iróniou začal novinár Ján Sekaj výber politických vtipov z čias socializmu, ktoré
preložil do nemčiny so zámerom vydať ich v zahraničí. Nepodarilo sa mu to, kniha doteraz nevy-
šla vonku ani doma.
Rukopis zostal u jeho dlhoročného priateľa – novinára Otta Šimka, ktorý ho sprostredkoval re-
dakcii SME vo vlastnom spätnom preklade do slovenčiny.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
16
Proti šoku a beznádeji
„Socializmus bol zlatou érou politických vtipov a sovietska okupácia túto éru ešte viac pozlá-
tila,“ komentuje Šimko. Smiech bol v tom čase účinnou zbraňou proti šoku a beznádeji, ktorú po
roku 1968 zažívali nielen novinári.
Sekaj sa v úvode svojej knihy pýta, ako sa dá vyrovnať so situáciou, keď na všetko prichádzajú
pokyny z východu. Odpovedá opäť ironicky: „Človek znesie viac, ako by sme si mysleli. Človek
vo všeobecnosti a my Česi a Slováci zvlášť.“
Ako dodáva, v našej stáročnej histórii sme už zažili kadečo. „No čo je už polstoročie z histo-
rického hľadiska? Pre jednotlivca je to príliš mnoho. Aj preto sú niektorí ľudia takí netrpezliví.
Dočasný pobyt bratských vojsk sa im zdá večnosťou. A aby si dlhú čakaciu lehotu trochu skrátili
a ľahšie znášali, používajú ventily. Sú nimi vtipy o uzurpátoroch, ktoré ich porážajú tým, že ich
zosmiešňujú.“
Sekaj pripomína, že sa vtipy v tom čase rozprávali všade, dokonca aj v straníckych kruhoch.
Podľa jedného z nich reakčné vtipy sú tie, ktoré vymýšľajú reakcionári a rozširujú komunisti.
Fór na nesprávnom mieste
Napriek tomu mohol mať človek smolu a vyrozprávať nejaký fór na nesprávnom mieste či v
nesprávnej spoločnosti a potom bol na chvíľu od prameňa vtipov izolovaný. „Stalo sa to na jar
1980 v Bratislave. V električke bola počas špičky tlačenica. Keď sa na jednej zastávke vlna ďal-
ších cestujúcich tlačila do vozňa, poznamenal jeden pasažier priveľmi hlasno: „Čo sa tlačíte ako
Rusi do Afganistanu?“ Dotyčný mal vraj smolu, lebo pri ňom stál eštebák. Výsledkom bol rok
nepodmienečne.
Túto príhodu dal Sekaj do úvodu aj preto, aby vysvetlil, prečo chcel ako zostavovateľ zbierky
zostať v anonymite, resp. pod tým najvšeobecnejším menom Jozef Novák.
Ako však dodáva, skutočný autor, presnejšie autori vtipov sú aj tak neznámi. „Vtipy vznikajú ako
ľudové piesne. Každý ich spieva, ale nikto nevie, kto ich zložil. Niekedy prechádzajú z generácie
na generáciu, často sú prispôsobené danej situácii alebo práve panujúcemu režimu.“ Niekedy zas
vznikajú doslovne cez noc. Známi sú iba tí, čo ich rozprávajú a Sekaj bol svojím humorom chýrny
nielen v okruhu svojich priateľov, ktorým každoročne posielal vtipnú péefku.
VTIPY
Ako sa stupňuje prídavné meno dlhý?
– Dlhý – dlhší – dočasný.
ooo
Viete, prečo obsadili sovietske vojská v roku 1968 Československo?
- Lebo ich láska nepozná hraníc.
ooo
Koľko stalinistov môže byť v Československu?
- Odhadujem asi päť percent.
A koľko tzv. pravicových oportunistov?
- Tiež asi päť percent.
A zvyšných 90 percent?
- Tí majú ženy a deti.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
17
ooo
Na stavbe ropovodu zo Sovietskeho zväzu na Slovensko objavia Rus a Slovák zakopaný poklad.
„Braček môj, nikomu nepovieme a bratsky sa rozdelíme,“ navrhol Rus. „To by sa ti hodilo! Nie
po bratsky, ale pol na pol,“ odpovedá Slovák.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
18
ooo
Vydavateľstvo pripravuje zlepšenú verziu staroindicej Kámasútry. Podtitul znie: „99 spôsobov,
ako milovať Sovietsky zväz.“
ooo
Môže paralytik zastávať zodpovednú funkciu v straníckom aparáte?
- Môže, keď má progresívnu paralýzu.
ooo
Ako sa rozmnožujú voly?
- Prostredníctvom československých masmédií.
ooo
Existuje ešte v ČSSR kult osobnosti?
- Čiastočne. Kult existuje, ale osobnosť nie.
ooo
Existuje v socialistickom Československu triedny boj?
- Áno, tí, čo absolvovali menej tried, bojujú proti tým, ktorí absolvovali viac tried.
ooo
Ako rozpoznáte v kŕdli husí Husáka (gunára)?
- Nosí okuliare.
A ako rozpoznáte v čriede volov Biľaka?
- Nijako. On nenosí okuliare.
ooo
FOTO - Archív ÚPN.
Aký je rozdiel medzi rakúskou a československou ústavou?
- Obe zaručujú slobodu prejavu, ale len rakúska zaručuje slobodu aj po prejave.
ooo
Aký je rozdiel medzi optimistom a pesimistom?
- Optimista hovorí: Nič nám nepomôže, skôr alebo neskôr nás všetkých natlačia do vlaku a depor-
tujú na Sibír. Pesimista hovorí: To myslíš ty, že do vlaku. Prd, pôjdeme pešo!
ooo
Ako sa máš?
- Tak stredne. Horšie ako pred rokom a lepšie ako v budúcom roku.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
19
ooo
Kto je komunista?
- Ten, kto študuje marxizmus-leninizmus.
A kto nie je?
- Ten, kto ho pochopil.
ooo
Čo je Brežnevove obočie?
- To sú Stalinove fúzy na vyššej úrovni.
ooo
Aký je rozdiel medzi exkomunikáciou a vylúčením zo strany?
- Koho exkomunikuje cirkev svätá, toho strana privinie. Ale koho vylúčia zo strany, tomu ani Boh
nepomôže.
Ako na okupáciu reagoval svet
Časopis Výber priniesol v septembri 1968 prehľad reakcií niektorých sveto-
vých ľavicových denníkov na vstup spojeneckých vojsk do Československa.
Rakúsko K výsledkom moskovských rokovaní zaujal predseda KS Rakúska Franz Muhri
stanovisko, v ktorom o. i. uvádza: „Naša strana plne podporuje stanovisko, aké
zaujal vo svojom rozhlasovom prejave A. Dubček a ktoré na nás hlboko zapôso-
bilo. KS Rakúska za tejto situácie znovu vyjadruje svoju solidaritu s KSČS, ktorú
aj naďalej bude podporovať v jej úsilí o ničím neobmedzenú suverenitu.“
Francúzsko Noviny Combat 27. 8. 1968 napísali, že napriek nepriaznivej situácii netreba
pochovávať myšlienku mierovej koexistencie. USA aj ZSSR túto ideu potrebujú.
Pod titulkom „V záujme socializmu“ píše dňa 30. 8. 1968 šéfredaktor orgánu
FKS L´Humanité René Andrieu, že dohoda medzi Sovietskym zväzom a Československom zmiernila situá-
ciu, za ktorej mohlo dôjsť k tomu najhoršiemu. Preto aj politbyro FKS pozitívne zhodnotilo túto dohodu a
dúfa, že jej uskutočňovanie otvorí cestu k nevyhnutnému politickému riešeniu.
Taliansko Talianska vláda sa 26. 8. 1968 obrátila na vládu Sovietskeho zväzu demaršom, v ktorom označuje vojenské
obsadenie Československa za porušenie práv národov samostatne si rozhodovať o svojom osude a žiada
okamžite odvolať jednotky Varšavskej zmluvy z Československa.
Aj keď v ČSSR mohli existovať nebezpečenstvá a ťažkosti – povedal Luigi Longo, generálny tajomník KS
Talianska – nie je metóda kritík, útokov, prejavov nedôvery a otvoreného nátlaku na nové vedenie KSČS
správnou cestou, ako odstrániť tieto ťažkosti. Napriek všetkým opačným tvrdeniam zo sovietskej strany, v
dokumentoch a článkoch ani pred, ani po bratislavskom stretnutí nijaké fakty nenasvedčujú bezprostrednému
ohrozeniu socialistického režimu V ČSSR. V každom prípade to bola vec štátneho vedenia, aby sa postavilo
proti prípadnému ohrozeniu. KS Talianska preto okamžite vyslovila svoj nesúhlas s vojenskou intervenciou,
pretože išlo o problémy, ktoré sa týkajú nielen socialistického tábora, ale celého medzinárodného robotníc-
keho a komunistického hnutia. Osud a budúcnosť komunizmu sa týka nielen komunistov tejto krajiny, ale
všetkých krajín. Tento princíp však v nijakom prípade nemožno chápať ako práva na zasahovanie do vnútor-
ných záležitostí nijakej krajiny a strany – a tým menej ako právo na vojenskú intervenciu.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
20
Rumunsko Predsedníctvo rumunskej komunistickej strany vyhlásilo, že najdôležitejšou súčasnou úlohou je stiahnutie
intervenčných vojsk z územia Československa.
Juhoslávia Noviny Bobra uverejnili 25. 8. komentár, v ktorom píšu, že už dávno sme neboli v medzinárodnom robot-
níckom hnutí svedkami toho, že by jedna strana v jednej krajine získala takú podporu, ako v prípade Česko-
slovenska KSČS. Tie isté noviny deň predtým napísali, že odsúdenie obsadenia Československa svedčí jasne
o tom, že vo vnútri svetového komunistického hnutia neexistuje nijaký bianco šek na chybné kroky a nezod-
povednosť.
NDR Orgán ÚV SED Neues Deutschland píše, že obchodná misia NSR v Prahe bola hlavným organizátorom
kontrarevolúcie v Československu. Keby kontrarevolučné vystúpenie nebolo rozdrvené, ďalšími cieľmi
intríg by boli NDR, Poľsko a Maďarsko.
Maďarsko V maďarskom rozhlase Lajoš Fehér, člen politbyra MSRS povedal, že vo vedení KSČS sa nepodarilo udržať
jednotu, zavládol ideový zmätok a vedenie strany dovolilo, aby sa zásady demokracie, slobody slova a tlače
vysvetľovali nie z triednych hľadísk, ale v zmysle buržoáznom.
ZSSR V úvodníku moskovskej Pravdy z 29. 8. sa píše: „Boj proti kontrarevolučným silám v Československu bude
tým účinnejší, čím rýchlejšie sa podarí vytrhnúť spod vplyvu reakčnej propagandy tú časť obyvateľstva,
ktorá bola uvedená do omylu.“
Zuzana Uličianska FOTO - Archív ÚPN.
Na pomoc penzistům
Kdo chce svůj podzim života prožít v zahraničí, měl by se na to dobře připravit
Vystěhování se po odchodu do penze
Kdo chce strávit podzim života v zahraničí, měl by se na to dobře připravit. Změna místa
bydliště by měla být hlášena důchodové pojišťovně a AHV-vyrovnávací pokladně co možná
nejdříve, aby to s převody důchodu bez zbytečného prodlení klaplo. Důchodová pojišťovna trvá
často na převedení na konto ve Švýcarsku. Oproti tomu je možné AHV-důchod převést na libo-
volně zvolené místo bydliště a to v tamní měně, nebo nějaké jiné proplatitelné měně, jakož i ve
švýcarských francích na švýcarské konto.
Od nabytí platnosti bilaterálních dohod Švýcarska se státy EU se již nemohou předčasně
penzionovaní, kteří se vystěhují do EU, připojit za účelem zamezení mezer v placení příspěvků, k
dobrovolným AHV platbám. Předčasně penzionovaní, kteří se vystěhují do země mimo EU, se
mohou připojit k dobrovolným příspěvkům AHV za předpokladu, že byli po dobu posledních pěti
let ve Švýcarsku u AHV pojištěni.
Penzionovaní, kteří se vystěhují do jednoho z EU států a svůj důchod dostávají pouze ze
Švýcarska, se musí principiálně pojistit proti nemoci a úrazu u jedné z nemocenských pojišťoven
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
21
ve Švýcarsku. Penzionovaní, kteří mimo švýcarského důchodu pobírají důchod v místě nového
trvalého bydliště, se musí v této zemi i nemocensky pojistit.
Například v Německu, Francii a Itálii se ponechává na rozhodnutí příjemců důchodu a jejich
rodinných příslušníků, kde se chtějí pojistit. Tuto svobodu volby mohou ale uplatnit pouze po
dobu prvních tří měsíců od přistěhování. Taktéž penzionovaní, kteří se vystěhují do státu mimo
území EU, mohou dle okolností zůstat pojištěni ve Švýcarsku. Mnohé švýcarské nemocniční
pojišťovny nabízejí mezinárodní řešení možného pojištění.
Jak ušetřit na daních
Na důchody a příjmy z kapitálu penzijní pojišťovny pojištěnců, kteří žijí v zahraničí, klade
Švýcarsko zpravidla tzv. srážkovou daň (Quellensteuer). To samé platí pro směnitelné a 3a-
vklady.
Srážková daň se dá ve státě trvalého bydliště požadovat zpět za předpokladu, že je tato mož-
nost dána v tomto státě dohodou o dvojím zdanění. Není-li to možné, měly by se nejprve peníze,
které jsou na kontě penzijního pojištění, převést na konto
pobočky v kantonu s nižší srážkovou daní a vybrat je až
poté, co budete odhlášeni ze Švýcarska. Tak se dají na
daních, dle okolností, ušetřit i několika desetitisícové
částky Franků.
Možnost získání nemovitostí je pro zahraniční státní
příslušníky v různých zemích omezena. V rámci EU
mohou Švýcaři ale v každé zemi, ve které se usadí, par-
cely a nemovitosti nabýt. Při výběru a koupi příslušného
objektu se doporučuje přizvat seriózní odborníky, kteří
znají místní trh s nemovitostmi a vyznají se v právních
předpisech.
Švýcarské banky zpravidla koupě nemovitostí
v zahraničí nefinancují. Kdo v zemi svého nového byd-
liště nemovitost koupí, musí tuto většinou financovat
z vlastních prostředků, nebo si musí najít místního kre-
ditního věřitele.
Myšlenkami, vztahujícími se na svou vlastní smrt a její následky pro pozůstalé, se nikdo
nezabývá rád. Když životní partner zůstane v cizí zemi sám, je ale především nesmírně důležité,
učinit zavčas preventivní opatření. Cizozemští Švýcaři musí objasnit, které úřady se vyřizováním
pozůstalosti zabývají, která práva uplatnění se na ně vztahují, jaké formální požadavky musí po-
slední vůle obsahovat a do jaké míry existuje tzv. volný prostor.
V některých zemích povoluje právní nařízení možnost svoje dědictví podstoupit švýcarskému
právu a možnost pověřit vykonáním švýcarské úřady.
Karel Flubacher, vedoucí pobočky VZ Majetkové Centrum, Basilej
Basler Zeitung, 11.8.2012
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
22
Ze Slovenska
Stelesnenie amnézie
„Spomínam si aj na tých, ktorí sa po roku 1968 nemohli uplatniť, pretože Československo sa
stalo krajinou, ktorá konala na príkaz,“ povedal slovenský prezident Ivan Gašparovič na výročie
okupácie.
Je tým pravým, kto má prečo spomínať na ľudí postihnutých komunistickým režimom. Nie-
len preto, lebo k nim nepatril, sám si po menších zmätkoch tesne po okupácii začal za normalizá-
cie budovať úspešnú kariéru na vysokej škole. Ale najmä preto, lebo práve postih iných jeho aka-
demickej kariére významne pomohol.
Keďže súčasného prezidenta asi nikto nikdy vážne nepodozrieval z nejakých odborných či
morálnych kvalít, nebude ďaleko od pravdy, že minimálne jeho akademické úspechy umožnilo
najmä to, že mnohým
fundovanejším a schop-
nejším režim v uplatne-
ní úspešne bránil. A u-
melo vyčistil cestu ľu-
ďom Gašparovičovho
typu, ktorých jedinou
podstatnou schopnoťou
bola servilnosť.
To platí aj pre ďal-
šie vrcholy prezidento-
vej kariéry za služby po-
litikom, čo sa normali-
začnej mentalite najviac blížia, Mečiarovi a Ficovi. Keď dnes Gašparo-
vič hovorí, že v histórii
národov Čechov a Slo-
vákov je deň výročia o-
kupácie zapísaný veľmi
smutne, zabúda dodať,
že pre neho osobne pla-
tí opak. Okupácia pre jemu podobných nakoniec znamenala prísľub nových svetlých zajtrajškov.
Gašparovič je stelesnením amnézie a rozprávok, ktorými sa časť slovenskej (nielen politickej)
elity vytrvalo snaží rok 1968 účelovo obaliť, aby sa vyhla nepríjemným otázkam a porovnaniam.
Táto amnézia organicky pokračuje Ficovou rozprávkou o ozajstnom demokratovi Dubčekovi.
To však neznamená, že by sa slušní ľudia nemali o rok 1968 zaujímať. Len nesmú naletieť
falošnému obrazu, ktorý im Gašparovič a spol. vnucujú.
Peter Morvay, SME
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
23
Z činnosti spolků
Sokolský letní tábor
Pětatřicet účastníků mezinárodního letního tábora sokolské mládeže župy Švýcarské si od-
vezlo z Bürserbergu ty nejhezčí vzpomínky na krásné prostředí, dobrou partu a sportovní zápole-
ní. Tak bychom mohli ve zkratce zhodnotit letošní tábor. Celý program je ovšem velmi pestrý.
Že den začíná rozcvičkou ví každý, kdo na sportovním táboře už byl. Jednou na hřišti u hote-
lu, pak na louce kousek dál anebo přímo na terase před Alpilou. Možností je mnoho. A také se
každý den uklízejí pokoje. Letos museli mít vedoucí oči na šťopkách, aby vůbec nějaké nedostat-
ky našli, tak dobře byly pokoje každé ráno uklizené. Naštěstí se boduje jenom ráno.
Ke každému táboru patří neroz-
lučně výlety. Ten první byl půlden-
ní a mířil na alpskou louku ke
svišťům. Svišti nás ani letos ne-
zklamali, celé rodinky se pod do-
hledem pána rodu vyhřívaly na
odpoledním slunci. O- všem my
jsme potom za deště pelášili domů.
Bylo to naštěstí jenom jednou.
Výlet na Lünersee začal pro-
blémem jak se dostat do plného
autobusu. Vyřešili jsme jej tím, že
všichni malí se do autobusu natlači-
li a ty větší a dospělé odvezli ve-
doucí svými auty. U lanovky jsme
se sešli a při vandrování kolem
Lünersee nás doprovázelo slunce,
modrá obloha a mohutní alpští velikáni. Odvážlivci si vyzkoušeli na- močit nohy v ledovcovém
jezeře a vystoupali až ke sněhovému jazyku. V srpnu se koulovat, to nebývá každý den.
Pěkné počasí nám umožnilo ještě
jeden výlet, od Alpily do sedla mezi
vrcholy k alpské salaši.
Pro menší děti to byl cíl cesty,
zdatnější se vydali na Mondspitz.
Dominuje se svými devatenácti sty
metry celému údolí a z vrcholu je sa-
mozřejmě překrásný rozhled. A po
výletě do bazénu, to je paráda.
Díky pěknému počasí jsme bazén u
hotelu Burtschahof obsadili dost často.
Konaly se závody v plavání na čas,
soutěž družstev v lovení předmětů a
také se dalo jenom jít se vykoupat.
Třeba po kondičním tréninku. Ten byl
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
24
dobrovolný, měl pět různých úkonů a pro dosažení bodu se musely splnit všechny. Tvrdá pod-
mínka, ale většina dětí každý den bod za kondiční trénink měla.
Co by to bylo za tábor bez šibřinek. Je radost se dívat na nápadité a pestré masky, taneční rej,
obdivovat vystoupení celé skupiny. To nezůstávají pozadu ani vedoucí, virus šibřinky je nakažli-
vý. Zbývá ještě najít táborový poklad, který je samozřejmě dobře ukrytý a při hledání se musí
splnit mnoho úkolů. Odměna k všeobecné radosti je sladká.
Všechny soutěže, závody a
hry jsou vyhodnoceny, sečtou se
body do celotáborové hry a vedou-
cí napíší diplomy jednotlivcům i
družstvům. S malými dárky se pře-
dávají poslední večer, pak následu-
je už jenom balení, úklid pokojů a
chaty.
Na závěr moje poděkování.
To patří všem účastníkům za přá-
telskou sokolskou atmosféru, dě-
tem za kázeň a sportovní aktivitu,
vedoucím družstev za výborně
připravený program, kuchařkám za
moc dobrá jídla a rodičům za po-
moc všude, kde bylo potřeba.
Beatrice Jordan Na snímcích Martina Chlumského postupně:
1. Společný výlet na Lünersee (1900 mn.m.)
2. Skupina dorazila na Mondspitz
3. U bazénu před hotelem Burtschahof
Věda
Proboha, „boží částice“ je na světě? Miloš Dokulil
Takže především: ta částice si dala „na čas“, jak se říká. Že by potom ještě taková nějaká
zvláštní částice byla navíc nemálo okázale přivítána na svět, to si pak jistě nezasloužila. Jenže my
lidé si nejednou počínáme nemístně. Raději k věci. Už roku 1964 bylo vytroubeno do světa, že by
měla existovat jakási zvláštní částice, protože několika fyzikům se zdálo, že bez takové (zatím
ovšem zcela neznámé) částice nelze dost přijatelně vysvětlit, jak získávají ty stávající fyzikální
útvary svou hmotnost. Na počest jednoho z nich, britského fyzika Petera Higgse, byla ta částice
pokřtěna po něm. „Higgsův boson“ byl na světě. (Už dříve byly částice mající silové efekty na-
zvány „bosony“, a to na počest jiného fyzika, Boseho. Vyslovujme [bose], tedy s „s“!) Jenže křest
tu sice byl, ale pokřtěná částice nikde. Pokud navíc (pro větší efekt) vtáhneme sem do tohoto textu
známou Einsteinovu rovnici, prohlašující rovnost mezi masou a energií (tedy E = m.c2), mohlo by
nás napadnout, že pravá strana té rovnice bude vždy relativně velké číslo, když zobrazuje součin
masy a rychlosti světla na druhou. Čili: kdybychom se chtěli naopak dostat k představě o energii
(tedy k tomu „E“ na levé straně rovnice), tak – přinejmenším po výbuchu první atomové bomby –
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
25
víme, že vždycky půjde opravdu o velké číslo. Takové energie, jaké by snad mohly vykouzlit na
tomto světě Higgsův boson, lidé před půl stoletím k dispozici neměli. Rozmanité urychlovače
částic od té doby byly v provozu, a přesto: ani americký Tevatron (který ukončil svůj provoz loni
v září) neměl štěstí, i když byl tomu prožluklému bosonu již na stopě. Začalo být jasné, že případ-
ný objev tohoto zvláštního bosonu by mohl zvládnout současný nejvýkonnější urychlovač částic
v CERN-u, v Ženevě. Tam po konečném uvedení do provozu docházelo k řízeným srážkám pro-
tonů na podzemním okruhu o obvodu 27 km. Rychlost těch protonů se blížila závratné rychlosti
světla. Pochopitelně, čím vyšší byla dosažená rychlost protonů, tím vyšší byla také jejich energie.
Srážky působily na vznik nových částic, které se ovšem rozpadaly na další jiné částice. Přitom
dnešní fyzikové velmi dobře vědí, co za jakých nastavených podmínek lze očekávat. A 4. červen-
ce 2012 bylo možné oznámit světu, že 48 let očekávaná částice se objevila na světě. A jako se u
novorozeňat hned s radostí říká, kolik ten přírůstek do rodiny váží, tak v té částicové fyzice se
masa uvádí v elektron-voltech. Higgsově bosonu naměřili 125 GeV (tedy giga-elektron-voltů).
Ať nikdo nečeká něco podobného, co se nedávno stalo kolem překvapujících výsledků
v souvislosti s měřením rychlosti neutrina z Ženevy do Gran Sassa. Zprávu o Higgsově bosonu
jako nepochybný objev oznámil sám generální ředitel CERN-u, Rolf Heuer. Sekundovali mu dva
vůdčí pracovníci ze dvou velkých pracovišť CERN-u, Dr. Joe Incandela (CMS) a Dr. Fabiola
Gianotti (ATLAS).
Předběžně ještě zbývá uvést na pravou míru tu výchozí zmínku o Bohu. Především takto tu
„Higgsovu“ částici pokřtil ve své knize Leon Lederman před dvaceti lety. Jako kdyby zrovna
takto bylo možné názorně uvést tu zvláštní částici v obecnější známost. Proto, že ona jakoby
kouzlem v neviditelném poli (v „Higgsově poli“) vyčaruje „važitelné“ vlastnosti hmoty (tedy její
masu)...
Samozřejmě jsme se dostali tímto novým a zcela jedinečným objevem znovu (a ne poprvé)
k dalším obzorům plným problémů. Stále detailněji lidstvo poznává vlastnosti Vesmíru, v němž
žije. Určitě dojde k novému pojetí vakua. Je otázka, zda se také obdobně podaří přijít na kloub
temné hmotě. Také není jasné, co a jak se stane se stávajícím tzv. standardním modelem částic.
Už proto, že Higgsova částice také asi naléhavě nastartovala už několikrát nastolený problém
supersymetrie („SUSY“)...
Není také čas znovu a znovu si vděčně (i pokorně) uvědomovat, v jaké době žijeme, pokud
jde o závažný sektor vědy? Jak „esotericky“ unikla našemu běžnému chápání již před sto lety!
Opustili nás
S bolestí v srdci jsme přijali zprávu, že nás v minulých dnech opustili dva naši krajané:
Karel Mařas 7.2.1930 – 10.8.2012
Karel Mařas se narodil v Semilech, kde chodil do školy a absolvoval ob-
chodní akademii. 1954 se oženil s Marií Holou, v roce 1955 se jim narodila
dcera Marie. Žili v Hradci Králové. Srpnová okupace 1968 je zastihla na
dovolené v Jugoslávii, odkud se vrátili zpět, aby pomáhali naší vlasti. Při-
činili se o obnovení Sokolské jednoty v Hradci Králové i Sokolské Župy
Orlické. V roce 1969 se rozhodli emigrovat do Švýcarska. Byli velmi ak-
tivní v našich krajanských spolcích, Karel pracoval mnohá léta v Sokole,
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
26
cvičil na všech sokolských sletech v zahraničí a úspěšně organizoval sokolské akademie. Pracoval
také pro krajanský spolek Svatopluk Čech, organizoval různé akce a přednášel na různá témata
hlavně z české historie. Byl také věrným členem Husova sboru a jeho předsednictva. Ve sboru,
který pravidelně navštěvoval a v kterém sloužil, jakož i v křesťanské víře nacházel svou duchovní
posilu. I v posledních měsících života, když bojoval se zdravotními potížemi, zůstal nadále pozitiv-
ní a aktivní. Jeho poslední proslov byl přednesen na setkání u Husova kamene v červnu 2012. Karel
Mařas byl hodný, milý a spravedlivý člověk, láskyplný manžel, otec a dědeček, a věrný vlastenec.
V našich srdcích žije dále, nezapomeneme!
Dr. Štěpán Milan Pavlinec 18.6.1921 – 21.8.2012
Štěpán Pavlinec se narodil v Lounech jako syn evangelického faráře.
Dětství a mládí prožil v Černilově. Za války studoval teologii v kurzech
synodní rady, po válce pokračoval ve studiu na Komenského fakultě v
Praze a na univerzitě v Basileji. Pracoval jako farář v českých evangelic-
kých sborech v Chrudimi (vikariát), v Bohuslavicích nad Metují a v Peč-
kách. V r. 1951-1953 byl u PTP útvaru, ve skutečnosti v táboru nucených
prací. V roce 1955 se oženil s Evou Helclovou, spolu měli a vychovali tři
syny. Pracoval též na ekumenickém překladu české bible, oddělení Nový
Zákon. Srpnová okupace 1968 rodinu zastihla v Jugoslávii, odkud se
odebrali do Švýcarska. Zde byl zvolen farářem v Johanniskirche v Bernu,
kde působil až do důchodu celých 20 let. Celou dobu sloužil také jako
duchovní našim krajanům, založil českou skupinu v Bernu, a dojížděl
sloužit do Husova sboru v Curychu. Dlouhá léta působil v českých pořadech Svobodné Evropy a
Christliche Ostmission. I po odchodu do důchodu zůstal stále aktivní ve švýcarských i českých
kruzích, vedl biblické hodiny, navazoval kontakty s naší vlastí, kázal v Čechách, na Slovensku i
zde, ještě několik měsíců před smrtí i v Husově sboru v Curychu. Měli jsme ho všichni rádi, byl to
upřímný, hodný a obětavý člověk a křesťan, žijící láskou k Bohu i k lidem. Rádi na něj budeme
stále vzpomínat.
Za Husův sbor Jiří Král
Zemřel Jan Štern, novinář a mluvčí Charty 77
V úterý 21. srpna zemřel ve věku 87 let někdejší
mluvčí Charty 77, novinář a publicista Jan Štern. Za
svého života si prošel útrapami nacistického koncentrač-
ního tábora i komunistické totality, po roce 1989 stál u
zrodu Občanského fóra. O úmrtí informoval jeho syn
Ivan Štern.
"Pocházel z významné předválečné sociálnědemo-
kratické rodiny. Jeho otec, Evžen Štern, se zásadním
způsobem podílel na tvorbě sociálního zákonodárství
první republiky," uvedl Ivan Štern.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
27
Evžen Štern za druhé světové války zemřel v koncentračním táboře Mauthausen. Také Jan
Štern skončil v nacistickém koncentračním táboře, ale podařilo se mu uniknout. "Sám se po útěku
aktivně zúčastnil Pražského povstání," doplnil jeho syn.
Mluvčí Charty 77
Štern byl v prvních poválečných letech aktivním komunistou. Později se však se stranou roze-
šel. Po zásahu armád Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 a následné okupaci Československa
postihl Šterna zákaz výkonu povolání. Až do odchodu do důchodu pak pracoval jako čerpač a
referent u podniku Vodní zdroje.
V roce 1974 se stal vedoucím ilegální domácí redakce exilového časopisu Listy, kde spolu-
pracoval s Petrem Pithartem. Členem redakční rady Listů byl až do své smrti. V roce 1985 pode-
psal Chartu 77 a o rok později se stal spolu s Martinem Paloušem a Annou Šabatovou jejím mluv-
čím.
"Jeho významným přínosem byl dokument Charty 77 'Prostor pro mladou generaci'," řekl Ivan
Štern. V roce 1988 se Jan Štern také podílel na založení občanské iniciativy Hnutí za občanskou
svobodu.
V listopadu 1989 se ještě účastnil zakládání Občanského fóra (OF) a v prvním roce existence
OF byl členem jeho rady. Poté se již ale z veřejného života stáhl a věnoval se publicistice.
Lidovky.cz
ČTK
Zemřel armádní generál Sedláček, bylo mu 94 let
Ve svých 94 letech zemřel 27. srpna v pražské motolské nemoc-
nici veterán západní i východní fronty, armádní generál ve výsluž-
bě Tomáš Sedláček. Prostřednictvím zástupců ministerstva obrany to
oznámila jeho rodina.
"Smrt armádního generála Tomáše Sedláčka mě velmi bolestně
zasáhla. O jeho nemoci jsem věděl, ještě tento víkend jsem ho navští-
vil v nemocnici. I přes vážný stav jsem věřil, že tak, jak to dokázal už
mnohokrát ve svém životě, se s chorobou dokáže poprat a zvítězí.
Vydržet! To bylo jeho heslo," řekl po Sedláčkově úmrtí ministr
obrany Alexandr Vondra.
Sedláček se narodil v roce 1918 ve Vídni. V květnu roku 1940 se takzvanou "Balkánskou
cestou" dostal k české zahraniční armádě do Francie a po jejím pádu do Velké Británie. Zde až do
léta 1944 sloužil u dělostřeleckých jednotek československé a britské armády. Poté byl převelen
do Sovětského svazu, kde se jako náčelník štábu dělostřelectva 2. čs. samostatné paradesantní
brigády zúčastnil bojů na Dukle. Odtud v říjnu téhož roku odletěl na pomoc Slovenskému národ-
nímu povstání.
Po válce absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze, krátce působil v armádě a poté až do
svého zatčení a odsouzení ve vykonstruovaném procesu vyučoval. Po propuštění v rámci amne-
stie v roce 1960 pracoval jako dělník a později jako projektant. V roce 1973 odešel do důchodu.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
28
Po roce 1989 byl plně občansky i profesně rehabilitován a postupně povýšen až do hodnosti ar-
mádního generála ve výslužbě.
Sedláček se stal prvním předsedou obnovené Československé obce legionářské a posléze i
jejím čestným předsedou.
Za jeho zásluhy mu byla mimo jiné udělena státní vyznamenání Řád M. R. Štefánka a Řád T.
G. Masaryka. Za svoji statečnost v boji obdržel dvakrát Čs. válečný kříž 1939 a Čs. medaili Za
chrabrost.
ČTK
Zomrel slovenský dirigent a vysokoškolský pedagóg Bystrík Režucha
Vo veku 77 rokov zomrel 16. augusta slovenský dirigent a vysokoškolský pedagóg Bystrík
Režucha. Informáciu agentúre SITA potvrdilo vedenie Štátnej filharmónie v Košiciach.
Bystrík Režucha študoval dirigovanie na Vysokej škole múzických umení v Bratislave u profeso-
ra Ľudovíta Rajtera a následne na Hochschule für Musik v Lipsku.
Pôsobil najprv ako druhý dirigent Symfonického orchestra Československého rozhlasu v Bratisla-
ve, neskôr dlhé roky ako šéfdirigent Štátnej filharmónie Košice (v rokoch 1968-1981, 1993-
1995), ktorú pomáhal založiť.
Má podstatnú zásluhu na vzniku a interpretačnom vyprofilovaní Štátnej filharmónie Košice, s
ktorou absolvoval v roku 1994 turné v USA.
Bystrík Režucha spolupracoval s poprednými symfonickými telesami doma i v zahraničí, pôsobil
ako šéfdirigent Slovenskej filharmónie (1984-1989), ako profesor na Vysokej škole muzických
umení v Bratislave a tiež ako hosťujúci profesor v USA na Michigan University a na Massachu-
setts University.
Absolvoval množstvo koncertných turné a dirigoval symfonické telesá nielen v Európe, ale po
celom svete. Počas svojho pôsobenia v Symfonickom orchestri Československého rozhlasu a v
Slovenskej filharmónii nahral veľa platní a CD nahrávok.
Bystrík Režucha si neželal verejnú smútočnú rozlúčku, preto na jeho prianie rodina nezverejnila
dátum poslednej rozlúčky.
sita
Vzpomínáme
Pár námětů s odstupem 75 let od onoho „kalného rána“
Samozřejmě bychom neměli vnímat T. G. Masaryka jenom jako for-
mální symbol původně ještě československé státnosti (bez pomlčky či roz-
dělovníku!), s dnes již stěží rozeznatelnými návaznostmi a možná pro náš
dnešek se stále odtažitějším „odkazem“. Je ovšem faktem, že krátce po
smrti TGM přestala existovat ta republika, k jejímuž vzniku nikdo jiný
osobně nepřispěl výrazněji než právě „prezident Osvoboditel“. Ta ČSR už
potom nikdy ani ve svých hranicích, zahraničně-politických vazbách nebo
v sociálně-kulturních souvislostech nemohla po 2. světové válce na tzv.
„První republiku“ přijatelně navázat. Hned si naléhavě připomeňme, že se Masaryk narodil před
už víc jak půl druhým stoletím a s myšlenkami na odboj vůči Rakousko-Uhersku odjížděl do exilu
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
29
ve svých skoro 65 letech věku, v době, kdy jiní myslí vesměs už jen na zasloužený odpočinek.
Tehdejší česká „politická“ veřejnost nebyla vůbec žádným způsobem na stávající či následné
složité vnitřní ani vnější poměry nikterak připravena. Slovenská veřejnost na tom byla nesrovna-
telně hůř.
V tom čase o čtvrt století později, když Masaryk již dožíval svůj plodný život, kdopak mohl
tehdy, koncem 30. let 20. století tušit, jaké úžasné možnosti zakrátko nabídne – a zprvu jen pro
matematické operace – tehdy ještě neexistující počítač? Ani televize ještě neexistovala jako ve
veřejnosti populárně již zakotvené médium; tím byly zatím především biografy, s již tehdy ko-
nečně ozvučenými filmy. V řadě civilizovaných států ještě ženy neměly hlasovací právo a pro-
vdané ženy zůstávaly pravidelně „v domácnosti“. V průmyslových státech nejméně polovina
obyvatelstva byla stále ještě zaměstnána v zemědělství. „Vzorově“ na kolonie evropských moc-
ností byla rozdělena především celá Afrika. Nad milion obyvatel měla jen hrstka světových met-
ropolí. Jazykem kultury a diplomacie byla francouzština. V dopravě triumfovala železnice a me-
zikontinentálně paroplavba. Žilo se lokálně; málem ještě ve stínu zvyklostí z druhé poloviny
19. století. Mezi Masarykovým úmrtím (14. 9. 1937) a dneškem je průrva 75 let. Z toho výcho-
zích pět desetiletí (s výjimkou necelých tří let po květnu 1945) byl Masarykův osobnostní, literár-
ní a politický odkaz tabuizován a jeho knihy byly na pečlivě střeženém indexu. Po roce 1989 se
nenašel čas k poklidnějšímu věcnému zhodnocování ani jeho státotvorné, ani jeho myslitelské
aktivity. Zvykli jsme si v tom našem, již 21. století žít nejen rychleji, ale spolu s tím také více
spotřebitelsky, ve zjednodušených informačních schématech. Přitom dnes už jsou v důchodu lidé,
kteří se narodili po 2. světové válce. Pro dnešek je už v nečitelné minulosti všechno, co předchází
živé zkušenosti dvou až tří vedle sebe žijících generací. A v tom osobním a kolektivním předčasí
jsou si pak svou životní naléhavostí relativně rovny informace jak třeba o vzniku Československa
z roku 1918, tak třeba o založení Říma roku 753 před začátkem naší éry („př. Kr.“).
Tomáš Masaryk se narodil 7. 3. 1850, v době, kterou si se svou zkušeností lidí 21. století stěží
dokážeme přiměřeně představit. Převážná většina tehdejších evropských států byla monarchiemi.
Ve Střední Evropě byl po napoleonských válkách – až do 1. světové války! – stabilizován stav,
v jehož rámci v půli 19. století existovaly jen dva středoevropské státy, Rakousko a Prusko; při-
čemž do střední Evropy (nejen geograficky) zasahovalo Rusko a se Střední Evropou (i kulturně-
politicky) souvisela Osmanská říše! Mělo se oprávněně za to, že hegemonem světa je Velká Bri-
tánie. Společnost byla stavovsky a třídně rozdělena; právo bylo stále snadno umlčováno rodovými
výsadami. Málem zanedbatelná byla v té době stále ještě hodnota pracovní síly. Zatím nikde nee-
xistovalo žádné toho jména hodné sociální zákonodárství. Kvalitnější vzdělání bylo dosažitelné
jen pro vyšší a střední třídu obyvatelstva. Organická chemie byla zatím v plenkách; stejně tak
znalosti o elektřině. Evropsky protežované křesťanství nejednou spojilo trůn i oltář; představa
nenáboženského vidění světa se zdála být naprosto nenáležitá (ne-li sociálně a hodnotově vykoře-
něná). Svět byl stále jako Vesmír malý, svým předpokládaným věkem nesmírně mladý, a zakon-
zervovaně statický.
Snad už těch pár zrovna zmíněných údajů dává dostatečně najevo, jak nám musí být vzdálen
nejen čas Masarykova zralého věku, ale tím spíše jeho narození! Jeho výchozí zkušenosti a jistoty
se postupně formovaly na zcela odlišném sociálně-kulturním a ekonomicko-politickém pozadí,
než jsou zkušenosti a vymoženosti naše. To je určitě nesporné. Stejně tak nelze porovnávat dyna-
miku vývoje mezi lety 1850-1937 s následnou dynamikou vědeckých, ekonomických a politic-
kých procesů z let 1937-2012.
Je toho mnohem víc, co je třeba si uvědomit dříve, než začneme pouze vršit fráze a umisťovat
věnce pod sochy T. G. Masaryka. Zkusme taky nezapomenout, že jeho otec byl Slovák. Kdyby
neměl tak vynikající matku (kulturně uvažující německy), snad by se nakonec vyučil kovářem. Ve
dvoujazyčném Brně jako gymnazista se Tomáš Masaryk stal vědomou volbou Čechem. Jako
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
30
profesor na Karlově univerzitě nejednou riskoval dokonce jak kariéru tak i vlastní život, pokud
bojoval za pravdu. Za první světové války se stal nespornou autoritou pro menšinovou problema-
tiku ve Washingtonu, dokonce u prezidenta Wilsona. Ač se ocitl v poválečné politice ČSR for-
mální funkcí prezidenta stranou, morální a intelektuální autoritou zůstal nejen v mladé republice,
ale i v zahraničí.
Jako politik nám opakovaně vzkazuje: Nebát se. A nekrást!
Miloš Dokulil
Jubileum
Jan Kyjovský – Svatopluk Čech
Je zajímavé sledovat životní osudy Jana Kyjovského, činov-
níka a bývalého předsedy spolku Svatopluk Čech za 1. světové
války. Jméno Svatopluka Čecha, básníka a spisovatele, během
velkého rozmachu české literatury v druhé polovině 19. století,
si vzaly za své mnohé spolky a organizace po jeho smrti v roce
1908. Tehdy celý národ truchlil nad ztrátou tohoto literáta, který
se podrobně zabýval historii českého národa a jeho jazyka.
Ne jinak tomu bylo i ve Švýcarsku, kde na počátku 20. sto-
letí žila početná skupina Čechů a Slováků, většinou dělníků a
živnostníků, kteří sem přišli z rakousko-uherské monarchie za
prací a za novým poznáním, aby porovnali své vlastní dosavadní
zkušenosti s cizinou. Skupina těchto krajanů, vesměs Sokolů,
hlavně z oblasti Zürichu a okolí, založila k uctění velkého básní-
ka kulturní spolek a nazvala jej „Beseda Svatopluk Čech“. Bylo to v roce 1910 a u jeho zrodu byli
krajané br. Voral, J. Staněk, A. Jokl, F. Volek a další. Někteří z nich pak spolu s ostatními český-
mi spolky založili v roce 1915 t.zv.“Svaz Československých spolků v cizině“, převážně pod ve-
dením činovníků spolku Svatopluk Čech.
V roce 1911 přijel do Švýcarska a hned začal pracovat v tomto spolku Jan Kyjovský (srovnej
článek ve Zpravodaji 4.11/2011 „Naše spolky před sto lety“). Svými barvitými osudy a pozdější
prací v diplomatické službě patří Kyjovský mezi nejzajímavější pracovníky československé za-
hraniční služby. Narodil se v Heršpicích u Slavkova v roce 1886, vyučil se ve Slavkově zámeční-
kem a jemným mechanikem, absolvoval průmyslovou školu a v letech 1904 - 1907 pracoval ve
Vídni, kde se stal aktivním sociálním demokratem. Po přestěhování do Prahy byl v roce 1908
odveden do armády a v roce 1911 měl narukovat. K tomu nedošlo, protože byl v té době již ve
Švýcarsku, kam odjel přes Francii. V roce 1912 byl prohlášen v Rakousku za zběha-dezertéra. J.
Kyjovský se hned na počátku 1. světové války přidal jako horlivý vlastenec a činovník českých
spolků ve Švýcarsku (sjednocených ve Svazu „Union des Associations tchéquoslovaques“) na
stranu československého zahraničního odboje.
Během války se stal Svatopluk Čech z původně kulturně-osvětového spolkem politickým,
který vzbudil zájem rakouské rozvědky a tajné policie. Na popud rakouského ministerstva požádal
úřad „Bundesanwaltschaft“ v dubnu 1915 policejní ředitelství v Zürichu o vyšetření této činnosti
(příslušné dokumenty jsou k dispozici). Švýcaři pohotově domovními prohlídkami, výslechy
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
31
a zabavením listinného materiálu zjistili, že podezření je pravdivé. V té době byl předsedou spol-
ku Svatopluk Čech Vincenc Chudoba, pokladníkem Jakub Toman, archivářem Johann Mrzena
a jednatelem Jan Kyjovský, který se stal později místopředsedou a předsedou spolku, s nimi spo-
lupracoval dr. Lev Sychrava ze Ženevy. Uvedení funkcionáři však při výslechu vyjádřili jako
jeden muž připravenost zdržet se všech aktivit namířených proti švýcarským zákonům. Bagateli-
zovali význam rozšiřovaných tiskovin i manifestu o nezávislosti a popřeli úmysl „provést násilný
převrat v Rakousku ve prospěch slovanských národů“. Policie a justice v Zürichu se s tímto vy-
světlením spokojila, ale „Bundesanwaltschaft“ nikoliv a bylo jim pohrozeno vypovězením ze
Švýcarska. Proto museli všichni postižení funkcionáři podepsat potvrzení, že se s touto hrozbou
seznámili. Jejich pobyt byl ale tolerován na základě „Toleranzbewilligung“ proti peněžní kauci.
(Tak např. J. Kyjovský musel zaplatit za pobyt do roku 1917 „Barkaution“ frs. 3000,-). Pro úpl-
nost uvádím, že v roce 1922 požádala policie v Zürichu své nadřízené o vrácení materiálů zaba-
vených v roce 1915, ale jejich osud není dodnes znám.
Jan Kyjovský se přesto stal důležitou spojkou české Maffie v zahraničí (viz citovaný Zpravo-
daj 11/2011), kdy měl blízké kontakty s Masarykem i s Benešem (o dva roky starším), Osuským
a dalšími představiteli zahraničního odboje. Proto se hned po válce zapojil do budování nového
československého státu, zprvu jako zpravodajský důstojník na Slovensku, později přešel do di-
plomatické služby. Vzhledem k neúplnému vzdělání pracoval především v administrativě, ale
postupně se vypracoval na vyšší pozice. Od roku 1929 pracoval na Generálním konzulátě ČSR
v New Yorku, kde se stal později konzulem. V době mnichovské krize se stavěl ostře proti ja-
kýmkoliv ústupkům. Během 2. světové války sloužil v USA nadále československé myšlence
a diplomacii. I po válce zůstal J. Kyjovský, už jako generální konzul, v USA až do roku 1950, kdy
se odmítl vrátit do komunistické republiky. Bylo to na základě naléhavého varování dcery Jarmily
J. Kyjovský při pobytu v Zürichu s manželkou Františkou, a dcerou Jarmilou s.d. Archiv rodiny Henneman.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
32
Henneman z Holandska, i když už měl pro sebe a svou rodinu rezervovány palubní lístky na lodi
do Evropy. J. Kyjovský tak zůstal ve Spojených státech, kde brzy získal s rodinou azyl.
Co se týká osobních a rodinných poměrů Jana Kyjovského, měl manželku Františku a dcery Jar-
milu a Věru. V roce 1935 se manželka s dcerami odstěhovaly z Prahy do Haagu v Holandsku, kde Jarmila,
provdaná v roce 1939 za pana Hennemana, pracovala na československé ambasádě. A právě její
syn, Jan Henneman, nynější nizozemský velvyslanec v Praze, našel v loňském roce spojení na
Besedu Svatopluk Čech a na nás. Velvyslanec J. Henneman shromáždil v poslední době archiv
a dokumentaci o svém dědovi J. Kyjovském, jeho životě a práci, který podrobně zpracoval, do-
kumentoval a dokončil v roce 2012 dr. Jiří Kuděla. Při zpracování mu pomohla vedle materiálu
z Národního archivu, archivu Národního muzea a kanceláře prezidenta republiky zejména sou-
kromá sbírka dokumentů a fotografií J. E. Jana Hennemana.
Po odchodu z diplomatické služby bydlel Jan Kyjovský dále v New Yorku (Bronx)
a pracoval v různých oborech. Do penze odešel až v 74 letech. Zemřel v r. 1963 a pozůstalí dali
převézt jeho pozůstatky dle jeho přání do rodných Heršpic.
Jiří Kraus, Beseda Svatopluk Čech
Poznámka autora:
Podobně, jako v roce 1915 i za 2. světové války zabavily švýcarské úřady (prý „kvůli neutralitě“) dokumenty
a materiály Svazu čs. spolků, Besedy Svatopluk Čech i Sokola. Pokud má někdo z čtenářů informaci o tomto
záboru a materiálech, oznamte mi to laskavě na tel. 052-242 34 79. J.K.
Sochař Zdeněk Roudnický slavil osmdesátiny
Zdeněk bude otvírat výstavu svých děl 6. října, na počest naroze-
nin, v Galerii Krause, ve Pffäfikonu u Zürichu. V pokročilém věku je
to možná jedna z posledních.
Narodil se 15. července 1932 v Lipkovicích u Duchcova, a má za
sebou již dvě emigrace. V roce 1938, v útlém věku, prchal před Něm-
ci do Prahy, nevěda, že se s nimi znovu setká. Třicet let později, roku
1968, utíkal však opět, tentokráte před Rusy, do Švýcarska. Ve víře,
že je to naposled.
Talentovaný, od roku 1947 do r. 1951 absolvoval umělecko-
průmyslovou školu v Jablonci n. Nisou. Léta 1951-56 trávil na Vyso-
ké škole umělecko-průmyslové v Praze, ve speciální škole profesora Josefa Wagnera, kreslení ho
doučil akad. malíř profesor Jan Bauch. Dnes žije se svou ženou ve Wettingenu a jako docent vyu-
čuje sochařské umění ve škole Scuola di sculptura di Peccia, v kantonu Ticino.
Že je Zdeněk Roudnický sochař, svými učiteli vyšlý z post-štursovské generace, se vzácným
harmonickým přístupem k hmotě, k plnosti formy, ať je to kámen, hlína, sádra, nebo keramika,
svědčí jeho mnohá díla v této zemi. Ale že je rovněž významný restaurátor ve všech oborech, ví
málokdo. Pracoval v celém Švýcarsku na desítkách míst, z nichž lze namátkou uvésti pouze něko-
lik, například Bourg-St. Pierre (VS), Bern, Solothurn, Meggen (LU), Stans (NW), Einsiedeln
(SZ), Vaduz (FL), Müstair (GR), St. Moritz (GR), Locarno (TI). V zahraničí je nutné se zmínit
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
33
o mohutné kopii v nadlidské velikosti Karla Velikého, která se nachází v Berlíně, a o kopii něko-
likametrového římského silničního patníku na Grand-St. Bernard v Alpách.
Mimo jiné byl také zakládajícím členem spolku Saving Our Heritage (pro obnovu památek
v České republice), dnes zaniklého, ve kterém byl po dlouhou dobu členem výboru.
Zdeňkovi přeji dodatečně ještě další sílu k jeho tvorbě, spokojenost a zadostiučinění nad vy-
konaným dílem.
Petr Stránský, La Tour-de-Peilz, VD
Čtení na volnou chvíli
Ovce bloudící přes kopečky Milan Cimburek
Za kopečky zahli dva bráši Vyhnalovi. Jara z vojny a Olin o dva roky mladší. S mámou doma
zůstal o dost mladší Hynek. Ten chodil ještě s námi do obecné školy.
Jejich otec, povoláním zlatník, pobýval v Leopoldově už od osmačtyřicátého. Našli u něj
pistoli, kterou měl v držení kvůli lupičům. U soudu se ohradil, že ji měl proti proletářům, kteří
kradou. Kapitalisti, ti že kupují a neloupí, ani nekradou. Za toto souvětí obdržel od proletářů jedné
země dvacet pět roků v nápravném středisku Leopoldov na Slovensku.
Tři bráši bydleli u „našeho“ fotbalového hřiště, ale z druhé strany. Byli starší a měli svojí
partu. Jednou pořádali bicyklové závody a vybírali vstupné, jak od účastníků, tak od diváků. To
jsem hodnotil, to by mne ani ve snu nenapadlo. Já měl partičku, které jsme říkali „Lvíčata“, zod-
povědně a po pravdě, k Vyhnalům jsme vzhlíželi s respektem.
Za kopečky prošli šumavskými lesy k Němcům. Deset let po válce, již tradičně zase prohra-
né, asi nebyli moc vítáni. Oni totiž tam měli plné zuby i svých, kteří byli zahnáni do Říše ze Su-
det, ať si tu prohru taky vychutnají. Ve sběrném táboře čekali přes jeden rok na vycestování do
Ameriky. Tam taky víc než vystřízlivěli. Pre-
zident Antonín Novotný prohlásil v roce
1960, že republika už nemá ani jednoho sou-
kromníka a tudíž je socialistická. Z ČSR se
stala ČSSR, značně podobná zkratka sovět-
skému vzoru. Lvíček ze státního znaku ztratil
zlatou korunu a nad hlavou mu od té doby
zářila hvězda, ale rudá.
Vyhlásil amnestii i pro utečence. Bratři se
vrátili, tresty sice dostali menší, ale Leopol-
dov v tom byl taky. A tak se na vězeňským
buzerplace potkával otec „dvanácterák“ (ro-
zuměj s dvanácti roky v těle) i s dvěma svými
syny. Ta trojice budila respekt, jak u spo-
luvězňů, tak u bachařů. Po čtyrech letech jsme
je už viděli všechny pohromadě ve čtvrti.
Po vojně mi strašně chyběl zlatý prsten
s černým kamenem, známka to dospělosti.
Zazvonil jsem u pana zlatníka. Přijal mne sice
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
34
v kuchyni, ale jako by byl rok čtyřicet osm. Na černém plyši rozložil kameny a pár vzorků prste-
nů. Vybral jsem černý onyx. Pak mi změřil prsteníček a ať si za týden příjdu. Doma jsem jej hrdě
ukazoval otci řka: „je to taková rakva, co?“ „Když se mluví o šperku, tak se říká sarkofág a ne
rakev, ty brněnskej ňoumo“, poučoval rodilý Vídeňák. Ten prsten, byť několikráte zvětšován,
nosím dodnes.
Po letech si sem tam přisedl Olin ke mně ve vinárně Ambra, mém štamlokálu. Moc toho
nenamluvil, spíš jen poslouchal a usrkával pivo. Jednou jsem tam přišel asi moc brzy a u stolu
seděl jen Olin s ňákým starším chlapem. Přisedl jsem si. „Oline, mohu se zeptat, co dělá Jara.“
„Co se ptáš mě, zeptej se jeho“, a ukázal na souseda. Zčervenalý v ksichtě jsem se dozvěděl, že si
nabrnkl děvče v Leopoldově a tam zadýzloval.
Po sametové zimě roku 1989 se snad jako první ve čtvrti osamostatnil nejmladší synek Vy-
hnalů Hynek a otevřel za svým domem v zahradě disko a bar s názvem nejméně připomínajícím
socialismus, Chicago Bar.
Fór Pavel Kantorek
Reagujete
Nemýlíte se, pane Tomka? Ad: Je ještě Švýcarsko „Paradies“? (Zpravodaj č. 5/2012)
Chtěl bych, pane Tomka, reagovat na Váš článek a zeptat se Vás: Proč privilegujete tzv. pů-
„vodní Švýcary“ ? Myslíte si, že ten, kdo dostal švýcarský pas později, by měl být člověkem nižší
kategorie, než ten, kdo se narodil jako Švýcar? Švýcarsko je stavěno na republikánských hodno-
tách: zákony neumožňují kategorizovat švýcarské občany podle jejich původu, nebo od kdy se
stali Švýcary. Váš přístup by třeba znamenal, že Ženevané nejsou původní Švýcaři, protože kan-
ton Ženeva vstoupil do Švýcarské konfederace až v roce 1815.
Dokažte prosím své tvrzení, že „původní Švýcaři nemohou rozhodovat ve své vlastní zemi“!
Když se člověk podívá na členy kantonálních a federálních vlád ve Švýcarsku, není patrno, že by
tam byla většina lidí, kteří by nebyli „původní Švýcaři“. Podle statistik je jenom o něco víc než 10
procent Švýcarů, kteří pocházejí z ciziny. (Viz: http://www.cairn.info/revue-population-2002-6-
page-913.htm). Proč tedy tvrdíte, že „původní Švýcaři“ jsou v menšině?
Souhlasím s Vámi, že je zde vysoká kriminalita a nedostatečný počet policistů. Problémem
je, že vládnoucí, většinou pravicové strany, nechtějí investovat více peněz do zvýšení počtu poli-
cistů a výstavby nových věznic. Asi se bojí říci lidem, že by pak bylo nutno zvýšit daně. Většina
voličů na jedné straně chce více bezpečnosti, nechce ale uznat, že na to je zapotřebí vyšších pří-
jmů z daní.
Chápu Vaši kritiku EU a její byrokracie. Jenomže: když se zhroutí EU, kdo bude posílen?
Rusko a USA, které na tom mají zájem! Chcete snad říci, že by bylo lepší, kdyby tyto země měly
na nás větší vliv než EU?
Argumenty, které používáte, se velice často vyskytují v extrémně pravicových, nacionalistic-
kých stranách, které mají mezi svými členy neonacisty a podporovatele 3. Říše. Odborné analýzy
to již nejednou prokázaly. Několikrát jsem to osobně zažil v regionu Ženevy. Například členové
těchto stran napadali Čechy kolem Vašeho věku a říkali jim, že jsou falešní Švýcaři, a když se
jejich strana dostane k moci, tak je vyhodí zpět na Východ. Nedělali rozdíl mezi Čechy bez švý-
carského pasu a těmi, kteří ho už mají. Doufám jen, že tohle se Vám ještě nestalo.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
35
Chci Vám jasně říci: jestli my, Češi a Slováci, budeme napadat cizince, není vyloučeno, že se
to jednou obrátí proti nám.
Už jenom dodávám, že vysoký počet cizinců ve Švýcarsku je také důsledkem toho, že za-
městnavatelé potřebují levnou pracovní sílu, která je ochotna pracovat za mizerné platy. Kdyby
lépe platili tzv. neatraktivní povolání – dělníky, uklízečky, prodavačky atd., bylo by mezi nimi
více Švýcarů, a to i těch „původních“.
Tomáš Tichý
Gratuluju Vám k hezkému dvojčíslu Zpravodaje 7-8
Rovněž paní Springinsfeld k milému článku kurzivou o sletu. Můj článek, který vám posílám, vy-
volá snad trochu diskuze, která každému časopisu prospívá.
Štěpán Húsek
Zaujalo nás
O Baťovi v Solothurnských novinách
V sobotu 18. srpna uveřejnily Solothurnské noviny článek "Krabice na boty modelem továr-
ního města" od Ch. Fluriho. Stať (v duchu ne příliš přátelském) pojednává o výrobci levných (?)
bot Baťovi. Vyšla v souvislosti s výstavou basilejského musea architektury na téma "Myšlenky,
struktury a vývoj Baťových sídlišť", inscenovanou kurátory z Dessau. V Basileji pak proto, že v
nedalekém Möhlinu jedna Baťova bytová kolonie existuje. Hlavním stavebním mo-
dulem/elementem domů tam, jakož i dalších ve Zlíně a East Tilbury v Anglii je krabice od bot.
Tovární město byla původně moderní koncepce bytové výstavby, přivezená Tomášem Baťou a
jeho polobratrem Antonínem Baťou do Československa z USA. Zadali ji architektům (Kotěra,
Gahura) k provedení. Výstava ukazuje ambivalenci, kterou tovární města představují. Domy fas-
cinují, ale zároveň budí pocit stísněnosti svou pravidelností a stereotypem. Ve Zlíně vše změkčuje
zeleň kolem domů, v Möhlinu a hlavně v anglické East Tilbury ale poněkud chybí.
Baťovi šlo u továrních měst o eficientní komerční řešení. Měl zaměstnance blízko, mohl je
hromadně dopravovat a dával jim sociální jistotu. Nabízel jim bydlení, péči o děti, zábavu, vzdě-
lání i podnikové dovolené. (Něco trochu podobného vzniklo později bez bytové výstavby v hodi-
nářském průmyslu solothurnského Grenchenu.) Podnikatel měl takto určitou kontrolu podříze-
ných a možnosti prosadit své cíle. Baťa chtěl nejenom "celý svět obout", ale vytvořit i typ nového
člověka. Opíral se částečně o proticivilizační myšlenky levicového směru J. J. Rousseua.
Své zámysly realizoval Baťa začátkem 30. let na tehdejších městských periferiích, kde byly
pozemky levnější. Sídliště ve švýcarském Möhlinu patří ke vzorovým. Neomítnuté cihly a beton
sloužily jako stavební materiál samozřejmě i zde. Pod českým dozorem stavěl curyšský architekt
H.H. Naef. Na domy mají vzpomínky bývalí obyvatelé bydlící v zeleni a čile komunikující sou-
sedsky. Dnes sídliště stojí sice pod památkovou ochranou, ale s nynějším majitelem J. Mülle- rem
AG bude rozšířeno a probuzeno k novému životu.
Připravil Š. Husek
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
36
Tři oříšky pro Popelku? (Bez louskáčku posílá M.Dokulil)
(1) Podle Scientific American, č. 5/2012, od roku 1880 stoupla mořská hladina o 8 palců. Je zde
předpoklad, že během dalších 40 let by ta hladina mohla stoupnout o dalších 13 palců. Analýza
z březnového čísla Environmental Research Letters ukazuje, že stoupání hladiny světových moří
se zrychluje. (Pokud z angloamerických palců přejdeme na centimetry, stačí shora uvedená čísla
pronásobit číslem 2,54, neboť tolik cm obnáší „palec“ [nebo také jinak „coul“].)
(2) Víte, kolik asi mravenců žije na naší Zemi? Měsíčník Scientific American ve svém dubnovém
čísle (na str. 72; s odvoláním na The Social Conquest of Earth) ujišťuje, že jich zde máme deset
tisíc bilionů, tedy 1016
. Přitom světoznámý odborník na mravence Edward O. Wilson [autor toho
zde výše anglicky citovaného titulu, česky Sociální dobytí Země] také zdůraznil, že populace,
které upřednostňují altruismus, mají nesrovnatelně lepší podmínky k přežití než populace sobecké
a v nichž převládá podvádění.
(3) Týdeník Newsweek, ve svém letošním čísle ze 7. května (na stránkách 26 až 30) zveřejnil mj.
také pár zajímavých čísel o USA. Začnu od konce toho článku. Za rok 2011 zaznamenaly USA
v exportech částku 2,1 bilionu dolarů, což znamená zvýšení o 34 % ve srovnání s rokem 2009. (Z
toho vývoz zemědělských produktů se jen mezi lety 2010 a 2011 zvýšil z 115,8 miliard na 136
miliard dolarů, což vůči roku 2007 je málem dvojnásobek.) Od února 2010 vzniklo v USA 4,05
milionů nových pracovních míst. USA loni navštívilo 62 milionů zahraničních turistů, což je
rekord. (Rok 2010 byl také rekordní. Předloni těch cizích návštěvníků v USA bylo 59,8 milionů.)
Tři (další) oříšky pro Popelku?
(1) Teď se kupodivu prodával v aukci jeden z velmi slavných diamantů (s názvem „Beau Sancy“).
35-karátový. Měl být kdysi dán do zástavy k financování záměrů anglického krále Karla II. v jeho
boji o trůn. (O ten trůn přišel v tzv. „Slavné revoluci“ 1688-89.) Ten diamant také kdysi zdobil
korunu prvního pruského krále, Fridricha I. Nyní vydražená cena? 9,7 milionů dolarů.
(2) Víte, jaké asi budou celkové náklady USA na válku v Afghánistánu, počínaje rokem 2001 a
konče očekávaným závěrem vojenského nasazení na konci roku 2013? Ten účet se odhaduje na
celkových 642 miliard dolarů!
(3) 10. května 2012 zemřela Evelyn Johnson(ová). Dožila se 102 let svého věku. Měla jeden svě-
tový rekord. V čem? Ve výcviku pilotů. Těch jejích adeptů létání bylo přes pět tisíc, dokud to
počítala. (Těch certifikátů vydala přes 9 000!) Ve věku svých 92 let se také stala nejstarší ještě
sloužící instruktorkou létání. Sama měla za sebou také celých 57 635 hodin létání. Tedy víc, než
kterákoliv jiná žena na světě. (Když ty hodiny přepočítáme na roky, činilo by to šest a půl roku ve
vzduchu!) Zároveň tím, že takto urazila ve vzduchu 8,8 milionů kilometrů, zůstala takto celkově
druhým letcem v dějinách vůbec, touto jedinečnou absolvovanou délkou. (Ta vzdálenost by jinak
obnášela 23 cest na Měsíc!) I když se jí objevil glaukom, přesto létala dál. Teprve po autonehodě
(roku 2006) musela létání zanechat. Lékaři jí nakonec byli nuceni po té nehodě amputovat jednu
nohu. Ještě po stovce svého věku se ale stále služebně pohybovala po místním letišti. Svůj první
sólový let absolvovala 8. listopadu 1944...
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
37
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
38
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
39
Švajčiarsky súd povedal, že novinári Rydla z SNS neohovárali Spolkový súd v Lausanne definitívne rozhodol, že dvojica novinárov švajčiarskeho denníka Berner
Zeitung a publicistka Irena Brežná sa vo svojich článkoch o Jozefovi Rydlovi, vtedajšom poslancovi SNS,
nedopustili ohovárania. Rydlovu žalobu na novinárov spred piatich rokov najskôr zamietol súd v Berne, súd
v Lausanne teraz zamietol Rydlovo odvolanie, pričom už ani neskúmal meritum veci, ale zamietol ho kvôli
premlčaniu. V platnosti tak zostal oslobodzujúci rozsudok bernského súdu.
Rydlo poberal vo Švajčiarsku invalidný, hoci ako poslanec slovenského parlamentu dostával plat a
paušálne náhrady viac ako 3000 eur mesačne. Nezákonnú rentu mu nakoniec úrady zrušili a Švajčiarom mal
vyplatené peniaze vrátiť. Poslancom NR SR bol v rokoch 2006 až 2010.
Miroslav Kern, SME
O podarenom „profesorovi“ Rydlovi sme viackrát písali aj v Zpravodaji a našich čitateľov by zau-
jímal aj jeho názor. Ak prejaví záujem, sme pripravení dať mu priestor. (red.)
Žijí mezi námi
Karel Čapek
I dnes, více jak čtyři desetiletí po okupaci Českoslo-
venska vojsky Varšavské smlouvy a následným maso-
vým odchodem Čechů a Slováků do Švýcarska, nachá-
zíme zde doposud veřejnosti „utajené“, přitom ale vý-
znamné krajany. Zcela jistě si zaslouží naši pozornost.
Před emigrací šířili slávu rodné vlasti a svůj talent, usi-
lovnost, vědomosti a odborné schopnosti dokázali úspěš-
ně uplatnit i ve svém novém domově.
Nacházím se v malebné a klidné vesnici Künten, ležící
v kantonu Aargau, 13 kilometrů od Badenu, 5 km od Brem-
garten a 25 km od Zürichu. Kráčím mírně stoupající ulicí,
lemovanou po obou stranách vkusnými rodinnými domy. U
jednoho se zastavuji. Ověřuji si jméno na zvonku. Ano, jsem
správně. Zvoním. Po chvíli se za dveřmi ozývají kroky,
uslyším otáčení klíče ve dveřích a ty se vzápětí otevírají.
Přede mnou stojí štíhlý muž středně vysoké postavy. Usmí-
vá se a podává mi ruku. „ Jsem Čapek. Karel Čapek.“
Kdybych si před setkáním neprostudoval životopis pana Čapka, odhadoval bych jeho věk na
sedmdesát. Ve skutečnosti má o celých sedmnáct let více. Neuvěřitelné. A teď to hlavní: Proč
jsem tady.
Karel Čapek sportovec – reprezentant
Narodil se v Bratislavě 26. ledna 1925. Jako malý chlapec inklinoval ke sportu, hlavně k
fotbalu. Lásku k němu zdědil po otci, jehož přítel, pan Otřísal, byl zakladatelem fotbalového klu-
bu Slovan Bratislava. Talentovaný Karel tam začínal v družstvu žáků. Když mu bylo třináct let,
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
40
rodina se odstěhovala do jižních Čech. „Dětství jsem prožil za Protektorátu“ vzpomíná, když
jsme se po chvíli usadili. Na okrouhlý stůl vedle mě postupně klade trofeje, fotografie i novinové
výstřižky. „V tamějším vodňanském klubu jsem pokračoval v začínající fotbalové kariéře. Do-
končil jsem kategorii žáků a přešel do dorostu. Byl jsem hráčem v poli, střídavě mě obsazovali na
pravém křídle a na pravé straně zálohy.“
Zakrátko získal pevné místo v A-družstvu. „V tehdejším dorosteneckém mistrovství Protek-
torátu jsme skončili na pěkném čtvrtém místě.“, hovoří. „Jednou se nám v průběhu zápasu zranil
brankář. Podle tehdejších pravidel nebylo střídání povolené, musel jít do brány hráč z pole. Vol-
ba padla na mě. Dařilo se mi, uchoval jsem si čisté konto. Trenér konstatoval, že jsem v bráně
lepší než náš brankář a tak jsem i v dalším zápase nastoupil v brance. A když jsem pak ani v něm
nekapituloval, bylo definitivně rozhodnuto.“
Po skončení 2. světové války v roce 1945 jsem se dobrovolně přihlásil do služby v armádě.
„Chtěl jsem mít povinnou vojenskou službu rychle za sebou a tak jsem se přihlásil o rok dříve, než
rukoval můj ročník. Sloužil jsem v Českých Budějovicích, pořád jsem ale hrál ve Vodňanech tzv.
„Divizi českého venkova“, což byla druhá nejvyšší celostátní soutěž. Můj velitel, štábní kapitán
Mareš, byl shodou okolností předsedou SK České Budějovice. Jelikož jsem měl již vybudované
jméno, chtěl mě vidět v Budějovicích a udělal pro to všechno. Ve dvaadvaceti letech jsem v roce
1947 výměnou za Turka, který se vrátil do Vodňan, oblékl českobudějovický dres. Stal jsem se tak
členem klubu, který byl vítězem jihočeské divize a měl reálnou šanci dostat se do 1. ligy.“
Čapek se hned po
svém příchodu k černobí-
lým stal velkou oporou.
Na jaře inkasoval ve
třinácti zápasech dvanáct
gólů, což bylo oproti
podzimním dvaadvaceti
výborným vysvědčením.
„Černé kůže“ si při svém
putování do ligy počínaly
zcela suverénně a soupeře
přehrávaly mnohdy rozdí-
lem dvou tříd. Bílině
nadělily deset branek,
Hořovicím jedenáct a
Čapkovu bývalému klubu
z Vodňan, který skončil
na solidním osmém místě,
osmičku. Nezaváhaly ani
v městském derby proti zelenobílému Meteoru, poslednímu vítězi této soutěže, když vyhráli na
jeho tehdejší domácí půdě na Střeleckém ostrově dva jedna. Ostrostřelci Meteoru Smutnému
povolil Čapek jedinou úspěšnou střelu, která vedla jen ke kosmetické úpravě.
Ten nejtěžší oříšek Českobudějovické teprve čekal. V baráži o ligu se měli utkat s vítězem
skupiny východ, exligovým Polabanem Nymburk. První střetnutí na škvárovém hřišti U Plynárny
zvládli s bravurou. Výhra 4:1, které aplaudovalo rekordních 11 200 diváků, dávala veliké naděje
do nymburské odvety. V té čekalo jedenáctku v pruhovaných dresech doslova peklo. Ve vyheco-
vaném utkání, kdy místní fanoušci několikrát vnikli na trávník, byl mužem číslo jedna Karel Ča-
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
41
pek. Víc než dvě branky Nymburským nepovolil a dlouho nesplnitelný sen budějovických se stal
skutečností.
S novým podzimem se tak objevil Čapek spolu se svým mužstvem v první lize. Nováčkovi se
ale nedařilo, přesto svými výkony vyčnívala nad ostatní hráče jejich poslední instance – Karel
Čapek.
Zprávy o šikovném brankáři doletěly až do Prahy. V květnu 1948 nastoupil za reprezentační B-
mužstvo proti Maďarům na Letné a počínal si skvěle. Vychytal remízu a nebýt nešťastné vlastní
branky, mohlo to být ještě
lepší.
Příště přišla pozvánka
do áčka. V roli náhradní-
ka teplického Havlíčka na
něho došlo v samém závě-
ru, kdy vystřídal zraněné-
ho kolegu dvě minuty
před koncem. V nevyda-
řeném zápase šel do bran-
ky za stavu 0:3 pro Fran-
cii, ale než se stačil po-
řádně rozkoukat, inkaso-
val čtvrtý kus, proti kte-
rému nemohl nic dělat.
Naše reprezentace odešla
před zraky padesáti tisíc
diváků ze hřiště pražské
Sparty s debaklem 0:4. I
přes hořký debut se stal vůbec prvním jihočeským fotbalistou, který nastoupil v národním týmu.
Pak ještě jednou střídal Havlíčka v Bukurešti s Rumunskem a zase nic nezkazil. Reprezentace ale
popáté v řadě prohrála a šanci dostaly nové tváře. „Na brankářském postu byla v té době velmi
silná konkurence“ – vzpomíná. „O místo jsem soupeřil s výbornými gólmany, jako byl třeba
Franta Matys z Košic, Emil Folta, Morávek, Havlíček a jiní“.
„Budějice“ byly po roce z ligy venku. „Bylo to ale politické rozhodnutí“, objasňuje se smut-
kem v hlase. „V tom ročníku se provalila úplatkářská aféra čtyř klubů a všechny ze soutěže vy-
loučili. V sezoně 1947 - 48 tak hrálo v lize jen jedenáct mužstev. Sestupovat mělo jedno a postou-
pit čtyři. Tím se měl počet celků doplnit na požadovaných 14. Jenomže v té době už byli u moci
komunisté a dirigovali všechno jinak. V Praze založili vojenský klub ATK, který poslali přímo do
ligy, kam se ostatní museli řádnou cestou probojovat. Potřebovali vytvořit pro ATK v lize jedno
místo a i když my jsme se v lize normálně zachránili, poslali nás administrativním rozhodnutím do
nižší soutěže. Naše nejlepší hráče pak lanařily jiné kluby. Za mnou přišli ze Sparty i z Bohemians.
Dal jsem přednost sparťanům.“
Za působení na Spartě se Čapek mistrovského titulu nedočkal. Bratislavský Slovan se třikrát
vyhříval na výsluní, i když ve dvou případech s notnou dávkou štěstí. O prvenství muselo rozho-
dovat až skóre. V roce 1950 ho měla Bratislava o pouhých pět setin lepší.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
42
Na dobu komunismu Karel Čapek vzpomíná s trpkostí. „Naše křídlo Honza Říha vynikal ne-
napodobitelnou technikou a dovedl kdykoliv obehrát obránce. Dnešní portugalská hvězda Ronal-
do je opravdu výborným hráčem, ale umí jenom jednu kličku a tu pořád opakuje, zatímco Říha byl
všestranný, mimořádně technicky vyspělý hráč. U něj obránce nikdy nevěděl, co udělá s míčem,
kterou stranu si vybere, jak
ho obehraje. Za totality, ve
které jsme v Českosloven-
sku žili, ovlivňovali komu-
nisté vše, fotbal nevyjímaje.
Pamatuji, jak tehdejší šéf
fotbalového svazu soudruh
Stjaškin nás, reprezentanty
poučoval, že prý hrát fotbal
za peníze je nemorální.
Honza mu řekl: Vážený
pane, když vy budete svou
funkci dělat zdarma, tak
Vám slibuji, jako že se
jmenuju Jan Říha, že i já
budu hrát fotbal zdarma,
dokonce dvakrát denně –
dopoledne pro děti, odpoledne pro dospělé. Za tuto svoji troufalost byl nadějný fotbalista z repre-
zentace vyřazen a šlo to s ním pak už z kopce, až skončil jako taxikář. Doslova zničili kariéru
takového fotbalisty, kterého by třeba v Brazílii nosili na rukou. Měli jsme tehdy vskutku skvělé
hráče. Takový Pepa Bican, ten měl odpich! Představte si, uměl stovku za 10,2! Se stejným časem
byl sprintér Vilém Mandlík dlouhá léta československým rekordmanem.“
Karel Čapek - emigrant
Do Švýcarska emigrovali
Čapkovi v osmašedesátém,
jako tisíce jiných. „Doma
jsem zanechal kamarády,
velmi dobrý kolektiv. Po mé
emigraci mě nikdo z nich
neodsuzoval, měli pochopení.
Jednomu se tu vdala dcera,
takže mu komouši povolili ji
navštívit. Ozval se mi telefo-
nem a vyšlo najevo, že dcera,
k níž právě dorazil, bydlí ve
vedlejší vesnici, hned za
kopcem.“
Pan Čapek hovoří pouta-
vě. Krásnými vzpomínkami
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
43
na mladé časy se mu rozzářily oči a už ho nic nezastaví. Popisuje i ty nejmenší detaily, jako by se
vše odehrávalo včera. Mimoděk se rozhlížím kolem. Všimnul si mého uznalého pokyvování hla-
vou a jako by mi četl myšlenky, přešel najednou k jinému tématu: „Ten dům jsem z větší části
postavil sám. Samozřejmě mi pomohly děti. Měl jsem štěstí s pozemkem. Reagoval jsem na inze-
rát, ale majitel mi řekl, že jsem přišel pozdě. Právě včera ho prý prodal jednomu mladému páru.
Povídám - ale včera byla přece neděle a v neděli se nepracuje... No a? - on na to. - Kdyby nebyla,
byl bych tu první - říkám. - Víte, někdy se stává, že mladí lidé do toho jdou hrrr a potom si to
rozmyslí. Pro jistotu vám nechám moji vizitku. Ve středu se ozval telefon: Pane Čapek, představte
si, oni si to skutečně rozmysleli... Povídám: Za chvíli jsem u vás. Já si to určitě nerozmyslím! Měl
jsem, jak říkám, štěstí. Pěkný pozemek, nádherný výhled.“
Dívám se spolu s domácím pánem z okna. Neskutečná krása. Dohlednost snad na sto kilomet-
rů. Pod námi jakoby ležela polovina Švýcarska. „Vše – projekt, statické výpočty, včetně výpočtu
protileteckého krytu jsem si udělal sám. Jsem původním povoláním elektroinženýr. Byl jsem tu
první s tepelným čerpadlem. V pozemku mám zabudovaných 750 metrů trubek. Když byl u mě již
vzpomínaný kolega z domova, povídá mi: Karle, ty jsi nás předběhl o 20 roků!“
Karel Čapek – inženýr
Karel Čapek není jen úspěšný fotbalista a šikovný elektrikář. „V Česku jsem 15 roků pracoval
v oblasti energetiky – teplo, mazut, kotelny, elektřina. V různých dolech jsem dělal výtahy, báňské
rozvody, pumpy, čerpadla, ventilátory. Pracoval jsem v uranových dolech v Horním Slavkově,
Jáchymově a Chodově. Dvaadvacet šachet. Předělal jsem kotle, výrobek ČKD, z roštových na
mazut. Naslouchám a napadá mě otázka: Ocenil vůbec někdo Vaši pracovitost a zásluhy? - „Ob-
čas ano. Vyznamenali mě například Zlatou hornickou přilbou. Já jsem ale tyto věci nedělal kvůli
vyznamenáním. Byla to pro mě otázka prestiže, touha překonat sebe samého, co dokážu. Zde ve
Švýcarsku, jsem pracoval v NOK-Baden (dnes AXPO). Mou pracovní náplni byly výpočty energe-
tických zařízení, zkratů a průhyby lan“.
Karel Čapek – legenda
Vraťme se na závěr k fotba-
lu. Karel Čapek odchytal během
své ligové kariery za Budějovi-
ce 20, za Spartu 68 a za Žideni-
ce 26 zápasů. V národním týmu
byl nasazen dvakrát, stejný
počet zápasů odehrál za Lvíčata
a za výběr Prahy, jednou si
zachytal za výběr Brna.
Na svého skvělého brankáře
doma v Budějovicích nezapo-
mínají. Před třemi roky byl
slavnostně uveden do síně slávy
SK Dynamo České Budějovice.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
44
A nejen to. Při příležitosti stého výročí klubu hlasovali jihočeští novináři v anketě „Jedenáctka
století“ o fotbalových osobnostech, které rozhodujícím způsobem zasáhly do staleté historie klu-
bu. Karel Čapek v ní získal navěky čestné sedadlo. Není pochyb, že naprosto zaslouženě.
Andrej Hrico
Na fotkách postupně: 1. Karel Čapek v dresu československé reprezentace. 2. Před utkáním Čes-
koslovenska s Maďarskem se kapitáni mužstev Čapek a Bíró pozdravili a vyměnili si kytky. 3.
Mužstvo SK České Budějovice s novou akvizici Karlem Čapkem po postupu do 1. ligy. 4. S týmem
pražské Sparty měl Karel Čapek na dosah titul mistra Československa. 5. Tenhle výhled bych
nedal za nic, svěřil se pán Čapek při naši červencové návštěvě. 6. Plaketa se soškou fotbalisty a
fotbalový dres se jménem a nápisem „Jedenáctka století“ jsou nejcennější trofeje, které Karel
Čapek v životě obdržel. Pečlivě si je opatruje. Snímky: archiv rodiny Čapkových a autor
Chválíme
Remiza a výhra české fotbalové sedmnáctky ve Švýcarsku
Fotbalový klub FC Liestal (BL) byl pořadatelem dvou přátelských utkání mezi reprezentace-
mi Švýcarska a České republiky hráčů do 17 let. Uspořádání tak významného podniku není jed-
noduché, zvláště pak pro tak malý klub (i když s bohatou tradicí), jakým jsou liestalští. I proto
prezidentka klubu paní Patricia Schönenberger požádala o pomoc náš Svaz spolků Čechů a Slo-
váků. Dejme slovo předsedovi Svazu Josefovi Jordovi: „Bohužel, dozvěděli jsme se to až na
poslední chvíli, a tak jsme se do pomoci zapojili za pochodu. Hodně nám pomohla skupina „no-
vých“ krajanů, která si říká „BaselPharmaCS“. Jedná se o několik desítek nově příchozích kra-
janů z ČR a SR z okolí Basileje. Jsou to příznivci zdejšího spolku Domov, často se podílejí na
kulturních akcích tohoto spolku.“
Pomocí těchto lidí, obzvláště jednoho z nich, pána Viléma Guryca, se podařilo zajistit na
dvojzápas skvělého moderátora - pana Václava Šulistu. Ten se ujal funkce s naprosto profesio-
nální bravurou – komentoval dění ve všech potřebných jazycích – v němčině, dialektu i češtině,
mnohdy převzal slovo i za jiné speekery. Byl to prostě díky BaselPharmaCS úspěch na celé čáře.
K úspěchu organizačnímu se přidal i úspěch sportovní. Mladí čeští fotbalisté, kteří se připra-
vují na důležitou kvalifikaci, v prvním utkání hraném v Muttenzu 28. srpna, remizovali se
svými švýcarskými vrstevníky 1:1 (0:1).
Zde je pozápasové hodnocení trenéra Čvančary: "Bylo to velmi dobré utkání, které jsme ale
měli vyhrát. Vytvořili jsme si víc brankových příležitostí, měli jsme dát víc než jeden gól. V prvním
poločase jsme soupeře zaskočili agresivním napadáním jeho rozehrávky, s čímž si Švýcaři nevě-
děli rady. Vytvářeli jsme si šance a zaslouženě se dostali do vedení. Ve druhém poločase se ale
domácí prosadili svojí kvalitou, měli převahu, nicméně rozhodující moment přišel v 70. minutě.
Schick sám před brankářem namísto umístěné střely placírkou zvolil prudkou střelu a poslal míč
nad branku, načež z protiútoku vybojovali domácí rohový kop a po něm si právě Schick srazil míč
do vlastní branky. Musím ale mužstvo pochválit za velmi povedenou a pohlednou hru, plnou pěk-
ných kombinačních akcí a také za agresivní pojetí. Spolehlivý byl i brankář Staněk, který nás
podržel zvlášť v jedné velké šanci soupeře. Zápasu by odpovídalo spíš naše vítězství 4:2, remíza je
úspěchem Švýcarska."
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
45
Druhé utkání se hrálo v Liestalu o dva dny později, 30. srpna, a Češi ho vyhráli 1:0
(0:0). Jak viděl tento zápas komentátor Václav Sulista?: Naši vstoupili do odvety lépe a už v prvé
minutě nastřelil Václav Černý tyč. Hráči obou mužstev předvedli divákům řadu pěkných akcí.
Hrál se pohledný fotbal, ve kterém byli Švýcaři techničtější, česká reprezentace nebezpečná v
rychlých protiútocích. Naši měli lepší vstup i do druhé půle. Hned v jejím úvodu vstřelil Lukáš
Sadílek rozhodující branku. Pak už jsme kontrolovali vývoj utkání a až v nastaveném čase dostali
mladí Švýcaři naše hráče pod tlak. Díky výbornému výkonu brankáře Staňka, který vystřídal zra-
něného Vorla, se ale našim juniorům podařilo dovést utkání do vítězného konce.
Přihlíželo kolem 300 diváků, mezi nimi také příslušnici české komunity v Basileji a okolí, kteří
odcházeli domů spokojeni s výsledkem i s předvedenou hrou obou mužstev.
Na konci září, 25., 27. a 30. 9., hostí Česko v Břeclavi kvalifikaci na ME „17“ 2013.
Svěřenci trenéra Čvančary se postupně střetnou s Ruskem, Černou Horou a Dánskem.
Oznámení
Vážení přátelé, rád bych Vás informoval, že mé přidělení ve Švýcarsku po více než 4 letech spěje ke konci.
Můj nástupce ing. Rudolf Opatřil, přebere všechny mé agendy včetně krajanské. Při této příleži-
tosti bych rád zdůraznil, jak vysoce jsem si vážil spolupráce s naší krajanskou obcí ve Švýcarsku -
mimo jiné právě proto, že jsem měl po působení v Německu a Rakousku možnost komparace - a
ta mně vždy potvrdila, že na naše krajany zde ve Švýcarsku můžeme být obzvláště hrdi. Přeji
Vám všem mnoho zdaru a štěstí ve Vaší spolkové činnosti a buďte ujištěni, že na Vás budu vždy s
vděčností vzpomínat
Váš
PH.Dr.Jiří Beránek, CSc.
zástupce velvyslance
Vážený pane doktore Beránku,
na základě Vašeho sdělení o ukončení Vašeho poslání na velvyslanectví ČR v Bernu Vám Svaz
Spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku, Beseda Slovan a ženevská Nadace Jan Masaryk s dalšími
jednotlivými spolky uctivě děkují za výbornou spolupráci s námi během Vašeho poslání v Bernu.
Velmi jsme si vážili Vaší osobní účasti při různých akcích spolků i Svazu, kde jste často
a důstojně zastupoval velvyslanectví a pana velvyslance ČR, pokud on sám nemohl být přítomen.
Vážíme si též Vašeho pozitivního vyjádření o naší vzájemné spolupráci, které si dovolíme zveřej-
nit v příštím čísle Zpravodaje.
Svou kompetencí jste významně přispěl k podpoře činnosti krajanů a k její návaznosti na postoj
MZV k podpoře a spolupráci s krajany a českými občany v zahraničí.
Věříme, že předání Vašich zkušeností Vašemu nástupci přispěje k dalšímu rozvoji podpory zahra-
ničních Čechů a jejich působnosti v zahraničí.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
46
Přejeme Vám, pane zástupče velvyslance, mnoho osobních a služebních úspěchů v budoucnu a
rádi Vás uvítáme mezi námi i v možných budoucích neslužebních kontaktech, bude-li k tomu
příležitost.
Za Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku
Ing. Jaroslav Havelka, místopředseda
Informace o volbách do senátu České republiky 2012
Hlasování do Senátu P ČR probíhá pouze na území České republiky. Na ZÚ ČR v zahraničí
tedy hlasování probíhat nebude.
Prezident republiky vyhlásil dne 27. června 2012 svým rozhodnutím, publikovaným ve Sbírce
zákonů pod číslem 224/2012 Sb., volby do 1/3 Senátu Parlamentu České republiky a stanovil
dny jejich konání na pátek a sobotu 12. a 13. října 2012.
Volby se uskuteční ve volebních obvodech č. 2, 5, 8, 11, 14, 17, 20, 23, 26, 29, 32, 35, 38, 41, 44,
47, 50, 53, 56, 59, 62, 65, 68, 71, 74, 77 a 80, v nichž podle Ústavy České republiky a zákona o
volbách do Parlamentu České republiky uplyne volební období zvolených členů Senátu Parlamen-
tu České republiky.
Případné druhé kolo voleb do 1/3 Senátu se koná v případě, že žádný z kandidátů nezíská ve vo-
lebním obvodu, kde kandiduje, nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů. Případné
druhé kolo voleb by proběhlo v pátek a sobotu 19. a 20 října 2012.
Zvláštní seznamy voličů pro voliče, kteří mají bydliště mimo území České republiky a kteří požá-
dali o zápis do tohoto seznamu, uzavírají zastupitelské úřady v souladu s ustanovením § 6 odst. 6
volebního zákona 12. září 2012. Volební zákon nepřipouští při volbách do Senátu
P ČR hlasování v zahraničí. Na základě ustanovení § 6a volebního zákona je sice možné při
volbách do Senátu P ČR hlasovat na voličský průkaz vydaný zastupitelským úřadem, ale na tento
voličský průkaz může volič hlasovat pouze na území České republiky, a to v jakémkoli vo-
lebním okrsku, spadajícím do volebního obvodu, kde jsou volby vyhlášeny.
V místě svého trvalého pobytu může hlasovat též volič, který požádal o vyškrtnutí ze zvláštního
seznamu voličů, vedeného zastupitelským úřadem a tuto skutečnost doloží potvrzením tohoto
zastupitelského úřadu přede dnem voleb obecnímu úřadu, v jehož územním obvodu je přihlášen k
trvalému pobytu, nebo okrskové volební komisi v den voleb. Okrsková volební komise na základě
tohoto potvrzení dopíše voliče do výpisu ze stálého seznamu voličů a umožní mu hlasovat.
V případě, že je volič zapsán ve zvláštním seznamu voličů, vedeném zastupitelským úřadem
České republiky v zahraničí, může požádat před každými volbami do Senátu, které jsou na území
České republiky vyhlášeny, tento úřad o vydání voličského průkazu, a to podáním v listinné po-
době, opatřené úředně ověřeným podpisem voliče nebo v elektronické podobě, podepsané uzná-
vaným elektronickým podpisem voliče nebo v elektronické podobě, zaslané prostřednictvím da-
tové schránky, doručeným nejpozději 7 dnů přede dnem voleb (tj. 5. října 2012) nebo osobně do
okamžiku uzavření zvláštního seznamu voličů (tj. do 10. října 2012 do 16 hod.).
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
47
Zastupitelský úřad předá voličský průkaz nejdříve 15 dnů před dnem voleb (tj. 27. září 2012)
osobně voliči nebo osobě, která se prokáže plnou mocí s ověřeným podpisem voliče, žádajícího o
vydání voličského průkazu, anebo jej voliči zašle.
Volič může požádat osobně o vydání voličského průkazu také před druhým kolem voleb do Sená-
tu P ČR (do 17. října 2012 do 16. hod.).
Informace pro veřejnost o nadcházejících volbách do Senátu jsou umístěny na níže uvede-
ných webových stránkách: Ministerstvo vnitra www.mvcr.cz, logo “Volby 2012 do zastupitelstev krajů a třetiny Senátu P ČR”
Český statistický úřad www.czso.cz, záložka „Statistiky“ – „Volby“
Senát Parlamentu ČR www.senat.cz – záložka „ Senát PČR “- „Volby”.
Informace o volbách do zastupitelstev krajů České republiky 2012
Prezident republiky stejným rozhodnutím současně vyhlásil i volby do zastupitelstev krajů.
V souvislosti s volbami do těchto zastupitelstev ZÚ neplní žádné úkoly. Voliči, zapsaní ve
zvláštním seznamu voličů, vedeném zastupitelským úřadem, nemohou v těchto volbách hla-
sovat, a to ani na voličský průkaz. Do zmíněných zastupitelstev mohou hlasovat výhradně voli-
či, kteří jsou zapsáni ve stálém seznamu voličů v místě svého trvalého bydliště nebo kterým byl
obecním úřadem vydán voličský průkaz ve volebním okrsku, spadajícím do územního obvodu
kraje, kde jsou volby vyhlášeny a v jehož územním obvodu je volič přihlášen k trvalému pobytu.
Informace o prezidentských volbách České republiky 2013
Prezident České republiky se bude nově od voleb v roce 2013 volit tzv. přímou volbou, tedy
občany ČR, a to ve dvou kolech.
Hlasování proběhne jak na území České republiky, tak na zastupitelských úřadech
České republiky v zahraničí. Honorární konzuláty volby zajišťovat nemohou.
Až budou ve věci konání prezidentských voleb 2013 k dispozici podrobnější informace pro
občany České republiky pobývající ve Švýcarské konfederaci a v Lichtenštejnském knížectví,
budou umístěny obratem na webových stránkách českého zastupitelského úřadu v Bernu
www.mzv.cz/bern i na úředních deskách velvyslanectví a honorárních konzulátů ve Švýcarské
konfederaci.
Hľadajú sa svedkovia Csatáriho zločinov
Som novinárka na voľnej nohe, autorka a filmová autorka pochádzajúca z Košíc. Žijem v Ne-
mecku (v Dachau), kde o. i. pracujem aj pre pamätník koncentračného tábora Dachau. Téme ho-
lokaustu sa venujem už niekoľko rokov, píšem o tom články (napr. v r. 2007 pre Die Zeit "Hitlers
Hirte", kritický článok o snahách slovenskej katolíckej cirkvi o rehabilitáciu Tisa, atď.
V r. 2010 som pre nemeckú televíziu ARD natočila dokumentárny film "Geboren im KZ" o osu-
doch siedmych židovských žien, ktoré porodili deti v KZ Kaufering, patriaci k Dachau. Jedna z
nich na Slovensku ešte žije. S manželom sme o ich osude napísali knihu, ktorá vyšla v r. 2011 v
mníchovskom nakladateľstve C.H. Beck.
Môj starý otec bol ako učastník SNP zavlečený do KZ Dachau. Prežil s trvalou ujmou na zdraví.
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
48
Momentálne pripravujem článok/historickú esej o kauze Csatáry pre Süddeutche Zeitung resp.
pre nemecké "Die Zeit". Ide mi pritom v prvom rade o svedectvo členov židovskej komunity,
ktorí košické geto prežili, boli z Košíc deportovaní, v ideálnom prípade si Csatáryho aj osobne
pamätajú. Keďže má tento zločinec už pokročilý vek, obávam sa, že bez výpovede svedkov do-
padne kauza podobne ako kauza Ladislava Nižňanského. Keďže ma tlačí čas, článok chcem napí-
sať hneď po návrate z Košíc, kam cestujem v najbližších dňoch. Stretnem sa tam s predsedom
košickej ZNO dr. Pavlom Sitárom, som v kontakte aj s predsedom SZNO a košickými Ukrývaný-
mi deťmi (p. dr. Backerová). V samotných Košiciach však už žije iba malá hŕstka ľudí, ktorí si na
Csatáryho resp. na jeho činy osobne pmätajú (podľa ZNO sú to už iba štyri osoby, z nich ale dve
preživšie už nie sú kvôli zdravotnému stavu schopné výpovede).
Prosím Vás preto o pomoc. Mohli by ste, prosím, poslať túto moju výzvu poštou či mailom
preživším pochádzajúcim z Košíc?
Veľmi dúfam, že sa mi niekto ozve. Pripájam preto všetky svoje kontaktné údaje.
Budem vďačna za akýkoľvek tip, dokument, svedectvo, ktoré by mohlo vniesť viac svetla do
tohto prípadu a prostredníctvom článku v nemeckej tlači vyvinúť väčší tlak na maďarskú stranu.
Bola by škoda, keby sa dôležité svedectvá z obdobia horthyovskych Košíc stratili a Csatáry a
jemu podobní by mohli naďalej tvrdiť, že sú nevinní.
Vopred ďakujem za ochotu a pomoc.
Eva Gruberová
freie Journalistin und Autorin
Neuängerstr. 7
DE-85221 Dachau
Tel. 0049 8131 906 061, Mobil: 0049 175 36 24 798, mail: eva_gruberova@yahoo.de
Pozvánka
na podzimní bernské krajanské setkání, které se koná opět v pátek,
12. října 2012.
Pro pobavení je připravena nová česká filmová komedie
Perfect Days
Pro občerstvení budou připraveny chlebíčky, zákusky, víno a pivo
Očekáváme Vás od 17 hodin ve společenském sále kostela Bruder Klaus,
Segantinistrasse 26, Bern. Tram č. 7 Burgerenziel.
Začátek promítání je stanoven na 18:30.
Vstupné včetně kávy a zákusku jen 5.- Fr.
Těšíme se na setkání s Vámi a prosíme, abyste se pokud možno přihlásili na:
email: dvosen@solnet.ch , SMS 076 5718823, telefon 031 3311030.
Srdečně zve výbor
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
49
Inzerce
JSME TU PRO VÁS - NABÍDKA SLUŽEB
Služby - pojišťovací, právní, obchodní, finanční
Zřizovaní firem, holdingu atd. ve CH, CZ, SK
Přijímáme do úschovy závěti a jiné listiny (smlouvy, cenné papíry)
Vyřizování dědictví-pozůstalosti ve CH, CZ, SK
Nákup-prodej-pronájem nemovitostí ve CH, CZ, SK
Investorská činnost ve CH, CZ, SK
Analýza produktů, společnosti, vhodnost propojení firem
Předmanželské smlouvy, rozvody, alimenty
Správcování majetku, firem ve CH, CZ, SK
Vyřizování pohledávek, zápočty, regulace dluhového hospodářství
Vyřizování starobních důchodů v CZ, SK
Daně, účetnictví
Zajištění potřebných formalit při vývozu a dovozu
Pracovní poměr ve CH
Cizinecké záležitosti
Vystěhování ze CH, do CZ, SK, jiných zemí
Překlady
TESTAMENT / DĚDICTVÍ Obraťte se na nás ve věci testamentu zavčas, předejdete komplikacím v dědictví,
zablokování kont atp.
Za účelem levného průběhu dědictví, nás neprodleně kontaktujte.
Jsme tu pro Vás, abychom Vám v těchto chvílích vyšli maximálně vstříc.
Naše motto: LEVNĚ, RYCHLE A BEZ KOMPLIKACÍ
Kreuzplatz 20, CH-8008 Zürich, tel. 044 933 07 33, Fax 044 932 52 03
e-mail: info@pazdera.ch www.pazdera.ch
10-01-002
Krásný 2+KK+TV, Praha 5 – U Kříže, na metru od Fr. 70 / noc + garáž. Tel.: 079 216 56 40 10-03-002
Tenerifa-Playa Americas 2+KK u moře + bazén Fr. 400,- / týden. Tel.: 079 216 56 40 10-03-003
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
50
PŘEKLADY Čeština, Němčina, Ruština
Velká zkušenost a rychlé vyřízení konzulárních,
právních a privátních dokumentů včetně úředního ověření,
úřední překladatelka a tlumočnice
u nejvyššího soudu v Curychu,
registrovaná na Velvyslanectví ČR v Bernu
Jaroslava Berger, Telefon 044´887 03 30 E-mail jaroslavaberger@bluewin.ch
www.tschechisch-deutsch.ch
08-01-007
Provádím dopravu mezi Švýcarskem e Českem ° Zajišťuji stěhování na švýcarské i české straně ° Dopravují náklad do 2 tun a délky 5 m ° Po dohodě dopravím i jednotlivé kusy, které se vám nevejdou do osobního auta nebo autobusu Pro odběratele Zpravodaje 15% sleva na dopravu po předložení tohoto inzerátu Kontakt: Ivo Lešner, Tel. +41 (0)79 384 75 56, 00420 604 954 363 E-mail: doprava@ivolesner.cz
30 LET PŘEKLADY KARAS Čeština, Slovenština, Němčina
Ověřené překlady všech dokumentů Vám rychle a odborně vyřídí úřední překladatelka a
soudní tlumočnice, registrovaná u Nejvyššího soudu v Curychu i na Velvyslanectví ČR v Bernu.
lic. phil. Markéta Karasová, Höfliweg 7, 8055 Zürich 044 463 96 10 m.karas@bluewin.ch
08-01-006
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
51
Přihláška k odběru Zpravodaje od .............
A: 1) Objednávám Zpravodaj: 2) Zaplatím Zpravodaj: (Nehodící se, škrtněte)
Paní/Pan: Jméno a příjmení ........................................................................................
Ulice/číslo …………………………………….....................................................................
PSČ/město/stát ……………………………………………………………………………………...
Telefon …………………………………………….. Podpis ………………………………………
B: Posílejte Zpravodaj jako můj dar:
Paní/Panu: Jméno/příjmení:………………………………………………………………………
Ulice/číslo ………………………………………………………………………………..………….
PSČ/město (obec)/stát: …………………..……………………………………………………….
Složenku na zaplacení zašlete na adresu A
Předplatné: viz Impressum na následující straně
JAK UHRADIT INZERÁTY A PŘEDPLATNÉ ZA ZPRAVODAJ?
Konto ve Švýcarsku: Verband der Tschechen und Slowaken in der Schweiz,
Zpravodaj, Presseorgan, CH-4133 Pratteln,
Banka: PostFinance, Nordring 8, 3030 Bern, POSTKONTO: 80-70357-1
IBAN: CH89 0900 0000 8007 0357 1, BIC/Swift: POFIBECHXXX
BANK-KONTO Credit Suisse je před zrušením. Prosíme používat Postkonto.
Konto v České republice: POŠTOVNÍ KONTO: Jaroslav Havelka (účel platby: Zpravodaj)
Poštovní spořitelna, číslo účtu: 218798369/0300
IBAN: CZ68 0300 0000 0002 1879 8369, BIC/Swift: CEKOCZPP
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
52
Impressum
Redakce - vedoucí redaktor: JUDr. Andrej Hrico, Hubelweg 36, CH-3812 Wilderswil,
Tel./fax: +41-(0)33 822 44 57, nebo +41-(0)78 77 66 870, e-mail: bandy@quicknet.ch
Čeští korektoři: Helena Springinsfeld, Tel.: +41-(0)79 413 55 89, Fax:+41-(0)44 833 59 04,
e-mai(svaz spolků): info@svaz-spolku.ch; Jan Edward Hysek, e-mail: jan.hysek@yahoo.com
Administrace:(předplatné, změny adres, nové přihlášky na odběr, odhlášky, informace):
Zpravodaj, Jarmila Schifferle, Parkstrasse 2, CH-5313 Klingnau, Tel: +41-(0)56 245 11 48,
Fax: +41-(0)56 245 36 22, e-mail: zpravodaj-admin@svaz-spolku.ch
Inzerce: JUDr. Andrej Hrico, Hubelweg 36, CH-3812 Wilderswil, Tel.: +41-(0)78 77 66 870,
Fax: +41-(0)33 822 44 57, e-mail: bandy@quicknet.ch
Roční předplatné: ve Švýcarsku Sfr 55.- , v Evropě (mimo Švýcarska) Sfr 60.- , nebo Eur 50.-,
nebo ekvivalent v domácí měně, v zámoří (letecky) Sfr 65.-, nebo ekvivalent v domácí měně.
Vydává: Svaz spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku-Verband der Vereine der Tschechen und
Slowaken in der Schweiz. Webová stránka: http://www.svaz-spolku.ch
Tisk: Gastropress
Uzávěrka - redakční část a inzerce: vždy 3 dny před ukončením měsíce.
Podepsané články nemusí vyjadřovat názor redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí.
V. Renčín
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
53
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
54
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
55
zpravodaj 9 / 2012 spravodaj
září september
56