Bůh vyhlásil všechna tato přikázání:„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

1. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.

2. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.

3. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.

4. Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 5. Nezabiješ. 6. Nesesmilníš. 7. Nepokradeš. 8. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. 9. + 10. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého

bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

První deska desatera obsahuje první tři přikázání týkající se vztahu k Bohu.

Druhá deska čtvrté až desáté, které vytváří správné vztahy mezi lidmi.

Pořadí jednotlivých přikázání není náhodné. Jsou řazena od nejdůležitějších.

„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“(2Moj 20,2)

Bůh činí z Izraelitů svobodný národ a ukazuje jim, jak mají svobodu naplňovat.

To nejskutečnější otroctví je otroctví hříchu.

Zachovávání desatera je odpovědí Bohu na jeho konání a nabídku spásy.

Přirozený mravní zákon je „návod“, který poznáváme ve svém svědomí, abychom správným způsobem používali lidskou přirozenost.

Příkazy a zákazy desatera poznávají všichni lidé. Je zde společný souhlas v nezákladnějších pravidlech lidského chování.

Můžeme říci, že tohoto využil Norimberský proces.

Co je to svědomí?

Co je to svědomí?Mravní schopnost rozumu rozlišovat

dobro a zlo.

Co je to svědomí?Mravní schopnost rozumu rozlišovat

dobro a zlo.

Jak může rozdělit svědomí?

Co je to svědomí?Mravní schopnost rozumu rozlišovat

dobro a zlo.

Jak může rozdělit svědomí?Předcházející a následné.

Jaký je význam předcházejícího svědomí?

Jaký je význam předcházejícího svědomí?

Radí před zamýšleným jednáním. Hřích musí být vždy vědomý.

Jeho hlas je pro nás zavazující, podle něho nás Bůh bude soudit.

Je nezbytné k naplnění a štěstí člověka

Jaký je význam následného svědomí?

Výchovný význam – chválí nebo vyčítá.

Můžeme přidat, že je to naše vnitřní nespokojenost s tím jakými jsme oproti tomu, jakými bychom měli být.

Odpuštění hříchů přináší mír do našeho nitra.

Svědomí je třeba vychovávat, učit ho vnímat šíři lidského života.

A také je třeba si uchovávat jeho přímočarost. Umět se nechat svým svědomím obžalovat a ne vinu popírat.

K výchově svědomí nám slouží zkušenější lidé a hlavně BOŽÍ SLOVO.

Podstatu tohoto přikázání jsme si vysvětlili u Abraháma. Jedná se postoj spolehnutí se na Boha a jeho přísliby.

Je to první a nejdůležitější přikázání. Jeho nedodržování se projevuje ve všech ostatních.

Formulováno je kladně, tedy především nás vede k tomu, co máme dělat.

1. Oblast rozvíjení víry- modlitba- naslouchání Božímu slovu- účast na obřadech církve- vzdělávání se ve víře (děti

náboženství)Klasifikujte, zda se jedná o těžký nebo

lehký hřích.

2. „Úlety“ ve víře- magie, spiritismus, věštění

budoucnosti,- pověra (astrologie)- uctívání Boha jinak, než nám přikázalKlasifikujte, zda se jedná o těžký nebo

lehký hřích.

3. Hříchy proti víře- nevěra- pochybování o víře- blud- odpad od víry- schizmaKlasifikujte, zda se jedná o těžký nebo

lehký hřích.

4. Hříchy proti naději- zoufalství- opovážlivé spoléhání na Boží

milosrdenstvíKlasifikujte, zda se jedná o těžký nebo

lehký hřích.

5. Hříchy proti lásce- lhostejnost- nevděčnost- duchovní omrzelost, lenost, vlažnost- nenávist proti BohuKlasifikujte, zda se jedná o těžký nebo

lehký hřích.

Náboženství pohanské národů bylo prostoupeno magií – snaha o vládnutí božstev a nadpřirozených sil.

Vycházelo z názoru, že znalost jména umožnila disponování s daným božstvem.

Bůh tento přístup přísně zakazuje. Postoj víry vede k odevzdanosti a ne snaze ovládnout a použít Boha ke svým cílům.

Podstatou je tedy respekt vůči Bohu a všemu, co Bohu zvláštním způsobem náleží (kostel, řeholnice, kříž, Bible,…)

Jakýkoliv neúcta nebo přímo útok proti těmto skutečnostem je hříchem proti 2. přikázání.

- rouhání (nadávání Bohu nebo posměšné mluvení o něm)

- klení (nadávání Bohu bez vnitřního úmyslu)

- křivá přísaha (dovolávání se Boha za svědka v nepravdivé věci)

- svatokrádež (věci nebo zneuctění svátosti)

- lehkovážné braní Božího jména nadarmo

- lehkovážná přísahaKlasifikujte, zda se jedná o těžký nebo

lehký hřích.