oblačnost, atmosférické fronty
rozdělení oblačnosti
podle vzhledu
kupovitá
vrstevnatá
podle výšky
vysoká
střední
nízká
s vertikálním vývojem
kupovitá oblačnost
vrstevnatá oblačnost
výška oblačnosti
vysoká oblačnost – nad 6 km
z ledových krystalků
malý „vodní obsah“ - opticky řídká
nevyskytují se srážky
střední oblačnost
kolem 3 km
ledová, vodní, smíšená podle roční doby
vyšší obsah vlhkosti – může být opticky hustá
srážky nedopadávají na zem, pokud nějaké jsou
nízká oblačnost
pod 2 km
většinou vodní nebo smíšené oblaky
opticky hustá
oblačnost s vertikálním vývojem
zasahuje přes několik pater
vertikálně mohutná
srážky
cumulonimbus
nimbostratus
(cumulus)
cirrostratus
Cs – Cirrostratus
(řasová sloha) –
jemný, bílý, oblačný
závoj vláknité
struktury, tvořený
ledovými krystalky, na
nichž se vytváří
halové jevy. Zpravidla
pokrývá celou oblohu.
cirrus
Ci – Cirrus (řasy) –
jednotlivé, jemné, bílé
oblaky vláknité
struktury,
hedvábného lesku,
bez vlastního stínu.
Mají tvar vláken či
svazků vláken.
Nezeslabuje sluneční
světlo, je tvořen
ledovými krystalky.
cirrocumulus
Cc – Cirrocumulus
(řasová kupa) –
jednotlivé bílé obláčky
vločkového tvaru
(beránky), chomáčky
bez stínu uspořádané
do řad či skupin.
altostratus
As – Altostratus (vysoká
sloha) – vláknitá nebo
pruhovaná vrstva
podobná závoji,
plsťového vzhledu. Někdy
je šedý a Slunce jím
prosvítá jako mléčným
sklem, jindy je tmavošedý
až Slunce zmizí. Občas z
něj mohou vypadávat
kapky, ale nedopadají na
zem – vypaří se.
altocumulus
Ac – Altocumulus
(vysoká kupa) –
skupiny nebo vrstvy
větších oslnivě bílých
až tmavošedých,
zčásti stínovaných
chomáčů či valounů,
okraj má perleťový
lesk. Je tvořen
drobnými kapičkami
vody.
altocumulus - lenticularis
stratocumulus
Sc – Stratocumulus
(slohová kupa) – tvoří
vrstvu nebo pole
poměrně hrubých,
světlých až
tmavošedých valounů
a chuchvalců bez
ostrých okrajů. Jedná
se o vodní oblak.
stratus
St – Stratus (sloha) –
stejnoměrná,
jednotvárná, šedá
oblačná vrstva bez
určitých rysů. Není
stejně tlustý, vidíme
světlá a tmavší místa,
chybí mu valounová
struktura. Neprší z
něj, občas mrholí. Je
totožný s mlhou...
nimbostratus
NS – Nimbostratus
(dešťová sloha) –
beztvará, jednolitá,
tmavošedá vrstva bez
detailů. Obsahuje
vodní kapičky i ledové
krystalky. Jedná se o
nízkou oblačnost
teplé fronty. Srážky
mají trvalejší ráz.
cumulus Cu – Cumulus (kupa) –
dosti husté, osamocené,
kypré, obvykle zářivě
bílé oblaky s ostře
ohraničeným tvarem
rovné základny. Vyvíjí se
směrem vzhůru v
podobě kup nebo věží.
Horní část připomíná
květák.Téměř vodorovná
základna bývá poměrně
tmavá. Skládá se hlavně
z vodních kapiček.
cumulonimbus
Cb – Cumulonimbus
(bouřkový mrak) –
tmavošedá až černá
základna, mohutná
oblaka s vrcholným
vertikálním vývojem.
vrcholek se někdy
tvaruje do kovadliny.
oblačnost
Co měříme a určujeme
Výška oblačnosti
Množství oblačnosti
výška oblačnosti
výška spodní základny
výška „horní základny“ - TOP
způsoby měření pilotovací balonek
mrakoměrný světlomět
celiometr
celiograf
výška oblačnosti
několik vrstev oblačnosti nad sebou
množství oblačnosti
subjektivní (neexistuje přístroj na měření oblačnosti)
osminy, desetiny...
pravidlo 1-3-5 SKC 0/8
FEW 1-2/8
SCT 3-4/8
BKN 5-7/8
OVC 8/8
množství oblačnosti
celkové pokrytí oblačností
METAR – nejvýše 4 vrstvy oblačnosti (od
nejnižší směrem k vyšším vrstvám)
1. vždy nejnižší bez ohledu na množství
2. nejbližší vyšší s pokrytím alesp. 3/8 (SCT)
3. nejbližší vyšší s pokrytím alesp 5/8 (BKN)
4. CB nebo TCU nejsou-li již zmíněny dříve
srážky
souvisí principielně se vznikem oblačnosti
kondenzace, sublimace vznik OBLAKů nebo MLHY
vzestupné pohyby nebo izobarické ochlazování
(nebo přidávání vlhkosti)
srážky
příčiny vystupování vzduchu
výstupné proudění - termika, konvekce
nucený výstup
frontální
orografický
konvergence
srážky, už opravdu...
podle druhu
déšť
mrholení
sníh
sněhová zrna
kroupy
usazené srážky (rosa a jíní, jinovatka)
srážky
podle formy
trvalé
občasné
přeháňky
(bouřka)
srážky
tekuté
pevné
smíšené
namrzající
mrznoucí X zmrzlé
srážky
Intenzita jevu
slabá
mírná
silná
velmi silná
srážky
Wikipedia - srážky...
Vzduchové hmoty
Velké objemy vzduchu s přibližně stejnými
parametry. Horizontálně dosahují až rozměrů
pevnin či moří, vertikálně několika km (až po
tropopauzu)
Zdroji VH jsou oblasti s přibližně stejným
povrchem (teplota, vlhkost)
Vzduchové hmoty
VH většinou nezůstávají dlouho nad jedním
místem a při jejich přesunu dochází k jejich
postupné transformaci, opět zejména vlivem
povrchu nad který se přesouvají
Klasifikace vzduchových hmot
Teplé VH – přesunují se nad studenější oblasti, kde
se ochlazují
Studené VH – přesunují se nad teplejší oblasti, kde se
ohřívají
Místní VH – zůstávají několik dnů (vyjímečně týdnů i
déle) v teplotní rovnováze se svým podkladem
Stabilní VH a instabilní VH
Podmínky počasí uvnitř VH
teplé stabilní VH – většinou vzniká inverzní
zvrstvení atmosféry a tvoří se inverzní oblačnost
a mlhy a nevýrazné ale trvalejší srážky,
nevýrazný denní chod
Podmínky počasí uvnitř VH
studené stabilní VH – radiační ochlazování spodní
vrstvy atmosféry a možnost vzniku radiačních
mlh, velmi suchá, v zimě často extrémně nízké
teploty, nepříliš výrazný denní chod
Podmínky počasí uvnitř VH
studené instabilní VH – obvykle velká absolutní
vlhkost, vytváří se konvekce a kupovitá
oblačnost, výrazný denní chod teploty
Podmínky počasí uvnitř VH
instabilní teplé VH – silný radiační ohřev, menší
rozsah konvekce i oblačnosti, výstupné
velkoprostorové pohyby
Podmínky počasí uvnitř VH
místní VH – určující podmínkou bývá intenzita
slunečního záření a kvalita podkladu, roční doba
a pod.
Geografická klasifikace VH
arktický vzduch – vzniká za polárním kruhem
polární vzduch – vzniká v oblasti mírných
zeměpisných šířek, stabilita a počasí velmi závislé
na ročním období
tropický vzduch – vzniká v subtropických oblastech,
vertikálně nejmohutnější a nejteplejší
ekvatoriální vzduch – rovníkový, teplý, vlhký,
neopouští rovníkovou cirkulaci
Geografická klasifikace VH
arktické, polární a tropické VH dále dělíme na
mořské a pevninské (kontinentální). Jejich
vlastnosti a podmínky počasí jsou dány jejich
stabilitou, ročním obdobím atd.
Geografická klasifikace VH
cirkulace
cirkulace
složitější schéma cirkulace
fronty
rozhraní mezi dvěma vzduchovými hmotami –
teplou a studenou.
fronty atmosférická fronta – ostře vyjádřená přechodná vrstva
oddělující vzduchové hmoty
frontální čára (fronta) – průsečnice frontální plochy se zemským
povrchem
hlavní atmosférické fronty – oddělují geografické typy VH:
arktická fronta AF (AV x PV)
polární fronta PF (PV x TV)
tropická fronta TF (TV x EV resp. rozhraní mezi pasáty) (též
tropická zóna konvergence)
klimatická fronta – průměrná dlouhodobá poloha hlavních
atmosférických front
teplá fronta
studená fronta
studená fronta II. typu
okluzní fronta
studená fronta „dohání teplou“
vznik okluzní fronty
teplá okluzní fronta
studená okluzní fronta
Top Related