Základní škola HOSTIVICE, U Zámecké zdi 1704

Co se děje

~

~

~

~

~

~

~

~

~

~

stále hledáme nové redaktory, kteří chtějí přinášet čtenářům reportáže

a obrázky ze života naší školy

hledáme šikovné ilustrátory a kreslíře komiksů

milí žáci, učitelé i vychovatelé, přinášejte své příspěvky do redakce časopisu

elektronicky na adresu erbova@zs.hostivice.cz

osobně do školní knihovny

nově také do schránky časopisu – umístěné v chodbičce před knihovnou

Uplynul další rok. Mám pocit, že čas běží čím dál tím rychleji. Skončí letní prázdniny a za dveřmi jsou Vánoce. Sotva se stačíme vzpamatovat z předvánočního shonu a jsou tu Velikonoce, školní Akademie, těšíme se na dovolené a letní radovánky. Teď přichází čas dětmi nejočekávanější, VÁNOCE. Co popřát? Všem, dětem i dospělým, lásku a rodinné zázemí. Klid a zdraví, bez kterého se štěstí hledá jen těžko. Zdraví je jednou z nejdůležitějších položek našeho života. Hmotné věci jsou nahraditelné, a když nemáme všechno hned, alespoň máme po čem toužit, na co se těšit. Mnohým se jejich přání splní, ale na mnohé čekají nejrůznější překvapení. Věřím, že budou příjemná, že Vás nečekají žádná zklamání. Přeji všem, aby Vás provázela radost a pohoda, nejen po dobu Vánoc, ale i v roce 2015. A ještě prosba. Nezapomeňte na slabší a osamocené. Navštivte ty, kteří nemají to štěstí jako vy a jsou sami. A nezapomeňte ani na zvířátka. I ona vnímají a cítí. My budeme prožívat období hojnosti, proto se podělme a dopřejme něco dobrého i němým tvářím. Jsou většinou vděčnější než my, lidé. Martina Erbová

„ZA ZDÍ“ školní časopis Základní školy v Hostivici Obrázky použité k ilustraci stránek časopisu :

https://www.google.cz/search

fotografie náleží z velké části archivu redakce

č.3 - 2014/15 2.ročník vychází 17.12.2014 nebo jsou autorizovány

Vedoucí redakce : Martina Erbová

Redaktorky : Veronika Křížová

Iveta Šenerová Tady může být i tvé jméno, zkus se s námi pustit do psaní

příštího čísla časopisu.

hledáme

→ přinášejte do redakce časopisu své fotografie, které budou vystaveny na nástěnce v hale před tělocvičnami → „selfie“ nejlépe posílejte na adresu erbova@zs.hostivice.cz

→ ke svým příspěvkům nezapomeňte napsat

jméno, třídu a věk soutěžíme ve dvou kategoriích :

I. kategorie 4. -6.třídy

II.kategorie 7. – 9.třídy snímky můžete přinést osobně, vložit do schránky knihovny nebo poslat na adresu erbova@zs.hostivice.cz

formou ankety budou vybrány vítězné snímky, které budou odměněny

soutěžní snímky posílejte a přinášejte do 30.ledna 2015

Jak jenom začít? V našem městě se v poslední době zlepšila a stále se k lepšímu mění řada věcí. Nejvíc ale

vždy obyčejnému člověku pomohou relativně nepodstatné změny, kterých si leckdo vůbec nevšimne. V každodenním

shonu většinou neřešíme otázky globálního oteplování nebo funkci meziplanetárních raket. Trápí nás obyčejné, zcela

všední záležitosti.

V loňském roce, přibližně v tomto čase, se mi ráno cestou do školy

stala malá příhoda. Na parkovišti u Lidlu zastavilo auto, ze kterého vystoupili

dva prvňáčci, chlapec a holčička. Rozloučili se s řidičem, popadli se za

ručičky a zamířili přes park. Ke škole, do ranní družiny. Cesta se halila do

husté tmy, byla i trochu mlha. Napravo od cesty (jistě si dokážete vybavit) je

prostor s různými křovisky. Stačilo pár rychlejších kroků a děti jsem

dohonila. „Dobrý den, paní knihovnice, my se tady bojíme.“, ozval se

statečnější chlapec. Ručičky se v mžiku rozpojily a každé z mrňat mě popadlo

z jedné strany. „Dobré ráno, neboj, už jsme skoro u školy.“ „No jo. Ale všude

kolem a v tom křoví je taková tma.“, nedal se prvňáček. A měl pravdu. Pokud

by se z té tmy někdo náhle vynořil, ani mě by nebylo do smíchu.

Dnes ráno, opět při cestě do školy jsem si na tuto příhodu vzpomněla.

Cestu od Lidlu ke škole už ale osvětluje řada lamp. I přesto, že ráno opět

lehce mrholilo a byla tma, šlo se mi mnohem lépe. Všem je nám jasné, že

hodně věcí nejde naráz a neudělají se mávnutím kouzelného proutku. Je moc

dobře, že vedení města není slepé a všímá si i takových „drobností“, které

nám obrovsky ulehčují život a díky kterým se nám v Hostivici žije lépe.

Zkuste si sami na chvíli představit, jak se asi cítili, tenkrát v té tmě, ti dva malí školáčci.

Zbývá jen přání. Přejeme si, aby tato vylepšení unikla pozornosti vandalů. Aby nám všem světla sloužila dlouho a bez zbytečných výdajů na opravy. A Vám, páni a paní na naší radnici, DĚKUJEME. M.Erbová

Co je projekt „JANIČKA“?

IANUA ( Janička ) Projekt se zaměřuje, ve spolupráci s Britskou Radou

(British Council), na zlepšení jazykových schopností

žáků a učitelů základních škol. Na zúčastněných

školách proběhne integrace metody CLIL* do výuky

tématu Člověk a jeho svět za pomoci připravených

video lekcí, na 40 zúčastněných školách také za

pomoci asistence mluvčích relokovaných na 9 měsíců

na danou školu z celé EU. Dále školy získají

metodickou pomoc a poradenství při zvyšování jejich

internacionalizace a pro učitele cizích jazyků i školení

didaktických kompetencí k výuce cizích jazyků.

*CLIL = Content and Language Integrated Learning

( Integrovaná výuka předmětu a cizího jazyka )

Cíle projektu:

Cílem projektu je zvýšení kvality jazykové a odborné

výuky jejich propojením s metodou CLIL a zvýšením

jazykové vybavenosti u učitelů základních škol.

Souvisejícím cílem je zvýšení internacionalizace škol.

Cílová skupina:

Do projektu je zapojeno přes 8 000 žáků základních

škol ( z toho přes 1 700 z malotřídních škol ) a přes

600 učitelů ( z toho přes 150 z malotřídních škol ) ze

všech krajů České republiky mimo Prahu.

Přinášíme Vám rozhovor s rodilou mluvčí, působící v naší škole.

Interview with Luisa Simek ~ What ´s your name? Luisa Simek

~ Where were you born? I was born

in Prague but then I immigrated to

the States where I had a family.

~ Have you got any siblings or

kids? I have two sisters and one

son.

~ Do you like interview? I don ´t like

interview much. They can be very

personal.

~ What do you do in your free time?

I spend a lot of time to raising

money for charity. I train for

marathon to raise money for cystic

fibrosis. And I go to places to

build housing in disaster affected areas.

~ Where do you live? I live in Prague.

~ Where did you study? I did my education in New York.

~ Why did you visit our school? I was hired by the British Council.

We are 40 native speakers who were hired for a project to

implement the CLIL method in classes.

~ Have you got any favourite movie, song or an actor? Oh. There

are many , I like Meril Streep, Clint Eastwood, Stevie Wonder, Rod

Steward , James Bunt ….

~ Have you got any pet at home? I had two dogs, cat and mongolian

mice.

~ Would you like to stay in the Czech Republic in future? I live here now

but the plan is to go to English speaking countries. I´m here to June

so maybe afterthat..

Lucie Vokálová, Anna Macháčková a Barbora Mansfeldová 9.B

Drakiáda v družině č.6

Na středu 22.10. jsme si s dětmi naplánovali drakiádu.

Počasí nám nepřálo a my museli improvizovat. Zalétali

jsme si na chodbě v naší družině, což nám nezabránilo

užít si prima zábavu. Malá reportérka Amálka to

popsala takto:

V družině jsme měli ve středu 22.10. zábavnou

soutěž, drakiádu. Měli jsme pět porotců a devět

soutěžících. Skoro všichni soutěžili, kromě dětí, které

dělaly fanoušky. Nejvíc se mi líbilo, jak jsme létali

s draky. Každý musel svého draka představit, a pak se

s ním proletět. Podle porotců nejlépe létali drak

Princeznička a drak Zebra. Nejbláznivěji létal drak

Bláznivák, nejdelší ocásek měl drak Hurvínek,

nejmenší drak byl dráček Velký frňák, největší byl

drak Ohniváček, nejvýše vyletěl drak Kulihrášek, drak

Retardér létal nejníže, můj drak se jmenoval Šilhoun a

vyhrál cenu za nejkrásnějšího ručně vyrobeného draka.

Bylo to super, nakonec jsme létali všichni dohromady

velkou dračí přehlídku.

Amálka Jurásková

Jablíčkování v družině č.7 V družině 7 jsme vařili jablečnou dobrotu. Bylo v ní:

jablka, pudink, cukr, voda a navrch jsme dali šlehačku.

Šli jsme pro misky a plastové příbory. Všechno jsme

uvařili a dali do misek. Všechno jsme snědli a potom

vymyli misky.

Eliška Košanová a Niki Petrů

V pátek se počasí umoudřilo a my mohli vyzkoušet naše

draky i venku na louce.

vychovatelka školní družiny Ilona Suchánková

Vítání Adventu na hostivickém SVĚTÉLKOVÁNÍ Před deseti lety přišla paní Jitka Háková s nápadem, jak společně s dětmi přivítat čas Adventu. Všichni to

známe. Jakmile se přiblíží měsíc prosinec, jsou děti netrpělivé a často zlobí jen proto, že ještě nedokáží své emoce

zcela ovládat. Nám dospělým často připadají jako z jiného světa. Maminky se snaží uklízet, začínají s vánočním

pečením a zaměstnat děti se ne vždy podaří.

Krásným odreagováním a pozastavením v předvánočním shonu je právě hostivické Světélkování. V letošním

roce připadlo na sobotu, 29.listopadu. Děti se, spolu se svými blízkými, sešly ve škole, kde na ně čekala bohatá

nabídka nejrůznějších předvánočních dílniček a aktivit. Malí nedočkavci vyráběli lampionky, adventní svícny, ozdoby

na stromeček, přáníčka… Dospělí měli naopak šanci zastavit se a popovídat si se známými a sousedy, které jinak ve

spěchu míjejí jen s rychlým pozdravem. Nechybělo vánočně laděné představení Marešek, kavárnička, vše bylo

podbarveno tóny vánočních písní. Vyvrcholením pak byl průvod světélek před radnici města, kde po malém tanečním

vystoupení pan starosta rozsvítil vánoční strom. Na závěr se konal koncert v kostele svatého Jakuba. A pak už honem

domů, zahřát se a připravit na stůl adventní věnec, na kterém se v neděli zapálila první adventní svíčka. M.Erbová

Přivítání u vchodu, každý malý návštěvník dostal lízátko a tašku na své výrobky.

Předvánoční anketa redaktorů ze 3. a 4.tříd Naše redaktorky si připravily anketní otázky a své respondenty rozdělily na dvě skupiny. Pro srovnání se dotazovaly

dětí i učitelů.

Anketu připravily a dotazovaly se: Johanka Havlásková 3.C a Františka Svobodová 4.D

Otázky pro učitele:

Co si představíte, když se řekne slovo VÁNOCE? (odpovězte dvěma slovy )

• rodina, klid

• chaos, dárky

• stromeček, rodina

• klid, pohoda

• radost a klid

Váš nejoriginálnější, nejočekávanější … dárek, který jste dostala pod stromeček?

• štěně

• zásnubní prsten

• zájezd do Paříže

• šperk

Otázky pro děti:

Jak trávíte vánoční svátky?

• krásně a šťastně

• pohromadě s rodinou u nás doma

• koukáme se na vánoční pohádky

• stavím sněhuláka

• najíme se a rozbalíme si dárky

• máme večeři a pak přijde Ježíšek a rozbalíme si dárky

• u babičky

• nejdřív musíme uklízet a pak rozbalíme dárky

Vaše vánoční přání. O co jste napsali Ježíškovi?

• letadlo na dálkové ovládání a kolo

• Tank na ovládání

• notebook

• autíčko Hott Wells

• lego Chima

• Petšopáky

• holiny

Rozhovor s vychovatelkou ŠD - Jitka Háková Do školního časopisu naše redaktorky zpovídaly některé učitele, ale paní vychovatelky družiny prozatím stály tak

trochu stranou. Přitom školní družinou prošla většina z nás a rádi na ni vzpomínáme. O paní vychovatelce Hákové je

známé, že je jakousi záštitou i hybnou silou družinového dění. Proto jsme o rozhovor do tohoto čísla časopisu

požádaly právě ji. Po našem příchodu paní vychovatelka odvedla některé ze svých dětí do družiny č.5 a protože jí

právě skončila „pracovní doba“, mohla se věnovat nám.

• Dobrý den, nastal čas Adventu a mnozí ze čtenářů ve škole trávili sobotní odpoledne při hostivickém Světélkování,

které je jedním z Vašich mnoha nápadů. Jak dlouho už Světélkování pořádáte? Počítala jsem to, letos to byl už

desátý ročník. Takže jubilejní, to by napadlo málokoho.

• Jistě je hodně náročné připravit tak bohatý program,

navíc namotivovat spoustu dalších pomocníků,

prozradíte nám nějaké podrobnosti z příprav této

akce? Pomocníci – to je skupina lidí, která se už

dlouho, lidově řečeno, nabaluje. Přicházejí noví

lidé, které to baví, dělají různé aktivity, zaujme

je to, chtějí pomáhat s dětmi. Co se týče příprav,

to není jen moje práce, jednotlivé dílny

připravuji společně se svou sestrou. Dílny se

vymýšlejí po celý rok, průběžně. Sbírají se

nápady po časopisech, na internetu… Není to

práce týdne ani 14-ti dnů, ale celoroční. Samotné

přípravy trvají tak měsíc, dva.

/Právě se vracejí děti z kroužků a ptají se na spoustu

organizačních drobností. Paní Háková dohlíží, aby

nic nezapomněly a naviguje je do ŠD 5./

• Mnoho let také pořádáte různé školní

a mimoškolní akce. Většina pedagogů ve svém

volnu odpočívá, zatímco Vy vymýšlíte zábavu pro

děti. Zkuste s námi přiblížit čtenářům další projekty,

které jsou neodmyslitelně spojeny s Vaším jménem.

A který z projektů je Vám nejbližší? Nejbližší? To

je moc těžké vybrat, každý projekt je něčím jiný,

na něco jiného zaměřený. Pro mě třeba jsou

velmi příjemná letní setkávání. Tábory, ať už ty,

kdy jsme odjížděli pryč, nebo v posledních pěti

letech ty příměstské.

• Vaší hlavní doménou ve škole je 2.oddělení

družiny, děti z tohoto oddělení se mohou pochlubit

mnoha výtvarnými pracemi, kde berete inspiraci? Jak

už jsem řekla internet, kreativní časopisy, knížky, inspirace v obchodech. Někde něco vidím, nápady různě

kombinuji. Do ruky se mi dostane nějaká věc, která mi něco připomíná – třeba na láhev dotvoříme hlavu a je

z toho kočka a tak. Ukázkou je například kůň svatého Martina, kterého jsme dělali teď nedávno. Podobnou věc

jsem viděla v IKEE, byl to sob, my jsme použili roličky z toaletních papírů, starou vlnu a máme koně. Vždycky

je to kombinace nápadů a materiálů. Používáte hodně materiály, které nic nestojí. Ano, využívá se vlastně odpad,

ze kterého vznikají krásné věci.

• Po výčtu Vašich aktivit nás napadá otázka: Jakým způsobem relaxujete a dokážete to vůbec? Určitě dokážu

relaxovat. Pravda je, že práce, kterou dělám, je vlastně mým koníčkem. K relaxaci mi slouží zahrada, ráda se

„rejpu“ v hlíně, pěstuju kytičky, to je jeden z mých velkých relaxů. Moc ráda zdobím náš byt, vycházím z toho,

co dělám, přenáší se mi to částečně domů. Dalším velkým relaxem je divadlo, koncerty, prostě kultura. Ráda

chodím na výstavy, přečtu si dobrou knížku, ale především zahrada. Ale třeba vařit mě baví, když to není to

vaření, že to musí být teď hned.

/Do družiny vstupuje jedna z kolegyň paní Hákové a v průběhu našeho rozhovoru domlouvá zítřejší suplování. Za ní

se hrnou další děti pro své věci a jedna z maminek by ráda řešila cosi… „Tak to tady vypadá pořád“, směje se paní

Háková./

• A čím jste chtěla být Vy, když jste byla malá? Tahle otázka se mi moc líbí. Možná se vám to bude zdát divné, ale

já jsem opravdu chtěla být paní učitelka v mateřské škole. Nebylo mi to doporučeno, takže jsem si vybrala jiný

obor, ale oklikou jsem se k dětem vrátila.

• Zavzpomínejte si s námi na svá školní léta. Jaká jste byla žákyně? Byla jsem úplně normální žákyně, žádná extra

třída, průměrné dítě.

• Který předmět Vás nejvíc bavil a co jste naopak neměla ráda? Neměla jsem ráda češtinu, to nebylo mé hobby.

Bavila mě matematika, na střední škole technické věci a můj oblíbený předmět byl dějepis.

• Jakou školu jste vystudovala? Vystudovala jsem Střední průmyslovou školu oděvní. Vzdělání jsem si doplnila

na UK a stala se ze mne paní vychovatelka.

• Zpátky do současnosti, změnila byste něco v naší škole? Kdyby to šlo, část školy bych přestavěla, to se mi ale

nepodaří. Velkým problém je, že přízemí pavilonů A a B není průchozí. Propojení budov 1.stupně, to bych

opravdu změnila. Třeba proto, aby družiny mohly být víc pohromadě. Dobré by bylo, aby každé oddělení mělo

svoji místnost … Myslím si, že škola je pěkná, všude jsou věci, které by se daly změnit. Já jsem zde spokojená.

/Holky jděte do „pětky“ a Kačenka jde na sportovky… a mám vzkaz od maminky…. Přichází další maminka ….

Tady moc klidu neužijeme. Po malém přerušení tedy pokračujeme v našich zvědavých otázkách. /

• Máte nějaké životní krédo, kterým se snažíte řídit? Neubližovat ostatním. Nedělej ostatním to, co nechceš, aby

oni dělali tobě.

• Jaké jsou z Vašeho pohledu dnešní děti? Co by měly na sobě změnit? Děti jsou děti. Vždycky se říká, že další

ročník, který přijde, je horší. Já bych to tak neřekla. Děti jsou jiné, než když jsem byla malá já. My jsme lítali

po ulici, byli jsme pořád venku, nikdo se o nás nemusel bát. Je jiná doba. Nemyslím si, že by děti byly špatné,

špatný je pohled na ně a mnohdy to, s jakým základem přicházejí. To je tou dobou, s dobou se mění i děti.

Některé děti jsou z domova vedeny až moc volně. To se pak odráží na jejich přístupu k pobytu a práci ve škole.

• Co považujete za zásadní při výchově dítěte? Prvotní je rodinná láska, vyjadřování lásky dětem. Na stranu

druhou by děti měly mít nastavené určité mantinely. Mělo by se dbát na to, aby se nastavená pravidla

dodržovala. Nejsem zastáncem úplně volné výchovy, ale ani drilu. Dát si pravidla, jak v rodině, tak ve škole

a dbát na jejich dodržování. Mluvím především o základních pravidlech slušného chování, vedení

k pravdomluvnosti. To k základnímu slušnému vychování patří.

• A jaké vlastnosti považujete za nejdůležitější? Čestnost, pravdomluvnost, zodpovědnost.

• Necháte nás trochu nahlédnout do svého soukromí? Prozradíte čtenářům něco o své rodině? Jsem 31 let vdaná,

mám dvě už dospělé děti, které se postupně osamostatňují. Mám sestru a ještě mám maminku. Tatínka už

bohužel nemám. Žiju úplně normálním životem.

• Už jsme zmiňovaly, že jste velice pracovně vytížená. Přesto, máte nějaké koníčky, včetně těch, na které nemáte

potřebný čas, ale ráda byste se jim věnovala? Koníčkem je zmiňovaná zahrada a tvořivá práce. Třeba můj

původní obor – šití, na to mi moc času nezbývá a chtěla bych se mu víc věnovat. A cestování – na to doufám

ještě dojde. Je nějaká země, která Vás vysloveně láká? Francie a Anglie, určitě žádná exotika. Celkem blízké

okolí, ale za to pořádně.

• Všechny děti zajímají odpovědi na ty nejbanálnější otázky, takže si je neodpustíme ani u Vás. Vaše oblíbené jídlo a

co byste nikdy v žádném případě nesnědla? Na to je jednoduchá odpověď. Když se na mě podíváte, určitě je vám

jasné, že ráda jím. Oblíbené jídlo se vybírá složitě. Mám ráda všechno co je dobré a co má chuť takovou,

jakou má mít. V životě bych nesnědla nějaké brouky. Nedávno jsem byla přesvědčovaná, abych ochutnala

nějakou kobylku. To opravdu ne. Úplně vyhraněný vztah zatím nemám k „mořským potvorám“. Některé ano a

některé zatím ne. Prostě svíčková od maminky je svíčková od maminky.

• Které je Vaše oblíbené zvíře? Pes.

• Pokud bychom věřili na převtělení, do jakého zvířete byste se chtěla převtělit Vy? Asi do našeho psa, ten se má

dobře.

• Bojíte se něčeho, máte nějaké fobie? Úplně nemusím výšky. Když jsem ale sama, tak mi to tolik nevadí. S dětmi

mám strach, i když to je asi strach spíš o ně. Vadí mi myši, potkani, krysy. Není to ale úplně fobie, že bych

skákala po stole, to ne.

• Co byste si vzala s sebou na pustý ostrov – 3 nejpotřebnější věci? Protože mám za sebou hodně táborů, poradila

bych si. Určitě bych si vzala tak zvanou „kápézetku“ . ( KPZ = krabička poslední záchrany ) Dnešním dětem už to

moc neříká. A její obsah? Byla tam koruna, v té době na telefon, dneska už by to chtělo asi padesátikorunu,

zavírací špendlík, 5 sirek a škrtátko, kousek křídy, kousek provázku, kus náplasti a kousek březové kůry na

rozdělání ohně. Vzala bych si ještě dobrou knížku a kamaráda.

• Toto číslo časopisu vyjde bezprostředně před Vánocemi, takže se nabízí otázka: Jaký vánoční dárek Vám udělal v

životě největší radost? To je strašně těžká otázka. Každý dárek, který je daný z lásky, udělá radost… Krásný

růžový župan, který mi ušila maminka a byl krásně zabalený. Ten mi naskočil v hlavě, tak asi ten, dělala ho

máma.

• Jak se Vy připravujete na vánoční svátky? Chaoticky. Snažím se, abych měla dopředu uklizeno. Říká se, že na

svatou Lucii má být dům vyčištěn a uklizen. To většinou nestíhám. Dům si určitě vyzdobím, to mám ráda

a baví mě to dělat. Peče se u nás cukroví, i když teď už peče má dcera, která to má jako hobby. Cukroví musí

být dostatečné množství, ne na kvanta, ale na rozmanitost druhů – aby byl výběr. Pečeme společně, pomáhám,

ale hlavní cukrářkou je u nás teď už dcera. Jak vypadá Váš Štědrý den? U nás je to tradičně bramborový salát,

kapr a rybí polévka - to je moje doména. Celý život jsem byla zvyklá vánoční svátky slavit v širším rodinném

kruhu, už když jsem byla malá, trávila s námi Vánoce babička a teta. Když jsem se vdala, slavili jsme Vánoce

s rodiči, stále se rodina setkává. Jsme rádi spolu.

• Které je Vaše nejoblíbenější vánoční cukroví a dáte našim

čtenářům recept? Ochutnávám všechno, ale top jsou asi

vanilkové rohlíčky.

/Zvoní telefon … Pardon, to je jeden tatínek. …to víte, že budu

chtít barborku. Díky. Nashle. …Ten recept vám holky určitě

dodám./ ( pozn. redakce: BARBORKA = větvička ovocného

stromu, většinou třešně, uříznutá na svatou Barboru, která by

měla do Štědrého dne rozkvést )

• Vánoce jsou, především pro malé děti, časem kouzel a tajemství.

Kdybyste měla kouzelnou moc, co byste nám přičarovala?

Pohodu, klid. Je to klišé, ale aby se lidi měli rádi a neděly se

věci, které se teď ve světě dějí. Přičarovala bych vzájemnou

toleranci mezi lidmi. V dřívější době se říkalo mír na celém

světě. To je pořád pravda.

• Máte nějaký sen, co byste si Vy sama ráda splnila? Cestování, projet si pořádně Francii, severské státy, mít na to

čas a všechno si pořádně prohlédnout.

/… nějaká maminka jde pro své dítě… musíte do pětky, já už tu nejsem …/

• Chcete ještě něco popřát dětem i dospělým čtenářům prostřednictvím časopisu? Aby se všem splnily sny a přání,

aby si Vánoce užili naplno, aby netrávili svátky v posteli s nějakou chřipkou, jako se to stává u mě. Dospělým

pohodu, aby se všichni měli rádi a lásku dokázali dát svým blízkým. Ostatní věci pak už přicházejí samy.

• Děkujeme Vám za rozhovor, přejeme krásné Vánoce, hodně elánu a nápadů do roku 2015. Protože zítra budete slavit

své jmeniny, … no jó, já mám zítra svátek… dovolte nám, abychom Vám za redakci ZA ZDÍ popřály a předaly Vám

malý dárek, který vyrobily děti, kouzelný zvonek pro štěstí. Díky, doufám, že jsem vám odpověděla na vaše otázky

a přeji vám krásné Vánoce. Veronika Křížová a Iveta Šenerová 9.A

Jako každý rok i letos navštívil nejmenší školáčky Mikuláš. Ozývalo se ale i špatné svědomí.

Při pohledu na pekelnou partu si mnozí žáčci uvědomili své nedostatky a slabosti. Navíc si

čerti některé výtečníky označili pekelnou špínou, aby je snadno našli mezi hodnými

spolužáky. Nezbylo než sklonit hlavu a slíbit nápravu. Naštěstí Mikuláše nedoprovází jen

čerti. Děti zazpívaly nebo zarecitovaly básničky a naši hodní andělé jim za odměnu dali

sladkosti.

Mikuláš na návštěvě u seniorů Hezkou tradicí před Vánocemi jsou návštěvy našich žáků v domově pro seniory „Zelená lípa“. Děti nacvičují malé

koncerty, recitační pásma. Klienti a klientky domova každoročně připravují, pod vedením paní Magdy Křížové,

překrásné výrobky na adventní trhy. Letos jsou naše děti fotoaparátem zachyceny ve chvíli, kdy našim starouškům

přišly připomenout mikulášskou nadílku. Pro mnohé obyvatele domova jsou návštěvy dětí vítaným zpestřením,

neztrácejí, také díky dětem, kontakt s vnějším světem. V každodenním rutinním programu, který i přes veškerou snahu

zaměstnanců domova přece jen provází život v Zelené lípě, je každá návštěva a jakékoliv vytržení z běžného

stereotypu příjemnou změnou. Jsme moc rádi, že naše děti si i tímto způsobem připomenou, že stáří patří

neodmyslitelně k životu, že všichni budeme jednou staří a budeme se těšit na chvíle, kdy si na nás někdo vzpomene.

Martina Erbová

Ukázka „Betléma“, který vyrobili

starouškové z domova seniorů „Zelená lípa“.

Keramická dílna v Chýni Už druhým rokem paní učitelky jezdí do keramické dílny paní Razimové v Chýni. V tomto předvánočním čase mohou

děti vyrábět pro své blízké vlastnoruční dárečky. Nádhera těchto návštěv tkví především v tom, že co výrobek, to

originál. Děti se učí krásné práci s keramickou hlínou a zapojují svou fantazii nejen při samotné výrobě, ale především

při konečném dohotovení výrobků. Nic rodiče nepotěší víc, než dětský, vlastnoručně vyrobený dárek. Posuďte sami

jak se dětem na keramice vedlo a jaké dojmy si odnesly. Navíc maminka paní Razimové celý život pracovala jako

vlásenkářka na našich předních divadelních scénách a na mou prosbu dětem vyprávěla o své práci, ale především o

výrobě jednotlivých masek k inscenacím, které mnohé děti znaly. Martina Erbová

Jak 4.B navštívila keramickou dílnu Dne 25.11. jsme navštívili keramickou dílnu Markéty

Razimové v Chýni. Modelovali jsme z keramické hlíny

dárečky k Vánocům a točili jsme na hrnčířském kruhu

svícínky. Já jsem vytvořil jesličky s Ježíškem, Marií a

Josefem.

Ve středu 10.12. jsme tam jeli naše výrobky

naglazovat. Mně naštěstí nic neprasklo a nezlomilo se,

takže doufám, že výsledek bude pěkný. V pondělí

15.12. nám paní učitelka Bursová naše díla přinese do

školy.

Výlet se mi velice líbil, doufám, že tam ještě někdy

pojedeme.

Václav II. z rodu Mayerů z Hostivice

~

Ve středu 10.12. jsme se nejdřív sešli ve škole. Potom

jsme se oblékli a šli na zastávku autobusu. Jeli jsme

autobusem č.347. Přijeli jsme do Chýně a pak šli

kousek pěšky. Už jsme tam byli jednou, to jsme

vyráběli z hlíny různé věci. Tentokrát jsme tam jeli

glazovat. Paní, která nám pomáhala se jmenovala

Markéta. Paní učitelka Bursová nám přiveze výrobky

do školy a my si je odneseme domů.

Moc se mi tam líbilo a chtěl bych se tam vydat znovu.

Šimon Bernard 4.B

~

V keramické dílně jsme byli už dvakrát. Jednou

vyrábět z hlíny a podruhé naglazovat své výrobky.

Vyráběli jsme například zvonečky, rybky nebo

podkovy. Každý si také vyrobil svícen na hrnčířském

kruhu. Při glazování se pár svícnů rozpadlo.

Keramička Markéta nám ale pomohla vše napravit.

Holky Dolákovy, společně s Adélkou Bukovskou

a Julčou Peterovou vyrobily adventní věnec, pro naší

bývalou paní učitelku Veroniku Jelínkovou. Vašík

a Anička si vyrobili keramický betlém. Každý z nás si

udělal dárky k Vánocům.

Denisa Gregorová 4.B

Jednoho dne nám paní učitelka řekla, že 25.11.

pojedeme do Chýně na keramiku. My jsme zajásali.

Dny utíkaly, až do datumu, kdy jsme tam měli jet.

Ráno jsme šli na autobusovou zastávku, a po deseti

minutách cesty jsme dojeli do Chýně. Otevřela nám

keramička Markéta. Převlékli jsme se do pracovního

a začali pracovat. Já jsem vyrobil svícen, kometu

a strom. Bavilo mě to. Pak jsme jeli zpátky do školy na

oběd.

Ve středu 10.12. jsme si jeli svoje díla naglazovat.

Doufám, že se to všem povedlo. Máma Markéty nám

vyprávěla, jak dělala vlásenkářku v divadlech v Praze.

Filip Oříšek 4.B

~

Dne 10.12. třída 4.B navštívila keramickou dílnu. Já

jsem tam byla poprvé, ale ostatní už podruhé. Vyráběli

jsme si svícínky na hrnčířském kruhu, používali jsme

vykrajovátka a někdo si dělal adventní věnec nebo

betlém. Ostatní už dělali glazury, které byly různých

barev. Zapamatovali jsme si i některé keramické

pojmy, například, že šlikr je keramické lepidlo. Potom

naše třída navštívila krámek, kde byly zdobené hrníčky

nebo náhrdelníky. Dozvěděli jsme se, že maminka

paní, která vede dílnu, je dost významná osoba. Ona

totiž v různých divadlech v Praze dělala vlásenkářku.

Vyprávěla nám o divadlech i účesech na různá

představení. Dělala masku například pro představení

„Kráska a zvíře“. Na zpáteční cestě, když jsme čekali

na zastávce, jsme hráli tichou poštu.

Je dobré, že můžu své rodině přinést vlastní vánoční

dárky.

Anna Veroňková 4.B

~

10.12. jsme byli v keramické dílně v Chýni. Byli jsme

tam dvakrát, jednou jsme vyráběli a podruhé glazovali.

Všichni jsme si tam vytočili svícínek a někdo vytočil

i paní učitelku. Každý si vyrobil svůj vlastní

výrobek. Maminka paní keramičky nám vyprávěla

o svém povolání, vlásenkářství. Pracovala v Národním

divadle a v dalších divadlech v Praze. Moc se mi tam

líbilo a chtěl bych tam i příští rok.

Petr Malaniuk 4.B

Výtvarka s fantazií v keramické dílně Žáci tříd 4.B, 4.C a 5.C si postupně vyzkoušeli, jak vypadá výuka výtvarné výchovy v keramické dílně. Za doprovodu

Gabriely Bursové, Simony Jarešové a Martiny Erbové, se dostali přímo do míst, kde vzniká keramika.

U paní Markéty Razimové v Chýni si mohli vytočit svícen na hrnčířském kruhu a další výrobky dle vlastní fantazie

vytvářet z hlíny vykrajováním nebo modelováním. Následující týden je natřeli glazurou a oživili je barvami. Tato

skvělá výuka v praxi dětem ukázala, jak vypadá „Škola hrou“. Děti měly možnost nahlédnout také do pece, kde se

jejich výtvory dokončí.

V keramické dílně žijí také čtyři želvy, které si děti mohly dokonce pochovat a také se želvy staly modelkami

některých malých výtvarníků.

Dílna se nachází v domě umělce a sochaře pana Radoše Cvrčka a s některými jeho díly se děti seznámily ve venkovní

galerii na zahradě a také v jejich oblíbeném krámku, kde si mohly vybrat kromě keramiky i zajímavé drobnosti,

kamínky a především šperky. To jsou zase výrobky výtvarnice paní Štěpánky, která zde má dokonce i Věštírnu se

spoustou magických předmětů, ale tam děti zatím nemůžou…. Až od 18 let

Simona Jarešová

Jsem holka, která hraje na trumpetu. A proč NE? Občas se mě někdo zeptá, jak mě napadlo hrát zrovna na trumpetu. To bylo tak. Nejdříve

jsem začala hrát na flétnu, ale pak mi pan učitel Thuma nabídl, že bych mohla zkusit hrát na

trubku. Jednoho dne povídá: „Máš velký talent, nechceš zkusit hrát na trumpetu?“ Hned jsem

nabídku přijala, vždycky jsem chtěla hrát na nástroj, na který nehraje kde kdo. Trumpetu

svojí nemám, zatím cvičím na půjčenou. Pan učitel mi vysvětlil, jak správně dýchat, jak

správně udržet rovný tón a jak správně nahmatat písty. Není to zrovna nic moc lehkého.

Hraji už 4 roky a baví mě to čím dál tím víc. Připravuji se na talentové zkoušky ve hře

na trumpetu, které se budou konat v Hostivici a na kterých zjistíme, jestli mám šanci něčeho

v hudebním životě dosáhnout. Mým velkým vzorem je Alison Balsom. Hraje v Hollywoodu,

kde bych také někdy ráda vystupovala. Při jedné ze zkoušek jsem za odměnu dostala od pana

učitele její vlastnoruční podpis. Pan učitel Thuma Alison zná, napsal jí o mně, že mám talent

a že mě učí hře na trumpetu. Ona mi po panu učiteli poslala fotografii s autogramem

(fotografii s jejím podpisem můžete vidět na obrázku). Měla jsem tenkrát velkou radost.

Doufám, že se s Alison jednou setkám osobně.

Markéta Zemanová 5.A

Alison Louise Balsom (* 07.10.1978) anglická sólistka hrající na trubku

Narodila se v Hertfordshire, navštěvovala základní školu

v Tannery Drift, pak Greneway Middle school a Meridian

school, kde hrála v dechovém orchestru.

Dále studovala na Guildhall School of Music a na

Královské skotské akademii hudby a dramatu, na

Conservatoire de Paris. Alison je profesionální klasickou

trumpetistkou, byla hlavní trumpetistkou Londýnského

komorního orchestru.

Je hostujícím profesorem na trubku na Guildhall School

of Music and Drama.

Alison Balsom miluje jachting. Se svým partnerem,

britským dirigentem Edwardem Gardnerem má chlapečka

jménem Charlie.

Ocenění :

• Umělec roku, Gramophone Classical Music Awards, 2013

• Best Female Artist, Classical Brit Awards 2009

• Classic FM Listeners' Choice Award, Classic

FM Gramophone Award 2006

• Mladý britský umělec, Classical Brit Awards 2006

• Feeling Musique Prize for quality of sound

in the 4th Maurice André International Trumpet

Competition

• Koncert finalistů BBC, soutěž mladých hudebníků , 1998

Markéta chtěla čtenáře seznámit také se svým panem učitelem, a proto pro časopis

domluvila malý rozhovor. • Dobrý den, prozradíte nám o sobě něco bližšího? Jmenuji se Martin Thuma a pocházím z Nového Strašecí

v okrese Rakovník. Vystudoval jsem trumpetu na konzervatoři v Teplicích u pana profesora magistra Jiřího

Skalice a učím hře na hudební nástroje tady v Hostivici.

• V kolika letech jste začal hrát na hudební nástroj a na jaký? Začal jsem hrát v šesti letech na klavír, otec

to neviděl rád, chtěl, abych byl trumpetista už od malička. Když jsme ale přišli k zápisu, zbláznil jsem se do

klavíru a prosadil si, že se chci učit hrát na klavír. Po pěti letech hry na klavír jsem začal na trumpetu, to

znamená někdy v deseti, jedenácti letech. • Hrajete také na nějaké jiné hudební nástroje? Kromě klavíru a zobcové flétny hraji na další druhy

trumpet: pikolu, křídlovku…

• Kdy Vás napadlo hře na hudební nástroje vyučovat děti? Hrát a učit je jistě rozdíl. Na konzervatoři,

v pátém ročníku, jsme začali brát výuku a metodiku výuky hry na hudební nástroje. Profesoři nám přivedli

žáka a naším úkolem bylo ho učit. V tu chvíli mě napadlo, že by mě to mohlo bavit, ne jen hrát sólově nebo

s orchestrem. Udávat jistý směr, kterým by se mohli ubírat a předávat jim své zkušenosti.

• Tak a teď pochvalte Markétku. Jaká je žákyně? Z mého pohledu velmi

talentovaná, ale svůj talent hází lopatou daleko od sebe. Chtělo by to

víc makat, cvičit, aby tam byla znát ta píle. Samo to nepůjde.

Nástroje jsou zrádné právě v tom, že to nejde samo od sebe.

Hudební budoucnost má Markéta velkou, ale chce to velikou

píli, soustředění a spoustu práce.

• Ve své reportáži Markéta zmiňuje, že jejím velkým vzorem

je Alison Balsom, kterou Vy znáte. Přímo osobně ji neznám.

Psali jsme si po internetu, radila mi, co se týče například

nátisku a já jsem se zmínil, že mám nadanou žákyni. Alison

mi pro Markétu poslala podepsanou fotografii. Je to jedna

z předních trumpetistek na světě vůbec.

• Jak rozpoznáte u dítěte talent, je to hodně těžké nebo se

nadání pozná na první našlápnutí? Většinou ano,

u Markéty jsme zkusili trumpetu a hned to bylo zřetelné.

Ona po ní pořád pokukovala, tak jsme si řekli, že to zkusíme.

Sedli jsme si v klidu, já jsem jí řekl jak má trumpetu přiložit

k ústům a hned na první fouknutí se jí ozvaly krásně tóny.

Říkal jsem jí, uděláme tohle a támhleto, předehrával jsem jí

a vzhledem k tomu, že i slyšela, byla schopná na trumpetu zahrát

čistě. Zopakovala po mně, dotáhla tón nebo zase naopak povolila.

U Markéty je to vážně dar.

• Chtěl byste prostřednictvím časopisu dětem něco říci, vzkázat,

pozvat

je někam? S pozváním je to těžké, koncertuji v Praze a po

celých Čechách. Jezdím s tanečními orchestry, dechovými,

big bandy, hraji i v kostelech barokní hudbu. Co bych chtěl

vzkázat. Pokud chtějí hrát, ať to dělají s láskou. Ne proto, že

musí. Ať rádi cvičí, nesmí být do ničeho tlačeni, to nikam nevede.

Ať si vyberou sami nástroj, který se jim líbí.

• Děkuji za rozhovor a přeji Vám nadané, pilné žáky. Markétě přeji hodně snahy a trpělivosti, aby

nezahodila svůj talent, jak vy říkáte, lopatou daleko od sebe.

Z Království železnic do živé přírody Čtvrťáci se vydali na výpravu do světa Království železnic. Expozice se nachází na Smíchově u Anděla v suterénu jedné z nových budov. Modelové železnice jsou ve dvou podlažích. V horní části si děti mohly prohlédnout tři okruhy zimní krajinu, Český ráj a Ústí nad Labem. Ve spodním podlaží vzniká velká modelová mapa České republiky a jsou zde postupně zpracovány kraje České republiky s přesnými modely hradů, měst, průmyslových zařízení a především železnic projíždějících krajinou. Kraje jsou zpracovány od západu, zatím je k vidění Plzeňský, Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Středočeský a Praha. Byla zde řada modelových typů vlaků od parních, přes motorové a elektrické, osobní i nákladní, metro, tramvaje, autobusy a také model letiště Václava Havla. Expozice je doplněná papírovými modely, světem Lega a výstavou domečků pro panenky. V závěru je možné vidět velké modely Prahy. Ze železnic jsme se přesunuli do Stanice mladých přírodovědců, kde je možné vidět různé druhy zvířat, od větších jako poníci, lamy, klokani, pštrosi emu až k těm menším, které představují psouni, opičky, sovy, andulky, želvy, rybičky, žáby, brouci a také velcí plazi jako krokodýli, hadi a ještěři. Jsou zde velké skleníky s řadou zajímavých rostlin. Ve škole děti celou akci zhodnotily a ve skupinkách vytvořily plakáty ke všemu, co je na exkurzi zaujalo.

Simona Jarešová, třídní učitelka Názory dětí : • Království železnic je velký prostor jen z modelů železnic. Je to největší modelová železnice v ČR. ……. Jakub • Moc se mi to líbilo. Velice to doporučuji……Pavel • Byly tam velké modely nádraží a také hodně památek. Viděli jsme různé druhy vlaků, automobilů a kamionů. Ve stanici přírodovědců jsme viděli různé druhy ryb od malých rybiček až po piraně…..Výlet se nám moc líbil…..Dan • V království železnic to bylo moc dobrý. Mohli jsme zvonit na zvonek, řídit vlak a dívali jsme se na různé dopravní prostředky. Dostali jsme k tomu pracovní listy……Pavel • Doporučujeme, abyste tam jeli…. Dominik • Bylo to tam bezva…..Aneta • Bylo to moc hezké, ty listy, co jsme dělali, byly tam různé hrady jako : Loket, Karlštejn, Křivoklát, také Říp a jiné, vzducholoď, letadla, auta a tramvaje. Líbilo se nám tam. ……4. C

Špeky z našich školních lavic a písemek ~ Hlavní město ČR je Praha a jeho hlavním představitelem je predátor.

~ Česká hymna poprvé zazněla ve zpěvohře „Rajtovačka“.

~ Hudbu k české hymně napsal František Šroub.

~ Zajíc běhá rychlostí až 58 km/hod. - To má špatný, protože v obci

dostane pokutu.

~ Josef II. byl posvícenský panovník, který zavedl nevolnost.

~ Horniny se vyskytují na horách a nerosty nerostou.

~ Kdo postavil Karlštejn? – Karel Štajn

~ Kde si můžeme půjčovat kromě knih také časopisy? V čekárně u zubaře.

~ Napiš 4 zástupce drůbeže. – kohout, prase, pštros a hovězí

~ Naše území původně osídlovaly slovanské kmeny, které v 5. – 6.stol.

vytlačili Mayové. Poprvé je sjednotil kupec Sámo a následovala

osmanská říše.

Řešení kvízu pro zvídavé č.2 –

tentokrát z MATEMATIKY

Umíš napsat číslo 14 pomocí pěti stejných číslic a libovolného množství

znamének + ? 11+1+1+1=14

Máš šest sirek. Udělej z nich čtyři rovnostranné trojúhelníky

( tzn. všechny strany stejně dlouhé ). Sirky nesmíš ani lámat, ani křížit.

Narýsuj si čtverec 13x13 centimetrů. Rozděl ho na 13 stejných

dílů tak, aby nikde nezůstalo volné místo.

Na jeden řádek napiš za sebe osm osmiček (8 8 8 8 8 8 8 8).

Pak mezi ně vlož čtyři sčítací znaménka + tak, aby součet pěti

vzniklých čísel byl rovný tisíc. 888+88+8+8+8=1000

Víš, proč se běžci na trati dlouhé 800 metrů říká „půlkař“? Půlku čeho běží? ( 400 metrů = čtvrtkař )

Běží půlku anglické míle. V atletice se mimo jiné běhá 1anglická míle (1609 m ), půlkaři běží polovinu

anglické míle = 800m a čtvrtkaři běhají její čtvrtinu = 400m.