Zámecké knihovny ve Zlínském kraji
-
Upload
krajska-knihovna-frantiska-bartose-ve-zline -
Category
Documents
-
view
263 -
download
4
description
Transcript of Zámecké knihovny ve Zlínském kraji
Z l í n
Zámecké knihovnyve Zlínském kraji
Petr Mašeka kolektiv
Zlín
Autoři textů © Luboš Antonín, Kateřina Czinegová, Eva Lysáčková, Petr Mašek,
Cyril Měsíc, Zdeněk Pokluda, Helena Veličková;
Fotografie a obrazové dokumenty © Vladimír Kubík, Cyril Měsíc, Arcibiskupství
olomoucké;
Vydavatel © Krajská knihovna Františka Bartoše, příspěvková organizace,
ISBN ----
Vydavatel děkuje za spolupráci na přípravě a vydání publikace:
Arcibiskupství olomouckému a Muzeu umění Olomouc
Knihovně Národního muzea – oddělení zámeckých knihoven
Městskému muzeu Valašské Klobouky
Národnímu památkovému ústavu, územnímu odbornému pracovišti v Kroměříži
správcům zámků Buchlovice a Vizovice a hradu Buchlov
Autoři kapitol
PhDr. Petr Mašek Úvod, Bílovice, Branky, Dřínov, Dinotica,
Hoštice, Kvasice, Lešná u Valašského
Meziříčí, Lešná u Zlína, Liptál, Litenčice,
Luhačovice, Lukov, Morkovice, Napajedla,
Ořechov, Pohořelice, Slavičín, Střílky,
Valašské Meziříčí, Zdislavice, Zdounky
PhDr. Luboš Antonín Buchlov a Buchlovice,
Bystřice pod Hostýnem, Přílepy
Mgr. Kateřina Czinegová Vizovice
Mgr. Eva Lysáčková Návojná
Bc. Cyril Měsíc Zámecká knihovna Arcibiskupského zámku
a zahrad v Kroměříži
PhDr. Zdeněk Pokluda Klečůvka
PhDr. Helena Veličková Holešov
Autoři kapitol
Úvod
Introduction
Zámecká knihovna Arcibiskupského zámkua zahrad v Kroměříži
Zámek a jeho historie
Zámecká arcibiskupská historická knihovna
Arcibiskupského zámku a zahrad v Kroměříži
Osudy knihovního fondu od druhé světové války po současnost
Interiér knihovny a bohatství knihovního fondu
Knižní fond
Hudební archiv
Numismatická sbírka
Nejvýznamnější dokumenty
Zajímavost
Přílohy
Zámecké a hradní knihovny na území Zlínského kraje
Bílovice
Branky
Buchlov a Buchlovice
Bystřice pod Hostýnem
Dřínov
Dinotica
Holešov
Hoštice
Klečůvka
Kvasice
Lešná u Valašského Meziříčí
Obsah
Lešná u Zlína
Liptál
Litenčice
Luhačovice
Lukov
Morkovice
Napajedla
Návojná
Ořechov
Pohořelice
Přílepy
Slavičín
Střílky
Valašské Meziříčí
Vizovice
Zdislavice
Zdounky
Rejstříky
Místní rejstřík
Osobní rejstřík
Medailony autorů
Poznámka vydavatele
Seznam fotografií
Úvod
/ Petr Mašek /
8 / 9
Zámecké knihovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou unikátně do-
chovaným souborem více než jednotlivých fondů s celkovým počtem přes
svazků. Obsahují literaturu od konce . do poloviny . století. Jazyková
skladba knihoven kopíruje dobu vzniku knih, t.j. středověké kodexy a prvotisky
jsou povětšinou latinské, v . století se zvětšuje procento němčiny, v . a . sto-
letí dominuje v mnoha fondech francouzština, tehdejší „esperanto šlechty“. Vedle
toho se častěji setkáme ještě s italštinou a španělštinou, zcela ojediněle s angličti-
nou, jejíž výskyt se zvětšuje až v průběhu . a počátkem . století, ostatně obdob-
ně jako v případě češtiny, alespoň u některých rodů. Koncepci zachování kniho-
ven jako svébytných sbírek prosadil v těžkých dobách počátku . let . století
PhDr. Bohumír Lifka, který se i osobně postaral o záchranu mnohých knihoven.
Tyto knihovny jsou dnes v majetku různých institucí: největší část vlastní Národní
muzeum a Národní památkový ústav, dále pak některá muzea, knihovny či jiné
instituce, a po roce , kdy došlo k restitucím některých knihoven původním
vlastníkům, i soukromé osoby. Všechny tyto knihovny, bez ohledu na majitele,
jsou metodicky spravovány oddělením zámeckých knihoven Knihovny Národního
muzea. V současnosti jsou prakticky všechny knihovny sepsány v lokálních kata-
lozích, asi svazků je obsaženo v souborném lístkovém jmenném katalogu
v Knihovně Národního muzea a dnes již o něco větší množství je zpracováno
v počítačové podobě tohoto katalogu.
Zachování sbírek ve své původní podobě představuje dnes největší bohat-
ství zámeckých knihoven. Díky tomu je možné studovat vznik a vývoj jednotlivých
sbírek, sledovat zájmy doby i konkrétních majitelů, dozvídat se o jejich zálibách
i povinnostech. Při srovnávání více knihoven vidíme módní trendy, které ovlivňo-
valy celou společnost, a občas vyvstanou, díky neobvyklé skladbě knihovny, zvlášt-
ní podivíni či výjimečně prozíraví myslitelé a sběratelé. Knihovny na zámcích
a dalších šlechtických sídlech v minulosti vznikaly i zanikaly, větší sbírky bývaly
často chráněny fideikomisním zákonem, menší prožívaly pestřejší osudy. Vzhle-
dem k častým změnám majitelů statků a sídel se knihovny různě stěhovaly, někdy
naopak zůstávaly a staly se majetkem nového pána zámku. Někdy se sbírky roz-
dělovaly, dědicové si odnášeli své podíly na své zámky, novomanželky si občas při-
vážely své knihovny na statky svých ženichů, docházelo k odvozu celých knihoven
za hranice země, ale i naopak přicházely do českých zemí rozsáhlé sbírky z ciziny.
Někdy knihovny posloužily i jako majetek, kterým bylo možné uhradit vzniklé
dluhy. Největší změny, které zámecké knihovny postihly, nastaly po roce ,
kdy se ve značné míře proměnila celá šlechtická společnost, a v letech a ,
kdy došlo ke konfiskaci všech zámeckých knihoven a k likvidaci celé řady z nich.
Z předbělohorských sbírek se zachovaly prakticky pouze dvě knihovny, lobkovická
na Roudnici a žerotínská na Bludově. Ostatní knihovny, ač samozřejmě obsahují
literaturu starší, se konstituovaly až v . a dalších staletích. Původní renesanční
knihovny byly během třicetileté války odvezeny za hranice země, rozptýleny či
jinak zničeny, někdy vplynuly do nově vznikajících knihoven, kde je dnes máme
možnost odhalit.
Šlechta nakupovala knihy ve větších městech Čech a Moravy, ve Vídni
a v mnoha dalších městech kulturní Evropy. Díky osobním zápiskům na mno-
hých knihách můžeme někdy sledovat jejich cesty po světě, které šlechtici využívali
i k nákupu knih. Zejména dlouhodobější, zpravidla služební pobyty v cizině se vý-
razně zapsaly do tváří jejich knihoven. Celá řada zámeckých knihoven se po dlou-
hou dobu snažila obsáhnout kompletní vědění ve své době celého známého světa,
jejich majitelé cílevědomě budovali encyklopedické sbírky, které jim umožňovaly
vzdělávání se a udržovaly jejich znalost vyvíjejícího se světa. Již koncem . století
začalo být zřejmé, že tento trend je neudržitelný, nárůst a specializace vědeckých
oborů narážela na finanční i další limity šlechtických rodů; jen nemnozí se úspěšně
snažili tuto koncepci udržet delší dobu. Během tří staletí se vyprofilovalo obsahové
jádro typické zámecké knihovny, se kterým se setkáváme opakovaně na mnoha
místech. Toto jádro přímo souviselo s obecným životním stylem aristokracie, která
hledala uplatnění především v politice, proto shromažďovala literaturu politickou,
ale i historickou (antickou, středověkou i soudobou), ve které hledala poučení pro
současnost. Časté uplatnění nacházela aristokracie ve státní správě, s čímž souvisí
literatura právnická, sbírky zákonů, teorie práva a státu. Další tradiční oblastí šlech-
tických aktivit byla armáda, proto v zámeckých knihovnách bývají četná militaria,
dějiny armád, popisy válečných tažení a bitev, popisy armád cizích států, užívání
moderních zbraní apod. Šlechta čerpala své oprávnění k životu ze své minulosti,
proto do zmíněného jádra patří přirozeně díla genealogická a heraldická. Protože
zámek byl zpravidla i správním centrem velkostatků, shromažďovali zámečtí páni
ve velkém množství literaturu zemědělskou, lesnickou, od poloviny . století i díla
o dalších průmyslových odvětvích, která bylo možné na tom konkrétním statku
využít (rybníkářství, pivovarnictví, lihovarnictví, vinařství, mlékárenství, ale i zpra-
cování železa či dalších surovin). Toto jádro bylo pak obohacováno širokou škálou
všech dalších oborů, ale již podle zájmů konkrétních shromažditelů. V některých
knihovnách nalezneme výraznější sbírky ryze specializované literatury přírodově-
decké, historické, někdy se setkáme i se zcela kuriózními zájmy majitelů.
Zámecké knihovny často sloužily nejen svým majitelům, ale i širšímu okru-
hu vzdělanců, a to i z řad neurozené inteligence. V . století stoupá v zámeckých
knihovnách množství beletrie a je vidět, že knihovny se stávaly také centrem zá-
bavy a oddechu. Mnohé menší sbírky vedlejších zámků rodů jsou složeny jen z li-
teratury tohoto typu. Krajové odlišení knihoven prakticky neexistuje, podobnou
skladbu fondu nalezneme v knihovnách severních Čech, stejně jako jižní Moravy,
ale i v dalších okolních zemích. Šlechta celé habsburské monarchie žila obdobným
způsobem, mluvila stejnými jazyky, sdílela podobný pohled na svět a život v něm.
Snad jen ve dvou oblastech se skutečnost umístění knihovny projevovala na její
skladbě, a to v případě již zmíněné literatury zemědělské, kde mnohdy spatříme
krajovou zvláštnost, t.j. specifickou literaturu spojenou s místními podmínkami
hospodaření – vinařství, cukrovarnictví či vysoušení bažin, a pochopitelně v ob-
lasti historie, kde se setkáváme se zpravidla drobnějšími pracemi o regionálních
dějinách.
Zámecké knihovny Zlínska se pochopitelně nijak zvlášť neodlišují od
knihoven z jiných regionů. Velmi atypickou knihovnou je arcibiskupská knihov-
na v Kroměříži, která se od většiny jiných knihoven odlišuje nejen impozantním
vzhledem a rozsahem, ale i obsahovou skladbou, podobnou spíše klášterní než
zámecké sbírce. Knihovna, jež měla být zpočátku centrální knihovnou biskupství
olomouckého, byla taktéž reprezentací duchovní i světské moci olomouckých bis-
kupů. Měla zachycovat veškeré vědění různých staletí, proto zde najdeme nejenom
knihy teologické, ale rovněž knihy nejrůznějších vědních oborů. Velkou zajíma-
vostí je snaha zakladatele knihovny zpřístupnit knihovnu veřejnosti a doplňování
knižního fondu jeho nástupci.
K nadprůměrným sbírkám tohoto regionu patří také dvojice berchtoldov-
ských knihoven z Buchlova a Buchlovic, které zaujmou neobvyklými knihami z ob-
lasti alchymie a dalších tajemných oborů, včetně démonologie. K těmto se velikostí
druží také zajímavá knihovna baronů Loudonů z Bystřice pod Hostýnem, kterou za-
ložil sám slavný generál Arnošt Gideon Loudon. Proto v této knihovně nepřekvapí
množství militárií a zvláště unikátní rozsáhlá sbírka vojenských map a plánů. Ved-
le těchto velkých sbírek nalezly své místo ve zlínském regionu průměrně rozsáhlé
10 / 11
knihovny, mezi které lze počítat Litenčice, Lešnou u Zlína, Hoštice a Vizovice.
Litenčice jsou zajímavé především starou technickou a mechanickou literaturou,
kterou shromažďoval František Josef z Thonsernu, který sestrojil první elektrický
stroj na Moravě. Jeho následovníci, baroni Podstatští z Thonsernu, pak kladli velký
důraz na hospodářskou literaturu, ale i filosofii, zejména na díla I. Kanta. Knihov-
na z Lešné u Zlína má své obsahové těžiště v souboru genealogické literatury, včet-
ně rukopisných děl, která sepisoval hrabě Josef August Seilern-Aspang, a zároveň
zaujme dramatický osud této knihovny po druhé světové válce. Knihovna hrabat
Dubských z Třebomyslic, původně umístěná ve Zdislavicích, později v Hošticích,
je významná zejména díky nejslavnější příslušnici rodu, rakouské spisovatelce Marii
Ebnerovu z Eschenbachu. V této knihovně jsou přirozeně četná vydání jejích
děl, ale i děl jejích literárních kolegů, kteří Marii osobně dedikovali svá díla. Část
knihovny hoštické shromáždil také plodný autor divadelních her František Mořic
Dubský. Jeho otec Adolf vytvořil v zámecké knihovně sbírku napoleonik, pro která
si nechal zhotovit zvláštní exlibris. Mezi menší knihovny na Zlínsku patří holešov-
ská knihovna hrabat z Vrbna, thun-hohensteinská knihovna z Kvasic, seilernovská
z Přílep, luhačovická knihovna uherského rodu Šeréni z Kis-Serény s rozsáhlým
souborem beletrie, často v angličtině, strachwitzovská knihovna ze Zdounek, blü-
megenovská a stilfriedovská knihovna z Vizovic a knihovna z Návojné. Z nich za-
ujme nejvíce kvasická knihovna s osobní sbírkou hraběte Karla Augusta Bigota ze
Saint Quentinu. Dnes nejmenší zámeckou knihovnou Zlínska je Liptál. Na území
dnešního Zlínského kraje vznikly v minulosti další knihovny, které se však nedo-
žily dnešních dnů a máme o nich jen zprostředkované zprávy. Z dávno zmizelých
lze zmínit Branky, Lukov, Ořechov, Pohořelice či Střílky, z těch, které podlehly
neblahým událostem . let . století pak Bílovice, Dřínov či Dinotica.
12 / 13
Zámecké a hradní knihovnyna území Zlínského kraje
Bílovice/ Petr Mašek /
Zámek Bílovice získal roku hrabě Hugo Logothetti (–) po-
cházející z řeckého rodu z Konstantinopole. Rod byl za úspěšnou obranu Lepanta
odměněn udělením benátského hraběcího titulu. V padesátých letech . století
hostil hrabě Hugo v Bílovicích Josefa Mánesa, který zde vytvořil řadu kreseb.
Jeho syn hrabě Vladimír (–) byl důstojníkem a poslancem moravského
sněmu. Jeho syn hrabě Hugo (–) byl rakousko-uherským diplomatem,
působil například v Teheránu a mimo jiné i v Konstantinopoli, koncem života byl
vyslancem v Persii a zemřel v Teheráně. Zámek v Bílovicích patřil jeho manželce
až do konce druhé světové války. V roce byla v zámku „značná část zámecké
knihovny“. Národní a kulturní komise přikázala, aby byla knihovna složena do
beden a umístěna na vhodném místě, ale knihovna se nezachovala, pravděpodobně
byla rozkradena.
Literatura:
Agenda Národní a kulturní komise, –, uloženo v Knihovně Národního
muzea (KNM ).
Branky/ Petr Mašek /
Zámek Branky patřil koncem . století vídeňskému právníkovi Hansi Hu-
berovi. Snad z této doby pochází razítko s textem „Schloss-Bibliothek Branek“
na díle Andrease Hondorfa: Calendarium Sanctorum & Historiarum... (Frankfurt
nad Mohanem ) uloženém dnes v Knihovně Národního muzea.90 Podle vpis-
ku vlastnil knihu v roce J. Schmatz. Kniha svědčí o tom, že na zámku byla
knihovna, ale další zprávy či stopy nejsou k dispozici.
Buchlov a Buchlovice/ Luboš Antonín /
V barokní zámecké vile v Buchlovicích je umístěna zámecká knihovna, jejíž
vznik a vývoj úzce souvisí s osudy knihovny na nedalekém hradě Buchlově. Nej-
většího rozsahu dosáhla v roce , kdy sem byla z Buchlova přenesena bohatá
knihovna Petřvaldských. Po vymření mužských příslušníků tohoto rodu přechází
90 Pod sign. VD 16 H 4726.
48 / 49
jejich majetek sňatkem na hrabata Berchtoldy,
kteří větší část zámecké knihovny navrátili zpět
na Buchlov. Na další vývoj zámecké knihovny
v Buchlovicích pak měli vliv především brat-
ři Leopold (–) a Bedřich (–)
Berchtoldové, kteří se zabývali přírodními vě-
dami.
V posledních desetiletích . století část
vzdělané aristokracie začala usilovat o vytváření
důstojnějších podmínek pro život sociálně nej-
slabších vrstev. Svoje privilegované postavení
chápali někteří osvícení aristokraté jako příleži-
tost ke službě a pomoci ostatním. Do našich zemí
tyto lidumilné tendence pronikaly pozvolna ze
západní Evropy společně s idejemi svobodného
zednářství. K jejich šiřitelům patřil i Leopold
František Xaver Arsen hrabě Berchtold, majitel
panství Buchlov. Při svém narození obdržel od
sudiček pevné zdraví a bystrou inteligenci. Nad
to mu osud „nadělil“ i štědrou tetičku, baronku
Eleonoru Petřvaldskou z Petřvaldu. Tato dáma,
které po její smrti postavil hrabě Leopold po-
mník v zámeckém parku v Buchlovicích, přispě-
la svému synovci značnou částkou na jeho cesty
po Evropě, severní Africe a Předním Východě.
Z mnoha zemí Evropy, Afriky a Arábie, které
hrabě Berchtold navštívil, sehrála v jeho životě
největší roli Anglie. Celkem ji v různých údo-
bích svého života navštívil pětkrát. V Londýně
se stal činným členem Královské humanitní
společnosti, která mu udělila čestnou medaili za
jeho práce věnované záchranářství. Tak bychom
totiž dnes nazvali obor, jehož základy hrabě
Berchtold v té době teprve pomáhal vytvářet.
Jako zkušený cestovatel, který prošel řadou ne-
bezpečí, napsal Berchtold příručku obsahující
důležité rady a pokyny pro cestovatele. Je třeba
říci, že hrabě všechny své knihy vydával vlast-
Dílo Leopolda Berchtolda o his-torii hradu Buchlova z roku s monogramem na kožené vazbě© Vladimír Kubík
ním nákladem a bezplatně je rozdával prostřednictvím humanitárních společností.
Největšího rozšíření z jeho prací se dočkal jeho spis o léčbě moru olivovým olejem.
Hrabě Berchtold jej napsal na základě vlastní zkušenosti. Při své cestě do Palestiny
totiž onemocněl morem a zachránil si život užíváním vlastního preparátu vyrobe-
ného z olivového oleje. Berchtoldův spis o léčbě moru byl nejen přeložen do řady
evropských jazyků a povinně rozšiřován mezi ruským válečným námořnictvem, ale
byl též přeložen do arabštiny a turečtiny.
Roku se hrabě Berchtold vrací na Moravu, aby se ujal dědictví po
své tetě, Marii Eleonoře Petřvaldské z Petřvaldu, poslední příslušnici starobylé-
ho moravského rodu. V barokním buchlovickém zámku a především v klenutých
prostorách hradu Buchlova zanechali po sobě Petřvaldští jednu z nejcennějších
historických knihoven Moravy. Hrabě Leopold Berchtold vzácnou historickou
knihovnu dále rozšiřoval o literaturu osvícenskou a spisy anglických autorů. Cen-
ným svědectvím jsou dnes dobové encyklopedie, spisy o chudinství, spisy filantro-
pické, soudobá moravica a velehradensia i vlastní Berchtoldova díla humanitní,
vydávaná téměř ve všech hlavních evropských městech. Na rozšíření knihovny měl
podíl i jeho bratr, Bedřich hrabě Berchtold, lékař, cestovatel a botanik. V roce
vydal hrabě Bedřich Berchtold velkou německy psanou monografii o pěstování
brambor. Ve snaze zlepšit úděl svých poddaných, zaváděl hrabě Leopold Berchtold
na svém panství pěstování nových plodin a krmiva. Školil také své poddané v pěs-
tování ovocných stromů, kterých jen za jeho života přibylo na území jeho panství
na sedmnáct tisíc.
V krásné barokní architektuře buchlovického zámku zřídil hrabě Berchtold
jednu z prvých chudinských nemocnic na Moravě. V době napoleonských válek,
zvláště po bitvě u nedalekého Slavkova, posloužila nemocnice záchraně řady vojá-
ků, kteří zde byli zraněni. Hrabě, který se denně účastnil návštěv nemocných, se při
pokusu o oživování zdánlivě nemocného pacienta nakazil tyfem a nemoci podlehl
ve věku padesáti let.
Zámecká knihovna Buchlovice obsahuje svazků literatury převážně
z . století. Asi polovina z nich je německého původu, zbytek je ve francouzštině,
zastoupena je literatura anglická a menší počet knih je i v maďarštině, češtině
a italštině. Vedle vlastnických označení Petřvaldských a Berchtoldů se setkáváme
v knihovně i s ojedinělým pozůstatkem zástřizlovské knihovny z . století, tiskem
pocházejícím z pražské oficíny Jiřího Melantricha z let –.
Z asi tří set tisků z let – jsou nejvíce zastoupeny genealogické prá-
ce, lékařská literatura a renesanční humanistické tisky, latinsky tištěné v různých
německých městech. V poměrně nebohatém souboru starých tisků se výrazně pro-
filuje magie a alchymie.
50 / 51
V novější literatuře převládá beletrie,
včetně spisů německých autorek: Marie Ebne-
rové z Eschenbachu a Osipp Schubin (vlastním
jménem Lola Kirschnerová), které pobývaly
a tvořily v Čechách a na Moravě (Lysice, Koše-
tice). Literaturu filosofickou zastupují díla Her-
derova, Kantova a Nietzscheova. Vedle spisů
klasiků německé literatury (Goethe, Klopstock)
najde se zde dosti značné množství literatury
oddechové, zvláště ženské romány, ale i pohád-
ky a dobrodružná literatura a cestopisy. Dále se
v knihovně nachází monografie a memoáry a li-
teratura náboženská. Z hospodářské literatury
je možno uvést literaturu lesnickou, vinařskou
a literaturu zabývající se obchodem s obilím.
Běžnému obrazu zámeckých kniho-
ven se vymyká literatura zabývající se ženskou
otázkou, sociálním postavením žen a literatura
sexuologická. Spisy hrabat Berchtoldů a litera-
turu o Berchtoldech pojednávající doplňují prá-
ce archiváře Leopolda Nopa věnované historii
regionu.
Významnější složkou knihovního odka-
zu hrabat Berchtoldů je však jejich knihovna
na hradě Buchlově. V renesančně přestavěném
hradě byla umístěna knihovna, kterou od pro-
slulého nástupce Kalvínova, Theodora Bezy,
zakoupil v roce Jiří Zikmund Prakšický
ze Zástřizl. Knihovnu zdědil manžel jeho dce-
ry, Diviš z Petřvaldu na Střílkách. Petřvald-
ští knihovnu drželi až do vymření rodu v roce
. Z dnešního počtu knih na Buchlově tvoří
knihovna Petřvaldských asi jednu třetinu cel-
kového počtu. Mezi další budovatele knihov-
ny patřila Marie Terezie z Petřvaldu, provdaná
Berchtoldová. Její osobou přechází knihovna do
rukou hrabat Berchtoldů, kteří rovněž měli vý-
Cestopisné dílo Adama Olearia ze . století, hradní knihovna Buchlov © Vladimír Kubík
Spis o alchymii ze . století, hrad-ní knihovna Buchlov © Vladimír Kubík
znamný podíl na jejím dalším vývoji. Do hradní
knihovny přispěl Leopold i jeho mladší bratr
Bedřich. Časově poslední přínos pochází od
Zikmunda Berchtolda (–), aktivního
účastníka uherského povstání v roce , kte-
rému rozsudek smrti byl změněn na doživotní
domácí vězení.
Hradní knihovna Buchlov čítá
svazky, z toho rukopisů, tisky z . století
a zhruba svazků vydaných do roku .
Převažují spisy v němčině, rozsáhlý je též sou-
bor literatury anglické. Starší tisky jsou latin-
ské, množství knih je ve francouzštině, novější
literatura i v češtině. Cenný je soubor literatury
maďarské a hungaric, který se řadí k nejvýznam-
nějším na území České republiky.
Hradní knihovna Buchlov je známa svým
souborem literatury démonologické, nacházíme
v ní i velmi cenná díla věnovaná magii, kouzel-
nictví, astrologii a alchymii (Heinrich Cornelius
Agrippa, Jan Faust, Paracelsus, Heinrich Khun-
rath, J. B. Porta a další). Bohatě jsou zastoupena
různá vydání tzv. Šalamounových klíčků, lite-
ratura o talismanech, věštecká literatura (Ge-
omantica). Z . století pochází řada vzácných
knih lékařských. Z původní knihovny Petřvald-
ských jsou zastoupeny především spisy teolo-
gické, právnické, státovědné a historické. Jedná
se o latinské spisy vydávané většinou na území
Německa v polovině . století, některé jsou
však starší. Setkáváme se s tisky Merianovými
(Theatrum Europeum) a dalšími kosmografický-
mi a geografickými výpravnými díly . století.
Zastoupena je literatura o misijní činnosti jezu-
itů v zámoří. Dobovou mezinárodně-politickou
situaci odrážejí např. tisky o tureckém nebezpe-
čí. Rostoucí zájem o přírodní vědy reprezentuje
např. dílo Physica sacra vydané v Augspurku roku
52 / 53
Exlibris Berchtoldů majitelů Buch-lova a Buchlovic © Vladimír Kubík
Práva a zřízení zemská království českého z roku , hradní knihov-na Buchlov © Vladimír Kubík
a řada dalších knih, ve kterých se snoubí vědecké zaujetí s barokně-symbolis-
tickým chápáním světa, které je vyjadřováno i řadou různých emblemat sacrorum či
Heiligenlexiconů. Pro obsahovou skladbu hradní knihovny Buchlov jsou typické te-
matické řady zastoupené díly pocházejícími od . do . století. Setkáváme se tak
například s řadou knih egyptologických od Bochoriových Hermetis aegyptiorum
(Kodaň ) přes Das Alphabet der Hieroglypfen (Vratislav ) k dílům Cham-
pollionovým i ke knihám pojednávajícím o egyptských reáliích konce . století.
Podobně vyhraněným a dosti početným souborem jsou knihy věnované ženskému
lékařství z . a . století (nejstarší je spis věnovaný gynekologii, vydaný v Basileji
roku ) až po literaturu . století, která se zabývá i otázkami kosmetiky a zdra-
vé životosprávy.
Literatura . století odráží vyhraněné zájmy jednotlivých příslušníků
rodu Berchtoldů. Leopold Berchtold shromažďoval encyklopedie, spisy o chu-
dinství, spisy filantropické a ekonomické. V knihovně nechybí samozřejmě ani
jeho vlastní díla humanitní, vydávaná téměř ve všech hlavních městech evrop-
ských a jejich překlady do světových jazyků. Bedřich Berchtold lékař, cestova-
tel, a botanik spolupracoval na Oekonomische-technische Flora Boehmens (Praha
–). V knihovně je bohatě zastoupena literatura medicínská, na kterou
navazuje početná literatura léčitelská, literatura zabývající se homeopatií, mag-
netoterapií, dietetikou a životosprávou (Heilkraefte, Homeopatische Heilmethode,
Einfluss der Luft, Schadlichkeit kaffetrinken), vyskytují se spisy o somnambulismu
a sebevražednosti. Zvláštní pozornost je věnována pediatrii i právní ochraně
dětí (Kindermordens, Kinderkrankheiten). Množství spisů je věnováno botanice
a přírodním vědám. Z literatury hospodářské najdeme spisy věnované pěstování
bource morušového, chovatelství včel, pivovarnictví a cukrovarnictví. Pochopi-
telně v knihovně nechybí ani literatura genealogická, militaria a lovecká a jez-
decká literatura. Pozornost je věnována tarokům, zřejmě oblíbené karetní hře
majitelů panství.
Zikmund Berchtold, odsouzený k domácímu věznění na Buchlově za účast
v maďarském protihabsburském povstání v roce , knihovnu obohatil litera-
turou o politických poměrech maďarských ve .–. letech . století. Četná je
literatura o Sedmihradsku (Siebenburgische Wuergengel, Hermannstadt, Siebenbu-
rerglexikon, Schematismus Principatus Transsilvanie) a německo-rumunské slovní-
ky či německy psané gramatiky rumunštiny (valaštiny), podobně jako slovníky
slovensko-německé a německy psaná literatura o národnostních poměrech v Uh-
rách. Vlastivědná literatura v německém jazyce je věnována moravským dějinám
a historii Buchlova.
Literatura:
Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa, Bd. , Tschechische Re-
publik, Schlossbibliotheken unter der Verwaltung des Nationalmuseum in Prag.
Hrsgb. Bernhard Fabian. Bearbeitet von Petr Mašek. Beiträger Luboš Antonín.
Hildesheim , s. –.
ďElvert, Christian. Die Privatbibliothek in Buchlau. Schriften III, Bruen, s. a.,
s. .
Heiplíková-Kozáková, Marie. Hradní knihovna na Buchlově [rukopis]. Diplomo-
vá práce na katedře knihovnictví FF UK, , s.
Lifka, Bohumír. Zámecká knihovna v Buchlovicích. In: Buchlovice : státní zámek
a okolí. Praha , s. –.
Kroupa, Jiří. Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a moravská společnost. Kroměříž
, s. –.
Bystřice pod Hostýnem / Luboš Antonín /
Po třicetileté válce získal rod hrabat Rotalů renesanční zámek v Bystřici
pod Hostýnem, který v letech – do dnešní podoby podle plánů Františ-
ka Antonína Grimma přestavil dědic části rotalovského panství, František An-
tonín della Rovere, hrabě Montelabate (–). Hrabě byl synem bohatého
šlechtice, který měl rozsáhlé statky i v severní Itálii a na Moravu se přiženil
v polovině . století. František Antonín della Rovere, hrabě Montelabate, pa-
třil k osvícenským kruhům moravské šlechty, byl členem brněnské zednářské
lože „U vycházejícího slunce v Orientě“ a zaváděl na svých panstvích moder-
ní způsoby hospodaření. Za něj se stává bystřický zámek centrem kulturního
a společenského dění. Z nedalekého zámečku Loučka sem zajížděl i příbuzný
Františka Antonína, Maxmilián hrabě Lamberg, spisovatel a cestovatel, známý
svými „kontakty“ s tajemným hrabětem Saint-Germaine a důvěrný druh Gia-
coma Casanovy.
Smrtí Františka Antonína della Rovere jeho rod vymírá a majitelem panství
se stává jeho uměnímilovný synovec Jan Nepomuk hrabě Wengerský. Po jeho smr-
ti získal zámek Oliver svobodný pán Loudon (Laudon). O společenský vzestup
této původně skotské rodiny, usazené v Pobaltí, se zasloužil vrchní velitel veškeré-
ho rakouského vojska Arnošt Gideon svobodný pán Loudon (–). Loudo-
nům patřil zámek až do první republiky, kdy jej odprodali československému státu.
Z bohatého vybavení bystřického zámku se dodnes zachovala zámecká knihovna,
která patří mezi nejvýznamnější zámecké knihovny Moravy. Knihovnu spravuje
54 / 55
oddělení zámeckých knihoven Knihovny Národního muzea v Praze a v současné
době je uložena na zámku v Novém Jičíně.
Zámecká knihovna Bystřice pod Hostýnem obsahuje svazků, z toho
rukopisy, jeden prvotisk, svazků z . století a svazky z let –.
Přes tři čtvrtiny fondu tvoří německá literatura, zbytek je většinou ve francouz-
štině, menší část v angličtině a latině, ojediněle jsou zastoupena díla italská, česká
a maďarská. Jádro dnešní bystřické knihovny tvoří soubor v honosných barokních
vazbách s heraldickým supralibros z generálovy knihovny v Bečvárech, která byla
později přemístěna do rakouského Hadersdorfu a odtud po zakoupení bystřického
zámku Loudony byla instalována v Bystřici pod Hostýnem.
Největší část fondu starých tisků tvoří literatura . století, velmi rozma-
nitého obsahového zaměření. Ve velkém množství je zastoupena literatura práv-
nická, pocházející i ze století sedmnáctého. Četná jsou díla latinská, vytištěná na
území Německa. Vedle významných právnických autorit doby je zde několik de-
sítek disertačních prací z univerzit v Bonnu, Magdeburgu, Solnohradě, Mohuči,
Štrasburku, Jeně, Göttingen, Kolíně nad Rýnem, Řezně a dalších. S univerzitními
studiemi souvisí i akademické studijní řády univerzity v Göttingen. Velmi časté
jsou zprávy o soudních procesech a sporech, vedených převážně mezi šlechtici
navzájem a mezi šlechtou a městy. Zastoupeny jsou téměř všechny oblasti práva:
právo říšské, soubory zákonů a nařízení platných v . století pro německé a ra-
kouské země, právo kanonické, trestní právo včetně spisů o právu útrpném. Na
oblast práva navazují spisy policejní a týkající se kriminality, včetně problematiky
vězeňství. V Bonnu a Arnsbergu byla vydávána literatura vztahující se ke správě
kolínského církevního knížectví.
Nejcennější částí knihovny je literatura věnovaná vojenství, které nalezne-
me několik stovek svazků. Tvoří ji monografie vojevůdců, rakouská vojenská pe-
riodika, popisy válečných kampaní především prvé poloviny . století, ke kterým
tvoří protějšek zprávy o mírových jednáních. Četné jsou spisy věnované vojenské
teorii, učebnice taktiky i strategie, statuty a ročenky vojenských vzdělávacích ústa-
vů. Zastoupeno je vojenské stavitelství a inženýrství, doplněné řadou učebnic ma-
tematiky a fyziky. Drobné tisky jsou věnovány vojenským předpisům a cvičením.
Z druhů vojsk se pozornosti majitelů těšila pruská pěchota a regimenty dragounů
a husarů.
Zvláštní soubor tvoří sbírka map, a to jednak přes dvě stě originálních map
kreslených a několik stovek tištěných map a plánů bitev a polních tažení, na nichž
v čele rakouských armád stál Arnošt Gideon svobodný pán Loudon. Proslavil se
ve válkách s Pruskem a svým tažením na Balkán proti Osmanské říši, zejména do-
bytím Bělehradu. Jako vrchní velitel veškerého rakouského vojska se generál těšil
značné popularitě, jak o tom svědčí nejen známá písnička „Generál Laudon jede
skrz vesnici“ – z jeho jména pochází totiž i zvolání či kletba himmellaudon! (ně-
mecky: Himmel Laudon), kterou údajně volali vyděšení Prusové. V Norimberku je
tištěna většina map rakouských a německých zemí i řada map okresů českých zemí
(Regni Bohemiae Circulus) z . století.
Velké množství knih pojednává o ekonomii a finančním hospodářství.
Nalezneme zde i knihy o dějinách obchodu a různé obchodní encyklopedie.
Literatura s politickým zaměřením se týká jak vnitropolitické situace v Rakous-
ku či v zemích jeho zájmové sféry, tak politiky zahraniční a politiky evropských
mocností. Řada děl se vztahuje k historii i dobovým událostem v jednotlivých
oblastech Německa a Rakouska. Početně vynikají především salzburgiana, vzta-
hující se k Solnohradsku a rovněž moravica, silesiaca a bohemica, knihy týka-
jící Moravy, Slezska a Čech. Tak jako ve většině zámeckých knihoven, nechybí
ani v bystřické knihovně díla věnovaná genealogii, lovu, chovu koní a jezdectví.
S hospodářstvím panství souvisí literatura lesnická a odborná literatura věnova-
ná ovocnářství. Několik prací pojednává rovněž o pěstování okrasných dřevin,
například akátů, které se v té době těšily velkému zájmu jako okrasný strom.
V souvislosti s pobaltským původem Loudonů nacházíme v Bystřici pod Hostý-
nem řadu knih vytištěných v Rize a Královci, včetně prvých vydání spisů Imma-
nuela Kanta, který byl rovněž, jako Loudonové, potomkem skotských přistěho-
valců ve Východním Prusku.
Literatura . století je zastoupena cestopisy, převážně z oblasti Středního
východu, Asie, Afriky a Dálného východu. Četné jsou schematismy a almana-
chy, včetně Gothajských almanachů. Vyskytují se spolkové tisky a různé ro-
čenky. Ve velkém množství nacházíme memoáry a biografie, často zaměřené na
velké postavy vojenství a politiky (Fridrich Veliký, Bismarck, Moltke, Hindenburg).
Četná jsou též habsburgiana a literatura o vídeňském dvoře. Hospodářská litera-
tura se zabývá půdním hospodářstvím, mlékárenstvím, přírodními hnojivy, pěs-
továním brambor, chováním skotu, pěstováním řepy, cukrovarnictvím a chovem
koní. Poměrně málo je zastoupena beletrie, a to převážně knihami lehčího žánru,
zvláště detektivní a humoristickou literaturou. Nechybí však dějiny literatury
– v knihovně se nachází různé příručky, kompendia a čítanky, výbory z literatury
a literární časopisy (Sammlung der prosaischer Schriftstellers, Allgemeine Litera-
tur - Zeitung, –, Jena, Leipzig, Wien, svazků). Vedle pedagogické
literatury a učebnic je zde též dětská literatura včetně dobrodružné literatury
pro chlapce. Rozmanitá je literatura s náboženským obsahem. V menší míře se
vyskytují katalogy, vědecko-populární, uměnovědné a sběratelské příručky (sta-
rý cín, výroba keramiky, orientální koberce). Mezi výtvarnými publikacemi je
56 / 57
zajímavá monografie věnovaná českému malíři německého původu, profesoru
Akademie výtvarných umění v Praze, Hanuši Schweigerovi, který se koncem
. století podílel na výtvarné výzdobě bystřického zámku. Mezi německy psa-
nými bohemiky významné místo zaujímají sudetica. Je zde také regionální li-
teratura věnovaná Znojemsku a rovněž překlady děl českých spisovatelů (Alois
Jirásek, Julius Zeyer, Karel Václav Rais, Josef Karel Šlejhar).
Provenienční průzkum fondu umožňuje přiřadit většinu starých tisků ge-
nerálovi Arnoštu Gideonovi svobodnému pánu Loudon. Mezi knihami, které
obsahují jeho vlastnoruční vpisek, převažují militaria, najdeme zde však i díla ge-
ografická či knihy mající vztah k Pobaltí, odkud rodina do střední Evropy přišla.
Slavnému generálovi můžeme pravděpodobně připsat i vlastnictví knih označe-
ných menším zlaceným heraldickým supralibros. Mezi nimi zaujmou životopi-
sy Alexandra Velikého, Fridricha Velikého a Gustava Adolfa Velikého, stejně tak
jako knihy věnované švédskému králi Karlu XII. a rakouskému vojevůdci Evženu
Savojskému. V souvislosti s boji proti Turkům nepřekvapí německý překlad Korá-
nu vydaný v roce .
Protože Bystřici pod Hostýnem získali Loudonové až v roce , musí
generálovy knihy pocházet ze zámku v Bečvárech, který získal v době svých nej-
větších vojenských úspěchů, případně v Rakouském Hadersdorfu, kam se později
generál přestěhoval. Opravdu se také v bystřické knihovně sporadicky vyskytují
knihy provenienčně označené „Freih. Loudonische BIBLIOTHEK in Hader-
sdorf“.
Z dalších příslušníků rodu do knihovny přispěla Marie Alice Loudonová,
vedle exlibris a vpisků samotných Loudonů však ojediněle nacházíme množství
ostatních vlastnických značek. Na kožené vazbě Gerichts-Büchlein Nicolase Vige-
lia (Merseburg s. a.), nacházíme iniciály W B W V K, která znamenají Wenceslaus
Baron Worzikowsky von Kunratitz, učebnice aritmetiky vydaná roku v Norim-
berku nese supralibros Jana Mazance z Frimburka.
Reglement an die …Garnicon Regimenter infanterie (Berlín ) patřila jis-
tému Niebelschützovi, příslušníkovi starého slezského rodu žijícího ve Hlohovsku,
Olešnicku a Volově. V . století se rozdělil do dvou linií, které žily v německých
zemích. Vie de Louis Barbe-Berton … (Paříž ) je opatřeno zlaceným heraldic-
kým aliančním supralibros knížete Karla Augusta Waldeckého (†) a Kristýny
falckraběnky Zweibrückenské.
Mezi ženskými čtenářkami nacházíme provenienční značky Marie Terezie
Wiederspergové, Margarety Breitfeldové (narodila se ), Alžběty M. Wald-
stetten rozené Schefferové, Jindřišky Szechenyi a Leopoldiny a Vilemíny Thuno-
vých, které byly s rodem Loudonů příbuzensky spřízněny.
Literatura:
Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa, Bd. , Tschechische Re-
publik, Schlossbibliotheken unter der Verwaltung des Nationalmuseum in Prag.
Hrsgb. Bernhard Fabian. Bearbeitet von Petr Mašek. Beiträger Luboš Antonín.
Hildesheim , s. –.
Lifka, Bohumír. Hradní knihovna na Bítově. In: Bítov : státní hrad a okolí. Praha
, s. .
Lifka, Bohumír. Exlibris a supralibros v českých korunních zemích v letech až
. Praha , s. .
Dřínov/ Petr Mašek /
Zámek Dřínov získal v . století rod Walderode, dědictvím (majetku, jména
i erbu) přešel koncem . století na původně francouzský rod hrabat Des Fours. Před
druhou světovou válkou byl majitelem zámku hrabě Sigmund Des Fours-Wal-
derode (–). Podle zpráv Národní a kulturní komise zde byla knihovna,
kterou po roce převzal Okresní osvětový referát v Kroměříži, ale pravděpo-
dobně šlo o menší sbírku, protože hlavní knihovna rodu byla na zámku Potštát. Ve
fondu Liptál je jedna kniha s heraldickým razítkem hrabat Des Fours-Walderode,
s nápisem „DŘÍNOV“ a daty –. Ve zmíněném roce došlo ke sňatku
Sigmundova otce Artura (–) s Michaelou hraběnkou Bukůvkovou z Bu-
kůvky (–).
Literatura:
Agenda Národní a kulturní komise, –, uloženo v Knihovně Národního mu-
zea (KNM ).
D i n o t i c a/ Petr Mašek /
Zámek či vila zvaná Dinotica patřil podnikatelskému rodu Thonetů, zná-
mému výrobou ohýbaného nábytku. Po druhé světové válce byla v zámku knihov-
na, jejíž zbytek měl být odvezen do Lednice, asi fotografií a dalších rodin-
ných památek mělo být odvezeno do Vizovic a předáno Památkovému ústavu.
Do Lednice měly být svezeny v roce také další knihovny z thonetovských
objektů, z Halenkova a Kýchové. Celkem bylo na Lednici asi svazků, po
vytřídění odborným institucím (např. Moravské zemské muzeum – hudební od-
dělení, Vysoká škola zemědělská v Lednici, Zemská univerzitní knihovna v Brně,
58 / 59