Výzkumný ústav práce a sociálních věcí slaví 100. výročí ... · 5...

5

dvouměsíčník/ročník13 2019

Hlavní náplní ústavu je aplikovaný výzkum v oblasti práce

a sociálních vìcí na regionální, celostátní i mezinárodní

úrovni formulovaný podle aktuálních potøeb orgánù státní

správy, popøípadì neziskových èi privátních subjektù. Ústav

vykonává konzultantskou èinnost pro uživatele výsledkù

výzkumù a organizuje semináøe a konference. Výzkumné

projekty se každý rok pøipravují ve spolupráci se

zainteresovanými subjekty s ohledem na kontinuitu vývoje

vìdy a výzkumu v pøedmìtných oblastech. Mezi hlavní

výzkumné zájmy ústavu patøí:

� trh práce a zamìstnanost,

� sociální dialog a pracovní vztahy,

� sociální ochrana,

� rodinná politika,

� pøíjmová a mzdová politika,

� rovné pøíležitosti,

� teorie sociální politiky.

Významnou èinností ústavu je poskytování komplexních

knihovnických a informaèních služeb z oblasti práce a sociálních

vìcí, které zajiš�uje oddìlení knihovnicko-informaèních služeb.

V rámci jeho èinnosti je kontinuálnì budován a zpracováván

fond domácích a zahranièních informaèních pramenù z uvedené

oblasti, ale i z pøíbuzných oborù a prùøezových vìdních disciplín.

The RILSA´s main role is applied research on labour

and social affairs at regional, national, and international

levels, formulated in accordance with the current needs

of the state administration, and in some cases the non-

profit sector and private clients. The Institute provides

consultancy for the users of research results and organizes

seminars and conferences. Research projects are

prepared each year in collaboration with interested

parties, with regard to the continuity of science and

research in the areas in question. The Institute´s main

research interests include:

� labour market and employment,

� social dialogue and labour relations,

� social security,

� family policy,

� wages and income policy,

� equal opportunities,

� social policy theory.

An important activity of the Institute, essential for carrying out

its research objectives, is the provision of comprehensive

library and information services in the field of labour and social

affairs. This is done by RILSA's library and information services

department.

KontaktDìlnická 213/12, 170 00 Praha 7, Czech Republic, tel. +420 211 152 711, http://www.vupsv.cz

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí slaví 100. výročí

1919−2019

OBALKA_5_2019.qxd 24.10.2019 11:11 StrÆnka 1

Abstracts of non-peer-reviewed articlesObsah/Contents

For abstracts of the non-reviewed articles see the 3rd page of the cover.

Editorial 1

Příspěvky věnované 100. výročí VÚPSVuSociální ústav Republiky československé (1919−1941) 2Jakub Rákosník

Současnost a budoucnost Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, v. v. i. 3Jaromíra Kotíková

Novinky z činnosti VÚPSVu 3

Recenzované stati, studie, úvahy a analýzyJak se žije v rekonstituovaných rodinách a co potřebují? 4Jana Barvíková, Jana Paloncyová

Z novinek v knihovním fondu VÚPSVu 9

Důvody, motivy a okolnosti bezdětnosti mužů 10Hana Maříková

Z Evropské unieO dalším směřováním sociální Evropy 15Jaroslav Šulc

PolemikaDva roky vyhlašování bezdoplatkových zón. Méně dávek, více bídy 22Alena Zieglerová

Poznatky z praxeŘešení návratu lidí bez domova do bydlení 31Libor Prudký

Novela zákona o zaměstnanosti 36 Olga Bičáková

RecenzeRecenze knihy „Z ulice do bytu: sociální práce v procesu reintegrace do bydlení“ 38Petr Holpuch

Informační servis čtenářůmK 50. výročí činnosti inspekce práce 39Rudolf Hahn

K 65. výročí Výzkumného ústavu bezpečnosti práce 40David Michalík

The Social Institute of Czechoslovakia (1919−1941)

Social Institute of the Czechoslovak Republic was a leadingexpert board in the interwar period closely connectedto the Ministry of Social Care. Its activities were concentratedon commenting bills, social research, and popular lectures.In its heyday the institute had more than two hundredmembers. About eighty volumes and monographs on socialaffairs were published by the institute. Its journal „Sociálnírevue“ partly compensated the lack of Czech and Slovaksocial scientific journals.

The present and future of the Research Institute for Labour

and Social Affairs

The article, which is based primarily on the RILSADevelopment Strategy document, emphasises thatthe research conducted by the institute is focused in sucha way that it serves not only its principal partner organisation,the Ministry of Labour and Social Affairs, but also the Officeof the Government, the Ministry of Education, the Ministryof the Interior and the Czech Labour Office. The basic areasof research planned for the next three years includeemployment and social and family issues, together withthe social context of demographic development. Of the manyobjectives set out by RILSA up to 2022, the article highlightsthe following: support for career advancement of itsresearchers, increasing the number of scientific articles inthe institute's Social Policy Forum journal and increasingthe number of projects successfully submitted to the CzechTechnology Agency.

Reflections on the future direction of the European social

system

The article provides a critical reflection on the socio-politicalpassages of the „A Union which sets itself higher aims: myagenda for Europe“ programme, with which Ursula von derLeyen successfully applied for the position of President of theEuropean Commission. While, according to the author, thesignificance of most of the apparently appealing ideascontained in the programme cannot be questioned, the factthat many of these proposals were adopted from previousresolutions without mentioning why they are being fulfilledonly very slowly and sporadically, suggests merely thecontinuity of the approach of European Commissionersrather than the realistic nature of their intentions.

Two years of the existence of non-additional funding zones.

Fewer benefits, increased poverty

The declaration of areas with the increased occurrenceof socially-undesirable phenomena, so-called non-additionalfunding zones, has formed part of the Act on Assistance inMaterial Need for two years. The provision was introducedinto legislation in order to allow municipalities to prohibitthe payment of social benefit housing supplements wherethere are problems associated with the provision of poor-quality housing for poor people. The occurrence of suchzones has rapidly increased to include dozensof municipalities in most regions of the Czech Republic.A number of senators have expressed their oppositionto various parts of the legislation via the filingof a constitutional complaint, and annulment proposals arealso being addressed by regional courts and regionalauthorities. Through the expansion of such zones, the aim

of the legislation is being confused with the fight againstthe commercial exploitation of poverty. However, housingspeculators are not being affected by non-additional fundingzones, and no decrease in the number or extent of socially-excluded areas has been proved as a result of theirintroduction. Only households in material need remainaffected in that they are forced to pay for accommodationfrom other financial sources. The introduction of socialhousing provides the best solution in terms of reducingthe negative factors associated with the housing of the lowpaid.

A solution for the return of homeless people to housing

The article presents the results of part of the CESES „Effectivesolutions to extensive decision-making assignments inthe public administration sector" project, namely the part thataddresses the return of homeless people to housing.The study provides an analysis of the issue via the findingsof focus groups and relationship framework creationmethodology. The result consists of an overview of both theextent and complexity of the issue as well as the convictionthat none of the partial approaches implemented to date areable to solve the extreme form of social anomie thatis homelessness.

Amendment to the Employment Act

The article discusses an amendment to the Act onthe Residence of Foreigners (entered into the Collectionof Legislation on 16 July 2019) which also led tothe introduction of amendments to other acts,i.e. the Employment Act, the Trade Licence Act, the Act onAsylum and the Administrative Procedure Code. The articleemphasises that the amendment primarily reflectsthe transposition of European Directive 2016/801/EU onthe conditions of entry and residence of third-countrynationals for the purposes of research, study, internships,voluntary service, student exchange programmes andeducational projects and au-pair work into Czech legislation.The author points out that the amendment also influencesthe processes via which foreigners legalise their workactivities in the Czech Republic.

Review of the publication Černá, Eliška: Z ulice do bytu:

sociální práce v procesu reintegrace do bydlení. Praha: Slon,

2019, 151 pages, ISBN 978-80-7419-282-1

(From the Street to a Flat − social work in the housing

reintegration process)

The review considers a book entitled „From the Street toa Flat" based on the reintegration of the homeless fieldof social work. The first half of the book outlines the processand the procedures applied in the author's qualitativeresearch, which formed the core of her dissertation.The second part of the book consists for the most partof a practical comparison of two different approachesto the reintegration of homeless persons. The first approachis termed „Housing ready“ and the second „Housingfirst“. The conclusions of the analysis implicitly favourthe „Housing first“ model. While the review considersthe first part of the book as a not particularly readabledescription of the author's application of various methods,the second part of the book is seen as a useful contributionto the field of social work with homeless people.

Informace pro autory Obsahové zaměření časopisu: sociální problematika v nejširším vymezení. Časopis se skládá ze dvou částí, v první, tvořené rub-rikou Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy, jsou uveřejňovány pouze recenzované příspěvky. O zařazení do recenzovanéčásti časopisu rozhoduje redakční rada na základě výsledků recenzního řízení, které je oboustranně anonymní. Redakce v tomtosměru provádí potřebné kroky. Autoři mohou nabízet příspěvky do obou částí, tj. do recenzované i nerecenzované části, s tím,že uvedou, do které. Redakce přijímá pouze dosud nepublikované příspěvky v elektronické podobě. Autor by měl připojit úpl-nou kontaktní adresu včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Příspěvky zasílejte v elektronické podobě na adresu:[email protected]ální požadavkyRukopis příspěvku do recenzované části (nejlépe v členění úvod, současný stav poznání, zkoumaná problematika a použitémetody, výsledky, diskuse, závěr) o rozsahu zhruba 20 tisíc znaků včetně mezer v editoru MS Word musí vedle vlastního textuobsahovat cca 15řádkový abstrakt, klíčová slova v češtině a kód JEL Classification. Grafy a obrázky musí být přizpůsobeny čer-nobílému provedení (ve formátu excel skupinový sloupcový, ne prostorový). Připojeny musí být i jejich zdrojové soubory.Redakce provádí jazykovou úpravu textu.Více viz: www.vupsv.cz/casopis

Časopis je zařazen Radou pro výzkum, vývoj a inovace do Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávanýchv ČR, a do databáze ERIH PLUS (European Reference Index for the Humanities and Social Sciences).

Editorial 1

Contributions on the 100th anniversary of the RILSAThe Social Institute of Czechoslovakia (1919−1941) 2Jakub Rákosník

The present and future of the Research Institute for Labour and Social Affairs 3Jaromíra Kotíková

News on RILSA´s activities 3

Reviewed articles, studies, essays and analysesHow do people live in reconstituted families and what are their requirements? 4Jana Barvíková, Jana Paloncyová

New publications in the RILSA library 9

The reasons, motives and circumstances surrounding male childlessness 10Hana Maříková

From the European UnionReflections on the future direction of the European social system 15

PolemicTwo years of the existence of non-additional funding zones. Fewer benefits, increased poverty 22

Findings from practiceA solution for the return of homeless people to housing 31

Amendment to the Employment Act 36

ReviewReview of the book „From the Street to a Flat − social work in the housing reintegration process“ 38

Information service for readers

On the 50th anniversary of the Czech Labour Inspectorate 39

On the 65th anniversary of the Research Institute for Occupational Safety 40


FÓRUM sociální politiky 5/2019 1

Editorial

Vydává Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i.Dělnická 213/12 170 00 Praha 7 − Holešovice IČO 45773009

Šéfredaktor: PhDr. Petr Šafaříkkontakt: [email protected]. 211 152 722

Tisk: Vydavatelství KUFR, s. r. o.Naskové 3, 150 00 Praha 5

Distribuce a předplatné:Česká pošta, s. p., odd. periodického tiskuOlšanská 38/9, 255 99 Praha 3Kontakt: e-mail [email protected]: 267 196 287tel.: 800 300 302 (bezplatná infolinka ČP)www.postabo.cz

Prodej za hotové: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i.Dělnická 213/12, 170 00 Praha 7 − Holešovice

Cena jednotlivého čísla: 60 Kč

Vychází: 6krát ročně

Dáno do tisku: 23. 10. 2019

Registrace MK ČR E 17566ISSN 1802-5854 – tištěná verzeISSN 1803-7488 – elektronická verze© VÚPSV

Redakční rada: Doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. (předseda − VÚPSV) Doc. Ing. Marie Dohnalová, CSc. (FHS UK)Doc. JUDr. Iva Fischerová, CSc. (MUP, o. p. s., VŠE)Prof. JUDr. Vilém Kahoun, Ph.D. (ZSF JčU)Prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. (VŠE)Mgr. Aleš Kroupa (VÚPSV) PhDr. Věra Kuchařová, CSc. (VÚPSV) Doc. Ing. Jitka Langhamrová, CSc. (VŠE)Prof. Ing. Eva Rievajová, Ph.D. (EU Bratislava)Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. (MU)Prof. Ing. Jaroslav Vostatek, CSc. (VŠFS)

5/2019

FÓRUMsociální politikyodborný recenzovaný časopis

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

brzy poté, co se k Vám dostalo toto nové číslo Fóra sociální politiky,v České republice vyvrcholí připomínky 30. výročí sametové revoluce.Řada rekapitulací, k nimž ono kulaté jubileum vybízí, se týká také sociálníproblematiky a sociální politiky. Jistě v mnoha podobách rezonují úvahyi kritika například ohledně toho, jak se česká společnost za 30 let výraznétransformace proměnila co do sociální stratifikace, distribuční (ne)rovnos-ti nebo ohledně postojů a politik vůči sociálně potřebným.

Fenoménem, který s tím těsně souvisí, je problematika lidí bez domo-va. V tomto vydání Fóra sociální politiky se jí zabýváme hned na čtyřechmístech. Mezi novinkami z činnosti Výzkumného ústavu práce a sociálníchvěcí, v. v. i. upozorňujeme na to, že VÚPSV vydal studii o svém celorepub-likovém sčítání osob bez domova. Doplňme zde − i jako příspěvek k úva-hám o sociálním rozměru polistopadové transformace − jedno z klíčovýchzjištění této publikace: celkový počet osob bez domova činil v České re-publice na jaře roku 2019 zhruba 21 230 dospělých osob a 2 600 dětí...

V 5. čísle Fóra sociální politiky (FSP) se leccos podnětného k tématu bez-domovectví a jeho (ne)řešení dozvíte v článku Libora Prudkého a v odbor-né recenzi čerstvé publikace Z ulice do bytu: sociální práce v procesu re-integrace do bydlení. S daným fenoménem souvisí i důkladná a polemic-ká rekapitulace dvouletého období vyhlašování bezdoplatkových zón odAleny Zieglerové z Institutu pro sociální inkluzi. Připomínám: Fórum soci-ální politiky (FSP) je přirozeně otevřeno reakcím na otištěné články.

Velkým tématem změn české společnosti za uplynulých 30 let jsou i pro-měny českých rodin. Pojednávají o nich oba recenzované příspěvky toho-to vydání FSP. První zkoumal tzv. rekonstituované rodiny, tedy rodiny s ne-vlastním rodičem. Studie přináší i doporučení pro rodinnou a sociální po-litiku: lepší dostupnost kvalitních psychoterapeutických služeb v obdobívzniku partnerských problémů i ve fázi rozpadu rodiny a po zformovánírodiny nové.

Druhý recenzovaný článek se zabývá důvody a okolnostmi bezdětnostimužů a v závěru také dává do úvahy podněty pro sociální politiku: pokusitse snížit ekonomickou bariéru otcovství a rozšířit prostor pro sociálníformy realizace rodičovství (pěstounskou péči a adopce).

Na 4. číslo Fóra těsně navazujeme též pokračováním v debatě nad sociál-ně politickými pasážemi programu budoucí předsedkyně Evropské komiseUrsuly von der Leyenové. Věříme, že obsáhlé kritické zamyšlení Jiřího Šulce,který byl mj. ekonomickým poradcem předsedů ČMKOS a dvou vysokýchústavních činitelů, povzbudí další autory, aby se také zapojili do diskuse.

Tento editorial jsem započal zmínkou o 30. výročí sametové revoluce.Jak uvidíte na stranách 2 a 3, také Výzkumný ústav práce a sociálních věcí,v. v. i. připomíná jedno výročí - je důležité pro vývoj resortního sociálněpolitického výzkumu v českých zemích. Zpracování toho tématu zákonitěvede i k výhledu do budoucnosti.

A co můžete čekat od časopisu Fórum sociální politiky? V příštím čísle při-neseme tři recenzované články. Výše uvedené téma proměn českých rodin roz-vine pojednání (od dvojice autorek ze Sociologického ústavu AV ČR) kladoucísi otázku, jaké bariéry rodičovství v ČR vnímají LGB jedinci a jaké formy rodi-čovství preferují. Druhý recenzovaný článek nabídne důkladný rozbor vlivu,který mají reformy veřejného sektoru na řízení a správu politiky pracovníhotrhu. A do třetice k recenzovaným článkům 6. čísla FSP: prof. Jaroslav Vostatekpřipravuje sta� o sociálních úrazových modelech a českém zákonném po-jištění odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání.

Na již zmíněný kritický příspěvek Aleny Zieglerové naváže v příštím čísleMartin Šimáček, ředitel Institutu pro sociální inkluzi, pojednáním, kterénejdříve představí situaci s plošným zákazem vyplácení doplatku na byd-lení pro nové žadatele v Mostě a pak téma zobecní směrem k národnímpolitikám sociálního začleňování.

A ještě výhled do o něco vzdálenější budoucnosti Fóra sociální politiky:na srpen příštího roku chystáme tematické číslo věnované sociálnímdůsledkům 4. průmyslové revoluce.

S přáním přínosného a inspirativního čtení

Petr Šafaříkšéfredaktor

Forum 5_2019.qxd 24.10.2019 12:03 StrÆnka 1

2 FÓRUM sociální politiky 5/2019

Již z období před první světovou válkoumáme doloženy diskuse o potřebě založeníexpertní instituce, která by se soustavně zabý-vala studiem sociálních otázek. Prvotní myš-lenkou byl vznik muzea sociálního hnutí a kaž-dodennosti obyčejných lidí, jakkoli od počátkuk němu měla být přidružena i činnost výzkum-ná a vědecká. Teprve po vzniku republiky sevšak přistoupilo k uskutečnění. Přípravnépráce na založení takového ústavu začaly pro-bíhat na podzim 1919. Na poradě konané dne30. října 1919 byl přijat program zřízení ústa-vu. Jeho stanovy byly schváleny minister-stvem 6. dubna 1920. Duchovním otcem bylsociální demokrat Lev Winter, první ministrsociální péče (MSP) po vzniku Československérepubliky. Stalo se pak pravidlem, že až na vý-jimky ústavu předsedal úřadující ministr. Pocelou dobu své existence ústav zápasil s ne-

dostatkem finanč-ních pro-středků.Tím, jak byl organi-začně spjat s MSP,závisel na něm i fi-nančně. Každý rokdostával na svoučinnost dotaci, kteráv průběhu dvacá-tých let postupněnarůstala až doroku 1928, kdy do-sáhla svého vrcholuv částce 100 000 Kč.Navzdory tomutorychlému růstuz počáteční částky20 000 Kč určenépro první rok čin-nosti prostředky naplnění vytyčených

úkolů nedostačovaly. Rozpočtová nouze zavelké hospodářské krize měla za následek roz-sáhlé rozpočtové škrty, v jejichž rámci byly fi-nance pro ústav zredukovány na polovinu.Ústavu se dlouhodobě nedařilo plnit své am-biciózní plány a toto podfinancování poskyto-valo užitečné alibi, proč úkoly nejsou plněny.Původně plánované sociální muzeum a dů-kladná sociálně politická bibliografie zůstalymezi válkami nerealizovány.

Paleta činností

Počátečnímu kratičkému entuziasmu na-vzdory nebylo zprvu příliš jasné, jaké úkolymá Sociální ústav plnit. Sám Winter upřed-nostňoval roli sociálního archivu, čemužby odpovídal i relativně skromný rozpočet,který byl k dispozici. Archiv skutečně začalvznikat a je jedním ze dvou důležitých od-kazů této instituce naší současnosti. Rozsá-hlá sbírka vzpomínek a rukopisů, kteroudnes spravuje Archiv Technického muzea

a která je pro historiky každodenního živo-ta doslova nepostradatelná, má svůj počá-tek právě zde. Druhým dědictvím se stalaediční řada nazvaná Publikace Sociálníhoústavu. Do roku 1938 se v ní objevilo téměřosm desítek titulů nejrůznějšího charakte-ru. Většinu představovaly sociologickéanalýzy a publikované formy přednášek.Historický výzkum meziválečné sociální po-litiky je bez této ediční řady stěží představi-telný. Některé výzkumy ústav ve forměgrantů také financoval. Větší výzkumnéprojekty se však neobešly bez participacefinančně silnějších subjektů. Nejdůležitěj-ším pomocníkem se v roce 1930 stala Roc-kefellerova nadace, která během první po-loviny třicátých let poskytla finanční krytíněkolika výzkumům. Nejběžnější a nejvíceviditelnou činností ústavu byly přednáškypro veřejnost. Z počátku se konaly zpravi-dla jednou za měsíc, později se vžila jakonejběžnější čtrnáctidenní periodicita.

Mezi ministerskou a výzkumnou institucí

Ministr si zachovával na fungování ústa-vu velký vliv, ačkoli v praxi nebyl schopense věnovat reálnému řízení běžnéhochodu. Měl právo jmenovat polovinučlenů představenstva a na návrh tohotogrémia také mohl jmenovat polovinu člen-stva. Závažným limitem byl především ne-dostatek pracovních sil. V Sociálním ústa-vu (dále též SÚ) totiž byly všechny funkcečestné, přičemž s ohledem na nadprůměr-né zatížení některých činovníků ústavu sta-novy připouštěly, aby jednateli ústavua jednatelům jednotlivých sekcí mohlv ojedinělých případech předseda nanávrh představenstva přiznat roční odmě-nu. Proto i ministerští úředníci obstarávaliběžnou administrativu ústavu. V praxi seSociální ústav kvůli tomuto úzkému sepětís MSP často podobal spíše legislativnímuodboru ministerstva nežli expertní vý-zkumné instituci. Po jisté počáteční impro-vizaci se organizační struktura stabilizova-la v roce 1925, kdy se zformovaly tři odbo-ry: teoretický, sociálně politický a zdravot-nicko-osvětový. Vedle nich se postupněustavovaly komise zaměřené na relativněúzce specifikovanou problematiku: komiseracionalizační, populační či historická.V ústavu vznikla i solidní odborná knihov-na, jejíž fondy v roce 1938 přesahovaly50 tisíc svazků. V rámci osvětové činnostiměl ústav také vlastní pořad v rozhlase,kdy každou neděli po poledni byla vysílánasociálně politická čtvrthodinka, v níž SÚseznamoval posluchače s novinkami v so-ciálním zabezpečení.

Členství v ústavu bylo původně konci-pováno jako exkluzivní. Stanovy omezo-

valy počet členů, avšak záhy se ukázalo,že k dispozici ani zdaleka není předpoklá-daný počet způsobilých zájemců. V roce1923 bylo registrováno pouhých 89 členů− řádných i korespondujících dohromady.Nejvyšších počtů bylo dosaženo v roce1933, kdy členská základna přesahovalalehce dvě stovky.

Tichý zánik

Počátek konce ústavu nastal po Mnicho-vu. Rozpočtová dotace na rok 1939 bylazredukována na směšných 15 tis. Kč,s nimiž nebylo možné pokračovat v plněnídosavadní agendy. Konzervativně oriento-vaná elita agrární strany levicovému, soci-álně reformistickému programu, navícsilně spjatému s masarykovskou tradicípříliš nehověla. Ránu z milosti způsobilprvní rok existence Protektorátu. Uzavřenívysokých škol připravilo ústav o většinuposluchačské klientely. V důsledku emi-grace, úmrtí a perzekuce neárijců v řadězaměstnání došlo k významné redukcičlenstva, a tak se během roku 1940 veške-rá činnost ústavu v podstatě zastavila. Po-slední dochovaný spis v registratuře ústa-vu uložené v Národním archivu pocházíz března 1941.

Doc. PhDr. JUDr. Jakub Rákosník, Ph.D.([email protected]) je docentemv oboru moderních hospodářských a soci-álních dějin na Ústavu hospodářskýcha sociálních dějin FF UK (Institute of Eco-nomic and Social History, Faculty of Arts,Charles University), nám. Jana Palacha 2,Praha 1, 116 38. Působí rovněž na Univer-zitě Jana Amose Komenského Praha. Za-bývá se zejména historií sociálního státu,dělnickým hnutím a teorií historiografie.

Sociální ústav Republiky československé (1919−1941)

Jakub Rákosník

JUDr. Lev Winter(1876−1935), zakladatelSociálního ústavu Re-publiky československéZdroj fotografie: Sociolo-

gická encyklopedie, https://

encyklopedie.soc.cas.cz/w/

Winter_Lev

Příspěvky věnované 100. výročí Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí

Slavnostní konference ke 100. výročí

Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí

pod záštitou místopředsedy Senátu Parlamentu ČR Milana Štěcha

Hlavní sál Senátu Parlamentu Českérepubliky, 5. prosince 2019 od 11 hod.

Z programu: � vystoupení čestných hostů, například

Dipl.-Pol. Jany Maláčové, MSc.,ministryně práce a sociálních věcí

� přednáška prof. PhDr. ZdeňkaR. Nešpora, Ph.D.

� vystoupení bývalých ředitelů Výzkum-ného ústavu práce a sociálních věcí

� příspěvky o současnosti a budouc-nosti VÚPSVu

� diskuse



Příspěvky věnované 100. výročí Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí

V roce 2018 si Česká republika rozmanitý-mi způsoby připomněla 100. výročí vznikuČeskoslovenska. Mnohé české instituce a or-ganizace, často dodnes existující (by� s růz-nými cézurami a proměnami názvů), mají svůjpočátek až v prvním „plném“ roce mladéČeskoslovenské republiky: 1919. V oblastičeského/československého resortního sociál-ně politického výzkumu je tomu také tak. Popředchozích přípravách se 30. října 1919 kona-la významná poradní schůze, která za předsed-nictví JUDr. Lva Wintera, tehdejšího ministrasociální péče, rozhodla o založení Sociálníhoústavu Republiky československé, přijala zása-dy jeho práce a zřídila jeho přípravný výbor.

Jakkoliv byla následná historie resortníhosociálně politického výzkumu složitá i přeru-šovaná, rozhodli jsme se ve Výzkumnémústavu práce a sociálních věcí, v. v. i. přihlá-sit k tradici založené Sociálním ústavemRČS a oslavit její 100. výročí právě ve vazběna zásadní kroky učiněné zmíněného 30.října 1919. Vždy� tehdy se rozhodlo i o třechhlavních činnostech ústavu: vědecké, po-radní (pro ministerstvo sociálních věcí)a vzdělávací/publikační. Dnešní Výzkumnýústav práce a sociálních věcí (dále téžVÚPSV) má svou hlavní působnost ve stej-ných třech oblastech. V tomto příspěvkuvelmi stručně představím jeho současnosta plány budoucího rozvoje.

Současnost

VÚPSV se coby resortní výzkumné praco-viště věnuje zejména výzkumným úkolůmstanoveným jednotlivými odbornými sekce-mi (odbory) Ministerstva práce a sociálníchvěcí (dále též MPSV). Identifikaci svých vý-zkumných úkolů provádí VÚPSV i prostřed-nictvím diskusí s odborníky například při ná-rodních i mezinárodních konferencích atp.a pochopitelně též na základě studia rele-vantní odborné literatury. Vazbu k akade-mickému prostředí má VÚPSV přímo insti-tucionalizovánu: jeho brněnské pracovištěje propojeno s Masarykovou univerzitou.

Činnost ústavu je primárně zaměřena tak,aby jeho výstupy mohli aplikovat vedleMPSV i další partneři: zejména Úřad vlády,Ministerstvo školství, dětí a mládeže, Minis-terstvo vnitra, Úřad práce ČR a zástupci so-ciálních partnerů.

V současné době se VÚPSV věnuje hnedněkolika oblastem výzkumného zájmu:� trh práce a zaměstnanost� sociální dialog a pracovní vztahy� sociálně pojistné systémy� sociální služby� rodinná politika� příjmová a mzdová politika� obecné otázky sociální politiky.

Budoucnost

Základními okruhy výzkumu budou veVÚPSVu do roku 2022 oblast práce, sférasociální a oblast rodiny spolu se sociálnímisouvislostmi demografického vývoje. Cíleústavu na další tři roky dále uvedu heslovitěv souladu s dokumentem Strategie rozvojeVÚPSV, v. v. i., a to ve členění na tři tradičnípole činnosti zmíněné v úvodu: vědecké,poradní a publikační.

Snaha o zvýšení výkonu a kvality výzku-

mu ve VÚPSVu se ubírá především těmitosměry:� vyhledávání nových výzkumných part-

nerství; prohlubování formální i nefor-mální sítě s cílem projektové spoluprácea transferu znalostí

� větší kooperace s odborníky majícímimezinárodní přesah a zkušenosti

� silnější propojení s vysokými školami(účast pracovníků VÚPSVu na výucea účast vysokoškolských pedagogů a dok-torandů na řešených projektech ústavu)

� zvýšení počtu grantových projektůúspěšně podaných např. k Technologickéagentuře ČR.

Poradenská činnost pro MPSV si kladezejména tyto cíle:� průběžně podporovat MPSV při přípravě

stanovisek a materiálů, a to i nad rámecřešených výzkumných aktivit

� zvýšit úroveň řízení a odborné komuni-kace s MPSV − nastavit s MPSV stan-dardní procesy předávání informacía postupy pro definování vhodných me-chanismů k formulaci výzkumných otá-zek; maximalizace přenosu výsledků vý-zkumu do praxe.

Pro publikační a vzdělávací aktivity

VÚPSVu budou určující především tyto snahy:� větší počet konferencí, seminářů a kula-

tých stolů k prezentaci dosažených vý-

sledků; aktivity směrem jak k odborné,tak k laické veřejnosti

� dále rozvíjet časopis Fórum sociální poli-tiky, vydávaný VÚPSVem, a zajistit jehoaktivnější prezentaci

� výrazněji propagovat informačně kni-hovnické služby poskytované VÚPSVem.

Úspěšné plnění vytčených cílů určitě zvýšívýznam Výzkumného ústavu práce a sociál-ních věcí, v. v. i. ve všech třech zmíněnýchoblastech. Jak jsem připomněla úvodem,tradice takto zaměřeného resortního sociál-ně politického pracoviště sahá až k roku1919. Věřím, že ho čeká dobrá budoucnost.

Mgr. Jaromíra Kotíková ([email protected]) je ředitelkouVýzkumného ústavu práce a sociálních věcí,v. v. i. (Research Institute for Labour and So-cial Affairs - RILSA), Dělnická 213/12, Praha 7,Česká republika. Absolvovala vysokoškol-ské vzdělání v oboru sociologie, veřejnéa sociální politiky na FSV UK. Dlouhodoběse profesně věnuje tématům trh práce, poli-tika zaměstnanosti, rizikové skupiny na trhupráce a pracovní podmínky zaměstnanců,a to zejména ve vazbě na probíhající proce-sy automatizace, robotizace a digitalizace.Působí rovněž na FHS UK, kde přednáší pro-blematiku regionální politiky. Absolvovalaodborné stáže ve Španělsku, Portugalsku,Rakousku a v Japonsku.

Současnost a budoucnost Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, v. v. i.

Jaromíra Kotíková

Výstupy projektu „Odstraňování předsudků vůči strojírenským oborům při kariérovém roz-

hodování u dívek/žen“ - VÚPSV koncem září 2019 zveřejnil výstupy projektu, jehož cílem jepřispět k pozitivní změně názorů na charakter strojírenských profesí a k odbourávání předsud-ků vůči uplatnění dívek/žen ve strojírenství. Materiály − včetně těch připravených jako oporakariérových poradců − jsou volně dostupné zde: https://www.vupsv.cz/vybrane-projekty/od-stranovani-predsudku-vuci-strojirenskym-oborum-pri-karierovem-rozhodovani-u-divekzen.

VÚPSV zveřejnil výsledky svého celorepublikového sčítání osob bez domova - Publikace,zveřejněná 16. 10. 2019, přináší výsledky výzkumu, při němž byly druhý dubnový týden 2019sčítány osoby bez střechy nad hlavou a vybrané kategorie osob bez bytu podle mezinárodnítypologie ETHOS. Celá studie je volně dostupná zde: http://praha.vupsv.cz/fulltext/vz_458.pdf.(K tématu bezdomovectví srov. v tomto čísle FSP článek na str. 31-36 a recenzi na str. 38−39.)

Prezentace v rámci projektu „Systém sociálně zdravotní péče o osoby 50+ s využitím ino-

vativního komunitního modelu“, Praha, 24. září 2019 - Pracovník VÚPSVu doc. Ing. LadislavPrůša, CSc. prezentoval na odborném workshopu poznatky o situaci pečujících osob získanév rámci terénního šetření. Představil rovněž zjištění ohledně efektivity a funkčnosti center prorodinné pečující vzniklých v rámci daného projektu.

Novinky z činnosti VÚPSVu



Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy

Úvod

V průběhu modernizace společnosti ze-jména ve 2. polovině 20. století byla ak-centována osobní svoboda jednotlivce,jeho potřeby, zájmy a osobní štěstí. Tytohodnoty se promítly do oslabování či roz-volňování rodinných vazeb. Rodiny jsouzakládány především pro uspokojování ci-tových a dalších potřeb partnerů, stabilitarodiny je proto silně spjata se stálostí ci-tového vztahu páru (např. Matoušek,2003). V české společnosti se jako v jinýchvyspělých státech postupně prosadil tzv.koncept „post-rodinné rodiny“ (post-fa-milial family, Beck-Gernsheim, 2002), jenžpoukazuje na různorodost rodinnýchforem, které však stále zůstávají rodinou.Mezi ně patří i tzv. rekonstituované rodiny.

Za rekonstituovanou rodinu (též slože-nou, patchworkovou, rodinu s třetím rodi-čem apod.) je obecně považována takovádomácnost, kde je alespoň jeden ze se-zdaných či nesezdaných partnerů nevlast-ním rodičem alespoň jednoho dítěte(např. Bumpass et al., 1995). Historicky senejedná o nový fenomén, nebo� rekonsti-tuované rodiny byly poměrně časté jižv dřívějších staletích v důsledku vyšší

úmrtnosti žen spojené s mateřstvím (Fia-lová a kol., 1996). V současnosti vznikajítyto rodiny nejčastěji po rozchodu či roz-vodu, tj. děti získávají „třetího rodiče“, po-případě i „čtvrtého rodiče“. Vzhledemk vysoké úrovni rozvodovosti i rozchodo-vosti nesezdaných párů je potenciál provznik rekonstituovaných rodin poměrněvelký, a proto by rodinná, potažmo sociál-ní politika neměla tyto rodiny při tvorběopatření opomíjet.

Teoretické přístupy a oblastivýzkumného zájmu

Rozšíření nových typů rodiny kladenové nároky na demografickou statistiku.Ve většině zemí nejsou rekonstituovanérodiny zatím systematicky zachyceny.Není tedy zřejmé, jak tyto rodiny vznikají,ani kolik mají členů a jakých. Některé státyrealizují výběrová šetření cílící právě naspecifické typy rodin. Ve Velké Britániibylo k tomuto účelu využito např. Výběro-vé šetření pracovních sil (Labour ForceSurveys, Wilson, 2010), ve Francii bylov roce 2011 ke každoročnímu censu oby-vatel připojeno šetření „Rodiny a byty“,kde byly podrobněji rozpracovány otázky

na příbuzenské vazby v rámci domácnosti(Lapinte, 2013). Cenným zdrojem můžebýt i populační registr v zemích, kde jetímto způsobem zajištěna evidence oby-vatelstva (např. Dánsko, viz Toulemon,Knudsen, 2004).

V době pluralizace rodinných forem jenejen v případě rekonstituovaných rodinprvotní otázkou, kdo je ještě členem rodi-ny a kdo není (Seltzer, 2019). Rodinnévazby se mimo jiné odráží v míře mezige-nerační solidarity. Studie např. ze Spoje-ných států amerických upozorňují na to,že pocit povinnosti pomáhat ve stáří rodi-čům je silnější v případě biologických dětínež dětí nevlastních (Parker, 2011). Podílrekonstituovaných rodin v populaci mátaké významný vliv na úroveň plodnosti.Některé výzkumy v evropském kontextupoukazují na to, že počet dětí v rekonstitu-ované rodině může být vyšší, nebo� novípartneři chtějí prostřednictvím narozeníspolečného dítěte potvrdit svůj vztah(Thomson, 2004). Ve Spojených státechamerických je tomu podobně, ale naroze-ní dítěte v rekonstituovaných rodinách jev porovnání s těmi běžnými méně častoplánované, což může do jisté míry snižo-vat jejich stabilitu (Guzzo, 2017). Výzkumy

Jak se žije v rekonstituovaných rodinách a co potřebují?1

Jana Barvíková, Jana Paloncyová

Abstrakt

Mezi nové rodinné formy, které se v posledních letech výrazně prosazují, patří i tzv. rekonstituované rodiny, tj. rodinys nevlastním rodičem. Rodina obecně je velmi komplikovaný systém, rekonstituovaná o to více, nebo� dává vzniknoutdalším typům vztahů mezi jejími členy. Tomuto typu rodin nebyla dosud v českém sociologickém prostředí věnovánadostatečná pozornost. Článek vychází z výsledků výzkumu z roku 2018 založeného na kvantitativních a kvalitativníchmetodách a zaměřuje se na základní otázku složení rekonstituovaných rodin, jejich stabilitu, problémy či rizika, jež jeohrožují, ale i na to, co může tyto rodiny posílit, aby byly funkční. Výzkum ukázal, že se tyto rodiny potýkají předevšímse vztahovými problémy v důsledku rozpadu původní rodiny a sžívání se s novým rodinným uspořádáním. To se promí-tá i do závěrečných doporučení plynoucích z hloubkových rozhovorů pro opatření v rámci rodinné a sociální politiky.V nich je kladen důraz zejména na dostupnost kvalitních psychoterapeutických služeb jak v období vzniku partnerskýchproblémů, aby rodina zůstala zachována, tak ve fázi jejího případného rozpadu, ale i po zformování rodiny nové.

Klíčová slova: rekonstituovaná rodina, nevlastní rodič, stabilita rodiny, rodinná politika, sociální politika

Abstract

The so-called reconstituted families, i.e. families with step-parents are one of the family forms that have significantly sp-read out in recent decades. In general the family is a very complicated system, and the reconstituted all the more, as itgenerates different types of relationships. This type of families has not been given enough attention in the Czech soci-ological environment yet. Based on the results of a 2018 research using quantitative and qualitative methods, the artic-le focuses on the fundamental issue of the composition of reconstituted families, their stability, their problems or risksthat threaten them. On the other hand it identifies factors that can strengthen those families to make them functional. Research has revealed that reconstituted families are mainly faced with relationship problems as a result of the break-up of the previous family and of adaptation process to new family arrangements. This is also reflected in the final re-commendations for family and social policy measures resulting from in-depth interviews. They emphasize the availabi-lity of high-quality psychotherapeutic services both at the beginning of partnership problems in order to preserve thefamily and at the stage of its possible break-up, but also after the formation of a new family.

Keywords: reconstituted family, step-parent, family stability, family policy, social policy




plodnosti mužů jsou zatím spíše ojedinělé(u nás např. Kyzlinková, Š�astná, 2016,2019), podobně, ne-li hůře je tomu v pří-padě mužů žijících v rekonstituovanýchrodinách. Důvodem pro to jsou chybějícídata, výjimku představuje např. výzkumv Norsku založený na populačním regis-tru. Norští muži s nízkým sociálním statu-sem jsou otci méně často a rovněž méněčasto mají více dětí se stejnou partnerkou.Pravděpodobnost mít dítě s další partner-kou je však u mužů s nízkým sociálnímstatusem srovnatelná s těmi, kteří stojí navrcholu sociální hierarchie. Důvody sevšak pravděpodobně různí, u první skupi-ny hraje roli nižší stabilita partnerskéhovztahu, u druhé skupiny výhodnější pozicena partnerském trhu (Lappegard, Ronsen,2012).

Výzkum rekonstituovaných rodin márovněž styčné body s výzkumem rozvodo-vého chování (např. Beaujouan, 2016,Š�astná, 2006), dopadů rozvodu či rozcho-du na rodiče (např. Dudová, 2007) a ze-jména na dítě (např. Gustavsen et al.,2016). Dle některých výzkumů je výlučnápéče matky překážkou pro navázání nové-ho vztahu, ačkoli jsou tyto matky častosilně prorodinně orientovány (např. Schnoret al., 2017; Vanassche et al., 2015). Někte-ří autoři naopak uvádějí, že rozsah zapoje-ní biologického otce do výchovy dítětenemá na pravděpodobnost, že jeho býva-lá partnerka naváže další vztah, zásadnívliv (Berger et al., 2018). Míru utváření re-konstituovaných rodin může ovlivňovati sociální politika. Pokud podporuje samo-živitele, může být pro vznik nové rodinybrzdou. Je-li životní úroveň samoživitelův porovnání s úplnými rodinami nižší,jsou snahy vytvořit novou rodinu intenziv-nější (Kreyenfeld, Martin, 2011).

Řada výzkumů se však spíše než navznik rekonstituované rodiny soustředí najejí fungování. Rodina je obecně kompli-kovaný systém, rekonstituovaná o to více,nebo� dává vzniknout dalším typům vzta-hů. Ústředním je vztah nového rodiče a dí-těte. Třetí rodič se většinou snaží navázatvztah rychleji než nevlastní dítě. To sesnaží zachovat loajalitu k původní rodině,nového rodiče vnímá nezřídka jako cizinceči nepřítele. Na druhé straně oceňuje, conový partner pro jeho rodiče znamená(Bartošová, Slepičková, 2009). Na výcho-vě svých dětí spolupracuje matka častovíce s novým partnerem, tedy nevlastnímrodičem dětí, než s biologickým otcem. Jeto na jedné straně důsledek rozporů z ob-dobí před rozchodem, na druhé straně jepro každodenní fungování nové rodiny ko-operace mezi stávajícími partnery nezbyt-ná (Favez et al., 2015). K tomu se dále pojíotázka, do jaké míry může třetí rodič roz-hodovat o běžných záležitostech nevlast-ního dítěte či zda se má na jeho výchověpodílet i finančně (Maclean et al., 2016).V České republice se dle § 885 zákona

č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku napéči o dítě a jeho výchově podílí i manželnebo partner rodiče dítěte, žije-li s dítětemv rodinné domácnosti, vyživovací povin-nost však nemá. Podobně je zákon o rodi-čovské odpovědnosti upraven např. veFrancii (Assemblée nationale, 2014).

Specifická je rovněž ekonomická situa-ce rekonstituovaných rodin. Tyto rodinymohou být v porovnání s „běžnými“ (tj. ro-diči s vlastními dětmi) co do počtu členůvětší, zvláš� pokud mají nějaké děti z před-chozích vztahů oba partneři, což s seboupřináší zvýšené finanční nároky na uspo-kojování potřeb celé rodiny i jednotlivýchčlenů. Kromě pracovních příjmů mohoubýt tyto rodiny častěji příjemcem sociál-ních dávek, mohou však být příjemcem,ale i plátcem výživného na děti. Dle zahra-ničních výzkumů může za horší ekonomic-kou situací složených rodin stát právě sku-tečnost, že je v rodině více dětí (např.Francie), v některých státech však nenímezi ekonomickou situací rekonstituova-ných a běžných rodin takový rozdíl, z hle-diska typu rodiny jsou na tom nejhůře ne-úplné rodiny (např. Rusko, bývalé Východ-ní Německo; Kreyenfeld, Martin, 2011).

Rekonstituované rodiny jsou neméněpředmětem výzkumu psychologie s přesa-hem do rodinné terapie. V českém pro-středí se touto otázkou zabýval např. Zde-něk Matějček (1999). V rámci platformyTřetí rodič (www.tretirodic.cz) vzniklai stejnojmenná kniha jako praktický prů-vodce nevlastním rodičovstvím (Petrov-ská, 2018). V mezinárodním kontextu bylyrekonstituované rodiny a jejich fungovánívzhledem k vývoji rodinného chovánípředmětem výzkumů již dříve (např. Vis-her, Visher 1988). Stěžejním tématem zů-stává vztah nevlastního rodiče a dítěte(Jensen, Pace, 2016). Pro jeho kvalitu jekromě aktivní účasti nevlastního otce napéči a výchově (např. společné trávenívolného času, sdílení zájmů) velmi důleži-tý vztah mezi matkou a dítětem a mezimatkou a nevlastním otcem dítěte (King,Lindstrom, 2016). Průběh rozpadu původ-ní rodiny a úspěšnost adaptace dítěte narodinné konstelace v rekonstituované ro-dině má výrazný vliv na jeho další psy-chický vývoj (Shafer a kol., 2017). To, jakdítě novou rodinnou situaci přijme, všakvelmi úzce s tím, jak je na tuto změnu při-pravováno, jak s ním jeho rodič komuni-kuje a jak se zajímá o jeho názory a pocity(Kellas a kol., 2014).

Výzkumná otázka a metodologie

Členy rekonstituované rodiny nejsoupouze osoby žijící ve stejné domácnosti,ale i bývalí partneři, tj. biologičtí rodiče,případně i děti, které žijí jinde. Pro tyto ro-diny jsou tedy typické velmi rozvětvenévztahy, čímž se významně odlišují odrodin běžných (Paloncyová a kol., v tisku).

V nejjednodušším případě žije v dané ro-dině pouze jedno či více dětí jednohoz partnerů, druhý je zatím bezdětný. Nej-složitější situace co do příbuzenskýcha dalších vazeb je ta, kde mají děti z před-chozích vztahů oba partneři, některés nimi po většinu času žijí, některé ne,a partneři spolu mají další, tj. oběmavlastní děti. V této souvislosti se nabízídvě základní otázky. Zaprvé jaké je vůbecsložení rekonstituovaných rodin, to zna-mená, nakolik jsou vztahy v nich komplex-ní, zadruhé jak jsou tyto vztahy harmonic-ké či naopak konfliktní. To má zásadní vlivna stabilitu nové rodiny a dále na výchovua vývoj dětí.

V české demografické statistice nejsoupodobně jako ve většině zemí rekonstituo-vané rodiny systematicky zachyceny.V roce 2018 byl proto v rámci víceletéhoprojektu, který se postupně zaměřuje napopis a následné srovnání fungování růz-ných typů rodin, uskutečněn ve své pod-statě pilotní výzkum, jehož cílem bylonejen zachytit složení rekonstituovanýchrodin, ale zaměřil se i na jejich každoden-ní život (Paloncyová a kol., v tisku).

Výzkum se opíral jak o kvantitativní, takkvalitativní metodologii. Za rekonstituo-vanou rodinu byla pro účely tohoto výzku-mu považována úplná rodina s alespoňjedním nevlastním rodičem pečujícím nej-méně o jedno nezaopatřené dítě ve věkudo 26 let. Při výběru respondenta nehráloroli, zda byl nevlastním rodičem on, nebojeho partner či případně oba. Podmínkouvšak bylo, aby nezaopatřené dítě s res-pondentem žilo v jedné domácnosti trvalenebo po většinu dnů v měsíci. Partneřimohli být sezdáni či nikoliv, jejich soužitíve společné domácnosti ale mělo trvatalespoň jeden rok. Partneři spolu mohlii nemuseli mít společné děti. Shrneme-livýše uvedené parametry výběru, cílovouskupinu výzkumu představovaly úplné ro-diny s nevlastními dětmi ve společné do-mácnosti. Nebyly tedy šetřeny rodiny, kdedítě pouze hostuje. Důvodem pro to bylozachování určité míry homogenity soubo-ru. Zahrnutí dalších členů rekonstituovanérodiny, tedy i těch, kteří nesdíleli danoudomácnost, by vyžadovalo výrazně většívýběrový soubor a finanční zdroje. Vzhle-dem k tomu, že nejsou známy parametryzákladního souboru (tj. v celé české popu-laci), byla v kvantitativním šetření pro zá-měrný výběr respondentů (tj. vlastních činevlastních rodičů žijících v rekonstituo-vaných rodinách) zvolena pouze podmín-ka, aby v souboru bylo minimálně 30 % mu-žů. Výzkum se zaměřil na reflexi život-ních podmínek, slaování zaměstnání a ro-diny, hospodaření, výchovu dětí a vztahyv rodině, hodnotové orientace a posto-je. Kombinací osobního (PAPI) a interne-tového (CAWI) dotazování byly získányinformace od 861 respondentů, z toho36 % mužů.




Hloubkové rozhovory byly vedeny s 18 res-pondenty se zkušeností s výchovou dítětev rekonstituované rodině, kteří se do vý-zkumu přihlásili na základě výzvy2. Někte-ří byli v roli nevlastního rodiče, jiní v rolirodiče, který vychovává své dítě spolus novým partnerem, a někteří ve své sou-časné rodině zastávali obě role. Rozhovo-rů se zúčastnilo 12 žen a 6 mužů, dva res-pondenti byli vyučeni bez maturity, pětmělo středoškolské vzdělání s maturitoua jedenáct mělo vysokoškolské vzdělání.Věk respondentů se pohyboval v rozmezí30-55 let, přibližně dvě třetiny z nich bylyve věku 41-48 let. Respondenti byli z růz-ných míst Čech a Moravy, z velkých i men-ších měst a venkova. Cílem kvalitativníhošetření bylo zjistit, jaké to je starat seo děti partnera, sdílet s nimi domácnostnebo vychovávat své dítě s partnerem,který není jeho rodičem. Dále pak s čím setyto rodiny potýkají a v jakých oblastechpotřebují pomoc zvnějšku. Rozhovo-ry byly nahrávány na diktafon a jejichaudiozáznamy posléze doslovně přepsá-ny. Následné kódování a analýzy přepisůbyly provedeny za pomoci softwaruATLAS.ti. Využito bylo otevřené kódovánídle obsahu a kategorizace s následnouobsahovou analýzou.

Složení rekonstituovaných rodin

Dle výsledků kvantitativního šetření bylve tří čtvrtinách rekonstituovaných rodinnevlastním rodičem muž. Partneři v re-konstituovaných rodinách většinou neu-zavřeli sňatek (pouze 39 % proti 89 %v případě úplných rodin se závislýmidětmi dle Sčítání lidu, domů a bytů 2011či 77 % dle výsledků šetření Životní pod-mínky SILC 2018) a žili často se třemia více dětmi (25 % proti 10 % úplnýchrodin tvořených pouze rodiči a nezaopat-

řenými dětmi dle výsledků šetření Životnípodmínky - SILC 2018). Společné dítě senarodilo přibližně každému druhémupáru. Kromě dětí, které žily v dané do-mácnosti, měl v každé páté jeden, případ-ně oba partneři i děti, které žily převážnějinde, tj. např. u druhého biologického ro-diče. Zaměříme-li se na rekonstituovanérodiny z pohledu nevlastního rodiče, pakkaždá čtvrtá měla pouze jedno dítě a ne-vlastním rodičem byl muž, v přibližněkaždé páté žily dvě děti, z nichž jedno byloženy z předchozího vztahu a jedno se na-rodilo v tom současném. Třetím nejčastěj-ším typem byla rodina se dvěma dětmiženy. Pokud byly v rodině tři děti, pakmezi nimi bylo většinou alespoň jedno,jež se narodilo současným partnerům, ne-vlastním rodičem byl i zde častěji muž nežžena (tab. 1).

Stabilita současného partnerství

Více než dvě třetiny dotázaných v kvan-titativním šetření hodnotily své současnépartnerství jako velmi š�astné či převážněspokojené. Ženy byly v porovnání s dotá-zanými muži častěji velmi š�astné, nadruhé straně o něco vyšší podíl z nich při-pouštěl určité potíže či problémy. Roli zdemůže hrát to, že ve většině rodin byl ne-vlastním rodičem muž a matkami byl taknový vztah v porovnání s tím předchozím,který skončil rozchodem či rozvodem,hodnocen lépe. Na druhé straně ženy vní-mají i obtíže, které s sebou přináší soužitínevlastního otce s jejich dětmi. Poněkudpřekvapivé je, že v míře spokojenostis partnerským životem se zásadně nepro-jevilo to, zda spolu mají současní partneřidítě či děti.

Na druhé straně rozvod či rozchod sesvým nynějším partnerem zvažovala pěti-na dotázaných, častěji ženy než muži (24 %,

resp. 13 %). Spíše než narození společné-ho dítěte, případně dětí je určitým stabili-začním faktorem partnerství, i když nenijak silným, uzavření sňatku (17 % man-želů uvažovalo o rozvodu, 22 % nesezda-ných o rozchodu). Čím více bylo v rodinědětí z předchozích vztahů, tím na rozvod čirozchod pomýšlel respondent častěji (17 %s jedním dítětem, 27 % se třemi a vícedětmi z předchozích vztahů).

Z výpovědí mužů a žen v kvalitativnímvýzkumu se jako nejvýznamnější faktorstability rekonstituované rodiny jeví kvali-ta samotného vztahu. Někteří respondentiuvedli, že už by do vztahu, kde jsou závis-lé děti, znova nevstupovali. Nikoliv kvůlisvému partnerovi, ale kvůli svým zkuše-nostem s chováním biologického rodičedítěte partnera a jeho zasahováním do ži-vota nové rodiny nebo s problémovýmchováním tohoto dítěte. Dochází-li v aktu-álním partnerství ke konfliktům a napětí,pak je to především kvůli chování dětía případným rozdílům v názorech na vý-chovu mezi partnery (jeden obvykle kladedůraz na důslednost vůči dětem a jejichzodpovědnost, druhý hranice povolujenebo nedrží). Respondenti často zmiňova-li, že zažili chvíle či období, kdy více čiméně vážně uvažovali, že současné souži-tí ukončí. Důvodem, proč setrvávají, a cojim pomáhá zažívané těžkosti přestát, jeprávě kvalita tohoto vztahu (láska, kvalitypartnera, vzájemné porozumění a touhatrávit spolu čas). Někteří uváděli, že tím,že již mají zkušenost s více partnerskýmivztahy a také proto, že jsou už starší, ne-řeší již podružnosti a malichernosti a jsoutolerantnější. Od několika respondentů za-znělo, že si uvědomují a je pro ně pod-statné, že starosti s dětmi nebo expartne-rem jsou dočasné, kdežto partnerství, je-lispokojené, zaujímá v lidském životě mno-hem delší časový úsek. Dalším silným

Tabulka 1: Rekonstituované rodiny dle pohlaví nevlastního rodiče a počtu dětí žijících v domácnosti (%)

Zdroj: datový soubor kvantitativního šetření, Rekonstituované rodiny 2018 (N=861)

pohlaví nevlastního rodiče

počet dětí v domácnosti muž žena oba celkem

jedno dítě jedno dítě nevlastní 24,8 7,7 - 32,5

dvě děti jedno nevlastní a jedno společné se současným partnerem 21,6 5,7 - 27,3

dvě nevlastní a žádné společné se současným partnerem 10,6 0,9 3,6 15,1

tři děti tři nevlastní a žádné společné se současným partnerem 1,3 0,2 1,7 3,3

dvě nevlastní a jedno společné se současným partnerem 6,6 1,3 1,5 9,4

jedno nevlastní a dvě společné se současným partnerem 5,9 1,3 - 7,2

čtyři více společných se současným partnerem než nevlastních 2,4 0,2 0,1 2,8

a více dětí více nevlastních než společných se současným partnerem 0,7 0,1 1,7 2,6

celkem 73,9 17,4 8,7 100,0




důvodem, proč setrvat a netrhat tuto rodi-nu, bývá společné dítě a pro někoho záva-zek manželství. Společné dítě je navíc res-pondenty vnímáno jako společné pouto -pokrevním spřízněním s ním se z novýchpartnerů a jejich dětí stává rodina.

Problémy a konflikty kvůliexpartnerovi

Život v rekonstituované rodině přinášíspecifické nároky a krize. Není překvape-ním, že nejlépe byly v kvantitativním šet-ření hodnoceny vztahy mezi responden-tem, jeho partnerem a jejich společnýmidětmi. Málo napětí bylo i mezi dětmiz předchozích vztahů žijícími v domácnos-ti a jejich vlastním rodičem, s nevlastnímrodičem byly o něco horší. Jako poměrněproblematické se zdá být postavení dětíz bývalých partnerství, které žijí jinde, tj.většinou se svým druhým biologickým ro-dičem, nebo� dle názoru respondentů ne-vycházejí nejlépe ani s ním. Nejvíce napě-tí a neshod je v rekonstituovaných rodi-nách mezi bývalými partnery.

Jak vyplynulo z rozhovorů v kvalitativníčásti výzkumu, mezi nejvýznamnější fak-tory, které ovlivňují vztahy v rekonstituo-vané rodině, patří povaha, osobnostnírysy a osobní vyzrálost všech zúčastně-ných, dále pak míra konfliktu, rozjitřenostiemocí mezi expartnery a spokojenostiv jejich současné životní situaci (např. žijí-li oba ve spokojených partnerstvích).Svoji roli hraje i to, do jaké míry jsouvlastní rodiče přítomni v životě dítěte, jakse chtějí podílet na jeho výchově a jakémísto v tomto ohledu zaujme nevlastnírodič. Vliv má nepochybně i životní styla míra shody životních hodnot i výchov-ných cílů a stylů.

Pokud jde o vztahy mezi bývalýma novým partnerem rodiče dítěte, v rodi-nách našich respondentů byly vztahy čas-těji méně komplikované a komunikaceméně problémová mezi muži než mezi že-nami. Matky dětí měly častěji tendence dovýchovy dítěte v nové rodině zasahovat.Nová partnerka je matkou dítěte mnohdymnohem více vnímána jako konkurentkav mateřské roli než nový partner otcemjako konkurent v otcovské roli. Souvisí topatrně i s tím, že ženy vykonávají víceúkonů péče o děti a domácnost než mužia u nevlastních dětí se jich často automa-ticky ujímají. Naopak pro nové partnerkytrvalé spojení expartnerů rodičovstvímněkdy bývá zdrojem žárlivosti, nejistotya obav z možného návratu partnera k pů-vodní rodině.

Častější než konflikty mezi partnerykvůli problémům s expartnery bývá spo-lečné prožívání problémů a napětí, kteréexpartneři (vlastní rodiče dětí) působí.Bývá náročné zvládat jejich zásahy donové rodiny, konflikty s nimi, případně je-jich chování, které škodí nebo ubližuje

dětem (zanedbávání, manipulace a citovévydírání, problematický výchovný styl)a nefér jednání vůči partnerovi (manipula-ce dětí proti němu, agresivní výpady, po-mlouvání). Má-li jednání expartnera-vlast-ního rodiče negativní dopady na dítě, i ne-vlastní rodič obvykle prožívá pocity lítosti,bezmoci a naštvání. Zásahy expartnera doživota rodiny respondentům nejvíce po-máhá zvládat, drží-li partneři při soběa mají-li kvalitní partnerský vztah.

Rizika/Co ve vztazích funguje

Pokud vztahy v rodině fungují a dítě sis nevlastním rodičem rozumí, může proněj být třetí rodič skutečně bonusem −předat mu, co biologičtí rodiče nemohou,doplnit je, ukazovat mu i další modelyženství a mužství, vztahů, chování, hodno-ty a záliby. Příběhy našich respondentůnaznačují, že rodič dítěte by neměl svéhonového partnera zatěžovat rodičovskourolí a zodpovědností vůči dítěti, které neníjeho vlastní. Ty by měl ponechat druhémubiologickému rodiči. Dětem je třeba vy-světlit roli nového partnera v rodině, na-stavit jim hranice, aby ho respektovaly,zároveň jim umožnit, aby se svým rodi-čem mohly sdílet případná nedorozumě-ní, která s jeho novým partnerem mají.Osvědčuje se, jsou-li rodič dítěte a novýpartner ve svém vystupování vůči dětemzajedno, v realitě toho však mnohdy ne-jsou schopni.

Nevlastní rodič musí dle hloubkovýchrozhovorů umět rozpoznat, kam až můževůči dítěti zajít. Velmi záleží na tom, jakv životě dítěte funguje biologický otec(matka), zda je pro dítě mužskou otcov-skou (ženskou mateřskou) figurou. Záležírovněž na příběhu rozpadu vztahu rodičů,jak jej dítě zpracovalo (nevlastní rodičbývá dítětem často vnímán jako překážkak obnovení soužití původní rodiny) i napostoji expartnera k nevlastnímu rodiči.Vyjadřuje-li se o něm expartner před dítě-tem negativně, konflikt loajality k rodičidítěti přinejmenším dočasně brání vztahuk němu. V nižším věku dítěte, a zvláště je-li otcovská/mateřská figura volná (tj.druhý rodič nežije či svoji roli vůči dítětioptimálně nenaplňuje), děti spíše přijmoui podíl nevlastního rodiče na jejich výcho-vě, jejich vztah se pak nemusí příliš lišitod vztahu s vlastním otcem/matkou. V pří-padě navázání vztahu s dítětem v teena-gerovském věku bývá vhodnější, věnují-lise spolu spíše společným volnočasovýmaktivitám a výchovné působení nevlastnírodič nechává více či méně na rodiči dítě-te a konfliktům s teenagerem se vyhýbá(nikoliv však na úkor vlastních hranic a se-beúcty). Někteří respondenti zmiňovali, žeke své rezignaci na výchovné působení nanevlastní děti dospěli v průběhu času,protože jejich konflikty s dětmi vedly kekonfliktům s partnery, a vztah se součas-

ným partnerem je pro ně důležitější nežvztah s nevlastními dětmi.

Ženy v roli nevlastní matky často mívajítendenci poskytovat zázemí a servis všemčlenům rodiny na vlastní úkor. Mnohdy zezažitého a okolím posilovaného přesvěd-čení, že potřeby dětí jsou na prvním místě.Už kvůli partnerovi si přejí vycházet s jehodětmi co nejlépe. Proto se cítí být odpo-vědné za to, aby se jeho děti v jejich do-mácnosti cítily dobře. Záleží jim na tom,aby pro děti byly skvělé nevlastní mámya byly tak vnímány i svým okolím. Jejichnegativní projevy pak vnímají jako své se-lhání. Několika respondentkám, s nimižbyly vedeny rozhovory, v tomto ohledupomohla práce na sobě pomocí psychote-rapie. Podařilo se jim snížit příliš vysokáočekávání od sebe sama, začít cítit vlastníhodnotu a důležitost, vnímat své limity,více se na ně ohlížet, dovolit si postavit seza sebe a vymezit se vůči členům rodiny.

Závěr

Výzkum se zaměřil na tzv. rekonstituo-vané rodiny, tj. domácnosti tvořené úpl-nými rodinami s dětmi, které zde žijí povětšinu dnů v měsíci s nevlastním rodi-čem. Cílem výzkumu bylo zachytit zejmé-na složení těchto rodin a jejich každoden-ní život. Dle širší definice jsou členy re-konstituovaných rodin i bývalí partneři, tj.biologičtí rodiče dětí, případně i další děti,které žijí po většinu času jinde. Tito členo-vé nebyli do výzkumu zahrnuti, nebo� de-finice rekonstituované rodiny byla zúženatak, aby se co nejvíce podobala běžné ro-dině. Je nasnadě, že výpovědi „vzdáleněj-ších“ členů rodiny by byly rovněž velicezajímavé, zvláště pokud by mohly být po-rovnány s výpověmi členů rezidenční ro-diny. Na to nebyl bohužel v tomto výzku-mu prostor, ale může to být podnětem prodalší, zejména kvalitativní výzkum.

Rekonstituované rodiny nejsou zatímspecifickou cílovou skupinou opatření so-ciální a rodinné politiky ani na úrovnistátu, ani na lokální nebo regionální úrov-ni. Platí pro ně stejná kritéria v oblasti po-jistných a nepojistných sociálních dávekjako pro ostatní typy rodin. Dle výsledkůkvantitativního šetření sice rekonstituova-né rodiny očekávají od státu finanční pod-poru (spíše v daních než dávkách), aleo něco více pomoc nefinanční, jež je rela-tivně méně dostupná.

Inspirací pro aktualizaci koncepce ro-dinné politiky na celostátní i regionálníúrovni v oblasti prevence rozpadu rodinjsou v tomto směru zejména doporučeníplynoucí z kvalitativní části výzkumu.Všichni respondenti hloubkových rozho-vorů alespoň po určitou dobu svého živo-ta zažívali vztahové problémy, které životv rekonstituované rodině přináší. Mnozí všakzmiňovali, že když se v těchto těžkostechocitli, nenacházeli inspiraci k tomu, jak je




řešit nebo jim předcházet. Potýkali ses vlastní bezradností, setkávali se se zavá-dějícími radami okolí postavenými na ne-znalosti nebo předsudky založenými na ne-podložených mýtech. S výjimkou výstupůplatformy Třetí rodič podle nich není kdečerpat vzory pro to, jaká je role nevlastníhorodiče vůči dítěti, jak má nevlastní rodičsprávně fungovat ve vztahu a výchově vůčivlastním a nevlastním dětem, čeho se vy-varovat atd. Doporučení respondentů napodporu rekonstituovaných rodin tedy nej-častěji cílila na dostupnost podpůrnýchslužeb pro dospělé (psychoterapie a pora-denství, mediátor) i děti (psycholog)a osvětu laické i odborné veřejnosti. Mezidoporučeními respondentů nebylo žádné,které by se týkalo přímé finanční podporyrekonstituovaných rodin. Finance totižzjevně nejsou v rodinách našich respon-dentů problém, který je trápí nejvíce nebovíce než jiné rodiny z jejich okolí, se který-mi svoji životní úroveň porovnávají.

Shrneme-li doporučení zmiňovaná res-pondenty kvalitativního výzkumu, stát bytedy měl:� Zajistit větší informovanost laické ve-

řejnosti a zejména rodičů před rozvo-dem i po rozvodu, o tom, - že je vhodné začít řešit partnerské

problémy, jakmile se objeví, a před-cházet tak možnému rozpadu rodiny;

- že je vhodné vyhledat odborníka k ře-šení vlastních osobních problémů,nejistot a ke zpracování vlastníchemocí, aby se nepřenášely na děti;

- že je vhodné dítěti v období rozcho-du/rozvodu rodičů a sžívání nové ro-diny zajistit podporu psychologa/psychoterapeuta;

- že jsou i jiné a pro rodiče i děti mno-hem lepší možnosti, jak postupovatv soudním řízení než sporný rozvod,že je např. vhodné nechat se rozvo-dem provést psychologem a k dosa-žení dohody ve sporných věcech vy-užít mediátora.

� Zajistit dostupnost odborných služebna podporu nekonfliktního rozchodu/roz-vodu (mediace, poradenství a psycho-terapie) a snížení jeho negativního do-padu na děti a dospělé.

� Podpořit informovanost laické i odbor-né veřejnosti o fungování rekonstituo-vaných rodin a jejich problémech(„zboření mýtů“).

� Usnadnit těmto rodinám život v nejrůz-nějších praktických záležitostech - např.pokud partner zastupuje rodiče jakodoprovod dítěte k lékaři.

� V rámci své bytové politiky se snažito dostupnost bytů pro rodiny s nízkýmia průměrnými příjmy.

� Pomáhat jen těm, kteří pomoc skuteč-ně potřebují, nikoliv plošně.

� Podpořit stabilitu partnerství v rodi-nách s malými dětmi, kde třecí plochoumezi partnery je finanční situace,

usnadněním návratu žen na trh prácepodporou institucionálních služeb péčeo děti a cenově dostupných alternativ-ních forem (např. chůvy).

Uvedená doporučení spadají jak do ob-lasti prevence, tak ochrany, jež patří mezizákladní funkce sociální politiky. Snahousociální politiky by mělo být zabránit v conejvětší míře nežádoucím sociálním situa-cím, měla by tedy být jak aktivní, tak pa-sivní, tj. reagovat na již vzniklé sociálníproblémy (Krebs, 2015, Potůček, 1995).Mezi ně patří i rozpad rodiny. V zájmu spo-lečnosti, ale samozřejmě zejména samot-ných rodin je, aby k jejich rozpadu vůbecnedocházelo. Je třeba zdůraznit, že založe-ním rekonstituované rodiny problém ne-končí, nebo� jak ukázal výzkum, životv nich přináší i nová rizika. Mezi výraznéprvky prevence konfliktu v rodinách či pří-padně jejich rozpadu patří posílení pora-denských služeb, na něž poukazovali i res-pondenti ve výzkumu. V této oblasti jsouvedle příspěvkových organizací aktivně za-pojeny i nestátní neziskové organizace, ježjsou obecně významnými subjekty sociálnípolitiky (Krebs, 2015, Potůček, 1997).V tomto směru je žádoucí podporovatslužby, které rozpadu rodin pomáhajípředcházet, snaží se zmírnit míru konfliktua tím snížit dopady této těžké životní situa-ce na všechny členy rodiny. Jak vyplynuloz výzkumu, poradenské služby jsou ne-zbytné i pro posílení fungování rekonstitu-ovaných rodin, jejichž členové se musí vy-pořádat s rozpadem původní rodiny, sžítse s novým rodinným uspořádáníma upevnit vztahy tak, aby nedošlo k opě-tovnému rozpadu rodiny. Jedná se např.o služby rodinných či párových terapeutů,jež jsou pro značnou část populace nedo-stupné prostorově, ale zejména finančně.Řešením prosazovaným např. Asociacímanželských a rodinných poradců ČR, z.s.by mohlo být jejich zařazení mezi sociálníslužby hrazené z veřejných zdrojů. Primár-ní prevence je vždy méně finančně nároč-ná než opatření reagující na již vzniklounepříznivou situaci. Z ústřední úrovně stát-ní správy lze jen obtížně určit potřebnostuvedených služeb ve vztahu ke specifikůmv dané lokalitě (Koncepce rodinné politiky2017). Výraznou roli by v této oblasti mělyhrát i kraje, případně obce, tj. měly by mo-tivovat a finančně podporovat jimi zřizova-né i dotované organizace, aby více realizo-valy pro-rodinné aktivity, které usnadňujízaložení rodiny, posilují rodičovské kom-petence, zkvalitňují vztahy v rodině a rov-něž působí pozitivně na harmonické sladě-ní rodiny a práce (Potůček a kol., 2011; Ku-chařová a kol., 2014a, 2014b.)

1 Článek byl vytvořen v rámci projektu IP 70606 Kom-plexní výzkum o situaci rodin a seniorů 2018-2022,který je realizován v rámci institucionální podporyMinisterstva práce a sociálních věcí ČR.

2 Respondenti hloubkových rozhovorů kvalitativníhošetření nebyli účastníky kvantitativního šetření.

Literatura:

Assemblée nationale. 2014. [online]. [cit. 26. 9.2019]. Dostupné z: http://www.assemblee-nationa-le.fr/14/ta/ta0371.asp.

Bartošová, M., Slepičková, L. 2009. Složené rodinya perspektiva dětských aktérů. Nové tematickéa metodologické přístupy ve výzkumu rodin porozvodu. Sociální studia. Fakulta sociálních studiíMasarykovy univerzity, 4, pp: 73−90.

Beaujouan, É. 2016. Second Unions Now More Stab-le than First? A Comparison of Separation Risks byUnion Order in France. European Journal of Popu-lation, 32 (2), pp: 293−321. [online]. [cit. 20. 7.2019]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/297746986_Second_Unions_Now_More_Stable_than_First_A_Comparison_of_Sepa-ration_Risks_by_Union_Order_in_France.

Beck-Gernsheim, E. 2002. Reinventing the Family. Insearch of New Lifestyles. Cambridge: Polity Press.In. Wehner, C., Abrahamson, P. 2004. Individualisa-tion of family life and family discourses. [online].[cit. 16. 7. 2019]. Dostupné z: https://www.rese-archgate.net/publication/242452901_Individualisa-tion_of_family_life_and_family_discourses.

Berger, L. M, Panico, L., Solaz, A. 2018. Maternal Re-partnering: Does Father Involvement Matter? Evi-dence from United Kingdom. European Journal ofPopulation, 34 (1), pp. 1−31. [online]. [cit. 5. 8.2019]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/314197531_Maternal_Repartne-ring_Does_Father_Involvement_Matter_Evidence_from_United_Kingdom.

Bumpass, L. L., Raley, K. R., Sweet, J. A. 1995. Thechanging character of stepfamilies: Implications ofcohabitation and nonmarital childbearing. Demo-graphy, 32, pp. 425−436.

Dudová, R. 2007. Otcovství po rozchodu rodičovské-ho páru. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.[edice Sociologické disertace].

Favez, N., Widmer, E. D.; Doan, M., Tissot, H. 2015.Coparenting in Stepfamilies: Maternal Promotionof Family Cohesiveness with Partner and with Fat-her. Journal of Child and Family Studies, 24 (11),pp. 3268−3278. [online]. [cit. 3. 8. 2019]. Dostupnéz: https://www.researchgate.net/publication/271416963_Coparenting_in_Stepfamilies_Maternal_Promoti-on_of_Family_Cohesiveness_with_Partner_and_with_Father.

Fialová, L. a kol. 1996. Dějiny obyvatelstva českýchzemí. Praha. Mladá fronta.

Gustavsen, G. W., Nayga, R. M, Jr; Wu, X. 2016. Ef-fects of Parental Divorce on TeenageChildren's Risk Behaviors: Incidence and Persisten-ce. Journal of Family and Economic Issues, 37 (3),pp. 474−487. DOI:10.1007/s10834-015-9460-5

Jensen, T. D.,Pace, G. T. 2016. Stepfather involve-ment and stepfather-child relationship quality:race and parental marital status as moderators.Journal of Marital and Family Therapy, Vol. 42, Issue4. [online]. [cit. 26. 9. 2019]. Dostupné z: doi:10.1111/jmft.12165.

Kellas, J. K.,Baxter, L. , LeClair-Underberg, C., That-cher, M., Routsong, T., Lamb Normand, E., Braith-waite, D. O. 2014. Telling the Story of StepfamilyBeginnings: The Relationship between Young-adult Stepchildren's Stepfamily Origin Stories andtheir Satisfaction with the Stepfamily, Journal ofFamily Communication, Vol. 14, Issue:2. [online].[cit. 26. 9. 2019]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1080/15267431.2013.864294.

King, V., Lindstrom, R. 2016. Continuity and Changein Stepfather-Stepchild Closeness Between Adoles-cence and Early Adulthood. Journal of Marriage andFamily. Vol. 78, Issue 3. DOI:10.1111/ jomf.12281.

Koncepce rodinné politiky 2017. [online]. [cit. 19. 9.2019]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/files/clan-ky/31898/Koncepce_rodinne_politiky.pdf.

Krebs, V. a kol. 2015. Sociální politika. 6. přepracova-né a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer.




Kreyenfeld, M., Martin, V. 2011. Economic Conditi-ons of Stepfamilies from a Cross-National Per-spective. MPIDR WORKING PAPER. [online]. [cit. 5.8. 2019]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/241755749_Economic_conditi-ons_of_stepfamilies_from_a_cross-national_per-spective.

Kuchařová, V., Svobodová, K., Š�astná, A., Podráp-ský, F. 2014a. Rodinná politika na úrovni obcía krajů. Principy a východiska. Praha: VÚPSV,v. v. i. [online]. [cit. 3. 8. 2019]. Dostupné z:http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_385.pdf.

Kuchařová, V., Barvíková, J., Svobodová, K., Š�astná,A. 2014b. Lokální a regionální rodinná politikav praxi. Praha: VÚPSV, v. v. i. [online]. [cit. 3. 8. 2019].Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/ vz_386.pdf.

Kyzlinková, R., Š�astná, A. 2016. Reprodukční plánymladých mužů v ČR. Demografie, Roč. 58, č. 2.

Kyzlinková, R., Š�astná, A. 2019. Vzdělání a přechodk otcovství v České republice: reflexe dvou spole-čenských kontextů. Sociológia, Roč. 51, č. 4.

Lappegard, T., Ronsen, M. 2013. Socioeconomic Dif-ferences in Multipartner Fertility Among Norwegi-an Men. Demography. Vol. 50, Issue 3. [online].[cit. 26. 9. 2019]. Dostupné z: DOI 10.1007/s13524-012-0165-1.

Lapinte, A. 2013. Un enfant sur dix vit dans une fa-mille recomposée, INSEE PREMIERE, č. 1470. [on-line]. [cit. 26. 9. 2019]. Dostupné z: https://www.insee.fr/fr/statistiques/ 1281054.

Maclean, M. J., Drake, D., Mckillop, D. 2016. Percep-tions of Stepfathers´Obligations to Financially Sup-port Stepchildren. Journal of Family and EconomicIssues. 37, pp: 285−296. [online]. [cit. 3. 8. 2019].Dostupné z: https://www.researchgate. net/publica-tion/282535753_Perceptions_of_Stepfathers'_Obli-gations_to_Financially_Support_Stepchildren.

Matějček, Z. 1999. Nevlastní rodiče a nevlastní děti.Praha. Grada.

Matoušek, O. 2003. Rodina jako instituce a vztahovásí�. Praha: Sociologické nakladatelství.

Parker, K. 2011. A portrait of stepfamilies. Washing-ton, DC: Pew Research Center. [online]. [cit. 26. 9.

2019]. Dostupné z: http://www.pewsocialtrends.org/2011/01/13/ a-portrait-of-stepfamilies.

Paloncyová, J., Barvíková, J., Hőhne, S., Kuchařová,V., Nešporová, O. V tisku. Rekonstituované rodiny.Praha: VÚPSV, v. v. i.

Petrovská, K. 2018. Třetí rodič: praktický průvodcenevlastním rodičovstvím. Praha: Asociace třetíchrodičů.

Potůček, M. 1995. Sociální politika. Praha: Sociolo-gické nakladatelství.

Potůček, Martin. 1997. Nejen trh. Praha: Sociologic-ké nakladatelství.

Potůček, M., Skála, V., Hejzlarová, E., Geissler, H.,Dobiášová, K. 2011. Rodinná politika na regionálnía lokální úrovni. Závěrečná zpráva výzkumnéhoprojektu. CESES FSV UK.

Shafer, K., Jensen, T. M., Holmes, E. K. 2017. Divor-ce Stress, Stepfamily Stress, and Depressionamong Emerging Adult Stepchildren. Journal ofChild Family Studies, Vol. 26. [online]. [cit. 26. 9. 2019].Dostupné z: DOI 10.1007/s10826-016-0617-0.

Schnor. Ch., Pasteels, I., Bavel, J. V. 2017. Sole Phy-sical Custody and Mother's Repartnering After Di-vorce. Journal of Marriage and Family, 79, pp.879−890. [online]. [cit. 20. 7. 2019]. Dostupné z:h t t p s : / / w w w . r e s e a r c h g a t e . n e t / p u b l i c a t i -on/308919359_SOLE_PHYSICAL_CUSTODY_AND_MOTHER'S_REPARTNERING_AFTER_DIVORCE.

Š�astná, A. 2006. Rozvody a děti: vliv rozvodu rodičůna životní dráhu dětí. In Hamplová, D., Šalamou-nová, P., Šamanová, G. (eds). Životní cyklus. Soci-ologické a demografické perspektivy. Praha: Socio-logický ústav AV ČR, 2006, s. 175−191. ISBN 80-7330-082-6.

Toulemon, L., Knudsen, L. B. 2004. La fécondité desfamilles recomposées au Danemark et en France :résultats d'une étude préliminaire fondée sur deuxéchantillons de tres grande taille. [online]. [cit. 26.9. 2019]. Dostupné z: https://www.ined.fr/fr/ actua-lites/rencontres-scientifiques/les-lundis/la-fecondi-te-des-familles-recomposees-au-danemark-et-en-france-resultats-d-une-etude-preliminaire-fondee-sur-deux-echantillons-de-tres-grande-taille/.

Vanassche, S., Corijn, M., Matthijs, K., Swicego-od, G. 2015. Repartnering and childbearing afterdivorce: differences according to parental statusand custodial arrangements. Population Researchand Policy Review, 34(5), pp. 761−784. [online].[cit. 25. 7. 2019]. Dostupné z: https://www.rese-archgate.net/publication/279213072_Repartne-ring_and_Childbearing_After_Divorce_Differen-ces_According_to_Parental_Status_and_Custodi-al_Arrangements .

Visher, E., Visher, J. 1988. Old loyalties, new ties:Therapeutic strategies within stepfamilies. NewYork, NY, US: Brunner/Mazel.

Wilson B. 2010. Children with a non-resident parent.Population Trends, 140: 53−81. [online]. [cit. 26. 9.2019]. Dostupné z: https://doi.org/10.1057/ pt.2010.12.

Mgr. Jana Barvíková, Ph.D. ([email protected]) zastává pozicivýzkumné pracovnice Výzkumného ústa-vu práce a sociálních věcí, v. v. i. (Rese-arch Institute for Labour and Social Affa-irs - RILSA), Dělnická 213/12, Praha 7,Česká republika a také se věnuje psycho-terapii. Ve výzkumu se zaměřuje na téma-ta v oblasti sociálně-právní ochrany dětía rodinné politiky.

Mgr. Jana Paloncyová, Ph.D. ([email protected]) zastává pozi-ci výzkumné pracovnice Výzkumnéhoústavu práce a sociálních věcí, v. v. i. (Re-search Institute for Labour and Social Af-fairs - RILSA), Dělnická 213/12, Praha 7,Česká republika. Zabývá se demografický-mi proměnami a tématy z oblasti rodinnépolitiky.

Odborný měsíčník Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

SOCIÁLNÍ SLUŽBY

www.socialnisluzby.eu

Z obsahu čísla říjen 2019:

� Stalo se … 5

� Reportáž: Česko-izraelská spolupráce, 2. díl 8

� Okénko do zahraničí: Studijní cesta do Rakouska 10

� Statistika: „Stárnoucí“ údaje − Česká republika 15

� Řízení: Výběr a hodnocení pracovníků − klíče ke společnému úspěchu 17

� Řízení: Styly individuálního plánování „Příběh“, „Tady a te“ a „Koloběh“ 2. díl 20

� Názory, ohlasy, komentáře: „Řekněte těm vašim dětem, a� nedělají bordel nebo…“ 22

� Zdravotnictví: Malnutrice u seniorů 24

� Poradenství: Kde se skrývají velké úspory v praní prádla? 29

� Názory, ohlasy, komentáře: Ředitelská glosa na téma Zpětné proplácení

projektů aneb Zas ten zlý nezisk 31

� Právo: Vznik či změna pracovního poměru jmenováním (několik poznámek) 34

� Veřejný ochránce práv: Sociální služby v nejnovější zprávě CPT 40

� Dobrá praxe: Iglou − zkušenosti po první sezoně 44

� Technologie: Rehabilitační kostka IMU Futuro Cube pomůže nejen

při rehabilitaci dětí 46

� Střípky z domova 50

Z novinek v knihovnímfondu VÚPSVuDítě v rodičovském konfliktu: Jak zůstat do-

brým rodičem i po rozchodu / Romana Roga-lewiczová. - Vydání první. Příbram: Leges, 2019. - 288 stran. - ISBN 978-80-7502-342-1.Deskriptory: rozvody, rodičovství, rodina, ro-dina neúplná, děti, právo rodinné, ČR(k tématu srov. článek na str. 4−9 v tomto čísleFóra sociální politiky)

Zákon o sociálních službách: Komentář / PetrMach, Eva Janecková. - Vydání první. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019. - 371 stran. -(Komentáře Wolters Kluwer). - ISBN 978-80-7552-246-7.Deskriptory: ČR, zákonodárství, služby sociál-ní, příspěvek na péči, financování

Kapitoly z moderní ekonomie trhů práce /Dagmar Brožová. - Vydání první. V Praze: C. H. Beck, 2018. - xxii, 267 stran. -(Beckovy ekonomické učebnice). - ISBN 978-80-7400-719-4.Deskriptory: trh práce, zdroje lidské, odbory,vyjednávání kolektivní, mzdy, diskriminacepracovní, migrace, nezaměstnanost, vzdělá-vání celoživotní, ekonomie




Důvody, motivy a okolnosti bezdětnosti mužů1

Hana Maříková

Abstrakt

Téma bezdětnosti mužů není v českém prostředí doposud dostatečně zmapováno z perspektivy žité zkušenosti a refle-xe této zkušenosti samotnými muži. Text si proto klade otázku, jak muži svou bezdětnost zvýznamňují/prožívají a in-terpretují z hlediska svých motivací, preferencí a voleb i vzhledem k podmínkám a okolnostem svých životů. Analýza vy-chází z problémově orientovaných rozhovorů uskutečněných s 12 bezdětnými muži různého věku a vzdělání, kdy sesedmi z nich byly provedeny rozhovory opakované. Celkem bylo analyzováno 19 rozhovorů v souladu s principy tema-tické analýzy. Analýza prokázala diverzitu perspektiv a postojů mužů k rodičovství a bezdětnosti, která je ovlivněna jakjejich věkem (tj. odlišnou mezigenerační zkušeností i rozdílnou perspektivou v rámci běhu jejich vlastního života), takzejména jejich socio-ekonomickým postavením ve společnosti. Identifikovala také „bílá“ místa čili chybějící tématav rámci narativů mužské bezdětnosti a potvrdila přetrvávání dvojího standardu pro ženy a muže v otázce bezdětnosti,který muži sami svými narativy re/produkují. Na základě učiněných zjištění lze diskutovat otázku, jaká sociálně politic-ká opatření by mohla podpořit otcovství.

Klíčová slova: bezdětnost, muži, Česká republika, kvalitativní výzkum

Abstract

The topic of childlessness in the Czech environment has not yet been sufficiently mapped from the perspective of livedexperiences and the reflection of these experiences by men themselves. The text therefore asks how men emphasizetheir childlessness, i.e. how they experience and interpret it in terms of their motivations, preferences and choices aswell as conditions and circumstances of their lives. The analysis is based on problem-centred interviews conducted with12 childless men of different ages and education, when with seven of them repeated interviews were conducted. A totalof 19 interviews were analyzed in accordance with the thematic analysis principles. The analysis showed the diversityof perspectives and attitudes of men towards parenthood and childlessness, which is influenced both by their age(i.e. different intergenerational experience and different perspectives in their life course), and especially by their socio-economic position in society. It also identified „white“ spots − missing topics within the narratives of male childlessnessand confirmed the persistence of the double standard for women and men on childlessness that men themselves re/pro-duce by their narratives. Based on the findings we can discuss the question of what social policy measures could sup-port fathering.

Keywords: childlessness, men, Czech Republic, qualitative research

Úvod

V evropských zemích dochází k nárůstupočtu bezdětných osob (např. Sobotka2017). Výzkumná pozornost v oblasti so-ciálních věd se ale soustřeuje zejménana zkoumání bezdětnosti žen (Letherby200; Gillespie 2003), případně celých(manželských či partnerských) párů (Agril-lo a Nelini 2008),2 nikoli na zkoumání bez-dětnosti mužů, pokud není způsobena je-jich neplodností (Hadley a Hanley 2011;Slepičková 2014).

Data z kvantitativních komparativníchšetření (Miettine et al. 2015) přitom doklá-dají, že v evropských zemích jsou častějibezdětní muži než ženy. Česká republika,třebaže podle nich patří k zemím s nízkoumírou bezdětnosti žen, vykazuje naopaknejvyšší rozdíl mezi bezdětností mužůa žen (ibid: 18). Nicméně téma bezdětnos-ti mužů u nás není až na výjimky (Hašková2009; Chromková a Rabušic 2013; Kyzlin-ková a Š�astná 2018) výzkumně sledova-né, a to zejména z pohledu mužů samých,proto se předkládaný text snaží alespoňčástečně zacelit tuto mezeru.

Na téma mužské bezdětnosti se tentočlánek zaměřuje z mikrosociálního hledis-ka, tj. z hlediska žité zkušenosti a reflexetéto zkušenosti bezdětnými muži samými.Odpovídá na otázku, jak muži svou bez-dětnost zvýznamňují/prožívají a interpre-tují z hlediska svých motivací, preferencía voleb i vzhledem k podmínkám a okol-nostem svých životů. Rozkrývá také, conám jejich pohled říká o genderovém fun-gování společnosti. Na základě učiněnýchzjištění se text zaměřuje i na oblast rodin-né politiky směrem k podpoře rodičovstvíu mužů.

Teoreticko-metodologické zará-mování tématu bezdětnosti(nejen) mužů

Zvyšující se počet bezdětných v jednot-livých národních populacích v soudobýchpozdně moderních společnostech (např.Beck a Beck−Gernsheim 2002; Bauman2003 aj.) vedl k diferencovanějšímu pohle-du na tento sociální jev z perspektivy růz-ných vědních oborů. V sociálních vědách

začala být bezdětnost zkoumána nejenv rámci kvantitativních šetření, kdy bylysledovány zejména vztahy mezi bezdět-ností a socio-demografickými charakteris-tikami jedinců spolu s faktory ovlivňující-mi jejich bezdětnost, ale i těch kvalitativ-ních, které se snaží rozkrýt daný jev skrzeanalýzu reflexe žité zkušenosti bezdět-ných. Výzkum obrátil pozornost k různýmmožným typům bezdětnosti, zejménak bezdětnosti dobrovolné a nedobrovolné.3

Nicméně některé studie toto jednoduchédělení problematizují (Keizer et al. 2008;Hašková 2009 aj.). Poukazují na možnourozostřenost dobrovolné a nedobrovolnébezdětnosti, na tenkou hranici mezi nimi,když dokládají, že v individuální rovině sejedná o složitou změ� vzájemně se kombi-nujících a doplňujících důvodů a příčin,ale souběžně i vnějších vlivů a okolností,které jedinec nemůže jednoduše ve svémživotě ovlivnit, kdy navíc různí jedinci majírůznou schopnost je vnímat a reflektovat(Park 2005). Jednoduché a jednoznačnédělení bezdětnosti je problematické ze-jména z toho důvodu, že identita jedincese může v čase proměňovat, variovat




v sebepojetí na škále bezdětnosti od po-myslného pólu nedobrovolnosti k dobro-volnosti či naopak (Letherby 2002). Kvali-tativní výzkumy zaměřené na bezdětnostz genderové perspektivy pak potvrzují, žeženy a muži zpravidla pojímají a prožívajíbezdětnost rozdílně (Park 2005; Warena Pals 2013). Proto je zcela legitimní septát, jak muži sami v dané společnosti de-finují svou bezdětnost, s jakými důvody,motivy či vlivy obecně ji spojují, jak ji pro-žívají.

Pokud se v českém prostředí vůbec vě-novala pozornost výzkumu bezdětnostimužů (viz výše), pak nejčastěji z perspekti-vy tzv. populačních studií, které se zamě-řují na sledování socio-demografickýchcharakteristik bezdětných osob a snaží sezodpovědět otázku, jaké faktory přispívajík nárůstu bezdětnosti. Mimo jejich zornýdosah je pak perspektiva samotných bez-dětných, jejich identita, chápání a prožívá-ní bezdětnosti v průběhu jejich života jimisamými.

Vzhledem k tomu, že bezdětní tvoří veli-ce heterogenní skupinu, je důležité rozklí-čovat v rámci kvalitativního výzkumu, jakje bezdětnost konstruována aktéry samý-mi. Při zkoumání bezdětnosti mužů protovycházím z konceptu definice situace(Thomas 1969) coby klíčové kategorie so-ciálně-konstruktivistického přístupu, vy-cházejícího z předpokladu paralelní exi-stence mnoha sociálních realit, kdy to, colidé považují za „skutečné“, „reálné“, zá-visí na perspektivě pohledu (Charmaz2003). Definice situace totiž spočívá v po-rozumění, výkladu a interpretaci sociální-ho, významového i materiálního kontextužitých životních situací. Závisí na posou-zení a hodnocení tohoto kontextu z hledis-ka zájmů konkrétních aktérů, což se pro-mítá do jejich specifických postojů, prefe-rencí i jednání. Protože definice situace jeutvářena na základě naší předchozí životnízkušenosti a znalosti, zahrnuje porozumě-ní sociálním normám, zvykům i očekává-ním apod. a je prostoupena individuální-mi i kolektivními potřebami a přáními. Ap-likováno na analýzu bezdětnosti mužůpak z tohoto zorného úhlu je důležité, jakstejnou anebo velice podobnou životní si-tuaci bezdětnosti konkrétní muži vyhod-nocují, co v ní a proč zvýznamňují. Jestli-že například rodičovství je jimi chápanéjako něco samozřejmého (a tedy jakonorma), pak výsledná intepretace, kteráobjasňuje „zdroje“ jejich bezdětnosti,není pouze re/konstrukcí samozřejmostitéto normy, ale je výsledkem průniku takétoho, jaké další skutečnosti, vlivy, hodno-ty apod. daný aktér v interakci s druhýmizvýznamňuje a vyhodnocuje v kontextusvého života. V konečném důsledku totovše zásadním způsobem ovlivňuje výsled-nou interpretaci bezdětnosti čili to, jak jesituace bezdětnosti daným aktérem „za-koušena“-vnímána a prožívána.

Metodologie

V této analýze vycházím z problémověorientovaných rozhovorů4 (Witzel 2000)provedených v letech 2005−2006 a v roce2011 s 12 bezdětnými heterosexuálnímimuži různého věku (od 32 do 64 let v doběkonání prvního rozhovoru s nimi). Osmmužů bylo ve věku do 45 let a čtyři mužibyli nad touto věkovou hranicí. Polovinamužů měla vysokoškolské vzdělání, čtyřipak absolvovali střední školu, dva byli vy-učení. Se sedmi muži z první vlny rozho-vorů (tj. z let 2005−2006) byly v letech2017−2018 uskutečněny opakované roz-hovory,5 takže celkem bylo analyzováno19 rozhovorů.

Daná technika rozhovoru, která předsta-vuje případ polostrukturovaného rozho-voru zaměřeného za mapování určitéhobiografického tématu, byla zvolena proto,že participanti výzkumu mají dostatečnouvolnost pro vyjádření své životní zkuše-nosti, otázek a témat, která jsou pro něosobně relevantní, a zároveň umožňujestrukturovat rozhovor cílenými otázkamivýzkumnice či výzkumníka a zaměřit jej nasledované téma či témata. V našem přípa-dě, kdy jsme mapovali a následně analy-zovali možné vlivy a okolnosti, které sespolupodílejí či přispívají k bezdětnostimužů, jsme v souladu s tímto záměremvymezili i hlavní okruhy výzkumu (tj. rodi-čovské plány a jejich změny v průběhu ži-vota; percepce možností, odmítnutía/nebo bariéry rodičovství; partnerstvía jeho/jejich význam v životě danéhomuže; původní i širší rodina a blízké so-ciální okolí jedince; práce a příjmy, bytovéa životní podmínky; možnosti kombinacepráce a osobního života; životní styl; ná-zory na adopci a reprodukční technologie;vnímané stereotypy v kontextu bezdět-nosti a reprodukce; sociodemografickécharakteristiky).

Analýza kvalitativních dat pak byla pro-vedena v souladu s principy tematickéanalýzy (Guest et al. 2012), kdy data bylanejprve kódována a poté byly kódy shlu-kovány podle své příbuznosti do tematic-kých oblastí jako hodnota dítěte a významrodičovství; jednotlivé životní fáze včetnědětství; partnerství a jiné blízké vztahy; ži-votní styl-práce a volný čas; socio-ekono-mické podmínky apod., kdy napříč těmitooblastmi jsme sledovali, jak určité událos-ti, zkušenosti a okolnosti svých životůmuži v rozhovorech zvýznamňují, jakoujim přikládají hodnotu a důležitost. Tentopostup umožňuje rozkrýt variabilitu v per-cepci vlastní bezdětnosti daných mužůvčetně motivů, důvodů, událostí a okol-ností, které s ní spojují.

Zvolený typ rozhovoru a následné ana-lýzy nám dovolil zaměřit se nejen na kaž-dodenní praktiky a okolnosti životů mužů,s nimiž jsme prováděli rozhovory, ale takéuchopit systémy reprezentací, hodnot

a norem utvářených ve vztahu k sociálnímstrukturám a sledovat individuálně i ko-lektivně formovanou zkušenost a s ní spo-jené sdílené významy.

Rodičovství jako norma, ale bez-dětnost jako přijatelná životní si-tuace

Podle Sčítání lidu z roku 1991 byla vevěkové kohortě 50ti až 54letých žen bez-dětná pouze 3 % žen a o 10 let později 4,3 %,což svědčí o vysoké normativitě mateřstvív období socialismu (Hašková a Zamyka-lová 2006). Za socialismu převažovalmodel rození dětí v manželství.6 Uzavřenísňatku tedy bylo jak předpokladem,7 takale také důsledkem těhotenství a s nímspojeného rodičovství. Neplodnost před-stavovala v zásadě jediný legitimní důvodbezdětnosti ve společnosti, která nebylaa stále není příliš vstřícná k adopcíma v níž dodnes přetrvává silný důraz nabiologické rodičovství (Hašková 2009).

Jak dokládají nejen české (např. Slepič-ková 2014), ale rovněž zahraniční výzkumy(Blake 1979; Miall 1986), bezdětnost jev silně pronatalitním prostředí považovánaza formu neobvyklého, a tedy i potencio-nálně stigmatizujícího chování, kdy výjim-ku tvoří právě páry považované za bezdět-né v důsledku neplodnosti. V souladus touto konstrukcí rámovali svou bezdět-nost také dva muži, kteří vstoupili do man-želství za socialismu (ve druhé polovině70. a na počátku 80. let minulého století)a v době konání rozhovoru byli stále ženatíse svou první manželkou. Bezdětnost chá-pali jako důsledek neplodnosti jejich man-želky, jejíž těhotenství bylo (vždy) ukonče-no ze zdravotních důvodů (viz onemocněníneslučitelné s těhotenstvím a vedoucí k po-tratu nebo mimoděložní těhotenství).

Četné výzkumy prokazují (Lampmana Dowling−Guyer 1995 aj.), že proces zvlá-dání problémů s neplodností v rámci part-nerského vztahu je výrazně stresujícía ovlivňuje sebevědomí, emoční stabilitupartnerů, vzájemné vztahy i vztahys ostatními lidmi. Optika, kterou ženatímuži líčili svou bezdětnost, byla ale odliš-ná od této. Pouze jeden z nich zmínilv souvislosti s opakovanými pokusy o otě-hotnění prostřednictvím asistované repro-dukce zdravotní problémy a emoční ná-ročnost celé situace pro jeho manželku,nikoli však pro sebe.

Dělaly se dva nebo tři pokusy, to v týdobě probíhalo taky8. Ženskou cpou hor-monama všelijakýma a tak dále. A tak man-želka začala přibírat a pomalu ji přivedli dopředčasnýho přechodu nějakýho takovýho.No tak já jsem pak říkal, že na to kašleme,protože mně je přednější zdraví její než dítěnějak zkoušet do nekonečna. Samozřejměto obrečela…. (Adam, 47 let, vyučený,r. 2011)




Výklad daného muže může pramenitz toho, že rodičovství nebývá tak úzce svá-záno s identitou muže jako ženy, proto naněj nemusel klást takový důraz jako ona,pro niž situace opakovaných pokusů o ro-dičovství prostřednictvím IVF byla zřejměcelkově náročná/náročnější než pro něj,a to nejen symbolicky, ale také psychicky,zdravotně a dost možná i sociálně.

Oba muži chápali bezdětnost rovněžjako výsledek manželské dohody, a tedyurčité volby v rámci partnerského svazku,resp. shody na tom, že nebudou postupo-vat žádné (další) kroky k případnému rodi-čovství včetně adopce, k níž se oba stavě-li (ostatně jako i mnozí další muži v tomtovýzkumu) negativně. V přístupu k rodičov-ství a bezdětnosti obou mužů je možnéidentifikovat prvky racionalizace, kdyžzdůvodňují, proč v rámci páru nezvolilijiné možné cesty k rodičovství a co jimbezdětnost přináší za výhody.

Adopce tehdy vůbec nepřipadala doúvahy. Takhle, my neměli zařízený byt ještěpořád…. Jsme si nábytek do té druhé míst-nosti kupovali až v roce 85 (svatbu měliv roce 1977 − pozn. aut.). (Vít, 57 let, VŠ,r. 2011)

Rodičovství považovali za enormně ča-sově, psychicky i finančně zátěžovou zále-žitost (aktivitu), kdy v intenci tradičně chá-paných rodičovských rolí rodičovství spo-jují s ekonomickou zátěží primárně nastraně otce a fyzickým a psychickým vy-pětím u matky (Maříková et al. 2012).

Když byly děti malý, ženská utrápená,uhoněná jako čokl, chlap od nevidím do ne-vidím v práci, aby splácel půjčky, aby uživilrodinu. Takže my jsme si užili po dovole-ných, v pohodičce, víkendy na chaloupce,zatím co oni se trápili v práci, aby uživili ro-dinu (Adam, 47 let, vyučený, r. 2011)

Bezdětnost pak v jejich pojetí nepřed-stavuje „tíživou“ životní situaci, naopak jespojována jak v minulosti, tak i v přítom-nosti s určitými výhodami. Napříkladumožnila muži a jeho ženě se realizovatpracovně (v rámci dvoukariérového man-želství) bez zátěže rodičovství, poskytlamuži i jeho ženě prostor pro „pohodový“životní styl, kromě toho, že pro oba mužebyla bezdětnost zdrojem manželské spo-kojenosti, kterou by děti mohly svou exi-stencí narušovat.

Do jejich pozitivního postoje k bezdět-nosti se mohla promítnout skutečnost, žerozhovor s nimi byl proveden až v době,kdy záležitost s rodičovstvím považovaliza uzavřenou kapitolu svého života, nebo�vnímali, že jsou ve věku, kdy se muži jižrodiči běžně nestávají. Byli ve věku, kdy jižnemuseli být konfrontováni s normou ro-dičovství, a� v podobě přímých tlakůz okolí, který ale popírali, anebo nepřímoskutečností, že jejich vrstevníci měli(malé) děti.

Třebaže z narativů obou ženatých mužůje zřejmé, že bezdětnost páru nebyla za-

mýšlená (a v tomto smyslu je množné jivnímat jako nedobrovolnou), oni samiv rámci rozhovoru nedeklarovali silnoutouhu po dítěti a svou bezdětnost vnímalipozitivně, což jednoznačnost chápání je-jich bezdětnosti jako „nedobrovolné“ na-rušuje a ani oni sami se tak jednoznačněnepojímají.

Rodičovství i bezdětnost jakojedna z životních možností

Období po r. 1989 bývá spojováno s no-vými výzvami a životními šancemi zejmé-na pro mladé lidi. Generace, kterou zasti-hla politická a ekonomická transformace90. let v období dospívání anebo rané do-spělosti (tj. ve věku, kdy lidé před rokem1989 obvykle zakládali rodiny a měli prvnídítě), mění do té doby zaběhané vzorcedemografického chování. Statistická datai sociálně vědní analýzy (Rabušic 2004;Hašková 2009 aj.) dokládají, že u mladýchžen i mužů dochází k prodlužování obdobíbezdětnosti.

Část mužů ve věku, kdy jim bylo 30 až40 let, kdy nebyla ještě rodiči, uváděla, žeby se někdy v budoucnu rodiči stát „urči-tě“ anebo „spíše“ chtěla. Tito muži alezpravidla neměli jasnější představu,v jakém věku by se přechod k rodičovstvíměl „optimálně“ či „nejpozději“ odehrát,a možnost stát se (biologickým) rodičemchápali jako stále otevřenou. Zpravidla siv tomto věkovém období připadali ještě„mladí“, vnímali se jako ti, co mají „stáleještě čas“ na založení rodiny.

Ale zase nechci říct dopředu, že dítěnikdy mít nebudu, že je mít nechci. Třebanajdu nějakou přítelkyni nebo mě to třebapopadne a budu je chtít mít, takže to můžepřijít, že jo? (Štefan, 35 let, VŠ, r. 2006)

Mladí bezdětní, kteří si vědomě nezvoli-li bezdětnost jako svou životní cestua možnost zahájení rodičovství někdyv budoucnu neuzavírají, bývají označová-ni za „rodičovství odkládající“ (anglickypostponers). Pro jejich příběhy je častocharakteristické, že se v nich stává hranicemezi dobrovolnou a nedobrovolnou bez-dětností nejasnou, když popisují svůj běhživota bez volby bezdětnosti, ale zároveňi bez usilování o rodičovství (za každoucenu).

Co vede muže k rozhodnutí nemít„ještě“ dítě? V narativech bezdětnostiněkteří z nich reflektují nesoulad mezi jimirealizovaným životním stylem a případ-ným rodičovstvím. Ve věku zhruba do 40let „postponeři“ kladli důraz na prácia rozvoj kariéry, ale i na svobodu vykoná-vat práci, která je baví (kdy nemusejínutně pracovat pro finanční zabezpečenírodiny), stejně jako na seberealizaci skrzemimopracovní aktivity. Někteří v té doběchápali nejen rodičovství, ale také trvalépartnerství jako výraznou překážku jejich

pracovních i mimopracovních aktivit, jakoprvek nekompatibilní s jejich realizova-ným životním stylem.

Já jsem chtěl jezdit po světě a to prostěnejde mít trvalý partnerský vztah. (Jakub,37 let, VOŠ, r. 2011)

Uvažovali ale také o roli partnerskéshody na bezdětnosti pro dané životní ob-dobí či blízkou budoucnost. Pokud sepředstavy muže a ženy rozcházely a před-stava partnerky byla mužem vnímaná jakotlak na rodičovství, byla jím tato neshodachápaná jako legitimní důvod pro ukonče-ní vztahu z jeho strany, pokud se rodičemještě stát nechtěl.

Rodičovství vnímali někteří muži častospíše jako zátěž než jako hodnotu s mož-ným kladným přínosem pro jejich život.Tento typ postoje k rodičovství dokládáobavu z nákladů rodičovství od ekonomic-kých (kdy dítě je chápané nejen jako fi-nanční zátěž, ale i jako luxus) po emocio-nální, kdy tato obava mezi mladými lidminarůstá (Možný et al. 2008).

Odkládání rodičovství a prodlužovánídoby bezdětnosti bylo některými mužidáváno do souvislosti také s některýmivnějšími bariérami jako přípravou na bu-doucí povolání spojenou s prodlužovánímdoby studia, otázkou vlastního bydlení, fi-nančně nelukrativním zaměstnáním a ne-jistotou práce zejména v souvislosti s ter-mínovanými pracovními smlouvami (kon-krétně v oblasti vědy a výzkumu), s mož-nostmi seznámení se v genderově unifiko-vaném (mužském) pracovním prostředíapod. Pokud muži posouvající rodičovstvívnímali intervenci vnějších bariér ve svémživotě, pak na rozdíl od mužů toužících podítěti (viz níže) je chápali bu jen jako ča-sově omezené překážky, anebo je nepova-žovali za jediný či hlavní důvod své bez-dětnosti.

Ve věku nad 40 let se v jejich úvaháchzačíná objevovat častěji téma věku jakodalší možné bariéry rodičovství. V jejichpojetí ale nabývá často jiného významu vevztahu k ženě coby (aktuální či případné)partnerce a ve vztahu k nim samým.O věku jako biologickém limitu početíuvažují pouze ve vztahu k partnerkám,když pochybují o možnosti jejich otěhot-nění nad „limit“ 40 let jejich věku. Svůjvěk pak zmiňují jen v souvislosti s energiína výchovu dítěte a s možností zabezpe-čení dítěte v jeho dospívání či rané dospě-losti, když předpokládají, že už budouv důchodovém věku. Někteří muži ale takéanticipují neatraktivitu z důvodu svéhověku pro věkově mladší ženy. Po 40. rocezačíná být věk mužů chápaný jimi samýmijako výrazná možná překážka realizace ro-dičovství i trvalejšího partnerství spíšenež jako možná překážka početí potomkaz jejich strany.

Ve věku nad 45 let muži posouvající ro-dičovství konstruují svou bezdětnost jakonezamýšlený důsledek běhu života,




kdy na rozdíl od předchozích životních ob-dobí už nežijí ani v partnerství na dálku,stali se z nich singles. Protože rodičovstvívázali vždy na partnerský vztah, nikoli namožnost sólo rodičovství, navíc ve svýchúvahách preferovali vlastního biologické-ho potomka (k adopci se stavěli obvykleodmítavě), eventualita, že se někdy v bu-doucnu rodiči stanou, se v jejich úvaháchzačíná vytrácet. Stále častěji předpokláda-jí, že zůstanou celoživotně bezdětní.

Na rozdíl od rodičovství nevnímají post-poneři svou bezdětnost ve většině přípa-dů negativně a uvádějí spíše její výhodynež nevýhody. Výhody jsou spojoványs důrazem na individuální svobodu a ži-votní spokojenost (viz např. možnost mítčas pro sebe, svou práci a své zájmy; dělatv prvé řadě to, co mne baví; scházet ses lidmi, kteří mi vyhovují apod.).

Rodičovství jako bariéra soukro-mí v životě single mužů

Zatímco ženatí bezdětní muži v tomtovzorku považovali rodičovství za překážkuspokojeného partnerského soužití, mužiodmítající cíleně rodičovství, oba žijícídlouhodobě jako singles, chápou dítě,resp. rodičovství jako činitele, který bymohl nežádoucím způsobem zasahovatdo jejich (nejniternějšího) soukromí.

V rámci rozhovoru neuvádějí žádný zlo-mový bod ve svém životě, který by vníma-li jako zásadní pro své rozhodnutí nestátse rodičem. Z jimi konstruovaného narati-vu bezdětnosti je nicméně zřejmé, že k roz-hodnutí „být celoživotně bezdětný“ do-spěli na základě kombinace různých moti-vů, důvodů či okolností ve svých životech.

Oba muži situovali své rozhodnutí, pročse nestát rodičem, do osobnostní roviny.Jeden z nich projevil nedůvěru své schop-nosti zvládat nároky rodičovství:

Když vidím třeba neteře, tak to bych asinedal…, po dvou hodinách hlídání dostá-vám migrénu. (Petr, 32 let, VOŠ, r. 2011)

Druhý zase pochyboval o podmínkáchpro rodičovství u své dřívější partnerkyi o schopnosti jich obou vytvořit fungujícírodinu. Vnímal totiž kriticky rodinu svéhopůvodu, neharmonické vztahy uvnitř nía projevoval celkově skepsi vůči rodině„klasického“ typu založené na společnémsoužití muže a ženy v rámci rodinné do-mácnosti a na společné výchově dítě.Jeho přístup by se dal charakterizovatjako nedůvěra v rodičovství na pozadí zku-šenosti z vlastního dětství a mládí, kdyotce vnímal jako toho, kdo nebyl rodičov-sky příliš angažovaný (fungoval spíš jako„nepřítomný“ otec) a jemuž rodinný životznemožňoval věnovat se jeho práciv míře, v jaké by z pohledu dotazovanéhobezdětného muže býval chtěl.

Oba muži se v rozhovoru prezentovalijako introverti, kteří nevyhledávají příliš

druhé lidi, případně jako ti, kdo mají pro-blém navazovat blízké vztahy a udržovatje. Odstupem od druhých lidí si jedenz nich snaží chránit svou individualitu, kte-rou by ostatní lidé mohli narušovat tím, žeby byl nucen se jim přizpůsobovat. Cíleněsi tak brání prostor svého soukromí, abymohl být „co nejvíce sám sebou“. Svousamotu prožívá jako chtěnou na rozdíl oddruhého muže, který ji postupem časuzačal vnímat jako nežádoucí, čili spíšejako osamocenost. I když se v minulosticíleně vyhýbal intimním vztahům, které bymohly směřovat k založení rodiny, absen-ci trvalejšího partnerství prožívá nakonecnegativně. V rámci rozhovoru se líčil jakoneúspěšný v navazování a udržení vztahůse ženami. Domníval se totiž, že vzhledemke svému věku je pro mladší ženy, kteréve svém výběru preferuje, již neatraktivní.

Smysl svého života spíše než v prácividí oba muži v seberealizaci prostřednic-tvím mimopracovních zájmů, kdy své vol-nočasové aktivity vnímá jeden z nich jakonekompatibilní s rodinným životem.

Vždycky jsem si říkal, že tohle (životní stylzaměřený na realizaci vlastních zájmů a koníč-ků − pozn. aut.) bych si nemohl dovolit, kdy-bych měl rodinu (Mikuláš, 47 let, VŠ, r. 2011)

Soustřeují se na aktivity, které mohouvykonávat bez druhých lidí, kdy coby soli-téři navštěvují různé kulturní akce aneboprovozují individuální sport. To je od dru-hých lidí (často cíleně) vzdaluje.

Zaměření se na seberealizaci skrze roz-voj svých ryze individuálních mimopra-covních (případně i pracovních) zájmů jemožné chápat jako projev individualizacena pozadí hodnotových změn v soudobépozdně moderní společnosti. I když vý-sledky evropských srovnávacích výzkumů(Merz a Liefbroer 2012; Szalma a Takácz2015) potvrzují, že tento trend nenív rámci bývalých socialistických zemí takvýrazný jako ve zbytku Evropy, začíná sei zde postupně prosazovat. Rodičovstvív tomto případě může být vnímáno jakovýznamná překážka životního stylu zacíle-ného na sebe, svou seberealizaci s mini-mální potřebou či schopností orientovatse na druhé lidi, kdy ale skutečnost, žemuž žije sám jako single, může být různý-mi muži prožívaná a vyhodnocovánarůzně. Odmítání rodičovství totiž nemusívždy nutně znamenat odmítání jakékoliformy partnerského vztahu.

Dítě jako samozřejmost, hodno-ta a smysl života, bezdětnostjako nežádoucí stav

Prodlužování období bezdětnosti poroce 1989 probíhalo nejen pod vlivemhodnotových změn a nových možností,ale i socio-ekonomických faktorů, kterépředstavují (nové) bariéry pro založení ro-diny. Jedná se zejména o nejistotu na trhu

práce danou nezaměstnaností anebo krát-kodobými termínovanými pracovnímismlouvami, tedy jevy, které před rokem1989 nebyly běžné anebo dokonce neexi-stovaly. Řadí se sem ale také (příliš) nízképříjmy z placené práce, které jedinci nedo-volují dosáhnout běžného životního stan-dardu, což se promítá do nízké možnostipořídit si vlastní bydlení anebo mít přimě-řené nájemní bydlení.

Všichni muži, kteří v tomto vzorku po dí-těti touží, ale rodičovskou touhu se jim ne-daří naplnit, mají nižší než vysokoškolskévzdělání. Touha po dítěti v příbězích mužůvystupovala jako „konstanta“, která pro-bíhala napříč jejich životem v období do-spělosti kromě jednoho případu, kdy seplasticky proměňovala podle toho, jak(by� retrospektivně) vyhodnocoval danýmuž svou „aktuální“ životní situaci − tedysvé tehdejší preference, možnosti a pod-mínky (muž po dítěti nejprve netoužil ob-dobně jako jeho tehdejší partnerky, pakzačal uvažovat na základě cest do ekono-micky méně rozvinutých zemích o adopcidítěte ze zahraničí, ale nakonec ji z mnohadůvodů neuskutečnil).

Pokud daní muži uměli objasnit, pročpo dítěti touží, a nevnímali svou touhu jenjako samozřejmost (čili jako implicitní so-ciální normu), pak jejich touha korespon-dovala s pozitivním chápáním hodnoty dí-těte a rodičovství, tj. s psychologickou po-třebou péče (mít někoho blízkého, mít„svého“ vlastního potomka), s generativi-tou (čili s potřebou předat svou dosavad-ní nabytou zkušenost další generaci),s tradicí (tj. touhou mít „tradiční“, resp.heterosexuální rodinu zpravidla s více než2 potomky), s morálním aspektem rodi-čovství, které nemusí mít nutně jen biolo-gickou variantu (viz preference adopce dí-těte z poměrů, které neumožňují dítětiz pohledu potencionálního otce jeho do-statečný rozvoj, důstojný život) apod.

Jak pak tito muži vysvětlovali, proč sejim doposud nepodařilo stát se rodičem?V jejich životních příbězích zaznívalo silnětéma materiálního zabezpečení (tj. neexi-stence či nedostupnost vlastního bydlení),ekonomické nejistoty či nestability vevztahu k jimi vykonávané práci. Někteříměli zkušenost s nezaměstnaností a něk-teří další vnímali, že jejich aktuální pozicena trhu práce není příliš jistá (v důsledkutermínované pracovní smlouvy) anebo žejimi vykonávaná práce není dostatečně fi-nančně ohodnocená apod. Tyto podmínkyči okolnosti svých životů chápali leckdyjako jediný či hlavní důvod, proč nemajížádný anebo trvalejší partnerský vtah,a tedy i jako důvod, proč doposud ne-mohli založit rodinu. Percepce tohoto typupřitom není vždy uplatňovaná jen navlastní životní situaci, ale je vnímaná takéjako generační problém.

Když je člověk bez prostředků, tak to je asihlavní důvod, že nemá dostatek peněz na to,




aby vůbec mohl tu rodinu uživit. A ženy nato koukají. Jedna svobodná matka řekla:„Až budeš mít prachy, tak přij.“ Do dneškaje sama. (…) Hlavní můj důvod, abych mohlmít děti a všechno mohl zabezpečit a žítš�astný život je o hmotném zabezpečení,o tom, mít zdroj nějakého příjmu, aby rodi-na mohla dobře fungovat. Hodně mých vrs-tevníků z těchto důvodů nemůže zakotvit.(Ros�a, 44 let, vyučený, r. 2018)

Muži toužící po rodině konstruují svoubezdětnost v prvé řadě jako znevýhodněnív důsledku nejisté a neperspektivní pozicena trhu práce, která podle nich snižuje je-jich šanci k navázání trvalejšího partner-ského vztahu a založení rodiny. Přitom sejedná o oblast života, která by pro tytomuže mohla být zdrojem jejich životní se-berealizace i důležitým zdrojem jejichidentity, obdobně jako je tomu u žens ekonomicky a sociálně znevýhodněnoupozicí ve společnosti, jak to dokládají ně-které výzkumné studie (Duncan a Irwin2004; Laney et al. 2015).

Závěr

Výše uvedená zjištění se vztahují naanalyzovaný soubor mužů a vyžadují ově-ření v dalších výzkumech. Nicméně z ně-kterých z nich, by� jsou učiněna na malémvzorku bezdětných mužů, lze v komparacis poznatky z jiných výzkumů (viz výše)usuzovat na jejich obecnější platnost.

Narativy bezdětných mužů dokládají, žeje důležité, jak muži sami definují svoubezdětnost a jak se vztahují k případnémurodičovství, jakou hodnotu a významtěmto událostem či životním situacím vesvém životě udílejí, jak svou bezdětnostprožívají, resp. ji interpretují v rámci inter-akce s jinou (v daném případně pro ně ne-známou) osobou, což souvisí s jejichvěkem (tj. odlišnou mezigenerační zkuše-ností i rozdílnou perspektivou v rámciběhu jejich vlastního života) i s jejichsocio-ekonomickým postavením.

Rozhovory ukazují, že situace bezdět-nosti může představovat vyhovující život-ní situaci, ale také situaci nepreferovanou,kdy jedinec může projevovat různou míruadaptace vůči ní. Bezdětnost ale můžerovněž znamenat situaci, kterou muž ne-musí umět nutně vždy „jednoznačně“ vy-hodnotit. Rozhovory s některými mužinavíc potvrzují, že hranice mezi dobrovol-nou a nedobrovolnou bezdětností můžebýt velice neznatelná, prostupná, flexibil-ně se měnící spolu s během života a jehozvýznamňováním daným aktérem. Kate-gorie dobrovolnosti a nedobrovolnostibezdětnosti nejsou tedy vždy jasně odliši-telné a jednou pro vždy dané. Jak doklá-dají příběhy některých mužů, mohou být„fluidní“, „plastické“.

Přes různorodou konstrukci bezdětnostise ukazuje, že rodičovství, resp. otcovství

není muži zpravidla chápáno jako středo-bod jejich života, jako centrální prvek je-jich identity. Bezdětní muži, kteří po dítětivůbec anebo příliš silně netouží, rodičov-ství spojují častěji s negativy než pozitivy.V jejich pojetí bezdětnosti je rovněžmožné zaznamenat absenci „nadindividu-álních“ témat (jako ekologické problema-tiky, otázky přelidnění, míru a bezpečnostiapod.), která se častěji objevují ve zdů-vodněních žen, jak prokazují některé za-hraniční výzkumy na toto téma (např. Park2005). Na rozdíl od žen, pro něž bezdět-nost představuje způsob, jak se profesněseberealizovat a vyhnout se tak řešeníproblému kombinace práce a rodiny(která v českém prostředí představujetéměř výlučně „ženskou otázku“), někteříbezdětní muži řeší spíše než seberealizacive sféře placené práce seberealizaci mimotuto sféru (tj. ve svých volnočasových ak-tivitách). U části bezdětných mužů takbezdětnost může reprezentovat osvoboze-ní se od práce vykonávané v intenci živi-telství, osvobození se od závazku finanční-ho zabezpečení rodiny, nikoli nutně svo-bodu realizovat se ve sféře placené práce.

Kromě jednoho, žádný z mužů nereflek-toval tlak ze strany rodiny, přátel či jinýchosob ve svém okolí na to, aby se stal rodi-čem, kdy tentýž postoj okolí nebyl potvr-zen výzkumem zaměřeným na bezdětnostžen v českém prostředí (Hašková a Zamy-kalová 2006). Rovněž zahraniční výzkumyukazují (Koropeckyj−Cox a Pendell 2007;Merz a Liefbroer 2012), že okolí vůči bez-dětným ženám a bezdětným mužůmuplatňuje odlišnou, tj. dvojí optiku −vstřícnější k mužům a kritičtější k ženám.

Dvojí normu nicméně re/produkujíi sami muži, a sice tehdy, když zvýznam-ňují roli věku ve vztahu k rodičovství. Za-tímco určitou věkovou hranici vnímajíjako překážku početí dítěte v případě žen,ve vztahu k sobě coby muži uvažují o věkujako případné překážce realizace rodičov-ství, tj. možnosti poskytnout dítěti dosta-tečnou oporu a podporu v období dospí-vání či rané dospělosti. Kromě neplodnos-ti své manželky muži vůbec netematizova-li otázku neplodnosti. Toto zjištění impli-kuje domněnku, že neartikulace tématumužské neplodnosti, jeho tabuizace v ži-votních příbězích mužů může představo-vat strategii, jak se vyhnout možnémuzpochybnění svého „mužství“.

Narativy bezdětných mužů rozkrývají, žepokud muži uvažují o rodičovství, pak v in-tenci biologického rodičovství, zcela výji-mečně zvažují sociální podoby otcovství,konkrétně adopci. V jejich pojetí rodičov-ství tak hraje výraznou roli norma „vlastní-ho dítěte“, stejně jako norma „přirozené“reprodukce v rámci heterosexuálního páru.

Některá zde prezentovaná zjištění navo-zují otázku, zda lze v rámci sociální, resp.rodinné politiky uvažovat také o opatře-ních, která by mohla podpořit rodičovství

u mužů, případně jak by tato opatřeníměla být designovaná. Jestliže někteřímuži vnímají dítě jako finanční zátěž adalší spatřují bariéru svého rodičovství vesvém nedostatečném materiálním a fi-nančním zabezpečení, lze přinejmenšímdiskutovat, jaká opatření by mohla napo-moci ke snížení ekonomické bariéry ot-covství. Zároveň lze uvažovat o rozšířeníprostoru pro sociální formy realizace rodi-čovství (např. pěstounské péče či adopce),třebaže je tato podoba rodičovství mužipreferovaná nejméně často. Lze se takézamýšlet nad tím, zda podpora tradičnípodoby otcovství není ve svém důsledkupro některé muže příliš restriktivní (jakv ekonomickém, tak hodnotovém smyslu)a zda by se nastavení rodinné politiky ne-mělo ubírat směrem větší podpory gende-rové rovnosti v této otázce. Jak totiž do-kládají některé analýzy (viz např. Baizan etal. 2016), model dvou výdělečně činnýcha dvou pečujících osob sehrává důležitouroli při zapojení mužů do péče (o maléděti) a v konečném důsledku zvyšuje cel-kovou úroveň plodnosti v dané zemi(takže se dá předpokládat, že umožňujerealizaci rodičovství většímu počtu mužů).

1 Text je výstupem z řešení výzkumného projektu„Bezdětnost a jednodětné rodiny: příspěvek k vy-světlení nízké plodnosti v České republice“ podpo-řeného GA ČR (reg. č. projektu: 17-04465S)a RVO:68378025.

2 V intenci genderového řádu společnosti (např. Con-nell 2005) a pronatalitní kultury je plodnost spojo-vána především s ženstvím a ženství s mateřstvímneboli „povinností“ ženy stát se matkou.

3 Nedobrovolná bezdětnost je obvykle vymezovanájako neschopnost mít dítě v důsledku biologické ne-plodnosti anebo nemožnost mít dítě vlivem struktu-rálních či jiných vnějších faktorů, kdy se ale jak ne-schopnost, tak i nemožnost mohou měnit s měnící-mi se životními podmínkami. Dobrovolná bezdět-nost bývá naopak definovaná jako aktivní volba je-dince nemít dítě, jako záměr, který má dlouhodobou(zpravidla celoživotní) platnost (Park 2005).

4 Všechny rozhovory byly anonymizovány. 5 Opakované rozhovory nebyly provedeny nebo pro

účely tohoto článku nebyly analyzovány s těmimuži, kteří si již nepřáli být znovu kontaktovánianebo si nepřáli být zařazeni do analýzy z důvoducitlivosti tématu; případně jsme na ně neměli k dis-pozici aktuální kontakt; dále s muži, kteří v době ko-nání prvního rozhovoru děti neměli a nechtěli je míts ohledem na svůj věk a zdravotní stav svých man-želek. V případě citací uvádím v závorce rok konánírozhovoru.

6 V 80. letech jen zhruba 4 % dětí se narodila mimomanželství (Fialová 2005).

7 V manželství v období socialismu prožilo alespoňčást svého života 90 až 95 % mužů a 96 až 97 % žen(ibid).

8 Metoda asistované reprodukce in vitro fertilizace(IVF) byla v tehdejším Československu uzákoněna vroce 1983 (Hrušáková a Králíčková 2001).

Literatura:

AGRILLO, C. a C. NELINI. Childfree by Choice: a Re-view. Journal of Cultural Geography. 2008, Vol. 25,No. 3, pp. 347−363. DOI: 10.1080/08873630802476292.

BAIZAN, P., B. ARPINO a C. E. DELCLOS. The Ef-fect of Gender Policies on Fertility: The Moderating



Z Evropské unie


Role of Education and Normative Context. EuropeanJournal of Population. 2016, Vol. 32, No. 1, pp 1−30.https://doi.org/10.1007/s10680-015-9356-y

BAUMAN, Z. Liquid Love. Cambridge: Polity, 2003.BECK, U. a E. BECK−GERNSHEIM. Individualizati-

on : Institutionalized Individualism and Its Social andPolitical Consequences. London: Sage. 2002. ISBN-13: 978-0761961123.

BLAKE, J. Is zero preferred? American attitudestoward childlessness in 1970. Journal of Marriageand the Family. 1979, Vol. 41, No. 2, pp. 245−257.DOI:10.2307/351694.

CONNELL, R. W. Masculinities. (2nd edition). Ber-keley, Los Angeles: University of California Press.2005.

DUNCAN, S. a S. IRWIN. The Social Patterning ofValues and Rationalities: Mothers' Choices in Com-bining Caring and Employment. Social Pollicy andSociety. 2004, Vol. 3, No. 4, pp. 391−399.DOI:10.1017/S1474746404002076.

FIALOVÁ, L. K některým rysům demografickéhovývoje v České republice v závěru 20. století. Gender,rovné příležitosti, výzkum. 2005, roč. 6, č. 1, s. 10−13.

GILLESPIE, R. Childfree and Feminine: Understan-ding the Gender Identity of Voluntary ChildlessWomen. Gender & Society. 2003, Vol. 17, No. 1, pp.122−136. DOI: 10.1177/0891243202238982.

GUEST, G., K. M. MACQUEEN a E. E. NAMEY.Applied Thematic Analysis. Los Angeles: Sage. 2012.ISBN: 9781412971676.

HADLEY, R. a T. HANLEY. Involuntarily childlessmen and the desire for fatherhood. Journal of Re-productive and Infant Psychology. 2011, Vol. 29, No.1, pp. 56−68. DOI: 10.1080/02646838.2010.544294.

HAŠKOVÁ, H. a L. ZAMYKALOVÁ. Mít děti − co je toza normu? Čí je to norma? Biograf. 2006, roč. 40−41.

HAŠKOVÁ, H. Fenomén bezdětnosti. Praha: SLON.2009.

HRUŠÁKOVÁ, M. a Z. KRÁLÍČKOVÁ. České rodinnéprávo. 2. vydání. Brno: Masarykova Univerzita v Brně. 2001.

CHARMAZ, K. Grounded Theory. Objectivist andConstructivist Methods. Pp. 249−291 in N. K. Denzin,Y. S. Lincoln. Strategies of Qualitative Inquiry. Lon-don: Sage. 2003.

CHROMKOVÁ, M. a L. RABUŠIC. Male fertility inthe Czech Republic − first empirical evidence. Demo-grafie: Revue pro výzkum populačního vývoje. 2013,roč. 55, č. 4.

KEIZER, R., P. A. DYKSTRA a M. D. JANSEN. Path-ways Into Childlessness: Evidence of Gendered LifeCourse Dynamics. Journal of Biosocial Science.2008, Vol. 40, No. 6, pp. 863−78. DOI:10.1017/S0021932007002660.

KOROPECKYJ−COX, T. a G. PENDELL. The gendergap in attitudes about childlessness in the UnitedStates. Journal of Marriage and Family. 2007. roč. 69,pp. 899−915.

KYZLINKOVÁ, R. a A. ŠŤASTNÁ. Fatherhood ina Changing Society: Shifts in Male Fertility Patterns.Sociological Research Online. 2018, Vol. 26. DOI:10.1177/1360780418754565.

LAMPMAN, C. a S. DOWLING−GUYER. AttitudesToward Voluntary and Involuntary Childlessness.Basic and Applied Social Psychology. 1995, Vol. 17,No. 1−2, pp. 213−222.

LANEY, E. K., M. E. LEWIS HALL, T. L.ANDERSON a M. M. WILLINGHAM. Becominga Mother: The Influence of Motherhood on Wome-n's Identity Development. Identity. 2015, Vol. 15,No. 2, pp. 126−145. DOI: 10.1080/15283488.2015.1023440.

LETHERBY G. Childless and Bereft?: Stereotypesand Realities in Relation to 'Voluntary' and 'Involun-tary' Childlessness and Womanhood. Sociological In-quiry. 2002, Vol. 72, No. 1, pp. 7−20.DOI:10.1111/1475-682X.00003.

MAŘÍKOVÁ, H. (ed.), A. KŘÍŽKOVÁ a M.VOHLÍDALOVÁ. Živitelé a živitelky: reflexe (a) praxe.Praha: SLON. 2012.

MERZ, E. M. a A. C. LIEFBROER. The Attitude to-ward Voluntary Childlessness in Europe: Culturaland Institutional Explanations. Journal of Marriageand Family. 2012, Vol. 74, No. 3, pp. 587−600.DOI:10.1111/j.1741-3737.2012.00972.x.

MIALL, C. E. The stigma of involuntary childlessness.Social Problems. 1986, Vol. 33, No. 4, pp. 268−282.

MIETTINEN, A., A. ROTKIRCH, I. SZALMA,A. DONNO a M. L. TANTURRI. Increasing Childlessness

in Europe: Time Trends and Country Differences. Fami-lies and Societies Working Paper Series (33). 2015.

MOŽNÝ, I. et al. Declining Fertility in Europe andWhat Parenthood Means to the Czechs. Brno: Masa-ryk University, Georgetown. 2008. ISBN: 978-80-210-4554.

PARK, K. Choosing Childlessness: Weber's Typo-logy of Action and Motives of the Voluntarily Child-less. Sociological Inquiry. 2005, Vol. 75, No. 3, pp.372−402. DOI:10.1111/j.1475-682X.2005.00127.x.

SLEPIČKOVÁ, L. Diagnóza neplodnost: sociologic-ký pohled na zkušenost nedobrovolné bezdětnosti.Praha: SLON. 2014.

SOBOTKA, T. Childlessness in Europe: Recon-structing Long−Term Trends Among Women Born in1900−1972. Pp 17−53 in M. Kreyenfeld, D. Konietzka.Childlessness in Europe: Contexts, Causes, and Con-sequences. Cham: Springer. 2017.

SZALMA, I. a J. TAKÁCS. Who Remains Child-less? Unrealized Fertility Plans in Hungary. Sociolo-gický časopis / Czech Sociological Review. 2015, Vol.51, No. 6, pp. 1047−1076. DOI: 10.13060/00380288.2015.51.6.228.

THOMAS, W. The unadjusted girl. PattersonSmith: Montclair, NJ. 1969. ISBN 87585-026-X.

WITZEL, A. The Problem-Centered Interview.Forum Qualitative Sozialforschung / Forum: Qualita-tive Social Research. 2000, Vol. 1, No. 1.

PhDr. Hana Maříková, Ph.D. ([email protected]) je vědeckoupracovnicí v Sociologickém ústavu AV ČR,v.v.i. (Institute of Sociology, Czech Acade-my of Sciences), Jilská 1, 110 00 Praha 1,Česká republika. Zaměřuje se na problema-tiku genderových nerovností ve sféře sou-kromé i veřejné, na kombinaci pracovníhoa soukromého života, rodinnou a sociálnípolitiku.

O dalším směřování sociální Evropy

Jaroslav Šulc

Sta� je kritickým zamyšlením nad klíčovými sociálně politickými a ekonomickými částmi programu „Unie, která si klade

vyšší cíle: Moje agenda pro Evropu“, s nímž se Ursula von der Leyenová letos v létě úspěšně ucházela o funkci předsed-

kyně Evropské komise. Smysluplnost většiny líbivých tezí programu autor zamyšlení nezpochybňuje. Ovšem fakt, že

mnohé tyto teze jsou jen přepsány z minulých předsevzetí, aniž by se řeklo, proč se naplňují tak pomalu či jen spo-

radicky, podle autora svědčí spíše o kontinuitě myšlení eurokomisařů než o realističnosti záměrů von der Leyenové.

Fórum sociální politiky již v minulémčísle představilo část vizí budoucí před-sedkyně Evropské komise Němky Ursulyvon der Leyenové „Politické směry propříští Evropskou komisi, 2019−2024“(„Unie, která si klade vyšší cíle: Mojeagenda pro Evropu“) a doprovodilo je pří-hodnými komentáři Martina Potůčkaa Vladimíry Drbalové. Tato sta� je dalšímpokusem o zamyšlení se nad řadou tezí,které se bude nová předsedkyně snažit

uskutečňovat − přinejmenším na počátkusvého volebního období.

Vize směřují do šesti průřezových ob-lastí, které jsou − aspoň podle von derLeyenové − klíčové pro Evropu v příštíchpěti letech i v následujícím období. Pro-gram je členěn do jednotlivých oblastí ná-sledovně: � Zelená dohoda pro Evropu� Hospodářství, které pracuje ve prospěch

lidí

� Evropa připravená na digitální věk� Ochrana evropského způsobu života� Silnější Evropa ve světě� Nový impuls pro evropskou demokracii.

Jakkoliv by bylo užitečné podrobit kri-tické analýze − přinejmenším z hlediskasociálních aspektů − jednu oblast podruhé (a není vyloučeno, že se o to časemve Fóru sociální politiky pokusíme), věnuj-me se − po krátké odbočce − výhradnědruhé pasáži nazvané Hospodářství,



Z Evropské unie

které pracuje ve prospěch lidí, nebo� právěsem Ursula von der Leyenová soustředilasvé hlavní záměry na úseku sociální politiky.

Úvod více než vzletný

Předtím se však aspoň krátce zastavmeu hodně proklamativního úvodu Politic-kých směrů, z něhož nutno zopakovat typasáže, kde si Ursula von der Leyenovávýslovně „přeje, aby si Evropa kladla vyššícíle, pokud jde o sociální spravedlnosta prosperitu. Jde totiž o jeden ze základníchpříslibů, na nichž Unie stojí“. Dále zdůraz-ňuje nezbytnost pokračovat v rozvíjenímodelu evropského sociálně tržního hos-podářství, tohoto dvojznačného specifikaEvropské unie, když říká, že je „na něpyšná. Právě to našim ekonomikámumožňuje růst − a vytlačuje chudobu a ne-rovnost. Zajiš�uje, aby na prvním místěstály sociální spravedlnost a sociální za-bezpečení“. Poté tuto myšlenku ještě dálrozvíjí do budoucího času: „V době, kdyměníme způsob fungování našeho prů-myslu a hospodářství, je naprosto nutnéupevňovat naše sociálně tržní hospodář-ství. Náš cíl, kterým je klimaticky neutrálnía zdravá planeta, musí být postaven nasilném a odolném sociálně tržním hospo-dářství“. Následně však tato pasáž neče-kaně končí poněkud záhadnou větou: „To,co chceme do tohoto přechodu vložit, mu-síme nejprve získat“, která se dá interpre-tovat mnoha nepochybně odlišnými způ-soby, na což ve 4. čísle tohoto časopisuvelmi správně poukázal jak Martin Potů-ček, tak Vladimíra Drbalová, by� každý z ji-ného úhlu pohledu. Je více jak pozoru-hodné, že v tak citlivé záležitosti nacházejísociální partneři − kteří by teoreticky mělistát na protilehlých pozicích − stejnou řeč.

Aniž bychom se u úvodních mimořádněvzletných proklamací chtěli zdržovat přílišdlouho, nelze u adorace sociálně tržníhohospodářství přehlédnout jeho dva aspek-ty a nebezpečné zjednodušení, nebo� jenutné se ptát: jakou variantu sociálně trž-

ního hospodářství má Ursula von der Ley-enová vlastně na mysli? Tu „původní“,z šedesátých či sedmdesátých let 20. sto-letí, nebo tu variantu, do které se ta dří-vější časem přetavila pod náporem liberá-lů?

Úskalí sociálně tržního hospodářství

Vždy� jestliže dnes něco vyvolává velképnutí i v rámci klíčových západoevrop-ských zemí − jmenovitě Francie a jejích„žlutých vest“ − pak je to zřejmě odklonod poválečných konceptů budování soci-álně tržního hospodářství a následné −zhruba od přelomu 70. a 80. let − vědoméponechání tu většího, tu menšího prosto-ru pro působení neoliberálních konceptů.

V prvé řadě šlo o aplikaci hospodářsképolitiky zprvu M. Thatcherové (premiérkav letech 1979−1990), poté T. Blaira (premi-érem 1997−2007) jako představitele brit-ské varianty labouristického „blairismu“či v Německu sociálně demokratické po-doby − „Schröderova modelu“ za dobyG. Schrödera v pozici německého kanclé-ře. Dnešní francouzský prezident E. Mac-ron se svými neoliberálními vizemi jižjasně doma narazil a od té doby jen − by�poměrně umně − manévruje.

Zatímco „staré“ evropské vyspělé de-mokracie − jmenovitě Německo, Rakous-ko a všechny skandinávské země, mj. sesilnými a vlivnými odborovými svazy −ataky neoliberálů původně jakž takž pře-stály, neplatí to pro „nové země“ bývalé-ho socialistického bloku. Pro ně měloa dosud má převzetí doktríny tzv. was-hingtonského konsensu po roce 1990 −vedle nesporných pozitiv − také spoustuneblahých důsledků, a to bez ohledu namomentální politické zabarvení vládní ko-alice. Ojedinělé pokusy se z toho krunýřevymanit (viz třeba naposledy orbánovskéMaarsko) jsou v okolí a zejména brusel-skou byrokracií vnímány se zjevnými roz-paky či přímo nevolí. Není možné pře-hlédnout ani bumerangový efekt. To, co si

neoliberálové původně netroufli aplikovatv domovských „starých“ zemích a „po-čkali“ si na 90. léta a další dekádu, kdy sito mohli vyzkoušet v zemích střední a vý-chodní Evropy, se nyní přece jen pokouše-jí aplikovat i ve „starých“ zemích. Mimojiné s pohrůžkou tamním odborům, žebudou-li výrazněji protestovat, tak výroburespektive zaměstnanost přesunou defini-tivně na Východ vzhledem k tamní vyššíziskové marži (mj. v důsledku nižších mz-dových nákladů, zapojení do „soutěže“v daňovém dumpingu atd.).

Druhé úskalí veřejného horování Ursulyvon der Leyenové za přednosti sociálnětržního hospodářství má (podobně jakov prvním případě) přece jen podstatněširší přesah s ohledem na postupující glo-bální tržní soutěž. V tržním prostředí sepřece za všechno musí platit − také zakomfort, který (by� jakkoliv okleštěný) po-skytuje silný sociální stát jako produkt so-ciálně tržního hospodářství svým obyva-telům. To nemá být chápáno jako útok nasamou podstatu a benefity sociálně tržní-ho hospodářství, ale jen jako upozorněnína zřejmě primární důvod, proč Evropskáunie dlouhodobě inkasuje citelnou ztrátupozice v globální soutěži se zeměmi, kdeexistují jiné (především pracovněprávní)standardy, a to ovšem i se všemi s tímsouvisejícími důsledky (včetně neschop-nosti generovat dostatečné množství ka-pacit nutných ke zvládnutí plynulého pře-chodu do éry 4.0). Také zde je varování Vl.Drbalové ve 4. čísle tohoto časopisu zcelanamístě.

V tabulce 1 vidíme, že za poslední nece-lé čtyři dekády pozice Evropské unie spad-la skoro na polovinu výchozího roku, po-dobně jako je tomu u Japonska, USA„jen“ na méně než dvě třetiny, zatímcoČína svůj podíl zvýšila více než osmkráta Indie třikrát. Jistě nejde jen o tempa −jsou ovlivněna mj. rozdílnou výchozí pozi-cí −, ale v neposlední řadě i o absolutnísumární hodnoty. Čína v druhé polovinětéto dekády již předstihuje v objemu HDPjak USA, tak jasně i Evropskou unii, kdyžz prognóz o zhruba trojnásobně rychlej-ším ročním tempu přírůstku pro nejbližšíléta (cca 2 % EU oproti cca 6 % v Číně) lzesnadno odvodit, že se odstup Číny budenejspíše dále rychle navyšovat. Ostatněv této dekádě generuje již celou polovinupřírůstku globálního HDP…

V této souvislosti je třeba seriózně dis-kutovat nad skepsí některých expertů,kteří v návaznosti na tato neúprosná sta-tistická data považují poslední návrhy natakovou úpravu evropského pilíře sociál-ních práv, která by dál upřednostňovalasociální záruky před podmínkami posilují-cími konkurenceschopnost (jako klíčovýnástroj zrychlení ekonomické konvergen-ce) či třeba stanovila společný unijní (mi-nimální a stejně vysoký) osobní příjem, za„výkřik z vesmíru“. Takové návrhy by

Tabulka 1: Změny podílu zemí/regionů na světovém HDP (v %, na základě parity

kupní síly)

Země/region 1980 1990 2000 2011 2015 2018

EU 31,1 28,5 24,9 19,9 17,1 16,3

USA 24,7 24,7 23,5 19,1 15,8 15,2

Japonsko 8,8 10,1 7,7 5,6 4,3 4,1

Čína 2,2 3,9 7,1 14,3 17,1 18,7

Indie 2,5 3,2 3,7 5,6 7,0 7,8

Brazílie 3,9 3,4 2,9 2,9 2,8 2,5

ostatní 26,8 26,2 30,2 32,6 35,9 35,4

Zdroj: MMF, World Economic Outlook 2018


Z Evropské unie


v případě neuvážené realizace ohrozily fis-kální stabilitu řady zemí a existenci rozpo-čtu EU jako takového. Mimochodem, z takvýrazných přírůstků domácího HDP (přesmírné zpomalení meziročních temp pří-růstků Čína i přesto v absolutních hodno-tách generuje každoročně hodně přes stomiliard USD absolutního objemu HDPnavíc) není tak složité vyčlenit příslušnousumu na zmírnění či odstranění chudoby.I tady by se mnohý evropský stát mělmožnost právě v Číně leccos přiučit.A není třeba dívat se daleko za naše hra-nice: poslední expertní odhady mluví ažo dvaceti tisících novodobých otroků,zhusta cizinců, pracujících v současnostiprávě u nás, v České republice…

Jsou bohužel i další „efekty“

Neotevírejme dlouze další otázky a je-jich souvislosti, které pozorného čtenářepři studiu Politických směrů v souvislostis vyzdvihováním fenoménu sociálně tržníekonomiky nutně napadají. Asi nebudesporu o tom, že právě nesrovnatelnýluxus, ve kterém si žije významná část po-pulace ve většině starých unijních zemíchspolu s dalšími faktory (efektivita kriminál-ních gangů převádějících migranty v sou-činnosti s evropskými komplici), přetrvá-vající blouznění okolo multikulturalismuneléčené ani masakrováním civilního oby-vatelstva teroristy tu v Paříži, tu v Bruseluči jinde, krátkozrakost některých evrop-ských státníků iniciujících vojenské opera-ce − „jara“ − v Libyi, Iráku, Sýrii apod. čifakticky nekontrolovatelné klimatickézměny vytvořily silnou motivaci pro řádo-vě miliony lidí žijících dosud mimo Evropuvíceméně bědně, aby právě migrací do na-šich, evropských sociálně nejštědřejšíchstátů našly prostředek podstatného zvýše-ní své individuální životní úrovně. Nezříd-ka však i zajištění svých elementárních lid-ských práv včetně práva na život.

Nicméně celkový pohled nejen na úvod,ale i na další pasáže Politických směrů Ur-suly von der Leyenové − a to třeba vesrovnání s klíčovými materiály projedná-vanými v EU za předsednictví jejího před-chůdce J. C. Junckera − ukazuje zásadnífakt: je zřejmé, že nová předsedkyně EKv Politických směrech v podstatě jen kopí-ruje rozhodující body předchozí agendyKomise. A to aniž by si dala práci s analý-zou příčin, proč se dřívější − mnohdy do-cela bohulibé − cíle většinou nedaří plnit.Přesto von der Leyenová s energií soběvlastní sebevědomě prohlašuje, že se totentokrát určitě podaří.

Mohla se přece inspirovat exaktním po-stupem EU, která někdy před patnácti lety,kdy už to také „drhlo“, zadala bývalémunizozemskému premiéru Wim Kokovi, du-chovnímu otci Maastrichtské smlouvyúkol, úkol podrobit pečlivému rozboruskutečné důvody nezdarů v naplňování

(i tehdy nepochybně vznešených) cílů Ev-ropské unie. Tehdy EU sebereflexe schop-na byla, te ne? Jen proto, že tehdejší WimKokova zpráva nebyla hezkým čtením,nebo proto, že proklamace wir schaffendas (zvládneme to!) je v Německu v móděa bylo načase ji přenést do Bruselu?

Hospodářství, které pracuje ve prospěch

lidí

Ale vra�me se k druhé části programu,která je pro tuto sta� předmětná. Pasážs mimořádně demokraticky znějícím ná-zvem Hospodářství, které pracuje ve pro-spěch lidí je strukturována následovně:začíná opatřeními nachystanými pro pod-poru sektoru malých a středních podniků(jistě právem, nebo� v posledních pěti le-tech vytvořily 85 % nových pracovníchmíst) a pokračuje proklamací o potřeběprohloubení hospodářské a měnové unie(jak nevzpomenout na Bílou knihu o bu-doucnosti Evropy aneb Úvahy a scénářepro EU 27 v roce 2025, publikovanou předpouhým dva a půl rokem). Nicméně zastěžejní je možné považovat až odstavcevěnované evropskému sociálnímu pilíři.Dále kandidátka přenáší na evropskouplatformu jedno z horkých témat aktuálněštěpících (také) německou společnost,když přibližuje své „gender představy“o „Unii rovnosti“ (v podobě rovnosti provšechny a ve všech jejich významechv podnikání, politice i společnosti). Celoututo pasáž končí vytyčením velmi sympa-ticky, až utopicky znějícím cílem spravedli-vého zdanění, kdy požaduje „aby všichnipřispívali spravedlivým dílem. Výjimkynemohou existovat“. Takže to vezměmebod po bodu.

Ad Podpora pro malé podniky

Nápad na posílení páteře hospodářství− sektoru malých a středních podniků,kam patří, měřeno současným statistickydefinovaným územ, hned 99 % všech ev-ropských podniků − na první pohled nemáalternativu. Ďábel je jako obvykle skrytv detailu. Vždy� ta „páteř“ je jen výsled-kem dohody statistiků ohledně škálovánístruktury firem! Vůbec nic to neříká o pod-statných ekonomických charakteristikách:ani o průměrné době „životnosti“ firem zesektoru malých a středních podniků, tedyo jejich tržní stabilitě, ani o (ne)schopnos-ti být střednědobě, tím méně dlouhodoběleader ship v daném oboru/odvětví. O čet-nosti přesahů jejich produkčních aktivitz regionálního na celostátní, respektivecelounijní (potažmo globální) trh ani ne-mluvě. Jistě, i zde výjimky potvrzují pravi-dlo. Ale v době, kdy si ani silné národnívlády již často neví rady se silným ekono-micko-politickým vlivem obřích nadná-rodních koncernů a korporací, působí zmí-něná pasáž programu archaicky.

Nejde o přezíravost vůči této − co dovýše zastoupení malých a středních firemzcela dominující − formě podnikání. Je toale otázka všech reálných souvislostí to-hoto sektoru. Malé a střední firmy zatímnikdy a nikde v moderní době netvořily re-álnou ekonomickou sílu: příkladmo jednaKolbenka či Škodovka s tisícovkami vyso-ce kvalifikovaných zaměstnanců mělyvždy větší váhu než stovky opraven, ková-ren a dílniček na české či moravské vesni-ci s jedním či třeba pěti zaměstnanci.

Na druhé straně zůstává nezodpověze-nou otázka, zda by nástup digitalizace čiplatformizace spojené s nebývalou rychlo-stí v přenosu informací nemohly spolus dalšími předpoklady (lepším přístupemke kapitálu apod.) tyto letité tradice zvrá-tit. Příkladů řady dnešních technologic-kých gigantů začínajících poměrně nedáv-no jako „garážové firmy“ je už kolem násdost a dost. Nicméně klíčové bude, zda setak do budoucna bude dít jednak v dosta-tečně masovém měřítku a nakolik to budemít efekt spíše absorpční, nasávací (přiexpanzi) či naopak. Tedy zda při potenciál-ně významném počtu bankrotujících firemnezvládajících tržní požadavky to nepove-de k nežádoucímu vytěsňování pracovnísíly mimo reprodukční proces a erozi „so-ciálna“.

Ad Prohloubení hospodářské a měnové

unie

Evropská unie se posledních téměřdeset let věnuje především utlumení či za-hlazení devastačních důsledků globální fi-nanční a sociální krize. Současně se snažío vytváření preventivních opatření, zejmé-na ve finanční oblasti, která by v budouc-nu co nejvíce zmírnila eventuální nástupnové − možná opět globální − recese.Mezi taková opatření patří zejména Pakto stabilitě a růstu stanovující takovou po-dobu fiskální politiky, která by měla vyvá-ženě podporovat trvale udržitelný ekono-mický růst a současně garantovat udržo-vání fiskální odpovědnosti v poměrněpřísně stanovených mantinelech. Dále sepracuje na finalizaci podoby bankovníunie včetně vytvoření fondu pro tlumenípřípadné finanční krize a fondu evropské-ho pojištění privátních vkladů.

Jedno z velmi kontroverzních opatření −systém kroků k dalšímu prohlubování hos-podářské a měnové unie − vychází z pře-svědčení, že právě toto je cesta k efektiv-nějšímu fungování celého evropskéhohospodářského prostoru. Tedy aby se jed-notlivé národní státy postupně vzdávalyjednotlivých částí své historické národnísuverenity ve prospěch tohoto víceméněunifikovaného nadnárodního integračníhouskupení. A to − vzhledem k rozdílné vý-chozí pozici − fakticky vícerychlostně, a� jižjde o přijetí eura, účast v Schengenskéminformačním systému či dokonce (ne)členství



Z Evropské unie

v EU (nově zřejmě Velká Británie, z dřívěj-ška například Švýcarsko, některé státy zá-padního Balkánu, ale potenciálně takéUkrajina, Rusko apod.).

Lze jen obtížně predikovat, nakolik jsoutyto záměry vůbec plně realizovatelné vestřednědobém horizontu. Důvody jsou za-prvé vnitřní − není jasné, zda nástup do-minance Německa na úkor předevšímFrancie (o menších zemích EU ani nemlu-vě) bude dál pokračovat, či zda bude zá-měrně tlumen (např. vláda ČR ze svýchcílů již vypouští vstup do eurozóny vestřednědobém časovém horizontu).

Zadruhé tu jsou důvody vnější. Sempatří celý komplex důsledků globálníhozpomalování ekonomického růstu (najměv EU), extrémní posílení pozice environ-mentální lobby tlačící na minimalizaci do-padů minulého (i současného) profilu eko-nomického růstu (s výrazně devastujícíekologickou stopou), dále jen obtížně od-hadnutelný vývoj obchodních i politickýchvztahů EU jak k tradičnímu partnerovi −USA, tak k Rusku či Číně, potažmo k regi-onům, odkud do Evropy cíleně směřují řá-dově miliony migrantů (různého charakte-ru a schopnosti integrace).

Je však zřejmé, že EU by dál neměladlouhodobě ignorovat vývoj přesunu glo-bální ekonomické moci a měla by se ori-entovat minimálně na zpomalování již ci-telné ztráty svých bývalých ekonomickýchpozic. To je − v návaznosti na tabulku 1,zachycující vývoj ekonomické síly měřenohrubým domácím produktem pouze v po-sledních necelých čtyřech dekádách −možné dobře demonstrovat na grafu1. Ten zachycuje již mnohonásobně delšíčasový úsek a dává tudíž ještě plastičtější

obrázek o vývoji dlouhodobých proporcímezi ekonomickými hegemony.

Vidíme, že v roce 1 po Kristu podle ex-pertních odhadů tehdejší „globální“ eko-nomice jasně dominovala Indie s Čínous více než dvoutřetinovým podílem. Za-tímco podíl Indie dál postupně klesal, Čínasi svou dominantní pozici − dlouhodoběokolo 40 % − podržela dalších osmnáctstoletí. Až od začátku 19. století z ní zača-la znatelně ukrajovat do průmyslové revo-luce jako první vstoupivší Velká Británie,pak Německo a následně zejména Spoje-né státy i Rusko (resp. býv. SSSR). Trendse začal zpět ve prospěch asijských moc-ností lámat zhruba v polovině 20. století(a to v grafu 1 nejsou zachyceni „malí“asijští tygři, jakými jsou Singapur, Hong-kong, Jižní Korea apod.). Nejdříve zejmé-na díky poválečnému ekonomickému zá-zraku demilitarizovaného Japonska, kdyžposléze začal prudce růst význam Číny. Taza posledních cca 40 let v průměru kaž-dých 7−8 let zdvojnásobuje objem svéhohrubého domácího produktu a rychle sedíky tomu vrací na své tradičně hegemon-ní pozice.

Ad Sociální pilíř Evropy

Nemůže být pochyb o ušlechtilostia hluboce demokratické povaze záměruUrsuly von der Leyenové vyjádřenémv přesvědčení, že „je nejvyšší čas uvéstv současné moderní ekonomice do soula-du sociální otázky a otázky trhu“. Stejnětak je ale namístě se ptát, co/kdo všechnobrání tomu, aby se tak už dávno stalo?Když je navíc známo, že citlivé prováděnísociální politiky jak na firemní, tak celo-

státní úrovni má − přes nespornou ná-kladnost − ve finále blahodárný vliv naproduktivitu práce, vytváření podhoubípro růst inovativního myšlení apod.? Pročse vlastně v posledních dekádách proje-vuje tendence ke zvyšování nejen absolut-ního, ale i relativního odstupu obou kraj-ních decilů příjmově nejlépe a nejhůře po-stavených osob v reprodukčním procesu?A je jen náhoda, že se i poslední sum-mit G7 v Biaritzu přednostně věnoval mj.problematice nerovnosti?

Bylo by proto záslužné, aby (zejména)na zmíněné otázky byla dána výrazná od-pově naznačující možná protiopatření,protože v opačném případě může být cito-vaný závazek Ursuly von der Leyenovépovažován v lepším případě za zhola uto-pický, v horším případě za vzorovou ukáz-ku populismu nejhrubšího zrna.

Podobné to je u závazku předložit akčníplán pro plné provádění evropského pilířesociálních práv.

Před dvěma a půl lety připravila Česko-moravská konfederace odborových svazů(ČMKOS) obsáhlý podkladový dokumentpro jednání kulatého stolu národního Kon-ventu právě k tématu Evropského sociál-ního pilíře v kontextu dokončení hospo-dářské a měnové unie, ekonomické a soci-ální konvergence. V té době probíhala ve-řejná konzultace k jednotlivým bodůmstruktury tak komplexní záležitosti, jakouje sociální pilíř vystavěný v této podobě: � Rovné příležitosti a přístup na trh práce� Spravedlivé pracovní podmínky� Přiměřená a udržitelná sociální ochrana.

Politické směry Ursuly von der Leyenovése ve své druhé části původní struktury so-ciálního pilíře v zásadě drží, by� selektivně.

Graf 1: Podíl nejvýznamnějších zemí na celosvětovém HDP od roku 1 n. l.

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

1 1000 1500 1600 1700 1820 1850 1870 1900 1913 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2010 2017

po

díl

na

ce

losv

ìto

vé

m H

DP

Zdroj: https://www.visualcapitalist.com/2000-years-economic-history-one-chart

starověk

(Řecko, Egypt, Turecko, Irán)

Čína

Indie

Japonsko

RuskoNěmeckoItálieŠpanělskoVelká BritánieFrancie

USA



Z Evropské unie

I ČMKOS − jakkoliv se k samotné myšlencea prospěšnosti sociálního pilíře vždy vehe-mentně hlásila − vždy souběžně poukazo-vala na kritickou podmíněnost vytýčenýchcílů reálnými možnostmi praktického usku-tečnění. Jde třeba o rovnost v pracovníchpříležitostech a v přístupu na trh práceobecně (i selektivně podle jednotlivých vě-kových kohort, pohlaví apod.) nebo o rovnépracovní podmínky či udržitelnou sociálníochranu v podmínkách dynamicky se mění-cího „systémového okolí“.

Méně akademicky řečeno: jde vždy o to,že je nezbytné vnímat možnosti řešeníproblematiky sociálního pilíře v jednotli-vých unijních zemích především na poza-dí dosavadní dlouholeté a systémově za-ložené vnitřně rozporné politiky přede-vším nejvyspělejších zemí EU vůči tzv.novým evropským zemím. Zde zájemceodkazujeme na stanovisko Evropské-ho hospodářského a sociálního výboruEHSV SOC 542 (zpravodajů Jacka Krawc-zyka, Gabriele Bischoffové a Luca Jahiera)k evropskému pilíři sociálních práv:h t t p s : / / e u r - l e x . e u r o p a . e u / l e g a l -content/CS/TXT/?uri=CELEX:52016AE1902.

Nejsme na zelené louce

Na první pohled se může z jádra samot-ného názvu problematiky − evropská soci-ální práva − zdát, že jde primárně o právnízáležitost (a zhusta se tak děje). To by alebylo nepochopením podstaty daného pro-blému a ignorováním výchozího stavu.Nabízí se tu parafrázovat myšlenku nizo-zemského nositele Nobelovy ceny za roz-voj ekonomické vědy v roce 1969 JanaTinbergena (cenu získal spolu s ekono-metrem Ragnarem Frischem za „rozvoja aplikaci dynamických modelů při analý-ze ekonomických procesů“), který na

dotaz „proč jsou některé země tak chudéa jiné zas tak bohaté?“ odpověděl lapidár-ně: „no přece proto, že ty chudé jsou právěproto chudé, kdežto ty bohaté jsou právěproto bohaté“. Jinými slovy: bohaté země(myšleno ekonomicky velmi vyspělé zeměměřeno třeba objemem reálného produk-tu statků a služeb /HDP/ v přepočtu na jed-noho obyvatele) si právě jen díky tomutohmatatelnému faktu mohou také dovolitvyčleňovat nadprůměrně vysoké objemystatků a služeb jak na spotřebu domác-ností, tak na vládní výdaje financujícítřeba vzdělávací soustavu a lékařskoupéči či na investice do funkční infrastruk-tury v potřebném rozsahu. A právě díkytomuto bohatství si mohou jaksi „automa-ticky“ zajiš�ovat reprodukci bohatství prodalší roky a desetiletí. Na druhé stranězemě s nízkým objemem produktu na oby-vatele se v obou ohledech − jak ve spotře-bě domácností či vlády, tak v investicích −musí bohužel nutně uskrovňovat a totosvé zaostávání tak jen do budoucna repro-dukují.

A ještě jinak: zatímco vyspělé země −a je to příklad zejména bohatých „sta-rých“ unijních zemí, jakými jsou Francie,Velká Británie, Německo či země Beneluxua samozřejmě skandinávské státy − simohou dlouhodobě, po celá desetiletí,právem nárokovat označení zemí s vyso-kými sociálními standardy či se silným so-ciálním zákonodárstvím, tak tato výsadaje dosud − z ryze objektivních důvodů −odepřena zemím s podstatně nižší hladi-nou hrubého domácího produktu na oby-vatele. Tyto − většinou právě nové unijnízemě střední a východní Evropy − si srov-natelné sociální standardy jednodušeprávě z důvodů ekonomické nevyspělostizatím nemohou ani zdaleka dovolit.Důvod je prostý − měřeno odhadem úrov-

ně HDP na obyvatele při přepočtu pomocíběžné parity kupní síly,1 což je notně na-dlepšený propočet − se země V4 pohybujína hladině cca 68−70 % u Maarska a Pol-ska, resp. 75 % u Slovenska a u České re-publiky 87 % vůči průměrné hladině eko-nomické úrovně původních 12 zemí euro-zóny (EA12).

Tato neúprosná statistická data − by� seprimárně týkají konvergence hladin eko-nomické úrovně vybraných zemí a jsoujen materiálním východiskem pro sociálníkonvergenci − interpretuje již zmiňovanéstanovisko EHSV v bodě 2.8, a to následu-jícím způsobem: „Zatímco proces evrop-ského semestru pokračuje, Strategie Evro-pa 2020, jejímž cílem je „inteligentnía udržitelný růst podporující začlenění, senyní ocitá na okraji zájmu a naděje na do-sažení sociálních cílů, zejména pak 75%míry zaměstnanosti a vysvobození 20 mi-lionů lidí z chudoby, se rozplynuly. Podob-ně také doporučení o aktivním začleňová-ní z roku 2008 má jen omezený dopad.“

Ptát se po příčinách již téměř deset letztlumené konvergence (v řadě let stagna-ce či dokonce u některých zemí i diver-gence) znamená položit si řadu kardinál-ních otázek o základních konceptech nejendosavadního fungování EU, ale i budou-cího.

Je jistě lákavé svést skomírající konver-genci jen na globální finanční krizi a jejímnohdy drastické dozvuky (viz třeba osudŘecka). Ta zcela nepochybně do značnémíry zdevastovala hospodářský a sociálníevropský terén po roce 2008 a s jejími dů-sledky se fakticky dodnes − vlastně po de-setiletí − řada států nevyrovnala a hnedtak nevyrovná (a� co se týče nezaměstna-nosti, či deficitních veřejných financíapod.). Ale to je jen půlka pravdy. Ve sku-tečnosti jsou příčiny současných deziluzí

Graf 2: Úroveň HDP na obyvatele při přepočtu parity kupní síly

Zdroj převzat z: MF - Makroekonomická predikce ČR, duben 2019, str. 57




ve většině evropských zemí mnohemhlubší a zásadnější, než aby se snad dalyodbýt jen alibistickým odkazem na krizispuštěnou v minulé dekádě.

Blok sociálnímu státu v ČR

V České republice „nese ovoce“ mixopatření, jimiž se český stát v nedávné mi-nulosti cestou privatizace překotně zbavil(a ještě obvykle pod cenou) klíčových in-frastrukturních sítí počínaje celým finanč-ním sektorem včetně pojiš�ovnictví, přesznačnou část sítě vodovodů a kanalizací,části energetiky, elektronických komunika-cí, částečně dopravy, ale také stovek klíčo-vých firem. Privatizace sahala od celýchprůmyslových oborů přes obchodní sítěaž do školství. A tento proces v zásadě dálpokračuje, jen má sofistikovanější podobua přelévá se do dalších odvětví, v našempřípadě především do zdravotnictví. Pri-vatizace byla ve prospěch českých subjek-tů, tak především zahraničních, často mul-tinacionálních společností.

Podoba ekonomické transformace, kdystát předčasně liberalizuje zahraniční ob-chod a uvolňuje regulaci, má totiž vedleokamžitých pozitivních efektů spojenýchse získáním know-how, moderní výrobouapod. v následné časové fázi fatální nega-tivní dopady, a to především − v případěvysoké ziskovosti cizích investic v ČR −v podobě tendence narůstajícího objemusalda mezi odlivem kapitálu vytvořenéhov České republice jeho vlastníkům do za-hraničí a jeho přílivem českým podnikate-lům z jejich investičních aktivit v zahraničí.

Podle posledních údajů se sice zdá, žese odtok kapitálu (schodek prvotních dů-chodů, tj. rozdíl mezi platbami a příjmyvůči zahraniční) relativně stabilizoval, toale i tak fakticky znamená, že absolutnědále roste (viz tabulku 2).

Jestli se pro nejbližší období předpoklá-dá, že tlak odborů na růst mezd bude po-kračovat (a současná diskuse o podoběstátního rozpočtu 2020 tomu nasvědčuje),bude to znamenat i další mírné posunyv rozdělování vytvořeného HDP. A to tak,že na úkor čistého zisku firem (včetně těchpod zahraniční kontrolou) porostou rych-leji náhrady zaměstnancům (mzdya platy). To je i důvod, proč by se mělschodek prvotních důchodů přechodně

aspoň stabilizovat těsně nad pětiprocent-ní úrovní.

Pro jakékoliv seriózní úvahy o reálnéa uchopitelné podobě evropského pilířesociálních práv a jeho aplikace v českýchpodmínkách bude tudíž určující souběh třívzájemně se ovlivňujících faktorů: � vedle dopadů zpomalení ekonomické

konvergence obecně a riziky plynoucíz nepredikovatelného postupu USA (i)v obchodní politice (i) vůči svým poli-tickým spojencům včetně EU a v prvéřadě Německa

� tendence dlouhodobě mírně absolutněrostoucího salda odlivu peněz do za-hraničí (v případě České republiky zmí-něných současných cca 300 mld Kč),když o něco nižší je saldo odlivu kapi-tálu v dalších zemích V4

� podstatnou roli bude dál hrát dlouho-dobé nastavení celkových pravidel prochování ekonomických subjektův rámci EU, resp. vývoj podoby unijní-ho práva.

V principu jde o to, zda existující unijníekonomická legislativa dostatečně re-spektuje nerovné výchozí postavení jakvětšiny západoevropských, tak na druhéstraně východoevropských firem v celémdlouhém přechodném období. Máme tuna mysli rozdílnou úroveň produktivitypráce a potažmo úroveň odměňování,nesrovnatelný přístup k financování, pod-statně nižší úroveň celkové složené daňo-vé kvóty apod.). Jde tedy o to, zda tatofakta unijní legislativa vnímá jako zdědě-né průvodní atributy východoevropskénerozvinutosti, nebo zda je chápe jakoskrytý dumping (například prostřednic-tvím nižších mezd a sociálních standardůpromítnutých v cenách zboží umožňují-cích snázeji proniknout na západoevrop-ský trh).

Po letech zkušeností dlužno konstato-vat, že existující unijní ekonomická legis-lativa a vůbec přístup vyspělých zemí EUk jejich východoevropským partnerům sezcela pragmaticky natáčí podle toho, jakse jim to právě hodí. Když nás coby méněvyspělé a konkurenčně slabší země ničilaa ničí společná pravidla jednotného trhua profit směřuje z východu na západ, tak jevše v pořádku, ale když při své slabostipřeci jen někam pronikneme − zvláštěv méně sofistikovaných výrobách nároč-

ných na velký objem (laciné) práce, v na-bídce levnějších dopravních služeb apod.,tak je to pro vyspělou část EU najednou„problém“.

V tomto kontextu je třeba vnímat napří-klad tu část Pilíře sociálních práv (potažmoPolitických směrů) von der Leyenové ob-sahující fakticky výzvu směřovanou načlenské státy, aby ve svých právních řá-dech občanům garantovaly minimálnímzdy, případně zajistily těm nezaměstna-ným, kteří se snaží nalézat práci, zaruče-nou (finanční) podporu.

Přestože asi nikdo nezpochybní tezinové předsedkyně EK, že „důstojnostpráce je nedotknutelná“, tak nad návrhemuzákonit právní nástroj k zajištění toho,aby „měl každý pracovník v Unii spraved-livou minimální mzdu“, která „by mělatěm, kdo pracují, umožňovat důstojnýživot“, bude nutné vést seriózní − nejlépetripartitní − debatu. A to nejen v ČR, alei jinde. Důvod je evidentní − stále rostou-cí sociální a ekonomická nerovnost a roz-šiřující se relativní chudoba v EU. V sou-časnosti nemá institut minimálních mezdzavedeno šest zemí − Kypr, Rakousko,Dánsko, Finsko, Itálie a Švédsko. V ze-mích, které minimální mzdu zavedenumají, je její konkrétní výše řádově rozdíl-ná. Ponecháme-li mimo pozornost extrémLucemburska (s eurovou minimálnímzdou cca 1,9 tis. eur), tak ve skupině nej-vyspělejších zemí EU minimální mzda do-sahuje cca 1,5 tis. eur (cca 40 tis. Kč, tj. cca1,5násobek průměrného zaměstnanecké-ho, tj. řádného příjmu v ČR), ve skupiněstředně vyspělých zemí od Portugalskapřes Maltu či Španělsko je minimálnímzda proti první skupině asi polovič-ní (600 až 700 eur) a ve „zbytku“ EU jen200 až 400 eur.

O nějaké homogenitě zemí Evropskéunie pak zjevně nemá smysl hovořit, tímspíše ne o zavedení jednotné evropské mi-nimální mzdy. Také to jen dokazuje, žeotevřené a věcně argumentované diskuseo těchto meritorních ekonomických problé-mech a dopadech do sociální oblasti majízpoždění možná deset, možná dvacet let.

Lze jen spekulovat, že pokud by byly vy-jasněny dříve, nejspíše by odpadla řadadnešních problémů. Ale i to je daň dnestak módní vlně „politické korektnosti“,kdy se o „jistých problémech“ vůbec ra-ději nemluví, natož aby se k nim přistupo-valo pokud možno exaktně.

Proto − z důvodů autocenzury raději jenkrátce − glosujeme další pasáž druhé částiPolitických směrů nazvanou Unie rovnos-ti.

S (ne)rovností je to složitější

Jestliže se v textu objeví teze jako na-příklad, že „Rovnost pohlaví je kritickousložkou hospodářského růstu. Evropskástrategie v oblasti rovnosti pohlaví bude

Tabulka 2: Saldo (schodek) prvotních důchodů ČR v letech 2018 až 2020 (relativně

a absolutně)

Rok 2018 skut. 2019 odhad 2020 prognóza

Relativně

(podíl na HDP v %) 5,3 5,2 až 5,5 5,2 až 5,4

Absolutně (mld. Kč) − 282 − 294 až − 310 − 306 až − 320

Zdroj: Makroekonomická predikce MF, duben 2019, tab. 3.4.1 a Zpráva o inflaci ČNB III/2019, tab. II.2.3



Z Evropské unie

systematicky řešit způsob, jakým zákonyovlivňují ženy při rozhodování v průběhujejich života, pokud jde o: nástup do za-městnání, provozování podnikání, odměňo-vání, sňatek, děti, správu majetku a pobírá-ní důchodu“, tak ani zde asi nikdo nebudenic namítat proti bohulibým snahám o na-stolení rovnosti − ovšem jen tam, kde tomá jednoznačnou oporu v ráciu, nikolivv pomýleném fundamentalismu.

Již jen trochu detailnější praktický po-hled − například co se týče starobních dů-chodů mužů a žen a přeneseno do součas-ných českých poměrů − nám sice naznačí,že možná máme co dohánět, ale jen naprvní pohled. Neprůstřelným je argument,že současný starobní důchod je u mužů −počítáno z aritmetického průměru − asio 2400 korun vyšší než u žen. Nerozváděj-me zřejmé důvody − v souborech je po-četně nesrovnatelně více starších důchod-kyň než důchodců a ty mají nižší důchody,měly v době pracovní aktivity obvyklenižší výdělky než jejich mužské protějškya tyto platy jsou pak základem pro výpo-čet důchodu apod.). Ale není průměr jakoprůměr: pokud bychom se podívali na dů-chodové nároky mužů a žen nikoliv zezkresleného aritmetického, ale z průměr-ného mediánového příjmu při stejných40 letech pojištění mužů i žen, pak už jerozdíl v důchodech jen asi třikrát menší −asi 800 korun. Průměrná nerovnost taktopřesněji − či spíše objektivněji − změřená,je tedy asi 7 %, pořád ještě ve prospěchmužů.

Ovšem když se porovná průměrná ab-solutní výše peněz odčerpaná na „níz-kých“ důchodech žen (v průměru žena po-bírá důchod necelých 28 let a je jí v prů-měru vyplaceno cca 3,7 milionu korunkaždé), kdežto „vysoké“ důchody mužipobírají v průměru jen něco přes 19 leta obdrží cca 3,1 milionu korun každý, takjsme rázem u 20procentní nerovnosti, aletentokrát v neprospěch mužů! Takže kteránerovnost je ta pravá? Ta, která říká, žeprůměrné mužské důchody jsou vyššío 20 % než ženské, nebo ta, kdy ženy ob-drží z důchodového systému o 20 % vícenež jejich mužské protějšky?

A už diskusi raději nekomplikujmevelmi rozdílným objemem peněz, které dodůchodového systému odeslali na odvo-dech (v průměru) jak muži, tak ženy, pro-tože při ženských nižších průměrných příj-mech a kratší době pojištění je výsledeknasnadě. Takže v debatě o rovnosti by-chom se rázem dostali k otázce, zda prefe-rovat zásluhovost (tj. co nejtěsnější ekvi-valenci mezi odvody z příjmů a důchody),nebo solidaritu (v tom případě raději mocna ekvivalenci nehledět a umnou kon-strukcí třeba náhradového poměru a re-dukčních hranic důchody násilně zglajch-šaltovat…).

Další požadavek na genderovou rov-nost třeba v počtu eurokomisařů podle

pohlaví a další projevy brutálního sociál-ního inženýrství snad za komentář ani ne-stojí… to má Martin Potůček v minulémčísle Fóra sociální politiky pravdu.

Ale nebume k vizionářské Ursule vonder Leyenové zbytečně nespravedliví, pro-tože je evidentní, že si do Bruselu odneslaatmosféru prapodivných debat probíhají-cích v rodném Německu. Zřejmě nebudesporu o tom, že si všechny státy co doekonomické úrovně historicky dlouho roz-dělené Evropy, a� již té chudé či bohaté,nejen dobře uvědomují omezení a mnohárizika plynoucí z různého stupně ekono-mické vyspělosti ústící do existujících ne-rovností, ale že také vyvíjejí poměrně sys-tematické úsilí k jejich překonání v histo-ricky dohledné budoucnosti. Mají to ostat-ně zakotveno nejen v článku 3 Smlouvyo fungování Evropské unie (SFEU):„(Unie) … usiluje o udržitelný rozvoj Evro-py, založený na vyváženém hospodářskémrůstu a na cenové stabilitě, vysoce konku-renceschopném sociálně tržním hospodář-ství směřujícím k plné zaměstnanosti a spo-lečenskému pokroku a na vysokém stupniochrany a zlepšování kvality životního pro-středí“. Svědčí o tom například i vždy nasedm let uzavírané Dohody o partnerství,nyní schválené na končící období let 2014až 2020 jako Fondy ESIF, ale i další kohez-ně laděné projekty typu tzv. Junckerovabalíčku apod.

To všechno by mělo časem vyústit dopraktického naplnění shora citovanéhotřetího článku SFEU. Jde o to, zda jsme veshodě i na délce a reálné náplni přechod-ného období ústícího do tohoto jistě chvá-lyhodného unijního ideálu.

Pohled na Politické směry von der Leyeno-

vé z odstupu budoucnosti

Aktuální situace v končící druhé dekádě21. století je taková, že pořád jsme −a zřejmě ještě relativně dlouho budeme −teprve na prahu složitého přechodnéhoobdobí. K cílové podobě Evropské unie -pokud jde o stejnorodost ekonomickéúrovně − teprve klopotně konvergujeme.Někdo rychleji, jiný pomaleji.

Z propočtů plyne, že k plné ekonomickéintegraci bude Evropa potřebovat nejspí-še celé toto století − když vše dobře půjdea když budeme na budoucnost mechanic-ky uplatňovat statistické a prognostickémetody známé z dosavadní historie vývo-je evropských ekonomik.

Pro příklad takové prognózy vývoje zdepoužijeme data o úrovni HDP na obyvate-le při přepočtu pomocí běžné parity kupnísíly. Omezíme se jen na země V4 (kdyžu Pobaltí to není řádově jinak) a pokusímese z dosavadních temp individuální eko-nomické konvergence v kombinaci s jiždosaženou hladinou velmi jednodušezkonstruovat odhady délky doby, než tytozemě dosáhnou hladiny ekonomické

(a sociální) úrovně, jakou mají ve srovná-vaných zemích EA12. Dostaneme se narozmezí budoucích dvou až čtyř dekád,a to za předpokladu, že se rychlost dosa-vadních individuálních temp konvergenč-ních procesů docílená za poslední dvě de-kády udrží ještě v dalších cca dvou ažtřech dekádách, tj. do časového horizonturoku cca 2035 u Slovenska, po roce 2040u Polska a ČR a po roce 2050 u Maarska.

Rozumí se samo sebou, že až v závěsuza vyrovnáváním hladin ekonomickéúrovně může dojít i k vyrovnávání hladinsociálních standardů, což znamená, že žá-doucí posuny směrem k urychlení na polisociální legislativy jsou kauzálně obecněúzce svázány se zrychleným pokrokemv ekonomické oblasti. Zavést vysoké stan-dardy evropských sociálních práv takév České republice či v zemích V4 (na hla-dině v tu dobu běžné ve vyspělých zápa-doevropských zemích) ještě dříve než večtvrté dekádě tohoto století lze jedině zapodmínky, že bude velmi brzy vytvořena v praxi implementován takový hospo-dářský model, který by umožnil ekonomic-kou konvergenci velmi razantně urychlit.

Představa, že časový interval potřebnýna plné srovnání standardů českých a ev-ropských sociálních práv pokryje dalšízhruba čtvrtstoletí či ještě déle, tedy ještěpřechodné období další nejméně jedné čispíše dvou a možná tří generací vstoupiv-ších do aktivního života po sametové re-voluci, je politicky a sociálně i v dalšíchohledech jasně neprůchodná / nesdělitel-ná / deprimující. Nicméně drtivá většinaempirických a hlavně evropských zkuše-nosti z minula (a nejen v případě České re-publiky) k těmto závěrům o extrémnědlouhém konvergenčním období faktickysměřuje.

Pokud i tyto časové odhady podle opti-misticky propočtené reálné délky pře-chodného období nutného k plné ekono-mické a sociální konvergenci budeme po-važovat za tzv. varovnou prognózu, pakotázka zní, zda je možné se jí zdárně vy-hnout, resp. za jakou cenu a za jakýchpodmínek je možné ji stlačit do řádověkratších časových hodnot.

Soudíme, že − aspoň potenciálně − tomožné je. Mezi další faktory, se kterýmibude tak jako tak nezbytné již v nejbližšídobě intenzivně pracovat, je totiž potřeb-né zařadit přinejmenším:� zvládnutí protichůdných tendencí

(šancí a rizik), které vyvolají další efek-ty již probíhající čtvrté průmyslové re-voluce, resp. regulace a stimulace pozi-tivních dopadů celé této „digitální“agendy v oblasti Průmysl 4.0, Práce4.0, Vzdělání 4.0 atd.;

� masívní nasazení sociálního kapitálu,od kterého lze očekávat udržení před-ností hospodářského modelu sociálnětržní ekonomiky nad hospodářskýmimodely jak anglosaskými, tak státního


Z Evropské unie

Polemika


kapitalismu (čínské či korejské proveni-ence);

� odblokování existujících systémovýchzábran dosud efektivně podporujícíchnadprůměrně vysoký odtok kapitáluz ČR;

� hledání synergických efektů umožňují-cích i v přechodném období aplikovatv přiměřené míře smysluplné sociálnístandardy tak, jak jsou v širokém spekt-ru obsaženy ve výše uvedeném stano-visku EHSV k evropskému pilíři sociál-ních práv.

Pokud by se dařilo průběžně docilovatsynergických efektů z těchto a dalších fak-torů posilujících trvale udržitelný růst vevšech jeho dimenzích, mohla by dostatsamotná idea evropského pilíře sociálníchpráv reálný a realizovatelný obsah a takévýše citované vize Ursuly von der Leyeno-vé by mohly nabýt realističnosti.

Širší zasazení problematiky aplikace ev-ropského pilíře sociálních práv do kontex-tu eurozóny a zemí stojících mimo euro-zónu je přece jednou z oblastí, o které seve všech zemích EU v rámci národníchdebat již poměrně do hloubky diskutova-lo. Země eurozóny mají nástroje pro snaz-ší aplikaci a konvergenci sociálních oblas-tí, jejichž principy jsou v evropskýchsmlouvách zakotveny, ale jejichž realizacezatím příliš koordinována není. Jedno-

značný názor zemí, které do EU vstoupilypo roce 2004, upřednostňuje aplikaci ev-ropského pilíře sociálních práv bez rozdíluna všechny země EU.

Aplikace pouze na země eurozóny vyvo-lává obavy z urychlení vývoje směremk „vícerychlostní“ Evropě a z dalšího zao-stávání zemí mimo eurozónu v oblastechmzdových i sociálních. Tento vývoj bymohl vyvolat obavy z další divergencev EU, což by v současném politickémovzduší mohlo jen dále posilovat nedůvě-ru v EU a vážně ohrozit celý evropský pro-jekt − jeden brexit snad jako vážné varo-vání stačil. Proto je tato otázka velmi citli-vá a vyžaduje vyvážené řešení, opřenávíce o exaktnost a méně o hysterii.

Závěr

Především problematika dopadů tech-nologického vývoje popisovaného jakoPrůmysl 4.0, Práce 4.0 nebo šířeji jakoSpolečnost 4.0 zaměřuje diskuse o evrop-ském pilíři sociálních práv do budoucnos-ti. Nástin reality produkce v blízké budouc-nosti, ale i typů a způsobů práce třebav rámci tzv. „ekonomiky sdílení“ podporo-vané digitálními platformami znamenámasivní vyhýbání se některých aktérů eko-nomicko-právním strukturám a vztahům.Vzhledem k přeshraničnímu či dokonce

mezikontinentálnímu charakteru těchtopracovních a obchodních vztahů je žádou-cí jednoznačná evropská úprava základ-ních charakteristik a požadavků s cílem po-zitivní sociální konvergence v Evropě. Ná-rodní řešení má v těchto oblastech zjevněvelmi omezenou působnost.

Kvalitní diskuse o tom co, jak a do jakémíry by mohly být jednotlivé prvky upra-veny, by jistě byla přínosem k rozvoji ev-ropského pilíře sociálních práv a k další-mu směrování sociálně tržní ekonomikypřinejmenším pro první čtvrtinu 21. stole-tí. Nepochybně by vytvořila žádoucírámec pro uvážlivou korekci někdy hodněutopických vizí obsažených v Politickýchsměrech pro příští Evropskou komisi,2019−2024.

1 Pozn.: Paritou kupní síly je takový poměr mezi mě-nami, který vyjadřuje schopnost zakoupit stejnýsoubor statků ve srovnávaných zemích.

Ing. Jaroslav Šulc, CSc. ([email protected]) pracoval téměř dvědesetiletí na ústředních orgánech státnísprávy České republiky (FSÚ, FMSP a MFČR), souběžně působil na VŠE a poté naVŠFS. V posledních deseti letech byl eko-nomickým poradcem předsedů ČMKOS,premiéra a předsedy Senátu. Nyní je v dů-chodu. Zabývá se především sociálnímiaspekty makroekonomického vývoje.

Dva roky vyhlašování bezdoplatkových zón. Méně dávek, více bídy

Alena Zieglerová

Vyhlašování oblastí se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů, tzv. bezdoplatkových zón, je součástí zákona

o pomoci v hmotné nouzi již dva roky. Ustanovení se do zákona dostalo s cílem umožnit samosprávám zakázat výplatu

sociální dávky doplatek na bydlení tam, kde dochází ke kumulaci potíží spojených s poskytováním nekvalitního bydlení

chudým. Bezdoplatkové zóny se rychle rozšířily do desítek obcí ve většině krajů ČR. Proti daným částem zákona se

postavili senátoři podáním ústavní stížnosti. Návrhy na zrušení vyhlášek řeší také krajské soudy a krajské úřady.

Zákonem daný cíl je při rozšiřování zón v obcích zaměňován za boj proti obchodu s chudobou. Spekulantů s bydlením

se však bezdoplatkové zóny nedotýkají, úbytek sociálně vyloučených lokalit v důsledku jejich vyhlašování se neprokázal.

Postiženými tak zůstávají jen domácnosti v hmotné nouzi, kterým nezbývá než své ubytování hradit z jiných zdrojů.

Lékem na snížení výskytu negativních jevů spojených s bydlením nízkopříjmových je zavedení sociálního bydlení.

Bezdoplatková zóna se říká domu, vcho-du, ulici nebo čtvrti, kde je z rozhodnutíobce od určitého data znemožněno vyplá-cet sociální dávku doplatek na bydlení.V zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmot-né nouzi v aktuálním znění (dále jen„zákon“) jsou bezdoplatkové zóny pojme-novány jako „oblasti se zvýšeným výsky-tem sociálně nežádoucích jevů“. Běžnějsou tato místa ztotožňována s označením„sociálně vyloučené lokality“ nebo „ghet-

ta“. Doplatek na bydlení je sociální dávkaurčená k úhradě nákladů na bydlení osobv hmotné nouzi. Její oprávněnost posuzujea výplatu kontroluje Úřad práce České re-publiky (dále jen „úřad práce“), tedy stát.Rozhodnutím obce je míněn akt zastupitel-stva nebo rady, tedy obce jako samosprá-vy, vedoucí k podání žádosti pověřenémuobecnímu úřadu (obce často jiné, nejméněII. typu),1 aby vydal opatření obecné pova-hy, kde bude stanoveno, do kterých míst

žádající obce nebude kvůli zvýšenému vý-skytu sociálně nežádoucích jevů vyplácendoplatek na bydlení. Bez nároku na tutosociální dávku se pak od stanoveného dataocitnou jak občané v hmotné nouzi nověpřistěhovaní, tak ti stávající, pokud sev rámci bezdoplatkové zóny přestěhujínebo jejich ubytovací či obdobná smlouvavyprší a nová na ni nenaváže. Opatřeníobecné povahy je typ vyhlášky využívanýdo doby rozmachu bezdoplatkových zón



Polemika

zejména pro oznámení dopravních omeze-ní a zákaz vstupu do lesů.

Je užitečné se ohlédnout zpět do doby,kdy se označování míst v obci, kde nemábýt podporováno bydlení chudých, dosta-lo do zákona. Je to totiž historie ještěo něco hlubší, než období dvou let, pokteré se vyhlašování bezdoplatkových zónrozvinulo do dnešních rozměrů.

Zákaz doplatku na bydlení jako úlitba

obcím

Kořeny vzniku bezdoplatkových zón na-cházíme v roce 2012, kdy tehdejší ministrpráce a sociálních věcí Jaromír Drábekukončil vyplácení sociálních dávek obce-mi a převedl agendu hmotné nouze naúřad práce. Obce tehdy přišly o to, co doté doby považovaly za své výsostné vody.Přestaly mít vliv na přiznávání a rozhodo-vání o výši sociálních dávek. Úřad práce,sjednocený pár měsíců předtím ze 77 samo-statných pracoviš�, se horko těžko dávaldohromady a výplatu sociálních dávekzvládal jen s obtížemi. Kritizovat převoddávek z obcí na stát, by� dávky samy bylyvždy státní, začalo být napříč celou veřej-nou správou běžné.

Obce ztratily motivaci provádět sociálnípráci, když náhle bez dávek „nebylo jak“.Některé dokonce rušily své sociální odbo-ry. A právě tou dobou se naplno uchytildodnes přetrvávající pokřivený dialogstátu s obcemi o místních sociálních poli-tikách, charakterizovaný opatrným našla-pováním a nešikovnými, pro samosprávynezávaznými, pokyny ministerstva prácea sociálních věcí (dále jen „MPSV“), kdy-koli je potřeba se s obcemi domluvit, cov sociální oblasti bude dělat stát a cospadne do kompetence obcí, případně „zakolik“. Nátlak a ústupky, tak dnes v Českuvypadá prosazování státní sociální politi-ky, která je z podstaty plošná, např. přiboji s chudobou, na lokální úrovni. Nejvý-raznější nátlakovou skupinou se v průbě-hu tahanic se státem stal Svaz měst a obcíČR (dále jen „SMO ČR“) reprezentující44 % místních samospráv.

Už v roce 2014 dokázal SMO ČR přesvěd-čit poslance Zbyňka Stanjuru, aby svýmjménem předložil pozměňovací návrhk projednávané novele zákona, kterým serozhodování o „ztracené“ sociální dávce nabydlení chudých vrátí do rukou obcí. Nešloo to, aby se na obce vrátili úředníci z úřadupráce. Šlo o tu moc přiznat, spíše všako možnost nepřiznat, dávku lidem na uby-tovnách. Protože bez nuzného bydlení chu-dých bude v obcích klid a pořádek. Pozmě-ňovací návrh na doplnění podmínek přizná-ní doplatku na bydlení zněl:

Novinka platila, na pozadí proměnlivéhovýkladu ministerstva vnitra o závaznosti(ne)souhlasu samospráv pro rozhodováníúřadu práce coby státního orgánu, jen ne-celé dva měsíce. Anabáze skončila změ-nou stanoviska ministerstva vnitra těsněpředtím, než byla vyčerpána možnost vy-plácet alespoň mimořádnou okamžitoupomoc klientům, kteří kvůli prudkému ná-růstu nesouhlasu obcí s výplatou doplatkuna bydlení přicházeli ze dne na den o stře-chu nad hlavou. Ikonou tohoto prvního po-kusu o obnovu rozhodování samosprávo chudinských dávkách se stal starosta Bo-humína, který neváhal zajistit zákaz doplat-ku na bydlení na území města všem4.

Vládou iniciovaná oprava, další novelazákona, počítala už jen s využíváním infor-mace pověřených obecních úřadů, tedy obcíII. stupně a těch menších, spadajících do je-jich správního obvodu, při rozhodováníúřadu práce o přiznání doplatku na bydlení:

S pozměňovacími návrhy k vládníopravné novele SMO ČR tentokrát oslovilposlance Vladislava Vilímce. Jeho prvnípozměňovací návrh byl ještě opatrnýa snažil se překonat potíž se závaznostístanoviska samospráv pro stát:

Součástí zdůvodnění návrhu bylo defacto přiznání autorství SMO ČR a takéodkrytí hlavního důvodu návrhu:

K překvapení mnohých pak tentýž posla-nec předložil v den konání druhého čtenínávrhu ještě druhý, o poznání sofistikova-nější pozměňovací návrh z dílny SMO ČR.Problém nezávislosti rozhodování státu narozhodování samospráv byl v novém návr-hu překonán navázáním politického roz-hodnutí obce v samostatné působnosti nasprávní úkon pověřeného obecního úřadu,tedy již v přenesené působnosti. Pověřenéobecní úřady byly navíc dle návrhu povin-ny žádost o vyhlášení bezdoplatkovýchzón před podáním projednat se státnímiorgány, konkrétně s Policií ČR v případě,že za nežádoucí jev je v dané oblasti ozna-čeno porušování veřejného pořádku,a s Orgánem sociálně-právní ochrany dětí(dále jen „OSPOD“) působícím v přenese-né působnosti státu na obecních úřadechobcí III. typu, pokud je za nežádoucí jevoznačeno závadové chování ohrožujícívývoj dětí. „Kouzlo“ návrhu pak spočívalov jeho propojení s nově dodaným odstav-cem 9 do paragrafu 33 zákona, který vy-loučil schválení žádosti o doplatek na byd-lení v místech označených obcí jako oblastse zvýšeným výskytem sociálně nežádou-cích jevů, pokud byl jejich zvýšený výskytstátními orgány potvrzen.

A právě tak se zrodily bezdoplatkovézóny. V okamžiku překvapení zákonodárců,kteří měli na seznámení se s pozměňovacím

V § 33 odst. 6 větě druhé se na koncidoplňují slova "v případě souhlasu obce,

na jejímž katastrálním území se ubyto-

vací zařízení nachází."3

V § 33 odst. 6 větě druhé se za slovo„nouzi“ vkládají slova „s využitím infor-

mace pověřeného obecního úřadu neboújezdního úřadu podle § 35a odst. 1“a slova „v případě souhlasu obce, na je-jímž katastrálním území se ubytovací za-řízení nachází“ se zrušují.5

V § 33 se doplňuje odstavec 9, kterýzní: „(9) Sdělí-li obec krajské pobočceÚřadu práce stanovisko, v němž uvedelokality na svém území, ve kterých do-chází ke koncentraci sociálně nežádou-cích jevů a jehož součástí může být do-

poručení o maximálním počtu osob,

jimž by měl být poskytnut doplatek na

bydlení v dané lokalitě, je orgán pomoci

v hmotné nouzi povinen toto stanovisko

v řízení o přiznání doplatku na bydlení

zohlednit.“ 6

Tento pozměňovací návrh je podporo-ván i ze strany Svazu měst a obcí ČR …Cílem tohoto pozměňovacího návrhu jezachování určité pravomoci obce v sa-

mostatné působnosti především v roz-hodování, zda na jejím území se budoudotovat tzv. substandardní formy bydle-ní. Je evidentní, že s ubytovnami je spo-jena řada rizikových jevů, které se přímodotýkají územní samosprávy a působ-nosti obcí. Z těchto důvodů je nezbytné,aby obec i v samostatné působnosti

měla v nezbytné míře oprávnění vstou-

pit do regulace místních podmínek.

§ 33d Oblast se zvýšeným výskytemsociálně nežádoucích jevů (1) Obec, najejímž území se nacházejí místa, ve kte-rých se ve zvýšené míře vyskytují sociál-ně nežádoucí jevy, může požádat pově-řený obecní úřad, v jehož územním ob-vodu se tato místa nacházejí, o vydáníopatření obecné povahy, jímž se vyhla-šuje oblast se zvýšeným výskytem soci-

álně nežádoucích jevů (dále jen „opatře-ní obecné povahy“). Žádost musí obsa-hovat: a) identifikaci míst, ve kterých seve zvýšené míře vyskytují sociálně nežá-doucí jevy a b) odůvodnění, v čem jespatřován zvýšený výskyt sociálně nežá-doucích jevů; za sociálně nežádoucí jevyse považuje zejména porušování veřej-ného pořádku, nepříznivé vlivy působícína děti, výskyt osob pod vlivem návyko-vých látek apod.

V § 33 se doplňuje odstavec 9, kterýzní: „(9) Nárok na doplatek na bydlení

nevznikne, pokud se byt, jiný než obytný

prostor podle odst. 6 věty první nebo

ubytovací zařízení nachází v oblasti se

zvýšeným výskytem sociálně nežádou-

cích jevů vyhlášené opatřením obecné

povahy podle § 33d. Ustanovení větyprvní se nepoužije na případy, kdy vlast-nické právo nebo právo na užívání bytu,jiného než obytného prostoru podleodst. 6 věty první nebo ubytovacího zaří-zení vzniklo před vydáním opatřeníobecné povahy podle § 33d.“7



Polemika

návrhem od jeho podání k hlasování vše-hovšudy čtyři hodiny, nebylo návrhu co vy-tknout. Tedy alespoň co do výhod pro sta-rosty a primátory, kteří se, podobně jakostarosta Bohumína, potřebovali svým voli-čům představit jako bojovníci proti obchodus chudobou. Konečně se jim otevřela cesta,jak zakázat alespoň někde na svém územísociální dávku, kvůli které, jak se mnozí po-litici dosud domnívají, žijí lidé na ubytov-nách, místo aby si pronajali byt a platili si hoze svého. V rozpravě pak smysl svého návr-hu shrnul předkladatel takto:

Pro další úvahy o funkčnosti bezdoplat-kových zón je podstatné nepřehlédnoutcíl, s jakým byly do zákona zavedeny. Šloo právo obcí jako samospráv rozhodovat

o tom, zda na svém území strpí „špatné

adresy“, které by musely řešit. Jinýmislovy, cílem druhého pozměňovacího ná-vrhu SMO ČR bylo dostat do zákona právoobcí se problémového bydlení a bydlícíchna svém území zbavit tím, že určí, kdeubytovatelé a ubytovaní nebudou mocipočítat se státní podporou. Legislativnětechnicky proběhla tato změna posunemod Stanjurova „souhlasu obce“ s výpla-tou doplatků na bydlení lidem na ubytov-nách (2014) přes „závazné stanoviskoobcí“ k výplatě doplatků na bydleníi mimo ubytovny ve vládním opravnémnávrhu (2016) až po Vilímcův „zákaz vý-platy“ doplatku na bydlení závazný proúřad práce, pokud na obcí vymezenémúzemí je pověřeným obecním úřadem nazákladě stanoviska Policie ČR a/neboOSPOD shledána zvýšená míra sociálněnežádoucích jevů.

Nutno dodat, že nad tímto řešením pa-novala v lednu 2017 v Poslanecké sně-movně až dojemná shoda. Snad i proto,že Sněmovnou souběžně procházel vládnínávrh zákona o sociálním bydlení, kterýrovněž počítal s posílením role obcí při

ovlivňování bydlení chudých na svýchúzemích. Proti byla tehdejší ministryněpráce a sociálních věcí Michaela Markso-vá, která uvedla, že „prostřednictvímdávek ten problém takhle řešit nelze …protože ty návrhy i z hlediska správníhopráva a věcně z hlediska ústavního právajsou prostě značně problematické“.9 Přisamotném hlasování o příslušném po-změňovacím návrhu pak byli proti pouzeposlanci a poslankyně z její strany.10 Čistésvědomí může mít také dvacet senátorůa senátorek z více stran, kteří proti zařaze-ní § 33d a § 33 odst. 9 do zákona podalidne 6. 12. 2017 stížnost k Ústavnímusoudu.11 Ústavní stížnost byla jen logic-kým pokračováním zamítavého stanovis-ka k této změně vládního návrhu ze stranyÚstavně-právního výboru Senátu z dobyjeho projednávání v horní komoře.12

Lavina vyhlašování bezdoplatkových zón

Nástroj obcí proti obchodníkům s chudo-bou, jak bylo brzy nové ustanovení zákonaprezentováno, se stal pro řadu samosprávvítanou holí v ruce, kterou bylo zdánlivěmožné „výskyt jevů“, ztotožňovaný častos výskytem chudých, dostat z obce pryč.Podobně jako v roce 2015, také krátce poúčinnosti novely s možností vyhlašovat ob-

Proto jsem i ve spolupráci, musím říci,se Svazem měst a obcí připravil, nebotedy pozměnil původní koncept … nynítedy nově navrhuji, aby pověřené obecníúřady, to znamená v přenesené působ-nosti, nikoliv v samostatné působnosti,získaly oprávnění vydat opatření obecnépovahy, jímž se vyhlašuje oblast se zvý-šeným výskytem sociálně nežádoucíchjevů. Opatření by se vydávalo na základěžádosti příslušné obce v samostatné pů-sobnosti, ale projednávalo by se v pře-nesené působnosti … Namísto toho ten

vládní návrh vyřazuje z rozhodovacího

procesu obce v samostatné působnosti,

tedy starosty, kteří znají místní podmín-

ky a musí ty problémy sami řešit.8

Graf č. 1: Vývoj rozhodování o bezdoplatkových zónách v krajích



Polemika

lasti se zvýšeným výskytem sociálně nežá-doucích jevů (od 1. 6. 2017) se jako lavinašířila jednání zastupitelstev a rad obcí, zdanovinku využít, jak oblasti stanovit a čímzákaz doplatku na bydlení odůvodnit.

Pomyslné prvenství v tomto závoděo čas zaujímá městský obvod Ostrava-jih,13

jehož rada se sešla mimořádně v 9.25hodin hned v první den účinnosti novelya všech šest přítomných členů se za desetminut usneslo, že bude podána žádosto vydání příslušného opatření obecné po-vahy (dále jen „OOP“). Do čtyř měsíců, připrvním screeningu prováděném Institutempro sociální inkluzi v říjnu 2017, požádaloo vydání OOP, nebo takový záměr zveřejni-lo, 43 obcí v 8 krajích. O rok později, v říjnu2018, už to bylo 89 obcí ve 12 krajích, cožpředstavovalo nárůst počtu obcí uvažují-cích o bezdoplatkových zónách o 107 %a zastoupení téměř všech krajů. Aktuálně(k 8. 8. 2019) existuje v ČR rovných 100

obcí ve 12 krajích ČR, které o vyhlášeníbezdoplatkových zón prokazatelně uvažují,rozhodly o podání žádosti o jejich vyhláše-ní, nebo na jejich území bylo nejménějedno OOP vydáno. Oproti loňskému srpnuje meziroční nárůst počtu těchto obcí sicepozvolnější (o 18 %), nových obcí nicménětrvale přibývá a objevuje se navíc fenoménrozšiřování zón stávajících, někdy i na celénebo skoro celé území.

Přehled podle krajů je vhodné využívatnejen proto, že seznamy a mapy ukazujícíkonkrétní obce vyvolávají paniku v obcíchokolních, která je motivuje k dalšímu vy-hlašování bezdoplatkových zón, ale taképroto, že postoj krajů je pro odhodláníobcí žádat o vydání OOP klíčový. Krajskýúřad je přezkumným orgánem při podává-ní námitek a připomínek proti vyhlášeníOOP a na úrovni samostatné působnostijsou to právě kraje, kdo nastavuje regio-nální sociální politiku, která se promítái do sociálních politik komunálních.

Příkladem dobré praxe v roli přezkumné-ho orgánu je Krajský úřad Středočeskéhokraje, který na podnět veřejné ochránkyněpráv rozhodl 15. 3. 2019 o zrušení OOP vy-daného plošně v celém Kladně.14 Kromětoho, že Magistrát města Kladna v prosinciroku 2017 akceptoval jako bezdoplatkovouzónu celé katastrální území města, což kraj-ský úřad vyhodnotil jako rozporné se zně-ním § 33d zákona, ignoroval klesající ten-denci kriminality i její aktuální stav v roce2017, takže nebylo možné mluvit o „zvýše-ném“ výskytu tohoto negativního jevu,a navíc opomněl vyzvat veřejnost nejenk podání námitek, které se týkají majitelůnemovitostí v zasažených oblastech, aletaké připomínek, jež může podat každý, kdose cítí být vydaným opatřením dotčen.15

Podobný případ postupu krajského úřadu,tj. zrušení aplikované bezdoplatkové zóny,nastal v Úpici v Královéhradeckém kraji.

Příkladem špatné praxe kraje jako sa-mosprávy je jednoznačně Ústecký kraj,

který krátce po účinnosti nového paragra-fu 33d pilně vydal vlastní metodiku poobce,16 včetně formuláře OOP přílohou,která jim pomohla postupovat bez obavz přezkumného řízení jak při podáváníodůvodněných žádostí, tak při samotnémvyhlašování bezdoplatkových zón. „Tahna branku“ Ústeckého kraje je zřejmý zesrovnání s daleko lidnatějším a podobněstrukturálně postiženým krajem Morav-skoslezským. Stejně tak je patrný vliv ak-tivní podpory vyhlašování OOP ze stranyKarlovarského kraje17 v porovnání s přístu-pem kraje Olomouckého, který naopak přizmínce obcí o úmyslu vyhlásit bezdoplat-kovou zónu účinně jedná.

Rozdíly v přístupu krajů jsou zřejméz přehledu počtu bezdoplatkových zón ob-cemi avizovaných a skutečně vyhláše-ných, přičemž je nutno vyzdvihnout, žedva kraje, Jihomoravský a Pardubický,v přehledu vůbec nefigurují, protože nasvém území žádné bezdoplatkové zónyneřeší.

Z celkového počtu obcí avizujících vy-hlášení OOP (zmíněných 100 místních sa-mospráv) bylo nejméně jedno OOP vyhlá-

šeno v 66 obcích k 8. 8. 2019. VyhlášenýmOOP je míněno takové, které bylo ozná-meno na úřední desce dané obce. Přehledo počtu účinných OOP, tedy ve stavu povypořádání připomínek a námitek, mák dispozici úřad práce, jemuž obce nabytíúčinnosti nahlašují. Úřad práce udávápočet 67 účinných OOP (nikoli obcí)k 30. 6. 2019.19

Hnací síly stále rostoucího počtu obcí,které na svém území ve jménu boje protiobchodu s chudobou zadržují státní

pomoc chudým, lze za dva roky vývojerozdělit na i. soutěživost obcí mezi sebou,ii. vnitřní politickou soutěž, iii. tendencik rozšiřování zón na hranu možného, iv.dominový efekt na sousední obce a v. bez-radnost.

Soutěživost obcí v disciplínách jako kdoprvní v ČR, v kraji, případně dříve nežobce okolní vyhlásí na svém území bezdo-platkové zóny, která obec jich pak budemít více nebo je rozšíří na větší území, lzedemonstrovat na zprávách z regionů.K prvenství účinnosti zákazu doplatkuv ČR (od října 2017) se hrdě hlásí Sokolov,20

ačkoli první byl ve skutečnosti městskýobvod Ostrava-jih se třemi OOP účinnýmijiž od srpna 2017. Není přitom tak pod-statné, kdy se komu podařilo svolat raduči zastupitelstvo, sepsat žádost a vypořá-dat připomínky. Zásadní je právě ta po-chybná soutěž mezi obcemi uskutečňova-ná medializací zakazování doplatku nabydlení jako nějaké zásluhy o blaho obča-nů na straně jedné (absurdní označení ta-kových obcí je „průkopník“) a na druhéstraně šíření paniky u obyvatel obcí v sou-sedství, které nic takového nedělají.

Meziobecní soutěž probíhá také podob-ně jako řecko-římský zápas, v němž vítězísilnější. Známy jsou případy, kdy maláobec I. stupně bez vlastního pověřenéhoúřadu byla odkázána na libovůli obcevětší, jejíž pověřený úřad se zdráhal (v dů-sledku spojeného modelu veřejné správy,v němž politici mají stále jistý vliv naúředníky) bezdoplatkovou zónu malé obcivyhlásit. A� už kvůli tomu, že chtěl být sámtím prvním, kdo to udělá (například Mostversus Obrnice v Ústeckém kraji) neboproto, že by musel nést důsledky migracez obce menší do obce vlastní (příklad Tan-valdu ve vztahu ke Starým Hamrům v Li-bereckém kraji).21 Nejméně v jednom pří-padě skončily podobné tahanice sporemřešeným na ministerstvu vnitra. Týkalo seto Městského úřadu v Rumburku a samo-správ obcí Krásná Lípa a Staré Křečany naŠluknovsku v Ústeckém kraji. Je navíc sig-nifikantní, že obě tyto obce I. typu byly

O zavedení bezdoplatkové zóny uvažo-val i Moravský Beroun. Poté, co se dověci vložila vládní Agentura pro sociálnízačleňování a Olomoucký kraj, město odní upustilo. „Společně jsme hledali i jinámožná opatření, zejména - ale nejen -v oblasti cílené sociální práce,“ uvedlakrajská koordinátorka pro národnostnímenšiny Renáta Köttnerová.18

Graf č. 2: Počet obcí s avizovanými a vyhlášenými OOP k 8. 8. 2019

30

25

20

15

10

5

0

27 26

22

12 119

10

6 75

45

2

5

2 2 2 23

0 0 01

ULK MSK KVK OLK LBK STC PLK JHC HKK PHA ZLK VYS

VyhlášenoAvizováno

3


Polemika


k vyhlášení OOP motivovány obavouz existující bezdoplatkové zóny v blízkémVarnsdorfu. Ten je obcí II. typu, a tak si prodané opatření vystačil s vlastním obecnímúřadem. Dnes mají mimochodem na Šluk-novsku všechny zmíněné obce vlastnízóny a debatují o tom, zda a jak je dál roz-šířit.

Bezútěšnost soutěže meziobecní si nijaknezadá s ostrými lokty, které vyžadujesoutěž vnitřní, mezi politiky jednohoměsta. Ta ve sledovaném dvouletém ob-dobí kulminovala před komunálními vol-bami konanými v říjnu 2018. V létě tohoroku to v zasažených městech vypadalo,že vyhlášení nebo alespoň rozšíření bez-doplatkových zón je nutnou podmínkou,aby se vůbec někdo do místních zastupi-telstev dostal. V Ústí nad Labem a nedale-kých Trmicích (dalším příkladu oběžnicevelkého města, které nezbývá, než se při-dat) už tou dobou měli bezdoplatkovézóny účinné na 22 místech, dokonce i tam,kde byl v minulosti zaznamenán i jen jedi-ný přestupek. To však bylo do voleb stálemálo, proto se debata vedla o tom, kdohlasitěji prosadí inspiraci městem Kladno,které se za ghetto prohlásilo rovnou celé.22

Nepřímou úměru vytěsňovacích a začle-ňovacích strategií místních politiků vůči je-jich výsledkům ve volbách nelze demon-strovat lépe, než právě na příkladu Ústínad Labem. V červenci 2018 pomohl poohlášení zrušení dvou ubytoven ústeckýpolitik Karel Karika, ve spolupráci s místní-mi neziskovkami, najít bydlení pro více než200 obyvatel ohrožených bezdomovec-tvím. Získal díky tomu od občanů dostatekvolebních hlasů, aby v zastupitelstvu mohlusednout, ale byl vytěsněn ostatními poli-tiky z hnutí, která mezi sebou místo pomá-hání soutěžila o to, kdo lépe a „efektivně-ji“ lidi v bytové nouzi dostane z městapryč. Po volbách pak společně docílili pro-hlášení celého Ústí nad Labem za bezdo-platkovou zónu, čímž z města učinili for-málně největší sociálně vyloučenou lokali-tu v ČR. Politicky je zkrátka „výhodné“ ra-ději jednoduše zakazovat než složitě vytvá-řet životní podmínky.

Podobný politický boj jako v Ústí nadLabem svedli kandidáti do zastupitelstvav Mostě, kde to také skončilo plošným vy-hlášením bezdoplatkových zón po celémměstě. Konkrétně všude tam, kde jsouobytné domy, vyjma ubytoven, takžeMostu se v rámci komunálních voleb navícpodařilo vynalézt bezdoplatkovou zónu„naruby“. Celé město jako bezdoplatko-vou zónu mělo za dobu trvání této módydále město Úpice v Královéhradeckémkraji, Postoloprty a Klášterec nad Ohřív kraji Ústeckém, Karviná (až na jednučtvr�, kterou město „obětovalo“) a marněse o prohlášení sebe sama za oblast nega-tivních jevů dvakrát pokusily Přemyslovicev Olomouckém kraji, kterým v tom pokaž-dé zabránil Městský úřad v Prostějově.

Častější než okaté plošné zákazy je všakpostupné rozšiřování původně subtilníchbezdoplatkových zón. Bruntál v Moravskos-lezském kraji pokryl tímto způsobem svéúzemí z poloviny. Liberec a donedávna iDěčín rozšiřovaly své zóny systematicky,dům od domu, přičemž u toho svádí bojo domluvu na zlepšení podmínek se soukro-mými majiteli příslušných nemovitostí (cožje jakýsi prapůvodní záměr toho opatření).Činí tak ovšem bez účinné sociální práces ubytovanými, která je vnímána jako nikdynekončící, protože podpořené domácnostiby po umístění jinam majitelé kdykoli snad-no nahradili dalšími potřebnými.

Dominový efekt bezdoplatkových zónna obce v nejbližším okolí lze dobře uká-zat na příkladu Libušína ve Středočeskémkraji, který se připojil k burcujícím aktivi-tám Kladna za bezdoplatkové zóny proto,aby se chudí z osm kilometrů vzdálenéhoKladna nemohli stěhovat za dávkou do je-jich již tak dost neutěšeného ubytovacíhoareálu. Když pak v Kladně byla plošná bez-doplatková zóna krajským úřadem zruše-na, nastal návrat několika rodin zpět doKladna, což Kladno jen popohnalo kesnaze bezdoplatkové zóny na svém územíco nejdříve obnovit. Účinné je již prvnív řadě tzv. podzimních OOP, jak vedeníKladna novou sérii zákazů nazývá, a dalšíse pilně chystají. Podobných příkladů roz-hodování zastupitelstev podle dění v ob-cích přiléhajících je mnoho. Za všechnyjmenujme dvojice Sokolov a Chodovv Karlovarském kraji, Chomutov a Jirkovnebo Podbořany a Lubenec v kraji Ústec-kém, případně dosud neúspěšný Havířov(stav 8. 8. 2019)23 a neoblomná Karvináv Moravskoslezském kraji.

Posledním typem impulzu k odepřenípomoci chudým je bezradnost obce, tedypověstné stéblo, jehož se chytá, kdo setopí. Nejlépe je to vidět na odůvodněních,které obce uvádějí do svých žádostí pově-řeným obecním úřadům. Sepsat takovéodůvodnění v souladu se zákonem je po-měrně tvrdý oříšek, když zákon nazvaný„o pomoci“ stanoví primárně podmínky,jak pomáhat, nikoli jak pomoc odepřít.Z odůvodnění, která nalezneme ve vyhlá-šených OOP, by šlo sepsat román. Nebyloby to ale veselé čtení, spíš literatura faktuo nezvládnuté politice bydlení, sociálnípráci a absenci pěstování ducha soused-ství a vzájemného respektu.

Zejména menší obce nemají v rukoužádná data, na nichž by mohly žádost po-stavit. Často jsou proto v odůvodnění jenstesky na obtěžující chování osob, jež na-zývají „nepřizpůsobivými“, stížnosti na„odlišné morální hodnoty“ rodin bydlí-cích v neutěšených podmínkách nebo natěžko uchopitelné poklesky, jakým je ty-picky „absence vazby na obec“. O podob-ných důvodech, které se v OOP pravidelněopakují, lze s jistotou říci, že je zákon proodstavení chudých od systému sociální

ochrany nepřipouští a taková OOP vůbecneměla být vyhlášena. Za všechna vybírá-me odůvodnění z OOP města Podbořanyv Ústeckém kraji:

Shrňme, že lavina bezdoplatkových zónse šíří téměř celou naší zemí. Motivy protento pohyb se jako sníh nabalují na sebe.Obce, které původně bezdoplatkové zónyřešit nechtěly, se dostávají pod tlak obča-nů, kteří podlehli dojmu, že právě zákazdávky v jejich nejbližším okolí by jim po-mohl zbavit se potíží v soužití. Že se to ne-děje, přiznávají komunální politici jen ne-radi, by� i taková racionální vyjádření lzedohledat.

Odpírání pomoci s bydlením a obrana

proti němu

Než si odpovíme na otázku, jestli bez-doplatkové zóny fungují, je dobré se zmí-nit o tom, kdo se v průběhu uplynulýchdvou let proti příslušným ustanovením zá-kona, resp. proti jejich využití v praxi po-stavil a s jakými argumenty. Odůvodněnía lobby obcí již známe. Proti nim stojí jed-nak námitky a připomínky při vyhlašováníOOP, jež řeší v prvním stupni pověřenéobecní úřady, ve druhém stupni pak úřadykrajské. Využívanou formou protestu sestaly také návrhy na zrušení OOP podáva-né ke krajským soudům.

Na prvním místě co do významu a rych-losti projevu odporu stojí již zmíněnáústavní stížnost podaná senátory koncemroku 2017, v níž požadují zrušení § 33d a § 33odst. 9 zákona. Argumentují tím, že bez-doplatkové zóny jsou porušením Listinyzákladních práv a svobod, konkrétně svo-body volby pobytu, a dále že problém

Ubytované osoby … jsou velmi hluč-né, obtěžují kolemjdoucí a ostatní obyva-tele nadměrným hlukem, neslušným vy-jadřováním nebo žebráním o peníze …Díky chování některých nájemníků jsourozbité dveře, neudržované společnéprostory, chybějící okapy, v okolí popel-nic nepořádek, tvoří se černé skládky …Mnoho z nájemníků je zadlužených,nelze vyloučit lichvu … Nemovitost jenaprosto neudržovaná. Společné prosto-ry jsou zaplněny výkaly, odpadem. Rov-něž domácnosti byly shledány v doběšetření jako naprosto nevyhovující probydlení … V uvedené oblasti docházík časté fluktuaci rodin s dětmi … Jednáse o vícečetné rodiny, které jsou několiklet odkázány na nepojistný sociálnísystém … Dochází zde často ke kumulaciosob bez přístřeší.24

„Ne že by došlo k rapidnímu zlepšenísituace, ale co je pro nás taky podstatné,nedošlo ke značnému zhoršení. To byljeden z cílů,“ zdůraznil místostarosta So-kolova Jan Picka.25


Polemika


neřeší, ale prohlubují jej a přesouvají tam,kde dosud není.

Ústavní stížnost lze však zároveň ozna-čit za nejpomalejší způsob, jak šíření no-vých ghett zabránit, protože ani po téměřdvou letech o ní Ústavní soud dosud ne-rozhodl, protože se průběžně zabývá pod-něty, které mu k bezdoplatkovým zónámpřicházejí od různých aktérů. V březnu2018 se vláda v demisi rozhodla, že seu Ústavního soudu k iniciativě senátorůnepřipojí, ačkoli návrh připravený Legisla-tivní radou vlády byl opačný.27 Účastní-kem řízení je Úřad veřejného ochráncepráv s negativním stanoviskem k bezdo-platkovým zónám už od doby, kdy přísluš-ná ustanovení zákona vstoupila v účin-nost.28 Za vedlejší účastníky řízeníu Ústavního soudu nebyly naopak uznányobce sdružené kolem města Kladno v tzv.memorandu, protože takový postup neu-možňuje zákon o Ústavním soudu.29 Délkařešení věci u Ústavního soudu má na šíře-ní bezdoplatkových zón negativní vliv, cožlze doložit vývojem v Klášterci nad Ohřív Ústeckém kraji:

Na druhém místě co do významu stojíusnesení Krajského soudu v Praze o pře-rušení řízení o návrhu na zrušení opatřeníobecné povahy ze dne 7. 12. 2017. Řízeníbylo přerušeno z důvodu připojení se k ří-zení u Ústavního soudu. Cenné je nicmé-

ně nekompromisní stanovisko krajskéhosoudu:

Dalším známým pokusem o řešení neu-těšené situace v obci v důsledku vyhláše-ní bezdoplatkové zóny je návrh na zrušeníplošného opatření vydaného na celémúzemí Ústí nad Labem podaný opozičnízastupitelkou Krajskému soudu v Ústí nadLabem.32 Na výsledek se dosud čeká.

A konečně, podána byla i žaloba naměsto Bohumín, a sice od majitele uby-tovny, který vyhlášení bezdoplatkové zónypovažuje za protizákonný zásah do svéhopodnikání a do svobodného rozhodováníubytovaných. Tato žaloba sice také zatímnemá rozuzlení, avšak majitel hoteluGrand v souvislosti s ní vyslovil názorhodný zamyšlení:

Kromě podávání návrhů na zrušeníOOP soudům lze na vyhlášení bezdoplat-kových zón reagovat ve vymezených lhů-tách také „úředně“. Námitku mohoupodat pouze vlastníci dotčených nemovi-tostí, připomínku však kdokoli, jehožpráva, povinnosti nebo zájmy mohou býtvyhlášením OOP přímo dotčeny. S vypo-řádáním námitek a připomínek si ovšemměstské úřady příliš hlavu nelámou. Až navýjimky nebývají akceptovány, často bezuvedení relevantních důvodů. Příklademtentokrát budiž vyjádření odboru školství,kultury a vnitřních věcí Městského úřaduv Chodově v OOP vyhlašovaném pro ne-daleký Vintířov:

Městské úřady obcí nejméně II. stupnějsou prvním místem střetu mezi vůlí sa-mospráv a zájmy státu. Praxe bohuželukazuje, že je to jen lehce překonatelnápřekážka k prosazení svévolného právního

aktu, jehož důsledky pak nesou bezmocníobčané. K vzácným případům městskýchúřadů, které odmítly vydat OOP, pokud žá-dost nebylo možné podložit zákonempředpokládanými údaji o zvýšeném, niko-li jakémkoli nebo domnělém, výskytu so-ciálně nežádoucích jevů, patří Městskýúřad ve Šluknově a Úřad městského ob-vodu Ostrava-jih, které se tak postavilyvlastní samosprávě.

Přezkumným místem pro pověřenéobecní úřady jsou krajské úřady, jejichžrolí je „překontrolovat po nich“ souladOOP se zákonem, zvláš� pokud proti vy-hlášenému OOP někdo podá námitku čipřipomínku. Po již zmíněném počinu Kraj-ského úřadu Středočeského kraje, kterýzrušil bezdoplatkovou zónu na celémúzemí města Kladna, šetří aktuálně po-dobný případ Krajský úřad v Ústí nadLabem. Připomínku k bezdoplatkové zóněvyhlášené na celém území města Ústí nadLabem podala stejná zastupitelka jakonávrh na zrušení tamního krajskéhosoudu. Namísto rozhodování o Kladnuv Praze to tentokrát bude rozhodovánív rámci jednoho města, věcně jde všako totéž. Nikdo, kdo nyní na území Ústí nadLabem pobírá doplatek na bydlení, se ne-může přestěhovat, aniž by tím přišelo státní podporu. Město se zároveň pro-hlášením svého území za ghetto zbavilomožnosti situaci smysluplně řešit.

Nejméně es v rukávu, jak se bránit bez-doplatkovým zónám, mají pochopitelně ti,kteří na nabyté právo obcí rozhodovato jejich dávce doplácejí nejvíce. Jsou toosoby a domácnosti v hmotné nouzi, kterénedosáhnou na vlastní, družstevní ani ná-jemní bydlení, a jsou tak odkázány na uby-tovny nebo podnájmy, ale také seniořinebo osamělí rodiče v běžných bytech,jimž dávka státní sociální podpory příspě-vek na bydlení nestačí pokrýt skutečné ná-klady na bydlení, a tak jim dle platného zá-kona úřad práce zbytek doplácí právě do-platkem. Od zavedení bezdoplatkovýchzón v červnu 2017 bylo do června 2019 dleúřadu práce v důsledku aplikace § 33 odst.9 zákona v ČR zamítnuto celkem 283 žá-

dostí o přiznání doplatku na bydlení.36

Tento extrémně nízký počet (příjemcůdoplatku na bydlení bylo průměrně

Zákaz ghetta či jeho zrušení nevedek dosažení dle „aby ghetto nebylo“, alepouze k přesunu téhož jevu na jiné místo,Nelze přitom přijmout myšlenku, že seghetta postupně vytlačí odevšad, protožejejich vznik je dán podstatou jiného jevu- existencí chudoby … Napadená ustano-vení se tak zcela vymykají ústavně poža-dované racionalitě, protože se zcela míje-jí s účelem normy či oblasti práva, dokteré byla tato ustanovení vsazena. Vesvém důsledku dokonce příslušný pro-blém prohlubují, nijak jej neřeší a odsou-vají jej dále mimo aktuální výskyt důsled-ků toho jevu. Napadaná ustanovení,která primárně brání některým osobámv přístupu k Listinou garantované pomo-ci, popřípadě jim brání ve výkonu svobo-dy pobytu, nemohou být ospravedlněnatím, že fakticky prohlubují sociální vylou-čení a přesouvají jeho problém na jinémísto, kde může nadále kumulovat.26

Klášterec nad Ohří je posledním z vel-kých měst Chomutovska, kde vyčkávali,než takzvané opatření obecné povahy při-jali. Bylo to kvůli stížnosti senátorů, kte-rou projednává Ústavní soud. „Nejdříveto vypadalo, že opatření zruší, jenže uběhlskoro rok a nic se neděje. Nechtěli jsmese pro příjemce dávek z jiných měst státostrůvkem, proto jsme se rozhodli, že hotaké zavedeme,“ zdůvodnil starosta.30

Po zvážení všech okolností dospěl soudk závěru, že ustanovení § 33 odst. 9 vespojení s § 33d zákona o pomoci v hmot-né nouzi je v rozporu s ústavním pořád-kem ČR.31

Pokud město Bohumín ubytuje sociál-ně slabé ve svých bytech na sídlištích,ubytování v ubytovnách skončí.33

Rozhodnutí o námitce uplatněné k ná-vrhu opatření obecné povahy

Námitka dotčené osoby L. H.: Uvádí, že vyloučená lokalita nic nevyře-

ší, kriminalita se nesníží a nezastaví se anivýkup bytů. Odvolává se na poznatkyz města Ústí nad Labem. Navrhuje spíšepostihy neplatičů.

Rozhodnutí o námitce: Námitka dotčené osoby L. H. se zamítá. Odůvodnění: Obec Vintířov se snaží tímto opatřením

zamezit velké migraci obyvatel a vypláce-ní takzvané nástavby na bydlení. (Obchods chudobou.)34

Ze Zprávy o sociální a terénní prácitedy vyplývají, pokud jde o měřitelnádata, statistické údaje o počtu obyvatel,jež však nesvědčí o výskytu sociálně ne-žádoucích jevů ve zvýšené míře. Zmínky onízké vzdělanosti obyvatel, vysoce kon-fliktním prostředí a přítomnosti krimino-genních faktorů jsou pak ovšem dle po-souzení Městského úřadu spíše hodnotí-cími soudy než doloženými skutkovýmitvrzeními, která by dokládala či vyvracelavýskyt sociálně nežádoucích jevů ve zvý-šené míře.35


Polemika


asi 40 tisíc) je ovlivněn i možností vůbecžádost nepodávat, o níž bývají potenciálnížadatelé na úřadu práce předem informo-váni, často právě spolu s informací, že nadaném území je vyhlášena bezdoplatkovázóna.

V dubnu 2018, tedy v době, kdy o OOPuvažovalo 74 obcí, z nichž alespoň jednouž mělo vyhlášeno 29 obcí, proběhl vespolupráci Institutu pro sociální inkluzia společnosti Člověk v tísni průzkum meziosobami v hmotné nouzi dotčenými re-striktivními úpravami zákona o pomociv hmotné nouzi. Dotazováno bylo 58 osobv hmotné nouzi po dobu delší než 6 měsí-ců (44 žen a 14 mužů) v osmi krajích, kterébyly klienty společnosti Člověk v tísni a zá-roveň byly evidovány na 18 kontaktníchpracovištích úřadu práce. Ohledně dotazo-vaných osob byl tou dobou nepřiznán do-platek na bydlení z důvodu vyhlášení bez-doplatkové zóny ve dvou případech:

Pomáhajícím organizacím nezbývá nežnadále podporovat potřebné ve zvládáníjejich situace a na samosprávy, jejichž roz-hodování má na jejich klienty devastujícívliv, se obracet bu přímo, nebo přesmédia. S informováním o dopadech OOPjsou však jak dobré, tak špatné zkušenos-ti. Zatímco někdy si veřejnost díky příbě-hům lépe představí dosah politickýchkroků, jindy média spíš jen posilují stereo-typy a nechávají promlouvat místní politi-ky nebo orgány, aniž by daly prostor do-tčeným občanům. Mediální aktivity tedynejsou bez rizika, což je zároveň odpovědína otázku, proč Institut pro sociální inklu-zi nikdy neposkytl údaje ke zveřejnění

kompletní mapy obcí experimentujícíchs bezdoplatkovými zónami.

Jak změřit efektivitu? Cíle zákonem sle-

dované, zástupné a nepřijatelné

Při hledání odpovědi na otázku, zdabezdoplatkové zóny fungují, je nutné vy-jasnit, co je jejich cílem, aby bylo možnéposoudit, zda a nakolik je ho dosahováno.V souvislosti s vytyčováním oblastí sezvýšeným výskytem sociálně nežádoucíchjevů se cílů objevuje hned několik. Lze jerozdělit na cíle zákonem sledované (vyplý-vající ze zákona), zástupné (ze zákona ne-vyplývající, jen dodatečně přidávané for-mou výkladu) a nepřijatelné (v rozporus ústavním pořádkem).

Zákonem sledované cíle je možno od-vodit pouze ze samotného znění paragra-fů 33d a 33 odst. 9 vzhledem k tomu, žek jejich doplnění do zákona došlo posla-neckým pozměňovacím návrhem, jehožsoučástí nebyla žádná důvodová zpráva.Opírat se můžeme jen o stručné o odů-vodnění návrhu v písemné podoběa o záznamy z ústní rozpravy zákonodárcůa předkladatele v době schvalování.Z uvedených zdrojů vyplývají dva cíle:

1. dát obcím v samostatné působnosti

pravomoc rozhodnout, kam nebudou

pro nové právní tituly k bydlení vy-

pláceny dávky pomoci v hmotné

nouzi, tj. zamezit vyplácení dávky na

základě adresy žadatele;

2. zabránit nárůstu zákonem vymeze-

ných sociálně nežádoucích jevů v na-

vrhovaných oblastech, jejichž zvýše-

ný výskyt oproti výskytu v oblastech

jiných samospráva identifikuje a po-

věřený obecní úřad v přenesené pů-

sobnosti projednáním s Policí ČR

a/nebo s OSPOD ověřuje.

Vyhlašování bezdoplatkových zón bytedy z hlediska zákonem sledovaných cílůfungovalo, pokud by za dva roky dosavad-ní praxe bylo výše uvedených cílů dosa-hováno. Je tomu tak?

Ad 1. Samosprávy sice o zákazu doplat-ku na bydlení rozhodují, tuto pravomocvšak nemají dánu všechny obce stejnouměrou. Citelné je to zejména u obcí I. typubez pověřeného obecního úřadu, kteréjsou vydány napospas rozhodnutí a takti-ce obcí větších v blízkém sousedství.Omezena je přitom možnost malých obcíjak bezdoplatkové zóny na svém území za-vést, tak také reálná možnost je nezavá-dět. Vliv na rozhodování obcí všech veli-kostí a typů má také rozhodování soudů(z nichž zásadní bude nález Ústavníhosoudu k této části zákona), instrukce krajůa rozhodnutí krajských úřadů. Rozhodovat

o státních sociálních dávkách dle svých

představ samosprávy ani po novelizaci

zákona nemohou.

Ad 2. Obce získaly možnost identifiko-vat tzv. „špatné adresy“, kde se nacházejí

nežádoucí jevy, za účelem zastavení jejichnárůstu. Nutno však poznamenat, žev tom jim nic nebránilo ani před přijetímnové právní úpravy. Legitimní postupobcí, které nyní cílí na konkrétní domya jejich majitele, by byl legitimní i bezmožnosti zastavit na daných adresách do-platek na bydlení. Zákon stanoví, že úřadpráce nevyplácí dávku, pokud tato nenízjevně využívána k účelu, pro který je ur-čena. Pokud tedy kvalita bydlení38 neodpo-vídá účelu dávky − zajištění bydlení −mohl a měl na základě podnětu samo-správ úřad práce, dokonce ve spoluprácis týmiž pověřenými úřady obcí, které nynívydávají OOP, hledat a nacházet proosoby vydané na milost obchodníkůms chudobou řešení, především jiné vhod-né bydlení.39 Možnost zabránit růstu soci-

álně nežádoucích jevů obce novelou záko-

na nezískaly, měly ji již před ní.

Objektivně by bylo možno dopady vy-hlašování bezdoplatkových zón na rušenínebo naopak vytváření nových sociálněvyloučených lokalit zjistit jejich zmapová-ním podobně, jako k tomu došlo v letech200640 a 201541. Ghetta a osoby, které v ta-kových místech žijí, však od doby noveli-zace nikdo nepřepočítal. Nejnovější údajeo počtu a geografickém rozmístění osob,které bydlí v neutěšených podmínkách,známe ze Zprávy o vyloučení z bydlení zarok 2018 vydané Platformou pro sociálníbydlení a organizací Lumos v dubnu 2019.

Deset měst, ve kterých žije téměř polo-vina ze všech rodin s dětmi v bytovénouzi, jsou dle zprávy: Ostrava, Brno,Praha, Ústí nad Labem, Karviná, Havířov,Kladno, Most, Olomouc a Příbram. O zá-kazu doplatku na bydlení na svém územíuvažuje, rozhodlo nebo jej už aplikujesedm z nich. Ze zprávy také vyplývá, žeobce v drtivé většině případů nemají o po-čtech osob v bytové nouzi a sociálním vy-loučení na svém území dostatečný pře-hled. Sedm z 25 podrobně zkoumanýchobcí má podle autorů zprávy přehled rela-tivně dobrý: Brno, Liberec, Hradec Králo-vé, Přerov, Prostějov, Děčín a Chrudim.Dodejme, že čtyři z nich na svém územírozhodly o bezdoplatkových zónách. Bez-

doplatkové zóny převažují jak u obcí

dobře zorientovaných, tak u těch problé-

mem chudoby silně zasažených. Nejde

tedy o krok, který by měl na snižování ne-

gativních jevů vliv, ale jen o možnost,

která je po ruce.

Obvyklé cíle zástupné, jimiž je vyhlašo-vání bezdoplatkových zón legitimizováno,aniž by bylo možno najít jejich vazbu naznění zákona, jsou tyto:

1. vyzrát na obchodníky s chudobou, tj.

docílit zkvalitnění bydlení chudých;

2. snížit objem vyplácených dávek na

bydlení.

Ad 1. Boj proti obchodu s chudobou byloblíbeným heslem už při projednávánínovely zákona, nicméně už tehdy nic

Šedesátileté ženě z Kladna a padesáti-leté klientce z Chodova v Karlovarskémkraji nebyl přiznán doplatek na bydleníkvůli bezdoplatkovým zónám. Obě ženyzůstaly bydlet tam kde dosud. Nepřizná-ní doplatku bylo de facto jeho odebrá-ním při nenavazující smlouvě o bydlení.Obě si bydlení dále platily z jiných dávek.Paní z Kladna pobírala příspěvek na péčio blízkou osobu v 1. stupni závislosti vevýši 880 Kč, přičemž sama byla zdráva.Její souputnice z Chodova měla k dispo-zici už jen příspěvek na živobytí, tedychudinskou dávku sloužící předevšímk nákupu potravin, oblečení nebo léků.Příspěvek na živobytí pobíraly obě ženyz 35 % v poukázkách, protože bylyv hmotné nouzi déle než 6 měsíců. Kli-entce z Chodova nepokrýval příspěvekna živobytí náklady na bydlení zcela. Přidotazování uvedla, že z toho důvodu pře-stala platit energie. V důsledku zákazudoplatku na bydlení tam, kde bydlí, jítedy vznikal dluh a hrozilo odpojení odelektřiny. Klientka z Kladna zatím své ná-klady na bydlení zvládala, ovšem jen zacenu nevyužívání příspěvku na péčik účelu, ke kterému je určena.37



Polemika

nenasvědčovalo tomu, že má boj za opti-malizaci nákladů státu vůči kvalitě posky-tovaného bydlení jakoukoli návaznost nanavrhovaná ustanovení zákona. Z před-chozího kroku, který měl vést pronajíma-tele ke zkvalitnění bydlení v důsledku zas-tropování výše doplatku na bydlení na 90% normativních nákladů dle zákona o stát-ní sociální podpoře v roce 2015, bylo zjev-né, že ubytovatelé chudých si z podob-ných restrikcí směřujících k příjemcůmdávek nic nedělají a platby za bydlení po-žadují stále stejné. Přesto restrikce pokra-čovaly a kromě dalšího snížení, tentokrátna 80 % normativu, byla souběžně zave-dena možnost zákazu doplatku na bydleníve vymezených zónách. Drahé a přitomnekvalitní bydlení chudých se v důsledkuzákazu dávky nelepší. „Boj proti obchodu

s chudobou“ je jen rétorické cvičení,

které ubytovatele chudých nijak nezasa-

huje. Při schvalování novely to bylo MPSVjasné a také poslanci, včetně předkladate-lů návrhu, počítali s tím, že kvalitu bydle-ní zranitelných cílových skupin nastavíspíše plánovaný zákon o sociálním bydle-ní, a sice vytvořením bezpečné a levnějšíalternativy v podobě sociálních bytů. Ar-gument dávkových restrikcí ve jménu bojeproti obchodu s chudobou nabyl na vý-znamu až za ministryně Jany Maláčové,která dopustila, že se v září roku 2018 pře-stalo na zákoně o sociálním bydlení pra-covat.42

Ad 2. O objemu vyplácených dávek po-moci v hmotné nouzi se příslušný zákonz podstaty nezmiňuje, to je spíše otázkakaždoročně schvalovaného zákona o stát-ním rozpočtu. Snižovat objem vypláce-ných doplatků na bydlení se daří už odroku 2014, nikoli tedy nutně v souvislostis bezdoplatkovými zónami, ale i v důsled-ku dalších omezení této dávky a také kvůlistabilnímu zlepšování ekonomické situacezemě, zaměstnanosti, navyšování důcho-dů a minimální mzdy.

Snižování objemu výplaty dávek nemusínavíc nutně být vývojem společensky pro-spěšným, by� je jistě zejména správci stát-ní kasy vítán. Údaje Platformy pro sociálníbydlení o poměru osob přežívajících naubytovnách s doplatkem a bez něj nazna-čují, že se jen stále více liší počty osob vevážné bytové nouzi, které na doplatek nabydlení dosáhnou a které ne. Jinými slovy,bytová nouze neklesá nebo dokonce roste,jen je stále méně měřitelná růstem nebopoklesem objemu vyplácených dávek nabydlení. V závažné bytové nouzi se v roce2018 nacházelo nejméně 54 tisíc domác-ností, což představuje 83 tisíc osob, z toho20,5 tisíce dětí.44 Jen 38 tisíc domácnostíbylo však ke konci roku 2018 příjemci do-

platku na bydlení.45 Trend oddělování těch-to dvou údajů budeme znát až poté, cobude stejnou metodikou provedeno šetřenío vyloučení z bydlení i za rok 2019.

Najdou se však i místní politici, kteřítvrdí, že bezdoplatkové zóny nefungujíproto, že lidem odebírají jen jednu dávkuna bydlení, nikoli tu druhou, příspěvek nabydlení. I to ukazuje na zástupný cíl zrušitnebo aspoň snížit dávky „u nás“ a nechattak „dávkaře“ odejít jinam. Hodnocení do-sažení zástupných cílů bývá složité, kdyžsi představitelé obcí často vypomáhají ml-žením. Například Kladno bylo po zavedeníplošné bezdoplatkové zóny spokojeno, ževe městě klesá kriminalita. Ta ovšempodle zjištění krajského úřadu klesala užv letech 2014−2016, přičemž za relevantnírok 2017 ji město do OOP pro jistotuvůbec neuvedlo. Jak bezdoplatkové zónyfungují, nelze zkrátka podle zástupnýcha dodatečných cílů zjistit, a tak si starosto-vé občas zafilozofují, že se aspoň situacenezhoršuje, by� se v obci nic nezměnilo.

Tím se dostáváme k cílům neakceptova-telným, kam považování počtu dětí za so-ciálně nežádoucí jev právem patří. Nepři-

jatelný cíl je takový, který politici na ná-rodní úrovni nebo představitelé obcí častovysloví, aniž by si uvědomovali, že jehosledováním porušují právo. V souvislostise zaváděním bezdoplatkových zón lzek cílům nepřijatelným, přesto však zřídka-kdy podrobeným kritice, počítat nepokry-tou snahu vytěsnit osoby a domácnosti

závislé na dávce doplatek na bydlení za

hranice obce.

Nesnášenlivost a dvojí přístup k obča-nům na jednom území lze vysledovatv podstatné části OOP vydaných prostěproto, že š�astnějším občanům, často voli-čům, chudí lidé, často nevoliči, vadí. Ko-munální politici se někdy ani nesnaží skrý-vat svůj záměr, aby nechtění lidé v dů-sledku vyhlášení bezdoplatkových zónodešli z jejich obcí jinam:

Aby se více či méně přiznaný sen o od-chodu chudých jinam vyplnil, vymýšlejí čipřejímají představitelé obcí nejrůznější po-hádky, z nichž nejčastější je příběh o ne-kontrolovatelném „přílivu“ osob bezvazby na obec do příslušného místa kvůlidávkám. Ve skutečnosti jde, pokud vůbeck meziobecní migraci před vyhlášenímbezdoplatkových zón dochází, o přirozenéhledání střechy nad hlavou, navíc stálevíce bez ohledu na dávky. Typickým příkla-dem bájných důvodů pro vyhlášení OOP jecíl zastavit „příliv“ osob ze Slovenska doÚstí nad Labem, který však statistiky úřadupráce, údaje z pošty ani škol nepotvrdily,a kterého tudíž nelze dosáhnout.49

Na zvýšenou, ale ani sníženou migraciv důsledku zavádění bezdoplatkových zónnyní nejsou potřebná data. Víme jen, že sechudí lidé dobrovolně stěhovat nechtějí,a když už je to nutné, pak putují co nejblížpůvodnímu bydlišti, jak dokládají třebaopakovaná zjištění z Mostu nikoli o nájez-dech, ale o silně převažující vnitřní migra-ci. Jisté je také to, že sledovat naplňovánínepřijatelných cílů je stejně nepřijatelnéjako jejich nastavování.

Závěr: Bezdoplatkové zóny nefungují,

obce i stát se musí vrátit k sociálnímu

bydlení

Po rozboru počátků a dvouletého vývo-je bezdoplatkových zón v ČR, roztříděnícílů na ty, které je vůbec možno vyhodno-covat, a na ty ostatní, lze na základě do-stupných dat s jistotou říci, že bezdoplat-kové zóny nefungují ani tak, jak to před-pokládá zákon, který navíc sám má ještěpřed sebou test ústavnosti.

Zakazování jediné podpory v bydlenínízkopříjmových, při neexistenci zákonao sociálním bydlení, nemá potenciál zajis-tit klid a pořádek v obcích s koncentracíchudoby, který by si nesporně všichni zá-stupci obcí a jejich lobbisté přáli. Lokálnízakazování doplatku na bydlení naopakjen další společenské konflikty vyvolává.Rušení ubytoven nebo jiné přesouváníproblému z místa na místo rozhodněnelze označit za vítězství v boji proti ob-chodu s chudobou. Obcím takový vývojnepřináší odstranění problémů, kvůli nimžsvůj vliv na výplatu dávky uplatňují, o utr-pení osob v nejistém a nekvalitním bydle-ní ani nemluvě.

Lidé, kteří se na občany a spoluobčanydělí jen v myslích méně prozřetelných po-litiků, zkrátka potřebují bydlet. Chudíbudou vyhledávat jakékoli bydlení a nebu-de-li jiné k dispozici, přistoupí i na velminekomfortní podmínky pronajímatelů,včetně plateb za bydlení z jiných dávek keškodě své a svých blízkých, příjmů z nele-gální práce nebo z trestné činnosti.

Jak ale říká mluvčí Úřadu práce Kateři-na Beránková, na úbytku se nedá proká-zat vliv bezdoplatkových zón.43

„V Aši jsou nyní dvě bezdoplatkovézóny. V jedné se situace uklidnila,v druhé je to trochu složitější kvůli život-nímu stylu lidí. Ti už se dnes sice neopí-její, ale mají tolik dětí, že je v lokalitě, kdežijí, dost rušno,“ popsal starosta DaliborBlažek.46

„Jednáme intenzivně i s úřadem prá-ce. Já si myslím, že to je jediný nástroj,který dnes máme k tomu, abychom lidi,kteří se tímto způsobem chovají, aby-chom jim to znechutili, a� jdou, kam chtě-jí,“ řekl (primátor Karviné) Jan Wolf.47

---Přestože opatření ze zákona dopadá

jen na nové nájemní smlouvy, (místosta-rosta Lipníku nad Bečvou) Ondřej Vlčekje přesvědčený, že se nakonec dotknei stávajících nájemníků. „Většina z nich

má smlouvy na rok, po prodloužení užna ně vyhláška platit bude," vysvětlil.48



Polemika

Cestou, jak se v obcích dobrat pokojné-ho soužití, je zvýšit úsilí o zajištění kvalitní-ho bydlení pro domácnosti v bytové nouzi.Na národní úrovni je nezbytné přijmoutzákon o podpoře v bydlení pro ty, kdo nyníze systému pomoci vypadávají, a v regio-nech je potřeba formovat místní systémysociálního bydlení. Není to zdaleka jeno výstavbě, ale především o účinné spolu-práci obcí s úřadem práce, s poskytovatelisociálních služeb a s majiteli disponibilníchbytů. Zapojení do systému sociálního byd-lení musí být vedeno jednoduchým princi-pem „něco za něco“. Standardní kvalitai při nižším nájemném výměnou za garanciplynulých plateb nájemného a pokrytí dal-ších rizik spojených s bydlením chudých.Odpíráním doplatku na bydlení se účinnékroky ke zlepšení jen oddalují.

1 Obce a kraje působí jako samosprávy prostřednic-tvím svých volených orgánů v tzv. samostatné pů-sobnosti. Kromě toho jsou na obce a kraje přene-seny úkoly od státu, které pak v tzv. přenesené pů-sobnosti vykonávají obecní a krajské úřady. Podlemíry přenesené působnosti státu se obce dělí dotypů I, II a III.

2 Svaz sdružuje 2 757 obcí, tj. 44 % z celkového počtuobcí v České republice. Členské obce Svazu zastu-pují 8 420 203 obyvatel, což z celkového počtu oby-vatelstva představuje 79,4 %. http://www.smocr.cz/clenove/ clenska-zakladna.aspx

3 Pozměňovací návrh přednesený ve 2. čtení k tisku256/0, PSP ČR, 17. 9. 2014, http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=7&ct=256&ct1=2

4 „Bohumín plošně odmítl vyplácet doplatky na byd-lení“, ČT 24, 1. 5. 2016, https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/1532934-bohumin-plosne-odmitl-vyplacet-doplatky-na-bydleni

5 Sněmovní tisk 783 vládního návrhu zákona, kterýmse mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotnénouzi předložený Poslanecké sněmovně Parlamen-tu ČR (PS PČR) dne 19. 4. 2016, https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=783

6 Pozměňovací návrh č. 4834 ze dne 6. 9. 2016 kesněmovnímu tisku 783, https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=783&snzp=1

7 Pozměňovací návrh č. 5302 ze dne 29. 11. 2016 kesněmovnímu tisku 783, https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=783&snzp=1

8 Stenozáznam rozpravy ve 2. čtení sněmovníhotisku 783 v PS PČR, 29. 11. 2016, https://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/053schuz/s053021.htm

9 Stenozáznam rozpravy v opakovaném 3. čtení sně-movního tisku 783 v PS PČR, 11. 1. 2017,https://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/054schuz/s054048.htm

10 Jmenný přehled 24. hlasování na 54. schůzi PSPČR, 11. 1. 2017, https://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=65002

11 Ústavní stížnost 20 senátorů, 6. 12. 2017,https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tisko-va_mluvci/Navrhy/Pl._US_40_17_navrh.pdf

12 Zamítavé stanovisko Ústavně-právního výboru Se-nátu k senátnímu tisku č. 59 ze dne 22. 2. 2017,https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/html-hled?action=doc&value=82986

13 Zápis ze 117. jednání Rady Městského obvodu Os-trava−Jih konané dne 1. 6. 2017, https://www.ova-jih.cz/cs/radnice/organy-samospravy/usneseni-rady/volebni-obdobi-2014-2018/volebni-obdobi-2014-2018/117_rada_zapis.pdf

14 Krajský úřad Středočeského kraje, Rozhodnutí v pře-zkumném řízení o opatření obecné povahy, v plnémznění k dispozici zde: http://www. romea.cz/cz/zpra-vodajstvi/domaci/stredocesky-krajsky-urad-zrusil-

bezdoplatkovou-zonu-ktera-byla-vyhlasena-na-celem-uzemi-kladna?fbclid=IwAR14vGA-vDy58esc-rBWxs3eBa-Mf6zacprzlSPRnX2N5Snb3SeUvG8ouVw0

15 Rozhodnutí v přezkumném řízení o opatření obecnépovahy v Kladně, Krajský úřad Středočeskéhokraje, 15. 3. 2019, http://www.romea.cz/cz/zpravo-dajstvi/domaci/stredocesky-krajsky-urad-zrusil-bez-doplatkovou-zonu-ktera-byla-vyhlasena-na-celem-uzemi-kladna?fbclid=IwAR14vGA-vDy58esc-r B W x s 3 e B a - M f 6 z a c p r z l S P R n X 2 N 5 S n b3SeUvG8ouVw0

16 Metodické stanovisko Krajského úřadu Ústeckéhokraje k problematice opatření obecné povahy podle§ 33d zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotnénouzi, září 2017, https://www.kr-ustecky.cz/assets/F i l e . a s h x ? i d _ o r g = 4 5 0 0 1 8 & i d _ d o k u m e n -ty=1715939b

17 „Kraj plně podpořil Sokolov v boji proti obchodus chudobou“, Regionzapad.cz, 25. 10. 2017,http://www.regionzapad.cz/zpravodajstvi/kraj-plne-podporil-sokolov-v-boji-proti-obchodu-s-chudo-bou-140156/

18 „Desetina lidí, ale půlka přestupků. Lipník tak cent-ru ruší dávky na bydlení“, iDnes, 2. 8. 2019,https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/lipnik-nad-be-cvou-socialni-ubytovny-bezdoplatkova-zona-davky-neprizpusobivi-kriminalita.A190801_492694_olo-mouc-zpravy_stk

19 Podklady k připravované vládní Strategii sociálníhozačleňování 2021−2030.

20 „Bezdoplatkové zóny jsou skvělá věc, osvědčily se,říká starostka Sokolova“, iDnes, 25. 3. 2019,https://www.idnes.cz/karlovy-vary/zpravy/rozhovor-starostka-sokolov-renata-oulehlova-obchod-chudo-ba-dopla tek -bydlen i -bezdopla tkova-zona.A190325_465872_vary-zpravy_ba

21 „Ve Velkých Hamrech mají problémové čtyři domy.S bezdoplatkovou zónou neuspěli“, Jabloneckýdeník, 19. 10. 2018, https://jablonecky.denik.cz/zpra-vy_region/ve-velkych-hamrech-maji-problemove-ctyri-domy-s-bezdoplatkovou-zonou-neuspeli-20181019.html

22 „Radnice udělala z Kladna ghetto, bojuje tak protiobchodu s chudobou“, iDnes, 20. 12. 2017,https://www.idnes.cz/praha/zpravy/kladno-ghetto-vyloucena-lokalita-boj-s-chudobou-davky-prispe-vek-na-bydleni.A171220_155627_praha-zpravy_rsr

23 „Havířov neuspěl s vyhlášením bezdoplatkovézóny“, TV Polar, 19. 2. 2019, https://polar.cz/zpra-vy/karvinsko/havirov/11000015376/havirov-neuspel-s-vyhlasenim-bezdoplatkove-zony

24 Oznámení o návrhu opatření obecné povahy „Vy-hlášení oblastí ve městě Podbořany a místní částiobce Oploty se zvýšeným výskytemsociálně nežá-doucích jevů“, https://www.podborany.net/e_download.php?file=data/uredni_deska/obsah716_24.pdf&original=v95.pdf

25 "Města si pochvalují bezdoplatkové zóny. Tím se aleproblém neřeší, varuje Institut pro sociální inkluzi",ČT 24, 17. 7. 2019, https://ct24.ceskatelevize.cz/regi-ony/ustecky-kraj/2871956-mesta-si-pochvaluji-bez-doplatkove-zony-tim-se-ale-problem-neresi-varu-je?fbclid=IwAR3rDbbl6BvY_RU7rcTYiTQm-wCpm5nfcz3HAH-Iq5gWp8IFmhYy46Zsh-Ks

26 Ústavní stížnost 20 senátorů, 6. 12. 2017,https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tisko-va_mluvci/Navrhy/Pl._US_40_17_navrh.pdf

27 „Vláda otočila. Zrušení zón bez doplatku na bydlenínepodpoří. Důvody tají“, Deník Referendum, 15. 3.2018, http://denikreferendum.cz/clanek/27260-vlada-otocila-zruseni-zon-bez-doplatku-na-bydleni-ne-podpori-duvody-taji

28 Sborník "Dávky pomoci v hmotné nouzi", Stanovis-ka Veřejného ochránce práv, č. 17, https://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/Publika-ce/sborniky_stanoviska/Sbornik_Davky-pomoci-HN.pdf

29 „Statutární město Kladno nemůže vstoupit do říze-ní o návrhu skupiny senátorů na zrušení některýchustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi", 6. 6.

2018, tisková zpráva ÚS, https://www.usoud.cz/ak-tualne/statutarni-mesto-kladno-nemuze-vstoupit-do-rizeni-o-navrhu-skupiny-senatoru-na-zruseni/

30 „Boj se spekulanty pokračuje. Klášterec bude odprosince bezdoplatkovou zónou“, Chomutovskýdeník, 14. 11. 2018, https://chomutovsky.denik.cz/zpravy_region/boj-se-spekulanty-pokracuje-klaste-rec-bude-od-prosince-bezdoplatkovou-zonou-20181114.html

31 Usnesení Krajského soudu v Praze o přerušení říze-ní o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ža-lovaného ze dne 7. 12. 2017, https://mestokladno.cz/assets/File.ashx?id_org=6506&id_dokumen-ty=1468891

32 „Největší městské „ghetto“ Ústí nad Labem mířík soudu. Bezdoplatkovou zónu napadla zastupitel-ka“, Seznam Zprávy, 28. 3. 2019, https://www.se-znamzpravy.cz/clanek/nejvetsi-mestske-ghetto-usti-nad-labem-miri-k-soudu-bezdoplatkovou-zonu-na-padla-zastupitelka-69248

33 „V Bohumíně padla kvůli bezdoplatkovým zónámprvní žaloba", iDnes, 29. 7. 2018, https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/bezdoplatkova-zony-uby-tovna-zaloba-hotel-bohumin.A180726_143741_os-trava-zpravy_woj

34 OOP Vintířov, Městský úřad Chodov, 15. 4. 2019,h t t p s : / / e d e s k y . c z / d o k u m e n t / 2 8 8 9 3 2 6 -Ve%C5%99ejn%C3%A1%20vyhl%C3%A1%C5%A1ka%20-%20opat%C5%99en%C3%AD%20obecn%C3%A9%20povahy,%20oblasti%20se%20zv%C3%BD%C5%A1en%C3%BDm%20v%C3%BDsky-tem%20soci%C3%A1ln%C4%9B%20ne%C5%BE%C3%A1douc%C3%ADch%20jev%C5%AF

35 Veřejná vyhláška o nevydání OOP ve Šluknově, 10. 1.2019, https://edesky.cz/dokument/2598994-Ve%C5%99ejn%C3%A1%20vyhl%C3%A1%C5%A1ka%20-%20Nevyd%C3%A1n%C3%AD%20opat%C5%99en%C3%AD%20obecn%C3%A9%20povahy%20o%20vyhl%C3%A1%C5%A1en%C3%AD%20oblast%C3%AD%20se%20zv%C5%A1en%C3%BDm%20v%C3%BDskytem%20soci%C3%A1ln%C4%9B%20n

36 Podklady k připravované vládní Strategii sociálníhozačleňování 2021−2030.

37 Vlastní šetření Institutu pro sociální inkluzi a spo-lečnosti Člověk v tísni, duben 2018.

38 § 33b zákona. 39 §§ 63−65a zákona, zejména § 64 odst. 1 písm. e)

a § 64 odst. 2 písm. f) zákona.40 Mapa sociálně vyloučených a sociálním vylouče-

ním ohrožených romských lokalit v ČR, GAC, 2006,https://www.esfcr.cz/mapa/int_CR.html

41 Analýza sociálně vyloučených lokalit v ČR, GAC,2015,https://www.esfcr.cz/mapa-svl-2015/www/analyza_socialne_vyloucenych_lokalit_gac.pdf

42 "Patnáct opatření proti obchodu s chudobou. Ma-láčová představila plán, jak pomoci lidem na ubytovnách", iRozhlas, 10. 9. 2018 https://www.iroz-hlas.cz/zpravy-domov/obchod-s-chudobou-jana-malacova-cssd_1809101313_dbr

43 „Boj proti obchodníkům s chudobou v praxi. Do-platky na bydlení klesly za rok o čtvrtinu“, iRozhlas,3. 1. 2019, https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/obchod-s-chudobou- jana-malacova-cssd_1809101313_dbr

44 Zpráva o vyloučení z bydlení za rok 2018, Platforma prosociální bydlení a LUMOS, duben 2019, https://socialni-bydleni.org/wp-content/uploads/2019/04/Zpr%C3%A1va-o-vylou%C4%8Den%C3%AD-z-bydlen%C3%AD-za-rok-2018.pdf

45 Informace o vyplacených dávkách v resortu MPSVv prosinci 2018, https://www.mpsv.cz/files/clan-ky/34988/Informace_o_vyplacenych_davkach_v_prosinci_2018.pdf

46 „Vyhlaste u nás bezdoplatkovou zónu, žádají Soko-lov lidé z problémové ulice“, iDnes, 30. 7. 2019,https://www.idnes.cz/karlovy-vary/zpravy/lide-navr-huji-slavickovu-ulici-v-sokolove-na-bezdoplatko-vou-zonu.A190727_491631_vary-zpravy_slv

47 „Karviná rozšíří bezdoplatkové zóny. Chce z města vy-tlačit problémové lidi“, ČT 24, 21. 6. 2018, https://



Polemika

Poznatky z praxe

Řešení návratu lidí bez domova do bydlení

Libor Prudký

Článek prezentuje výsledky části projektu CESESu „Efektivní řešení velkých rozhodovacích úloh ve veřejné administra-

tivě“, a sice jeho část zabývající se řešením návratu lidí bez domova do bydlení. Představena je analýza problematiky

pomocí focus groups a metodiky tvorby vztahových rámců. Výsledkem je přehled o mohutnosti a složitosti prob-

lematiky a zároveň přesvědčení, že k řešení bezdomovectví, krajní podoby společenské anomie, nemůže zásadně po-

moci žádný z dílčích přístupů.

Tým z CESESu (Centra pro sociální a eko-nomické strategie, součásti Fakulty sociál-ních věd Karlovy Univerzity v Praze) odroku 2018 pracuje na projektu TAČR/ETAs názvem „Efektivní řešení rozsáhlých roz-hodovacích úloh ve veřejné správě“. Pěti-členný tým řídí prof. Martin Potůček.

Pilotní téma, na kterém metodické po-stupy při řešení rozsáhlých veřejných úlohzkoumáme, hledáme a ověřujeme, je řeše-ní návratu lidí bez domova do bydlení.

Prvními kroky empirického výzkumuk této problematice byly (v pořadí)� expertní rozhovory� realizace tří focus groups� dvě řízené diskuse na specifická témata.

Na tuto etapu navazuje další, která byměla v následujícím roce vyvrcholit v kon-sensuální konferenci na zkoumané téma.

Tématem tohoto článku je samotné po-jetí návratu lidí bez domova do bydlení −pro řešení celé problematiky jde o témazásadního významu. S respektem ke sku-tečnosti, že vlastně všechny kroky výzku-mu vedou také ke zpřesnění a pochopenípojetí dané problematiky. Jádro poznatkůvyužitých v tomto textu vychází ze třífocus groups realizovaných v roce 2018.

Pro úplnost se zmíníme i o ostatníchdosud realizovaných krocích empirickéhozkoumání. Provedli jsme 10 expertníchrozhovorů, které bylo možné souhrnnězpracovat. Cílem byla vstupní identifikacebariér při komunikaci přípravy podkladůa postupů pro návrat lidí bez domova dobydlení. Experty byly osobnosti, kterémají s danou problematikou již zkušenosti.

Na základě vyhodnocení expertních roz-hovorů byly identifikovány největší barié-ry možností rozvoje návratu lidí bez do-mova do bydlení. V tabulce 1 jsou od-stupňovány podle závažnosti: třemi křížkyjsou označeny nejsilnější bariéry, dvěma

křížky bariéry střední závažnosti a jednímkřížkem ostatní:

Už výsledky tohoto expertního posou-zení dané problematiky ukazují na některé

ct24.ceskatelevize.cz/regiony/2516131-karvina-roz-siri-bezdoplatkove-zony-chce-z-mesta-vytlacit-pro-blemove-lidi

48 „Desetina lidí, ale půlka přestupků. Lipník tak cent-ru ruší dávky na bydlení“, iDnes, 2. 8. 2019,https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/lipnik-nad-becvou-socialni-ubytovny-bezdoplatkova-zona-davky-neprizpusobivi-kriminalita.A190801_492694_olomouc-zpravy_stk

49 „Ústí jako ghetto? Děti skončí na ulici, je to zneuži-tí zákona, město potřebuje byty, říká Hausenblas“,DVTV, 15. 6. 2018, https://video.aktualne.cz/dvtv/usti-jako-ghetto-deti-skonci-na-ulici-je-to-zne-uz i t i - zakona / r~ fa9c99b46f0211e8b17a0cc47ab5f122/

Mgr. Alena Zieglerová ([email protected]) je ve-doucí sekce zaměstnanosti a příjmů Institutupro sociální inkluzi (Institute for Social Inclu-sion), Šternberkova 1258/7, 170 00 Praha -Holešovice, Česká republika. Zaměřuje se napolitiku zaměstnanosti a sociálního zabezpe-čení osob ohrožených sociálním vyloučením.

Tabulka 1: Podklad a výsledky expertních rozhovorů

Problémy spojené s komunikací při přípravě podkladů Seskupení

a postupů pro návraty bezdomovců do bydlení: podle váhy

a. Předem zpracované poznatky o dané problematice u nás a v zahraničí +

b. Vstupní studie, která shromáždí potřebné podklady a poznatky dosud

v této oblasti v ČR vytvořené +

c. Dosavadní legislativní podmínky pro danou problematiku ++

d. Vymezení základních pojmů nutných pro možnost domluvy

o dané problematice +

e. Jasné vymezení předmětu ++

f. Příprava řešitelských týmů ++

g. Zkušenost se spoluprací na předchozích tématech +

h. Institucionální zabezpečení spolupráce mezi zúčastněnými institucemi +++

i. Příprava pravidel pro spolupráci při řešení +

j. Příprava aktérů pro spolupráci při řešení +

k. Poznání problematiky z hlediska potenciálních uživatelů ++

l. Dostatek času na řešení +

m. Dostatek prostředků (financí, kapacit, apod.) nutných na řešení +++

n. Hierarchizace předmětu z hlediska priorit a návazností +++

o. Dobrá vůle řešitelů podílejících se na zpracování +

p. Dobrá vůle institucí podílejících se na zpracování +++

r. Snaha překonat případné bariéry ve východiscích řešení dané

institucemi a tradicí v dosavadních řešeních +++

s. Respekt vůči existujícím pravidlům a podmínkám řešení +

t. Tvorba a ověřování nových postupů řešení ++

u. Hledání a ověřování adekvátních metod a technik řešení ++

v. Atmosféra ve společnosti proti pomoci bezdomovcům k návratu

do bydlení +++



Poznatky z praxe

rysy, které jsou všem vážně myšleným po-stupům vymezování zkoumané problema-tiky vlastní: Narážení na atmosféru vespolečnosti naladěnou proti pomoci bez-domovcům k návratu do bydlení a na ba-riéry ve východiscích institucí a tradicíchv dosavadních řešeních, tudíž i na hierar-chizaci v pojetí předmětu z hlediska priorita návazností, to ještě umocněné nedostat-ky dobré vůle u některých z aktérů a ne-dostatečnými prostředky k řešení (od fi-nancí přes byty až po potřebné kapacityaktérů); toto představuje první linii nedo-statků v přístupu a pojetí řešení návratulidí bez domova do bydlení v současné si-tuaci v této zemi.

Kromě tohoto posouzení byly s expertyuskutečněny polostandardizované rozho-vory, jejichž záznamy jsou podstatnýmzdrojem pro zaměření a obsahy dalšíchkroků zkoumání (jsou uloženy v CESESui pro případné externí zájemce, to ostatněplatí o všech podkladech a výstupech to-hoto projektu).

V roce 2018 se uskutečnily tři focusgroups na téma řešení návratů lidí bezdomova do bydlení s odborníky, kteří sezabývají touto problematikou, i když nee-xistuje její legislativní zakotvení.

Mezi účastníky byli především odborní-ci reprezentující různé rozhodovací/řídícíúrovně (Úřad vlády a MPSV), krajská úro-veň, úroveň vedení (magistrátů) obcí, zá-stupci neziskových organizací (od vedou-cích a metodiků až po terénní pracovníky)a pracovníci výzkumu.

Celkem jsme oslovili cca 40 potenciál-ních účastníků s tím, že setkání se usku-tečnila v Praze, Brně a Ostravě. Tentovýběr měl opodstatnění jak z hlediska věc-ného, tak logistického: všechna tato třiměsta patří k těm, kde se problematika ná-vratu osob bez domova do bydlení aspoňčástečně řeší bez toho, že by se čekalo nalegislativní podporu takového úsilí. Částoslovených pracovníků se předevšímz důvodů pracovní zaneprázdněnostiomluvila, takže se ve finální podobě focusgroups uskutečnily s více než 30 odborní-ky. Všechny diskuse byly se souhlasemúčastníků nahrány a přepsány do textovépodoby. I tyto nahrávky jsou k dispozici napracovišti CESES.

S nahrávkami jsme dále pracovali postu-pem vycházejícím z metodiky tvorby vzta-hových rámců. Tato metodika totiž je jed-nou z mála, které zacházejí se zpracováva-nou problematikou v celku. Umožňuje pře-kročit tak častou dílčí či jednostrannou ana-lýzu a ve výsledku nabízí celostný pohled.

Účastníkům focus group byla vždypředložena tři témata, která byla rámcemdiskuse. První se vracelo ke kritickému po-souzení textu, který byl účastníkům pře-dem zaslán. Ten shrnoval stávající litera-turu na toto téma, včetně dostupných zku-šeností z aplikace této problematiky narůzných rozhodovacích úrovních. Druhé

1. Nedostupnost základních analýz a dat o lidech bez domova (i proto, že docházík poměrně velkým změnám v čase)

2. Potřeba expertního vědění3. Potřeba opírat se o data − hlavně o ekonomické (ne)výhodnosti dílčích rozhodnutí4. Dostatek zahraniční expertízy, ale bez uvedení do praxe, s vysvětlením − ze strany

politických reprezentací různé úrovně − o jejich nevhodnosti pro českou situaci 5. Chybějící kvantitativní (ekonomická) i kvalitativní analýza dopadů6. Větší vliv expertních analýz na centrální úroveň7. Otázka legitimity daného problému a společenského klimatu8. Odlišné vnímání (kritéria) zásluhovosti (např. kraj versus přímí poskytovalé)9. Odlišná vidění šancí („Jak to, že se ten byt někomu dá, když já na to musím těžce

splácet hypotéku?“) a vidění „zásluhovost i“ v sociálních službách10. Legitimita sociálních služeb je NOVÁ versus dlouhá tradice zdravotních služeb

(u nich „nezásluhovost“ jako samozřejmost)11. Zásluhovost ve vztahu ke kompetencím klienta12. Proti udržování principu zásluhovosti, který jde dokonce i ze stran s křes�anskými

základy13. Podpora domluv na společném cíli ovlivňuje spolupráci a koordinaci14. Data versus ideologie jako odlišná východiska pro diskusi15. Sociální služby bezdomovectví neřeší, ale udržují: nevhodně nastavený zákon

o sociálních službách, který nedává možnost dávat klientovy služby, které potře-buje

16. Příklady pozitivní deviace na konkrétních místech (např. Housing first jako ukon-čování bezdomovectví spoluprací s osvícenou reprezentací)

17. Nejde o problém bezdomovců, ale celé společnosti, tak začněme o tom takhlemluvit, zmedializovat to i řešit to

18. Téma ukončování bezdomovectví a ne omezování bezdomovectví 19. Chybí nastavení východisek i času řešení a uvolnění možností pro spolupráci20. Ne odstranění bezdomovectví, ale aby nikdo nemusel spát na ulici + dostatek na-

bídek, možností a kapacit.21. Sociální bydlení = jeden ze tří hlavních pilířů k udržení sociálního smíru (+ so-

ciální zabezpečení a sociální práce)22. Ne management bezdomovectví, ale ukončování bezdomovectví23. Ne shoda náhod, ale predispozice − to znamená potřeba dlouhodobé podpory (jen

bydlení nestačí)24. Připustit si, že část klientů bude nějakou podporu potřebovat stále25. Strategické rozhodnutí proti současné společenské poptávce26. K významné změně v dohledné době zřejmě nedojde27. Současná politická reprezentace je omezením možností, že se situace zlepší na

centrální úrovni, protože je velký vliv na politická rozhodování ve vztahu k voleb-nímu období a závislosti politiků na jejich znovuzvolení

28. Významná role osvícených obcí29. Zvolit jinou strategii: akcentovat finanční dostupnost bydlení pro mladé rodiny

a rodiny, které nemají dostatečně vysoké příjmy nebo rodiny, u kterých ty nákla-dy na bydlení jsou příliš vysoké s ohledem na jejich příjmy. V podstatě strategie,že toto má nahradit příspěvek na bydlení a hotovo, dál se to nebude řešit

30. Krize v důsledku zákona o hmotné nouzi, s níž se obce a města vypořádávají31. Nedodržování zákonných postupů ze strany soukromých pronajímatelů (neopráv-

něné výpovědi) a zároveň bez podpory by to ohrožený člověk nevěděl, že je to ne-oprávněné

32. Nedodržování práva a netrestání tohoto nedodržování ze strany institucí 33. Chybějící zákonné prostředí, které by vymezovalo role některých aktérů (zodpo-

vědnost za rozhodnutí, včetně finanční, aby např. stát neplatil to, co způsobí obce)34. Chybí zásadní politické rozhodnutí, které by se projevilo v legislativě − (zákon

o sociálním bydlení), a chybí i politická vůle 35. Nezbytnost propojení služeb a bydlení (sociální práce při bydlení není legislativ-

ně ukotvena)

Tabulka 2: Indikace charakterizující pojetí procesu návratu lidí bez domova

do bydlení (tabulka pokračuje na straně 33)



Poznatky z praxe

se zabývalo zkušenostmi z dosavadní rea-lizace prací na rozhodování o návratu lidíbez domova do bydlení a konečně třetíhledalo postupy, které je v tomto procesutřeba realizovat nejdříve.

Diskuse na první téma se fakticky zabý-vala souvislostmi a podobami vymezeníprocesu řešení návratu lidí bez domovado bydlení.

Ze zaznamenaných rozhovorů jsme ob-sahovou analýzou získali výroky, využitel-né jako indikace daných témat. Jejich pře-hled uvádí tabulka 2.

Prvním zjištěním je zcela zřetelné potvr-zení, že problematika návratu lidí bez do-mova je vysoce strukturovaným, složitýma dlouhodobým problémem veřejné poli-tiky, jejíž řešení se neobejde bez propra-cované spolupráce institucí a aktérů, kteříse na řešení této problematiky podílejí,by� to třeba v současnosti ještě ani netuší.Anebo, což je asi častější, si myslí, že to„jejich řešení“ je to jediné správné.

Přesvědčuje o tom samotný fakt počtůindikací, které ze záznamů focus groupsvzešly. A navíc: i když jsme se snažilio úplnost a přesnost, nepochybně sev diskusích na těchto skupinách objevilai témata, která jsme nezachytili nebo jsmeje „nepřečetli“ správně. K tématu, které-mu se zde explicite věnujeme, jsme získa-li 64 indikací (celkem jsme dospěli k 227 vý-rokům; některé se samozřejmě opakujímezi jednotlivými tématy, avšak častov souvislosti s danou tematikou získávajítřeba i odlišný obsah, takže vlastně nemu-sí jít o tentýž indikátor, i když má blízké čidokonce shodné znění).

Kromě toho z uvedených indikací jasněvyplývá, že řešení zkoumané problemati-ky má procesuální, dlouhodobou a nikolivjednorázovou podobu. Jednorázové akti-vity mohou přinést třeba i příznivé, avšakvždy jen dílčí výsledky. Nebo také výsled-ky spíše bránící faktickému řešení.

Problematičnost dílčích řešení potvrzu-je i další členění indikací. Pokusili jsme seo roztřídění indikátorů podle míry obec-nosti, či naopak konkrétnosti.

Příznačné je, že v tematice spojené s po-jetím zkoumané problematiky − a tu zdeprezentujeme − je obecných témat více než80 %, konkrétních (a často současně i obec-ných) je jen 19 % z nich. Připomínáme, žeúčastníky focus groups byli převážně od-borníci, kteří se danou problematikou zabý-vají v konkrétní praxi. A přesto jejich vyjá-dření mířila převážně do obecných podmí-nek řešení. To jasně upozorňuje na fakt, žekořeny „neřešení“ této problematiky spat-řují tito aktéři v nedostatcích v obecnýchpodmínkách a možnostech pro řešení.

Proto není ani překvapivé, že nejmar-kantnější je mezi 64 indikacemi problema-tika spojená se zasazením návratu lidí bezdomova do bydlení do širších společen-ských a politických souvislostí. V tématu,které zde prezentujeme, je to znát nejjas-

něji. Připomeňme, že jde o téma, které sezabývalo především samotným pojetímzkoumané problematiky. Výroky jako„Nejde o problém bezdomovců, ale celéspolečnosti, tak začněme o tom takhle mlu-

vit, zmedializovat to i řešit“ (č. 17) jsouv přímém spojení s řadou dalších jako např.„Otázka legitimity daného problému a spo-lečenského klimatu“ (č. 7) nebo „Strategic-ké rozhodnutí proti současné společenské

Tabulka 2 (pokračování): Indikace charakterizující pojetí procesu návratu lidí bez

domova do bydlení

36. (Ne)sdílení dat37. Otázka spolupráce a komunikace a vedení (formálního a neformálního) ve vztahu

k různým aktérům (resorty, samospráva, NNO)38. Rapid re-housing v Brně: problém v dohodě s úřadem práce a námi − jiné cíle: UP

− snižit administrativní náklady (prostředky rychle na účtu pronajímatele) − vznikáprovozní dluh a ohrožení těch, co se projektu účastní

39. Resortismus40. Hierarchický model řízení (hlavně úroveň státu)41. Má smysl pozorovat, podporovat i analyzovat lokální aktivity a postupně jejich

zkušenosti přenášet na centrální rozhodovací úroveň (i když to samo o osobě jesložité) a v budoucnu i do legislativy

42. Vztah mezi pasivním „Příjemcem“ a sociální prací: už to samo pojmenování im-plikuje pasivitu, že se pro něj vše zajistí − versus partnerský přístup! Kde se před-pokládá oboustranná aktivita, motivace apod.

43. Nejednotnost a nekoncepčnost všech projektů výzev, bez návazností44. Nejednotnost sociálních služeb ve smyslu poskytovatelů (na obci, kraji, úřadu

práce, z ministerské úrovně) = vede to až ke konkurenci45. Nastavení leadershipu (osoba i instituce) a jeho autorita46. Přítomnost krajské úrovně, která se často z tohoto procesu vylučuje, protože nemá

žádné byty, ale zároveň je tvůrcem sociální politiky47. Poptávka po službách ze strany jiných poskytovatelů služeb (města), kteří je vyře-

šit neuměli, nejde o klienta ale o město48. Situace v Brně Rapid re-housing: Nesoulad mezi normativy úřadu práce na dávky

versus reálné náklady na počátku bydlení49. Nutnost (elektronického) sdílení důležitých informací v reálném čase mezi bydlící-

mi, podporovateli a úřadem práce, městem (souhlas s předáváním informací)50. Dobrá zkušenost/nový kontext pro radní, zastupitele: za těch několik let se dozvě-

děli, že zaměstnání není to hlavní, že předluženost je opravdu problém, když sedíky práci sníží sociální dávky, a přitom příjem sebere exekutor

51. Napětí mezi veřejnou správou a lidmi, kteří reálně řeší/starají se o lidi bez do-mova….

52. Práce s prevencí bezdomovectví53. Stojí to na jednotlivcích nebo dílčích skupinách54. Volby jako možnost/příležitost přelití zkušeností s housing first jinam (do jiných

míst)55. Sociální pracovník = „technik“56. Rozdíly mezi malými obcemi, kde každý úbytek obyvatel bolí (i finančně) versus

velká města, která to ani nepoznají (Ostrava) + větší anonymita i větší možnost slu-žeb včetně zaměstnání

57. Velká role velkých vlastníků bytů v jedné lokalitě (město byty nemá)58. Kvalitních sociálních pracovníků je málo59. Rozprodaný bytový fond60. Hodně údajů mají poskytovatelé služeb, ale jsou rozptýlené vs. centrální databáze

− (ne)výhody, rizika zneužití61. Málo systémová a politická rovina a naopak hodně toho vztahu sociální pracovník

a klient62. Náklady na transformaci sociálních služeb (včetně přípravy zaměstnanců, příklady

ze zahraničí: je to relativně drahé)63. Sociální služby soutěží o klienty! I tím, že za ně něco udělají, aby to vypadalo, že

svoji roli splnili dobře = zneschopňování klientů64. Sociální služby neslouží klientovi, ale systému (stáváme se jeho služkou)



Poznatky z praxe

poptávce“ (č. 25) a zvláště „Chybí zásadnípolitické rozhodnutí, které by se projevilov legislativě (zákon o sociálním bydlení),a chybí i politická vůle“ (č. 34), v souvislos-ti s tím specifikace ve výroku č. 27: „Sou-časná politická reprezentace je omezenímmožností, že se situace zlepší na centrálníúrovni, protože je velký vliv na politickározhodování ve vztahu k volebnímu obdo-bí a závislosti politiků na jejich znovuzvole-ní“. A také v dalších výrocích, které vytvá-řejí skupinu obecných celospolečenskýcha politických souvislostí problematiky ná-vratu lidí bez domova do bydlení (např.dále č. 32, 33, 37, 43 a vlastně také č. 45, 51a ovšem i 59 a č. 51). I indikace týkající seprincipů spolupráce spadají do této skupi-ny − konkrétně např. č. 13, 19, ale i 18, č. 22,23. Ještě hlouběji míří indikátor č. 52„Práce s prevencí bezdomovectví“. Pak jetu skupina indikací, které mají přímou sou-vislost s předchozími a upozorňují přede-vším na dopady či současně zásadní zdro-je oněch obecných vazeb. Nejsilnější jezřejmě výrok č. 21: „Sociální bydlení jejeden ze tří hlavních pilířů sociálního smíru(plus sociální zabezpečení a sociálnípráce)“. Obsahově pak indikátor č. 40 „Hi-erarchický model řízení (hlavně úroveňstátu)“ a s ním související „Resortismus“(indikátor č. 39), dále „Data versus ideolo-gie jako odlišná východiska pro diskusi“(č. 14), i oprávněná skepse (indikátor č. 26„K významné změně v dohledné době ne-dojde“).

Celkem je v této skupině 26 indikátorů,které se explicite zabývají širšími politický-mi, společenskými, a tudíž i legislativnímisouvislostmi problematiky řešení návratulidí bez domova do bydlení. Jde o výraz-nou součást celku i z hlediska kvantitativ-ního (téměř 40 % z celku indikací). Čtenářvšak zajisté najde i další indikace, které sepřímo vztahují k uvedeným sociálním, po-litickým a legislativním podmínkám, by�nejsou přímo zařazeny do této skupiny. I topotvrzuje zásadní váhu právě takovýchpodmínek pro celkové řešení.

O sociálních službách

Další velkou skupinou indikací, které -podle výsledků 3 focus groups − mají pod-statný vliv na řešení návratu lidí bez do-mova do bydlení, jsou ty, které se v různémíře vztahují k sociálním službám a prácisociálních pracovníků. Tady jde celkem asio 19 indikací (v procentech je to přibližně30 % všech indikátorů). Zásadní váhumezi nimi mají indikace č. 15 („Sociálníslužby bezdomovectví neřeší, ale udržují:nevhodně nastavený zákon o sociálníchslužbách, který nedává možnost dávat kli-entovi služby, které potřebuje“) − se spe-cifikací v indikaci č. 35 a také v indikacič. 42 („Vztah mezi pasivním příjemcema sociální prací: už to samo pojmenováníimplikuje pasivitu, že se pro klienty všech-

no zajistí − versus partnerský přístup! Kdese předpokládá oboustranná aktivita, mo-tivace apod.“). Z jiného hlediska je pod-statný rovněž indikátor č. 10: „Legitimitasociálních služeb je nová versus dlouho-dobá tradice zdravotních služeb (u nich je„nezásluhovost“ jako samozřejmost)“.

Problém zásluhovosti je často kořenemnedostatků či nedorozumění i pro práci so-ciálních služeb. Zde se této tematiky týkajíexplicite indikátory č. 11, 12, 9 a také 8. Zá-sadní je zde už zmíněný indikátor č. 10,který poukazuje na samozřejmost bezzáslu-hovosti u lékařských služeb a novost legiti-mity sociálních služeb. K podstatným obsa-hovým vlivům na potřeby a možnosti soci-ální práce v procesu řešení návratu lidí bezdomova do bydlení patří i indikace, kteréukazují na zacílení sociální práce v této ob-lasti. Konkrétně jsou to indikace č. 20, č. 24a konec konců i indikátory č. 64 a 63. A doznačné míry i indikátor č. 46. Zcela zásadní− a zároveň širší než „pouze“ ve vztahuk sociálním službám − je indikátor č. 53. Naomezení kapacit a jednostranost k chápánísociální práce poukazují indikátory č. 55, 58,ale i 47 a 62. Složení těchto indikací je samoo sobě pozoruhodnou výpovědí o pojetí so-ciálních služeb a sociální práce.

Rozsahem je podle počtu uvedených in-dikátorů třetí skupina, věnovaná nezbyt-nosti opor této problematiky o informacea expertní přístupy. Celkem se explicitek této části témat vztahuje 9 indikátorů.Konkrétně indikátory č. 1, 2, 3, 4, 5, 6a také 36, 49 a 60. Z nich snad je třeba zdů-raznit konstatování „potřeby opírat seo data − hlavně o ekonomické (ne) výhod-nosti dílčích rozhodnutí“. Fakt nedostup-nosti základních analýz a dat o lidech bezdomova (indikátor č. 1) i konstatování po-třeby většího vlivu expertních analýz,včetně zahraničních zkušeností (bez zjed-nodušujícího odmítání od politiků či ji-ných aktérů) − indikátory č. 6 a č. 4 pře-devším − jsou příznačné: tematika nenípopulární, takže proč se jí vlastně věcnězabývat, když na jejím základě nelze získatvětší podporu veřejnosti. Spíše naopak −určitou část podpory veřejnosti ztratit.

Další indikátory z této skupiny (č. 36, 49a 60) upozorňují na nedostatky v zacháze-ní s informacemi. Indikátor č. 60 zdůraz-ňuje, že poskytovatelé služeb mají hodněinformací, avšak jsou rozptýlené, centrálnídatabáze dílem není, dílem je parciálnía možná by mohla být i zneužitelná.

Snad je vhodné ještě připomenout sku-pinu indikátorů uvádějících potřebu využí-vat dobrou praxi a její příklady. O nich sezmiňují především indikátory č. 16, 28, 38,41, 50 a vlastně i 56 a konec konců i indi-kátor č. 57. Jde o skupinu, která by sedala označit také jako „vlivy na úrovniobcí či regionů“. Zdůrazněme hlavně indi-kátor č. 41, který nejen že upozorňuje napotřebu sledování a vyhodnocování lokál-ních aktivit, ale také na to, že právě tyto

poznatky by měly být využívány i v centrupři tvorbě legislativních podmínek pro ús-pěšná rozhodování o návratu lidí bez do-mova do bydlení. Postupovat při realizacirozhodování o dané tematice z „příkladůdobré praxe“ se v diskusích objeviločasto.

Ostatní indikace jsou spíše ojedinělé.I když je možné je snad i přiřadit k některéz předchozích skupin. Nicméně uvedenýpřehled je pro pochopení výsledků focusgroups na toto téma dostačující.

Shrnutí inidkátorů do skupin a předevšímsamotné znění jednotlivých indikátorů bynemělo svádět k vidění dané tematikyoněmi jednotlivostmi či seskupeními.Znovu je užitečné opakovat, že teprve po-stupné, procesuální a komplexní řešenímůže přinést dobré výsledky. Problém„substituce“ některých indikátorů je sicemožný, zvláště při postupu „zdola“ a přidobré vůli a spolupráci tam přímo působí-cích aktérů. Jedná se především o nahraze-ní neexistující politické podpory ochotouřešit danou problematiku v rámci obcí zestrany představitelů obce. Takový postup jesice možný, ale do značné míry nejistýa znovu často jen dílčí (jasně na to pouká-zala situace v Brně, zvláště při srovnánípředchozí a současné situace ve vedeníměsta).

V analýze jsme pokračovali s využitímmetody opřené o využití tvorby vztaho-vých rámců. Prezentování tohoto postupua jeho výsledků by však výrazně přesáhlomožný rozsah tohoto článku (tyto postupya jejich výsledky budou uvedeny ve studi-ích vzniklých v rámci řešení tohoto projek-tu, a tudíž opět k dispozici v CESESu).

O „Programu výstavba“

Další řízená diskuse (uskutečněná napočátku roku 2019) se týkala konkrétníhopostupu, který pro sociální bydlení vytvo-řilo MMR na základě zadání vlády ČRa který také vláda ČR v konci dubna 2019schválila jako „Program výstavba“. Jehodetailní kontury jsou známy, takže připo-meneme jen základní charakteristiky.

Jde o nástroj založený na uvolnění fi-nančních prostředků (ze Státního fondurozvoje bydlení) na pořízení sociálnícha dostupných bytů a sociálních, smíše-ných a dostupných domů. Předpokládanáčástka na rok 2019 je kolem 1 mld. Kč.MMR rovněž připravilo základní metodikupro možnost získání této podpory a projejí přidělování, kontrolu a vyhodnocení.Účastníky této focus group byli hlavněpředstavitelé institucí, které tento pro-gram spolupřipravovaly, a také zástupciněkterých institucí, jež se mohou na tomtoprogramu podílet (konkrétně MMR, Stát-ního fondu bydlení, MPSV a garanta celé-ho projektu, kterým je útvar rozvoje kvali-ty života, jenž je v současnosti součástíMinisterstva životního prostředí).



Poznatky z praxe

Výsledky této focus group ukázaly na:� užitečnost tohoto programu, avšak ve

velmi omezené míře ve vztahu k potře-bám a zároveň s rizikem, že se bydleníz toho projektu nedostane k lidem bezdomova;

� trvající potřebu tvorby a uplatnění zá-kona o sociálním bydlení v rozsahua záběru takovém, jakým byl připravo-ván a v podobě koncepce rozvoje so-ciálního bydlení i vládou schválen;

� nejasnosti i protimluvy v metodice vy-tvořené pro uplatnění a naplnění toho-to programu;

� možnosti zneužití tohoto programustejně, jako k tomu došlo i v některýchpředchozích krocích, které rovněž mělynapomáhat vzniku a rozvoji sociálníhobydlení;

� hluboký nesoulad mezi centrálními in-stitucemi, které jsou či dříve byly pově-řeny péčí o návraty lidí bez domova dobydlení, včetně malé ochoty ke komu-nikaci a současně vysoké konformitys rozhodnutím vlády (by� jde o rozhod-nutí dílčí a nerespektující nezbytnésouvislosti).

Především se ukazálo, že tento směrpodpory sociálního bydlení není kompati-bilní s úsilím o vytváření a rozvoj sociál-ních bytů pro osoby a především rodinymimo bydlení tak, jak jsou rozvíjeny ně-kterými obcemi, městskými částmi či regi-ony ve spolupráci s různými insititucemi,především s Armádou spásy, Nadějí, Plat-formou pro sociální bydlení, aktivitami„Nejdřív střecha“ apod. Při tom se ukazu-je, že řada z těchto aktivit je úspěšnáa skutečně vede k návratu lidí bez domo-va do bydlení. Proklamace, že „Programvýstavba“ představuje náhradu za zákono sociálním bydlení, je falešná.

Shrnutí

Pokud se pokusíme o resumé poznatkůz této části empirických výzkumů uskuteč-něných v rámci projektu „Efektivní řešenírozsáhlých rozhodovacích úloh ve veřejnésprávě“, lze uvést řadu dílčích shrnutí.Některé skutečnosti z této analýzy vystu-pují jako nesporné. Patří mezi ně:� složitost, mnoharozměrnost, a tudíž

potřeba komplexnosti řešení dané pro-blematiky;

� vysoká strukturovanost tematická,která vychází z obecných podmíneka směřuje až ke konkrétním krokům.S tím, že sice existuje možnost nahra-zení (substituce) v daném času či pro-storu nenaplnitených podmínek (zvláš-tě oněch obecných, které zasahují dořady oblastí realizace), avšak bez kon-cepčního řešení především těch dosudopomíjených indikací se k souhrnnémuřešení nelze dobrat;

� stěžejní místo zde má práce s veřejnos-tí, s politiky, s institucemi, které se k ře-

šení obracejí z hlediska nedostatečnýchinformací, ne vždy dobré vůle a z hle-diska pouze svého dílčího vidění pro-blematiky, která je přitom komplexní;

� zkušenosti těch, kteří jsou v procesu ná-vratu lidí bez domova úspěšní i za sou-časných složitých podmínek, představujínejvhodnější základ pro tvorbu postupů,které mohou být využitelné obecněji;

� postupy vycházející „zdola“ (založenépředevším na dobré vůli, ochotě k ře-šení a spolupráci aktérů, zvláště v ob-cích a regionech) představují dosudnejefektivnější řešení;

� založit hlubší analýzu situace, jejích do-padů a efektivity, včetně zkušeností zezahraničí, by vždy mělo být neopomi-nutelnou podmínkou. Zvláště význam-né jsou analýzy zdůrazňující menší ná-klady spojené s prací na návratu lidíbez domova do bydlení než jsou nákla-dy na nekončící platby sociálníchdávek. Nedostatek takových analýz jepovažován za vážnou překážku úspěš-ného řešení;

� potřeba nahrazení „dávkového“ přístu-pu k lidem mimo bydlení přístupempodněcujícím jejich aktivitu a pomocsociálních a dalších pracovníků a pře-devším procesuálnost a dynamiku so-ciálních situací, která je imanentní ús-pěšnému návratu lidí bez domova dobydlení. Tato potřeba vystupuje jakovysoce aktuální;

� s tím souvisí i posun ve vymezení po-vinností spojených s tímto procesem,a tudíž i někdy výrazně odlišné pojetífunkce jednotlivých aktérů proti sou-časnosti. Týká se to především sociál-ních pracovníků, ale i obcí, úřadů prácea dalších institucí;

� často zdůrazňovanou potřebu dobrévůle při řešení této problematiky jemožné posilovat především spolupracína řešení, komunikací mezi aktéry,otevřeností a trvalou diskusí, včetněrozvoje této problematiky v médiícha politických rovinách řešení;

� místo neziskových organizací jev celém procesu nezastupitelné. Jejichomezování či nerespektování − zvláštětěch, které už dosáhly v daném proce-su úspěchů − by mělo být vyloučené;

� bez spolupráce a pomoci lidem bez do-mova v jejich rozvoji, růstu sebevědo-mí a sebereflexe nelze v řešení tétoproblematiky dosáhnout úspěchu.

Další shrnutí navazují na předchozía z části je doplňují či zpřesňují: 1. Řešení návratu lidí bez domova do byd-

lení není zvládnutelné žádným jedno-duchým či jednorázovým opatřením.Jde o složitý proces, v němž se prolína-jí vlivy osobnostní, institucionální, spo-lečenské, politické a mediální a vlivy vy-cházející z více než 10 resortů (a jejichspecifikací, vidění a přístupů), z viděnírepublikového, krajského, obecního, re-

gionálního, ale také individuálního, sku-pinového atd.

2. Jde o proces, který vyžaduje soustředě-nou a věcnou spolupráci aktérů běhemcelého jeho trvání. To samo o sobě sižádá propracovávání a ověřování meto-dických postupů specifikujících jednot-livé kroky řešení a hlediska přístupů;současně je třeba hledat spojující po-stupy. Nelze předpodkládat, že by „ře-šení“ bylo založeno na soustředěnémpůsobení v rámci například jednohopracoviště. Znamená to, že kromě pro-pracovávání a ověřování metodickýchpostupů musí být celé řešení založenoa rozvíjeno na základě dobré vůlea snahy o pozitivní přístupy všech zú-častněných aktérů a institucí. To lzeovšem těžko předpokládat bez dlouho-dobé komunikace, vzájemného ověřo-vání a získávání důvěry. I tak jde o pro-ces, jehož naplnění lze očekávat jenčástečně, v dlouhodobém horizontua s vysokým stupněm dobré vůle zestrany všech aktérů a institucí.

3. Zároveň je nezbytné pamatovat na sku-tečnost, že tento proces nemá „defini-tivní“ řešení. Jednak kvůli vstupu stálenových osob do situace bezdomovectví− v našich podmínkách dokonce jdenavíc o velké nebezpečí spojené s ne-dostatkem bytů a neregulovanými ce-nami bytů a s neexistencí soustavnépéče o sociální bydlení, jednak kvůlitomu, že vždy bude část lidí bez domo-va, kteří z nejrůznějších důvodů nebu-dou moci či chtít se do bydlení vrátit.Jde tedy o proces, který vedle návratudo bydlení bude zahrnovat i procespodpory lidem bez domova v tom, abydůstojně dožili.

4. Jedná se tedy o problematiku řešitel-nou v podmínkách, které v současnéspolečnosti v ČR nacházíme jen zřídka.I proto jsou pozitivní příklady jen vzác-né. Včetně mediální spolupráce. K hle-dání možností spolupráce v současnéspolečnosti dochází spíše spontánní ne-ziskovou aktivitou než oficiálními krokyze strany státu, resortů, ale i krajůa často i obcí.Podpora ochoty ke spolupráci a respek-

tu k názoru jiných je proto centrální ne-zbytností pro řešení (včetně např. působe-ní médií). Nejde „jen“ o fakta, ale spíšeprávě o preferenci úsilí o dobrou vůli,spolupráci a respekt k potřebám i těchnejbědnějších. I jako základ pro další opat-ření, protože do řešení bezdomovectví sepromítají vlastně všechny vlivy exkluze,chudoby, nesnášenlivosti a xenofobiea ovšem také nerespektování potřebydlouhodobých strategických koncepčnězaložených postupů veřejné politiky.

(K tématu návratu lidí bez domova dobydlení srov. v tomto čísle časopisu re-cenzi knihy „Z ulice do bytu. Sociální



Poznatky z praxe

práce v procesu reintegrace do bydlení“na str. 38−39.)

Vybrané použité prameny:

Baptista I., Benjaminen L., Bush - Geertsema V. Plea-ce N., 2017. Family homelessness in Europe. Euro-pean Observatory on Homelessness - ComparativeStudies on Hmelessnese, Brusel.

Kocman D., Klepal J. 2016. Prostupné bydlení: Evaluace.Praha: Úřad vlády ČR - Agentura pro sociální začleňování.

MF. 2013. Metodika přípravy veřejných strategií. Mi-nisterstvo financí ČR, Praha.

MMR ČR. 2019. Program výstavba, Praha.MPSV. 2013. Koncepce prevence a řešení problermati-

ky bezdomovectví v ČR do roku 2020. Praha: MPSV.MPSV. Konsensuálníkonference o bezdomovectví

v ČR (Sborník z konference). Praha: MPSV.MPSV. Koncepce sociálního bydlení 2015-2020.

Praha: MPSV.

MPSV. 2018. Zpráva o plnění koncepce prevencea řešení problematiky bezdomovectví v České re-publice do roku 2020, za rok 2017. Praha: MPSV.

Národní strategický referenční rámec ČR 2007 - 2013.Praha: MMR.

Pázlerová H. (ed.). 2018. Sociální práce v sociálnímbydlení. (Metodický materiál). Praha: MPSV.

Pleace N. 2017. Evropská příručka bydlení přede-vším. Praha: Úřad vlády ČR - Agentura pro sociál-ní začleňování.

Potůček M. a kol. 2016. Veřejná politika. Praha: H. C. Beck.Prudký L., Šmídová M. 2010. Kudy ke dnu. Praha.

Socioklub.Prudký L., Hradecký I., Plachý A., Růžička J., Slavíček

A., Šmídová M., Šos L. 2010. Souhrnný materiálpro tvorbu koncepce práce s bezdomovci v ČR naobdobí do roku 2020. Praha.

Prudký, L. 2015. Postupy poznávání a naplňování cestk dobrým hodnotám. Certifikovaná metodika MPSV.Centrum pro studium vysokého školství, v. v. i. Praha.

Prudký, L. 2018. „Humanistický a otevřený přístupjako jediný pramen řešení bezdomovectví“, pod-kladová studie, CESES.

Veselý A., Nekola M. (eds.) 2007. Analýza a tvorba ve-řejných politik: přístupy, metodfa, praxe. Praha: Slon.

Zápisy z jednání Pracovní skupiny k monitorování pl-nění Koncpce prevence a řešení problematiky bez-domovectví. Praha: MPSV 2015-2018.

Ing. Libor Prudký, PhD. ([email protected]) vyučuje sociolo-gii na Fakultě humanitních studií UKv Praze a zároveň pracuje jako vědeckýpracovník v Centru pro sociální a ekono-mické strategie (CESES) při Fakultě sociál-ních věd UK. Zabývá se především výzku-my hodnotových struktur a neanomickýchzdrojů rozvoje společnosti.

Novela zákona o zaměstnanosti

Olga Bičáková

Článek představuje novelu zákona o pobytu cizinců (ve Sbírce zákonů publikována 16. července 2019), která zároveň při-

nesla novelizaci další zákonů − vedle zákona o zaměstnanosti také novelizaci například živnostenského zákona, zákona

o azylu nebo soudního řádu správního. Článek zdůrazňuje, že je novela především projevem transpozice evropské

směrnice 2016/801/EU o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia,

stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair do českého

právního řádu. Autorka upozorňuje, že novela má dopady i na procesy, v rámci kterých cizinci legalizují svůj výkon práce

na území České republiky.

K novele zákona o zaměstnanosti bylopřistoupeno zejména z důvodu zajištěnítranspozice směrnice Evropského parla-mentu a Rady 2016/801/EU ze dne 11. květ-na 2016 o podmínkách vstupu a pobytustátních příslušníků třetích zemí za účelemvýzkumu, studia, stáže, dobrovolnickéslužby, programů výměnných pobytů žákůči vzdělávacích projektů a činnosti au-pair.K dosažení souladu právního řádu Českérepubliky s touto směrnicí přistoupilo Mi-nisterstvo vnitra ve spolupráci s Minister-stvem školství, mládeže a tělovýchovytaké k novele zákona o uznávání odbor-ných kvalifikací a zákona o veřejných vý-zkumných institucích a dílčím způsobembyly upraveny také zákony v působnostiMinisterstva průmyslu a obchodu, Minis-terstva práce a sociálních věcí a Minister-stva zdravotnictví.

Dále novela v zákoně o pobytu cizincůzejména zavádí povinnost absolvovat popříjezdu do České republiky adaptačně-in-tegrační kurz a upravuje zákonné zmocně-ní vlády k vydání kvót pro ekonomickoumigraci. Vláda bude moci v reakci na si-tuaci na trhu práce nařízením dočasně ak-tivovat vydávání mimořádného pracovní-ho víza a stanovit mj. zdrojové země, eko-nomická odvětví a objem migrace. Naří-zení vlády tak umožní flexibilně reagovatna situaci na trhu práce. Vydávání vízbude ukončeno v případě následnéhodostatku českých pracovníků na trhupráce.

Zásadní novinkou je zavedení dlouho-dobého pobytu za účelem hledání zaměst-nání či zahájení podnikatelské činnosti.Tento účel je určen pro vysokoškolské stu-denty po dokončení jejich studia na územía pro výzkumné pracovníky, kteří dokončísvou výzkumnou činnost. V těchto přípa-dech budou mít možnost dále pobývat naúzemí České republiky až 9 měsíců za úče-lem hledání si zaměstnání či zahájení pod-nikatelské činnosti. Toto povolení však ne-bude znamenat automatické přiznánípráva přístupu na trh práce nebo na zahá-jení podnikatelské činnosti.

Novela zákona č. 435/2004 Sb., o zaměst-

nanosti

V ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) bodě 1,který stanoví, kdo jsou účastníci právníchvztahů podle zákona o zaměstnanosti, seslova „závod se sídlem“ nahrazují slovy„závod s umístěním“. Tím dochází ke sla-dění právní úpravy s terminologií občan-ského zákoníku. V případě odštěpného zá-vodu, který není právnickou osobou, nelzemluvit o jeho „sídle“, a proto se jeví jakovhodnější použit termín „umístění“.

Novela zákona dále provádí legislativně

technickou úpravu, která souvisí s novela-mi zákona o zaměstnanosti provedenýmizákonem č. 206/2017 Sb., a zákonemč. 222/2017 Sb., jež nabyly platnosti v čer-venci 2017. Těmito novelami zákona o za-městnanosti byl upraven jeho § 5 tak, že

byl doplněn o nové písmeno, přičemžu obou novel tímto novým písmenembylo písmeno g). Touto úpravou zákona

o zaměstnanosti dochází k odstranění le-

gislativně technické chyby, jež se týkala

označení definice vnitropodnikového pře-

vedení zaměstnance.

Zákon o zaměstnanosti ve svém ustano-vení § 37a odst. 4 stanoví, že podmínkoupro zařazení volného pracovního místa docentrální evidence volných pracovníchmíst obsaditelných držiteli zaměstnaneckékarty nebo do centrální evidence volnýchpracovních míst obsaditelných držitelimodré karty je souhlas zaměstnavatelea současně to, že je toto volné pracovnímísto krajskou pobočkou Úřadu práce na-bízeno a zveřejněno alespoň po dobu 30dnů od jeho oznámení krajské pobočceÚřadu práce podle odstavce 2 nebo 3. Ny-

nější novela zákona umožňuje krajské

pobočce Úřadu práce s ohledem na situa-

ci na trhu práce tuto dobu zkrátit až na

10 dnů.

Informační povinnost zaměstnavatele

se dosud vztahovala jen na případ nástu-

pu do zaměstnání, nyní se novelou rozši-

řuje i na výkon práce na území České re-

publiky. Z textu zákona se vypouští infor-

mační povinnost právnické nebo fyzické

osoby, která uzavřela smlouvu se zahra-

ničním zaměstnavatelem, na jejímž zákla-

dě byly tyto osoby vyslány na území

České republiky k plnění úkolů vyplývají-

cích z této smlouvy.



Poznatky z praxe

Ustanovení § 87 nyní nově zní takto

(veškerá zvýraznění v citacích jsou dílemautorky): „(1) Nastoupí-li do zaměstnání

nebo k výkonu práce na území České re-

publiky občan Evropské unie, jeho rodin-ný příslušník (§ 3 odst.2), rodinný přísluš-ník občana České republiky uvedený v § 3odst. 3, cizinec uvedený v § 98 písm. a) aže) a j) až s) a v § 98a, u kterého se nevyža-duje povolení k zaměstnání, nebo cizinec,u kterého se vyžaduje povolení k zaměst-nání, zaměstnanecká karta, karta vnitro-podnikově převedeného zaměstnancenebo modrá karta, je jeho zaměstnavatel

povinen o této skutečnosti písemně infor-

movat příslušnou krajskou pobočku

Úřadu práce, a to nejpozději v den nástu-

pu těchto osob k výkonu práce. Obdobnápovinnost se vztahuje na případy, kdy zatrvání zaměstnání nebo výkonu práce na

území České republiky nastane skuteč-nost, na jejímž základě již cizinec povoleník zaměstnání, zaměstnaneckou kartu,kartu vnitropodnikově převedeného za-městnance nebo modrou kartu nepotře-buje, s tím, že tato informační povinnostmusí být splněna nejpozději do 10 kalen-dářních dnů ode dne, kdy nastala skuteč-nost, na jejímž základě se povolení k za-městnání, zaměstnanecká karta, kartavnitropodnikově převedeného zaměst-nance nebo modrá karta nevyžaduje.

(2) Písemná informace obsahuje údajevedené v evidenci, kterou je zaměstnava-tel povinen vést podle § 102 odst.2 ne-bo 3. Každou změnu těchto údajů je za-městnavatel povinen nahlásit nejpozdějido 10 kalendářních dnů ode dne, kdyzměna nastala nebo kdy se o ni dověděl.

(3) Zaměstnavatel je povinen nejpozdě-ji do 10 kalendářních dnů informovat pří-slušnou krajskou pobočku Úřadu práceo ukončení zaměstnání nebo výkonu

práce na území České republiky osob uve-

dených v odstavci 1“.

V důsledku nového znění § 87 se rov-

něž provádějí legislativní změny v § 102,

který upravuje evidenci občanů Evropské

unie a cizinců a do předmětného ustano-

vení § 102 se vkládá nový odstavec 3,

který stanoví, že zahraniční zaměstnava-

tel, který uzavřel smlouvu s právnickou

nebo fyzickou osobou, na jejímž základě

byly osoby uvedené v § 87 odst. 1 vyslány

na území České republiky k plnění úkolů

vyplývajících z této smlouvy, je povinen

vést evidenci těchto osob obsahující

údaje uvedené v § 91 odst. 1 písm. a), b),

c) a e), dále pohlaví těchto fyzických osob,

den nástupu a den skončení výkonu práce

nebo vyslání na území České republiky.

Zákona o zaměstnanosti v ustanovení§ 98 písm. l) stanoví, že povolení k za-městnání, zaměstnanecká karta, kartavnitropodnikově převedeného zaměst-nance nebo modrá karta se podle tohotozákona nevyžaduje k zaměstnání cizince,který na území České republiky pobývá na

základě povolení k dlouhodobému pobytuza účelem společného soužití rodiny, jde-li o společné soužití rodiny s cizincems povoleným trvalým pobytem nebo kte-rému byl udělen azyl nebo doplňkováochrana nebo s cizincem, který na územíČeské republiky pobývá na základě plat-ného povolení k dlouhodobému pobytu.Novelou se nyní okruh osob rozšiřuje o ci-

zince, který vykonává v České republice

soustavnou vzdělávací nebo vědeckou

činnost jako pedagogický pracovník nebo

akademický pracovník vysoké školy nebo

vědecký, výzkumný nebo vývojový pra-

covník ve veřejné výzkumné instituci

nebo jiné výzkumné organizaci podle

zvláštního právního předpisu.

V § 136 odst. 1 zákona o zaměstnanostise stanoví, že právnická nebo fyzickáosoba je jako zaměstnavatel povinna mítv místě pracoviště kopie dokladů prokazu-jících existenci pracovněprávního vztahus tím, že splnění této povinnosti se nevy-žaduje, splnil-li zaměstnavatel povinnostoznámit okresní správě sociálního zabez-pečení den nástupu zaměstnance do za-městnání, které mu založilo účast na ne-mocenském pojištění podle zákona o ne-mocenském pojištění. Text odstavce 2téhož paragrafu, který dosud stanovil, žetuto povinnost má na území České repub-liky i zaměstnavatel usazený v jiném člen-ském státu Evropské unie, jenž v rámcinadnárodního poskytování služeb vyslalsvého zaměstnance k dočasnému výkonupráce do České republiky (přičemž dokla-dy, jimiž je plněna tato povinnost, musejíbýt přeloženy do českého jazyka), se no-

velou nahrazuje novým odstavcem 2,

který zní takto: „Povinnost podle odstav-

ce 1 věty první má na území České repub-

liky i zahraniční zaměstnavatel, který vy-

slal svého zaměstnance k výkonu práce

na území České republiky, přičemž dokla-

dy, jimiž je plněna tato povinnost, musejí

být přeloženy do českého jazyka“.

Do části osmé, která upravuje společná

ustanovení zákona o zaměstnanosti, se

vkládá nový § 147ca, který zní následo-

vně: „(1) Pro účely kontroly podle zvlášt-ních právních předpisů tj. například § 163a 164 zákona č.326/1999 Sb., ve znění po-zdějších předpisů, § 63 odst. 2 písm. b) zá-kona č. 273/2008 Sb., o Policii České re-publiky, ve znění pozdějších předpisů, je

Policie České republiky oprávněna získá-

vat z Jednotného informačního systému

práce a sociálních věcí způsobem umož-

ňujícím dálkový přístup údaje

a) o povoleních k zaměstnání vydanýchkrajskou pobočkou Úřadu práce, a tov rozsahu uvedeném v § 92 odst. 3,tzn. identifikační údaje cizince, místovýkonu práce, druh práce, identifikač-ní údaje zaměstnavatele, u něhožbude cizinec vykonávat zaměstnání,dobu, na kterou se vydává a dalšíúdaje nezbytné pro výkon zaměstnání,

b) o písemných informacích týkající se ci-zinců v rozsahu uvedeném v § 87 a 88.

(2) Pro účely povolování vstupu a pobytu

cizinců na území České republiky podlezvláštního právního předpisu jsou Minister-

stvo vnitra, Ministerstvo zahraničních věcí

a zastupitelské úřady České republiky

oprávněny získávat z Jednotného informač-

ního systému práce a sociálních věcí způso-

bem umožňujícím dálkový přístup údaje

a) o povoleních k zaměstnání vydanýchkrajskou pobočkou Úřadu práce, a tov rozsahu uvedeném v § 92 odst. 3,

b) o písemných informacích týkajících se ci-zinců v rozsahu uvedeném v § 87 a 88“.

Důležité rady závěrem

1. Podmínkou pro zařazení volného pra-covního místa do centrální evidence vol-ných pracovních míst obsaditelných drži-teli zaměstnanecké karty nebo do centrál-ní evidence volných pracovních míst ob-saditelných držiteli modré karty je souhlaszaměstnavatele a současně to, že je totovolné pracovní místo krajskou pobočkouÚřadu práce nabízeno a zveřejněno ales-poň po dobu 30 dnů od jeho oznámeníkrajské pobočce Úřadu práce. Nově se

umožňuje, aby krajská pobočka Úřadu

práce s ohledem na situaci na trhu práce

mohla tuto dobu zkrátit až na 10 dnů.

2. Informační povinnost zaměstnavate-

le vůči krajské pobočce Úřadu práce sedosud vztahovala jen na případ nástupudo zaměstnání a nyní se rozšiřuje i na

výkon práce na území České republiky.

3. Z textu zákona o zaměstnanosti se

vypouští informační povinnost o nástupu

do zaměstnání nebo k výkonu práce na

území České republiky právnické nebo fy-

zické osoby, která uzavřela smlouvu se

zahraničním zaměstnavatelem, na jejímž

základě byly tyto osoby vyslány na území

České republiky k plnění úkolů vyplývají-

cích z této smlouvy.

4. Zahraničnímu zaměstnavateli, kterýuzavřel smlouvu s právnickou nebo fyzic-kou osobou, na jejímž základě byly osobyuvedené v § 87 odst. 1 vyslány na územíČeské republiky k plnění úkolů vyplývají-cích z této smlouvy, se nově ukládá po-

vinnost vést evidenci těchto osob obsa-hující údaje uvedené v § 91 odst. 1 písm.a) b), c) a e) rovněž informace o pohlavítěchto fyzických osob, o dni nástupu a dniskončení jejich výkonu práce nebo vyslánína území České republiky.

Mgr. Olga Bičáková ([email protected]) působila naMinisterstvu práce a sociálních věcí a veVýzkumném ústavu práce a sociál-ních, v. v. i. Jako lektorka pracovala naMinisterstvu vnitra a na Magistrátu hlav-ního města Prahy. Přispívá do odbornýchčasopisů zabývajících se problematikouzaměstnanosti.



Recenze

Z ulice do bytu: sociální práce v procesu reintegrace do bydlení

Černá, Eliška: Z ulice do bytu: sociální práce v procesu reintegrace do bydlení. Praha: Slon, 2019, 151 stran, ISBN 978-80-

7419-282-1.

Petr Holpuch

Recenze představuje knihu „Z ulice do bytu“ z oblasti sociální práce orientované na reintegraci osob bez domova. První

polovina knihy sleduje proces a použité postupy při autorčině kvalitativním výzkumu, jež byl jádrem její disertační práce.

Druhá část knihy je již z velké části praktickým srovnáním dvou odlišných přístupů k reintegraci osob bez domova. První

sledovaný přístup je známý jako „bydlení až po přípravě“ (Housing ready), ten druhý pak jako „bydlení především“

(Housing first). Závěry představené analýzy implicitně favorizují model „bydlení především“. Zatímco první část knihy

je v recenzi vnímána jako ne příliš čtivý popis autorčiny práce s vybranými metodami, druhá část knihy je hodnocena

jako přínosný příspěvek k praxi sociální práce s osobami bez domova.

Svou knihu „Z ulice do bytu“ představu-je autorka Eliška Černá jako srovnání dvouodlišných přístupů ke snahám o reintegraciosob bez domova. Prvním z nich je tradiční,v českých podmínkách převažující, model„bydlení až po přípravě“ (Housing ready),tím druhým je inovativní přístup „bydlenípředevším“ (Housing first), jehož populari-ta v posledním desetiletí v Evropě význam-ně stoupá.

Kniha však primárně není praktickousrovnávací analýzou výhod a nevýhoddvou výše zmíněných přístupů, jak by semohlo na první pohled zdát. V prvních čty-řech kapitolách, které reprezentují větší po-lovinu knihy, autorka nejprve stručně před-staví historický vývoj problematiky vylou-čení z bydlení a následně se zaměřuje naseznámení čtenáře s pozadím výzkumu,o nějž se její závěry opírají. Představuje svépracovní analýzy, výčet aplikovanýchmetod a celkově proces výzkumu, který re-alizovala pro potřeby své disertace. Jakoukotvení zvoleného tématu v sociologickéteorii označuje přístup sociálního konstruk-tivismu. Na knize je díky tomu znát, ževznikla jako publikace vybraných výsledkůdoktorské práce. Tato skutečnost na jednustranu textu brání stát se čtenářsky atraktiv-ní populárně naučnou literaturou v oblastisociální práce, na stranu druhou může in-spirovat a podnítit začínající výzkumníkyk prozkoumání metod a teoretických přístu-pů, na něž se autorka odkazuje.

Druhá polovina knihy je již prakticky ori-entovaná a zaslouží si pozornost všech, kdose věnují přímé i nepřímé práci s osobamibez domova. V páté a šesté kapitole autorkapředstavuje přístup „bydlení až po přípra-vě“ z perspektivy všech zúčastněných akté-rů. Díky přehledné práci s citacemi svých in-formátorů a jejich následné interpretaci čte-náři zprostředkovává vhled do komplikova-ného procesu sociální práce zaměřené nareintegraci osob bez domova. Přístup „byd-lení až po přípravě“ představuje jakosystém založený na opakovaných snaháchnahradit špatné návyky, které jsou zdrojemnepříznivé situace osob bez domova návykydobrými, které je učiní připravenými na vy-stoupení z bezdomovectví. Tuto životnízměnu, která má představovat konečný cíl

přístupu „bydlení až po přípravě“, reprezen-tuje získání (a udržení) stabilního zaměstná-ní a bytu. Autorka na základě svých analýztomuto systému přisuzuje atribut chozenív kruhu, které je důsledkem neustálého pro-padávání klientů přípravnými fázemi zpětdo bezdomovectví. Neschopnost plnit sta-novené cíle pak snadno bývá chápána jakodůkaz nepřipravenosti klienta na samostat-ný život, jehož součástí je zodpovědnost zaudržení si nájemního bydlení. Klient je v tétosituaci nucen znovu a znovu nastupovat ně-kolikastupňovou přípravnou cestu, cožmůže podrývat jeho důvěru v sebe sama,stejně tak jako víru v jeho schopnosti zestrany sociálních pracovníků, kteří ho natéto cestě doprovázejí. Tyto své závěryo „bydlení až po přípravě“ autorka v textuprůběžně opírá o citace a interpretace svýchrespondentů, které rekrutovala z řad sociál-ních pracovníků i jejich klientů.

Doslova proti „bydlení až po přípravě“staví autorka přístup „bydlení především“,jehož denní praxi rozebírá v sedmé až de-váté kapitole. Stěžejní princip modelu „byd-lení především“ vystihuje myšlenka, žeproces reintegrace osob bez domova byměl poskytnutím vlastního stabilního do-mova začínat, nikoliv končit. Klientovi je přitéto formě sociální pomoci k reintegraci odprvního momentu projevována důvěrav jeho schopnosti. Smyslem přípravné fáze,která předchází samotnému poskytnutí ná-jemního bytu, je seznámení klienta s pod-mínkami, závazky a nároky, které ze zpro-středkovaného bydlení pro něj poplynou.Cílem této fáze je odhalit, zda představy,cíle a potřeby uchazeče o tuto službu jsous těmito požadavky v souladu. Hlavnímcílem zde není klienta na využívání službypřipravit, ale spíše se ujistit, zda je na vyu-žívání služby připraven a zda služba odpo-vídá jeho vlastním očekáváním a potřebám.Pokud klient přípravnou fází sestávajícíz řady individuálních rozhovorů, která můžetrvat až šest týdnů, úspěšně projde, můžezačít využívat pronajatý byt. V tento mo-ment začíná reálná sociální práce s klien-tem, jejímž zastřešujícím cílem je pomociklientovi získané nájemní bydlení udržet.V případech, které autorka sleduje pro-střednictvím rozhovorů s uživateli služby

a s asistujícími sociálními pracovníky, keklientovi není přistupováno jako k uživateliubytovací sociální služby, ale spíše jakok partnerovi, který potřebuje v náročném ži-votním období podporu jiné osoby. Poskyt-nuté bydlení je sociálními pracovníky vní-máno jako osobní prostor a domov klientase všemi svobodami a odpovědnostmi,které z toho pro něj plynou.

Model „bydlení především“ autorka vesvé práci spojuje s respektem k nedostat-kům a omezením klientů této služby, s dů-razem na strukturální příčiny jejich problé-mů, s partnerským chápajícím přístupemze strany asistujících pracovníků a s re-spektem i k těm rozhodnutím klienta,která mohou vést k jeho sebepoškozování(např užívání návykových látek v získa-ném bydlení). Sociální pracovník zde pri-márně není proto, aby uživatele službykontroloval, opravoval a napravoval, aleaby jej podporoval, byl mu oporou a uka-zoval mu nové možnosti řešení problémů,s nimiž se klient v pro něj často dosud ne-známé pozici „nájemníka“ potýká. Všech-ny tyto atributy přispívají k pozitivnímuvýsledku, jímž je schopnost klientů službyudržet si byt i po tom, co se s nimi sociál-ní pracovníci přestanou pravidelně setká-vat.

Zatímco v části knihy zaměřené na pří-stup „bydlení až po přípravě“ příběhy uži-vatelů služby lemoval neúspěch, nedůvěraa marnost, v kapitolách pojednávajícícho „bydlení především“ se objevovaly tak-řka výhradně příběhy plné nadšení, motiva-ce a víry v úspěšnou reintegraci. Po přečte-ní knihy zůstává ve čtenáři silný dojem, že„bydlení především“ je jedinou smyslupl-nou cestou vedoucí ze začarovaného kruhubezdomovectví.

Přestože jsem sám již mnoho let přízniv-cem a zastáncem přístupu „bydlení přede-vším“, postrádám v textu popsání příběhůs opačnou polaritou. Tedy informace o tom,jak může vypadat úspěšná reintegrace v pří-padě „bydlení až po přípravě“ a naopak,jaké skutečnosti vedly neúspěšné uživateleslužby „bydlení především“ ke ztrátě zpro-středkovaného bydlení. I kdyby se mělo jed-nat pouze o výjimky potvrzující pravidlo,celkový získaný dojem z publikace by se tím



Recenze

Informační servis čtenářům

pro mě stal uvěřitelnější. Takto na mě půso-bily autorčiny závěry do jisté míry černobíle.

Kniha „Z ulice do bytu“ - respektive jejídruhá část - může být velmi přínosná pro za-čínající sociální pracovníky orientované napráci s osobami bez domova. Kromě přehle-du o tom, jak jednotlivé sociální služby urče-né pro tuto cílovou skupinu fungují při kon-taktu s jejich uživateli v praxi, v ní mohounajít také mnoho podnětů, které jim pomo-

hou s vhodným nastavením profesního vzta-hu s jejich klienty. Hlavní přínos knihy všakspatřuji v její schopnosti podnítit mezi čtená-ři z řad odborné veřejnosti víru, že úspěšnáreintegrace osob bez domova je možná,a touhu se na tomto procesu aktivně podílet.

(K tématu návratu lidí bez domova dobydlení srov. v tomto čísle časopisu článekLibora Prudkého na str. 31−36.)

Mgr. Petr Holpuch ([email protected]) je výzkumnýmpracovníkem Výzkumného ústavu prácea sociálních věcí (Research Institute forLabour and Social Affairs), Dělnická213/12, Praha 7, 170 00, Česká republika.Zaměřuje se na realizaci kvalitativníchi kvantitativních výzkumů v oblasti bezdo-movectví a rizikového chování dětí a mla-distvých.

(...)Při pohledu do dávné minulosti odhalí-

me, že v našich zemích jsou již od 13. sto-letí otázky bezpečnosti práce předmětemvýznamného státnického zájmu. Na rozhra-ní 13. a 14. století, za panování krále Václa-va II., vznikl zvláštní horní zákon pro Kut-nou Horu, který - viděno pohledem dneška- obsahoval i některá základní ustanovenípracovního práva a také základní pravidlapro bezpečnost práce v dolech. Jednalo senapříklad o větrání, odvodňování, osvětle-ní štol a další technické náležitosti důlníhopodzemního pracoviště. Zákon byl na svoudobu velmi pokrokový a ojedinělý, byl brzypřeložen do mnoha jazyků a využívánv mnoha jiných zemích. (...)

Opustíme-li období středověku, pak dalšívýznamné právní úpravy problematiky bez-pečnosti práce se vážou na rozvoj průmy-slové výroby v první polovině 19. století. (...)

V tomto období se začaly ve větší míře vy-užívat parní kotle. Jejich časté výbuchy, spo-jené s materiálními škodami, zraněnímia ztrátami na životech osob, vedly k vydáníprvních odborných předpisů, které tehdej-ším provozovatelům navrhovaly zajiš�ovatjejich pravidelné zkoušení. Návazně, v roce1871, zákonem č. 112 říšského zákoníku vzni-ká funkce prvního státního úředníka, kterýměl za úkol provádět státní odborný dozornad bezpečností technických zařízení. (...)

Následující období je poměrně bohaténa řadu zákonných ustanovení týkajícíchse bezpečnosti práce. Jednalo se napří-klad o zřízení státních živnostenských in-spektorů v roce 1883, u nichž významnousoučástí působnosti byla problematikabezpečnosti práce, nebo o zavedení úrazo-vého pojištění v roce 1888 a s tím spojenéklasifikace firem do bezpečnostních tříd.

Po vzniku samostatného Československabyly rakouské živnostenské a bezpečnostípředpisy plně převzaty a tzv. živnostenská

inspekce podléhala ministerstvu sociálnípéče. Tak tomu zůstalo až do roku 1952.

Skutečnost, že živnostenská inspekcesvým dozorem nepokrývala všechny pod-niky a že se v Československu začal klástvětší důraz na sociální aspekty práce,vedla k tomu, že byl v roce 1921 vypraco-ván návrh zákona o inspekci práce. Tenrozšiřoval působnost této inspekce navšechny námezdně pracující, bez ohleduna velikost a druh podniků a oboru jejichpodnikání. Tímto, bohužel nakonec nerea-lizovaným zákonem, předběhlo tehdejšíČeskoslovensko v oblasti bezpečnostipráce ostatní svět o mnoho let. Mimocho-dem Mezinárodní organizace práce přijalaúmluvu č. 81 o inspekci práce v průmyslua obchodu až v roce 1947.

Po druhé světové válce se vývoj v ob-lasti bezpečnosti práce začal ubírat smě-rem, který byl výrazně ovlivněn změnoupolitické situace − nástupem socialismu.Rokem 1952 byl původní živnostenskýdozor nahrazen dozorem nad bezpečnostípráce. Ten prováděla tehdejší jednotná od-borová organizace. Technický dozor nadhornictvím, letectvím a nad technickýmizařízeními vykonávala jednotlivá oborováministerstva. Nebyl vůbec řešen dozornad bezpečností v zemědělství, který bylaž následně svěřen orgánům tehdejší sa-mosprávy − krajským národním výborům.

V roce 1952 vznikl rovněž Ústav tech-nického dozoru při ministerstvu paliva energetiky se zaměřením na bezpečnostparních kotlů, tlakových nádob, silnoprou-dých elektrických zařízení a později taképlynových zařízení. Ve vládním nařízenízřizujícím Ústav technického dozoru byl(poprvé v právních přepisech) použit ter-mín „vyhrazené technické zařízení“, tj.technické zařízení způsobilé ohrozit bez-pečnost lidského života a zdraví, majetkua jiných hospodářských hodnot.

Toto poválečné období bylo provázenosilným tlakem Mezinárodní organizace prácena socialistické Československo, které jakozakládající člen Mezinárodní organizacepráce neratifikovalo úmluvu č. 81 z roku1947 o inspekci práce v průmyslu a obchodus tím, aby vytvořilo podmínky pro činnost ta-kovéto inspekce podle článku č. 6 této úmlu-vy. Tyto okolnosti a velká roztříštěnost bez-pečnostních předpisů vedly k tomu, že v le-tech 1964 až 1966 došlo k zásadní revizi fun-gování celé soustavy dozoru nad bezpeč-ností práce. V roce 1968 revize vyústila v při-jetí zákona č. 174 o státním odborném dozo-ru nad bezpečností práce (účinnosti nabyl1. ledna 1969). Tímto zákonem tehdejšíhoNárodního shromáždění byly mimo jiné zří-zeny Český a Slovenský úřad bezpečnostipráce a inspektoráty bezpečnosti prácev tehdejších krajských městech. Ano, to jeten milník, proč si dnes připomínáme 50. vý-ročí činnosti inspekce práce v ČR.

Jak my, tak i naši slovenští kolegové sepovažujeme za integrální součást systému,který roce1969 vznikl. Přestože byl zákonč. 174 koncipován v době a v politickém re-žimu, který v základech hodnotíme kriticky,je v případě tohoto zákona namístě ocenitjeho oprávněnost, promyšlenost, odbor-nost a koncepčnost, kterou máme dodnesmožnost rozvíjet. (...) Dnes jsme úřadems jiným označením, se značně širší působ-ností, s transformovaným postavením, aleprincipiálně se stále jedná o systém in-spekce práce založený v roce 1969.

Zákon č. 174/1968 však v České republi-ce na rozdíl od Slovenska není minulostí,ale žhavou současností, nebo� v Poslane-cké sněmovně je teprve nyní projednávánjeho nástupce - nový zákon, na jehož pří-pravě se podílela i inspekce práce. (...)

Přesuňme se nyní časem do roku 2005.Tehdy došlo k přelomové organizačnía obsahové změně v činnosti inspekce

Připomínka 50. výročí činnosti inspekce práce v ČR a 65. výročí Výzkumného ústavu bezpečnosti práce

Dne 17. září 2019 se v Hlavním sále Valdštejnského paláce Senátu Parlamentu ČR pod záštitou Ministerstva práce a so-ciálních věcí konala zdařilá Mezinárodní konference u příležitosti 50. výročí činnosti inspekce práce v ČR a 65. výročíVýzkumného ústavu bezpečnosti práce. Otiskujeme redakčně upravený výběr z projevů ředitelů obou zmíněných insti-tucí. Výpustky označujeme symbolem (...).

K 50. výročí činnosti inspekce práce v ČR



Informační servis čtenářům

práce. Jednak byly tehdejší ČÚBP a IBPtransformovány na SÚIP a OIP a současněse významným způsobem rozšířila kon-trolní působnost, a to o ochranu pracov-něprávních vztahů zaměstnanců. Změnybyly doprovázeny zvýšením počtu inspek-torů o kolegyně a kolegy z Úřadu práce,který do té doby tyto kontroly zajiš�oval.Důležitou součástí těchto změn bylai transformace tzv. dozoru nad bezpečnostípráce na kontrolu nad dodržováním práv-ních předpisů ze strany zaměstnavatelů.

Snaha koncentrovat kontrolní činnostresortu MPSV pokud možno pod jedinoukontrolní instituci vedla v roce 2011 k dal-šímu rozšíření kontrolní působnosti orgá-nů inspekce práce o oblast zaměstnanosti- například kontroly zaměřené na odhalo-vání nelegálního zaměstnávání nebo kon-troly povinného plnění zaměstnáváníosob se zdravotním postižením.

Samozřejmě je dnes inspekce prácesvým fungováním jinou institucí nežv roce 1969. Její poslání - naplnit veřejnézadání a očekávání, které je s činností in-spekce spojováno - však zůstává shodné.V oblasti bezpečnosti práce jde primárněprostřednictvím kontrolní činnosti kultivo-vat pracoviště zaměstnanců tak, aby bylabezpečná a skýtala záruku každodenníhonávratu zdravých zaměstnanců domů kesvým blízkým. Současně je našim poslá-

ním podpora úsilí zaměstnavatelů vytvá-řet bezpečné a pro život a zdraví neohro-žující pracovní prostředí. K tomu mimojiné napomáhá tzv. Bezpečný podnik, pro-gram realizovaný SÚIP pod záštitou Mi-nisterstva práce a sociálních věcí.

Mám za to, že je u této příležitosti na-místě připomenout následující skutečnosti: � národohospodářské ztráty vzniklé pra-

covními úrazy jsou v rozsahu několikamiliard korun ročně,

� denně chybí na pracovištích v ČR z dů-vodu pracovního úrazu cca 15 000 osob

� pracující jednoho okresního města,� při závažných pracovních úrazech se již

často zaměstnanci nevracejí na svá pů-vodní pracoviště, což přirozeně vede k ne-gativním dopadům do ekonomiky zaměst-navatele, ale i postiženého zaměstnance.

Ačkoliv je základní poslání inspekcepráce spojeno s kontrolní činností a pro-sazováním spojeným s dodržováním práv-ních předpisů (tedy sankce), chci Vám zdes plnou vážností sdělit, že se hlásímek partnerství s těmi, kteří zastupují zájmyzaměstnanců, tj. odborovými svazy a or-ganizacemi, tak i s těmi, kteří zastupují za-městnavatele, a v neposlední řadě i s širo-kou odbornou veřejností zabývají se bez-pečností práce.

Pracovní podmínky zaměstnanců se odroku 1969 nepochybně překotně změnily,

stejně jako se změnila činnost inspekcepráce. Mimo jiné je to možné pozorovatna něčem velmi charakteristickém, cojsme před lety vůbec neznali. Mám namysli širokou spolupráci inspekcí prácev Evropské unii, především s našimi nej-bližšími sousedy, vyvolanou mimo jinérozsáhlou legální pracovní migrací naspolečném evropském trhu práce, kteránastoluje stále nová témata.

Věřím tomu, že stejně jako se inspekcepráce dokázala vyrovnat se změnou svéhopostavení v roce 1969 a dokázala absor-bovat celou řadu změn, které nastaly odroku 1990, tak i do budoucna dokáže díkysvému lidskému kapitálu, odbornostia v neposlední řadě díky podpoře MPSVa vás všech, se kterými úspěšně spolupra-cujeme, vyrovnat se se všemi podobnýmivýzvami. (...)

Mgr. Ing. Rudolf Hahn, generální inspektorStátního úřadu inspekce práce ČR

(...)Výzkumný ústav bezpečnosti práce

letos slaví významné jubileum 65. let odsvého vzniku. V této souvislosti je nutnéještě připomenout letošní významné 50. vý-ročí zavedení jednotného státního dozorunad bezpečností práce v tehdejším Česko-slovensku, což zašti�uje Státní úřad in-spekce práce. Státní úřad inspekce prácespolu s jednotlivými oblastními inspekto-ráty práce byl, je a bude logicky nejbližšímpartnerem naší instituce. V současnédobě také dochází k rozšiřování vzájemnéspolupráce obou subjektů, které spadajípod resort Ministerstva práce a sociálníchvěcí.

Pokud se zastavíme u historie naší insti-tuce, tak základ její existence vede užk roku 1935, a to v rámci Masarykovy aka-demie práce. V roce 1954 byla tedy naše in-stituce ustanovena pod názvem Výzkumnýústav bezpečnosti práce a od roku 2007 jeveřejnou výzkumnou institucí, kterou zřizu-je Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Naší hlavní činností je výzkum v oblastibezpečnosti a ochrany zdraví při práci(BOZP), pracovního prostředí a podmínek,jakož i prevence závažných havárií. VÚPBplní úkoly vyplývající z úmluv Mezinárodníorganizace práce (zejména z Úmluvyč. 155/1981 ILO), z platných právních předpi-sů v oblasti BOZP, z požadavků Rady Evrop-

ské unie a Evropské komise, Evropské agen-tury pro bezpečnost a ochranu zdraví připráci, Eurostatu a prioritně z potřeb našehozřizovatele, pro kterého jsme hlavní servisnía odbornou podporou v dané problematice.

Po několika náročných letech, kdy sev podstatě rozhodovalo o samotné dalšíexistenci naší instituce, jsme se v návaz-nosti na zvyšující se podporu ze stranyMinisterstva práce a sociálních věcí a cel-kovou změnu systému financování výzku-mu, vývoje a financování podle nové Me-todiky hodnocení výzkumných organizacía hodnocení programů účelové podporyvýzkumu, vývoje a inovací (Metodika 17+)dostali do stabilizované situace, kteránám umožňuje další smysluplný rozvoj vesmyslu schválené Dlouhodobé koncepcerozvoje naší výzkumné organizace na ob-dobí 2018−2022. V této souvislosti jsmetaké personálně posílili, spolupracujemes celou řadou důležitých domácích a za-hraničních odborníků. Současně klademevelký důraz na vytváření podmínek prodalší rozvoj našich zaměstnanců.

Na závěr je potřeba poděkovat právě pri-oritně odpovědným zástupcům Minister-stva práce a sociálních věcí za dosavadnípodporu a skvělou vzájemnou spolupráci.Hledáme nová důležitá aktuální témata, nakteré je nutné reagovat, podporovat úroveňbezpečnosti a ochrany zdraví při práci

v České republice, zlepšovat kvalitu pracov-ního života všem zaměstnancům a dát po-třebný základ pro vytváření neohrožujícícha stimulujících pracovních podmínek provšechny. Zde musíme opětovně vyzved-nout provázanost a bližší kooperaci se Stát-ním úřadem inspekce práce, resp. jednotli-vými oblastními inspektoráty práce. Z dal-ších důležitých partnerů zmíníme určitěStátní zdravotní ústav, dále pak Ústav státua práva AV ČR, v. v. i., Fakultu bezpečnost-ního inženýrství VŠB-TUO, Právnickou fa-kultu UK v Praze, Fakultu bezpečnostnéhoinžinierstva Žilinské univerzity v Žiliněa také odborné zástupce v oblasti BOZP ji-ných resortů. Neméně důležitou roli pronaši činnost mají subjekty z firemní praxe,protože bez nich se naše výstupy nemohoulogicky mít kvalitní úroveň. I jim patří velkédíky za dosavadní podporu a spolupráci.

PhDr. David Michalík, Ph.D., ředitel Výzkumného ústavu bezpečnosti práce ČR

K 65. výročí Výzkumného ústavu bezpečnosti práce


Abstracts of non-peer-reviewed articlesObsah/Contents

For abstracts of the non-reviewed articles see the 3rd page of the cover.

Editorial 1

Příspěvky věnované 100. výročí VÚPSVuSociální ústav Republiky československé (1919−1941) 2Jakub Rákosník

Současnost a budoucnost Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, v. v. i. 3Jaromíra Kotíková

Novinky z činnosti VÚPSVu 3

Recenzované stati, studie, úvahy a analýzyJak se žije v rekonstituovaných rodinách a co potřebují? 4Jana Barvíková, Jana Paloncyová

Z novinek v knihovním fondu VÚPSVu 9

Důvody, motivy a okolnosti bezdětnosti mužů 10Hana Maříková

Z Evropské unieO dalším směřováním sociální Evropy 15Jaroslav Šulc

PolemikaDva roky vyhlašování bezdoplatkových zón. Méně dávek, více bídy 22Alena Zieglerová

Poznatky z praxeŘešení návratu lidí bez domova do bydlení 31Libor Prudký

Novela zákona o zaměstnanosti 36 Olga Bičáková

RecenzeRecenze knihy „Z ulice do bytu: sociální práce v procesu reintegrace do bydlení“ 38Petr Holpuch

Informační servis čtenářůmK 50. výročí činnosti inspekce práce 39Rudolf Hahn

K 65. výročí Výzkumného ústavu bezpečnosti práce 40David Michalík

The Social Institute of Czechoslovakia (1919−1941)

Social Institute of the Czechoslovak Republic was a leadingexpert board in the interwar period closely connectedto the Ministry of Social Care. Its activities were concentratedon commenting bills, social research, and popular lectures.In its heyday the institute had more than two hundredmembers. About eighty volumes and monographs on socialaffairs were published by the institute. Its journal „Sociálnírevue“ partly compensated the lack of Czech and Slovaksocial scientific journals.

The present and future of the Research Institute for Labour

and Social Affairs

The article, which is based primarily on the RILSADevelopment Strategy document, emphasises thatthe research conducted by the institute is focused in sucha way that it serves not only its principal partner organisation,the Ministry of Labour and Social Affairs, but also the Officeof the Government, the Ministry of Education, the Ministryof the Interior and the Czech Labour Office. The basic areasof research planned for the next three years includeemployment and social and family issues, together withthe social context of demographic development. Of the manyobjectives set out by RILSA up to 2022, the article highlightsthe following: support for career advancement of itsresearchers, increasing the number of scientific articles inthe institute's Social Policy Forum journal and increasingthe number of projects successfully submitted to the CzechTechnology Agency.

Reflections on the future direction of the European social

system

The article provides a critical reflection on the socio-politicalpassages of the „A Union which sets itself higher aims: myagenda for Europe“ programme, with which Ursula von derLeyen successfully applied for the position of President of theEuropean Commission. While, according to the author, thesignificance of most of the apparently appealing ideascontained in the programme cannot be questioned, the factthat many of these proposals were adopted from previousresolutions without mentioning why they are being fulfilledonly very slowly and sporadically, suggests merely thecontinuity of the approach of European Commissionersrather than the realistic nature of their intentions.

Two years of the existence of non-additional funding zones.

Fewer benefits, increased poverty

The declaration of areas with the increased occurrenceof socially-undesirable phenomena, so-called non-additionalfunding zones, has formed part of the Act on Assistance inMaterial Need for two years. The provision was introducedinto legislation in order to allow municipalities to prohibitthe payment of social benefit housing supplements wherethere are problems associated with the provision of poor-quality housing for poor people. The occurrence of suchzones has rapidly increased to include dozensof municipalities in most regions of the Czech Republic.A number of senators have expressed their oppositionto various parts of the legislation via the filingof a constitutional complaint, and annulment proposals arealso being addressed by regional courts and regionalauthorities. Through the expansion of such zones, the aim

of the legislation is being confused with the fight againstthe commercial exploitation of poverty. However, housingspeculators are not being affected by non-additional fundingzones, and no decrease in the number or extent of socially-excluded areas has been proved as a result of theirintroduction. Only households in material need remainaffected in that they are forced to pay for accommodationfrom other financial sources. The introduction of socialhousing provides the best solution in terms of reducingthe negative factors associated with the housing of the lowpaid.

A solution for the return of homeless people to housing

The article presents the results of part of the CESES „Effectivesolutions to extensive decision-making assignments inthe public administration sector" project, namely the part thataddresses the return of homeless people to housing.The study provides an analysis of the issue via the findingsof focus groups and relationship framework creationmethodology. The result consists of an overview of both theextent and complexity of the issue as well as the convictionthat none of the partial approaches implemented to date areable to solve the extreme form of social anomie thatis homelessness.

Amendment to the Employment Act

The article discusses an amendment to the Act onthe Residence of Foreigners (entered into the Collectionof Legislation on 16 July 2019) which also led tothe introduction of amendments to other acts,i.e. the Employment Act, the Trade Licence Act, the Act onAsylum and the Administrative Procedure Code. The articleemphasises that the amendment primarily reflectsthe transposition of European Directive 2016/801/EU onthe conditions of entry and residence of third-countrynationals for the purposes of research, study, internships,voluntary service, student exchange programmes andeducational projects and au-pair work into Czech legislation.The author points out that the amendment also influencesthe processes via which foreigners legalise their workactivities in the Czech Republic.

Review of the publication Černá, Eliška: Z ulice do bytu:

sociální práce v procesu reintegrace do bydlení. Praha: Slon,

2019, 151 pages, ISBN 978-80-7419-282-1

(From the Street to a Flat − social work in the housing

reintegration process)

The review considers a book entitled „From the Street toa Flat" based on the reintegration of the homeless fieldof social work. The first half of the book outlines the processand the procedures applied in the author's qualitativeresearch, which formed the core of her dissertation.The second part of the book consists for the most partof a practical comparison of two different approachesto the reintegration of homeless persons. The first approachis termed „Housing ready“ and the second „Housingfirst“. The conclusions of the analysis implicitly favourthe „Housing first“ model. While the review considersthe first part of the book as a not particularly readabledescription of the author's application of various methods,the second part of the book is seen as a useful contributionto the field of social work with homeless people.

Informace pro autory Obsahové zaměření časopisu: sociální problematika v nejširším vymezení. Časopis se skládá ze dvou částí, v první, tvořené rub-rikou Recenzované stati, studie, úvahy a analýzy, jsou uveřejňovány pouze recenzované příspěvky. O zařazení do recenzovanéčásti časopisu rozhoduje redakční rada na základě výsledků recenzního řízení, které je oboustranně anonymní. Redakce v tomtosměru provádí potřebné kroky. Autoři mohou nabízet příspěvky do obou částí, tj. do recenzované i nerecenzované části, s tím,že uvedou, do které. Redakce přijímá pouze dosud nepublikované příspěvky v elektronické podobě. Autor by měl připojit úpl-nou kontaktní adresu včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Příspěvky zasílejte v elektronické podobě na adresu:[email protected]ální požadavkyRukopis příspěvku do recenzované části (nejlépe v členění úvod, současný stav poznání, zkoumaná problematika a použitémetody, výsledky, diskuse, závěr) o rozsahu zhruba 20 tisíc znaků včetně mezer v editoru MS Word musí vedle vlastního textuobsahovat cca 15řádkový abstrakt, klíčová slova v češtině a kód JEL Classification. Grafy a obrázky musí být přizpůsobeny čer-nobílému provedení (ve formátu excel skupinový sloupcový, ne prostorový). Připojeny musí být i jejich zdrojové soubory.Redakce provádí jazykovou úpravu textu.Více viz: www.vupsv.cz/casopis

Časopis je zařazen Radou pro výzkum, vývoj a inovace do Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávanýchv ČR, a do databáze ERIH PLUS (European Reference Index for the Humanities and Social Sciences).

Editorial 1

Contributions on the 100th anniversary of the RILSAThe Social Institute of Czechoslovakia (1919−1941) 2Jakub Rákosník

The present and future of the Research Institute for Labour and Social Affairs 3Jaromíra Kotíková

News on RILSA´s activities 3

Reviewed articles, studies, essays and analysesHow do people live in reconstituted families and what are their requirements? 4Jana Barvíková, Jana Paloncyová

New publications in the RILSA library 9

The reasons, motives and circumstances surrounding male childlessness 10Hana Maříková

From the European UnionReflections on the future direction of the European social system 15

PolemicTwo years of the existence of non-additional funding zones. Fewer benefits, increased poverty 22

Findings from practiceA solution for the return of homeless people to housing 31

Amendment to the Employment Act 36

ReviewReview of the book „From the Street to a Flat − social work in the housing reintegration process“ 38

Information service for readers

On the 50th anniversary of the Czech Labour Inspectorate 39

On the 65th anniversary of the Research Institute for Occupational Safety 40


5

dvouměsíčník/ročník13 2019

Hlavní náplní ústavu je aplikovaný výzkum v oblasti práce

a sociálních vìcí na regionální, celostátní i mezinárodní

úrovni formulovaný podle aktuálních potøeb orgánù státní

správy, popøípadì neziskových èi privátních subjektù. Ústav

vykonává konzultantskou èinnost pro uživatele výsledkù

výzkumù a organizuje semináøe a konference. Výzkumné

projekty se každý rok pøipravují ve spolupráci se

zainteresovanými subjekty s ohledem na kontinuitu vývoje

vìdy a výzkumu v pøedmìtných oblastech. Mezi hlavní

výzkumné zájmy ústavu patøí:

� trh práce a zamìstnanost,

� sociální dialog a pracovní vztahy,

� sociální ochrana,

� rodinná politika,

� pøíjmová a mzdová politika,

� rovné pøíležitosti,

� teorie sociální politiky.

Významnou èinností ústavu je poskytování komplexních

knihovnických a informaèních služeb z oblasti práce a sociálních

vìcí, které zajiš�uje oddìlení knihovnicko-informaèních služeb.

V rámci jeho èinnosti je kontinuálnì budován a zpracováván

fond domácích a zahranièních informaèních pramenù z uvedené

oblasti, ale i z pøíbuzných oborù a prùøezových vìdních disciplín.

The RILSA´s main role is applied research on labour

and social affairs at regional, national, and international

levels, formulated in accordance with the current needs

of the state administration, and in some cases the non-

profit sector and private clients. The Institute provides

consultancy for the users of research results and organizes

seminars and conferences. Research projects are

prepared each year in collaboration with interested

parties, with regard to the continuity of science and

research in the areas in question. The Institute´s main

research interests include:

� labour market and employment,

� social dialogue and labour relations,

� social security,

� family policy,

� wages and income policy,

� equal opportunities,

� social policy theory.

An important activity of the Institute, essential for carrying out

its research objectives, is the provision of comprehensive

library and information services in the field of labour and social

affairs. This is done by RILSA's library and information services

department.

KontaktDìlnická 213/12, 170 00 Praha 7, Czech Republic, tel. +420 211 152 711, http://www.vupsv.cz

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí slaví 100. výročí

1919−2019


Výzkumný ústav práce a sociálních věcí slaví 100. výročí ... · 5...

Documents

Transcript of Výzkumný ústav práce a sociálních věcí slaví 100. výročí ... · 5...