12/2016 Musíme stanovit pravidla 2Rozhovor se státním tajemníkem MO Petrem Vančurou

Mise v bílém 14Vysláním polního chirurgického týmu do Iráku navážeme na sérii úspěšných operací českých vojenských zdravotníků

Táborská hlídka bronzová 36Patrola 42. mechanizovaného praporu se ve Walesu zúčastnila prestižního soutěžního cvičení Cambrian Patrol 2016

Vánoce s příchutí střelného prachu strana 1

obsah

S  takovouto  představou  odcházeli i  vojáci  do  první  světové  války.  Vět-šina  z  nich  se  nechala  doma  slyšet, 

že do švestek  jsou zpátky. O to větší bylo jejich překvapení, když ty první válečné vá-noce roku 1914 je zastihly ještě v zákopech. Byla  to  výjimečná  situace.  O  tom  ostatně svědčí  skutečnost,  že  od  císaře  Františka  Josefa dostávali na podpoření morálky od-znak  Vánoce v poli.Během samotných vánočních svátků si dá-

vali  navzájem  vlastnoručně  vyrobená  přání a drobné dárky. Na předprsních zákopů se 

objevily svíčky a stromečky.  Přímo na bojiš-ti se pořádaly mše, zpívaly se vánoční písně a koledy. Asi nejznámější je situace označo-vaná jako „vánoční zázrak“. Na několika mís-tech fronty vojáci v prosinci 1914 naprosto spontánně zastavili boje, aby se mohli setkat s  protivníkem,  popřát mu  vánoční  pohodu a v některých případech mu předat i dárky.Poslední  druhoválečné  vánoce  trávili  pří-

slušníci našich zahraničních  jednotek   přímo na frontě. Náš armádní sbor bojoval na vý-chodním Slovensku. V té době se již připra-vovala mohutná Jaselská ofenzíva. A tak ho ve dnech 19. až 22. prosince opustilo všech pět dělostřeleckých pluků. Ve vánočních bo-jích se tedy musel obejít bez těžkých zbraní.Příslušníci Československé samostatné obr-

něné brigády trávili vánoce roku 1944 obléhá-ním francouzského přístavu  Dunkerque. Jed-ním z nich byl výsadkář a tankista Ján Bačik. „Měli  jsme  štědrovečerní  večeři.  Přes   Štědrý den  nepadl  ani  výstřel,  byl  naprostý  klid. Němci nebyli daleko od nás. Najednou o půl-noci vyšla skupina Němců, zřejmě ti,  co byli přímo  v  zákopech  nebo  snad  nějaká  jiná, 

a zpívali německé koledy. Naši  kluci přešli také do  první  linie  a  zpívali  české  koledy. Němci zpívali  německy  a  naši  česky. Nepadl  jediný výstřel, nádherný klid. Připadalo mi, že to není fronta. Druhý den Němci stříleli  jako blázni,“ vzpomínal na tyto události po letech.Zvláštní příchuť mají  také Vánoce,  které 

tráví naši současní vojáci daleko od domo-va  v  zahraničních  misích.  Jak  vzpomínají i po letech na tyto nejkrásnější svátky v roce, na to jsme se zeptali několika z nich…

1997 – Bosna, Hercegovina, nadporučice J. F.Živě  si  i po  těch  letech vybavuji  tu  zvlášt-ní atmosféru. Na misi jsem odjížděla těsně před Vánoci. To, co jsme vnímali asi všich-ni, bylo odloučení od rodiny, chyběli blízcí. Nebyla to ta „ladovská“ zima, a neměli jsme ani stromeček.

2007 – Afghánistán, plukovník R. B.Na základně  jsme byli  spolu s Brity a vá-noční svátky jsme trávili s nimi. Mají Štědrý den jinak než my a připravili pro nás i  je-jich  jídelníček. My  jsme  si  na  náš  Štědrý den,  tedy  24.  prosince,  ale  nenechali  ujít bramborový  salát  a  řízek  a  místo  ko-led  jsme  poslouchali  písničky  Tří  sester. Z  Kábulu k nám dorazil i náš český kaplan, 

Asi málokteré vánoční svátky se dají přirovnat těm, které prožívají vojáci v zákopech. Kdysi bývalo zvykem, že vojenská tažení začínala bezprostředně po sklizni a s prvním sněhem také končila.

Vánoční svátky trávili daleko od domova nejen naši vojáci během první a druhé světové války, ale i současní veteráni

Vánoce s příchutí střelného prachu 1Vánoční svátky trávili daleko od domova nejen naši vojáci během první a druhé světové války, ale i současní veteráni

Musíme stanovit pravidla 2Rozhovor se státním tajemníkem MO Petrem Vančurou

Pozitivní změna 8V Boleticích se uskutečnilo výběrové řízení na místa v průzkumných týmech 4. brigády rychlého nasazení

Neexistuje univerzální řešení 10Příprava nových příslušníků právní služby AČR

Trénink duševního zdraví 12Standardní program psychologické přípravy pro armády všech zemí NATO

Mise v bílém 14Vysláním polního chirurgického týmu do Iráku navážeme na sérii úspěšných operací českých vojenských zdravotníků

Z deníku záložačky 16„Říkali nám, že bude hůř a nelhali.“

Nebezpečné viry aktivovaly Těchonín 18Centrum biologické ochrany v Těchoníně prověřilo specializovanou infekční nemocnici pro izolaci a léčbu pacientů s vysoce nakažlivou nemocí

Představujeme vojenské profese 20Starší kuchař

Životním obloukem do Střešovic 22Prof. MUDr. Jan Bartoníček měl prý v životě štěstí na učitele

Domino 24Podfinancování komplikuje situaci 26Zbrojní služba je dlouhodobě považována za klíčový prvek rozvoje resortu Ministerstva obrany

KUB a jeho náhradníci 28Připravuje se akviziční proces, jehož výsledkem by mělo být pořízení nového protiletadlového raketového systému středního dosahu

CZ Bren 2 30Nová útočná puška z České republiky se brzy zařadí do výzbroje AČR

Protiraketová obrana pokračuje i dalšími testy EKV 32Technika a výzbroj

Vyprošťovací automobil G-BKF 33Technika a výzbroj

Bitva o Mosul: M1 Abrams vs. Ruská střela Kornet 34Technika a výzbroj

Táborská hlídka bronzová 36Patrola 42. mechanizovaného praporu se ve Walesu zúčastnila prestižního soutěžního cvičení Cambrian Patrol 2016

Potápěči v českém moři 38Potápěči 15. ženijního pluku se zdokonalovali v zatopeném lomu Svobodné Heřmanice na Bruntálsku

Věřil, že to dokáže 40Za cenu vlastního života zachránil v Ostravě vojenský stíhací pilot major František Doležal v roce 1974 stovky lidí

Připomenutí historie 42Jízdárna ruzyňských kasáren, která se stala němým svědkem dějin, se dočká proměny

Unikát z aukce 44VHÚ získal do sbírky „dělníka vyloďovacích operací“

Seznamte se s vojenskými hodnostmi NATO 46Lotyšsko

Semlelo ho soukolí dějin 48Od narození druhoválečného veterána majora Jaromíra Nechanského uplynulo sto let

Vánoce

takže jsme měli i duchovní chvilku. Výho-dou  oslav  těch  dvou  Štědrých  dnů  bylo i  to,  že  jsme  dostali  dárečky  dvakrát… Ale  všichni  jsme  vnímali  samozřejmě  to, že nemůžeme být s našimi rodinami a vě-děli jsme, že i oni myslí na nás.

1997 – Bosna, Hercegovina, podplukovník v z. V. B.Byl  to velmi zvláštní pocit.  Já  jsem odjížděl do mise velmi krátce po Štědrém dnu. Vý-hodou  tedy bylo,  že Štědrý den  jsem  ještě strávil s rodinou, ale na Nový rok už jsem byl v misi. Bylo mi devětadvacet, děti jsme ještě neměli, tak jsem odjezd ještě moc neprožíval. Pamatuji si, že jsme přebírali úkoly, na velké slavení tam nebyl čas. Svátky přehlušily pra-covní povinnosti. Uvědomovali  jsme si  tam ale o to víc, že se musíme spolehnout sami na  sebe.  Byla  to  velmi  zvláštní  atmosféra s příchutí války, která prošla kolem.

2005 – Kosovo, nadporučík K. B.Rotovali  jsme  těsně před Vánoci. Pamatuji si, že jsme se snažili z tradičních zvyků za-chovat skoro všechno. Byli jsme na základ-ně  spolu  se  Slováky  a  svátky  jsme  slavili dohromady. Pamatuji si na ozdobený stro-meček,  z  republiky  jsme  si  dovezli  cukro-ví, každý dostal balíček. Čeští kuchaři nám připravili  bramborový  salát  s  rybou,  kapr 

s příchutí střelného prachuRedakce A reportu vyhlašuje čtenářskou soutěž o nejlep-ší fotografii s vánoční tématikou. Každý ze zúčastněných může  do  soutěže  přihlásit  pouze  jednu  fotografii  a  za-slat  ji  v  elektronické  podobě  společně  se  svojí  adresou na redakční  e-mail areport@centrum.cz. Uzávěrka sou-těže je 15. ledna 2017 (termín doručení fotografií). Vítěz soutěže  obdrží  outdoorový  mobilní  telefon   Caterpillar CAT B25. Další zdařilé fotografie budou publikovány v na-šem časopise.

Fotografická soutěž

Vážení kolegové,čas Vánoc je dobou zastavení, která všem, i těm největším pesimistům, přináší naději. Vánoce  jsou časem pohody a toho nejlepšího, co  je v nás.  Je  to kouzelná doba nadějí a  tajných přání. Všichni věříme, že v  tom příštím roce se nám bude dařit lépe, že budeme zdraví, schopnější, chytřejší, šikovnější, že třeba shodíme nadby-tečná kila. Vojenská služba rozhodně není lehká. Člověk musí překonávat řadu nej-různějších překážek. Především v zahraničních misích se vojáci mnohdy setkávají s takovým utrpením, jaké si civilisté ani nedokáží představit. O to více si pak dokáží vážit  vánoční  pohody.  Rádi  bychom při  této příležitosti  poděkovali  všem našim čtenářům za věrnost a přízeň. Držíme palce, ať se vám všechny vaše touhy splní. Svátky plné štědrosti, hojnosti, pohody, lásky a klidu, v novém roce hodně štěstí, zdraví, osobních a pracovních úspěchů přeje redakce A reportu.

to  ale  nebyl. Dokonce  jsme  zpívali  i  kole-dy. Jediné, co vneslo nostalgii do této jinak krásné chvíle, byla samozřejmě vzpomínka na rodinu.

2004 – Afghánistán, nadporučík M. H.Odlétali  jsme  v  prosinci,  proto  si  pama-tuji,  že  s  rodinou  jsme oslavili  Štědrý den už  v  listopadu.  Byla  to  zvláštní  atmosféra. Jiné podnebí, úplné odlišná země. Ale  lidi drželi pohromadě, nikdo nechtěl být  sám. Určitě  tam  na  každého  padla  tíseň  a  ale-spoň  vzpomínkou  zabrousil  ke  svým  blíz-kým a rodinám. Stromeček jsme měli, kapr chyběl,  ale  zpívali  jsme  snad  všechny  vá-noční koledy. To bylo moc hezký. Jo, a taky si  vzpomínám,  že  pod  stromečkem  byly dárky a losovalo se, který kdo dostane.

Text: Jana Deckerová, Vladimír Marek, foto: Vladimír Marek a archiv AR

2 A report 12/2016 3A report 12/2016

Kariérní řád konečně začíná fungovat. Jaký je to po-cit, být u zavádění něčeho, o čem se více než deseti-letí jen mluvilo a mnozí již pochybovali, zda to bude vůbec uvedeno v platnost?Víte,  ozbrojené  síly,  již  ze  své  podstaty, mají  a  vždy  měly  prvky  kariérního  řádu nastaveny. Ať již se jedná o hierarchii hod-ností,  vztahy  nadřízenosti  a  podřízenosti, resp.  postavení  vojáka podle  stupně  vele-ní. Abych ale nechodil do daleké minulosti. Stačí si připomenout jedno z ustanovení zá-kona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, 

které  tam  je od samého počátku, a podle něhož je voják služebně zařazován na slu-žební  místo  podle  dosažené  kvalifikace, doby  výkonu  služby  v  hodnosti  a  závěrů služebního hodnocení. Jak již to ale v životě bývá, praxe ukázala,  že  toto  samo o  sobě ještě  tak  úplně  nestačí  a  je  též  potřeba vytvořit  objektivní,  spravedlivý  a  potřeby ozbrojených  sil  naplňující  komplexní  sys-tém řízení kariér. Jinými slovy, kromě toho, že víme, co chceme, musíme stanovit také pravidla, jak toho dosáhnout.

Souhlasím, že o kariérním řádu se dlou-ho mluvilo. Na druhou stranu, a  teď bych nerad,  aby  to  vypadalo  jako  výmluvy,  při-pomeňme  si  také  některé  související  sku-tečnosti.  V  roce  2004  skončila  základní vojenská  služba  a  ozbrojené  síly  se  staly k 1. lednu 2005 plně profesionální složkou. Negativním  dědictvím  tohoto  významné-ho okamžiku se ovšem stal fakt, že nejniž-ší  hodností  profesionálního  vojáka,  podle tehdy  platné  právní  úpravy,  byla  hodnost rotný.  A  tu  měli  i  vojáci-profesionálové v  těch  nejzákladnějších  funkcích.  Nejdříve tedy bylo nezbytné odstranit tuto anomálii. To se podařilo až k 1. říjnu 2010 přijetím zá-kona č. 272/2009 Sb., který, mimo jiné, nově zavedl hodnostní sbory mužstva a poddů-stojníků pro profesionály. Dnes se zdá doba 

mezi  rokem  2005  a  2009  jako  nekonečně dlouhá,  musíme  si  ale  uvědomit,  že  tra-dičně  byly  tyto  sbory  obsazovány  vojáky v základní službě a takto byly také vnímá-ny. Je tedy logické, že takové změny nebyly ze strany dotčených vojáků přijímány s vel-kým nadšením. Netvrdím, že by tato potře-ba  byla  vyloženě  bojkotována,  ale  prostě ochota  k  její  realizaci  potřebovala,  řekně-me,  v  uvozovkách  uzrát. No  a  poté  přišla krizová  léta,  kdy  jsme  místo  potřebných náborů  naopak museli  vojáky  propouštět. A v takovém prostředí je skutečně nereálné nový systém kariér spustit.A  mé  pocity?  Jsou  dvojího  charakteru. 

První je uspokojení a radost toho, že se po-dařilo  skutečně  vytvořit  a  legislativním procesem víceméně úspěšně provést nové právní základy, vytvářející podmínky pro za-hájení  tak  potřebného  řízení  kariéry  vojá-ka – profesionála. Na druhé straně to jsou určité  obavy  a  hlavně pocit  odpovědnosti za to, aby se podařilo tyto základy úspěšně využít ke kvalitnímu procesu v oblasti řízení personálu ozbrojených sil.

Generál Petr Pavel před několika lety prohlásil, že kariérní řád, stejně jako další nepříliš populární věci, bude zpočátku bolet. Za dva tři roky si prý ale lidé již nedokáží představit, že by se bez něj obešli. Je tomu skutečně tak?Je  v  lidské  přirozenosti,  že  každá  změna je přijímána s obavami a zvláště pak, pokud, třeba jen ve svém počátku, má též negativ-ní  dopady,  byť  na  malou  skupinu  vojáků. Již jsem zmínil otázku zavedení hodnostních sborů mužstva a poddůstojníků, které ved-lo ke snížení hodností u vojáků v základních funkcích.  Též  zmíněná  krize měla  ve  svých důsledcích  negativní  dopady  mimo  jiné v tom, že nedocházelo k potřebnému pohy-bu vojáků v hodnostech a v důsledku staré-ho platového sytému k nárůstu platů pouze v důsledku odsloužených let,  tedy platové-ho stupně dané platové  třídy, do které byl voják zařazen. Což se pak nezbytně muselo projevit  při  implementaci  nového  platové-ho  řádu,  kdy u malé  skupiny  vojáků došlo k poklesu platu. Je ovšem na místě podotk-nout, že se nejednalo o trvalý stav a bylo jen na tom kterém vojákovi,  jak se  jeho služba odrazí v jeho hodnocení a s tím, a podotý-kám zákonem určeným, zvýšením jeho platu.Mimochodem,  ta zmíněná stagnace vo-

jáků ve funkci z důvodu v minulosti sníže-ných finančních prostředků rozpočtové ka-pitoly Ministerstva obrany je a bude značně komplikujícím  faktorem  pro  náběh  kariér-ního řádu.Ale  všechny  dosud  úspěšně  provedené 

kroky, a to nejen co se týká změny právních předpisů  a  vnitřních  předpisů,  ale  i  sou-časný  stav  přípravy  na  zahájení  pilotního projektu  implementace  nového  kariérní-ho řádu, mne ale naplňují optimismem, že jsme vykročili  správným směrem a po na-plnění plánovaných kroků bude nový  stav skutečně vnímán vojáky jako stav přirozený.

Odstartoval kariérní řád masivnější zájem vojáků o doplnění vzdělání, potřebných kurzů či jazykových znalostí? (Jak moc přispívá ke zkvalitnění lidských zdrojů v armádě?)Tak to bych si ještě netroufl hodnotit, na to je  příliš  brzy. Nutno  však dodat,  že  zájem vojáků o kariérové nebo jazykové vzdělává-ní byl i v minulosti velký. Jako problém spí-še  vidím  efektivitu  využívání  vzdělávacích kapacit  resortu.  Není  žádným  tajemstvím, že  například  jazykové  kurzy  jsou  dlouho-době naplněny, ale jazykovou připravenost v resortu se nedaří podstatně zvýšit. I v této oblasti by ale změny v systému řízení kari-ér měly pomoci, protože mají vést priorit-ně k přípravě těch vojáků, u nichž se jejich zájem na kariérním růstu objektivně odrazí v jejich znalostech a dovednostech.Věřím,  že  z  dlouhodobého  hlediska  se 

ukáže jako významný impulz i nově zavede-ný kvalifikační příspěvek, na nějž získá ná-rok každý voják, který si na vlastní náklady a ve  svém volném čase zvýší  své vzdělání. Takových  vojáků  byla  řada  již  v  minulosti, a tento nový institut tak odstraní jistou for-mu diskriminace, kdy nový voják po přijetí do  služebního  poměru  měl  nárok  na  ná-borový příspěvek,  ale  stávající  voják,  který si vzdělání na své náklady zvýšil, neměl ná-rok na nic. Závěrem pro úplnost podotýkám, že se musí jednat o vzdělání využitelné z hle-diska  potřeb  ozbrojených  sil  a  kvalifikační příspěvek lze přiznat až při zařazení vojáka na služební místo, pro které je stanoven vyšší stupeň vzdělání a voják tento vyšší stupeň dosáhl v průběhu služebního poměru, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání.

Dokážete již během počátečního období odlišit, které výhrady vojáků jsou jen reakcí na zavádění něčeho nového, neznámého a kterými je potřeba se skutečně zabývat a samotný kariérní řád tak cizelovat?Odlišit od sebe negativní dopady systému a  pouze  nahodilé  problémy  je  bez  dlou-hodobého  pohledu  velmi  složité.  Mohou se  o  tom  vést  vášnivé  debaty,  ale  nikdo nemůže tvrdit, že pouze  jeho pravda  je ta správná. Po roce od účinnosti velké novely jsme  oslovili  téměř  všechny  stupně  velení a řízení a požádali je o jejich názory. Skuteč-ně vážně jsme se zabývali obdrženými pod-něty a následně po dohodě s velením AČR i ostatních složek ozbrojených sil přistoupili k úpravě některých ustanovení jak právních, tak  i  vnitřních předpisů. To  se ovšem  týká obecně  nové  právní  úpravy.  Dopady,  byť i  ty  možné  negativní,  nového  kariérního řádu ještě nebylo možno vyhodnotit. Klíčo-vá bude zkušenost z již zmíněného pilotní-ho projektu, který bude spuštěn v prvním čtvrtletí příštího roku. A co si budeme po-vídat, cizelovat,  jak říkáte,  je nejen možné, ale i potřebné u každého systému.

V poslední době se opakovaně diskutuje o pro-blému vyplývajícím z toho, že služba vojáka není celoživotní záležitostí, ale na druhé straně se ar-gumentuje tím, že nemůže docházet k diskriminaci z důvodu věku. Běh s útočnou puškou v padesáti letech po bojišti ale asi není to pravé ořechové. Lze tento protiklad nějak vyřešit?Vůbec  bych  neviděl  v  této  věci  protiklad. Zákon  jasně  stanovuje,  že  služební poměr vojáka  z  povolání  je  služebním  poměrem na  dobu  určitou.  Při  rozhodování,  kte-rým  vojákům  prodloužit  služební  poměr, není  jejich  věk  vůbec  mezi  hodnocenými oblastmi. Na tom nic nezmění ani nový ka-riérní řád.Na druhou stranu ale  je potřeba si uvě-

domit,  že  ozbrojené  síly  nejsou  tvořeny jen vojáky z povolání. Stále existují názory, zejména po zavedení profesionální armády, že obrana země je pouze její záležitostí. Ale tak tomu nikdy nebylo, není a nebude, a to nejen v České republice. Dovolím si připo-menout, jak ve svém úvodu konečně uvádí i zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obra-ny  České  republiky,  že  se  jedná  o  souhrn povinností  státních  orgánů,  územních  sa-mosprávných celků, právnických i fyzických osob. A  zejména v době ne příliš příznivé mezinárodní  situace,  ve  které  se  nachází-me, není možné se spoléhat na to, že v pří-padě  krize  bude  dost  času  na  vycvičení občanů k obraně vlasti. Konečně nejen pro jejich  vycvičení,  ale  jen pro  jejich  základní přípravu k obraně vlasti, zejména co se týká mladší  generace.  Proto  byl  také Minister-stvem  obrany  připraven  projekt  POKOS, tedy příprava občanů k obraně státu, který je již úspěšně realizován.Ale abych se vrátil k vojákům. Není pro-

stě možné, aby ozbrojené síly, vedle vojáků z  povolání,  nedisponovaly  též  vycvičenou 

Státní tajemník MO Petr Vančura: Je v lidské přirozenosti, že každá změna je přijímána s obavami

Asi v málokteré oblasti resortu jsou v poslední době u zrodu tak dynamických změn, jako u struktury podřízené státnímu tajemníkovi. A právě z toho důvodu jsme ho požádali o následující rozhovor.

A faktaPetr Vančura se narodil 1. července 1974 v Českých Budějovicích. V letech 1996 až 2002 vystudoval obor ekono-mika a management na Vysoké vojen-ské škole pozemního vojska ve Vyško-vě. V období 2002 až 2009 postupně absolvoval na Právnické fakultě Uni-verzity Karlovy Praha základy práva pro pracovníky státní správy, legislati-vu a legislativní techniku a nový správ-ní řád.Od roku 1994 do roku 2000 působil ve funkcích zástupce vedoucího a ve-doucího oddělení zabezpečení zásob Hlavního úřadu vnitřní správy Vojen-ského finančního úřadu. Od roku 2004 až do roku 2006 byl ředitelem odboru platové a sociální politiky sekce per-sonální Ministerstva obrany. V letech 2006 až 2012 působil na pozici zástup-ce ředitele sekce − ředitel odboru pla-tové politiky a sociálního zabezpečení sekce personální Ministerstva obrany a od roku 2012 až do roku 2014 byl ře-ditelem sekce personální Ministerstva obrany. V polovině dubna roku 2015 se stal státním tajemníkem Minister-stva obrany.

Musíme stanovit pravidla

4 A report 12/2016 5A report 12/2016

zálohou.  Ostatně  proto  také  byl  přijat  zá-kon č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze, který  se  však  netýká  jen  bývalých  vojáků z povolání,  ale  též občanů,  kteří  sami mají zájem být k obraně vlasti vycvičeni i v době míru. Myslím, že uvedený zákon vytvořil da-leko příznivější podmínky nejen pro vlastní vojáky  v  záloze,  ale  i  pro  jejich  zaměstna-vatele. Přesto základním zdrojem pro dopl-ňování záloh zůstanou bývalí vojáci z povo-lání. A  to  je  jeden z hlavních důvodů, proč je služba vojáka z povolání koncipována jako služba na dobu určitou. Přičemž je potřeba si uvědomit, že se nejedná jen o vojáky v zá-kladních funkcích, ale ve všech dalších, ať již velitelských,  nebo  odborných.  Takže  cílem kariérního systému je nejen to, aby do vyš-ších pozic profesionální armády postupovali ti vhodnější, ale také, aby byl vytvořen sys-tém doplňování  záloh  vycvičeným a  kvalit-ním personálem. Na  to  skutečně nesmíme zapomínat a musí si toho být vědom každý, kdo má o kariéru profesionálního vojáka zá-jem. Takže k vaší  replice o běhu s útočnou puškou v padesáti letech po bojišti. Kariérní systém nic takového nevylučuje, nicméně by měl fungovat tak, aby část vojáků, a jak jsem již zmínil, nejen v základních funkcích, pokra-čovala v kariérním růstu jako voják z povo-lání, a část doplnila zálohy ozbrojených sil, kde  konečně  kariérní  postup  také není  vy-loučen.  Na  těchto  základech  by  jaksi  při-rozeně mělo  docházet  i  k  obměně  vojáků z hlediska pozic a věku.

V polovině příštího roku by mělo skončit imple-mentační období týkající se zákona o státní službě. Dá se již nyní říci, jak byl tento proces úspěšný?Nevím, jestli jsem právě ten, kdo by se měl zcela  objektivně  s  touto  otázkou  vypořá-dat,  neboť  za  daný  proces  osobně  odpo-vídám.  Takže,  pokud  dovolíte,  vyjádřím  se k danému období  spíše  z  tohoto pohledu. Podle  mého  názoru  drtivá  většina  úkolů, 

souvisejících s implementací zákona o stát-ní  službě  v  rámci  přechodného období,  již byla úspěšně splněna. Ať se jednalo o první systemizaci ministerstva a podřízených slu-žebních úřadů, přijetí nezbytných služebních předpisů,  složení  služebních  slibů  či  pře-soutěžení  vedoucího  podřízeného  služeb-ního úřadu, tj. ředitele Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, a náměstků pro řízení sekcí v záko-nem předpokládaném termínu, tj. do 30. 6. 2016. K přesoutěžení  všech představených, tj. též ředitelů odborů a vedoucích oddělení, bylo provedeno nebo běží kolem 150 výbě-rových řízení a zbývá vyhlásit ještě asi 50 vý-běrových  řízení.  Jsem  proto  přesvědčen, že  k  zákonem  předpokládanému  termínu, tj. 30. 6. 2017, budou již všichni představe-ní  jmenováni  do  funkcí  na dobu neurčitou na  základě  jejich  úspěchu  v  ukončeném výběrovém  řízení.  Na  služební  místa  „ne--představených“  pak  bylo  vyhlášeno  přes sto výběrových řízení. V řádných termínech proběhly  a  probíhají  úřednické  zkoušky v obou částech,  tj. obecné a  zvláštní. Urči-té, i když ne fatální problémy se ukázaly při prvním služebním hodnocení na počátku le-tošního roku, ale vzhledem ke zcela novému a ne zrovna jednoduchému systému hodno-cení si troufám tvrdit, že i tento úkol všichni představení úspěšně splnili.

Setkali jste se při implementaci s nějakými třecí-mi plochami, které by mohla odstranit případná novela?Vyloženě  o  třecích  plochách  bych  hovořit nemohl, ale samozřejmě by se našlo mno-ho námětů, co je potřeba v zákoně doplnit či upřesnit. V současné době je v Poslanecké sněmovně  senátní  návrh  novely,  která  řeší prodloužení  pracovního  poměru  na  dobu určitou  zaměstnancům,  kteří  nesplňují  ale-spoň střední vzdělání s maturitní zkouškou z 30. 6. 2017 do 31. 12. 2021. Uvidíme, zda 

bude tato novela přijata a zda ještě nebude doplněna pozměňovacími návrhy poslanců. Osobně se domnívám, že případná rozsáh-lejší novela by měla být Ministerstvem vnitra navržena na základě důsledného vyhodno-cení praktických zkušeností  i ostatních  slu-žebních  úřadů  až  po  skončení  dvouletého přechodného  období.  Obecně,  což  ovšem není  řešitelné  jednoduchým  způsobem, je  velice  náročná  a  rozsáhlá  administrativa související  s  výběrovým  řízením  a  řízením ve věcech služebního poměru.

Je počet státních zaměstnanců v resortu konečný, anebo se do budoucna uvažuje o převodu ještě ně-kterých občanských zaměstnanců pod státní službu?Není  a  v  budoucnu  asi  ani  nikdy nebude, neboť  nelze  vyloučit  změnu  působnos-tí  resortu  Ministerstva  obrany  na  základě nové  právní  úpravy,  ani  podstatné  změny podmínek,  za  kterých  byly  předchozí  sys-temizace schváleny, a z toho vyplývající po-třebnou úpravu počtu státních zaměstnan-ců.  Zde  již  dnes mohu být  více  konkrétní. V souvislosti s vládou schválenou Koncepcí výstavby  Armády  České  republiky  a  přije-tím zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v  záloze,  dochází  k  1.  1.  2017  k  navýšení počtu státních zaměstnanců o 34, a to ze-jména  u  krajských  vojenských  velitelství. Do budoucna pak s předpokládaným růs-tem rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany dojde především k navýšení počtu vojáků, jak  z  povolání,  tak  v  zálohách,  navýšení majetku  či  realizaci  nových  strategických projektů vyzbrojování. Což s sebou samo-zřejmě  přinese  potřebu  navýšit  též  počet státních zaměstnanců. Ovšem může nastat i  situace  opačná,  tedy  že  nějaká  agenda či úkoly ubydou, a počty se naopak sníží.

Již to zde částečně zaznělo, ale v souvislosti s nove-lou zákona č. 221 o vojácích z povolání se objevila potřeba celé řady vyhlášek a nařízení. Podařilo se již tento legislativní proces dotáhnout do konce?Novela  účinná  od  1.  července  2015  sku-tečně vyvolala potřebu vydání nebo úpra-vy  řady  prováděcích  předpisů.  Šlo  nejen o  aplikaci  nových  personálních  nástrojů, jako  je například doba  rozhodná,  ale  také o provedení zásadní změny platového řádu vojáků. V průběhu loňského roku bylo při-praveno  a  postupně  vydáno  pět  nových nařízení vlády a pět nových vyhlášek.  Počet nových  vnitřních  předpisů  nebo  jejich úprav  raději  nepočítám.  Jak  jsem  již  uve-dl,  po  vyhodnocení  dopadů  novely  jsme již  přistoupili  k  návrhu  úpravy  některých z nich. Konkrétně jde o tři nařízení vlády – o stanovení seznamu činností pro jednotli-vé vojenské hodnosti, o služebních tarifech a  o  zvláštním  příplatku  vojáků  z  povolání a o stanovení seznamu speciálních odbor-ností a činností nezbytných pro plnění úko-lů ozbrojených sil a Vojenské policie a výše stabilizačního  příspěvku.  Prozatím  se  jeví, že se podaří splnit všechny kroky tak, aby nařízení  nabyla účinnosti  k  1.  lednu 2017. 

Také je potřeba upozornit, že některé změ-ny v systému řízení kariér mají být zavádě-ny postupně v budoucích letech, a k tomu potřebné vnitřní předpisy  tak budou tepr-ve  vydány.  Fakticky  tak  jde o dlouhodobý proces,  který  musí  také  průběžně  reago-vat na změny ve vnějším, ale  i ve vnitřním armád ním prostředí.

Novela zákona přinesla kromě jiného i nový systém platů vojáků. Jak je na tom v současné době armáda na trhu práce, je dostatečně konkurenceschopná?Myslím,  že odpovědí  na  tuto otázku dává sám počet uchazečů o přijetí do služebního poměru vojáka z povolání, který je stabilně vysoký již od jara loňského roku. Jsem velmi rád, že se daří plán náboru nejen naplňovat, ale  dokonce  jej  i  překračovat.  V  letošním roce  tak  nastoupilo  do  ozbrojených  sil 2148 nových vojáků z povolání.

Pokud se ekonomice bude dařit a platy i nadále po-rostou, nemůže to ohrozit nábor nových vojáků?To samozřejmě dnes nemůže nikdo zodpo-vědně říci.  Je skutečností, že zatím se plán náboru daří plnit a brzdou je spíše schop-nost ozbrojených  sil  absorbovat nový per-sonál.  Pokud  dojde  k  negativnímu  vývoji, myslím tím v náš neprospěch, protože růst ekonomiky a platů je samozřejmě jev pozi-tivní, po poslední právní úpravě nám zákon umožňuje přijmout  adekvátní  opatření  ze-jména pro nedostatkové specialisty změnou nařízení vlády o stanovení  seznamu speci-álních  odborností  a  činností  nezbytných pro plnění úkolů ozbrojených sil a Vojenské policie a výše stabilizačního příspěvku.

Vojáci sloužící v Praze a dalších větších městech projevovali v souvislosti s novelou zákona č. 221 určitou nespokojenost s výší koeficientu navyšu-jícího služební příspěvek na bydlení. Plánuje se do budoucna jeho úprava?Dobrá otázka,  ale  složitá odpověď. Z hle-diska nákladů na bydlení je složité vytvořit 

systém,  který  by  sledoval  tzv.  cenovou mapu  výše  nájmů,  které  se  neliší  jen  ve-likosti  daného  města,  ale  mnohdy  znač-ně  i  např.  z  hlediska  dostupnosti  a  kvali-ty  veřejné  dopravy.  Takový  systém  by  byl ve  svém  důsledku  administrativně  velice náročný a tedy i nepřiměřeně drahý. Je pro-to  potřeba  danou  dávku  skutečně  vnímat ne  jako  kompenzaci,  ale  jako  příspěvek. Já osobně pak považuji za důležitější  jeho navyšování  podle  počtu  členů  rodiny. V  neposlední  řadě  musíme  také  vycházet ze  schválených  zdrojů  a  změny  výše dnes proto  nepřipravujeme.  V  této  souvislos-ti mám  ale  dvě  příznivé  zprávy.  V  legisla-tivním procesu  je novela  zákona o daních z příjmů, a pokud bude schválena, tak tento příspěvek bude od daně z příjmů a odvodů na sociální a zdravotní pojištění osvobozen. Toto  osvobození  by  se mělo  týkat  již  slu-žebního příspěvku na bydlení za měsíc  le-den 2017, který je splatný 15. února 2017. Dále  jsme připravili novelu zákona o vojá-cích z povolání, kterou se navrhuje upustit od krácení tohoto příspěvku v případě uží-vání jedné bytové jednotky více vojáky.

Od nového roku by se měl zvýšit příspěvek zaměst-navatele do FKSP. V této souvislosti se připravuje další doplněk kolektivní smlouvy, mohou se za-městnanci resortu těšit na nějaké nové benefity?Skutečně,  počínaje  rokem  2017  se  vrací možnost zaměstnavatele převádět do FKSP prostředky až do výše 2 % zúčtovaného ob-jemu prostředků na platy. O způsobu využi-tí těchto prostředků však bude rozhodnuto při sestavování rozpočtu fondu na příští rok spolu s odborovými organizacemi.V  současnosti  probíhají  závěrečná  jed-

nání  s  odborovými  organizacemi  k  uza-vření  nikoli  doplňku,  ale  nové  Kolektivní smlouvy 2017. Co se  týká FKSP, zabýváme se také situací, kdy čerpání prostředků pře-vedených jak do osobních účtů, tak do účtů útvarů  zdaleka  dlouhodobě  nedosahuje 

ani 50 % disponibilních prostředků. Upustili jsme proto od stanovení limitů pro jednot-livá plnění, pokud nevyplývají z příslušných právních  předpisů.  V  praxi  to  znamená, že již nebudou stanovena omezení pro výši příspěvku třeba pro rekreaci, masáže či ná-kup vitaminů. Dalším opatřením, od které-ho si slibuji vyšší míru čerpání prostředků, je  vytvoření  účtů  útvarů  na  úrovni  nákla-dových  středisek.  Tím  sledujeme  flexibil-nější  způsob  rozhodování o využití  fondu. Dále  jsme  vyšli  vstříc  požadavku  odborů na spravedlivější příděly do osobních účtů zaměstnancům  s  kratší  týdenní  pracovní dobou. Těm bude od nového roku náležet příděl  do  osobního  účtu  v  poměrné  výši k jejich úvazku.

Vláda v listopadu schválila další novelu zákona č. 221? Co nejdůležitějšího se pro vojáky na jejím základě změní?Novelu  zákona o vojácích  z povolání  sku-tečně předložila vláda Poslanecké sněmov-ně Parlamentu České republiky. Pokud bych ji měl  jednoduše charakterizovat,  tak bych ji označil za technickou. Jejím cílem je upra-vit  parametry  některých  institutů  tak,  aby byly  především  administrativně méně  ná-ročné a více mohly  reagovat na specifické podmínky výkonu konkrétní služby vojáků. Nejvíce  se  vojáků  dotkne  úprava  podmí-nek náhrady jízdních výdajů, která by měla výrazně  zjednodušit  zpracování  podkladů pro  výplatu,  úprava  některých  podmínek nároků  vznikajících  ze  služby  v  nepřetrži-tém vojenském nasazení a dále již zmíněné upuštění  od  krácení  služebního  příspěv-ku na bydlení při sdílení ubytování vojáky. Nyní  novelu  čeká  projednání  v  obou  ko-morách Parlamentu. Předpokládám, že  její účinnost  by  mohla  být  k  1.  červnu  nebo 1. červenci 2017.

Text: Vladimír Marek, foto autor a Jana Deckerová

6 A report 12/2016 7A report 12/2016

Hlavním  úkolem  Vzdušných  sil  AČR bylo hájit teritoriální suverenitu part-nerské země. V  letech 2009 a 2012 

působili letci v Pobaltí a opakovaně za po-slední  tři  roky  v  Islandské  republice.  Bě-hem mise ASICIPPN (Airborne Sur veil lance and  Interception  to  meet  Capabilities  Iceland’s  Peacetime  Pre par ed ness)  drželi vojáci od 5. října do 1. listopadu 2016 ost-rou hotovost, 24 hodin denně, 7 dní v týd-nu. Nadřízené velitelství CAOC ( Combined Air Operations Centre) v německém Jede-nu  stanovilo  časovou  normu  pro  aktiva-ci  hotovosti.  „Velké  nároky  byly  klade-ny  nejen  na  český  personál  na   Islandu, ale  i  na  ty,  kteří  zůstali  na domovské  zá-kladně  v   Čáslavi.  Úkoly  ostré  hotovosti QRA (Quick Reaction Alert) musí být sto-procentně plně ny na obou místech  záro-veň,“  vysvětlil  velitel  jednotky  na  Islandu podplukovník Jaroslav Tomaňa.

Letos poprvé rakety středního dosahuSpektrum  operačních  schopností  se  letos rozšířilo o historicky první  „ostré“  nasaze-ní  letounů  JAS-39  s  použitím  raket  střed-ního  dosahu  AIM-120  AMRAAM  při  stře-žení  vzdušného  prostoru  nad  Islandem. Zástupce velitele pro operace major Tomáš Merta  vysvětlil,  že  rakety  AMRAAM  jsou běžnou součástí výzbroje států NATO, pro-to jsou ve výbavě také českých stíhaček.

Specifika letošní miseMise byla dlouhodobě plánovaná, což umož-nilo výběr personálu, který ještě na  Islandu nepůsobil. Pro mnohé vojáky to byla vůbec první  zkušenost  s  nasazením  v  zahraniční operaci. „Délka mise je kratší než je obvyklé, 

což  vyplývá  z  požadavků  islandské  strany,“ doplnil podplukovník  Tomaňa a dodal: „Naše zkušenosti povedou k dalšímu zvýšení bojo-vých a operačních schopností 21.  základny taktického letectva v Čáslavi.“ Ačkoliv je mise na Islandu „letecká“, její část tvoří také vojáci, kteří zajišťují strážní službu. To přiblížil jejich velitel nadporučík Gustav Stehlík. „Naši vo-jáci strážili stanovený prostor, ale  i muniční sklad,  kde  byli  ve  službě  celých  24  hodin.  Jejich  službu  ztěžovalo  především  nehos-tinné  islandské  podzimní  počasí,  s  častými vytrvalými přívalovými dešti a větrem o síle přes 50 km/hod.“

Útok na fregatu„Byli  jsme  osloveni,  zda  bychom  nechtě-li  participovat  na  cvičení,  které  se  konalo na moři přibližně 80 km jihozápadně od Is-landu,“ popisuje zapojení českých Gripenů velitel  českého  kontingentu  podplukovník Jaroslav Tomaňa. Primárním úkolem našich letců  bylo  provést  simulované  napadení fregaty Languedoc, která patří mezi nejno-vější  plavidla  francouzského  námořnictva. Lodě  této  třídy  jsou  adekvátně  vybavené proti napadení ze vzduchu a právě připra-venost  jejich osádek mohly u Islandu pro-věřit české stroje JAS-39 Gripen. Naši piloti 

si zase mohli procvičit manévry při nízkém letu nad mořem. „Gripeny mají nejnižší hra-nici letu nad mořem 30 metrů, ale protože nelétáme nad mořem tak často, zvolili jsme bezpečnější  variantu  s  minimální  výškou letu 100 metrů,“ vysvětluje jeden z účastní-cích se pilotů major Tomáš Merta. Dodává, že  francouzské  námořnictvo  mělo  přesně připravený scénář profilů  jednotlivých  letů tak,  aby  co  nejlépe  procvičilo  schopnost obrany  proti  útoku  ze  vzduchu.  Cvičení mělo  poměrně  široký  záběr  –  od  asisten-ce  a  evakuace  osob  z  jednotlivých  lodí vrtulníky  a motorovými  čluny,  přes  nácvik požárního  poplachu  až  po  součinnost námořnictva  s  letectvem.  Například mladí dánští  námořníci  si  vyzkoušeli  poplach při  napadení  ze  vzduchu  a  seznámili 

Taktické letectvo opět zajistilo ochranu vzdušného prostoru nad ostrovem gejzírů a sopek

Stíhači z Čáslavi již potřetí působili od září do listopadu tohoto roku na základně Keflavík na Islandu. Úkolové uskupení Air Policing 2016 střežilo nepřetržitě vzdušný prostor Islandské republiky v rámci integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany států NATO NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defense System).

A faktaIsland sice není členem EU, ale již od roku 1949 je zakládajícím členem NATO. Jeho leteckou základnu Keflavík používá aliance především k ochraně arktického korido-ru a k tankování strategických bombardérů. Island nemá vlastní armádu. Keflavík je město s 10 200 obyvateli, ležící asi 50 km jihozápadně od Reykjavíku. Letiště, vy-budované americkou armádou během druhé světové války (do provozu uvedeno 24. 3. 1943, 45 000 amerických vojáků), spadá pod Reykjavík. Američané zde po vál-ce vybudovali jednu z největších základen NATO se spoustou radarových a moni-torovacích stanic GIUK (obranné linie Grónsko-Island-Velká Británie) a velitelství pro řízení radarových lodí a letounů COMBARFORLANT, ale i logistickou podporou strategických operací – letecké síly 551. křídla AEW&C tu měly početné stavy le-tadel Warning Star. Jde především letouny F-15 Eagle, C-130 Hercules (Military Air Transport Service), KC-135 Stratotanker, Lockheed EC-121 Warning Star či AWACS Boeing E-3. 15. března 2006 americký velvyslanec na Islandu oznámil, že Spojené státy se rozhodly podstatně omezit rozsah své přítomnosti na ostrově. 8. září 2006 opustil Island poslední důstojník, kapitán Mark S. Laughton. NATO poté Islandu na-bídlo, že bude střežit jeho vzdušný prostor podobně jako u pobaltských států.

Gripeny nad Islandem

AČR  armádní  generál  Josef  Bečvář  vojáky na  Islandu a ocenil  jejich nasazení.  „Vážím si  práce,  kterou  jste  ve  prospěch  ochrany vzdušného  prostoru  Islandské  republiky vykonali.  Již  v minulosti  jste  prokázali  své schopnosti hájit teritoriální suverenitu part-nerské  země.  Ke  zdárnému  plnění  tohoto úkolu přispěla určitě i znalost místního pro-středí a vaše bohaté zkušenosti. Jste profe-sionálové na svém místě.“ Mezi vojáky zaví-tal i český velvyslanec pro Norsko a Island pan  Milan  Dufek,  který  vyzdvihl  význam-ný  příspěvek  České  republiky  k  ochraně Islandu  a  tím  posílení  vzájemných  vztahů mezi oběma zeměmi.

Autor: kapitán Marek Maxim Švancara, Michal Voska

Foto: archiv Air Policing Island 2016, Jan Kouba

se  s  možnostmi  zbraní  na  obranu  proti vzdušným cílům. Přínos krátkého, ale velice „hutného“ cvičení vystihl velitel francouzské fregaty  Languedoc.  „Společný  výcvik  nám přinesl řadu výhod a pozitivně na nás zapů-sobily šikovné manévry vašich letadel, vaše schopnosti a profesionalita.“

Shrnující faktaV  průběhu  operace  uskutečnili  piloti 120 cvičných  letů,  většinu z nich v  režimu „Tango  Scramble“,  což  znamená  nácvik aktivace  ostré  hotovosti  v  časové  normě. Realizovali  133  letových  hodin.  I  s  přele-tem z ČR a  zpět přinesla  letošní mise na-šim stíhačům 170 letových hodin. Koncem října  navštívil  náčelník  generálního  štábu 

8 A report 12/2016 9A report 12/2016

Série  náročných  přezkoušení  z  většiny druhů  příprav  si  totiž  vybírá  vysokou daň v podobě nízké úspěšnosti ucha-

zečů.  Navíc  byl  až  donedávna  i  nepříliš velký  zájem o  toto  výběrové  řízení.  Vojáci neměli dostatek  sebedůvěry, případně  jim chyběla potřebná praxe a dovednosti. Prá-vě  tyto  poznatky  vedly  k  dílčím  změnám v systému výběrového řízení.Ve srovnání s letošním březnovým termí-

nem výběrového řízení došlo v říjnu k ná-růstu počtu adeptů z 8 na 20.„Bylo  to  způsobeno  opatřeními  zpra-

vodajského oddělení brigády,  které  se  za-sadilo  o  zrušení  minimálního  požadavku na délku  služby adepta. Ten býval původ-ně  dva  roky. Méně  nebo  přesně  dva  roky 

profesního růstu a ubrat zaměření na oblas-ti, které se lze doučit na výběrové jednotce. Během  let  se  totiž  změnila  cílová  skupina výběrových řízení, nyní míříme spíše na svo-bodníky  a  desátníky,   kteří  dozrají  v  prů-zkumných  týmech,“  plánuje  nadporučík Rostás. Výběrová řízení k elitním jednotkám jako je například 601. skss z Prostějova, jsou samozřejmě  daleko  náročnější,  nicméně jsou vzorem a inspirací pro provádění výbě-ru průzkumníků 4. brn.Poprvé  byla  o  vývoji  výběrového  řízení 

informována  veřejnost,  a  to  prostřednic-tvím příspěvků na Facebooku. Rodiny, přá-telé  a  kolegové  adeptů  tak měli možnost sledovat,  jak si  jejich blízký vede, což řada z nich velmi ocenila.  „Účastníci mají  zaká-zány  mobilní  telefony  a  chytrá  zařízení, takže jejich příbuzní o nich po celou dobu nic nevědí. Chtěli jsme tuto mezeru zaplnit 

a  zároveň ukázat,  co všechno musí absol-vovat voják při výběrovém řízení, aby uspěl. Zatím je to v plánu i pro příště, opět v ještě lepší  kvalitě přes oficiální  stránku 42. me-chanizovaného  praporu,“  vysvětluje  otec myšlenky rotmistr Zdeněk Koza.„Doufáme,  že  výběrové  řízení  na  jaře 

bude mít opět alespoň stejně hojnou účast. Samozřejmě  uvítáme  motivované  vojáky nejen  z  praporů  naší  brigády,  přihlásit  se může i příslušník jiného útvaru. Z toho dů-vodu se budeme snažit dostat k zájemcům o službu u průzkumných týmů naší brigá-dy  maximum  informací,  aby  se  dokázali připravit. Celkově  je  to ale hlavně o  fyzic-ké kondici a zbytek je jen v hlavě,“ uzavírá nadporučík Žárský.

Text: Roman Rostás, foto: Zdeněk Koza

V Boleticích se uskutečnilo výběrové řízení na místa v průzkumných týmech 4. brigády rychlého nasazení

V druhé polovině října se ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice uskutečnilo výběrové řízení k obsazení volných služebních míst v průzkumných týmech 4. brigády rychlého nasazení. Ty se totiž jako další výběrové jednotky především v důsledku náročnosti služby stále potýkají s nedostatkem vhodných uchazečů.

služby mělo tentokrát za sebou 12 adeptů, což je 60 % z celkového počtu. Čtyři z nich navíc  nastoupili  k  útvarům  až  v  letošním roce,“  vysvětluje  řídící  výběrového  řízení a  zároveň  zástupce  vedoucího  výběrové komise nadporučík Roman Rostás.Dala  by  se  tedy  předpokládat  nižší  při-

pravenost  vojáků,  kteří  nemají  zkušenosti z jednotek. „Úspěšnost přijetí adeptů slou-žících dva roky a méně byla 66 % (8 z 12), zatímco  u  délesloužících  62,5 %  (5  z  8). Podařilo  se  tak  zařadit  dostatek mladých, motivovaných vojáků se slušným  fyzickým fondem  a  psychickou  odolností.  Nejvyšší počet bodů z hodnocených oblastí dosáhl služebně  nejmladší,  desátník  z  chrudim-ského 43. výsadkového praporu. Ten navíc 

čerpal  z  čerstvé  zkušenosti  z  výběrového řízení  k  samotnému praporu.  Samozřejmě i ti zkušenější jsou přínosem pro průzkum-né  týmy. Důležitý  je  celkově  poměrně  vy-soký počet úspěšných, který umožní těmto jednotkám  doplnit  skupiny  a  plnit  úkoly v  rámci  zpravodajského  zabezpečení  pra-poru,“ dodává nadporučík Rostás.Hlavním důvodem pro změny v zaměře-

ní výběrového řízení je dostatek zkušených průzkumníků,  kteří  během  existence  prů-zkumných týmů (vytvořených v roce 2008) absolvovali  řadu  zahraničních  bojových i  nebojových  operací.  Průzkumné  týmy je tak vhodné doplnit „mladou krví“, která se bude od zkušenějších kolegů učit. Záro-veň tak lze vojákům s prokázanou motivací a potenciálem umožnit lepší rozvoj, protože průzkumné týmy jsou většinou zařazovány do zahraničních operací přednostně a mají oproti  ostatním  jednotkám  širší  možnosti výcviku a větší samostatnost.„Na  zpravodajském  oddělení  jsme  vzali 

v úvahu tato fakta a snažili  jsme se hledat způsoby, jak na průzkumné týmy zařadit co největší počet vojáků, kteří budou náročné 

úkoly zvládat na vysoké úrovni, a to se snad podařilo. Důležitá byla také podpora náčel-níka zpravodajského oddělení, který proces úpravy výběrového řízení umožnil,“ doplnil vedoucí  výběrové  komise  nadporučík  Jan Žárský.Účastníci  absolvovali  psychologické  vy-

šetření,  tělesné  přezkoušení,  jehož  sou-částí bylo i vojenského lezení, přezkoušení ze  zdravotnické  přípravy,  několik  kratších přesunů, několik stovek kliků, dřepů a „an-gličáků“, dva noční přesuny po 25 km, střel-by,  topografii,  taktiku,  obsluhu  vysílačky, paměťový test, znalost cizích armád.Pořádající  42.  mechanizovaný  prapor 

do vý běrového řízení zařadil i specialistu ISR (Intelligence, Surveillance,  Reconnaissance), aby  tak mohl  otestovat  vhodnost  výběro-vého  řízení pro obsazování míst na  těchto zpravodajsko-průzkumných  prvcích  bo-jových  rot.  „V  příštím  roce  bychom  rádi provedli  i první výběr vojáků určených pro obsazení  těchto  prvků,  abychom  na  tyto atraktivní  pozice  dosadili  výkonné  a  mo-tivované  vojáky  s  potenciálem,  schopné podpořit  velitele  čet  a  rot  v  oblasti  zpra-vodajství,“  představuje další  kroky praporu nadporučík Rostás.Výběrové řízení bylo náročné pro účast-

níky  i  pro  instruktory.  S  adepty  byli  celou dobu nejméně dva  instruktoři, kteří  je sle-dovali,  řídili  a  hodnotili.  Poznatky  instruk-torů  zapisované  k  jednotlivým  adeptům na  přehledové  tabuli  pak  byly  dalším  dů-ležitým vstupem pro celkové vyhodnocení vhodnosti adepta. „Dosáhnout na potřebný počet bodů není záruka úspěchu, nutné je také  doporučení  výběrové  komise,  která z velké míry vychází právě ze silných a sla-bých  stránek  zaznamenaných  instruktory. V  neposlední  řadě  je  také  důležité  celko-vé stanovisko psychologů, kteří v letošním výběrovém  řízení  dostali  více  prostoru než v minulosti,“ uvedl nadporučík Žárský. Psychická  odolnost  jednotlivce,  jeho  cho-vání  ve  skupině  a  interakce  je  při  práci průzkumníka  také  velice  významná,  proto se doba věnovaná zátěžovým testům a psy-chologickým vyšetřením zvýšila oproti mi-nulosti na dvojnásobek.„Hodně mě  výběrka  překvapila,“  přiznal 

po ukončení  jeden z úspěšných kandidátů z  Tábora.  „Sloužím už nějaký  čas na první mechanizované  rotě,  kde  je  hodně  času věnováno  komplexním  polním  výcvikům.  Často  býváme  několik  dní  v  lese  bez  vý-razného  zásobení,  takže  jsem  si  na  tyto dny  vzal  jen  pět  sladkých  tyčinek  s  vírou, že  to  dám. Už  po prvním dni  jsem  věděl, že jsem udělal velkou chybu,“ připustil.Řídící  štáb  ze  zpravodajské  skupiny 

42.  mechanizovaného  praporu  v  průběhu řízení rozebíral se zástupci zpravodajského oddělení brigády, psychology a instruktory ze všech praporů současnou náplň výběro-vého řízení. „Chceme to v příštím roce posu-nout ještě dále, položit důraz na psychickou a  fyzickou  zdatnost,  motivaci  a  potenciál 

Pozitivní změna

10 A report 12/2016 11A report 12/2016

První část odborné přípravy připravená příslušníky právního oddělení  Inspek-torátu  NGŠ  byla  zaměřena  zejména 

na právní a vnitřní předpisy, jejichž aplikace spadá do gesce činnosti právního poradce velitele útvaru. Byla vedena jak v teoretické, tak i praktické rovině. Účastníci byli sezná-meni  se  všemi  náplněmi  činností,  se  kte-rými  se  lze  během  služby  setkat.  Jednalo 

se  především  o  problematiku  řešení  škod na majetku státu včetně aktuálního vývoje v oblasti porušování rozpočtové kázně, ká-zeňského práva, úrazů, zadávání veřejných zakázek, kontrolní činnosti, petic a stížností a branné legislativy obecně.„Problematika této části odborné přípravy 

odrážela  aktuální  potřeby  velitelů.  Systém řešení  vztahů  vyplývajících  ze  služebního 

poměru vojáků z povolání se stává čím dál složitější, a to zejména v důsledku legislativ-ních změn. V posledních letech je totiž pří-slušníky  právní  služby  AČR  řešen  enormní nápad  správních  řízení  v  oblasti  platových náležitostí  vojáků,“  upozorňuje  pplk.  Josef Mitko.Na druhou část odborné přípravy se no-

váčci právní služby přesunuli z Generálního štábu AČR do Olomouce,  kde  se  pod  zá-štitou Českého červeného kříže uskutečnil kurz  základů mezinárodního  humanitární-ho práva.

Přední britští odborníciPříprava  vyvrcholila  specializovaným  kur-zem  připraveným  oddělením  meziná-rodního  práva  SOPS  MO  ve  spolupráci s  Velvyslanectvím  Spojeného  království Velké  Británie  a  Severního  Irska  v  Praze. Organizační  a  technickou  podporu  zajistil Inspek torát  NGŠ  a  Agentura  personalisti-ky AČR. Kurz byl veden předními britskými odborníky na právo ozbrojeného konfliktu plukovníkem  Jimem  Johnstonem  a  pod-plukovníkem Markem Dakersem. Oba mají bohaté zkušenosti s působením v zahranič-ních  misích,  ve  strukturách  NATO/SHAPE, ale  i  s  lektorskou  činností  (International Institute of Humanitarian Law – San Remo nebo NATO School).Za  českou  stranu  byl  doplněn  o  právní 

poradce  z  oddělení  mezinárodního  prá-va  Sekce obranné politiky  a  strategie MO ČR  Petru  Ditrichovou  a  Jana  Bendu.  Kurz byl obsahově zaměřen na operační právo, tj. právo, které se uplatňuje při vedení vo-jenských operací (aplikaci práva ozbrojené-ho  konfliktu,  rules  of  engagement,  targe-tingu, statusové záležitosti apod.).

Teoretická a praktická část„Kurz měl nejen  teoretickou,  ale  i  praktic-kou část. Rozdělili  jsme se na dvě skupiny a dostali určité modelové situace. Každá ze skupin  navrhla  řešení  a  pod  vedením  lek-torů  jsme pak o něm diskutovali. Základní problematika  pravidel  nasazení  síly  byla dále  doplněna  o  otázky  mezinárodního trestního  práva,  individuální  a  velitelské odpovědnosti při vedení bojových operací atd. Zabývali jsme se například otázkou vy-bírání cílů v souladu s mezinárodním prá-vem  s  přihlédnutím  na  minimalizaci  škod na  civilních  obětech.  Dále  pak  zásahem proti vůdci teroristické skupiny, který se na-chází v zastavěné oblasti. Nebylo to o tom, že  by  existovalo  nějaké  univerzální  nej-lepší  řešení. Diskuse byla zaměřená na  to, jak tyto záležitosti vnímat a jak o nich pře-mýšlet,“ vysvětluje jeden z účastníků kurzu nadporučík Lukáš Martiňák.„Zaměstnání  nebylo  o  biflování  něja-

kých pouček. Snažili jsme se spíše o to, aby účastníci  přípravy  nad  těmito  záležitostmi přemýšleli. Jejich situace při nasazení v za-hraničních operacích je podstatně složitější než v případě civilních právníků působících u nás v republice. Musí brát v úvahu celou řadu  aspektů,“  vysvětluje  Petra  Ditrichová, „Pokud bych ale měla sestavit jakýsi struč-ný manuál právních poradců,  tak primární je vždy znát právo. Vědět, co  je v meziná-rodních  úmluvách.  Být  proaktivní.  Starat se o to, co se kde děje. Znát operační pro-středí. Nezavírat před ničím oči, neříkat zde končí mé kompetence.“

Pátá doména vedení operacíZávěr  kurzu  se  zaměřil  na budoucnost  ky-bernetických  konfliktů  či  vztahů  nových bojových  technologií  a práva. Kybernetické operace jsou realitou současné doby. Probí-hají již delší dobu, jen jejich intenzita zatím nepřekročila  práh  „ozbrojeného  konfliktu“, tj.  práh aplikovatelnosti  práva ozbrojeného konfliktu. Na  aliančním  summitu  ve  Varša-vě NATO  uznalo  kybernetický  prostor  jako pátou doménu pro vedení operací. Doplňu-je  tak domény pozemní, námořní,  vzdušné a kosmické. Právě tímto zařazením získal ky-bernetický prostor na důležitosti a významu pro budoucí operace. V  současné době  se tyto operace vedou pouze defenzivním způ-sobem. Důvodem je, že problematika kyber-netických operací nezná geografické hrani-ce. Navíc většinou neznáme, kdo je za těmi operacemi, kdo je na konci počítače.Právo  ozbrojeného  konfliktu  se  speci-

ficky  nevěnuje  této  nové  operační  domé-ně. Tak jako u jiných prostředků a způsobů vedení  boje  neexistuje  žádná  mezinárodní specifická  právní  úmluva,  která  by  regu-lovala  vedení  ozbrojených  konfliktů  tímto zbraňovým  systémem.  Proto  je  nezbytné 

i v oblasti kybernetického prostoru aplikovat současný  právní  rámec  práva  ozbrojeného konfliktu  a  stanovená  pravidla  vhodně  in-terpretovat.  Oblast  vedení  kybernetických operací je složitá především v její technické části. Aby právní poradce mohl poskytnout odborné  stanovisko,  zda  v  situaci  ozbroje-ného konfliktu  je například možno provést útok skrze počítačový systém, tj. aby kyber-netický útok zasáhl pouze vojenský cíl, aby nedošlo k nerozlišujícímu útoku apod., musí nejdříve  alespoň  rámcově  pochopit,  jakým způsobem tyto počítačové systémy fungují.

Zatím jen dva manuályV  Estonsku  existuje  centrum  NATO  pro 

výzkum  kybernetických  hrozeb  a  ochra-nu  proti  nim  (NATO  Cyber  Coopera-tive  Development  Centre  of  Excellence). 

Jeho  odborníci  připravili  odbornou  studii tzv. Tallinn ský manuál 1.0, v němž popsali, jakým způsobem reagovat na kybernetické operace z pohledu práva ozbrojeného kon-fliktu. Jedná se o osobní stanoviska speci-alistů, kteří působili v tomto centru. Nejde tedy o žádný oficiální názor NATO, o žád-nou mezinárodní úmluvu, o žádný oficiální dokument,  který by  stanovil  závazný  způ-sob vedení kybernetických operací. Přesto je tento manuál velice významný. Připravili ho totiž význační odborníci na právo ozbro-jeného konfliktu, tj. jak akademičtí odborní-ci, tak lidé, kteří mají dlouholeté zkušenosti s  působením  v  ozbrojených  silách,  s  apli-kací  práva  ozbrojeného  konfliktu  a  dále znalostí  fungování  počítačových  systémů. Pro odborníky na právo ozbrojeného kon-fliktu tedy představuje určité vodítko, jakým způsobem tyto záležitosti interpretovat.V současné době připravilo talinské cent-

rum další manuál, tzv. Tallinnský manuál 2.0, v  němž  popsalo  pravidla  kybernetických operací, která je potřeba respektovat v době míru.  První  manuál  tedy  obsahuje  výklad práva ozbrojeného konfliktu, jak by se apli-koval  na  kybernetické  operace.  A  druhý je  zaměřen na  výklad  současného mírové-ho práva na vedení kybernetických operací. I když oba manuály nejsou právně závazné dokumenty,  a  tudíž představují  pouze od-borná stanoviska význačných expertů, řada států tato pravidla podrobně studuje a bere jako vodítko při stanovování národních po-zic v oblasti kybernetického prostoru.V  této  souvislosti  je  například  zajíma-

vé,  za  jakých  okolností  je možné  pohlížet na hackera jako na kombatanta, a kdy na-opak  jako  na  osnovatele  ryze  kriminální činnosti. Aby se na někoho mohlo pohlížet jako na kombatanta, který má v případě za-jetí nárok na status válečného zajatce, musí předně  mezi  státy  probíhat  mezinárodní ozbrojený  konflikt.  Základní  otázka  tedy zní, zda je daná země, vůči níž jsou adreso-vány  kybernetické  útoky,  v  mezinárodním ozbrojeném konfliktu se zemí, ze které tyto kybernetické útoky pocházejí. Kromě toho je  ale  potřeba  zjišťovat  i  to,  kdo  takový útok páchá. Terminologií práva ozbrojené-ho  konfliktu  hovoříme  o  „statusu“  osoby. V  praxi  složitě  zodpověditelnou  otázkou zůstává,  zda  se  jedná  o  příslušníka  pravi-delných  ozbrojených  sil,  tj.  kombatanta, a  tudíž by jeho jednání bylo přičitatelné stá-tu, či nikoli a daná osoba jedná samostat-ně. Vzhledem k  těmto  složitostem v praxi se  z  pohledu  států  NATO  zatím  všechny kybernetické operace odehrávají na defen-zivní bázi. Státy se totiž bojí, že jakmile by přešly do ofenzivní fáze, tak vzniká problém přičitatelnosti.  Jen  těžko může  někdo  po-slat hackerský útok zpět, anebo začít ofen-zivní operace, když nevíme, kde to skončí. Největší  problém  kybernetických  operací tedy je, že tato oblast nemá hranice.

Text a foto: Vladimír Marek

Neexistuje univerzální řešení

Příprava nových příslušníků právní služby AČR byla zaměřena na celou řadu aspektů včetně vztahů nových bojových technologií a práva

V průběhu roku 2016 získala AČR náborem osm nových příslušníků právní služby. Právnické fakulty našich vysokých škol poskytují tradičně kvalitní vzdělání v oboru právo a právní věda, ovšem výkon služby „právníka v uniformě“ je přece jen trochu odlišný od standardní praxe kolegů v civilní sféře. Z tohoto důvodu bylo potřeba zajistit kromě již absolvovaného základního vojenského výcviku i jejich odborné proškolení. To se uskutečnilo v říjnu a listopadu letošního roku.

A faktaKombatant je s výjimkou zdravotnic-kého a duchovního personálu každý příslušník pravidelných ozbrojených sil státu, jakož i příslušníci jiných ozbro-jených sil (například povstaleckých), které mají odpovědné velení. Komba-tanti se odlišují od civilního obyvatel-stva nošením uniformy či rozlišovacího znaku a otevřeným nošením zbraně. Kombatant je legálním cílem útoku. V případě zajetí má právo na status válečného zajatce. Kombatanti jsou oprávněni se účastnit nepřátelských akcí (tj. bojovat).

12 A report 12/2016 13A report 12/2016

Z hlediska jejího praktického provede-ní ovšem tradičně narážíme na obtíže při  hledání  kompromisu mezi  srozu-

mitelností pro laiky (kterými v oblasti psy-chologie  většina  vojáků  je)  a  zachováním potřebné  odborné  úrovně  a  zakotvením v  teoretických  rámcích  (v  nichž  si  naopak libují  někteří  psychologové).  Nezvládnutí tohoto dilematu pak vede buď k tomu, že psychologická  příprava  postrádá  odbor-né ukotvení  a působí  jako  snůška obecně platných  životních  rad  a  moudrostí,  které vyznívají  natolik  banálně,  že  nejsou  brány vážně, nebo k tomu, že vojáci jsou zahlceni množstvím teorií, cizích slov a „psychořečí“, jimž  nerozumí  a  které  jsou  stěží  prakticky použitelné.  Toto  dilema  se  ovšem  netýká pouze AČR, ale i  jiných ozbrojených sborů či armád ostatních států NATO.

V  letech 2009 až 2014  jsem se  jako zá-stupce  České  republiky  účastnil  činnosti pracovní skupiny NATO RTO (Research and Technology  Organisation)  HFM  RTG  203, která měla  za  úkol  vyvinout  na  důkazech založený  (evidence-based)  program  psy-chologické  přípravy  v  základní  přípra-vě,  použitelný  (s  potřebou  minimálních modifikací) ve všech armádách států NATO, s ambicí stát se v rámci NATO používaným standardem.  Šlo  o  standardní  aplikovaný výzkum, na jehož počátku byl výzkum efek-tivity psychologické přípravy v jednotlivých státech NATO, stanovení cílů psychologické přípravy a následně definice metod, jejichž efekt bude měřitelný.Výsledkem této práce je kompaktní, dob-

ře  srozumitelný  a  snadno  realizovatel-ný  vzdělávací  program  o  čtyřech  na  sebe 

navazujících modulech, jehož efekt je dobře měřitelný  a  trvalý  v  čase.  Psychologickou přípravu chápe jako proces, v němž si vojáci osvojují způsoby  jak zvládat zátěž a udržet si  svou  duševní  pohodu  a  duševní  zdraví. Duševní zdraví pak není chápáno jako pros-tá absence nemoci či (psycho)patologických symptomů,  ale  jako  stav  duševní  pohody a vyrovnanosti. Protože se pohybujeme v ar-mádním prostředí, kde jsou prostřednictvím výcviku  cíleně  rozvíjeny  schopnosti  a  do-vednosti,  i  v námi navrhovaném programu chápeme  duševní  zdraví  jako  něco,  co  lze prostřednictvím tréninku zlepšit. V originále tedy nehovoříme o psychologické přípravě, ale o tréninku duševního zdraví (Mental He-alth Training). Pro účely tohoto tréninku tak bylo nakonec vybráno několik (psychologic-kých) dovedností, kterým je možné se snad-no naučit, osvojit si je a následně je využívat. Nutné  ukotvení  v  teorii  je  realizováno  po-mocí jednoduchých, snadno pochopitelných modelů,  jež dobře  ilustrují povahu psycho-logických termínů (např. stres jako výsledek situace, kdy nároky na člověka kladené jsou vyšší, než zdroje, které má k dispozici) dob-ře  demonstrovatelných  i  v  situaci  polního 

výcviku  (princip  rovnoramenných  vah). Prakticky vůbec nejsou používány „tradiční“ psychologické pojmy a  termíny  (např. stres jako  soubor  neurohumorálních  reakcí  or-ganismu  na  neakceptovatelný  poměr mezi reálnými nebo imaginárními osobními zku-šenostmi a očekáváními). Ač oboje znamená v praxi totéž, první zmíněné je srozumitelné a  prakticky  využitelné.  Je  tak  např.  snadné definovat další pojmy, jako je nuda, přetížení a rovnováha.V  další  fázi  je  prakticky  vysvětlena  spo-

jitost  mezi  myšlenkami,  chováním  a  emo-cemi. Na praktických příkladech z vlastního života jsou vojáci schopni pochopit, že když věří, že se jim něco podaří, je pravděpodob-nější,  že  se  jim  to  skutečně  podaří.  Že  to, jak se v nějaké situaci zachováme, je závislé na tom, co si o ní myslíme. A že to, co si my-slíme, je možné často přehodnotit. Dále jsou vojáci seznámeni s tzv. kontinuem duševního zdraví, kdy různé stupně psychické pohody či nepohody jsou označeny barvami od zelené po  červenou,  podobně  jako  u  otáčkoměru v  autě.  Je  tak  možné  popisovat  psychický stav bez pomoci slov, jež ho obvykle popisují, ale která jsou někdy ve vojenském prostředí obtížně  použitelná.  Voják  tak  nemusí  říkat, že  je  smutný, úzkostný či  že má pocit bez-naděje, ale prostě oznámí, že „je v oranžové“. A všichni kolem vědí, že se necítí dobře. Vý-hodou je, že stejný jazyk používají i instruk-toři.  Voják  jim  tak může  sdělit,  že mu není nejlépe a přitom se nemusí cítit špatně navíc z toho, že by byl považován za slabého.V  další  fázi  se  pak  vojáci  zamýšlejí  nad 

tím,  jak  řešili  psychickou  nepohodu  v  ci-vilu,  zjišťují,  že mnoho z  jimi používaných 

způsobů  zvládání  zátěže  je  v  armádě  ne-použitelných.  Učí  se  tedy,  jak  přijímat  to, co nemohou měnit a ovlivňovat to, co ovliv-nit mohou. Jak situaci, nad níž zdánlivě ne-mají kontrolu, mohou vidět v jiném světle, z  takového  úhlu  pohledu,  kdy  se  už  tolik nekontrolovatelnou být nezdá.Dále se učí, jak si stanovovat cíle, jak roz dě-

lit velký (a zdánlivě nedosažitelný) cíl na řadu menších a tím snáze splnitelných. To má své praktické využití v přípravě na řadu obtížných testů,  jimiž  musí  v  rámci  základní  přípravy projít a na něž se tak mohou lépe připravit.Učí  se  „vnitřní  řeč“  –  tedy  způsob,  jak 

mohou  sami  sebe  motivovat,  jak  mohou zpochybnit  své  obavy,  jak  mohou  zachá-zet  se  svým  myšlením,  když  mají  dojem, že  se  jejich  motivace  dokončit  základní přípravu  zmenšuje. Díky  tomu  si  uvědomí, že  to,  co  se  zdá  být  vnější  realitou,  je  jen obraz reality, který nám podává naše mysl, přefiltrovaný  přes  naše  očekávání  a  před-chozí  zkušenosti.  Například  v  situaci,  kdy je voják konfrontován s neúspěchem, bude velký rozdíl, zda si pomyslí, že  je neúspěš-ný  celkově,  nebo  zda  si  dokáže  říci  něco ve smyslu, že šlo o jeden neúspěch v řadě úspěchů. Že když v sobě při náročném po-chodu najde sílu si říci, že dojde do cíle, pů-jde se mu snáz, než když se bude zabývat tím, jak už nemůže.Mezi další procvičované dovednosti pa-

tří  např.  taktické  dýchání,  což  je  aplikace dechových  cviků  jinak  běžně  používaných ke koncentraci, uklidnění či relaxaci.Předposlední modul je věnován otázkám 

života  ve  skupině.  Učí  se,  jak  spolupraco-vat,  jak  je  některé  úkoly  snadné  splnit  při 

spolupráci s druhými, zatímco individuálně jsou nesplnitelné. Učí se, jak nabídnout po-moc ostatním a jak si o ni říct. Velká pozor-nost je také věnována tomu, co by ve sku-pině druhých lidí dělat neměli.A v poslední části se vojáci dozvídají, kde 

všude mohou hledat pomoc, když už situ-aci  nezvládají  sami.  Kdy  jít  za  kolegy,  kdy za velitelem, kdy vyhledat radu či intervenci psychologa  a  v  jaké  situaci  už  hledat  po-moc v rámci vojenského zdravotnictví.Jednou  věcí  je  ovšem  výzkum  a  vývoj 

takového  systému  a  druhou  věcí  je  praxe. Z vojenské nemocnice se ani  ten sebelepší výukový systém do praktického využití nedo-stane. Ale díky skvělé spolupráci s psycholo-gy  z Oddělení  operační  psychologie  výuky a  výcviku  Odboru  operační  psychologie Agentury vojenského zdravotnictví a ocho-tě a pochopení  velitelů  všech  stupňů a  in-struktorů  Centra  základní  přípravy Odboru přípravy do zahraničních operací a speciální přípravy Velitelství  výcviku – Vojenské aka-demie ve Vyškově se v AČR podařilo tento teoretický program uvést v praktický život.V  současné době  se podle  tohoto  sys-

tému  vyučuje  psychologická  příprava v  rámci  základní  přípravy  a  je  tak  vytvo-řen prostor pro jeho další rozvoj a aplika-ce.  Například  pro  výcvik  před  nasazením v misi. Navíc  je potěšující  vidět,  že něko-likaletá   práce  a  nemalé  finanční  náklady vynaložené  na  zahraniční  služební  cesty spojené s prací v mezinárodním týmu od-borníků nebyly ztraceny.

Text: pplk. Pavel Král, ilustrační foto: Vladimír Marek

Trénink duševního zdravíStandardní program psychologické přípravy pro armády všech zemí NATO

Psychologická příprava vojáka je jednou z klíčových složek jeho vojenského výcviku a během své služby se s ní každý voják setká hned několikrát. Hned na počátku, v průběhu základní přípravy, při přípravě na nasazení v misi, před návratem z mise, ale i v nejrůznějších speciálních kurzech.

14 A report 12/2016 15A report 12/2016

Po zahájení činnosti Leteckého poradní-ho týmu v Baládu v létě 2016 se jedná o další konkrétní aktivitu Ministerstva 

obrany přímo v  Iráku zaměřenou na pod-poru boje proti Daesh. Česká republika tak přispívá  ke  stabilizaci  situace  v  regionu. Mezinárodní koalice tím mj. snižuje motiva-ci místního obyvatelstva k migraci a snižuje riziko  pronikání  islamistických  bojovníků do Evropy.

Start v chorvatském KninuNaše armáda má mnohaletou tradici vysílá-ní vojenských polních nemocnic a zdravot-nických  týmů do nestabilních oblastí.  Když pomineme působení naší  polní  nemocnice v padesátých letech minulého století v  Koreji, pak  kořeny  této  činnosti  sahají  do  roku 1994, kdy bylo rozhodnuto o posílení naše-ho kontingentu na území bývalé Jugoslávie 

o dalších 480 osob.  Kromě některých dalších jednotek  se  jednalo  i  o  polní  chirurgickou nemocnici.  Ta  byla  zpočátku  koncipována jako  samostatné  chirurgické  zařízení,  které tvořily dvě chirurgické brigády s anestezio-logy a středním zdravotnickým personálem s  chirurgickou  a  ane ste ziolo gic kou  erudicí. Vše  doplňovala  odsunová  chirurgická  jed-notka. Celkově se jednalo o 21 osob. Úkoly související  se  zdravotnickým zabezpečením začali čeští vojenští lékaři a zdravotní sestry s ostatním personálem plnit  ihned po pře-sunu do chorvatského Kninu, který se usku-tečnil 14. března 1994.Na  podzim  roku  1995  se  celé  zařízení 

přesunulo  do  chorvatského  Záhřebu,  kde střídalo polní nemocnici (M. A. S. H.) ame-rické armády.Personálně se polní chirurgický tým roz-

šířil na 31 osob a byla doplněna další od-sunová  technika.  V  březnu  1996  se  polní 

chirurgická  nemocnice  stěhovala  do  Vý-chodní Slavonie, kde začala působit ve pro-spěch mírové mise OSN UNTAES. Převzetím tohoto úkolu došlo opět ke zvýšení počtu odborného  personálu  na  celkem  40  osob a  k  navýšení  techniky.  Kromě  vyjmenova-ných činností musela nemocnice kompletně zabezpečovat  úkoly  v  systému   MEDEVAC (Medical Evacuation – zdravotnická přepra-va a doprovod odsunovaných osob).

Pomoc uprchlíkům a postiženýmV roce 1999 bylo rozhodnuto o misi AFOR zaměřené na pomoc kosovským uprchlíkům v Albánii. Za Českou republiku se do ní za-pojila 6. polní nemocnice. Celkově se jedna-lo 89 osob, které doplňovalo 10 zdravotní-ků litevské armády. To zařízení poskytovalo péči  nejen  uprchlíkům,  ale  také  příslušní-kům  operace  AFOR.  Nemocnice  zabezpe-čovala  čtyřiadvacetihodinovou  pohotovost a odbornou lékařskou pomoc dle standardu NATO, tzv. „Role 2“, v rozsahu specializova-né lékařské péče v oborech traumatologie, ORL, RDG, stomatologie, kardiologie a psy-chiatrie. Celkem měla 5 chirurgických týmů.Dne  17.  srpna  1999  postihlo  severozá-

padní část Turecka ničivé zemětřesení o síle 7,8 stupně Richterovy stupnice, s vysokými počty obětí na životech a raněných. Počet osob zbavených přístřeší se blížil  jednomu milionu. Za této situace vyjely dne 23. srp-na 1999 z Kavaje do postiženého tureckého měst Gölcük mobilní týmy 6. polní nemoc-nice. Následně byla do této oblasti přemís-těna i hlavní část polní nemocnice. Působi-la  zde  až do  stabilizace  situace  a převzetí úkolů místními silami, k čemuž došlo kon-cem října 1999. V průběhu mise na území Albánie a Turecka ošetřili  čeští  zdravotníci celkem 13 000 pacientů.

V Kábulu začínala nemocnicePo  dvou  a  půl  leté  přestávce  čekal  pří-slušníky  6.  polní  nemocnice  Afghánistán. Od března  2002 působil  v  Kábulu  několik týdnů  při  britské  34.  polní  nemocnici  náš chirurgický tým. V květnu 2002 jej nahradila 6. polní nemocnice. Zajišťovala zdravotnic-kou  péči  na  úrovni  Role  3  pro  příslušníky spojeneckých sil ISAF a místní obyvatele.V polovině října 2002 vystřídali příslušní-

ky 6. polní nemocnice zdravotníci 11. polní nemocnice. Naše polní zdravotnické zaříze-ní bylo schopné poskytnout denně péči až 160  nemocným  či  raněným.  Disponovalo pěti  chirurgickými  týmy,  které  prováděly až 50 zákroků denně. Její logistické zázemí muselo za čtyři měsíce činnosti vyproduko-vat 2 903 kubíků pitné vody, 215 280 kWh elektrické energie, zlikvidovat 2 010 kubíků tekutých odpadů a vyprat 12 000 kilogramů 

prádla.  Kromě  zajišťování  zdravotní  péče čekal nemocnici v lednu 2003 i úkol likvida-ce základny, na které působila. Po návratu této polní nemocnice do  republiky pokra-čoval  v  plnění  úkolů mise  jedenáctičlenný polní chirurgický tým, který byl až do dub-na 2003 součástí německé polní nemocnice.

V irácké BasřeDalším místem nasazení naší polní nemoc-nice, konkrétně 7., byla irácká Basra. Půso-bila zde ve dvou rotacích od dubna do kon-ce  roku  2003.  Tvořila  ji  nemocniční  část, podpůrné  jednotky,  humanitární  odřad, dvě roty vojenské policie a skupina pro ci-vilně-vojenskou spolupráci CIMIC. Součás-tí  nemocnice  bylo  129  kolových  vozidel a 132 kontejnerů. Materiál nemocnice vážil téměř dva tisíce tun.Hlavním úkolem tohoto kontingentu bylo 

poskytování  zdravotní péče místnímu oby-vatelstvu,  distribuce  humanitární  pomoci, úprava a rozvoz vody. Polní nemocnice měla 50 lůžek a 6 míst na jednotce intenzivní péče. Zároveň byly schopna pomoci až 300 paci-entům denně. Personál nemocnice předsta-vovalo kromě středních zdravotnických ká-drů sedmnáct lékařů, dva farmaceuti, jeden veterinář a jeden mikrobiolog.Podstatně menšího  rozsahu  bylo  o  dva 

roky  později  nasazení  našich  zdravotní-ků  v  ze mě tře sením postiženém Pákistánu. Šestičlenný traumatologický tým zde půso-bil od 12. října 2005. Počátkem listopadu ho vystřídala  třicetičlenná skupina vojenských zdravotníků. Tým plnil úlohy podle zdravot-nických odborností, a to v nizozemské polní 

nemocnici ve městě Bagh, která se nachází asi 100 kilometrů východně od Islamabádu. V  týmu byli zastoupeni chirurgové, epide-miolog, specialista ORL, lékař ARO, pediatr a veterinář.V  roce  2007  se  česká  polní  nemocnice 

na  téměř dva  roky  ještě  vrátila do Afghá-nistánu.  V  pěti  rotacích  se  na  kábulském letišti  vystřídaly  desítky  lékařů  a  stovky zdravotních  sester.  Jejím úkolem bylo  po-skytování  zdravotnického zabezpečení  vo-jákům  Severoatlantické  aliance,  kteří  pů-sobili  v  prostoru  kábulského  letiště.  Dále měla na starosti tranzit pacientů a udržení zdravotního  stavu  před  strategickou  eva-kuací. Vykonávala preventivní a veterinární péče v prostoru odpovědnosti. Podílela se také na výchově a vzdělávání zdravotnické-ho personálu afghánské armády a bezpeč-nostních  sil.  Pro  případ  hromadných  ztrát zajišťovala i výjezdní týmy, a to do vzdále-nosti až 10 kilometrů v okruhu kábulského letiště.  V  souvislosti  se  zajištěním  letecké záchranné  služby  MEDEVAC  drželi  naši zdravotníci  základní  pohotovostní  pomoc M1  s  časovým  limitem  pouhé  tři  minuty. Kromě toho se ještě držela služba M2 s po-hotovostí do osmi minut a pak také běžné služby na jednotlivých odděleních.I  po  návratu  naší  polní  nemocnice 

do vlasti se naše armáda podílela na zajiš-ťování zdravotní péče na kábulském letišti. Patnáctičlenný polní chirurgický tým působil nejdříve ve francouzské a později americké polní nemocnici dislokované v této lokalitě.

Text a foto: Vladimír Marek

Vysláním polního chirurgického týmu do Iráku navážeme na sérii úspěšných operací českých vojenských zdravotníků

Před nedávnem schválila vláda vyslání polního chirurgického týmu do Iráku. V této zemi by měl působit od prosince 2016 po dobu šesti měsíců. Tým tvoří sedmnáct zdravotníků, kteří budou začleněni do polní nemocnice amerického námořnictva dislokované 70 kilometrů jižně od Mosulu. Jeho úkolem bude léčit zraněné irácké a koaliční vojáky. Veškerý zdravotnický materiál, jakož i logistickou podporu nezbytnou pro jeho činnost, a to včetně jeho ochrany, zabezpečí americká strana.

Mise v bílém

1717Zaměřeno na aktivní zálohu 17

Opět Vás zdravím. Tento týden nezačal pro některé  zrovna nejlíp, pro  větši-nu  z nás  ale naštěstí  ano.  Začalo  to 

v  pondělí  ráno,  přesunem  na  vzdálenější střelnici  (cca 12 km).  Tu vzdálenost  instruk-toři  během  cesty  tak  nějak  měnili,  takže, kdo nekoukl do mapy, netušil... a do kopce… 

a s „vakem na zmije“. Padla pádná poznám-ka:  „Toho,  kdo  ty po...  bágly  vymyslel,  bych zabil...“ měla  i pokračování,  které  je nepub-likovatelné.  Ano,  i  já  jsem  ten  „slabší  kus“, co  odpadal,  jak  nás  trefně  nazval  „silnější kus“.  :)  Začaly mne  brnět  a  necitlivět  nohy a  ruce, pravá  ruka úplně natekla a  cit  jsem 

do  ní  dostala  až  po  hodině  na  střelnici. Bágl mi větší část cesty nesli kluci, tímto jim ještě jednou moc děkuji. Vědí, že u mě mají minimálně  pivo.  Osobně  to  vidím  na  něco říznějšího. :)Dost mě to rozhodilo, protože, sice po ro-

vině, ale přesuny, i noční, jsem v rámci pří-pravy chodila  i  s  třiceti  kily, nejdelší  20 km s dvaceti na hrbu. Nechápu vůbec, že jsem byla  „Out of Order“. A  to už  začíná  šroto-vat v hlavě, a to nechcete. Naštěstí vás ne-nechají v klidu, tak to v tom kalupu hodíte za hlavu.Co  se  týká  střeleb,  nikdy  jich  nebude 

dost. To vám řekne i instruktor ZERO. :) Pis-tole vz. 82 – říkám jí Mrcha zákeřná. To bude 

ořech. V civilu jsem střílela jen z Gločka 19 a  ten  má  delší  hlaveň.  Jak  trefně  podotkl instruktor,  krom  „pacenek“  je  to  částečně i délkou hlavně a poradil, kam mířit.Navečer  nás  odvezli  na místo,  kde  jsme 

měli  budovat  přístřešky  a  maskovat  je. Při  nalézání  na  Tatru  jsem  se  fest  třískla do kolena, ale dobrý. Přístřešek se nám po-vedl  moc.  Když  se  dají  dohromady  chlapi a ženský, ne vždy to musí skončit katastro-fou! V okolí  jsme nastražili pasti z gumicu-ků  a  kamuflovali  je  zelení,  kvůli  případné noční návštěvě, která by mohla zcizit BRENy a ráno nám dát „KIRIS“. Zvažovali jsme spát s mazlíky (BREN) ve spacácích. Nakonec byl klid. Pro mě do tří do rána. Ozvalo se koleno a na nástupu už bylo jasný. Instruktor zavelel „ošetřovna“ a byla jsem jasná celá. Jak jsem ukecaná, došla mi řeč. Naštěstí už je to cajk, sem tam to cítím, ale zamotalo to šišku.Píšu to proto, ať se připravíte na to, že se-

díte s úlevama na baráku, vaše četa se vrací z přežití náročným přesunem, zmoklí, vyří-zení a vy si hačáte. Nepřeju vám to. Chtělo se mi bulet,  že  jsem nebyla  s nima,  i  jsem se styděla. A naštvaná, že jsem přišla o spo-jovací, taktiku, maskování, odtah zraněného, přesun dle mapy na základě gridů.V  noci  po  stráži  u  zbraní  jsem  nespala 

a čučela na obrázek od neteře na zdi a rov-nala si to v hlavě. A pak spala hodinu, takže další den byl zajímavý. :) Nastal menší zlom v chování kolegů, s některými jsme se shod-li,  že  se  začínají  projevovat  individuality, určité vlastnosti a ambice, co se má tmelit, se  tmelí,  a naopak.  Psycholog pozorovatel by si tu přišel na své. :)Další poznatek je, že i se strhlými puchýři 

se dá docela běhat. Pro mě  to  je pozitivní zjištění. Jen ten rozběh trvá, a pak zas není síla  doběhnout  četu.  Tak  jedu  celý  víkend na hemagelu a nejsem zdaleka jediná. Čert vem paty,  jsou  tu  lidi,  co  řeší  kotníky  atd., to  je mnohem  horší  a  zásadnější.  Fakt  in-vestujte do dražších náplastí. Drží na noze a loupou se, až se rána hojí. Někdo na ně na-dává, mě a kolegyňce pomohly.Píšu dnes vážně, ale  sranda  je  tu pořád. 

Třeba,  když  si  někdo  nekvalitně  naaranžu-je „Krtkův rýček“ do batohu a při povelech „vlevo a vpravo v bok“ likviduje bratry a se-stry ve zbrani. My ty hadí tance, jak všichni uhýbají, vidíme zezadu a stojí to za to. A čím větší  únava,  tím  častější  záchvaty  smíchu. Ten  některé  přešel,  při  pohledu  na  rozvrh na příští týden... Překážková dráha. :)Co na mě zapůsobilo z posledních dvou 

dnů  nejvíc,  byl  nácvik  loupání  v  šachov-nici  při  nástřelu  z  dvanácté,  se  samopaly vz.  58  a dvěma  zásobníky po patnácti  ná-bojích. I čtyři plné by byly málo a zde jsou  VELICE na místě zkušenosti našich  instruk-torů z misí.  I při  šetření municí  (že nepálí-te dávky  a  shootíte po  jedné  ráně),  odha-duju,  že  při  cca  patnácti  vojácích  bychom vydrželi 20 minut, možná ani to ne, pokud bychom  se  nestahovali  rychleji.  Byla  jsem napomenuta kolegy, když jsem chtěla ještě 

po třetí během hodiny ukázat postup  lou-pání  v  šachovnici. Nebylo  to  pro mě,  teo-rii  znám od profesionálů už  z dřívějška  co se týká tohoto. Tušila jsem, kde se to sple-te a  taky že ano. Ale napoprvé to nemůže být  perfektní  a  díky  často  seknutým  zbra-ním se pořád řvalo „závada“ a jednotka tak poznala, co minimálně může zkomplikovat situaci. To chce  fakt drilovat donekonečna. A je na vše moc málo času.I na jídlo. Ještě chvíli a budeme to do sebe 

bagrovat jako mariňáci v americkým filmu.Chci touto cestou všem z roty říct. „Obdi-

vuju vás a vážím si vás.“ I když vás neznám všechny.

Ještě  jeden  tip.  Než  sem  půjdete,  zkus-te  se  naučit  dva  články  „Voják  je  zejména povinen“  a  „Voják  je  povinen“.  Budete mít ušetřenou spoustu času na učení jiných věcí a míň stresu, bo tyto „básně“ se velice špat-ně učí.Přeji hezký zbytek víkendu, a protože vím, 

že to čtou i „naši“ a největší boj vede vždyc-ky člověk sám se sebou... Jedna krátká větič-ka – zazněla ve filmu „Na život a na smrt“ – operace Red Wings... „Never end the Fight“.Skuteční  „frajtři“  se  teď  asi  smějí.  Ne. 

Ti skuteční chápou... My s těmi boji teprve začínáme a kdo půjde dál,  i k profi,  tak ví, že budou těžší a těžší.

Zdraví vás jedna ženská.

„Říkali nám, že bude hůř a nelhali.“

V rámci šestitýdenního kurzu základní přípravy AZ, který právě proběhl ve Vyškově, vám přinášíme osobní zkušenosti jedné z účastnic kurzu. Pohled záložačky je unikátní tím, jak je náročné absolvovat kurz pro ženu a s čím se musí vypořádat. Jednotlivé části deníku vám přineseme i v dalších číslech A reportu.

Z deníku záložačky

18 A report 12/2016 19A report 12/2016

„Cvičení  prověřilo  aktivaci  ne-mocnice  a  zároveň  její  uvedení do  plného  provozu,“  říká  řídící 

cvičení  podplukovník  Jan  Kuryviál  a  do-dává, že záměrem bylo dosáhnout plných operačních  schopností.  „Personál  nemoc-nice  si  téměř  naostro  vyzkoušel  příjem pacientů,  komplexní  péči  s  následnou léčbou  včetně  odběrů  nezbytných  vzorků k laboratornímu vyšetření.“

Fiktivní ebolaCvičení  maximálně  simulovalo  reálnou  si-tuaci. Na  jednotce  intenzivní péče  leží  pa-cient s podezřením na nákazu virem  Ebola. „Je  ve  vážném  stavu  a  náš  zdravotnický personál,  který  pracuje  v  ochranných  po-můckách, poskytuje zdravotní péči, zajišťuje měření životních  funkcí pacienta, podávání nezbytných léků, infuzí a dalších nezbytných 

procedur,“  vysvětluje práci zdravotnického personálu podplukovník Aleš Rybka. „Další nezbytnou  součástí  je  i  hygienická  péče nebo prevence proleženin.“

Bezpečnost na prvním místěZdravotnický  personál  za  velmi  přísných podmínek  biologické  bezpečnosti  odebí-rá  vzorky  nutné  pro  laboratorní  vyšetření,  které podezření potvrdí  nebo  vyvrátí.  Per-sonál  pracuje  v  ochranných  oblecích.  Ne-zbytnou součástí v tomto prostředí je právě hygiena rukou. Obzvláště při práci s vyso-ce  nebezpečnými  patogeny,  což  je  právě v tomto případě virus Eboly.

aktivovaly Těchonín

Ebola nebo SARS. Vysoce infekční choroby, které se mohou rychle šířit napříč státy, bez ohledu na rasu a pohlaví. Mohou potkat kohokoliv z nás. V podhůří Orlických hor v Těchoníně má Armáda ČR unikátní zařízení, které jako jedno z mála v Evropě dokáže s těmito vysoce infekčními chorobami bojovat.

„Při této práci je pro zdravotníky nezbyt-nou  součástí  dodržování  tzv.  bariérového přístupu,  obzvláště  v  případě  potvrzení nebezpečných patogenů,  v  tomto případě viru  Eboly,“  zdůrazňuje Aleš  Rybka.  „Proto si  zdravotníci po každém kontaktu s paci-entem mění  svrchní  rukavice  a  samozřej-mě  dezinfikují  jak  svrchní,  tak  prostřední vrstvu.“V hermeticky uzavřené nemocnici se na-

chází i místnost, která je určena pro hema-tologické a biochemické vyšetření. „Protože výsledky vnitřního prostředí znalosti ohled-ně  funkce  ledvin,  jater,  srdečních  funk-cí  jsou  nezbytné  pro  lékaře  k  rozhodnutí o  pokračování  léčby,“  zdůrazňuje  podplu-kovník Rybka. „Součástí je i přístrojové vy-bavení  pro  vyšetření  transfuzních  příprav-ků, ale nacvičuje se například i doplňování transfuzních  protokolů  a  dalších  nezbyt-ných úkonů.“

Snídaně – oběd – večeřeZdravotnický  personál  podává  pacientům stravu. I to se děje za přísných bezpečnost-ních podmínek. V určenou dobu se rozdě-lují  snídaně, obědy a  večeře.  Je  rozdělena i  podle  dietních  omezení.  „Strava  je  do-vážena  v  plastových  miskách,  které  jsou zatavené  folií,  čímž  se minimalizuje mani-pulace s talíři, kde existuje například riziko poranění,“  vysvětluje  dále  vojenský  lékař Aleš  Rybka. „Je nutné zdůraznit, že plastové obaly se po použití vyhodí a mohou se bez-pečně zlikvidovat.“Je nutné podotknout, že likvidace veške-

rého odpadu se  řídí přísnými bezpečnost-ními podmínkami.

Základem je desinfekceStojíme před hermeticky uzavřenými kovo-vými dveřmi. Jejich otevření podléhá vyso-ce  bezpečnostním  podmínkám.  Prochází tudy  zdravotnický  personál,  když  vchází a  po  skončení  služby  odchází  z  infekční části  nemocnice.  „Při  výstupu  z  infekční části  probíhá  oplach  2%  roztokem  pers-terilu,  který  zajistí  dekontaminaci  oděvů,“ popisuje bezpečnostní situaci v nemocnici lékař.  „V  čisté  části  nyní  probíhá  oblékání nové  směny  do  speciálních  ochranných přetlakových oděvů, musí  se  zajistit  insta-lace interkomu pro vnitřní komunikaci osob jednak mezi sebou, ale i s velínem. Násled-ně  personál  projde  desinfekční  sprchou do  infekční  části,  kde  pak  zahajuje  svoji směnu,“ dodává podplukovník Rybka.

V karanténě až sto osobPrověření schopností tohoto unikátního ar-mádního zařízení v případě krizové situace vyplývá z usnesení Bezpečnostní rady státu a Realizační dohody o součinnosti mezi Mi-nisterstvem  zdravotnictví  a  Minis terstvem obrany k plnění úkolů pro zajištění karantény 

osob a izolace a léčby pacientů s vysoce na-kažlivou  nemocí  nebo  podezřením  na  ni. „Centrum  biologické  ochrany  v  Těchoníně by mohlo v případě krizové situace přijmout až  sto  osob  do  karantény,“  informuje  plu-kovník  Jan  Kuryviál.  „Na  lůžkové  oddělení specializované  infekční  nemocnice  pak  lze přijmout až 28 pacientů  s příznaky vysoce nakažlivé nemoci, z čehož osmi pacientům je  možno  současně  poskytnout  lůžkovou intenzivní péči.“Na  cvičení  se  podíleli  jak  příslušníci 

Agentury  vojenského  zdravotnictví,  tak Ústřední  vojenské  nemocnice  –  Vojenské fakultní nemocnice Praha, Vojenské policie Olomouc a  vojáci  31. pluku  radiační,  che-mické a biologické ochrany z Liberce.

Zneužití biologických zbraní je reálné„Nebezpečí  šíření  závažných  vysoce  na-kažlivých  nemocí  či  zneužití  biologických zbraní  nemusí  být  v  dnešním  světě  jen teo retickým  scénářem,“  uvedl  zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – náčel-ník  štábu  generálporučík  František  Male-nínský, který se s průběhem cvičení přímo v  Těchoníně  seznámil.  „Proto  je  důležité, že i  Armáda České republiky v této oblasti přispívá k většímu bezpečí našich obyvatel a na případné krizové situace je připravena.“

Text a foto: Jana Deckerová

Centrum biologické ochrany v Těchoníně prověřilo specializovanou infekční nemocnici pro izolaci a léčbu pacientů s vysoce nakažlivou nemocí

Nebezpečné viry

21Představujeme vojenské profese 21

„Kuchaři,  připravující  snídani,  se  pak  při-pojí k těm, co už mezitím od rána připravují oběd, který musí být připraven na danou ho-dinu,“ říká četař Patrik Bebr. „Při obědě se pak už zase začíná s přípravou večeří. Den končí přípravou  surovin  na  další  den,  jako  třeba oloupání cibule nebo česneku a dalších su-rovin a nutná je pak krátká porada s rozděle-ním úkolů na příští den. Do postele se dostá-váme nejdříve kolem desáté večer.“

Jedničkou jsou špagetyPři sestavování  jídelníčku se nelze vyhnout tomu, že se s výběrem jídel netrefí kuchaři každému do noty. „Někdo třeba nejí rajskou, někdo  ji miluje, ale vyhovět všem opravdu nejde a jídlo se dělá jen jedno,“ konstatuje Patrik Bebr. „Jak známo, hlad je ale největší kuchař, takže buď to ten voják sní, nebo ne. To už je opravdu na něm, ale stravu odebrat musí. Jestli to nesní, nebo to dá kamarádovi, to už je na něm.“Ale kuchaři se snaží, aby v jídelníčku kaž-

dý voják našel něco, co mu chutná. „Nejoblí-benějším jídlem červených baretů jsou špa-gety,“ usmívá se Patrik. „Uvařit je v takovém množství, to už vyžaduje zkušenost. Nesmí být rozvařené ani tvrdé, ale to je o té zkuše-nosti, ke které musí každý kuchař dojít sám.

Kuchařina musí bavit„Každý  by  měl  dělat  práci,  která  ho  baví, to  je  taková moje  zásada,“  říká  četař  Patrik Bebr, starší kuchař u 4. brigády rychlého na-sazení. „Proto jsem chtěl u armády dělat to, co nejvíc umím. Snad to nebude znít jako kli-šé, ale pro mě je skutečně největší odměnou, když našim vojákům moje jídla chutnají.“Důležitá  pro  Patrika  Bebra  je  i  relaxace, 

i  když  jak  se  přiznal,  když  dlouho  nevaří, je nesvůj, a  i doma vaří  s  radostí. Poslední dobou ale odpočívá a nabírá síly při  sněž-ných závodech tažných psů. „Máme s man-želkou společného koníčka, ke kterému mě přivedla, takže v přírodě, na sněhu a se psy si  čistím  hlavu  od  těch  armádních  kotlů,“ směje se sympatický kuchař.

Text: Jana Deckerová, foto: autorka a kpt. Milan Němec

„Když  jsem  se  vyučil  kuchařem,  za-čínal  jsem  v  kuchyních  restaura-cí  a  hospůdek,“  říká  četař  Patrik 

Bebr.  „Od mala  mě  však  přitahovaly  mas-káče a po armádě jsem vždycky pokukoval, a když jsem si k tomu přidal i nabízenou so-ciální  jistotu, nebylo co řešit. A ani dneska, po deseti  letech, svého rozhodnutí nelituji, velké kotle mě totiž vždycky lákaly.“

Z restaurace k bojové jednotcePři náboru do armády ho čekala zdravotní prohlídka,  tělesné  přezkoušení,  psycholo-gické testy. „Při náboru jsem už na začátku uvedl, že bych chtěl dělat to, co umím a čím jsem  se  vyučil,  tedy  kuchaře,“  vzpomíná 

Starší kuchařVelmi důležitou profesí v každé armádě – tu českou nevyjímaje – je vojenský kuchař. K tomu, aby každý voják byl v pohodě, zvládal náročný výcvik, ale třeba i bojové nasazení, nesmí mít zkrátka hlad. Ovšem nasytit například při takovém cvičení přes pět set, někdy tisícovku vojáků, dodržet všechny normy, zásady správné výživy a vařit převážně z čerstvých surovin, to už je pěkná fuška, u které by se i Zdeněk Pohlreich zapotil. Pětatřicetiletého četaře Patrika Bebra ze 4. brigády rychlého nasazení však jeho práce ve vojenské kuchyni baví, a to už téměř deset let.

Musíme si uvědomit, že v polních podmín-kách je vše mnohonásobně těžší. „Uvařit jíd-lo ve stacionární kuchyni umí každý, ale tady se prokáže schopnost jedince přizpůsobit se podmínkám, které si žádný běžný kuchař ne-umí představit ani v tom nejhorším snu,“ říká kuchař ze 4. brigády rychlého nasazení.Proto je i dnes za všechny rady a zkuše-

nosti, které mu jeho starší kolegové na za-čátku  předali,  vděčný  a  nováčkům  je  pře-dává dál.

Nadčasová kuchyň POKA IVOproti  civilu  je  vaření  pro  vojáky  možná jednodušší. Je totiž předem jasně daný po-čet porcí, které je nutné vydat, a to třikrát denně. „V restauraci vaříte jedno, čtyři, šest jídel,  zkrátka  jak  kdo  přijde,“  konstatuje  Patrik Bebr. „Na cvičení musíte mít uvařeno jedno  jídlo,  ale  třeba  pro  tři  stovky  vojá-ků  najednou,  a  to  od  snídaně  přes  oběd až  po večeři.Jídlo  se  během  cvičení  totiž  připravuje 

v polních kuchyních s názvem POKA III/I, jež jsou  umístěny  na  podvozku  vozidel  Praga V3S a POKA  IV na podvozku  vozidla  Tatra Armax, které je jediné svého druhu v české armádě. Obsluhu  kuchyně  tvoří  vždy  řidič, obsluha a dva kuchaři.Každá  z  těchto  kuchyní  je  schopná  sa-

mostatně pracovat a uvařit 150  jídel  třikrát denně.  POKA  IV  je  vybavená  samostatnou centrálou, která vyrábí elektřinu pro provoz kuchyně, nádrží na vodu, chladícími a mra-zícími  lednicemi,  dvěma  vařícími  pánvemi a konvektomatem. Tato vozidla  jsou v sou-časné době u 4. brigády tou nejosvědčenější technikou v poli. „Musím přiznat, že POKA IV, na které pracuji, je technika oprav du nadča-sová a i v současné době stále splňuje vše, co potřebujeme k naší práci,“ potvrzuje četař Patrik  Bebr.  „ Všechno  zařízení  je  v  nerezu, je  tam  připojení  na  teplou  vodu  a  hlavně kuchař  je schopný tento druh kuchyně ob-sluhovat téměř sám. Na rozdíl od POKA III, kde je nutný sehraný tým lidí, kde každý má svůj úkol. Ale i na této starší kuchyni se uvaří kvalitně, jen je potřeba více lidí.“Sehranost  party,  která  tvoří  kuchařský 

tým, je velmi důležitá. Jednotlivec nezmůže nic. Uvaří se potom rychle, kvalitně a dobře.

Jídlo pro 150 i 1000 vojákůPokud  vyjíždí  červené  barety  na  několika-denní cvičení, polní kuchyně i se svými ku-chaři,  řidiči  a  obsluhou  najíždí  na  předem určené  místo  mezi  prvními.  „Na  cvičení zajišťujeme  vždy  brigádu  a  velitelství,  pak přidružené  dvě  jednotky,  což  jsou  spojaři a  provozní  četa,  a  někdy  také  participující jednotky  přidružené  k  velitelství,“  popisu-je  četař  Bebr  situaci  stravování  při  cviče-ní.  „Naprosté  minimum  je  zajištění  stravy pro 150 vojáků, ale vařili jsme i pro tisíc vo-jáků, to bylo zatím naše maximum. To už ale nezajišťujeme  jenom  my  s  našimi  dvěma auty, ale logisticky jsou zajištěny další polní kuchyně z jiných útvarů.“Pokud se zajišťuje strava pro tisícovku vo-

jáků, práce na  jednotlivých polních  kuchy-ních se  rozděluje.  „Znamená  to, že kuchyň nepřipravuje  celé  jídlo,  ale  vždy  jen  jednu část a další zajišťují ty zbývající,“ pokračuje kuchař. „Ve finále se to spojí.“Jídelní  lístek na připravované cvičení na-

vrhují kuchaři té jednotky, která cvičení řídí. A  to  už  tak  dva  měsíce  předem.  Kuchaři navrhnou jídelníček na celou dobu cvičení, právo veta a schválení  je na veliteli. „Podle daných  norem pak musíme  dané  suroviny nanormovat, a to přesně na počet lidí,“ říká četař Bebr a dodává, že pak už se to musí jen objednat a skladník to pak vše má ve svém skladu, odkud potřebné suroviny vydává.

Jídlo bez éček „Když  jsem  u  čtyřky  začínal,  pamatuji  si, že se vařilo s různými umělými dochucova-dly, které třeba právě Zdeněk Pohlreich háže v každé kuchyni do koše,“ vzpomíná na vaře-ní u jednotky dnes starší kuchař Bebr. „Jsem moc rád, že se to změnilo i u nás, protože si zakládám na tom, aby se vařilo vždy z čerst-vých surovin, podle zdravých zásad, a mys-lím, že se to určitě vyplatí. Už jenom proto, že vojáci nebudou mít zažívací potíže, žád-né žaludeční problémy, mohou se pak plně soustředit na plnění daných úkolů.“Za  těch deset  let  se  kuchařina opravdu 

posunula  v  tomto  směru  dopředu.  „Jsem moc rád, že jsem k tomu mohl přispět, ří-dím se  tím od začátku,  vařím  tak  i doma, a myslím  si,  že  zdraví máme opravdu  jen jedno a zdravá strava by opravdu měla být u  každého  na  prvním  místě,“  konstatuje kuchař,  kterého  jeho  práce  opravdu  baví. „A vojáci si to, myslím, zaslouží dvojnásob.“

Budíček v půl pátéNa cvičení kuchaři vstávají v půl páté a za-číná šrumec. Nastartuje se kuchyň, vyráží se za  skladníkem,  nosí  se  suroviny  do  lednic, připravuje se snídaně a dává se na výdejní místo. Dané úkoly se jednotlivým lidem roz-dělují už den předem, takže ráno už každý ví, co má dělat.

Patrik Bebr. „Bylo mi hned nabídnuto zařa-zení k 4. brigádě rychlého nasazení.“Po výcviku ve Vyškově nastoupil k určené 

jednotce a jako poslední člen týmu doplnil družstvo  kuchařů  v  provozní  četě.  Ostatní kuchaři už tam nějakou dobu působili, tak-že  ho  zasvětili  do  tajů  vojenské  kuchyně. „Kuchařina jako taková nebyla problém, ale musel jsem se podrobně seznámit s mobil-ní  polní  kuchyní,  v  níž  se  vaří  jídla  v  poli,“ svěřuje  se kuchař.  „Byl  to  trochu šok, když přijdete z moderní kuchyně, kde je všechno v nerezu, a vidíte kuchyň v náklaďáku,  který jede na naftu. Takže osahání si každého za-řízení,  jak  funguje,  na  co  je  potřeba dávat pozor, to bylo v začátcích hodně těžké. Ale také si vzpomínám, že kluci převzali hodně věcí i ode mne, takže jsem paradoxně pře-dal i jim něco ze své kuchařiny.“

Guláš pro 1000 vojáků80 kg hovězího masa12 l oleje40 kg cibule10 kg mouky1 kg česneku0,2 kg kmínu0,1 kg majoránky1,5 kg mleté papriky 0,1 kg pepře3 kg soli120 l vody

Lidé kolem nás 23

a mám na svou práci pozitivní ohlas od me-diků, že takhle je to pro ně zajímavé a navíc tam učím i v dalších ročnících. Baví mne to. Je to pro mne splátka toho, co jsem od Ana-tomického ústavu dostal a dostávám. Takhle to mohu vracet,“ podotkne profesor Barto-níček. Položí důraz na to, že když učí, musí si  vše  sám  srovnat.  „Ono  to  vždy  vypadá jednoduše, přednášet. Najednou ale člověk zjistí, že to, co bylo naprosto jasné, není tak jednoduché. Musí o tom přemýšlet. Srovnat si to tak, aby to ta druhá strana pochopila, takže  tím,  že  učíte,  učíte  především  sebe,“ konstatuje profesor.

Jeho monografie věnovaná anatomii vel-kých kloubů se stala  jednou ze základních učebnic při přípravě českých a slovenských ortopedů a traumatologů k atestacím.Je  znám  svou  bohatou  publikační  akti-

vitou.  Ostatně  kromě  uvedené  učebnice o velkých kloubech a několika dalších mo-nografií  (včetně  kapitol  ve  třech  význam-ných  světových  monografiích  věnovaných zlomeninám  proximálního  femuru  a  zlo-meninám lopatky) má na svém kontě celou řadu odborných publikací.Uskutečnil na stovky odborných předná-

šek doma i v zahraničí.Samozřejmě, že medicína, která ho stále 

baví,  je na prvním místě, ale kromě ní má profesor  Bartoníček  i  široké  spektrum  zá-jmů.  Jeho  celoživotním  koníčkem  je  pře-devším  literatura,  následuje  archeologie a  cestování.  Splnil  se  mu  prý  dětský  sen, když mohl  cestovat  na  Velikonoční  ostrov v  Tichomoří  a  do  některých  dalších  vý-znamných  světových  archeologických  lo-kalit. Považuje za štěstí, že se mohl podílet na zkoumání kosterních ostatků Karla IV.

Nejvýznamnější oceněníZahradníčkova  cena  operačních  obo-rů  za  soubor  prací  věnovaných  poranění kolenního  kloubu  za  rok  1982  (společně s  O.  Čechem  a  A.  Sosnou).  Cena  za  nej-lepší práci publikovanou v Acta Chirurgiae Orthopaedicae  et  Traumatologiae  Čecho-slovaca  za  rok  1989  (Enderovo  hřebování u  zlomenin  proximálního  konce  femu-ru).  Pamětní  medaile  Lékařské  fakulty  UK v   Plzni  –  1999.  Pamětní  medaile  Úrazové nemocnice v Brně – 2005.

Text: Miroslav Šindelář,

foto: autor a archiv Jana Bartoníčka

Životním obloukem do Střešovic

Prof. MUDr. Jan Bartoníček měl prý v životě štěstí na učitele

Jan  Bartoníček  vyrůstal  v  rodině  lé-kaře  a  zdravotní  sestry.  Odmala  byl sportovcem,  jak  se  říká,  tělem  i  duší. 

Hrával  závodně  kopanou,  poté  propadl horolezecké  vášni.  Jak  sám  zdůrazňuje, sport potřebuje, ale také moc dobře ví, jak dokáže  bolet.  Ostatně  právě  zranění  me-nisku  z  kopané  ho  dovedlo  do  vojenské 

„Prošel  jsem  snad  všemi  pražskými  ne-mocnicemi, ale tady ve Střešovicích se cítím opravdu  dobře.  Víte,  ona  tato  nemocnice vždy  měla  výbornou  ochrannou  značku a v povědomí odborníků i laiků je zapsána jako ta, která má nejen špičková pracoviště, ale také ty nejlepší lékaře,“ uvede profesor a vzápětí dodá, že zdejší devizou je ale také přístup sester k pacientům, jejich profesio-nalita, bez níž by střešovická vojenská ne-mocnice nebyla tím, čím dnes je.Potvrdí,  že  práce  tady  má  ve  spojitosti 

s  jeho  oborem  ještě  jednu  výhodu  oproti ostatním  zdravotnickým  zařízením.  Tou  je fakt,  že  je  určena  především  pro  vojáky. Ti  by měli  vědět,  že  se na  zdejší  personál mohou  stoprocentně  spolehnout,  že  prá-vě  tito  lidé  pro  ně  udělají  vždy maximum možného.„Setkáváme se tady se specifickými zra-

něními, která  jsou spojena s posláním vo-jáků, která souvisejí s jejich nasazením v za-hraničních misích.  Mnohdy  je  to  pro  nás, lékaře,  výzva,  abychom  napnuli  své  síly při operativním řešení problému, se kterým se setkáváme právě jen v takovýchto chví-lích, kdy nám přivezou poraněného vojáka z mise,“ přizná se profesor Bartoníček. Svěří se také, že je pro něj čest pomoci hrdinům 2. světové války, válečným veteránům, kte-rých si nesmírně váží.„Víte, on chtíc nechtíc, náš obor dostih-

ne  s  přibývajícím  věkem  každého  z  nás,“  řekne přednosta ortopedické kliniky a vy-práví historku o jednom ze svých posled-ních  abiturientských  setkání,  kde  se  uká-zalo,  že  na  něm  byl  tím  nejžádanějším. To proto, že téměř každý z jeho účastníků měl potřebu řešit problémy s funkcí pohy-bového aparátu.

Pedagogická prácePři rozhovoru s profesorem velmi rychle po-chopím, že je jedním z těch odborníků, kteří jsou pohlceni svou prací a že ji berou jako poslání. Ostatně jeho profesní život lze prý shrnout  do  tří  sloves:  léčit,  učit  a   bádat. Všechny tyto činnosti  jsou spolu úzce pro-pojeny. Když se zmíním o jeho pedagogické práci,  uvede,  že  začátky  v  jeho učitelování se datují do konce sedmdesátých let minu-lého století, kdy sám jako medik začal učit mediky. Od té doby s učením již nepřestal. Od roku 2009 má řádné přednášky anato-mie  i pro mediky v 1.  ročníku na 1.  LF UK v  Praze.  Tuto možnost mu  nabídl  tehdejší přednosta  Anatomického  ústavu  profesor Miloš  Grim.  Protože  zná  dobře  jak  anato-mii pohybového aparátu, tak i její praktické využití, mohl  studentům nabídnout  trochu jiný přístup než anatom teoretik. „Když jde-te přednášet jako člověk, který tu anatomii dělá,  že  víte  k  čemu  je,  tak  to můžete  říci trošičku s nadhledem. Říci tohle je důležité, tohle není důležité.   Občas u  toho ukážete nějaký  ten krvavý obrázek, nějaký  rentgen a musím říct, že to tam přednáším už šest let 

nemocnice v pražských Střešovicích, aby se sem po dvou letech, kdy už byl studentem medicíny, vrátil.„Na Vánoce před čtyřiceti lety jsem musel 

zůstat  ve  zdejší nemocnici. Měl  jsem  totiž za  sebou  čerstvou  operaci  menisku.  Byly to  jediné Vánoce,  které  jsem  strávil mimo domov,“  svěřil  se  profesor  Jan  Bartoníček, 

dnes  uznávaný  přední  český  ortoped a traumatolog, přednosta Kliniky ortopedie 1.  lékařské  fakulty UK a Ústřední vojenské nemocnice Praha.Měl  prý  v  životě  štěstí  na  své  učite-

le,  které  potkal  vždy  ve  správnou  chví-li  a  na  správném místě  svého  života.  Rád také vzpomíná na lékaře, kteří si umějí najít čas na  to,  aby  vysvětlili  svému pacientovi, co ho čeká a jaké navrhují řešení jeho zdra-votního problému.Přizná, že pohled na práci lékařů z té dru-

hé strany, tedy z nemocničního lůžka, je ži-votní zkušeností k nezaplacení. Díky  tomu se prý umí vžít do pocitů nemocného a po-dle toho k němu přistupuje.„Mě  ještě  v  lokální  anestézii  operovali 

meniskus, a  to otevřeně. Takže, když dnes pacienti  fňukají, že  je bolí koleno, říkám si v duchu s nadsázkou, víte houby, co  je  to bolest.  Bylo  to  v  době,  kdy  by  mne  ani ve snu nenapadlo, že se do Střešovic  jed-nou vrátím jako lékař a dokonce jako před-nosta kliniky,“ dodá profesor.

Začínal na BulovcePo  absolvování  Fakulty  všeobecného  lé-kařství  UK  v  roce  1980  nastoupil   doktor  Bartoníček  na  Ortopedickou  kliniku  Ne-mocnice Na Bulovce. V roce 1992 byl jme-nován  docentem,  v  roce  2004  pak  řád-ným profesorem ortopedie. V  letech 1993 až 2009 byl přednostou Ortopedicko-trau-matologické kliniky 3. lékařské fakulty UK.Už  od  2.  ročníku  studia  medicíny  pra-

coval v Anatomickém ústavu 1. LF UK, kde mimo jiné dodnes přednáší. Klinické anato-mii pohybového aparátu se věnuje více než čtyři desítky let. Ve své bohaté praxi se za-býval nejrůznější problematikou – od dět-ské ortopedie, končetinové traumatologie, přes artroskopii až po traumatologii páteře. V  posledních  letech  se  ale  věnuje  přede-vším  chirurgii  nohy  a  hlezna,  zlomeninám lopatky a osteotomiím kyčelního kloubu.

domino

Prezident Miloš Zeman v Ná-rodním památníku 2. světové války v Hrabyni ocenil práci vo-jáků udělením stuhy na prapor Krajského vojenského velitel-ství Ostrava. Ke slavnostnímu aktu nastoupily jednotky štábu Krajského vojenského velitel-ství Ostrava a aktivní zálohy KVV Ostrava, které prezident a vrchní velitel Ozbrojených sil ČR pozdravil v rámci tradiční-ho vojenského ceremoniálu.

První listopadový týden zorganizoval 153. ženijní prapor v Olomouci ve Vo-jenském výcvikovém prostoru Libavá vý-cvik pro specialisty řídících trhacích prací velkého rozsahu. Účastnili se jej nejen příslušníci 15. ženijního pluku, ale i vo-jáci ostatních útvarů Pozemních sil AČR předurčených pro plnění těchto specific-kých úkolů. Vojáci s ostrou ženijní muni-cí nacvičovali nejen ničení objektů, jako jsou budovy a mosty, ale též vytvoření výbušných a nevýbušných zátarasů nebo přípravu terénu k vybudování okopů.

V konferenčním sále Domu armády Pra-ha byly slavnostně vyhlášeny výsledky letošního ročníku armádní Běžecké ligy. V celkem devíti kolech, která se konala v Brně, Opavě, Jincích, Sedleci-Vícenicích u Náměště nad Oslavou, Staré Boleslavi, Bechyni, Lipníku nad Bečvou, Přáslavicích a naposledy pak přímo v den vyhlášení v Praze, se utkalo více než 524 armádních amatérských sportovců – vytrvalostních běžců z řad vojáků z povolání, občan-ských zaměstnanců resortu MO a studen-tů Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy v Moravské Třebové. Soutěžilo se jak v soutěži jednotlivců, tak letos i vůbec poprvé v soutěži družstev, v níž vítězný tým obdržel putovní pohár náčelníka Ge-nerálního štábu AČR.

V Centru zabezpečení materiálem tech-nického zabezpečení Štěpánov se usku-tečnilo odborné shromáždění vrchního praporčíka AČR. Účastnilo se ho 62 vrch-ních praporčíků ozbrojených sil ČR všech úrovní a bylo zaměřeno na aktuální změ-ny probíhající v české armádě a úskalí, se kterými se potýkají příslušníci mužstva, poddůstojnického a praporčického sboru ozbrojených sil ČR.

Zaujalo nás v poslední době

Resort obrany představil nové webové stránky. Jsou věnovány dětským skupinám a resortní-mu předškolnímu zařízení, kte-ré poskytují službu péče o děti předškolního věku. Informace jsou přístupné na adrese www.detskeskupiny.army.cz.

Ve věku 94 let zemřel brigádní generál v. v. Stanislav Hnělička. Uprchl z Pro-tektorátu, vstoupil do armády a účast-nil se bojů na Středním východě. Bojo-val u Tobrúku a v rámci Čs. samostatné obrněné brigády se v roce 1944 vylodil v Normandii a zapojil se do osvobo-zovacích akcí na západní straně peri-metru. Při největším československém útoku 28. října 1944 sám zajal celé družstvo německých vojáků. Generál Hnělička byl držitelem mnoha česko-slovenských i zahraničních vyzname-nání za své bojové zásluhy.

Majorka Miroslava Štenclová z velení Pozemních sil AČR se zúčastnila tradič-ního závodu Magic City Half Mrathon v Birminghamu ve státě Alabama v USA. Běžela 5 kilometrů v celkovém čase 29:41. Ve své věkové kategorii skonči-la na 2. místě z 32 závodníků, celkově se pak umístila na 119. místě z 803 běžců.

V listopadu letošního roku se uskuteč-nila mezinárodní konference Hazmat Protect 2016 a byla zastoupena od-borníky z výzkumu, ústavů vysokých škol i z praxe, zejména IZS ČR. Specia-listé v oboru ochrany proti CBRN lát-kám si na konferenci vyměňovali nové poznatky z oblasti detekce, dekonta-minace, protichemických prostředků ochrany jednotlivce, profylaxe bojo-vých chemických a biologických látek i hrozby šíření po teroristické akci.

Na chrudimském Resselově náměstí se uskutečnil slavnostní nástup příslušníků 6. strážní roty, která plnila své úkoly při zajištění bezpečnosti mezinárodní zá-kladny Bagrám v Afghánistánu. Téměř 170 vojáků z afghánské mise převzalo ocenění za příkladné splnění úkolů v za-hraniční operaci.

Student čtvrtého ročníku ženijní specializace na brněnské Univerzitě obrany rotný Tomáš Martinka jako člen českého reprezentačního týmu do 23 let získal dvě dílčí a celkovou zlatou medaili na mistrovství světa v raftin-gu, které se uskutečnilo na začátku listopa-du na umělém slalomovém kanále ve městě Al Ain ve Spojených arabských emirátech. Vítězství v disciplínách head to head a sla-lom a dvě bronzová umístění ve sprintu

a sjezdu se na-konec přetavila v nejcennější kov v celkovém hod-nocení šam pio-ná tu.

25

Armáda ČR, aktivní záloha a Univerzita obrany se propaguje novými spoty. Šes-tice krátkých klipů o délce 30 a 60 sekund vznikala v srpnu a září letošního roku. Pro resort obrany je vyrobila společnost A-news. Armáda díky vzrůstajícímu roz-počtu konečně po letech mohla obnovit nábor chybějících vojáků a zahájit velké modernizační projekty. Resort obrany se proto snaží i o větší propagaci armády v médiích nebo na sociálních sítích.

Náčelník Generálního štábu Armády ČR armádní generál Josef Bečvář se zú-častnil pravidelného zasedání Vojenské-ho výboru Evropské unie. To se konalo v belgickém Bruselu za přítomnosti ar-mádních představitelů všech zemí Unie. Hlavním diskuzním tématem byl plán implementace Globální strategie EU.

Posádka v Bechyni uspořádala týdenní kurz boje zblízka pro zásahovou jednot-ku Krajského ředitelství policie Ústec-kého kraje. Jednalo se již o druhou ta-kovou spolupráci se speciální policejní složkou. Vedoucí instruktor boje zblízka praporčík Daniel Kotlář ve spolupráci s instruktorem 2. stupně nadrotmistrem Karlem Háječkem koncipovali výcvik tak, aby se přizpůsobil aktuálním potřebám této speciální složky. Účelem speciálního kurzu bylo zdokonalení vybraných tech-nik, které tato jednotka může využít při plnění úkolů.Vítězkou ankety Atlet roku byla vyhláše-

na světová rekordmanka, dvojnásobná olympijská vítězka a letos bronzová oště-pařka z Ria Barbora Špotáková, která se s osmi triumfy stala historickou rekord-mankou. Atleti z Dukly Praha ovládli an-ketu, když dalších sedm se jich umístilo v TOP 10 jednotlivců a Jan Železný se stal atletickým trenérem roku.

Armáda vůbec poprvé přepravila spe-cializovaný lékařský tým i s unikátním vybavením pro cesty za ohroženým dítě-tem. Díky nasazení vrtulníku Mi-17 byli lékařští specialisté ve fakultní nemocnici v Ostravě-Porubě už za 80 minut, cesta sanitními vozy by trvala nejméně šest ho-din. Dohodu o spolupráci při zajišťování letecké záchranné služby tohoto druhu podepsali ministři obrany a zdravotnic-tví letos v únoru. Vrtulníky z 24. základny dopravního letectva tak vedle zajišťování přepravy orgánů a transplantačního týmu z IKEM pomáhají i nejmenším pacientům.

Na pražském Vítkově byl 11. listopadu přesně v 11 hodin oslaven Den válečných veteránů za přítomnosti ministra obrany Martina Stropnického, náčelníka Gene-rálního štábu AČR armádního generála Josefa Bečváře a řady dalších význam-ných hostů. Na Čestném dvoře Národní-ho památníku na Vítkově se uskutečnil slavnostní nástup vojáků Armády České republiky, kterého se spolu s představiteli státu zúčastnily významné osobnosti po-litického i společenského života.

26 A report 12/2016 27A report 12/2016

Zbrojní  zabezpečení,  které  představuje komplexní  zabezpečení  zbraní  a  zbra-ňových systémů v celé délce jejich život-

ního cyklu, je v působnosti Agentury logistiky a v současné době je řízeno vrcholovým ma-jetkovým manažerem MU  2.2  resortu  obra-ny  pplk.  Vojtěchem Vyroubalem. Na  nižších stupních velení a řízení je zbrojní zabezpečení řízeno prostřednictvím majetkových orgánů.

Cílem  a  hlavním posláním  služby  je  za-jištění  životního  cyklu  ručních  zbraní,  ra-ketometů  a  odpalovacích  zařízení,  zbra-ňových systémů, systémů pro řízení palby, optických  a  zaměřovacích  přístrojů,  ale i letecké a protiletecké výzbroje, tanků, bo-jových  vozidel  pěchoty,  obrněných  trans-portérů  a  speciálních  vozidel  na  pásovém podvozku.  To  vše  včetně  náhradních  dílů 

a speciálního vybavení pro údržbu a opravy zbraní a zbraňových systémů.Při pohledu do historie byla předchůdcem 

současného systému zbrojního zabezpečení služba raketového a dělostřeleckého vyzbro-jování. Vstupem České  republiky do NATO došlo  ke  zrušení  jednotlivých  služeb  a  je-jich nahrazení složkami logistiky, které však byly stále více orientovány na hospodaření 

PodfinancováníZbrojní služba je dlouhodobě považována za klíčový prvek rozvoje resortu Ministerstva obrany

Zbrojní zabezpečení resortu MO není jen o dodávkách zbraní. Hlavním úkolem služby je zajistit bojeschopnost všech zbraní a zbraňových systémů. K tomu jsou potřeba nejenom náhradní díly, ale i nářadí, provozní kapaliny, munice a také dílenští specialisté. Pro splnění tohoto úkolu je třeba se v rámci logistického zabezpečení oprostit od čistě majetkového přístupu a chápat zbrojní zabezpečení opět jako službu v celém jejím rozsahu.

s majetkem, nikoliv na přímý výkon a zajiš-tění  požadovaných  služeb.  Současnou po-dobu zbrojního zabezpečení dle zpracová-vané koncepce nahrazují dvě služby. Zbrojní služba, která je předmětem dnešního článku a muniční služba, jež vám bude představena v příštím vydání A-reportu.Zbraně  a  zbraňové  systémy  patří  mezi 

nejvýznamnější  faktory  ovlivňující  schop-nosti  armády.  V  podmínkách  naší  armády je zabezpečení bojeschopnosti zbraní kom-plikováno  značnou  morální  a  technickou zastaralostí  způsobenou  zejména  dlouho-dobým  podfinancováním.  Přestože  již  ne-jsme  v  NATO  nováčkem,  je  naše  armáda stále vybavena zastaralou sovětskou  tech-nikou,  jejíž  udržení  v  provozuschopném stavu  je  velice  problematické  především z důvodu nedostatku náhradních dílů, mož-ností jejich pořízení a to jak na podvozkové části, tak i zbraňové systémy. Tato technika i  přes  veškeré  své  modernizace  již  neod-povídá  současným  požadavkům  a  v  pří-padě působení  v  koaličních uskupeních  je obtížně kompatibilní. Stáří  techniky se ne-gativně  projevuje  jak  ve  spolehlivosti,  tak v hospodárnosti provozu. U nové techniky 

se  potýkáme  s  dlouhými  zásobovacími lhůtami  ze  strany dodavatelů  a  velmi  níz-kým  stavem  rezerv  ve  skladech  Agentury logistiky zapříčiněným nedostatkem poža-dovaných zdrojů. Díky vysokému nasazení a  úsilí  jednotlivých  odborných  pracovníků na  všech  úrovních  se  však  daří  zajistit  její připravenost k operačnímu nasazení.Zabezpečení udržitelnosti životního cyklu 

je významně ovlivněno již v jeho přípravné fázi.  Nejdůležitější  je  relevantní  specifika-ce zbraní a zbraňových systémů ve vztahu k  požadovaným  cílům.  Kritérií  zohledňo-vaných  při  nákupu  zbraní  je  nespočetné množství  od  plnění  taktických  požadavků, technických dat, kompatibility až po hospo-dárnost.  Před  přistoupením  k modernizaci některého zbraňového systému je třeba dů-sledně  porovnat  nejen  pořizovací  náklady s aktuálním finančním  limitem, ale  i přida-nou hodnotu ve  formě zvýšení operačních schopností. K tomu jsou odborníky zbrojní služby  připravovány  příslušné  podklady, které jsou předkládány cestou majetkového hospodáře vrcholovému managementu re-sortu k rozhodnutí.V  současnosti  probíhá  dokončení  pro-

cesu  přezbrojení  na  nové  útočné  pušky CZ  805  Bren  včetně moderních  optických přístrojů a pistole CZ 75 Phantom v rámci projektu  Voják  21.  století.  Od  roku  2010 se  podařilo  přezbrojit  již  většinu  armády. Zapojení  českého  obranného  průmyslu do  přezbrojení  ručních  zbraní  se  ukázal jako správný směr, který mimo odstranění některých nedostatků u CZ 805 Bren  vedl 

i ke zdárnému vývoji nové generace útoč-ných pušek CZ 806 Bren 2, která je již před-mětem dodávek. Nyní  je pozornost  v ob-lasti přezbrojení zaměřena na malopočetní ruční  zbraně  jako  jsou odstřelovací  pušky, pušky  pro  přesnou  střelbu,  samopaly,  ku-lomety,  ruční protipancéřové granátomety apod.  Cílem  je  dokončit  přezbrojení  AČR ručními  a  dalšími  speciálními  střelnými zbraněmi.  Z  důvodu  zvyšování  schopností AČR byl  zahájen  také proces obměny bo-jových  a  speciálních  typů  techniky.  Jedná se  o  přezbrojení  bojových  vozidel  pěcho-ty,  modernizace  samohybné  kanónové houfnice vz. 77 DANA, stávajících RPG-7V, přenosných  protitankových  systémů  PTRK 9P135  a  protiletadlového  systému  KUB. Uvedené přezbrojení  je  samozřejmě dlou-hodobý  strategický  proces  v  gesci  sekce rozvoje a plánování schopností MO.Při  přezbrojení  bude  klíčovým  úkolem 

pro zbrojní službu naučit se novou techni-ku a výzbroj dokonale ovládat, provozovat, udržovat  a  opravovat.  Proto  je  záměrem položit hlavní důraz na oblast přípravy per-sonálu, tedy vyškolení obsluh, zbrojířů jed-notek a opravárenských specialistů.Zbrojní  služba  je  tak  nedílnou  součástí 

logistického zabezpečení a má své nezpo-chybnitelné  postavení  a  jedinečnou  roli. V  blízké  budoucnosti  bude  realizován  její další  široký  rozvoj  a  hlubší  implementace do vojsk.

Text: pplk. Vojtěch Vyroubal, foto Vladimír Marek a archivkomplikuje

situaci

28 A report 12/2016 29A report 12/2016

„Díky  přijatým  opatřením  se  nám sice  podařilo  prakticky  zastavit degradaci motorů raket, stárnou 

nám  ale  agregáty,  podvozky  a  další  části kompletu. Za  této  situace by  se nám mo-dernizace  již  nevyplatila,“  upozorňuje  veli-tel  25.  protiletadlového  raketového  pluku plk. gšt. Vladimír Barca.A  právě  z  tohoto  důvodu  zorganizovala 

sekce  vyzbrojování  a  akvizic MO v  listopa-du  průmyslový  den  zaměřený  na  pořízení nového  protiletadlového  raketového  sys-tému středního dosahu. O případnou akvi-zici spojenou s účastí na této akci projevilo zájem  osm  firem.  Izraelská  společnost  IAI zde  představila  systém  BARAK  8.  Další  iz-raelská  firma  Rafael  nabídla  v  boji  osvěd-čený prostředek SPYDER. Evropský koncern MBDA předvedl systémy MICA VL a novinku EMADS, která je v současné době zaváděna 

co všechno v tomto případě přichází v úva-hu. Zhruba v polovině ledna by měla v re-sortu  proběhnout  interní  konference,  kde by  se  již  posuzovaly  výsledky  průzkumu trhu. Rok 2017 by pak měl být naplněn in-tenzivní prací na tomto projektu,“ vysvětluje náměstek ministra obrany pro řízení sekce vyzbrojování a akvizic Daniel Koštoval.Samotná akvizice by měla být realizová-

na postupně v  letech 2021 až 2025. Nový raketový systém by se měl pohybovat v mi-nimálně dvojnásobném dostřelu než kom-plet  2K12  KUB,  takže  jeho  dosah  by  měl být  padesát  kilometrů  a  více.  AČR  počítá s  pořízením  čtyř  baterií.  To  ale  nevylučuje v  budoucnu  rozšíření  této  dodávky.  Sou-částí  smlouvy by  s  největší  pravděpodob-ností měla být opce. I při čtyřech bateriích ale dojde k výraznému navýšení schopnos-tí.  Současný  systém  umožňuje  sledování čtyř  cílů najednou, nové  systémy  jich  jsou schopny  sledovat  dvacet  a  více.  Systém by měl pracovat čtyřiadvacet hodin denně a sedm dnů v týdnu, a to za každého po-časí. Z toho vyplývá, že se s největší prav-děpodobností bude  jednat o  rakety navá-děné radarem. Požadována je rychlá doba rozvinutí a svinutí. Rakety by měly být kon-tejnerové,  a  to  z  důvodu  vyšší  životnosti. 

KUBPřipravuje se akviziční proces, jehož výsledkem by mělo být pořízení nového protiletadlového raketového systému středního dosahu

Raketový komplet sovětské provenience 2K12 KUB, který má ve výzbroji naše armáda, sice v roce 2007 prošel částečnou modernizací, přesto se blíží konec jeho životnosti. Ten by měl nastat v letech 2021 až 2022. Vedení resortu již nepočítá s další modernizací dokonce ani částí tohoto kompletu. Ve hře je nyní jeho nahrazení zcela novým, moderním systémem.

Dalším předpokladem je umístění systému na  podvozek  Tatra  815,  a  to  jak  4x4,  6x6, tak i 8x8. Bude záležet na tom, o jak velkou nástavbu se bude jednat. Tato podmínka je jak z důvodu zapojení domácího průmyslu do  této  zakázky,  tak  i  z  důvodu  unifikace automobilové techniky naší armády.Nový  systém  by  měl  umožňovat  zapo-

jení  současných  prostředků,  jako  jsou  na-příklad komplety RBS,  ale  i  radarové  čidla krátkého  dosahu  ReVISOR.  Do  budoucna musí mít schopnosti kybernetické ochrany. Samozřejmostí by měla být  implementace do našeho současného systému C2 stejně jako podpůrné prostředky v podobě nabí-jecích přepravníků či přepravníků s náhrad-ními díly. Určitý bonus by pak představoval pasivní či optoelektronický senzor.Pokud  se  týče  raket,  nespornou  výho-

dou by byl opět z důvodu unifikace a ser-visních  úspor  systém  vybavený  raketami AMRAAM,  které  v  současné  době  využívá naše letectvo. Další variantou jsou pak typy rakety, které by v budoucnu mohlo převzít i české letectvo. Naprostá většina předsta-vených systémů byla rovněž schopna spo-lupracovat s radary MADR, jež naše armáda v současné době v počtu osmi kusů zavádí do výzbroje.S  takovouto  výzbrojí  by  i  po  roce  2020 

byl  25.  protiletadlový  raketový  pluk  scho-pen zabezpečit protivzdušnou obranu ob-jektů důležitých pro obranu státu a zároveň protivzdušnou obranu vojsk v poli, přede-vším brigádního úkolového uskupení.

SPYDER (Surface-to-air  Python  and  DERby)  je  izra-elský  mobilní  protiletadlový  raketový  sys-tém  krátkého  až  středního  dosahu,  vyvi-nutý  společností  Rafael  Advanced Defense Systems  ve  spolupráci  s  Israel  Aerospace Industries  (IAI).  Je  schopný  působit  proti nízkoletícím cílům v podobě letounů, vrtul-níků,  bezpilotních prostředků a přesně na-váděné  munice.  Zajišťuje  protivzdušnou obranu  stacionárních  objektů  i  mobilních jednotek na bojišti. Systém může být insta-lován na podvozku nákladních automobilů. Výzbroj  představují  protiletadlové  řízené střely země-vzduch Python-5 a Derby, které jsou  prakticky  shodné  se  střelami  vzduch--vzduch  stejného  typu.  Jsou  nabízeny ve dvou provedeních, a to krátkého a střed-ního  dosahu.  Typická  baterie  se  skládá z ústředního místa velení a řízení, šesti od-palovacích zařízení a zásobovacího vozidla. 

BARAK 8BARAK  8  byl  vyvinutý  společnostmi   Israel  Aerospace Industries (IAI) a indickou  Defence Research  &  Development.  Je  to  protileta-dlový  raketový  komplet  určený  k  obraně proti jakýmkoli typům vzdušné hrozby s ma-ximálním dosahem 70 km, podle posledních zpráv 90, respektive 100 km.

MICAStřely  MICA  vyvíjela  od  počátku  osmde-sátých  let  minulého  století  francouzská společnost  Matra  jako  univerzální  vý-zbroj  pro  stíhací  letouny  Dassault  Rafale a   Mirage.  Později  byly  střely MICA  adap-továny i pro použití u armády a námořnic-tva.  Systém VL MICA byl  poprvé  předsta-ven  v  roce  2000  na  veletrhu  v  Singapuru. Varian ta VL MICA je protiletadlový raketový komplet krátkého dosahu, z nějž jsou střely odpalovány vertikálně. Interval mezi odpá-lením dvou střel  jsou dvě vteřiny. Všechny prvky  jsou  umístěny  na  pětitunových  ná-kladních  vozidlech,  což  zaručuje  vysokou pohyblivost systému.

IRIS-T SLByla  vyvinuta  německou  firmou  Diehel  Defence ze střely IRIS-T vzduch-vzduch. Ná-sledně byla integrována do systému MEADS (Medium  Extended  Air  Defense   System). Ten sice využívá primárně amerických střel PAC-3 středního dosahu ze systému  Patriot, ale nic nebránilo doplnění o  střelu nižšího středního  dosahu  vlastní  výroby.  Změny se  dotkly  mimo  jiné  způsobu  navádění. Před, při odpálení a během většiny  letu se o  něj  stará  pozemní  radar  a  infračervená hlavice  je  aktivována  až  těsně  před  zása-hem  cíle.  Samotný  protiletadlový  systém MEADS  se  skládá  ze  tří  součástí:  taktické jednotky TOC  (Tactical Operations Center), radaru  a  odpalovacího  zařízení.  Všechny součásti jsou přitom umístěny na mobilních podvozcích.

MEADSObranný raketový systému MEADS ( Medium  Extended  Air  Defense  System)  vyvinuly americké  firmy  ve  spolupráci  s  partnery z Itálie a Německa. Celkově na vývoj vyna-ložily 3,4 miliardy dolarů. Má zajistit kruho-vou obranu nejen před nepřátelskými balis-tickými raketami. Dokáže souběžně sestřelit víc  než  dva  cíle.  Protirakety,  jejichž  vývoj trval  deset  let,  mají  v  budoucnu  nahradit osvědčený systém Patriot. MEADS je podle výrobců levnější a jednodušší v obsluze.

NASAMSTento systém je společným produktem ame-rické  firmy  Raytheon  a  norské  Kongsberg. Je určen k ničení všech typů vzdušných cílů – od  stíhacích  letadel,  přes  bitevní  vrtulníky, drony,  až  po  přesně  naváděnou  leteckou munici.  Jedná  se  o  univerzální  platformu pro nejrůznější typy střel země-vzduch. Zá-kladní střelou země-vzduch je  SL-AMRAAM, resp.  nejnovější  AMRAAM-ER  (AMRAAM Extended Range). V obou případech se vy-chází  ze  známých  leteckých  střel  vzduch--vzduch AIM-120 AMRAAM. Maximální dál-kový dosah SL-AMRAAM je 25 km a výškový 

14 km. AMRAAM-ER je v podstatě upravená střela RIM-162 ESSM využívající  radarovou naváděcí soustavu střel AIM-120. Její sério-vá výroba by měla být zahájena v roce 2019. Dálkový  dosah  má  být  o  50 %  a  výškový o 70 % větší.Součástí  každého odpalovacího  zařízení 

NASAMS  je  šest  střel,  vozidlo  s  radarem AN/MPQ-64, vozidlo řízení palby a vozidlo pro elektro-optický průzkum (se senzorem MSP500) vzdušného prostoru.

Text: Vladimír Marek, foto: archiv AR

a jeho náhradnícido  ozbrojených  sil  Velké  Británie  a  Itálie. Německý  Diehl  uvedl  nedávno  dokončený systém IRIS-T SL. Konsorcium MEADS v čele se společností Lockheed Martin nabídl sys-tém MEADS, který v současné době soupeří s  americkým kompletem Patriot  o  zavede-ní  do  německých  ozbrojených  sil.  Norsko--americké konsorcium Kongsberg/Raytheon přišlo  se  systémem NASAMS,  který  již  za-vedlo sedm zemí.

Smlouva v roce 2018„Dodávky  v  podobných  případech  trvají zhruba  tři  roky,  což  znamená,  že  kontrakt bychom  měli  podepisovat  v  roce  2018. Do konce letošního roku by měla být na sto-le  kompletní  zpráva  o  tom,  co  je  všech-no  na  trhu.  Právě  průmyslový  den  nám umožnil získat konkrétnější přehled o tom, 

31A report 12/2016 31A report 12/2016 TECHNIKA A VÝZBROJ30 A report 12/2016

CZ Bren 2  je  útočná puška nové ge-nerace z  řady služebních zbraní CZ. Byla  navržena  pro  nejnáročnější 

uživatele  z  řad  speciálních  a  ozbrojených složek operujících kdekoliv ve světě. Dnes je  Bren  používán  ozbrojenými  a  bezpeč-nostními  složkami  ve  42  zemích  světa. Systém zbraně je založen na osvědčeném odběru prachových plynů z hlavně s mož-ností  třístupňové regulace pístového me-chanismu.  Zbraň  je  extrémně  spolehlivá a odolná za všech podmínek a vyznačuje 

se vysokou přesností a životností. Má níz-kou  hmotnost  a  kompaktní  rozměry  pro rychlou a pohodlnou manipulaci. Ovládací prvky  zbraně  jsou  oboustranné.  Ergono-mie je detailně propracovaná, což zaručuje vynikající chování při střelbě. Použité ma-teriály  na  zbrani mají  zvýšenou  odolnost proti hoření, jsou nárazuvzdorné a vysoce odolné  proti  mechanickému  poškození. Základní  rozebrání  a  složení  zbraně  pro běžnou údržbu lze provést bez použití ja-kýchkoliv nástrojů.

V AČR od roku 2010Ministerstvo obrany ČR pro potřeby Armá-dy ČR objednalo v roce 2010 v prvním kole 7 937 pušek CZ 805 Bren za 1,2 miliardy Kč. Téměř  všechny  zbraně  byly  dodány  s  pů-vodní zásobníkovou šachtou a originálními průhlednými  zásobníky.  Původní  zásobní-ková šachta CZ 805 Bren dokáže využívat jen originální zásobníky České zbrojovky, nebo zásobníky  německé  firmy   Heckler & Koch (puška G36). Posledních 200 kusů první sé-rie získalo nové MC šachty pro  STANAG zá-sobníky (do konce roku 2013). Se zásobní-kovou šachtou typu MC se počítá i u druhé várky 9 500 pušek CZ 805 Bren, které mají být dodány Armádě ČR do roku 2020. Cena druhé objednávky dosahuje 1,1 miliardy Kč.

Vylepšení na základě zkušeností Palebný  mechanismus  CZ  Bren  2  využívá osvědčený  způsob  odběru  plynů  z  hlav-ně.  Pístový  mechanismus  má  třístupňo-vou  regulaci.  Hlavním  známým  rozdílem oproti  předchozí  verzi  je  výrazný  pokles hmotnosti. Zkrácená CZ 805 Bren A2 (hla-veň 280 mm) bez mířidel a zásobníku váží 3,39 kg. Hmotnost CZ 805 Bren A2 s plným zásobníkem  a  řemenem  je  4,1 kg.  Novější CZ Bren 2 (hlaveň 280 mm), bez zásobníku a  kovových mířidel, má  hmotnost  2,86 kg, s prázdným zásobníkem a kovovými mířidly 3,06 kg. U zkrácené verze (hlaveň 206 mm) to je 2,76 kg, resp. 2,99 kg. Rozdíl ve hmot-nosti CZ 805 a CZ Bren 2 tak dělá více než 0,5 kg. Rozměrově jsou obě zbraně podob-né  a  prakticky  beze  změny.  Tělo  zbraně je  u  CZ  Bren  2  o  10 mm  kratší.  Výrazným 

CZ Bren 2

Vývoj technologií i zbraňových systémů jde kupředu a týká se to i osobních zbraní. Zavedením první generace unifikovaného modulárního systému CZ Bren se zvýšila bojeschopnost jednotlivců i jednotek Armády ČR. Už v roce 2011 využívali útočné pušky CZ Bren vojáci v zahraniční operaci na území Afghánistánu. Zatížení zbraně v rozdílných klimatických podmínkách i bezprostřední reakce vojáků na její schopnosti vedly Českou zbrojovku k vylepšení jejích vlastností. Právě na základě zkušeností ze zahraničních operací a z výcviku vojáků vyvinula Česká zbrojovka druhou generaci moderní automatické útočné pušky – CZ Bren 2, označované též jako CZ 806.

krokem vpřed je i propracovaná pažba s er-gonomickou  lícnicí a vyměnitelnou pryžo-vou  botkou.  Novinka  dostala  také  novou teleskopickou pažbu. Díky ní si mohou vo-jáci nastavit délku zbraně třeba podle toho, jestli mají na sobě neprůstřelné vesty.

Zdvojené vypouštění závěruBren 2 rovněž opustila kontroverzní systém dvouranné dávky. Nyní přepínač umožňuje střelbu  po  jednotlivých  ranách  nebo  au-tomaticky.  Přepínač  je  oboustranný.  Dal-ším důležitým prvkem  je  zdvojený ovladač vypouštění  závěru.  Vypouštění  závěru  lze ovládat  mechanismem  v  lučíku  (u  zásob-níku) a nad  lučíkem. Kolébkové vypouštění zásobníku je umístěno v dosahu ukazováčku na zásobníkové šachtě. Napínací páka je ne-závislá, při střelbě se tak na rozdíl od CZ 805 Bren nepohybuje. Páka umožňuje doražení závěru.  Zbraně  jsou  do  české  armády  do-dávány  včetně příslušenství,  které  zahrnuje optické  přístroje,  taktické  nože,  přepravní obaly,  soupravy  nářadí  pro  zbrojíře  a  sady náhradních  dílů.  Dodáno  bude  i  800  kusů granátometu CZ 805 G1 včetně příslušenství.

Brigáda rychlého nasazeníO novou verzi se zajímají speciální jednotky států NATO a v několika zemích se již konalo 

úspěšné  testování.  „Využití  zbraně CZ 805 Bren A1/A2 pro potřeby AČR se odhaduje v horizontu dvaceti a více let. V návaznosti na potřeby aktivní zálohy a personální do-plnění  útvarů  bude  pokračovat  dovyzbro-jení  české  armády  i  v  příštím  roce,“  uvedl náčelník Generálního štábu Armády České republiky  armádní  generál  Josef  Bečvář. Nové zbraně budou podle Bečváře určeny především  pro  bojové  jednotky,  vybavena jimi bude hlavně 4. brigáda rychlého nasa-zení.  Postupně  by  Breny  všech modifikací měli dostat všichni vojáci včetně příslušníků aktivní zálohy.

Charakteristické vlastnosti

z Systém  zbraně  je  založen  na  osvědče-ném odběru prachových plynů z hlavně 

s možností třístupňové regulace pístové-ho mechanismu.

z Extrémní spolehlivost a odolnost zbraně za všech podmínek.

z Vysoká přesnost a životnost. z Nízká váha a kompaktní rozměry pro rych-lou a pohodlnou manipulaci se zbraní.

z Oboustranné ovládací prvky zbraně. z Detailně propracovaná  ergonomie  s  vy-nikajícím chováním při střelbě.

z Použité materiály  na  zbrani  jsou  nehoř-lavé,  případně  mají  zvýšenou  odolnost proti  hoření,  jsou  nárazuvzdorné  a mají vysokou  odolnost  proti  mechanickému poškození.

z Základní  rozebrání  a  složení  zbraně pro běžnou  údržbu  lze  provést  bez  použití jakýchkoliv nástrojů.

Text: Michal Voska, foto: archiv CZUB

Nová útočná puška z České republiky se brzy zařadí do výzbroje AČRA fakta

CZ 805 BREN A2 vs. CZ BREN 2 (CZ BREN 806) CZ 805 BREN A2 CZ BREN 2Ráže 5,56 x 45 mm 5,56 x 45 mmDélka hlavně 280 mm 280 mmPočet drážek — 6Stoupání drážek — 178 mmHmotnost bez zásobníku a mířidel 3,39 kg 2,86 kgHmotnost s mířidly a prázdným zásobníkem — 3,09 kg

Délka se vztyčenou pažbou/sklopenou pažbou 780 mm/580 mm 750–798 mm/570 mm

Šířka se vztyčenou pažbou/sklopenou pažbou 112/77 mm 140/80 mmKapacita zásobníku 30 30Účinný dostřel 300 m 300 m

Kadence 760 ran/min 850 +− 100 ran/min

Životnost hlavně 20 000 ran 20 000 ranMateriál těla dural dural

A report 12/2016 33A report 12/2016 32 Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM A report 12/2016

Prostředek  EKV  se  již  nachází  v  ope-račním použití  u  amerického  systému protiraketové  obrany  GMD  (Ground-

-based  Midcourse  Defense  system),  kon-krétně  je umístěn v hlavicích antiraket GBI (Ground  Based  Interceptor)  startujících z podzemních sil na základnách Fort Greely na Aljašce a Vandenberg v Kalifornii. Přibliž-ně 1  400 mm dlouhý  a  66 kg  vážící  EKV  je opatřen kryptonem chlazeným multispekt-rálním senzorem, čtyřmi bočně umístěnými manévrovacími  motory,  inerciálním navigačním  systémem  a  řídicí  jednotkou, takže jeho autonomní naváděcí systém do-káže  nalézt  bojové  hlavice  nepřátelských balistických  raket,  rozlišit  je  od  falešných cílů a následně se na  jednu konkrétní hla-vici  navést  tak,  aby  ji  zničil  nebo  vyřadil z  činnosti  pouze  svou  dopadovou  energií. Firma Raytheon má dnes  ve  svém portfo-liu  celkem  tři  koncové  prostředky  k  niče-ní  balistických  raket.  Kromě  EKV  se  jedná o  prostředek  určený  pro  námořní  rakety Standard  Missile-3  (SM-3),  přičemž  tento zbraňový systém (s nejnovější řízenou stře-lou SM-3 Block IIA) pak bude tvořit i klíčový prvek amerického protiraketového systému v  Evropě,  určeného  pro  boj  s  balistickými 

raketami  nejen  krátkého,  ale  i  středního doletu  (dosah  3  500  až  5  000  km).  Třetím ničivým prostředkem od  zmiňovaného  vý-robce je vylepšený typ pro pozemní antira-kety GBI označovaný jako RKV (Redesigned Kill  Vehicle),  s  lepšími  vlastnostmi,  vyšší spolehlivostí  a  nižší  pořizovací  cenou  než EKV.Do současné doby provedly podle úda-

jů  výrobce prostředky pro námořní  rakety SM-3 a standardní EKV z raket GBI již více než  35  úspěšných  zničení  cvičných  cílů mimo  zemskou  atmosféru.  Raytheon  ale od  srpna  roku 2015 pracuje  ještě na  čtvr-tém  typu  známém  jako MOKV  (Multi-Ob-ject  Kill  Vehicle),  konstruovaném  tak,  aby jedna  raketa  GBI  mohla  nést  větší  počet MOKV a působit tak proti balistickým rake-tám nesoucím v bojové části větší množství samostatně  manévrujících  hlavic.  Progra-mu MOKV se ale kromě Raytheonu účastní i konkurenční firmy Lockheed Martin a Bo-eing.  Každá  ze  tří  společností  obdržela od agentury MDA po deseti milionech USD na zahájení vývojových prací.

Michal ZDOBINSKÝ Kresby a foto: Raytheon

Protiraketová obrana pokračuje i dalšími testy EKV

G-BKF  (Geschütztes  BergeKranFahrzeug, tedy obrněné vyprošťovací jeřábové vozidlo), vyvinuté pro potřeby Bundeswehru, je speci-álně  navrženo  tak,  aby mohlo  vyprošťovat a táhnout novou, nedávno do služby zařaze-nou generaci strojů. Jedná se zejména o ně-které  těžké  velitelské  a  štábní  automobily, kolové obrněné transportéry a balisticky zo-dolněná logistická vozidla tzv. kategorie mul-tilift. Kromě toho mohou stroje G-BKF zabez-pečovat jejich základní opravy a využívat svůj jeřáb ke zdvihání břemen (např. při instalaci nebo snímání jednotlivých segmentů modu-lární balistické ochrany).Automobil G-BKF využívá podvozek řady 

LTM se znakem náprav 8×8×8, tedy poho-nem  i  řízením všech kol  (natáčení zadních náprav  je  volitelné  a  probíhá  v  závislosti na rychlosti vozidla a volbě jednoho z pěti programů řízení). Pohonnou jednotku tvo-ří  dvanáctilitrový  vznětový  řadový  šesti-válec D946TI  o  nejvyšším  výkonu  400  kW při 1 900 ot/min a o maximálním točivém momentu  2  600 Nm.  Automatické  převo-dové  ústrojí  ZF  TC-Tronic  HD  má  celkem 14  rychlostních  stupňů  –  12  vpřed  a  dva vzad. Limitní rychlost na zpevněné komuni-kaci je 80 km/h. Vysokou průchodivost těž-kým  terénem  umožňují  pneumatiky  typu 445/95 R 25 174 F se systémem centrálního dohušťování, které jsou pro případ defektu nebo poškození střelbou či blízkou explozí navíc osazeny dojezdovými vložkami.Hlavní důraz byl kladen na zajištění vy-

soké míry bezpečnosti osádky, která sedí v  kabině  ze  zdvojené  pancéřové  oceli. Stejně tak je zajištěna i budka obsluhy je-řábu,  tentokrát ovšem zhotovená z kera-mických kompozitových materiálů. V obou případech  výrobce  nesděluje  konkrétní údaje,  pouze  konstatuje,  že  ochranné prvky splňují normy NATO  STANAG 4569 a  AEP-55. Kabina řidiče byla také prodlou-žena o 250 mm, což vytvořilo odpovídající prostor pro montáž spojovacích prostřed-ků  a  uložení  zbraní,  munice  a  osobního 

vybavení  přepravovaných  vojáků.  Do  ka-biny  je  možné  v  případě  zájmu  konco-vého  zákazníka  umístit  i  filtroventilační jednotku chránící osádku před účinky ra-diačního,  chemického nebo biologického zamoření.Poškozenou či jinak nepojízdnou techni-

ku do hmotnosti až 16 t je možné odsouvat pomocí  ramena  s  vlečnou  vidlicí.  Připojo-vání tažených vozidel se provádí prostřed-nictvím standardizovaných ok a speciálních adaptérů. Při manipulaci s přepravovaným nákladem asistuje osádce G-BKF pár navijá-ků Rotzler Treibmatik instalovaných v zadní části účelové nástavby – první TR 200 s taž-nou silou 200 kN a ocelovým lanem dlou-hým 75 m dokáže navíjet rychlostí 25 m/min;  druhý  TR  80  má  49metrové  lano,  výkon 80 kN a  rychlost 27 m/min. Pokud obslu-ha navijáků použije převážený kladkostroj, síla tahu se zdvojnásobí. Kromě toho se dá menší  z  navijáků  odmontovat  a  jeřábem přesunout před kabinu, kde se opět zapojí. Tím  získá  vozidlo G-BKF  důležitou  schop-nost  sebevyproštění  v  případě  zapadnutí. Obě zařízení se řídí z budky jeřábu nebo vý-nosným dálkovým ovládáním. Ke stabilizaci stroje  během procesu  vyprošťování  slouží dvě výsuvné podpěry.

Rameno jeřábu je teleskopické v rozsahu 7–20,9 m. Tvoří ho tři výsuvné sekce s otoč-nou základnou a pouzdrem, ovládané systé-mem LICCON (LIebherr Computer CONtrol). Při délce 7 m lze zdvihat maximálně 22,8tu-nové břemeno a pokládat jej do vzdálenos-ti 4,5 m od vozidla. Pokud dojde k vysunutí ramene na délku 20,9 m, tak se tyto hodno-ty změní na 5 t nákladu a vzdálenost 18 m. Rameno se otočí v azimutu 360° během při-bližně 2,5 min, roztažení do plné délky zabe-re asi 50 s. Elevace z polohy –3° do 80° trvá zhruba 40 s. I když je možné používat jeřáb bez jakékoli předchozí přípravy, při zdvihání těžších nákladů se rovnováha udržuje vysu-nutím čtveřice podpěr.Do  návrhu  vozidla  G-BKF  se  výraznou 

měrou  promítly  zkušenosti  Bundeswehru z  nasazení  v  zahraničí,  ale  také  snaha o  co možná největší  využití  již  existujících komponentů z civilního trhu. To samozřej-mě  nejen  snižuje  cenu  výsledného  pro-duktu, ale především výrazným způsobem zlevňuje  výcvik  obsluh  strojních  zařízení i řidičů, což je dnes pro řadu armád důleži-tým, ne-li přímo klíčovým kritériem.

Dušan ROVENSKÝ, foto: Liebherr a Rheinmetall

Vyprošťovací automobil G-BKFLetošní výstava Eurosatory přinesla kromě řady novinek v oblasti bojových vozidel také několik zajímavostí v kategorii podpůrných a zabezpečovacích prostředků. A právě jednou z takových se stal vyprošťovací automobil G-BKF, vzniklý spoluprací firem Liebherr-Werk Ehingen GmbH a Rheinmetall.

Techniku do hmotnosti až 16 t lze ke stroji G-BKF připevnit pomocí ramena s vlečnou vidlicí dvěma způsoby – buď k přednímu tažnému oku…

…nebo uchycením za zadní kola.

Firma Raytheon spolu s americkou agenturou protiraketové obrany MDA uskutečnila v závěru ledna další test upraveného koncového prostředku EKV (Exoatmospheric Kill Vehicle), vyvinutého pro ničení balistických raket protivníka mimo zemskou atmosféru. Při této zatím poslední zkoušce se ověřovaly parametry naváděcího systému EKV při procesu zachycení a sledování cíle bez toho, aby EKV cíl zasáhl.

Umístění standardního prostředku EKV v hlavici antirakety GBI

Tři typy prostředků určených k ničení cílů vlastní kinetickou energií: EKV,

typ pro SM-3, a MOKV. Titulní kresba zachycuje prostředek RKV.

35A report 12/2016 35A report 12/2016 TECHNIKA A VÝZBROJ34 A report 12/2016

PTŘS KornetProtitanková  řízená  střela  (PTŘS)  Kornet vstoupila do výzbroje ruské armády v roce 1998.  Střelu  lze  umístit  na  vozidla  nebo odpalovat z přenositelných kompletů. Více než 35 000 střel Kornet se dostalo do vý-zbroje  dvaceti  zemí.  Kornety  najdeme ve  výzbroji  irácké  armády,  Íránu  nebo  Sý-rie. Střely využívají i teroristické organizace Hizballáh a Hamás – ty  je pravděpodobně získaly ještě před válkou od syrské armády. Islámský stát mohl střely získat z vyrabova-ných skladů irácké nebo syrské armády, pří-padně na černém trhu se zbraněmi. Rusko dodalo syrské armádě v posledních  letech například 1 000 střel Kornet.Dolet  střely  Kornet  je  5  500 m,  ve   verzi 

 Kornet-EM až 8 000 m. V základní verzi je tan-demová  hlavice  schopná  prorazit  údajně 

1 000 až 1 200 mm válcovaného homogen-ního  pancíře  RHAe  (Rolled  Homogeneous  Armour  equivalency).  Případný  reaktivní pancíř  (ERA)  tanku  vyřadí  z  provozu  men-ší  nálož  tandemové  hlavice  střely.  Exportní  verze Kornet-E probije až 1 200 mm RHAe.Kumulativní  nálož  střely  Kornet  probíjí 

pancíř  úzkým  proudem  horkého  plazma-tu.  Uvnitř  tanku  ale  plazma  ničí/zabíjí  jen ve směru průniku. Pokud se členové posád-ky nenacházejí ve směru paprsku, vyváznou většinou  jen  s  lehkým  zraněním.  Neplatí to však v případě, kdy plazma zasáhne mu-nici, palivo nebo hořlavou kapalinu hydrau-liky. Je například znám případ z roku 1997, kdy dva izraelské tanky do boků věže (v po-zici velitel) zasáhly PTŘS. Při útoku byl za-bit  jeden  tankista,  ale  celá  posádka  obou tanků,  leč  zraněná, přežila. Řidiči dokonce vyvázli bez zranění.

AbramsIrácké  jednotky  nakoupily  od  Spojených států 140 tanků M1A1 Abrams. Irácké tanky tedy nemají  nejmodernější  pancíř  z  ochu-zeného uranu – ten je dostupný až od verze M1A2.Tloušťka  čelního  pancíře  korby  tanků 

Abrams dosahuje fyzicky 700 mm. Nejedná se však o hodnotu RHAe, ale o skutečnou tloušťku. Skutečná odolnost tanku Abrams vyjádřená  pomocí  referenční  hodnoty RHAe je utajovaná. Balistickou ochranu kor-by  zvyšuje  i  konstrukční  uspořádání.  Řidič tanku M1A2 Abrams se nachází v pololežící poloze uprostřed a vedle něj jsou palivové nádrže zvyšující balistickou odolnost tanku.Horní  část  trupu  chrání  pancéřová  des-

ka o síle 50,8 mm. Horní bok korby chrání pancíř o tloušťce 70 mm, dolní a zadní část kryjící motorový prostor pancíř o  tloušťce 20 mm.  Dodatečnou  a  volitelnou  ochranu boků  zajišťují  přídavné  balistické  modu-ly  s  reaktivním pancířem  (ARAT  I/II).  Čelní pancíř  věže  (od  verze M1A1) má  tloušťku 900 až 960 mm a boky věže 370 až 400 mm.

Bitva o Mosul: Na konci října ruská média informovala o zničení iráckého tanku M1 Abrams ruskou raketou 9M133 Kornet. Avšak slova o „zničení“ tanku je třeba brát s rezervou – je klidně možné, že posádka přežila a tank byl opraven.

Je třeba si uvědomit, jak velkou roli hraje úhel zásahu tanku. Při zásahu bočního pan-cíře  věže  pod  úhlem  30°  od  podélné  osy tanku musí protitanková zbraň překonávat 740 mm  pancíře.  Odolnost  tanku  Abrams zvyšuje  munice  nacházející  se  mimo  pro-stor posádky. Celkově 36 ks munice v tanku Abrams  je  uloženo  ve  dvou  pancéřových boxech (2x18 ks munice) v zadní části věže. Munice  je  od  prostoru  posádky  oddělená pancéřovou přepážkou, která se otevírá jen při nabíjení.Muniční  prostor  je  pak  z  horní  strany 

kryt  pouze panely  (blowout  panels),  které slouží de facto jako přetlakový ventil při ex-plozi munice.  Přepážka má  větší  odolnost než vrchní panely. Při  zásahu munice  tedy exploze  prorazí  slabší  horní  panely  a  jde bezpečně  mimo  prostor  posádky.  Hasicí systém tanku by měl také zajistit přežitelné prostředí v prostoru posádky.Podle Jaroslawa Wolskieho, polského od-

borníka  na  tankovou  techniku,  neexistuje protitanková zbraň, ať už kumulativní nebo podkaliberní,  která  pronikne  nejsilnějším čelním  pancířem  M1A2  Abrams.  To  pla-tí  však  u  amerických  tanků,  jejichž  pancíř je  vybaven  ochuzeným uranem. Nejsilněj-ší  částí  předního  pancíře  údajně  odolají i podkaliberním střelám z  ruských 125mm tankových kanónů.V případě  iráckých tanků M1A1 Abrams 

(bez pancíře z ochuzeného uranu) je znám minimálně  jeden  případ,  kdy  čelní  pancíř věže překonala ruská PTŘS Kornet.O celkové odolnosti tanku Abrams se dá 

dozvědět  ze  vzorku  47  útoků  na  americ-ké  tanky  v  Iráku mezi  roky  2004  až  2008. I  přes použití moderních  zbraní,  jako  jsou střely  s  tandemovou  hlavicí  PG-7V  nebo PG-29V,  byl  Abrams  pouze  ve  2 %  přípa-dů zničen (resp. nevyplatilo ho se opravit) a v 15 % případů bylo nutné tank evakuovat odtahovým vozidlem. Ke zranění posádky, a to i v případech, kdy nedošlo k penetraci pancíře  ( jeden  z  osádky  se  nacházel  na-příklad  v  poklopu),  došlo  v  36 %  případů. K  těžkému  zranění  nebo  smrti  pak  došlo při sedmi útocích (15 % případů).

VideoZ  inkriminované  události  existuje  video ukazující  zásah  tanku  Abrams  střelou  Kornet do zadní části věže. Jako u každého tanku je zadní část věže jen slabě pancéřo-vaná, neboť největší riziko pro tank přichází z přední polosféry.Zásah  prorazil  zadní  pancíř  a  zapálil 

munici  uloženou  ve  dvou  boxech.  Po  vý-buchu  pancíře  správně  odletěly  speciální vrchní  panely  a  munice  začala  následně explozivně hořet. Z videa není patrné, zda se exploze dostala až do prostoru posád-ky  –  pancéřová  přepážka  je  navržená  tak, že  požáru munice  odolá. Nicméně  kumu-lativní  paprsek  střely  mohl  projít  zadním pancířem, municí a propálit  také přepážku dělící munici  od prostoru posádky. V  tom případě byl osud posádky tanku zpečetěn.Při zásahu do zadní části věže by byl z boje 

vyřazen  jakýkoliv  tank,  a  to  i  při  použití 

starších  PTŘS  nebo  dokonce  RPG.  Podob-ný zásah neustojí ani nový ruský tank T-14  Armata, který má munici uloženou ve stej-ném místě. Nicméně posádka tanku T-14 se-dící v přední pancéřové kapsli má v podob-né situaci rozhodně větší šanci na přežití.V každém případě se moderní PTŘS stá-

vají čím dál větší problém. Odpovědí na mo-derní PTŘS jsou především aktivní systémy ochranu  tanků,  jako  je  izraelský  Trophy. Izraelský  systém  již mnohokrát  ukázal  své kvality  v  ostré  akci,  když  zničil  nejrůznější typy PTŘS i střely reaktivních granátometů. O zavedení  systému Trophy pro své  tanky uvažuje také americká armáda.Jedinou  nevýhodou  Trophy  je  velká 

cena.  Podle  izraelských médií  těžká  verze Trophy  (850 kg) pro  tanky Merkava 4  stojí 300 000 dolarů.

Připravil Jan Grohmann, foto: US Army a Public domain

M1 Abrams vs. ruská střela Kornet

36 A report 12/2016 37A report 12/2016

Celý závod je koncipován jako 48hodi-nový  intenzivní  výcvik  bez možnosti spánku,  kdy  úkolem  patroly  je  pod 

taktickým  námětem  plnit  úkoly  zaměřené na  jednotlivé druhy vševojskových příprav. Náročnost  této  soutěže  dokresluje  počet odstoupivších týmů, který čítá bezmála po-lovinu z celé startovní listiny. Táborský tým 

tentokrát  vybojoval  bronzovou  medaili, tedy velice slušný výsledek.„Zaměřte se na navigaci v obtížném teré-

nu a trénujte s velkými batohy a adekvátní zátěží,“  tyto  rady  během přípravy  na  sou-těž  jsme  slyšeli  od  npor.  Daniela  P.  rela-tivně  často.  Další  pamětník  předešlého závodu  čet.  Josef  H.  dodává:  „Nebude  to 

lehký, hodně nachozených kilometrů, málo spánku a spousta fyzicky náročných úkolů. Hlavně  neustále  dodržujte  hard  routine, za všech okolností,“ dodává rtm. Marián Š. Tyto  věty  slyšíme  ze  všech  stran  od  těch, kteří si cvičení již vyzkoušeli na vlastní kůži. Začíná  na  nás  doléhat  trochu  nervozita, ale  hlavně  zvědavost,  jak  si  náš  tým  letos povede.Je  sedm hodin  ráno místního  času.  Vý-

křiky  povelů  v  angličtině  občas  přeruší ranní tichou oblohu. Česká patrola 42. me-chanizovaného  praporu  Svatováclavského z  Tábora  zahajuje  jednu  z  nejtěžších  vo-jenských soutěží na světě. „Stát“, „kontrola materiálu“, „přesuňte se tímto směrem“ to je  výčet  nejčastějších  povelů,  které  slyší-me  přeložené  od  našeho  velitele.  Tímto úvodem  začíná  naše  účast  na  Cambrian 

Patrola 42. mechanizovaného praporu se ve Walesu zúčastnila prestižního soutěžního cvičení Cambrian Patrol 2016

Cambrian Patrol je prestižní vojenské cvičení, kterého se účastní více než sto týmů z celého světa již od roku 1959 a které se odehrává v britském vojenském prostoru v oblasti cambrianských hor ve Walesu. Prostor, kde mimo jiné mají výběrové řízení i elitní jednotky SAS. Jedná se zároveň o soutěž, jejímž cílem je prověřit základní vojenské dovednosti, schopnost spolupráce v týmu, fyzickou a psychickou zdatnost a v případě zahraničních hlídek v neposlední řadě i anglický jazyk.

Patrol 2016. Po kontrole povinného mate-riálu, který se zbraní dohromady váží bez-mála padesát kilogramů, vyrážíme na další stanoviště, kde velitel obdrží bojový rozkaz velitele roty a následně nám vydává pokyny ke  zpracování  plastického  stolu,  tak  aby mohl  zplánovat  vlastní  operaci. Na  vytvo-ření  plastického  stolu  jsme  se  důsledně připravili  již před soutěží. Veškeré pomůc-ky,  které bychom mohli  na  jeho  vytvoření použít,  jsme si zabalili a vložili do velkého batohu.  Je  tu ale malý háček, po kontrole materiálu nám velký batoh sebrali, tudíž se musíme  spolehnout  na  vlastní  improviza-ci. To je ale věc, kterou český voják ovládá přímo  mistrně.  A  na  výsledném  hodno-cení  je  to  znát.  V  součtu  s  velice  dobrým přednesem velitele patroly při vydání bojo-vého rozkazu sklízí náš plastický stůl úspěch a dostáváme za něj extra deset bodů navíc.To  už  je  tady  ale  další  úkol.  Průzkum 

nepřátelských pozic  s  cílem potvrdit  jejich přítomnost  v  prostoru  nasazení.  Koukám na hodinky, které ukazují osm hodin. Již dvě hodiny je tma a my máme za sebou téměř deset kilometrů pěšího přesunu. Jediné, co je vidět, je obraz skrz noční vidění. Samotný pohled není moc povzbudivý, kopce s přík-rými svahy, vodní toky, které jsou co chvíli vylité  mimo  svoje  koryto,  kamenité  cesty často zaplněné vodou tak, že člověk už ne-rozezná,  jestli  se stále  jedná o cestu nebo potok.  Travinami  zarostlé  louky,  které  se na první pohled zdají jako ideální místo pro přesun, ale realita je odlišná. Terén je natolik podmáčený, že po několika stovkách metrů v tomto terénu, kdy se co druhý krok noha zaboří po koleno do bahnité vody,  je  člo-věk vyčerpaný  tak, že spílá sám sobě, zda byl  dobrý  nápad  se  dobrovolně  přihlásit na toto vojenské mezinárodní cvičení. Sta-čí  ale pohled na ostatní  členy osmičlenné patroly,  kteří  neúnavně  postupují  vpřed a je jasné, že pokud má 42. mechanizovaný prapor  po  devíti  letech  opět  dojít  do  cíle s nějakým oceněním, tak jedině s těmi, kte-ré má kolem sebe. Po průzkumu nepřátel-ských pozic je nutné zjištěné informace pře-dat  nadřízenému,  nicméně  cesta  k  němu vede přes sedmdesáti pěti metrovou vodní překážku. Začíná svítat. Není čas, pokud má naše patrola využít zbytky  tmy,  je potřeba vydat  rychle  nejnutnější  rozkazy,  připravit materiál a sebe na vstup do vody a po jed-notlivých  sekcích  pod  vzájemným  krytím ledovou lázeň překonat. Svítání nás vítá již na  druhém břehu,  kde  je  potřeba  se  pře-vléci  do  suchého oděvu a  vyrazit  směrem k cíli. Po několika kilometrech se tak stane. To ale zdaleka není všechno. Zde  je k dis-pozici přibližně hodina času na obnovu bo-jeschopnosti, zpracování hlášení z průzku-mu, obdržení dílčího rozkazu, naplánování dalšího postupu a po necelé hodině znova vyrazit za krásami britského království.Po  dalších  pěti  kilometrech  s  třice-

ti  pěti  kilogramy na  zádech  se  setkáváme s britským vojákem v oděvu proti zbraním 

Zde  velitel  obdrží  další  rozkazy  týkají-cí  se  přepadu  budovy  s  následným  zaje-tím hledaného  teroristy.  Jedná  se o  jednu z nejtěžších soutěží na světě.  Její absolvo-vání pro většinu britských vojáků znamená služební postup v kariéře, takže na první po-hled zdánlivě jednoduchý úkol se po chvíli mění  ve  fyzicky  velice  náročnou  zkoušku. Agent,  který  nás  měl  dovést  na  dohled k  objektu,  nás  schválně  vede  tím  nejhor-ším  terénem,  který  k  dané  budově  vede a navíc  nám neustále utíká,  tudíž musíme nasadit  opravdu  vysoké  tempo,  abychom mu  všichni  stačili.  Vše  se  navíc  odehrává již  se  simulačními  zbraněmi a ochrannými pomůckami, které mimo jiné obsahují celo--obličejovou masku znesnadňující dýchání. Konečně  jsme u objektu. Zde na nás čeká další  agent,  který  nám předává  informace o krycí palbě v náš prospěch. Proudy  kulometných  svítících  střel  letí-

cích několik metrů nad našimi hlavami, zá-blesky osvětlovacích raket na nočním nebi, výbuchy  granátů  vybuchujících  pár  metrů od nás, přerušované pouze hlasitými povely velitele během celé akce. Povedlo se, zaja-tec je v našich rukou a bez vlastních ztrát se vydáváme zpátky do výchozího bodu, kde předáváme zajatce zpravodajskému důstoj-níkovi k výslechu. Čeká nás poslední úkol, vytěžení  z  průběhu  závodu  na  základně. Z  posledních  let  jsme ponaučení  a  v  pře-topené  místnosti  nevyužíváme  připravená pohodlná křesla a celý proces absolvujeme ve stoje. Je to poslední test, zda i po tak ná-ročném výcviku jsme schopni zůstat vzhůru a neusnout. Závod je u konce. Jaká to úleva. Zvládli jsme to.Patrola  byla  složena  z  příslušníků  prů-

zkumného  týmu  a  skupiny  odstřelovačů. Tedy  toho  nejlepšího,  co  Svatováclavský prapor má. V týmu měl dokonce pamětníka z minulé  účasti,  který  posledně  vybojoval stříbro.  Nezbývá  než  zakončit  jeho  slovy: „Příště si přijedeme pro zlato!“

Text: npor. Lukáš Cimbůrek, foto: Zdeněk Koza

hromadného ničení a s plynovou maskou. Vydává nám  instrukce  k  překonání  konta-minovaného  prostoru.  Následuje  samot-ný  přesun,  reakce  na  zamoření  a  odchod z nebezpečného prostoru. Naštěstí se jed-ná pouze o cvičení a po vlastní dekontami-naci  můžeme  pokračovat  v  plnění  úkolu, nutno  říci  již  bez  adekvátní  ochrany  proti otravným látkám, většině se totiž  igelitové pláštěnky a návleky na nohy vinou taktické výstroje roztrhaly.Nasedáme do britských obrněných vozů 

Foxhound, které nás odvážejí neznámo kam. Vozidlo je nesmírně přetopené, ale kýžené-ho  alespoň  několikaminutového  spánku se nedočkáme, řidič  je asi bývalý automo-bilový závodník a tak myšlenky na spánek vystřídají myšlenky  na  to,  kde  je  k  dispo-zici  ve  vozidle  nejbližší  sáček  na  zvracení. Po  dojezdu  nám  jsou  vydány  další  úkoly, dojde k rychlému přeplánování a vyrážíme opět  na  cestu.  Stmívá  se,  proto  nasazuje-me  přístroje  nočního  vidění,  abychom  si vychutnali kopcovitou krajinu i v noci. Další zastávka  je na statku z předminulého sto-letí, kde pomocí počítačové techniky velitel a  zástupce  patroly  navádí  dělostřeleckou palbu. Cíl je zničen a tak můžou se zbytkem týmu vyrazit na další stanoviště. Tempo se stupňuje a s ním i počet zastávek s dalšími disciplínami. Dostáváme se na místo havá-rie vrtulníku se třemi raněnými. Hlavní bo-jový medik patroly  se ujímá  své  role,  třídí raněné a organizuje  jejich ošetření.  Velitel patroly  mezitím  organizuje  zabezpečení prostoru a následně vyžádání MEDEVACU, tedy leteckého transportu raněných k další-mu ošetření. Zde je potřeba zmínit, že jako figuranti  jsou  využiti  vojenští  veteráni  po-sledních válečných konfliktů a tak si téměř každý  ošetřující  vyzkouší  nasadit  škrtidlo na  opravdový  pahýl  zkrvavené  ruky  nebo nohy. Po vyřešení situace dostáváme nové instrukce  a  přesunujeme  se  na  další  bod vzdálený asi tři kilometry.

bronzováTáborská hlídka

38 A report 12/2016 39A report 12/2016

V tomto oboru je potřeba se neustále zdokonalovat. Platí zde přímá úměra. Čím  více  odpotápěných  hodin,  tím 

více  zkušeností  a  větší  spolehlivost. Méně zkušený potápěč se o sebe bojí a potřebuje nad sebou dohled.

Fyzička na prvním místě„Při potápění v noci nebo při ztížené vidi-telnosti pracuje psychika na plné obrátky,“ vysvětluje praporčík Strejc a dodává, že vý-znamnou roli hraje i dobrá fyzická kondice. Činnost pod vodou, kdy teplota vody dosa-huje 4°C, je velmi náročná. „Člověk na sobě musí  pracovat  i  v  tomto  směru.  Potápěč-ské  práce  jsou  především  dřina.  Výcvik trvá tři týdny, ponory probíhají každý den, a k tomu je potřeba si udržovat kondičku,“ dodává praporčík.Pravidelné cvičení potápěčů se odehrává 

několikrát  ročně a  tentokrát  se  jej pod ve-dením  potápěčského  zkušebního  komisaře praporčíka Michala Strejce účastnili potápěči obou ženijních praporů 15. ženijního pluku. 

vodní  překážky,  kde  zabezpečují  záchran-né a  vyprošťovací  práce nebo průzkumné práce  pod  vodou,“  pokračuje  praporčík. „Ale mohou je využít i při živelných pohro-mách, jako tomu bylo například v roce 1997 na Moravě a 2002 v Čechách.“

Nic se nesmí podcenitKaždému ponoru předchází celá řada opat-ření, od poučení o bezpečnosti, přes sezná-mení se s úkoly dne, pomoci kolegů při oblé-kání až po zdravotní zabezpečení. To má zde na starosti nadrotmistryně Radka Koukalová z  praporního obvaziště  151.  ženijního pra-poru Bechyně, která prošla  speciálním kur-zem hyperbarického minima.„Před  každým  ponorem  všichni  cvičící 

projdou  kontrolou  zdravotního  stavu,  kdy měříme  krevní  tlak,  puls  a  zjišťujeme,  zda se cítí ten den jít do vody,“ vysvětluje nadrot-mistryně Koukalová. „Nepřípustné je i malé nachlazení  nebo  rýma,  protože  zanesené dutiny  by  mohly  poškodit  ušní  bubínky.  Barotrauma nepostihuje pouze ušní bubín-ky, ale poškozuje i další tkáně a orgány, což je  způsobené  rozdílem  tlaků mezi  tělesný-mi  dutinami  a  okolním  prostředím,“  dodá-vá  Koukalová,  která  je  na  břehu  přítomna po  celou  dobu.  Přihlíží  každému  vynoření, kdy  jí  potápěči  poklepem  rukou  na  hlavu dávají signál, že je vše OK.

Text a foto: kpt. Jana Sedláčková

v českém moři

Potápěči 15. ženijního pluku se zdokonalovali v zatopeném lomu Svobodné Heřmanice na Bruntálsku

Výcvik je pro vojenské potápěče 15. ženijního pluku velmi důležitý. Za rok by měl být každý z nich alespoň deset hodin pod hladinou. Ti, kteří toto minimum nesplní, nemohou pak být využiti při složitějších úkolech, jako je potápění v noci, pod ledem, v tekoucí vodě nebo v kalné vodě, kde je viditelnost sotva pár centimetrů.

Kontaktní osoba pro zájemceo.z. Ing. Drahomír Kavecký

(personalista)alc.: 973 401 105, mobil: 702 009 385

e-mail: Drahomir.Kavecky@sis.acr, kaveckyd@army.cz

Motivační dopis o zařazení do výběru s profesním životopisem, kartou pro výběr a služebním hodnocením 2015 (2016) (výstup ISSP) doručte elektronicky kontaktní osobě nejpozději do 28. února 2017. Žádost musí obsahovat telefonní kontakt.

Předpokládaný nástup na SM 1.4.2017 nebo dle dohody.

Služební místa nepodléhají výběru osobdle směrnice NGŠ čj. 430-1/2015-2230 ze dne 30.6.2015. Do výběru se mohou hlásit i zájemci, kteří splňují podmínky pro jmenování do stanovené hodnosti.

CIMIC / PSYOPSCIMIC / PSYOPSVelitel 103. centra CIMIC/PSYOPS nabízí tato volná systemizovaná místa:

specialista (v hodnosti nadrotmistra) u střediska PSYOPS

Požadavek:Znalost AJ SLP 2222, předpoklad pro získání OFO na stupeň “Tajné”, pokročilé znalosti v počítačových programech balíčku ADOBE a SONY, základy malování (výhodou jsou dovednosti v rámci výtvarného směru).

mladší specialista (v hodnosti rotmistra) u střediska PSYOPSPožadavek:Praxe u vojsk minimálně 2 roky, znalost AJ SLP 2222, znalost jiných jazyků výhodou, předpoklad pro získání OFO na stupeň “Tajné”.

náčelník pracoviště KIS(v hodnosti nadrotmistra) Požadavek:Praxe u vojsk minimálně 2 roky, znalost AJ SLP 2121, předpoklad pro získání OFO na stupeň “Tajné”

Službu u jediného výsadkového praporu AČR v kolektivu výsadkářů motivovaných jako ty. Zahraniční nasazení v místech jako Afghánistán a Mali. Atraktivní výcvik, a to včetně výsadkového se všemi příplatky a výhodami s ním spojenými. V případě zájmu zašli přihlášku do 11. ledna na info@43vpr.cz Další info na FB, Wiki a YouTube: „43. výsadkový prapor Chrudim“

VYHLAŠUJE

Výroční tělesné přezkoušení AČR

Uplavat 300 m Překážkové dráhy Běhy a pochody se zátěží Psychotesty

Účastníci výběrového řízení musí mít předpoklad získat v ÚVN lékařské vysvědčení: „A, schopen jako výsadkář“

Procvičovali  nejrůznější  úkony  a  činnosti, které  potřebují  pro  svou  práci.  „Do  lomu Svobodné  Heřmanice  se  jezdíme  potápět často,  je  to  takové  české moře,“  konstatu-je  praporčík  Strejc.  „Díky  velké  vodní  plo-še,  viditelnosti  na  deset  metrů  a  hloubce, která místy dosahuje  až  třiceti  šesti metrů, zde máme pro potápění ideální podmínky.“

Příprava na boj i živelné pohromyPrůzkum  dna  vodního  toku,  vyhledávací činnost, úprava terénu, vyzvedávání a pře-prava  materiálu  pomocí  zvedacích  vaků, montážní práce s využitím různého nářadí. To vše procvičují potápěči v  rámci výcviku a upevňují tak své návyky potřebné při po-tápěčských  pracích.  Cvičné  ponory  probí-hají ve dne i v noci, kdy si cvičící musí pora-dit s nulovou viditelností.„Získané dovednosti pak potápěči využijí 

v bojové činnosti, například při zabezpečení plaveb bojových vozidel nebo přeprav přes 

Potápěči

40 A report 12/2016 na telefonní linceA reportu

Svůj MIG-21PF  odlepil  od  země  v  půl sedmé  večer  a  s  efektním  „ohonem“ forsáže zaplul do nízkých mraků. Jeho 

úkolem  byl  nácvik  přepadů  na  další  stroj, který byl již před ním. Po obdržení konkrét-ního  kurzu  a  výšky  začalo  jeho  navádění na simulovaného protivníka. V tmavé a ob-lačné noci byl naveden k cíli až do okamži-ku, kdy získal kontakt na obrazovce radio-lokátoru skryté v černém tubusu na palubní desce  přímo  před  ním.  Pilot  zachytil  stroj letící před ním, soustředil se na provedení zteče, zmáčknutí bojového tlačítka odpalu a také včasné provedení odvalu, aby nedo-šlo ke srážce s cílem. Zadaný úkol úspěšně splnil, nastal  čas k návratu na  letiště. Bylo krátce před 19. hodinou. Povolení k přiblí-žení na přistání obdržel obratem.

Z motoru vyšlehly plamenyPři otáčení na nový kurz ho na palubní des-ce  upoutalo  červené  varovné  tablo,  které nevěštilo  nic  dobrého.  Pilot  rychle  projíž-dí všechny přístroje a  jeho pohled upoutá budík teploty výstupních plynů, jehož hod-noty začínají stoupat. Požár motoru. Z mo-toru vyrazily plameny. Hlavní příčinou byla technická závada, což prokázala  i pozdější expertíza vraku letounu.

Major  František  Doležal  okamžitě  hlásí problémy. V tu chvíli se nachází přímo nad Ostravou  ve  výšce  1  000  metrů.  Dostává okamžitý  rozkaz  –  „Proveď  katapultáž!“. Pilot  v  kabině Migu-21  si  je  však  vědom, že pod ním  jsou stovky nic netušících  lidí, které  by  mohl  ohrozit.  Jedná  impulzivně, ale  s  jasným úmyslem – pokusit  se vyvést „jednadvacítku“  mimo  obydlenou  oblast. Vypíná  radiostanici,  v kabině zůstává sám. Sám se svým svědomím. Pere se s řízením, otáčky motoru padají,  letoun  ztrácí  výšku. Má však jasný cíl – dostat stíhačku co nejdál k Mošnovu. Podaří  se mu to. Poslední vy-soký panelák na sídlišti v Ostravě-Zábřehu přelétává „péefka“ ve výšce třiceti metrů.

Katapultoval se, výška byla smrtelnáKdyž major Doležal už neviděl žádná světla pod sebou, pudově zatáhnul za katapultáž-ní madla jeho sedačky. V tuto chvíli byl le-toun asi kolem 70 metrů nad zemí. K tomu, aby katapultáž byla reálná, potřeboval však potřebnou výšku 200 až 300 metrů.„Jednadvacítka“  skončila  pět  set  metrů 

od  posledních  domů.  Pilot  dopadl  poblíž vraku,  byl  však  na místě mrtev.  Nedaleko tohoto  místa  vznikl  na  památku  pomník, který jeho statečný čin připomíná.

V každém pilotovi je kus hrdiny„Pro mě jako pro kluka byly přelety  letou-nů  naprosto  běžnou  součástí,“  vzpomíná brigádní generál Jiří Verner. „Tatínek sloužil na letišti v Mošnově, sídlil tam stíhací pluk a na tento okamžik,  i když mi bylo teprve čtrnáct, si velmi dobře pamatuji. Určitě jsem vnímal  hrdinství  toho  pilota,  který  se  vy-střelil  až  v  okamžiku,  kdy  navedl  letoun do bezpečné vzdálenosti. Pak už ale neměl výšku, což asi určitě věděl. Vždycky když za-hyne pilot, je to velmi emotivní. Piloti to ale mají asi takto nastaveni všichni. Nemyslím, si, že by se někdo vystřelil bezohledně, za-chránil si tím vlastní život, a přitom věděl, že je nad obydleným prostorem. To je asi v pi-lotech pořád, to se nemění. Vezme to prostě na sebe. Ale nemyslím si, že  major Doležal přemýšlel o smrti, to určitě ne. Do poslední chvíle  věřil,  že  to  dokáže,  i  když  se  stále nižší výškou v skrytu musel tušit, že šance bude malá.  Jsem  rád,  že  se  jeho hrdinství opět  připomnělo,  že  tady  může  být  jeho dcera.  Piloti  si  tyto  tragédie  připomínají a  nezapomínají  na  ně,  protože  mnohé věci  se  opakují,  a  z  těchto  situací  je  vždy možnost se poučit a dalším může zachránit život,“ dodává generál Verner.

Piloti nezapomínajíPři slavnostním ceremoniálu udělil náměstek ministra obrany Antonín Rada pamětní me-daile armádního  generála i. md. a leteckého maršála  Karla   Janouška  osobnostem,  kteří se  významně  zapsali  do  historie  vojenské-ho  letectví. Ocenění převzali  plukovník  v.  v. Jaroslav  Blinka,  brigádní   generál  v.  v.    Emil Boček, plukovník v.  v. Pavel Budinský,   Pavel Holý, podplukovník v. v. Pavel Kvasnica, plu-kovník v z. Jiří Mikulenka, plukovník gšt. v. v. Miloslav Neuberg, plukovník v. v. Jan Novák, plukovník v. v. Jiří Procházka, Jiří  Rajlich, plu-kovník  v.  v.  Pavel  Švec  a  Stanislav   Vystavěl. Mezi oceněné patří i major František  Doležal, za kterého medaili převzala jeho dcera  Lenka Sidunová.„Jsem moc ráda, že si na tento okamžik 

i  po mnoha  letech  někdo  vzpomněl,“  říká Lenka Sidunová. „I když mi v té době bylo patnáct let, pro naši rodinu to nebylo jed-noduché.  Proto  si  tohoto  ocenění  moc vážím.“

Text a foto: Jana Deckerová

Věřil, že to dokážeZa cenu vlastního života zachránil v Ostravě vojenský stíhací pilot major František Doležal v roce 1974 stovky lidí

Byla to běžná noční letová akce. Major František Doležal byl zkušený vojenský pilot 1. třídy, zástupce velitele 3. letky 8. stíhacího leteckého pluku z Mošnova. Jeho let však skončil 12. listopadu 1974 smrtelnou tragédií.

Nová  čerpací  stanice  je  umístěna na  místě  demolované  radiodílny a  její  poloha  zohledňuje  umístě-

ní  plánovaného  parku  techniky.  V  areálu skladu je umístěna budova zázemí čerpací stanice  a  budova  skladu  s  nakládací  ram-pou o  rozměru  26,6 ×  48,2 m. Mezi  těmi-to  dvěma  objekty  je  zastřešený  prostor pro  tankování pohonných hmot se dvěma modulovými  výdejními  stojany  na  benzín 

Sklad PHMNová čerpací stanice posouvá možnosti obslužnosti a údržby

Výstavba nového skladu automobilních pohonných hmot a maziv na letecké základně Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, jehož součástí je hala ošetřování automobilní techniky vč. automobilních cisteren a nová čerpací stanice pohonných hmot.

a naftu a dále manipulační plocha. Tři pod-zemní nádrže pohonných hmot  (pro naftu a benzín), každá o velkosti 50m3,  jsou pod zatravněnou  plochou  vedle  skladů.  K  se-verní  stěně  objektu  skladů  jsou  přisazeny nádrže  pro  odčerpané  provozní  kapaliny. Dvě   nádrže  jsou  o  objemu  750 l  a  jedna o objemu 2 000 l. K objektu je připojena hala ošetřování  cisternové  techniky  o  rozměru 45,5 × 24,5 m. Hala ošetřování techniky má 

Mgr. Lenka Marečkováhlavní inspektorka ochrany lidských práv MO

Každoročně slavíme 10. prosinec  jako Me-zinárodní den lidských práv. Jaký je jeho vý-znam a hlavní poselství?Tento den se vztahuje k přijetí Všeobecné 

deklarace lidských práv Valným shromáždě-ním OSN v r. 1948. Den lidských práv slavíme od roku 1950, kdy byl ustaven na plenárním 

zasedání Valného shromáždění OSN. Připo-mínáme  si  jím  přijetí  Všeobecné  deklarace lidských práv  i význam lidských práv a svo-bod pro každý demokratický právní řád.Tato  první  ucelená  formulace  základních 

práv  a  svobod  je  poučením  z  nelidskosti a hrůz 2. světové války. V pozadí jejího přijetí stálo přání, tehdy sdílené všemi zúčastněný-mi  stranami,  aby  k  podobným  konfliktům, utrpení a nelidskosti už nedocházelo. A také,  že takto  formulovaná základní práva a svo-bo dy, za předpokladu plného respektu k nim  při  tvorbě  i  aplikaci  právních  norem,  jsou základy  fungování práva.  Jde o  základ kaž-dého moderního  demokratického  právního státu, ale i samotného právního řádu, celého právního systému, a předpoklad koexistence ve  společnosti  i  ve  světě. Základem  je úcta k člověku i respekt k našim odlišnostem a je-dinečnosti. Ochrana života, zdraví i osobnosti a jejího rozvoje. Nikoli paraziticky, ale v míru.Pokud tyto základní principy nerespektu-

jeme  nebo  vykládáme  účelově  nebo  odtr-ženě od jejich významu a smyslu, který do-staly už při své počáteční formulaci, dochází k bezpráví, nespravedlnostem, nepředvída-telnosti a chaosu.Lidská práva zakotvená v Ústavě předsta-

vují  hodnoty  demokracie  a  právního  státu. 

Respekt vůči nim odlišuje demokracie od to-talitárních států, diktatur,  formálních demo-kracií. Toto je hlavní poselství Mezinárodního dne  lidských  práv:  uvědomovat  si  podsta-tu  lidskosti, kterou vyjadřují a oživují, a bez nichž  by  samotná  struktura  a  dělba  moci mohla  být  neživotným,  neživotaschopným mechanismem, a od níž odvíjí svou legitimitu i každý demokratický právní stát.Pro  ozbrojené  síly  je  ochrana  lidských 

práv a respekt vůči nim tímto imperativem dvojnásob. Nejen kvůli úctě k zákonům, kte-rá stojí na prvním místě mezi povinnostmi každého  vojáka,  ale  i  vzhledem  k  vyme-zení  pojmu  obrany,  za  jejímž  účelem  byly ozbrojené  síly  zřízeny. Podle ústavního zá-kona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti  České republiky,  patří  mezi  základní  povinnosti státu, vedle zajištění svrchovanosti a územ-ní  celistvosti  České  republiky,  mj.  i  ochra-na  jejích  demokratických  základů.  Podle §  2  zák.  č.  222/1999  Sb.,  o  zajišťování obrany  České  republiky,  je  obranou  státu souhrn  opatření  k  zajištění  svrchovanosti, územní  celistvosti,  ale  mj.  opět  i  principů demokracie a právního státu. Za  ty  je nut-no považovat především hodnotový systém základních práv a svobod, z nichž demokra-tický právní řád vyrůstá.

41

dvě průjezdná stání pro ošetřování techniky a jedno neprůjezdné. V hale je umístěn pě-titunový mostový jeřáb. V nástavbě objektu skladů  jsou  umístěny  lehké  sklady,  kance-lář,  denní  místnost,  sociální  zázemí,  šatny, technická místnost a místnost pro umístění kompresoru.

Text: Ernest Pršala, foto: autor

42 A report 12/2016 43

Záznamy historiků podávají svědectví o tom, že po masových demonstracích spojených s pohřbem zavražděného studenta Jana Opletala zde bylo 17. listopadu 1939 bez soudu zastře-

leno  devět  studentských  funkcionářů.  „Popraveni  tu  později  byli také mnozí důstojníci z řad domácí odbojové organizace  Obrana národa jako například generál Bílý či podplukovník Balabán, a tak lze  ve  výčtu  jmen  významných  osobností  i  neméně  odvážných a  obětavých  řadových  členů  odboje  pokračovat,“  vysvětluje  vý-znam  tohoto  pietního  místa  1.  zástupce  náčelníka  Generálního štábu   generálporučík  Jiří  Baloun.  Celkem  tu  totiž  jen  v  období od 28. září 1941 do 19.  ledna 1942 nalezlo smrt 247 osob.

Úprava pietního místaJsou  to  právě  vojáci,  kteří  ve  spolupráci  s  VHÚ  usilují  o  přemě-nu nejvýznamnějších  částí  bývalé  jízdárny na důstojný památník. Pochopitelně  součinnost  tomu  poskytují  i  další  subjekty  resortu Ministerstva obrany jako například Sekce ekonomická a majetko-vá s Agenturou hospodaření s nemovitým majetkem. „Na základě zpracované  studie  a uzavřené  smlouvy dojde nyní  ke  zpracování projektové dokumentace,“ upřesnil aktuální kroky generál Baloun a dodal: „Na celou rekonstrukci a úpravy těchto prostor je v armád-ním  rozpočtovém  plánu  vyčleněno  cca  8,5  milionu  Kč.“  V  rámci toho se počítá  s úpravou pietních míst  v  částech, kde obvodové zdi jízdárny dosud nesou stopy kulek. Dále bude předělen prostor jízdárny, čímž vznikne prostor pro instalaci stálé expozice připomí-nající tehdejší události a upraveny budou také prostory původního přístavku, v nichž vznikne nezbytné zázemí.

Zahájení v roce 2017Tyto prostory rovněž projdou rekonstrukcí a budou například osa-zeny replikami původních dveří a oken, které se v důsledku poz-dějších stavebních úprav objektu nedochovaly. „Samotné stavební práce spojené s plánovanou úpravou a rekonstrukcí prostor by měly být zahájeny v průběhu roku 2017 tak, abychom mohli již na pod-zim  toho  samého  roku  objekt  představit  v  nové  podobě,“  dopl-nil generál Baloun. „Ačkoliv je objekt bývalé jízdárny uvnitř areálu kasáren, počítáme s tím, že kromě vojáků bude možné, po před-chozím dohovoru, prohlídky tohoto památného místa zabezpečit i pro civilní skupiny zájemců,“ shrnul další záměry na využití prostor pověřený ředitel Agentury komunikačních a informačních systémů plukovník František Ridzák, do jehož gesce v současnosti areál ru-zyňských kasáren náleží.

Text a foto: plk. Jan Šulc, Michal Voska

Připomenutí historieJízdárna ruzyňských kasáren, která se stala němým svědkem dějin, se dočká proměny

V areálu ruzyňských kasáren stojí po dlouhé roky tak trochu stranou pozornosti široké veřejnosti němý svědek smutných kapitol naší historie – budova bývalé jízdárny prvorepublikových dělostřeleckých kasáren, kterou nacisté během let okupace proměnili na popraviště. Před jejími zdmi zemřelo v době protektorátu kulkou popravčí čety několik stovek českých vlastenců.

43

Vyzkoušej svůj postřehRozdíly: Chybějící vojáci v pozadí (2x), noha, přidán stejný voják

Bouchá to jak u Verdunu. Právě toto úsloví bylo u nás ještě nedávno velice rozšířené. Přes-tože se do jedné z nevětších bitev první světové války u francouzského města Verdun naši vojáci nezapojili, ovlivnil název tohoto města i v Československu několik generací. O ne-obyčejné krvavosti bitvy o Verdun svědčí mimo jiné skutečnost, že byla označována za ver-dunský mlýnek na maso. Za pouhých deset měsíců na poměrně malém území totiž zahy-nulo sedm set tisíc vojáků.O útoku v oblasti Verdunu začal německý generální štáb uvažovat koncem roku 1915. 

Byl    to naprosto neočekávaný návrh. Pevnostní systém v  této oblasti byl  totiž Francouzi považován za nedobytný. A právě v důsledku toho se rozhodli stáhnout od Verdunu znač-nou část sil a z některých pevností dokonce demontovat dělostřeleckou výzbroj. Jakmile německá  špionáž  zjistila  tuto  skutečnost, navrhl náčelník německého generálního  štábu Erich von Falkenhayn úder právě zde. Sliboval si od toho výrazné zkrácení fronty a v dů-sledku toho  i úsporu vojenských sil. Samotný útok začal ve čtyři hodiny ráno 21. února. Jen dělostřelecká příprava trvala více než sedm hodin. Přesto ale Němci postupovali vpřed jen pomalu a za cenu velkých ztrát. Větší problémy na francouzské straně ale vznikly v oka-mžiku,  kdy  jim začala docházet munice a další  zásoby. Postupně, především na pravém křídle, ztratili některé pozice, mezi kterými byla i pevnost Douaumont.A právě z ní se stal symbol této bitvy. Zatímco Francie byla její ztrátou otřesena, německý 

tisk velebil toto vítězství. Obranou Verdunu byl pověřen generál Phillipe Pétain, který oka-mžitě přijal nezbytná opatření. Začal maraton nekonečných bitev. Vítězství v této oblasti se začalo klonit na stranu Francouzů až na podzim 1916. Koncem října francouzské jednot-ky dobyly zpět pevnosti Douaumont a Vaux. Poslední ofenzíva skončila 1. prosince 1916. Francouzi při ní získali zpět pevnosti Louvemont a Bezonvaux. V současné době tedy uply-nulo rovných sto let od skončení bitvy u Verdunu.

Připravil: Michal Voska a Vladimír Marek, foto: VHÚ

Naleznete na historické fotografii z první světové války z fronty u Verdunu v Tyrolsku čtyři rozdíly?

recenze

A faktaJízdárna ruzyňských kasáren byla jedním z hlavních nacistic-kých popravišť v Praze. Kromě devíti studentů tu po nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha u jed-né ze zdí četa postřílela i elitní armádní důstojníky. Nacisté tady zavraždili i členy odbojové organizace Obrana národa. V ní působil i otec současného předsedy Slovanského výboru Jan Mynář.

Bohatě  vypravená  publikace  Karel  Janou-šek.  Jediný  československý  maršál  z  pera renomovaného  vojenského  a  leteckého historika  Jiřího  Rajlicha  pojednává  o  dra-matických  životních  osudech  armádního generála in memoriam RNDr. Karla Janouš-ka (1893–1971), jenž byl za 2. světové války nejvyšším  představitelem  československé-ho letectva ve Velké Británii.Svou oslnivou vojenskou dráhu  jediného 

Čechoslováka,  který  kdy  získal  maršálskou hodnost  (Air  Marshal  britského  královské-ho letectva), zahájil za 1. světové války jako neznámý  pěšák  rakousko-uherské  armády a skončil ji o třiatřicet let později jako uvěz-něný  a  degradovaný  divizní  generál  armá-dy  československé.  Krátce  po  únorovém převratu  byl  nejprve  přeložen  do  výslužby a později jej Státní bezpečnost vyprovokova-la k pokusu o emigraci, při kterém jej zatkla. V následném vykonstruovaném procesu byl odsouzen nejprve k 19 letům žaláře, později na doživotí. Byl degradován na vojína a při-šel o akademický titul a vyznamenání. Pro-puštěn byl při amnestii v roce 1960. V roce 1968 byl zcela rehabilitován, avšak hodnost a vyznamenání mu navráceny nebyly.Zákopy  italské a ruské fronty, boje  legio-

nářů na sibiřské magistrále, budování prvo-republikové československé armády a letec-tva,  hrdinná  epopej  československých  letců ve  Francii  a  Velké  Británii,  ale  i  mocenské boje v osvobozené vlasti a nakonec i žaláře poúnorového Československa, to vše a mno-ho  dalšího  tvoří  kulisy,  v  nichž  se  odehrál nevšední příběh československého generála a britského leteckého maršála.

Počet stran: 448,  vydalo Nakladatelství JOTA

Text: Michal Voska, foto: Nakladatelství JOTA

Karel Janoušek Jediný československý maršálJiří Ra jlich

44 A report 12/2016 45A report 12/2016

Rušené muzeum mělo mezi svými ex-ponáty  také  dva  americké  obojživel-né  pásové  vyloďovací  transportéry 

LVT  4  z  období  2.  světové  války.  A  jeden z nich Vojenský historický ústav Praha na-konec zakoupil.  „Vojenský historický ústav získal do sbírky dnes  již  velmi vzácné vo-zidlo, které se podílelo na řadě zlomových operací 2. světové války a stalo se doslova symbolem vyloďovacích operací 2. světové války  a  počátku  studené  války,“  říká  ředi-tel  Odboru  muzeí  Vojenského  historické-ho  ústavu  Praha  plukovník  Mgr.  Michal Burian  a  pokračuje:  „V  případě  LVT  jde o  vozidlo,  které bylo  zcela  typické pro  ti-chomořské bojiště, ale které se rovněž po-dílelo  na  řadě  operací  v  Evropě,  zejména 

vojáků  (někdy  se  uvádí  30)  nebo  4  000 kg nákladu. Poháněl jej letecký vzduchem chla-zený  hvězdicový  sedmiválec   Continental o výkonu 250 k (stejný byl používán v tan-cích  Stuart).  Na  silnici  dosahoval  rychlos-ti  32  km/h,  na  vodě  12  km/h.  Zajímavá je i otázka ceny, za níž se VHÚ podařilo tento exponát pořídit. Mezi draženými položkami byla  celá  řada  předmětů,  které  by  mohly sbírky VHÚ významným způsobem doplnit a obohatit.  „Měli  jsme zájem o zhruba pět nebo  šest  exponátů,  ceny mnoha  položek dražby se však bohužel vyšplhaly zcela mimo možnosti českého muzea – a v řadě případů ale i mimo jakoukoliv reálnou hodnotu na-bízených historických předmětů,“ vysvětluje plukovník Michal Burian. „To pouze potvrdilo trend z posledních let, kdy se řada ‚sběrate-lů‘ především ze zemí bývalého Sovětského svazu pokouší uložit peníze doslova do če-hokoliv. I přesto slavil nakonec VHÚ úspěch a podařilo se mu vydražit předmět, o který od počátku usiloval. A nejen že podařilo, ale dá se říci, že se jednalo o nejvýhodnější ná-kup v  rámci  celé dražby.   První  vozidlo  LVT 

Vojenský historický ústav se poprvé ve své historii zúčastnil zahraniční dražby celé sbírky rušeného francouzského Tankového muzea v Normandii (Normandy Tank Museum) v městečku Catz. Tvrdý boj v podobě konkurenčních muzeí a soukromých sběratelů přinesl zisk v podobě legendárního vyloďovacího transportéru LVT 4.

na přechodu přes řeku Rýn, který umožnil rychlý postup jednotek americké a britské armády do   Německa. Sbírka  těžké bojové techniky VHÚ tak byla významným způso-bem obohacena o zástupce techniky, která se  v  ní  dosud  vůbec  nenacházela  a  která představuje  jeden z mezníků ve vývoji vo-jenské  techniky první poloviny 20.  století. LVT   stálo na počátku konstrukce  speciali-zovaných vozidel pro obojživelné operace, která jsou vyvíjena dodnes.“

Výhodný nákupKonkrétní typ získaného transportéru LVT 4 přezdívaný Water Buffalo  (Vodní buvol) byl schopen přepravit až 24 plně vyzbrojených 

se  vydražilo  za  68  000  euro.  VHÚ  se  však podařilo vydražit druhý kus za 30 000 euro, což je nejen výrazně méně než první kus, ale ještě o 10 000 euro méně, než byla spodní předpokládaná hranice dražební společnosti a tedy i spodní mez znaleckého posudku.“

LVT 4Co se vlastně skrývá pod zkratkou LVT 4 – Landing Vehicle Tracket?Tento  vyloďovací  transportér  je  typic-

kým  představitelem  vývoje  specializované techniky pro obojživelné operace  v  letech 2. světové války. Pro operace, které patřily mezi  zlomové okamžiky války, byly vyvíje-ny  obojživelné  transportéry  schopné  pře-pravovat  mužstvo,  menší  vozidla  či  zbra-ně  a  zásoby.  Základem  transportérů  LVT bylo  civilní  záchranné  obojživelné  vozidlo  Alligator,  vyvinuté  Donaldem  Roeblin-gem  již  v  roce  1935.  O  dva  roky  později se o modifikovaný typ začala zajímat ame-rická námořní pěchota. V roce 1940 vznikl ve spolupráci Donalda Roeblinga a americ-kého námořnictva prototyp vojenské verze.  První LVT 1 byl dodán v létě 1941. Dodávka prvních 200 vozidel byla objednána u firmy Food Machinery Corporation  (FMC),  která se do té doby zabývala především výrobou postřikovačů na insekticidy a dalšího vyba-vení pro farmáře.Poprvé byly LVT bojově nasazeny při jed-

né z přelomových operací války v Tichomoří, bojích na Guadalcanalu v  srpnu 1942 až úno-ru 1943. Vývoj  transportéru  se od  té doby nezastavil  až  do  konce  války  a  pokračoval i  několik  let  po  ní.  Kromě  Spojených  států amerických  používaly  LVT  i   armády  Velké Británie a Austrálie. Po operaci na Guadalca-nalu, kde byly LVT použity především k záso-bování  amerických  jednotek,  došlo poprvé k jejich využití při útočné operaci přímo při vylodění na atolu   Tarawa v  listopadu 1943. Typ  LVT  4  byl  poprvé  použit  při  vylodění na Saipanu v Mariánském souostroví v červ-nu 1944, zásadní roli pak sehrál i při vylodění na ostrově  Iwodžima v únoru 1945.

Převoz do LešanPo  vydražení  transportéru  ve  Francii  byl exponát  převezen  do České  republiky,  re-spektive  do  Vojenského  technického  mu-zea  Lešany,  které  je  součástí  Vojenského historického  ústavu  Praha.  Náročnou  pře-pravu vozidla o šířce 3,3 m zajistil 14. pluk logistické podpory z Pardubic, který během jízdy zároveň musel dodržet striktní pravi-dla přepravování  takového  typu materiálu v  zemích,  kterými  projížděl.  Celkově  par-dubičtí  logistici najeli 3 341 km. Vzhledem k tomu, že transportér byl zakoupen ve vel-mi dobrém stavu, bude na něm přes zimu provedena  jen  základní  údržba. Veřejnosti by se měl představit na  jaře příštího roku, a to v rámci zahájení další muzejní sezóny ve Vojenském technickém muzeu Lešany.

Text: Andrej Halada, Michal Voska, foto: VHÚ

Unikát z aukceVHÚ získal do sbírky „dělníka vyloďovacích operací“

Používán i v IndočíněTransportéry LVT byly použity i při vylodě-ní v Severní Africe v listopadu 1942. Britská armáda obdržela prvních 200 LVT v závěru roku 1943 k nácviku připravovaných oboj-živelných  operací  na  evropském  bojišti. Použity byly  v  rámci  vyloďovacích operací v Normandii, ale zejména při bojích o pří-stav  Antverpy  a  při  násilném  překročení řeky Rýn, které bylo rozhodující pro rychlé ukončení války na západní frontě. Nasaze-ny byly například i při překročení řeky Labe. Několik LVT 4 bylo v rámci smlouvy o půjč-ce  a  pronájmu  dodáno  i  do  Sovětského svazu.  Rudá  armáda  je  použila  při  útoku přes řeky Odru a Dunaj. Po 2. světové válce byly  některé modifikace  LVT použity   ještě v   Korejské  válce,  například  při  vylodění v Inčchonu, a francouzská armáda je použí-vala při válce v Indočíně a při  Suezské krizi.

47A report 12/2016

Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje: jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!), údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ, anebo osobu mimo

resort, adresu bydliště.V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí.V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního

lístku k tomuto účtu.Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

informace pro autory

redakční rada

Jan Pejšek, plk. Jan Šulc, Vladimír Lukovský, Olga Haladová

manuál profesionálního vojáka

Lotyšsko (oficiální název Lotyšská republika) – anglicky Latvia –  je prostřední ze tří pobaltských republik. Na jihu hraničí s Litvou (délka hranic 453 km), na jihovýchodě s Běloruskem (141 km), na východě s Ruskem (217 km) a na severu s Estonskem (267 km).

Předkové Lotyšů osídlili území již ve druhém tisíciletí před naším letopočtem. V 10. až 13. století vznikaly na území dnešního Lotyšska nezávislé státy. Ve druhé polovině 19.  století má počátek  lotyšské národní hnutí.  Již v  této době byla však velká část  Lotyšska připojena k Rusku. K plnému ovládnutí došlo po říjnové revoluci v roce 1917. Směřování Lotyšska k úplné samostatnosti a nezávislosti na Sovětském svazu bylo v průběhu 20. století velice složité a trnité. Lotyšsko poprvé vyhlásilo nezávislost na Rusku již 30. listopadu 1918. Po vypuknutí druhé světové války však bylo okupováno a posléze anektováno Sovětským svazem. Dnešní nezávislý stát vznikl až v roce 1990, kdy Lotyšsko vyhlásilo nezávislost na SSSR.Lotyšsko  je  svou  rozlohou  64  100  kilometrů  čtverečních  téměř  totožné  se  sousední  Litvou,  žije  zde  však méně  obyvatel  – 

2 400 000. Přibližně 58,8 procenta obyvatel Lotyšska jsou etničtí Lotyši. Významná je zde ruská menšina – téměř 28,7 procenta obyvatel, kromě nich zde ještě žijí další národnostní menšiny – Bělorusové, Ukrajinci, Poláci a Litevci.Lotyšsko je parlamentní republika. Hlavním městem je Riga, kde sídlí prezident, vláda a parlament. Lotyšsko je od roku 2004 čle-

nem Severoatlantické aliance a také členem Evropské unie. V roce 2004 se v Rize konal summit Severoatlantické aliance. Lotyšsko má od roku 2007 plně profesionální armádu. Lotyšské národní ozbrojené síly v počtu více než šesti tisíc osob tvoří pozemní síly, námořní síly, vzdušné síly a Národní garda. Základem pozemních sil je pozemní brigáda skládající se ze dvou pěchotních praporů a podpůrného praporu. Hlavní výzbroj představuje 123 britských pásových vozidel CVR. Lotyšské národní síly disponují i zbraněmi švédského, českého a sovětského původu. Pravidelné síly doplňuje a podporuje 12 000 vycvičených příslušníků Národní gardy.

Lotyšsko

OR1 OR2 OR3 OR4 OR5 OR6 OR7 OR8 OR9BEZ 

OZNAČENÍ

Private 

BEZ OZNAČENÍ

Private Lance Corporal Corporal Sergeant

Senior Sergeant

Staff Sergeant

Sergeant Major

Command Sergeant Major

OF1 OF2 OF3 OF4 OF5 OF6 OF7 OF8 OF9 OF10

LieutenantFirst

Lieutenant Captain MajorLieutenant Colonel Colonel

BrigadierGeneral

Major  General

Lieutenant  General No Rank No Rank

OR1 OR2 OR3 OR4 OR5 OR6 OR7 OR8 OR9BEZ 

OZNAČENÍ

Seaman

BEZ OZNAČENÍ

Seaman Able

Seaman Corporal Petty OfficerSenior

Petty OfficerStaff

Petty OfficerChief 

Petty OfficerCommand ChiefPetty Officer

OF1 OF2 OF3 OF4 OF5 OF6 OF7 OF8 OF9 OF10

LieutenantJunior Grade

LieutenantSenior Grade

LieutenantCommander

CommanderJunior Grade

CommanderSenior Grade Captain

Rear Admiral Lower Grade Rear Admiral Vice Admiral No Rank No Rank

OR1 OR2 OR3 OR4 OR5 OR6 OR7 OR8 OR9BEZ 

OZNAČENÍ

Private

BEZ OZNAČENÍ

PrivateLance Corporal Corporal Sergeant

Senior Sergeant

Staff  Sergeant

Sergeant  Major

CommandSergeant Major

OF1 OF2 OF3 OF4 OF5 OF6 OF7 OF8 OF9 OF10

LieutenantFirst 

Lieutenant Captain MajorLieutenant Colonel Colonel

Brigadier General

Major General

Lieutenant General No Rank No Rank

Vladimír Marek (šéfredaktor)  telefon:  973 215 648  mobil:  724 033 410  e-mail:  v.mare@post.cz

Jana Deckerová (redaktorka)  mobil:  606 604 733  e-mail:  jana.deckerova@email.cz

Michal Voska (redaktor)  telefon:  973 215 868  mobil:  724 850 598  e-mail:  voska.m@seznam.cz

Libora Schulzová (grafička)  telefon:  973 215 595

kontakty do redakce

Interní komunikační portálwww.ikp.army.cz

V příštím čísle se podíváme na další zajímavosti z provozu portálu

Vydává MO ČROdbor komunikaceTychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694www.army.czRedakceRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony:  973 215 553, 973 215 786Fax:   973 215 933E-mail:   areport@centrum.czŠéfredaktor: Vladimír MarekGrafická úprava: Libora SchulzováJazyková korektura:  Tomáš XaverV jednotkách ozbrojených sil rozšiřujeVHÚ Praha – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: Profi-tisk group s.r.o.Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 6. 12. 2016Toto číslo vyšlo dne: 12. 12. 2016Ilustrace na titulní straně: Max Švabinský

K tomu, abyste mohli na svém mobilním telefonu či tabletu číst QR kódy, musí mít vaše zařízení fotoaparát a nainstalovanou čtečku čárových kódů. Pro prohlížení QR kódů s webovou ad-resou je nutné mít aktivované datové připojení k internetu (buď jako mobilní data, nebo připojení přes Wi-Fi).Načtení QR kódu je opravdu velmi snadné... Spustit aplikaci čtečka QR kódů ve vašem smartphonu. Zaměřit na obrázek QR kódu a počkat, než jej čtečka zaostří

a naskenuje. Zvolit akci, kterou vám čtečka nabídne. Např. když se jedná o webovou adresu,

nabídne vám otevření webu v internetovém prohlížeči vašeho mobilu.

Aktuální číslo A reportu ve formátu PDF naleznete po načtení QR kódu na obálce.Multimediální obsah článku naleznete po načtení QR kódu u článku.

Na portále se opakovaně objevují dotazy k čerpání náhradního volna nebo volna za nepře-tržitý vojenský výcvik a nepřetržité vojenské nasazení. Tazatelé tato volna často zaměňují. V článku se budeme zabývat jedním z dotazů na uvedené téma.

Dotaz:Dobrý den.

Mám dotaz týkající se intenzivního vojenského výcviku konaného v sobotu a v neděli. Ja-kým způsobem se pracuje s volnem za službu konanou při tomto výcviku? Dle zákona je zřejmé, že se celá doba intenzivního vojenského výcviku (tedy včetně nadřízeným stanovené přiměřené doby na jídlo a odpočinek) zahrnuje do základní týdenní doby služby. Jde mi spíše o správný způsob čerpání volna za službu konanou při intenzivním vojenském výcviku. Vzni-ká vůbec nárok na volno za intenzivní vojenský výcvik v sobotu a neděli? Pokud ano, je nutné rozložit jeho čerpání do několika týdnů, nebo si voják toto volno může vybrat ve velitelem stanoveném termínu?

Pokud se volno za intenzivní vojenský výcvik zahrnuje do základní týdenní doby služby, jak se postupuje v případě, že na intenzivní výcvik v sobotu a neděli navazuje např. služební cesta, kurz nebo další plnění neodkladných služebních úkolů a na jakou maximální dobu lze čerpání tohoto volna rozvrhnout?

Děkuji

Odpověď:Doba výkonu služby při  intenzivním vojenském výcviku se zahrnuje do základní  týdenní doby služby (§ 31 odst. 2 zákona o vojácích z povolání). Základní týdenní doba služby činí 40 hodin (§ 25 odst. 1 zákona o vojácích z povolání). Pokud nebyla překročena základní tý-denní doba služby, tak žádné náhradní volno za intenzivní vojenský výcvik vojákovi nenále-ží. Není k tomu důvod, a to ani v případě, že intenzivní vojenský výcvik probíhal např. v so-botu a neděli. Pokud došlo, v důležitém zájmu služby, k překročení 40 hodin služby v tomto týdnu, tedy ke službě nad základní týdenní dobu služby a vznikl vojákovi „ přesčas“, řeší se stejně, jako jakýkoliv jiný „přesčas“, a to buď započtením této doby do fondu 300 hodin anebo při jeho „naplnění“ poskytnutím náhradního volna vojákovi podle pravidel stano-vených v § 29 odst. 4 a 5 zákona o vojácích z povolání. Pozor však na situaci, kdy bude in-tenzivní vojenský výcvik probíhat v den státního svátku. V tom případě by vojákovi náleželo za službu vykonanou ve svátek náhradní volno.

Na co však musí být brán při intenzivním vojenském výcviku zřetel, je to, že po jeho ukon-čení nelze zkrátit nepřetržitý odpočinek před nástupem do následující služby, a to ani s vy-užitím ustanovení § 29 zákona o vojácích z povolání (služba konaná nad základní týdenní dobu služby). Tzn., že ihned po ukončení intenzivního vojenského výcviku musí být vojáko-vi poskytnut nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 11 hodin do doby zahájení následující služby.

Redakce IKP

Semlelo ho soukolí dějin

Od narození druhoválečného veterána majora Jaromíra Nechanského uplynulo sto let

Jaromír Nechanský se narodil 4. 12. 1916 v  Praze  v  rodině  poštovního  úředníka. Vystudoval  reálné gymnázium a Vojen-

skou  akademii  v  Hranicích.  Jako  čerstvý poručík  nastoupil  v  roce  1937  k  dragoun-skému pluku 2 v Olomouci. Později  sloužil u  jednotek  útočné  vozby.  V  prosinci  1939 odešel balkánskou cestou do Francie. Bojů na  francouzské  frontě  se  ale  neúčastnil. Po  evakuaci  do  Velké  Británie  se  pokou-šel dostat k  letectvu, ale pro krátkozrakost ho  odmítli.  Nakonec  se  začal  připravovat na  plnění  zvláštních  úkolů  v  Protektorátu. Jeho služební hodnocení byla plná superla-tivů. Svědomitý, pilný, ukázněný, s hlubokým smyslem pro odpovědnost. Nadaný, bystrý. Hovořil německy, francouzsky a anglicky.

Vedoucí  vojenské sekce ČNRStal  se  velitelem  skupiny  Platinum-Pewter, která byla vysazena v noci ze 16. na 17. úno-ra  1945  poblíž Nasavrk.  Po  seskoku  navá-zala  kontakt  s  odbojovou  organizací  Rada tří.  Protože  bylo  potřeba  zajistit  spojení mezi  Prahou,  která  se připravovala  na po-vstání  a  Londýnem,  vydal  se  do  metro-pole  23.  dubna  1945  společně  s  radistou  Jaroslavem  Klemešem.  Kapitán  Nechanský působil  během  Pražského  povstání  přímo na  velitelství  Bartoš  jako  vedoucí  vojenské 

sekce  České  národní  rady  (ČNR).  Jedním z  jeho  prvních  úkolů  bylo  zajistit  v  okolí  Prahy  shoz  zbraní  určených  pro  připravo-vané  povstání.  Za  tímto  účelem  se  poda-řilo vytipovat tři   plochy. A to poblíž  Lužce u   Loděnic,  Kostelce  nad  Černými  lesy a  Chýňavy na Kladensku.  První dodávka byla přislíbena na 3. května s tím, že se počátek povstání  předpokládal  7.  května.  Dodávka se ale neuskutečnila. Navíc povstání vypuk-lo  živelně  již  5.  května  v  poledne.  Jaromír Nechanský se den nato znovu pokusil zajis-tit zbraně pro bojující povstalce. Sérií depe-ší dojednával místa přímo ve vnitřní Praze, kde měla být shozena. Jednalo se o Arbeso-vo náměstí, Štefánikova kasárna na Smícho-vě  a Karlovo náměstí.  Základna  v  Itálii mu však odpověděla, že se shoz nebude moci uskutečnit  z  důvodu  nepříznivého  poča-sí. Následující den ho ale zajistí Angličané, a to čtyřiadvaceti letouny, které budou do-provázeny  spojeneckými  stíhačkami.  Oka-mžitě se začalo s vytyčováním a přípravou stanovených ploch. Ani k tomuto shozu ale nedošlo. Podle některých zdrojů byly zbraně naloženy do deseti těžkých čtyřmotorových amerických  letounů  Fortress,  které  v  noci ze 7. na 8. května odstartovaly. Nad Alpami ale jejich posádky dostihl rozkaz, že se mají okamžitě vrátit. V té době totiž již vstoupi-lo  v  platnost  příměří,  navíc  Rudá  armáda striktně trvala na dodržení demarkační linie a zahájila již pražskou operaci.

Nepřítelem Sovětského svazuKapitán  Nechanský  se  8.  května  podílel na  jednání  s  představiteli  německé  armá-dy o příměří. A právě  zde  začaly  jeho po-válečné problémy. V té době byli povstalci již  v  zoufalé  situaci.  Nejenže  se  ocitli  na-prosto  bez  pomoci,  ale  poté,  co  dorazila zpráva,  že   Prahu  bude  osvobozovat  Rudá armáda, se dala na ústup i Ruská osvoboze-necká armáda, tedy Vlasovci.Krátce  po  skončení  války  velení  Rudé 

armá dy  obvinilo  Jaromíra  Nechanského a další představitele velitelství Bartoš z toho, že tímto příměřím umožnili ústup půlmilio-nové německé armádě za americkou demar-kační čáru. Žádalo jejich přísné potrestání.V  samotném závěru povstání odjel  ještě 

kapitán  jako  styčný  důstojník  ČNR  vstříc americkým  jednotkám.  To už  ale do Prahy dorazily první sovětské tanky.Okamžitě po skončení druhé světové války 

byl kapitán Nechanský přidělen na 2. odděle-ní hlavního štábu. Zde se také dočkal pový-šení do hodnosti štábního kapitána. Nakonec se mu  podařilo  ustát  i  sovětský  požadavek na  okamžité  penzionování.  A  to  i  přesto, že byl společně s  generálem Kutlvašrem pro-hlášen  za nepřítele  SSSR.  Z náčelníka  štábu tankové brigády v   Hodoníně  se ale  stal  ve-litelem  roty.  Nějaký  čas  dělal  i  instruktora 

historievýsadkářů  v  Milovicích.  Nemůže  být  nej-menšího sporu o tom, že všechny tyto ne-gativní  tlaky  nesl  třicetiletý  štábní  kapitán velice těžce.

Spolupráce s ReicinemPočátek  spolupráce  Nechanského  s  Reici-novým  Obranným  zpravodajstvím  (OBZ) se datuje do května 1946. S britskou tajnou službou spolupracoval Nechanský v souvis-losti s plněním svého úkolu v Protektorátu již za války. Večer 8. května 1945 se dostal v  obležené  Praze  do  kontaktu  s  americ-kými  zpravodajskými  důstojníky  Taubem a  Fodorem. V těchto kontaktech pokračoval i po válce. A právě to nejspíš vedlo Bedřicha Reicina k  tomu,  že ho požádal o mnohem aktivnější spolupráci. Nechanský na to kývl.Na podzim 1947 se Nechanský konečně 

dočkal  povýšení  na  majora  a  zároveň  na-stoupil ke studiu na Vysokou školu válečnou v Praze. Vypadalo to, že vše se k dobrému obrací. Třicátého března se oženil s dcerou předsedy  sociální  demokracie  a ministrem Bohumilem  Laušmanem Olgou. V  té  době již ale projevoval nepřátelský postoj vůči ko-munistickému režimu.Společně se svým přítelem z války Vele-

slavem Wahlem se začal stýkat s americký-mi diplomaty. Ze začátku měly tyto schůzky spíše diplomatický charakter. Pak se ale oba zavázali k aktivní spolupráci.Nechanský  s  Wahlem  začali  budovat 

svou vlastní odbojovou organizaci, nazvali ji  Holub – Slavík. Tvořily ji tři odbojové skupi-ny – Jihlava (s centrem v tomto městě), Sever (v Litvínově) a Jih (Písek). Orientovali se vý-hradně na zpravodajskou činnost. Měli vy-školeny čtyři radisty, po Američanech žádali dodání  vysílaček,  jejichž  prostřednictvím by  mohli  předávat  informace.  Nechanský se rozhodl, že i nadále bude formálně spo-lupracovat s OBZ, zásadním způsobem ale změní obsah zpráv.V září 1948 Nechanský informoval Ameri-

čany o své dřívější spolupráci s OBZ. Požá-dal  je o fiktivní a zavádějí  informace, které by mohl předávat Reicinovi.V  tomto okamžiku  se  ale  něco  změnilo. 

Američané  se  stali  viditelně  zdrženlivější-mi,  reakce na všechny otázky a požadavky donekonečna odkládali. Koncem roku 1948 vzájemná spolupráce téměř ustala.Nad odbojovou organizací se začaly sta-

hovat mraky.  Jako první  zachytila STB  jisté stopy  o  protistátní  činnosti  u  vedoucího skupiny  Jihlava  Josefa  Smolína.  Utajené vyšetřování  spojené  se  sledováním  začalo přinášet potřebné důkazy. Zpočátku nená-padná akce bezpečnosti pojmenovaná Han-za nabrala záhy obřích rozměrů. Počet osob zatčených později z podezření ze špionáže narostl až na sedmašedesát.Nechanskému se koncem roku 1948 poda-

řilo s největší pravděpodobností na základě 

přímluvy svého tchána a jeho vlivných zná-mých dosáhnout přeložení do Prahy. Stal se vyučujícím profesorem na Vysoké škole vá-lečné. To bylo ale také všechno.OBZ o Nechanského ztratila zájem poté, 

co  jí  přestal  dodávat  zajímavé  informace. Počátkem  září  1949  byl  zatčen  jejími  pří-slušníky. Na základě Nechanského výpově-di byla  zatčena  řada  jeho spolupracovníků včetně  Veleslava  Wahna.  Našly  se  zbraně, rozmnožovací  přístroje,  vysílačky.  Jaromír Nechanský byl 22. dubna 1950 uznán vin-ným  zločinem  velezrady  a  vyzvědačství a za to byl odsouzen k trestu smrti, konfis-kaci veškerého majetku, degradaci a ztrátě čestných odznaků a vyznamenání. Poprava byla vykonána 16. června 1950 na Pankráci krátce po půl šesté ráno.

Lidské osudy nebývají pouze černé, anebo bílé. I ty největší hrdiny občas zahalí temný stín. Obzvlášť, pokud se museli potýkat s problémy, které jim nastražil složitý společenský vývoj a komplikovaná politická situace třicátých a čtyřicátých let minulého století. A právě podobný osud potkal majora Jaromíra Nechanského, od jehož narození uplynulo v těchto dnech sto let.

Kapitán Nechanský s generálem Kutlvašrem

čekají po skončení povstání na přílet československé

vlády na Kbelském letišti.

Fotografie Jaromíra Nechanského na partyzánském průkazu.

Jaromír Nechanský vypovídá před soudem.