UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI · 2015. 1. 27. · Základy pedagogiky volného asu 4 Úvod...

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Základy pedagogiky volného času

Pavla Vyhnálková

Olomouc 2013

Základy pedagogiky volného času 3

Obsah

Úvod .............................................................................................................................................. 4 Vysvětlivky k ikonám ....................................................................................................................... 5 1 Volný čas v našem životě ........................................................................................................... 8

1.1 Vymezení volného času .................................................................................................... 8 1.2 Volný čas v dnešní době ................................................................................................. 10 1.3 Funkce volného času ...................................................................................................... 12 1.4 Činitele ovlivňující způsob prožívání volného času ............................................................. 13

1.4.1 Vnitřní činitele volného času ................................................................................ 15 1.4.2 Vnější činitele volného času ................................................................................ 17

2 Volný čas dětí a mládeže ......................................................................................................... 21 2.1 Specifika volného času dětí a mládeže ............................................................................. 21

2.1.1 Děti a mládež ..................................................................................................... 21 2.1.2 Vymezení volného času dětí a mládeže a jeho specifické znaky ............................. 22 2.1.3 Podpora volného času dětí a mládeže .................................................................. 24

2.2 Aktuální pohled na volný čas dětí a mládeže u nás ........................................................... 25 2.3 Přirozená společenská prostředí a volný čas dětí a mládeže .............................................. 28

2.3.1 Rodina a volný čas ............................................................................................. 29 2.3.2 Vrstevnická skupina a volný čas .......................................................................... 30 2.3.3 Lokální prostředí a volný čas ............................................................................... 31

3 Výchova a volný čas ................................................................................................................ 34 3.1 Vztah výchovy a volného času ......................................................................................... 34

Výchova ve volném čase ..................................................................................... 35 Výchova volným časem (prostřednictvím volného času) ........................................ 35 Výchova k volnému času (pro volný čas).............................................................. 35

3.2 Pedagogika volného času ................................................................................................ 37 3.2.1 Odborná terminologie pedagogiky volného času ................................................... 37 3.2.2 Pedagogika volného času jako vědecká disciplína ................................................. 39

3.3 Cíle a specifika výchovného působení ve volném čase ....................................................... 41 3.4 Pedagog volného času .................................................................................................... 43

3.4.1 Pojetí pedagoga volného času ............................................................................. 44 3.4.2 Charakteristiky pedagoga volného času ............................................................... 45

4 Obsah a prostředí výchovy ve volném čase ............................................................................... 49 4.1 Odpočinek, rekreace a zájmové aktivity ........................................................................... 49 4.2 Institucionální prostředí výchovy ve volném čase.............................................................. 53

4.2.1 Školská zařízení pro zájmové vzdělávání .............................................................. 54 4.2.2 Školy a další školská zařízení ............................................................................... 56 4.2.3 Nestátní neziskové organizace ............................................................................. 56

Závěr............................................................................................................................................ 60 Literatura a prameny ..................................................................................................................... 61 Odborný profil autorky ................................................................................................................... 64


Úvod

Vážené a milé studentky, vážení a milí studenti,

studijní text, který jste právě otevřeli, se věnuje specifické oblasti pedagogického působení, výchově ve

volném čase. Pevně věřím, že po jeho prostudování dospějete spolu se mnou k závěru, že je to oblast

také mimořádně zajímavá a pedagogicky atraktivní.

Studijní text jsem rozdělila do čtyř kapitol. První z nich Vás uvede do problematiky volného času, jeho

funkcí a podoby v našem každodenním životě. Ve druhé kapitole se blíže seznámíte s charakteristikami

volného času dětí a mládeže a získáte také povědomí o jeho konkrétních aspektech, jimiž se vyznačuje

v dnešní době.

První dvě kapitoly jsem úmyslně koncipovala poměrně široce a všeobecně, a to zejména proto, že

u většiny z Vás předpokládám, že se s touto problematikou setkáváte poprvé.

Třetí kapitola naplňuje příslib daný v názvu tohoto studijního textu. Je nejrozsáhlejší co do počtu stran

a nejvýznamnější co do obsahu. Dozvíte se v ní nejen podstatné informace o výchovném zhodnocování

volného času a jeho specificích, ale seznámíte se rovněž se samotnou pedagogikou volného času jako

aplikovanou pedagogickou disciplínou. V této kapitole zčásti stavím na tom, že základní pedagogické

kategorie jsou Vám známy z již dříve absolvovaných studijních předmětů, především z Pedagogiky.

V poslední kapitole jsem se snažila využít zbývající kapacitu tohoto studijního textu k tomu, abych Vás

krátce uvedla do obsahu a institucionálních prostředí výchovy ve volném čase.

Studijní text je sestaven tak, aby pro Vás studium bylo co nejzajímavější. Pasáže, v nichž se vysvětluje

učivo, jsou proloženy různými příklady, rozšiřujícími texty a odkazy na aktuální informace zejména na

internetu. Prostřednictvím úkolů k zamyšlení Vás chci podnítit aktivitě a samostatnému uvažování.

Text obsahuje rovněž úkoly náročnější, k jejichž řešení budete většinou potřebovat papír a tužku a u nichž si

správnost své odpovědi můžete ověřit v klíči na konci kapitoly. Každá kapitola zahrnuje jeden

korespondenční úkol, který mi po jeho vypracování zašlete a který bude součástí Vašeho konečného

hodnocení v předmětu.

V závěru každé kapitoly najdete shrnutí učiva, pojmy k zapamatování a také kontrolní otázky, na jejichž

základě zjistíte, zda jste si učební látku osvojili na potřebné úrovni, nebo zda ještě musíte své znalosti

doplnit. Samozřejmostí je také seznam použité literatury a pramenů a odkaz na další zdroje ke studiu

pro ty z Vás, kteří se budou chtít dovědět více.

Přeji Vám obohacující a příjemné studium pedagogiky volného času.

Pavla Vyhnálková


Vysvětlivky k ikonám

Tyto ikony Vás budou provázet studijním materiálem, budou Vám nápomocny při orientaci v textu

a také Vás budou upozorňovat na jednotlivé části celé publikace. Jejich užití závisí na vlastním

uvážení každého autora/autorů příslušné studijní opory. Autorem vysvětlujících komentářů k ikonám

je doc. PhDr. Iveta Bednaříková, Ph.D. z Ústavu pedagogiky a sociálních studií Pedagogické fakulty

Univerzity Palackého v Olomouci.

Cíle

Na začátku každé kapitoly naleznete konkrétně formulované cíle. Jejich prostřednictvím získáte přehled

o tom, co budete po nastudování příslušného tematického celku umět, znát, co budete schopni dělat.

Doba potřebná ke studiu

Prostřednictvím této pasáže získáte alespoň orientační informace o časové zátěži kapitoly nebo části

textu. Budete si moci svoje studium lépe naplánovat. Uvedený časový údaj nebo rozsah zahrnuje i čas

věnovaný zpracování úkolů nebo realizaci dalších studijních aktivit. Protože je délka učení vzhledem

k různým způsobům samostudia, typům učících se (studujících) a dalším zvláštnostem studia nesnadno

identifikovatelná, berte tyto informace s jistou rezervou.

Pro zájemce

Tato část textu je určena těm z vás, kteří máte zájem o hlubší studium problematiky, nebo se chcete

dozvědět i nějaké zajímavé podrobnosti vztahující se k tématu. Vše, co najdete v této pasáži, je

nepovinné, tudíž zcela dobrovolné. Zmíněné informace po vás nebudou vyžadovány u zkoušky.

Shrnutí

Tato pasáž postihuje ve stručné podobě to nejdůležitější, o čem konkrétní kapitola pojednává. Má

význam pro opakování, aby se vám informace a klíčové body probíraného učiva lépe vybavily. Pokud

zjistíte, že některému úseku nerozumíte, nebo jste jej dostatečně neprostudovali, vraťte se k příslušné

pasáži v textu.

Průvodce studiem

Prostřednictvím této pasáže textu k vám promlouvá sám autor (autoři). Bude (budou) vás vést úskalími

studované problematiky, navigovat vás, upozorňovat na důležitá místa v textu. Nabídne (nabídnou)

vám také metodickou pomoc, radu, vlastní zkušenosti anebo důležité informace ke studiu, včetně toho,

jak máte postupovat, na co se ve studiu zaměřit, co neopomenout apod.


Úkol nebo cvičení

Měla (y) by vás podněcovat k přemýšlení, k úvahám, k hledání adekvátní odpovědi nebo vlastního

řešení. Je to také prostor k vyjádření osobního názoru, postoje ke studované problematice nebo

k prezentaci již dříve získaných nebo praxí nabytých poznatků a zkušeností. Odpovědi na tyto otázky si

formulujete sami, bývají předmětem diskusí na prezenčních setkáních. Jsou-li tyto otázky zaměřeny na

hledání jednoznačné odpovědi, může být tato odpověď nebo možné řešení uvedeno v „KLÍČI“.

Kontrolní otázky a úkoly

Prověřují, do jaké míry jste učivo pochopili, zapamatovali si podstatné informace a zda je umíte

aplikovat. Najdete je většinou na konci každé kapitoly. Jejich prostřednictvím zjistíte, jestli jste splnili

formulované cíle. Jsou velmi důležité, věnujte jim proto náležitou pozornost. Odpovědi na ně můžete

najít ve více či méně skryté formě přímo v textu, v pasážích učiva.

Příklad

Takto označená pasáž textu je určena k objasnění nebo konkretizování problematiky na příkladu ze

života, praxe, ze společenské reality. Je součástí vysvětlování teoretických pasáží učiva. Obsahuje

informace, údaje, fakta, případy z praxe vhodné k tomu, abyste teorii nejenom lépe porozuměli, ale

i sami dokázali najít další podobné příklady.

Literatura

V této části najdete přehled všech zdrojů a literatury, ze které autor (autoři) čerpal (i) při zpracovávání

studijního textu. Tento seznam slouží také jako zdroj informací pro zájemce o další podrobnější

studium a doplnění poznatků.

Pojmy k zapamatování

Na konci každé kapitoly najdete klíčové pojmy, které byste měli být schopni vysvětlit. Jde o důležitý

terminologický aparát, jejž je nezbytné znát. Po prvním prostudování kapitoly si je zkuste sami pro sebe

objasnit, vracejte se k nim i při dalším čtení a opakování, dokud si je dostatečně nezafixujete v paměti.

Řešení

KLÍČ – váže se ke konkrétním otázkám, zadáním, cvičením a úkolům. Slouží k autokorekci. Najdete zde

správné (nebo možné) odpovědi. Jejich prostřednictvím si můžete zkontrolovat správnost své odpovědi

nebo správnost postupu svých úvah, najít adekvátní odpověď nebo možné řešení. Ne všechny úlohy

a učební zadání však obsahují „KLÍČ“.


Důležitá pasáž textu

Obsahuje informace, terminologii, učivo, které je pro vás klíčové, nezbytné pro vaše další studium.

Snažte se tyto části textu pečlivě a do hloubky studovat, opakovat si naučené a hledat různé možnosti

a postupy, jak si získané poznatky uložit do dlouhodobé paměti.

Krátký úkol

Jeho prostřednictvím vás autor (autoři) vybídne (vybídnou) k tomu, abyste na základě studia určité

tematiky něco vytvořili, zpracovali, konkrétně uvedli za předpokladu, že už máte jisté znalosti. Má

převážně aplikační charakter. Správné (možné) řešení najdete k některým úkolům (dle obsahu

a zaměření) v „KLÍČI“ nebo je zpracování úkolu vyžadováno jako součást vašeho portfolia či přípravy

na seminář nebo zkoušku.

Korespondenční (dlouhý) úkol

Jde o samostatnou práci (seminární práci, projekt, návrh, model, studii, esej atd.), kterou máte

zpracovat. Nabízí vám prostor pro bilanci a aplikaci nabytých znalostí a dovedností, pro seberealizaci,

aktivitu, iniciativu, vyjádření vlastního přístupu, originálního řešení. Často přesahuje zaměření

studijního materiálu. Korespondenční úkoly jsou součástí vašeho portfolia. Kvalitu jejich zpracování

hodnotí vám přidělený pedagog (tutor). Při jejich plnění postupujte podle pokynů s notnou dávkou

vlastní iniciativy. Tyto úkoly se průběžně evidují a hodnotí v průběhu celého studia.


1 Volný čas v našem životě

Cíle kapitoly

Po prostudování této kapitoly:

budete schopni definovat volný čas;

budete umět vysvětlit, co je negativní a pozitivní vymezení volného času;

dokážete analyzovat význam volného času v životě dnešního člověka;

budete schopni uvést funkce volného času podle různých autorů a navzájem je porovnat;

budete umět specifikovat činitele, které ovlivňují způsob prožívání volného času.

Průvodce studiem

V celé následující kapitole se budeme zabývat volným časem. Volný čas vnímáme jako prostor svobody

a seberealizace. Z hlediska pedagogiky je do volného času člověka nejen možné, ale také prospěšné

a potřebné výchovně vstupovat a výchovně jej ovlivňovat. Dříve však, než se této problematice

budeme věnovat, musíme se blíže seznámit s fenoménem volného času jako takového.

Možná si říkáte, proč teoretizovat nad něčím, co všichni důvěrně známe, co je nedílnou součástí našich

životů… Ale ruku na srdce, přemýšleli jste někdy nad tím, co to volný čas doopravdy je? Jaká část

vašeho běžného dne se dá vlastně označit jako volný čas? A z jakých důvodů máte volný čas tak rádi?

Následující kapitola vám může pomoci, abyste si na tyto otázky dokázali odpovědět, a to na odborné

úrovni. Učivo kapitoly si snadněji osvojíte a lépe mu porozumíte, když si pod vysvětlovanými pojmy

vždy představíte konkrétní příklady ze života svého nebo svých blízkých.

1.1 Vymezení volného času

Volný čas je nesmírně cennou a zároveň nezbytnou součástí života člověka. Každý z nás jej má spojený

s jinými asociacemi, ale jistě se shodneme na tom, že jsou to asociace většinou pozitivní a příjemné.

Úkol k zamyšlení

Zamyslete se nad tím, jakými typy činností trávíte svůj běžný den. Kterým aktivitám věnujete nejvíce

času? Na které činnosti máte méně času, než byste si přáli? Kolik hodin dne můžete označit jako svůj

skutečný volný čas a jak ho prožíváte?

Nejsnadněji lze pojem volný čas vymezit tak, že se pokusíme o logickou kategorizaci každodenních

činností. Většinou dospějeme ke třem základním typům aktivit, respektive třem časovým blokům, do

nichž je náš čas rozdělen. Hájek a kolektiv (2008, s. 10) je označují následovně:

čas pracovní, který je u dětí věnován návštěvě školy, zatímco pro dospělé představuje dobu,

kterou stráví výdělečnou činností;

Dělení času


čas vázaný, který zahrnuje uspokojování fyziologických potřeb (spánek, přijímání potravy,

hygiena), péči o chod rodiny a provoz domácnosti, domácí přípravu na vyučování, dojíždění do

školy či za prací a další nutné mimoškolní a mimopracovní povinnosti;

čas volný.

V tomto kontextu můžeme tedy volný čas vymezit jako dobu, která nám zbývá po splnění našich

povinností a po uspokojení našich základních životních potřeb. (Hájek, Hofbauer, Pávková,

2008, s. 10)

Výše uvedené odpovídá negativnímu vymezení pojmu volný čas. V tomto případě volný čas

specifikujeme vlastně tím, že uvedeme, co jím není - z celkového času dne oddělíme čas práce, plnění

sociálních závazků a uspokojování biologických potřeb a časový úsek, který nám zůstane, označíme

jako volný čas. O volném čase samotném toho však v tomto případě příliš mnoho neříkáme, sdělujeme

pouze to, že je to čas, který nám zbyl po vykonání určitých činností, které jsme vykonat museli.

Proto při snaze definovat, co je volný čas, uplatňujeme ještě druhý přístup, který směřuje

k pozitivnímu vymezení volného času. (Vážanský, 2001, s. 29-30) Pozitivní vymezení vystihuje, co

volný čas je, jaké má charakteristiky.

Pozitivně lze podle Vážanského (2001, s. 30) volný čas vymezit jako dobu, „v níž se individuum může

nezávisle na jakýchkoli povinnostech výhradně svobodně realizovat a dělat to či ono, k čemu je

nikdo nenutí a k čemu také není ani podvědomě nuceno“. Právě svoboda, svobodná volba

a dobrovolnost je pro volný čas příznačná. Bez těchto hodnot nelze hovořit o volném čase.

Podobně Kratochvílová (2004, s. 79) uvádí pozitivní vymezení volného času, když říká, že „je to čas na

oddych, rekreaci, regeneraci fyzických a psychických sil, uvolnění po práci, studiu, na společenská

setkání […], na poznávání světa, života, na seberealizaci v aktivitách, činnosti podle vlastních

potřeb a zájmů, představ, tužeb, aspirací a hodnot“.

Vidíme, že zatímco negativní vymezení volného času je spíše časové (kdy, po jakých činnostech mám

volný čas), pozitivní vymezení volného času je obsahové (čím, jakými aktivitami svůj volný čas

naplním). Můžeme také říci, že negativní vymezení volného času vyjadřuje, od čeho máme volno,

zatímco pozitivní vymezení sděluje, k čemu můžeme své volno využít.

Je třeba mít na paměti, že se zde nehovoří o dvou druzích volného času. Každou hodinu a minutu

našeho volného času můžeme nahlížet optikou jak negativního, tak pozitivního vymezení. Jde o dva

úhly pohledu, o dvě možné cesty, po nichž se můžeme vydat, abychom dokázali pojem volný čas

definovat.

Úkol

Je logické, že volný čas jako důležitá součást života člověka je předmětem zájmu mnoha humanitních

oborů.

Pokuste se uvést, které aspekty volného času budou nejspíše zajímat ekonoma, které sociologa a které

politika. Jaký pohled na volný čas bude mít psycholog a jaký lékař?

Možné odpovědi naleznete v Klíči 1.1.

Negativní vymezení volného času

Pozitivní vymezení volného času

Rozdíl mezi negativním a pozitivním vymezením


1.2 Volný čas v dnešní době

Volný čas a způsob jeho trávení je součástí kultury a jako takový se v průběhu dějin proměňoval až do

současné podoby. Zřejmě od chvíle, co je člověk člověkem, patří do jeho života i volný čas. O vzniku

volného času v dnešním pojetí lze však hovořit až v souvislosti s průmyslovou revolucí. V této době

se totiž začíná jednoznačněji ohraničovat pracovní doba. Byť je zpočátku velmi dlouhá, dává postupně

vzniknout modernímu vnímání volného času jako času po práci.

Úkol k zamyšlení

Není v možnostech tohoto studijního textu, abychom se blíže věnovali historickému vývoji volného

času. Ale už jen na základě svých znalostí dějepisu a třeba i na základě děl krásné literatury, která byla

napsána v a o uplynulých staletích, jste jistě schopni si alespoň v základních obrysech představit, jak

dřívější lidé (v době pravěku, v antice, v období feudalismu, v renesanci nebo třeba v osvícenství)

trávili svůj volný čas a čím byl jejich volný čas ovlivněn. Jistě to byla jejich příslušnost ke společenské

vrstvě, společenské normy a hodnoty, náboženství a řada dalších faktorů. Zkuste nad tím alespoň chvíli

přemýšlet…

Průvodce studiem

My se nyní pokusíme popsat, čím je charakteristický volný čas dnešního člověka. Ano, to se týká

každého z nás. Čím se náš volný čas liší od volného času našich rodičů a prarodičů? A jak se náš volný

čas proměnil po nastolení demokracie po roce 1989? Co myslíte, jsou to změny pozitivní, nebo vidíte i

nějaká negativa? Pojďme si na to posvítit společně.

Autoři, kteří se zabývají problematikou volného času, uvádějí různé charakteristiky, které lze spojovat

s volným časem moderního člověka (Vážanský, 2001, s. 16-20).

Snad nejdůležitější je uvědomit si, že volný čas je v dnešní době vysoce individualizovaný. Na jeho

podobě u konkrétního jedince se podílí takové množství determinant, že je jen velmi obtížné nalézt

všeobecně platné principy. Svobodná a pluralitní společnost, v níž žijeme, navíc umožnila nebývalé

rozšíření možností seberealizace. Můžeme se věnovat volnočasovým aktivitám, o kterých se nám

před třiceti lety ani nesnilo. Zároveň jsme se ale stali náročnějšími a vybíravějšími. A… jaký paradox -

máme pocit, že máme volného času čím dál méně.

Volnočasové možnosti jsou jednou ze součástí blahobytu. Ten však má i svou odvrácenou tvář -

individualismus a egoismus, konzumní orientaci a zaměření na laciné, nehodnotné požitky,

jež nakonec nepřinášejí potěšení, ale jen prázdnotu a nudu. Řada lidí ve svém volném čase více usiluje

o ono „mít“ (zaplatit si, brát a konzumovat), než „být“ (tvořit a dávat ze svého vnitřního bohatství).

Zároveň ale, zvláště v souvislosti s trvající ekonomickou krizí, se i v oblasti volného času společnost

výrazně diferencuje. Volnočasové aktivity jsou jednou z prvních složek našeho života, které redukujeme

Vývoj volného času v dějinách

Individualizace a rozšíření možností

Blahobyt na

straně jedné…

… chudoba na straně druhé


ve chvíli nouze. Ani zdaleka nemusí jít přitom o otázku, zda hrát, či nehrát golf. Řada rodin nemá

finanční prostředky na to, aby svým dětem zaplatila zájmový kroužek, lyžařský kurz či letní tábor

nebo aby jela v létě na dovolenou.

Volný čas moderního člověka je úzce spjat s urbanizací a mobilitou. Je-li město místem, kde

pracujeme, případně i žijeme, volný čas znamená pro mnohé z nás únik z tohoto prostředí do přírody

a na venkov. Rozvoj mobility lze přičíst nejen technickému pokroku, ale také změně politických

poměrů. Dnes je více než kdy dříve snadné poznávat jiné země a kultury - cestování je pro mnohé

jedním ze synonym volného času.

Již jsme uvedli, že volný čas je obvykle vnímán v protikladu k času pracovnímu. Zaměstnání však

zároveň volný čas moderního člověka velmi výrazně ovlivňuje. Setkat se můžeme s lidmi, jimž práce

proniká do jejich volného času a minimalizuje jej natolik, že subjektivně pociťují jeho zásadní

nedostatek. Někteří se pro takový životní styl sami rozhodli, jiní k němu byli donuceni okolnostmi.

Dnešní doba, její rychlé tempo a vysoké pracovní nároky často vedou k tomu, že lidé si svůj volný čas

nechrání nebo ani chránit nemohou. Mnozí volný čas vnímají pouze jako nutný čas regenerace, aby

mohli opět efektivně pracovat. Vysoký výskyt stresu, syndromu vyhoření, depresí a řady dalších

onemocnění (včetně kardiovaskulárních a nádorových) je však výstrahou, že tento přístup může mít

pro člověka zničující následky.

Příklad

V některých organizacích je extrémní pracovní nasazení a praktické splývání práce s osobním životem

jakousi součástí „firemní kultury“.

Pan Novák pracuje ve společnosti, kde se hodnocení a odměňování zaměstnanců řídí mimo jiné tím,

zda dotyčný pracuje i o víkendech či v době nemocenské. Na poradách jsou zaměstnanci dotazováni,

proč v pozdních večerních hodinách neodpověděli na e-mail nadřízeného. Přesčasy a práce z domova

jsou považovány za samozřejmost, aniž by byly zakotveny v pracovní smlouvě a náležitě ohodnoceny.

Pokud nám tyto skutečnosti připadají normální, zřejmě něco s námi a naší dobou není v pořádku. Často

se operuje tvrzením, že každý má svobodu volby, zda chce takové podmínky přijmout. Ale je tomu tak?

V důsledku automatizace dnes však dochází i k tomu, že pracovní proces v některých povoláních se

odlidšťuje a mechanizuje. Člověk pak snadno ztrácí kontakt se smyslem své práce, v níž se nemůže

svobodně a tvořivě realizovat, a vnímá práci jen jako nutné zlo, prostředek k získání obživy. Volný

čas se tomuto člověku stává prostorem, v němž je konečně sám sebou, v němž žije naplno.

Na závěr této části zmiňme ještě jeden problém, s nímž se v dnešní době hojně setkáváme a jenž na

volný čas mnohých lidí rovněž výrazně působí, totiž nezaměstnanost. Práce je totiž jakýmsi

siamským dvojčetem volného času, nutnou podmínkou jeho plnohodnotné existence. Chybí-li polarita

„práce - volný čas“, stává se volný čas spíše zátěží než radostí. Struktura dne se postupně rozpadá,

všechen čas se mění na „volný“ a tím pozbývá své hodnoty. Člověk vlastně nemá od čeho odpočívat

a navíc mu schází finanční prostředky na to, aby si ve svém volném čase mohl dopřát činnosti, jež by

ho zajímaly a aktivizovaly. Zvláště v případě mladých lidí a u dlouhodobě nezaměstnaných může mít

tento stav značné negativní dopady na osobnost člověka, jeho psychické zdraví a celkovou kvalitu

života.

Urbanizace a mobilita

Možné podoby vztahu práce a volného času


1.3 Funkce volného času

Průvodce studiem

Můžete být na sebe hrdí, protože jste se právě dostali do druhé poloviny této kapitoly. To, na co

zaměříme pozornost v následující části, jsou funkce volného času.

Nemějte obavy. Nebudeme se bavit o matematice, ani kreslit složité grafy s křivkami. Pouze se zkusíme

zblízka podívat na to, jakou roli hraje volný čas v našem životě, co nám přináší, co od něj očekáváme.

Zamyslíme se nad tím, jaký význam má volný čas nejen pro každého z nás jako individualitu, ale také

pro celou společnost.

Téměř každý autor, který se zabývá volným časem, uvádí nějaký koncept funkcí volného času. My si

nyní představíme dva z nich.

Zřejmě nejkomplexnější systém funkcí volného času vytvořil německý pedagog Horst Opaschowski

(Vážanský, 2001, s. 36-38). Opaschowski nehovoří přímo o funkcích, ale používá výraz volnočasové

potřeby. Potřeb, které nám volný čas naplňuje, je podle tohoto autora celkem osm:

rekreace - zotavení, uvolnění, osvobození od zátěže, odpočinek…;

kompenzace - vyvážení jednostrannosti, doplnění nedostatků, rozptýlení a potěšení…;

edukace - vzdělávání, poznávání, učení, zvídavost, změna a rozvoj osobnosti, aktivizace

vlastních možností…; kontemplace - klid, meditace a rozjímání, sebereflexe, čas pro sebe samého, hledání vlastní

individuality a identity…;

komunikace - sdílení, kontakt a družnost, vztahy, pospolitost, láska, něžnost, empatie …;

integrace - společnost, kolektivní vztah, tvoření skupin, bezpečí, sounáležitost, společné

prožívání, uznání, sociální učení, hry a rituály…; participace - účast, angažovanost, spoluodpovědnost, iniciativa, spolurozhodování, solidarita,

kooperace…;

enkulturace - kreativní rozvoj, účast na kulturním životě, fantazie, spontaneita, řešení

problémů, tvůrčí uplatnění…

Úkol k zamyšlení

Napište si na kousek papíru seznam aktivit, jimž se věnujete ve svém volném čase. Pokuste se

zamyslet nad tím, které z výše uvedených funkcí volného času jsou vašimi aktivitami naplněny a které

nikoliv. Kterým funkcím přikládáte ve svém volném čase největší význam? Které jsou pro vás osobně

naopak téměř irelevantní? Vnímáte nenaplnění některé volnočasové potřeby výrazně negativně? Co

můžete udělat pro to, aby se situace zlepšila?

Dodejme, že osm Opaschowského volnočasových potřeb lze rozdělit do dvou skupin. Zatímco první

čtyři jsou spíše individuální, směřující k osobnímu rozvoji jednotlivce, druhá čtveřice potřeb je svým

zaměřením všeobecná, sociální, tedy více zohledňující skutečnost, že člověk je tvor společenský, který

vstupuje do vztahů s druhými lidmi.

Funkce volného času - Opaschowski


Úkol

Co myslíte, mění se funkce volného času v průběhu života člověka? Má náš věk vliv na to, které funkce

jsou pro nás důležité?

Uveďte, které funkce mohou být významné například pro žáka prvního stupně základní školy, které pro

adolescenta a které třeba pro staršího člověka v důchodu. Svá tvrzení se pokuste zdůvodnit.

Možné odpovědi naleznete v Klíči 1.2.

Jiné členění funkcí volného času nalezneme u slovenské autorky Emílie Kratochvílové (2004, s. 87-88).

Její pojetí je oproti Opaschowskému zaměřeno více pedagogicky, přinejmenším v některých bodech

vnímáme větší důraz na edukační dimenzi volného času (sama autorka své funkce klade do souvislosti

s prací s dětmi a mládeží). Přesto však lze pět funkcí volného času dle Kratochvílové využít i obecně:

zdravotně hygienická funkce volného času zahrnuje kompenzaci zátěže, odpočinek a rekreaci;

seberealizační funkce znamená, že člověk chce a může ve volném čase rozvíjet své zájmy,

individuální předpoklady, nadání a schopnosti;

formativně výchovná funkce vyjadřuje pedagogický potenciál volného času jako prostoru

pro formování osobnosti člověka, jeho tvořivosti, mravních vlastností, charakteru, vůle a motivace;

socializační (společenská) funkce představuje vytváření podmínek k navazování sociálních

kontaktů a vztahů ve volném čase, a to nejen v rámci vrstevnických skupin, ale také v širším

kontextu celé společnosti, do níž se zapojujeme a již spoluvytváříme svou aktivní účastí; preventivní funkce znamená možnost a příležitost trávit volný čas přínosnými aktivitami, jež

napomáhají u každého jednotlivce i celé společnosti předcházet vzniku a rozvoji sociálně

patologických jevů.

Korespondenční úkol 1

Vaším prvním úkolem, který bude hodnocen ze strany vyučující, je porovnání pojetí funkcí volného času

podle Kratochvílové s pojetím volnočasových potřeb podle Opaschowského. Splnění tohoto úkolu

předpokládá, že jste učivu o funkcích volného času porozuměli a že si pod jednotlivými pojmy dokážete

představit konkrétní skutečnosti.

Ke každé z pěti funkcí dle Kratochvílové přiřaďte ty volnočasové potřeby dle Opaschowského, které

mají podle vašeho názoru podobný obsah či význam - mohou se navzájem překrývat úplně nebo zčásti.

Svůj postup pokaždé zdůvodněte.

Například: Funkce zdravotně hygienická, kterou uvádí Kratochvílová, zčásti odpovídá potřebě rekreace,

kterou uvádí Opaschowski. Tím, že si dokážeme odpočinout a znovuobnovit své síly, přispíváme ke

svému zdraví, a to jak tělesnému, tak také duševnímu.

1.4 Činitele ovlivňující způsob prožívání volného času

Náplň a způsob trávení volného času u každého jednotlivého člověka je jedním z nejvýznamnějších

projevů životního stylu a zároveň také výslednicí působení celé řady činitelů. Poznáme-li, jak se tyto

vlivy u konkrétního jedince vzájemně kombinují, můžeme lépe porozumět jemu samotnému i jeho volnému času.

Funkce volného času - Kratochvílová


Průvodce studiem

Možná máte pocit, že dosud předložené informace jsou celkem snadno odvoditelné z toho, co každý

z nás zná ze své vlastní zkušenosti. Pokud vám předchozí části textu pomohly přesněji pojmenovat

a systematizovat to, co každodenně prožíváte, nebo pokud vás povzbudily, abyste o něčem tak

běžném, jako je volný čas, přemýšleli v nových a širších souvislostech, pak splnily svůj hlavní účel.

Ani následující, poslední část první kapitoly nebude v tomto ohledu výjimkou. Jejím cílem je, abyste

porozuměli tomu, jak velké množství činitelů má vliv na naše prožívání volného času. Již na začátku

podkapitoly 1.2 jsme konstatovali, že volný čas moderního člověka, tedy každého z nás, je vysoce

individualizovaný. Jistě dokážete sami říci, čím je to dáno, že svůj volný čas prožíváte takto a ne jinak,

případně proč jej prožíváte odlišně od jiných lidí kolem sebe. Společně se nyní pokusíme vnést do této

oblasti nějaký pořádek.

Všechny jevy, které na nás působí a ovlivňují naše chování a jednání, tedy i to volnočasové, lze rozdělit

do dvou velkých skupin, a to na činitele vnitřní (endogenní) a činitele vnější (exogenní). Toto

dělení patří k základním strukturám nejen pedagogiky, ale i řady dalších věd o člověku. Zatímco činitele

vnitřní vycházejí z charakteristik naší osobnosti, činitele vnější zahrnují jevy, jež existují spíše nezávisle

na nás.

Mezi vnitřní činitele, které determinují způsob, jak trávíme volný čas, řadíme zejména:

demografické charakteristiky (věk a pohlaví);

zdravotní stav a fyzické možnosti;

psychické charakteristiky.

Vnější činitele ovlivňující naše trávení volného času úzce souvisí s prostředími, v nichž žijeme, a patří

k nim především:

rodina;

vrstevnická skupina;

místo bydliště;

celospolečenské podmínky;

masmédia.

Pro zájemce

Přesahuje záměr i kapacitní možnosti tohoto textu věnovat více pozornosti volnému času dospělých.

Jen stručně zopakujme, že obsah volného času je u této věkové kategorie ovlivňován mimo jiné výší

dosaženého vzdělání a povoláním. S tím souvisí i úroveň finančního zajištění a příslušnost

k určité vrstvě v sociokulturní a socioekonomické struktuře společnosti.

Uvedené činitele se samozřejmě týkají také dětí a mládeže, ale zprostředkovaně, skrze jejich rodiče.

Blíže se této problematice budeme věnovat v následující kapitole.

Vnitřní a vnější činitele


1.4.1 Vnitřní činitele volného času

Jedním z podstatných činitelů volného času jedince je jistě jeho věk. Podobně jako v jiných oblastech

lidského života, i zde člověk postupně projevuje stále větší samostatnost. Ontogenetické aspekty

volného času přehledně shrnuje Řehulka (in Spousta aj., 1994, s. 31-32).

V předškolním věku jsou za volný čas dítěte plně zodpovědní jeho rodiče. Převažuje herní náplň

volného času a vzhledem k tomu, že dítě před vstupem do školy má obvykle velmi málo povinností,

volný čas představuje velkou část jeho běžného dne.

Mladší školní věk již v sobě nese onu polaritu „povinnosti - volný čas, která od této chvíle bude

člověka provázet po celý život až do stáří. Dítě mladšího školního věku potřebuje především podporu,

aby se zorientovalo v dnes tak bohaté nabídce zájmových činností a aby dokázalo poznat a rozvíjet

své předpoklady a svá nadání.

Volný čas dítěte mladšího školního věku může být charakterizován velkou šíří zájmů, určitou

povrchností a přelétavostí. Záleží velmi na rodičích, učitelích a vychovatelích, aby dítě citlivě vedli

k pravidelné účasti v různých zájmových útvarech, zároveň však, aby ho nepřetěžovali a dopřáli

mu dostatek spontánního, neorganizovaného volného času, v němž si odpočine od školní zátěže.

Starší školní věk představuje náročné období v životě člověka a tato skutečnost se odráží i ve volném

čase. Pubertální dítě hledá vlastní identitu, touží rozhodovat samo o sobě. „Právě volný čas

pubescenta, zejména jeho náplň, ukazuje na aktuální tendence v jeho osobnosti, přímo vyjadřuje jeho

zájmovou a hodnotovou orientaci. Pubescent již jakoukoliv organizaci a řízení svého volného času

považuje za manipulaci a všechny činnosti v tomto směru ze strany dospělých ho zpravidla

dismotivují.“ (Řehulka in Spousta aj., 1994, s. 31-32)

Pro tento věk je typický odklon od rodiny a vyhledávání společnosti vrstevníků. Pro další vývoj

jedince to může znamenat jistá nebezpečí, zvláště co se týče rizikového chování - například závislostí,

vandalismu či nebezpečných subkultur mládeže. Ti, kdo za výchovu dospívajícího zodpovídají, by

v oblasti volného času měli spíše nabízet a motivovat, než organizovat a řídit.

Adolescence je obdobím stabilizace osobnosti, jedinec nese sám za sebe stále větší zodpovědnost.

V tomto věku se zúročují dosavadní snahy rodičů a vychovatelů - jejich výchovné působení již přechází do

sebevýchovy. Poláčková (in Kraus, Poláčková aj., 2001, s. 166-167) konstatuje, že „kulturní

a volnočasové orientace krystalizují kolem šestnácti let věku“ a že věk přibližně kolem sedmnácti let je

„nejaktivnějším obdobím z hlediska množství a náplně volného času“. Zájmy i zájmové činnosti již

vypovídají mnohé o osobnosti a hodnotové orientaci adolescenta a často přetrvávají až do dospělosti.

V dospělosti je volný čas výrazně ovlivňován rodinným a profesním životem člověka. Volný čas

představuje prostor uvolnění od běžných starostí a povinností, čas pro rodinu, koníčky, sport, kulturu.

Jeho konkrétní podoba je (podobně jako v ostatních životních obdobích) závislá na celé řadě vlivů,

o nichž bude řeč níže.

Životní etapa stáří je z hlediska volného času velmi specifická. Senior, jenž vstoupí do důchodu, náhle

disponuje nebývalým množstvím volného času, jejž je třeba naplnit tak, aby přispíval k celkové životní

pohodě jedince. Ne vždy se stárnoucímu člověku podaří uspokojivé činnosti nalézt. Zcela nezbytné proto je

začít se na stáří včas připravovat - ještě v produktivním věku navazovat a prohlubovat přátelské vztahy

a kontakty, rozvíjet své zájmy a hledat aktivity, jimiž by člověk mohl prospívat nejen sobě, ale i svému okolí.

Vliv věku na trávení volného času

Předškolní věk

Mladší školní věk

Starší školní věk

Adolescence

Dospělost

Stáří


Průvodce studiem

Představovali jste si při čtení předchozích odstavců své blízké, kteří spadají do daných věkových

kategorií? Výborně! Díky tomu se vám celá tato problematika bude lépe pamatovat. A pokud náhodou

váš příklad nezapadal do uvedené charakteristiky, vzpomeňte si na to, co jsme si říkali na začátku - že

totiž způsob trávení volného času je u každého člověka velmi individuální.

Dalším významným činitelem, který volný čas člověka zcela jistě ovlivňuje, je pohlaví. Začíná to již

tím, že chlapečkovi koupíme k prvním narozeninám auto, zatímco holčičce panenku. A mohli bychom

pokračovat přes výběr zájmových kroužků na základní škole, typické volnočasové aktivity dospívajících

dívek a dospívajících chlapců… až třeba k otázce, zda je rozdíl v množství volného času a způsobu jeho

trávení mezi mladou zaměstnanou matkou dvou dětí a mladým zaměstnaným otcem téže rodiny.

Úkol k zamyšlení

Jistě víte, že řada rozdílů mezi muži a ženami je dána nikoliv biologicky, ale sociálně - hodnotami

a normami společnosti, které jsou předávány v procesu socializace.

Přemýšlejte nad tím, do jaké míry jsou rozdíly ve volném čase mužů a žen dané jejich přirozeností a do

jaké míry jsou určeny zvenčí, například výchovou. Které z těchto rozdílů mají podle vás svůj hlubší

význam a které naopak nejsou nijak smysluplné (a možná by stálo za to zkusit je zmírnit)?

Volný čas je ovlivňován rovněž zdravotním stavem jedince. Jak akutní, tak chronická onemocnění

mohou výrazně limitovat možnosti volnočasových aktivit člověka. Velký vliv má i fyzická konstituce

a fyzická kondice - třeba na to, do jaké míry nás přitahují pohybové aktivity a kterému typu sportu

dáváme přednost.

Příklad

V případě dětí a mládeže má na jejich volnočasové aktivity velký vliv nejen zdravotní postižení, ale také

jakékoli dlouhodobé či trvalé onemocnění nebo zdravotní omezení. Uveďme například epilepsii, která

vyžaduje, aby dítě mělo pravidelný režim, neunavilo se přespříliš, bralo lékařem předepsané léky. Děti

s celiakií nebo diabetem potřebují speciální dietní stravu, kterou není vždy možné zajistit, takže mají

omezené možnosti účasti na vícedenních pobytových akcích. Specifickou skupinou, která v posledních

letech stále roste, jsou děti alergické a děti s astmatem. Ani ony nemohou ve svém volném čase dělat

cokoliv a musí být na sebe opatrné.

Také psychické charakteristiky konkrétního člověka působí na jeho volný čas. Tato oblast je velmi

obsáhlá a komplexní, proto pouze nastiňme její nejdůležitější složky.

Vliv pohlaví na trávení volného času

Zdravotní stav a volný čas

Psychika a volný čas


Z kognitivních jevů a procesů uveďme například inteligenci, paměť, pozornost, představivost či

tvořivost. I náš emocionální stav, ať již dlouhodobý či krátkodobý, ovlivňuje to, jakým volnočasovým

aktivitám dáváme přednost.

Velký význam se přisuzuje rovněž vůli a motivaci. Do motivační složky osobnosti patří široká oblast

zájmů, jež jsou pro způsob trávení volného času člověka zcela určující, a proto se jim budeme věnovat

ještě v jedné z následujících kapitol. Na prožívání volného času má vliv i charakter a temperament

jedince. Velmi důležitá je hodnotová orientace.

Příklad

Inteligence může ovlivnit to, zda se člověk ve svém volném čase bude věnovat i náročnějším duševním

činnostem, například vzdělávacím a sebevzdělávacím.

Vliv míry tvořivosti na volbu volnočasových aktivit je zřejmý - tvořiví lidé se více zabývají uměním,

kutilstvím, modelářstvím…

Silná vůle a motivace pomáhá člověku překonat počáteční obtíže, jež doprovází zvolenou volnočasovou

aktivitu. Snad nejvýstižnějším příkladem je sport nebo hra na hudební nástroj. Někteří lidé se rychle

vzdávají, jiní vyvinou větší úsilí a nakonec dosáhnou úspěchu.

Temperament člověka je složen z několika dimenzí. Jednou z nich je extroverze a introverze. Je zřejmé,

že extrovertní člověk bude ve svém volném čase vyhledávat společenské aktivity, oproti tomu introvert

upřednostní spíše činnosti individuální. Temperament zahrnuje také rychlost psychických reakcí. Někdo

má zálibu v adrenalinových aktivitách a vzrušujících zážitcích, jiný se cítí nejlépe při klidné činnosti,

například při četbě knihy nebo práci na zahradě.

1.4.2 Vnější činitele volného času

Doposud byla řeč o činitelích vnitřních, nyní se konečně dostáváme k činitelům vnějším. Volný čas je

totiž úzce spjat i se sociálními kontakty a vztahy člověka. Neopominutelný význam má rodina - u

dětí a dospívajících jsou to jejich rodiče, prarodiče a sourozenci, u dospělých pak životní partner a

vlastní děti. Pro mladého člověka je rodina prvním vzorem trávení volného času, jak o tom

budeme ještě hovořit. Rodinný stav dospělého člověka ovlivňuje nejen množství, ale rovněž náplň jeho

volného času. Pro volný čas je velmi důležitá i síť přátel a známých, u dětí a mládeže zejména

vrstevníků.

Dalším činitelem působícím na volný čas člověka je místo bydliště a volnočasová zařízení a instituce,

které jsou v tomto prostředí k dispozici. Možnosti pro trávení volného času jsou jiné ve městě než na

venkově. Také tato problematika je z hlediska volného času dětí a mládeže natolik důležitá, že se jí

budeme detailněji zabývat níže.

V nejširším a nejobecnějším měřítku je volný čas člověka utvářen a ovlivňován celospolečenskými

podmínkami. K těm lze řadit materiální, technickou, kulturní a vzdělanostní úroveň dané společnosti.

Velký vliv má také stát, jenž může oblast volného času (zejména dětí a mládeže) podporovat, ale

bohužel také opomíjet. Důležitou funkci však má v této oblasti i komerční sektor.

Vliv sociálních vztahů na volný čas

Vliv místa bydliště na volný čas

Společenské podmínky a masmédia


Nelze nezmínit zásadní vliv, jejž na volný čas všech generací, především té nejmladší, mají masmédia

a moderní informační a komunikační technologie. Také k nim se ještě jednou stručně vrátíme.

Shrnutí

Volný čas představuje důležitou součást života každého z nás. Lze jej definovat negativně -

jako čas po splnění pracovních povinností a sociálních závazků a po uspokojení biologických

potřeb, ale také pozitivně - jako čas, který můžeme svobodně naplnit činnostmi, které nás zajímají, baví a obohacují a jejichž prostřednictvím rozvíjíme svou osobnost.

Volný čas dnešního člověka je vysoce individualizovaný a nabízí se v něm nepřeberné množství

možností, ze kterých není vždy snadné si vybrat. Značný vliv na volný čas moderního člověka

obecně mají společenské, politické a ekonomické podmínky.

Od svého volného času očekáváme mnohé - že se v něm uvolníme a odpočineme si, pobavíme

se, něco nového se dozvíme či naučíme, setkáme se s druhými lidmi… Všechna tato očekávání

shrnují různá pojetí funkcí volného času.

Způsob trávení volného času konkrétního člověka je ovlivněn celou řadou vnitřních i vnějších

činitelů. Za nejdůležitější lze považovat věk, pohlaví, zdravotní stav, psychické charakteristiky,

sociální vztahy (rodinu, přátele), místo bydliště, celospolečenské podmínky a masmédia.


volný čas

negativní vymezení volného času

pozitivní vymezení volného času

funkce volného času

rekreace, kompenzace, edukace, kontemplace, komunikace, integrace, participace, enkulturace

činitele endogenní (vnitřní)

činitele exogenní (vnější)


1. Vysvětlete rozdíl mezi pozitivním a negativním vymezením volného času.

2. Pokuste se vytvořit vlastní definici volného času. Vychází vaše definice spíše z pozitivního, nebo z negativního vymezení volného času?

3. Shrňte, čím je charakteristický volný čas dnešního člověka. V čem se jeho volný čas nejvíce liší

od volného času dřívějších generací? 4. Vyjmenujte volnočasové potřeby podle Horsta Opaschowského a stručně objasněte význam

jednotlivých pojmů. 5. Uveďte pět funkcí volného času podle Emílie Kratochvílové.

6. Vysvětlete obecný rozdíl mezi vnitřními a vnějšími činiteli. Které vnitřní a vnější činitele ovlivňují

náš individuální způsob trávení volného času? 7. Popište, jak se volný čas mění v průběhu života člověka.


Literatura a prameny

Použitá literatura a prameny

HÁJEK, Bedřich, HOFBAUER, Břetislav, PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogické ovlivňování volného času : trendy

pedagogiky volného času. Praha : Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-473-1.

KRATOCHVÍLOVÁ, Emília. Pedagogika voľného času : výchova v čase mimo vyučovania v pedagogickej

teórii a v praxi. Bratislava : Univerzita Komenského, 2004. ISBN 80-223-1930-9.

KRAUS, Blahoslav, POLÁČKOVÁ, Věra. Člověk - prostředí - výchova : k otázkám sociální pedagogiky.

Brno : Paido, 2001. ISBN 80-7315-004-2.

SPOUSTA, Vladimír aj. Teoretické základy výchovy ve volném čase. Brno : Masarykova univerzita,

1994. ISBN 80-210-1007-X.

VÁŽANSKÝ, Mojmír. Základy pedagogiky volného času. 2. dopl. vyd. Brno : Print-Typia, 2001. ISBN 80-

86384-00-4.

Literatura a prameny pro zájemce

HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-927-5.

NĚMEC, Jiří aj. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času pro doplňující pedagogické

studium. Brno : Paido, 2002. ISBN 80-7315-012-3.

PÁVKOVÁ, Jiřina, HÁJEK, Bedřich, HOFBAUER, Břetislav aj. Pedagogika volného času : teorie, praxe

a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času. 2. vyd. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-569-5.

Řešení

Klíč 1.1

Ekonomický pohled na volný čas - objem finančních prostředků investovaných do volného času, „zisky“

plynoucí z volného času (například volnočasové aktivity jako zaměstnanecký benefit - odpočatý

a zrekreovaný pracovník se firmě vyplatí, protože podává větší výkon), průmysl volného času…

Sociologický pohled na volný čas - vliv sociálního prostředí (zejména rodiny) na volný čas, sociální

dědičnost volnočasového chování, volnočasové aktivity různých sociálních skupin a vrstev, prevence

sociálně patologických jevů…

Politický pohled na volný čas - zásahy státu do volného času obyvatel, školská politika ve vztahu

k volnočasovým zařízením, legislativa, finanční podpora státu…

Psychologický pohled na volný čas - věkové a individuální zvláštnosti ve volném čase, význam

volnočasových aktivit pro uspokojování psychických potřeb člověka…

Zdravotně hygienický pohled na volný čas - podpora zdravého tělesného i duševního vývoje člověka,

režim dne, křivka výkonnosti jedince, vliv odpočinku a rekreace na zdravotní stav člověka…

(Pávková, Hájek, Hofbauer aj., 2001, s. 17-20)


Klíč 1.2

Pro žáka prvního stupně základní školy je důležitá potřeba rekreace a kompenzace, neboť si ve volném

čase má odpočinout od školní zátěže, potřebuje vybít nahromaděnou energii. Významná je také funkce

edukace, neboť volnočasové aktivity umožňují efektivní předávání nejen znalostí, ale zejména

dovedností a postojů. A například funkce integrace poukazuje na potřebu dětí někam patřit, být

přijímáni svými vrstevníky, cítit se součástí skupiny.

U adolescenta bychom kromě funkce rekreace, kompenzace a edukace mohli jako důležitou hodnotit

také funkci kontemplace. Mladý člověk potřebuje být občas sám a přemýšlet o svém životě, o svých

snech a touhách, poznávat sebe sama. Ze všeobecných funkcí je kromě komunikace a integrace velmi

podstatná také participace. Dospívající neláká být pasivními účastníky předložených aktivit, ale chtějí

spolurozhodovat a podílet se na tom, co se jich týká.

Také volný čas seniorů může plnit rozmanité funkce. Vyzdvihněme zejména edukaci, neboť volný čas je

ve stáří prostorem pro sebevzdělávání a seberozvoj. Stárnoucí člověk má také porozumět svému

životu, nahlédnout jej jako smysluplný celek, pociťovat vděčnost za dobré a odpustit špatné, a to jak

druhým, tak i sobě samému. Zde vidíme význam funkce kontemplace. Ve vyšším věku je důležitá také

komunikace - kolik starších lidí trpí osamělostí, nedostatkem sociálních kontaktů. A zmiňme třeba

i participaci jako vyjádření potřeby být stále platným členem společnosti, zapojit se do dění, být

prospěšný ostatním a rozhodovat o svých záležitostech.


2 Volný čas dětí a mládeže

Cíle kapitoly


budete schopni charakterizovat volný čas dětí a mládeže a uvést jeho specifika;

dokážete popsat, jakým způsobem je u nás realizována podpora volného času dětí a mládeže;

budete umět analyzovat aktuální problémy a výzvy spjaté s volným časem dětí a mládeže;

budete schopni vysvětlit vliv přirozených společenských prostředí na volný čas dětí a mládeže;

dokážete zhodnotit prožívání volného času u konkrétního dítěte.

Průvodce studiem

Výborně, úvodní kapitolu máte úspěšně zvládnutou. Nyní se tedy dostáváme blíže k problematice, jíž se

budeme věnovat na zbývajících stránkách tohoto studijního textu.

Jestliže Vám informace v předešlé kapitole připadaly příliš obecné, málo zaměřené na děti a mládež,

myslím, že následující kapitola vám vše vynahradí.

Je však důležité si uvědomit, že pedagogika volného času se v zásadě orientuje na všechny věkové

skupiny. I my dospělí vstupujeme do zájmového vzdělávání a zúčastňujeme se různých organizovaných

volnočasových aktivit. Ty ale mají svá specifika a jejich adekvátní postihnutí by vydalo na samostatnou

knihu.

Proto se v našem studijním textu zaměříme především na děti a mládež. V kapitole, již právě začínáte

studovat, se pokusíme uvést nejvýraznější rysy volného času mladé generace. A také, jak jsme slíbili

v předchozí kapitole, se podíváme blíže na to, jakou roli ve volném čase dětí a mládeže hrají přirozená

společenská prostředí.

2.1 Specifika volného času dětí a mládeže

Volnému času mladé generace se systematičtější pozornost začala věnovat teprve v 19. století. Dnes

již považujeme za samozřejmé, že, podobně jako v jiných sférách života, i ve svém volném čase je dítě

více než jen pouhou „zmenšeninou“ dospělého, a že tedy jeho volný čas má své specifické znaky,

jimiž se liší od volného času dospělého. Tato specifika jsou pak mimo jiné východiskem pro to, aby

pozitivní potenciál volného času dětí a mládeže byl chráněn a rozvíjen.

2.1.1 Děti a mládež

Podle Úmluvy o právech dítěte (1989, čl. 1) „se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší

osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve“.

Z uvedeného vyplývá, že v České republice, kde se člověk stává zletilým v osmnácti letech, také tímto

okamžikem přestává být právně dítětem a stává se dospělým.

Děti…


Víme ale, že z psychologického hlediska je věc poněkud odlišná. Za dětství v pravém slova smyslu je

obvykle považováno období do přibližně jedenácti let věku, pak již následuje období dospívání

(pubescence a postpubescence, respektive adolescence). (Příhoda, 1977, s. 13)

Co se týče pojmu mládež, zde je situace ještě složitější, neboť tento výraz nemá oporu v periodizacích

lidského života, jež nám předkládá vývojová psychologie, ale používá se spíše v pedagogické praxi a

jako takový je poměrně nejasně vymezen.

Setkáme se tedy například s pojetím, v němž je pojmu mládež užíváno velmi široce jako souhrnného

označení období postpubescence a mecítmy. Dle klasické Příhodovy periodizace se jedná o věk

od patnácti do dvaceti a od dvaceti do třiceti let. (Příhoda, 1977, s. 13)

Jiný přístup k pojmu mládež tímto výrazem označuje mladé dospělé, tedy ty, kteří již nejsou právně

dětmi (dosáhli osmnáctého roku věku), ale zároveň ještě plně nevstoupili do dospělosti, která je

charakteristická zapojením se do pracovního života a založením rodiny. Tak například materiál Mládež

České republiky, vydaný Českou radou dětí a mládeže (2008, s. 4), uvádí, že „mládež je definována

věkem 18 až 26 let“.

Průvodce studiem

Vidíte, taková zdánlivě snadná věc, definovat pojem dítě a pojem mládež… a kolik nám to dalo práce.

Při určitém zjednodušení lze ale říci, že pojem mládež je vhodný k označení příslušníků oné věkové

skupiny, kterou již nelze považovat za děti (a ani sami její členové se za děti nepovažují), ovšem ani se

ještě nejedná o dospělé v pravém slova smyslu. Tak budeme s tímto pojmem dále v textu pracovat.

A za děti pak budeme logicky považovat ty, kteří ještě nejsou mládeží.

2.1.2 Vymezení volného času dětí a mládeže a jeho specifické znaky

Zeptáme-li se samotných dětí, co je jejich volným časem, většinou se uchýlí k negativnímu vymezení -

volno mají, když je po škole. Často také kladou důraz na svobodu - „mohu si dělat, co chci“…

Úkol k zamyšlení

Zamyslete se nad tím, co nepatří do volného času dětí a mládeže. Jinými slovy, pokuste se o negativní

vymezení volného času dětí a mládeže.

Zavzpomínejte i na vlastní dětství a mládí. Které povinnosti vám „ukrajovaly“ z volného času? Kolik vám

ho pak reálně zbývalo? Bylo ho více ve všední dny, nebo o víkendech? Vnímali jste jako volný čas třeba

návštěvu školní družiny, zájmových kroužků nebo základní umělecké školy? Zkuste si svou odpověď

zdůvodnit.

A poslední otázka - myslíte si, že dnešní děti a mládež mají volného času více, než jste ho měli vy?

Nebo ho mají méně? Opět najděte pro svou odpověď vysvětlení.

… a mládež


Analogicky k obecnému dělení času, které jsme uvedli v první kapitole, lze rovněž čas dětí a mládeže

rozdělit do tří časových bloků.

Do prvního bloku závazných povinností řadíme účast na povinném vyučování ve škole. Druhý blok

rozšířených povinností zahrnuje tři okruhy aktivit: činnosti spojené se školou (příprava na

vyučování, cesty do školy a ze školy, doučování…), dále činnosti spojené s biologickou existencí

(jídlo, hygiena, spánek…) a rovněž činnosti související se společenskou existencí dítěte jakožto

člena rodiny i dalších sociálních skupin (pomoc v domácnosti, péče o mladší sourozence, zařizování

věcí, návštěvy příbuzných a známých…). Třetím blokem je pak oblast volného času. Do ní řadíme

chvíle oddychu, rekreaci, zábavu, zájmové aktivity, dobrovolné činnosti, ale třeba také nicnedělání…

Pro zájemce

Uvedené dělení má pochopitelně své hranice. Je velmi individuální, nakolik například péči o mladší

sourozence dítě vnímá jako povinnost a nakolik tuto činnost zahrnuje do svého volného času.

Problematická je i celá kategorie činností spojených se školou. Neexistuje žádné objektivní řešení

otázky, zda například školní družinu nebo základní uměleckou školu řadit do volného času, nebo zda

tato zařízení považovat spíše za jakési pokračování pobytu ve škole. Velmi záleží na subjektivním

pohledu účastníka, tedy dítěte. A jak si ještě řekneme ve třetí kapitole, je tento jeho pohled do

značné míry ovlivněn také samotným pedagogem, jeho vztahem k dítěti a metodami, které při svém

výchovném působení používá.

Jak jsme uvedli již na začátku podkapitoly, volný čas dětí a mládeže má svá specifika, jimiž se liší od

volného času dospělých. Hájek a kolektiv (2008, s. 68) uvádějí tyto znaky:

Rozsah volného času - děti a mládež mají většinou více volného času než dospělí, některé

děti a dospívající ho mají dokonce nadbytek (zároveň ovšem existují také děti, které trpí

nedostatkem volného času).

Obsah volného času - vzhledem k věkovým zvláštnostem mladého věku (a i vzhledem k výše

zmíněnému většímu rozsahu volného času) jsou volnočasové aktivity dětí a mládeže většinou pestřejší, rozmanitější než aktivity dospělých.

Míra samostatnosti ve volném čase - byť s přibývajícím věkem je dítě stále více schopno si

svůj volný čas organizovat samo a nést za sebe odpovědnost, i u téměř dospělých je dobré se o jejich volný čas zajímat, být jim nablízku, ať již jsme v roli rodičů nebo pedagogů. Naproti

tomu u dospělých se již předpokládá naprostá samostatnost ve volném čase.

S posledně jmenovanou charakteristikou souvisí také nezbytnost pedagogického ovlivňování

volného času dětí a mládeže (Hájek, Hofbauer, Pávková, 2008, s. 68). Možná by bylo lépe hovořit

nikoli o nezbytnosti, ale spíše o možnosti, šanci… Volný čas totiž představuje pro výchovu obrovský

potenciál.

Jak správně upozorňují Hájek a kolektiv (2008, s. 8): „Volný čas dětí a mladých lidí […] oprávněně

přitahuje mimořádnou pozornost. Pro ně znamená dlouhodobou perspektivu života a výchovy, způsob

i šanci na jejich rozvoj a seberealizaci. Umožňuje, aby každý příslušník mladé generace poznával,

jak ke svému volnému času smysluplně přistupovat dnes i v dospělosti.“

Vymezení volného času dětí a mládeže

Specifika volného času dětí a mládeže

Výchovný význam volného času


2.1.3 Podpora volného času dětí a mládeže

Dětem je v naší společnosti přiznáváno právo na zvláštní ochranu, jež se týká různých oblastí života

dítěte. Jednou z nich je i volný čas. V Úmluvě o právech dítěte, kterou jsme ratifikovali v roce 1991,

se hovoří o právu dětí na volný čas a přístup k volnočasovým aktivitám (1989, čl. 31):

„Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na odpočinek a volný čas, na účast

ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v kulturním

životě a umělecké činnosti.

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají a zabezpečují právo dítěte na všestrannou účast

v kulturním a uměleckém životě a napomáhají k tomu, aby dětem byly poskytovány odpovídající

a rovné možnosti v oblasti kulturní, umělecké, oddechové činnosti a využívání volného času.“

Průvodce studiem

Možná vás napadlo, že je to tak trochu „mnoho povyku pro nic“. Vždyť je to přece úplně samozřejmé,

že děti si potřebují hrát a odpočívat, že by každé dítě mělo mít možnost navštěvovat zájmové kroužky

podle toho, co je baví… Je dobré si uvědomit (a připomínat to i našim dětem), že na světě jsou miliony

dětí, kterým je toto právo upřeno. Dětí, které dokonce nemohou ani chodit do školy, protože celé dny

pracují v nelidských podmínkách v továrnách nebo dolech, bojují v ozbrojených konfliktech, trpí hladem

a na hraní nemají sílu… Nesmí to skončit tím, že si řekneme, jak je dobře, že nás osobně se to netýká…

Nouze každého dítěte na světě nás obžalovává, protože každý z nás proti ní může něco udělat.

Nakonec, možná že i v naší zemi jsou děti, jež své právo na rovné možnosti v přístupu k volnočasovým

aktivitám nemohou plně realizovat. Přemýšlejme…

Na základě Úmluvy o právech dítěte i dalších mezinárodních úmluv je odpovědností státu vytvářet

podmínky pro rozvoj mladé generace. Zároveň stát uznává a podporuje zodpovědnost rodiny

a (přiměřeně věku) i zodpovědnost jedince za sebe sama. (Mládež České republiky, 2008, s. 7)

Úkol

Pokuste se na internetu najít informace k politice mládeže. Zjistěte, co tento pojem znamená a jaké má

politika mládeže cíle. Napovíme, že nejvíce hodnověrných informací se nachází na webových stránkách

Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Řešení úkolu naleznete také v Klíči 2.1.

Působení státu ve vztahu k dětem a mládeži, tedy i v oblasti jejich volného času, probíhá ve dvou

rovinách (Mládež České republiky, 2008, s. 7):

Podpora zahrnuje například vytváření podmínek pro to, aby se mládež mohla podílet na

společenském a politickém životě a motivaci jednotlivých skupin dětí a mládeže k činnosti, spadají sem však i různé speciální programy týkající se života mladé generace a podpora

Volný čas v Úmluvě o právech dítěte

Podpora a ochrana

Role státu ve vztahu k dětem a mládeži


nestátních neziskových organizací, jichž jsou děti a mládež členy nebo které s touto cílovou

skupinou pracují.

Ochrana „nastupuje vždy tam, kde jedinec není schopen vlastními silami čelit negativně na

něj působícímu prostředí a některým společenským jevům“. (Mládež České republiky, 2008, s. 7) Zde stát spolupracuje s mnoha institucemi a organizacemi.

K podpoře a ochraně dětí a mládeže stát využívá zejména následujících pěti nástrojů (Mládež České

republiky, 2008, s. 7):

právní normy;

ekonomické nástroje;

aplikace výzkumné činnosti;

účelný informační systém;

komplexní personální politika.

Příklad

K ekonomickým nástrojům patří také dotace a granty, které stát vyhlašuje a o jejichž získání se mohou

ucházet nejrůznější subjekty. Například nestátní neziskové organizace mohou být aktuálně podpořeny

prostřednictvím Programů státní podpory práce s dětmi a mládeží pro nestátní neziskové organizace na

léta 2011 - 2015.

K výzkumné činnosti uveďme rozsáhlý výzkum Hodnotové orientace dětí ve věku 6 - 15 let, který byl

v letech 2009 - 2011 realizován v rámci projektu „Klíče pro život“ Ministerstva školství, mládeže

a tělovýchovy ČR a Národního institutu dětí a mládeže. S některými výsledky tohoto výzkumu se dále

v textu ještě seznámíme.

Jako poslední konkrétní příklad na tomto místě zmiňme informační systém. Národní informační centrum

pro mládež poskytuje mladým lidem informace z oblasti vzdělávání, práce, cestování, volnočasových

aktivit, sociálně patologických jevů a dalších. Navíc zaštiťuje práci sedmnácti regionálních informačních

center pro mládež.

2.2 Aktuální pohled na volný čas dětí a mládeže u nás

V posledních dvaceti pěti letech došlo v oblasti volného času dětí a mládeže k řadě výrazných změn.

Svou činnost po roce 1989 obnovila nebo zahájila nejrůznější občanská sdružení, jež obohatila

stávající nabídku etablovaných typů zájmových institucí. Možnosti volnočasových aktivit se rozšířily

a diferencovaly. Nově nabytá svoboda otevřela dveře pravdě a pozitivním hodnotám, umožnila však

také nárůst výskytu sociálně patologických jevů mezi dětmi a mládeží. Mladá generace přejímá

hodnoty celé společnosti, je proto bohužel přirozené, že i ve volném čase dětí a mládeže se projevuje

materialismus, individualismus a pohodlnost. Svou roli sehrává i krize rodiny a razantní vývoj

moderních informačních a komunikačních technologií a masmédií.

Úkol k zamyšlení

List papíru rozdělte svislou čarou na dvě poloviny. Na levou polovinu vypište vše, co ve volném čase

dnešních dětí a mládeže považujete za pozitivní, z čeho máte radost, co vás naplňuje optimismem. Do

Nástroje státu

Změny ve volném čase dětí a mládeže

http://www.msmt.cz/mladez/programy-statni-podpory-prace-s-detmi-a-mladezi


http://userfiles.nidm.cz/file/KPZ/KA1-vyzkumy/zz-hodnotove-orientace-deti-ve-veku-6-15let.pdf

http://www.nicm.cz/

http://www.nicm.cz/


pravého sloupce zaznamenejte naopak ty jevy související s volným časem, které vás trápí, které

vnímáte jako negativní, jako hrozbu pro zdravý vývoj mladé generace. Dopřejte si dostatek času

a napište opravdu vše, co vás napadne.

Nyní popřemýšlejte nad tím, jak lze s uvedenými skutečnostmi dále naložit. U pozitivních se ptejte, jak

by bylo možné využít jejich potenciálu, jak je dále podpořit či rozvinout. Naproti tomu u negativ se

pokuste navrhnout opatření, která by je pomohla odstranit nebo alespoň zmírnit.

Hájek a kolektiv (2008, s. 8) uvádějí tři možné podoby postojů, které dnešní děti a mladí zaujímají

ke svému volnému času a k možnostem volnočasových aktivit:

„na zhodnocování svého volného času jsou plně zainteresováni, uspokojují své zájmy

a využívají podněty, které přicházejí od nich samých nebo z různých prostředí;

s volnočasovými aktivitami a institucemi vstupují do příležitostných podnětných vztahů,

ale také do menších či zásadnějších konfliktů, jež žádoucí vyznění těchto aktivit oslabují nebo

přímo vylučují; pozitivní volnočasové aktivity je vůbec neoslovují a nemotivují, takže k nim zůstávají hluší

a ke své škodě se s nimi míjejí“.

Průvodce studiem

Již jsme několikrát zdůraznili, že volný čas každého z nás je velmi individuální, již jen proto, že jeho

výslednou podobu ovlivňuje (také zcela individuální) kombinace mnoha vnitřních a vnějších činitelů.

I s tímto vědomím se pojďme přece jen pokusit o určité shrnutí aktuálních problémů, jež jsou s volným

časem dnešních dětí a mládeže spojeny. A abychom jen „neteoretizovali“, uvedeme i vybrané výsledky

výše zmíněného výzkumu „Hodnotové orientace dětí ve věku 6 - 15 let“.

Problémy, které se týkají volného času dětí a mládeže, jsou velmi diferencované. Často se setkáváme

s různými protipóly a paradoxy…

Jsou děti, které mají nadbytek volného času a nevědí, jak jej využít, protože se o ně nikdo

nezajímá, jejich rodiče se nestarají o to, jak svůj čas tráví. Naopak přibývá dětí, jež jsou přetěžovány

svými ctižádostivými rodiči, případně jejich rodiče na ně nemají dostatek času, takže tyto děti tráví celé

dny ve výchovných institucích. Někdy pak mají pocit, že opravdového volna mají nedostatek.

V řadě obcí naší země najdeme děti, které by se rády věnovaly nějaké volnočasové aktivitě, rozvíjely

svůj zájem či nadání, ale nemohou, protože v blízkosti jejich bydliště taková možnost vůbec není.

A na druhé straně stojí někteří mladých z měst, kteří mají nepřeberné množství volnočasových institucí,

kroužků či sportovních oddílů na dosah ruky, ale nemají zájem tyto možnosti využít, raději tráví svůj

volný čas u počítače nebo bezcílným bloumáním po nákupních centrech.

V souvislosti s tím, jak se naše společnost v posledních letech ekonomicky diferencovala a řada rodin

se ocitla na hranici chudoby, přibylo dětí, pro které je z finančních důvodů mnoho volnočasových

aktivit zcela nedostupných. Naopak je ale také mnoho dětí, které netrpí tím, že by jejich rodiče

neměli dost peněz, ale tím, že si na ně nenajdou čas. A své pocity viny pak tito rodiče vykupují třeba

i tím, že svým dětem koupí a zaplatí prakticky cokoliv.

Paradoxy volného času dětí a mládeže

Postoje mladých k volnému času


Uvedené skutečnosti zajímaly i autory výzkumu „Hodnotové orientace dětí ve věku 6 - 15 let“. (Bocan,

Maříková, Spálenský, 2011, s. 116) Podle tohoto výzkumu nějakou organizovanou volnočasovou

aktivitu pravidelně alespoň jednou týdně navštěvuje celkem 74 % dotázaných dětí. Toto zjištění lze

považovat za potěšitelné, vzhledem k tomu, že výzkumný soubor tvořili nejen žáci mladšího školního

věku, ale také děti starší, u nichž se často poukazuje na pokles zájmu o organizované volnočasové

aktivity.

Nejvíce jsou navštěvovány zájmové útvary sportovního zaměření. U dívek jsou časté rovněž kroužky

hudebně dramatické, výtvarné a rukodělné a také vzdělávací aktivity. Chlapci vedle sportů

častěji než děvčata navštěvují technické kroužky a turistické oddíly. (Bocan, Maříková, Spálenský,

2011, s. 116)

Děti, které uvedly, že nenavštěvují žádné pravidelné volnočasové aktivity, jako nejčastější důvod pro

tuto skutečnost udávaly nezájem (47 %), mezi příčinami však figurovala také nedostupnost aktivit

v místě bydliště (21 %) a finanční nedostupnost (20 %). (Bocan, Maříková, Spálenský, 2011,

s. 116)

Co se týče spontánně tráveného volného času, v uvedeném výzkumu největší procento dětí jako

činnost, jíž se velmi často věnuje ve všední dny i o víkendech, uvedlo sledování televize. Zde se

výsledky pohybovaly mezi 92 % (děti ve věku 13 - 15 let ve všední dny) a 71 % (děti ve věku 6 - 9 let

ve všední dny).

Mezi čtyřmi nejčastějšími aktivitami se u všech věkových skupin vyskytoval pobyt venku a návštěvy

kamarádů. Zatímco u nejmladší kategorie dětí (6 - 9 let) je významnou spontánní aktivitou také sport

mimo kroužky (40 %), u dalších dvou skupin respondentů (10 - 12 let a 13 - 15 let) se na druhém

místě jak ve všední dny, tak o víkendech umístil poslech hudby. (Bocan, Maříková, Spálenský, 2011,

s. 70-75)

Úkol k zamyšlení

S největší pravděpodobností patříte do generace, která své dětství a možná i mládí prožila bez mobilu a

internetu. Zamyslete se nad tím, jak masmédia a moderní informační a komunikační technologie působí

na volný čas dnešních dětí a mládeže. Co jim dávají a co jim berou, jak ovlivňují jejich vnímání světa

a vztahů. Dá se pokrok zastavit?

Počítače, chytré telefony, tablety… Pro dnešní děti nejsou moderní technologie pouhým zábavným

doplňkem nebo snad prostředkem k učení. Jsou pro ně prostorem, kde hledají informace, zábavu

i přátelství, kde se odehrává jejich život a kde svůj život i sebe sama sdílí s druhými.

Prostřednictvím masmédií, zejména televize a internetu, lze vzdělávat, předávat pozitivní postoje

a hodnoty. Masmédia mají rovněž významnou funkci rekreativní a komunikativní. (Spousta in

Kraus, Poláčková aj., 2001, s. 61-77). Internet dokáže propojit a sblížit lidi napříč kontinenty. Ve vztahu

k volnému času mohou masmédia sloužit například jako dobrý zdroj inspirace. Volný čas je také

jedinečnou příležitostí k tomu, abychom s dětmi o médiích mluvili a jejich postoj k nim kultivovali.

Organizovaný volný čas

Spontánní volný čas

Moderní technologie a mladí

Masmédia - klady a zápory


Odvrácenou tváří masmédií je často nízká úroveň nejen estetická, ale především mravní. Mediální

sdělení mohou být nepravdivá nebo neobjektivní a jsou to mimo jiné právě děti a mladí lidé, kteří

snadno podléhají manipulaci. Také negativní účinky agresivity zobrazované v médiích již byly vícekrát

dokázány. Nadměrný konzum mediálních sdělení, ať jsou již jakéhokoliv typu, může otupit citlivost a

tvořivost dospělého člověka, tím spíše dítěte. Pro úplnost zmiňme ještě dopady na zdraví. Děti, jež

u počítače nebo před televizí tráví většinu svého volného času, mají nejen větší sklony k obezitě, ale

dochází k celkovému zhoršení jejich pohybových schopností a dovedností.

V poslední době se do popředí zájmu nejen pedagogické odborné veřejnosti dostávají sociální sítě.

Byť například neznámější z nich, Facebook, je oficiálně přístupný dětem až od třinácti let, mnohem

mladší uživatelé nejsou vůbec výjimkou. Sociální sítě v sobě skrývají mnohá nebezpečí. Nehrozí jen

to, že děti budou zvyklé navazovat vztahy a komunikovat virtuálně, ale ne reálně, že své emoce

budou umět dát najevo pouze pomocí emotikonů a že zůstanou ve svých přátelstvích jen na povrchu.

Sociální sítě (a ostatní komunikační kanály postavené na moderních technologiích) jsou bohužel také

prostředím, kde se odehrává často brutální virtuální šikana. Děti, které nejsou opatrné v tom, co na

sebe na internetu prozrazují, jsou navíc ohroženy sexuálními devianty a násilníky. Ochránit je

před všemi těmito nebezpečími není vždy snadné, zvláště když dospívají a jsou pod velkým tlakem

vrstevnické skupiny.

Pro zájemce

Pokud vás problematika rizikové virtuální komunikace zajímá, můžete navštívit webové stránky

Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci,

případně také stránky projektu E-Bezpečí, který je tímto centrem realizován.

Výše zmíněný výzkum „Hodnotové orientace dětí ve věku 6 - 15 let“ byl mimo jiné zaměřen rovněž na

problematiku médií. Jestliže vás zajímá například odpověď na otázku, kolik času české děti ve všední

dny i o víkendech stráví u televize a internetu, případně do jaké míry je při sledování televize

a využívání internetu korigují jejich rodiče, věnujte ve výzkumné zprávě pozornost stranám 92 -

101.

2.3 Přirozená společenská prostředí a volný čas dětí a mládeže

Jednou ze základních tezí pedagogiky je, že vývoj lidského jedince je určován trojicí činitelů -

dědičností, prostředím a výchovou. Na rozdíl od výchovy působí prostředí primárně nezáměrně,

funkcionálně, jeho vliv je však o to silnější. Obzvlášť to platí v případě takzvaných přirozených

společenských prostředí - rodiny, vrstevnické skupiny a lokálního prostředí.

Průvodce studiem

Napněte síly, pozvolna se blížíme k závěru této kapitoly. Zbývá nám poslední téma, které pro vás jistě

bude zajímavé a možná i poměrně snadné, neboť se v něm opět budeme věnovat něčemu, co každý

z nás zná z vlastní zkušenosti.

Rizika sociálních sítí

Dědičnost, prostředí, výchova

http://www.prvok.upol.cz/

http://www.e-bezpeci.cz/



Ostatně, problematiky vlivu rodiny, vrstevnické skupiny a lokality, v níž žijeme, jsme se v předchozím

textu již mnohokrát dotkli. A je-li řeč o dětech a mládeži, vliv zejména rodiny a kamarádů implicitně

předpokládáme téměř za vším.

V následující podkapitole proto jen shrneme nejdůležitější informace o tom, jak uvedená přirozená

společenská prostředí ovlivňují volný čas dnešních dětí a mládeže.

2.3.1 Rodina a volný čas

Zcela zásadní a nezpochybnitelnou roli v trávení volného času dítěte sehrává jeho rodina. Rodina

je malá primární neformální skupina osob spojených pokrevními svazky a citovými vazbami.

Rodina zprostředkovává první zkušenosti s volným časem, je místem, kde se utvářejí a hluboce

zakořeňují volnočasové návyky a postoje člověka, které si pak nese do celého dalšího života.

Úkol k zamyšlení

Vzpomínejte na to, jak vás v prožívání volného času ovlivnila vaše rodina. K jakým aktivitám vás rodiče

vedli, jaký postoj k volnému času vám předali? Do jaké míry jste si ve volném čase našli i svou vlastní,

od rodinných zvyklostí odlišnou cestu? Pokud žijete v manželství, jak se vám podařilo sladit představy

vaše a vašeho protějšku? A jak se snažíte pozitivně působit na volný čas svých dětí, máte-li je?

Podle Střelce (in Spousta aj., 1994, s. 110-111) ovlivňuje rodina volný čas svých členů následujícími

třemi skupinami faktorů:

ekonomické a materiální faktory - zaměstnanost rodičů, zařazení rodiny do ekonomické

struktury společnosti, materiální vybavení a finanční prostředky umožňující realizaci zvolených

aktivit ve volném čase; psychologické podmínky - vnitřní stabilita rodiny, emocionální atmosféra v rodině, přirozená

struktura rodiny a jejích subsystémů;

kulturní stránka rodinného prostředí - hodnotová orientace rodiny, kulturní úroveň rodiny,

vzdělání rodičů, míra pedagogizace rodinného prostředí.

Pro zájemce

I působení rodiny na volnočasové aktivity dětí byl předmětem zájmu výzkumu „Hodnotové orientace

dětí ve věku 6 - 15 let“. Autoři zaměřili svou pozornost zejména na vliv socioekonomického statusu

rodiny a na výši dosaženého vzdělání u rodičů. Je až zarážející, jak významný vztah mezi těmito

ukazateli a nejrůznějšími aspekty volného času dětí se ve výzkumu prokázal. Pokud se o tomto tématu

chcete dozvědět více, projděte si ve výzkumné zprávě strany 50 - 60, 70 - 85 a také 102 - 116.

Společně trávený volný čas rodiny je pro děti nesmírně důležitý. Může zahrnovat rekreaci, sport

a turistiku, odpočinek, společenské hry, estetické a tvořivé činnosti výtvarného i hudebního charakteru,

kutilství a dobrovolné pracovní aktivity, vycházky, výlety a dovolené či návštěvy příbuzných a známých.

Význam rodiny pro volný čas

Vliv rodiny na volný čas

Společný volný čas rodiny



Věřící rodiny věnují svůj volný čas také účasti na náboženském životě. Zvláště cenné jsou chvíle v

rodinném kruhu strávené rozhovory o událostech dne, zážitcích, radostech i starostech jednotlivých

členů rodiny, a připomínáním rodinných příběhů. (Střelec in Spousta aj., 1994, s. 114) Je prospěšné

pro mladou generaci, jsou-li takovým posezením alespoň občas přítomni také prarodiče.

Uvedené aktivity rozvíjejí a obohacují osobnost dětí i rodičů a zejména posilují vzájemné citové

vazby v rodině. Důležitá je přitom jak kvantitativní stránka společně tráveného volného času, tak

především jeho kvalita.

2.3.2 Vrstevnická skupina a volný čas

Dalším přirozeným společenským prostředím, které významně ovlivňuje volný čas dětí a mládeže, je

vrstevnická skupina. Vrstevnickou skupinu lze vymezit jako malou primární neformální skupinu

osob, které jsou si blízké věkově i názorově.

Role vrstevnické skupiny je pro dítě, zvláště pak v období dospívání, zcela nezastupitelná. Vrstevnické

skupiny dětem a mládeži dle Bůžka a Michalíka (1999, s. 95) nabízí a poskytují

sdílení skupinové zkušenosti s ostatními, společné zážitky, rekreaci a zábavu, kooperaci,

možnost sebeuplatnění;

příležitost pro výměnu názorů a pro vytváření nových pohledů na řešení problémů;

prostor pro nácvik důležitých sociálních dovedností - empatie, řešení konfliktů, zaujímání

pozic a rolí ve skupině rovnocenných partnerů; naplnění touhy být součástí širšího celku, být akceptován a oceňován ostatními;

rozvoj a uplatnění hodnot oceňovaných vrstevníky, jako je například fair play, odvaha

riskovat, solidárnost a ochota pomáhat, smysl pro humor, nápaditost a iniciativnost;

prostor pro emancipaci od rodiny v období dospívání (vrstevníci si navzájem přiznávají

určitou vyspělost, berou se vážně, ale také si mezi sebou tolerují chování, jež dospělí odmítají).

Ne vždy mají vrstevnické skupiny děti a mládež kladný vliv. Vedle pozitivně orientovaných part se

můžeme setkat i se skupinami rizikovými, jež mají sklony k deviantnímu chování.

Trávit volný čas s vrstevníky je přáním téměř každého mladého člověka. Zvláště dospívajícím často

více záleží na tom, aby byli se svými kamarády, než na tom, jakými aktivitami s nimi svůj volný čas

naplní („s kým“ je důležitější než „jak“).

Příklad

Výsledky výzkumu „Hodnotové orientace dětí ve věku 6 - 15 let“ poukázaly na to, že třinácti- až

patnáctileté děti při trávení svého volného času venku s kamarády vycházejí z možností, které jim

nabízí okolí. Scházejí se například v nákupních centrech, v parku na lavičkách, na hřištích. Většinou „se

baví pozorováním okolí, povídáním si a vyčkávají, že potkají další známé, třeba i z jiných part“, jejich

setkávání je „provázeno běžným flirtováním a předváděním se chlapců a dívek mezi sebou“. (Bocan,

Maříková, Spálenský, 2011, s. 90)

Mladší respondenti ve věku 10 - 12 let uvedli, že se věnují například jízdě na kole, hraní fotbalu

a podobně, ale také „běžným lumpárnám, bezcílnému toulání a povídání si“. Poměrně časté jsou

i vzájemné návštěvy u sebe doma. (Bocan, Maříková, Spálenský, 2011, s. 90)

Význam vrstevnické skupiny


Pokud si s kamarády hrají nejmladší děti (6 - 9 let), většinou se to realizuje u někoho z nich doma, kde

hrají hry na počítači, povídají si nebo kreslí. Venku jezdí na kole, koloběžce, hrají si na hřištích

a podobně. (Bocan, Maříková, Spálenský, 2011, s. 90-91)

Ve vztahu vrstevnických skupin k volnému času hrají důležitou roli subkultury mládeže. Patří k nim

například subkultura skate, sportovní fanoušci, fanoušci počítačových her či subkultury vycházející z

hudebních stylů. Ne všechny subkultury jsou však jednoznačně pozitivní a mnohé lze označit za přímo

závadné (sprejeři, skinheads a podobně).

2.3.3 Lokální prostředí a volný čas

Posledním přirozeným společenským prostředím, které v této kapitole zmíníme, je lokální prostředí.

Lokální prostředí lze vymezit jako místně a sociálně ohraničené teritorium, v němž člověk žije.

Z hlediska volného času je relevantní rozlišení dvou typů - městského a venkovského prostředí.

Tato dvě prostředí mají výrazný vliv na to, jak lidé, kteří zde bydlí, případně také chodí do školy

nebo pracují, mohou trávit volný čas.

Úkol k zamyšlení

Charakterizujte lokální prostředí, z nějž pocházíte a v němž jste prožili většinu dětství. Jaké možnosti

pro volný čas vám toto prostředí nabízelo? Jaké instituce a organizace zde byly k dispozici? Čím vším

byla podle vašeho názoru volnočasová nabídka vašeho lokálního prostředí ovlivněna? Změnilo se něco

od té doby?

Podle Gulové (in Němec aj., 2002, s. 118-119) je zvláště ve větších městech bohatší nabídka a snazší

dostupnost volnočasových aktivit. Děti a mládež zde mají větší výběr zájmových kroužků, volnočasových

organizací a kulturních událostí. Negativem měst je oproti tomu anonymita a snížená bezpečnost.

Naopak chtějí-li se určité zájmové činnosti věnovat děti z venkova, nezřídka musí dojíždět do více či

méně vzdáleného města, což je zejména u mladších dětí problematické. Na venkově (především

v malých obcích) je důležité, jak se k potřebě volnočasové nabídky staví obec a různé organizace či

spolky (Sokol či Orel, dobrovolní hasiči, myslivci, folklorní soubory…). Značný význam může mít škola,

která, pokud je v obci zřízena, často nabízí zájmové kroužky pro své žáky. V mnoha obcích se o volný

čas občanů stará také farnost. Prostředí venkova umožňuje snazší dosažitelnost přírody a více

podporuje dodržování tradic a zvyků. (Gulová in Němec aj., 2002, s. 118-119)


Druhý úkol, který bude hodnocen vyučující, vás jistě bude bavit…

Staňte se na jeden den novinářem a realizujte s vybraným dítětem ve věku 6 - 15 let interview na téma

volný čas.

Subkultury

mládeže

Lokální prostředí

Město…

… a venkov


Pokuste se využít všechny znalosti získané v této i předchozí kapitole. V rozhovoru se zaměřte na

vnitřní i vnější činitele, jež na dané dítě a jeho volný čas působí, na obsah jeho volného času, na to, jak

jej ve volném čase ovlivňují jeho přirozená prostředí, i na jeho účast na organizovaných volnočasových

aktivitách. Věnujte pozornost nejen faktům, ale také subjektivnímu vnímání, pocitům a postojům dítěte.

Následně získané údaje analyzujte, zhodnoťte a navrhněte doporučení pro optimalizaci volného času

daného dítěte.

Shrnutí

Dětmi a mládeží rozumíme věkovou skupinu přibližně do dvaceti šesti let. Volný čas dětí

a mládeže má svá specifika - od volného času dospělých se odlišuje rozsahem, obsahem,

mírou samostatnosti a nezbytností pedagogického ovlivňování.

Dítě má právo na volný čas, jež je zakotveno v Úmluvě o právech dítěte. Stát svými opatřeními

usiluje o podporu a ochranu dětí a mládeže, mnohá z těchto opatření směřují rovněž do oblasti

volného času mladé generace.

Mezi dnešními mladými jsou velké rozdíly v tom, jak svůj volný čas tráví. Mají mnoho možností,

ale jsou také více ohroženi sociálně patologickými jevy. Významnou roli ve jejich volném čase hrají masmédia a moderní informační a komunikační technologie.

Zásadní vliv na volný čas dětí a mládeže mají přirozená společenská prostředí. V případě rodiny

jsou významné nejen psychologické podmínky a kulturní stránka rodinného prostředí, ale také finanční zajištění rodiny. Trávení času s vrstevníky je důležitou součástí socializačního procesu,

která nabývá na významu zejména v období dospívání. Místo bydliště ovlivňuje volný čas dětí

a mládeže zejména šířkou nabídky volnočasových organizací a institucí.


dítě

mládež

právo dětí na volný čas

podpora a ochrana dětí a mládeže

rodina

vrstevnická skupina

lokální prostředí


1. Které aktivity patří a které nepatří do volného času dětí a mládeže? Jak byste definovali volný čas dětí a mládeže tak, aby se jednalo o pozitivní vymezení?

2. Vysvětlete, čím se liší volný čas dětí a mládeže od volného času dospělých.

3. Uveďte všechna práva týkající se volného času, jež jsou zaručena v Úmluvě o právech dítěte. 4. Vyjmenujte pět nástrojů, které stát používá k podpoře a ochraně dětí a mládeže, a objasněte,

co se těmito nástroji rozumí. 5. Shrňte, čím je charakteristický volný čas současné mladé generace. Posuďte, jak do něj

vstupují moderní informační a komunikační technologie a masmédia.


6. Pokuste se jednoduše definovat pojmy rodina, vrstevnická skupina a lokální prostředí.

7. Jak přirozená společenská prostředí ovlivňují volný čas dětí a mládeže? Uveďte příklady.



BOCAN, Miroslav, MAŘÍKOVÁ, Hana, SPÁLENSKÝ, Adam. Hodnotové orientace dětí ve věku 6 - 15 let.

[online]. Praha : Národní institut dětí a mládeže MŠMT, 2011. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z:





Brno : Paido, 2001. ISBN 80-7315-004-2.

Mládež České republiky. [online]. Praha : Česká rada dětí a mládeže, 2008. [cit. 2013-12-31].

Dostupné z: http://www.crdm.cz/download/publikace/mladez-CR-web.pdf



PŘÍHODA, Václav. Ontogeneze lidské psychiky I : Vývoj člověka do patnácti let. Praha : SPN, 1977.


1994. ISBN 80-210-1007-X.

Úmluva o právech dítěte. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-

osn/soubory/umluva-o-pravech-ditete.pdf

Řešení

Klíč 2.1

Politika mládeže „znamená vize do budoucnosti, konkrétní cíle, priority a opatření státu, které by měly

pomoci mladým lidem ke smysluplnému využívání volného času, naplnění jejich ambicí prostřednictvím

podpory formálního a neformálního vzdělávání, k aktivnímu zapojení do společnosti, k jednoduššímu

získání zaměstnání a k celkovému zlepšení jejich životní situace“.

Cíle politiky mládeže a jiné zajímavé informace naleznete pod odkazem Politika mládeže v sekci Mládež

na webových stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.


http://www.crdm.cz/download/publikace/mladez-CR-web.pdf

http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-o-pravech-ditete.pdf


http://www.msmt.cz/mladez/politika-mladeze

http://www.msmt.cz/mladez


3 Výchova a volný čas

Cíle kapitoly


dokážete vysvětlit vztah výchovy a volného času;

budete umět analyzovat význam pojmů užívaných v pedagogice volného času;

budete schopni definovat pedagogiku volného času a vymezit její předmět;

dokážete objasnit cíle a specifika výchovného působení ve volném čase;

budete umět charakterizovat profesi pedagoga volného času.

Průvodce studiem

Zdá se to k nevíře, ale právě jsme se dostali do druhé poloviny tohoto studijního textu. Zatímco v té

první jsme se zabývali spíše samotným volným časem, druhá polovina bude orientována pedagogicky.

Tomu, co je volný čas, jaké má funkce a čím je ovlivňován, už rozumíte. Víte také, čím je zvláštní volný

čas dětí a mládeže, jaké má charakteristiky v dnešní době a jak je utvářen působením přirozených

společenských prostředí. Je tedy načase položit si otázku (a také si na ni odpovědět), jak to vše souvisí

s výchovou.

Pokud jste předchozí kapitoly četli pozorně, jistě vás už mnohé pedagogické souvislosti napadly. Každá

záležitost, jež se týká dětí a mládeže, totiž musí zajímat všechny ty, kteří za děti a mládež nesou

výchovnou zodpovědnost. To jsou nejen rodiče, ale také učitelé, vychovatelé, vedoucí a do určité míry

každý dospělý, s nímž se dítě nebo mladý člověk dostává do kontaktu.

Volný čas mladé generace nás zajímá hned z několika důvodů. Pojďme se nejprve seznámit právě

s těmito důvody. Tím si také připravíme půdu pro to, abychom si mohli říci, co vlastně je pedagogika

volného času.

3.1 Vztah výchovy a volného času

Výchovou podle Pedagogického slovníku (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 277-278) rozumíme

„záměrné a cílevědomé vytváření a ovlivňování podmínek umožňujících optimální rozvoj každého

jedince v souladu s individuálními dispozicemi a stimulujících jeho vlastní snahu stát se autentickou,

vnitřně integrovanou a socializovanou osobností“.

Úkol k zamyšlení

Než budete pokračovat dále, zkuste se nejprve zamyslet nad otázkou, jak spolu volný čas a výchova

vlastně souvisí. Není to tak trochu protimluv? Jaké pohnutky nás vedou k tomu, že se jako pedagogové

o volný čas dětí a mládeže zajímáme?

Výchova


V předchozích částech textu jsme už několikrát naznačili, že volný čas s výchovou souvisí. Hovořili

jsme například o formativně výchovné (edukační) funkci volného času.

Nyní se pokusíme přesněji zodpovědět otázku, jaký je vlastně vztah mezi výchovou a volným časem.

V odborné literatuře tento vztah bývá obvykle charakterizován následujícími třemi vzájemně úzce

propojenými dimenzemi (Hájek, Hofbauer, Pávková, 2008, s. 69; Hofbauer, 2004, s. 18):

Výchova ve volném čase

Volný čas nás zajímá již jen proto, že se jedná - přinejmenším co do délky - o relativně významnou

část veškerého času dítěte. Neumíme si zřejmě dost dobře představit, že bychom se vůbec nestarali,

co děti dělají od chvíle, kdy opustí školní budovu po skončení povinného vyučování, až do večera.

Případně co dělají o víkendech nebo o letních prázdninách. Nejen že by to bylo nebezpečné, ale byla by

to hlavně škoda. Volný čas dítěte není volným časem pedagoga a pedagogiky.

Volný čas tedy představuje především prostor, v němž máme výbornou příležitost a zároveň velkou

zodpovědnost na děti a mladé výchovně působit. Je-li volný čas naplněn kvalitními aktivitami, osobnost

dítěte se pozitivně formuje a rozvíjí. Pokud je však volný čas ponechán bez výchovného vlivu, může

se snadno stát prostorem pro vznik rizikového chování a různých sociálně patologických jevů.

Výchova volným časem (prostřednictvím volného času)

Volný čas je však více než vakuem, které je třeba nějak naplnit, aby děti „měly co dělat a nezlobily.

Volný čas, to je obrovská šance. Jestliže jsme v předchozím odstavci konstatovali, že by byla škoda se

o volný čas dětí a mládeže nezajímat, měli jsme na mysli právě toto. Volný čas je tak odlišný od školy,

že nám umožňuje v dítěti rozeznít úplně jiné struny a využít to k jeho rozvoji.

Volný čas je tedy i prostředkem, skrze nějž se výchova uskutečňuje. Volnočasové aktivity, použité

metody a formy se mohou stát nástrojem výchovného působení na jedince. Volný čas má velký

výchovný potenciál, protože je v něm obsažena nedirektivnost a svoboda, partnerství a kooperace,

otevřenost, zvídavost, radost, spontaneita a tvořivost. Všechny tyto hodnoty jsou ve volnočasových

aktivitách přítomny jaksi automaticky a právě díky nim lze v dětech a mládeži účinně rozvíjet širokou

škálu dovedností a kladných osobnostních rysů.

Výchova k volnému času (pro volný čas)

Jestliže s dětmi výchovně pracujeme v jejich volném čase, ukazujeme jim tím zároveň, jak mohou svůj

volný čas dobře prožívat k prospěchu svému i druhých.

Kvalitně trávený volný čas je tedy také cílem výchovy. Výchova k volnému času znamená vedení

vychovávaných k jeho správnému využívání. V mladém věku se kladou základy pro čas dospělosti,

a to také v oblasti volného času. Dítě si musí osvojit dobré volnočasové návyky, naučit se, jak si

efektivně naplánovat čas nebo jak správně odpočívat. Potřebuje se zorientovat a rozvinout ve svých

zájmech, aby mu později mohly být zdrojem seberealizace a uspokojení.

Volný čas a výchova

Výchova ve volném čase

Výchova k volnému času

Výchova volným časem


Příklad

Všechny tři výše uvedené dimenze jsou obvykle přítomny zároveň a můžeme je ve větší či menší míře

vystopovat v každém pedagogicky ovlivňovaném volném čase.

Jestliže dítě například navštěvuje tvořivý zájmový kroužek, jedná se o výchovu ve volném čase, protože

tento kroužek vyplňuje a obohacuje jeho volný čas. Tím, že má dítě právě teď volný čas, vzniká prostor

a podmínky pro výchovné působení, pro to, aby se rozvíjelo a učilo něco nového. A je možné (i když ne

jisté), že kdyby dítě nebylo v kroužku, nudilo by se nebo dělalo něco ne úplně žádoucího.

Pedagog, který kroužek vede, využívá toho, že dítě je zde dobrovolně, že ho tvořivé aktivity baví a že

zde má kamarády. Díky tomu je otevřené, uvolněné, pozitivně naladěné a pedagog se mu tak může

mnohem více přiblížit, nenásilně je vést a předávat mu hravou formou nejen vědomosti, ale především

rozvíjet jeho dovednosti a formovat v něm kladné postoje. V tomto smyslu se jedná o výchovu volným

časem.

A konečně dítě se v kroužku naučí činnosti, kterými pak může svůj volný čas trávit i doma, zjistí, že má

pro kreativní aktivity nadání, odnese si zkušenost, že volný čas strávený tvořivou činností je lepší než

nicnedělání… To vše můžeme označit jako výchovu k volnému času.

Vztahem výchovy a volného času se pedagogika nezabývá příliš dlouho. Uvážíme-li, že i samotná

povinná školní docházka je záležitostí posledních dvě stě čtyřiceti (a reálně jen posledních sto čtyřiceti)

let, je pochopitelné, že výchova ve volném čase je určitým společenským a pedagogickým výdobytkem,

který si na pozornost pedagogické vědy musel počkat. Výrazný rozvoj přinesla až druhá polovina

dvacátého století. Praxe však obvykle na teorii nečeká, spíše naopak. To platí i o výchově ve volném

čase, potažmo výchově mimo vyučování. Její kořeny najdeme již ve středověku a zvláště zřetelně pak

v devatenáctém století.

Pro zájemce

Přesahuje kapacitní možnosti i záměry tohoto studijního textu věnovat se podrobněji historickému

vývoji výchovného ovlivňování volného času dětí a mládeže. Zmiňme však alespoň ve stručnosti čtyři

hlavní linie tohoto vývoje, jež uvádí slovenská autorka Emília Kratochvílová (2004, s. 25-26). Vychází

přitom mimo jiné i ze starších prací Václava Bláhy (1980) a Otakara Kádnera (1909).

První linie je spojená se školou a s prací učitelů se žáky. Kořeny této činnosti lze nalézt například

i v dílech Jana Amose Komenského. Učitelé se již od samého počátku existence školy v dnešní podobě

věnovali svým žákům v době po vyučování a během volných dnů, doučovali je, rozvíjeli jejich

individuální nadání a nabízeli jim možnost realizovat své zájmy. Dnes v této linii škola dále pokračuje

systémem volitelných předmětů či zájmových kroužků.

Druhá linie je více zaměřena směrem k celodenní péči o děti a má výrazné sociální a charitativní

znaky. Již od středověku se setkáváme s konvikty (patřily například ke klášterním školám a nabízely

studentům celoroční ubytování a výchovný dohled), ale rovněž s útulky a vývařovnami pro chudé děti

či se sirotčinci pro děti opuštěné. Všechny tyto instituce mají společné to, že celodenní péče zahrnuje

nutně i výchovné působení v době mimo vyučování, byť se do současné podoby samozřejmě vyvíjelo

velmi postupně. Pokračování této linie můžeme dnes spatřovat například v domovech mládeže

a internátech, v dětských domovech a dalších zařízeních ústavní a ochranné výchovy, ale do jisté míry

například i ve školních družinách, které původně vznikly především jako pomoc pro zaměstnané rodiče

a tedy svého druhu sociální instituce.

Pohled do historie


Třetí, historicky nejmladší linie vychází z dobrovolné činnosti ve spolcích a zájmových sdruženích

dospělých, kteří pochopitelně - ve snaze vychovat si dorost - věnovali pozornost také dětem a mládeži.

U nás byly tyto spolky velmi úzce propojeny s hnutím národního obrození. Později začínají vznikat také

přímo dětské a mládežnické vzdělávací, kulturní a zájmové spolky a sdružení. Dnes tato linie dále

pokračuje ve spolcích dospělých a zejména ve spolcích dětí a mládeže, mezi které řadíme například

skauty, mladé hasiče, turistické a tábornické oddíly, pionýry a mnohé další.

Čtvrtá linie je spojena s aktivním působením církví a náboženských společenství na výchovu

a vzdělávání dětí a mládeže. Dříve zahrnovala především katecheze a náboženskou výchovu

například v nedělních školách. Dnes do ní můžeme řadit volnočasovou práci s různými cílovými

skupinami dětí a mládeže, která se realizuje ve farnostech či v institucích spravovaných církevními

řády a kongregacemi (například salesiány), zdaleka se netýká pouze vzdělávání v oblasti víry a je

otevřena všem dětem a mladým lidem bez rozdílu.

3.2 Pedagogika volného času

Pedagogika volného času je vědecký obor náležející do rodiny pedagogických věd, tedy věd o výchově

a vzdělávání člověka.

Průvodce studiem

Už jste na vysoké škole nějakou chvíli, takže jistě tušíte, že i když v běžném životě se dá „dělat věda“

téměř z čehokoliv, ve skutečnosti je věda docela vážná věc.

Vědou rozumíme ucelený systém teoretických poznatků, a aby se mohla nějaká oblast lidského zájmu

považovat za vědu, je třeba, aby měla mimo jiné přesně vymezen předmět, jímž se zabývá.

V případě pedagogiky volného času je její předmět dán zcela jednoznačně, potíž je však v tom, že se

pro něj v průběhu uplynulých desetiletí vžily různé termíny. V následující podkapitole se proto nejprve

společně pokusíme vnést do těchto pojmů trochu pořádku a vysvětlit si, jaké jsou mezi nimi rozdíly.

Teprve pak budeme moci definovat samotnou pedagogiku volného času a nastínit, jaké je její místo

v systému pedagogických věd.

3.2.1 Odborná terminologie pedagogiky volného času

Na základě toho, co bylo doposud řečeno, je zřejmé, že pedagogika volného času se zabývá výchovou

realizující se v době, kdy ten, kdo je vychováván, není ve škole, a tedy nejspíš prožívá svůj volný

čas. Budeme-li však pracovat s odbornou literaturou zabývající se výchovným působením na děti

a mládež v jejich volném čase, setkáme se s různými termíny.

Například dříve užívané termíny vyjadřovaly snahu vymezit toto výchovné působení prostředími či

institucemi, v nichž se neodehrává. Termín výchova mimotřídní znamenala „aktivity realizované

školou mimo povinnou školní výuku“ a mimo učební osnovy, termín výchova mimoškolní zase

pojmenovával „činnosti uskutečňující se mimo školu, […] ve sdruženích a zařízeních volného času“

(Hofbauer, 2004, s. 15-16).

Předmět pedagogiky volného času

Výchova mimotřídní a mimoškolní


Pozdější (a doposud užívaný) termín výchova mimo vyučování již přesněji vystihuje podstatu

problematiky tím, že dané výchovné působení staví primárně nikoliv mimo určité instituce (třída, škola),

ale především mimo určité činnosti (vyučování). Lépe tak odpovídá skutečnosti, že i škola může

nabízet zájmové, rekreační a jiné aktivity, jež mají volnočasové charakteristiky a i samotné děti

a mládež je jako takové vnímají, protože jsou vyňaty z vyučování (které, jak jsme uvedli ve druhé

kapitole, zahrnujeme do času pracovního, tedy času povinností). (Hofbauer, 2004, s. 16)

Podle Pávkové a kolektivu (2001, s. 39) je výchova mimo vyučování definována následujícími čtyřmi

charakteristikami:

probíhá mimo povinné vyučování;

probíhá mimo bezprostřední vliv rodiny;

je institucionálně zajištěná;

uskutečňuje se převážně ve volném čase.

Poslední z uvedených charakteristik dává tušit, že výchova mimo vyučování není úplně totéž jako

výchova ve volném čase. Pojem výchova ve volném čase je z hlediska dětí a mládeže pojmem

užším. Zdaleka ne všechny aktivity, jež splňují první tři charakteristiky výchovy mimo vyučování, jsou

pro děti a mládež zároveň také aktivitami volnočasovými, tedy svobodně zvolenými a dobrovolně

realizovanými.

Příklad

Výchova mimo (povinné) vyučování se realizuje v nejrůznějších institucích. Vedle typicky volnočasových

mezi ně patří i takové, jejichž navštěvování spadá pro děti a mládež spíše do oblasti povinností. Může

se jednat například o základní uměleckou školu nebo jazykovou školu, ale třeba i o sportovní oddíl. Pro

některé děti může takovou zčásti „povinnou“ institucí být i školní družina.

Podobný rozdíl mezi oběma uvedenými pojmy můžeme najít i v oblasti samotných činností. Do výchovy

mimo vyučování patří například příprava na vyučování v domově mládeže nebo ve školní družině,

doučování ve školním klubu či brigáda žáků na úpravě okolí školy. Všechny tyto činnosti, ačkoliv se

odehrávají mimo povinné vyučování, by většina dětí zřejmě neoznačila jako svůj volný čas.

Cítíme však, že skutečně objektivně rozhodnout, zda je některá instituce či aktivita pouze výchovou

mimo vyučování, nebo zároveň také výchovou ve volném čase, je prakticky nemožné. Každé dítě vnímá

a definuje svůj volný čas jinak.

Důležitou roli zde hraje rovněž přístup pedagoga. I letní dětský tábor je možné pojmout tak, že jeho

malí účastníci nebudou mít absolutně žádný pocit volného času. A naopak - například dobrý učitel hry

na hudební nástroj může dosáhnout toho, že dítě se bude na jeho hodiny těšit a bude je za součást

svého volného času považovat i navzdory tomu, že se od něj očekává pravidelné cvičení a že jsou jeho

výkony známkovány.

S vědomím terminologické neujasněnosti, která panuje v této oblasti, předkládá Hofbauer zastřešující

pojem výchovné zhodnocování volného času (2004, s. 17). Tento termín můžeme vnímat jako

vhodné východisko pro vymezení předmětu pedagogiky volného času.

Výchova mimo vyučování

Znaky výchovy mimo vyučování

Pojmoslovné nuance

Výchovné zhodnocování volného času


Průvodce studiem

Pro přehlednost dodejme, že v dalším textu budeme pojem výchova mimo vyučování používat pouze

v případech, kdy s ním pracují sami citovaní autoři. Jinak se budeme zabývat primárně výchovou ve

volném čase a výchovu mimo vyučování, která nemá volnočasové rysy, ponecháme stranou.

Ze stylistických důvodů budeme používat termíny výchova ve volném čase, výchovné zhodnocování

volného času, výchovné působení ve volném čase, výchovné ovlivňování volného času a volnočasová

výchova, a to bez rozlišení, tedy jako synonyma.

3.2.2 Pedagogika volného času jako vědecká disciplína

V Pedagogickém slovníku (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 162) je pedagogika volného času

stručně definována jako „disciplína pedagogiky, zaměřená na výchovné a vzdělávací prostředky

napomáhající autonomnímu a smysluplnému využívání volného času dětí, dospívajících

i dospělých“.

Dle Emílie Kratochvílové (2004, s. 65) pedagogika volného času „zkoumá zákonitosti výchovného

ovlivňování volného času“ a zabývá se uplatněním zákonů učení a výchovy při formování osobnosti

dětí a mládeže ve specifických podmínkách jejich volného času. Předmětem pedagogiky volného

času jsou podle téže autorky „otázky výchovy […] dětí a mládeže mimo povinné vyučování ve škole

a mimo školu, výchovy ve volném čase“ (2004, s. 64).

Úkol k zamyšlení

Na základě toho, co jste během svého dosavadního studia naučili (a to nejen v tomto studijním textu,

ale například i v předmětu Pedagogika), a na základě svých osobních (případně profesních) zkušeností

se pokuste vyjmenovat všechny oblasti, jimiž se může pedagogika volného času zabývat. Jaké otázky

a jaká témata tato pedagogická disciplína podle vás řeší?

Pokud si výsledky svého přemýšlení napíšete na papír a zkusíte jednotlivá témata utřídit nebo dát do

vzájemné souvislosti (třeba graficky pomocí barev či šipek), obohatí vás řešení tohoto úkolu ještě více.

Podle Hájka a kolektivu (2008, s. 13) pedagogika volného času poskytuje východiska pro poznání a

rozvoj jednotlivých součástí pedagogického zhodnocování volného času. Tyto součásti autoři následně

specifikují ve čtyřech snadno zapamatovatelných otázkách:

Kde se aktivity uskutečňují?

První otázka směřuje k prostředím, prostorům a zařízením, v nichž se výchovné zhodnocování volného

času realizuje. Jaké znaky by mělo mít prostředí volnočasové výchovy, aby vytvářelo příznivé podmínky

pro efektivní dosahování výchovných cílů?

Kdo se aktivit účastní a kdo zde působí?

Podobně jako v jakékoli jiné výchovně vzdělávací oblasti, také ve sféře volného času se setkávají a do

vzájemné interakce vstupují vychovávaný a vychovávající. Podstatou této otázky je, jaké charakteristiky

Definice pedagogiky volného času

Čtyři otázky pedagogiky volného času


mají účastníci volnočasových aktivit (může se jednat o různé cílové skupiny) a co naopak očekáváme

od pedagogů, kteří s nimi pracují. Jaké by měli mít kompetence?

Co a jak se zde děje?

Tato velmi důležitá otázka je zacílena na rozvíjení obsahu a metod činností ve volném čase. Jaké typy

aktivit jsou obsaženy ve výchovně ovlivňovaném volném čase? Jaké metody a výchovné postupy jsou

zde žádoucí? Jaké zásady by při tomto výchovném působení měly být ctěny a dodržovány?

Oč nadále usilovat?

Poslední otázka směřuje k perspektivám aktivit a výchovného působení ve volném čase. Jak by mělo

reagovat na současné společenské podmínky a jakým směrem by se mělo dále rozvíjet? V čem tkví

jeho pozitivní potenciál a kde naopak vnímáme rezervy?

Průvodce studiem

Všechny čtyři uvedené otázky jsou více či méně zakomponovány i do obsahu tohoto studijního textu.

V předchozí kapitole jsme se dosti podrobně zabývali účastníky výchovy ve volném čase - jako cílovou

skupinu, které věnujeme pozornost, jsme si definovali děti a mládež. Již na následujících stránkách se

dozvíte více o specificích výchovného působení ve volném čase a seznámíte se také s charakteristikami

pedagoga volného času. Ve čtvrté kapitole se zaměříme na obsah výchovy ve volném čase (zejména na

odpočinkové, rekreační a zájmové činnosti) a na rozmanitá institucionální prostředí, v nichž se realizuje

výchovné zhodnocování volného času.

Jak vidíte, čeká nás ještě spousta pilné práce. Zvlášť když při tom všem nesmíme zapomínat průběžně

reflektovat perspektivy a trendy, jak nás nabádá čtvrtá otázka. Ale nebojte se, témata, která jsou před

námi, jsou opravdu zajímavá. A také - což mají studenti rádi - jsou velmi konkrétní a úzce propojená

s pedagogickou praxí.

Pedagogika volného času se obvykle považuje za aplikovanou pedagogickou disciplínu. Znamená

to, že se zabývá výchovou a vzděláváním ve zvláštních podmínkách volného času. Obecné pojmy

a struktury, se kterými pracuje obecná pedagogika a teorie výchovy (jde o základní pedagogické

kategorie, jako jsou například cíle výchovy, složky výchovy, formy a metody výchovy, výchovné zásady,

osobnost vychovávaného a vychovávajícího a další) aplikuje na oblast volného času dětí a mládeže.

Jedná-li se o volný čas dospělých a seniorů, spolupracuje podobně s andragogikou a gerontagogikou.

Z dalších základních pedagogických disciplín je pro pedagogiku volného času důležitá zejména obecná

didaktika. Ta totiž rozpracovává otázky výukových cílů, obsahu výuky, zásad, organizačních forem

a metod výuky. Ačkoliv je metodika výchovného působení ve volném čase dosti odlišná od školní

výuky, obecná didaktika je pro ni odrazovým můstkem.

Obzvláště blízký vztah má však pedagogika volného času k sociální pedagogice. Oběma disciplínám

je společný hlavně důraz na nepřímé výchovné působení a na význam mimoškolních prostředí

(rodina, vrstevnická skupina, výchovná zařízení, dětské a mládežnické organizace a podobně).

Sociální pedagogika může volný čas nahlížet jednak jako prostor a příležitost pro utváření zdravého

životního způsobu celé populace, tedy pro realizaci primární a sekundární prevence negativních

Vztah k obecné pedagogice a teorii výchovy

Vztah k obecné didaktice

Vztah k sociální pedagogice


sociálních jevů. Zároveň ale je výchovné působení ve volném čase pro sociální pedagogiku i jedním

z nástrojů terapie, jímž lze efektivně působit v procesu resocializace a reedukace.

3.3 Cíle a specifika výchovného působení ve volném čase

Jestliže je výchova definována jako cílevědomá a záměrná lidská činnost, je zřejmé, že se neobejde bez

přesně určeného cíle. Cíl - a platí to nejen ve výchově, ale ve všech oblastech života - dává smysl

našemu snažení, ukazuje nám cestu, motivuje nás, je pro nás hodnotou, ke které se vztahujeme a se

kterou porovnáváme současný stav.

Úkol k zamyšlení

Základní cíl výchovy se nejčastěji vyjadřuje slovy „všestranné rozvinutí osobnosti vychovávaného

jedince“. Možná už jste se s tímto obratem setkali tolikrát, že si pod ním jen obtížně představujete něco

živého a opravdového. Hlavní cíl výchovy však lze pojmenovat i jinak. Zkuste to. Nesklouzněte ale do

frází. Jestliže je podle vás cílem vychovat dobrého člověka, přemýšlejte, co to znamená.

A nyní se zamyslete nad tím, jaké cíle má výchova ve volném čase. V čem jsou její cíle specifické? Má

jiné cíle než třeba výchova ve škole?

Lze asi konstatovat, že hlavní cíl výchovy je společný všem typům výchovného působení. Učitel

ve škole, vychovatel ve školní družině, vedoucí skautského oddílu, ale také rodič… ti všichni chtějí, aby

dítě, které vychovávají, bylo po všech stránkách připraveno na život. Aby se mohlo rozvinout

v oblasti tělesné, duševní, sociální i duchovní, v rovině rozumu, citů i vůle. Aby si osvojilo nejen

potřebné vědomosti, ale také dovednosti, postoje a hodnoty. S tímto obecným cílem se plně ztotožňuje

i výchova ve volném čase.

Jedním z důležitých cílů výchovného ovlivňování volného času dle Kratochvílové (2004, s. 168) je „vést

k formování pozitivního vztahu k volnému času jako osobní a společenské hodnotě, a tak

napomáhat formování pozitivní hodnotové orientace“.

Specifické cíle výchovy mimo vyučování velmi přesně shrnuje například Špičák (1990, s. 20-21):

kompenzovat jednostrannou fyzickou a psychickou zátěž, jež vzniká při školním vyučování,

a napomáhat reprodukci sil vychovávaných jedinců;

rozvíjet žádoucí zájmy a schopnosti dětí a mládeže;

umožňovat získávání praktických zkušeností a vytvářet příležitosti k jejich využití v reálných

životních situacích; uspokojovat touhu vychovávaných po citové odezvě, sebeuplatnění a uznání;

učit děti a mládež žít ve skupině, navazovat, rozvíjet a prohlubovat hodnotné mezilidské

vztahy;

formovat mravní vlastnosti, vůli a charakter vychovávaných;

vést mladou generaci k aktivní angažovanosti na rozvoji společnosti prostřednictvím

dobrovolné společensky prospěšné činnosti.

Výchova ve volném čase však nemá jen své specifické cíle. Od výchovy a vzdělávání v rámci povinného

vyučování ve škole se liší v celé řadě dalších aspektů. Je přitom nezbytné si uvědomit, že to nejsou

Cíle výchovy

Obecný cíl výchovy ve volném čase

Specifické cíle výchovy ve volném čase

Další specifika


jen nějaké dílčí, nepodstatné odlišnosti. Naopak, jsou to rozdíly zcela zásadní. Na nich stojí a s nimi

padá celá „volnočasová podstata“ této výchovy.

Můžeme to vyjádřit ještě konkrétněji. Na začátku této kapitoly jsme si kladli otázku, zda výchova

a volný čas nejsou v rozporu. Jistě nejsou - pokud by byly, neexistovala by pedagogika volného

času. S tímto konstatováním se ale nemůžeme spokojit. Musíme se ptát, jaká má být výchova, aby

volný čas zůstal volným časem. Jinými slovy, jak výchovně pracovat s dětmi a mládeží v jejich

volném čase tak, aby se stále cítily jako ve svém volném čase?

Úkol k zamyšlení

Vzpomeňte si na dobu, kdy jste chodili na druhý stupeň základní školy. Navštěvovali jste nějaký

kroužek či oddíl? Jezdili jste o prázdninách na tábory? Přemýšlejte nad tím, zda jste se v těchto

prostředích a při těchto aktivitách cítili jinak než ve škole při vyučování. Čím to bylo?

V čem spatřujete nejvýraznější rozdíly mezi výchovou ve volném čase a výchovou a vzděláváním třeba

ve škole? Co všechno je jiné? Pokuste se sestavit co nejúplnější seznam, než budete pokračovat dále.

Specifikům výchovy ve volném čase se přehledně věnuje například Kratochvílová (2004, s. 100-

102) či Špičák (1990, s. 26-27). Podle Špičáka nalezneme specifické rysy výchovy mimo vyučování jak

v samotné její podstatě a zaměření, tak v činnostech vychovávajících a vychovávaných.

Jedním z nejdůležitějších znaků výchovy ve volném čase je dobrovolnost. Tato charakteristika udává

základní tón celému výchovnému úsilí. Dítě či dospívající se stává účastníkem volnočasového programu

nebo „klientem“ volnočasové organizace většinou na základě své svobodné volby, přestože tato volba

může být podnícena rodiči. Princip dobrovolnosti by měl být ctěn i při jednotlivých dílčích aktivitách.

Jestliže je zapojení účastníka dobrovolné, tím větší význam má motivace, přičemž její těžiště spočívá

ve vnitřní motivaci. Volnočasový pedagog má za úkol vzbudit zájem a podnítit k aktivitě pokud možno

přirozenými cestami, s využitím vnitřního nastavení účastníků. V této oblasti má velmi široké možnosti,

protože volnočasové aktivity jsou motivující již samy o sobě díky pozitivním prožitkům, které nabízejí a

zprostředkovávají.

Za velmi významný lze považovat relativně autonomní charakter výchovy ve volném čase. Pedagog

více respektuje individuální zájmy, potřeby a schopnosti dětí a dospívajících a více s nimi pracuje při

stanovování výchovných cílů a při projektování výchovného procesu. Mladí mohou přicházet s návrhy,

být iniciativní a zapojit se rovněž do přípravy programů. Tento přístup, který se v poslední době velmi

zdůrazňuje, se označuje jako participace.

Velký důraz se ve volnočasové výchově klade na aktivitu, samostatnost a tvořivost účastníků.

Slovní i názorně-demonstrační metody jsou v pozadí, pedagog využívá především metod dovednostně-

praktických a aktivizujících. Královskou metodou ve volném čase je hra. Činnosti realizované ve volném

čase jsou svým obsahem pestré, různorodé a přitažlivé. Svou podstatou přímo vybízejí k tomu, aby

si účastníci všechno sami vyzkoušeli a „osahali“. Tato skutečnost je mimo jiné jedním z principů

zkušenostního učení a zážitkové pedagogiky.

Svobodná volba

Možnosti motivace

Autonomie a participace

Aktivita a zkušenost


Špičák (1990, s. 27) velmi výstižně popisuje nepřímý charakter výchovné práce ve volném čase,

když konstatuje, že zde účastníci „preferují buď samotnou činnost a její bezprostřední výsledky, nebo

prožitky vznikající zprostředkovaně při její realizaci“ a že „výchovný a vzdělávací výsledek zpravidla

chápou jako vedlejší, paralelně získávaný produkt“. Velmi zjednodušeně lze říci, že mimořádný

výchovný potenciál volného času spočívá právě v tom, že děti a mládež, které vychováváme, si během

realizace volnočasových aktivit ani neuvědomují, že jsou vychováváni.

Volnočasový pedagog má k dispozici bohatý rejstřík organizačních forem. Pracuje s různorodými

skupinami (například věkově heterogenními), výchova je velmi individualizovaná. Volnočasové aktivity

jsou velmi rozmanité také z hlediska časového a prostorového uspořádání. Typické je pro ně využívání

pestré škály prostředí, mezi nimiž má výsadní postavení přírodní a obecně venkovní prostředí - hřiště,

louka, les.

V oblasti volného času se setkáváme také s netradiční strukturou výchovných pracovníků. Vedle

profesionálních pedagogů, kteří se výchově ve volném čase věnují na plný úvazek jako svému povolání,

zde působí řada externích pracovníků a dobrovolníků, často i mladších osmnácti let. Můžeme dokonce

říci, že bez těchto zapálených lidí (ať již pracují za symbolickou odměnu, nebo zcela bez nároku na ni)

by to ve volnočasových zařízeních a neziskových organizacích vůbec nefungovalo.

Mezi volnočasovým pedagogem a dítětem většinou bývá spontánnější a méně formální vztah než

mezi učitelem a žákem ve škole. Tato skutečnost přirozeně vyplývá z povahy výchovy ve volném čase

a ze všech dosud uvedených specifik. Pedagog volného času je hlavně rádcem, průvodcem a přítelem.

Ve své výchovné práci také hlouběji využívá emocionálních vlivů a vzájemných vztahů ve skupině

vychovávaných.


Třetí úkol, který bude hodnocen vyučující, vám má pomoci, abyste specifikům výchovy ve volném čase

opravdu dobře porozuměli.

Vyberte si čtyři specifika, která vás nejvíce zaujala, a každé z nich vysvětlete na konkrétním příkladě.

Čerpejte především ze zkušenosti. Pokud sami pracujete v oblasti výchovy ve volném čase, bude pro

vás úkol jistě snadný. Pokud tomu tak není, můžete zúročit a využít osobní zážitky z vlastního dětství,

případně čerpat ze zkušeností svých dětí nebo dětí svých přátel.

3.4 Pedagog volného času

Když se řekne pedagog, obvykle si představíme člověka, který vychovává jiné a tato činnost je jeho

povoláním. Víme, že slovo pedagog vzniklo ze dvou řeckých slov. Výraz „pais“ označuje chlapce nebo

dítě, „agogé“ znamená vedení.

Pedagog je tedy průvodcem mladého člověka na jeho cestě poznání světa, druhých i sebe sama.

Na cestě, během níž se z dítěte postupně stává zralý, dospělý člověk, schopný doprovázet jiné.

Nepřímé výchovné působení

Pestrost organizačních

forem

Různé typy

pracovníků

Blízké mezilidské vztahy

Smysl slova

pedagog


Průvodce studiem

Zatím se nepovedlo pedagoga nahradit nějakým počítačem nebo robotem. (Ani se to nepovede a je to

dobře.) Bez pedagoga není výchova možná.

Pojďme se tedy v poslední části této kapitoly alespoň krátce zamyslet nad charakteristikami pedagoga,

který pracuje s dětmi a mládeží v jejich volném čase. Toto téma si naši pozornost zaslouží, protože

pedagog volného času musí být stejně jako učitel kvalitním odborníkem v oblasti výchovy a vzdělávání.

3.4.1 Pojetí pedagoga volného času

V širším slova smyslu je pedagogem volného času vlastně každý, kdo výchovně (edukačně) působí

v oblasti volného času s cílem naplňovat a kultivovat volný čas svých klientů, nabízet jim smysluplné

a obohacující aktivity a prostřednictvím těchto aktivit rozvíjet a formovat osobnost člověka. Působení

takto chápaného pedagoga volného času zasahuje nejrozmanitější cílové skupiny, ať již je definujeme

z hlediska věku (děti, mládež, dospělí, senioři) nebo třeba z hlediska zájmů a potřeb.

Pedagog volného času v širším slova smyslu se může uplatnit například v oblasti vzdělávání, kultury

a osvěty, v zájmových spolcích a sdruženích, v církvích, v pobytových či ambulantních zařízeních

sociálních služeb, ve zdravotnictví a lázeňství, ve sportu, ale také například v oblasti rekreace

a cestovního ruchu. (Vážanský, 2001, s. 90, 94-95) Je možné, že v těchto prostředích bude

označován jako animátor, aktivizační pracovník nebo kulturní referent, ale jestliže si při svém působení

klade mimo jiné i výchovně vzdělávací cíle, můžeme ho zároveň považovat i za pedagoga volného času.

V užším slova smyslu je pedagog volného času pedagogickým pracovníkem, na kterého se vztahují

ustanovení Zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů,

ve znění pozdějších předpisů (v době, kdy je dokončován tento studijní text, je aktuální znění zákona z

1. září 2012). Zákon o pedagogických pracovnících je závazný pro všechny pracovníky škol a školských

zařízení, jež jsou zapsány v rejstříku škol a školských zařízení, a rovněž na pedagogické pracovníky

v zařízeních sociálních služeb. (Zákon č. 563/2004 Sb., § 1, odst. 2)

Pedagogy volného času, tak jak jsou definováni zákonem o pedagogických pracovnících, nalezneme

nejčastěji ve střediscích volného času (domech dětí a mládeže) a ve školních klubech. O těchto

zařízeních stručně pojednáme ještě v poslední kapitole tohoto studijního textu.

Úkol

Podívejte se na aktuální znění zákona o pedagogických pracovnících a najděte všechna ustanovení, jež

se nějakým způsobem týkají pedagoga volného času.

Který paragraf tohoto zákona je pedagogovi volného času přímo věnován? Jakým vzděláním se nabývá

odborná kvalifikace pro výkon povolání pedagoga volného času? Jsou v zákoně pedagogové volného

času nějak rozlišováni podle toho, jaký typ přímé pedagogické činnosti vykonávají?

Řešení úkolu (spolu s dalšími zajímavými informacemi) naleznete v Klíči 3.1.

Pedagog volného času v širším slova smyslu…

… a jeho

uplatnění

Pedagog volného času v užším

slova smyslu…

… a jeho

uplatnění

http://www.msmt.cz/dokumenty/aktualni-zneni-zakona-o-pedagogickych-pracovnicich-k-1-zari


3.4.2 Charakteristiky pedagoga volného času

Pedagog volného času by (stejně jako kterýkoliv jiný pedagog) měl být pro kvalitní výkon své práce

vybaven určitými znalostmi, dovednostmi a osobnostními vlastnostmi.

V praxi je samozřejmě velký rozdíl například mezi kmenovým pracovníkem domu dětí a mládeže

a dobrovolníkem, který jede pod hlavičkou tohoto zařízení jako instruktor na prázdninový tábor. Přesto

však můžeme říci, že určitou „povinnou základní výbavu“ pro své působení mezi dětmi a mládeží by

měl mít i on.

Úkol k zamyšlení

Zavzpomínejte na všechny, kdo v době vašeho dětství a dospívání byli vašimi vedoucími v zájmových

kroužcích, oddílech či na letních táborech. O jaký typ lidí šlo? Jací byli - jaké měli povahové vlastnosti,

co uměli? Čím vás zaujali a co se vám na nich naopak nelíbilo? Byli jiní než učitelé ve škole?

Vedle pedagogických věd a základů psychologie by každý pedagog volného času měl být výborně

obeznámen s teorií i praxí pedagogického ovlivňování volného času a metodikou her a zájmových

činností. Očekává se od něj také všeobecné vzdělání a kulturní a společenský rozhled.

Je rovněž důležité, aby ovládal jednu či více zájmových činností a aby své vědomosti a dovednosti v

této oblasti dokázal předávat druhým. V určitých institucích musí být pedagog volného času zaměřen

co nejuniverzálněji, aby uměl svým klientům nabídnout širokou škálu aktivit, jinde je vyžadována

specializace pouze v jedné konkrétní oblasti zájmové činnosti.

Komplex dovedností pedagoga volného času se do jisté míry překrývá se schopnostmi a dovednostmi

učitele, zároveň však má i svá nezaměnitelná specifika. Pedagog volného času by rozhodně měl mít

schopnosti diagnostické, didaktické, organizační a řídící. Velký důraz se obvykle klade na jeho

komunikativní a sociální dovednosti - schopnost naslouchat a být empatický, chválit, povzbuzovat

i kritizovat, konstruktivně řešit problémy a konflikty, v kontaktu s vychovávanými být taktní a citlivý.

(Holoušová in Grecmanová aj., 2002, s. 171-172)

Dobrý pedagog volného času by ve zvýšené míře měl být schopen otevřeného a partnerského

přístupu k dětem a mládeži. Jeho autorita by měla být pokud možno přirozená a neformální,

měla by pramenit z jeho znalostí, dovedností, osobnostních vlastností a především z jeho pozitivního

vztahu k vychovávaným. (Spousta in Spousta aj., 1994, s. 135)

Specifikem pedagoga volného času je schopnost nadchnout a motivovat, podněcovat k aktivitě,

probouzet iniciativu. Měl by mu být vlastní určitý entusiasmus a smysl pro humor. Je také třeba,

aby uměl u dětí rozpoznat jejich pozitivní potenciál, jejich zájmy, schopnosti i nadání, a dále je rozvíjet

a využívat ve výchovném procesu.

Co se týče žádoucích osobnostních kvalit pedagoga volného času, dle Spousty „mladší děti

upřednostňují u pedagoga jeho schopnost vytvořit příjemnou atmosféru pro jejich zájmové aktivity,

s postupujícím věkem se nároky na osobnost pedagoga zvyšují, kritičnost starších dětí a mladistvých

roste a ti pak zdůrazňují a oceňují především […] jeho pozitivní osobnostní vlastnosti temperamentové,

Výbava pedagoga volného času

Dovednosti

Osobnostní vlastnosti

Znalosti


jeho schopnosti a charakter, zvláště pak jeho čestnost, upřímnost, pravdomluvnost a smysl pro

spravedlnost a fair play“. (Spousta in Spousta aj., 1994, s. 135)

Průvodce studiem

Chcete prozradit, co vám u zkoušky usnadní vybavení si předchozích odstavců?

Znalosti - to je hlava (co znám a vím). Dovednosti - to jsou ruce (co umím a dokážu). Vlastnosti (ale

také postoje a hodnoty) - to je srdce (jaký jsem uvnitř, čemu věřím).

Pracovat s dětmi a mládeží v jejich volném čase není snadné. Stát se v této oblasti dobrým pedagogem

vyžaduje nejen neustálé sebevzdělávání, ale také prohlubování profesních zkušeností a zejména

poctivou práci na sobě samém - na svých schopnostech a osobnostních vlastnostech. Dosáhne-li

však na tomto poli člověk potřebné kvality, jistě zakusí, že výchova ve volném čase je zdrojem poznání,

radosti a cenných mezilidských vztahů.

Pro zájemce

V předchozí kapitole jsme letmo zmínili projekt Klíče pro život, který v letech 2009 - 2013 realizovalo

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve spolupráci s Národním institutem dětí a mládeže.

Jednou z klíčových aktivit projektu bylo Uznávání neformálního vzdělávání. Výstupem této aktivity

je několik volně dostupných zajímavých publikací, zaměřených mimo jiné na pracovníky v oblasti

volného času, na jejich kompetence a další vzdělávání.

Shrnutí

Vztah mezi výchovou a volným časem se realizuje ve třech vzájemně propojených dimenzích.

Je to výchova ve volném čase, výchova volným časem a výchova k volnému času.

Pedagogika volného času je aplikovaná pedagogická disciplína. Jejím předmětem je výchova

mimo vyučování a výchova ve volném čase, přičemž význam těchto dvou pojmů není zcela totožný. Pedagogika volného času se zabývá zejména prostředími výchovného zhodnocování

volného času, jeho účastníky a pedagogy, obsahem realizovaných aktivit a jejich metodami

a v neposlední řadě i perspektivami dalšího vývoje v oblasti výchovy ve volném čase.

Výchovné působení ve volném čase má svá specifika. Jedná se nejen o zvláštní výchovné cíle,

ale také o další aspekty, jimiž se výchova ve volném čase významně odlišuje například od

výchovy a vzdělávání v běžném školním prostředí.

Profesi pedagoga volného času lze chápat v širším nebo užším slova smyslu. V obou případech

je však pedagog klíčovým činitelem výchovného procesu a jako takový musí splňovat určité

požadavky. Ty se týkají především jeho znalostí, dovedností a osobnostních vlastností.

http://www.nidm.cz/projekty/realizace-projektu/klice-pro-zivot/

https://www.nidm.cz/vystupy-kpz/uznavani-nfv



výchova ve volném čase, volným časem a k volnému času

pedagogika volného času

mimotřídní a mimoškolní výchova

výchova mimo vyučování

pedagog volného času

zákon o pedagogických pracovnících


1. Objasněte význam a smysl pojmů výchova ve volném čase, výchova volným časem a výchova

k volnému času. V jaké souvislosti tyto pojmy používáme?

2. Shrňte a na několika praktických příkladech demonstrujte, jak se výchova mimo vyučování liší od výchovy ve volném čase.

3. Vyjádřete vlastními slovy, co je pedagogika volného času a jakými otázkami se zabývá. Ke kterým pedagogickým disciplínám má pedagogika volného času nejblíže a z jakého důvodu?

4. Jaké jsou cíle výchovného působení ve volném čase dětí a mládeže?

5. Vysvětlete, co je pro výchovu ve volném čase charakteristické, jaká jsou její specifika. 6. Kdo je pedagog volného času? V jakých organizacích a institucích se tento pracovník může

uplatnit? 7. Jakými znalostmi, dovednostmi a osobnostními vlastnostmi by měl být vybaven dobrý pedagog

volného času?



GRECMANOVÁ, Helena, HOLOUŠOVÁ, Drahomíra, URBANOVSKÁ, Eva. Obecná pedagogika I. Dotisk.

Olomouc : Hanex, 2002. ISBN 80-85783-20-7.







a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času. 2. vyd. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-

569-5.

PRŮCHA, Jan, WLTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha : Portál,

2003. ISBN 80-7178-772-8.


1994. ISBN 80-210-1007-X.

ŠPIČÁK, Jiljí. Teorie a metodika výchovy mimo vyučování : pro vychovatele v domovech mládeže.

Olomouc : Univerzita Palackého, 1990.


86384-00-4.


Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění

pozdějších předpisů. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/dokumenty/aktualni-

zneni-zakona-o-pedagogickych-pracovnicich-k-1-zari


Klíče pro život. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.nidm.cz/projekty/realizace-

projektu/klice-pro-zivot/

NĚMEC, Jiří. Možnosti a limity výchovy ve volném čase. In: ČECH, Tomáš (ed.). Výchova a volný čas 2.

Brno : Pedagogická fakulta MU, 2007, s. 11-17. ISBN 978-80-86633-97-8.

Uznávání neformálního vzdělávání. In Klíče pro život : výstupy projektu. [online]. [cit. 2013-12-31].

Dostupné z: www.nidm.cz/vystupy-kpz/uznavani-nfv

Řešení

Klíč 3.1

V zákoně o pedagogických pracovnících se pedagogů volného času týkají všechny úvodní obecné části,

tj. § 1 - § 4, a dále Hlava III (pracovní doba a přímá pedagogická činnost), Hlava IV (další vzdělávání

a kariérní systém) a Hlava V.

Přímo na pedagoga volného času je zaměřen § 17, v němž je definováno, jakým vzděláním se získává

odborná kvalifikace pedagoga volného času. Při určitém zjednodušení lze říci, že pro výkon komplexní

přímé pedagogické činnosti se pedagog volného času kvalifikuje jakýmkoliv pedagogickým vzděláním

(vysokoškolským, vyšším odborným nebo středním s maturitní zkouškou). Jestliže absolvoval studium

v jiném vzdělávacím programu než pedagogickém, může si své vzdělání doplnit buďto v programu

celoživotního vzdělávání zaměřeném na pedagogiku na vysoké škole, nebo studiem pedagogiky, které

odpovídá standardům vydaným MŠMT.

Vedle uvedených kvalifikačních požadavků na pedagoga volného času vykonávajícího komplexní přímou

pedagogickou činnost zavádí novela z roku 2012 také kvalifikační požadavky na pedagoga volného

času, který vykonává dílčí přímou pedagogickou činnost v zájmovém vzdělávání ve školách a školských

zařízeních pro zájmové vzdělávání. Toto ustanovení se týká především externích pracovníků středisek

volného času a domů dětí a mládeže, kteří v těchto zařízeních působí na základě dohody o provedení

práce (například vedou zájmový kroužek nebo vypomáhají při různých akcích a programech střediska).

Standardy MŠMT hovoří o nejméně čtyřicetihodinovém vzdělávacím kurzu, který tito pracovníci, pokud

nemají jiné pedagogické vzdělání, musí absolvovat.

Uvedené ustanovení o povinném vzdělávání externích pracovníků vyvolalo poměrně vášnivou diskusi

mezi ministerstvem školství a odbornou veřejností. Jakkoliv je snaha ministerstva standardizovat

a kontrolovat kvalitu lidí pracujících s dětmi a mládeží pochopitelná, jedná se o poněkud nadbytečné

nařízení, které ztěžuje dosavadní flexibilitu v oblasti zájmového vzdělávání a především může výrazně

demotivovat jinak nadšené a ochotné spolupracovníky volnočasových zařízení. Ta se však bez zapojení

externistů neobejdou.





www.nidm.cz/vystupy-kpz/uznavani-nfv


4 Obsah a prostředí výchovy ve volném čase

Cíle kapitoly


budete schopni rozlišit odpočinkové a rekreační činnosti a vysvětlit jejich význam;

budete umět specifikovat výchovný přínos zájmů a zájmových aktivit;

dokážete charakterizovat poslání a činnost školských zařízení pro zájmové vzdělávání;

budete schopni objasnit význam spolků dětí a mládeže v oblasti volného času.

Průvodce studiem

Vaše studium základů pedagogiky volného času se pomalu blíží ke svému závěru. Ovšem než společně

protneme cílovou pásku, čekají nás ještě dvě zajímavá témata.

Jistě si vzpomínáte na čtyři základní otázky, které řeší pedagogika volného času. V následující kapitole

se zaměříme na to, „co a jak se zde děje“ a „kde se aktivity uskutečňují“. Přesněji řečeno, budeme

věnovat pozornost obsahu výchovy ve volném čase a institucionálním prostředím, v nichž se výchovné

zhodnocování volného času může odehrávat.

A protože nám už moc místa nezbývá, vezmeme to pěkně svižně a na hlubší rozbor se budeme těšit

třeba v dalším studijním textu.

4.1 Odpočinek, rekreace a zájmové aktivity

V publikaci Pedagogika volného času Jiřiny Pávkové a kolektivu (2001, s. 87) nalezneme výčet činností

tradičně zařazovaných do výchovy mimo vyučování. Pedagogické i metodické aspekty těchto aktivit

jsou v odborné literatuře poměrně dobře rozpracovány, a to již od 70. let 20. století. Svůj inspirační

zdroj a zároveň prostor pro aplikaci a rozvoj mělo a má toto členění obsahu výchovy mimo vyučování

především ve školních družinách, které jsou u nás nejrozšířenějším a zároveň historicky nejstarším

zařízením pro výchovu mimo vyučování.

Výchova mimo vyučování zahrnuje následující činnosti (Pávková, Hájek, Hofbauer aj., 2001, s. 87):

odpočinkové a rekreační činnosti;

zájmové činnosti;

veřejně prospěšné činnosti;

sebeobslužné činnosti;

přípravu na vyučování.

Protože v tomto studijním textu se zaměřujeme především na výchovu ve volném čase, budeme se

dále věnovat pouze těm činnostem, které mají čistě volnočasový charakter. Jsou to odpočinkové,

rekreační a zájmové činnosti.

Obsah výchovy mimo vyučování


Úkol k zamyšlení

Jistě si vzpomínáte na to, že rekreace je jednou z volnočasových potřeb podle Horsta Opaschowského.

Co přesně se vám ale vybaví, když se řekne odpočinek a rekreace? Máte pocit, že mezi odpočinkem

a rekreací je nějaký rozdíl? Zkuste si svůj názor odůvodnit a případně jej podložit nějakými konkrétními

příklady.

Proč je vlastně tak důležité umět správně odpočívat? Jak odpočíváte vy sami? A jaký odpočinek podle

vašeho názoru potřebují děti?

Smyslem odpočinkových a rekreačních činností je odstranění únavy a regenerace sil. Víme

z vlastní zkušenosti, že bez odpočinku a rekreace se dlouhodobě neobejdeme. My dospělí (bohužel)

míváme tendenci ignorovat varovné signály, jimiž nám náš organismus a psychika dávají najevo, že si

potřebují odpočinout. Dítě svou únavu obvykle potlačit neumí. Jestliže na jeho potřeby není brán ohled

a dítě je přetěžováno, mohou se u něj projevit neurotické poruchy nebo poruchy chování. Je proto

velmi důležité dopřát dětem dostatek odpočinku i rekreace.

Není pochyb o tom, že při vyučování ve škole vzniká u dětí a dospívajících únava, a to jak tělesná,

vyplývající ze sezení a omezení pohybu, tak duševní, jež je zapříčiněna nejen nutností soustředit se

a dodržovat požadované tempo činnosti ve vyučování, ale i stresem a negativními emocemi, které

mohou doprovázet například zkoušení. (Pávková, Hájek, Hofbauer aj., 2001, s. 88)

Únava se obvykle projevuje zpomalením tempa a zhoršením kvality činnosti. Má-li být kvalita

činnosti zachována, je nutné zvýšit úsilí, tím se však prohlubuje i únava. Podle Pávkové a kolektivu

(2001, s. 88) lze rozlišit únavu mírnou, jejímž projevem je zhoršení pozornosti a motorický neklid

a kterou lze odstranit například změnou činnosti či snížením tempa, a únavu zvýšenou, jež se

projevuje ochablostí, lhostejností a ztrátou zájmu a k jejímu odstranění je zapotřebí skutečného klidu.

Co se týká samotného odpočinku a rekreace, v běžném životě zřejmě necítíme potřebu tyto termíny

nějak rozlišovat. V intencích výchovy mimo vyučování je ovšem nepovažujeme za totožné. Zatímco

odpočinkové činnosti jsou podle Pávkové a kolektivu (2001, s. 87) velmi klidné a fyzicky i psychicky

nenáročné, rekreační činnosti se vyznačují vydatnou pohybovou aktivitou, nejlépe na čerstvém

vzduchu.

Příklad

Mezi odpočinkové činnosti řadíme klid na lůžku, četbu, prohlížení obrázků, poslech hudby, sledování

filmů či televize, vyprávění, klidné hry, pomalé vycházky a podobně. Například v již zmíněné školní

družině se děti většinou po obědě věnují právě těmto činnostem. Vychovatel jejich činnost jemně

usměrňuje, nabízí jim různé aktivity a motivuje je. Velmi dobře lze této doby využít k neformálním

rozhovorům s dětmi, k povídání si s nimi o tom, co je trápí nebo z čeho mají radost. Dnešní děti

bohužel nemají ve svém okolí dostatek dospělých, kteří by jim doopravdy naslouchali. (Pávková aj.,

2001, s. 89-93)

Rekreačními činnostmi jsou například pohybové hry a soutěže, sezónní hry, rekreačně provozované

sportovní hry, cvičení či tanec. Pokud jako příklad použijeme opět školní družinu, následují tyto aktivity

obvykle po odpočinku. Jestliže škola disponuje vlastním hřištěm nebo tělocvičnou, případně pokud je

Význam odpočinku a rekreace

Únava fyzická a psychická…

… mírná a zvýšená

Rozdíl mezi odpočinkem a rekreací


v její blízkosti park nebo les, je optimální trávit čas rekreace právě zde, aby děti mohly vybít

nahromaděnou energii a uvolnit se. (Pávková aj., 2001, s. 89-93)

Správnému odpočinku a rekreaci se děti musí učit. Část mladé generace trpí nedostatkem pohybu

a z něj vyplývajícími zdravotními obtížemi. Odpočinkové i rekreační činnosti představují účinný

způsob, jak vést děti a mládež ke zdravému životnímu stylu.

Průvodce studiem

Doufám, že jste si při četbě předchozích odstavců také trochu odpočinuli a jste nyní připraveni zaměřit

se na zájmy a zájmové činnosti.

I zde si musíme dát trochu pozor na terminologii. Jistě si pamatujete, že v první kapitole jsme zájmy

zařadili mezi vnitřní, konkrétně psychické, činitele volného času. Pokud nás něco zajímá, obvykle máme

tendenci se tomu i reálně věnovat. Realizovaný zájem pak označujeme jako zájmovou činnost.

Jen tak mimochodem - přemýšleli jste někdy nad tím, co o vás vypovídají vaše zájmy?

Zájmy se v psychologii řadí mezi aktivačně motivační vlastnosti osobnosti, které „se projevují

jako selektivní zaměření, výběrový vztah člověka k určitým předmětům, jevům - ve snaze blíže je

poznat, věnovat se jim teoreticky či prakticky, což je spojeno i s příjemným citovým prožíváním, přináší

uspokojení a radost“ (Kratochvílová, 2004, s. 189).

Zájmy zahrnují a aktivizují celou osobnost - její složku kognitivní, emocionální i konativní. Zájmy lze

charakterizovat s využitím různých kritérií (Pávková, Hájek, Hofbauer aj., 2001, s. 88), například:

podle intenzity - zájmy povrchní nebo hluboké;

podle stupně koncentrace - zájmy mnohostranné nebo jednostranné;

podle časového trvání - zájmy trvalé nebo přechodné;

podle společenských norem - zájmy žádoucí nebo nežádoucí.

Úkol k zamyšlení

Pokuste se ke každému uvedenému kritériu navrhnout jeden či dva příklady. Zamyslete se také nad

tím, zda se například intenzita nebo časové trvání zájmů mění v průběhu života člověka.

Zájmy jsou velmi individuální a vypovídají mnohé o povaze konkrétního člověka. Z pedagogického

hlediska je podstatné, že jsou dostupné vnějším vlivům, můžeme je tedy rozvíjet, formovat

a kultivovat. Zároveň jsou i klíčem k osobnosti vychovávaného jedince. Jak podotýká Kratochvílová

(2004, s. 187), „předmět zájmu představuje pro člověka každého věku hodnotu, pro kterou je ochoten

a schopen vyvinout úsilí a překonávat překážky, věnovat se mu s plným nasazením. Proto zájmy

ovlivňují i formování charakterových a volních vlastností, aktivní přístup k životu.“ Zvláště výchova

ve volném čase má u dítěte zájmy rozpoznávat a dále na nich stavět.

Definice zájmu

Charakteristiky zájmů

Pedagogický potenciál zájmů


Pojem zájmová činnost znamená aktivitu, která směřuje k uspokojení individuálních zájmů

jedince. Zájmové činnosti podporují talent a nadání a vytvářejí podmínky pro získávání a uplatňování

vědomostí a zejména praktických dovedností a zkušeností. (Kratochvílová, 2004, s. 195)

Zájmovým činnostem se můžeme věnovat individuálně i ve skupině, spontánně nebo organizovaně,

pravidelně či příležitostně. Pávková a kolektiv (2001, s. 98-102) rozdělují zájmové činnosti podle jejich

obsahového zaměření do následujících pěti kategorií:

Společenskovědní zájmové činnosti podporují jak „poznání aktuálního společenského dění, tak i

některých historických souvislostí“ (Pávková, Hájek, Hofbauer aj., 2001, s. 98). Řadíme k nim například

výchovu k vlastenectví, společenskou výchovu, sběratelství nebo jazykovědu.

Pracovně technické zájmové činnosti směřují k systematickému rozvoji technických poznatků

a manuálních dovedností. Jejich cílem je mimo jiné prohloubit zájem dětí a mládeže o tvořivou práci

a o současné problémy vědy a techniky.

Přírodovědné zájmové činnosti využívají nadšení dětí a mládeže pro živou i neživou přírodu, vedou

k rozvoji vědomostí o přírodě a pěstují vztah k její ochraně. Rozvíjejí schopnost zodpovědně pečovat

o rostliny i zvířata.

Esteticko-výchovné zájmové činnosti se zaměřují „na rozvíjení výtvarného, hudebního, literárního,

dramatického a hudebně-pohybového projevu, na kulturu chování a výchovu vkusu, rozvoj tvořivosti“

(Pávková, Hájek, Hofbauer aj., 2001, s. 100). V této kategorii nalezneme jak aktivity receptivní, v nichž

jsme příjemci uměleckého projevu jiných, tak zejména aktivity produktivní, jejichž náplní je naše vlastní

estetická tvorba.

Tělovýchovné, sportovní a turistické zájmové činnosti zahrnují především aktivní provozování

různých druhů sportu a pohybových aktivit. Výrazně přispívají k posílení tělesné zdatnosti a duševní

odolnosti dětí a mládeže.

Úkol

Pokuste se do výše uvedených kategorií rozdělit tyto zájmové útvary:

Aerobic, Angličtina hrou, Divadelní soubor, Dneska vařím já, Etiketa pro nejmenší, Filmařský kroužek,

Fotbal, Hip Hop, Klub mladých ochránců přírody, Kroužek lego, Modelář, Malý žurnalista, Nauč se

programovat, Památky Olomouce, Rybářský kroužek, Teraristika, Turistický oddíl, Tvořivé ručičky,

Vlastivědný kroužek, Zpěváček.

Řešení úkolu naleznete v Klíči 4.1.

Zájmové činnosti se realizují ve všech volnočasových zařízeních a organizacích a využívají se ve

všech typech a formách volnočasových programů.

Mohou mít podobu pravidelné aktivity ve specificky zaměřeném zájmovém útvaru. Tak jsme je

pojali výše v úkolu a tak se s nimi nejčastěji setkáme ve střediscích volného času či v domech dětí

a mládeže. Neméně často se však zájmové aktivity rozmanitého obsahu uplatňují také jako přirozená

a nedílná složka komplexních volnočasových programů, spolu s rekreačními a odpočinkovými

Zájmová

činnost

Druhy zájmových činností podle obsahu

Uplatnění zájmových činností


činnostmi. Tak je tomu ve školních družinách, při pravidelné činnosti dětských a mládežnických spolků

nebo například na prázdninových táborech.


Poslední korespondenční úkol, který budete zasílat k hodnocení vyučující, vás má vést k zamyšlení se

nad aktuálními trendy v oblasti zájmových aktivit.

Pokuste se u každé z pěti uvedených kategorií zájmových činností uvést, jak se proměnila v posledních

dvaceti letech. Jaké její aspekty a cíle jsou v dnešní době zvláště významné a aktuální? Jsou některé

kategorie spojeny s nějakými pedagogickými problémy?

Vyjádřete svůj názor na to, které druhy zájmových činností dnes jsou - možná ke škodě věci - na okraji

zájmu dětí i jejich rodičů, a které jsou naopak atraktivní a žádané.

Svá tvrzení vždy zdůvodněte a uveďte konkrétní příklady.

4.2 Institucionální prostředí výchovy ve volném čase

Institucionální prostředí výchovy představují určitý protipól a zároveň komplementární entitu

k přirozeným společenským prostředím, do nichž řadíme rodinu, vrstevnickou skupinu a lokální

prostředí a jimiž jsme se podrobněji zabývali v kapitole 2.3.

Průvodce studiem

Určitě máte osobní či zprostředkovanou zkušenost s různými volnočasovými a zájmovými zařízeními,

organizacemi a institucemi. A možná vám dělá trochu problém se v nich zorientovat a někam je zařadit.

Je to docela přirozené, když uvážíme, jak se od roku 1989 škála těchto zařízení a organizací rozšířila

a diferencovala.

Dáme se do toho třídění nyní společně a ty nejvýznamnější instituce si představíme.

V souvislosti s výchovným zhodnocováním volného času dětí a mládeže můžeme institucionální

výchovná prostředí rozdělit do nejméně čtyř skupin:

výchovné a vzdělávací instituce zapsané v rejstříku škol a školských zařízení;

nestátní neziskové organizace, zvláště spolky dětí a mládeže;

zařízení sociálních služeb, zdravotnická zařízení a jiná zařízení mimo resort školství;

volnočasové organizace působící na komerčním principu.

Fungování škol a školských zařízení se řídí Zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním,

středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (školský zákon). Dle § 7

tohoto zákona školy realizují vzdělávání podle vzdělávacích programů uvedených v zákoně, zatímco

posláním školských zařízení je poskytovat „služby a vzdělávání, které doplňují nebo podporují

vzdělávání ve školách nebo s ním přímo souvisejí“ (Zákon č. 561/2004 Sb., § 7, odst. 4). Školská

zařízení mohou také zajišťovat ústavní nebo ochrannou výchovu anebo preventivně výchovnou péči.

Institucionální prostředí výchovy

Volnočasové instituce

Školy a školská zařízení…

http://www.msmt.cz/dokumenty/uplne-zneni-zakona-c-561-2004-sb


Při určitém zjednodušení lze říci, že všechny školy a školská zařízení nějakým způsobem, více či

méně výrazně, intervenují do volného času dětí a mládeže. Většina z nich však volnočasové aktivity

a výchovu ve volném čase realizuje pouze jako dílčí pedagogickou činnost paralelně se svým jiným

základním posláním v oblasti výchovy a vzdělávání.

Jedinou výjimkou z výše uvedeného jsou školská zařízení pro zájmové vzdělávání, které jsou na

výchovné ovlivňování volného času zaměřena přímo, to znamená, že výchova ve volném čase je

jejich primárním, základním posláním.

4.2.1 Školská zařízení pro zájmové vzdělávání

Zařízeními pro zájmové vzdělávání jsou školní družiny, školní kluby a střediska volného času.

Jejich činnost je zakotvena v § 111 školského zákona a konkrétně se řídí Vyhláškou č. 74/2005 Sb.,

o zájmovém vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů.

Zájmové vzdělávání se dle § 2 uvedené vyhlášky realizuje zejména následujícími šesti formami:

příležitostnou výchovnou, vzdělávací, zájmovou a tematickou rekreační činností;

pravidelnou výchovnou, vzdělávací a zájmovou činností;

táborovou činností;

osvětovou činností, činností vedoucí k prevenci rizikového chování, výchovou k dobrovolnictví

a shromažďováním a poskytováním informací;

individuální prací, zejména vytvářením podmínek pro rozvoj nadání dětí, žáků a studentů;

využitím otevřené nabídky spontánních činností.

Úkol k zamyšlení

Se kterými formami zájmového vzdělávání máte osobní zkušenost jako účastníci? Byli jste v některé z

nich někdy v roli pedagoga?

Zkuste odhadnout, které formy zájmového vzdělávání reagují na aktuální společenskou situaci, a proto

se etablovaly teprve v nedávné době. A co je podle vás v oblasti zájmového vzdělávání naopak takové

naše české „rodinné stříbro“? Svůj názor zdůvodněte.

Střediska volného času realizují obvykle všechny formy zájmového vzdělávání a nabízejí aktivity

rozmanitého obsahového zaměření.

Vedle bohaté nabídky pravidelně se scházejících zájmových útvarů (kroužků, oddílů, souborů) v nich

nalezneme informační centra pro mládež, otevřené herny, klubovny a laboratoře. Střediska také

každoročně pořádají dětské tábory (příměstské i pobytové), a to nejen o letních prázdninách. Podílejí

se na realizaci mezinárodních dobrovolnických a výměnných programů mládeže. Uskutečňují celou

řadu zábavných, kulturních i vzdělávacích akcí pro širokou veřejnost, kurzy, přehlídky a soutěže.

Většinou také organizačně zajišťují okresní a krajská kola olympiád. A ve výčtu bychom mohli ještě

dále pokračovat…

Legislativa

… a volný čas

Formy zájmového vzdělávání

Střediska volného času

http://www.msmt.cz/mladez/zajmove-vzdelavani-1


Pro zájemce

Rozlišujeme dva typy středisek volného času: domy dětí a mládeže, v nichž se uskutečňuje činnost

ve více oblastech zájmového vzdělávání, a stanice zájmových činností, které jsou zaměřeny pouze

na jednu oblast zájmového vzdělávání (Vyhláška č. 74/2005 Sb., § 4, odst. 3).

V praxi se však setkáte jak se zařízeními, která mají ve svém názvu sousloví „dům dětí a mládeže“, tak

přímo se „středisky volného času“. Druhé označení lépe vystihuje skutečnost, že tyto organizace se

svou nabídkou zaměřují nejen na děti a mládež, ale například i na maminky a tatínky na rodičovské

dovolené, na dospělé, kteří chtějí rozvíjet své zájmy, nebo na seniory… zkrátka na všechny generace.

Možná víte, že domy dětí a mládeže jsou pokračovateli domů pionýrů a mládeže, které u nás fungovaly

již v 50. letech 20. století. Nejstarším zařízením tohoto typu v České republice je dnešní Středisko

volného času Lužánky v Brně. Na jeho zajímavých webových stránkách si můžete udělat představu o

šíři aktivit, které se ve střediscích volného času realizují.

Školní družiny jsou určeny přednostně žákům prvního stupně základní školy, kterým poskytují

zájmové vzdělávání formou jak pravidelné, tak také příležitostné výchovné, vzdělávací a zájmové

činnosti. Ve školní družině se může realizovat i otevřená nabídka spontánních činností. (Vyhláška

č. 74/2005 Sb., § 8 - § 9)

O průběhu odpočinkových a rekreačních činností ve školní družině jsme se zmínili již v předchozí

podkapitole. Školní družina ovšem realizuje i ostatní složky výchovy mimo vyučování, to znamená

veřejně prospěšné činnosti, sebeobslužné činnosti a přípravu na vyučování.

Pro mnoho dětí představuje školní družina přechod mezi výukou ve třídě a pobytem doma. Plní

významnou funkci sociální, neboť zabezpečuje odborný pedagogický dohled nad dětmi v ranních

a odpoledních hodinách, kdy jsou jejich rodiče v zaměstnání a nemohou se o ně starat. Bylo by však

velmi zjednodušující redukovat její poslání jen na tuto funkci. (Hájek in Pávková, Hájek aj., 2007, s. 9)

Školní družina je totiž především výchovnou institucí, jejímž cílem je, aby si děti odpočinuly od

školy, aby mohly rozvíjet své zájmy a cítily se dobře ve skupině svých vrstevníků. Výchovný

význam školní družiny doceníme tehdy, když si uvědomíme, že mnoho dětí stráví s vychovatelkou nebo

vychovatelem ve školní družině ve všední dny více svého „bdělého“ času než se svými rodiči.

Školní kluby realizují zájmové vzdělávání ve stejných formách jako školní družiny. Jsou určeny

především pro žáky druhého stupně základní školy a vzhledem k této skutečnosti mají již poněkud

volnější organizaci. (Vyhláška č. 74/2005 Sb., § 6 a 7)

Průvodce studiem

Výborně, právě jste se seznámili s volnočasovými institucemi, které jsou u nás asi nejvíce rozšířené.

Vždyť školní družinu má téměř každá základní škola a středisko volného času (případně dům dětí

a mládeže) je ve skoro každém větším městě.

Mohli bychom se teď samozřejmě pustit do mnohem větších podrobností. Školská zařízení pro zájmové

vzdělávání mají totiž své školní vzdělávací programy, pedagogické pracovníky, organizační pravidla,

povinnou dokumentaci, metodické pokyny… a mnoho dalšího. Ale na tyto zajímavosti bohužel nemáme

Školní družiny

… ale zejména výchovná instituce

Sociální…

Školní kluby

http://www.luzanky.cz/



v tomto studijním textu prostor. Pokud se přesto chcete dovědět více, hledejte informace v doporučené

odborné literatuře.

Teď se ještě na chvíli soustřeďme a pojďme se ve stručnosti seznámit s tím, jak do volného času dětí

a mládeže vstupují školy a další školská zařízení. A také nestátní neziskové organizace, z nichž některé

u nás mají dlouhou a bohatou tradici a zaslouží si naši pozornost.

4.2.2 Školy a další školská zařízení

Většina základních i středních škol u nás nabízí svým žákům a studentům řadu zájmových útvarů

rozmanitého obsahového zaměření. Je otázkou, do jaké míry se pojetí těchto zájmových kroužků

v praxi blíží spíše nepovinným předmětům a zda by tedy nebylo adekvátní hovořit spíše o výchově

mimo vyučování. Zároveň ale, jak jsme již uvedli, například význam zájmových činností nabízených

základními školami v menších obcích, v nichž nejsou k dispozici žádné jiné volnočasové instituce pro

děti a mládež, je nedocenitelný.

Specifické vzdělávání, jež plně odpovídá charakteristikám výchovy mimo vyučování, poskytují také

základní umělecké školy a jazykové školy.

Mezi další školská zařízení, v nichž mezi jinými pedagogickými činnostmi figuruje i výchovné

ovlivňování volného času dětí a mládeže, řadíme například:

školská zařízení pro výkon ústavní či ochranné výchovy - dětské domovy, dětské domovy se

školou, výchovné ústavy, diagnostické ústavy;

školská zařízení pro preventivně výchovnou péči;

školská výchovná a ubytovací zařízení - školy v přírodě, domovy mládeže, internáty.

Všechna uvedená zařízení mají společné to, že dětem a mládeži poskytují (případně mohou poskytovat)

také ubytování. To je přirozeně spojeno s celodenním výchovným působením, jež zahrnuje také

oblast mimoškolních a volnočasových aktivit vychovávaných jedinců.

4.2.3 Nestátní neziskové organizace

V České republice je v současné době registrováno celkem asi 3.000 nestátních neziskových organizací,

jejichž hlavním či dílčím posláním je věnovat se dětem a mládeži. Mezi nimi zaujímají zvláštní místo

organizace, ve kterých tvoří děti a mládež většinu členské základny.

„Tak jako člověk potřebuje k chůzi obě nohy, představují neziskové organizace, které se zabývají dětmi

a mládeží, nezbytné doplnění školských zařízení pro zájmové vzdělávání a volný čas. Jejich jedinečný

přínos je zejména v tom, že poskytují dětem a mladým lidem dlouhodobé zázemí silných osobních

vazeb. Mnohé z nich je pak provázejí celým životem. […]

Život v dobrém oddílu představuje pro mnohé nejen pět, osm či dvanáct let strávených mezi skvělou

partou kamarádů, ale celoživotní nasměrování vycházející z pevného a dobře reflektovaného

hodnotového základu […].

Školy a volný čas

Další školská zařízení a volný čas

Význam organizací dětí a mládeže


Jednou z nejdůležitějších zkušeností, které se mladí lidé v těchto sdruženích učí, je zážitek toho, že ty

nejcennější skutečnosti v lidském životě se nedají zaplatit […].“ (Mládež České republiky, 2008,

s. 19)

Mezi nejznámější a nejpočetnější spolky dětí a mládeže v České republice patří například Mládež

Sdružení hasičů, Junák, Pionýr, Folklorní sdružení České republiky, Asociace turistických oddílů mládeže

ČR, Zálesák - svaz pro pobyt v přírodě, Česká tábornická unie, Asociace křesťanských sdružení mládeže

a další. (Mládež České republiky, 2008, s. 19)

Do konce roku 2013 byla převážná většina těchto organizací občanskými sdruženími. K 1. lednu 2014

však vstoupil v platnost Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. Podle něj se změní právní

forma těchto organizací a dosavadní občanská sdružení budou nadále existovat jako spolky.

Reprezentativní platformou - společenstvím spolků dětí a mládeže v České republice je Česká rada

dětí a mládeže, která byla založena v červenci 1998 osmi sdruženími dětí a mládeže. Dnes sdružuje

99 členských organizací (mezi nimi většinu celostátních sdružení dětí a mládeže), které představují

kolem 200 000 individuálních členů. (http://crdm.cz)

Své poslání naplňuje Česká rada dětí a mládeže zejména tím, že podporuje činnost svých členů

a snahu o vytváření právních, hospodářských, společenských a kulturních podmínek vhodných pro

jejich činnost. Česká rada dětí a mládeže také hájí zájmy svých členů vůči domácím i zahraničním

orgánům, organizacím a institucím. (http://crdm.cz)

Pro zájemce

Zajímavé informace o sdruženích dětí a mládeže lze nalézt také v materiálu Mládež České republiky

(2008, s. 18-22).

Z webových stránek České rady dětí a mládeže se pohodlně dostanete na stručné profily a zejména na

webové stránky všech jejích členských organizací.

Česká rada dětí a mládeže pořádá každoročně přehlídku spolků dětí a mládeže a neformálního

vzdělávání - Bambiriádu. Provozuje také informační portál Adam. Aby svým členům (a nejen jim)

usnadnila zavádění změn vyplývajících z nového občanského zákoníku, vydala Česká rada dětí a

mládeže přehledný manuál, který je možné si bezplatně stáhnout na jejích internetových stránkách.

Shrnutí

Výchova mimo vyučování zahrnuje různé typy činností, přičemž volnočasový charakter mají

především odpočinkové, rekreační a zájmové činnosti. Zatímco odpočinkové činnosti jsou klidné

a fyzicky i psychicky nenáročné, rekreační činnosti se vyznačují vydatnou pohybovou aktivitou.

Zájmové činnosti směřují k uspokojení individuálních zájmů a potřeb člověka a mají značný

výchovný potenciál. Pedagog by měl být schopen zájmy dítěte rozpoznat, podněcovat a dále

kultivovat. Zájmové činnosti lze dělit na základě různých kritérií, jedním z nejdůležitějších je obsah zájmové aktivity.

Výchovné zhodnocování volného času se uskutečňuje v řadě institucí. Nejvíce dětí a mladých

lidí se účastní aktivit a akcí nabízených školskými zařízeními pro zájmové vzdělávání. Těmi jsou

Konkrétní příklady

Česká rada dětí a mládeže

Legislativní změny

http://crdm.cz/

http://crdm.cz/

http://crdm.cz/

http://crdm.cz/


http://crdm.cz/clenove/clenske-organizace/

www.bambiriada.cz

http://www.adam.cz/

http://noz.crdm.cz/download/CRDM-manual-OZ.pdf


středisko volného času, školní družina a školní klub. Nezastupitelnou roli v oblasti výchovy ve

volném čase hrají také nestátní neziskové organizace, zejména spolky dětí a mládeže.


odpočinkové činnosti

rekreační činnosti

zájmy

zájmové činnosti

zájmové vzdělávání

školská zařízení pro zájmové vzdělávání

školní družina

školní klub

středisko volného času

dům dětí a mládeže

spolek dětí a mládeže

Česká rada dětí a mládeže


1. Jaký je hlavní rozdíl mezi odpočinkovými a rekreačními činnostmi? Demonstrujte tento rozdíl na

příkladech obou typů činností a shrňte, jakou roli při těchto aktivitách hraje vychovatel. 2. Vyjádřete vlastními slovy význam a vztah pojmů zájem a zájmová činnost. Podle jakých kritérií

můžeme zájmy charakterizovat? 3. Jak lze co nejlépe využít zájmy a zájmové činnosti ve výchově dětí a mládeže? Vysvětlete, jak

můžeme výchovným působením zájmy ovlivňovat. 4. Vyjmenujte pět kategorií zájmových činností podle jejich obsahu.

5. Objasněte, co jsou školská zařízení a jaké je poslání školských zařízení pro zájmové vzdělávání.

O jaká konkrétní zařízení se jedná? Podle které právní normy se řídí jejich činnost? 6. Uveďte, jakými formami se realizuje zájmové vzdělávání.

7. Vysvětlete, jaký význam ve výchově ve volném čase mají nestátní neziskové organizace dětí a mládeže. Které takové organizace znáte? Popište, co je Česká rada dětí a mládeže.

Literatura


Česká rada dětí a mládeže. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://crdm.cz/

HÁJEK, Bedřich, PÁVKOVÁ, Jiřina aj. Školní družina. 2. aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-

7367-268-3.






a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času. 2. vyd. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-569-5.

http://crdm.cz/



Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 279/2012 Sb. [online].

[cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/mladez/zajmove-vzdelavani-1

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve

znění pozdějších předpisů. [online]. [cit. 2013-12-31].

Dostupné z: http://www.msmt.cz/dokumenty/uplne-zneni-zakona-c-561-2004-sb


Adam. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.adam.cz/

Bambiriáda 2013. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.bambiriada.cz/2013.php

HÁJKOVÁ, Alena. Teoretické minimum k úpravě poměrů občanských sdružení od účinnosti nového

občanského zákoníku. [online]. Praha : Česká rada dětí a mládeže, 2013. [cit. 2013-12-31]. Dostupné

z: http://noz.crdm.cz/download/CRDM-manual-OZ.pdf

Lužánky : Středisko volného času Brno. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.luzanky.cz/

Řešení

Klíč 4.1

Společenskovědní zájmové činnosti: Angličtina hrou, Etiketa pro nejmenší, Malý žurnalista, Památky

Olomouce, Vlastivědný kroužek.

Pracovně technické zájmové činnosti: Dneska vařím já, Filmařský kroužek, Kroužek lego, Modelář, Nauč

se programovat.

Přírodovědné zájmové činnosti: Klub mladých ochránců přírody, Rybářský kroužek, Teraristika.

Esteticko-výchovné zájmové činnosti: Divadelní soubor, Filmařský kroužek, Malý žurnalista, Tvořivé

ručičky, Zpěváček.

Tělovýchovné, sportovní a turistické zájmové činnosti: Aerobic, Fotbal, Hip Hop, Turistický oddíl.



http://www.adam.cz/

http://www.bambiriada.cz/2013.php




Závěr

Vážené a milé studentky, vážení a milí studenti,

těší mě, že jsme společně došli až na tuto stránku. Doufám, že jste se nejen dověděli mnoho nového,

ale že jste také všemu porozuměli a napříště pro Vás pedagogika volného času bude oborem důvěrně

známým a blízkým. Pokud se mi snad podařilo zasít do Vás alespoň malé semínko zájmu či nadšení pro

výchovu ve volném čase, jsem opravdu ráda.

Do studijního textu se nevešla celá řada důležitých a zajímavých informací. Největší dluh cítím v oblasti

metodiky zájmového vzdělávání a volnočasových aktivit. Mnoho k doplnění zůstává také v problematice

managementu zařízení zájmového vzdělávání. Otevírá se zde tedy prostor pro vznik dalších studijních

textů, které tyto mezery zaplní.

Zpětnou vazbou pro mě jako vyučující a autorku tohoto studijního budou Vaše výkony u kolokvia nebo

zkoušky. Věřím, že i tuto výzvu společnými silami zvládneme.

Přeji Vám hodně úspěchů v celém dalším studiu a hlavně v osobním a profesním životě.

Pavla Vyhnálková




BOCAN, Miroslav, MAŘÍKOVÁ, Hana, SPÁLENSKÝ, Adam. Hodnotové orientace dětí ve věku 6 - 15 let.

[online]. Praha : Národní institut dětí a mládeže MŠMT, 2011. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z:


Česká rada dětí a mládeže. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://crdm.cz/

GRECMANOVÁ, Helena, HOLOUŠOVÁ, Drahomíra, URBANOVSKÁ, Eva. Obecná pedagogika I. Dotisk.

Olomouc : Hanex, 2002. ISBN 80-85783-20-7.



HÁJEK, Bedřich, PÁVKOVÁ, Jiřina aj. Školní družina. 2. aktualiz. vyd. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-

7367-268-3.





Brno : Paido, 2001. ISBN 80-7315-004-2.

Mládež. [online]. Praha : MŠMT. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/mladez






a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času. 2. vyd. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-

569-5.

PRŮCHA, Jan, WLTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha : Portál,

2003. ISBN 80-7178-772-8.

PŘÍHODA, Václav. Ontogeneze lidské psychiky I : Vývoj člověka do patnácti let. Praha : SPN, 1977.


1994. ISBN 80-210-1007-X.


http://crdm.cz/

http://www.msmt.cz/mladez



ŠPIČÁK, Jiljí. Teorie a metodika výchovy mimo vyučování : pro vychovatele v domovech mládeže.

Olomouc : Univerzita Palackého, 1990.


86384-00-4.

Úmluva o právech dítěte. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-

osn/soubory/umluva-o-pravech-ditete.pdf

Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 279/2012 Sb. [online].

[cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/mladez/zajmove-vzdelavani-1

VYHNÁLKOVÁ, Pavla. Výchova a volný čas. In KANTOROVÁ, Jana aj. Vybrané kapitoly z obecné

pedagogiky II. Olomouc : Hanex, 2010, s. 159-182. ISBN 978-80-7409-030-1.

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve

znění pozdějších předpisů. [online]. [cit. 2013-12-31].

Dostupné z: http://www.msmt.cz/dokumenty/uplne-zneni-zakona-c-561-2004-sb

Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění

pozdějších předpisů. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/dokumenty/aktualni-

zneni-zakona-o-pedagogickych-pracovnicich-k-1-zari


Adam. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.adam.cz/

Bambiriáda 2013. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.bambiriada.cz/2013.php

E-Bezpečí. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.e-bezpeci.cz/

Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

[online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.prvok.upol.cz/index.php/cz/

HÁJKOVÁ, Alena. Teoretické minimum k úpravě poměrů občanských sdružení od účinnosti nového

občanského zákoníku. [online]. Praha : Česká rada dětí a mládeže, 2013. [cit. 2013-12-31]. Dostupné

z: http://noz.crdm.cz/download/CRDM-manual-OZ.pdf

Klíče pro život. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.nidm.cz/projekty/realizace-

projektu/klice-pro-zivot/

Lužánky : Středisko volného času Brno. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.luzanky.cz/

Národní informační centrum pro mládež. [online]. [cit. 2013-12-31]. Dostupné z: http://www.nicm.cz/

NĚMEC, Jiří. Možnosti a limity výchovy ve volném čase. In ČECH, Tomáš (ed.). Výchova a volný čas 2.

Brno : Pedagogická fakulta MU, 2007, s. 11-17. ISBN 978-80-86633-97-8.







http://www.adam.cz/

http://www.bambiriada.cz/2013.php

http://www.e-bezpeci.cz/

http://www.prvok.upol.cz/index.php/cz/





http://www.nicm.cz/


Programy státní podpory práce s dětmi a mládeží. [online]. Praha : MŠMT. [cit. 2013-12-31]. Dostupné

z: http://www.msmt.cz/mladez/programy-statni-podpory-prace-s-detmi-a-mladezi

Uznávání neformálního vzdělávání. In Klíče pro život : výstupy projektu. [online]. [cit. 2013-12-31].

Dostupné z: www.nidm.cz/vystupy-kpz/uznavani-nfv


www.nidm.cz/vystupy-kpz/uznavani-nfv


Odborný profil autorky

Mgr. Pavla Vyhnálková, Ph.D. (1979)

Vystudovala sociální pedagogiku (magisterské studium) a speciální pedagogiku (bakalářské studium) na

Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. V roce 2009 obhájila disertační práci a absolvovala

doktorské studium v oboru Pedagogika na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Od roku 2007 působí jako odborná asistentka na Ústavu pedagogiky a sociálních studií (dříve Katedra

pedagogiky s celoškolskou působností) Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Vyučuje především pedagogiku volného času, teorii a metodiku zájmového vzdělávání, metodiku her,

zážitkovou pedagogiku a projektování volnočasových aktivit, a to jak v bakalářském a navazujícím

magisterském studiu, tak také v programech celoživotního vzdělávání.

Její odborný zájem směřuje rovněž k edukaci seniorů, zejména k edukačním a aktivizačním programům

v domovech pro seniory.

Mgr. Pavla Vyhnálková, Ph.D.

Základy pedagogiky volného času

Publikace neprošla jazykovou korekturou. Studijní text je původně určen k publikování v LMS,

multimediální obsah, některé odkazy a přílohy proto nejsou dostupné.

1. vydání

© Pavla Vyhnálková, 2013

Vydala a vytiskla Agentura Gevak s.r.o. 2013

ISBN 978-80-86768-73-1

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI · 2015. 1. 27. · Základy pedagogiky volného asu 4 Úvod...

Documents

Transcript of UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI · 2015. 1. 27. · Základy pedagogiky volného asu 4 Úvod...