Toskánsko - Země světaCesta do minulosti (Etruskové) |44 ... výjimečný kraj, který už...
Transcript of Toskánsko - Země světaCesta do minulosti (Etruskové) |44 ... výjimečný kraj, který už...
Lis
top
ad
20
06
âR
49
Kã /
SR
69
Sk
ToskánskoZE
Mù
S
Vù
TA
1
1/
20
06
TO
SK
ÁN
SK
O
zs11_06_obalka4_1 30.10.2006 6:41 Stránka 1
OB
SA
HA L E S S A N D RO C ATA L A N O
Kulturní srdce Itálie |2
E VA K R ÁT K Á
Hlavní město renesance (Florencie) |8
E VA K R ÁT K Á
Gotický sen (Siena) |18
O T O M A R DVO Ř Á K
Maremma – půvaby ďábelské země |24
E VA K R ÁT K Á
Město sta kostelů (Lucca) |30
E VA K R ÁT K Á
Za přírodou a uměním ze San Gimignana do Pienzy |34
E VA K R ÁT K Á
Pisa |38
E VA K R ÁT K Á
Cesta do minulosti (Etruskové) |44
E VA K R ÁT K Á
Arezzo a Piero della Francesca |47
E VA K R ÁT K Á
Umění v toskánských parcích a zahradách |50
I V E TA PA N Ý R KOVÁ
Třpytivý klenot v Toskánském souostroví (Elba) |54
O T O M A R DVO Ř Á K
Podzim v zemi Etrusků |58
A L E S S A N D RO C ATA L A N O
Agroturistika a jídlo |62
JA N Č E C H
Motoráčkem na počátek našich dějin |66
Děkujeme Antoniu Sferlazzovi za poskytnutí fotografií do tohoto čísla, z nichž většina pochází z jeho knížky IMPRESSIONI DI TOSCANA.
|Na 1. straně obálky: Večerní Pisa.Foto Antonio Sferlazzo|Vpravo: Toskánská krajina ohromuje v každém ročním období jinými barvami. V létě převládají zlaté tóny. Foto Antonio Sferlazzo
www.zemesveta.cz
zs11_06 30.10.2006 6:25 Stránka 1
Kulturní srdce ItálieI v bohatém italském kulturním obzoru představuje Toskánsko zcela
výjimečný kraj, který už několik staletí láká k návštěvě turisty z celého světa.
Toskánsko je kolébkou evropského umění a také jedním z nejbohatších italských
krajů s nejvyšší životní úrovní. Záviděníhodně příhodné klima tu umožňuje
skoro celý rok, alespoň v menších městech, žít více „venku“ a jezdit na kole.
Možná, že i tyto aktivity jsou důvodem, proč zde vypadají lidé veseleji než jinde.
Koneckonců už Karlu Čapkovi při návštěvě popsané v Italských listech připadalo
všechno v Toskánsku „milé, utěšené, vděkuplné, půvabné, rozkošné, spanilé,
krásné a líbezné.“
zs11_06 30.10.2006 6:25 Stránka 2
Pro všechny Italy je však tento
kraj spojen hlavně se spisov-
ným jazykem, který se vyvi-
nul z místního dialektu. Ve všech
slovech se souhláska „k“ vyslovuje
jako „ch“ (například slovo casa –
dům zde zní „chaza“) a umožňuje
ještě dnes okamžitě identifikovat
Toskánce na celém Apeninském
poloostrově. Jak si povšiml při své
návštěvě Sieny počátkem 19. stole-
tí voják a cestovatel Milota Zdirad
Polák, „rozhlášenou pověst o řeči
vlaské, která se zde v celé Itálii nej-
lépe mluví, zvlášť při zdejším pří-
větivém a krásném ženstvu jsem
v pravdě nalezl.“ Italština, která se
používá v Toskánsku, je považo-
vána za nejbližší literárnímu ká-
nonu. Její časté zastaralé výrazy
a hovorová sousloví jen přidávají
na specifičnosti tomuto lokálnímu
půvabu. Možná proto je teď toskán-
ský přízvuk považován za satiric-
ký jazyk par excellence – v posled-
ních desetiletích se mnozí filmoví
komici proslavili právě díky tos-
kánskému způsobu mluvy. Mimo
Itálii je nejspíš známý pouze herec
a režisér Roberto Benigni, který zís-
kal v roce 1997 Oscara za nejlepší
zahraniční film (Život je krásný),
ale celá Itálie se už dlouho směje
vtipům mnohých dalších toskán-
ských bavičů. V Livornu existuje
dokonce satirický měsíčník Verna-
coliere psaný v místním dialektu,
který obsahuje skoro všechny tra-
diční prvky toskánské ironie: anti-
klerikalismus, sexuální metafory,
politické invektivy a surrealistické
komično. Nechybí samozřejmě ani
nenávist k nejbližšímu sousednímu
městu, která se v tomto případě
obrací proti Pise. Kdokoliv cestoval
po Toskánsku, pravděpodobně za-
znamenal, jak často jsou dopravní
značky popsané nadávkami, ale
cizinec nemá příliš možností po-
chopit mnohdy až velmi krutá pří-
sloví typu „lepší mrtvola doma než
Pisánec na prahu“.
Za touto extrémní formou novo-
dobého campanilismu – historické
soutěživosti ve stavění věží (cam-
panila), jejichž výška vypovídala
o postavení majitele, projevující se
dnes přeneseně i v jiném druhu
konkurenčního boje (hlavně ve
fotbale) – se skrývají staletí bitev
mezi městy, cechy i rodinami, kr-
vavě ukončené teprve usmířením,
o které se zasloužil rod Medicej-
ských. Šlo o komplikovaný proces,
který začal ve 12. století a skončil
až v roce 1847 se začleněním měs-
ta Lucca do toskánského velkové-
vodství. Silná rivalita a povahové
rozdíly místních obyvatel, prohlou-
bené původním rázem krajiny,
která neustále mění svoji podobu
(od mramorových dolů u Carrary
až k rozlehlým prostorům v Ma-
remmě), přetrvaly a dodnes pomá-
hají vysvětlit, proč je Toskánsko
tak různorodý kraj – v jazyku, ku- 3
TO
SK
ÁN
SK
O
|K nejznámějším dílům vynikajícího mistra toskánské renesance Sandra Botticelliho patří obraz Primavera vystavený ve florentské galerii Uffizi (archiv)
zs11_06 30.10.2006 6:26 Stránka 3
4
chyni i každodenních tradicích.
Starobylé zvyky jsou neodlučitelně
spjaté s místní mentalitou, a jako
všude v Itálii jsou zároveň často
spojeny s různými slavnostmi, vět-
šinou náboženského charakteru,
a hlavně s nějakým originálním lo-
kálním vínem a pokrmem. V tomto
smyslu zastupují určitý specifický
fenomén tzv. feste dell’Unità (slav-
nosti organizované italskými ko-
munistickými novinami l’Unità),
které jsou oblíbené, hojně navště-
vované a mohou možná pobuřovat
návštěvníky z bývalých socialis-
tických zemí. Na tomto místě stojí
snad za zmínku i to, že právě v po-
liticky angažovaném Livornu byla
v roce 1921 založena Italská komu-
nistická strana.
Pevné historické sebevědomí
mnoha městeček ještě více posílili
jejich slavní rodáci: na prvním
místě stojí samozřejmě malebné
městečko Vinci, kde se narodil Leo-
nardo, ale také Caprese Michelan-
gelo, odkud pocházel autor florent-
ského mramorového Davida, či
Cortona, rodiště slavného malíře
17. století Pietra da Cortony, ale
i San Sepolcro, kde se narodili Pie-
ro della Francesca a Petrarca. Zcela
ojedinělý je pak případ Collodi,
s kterým spojil svůj pseudonym
Carlo Lorenzini (1826–1890), autor
nezapomenutelného Pinocchia.
Toskánsko zkrátka není příliš
jednoduše pochopitelný kraj, po-
kud se člověk nezabývá alespoň
trochu jeho dějinami. Středisko
italské kultury se nacházelo v Tos-
kánsku už v době Etrusků – devět
z 15 hlavních etruských center by-
lo právě zde. Po připojení oblasti
k antickému Římu vzniklo mnoho
nových spojovacích cest, napří-
klad silnice Aurelia, která sledo-
vala prastarou trasu podél moře,
a byla založena nová města, mimo
jiné Florencie, Pisa a Lucca. Bě-
hem středověku se topografie kra-
je velmi proměnila díky vzniku
a rychlému rozvoji nových hospo-
dářských center. Tak se například
náhle ocitlo zcela mimo hlavní
obchodní spojnice městečko San
Gimignano. Když se z něj obchod-
níci a bankéři odstěhovali pryč,
město „zamrzlo“ ve své ryzí středo-
věké podobě. Velkou rivalitu mezi
dvěma nejsilnějšími „státy“, Sie-
nou a Florencií, nakonec ukončili
Florenťané se zbraní v ruce a té-
měř na dvě století Sienu obsadili.
V roce 1737 zemřel poslední me-
dicejský velkovévoda Gian Gasto-
ne, který zamlada strávil několik
prostopášných let v Praze. Sjedno-
cený stát přešel do rukou rodu
zs11_06 30.10.2006 6:26 Stránka 4
5
TO
SK
ÁN
SK
O
Habsburg-Lothringen, který začal
s nutnou modernizací. Když bylo
v roce 1860 Toskánsko nakonec
připojeno k nově vznikající Itálii,
šlo už o jeden z nejvíce prosperují-
cích krajů. V tomto kontextu se
odehrála také slavná etapa Floren-
cie jako hlavního města Itálie
(1865–1870), na kterou se tu do-
dnes nostalgicky vzpomíná. Obdo-
bí království a doba fašistické Itálie
změnily toskánská města jen má-
lo, neboť státní zájmy se již orien-
tovaly jiným směrem. Výjimku
představuje snad jen Livorno, kde
řádil místní rodák Galeazzo Ciano,
Mussoliniho zeť a pravá ruka.
Toskánsko je do té míry srostlé
se svými kulturními dějinami, že
by bez nich ani nemohlo existovat.
Samostatnou a nejdůležitější ka-
pitolu tvoří výtvarné umění. Jeho
místní rané projevy zahrnují so-
chařská díla, která zdobí román-
ské kostely v Pise, Pistoii a Lukce.
V druhé polovině 12. století začala
skutečná zlatá doba toskánského
umění, kterou představují sochaři
Niccolò a Giovanni Pisanové či
malíři Cimabue, Giotto, Duccio di
Buoninsegna a Simone Martini. Je-
jich sláva se brzy rozšířila i mimo
Toskánsko, a tak se také začalo
rozšiřovat umění, které později
pomohlo zrodit renesanci. Tento
nový převratný umělecký směr,
který reagoval na změnu dobové-
ho myšlení a přehodnotil pozici
člověka ve světě, našel pak své
skutečné rodiště ve Florencii. Jen
několik dní pobytu v Toskánsku
stačí, aby si každý všiml, jak moc
změnila renesance zdejší města.
Dnes si lze už jen těžko předsta-
vit, jak města vypadala před ní.
Koncentrace historických měst
je v Toskánsku ohromná. Na sezna-
mu Světového dědictví UNESCO
jsou v současnosti zařazeny histo-
rické centrum Florencie (od roku
1982), Piazza del Duomo v Pise
(1987), historická centra měst San
Gimignano (1990), Siena (1995),
Pienza (1996) a od roku 2004 ta-
|Toskánská kuchyně vychází hodněz venkovské stravy, často používáolivový olej, rajčata, fazole, šunkui různé salámy
zs11_06 30.10.2006 6:26 Stránka 5
ké údolí Val d’Orcia jako ukázka
renesančního přetváření krajiny.
Na Toskánsku je ovšem mimořád-
ně zajímavé, že i hodně měst
mimo tento seznam si po staletí
zachovalo svou identitu a uchová-
vá výjimečné umělecké poklady.
Pro turisty je nejpřitažlivější právě
různorodost jednotlivých okresů
a měst. Jakmile se člověk vzdálí
ze slavných, až příliš známých
náměstí a kostelů, objeví neuvěři-
telný počet městeček a údolí, která
si zaslouží zastávku. Jsou to právě
cesty vedlejší, které však tolikrát
v minulosti byly hlavními, jež na-
bízejí jedinečné výhledy na neko-
nečně širokou škálu sytých barev.
Velmi přesně vystihl podobu zdejší
krajiny Karel Čapek: „Vzadu modré
a zlaté hory, před nimi kopce děla-
né jen proto, aby na každém byl
hrad, zámek či tvrzička, svahy po-
sázené cypřišemi, hájky piniové,
hájky dubové, hájky akátové, gir-
landy révy, šťavnaté a modravé
pletence z dílny Robbiů, modré
a zelené říčky divé a lahodné.“
Návštěva je samozřejmě možná
v průběhu celého roku, ale nejhez-
čí bývá Toskánsko na jaře. Slunce
je ještě snesitelné, paleta barev
však již kompletní. Kraj můžete
procestovat četnými, ale vždy
zpožděnými vlaky, autem nebo na
kole, bydlet můžete luxusně v ka-
menných statcích nebo spartánsky
v kempech, ale vždy vás budou do-
provázet přírodní krásy. Právě sou-
lad uměleckých skvostů měst a ma-
lebné krajiny vytváří skutečný
genius loci Toskánska, který nám
připomíná na každém kroku, kde
se zrodilo jedno z největších evrop-
ských kulturních bohatství.
Text Alessandro Catalano
Foto Antonio Sferlazzo6
TO
SK
ÁN
SK
O |K typickým toskánským suvenýrům patří nejrůznější předměty z pálené hlíny. Foto Alessandro Catalano|Dnešní sochaři používají stejný materiál jako jejich renesanční před-chůdci – slavný toskánský mramor|Toskánsko je také krajem slavnostía karnevalů|Historickému centru Sieny, které je zařazeno na seznamu Světového dědictví UNESCO, dominuje nádhernákatedrála. Foto Oldřich Karásek
zs11_06 30.10.2006 6:26 Stránka 6
zs11_06 30.10.2006 6:26 Stránka 7
Ne náhodou píše první velký
historiograf Giorgio Vasari
v medailonu o Michelangelo-
vi, že v době, kdy se umělci „marně
namáhali dosáhnout pokud možno
svrchovaného poznání,“ poslal
právě sem Nejvyšší tohoto uměl-
ce, neboť „viděl, že v podobných
činnostech, především však v tak
jedinečných uměních, jako jsou
malířství, sochařství a architektu-
ra, stáli nadaní toskánští duchové
vždy vysoko nad ostatními, poně-
vadž si hleděli víc než kdo jiný
v Itálii práce a studia všech oborů,
rozhodl se dát tomuto duchu za do-
mov nejdůstojnější ze všech měst,
Florencii, aby tak přivedl veškeré
umění po zásluze právě v ní pro-
střednictvím jejího občana k vr-
cholné dokonalosti.“
Společenské a duchovní změny
v 15. století jsou výrazně spojeny
s uměleckým hnutím renesance.
Tento pojem se v první řadě vzta-
huje k výtvarnému umění, ale
uplatňuje se také jako výraz pro
celou kulturní epochu, pro období
znovuzrození antického umění, jež
má realistický charakter a je zalo-
ženo na pečlivě propracovaných
vědeckých principech. Celý proces
začal v první třetině 15. století ve
Florencii, odkud se renesanční ná-
zory následně šířily do ostatních
měst Itálie a odtud do celé Evropy
doprovázené mottem, že „člověk
je kovářem svých dějin“. Žila zde
široká vrstva bohatých měšťanů
(především vlastníků manufaktur
na hedvábí a vlnu, bankéřů a práv-
níků), kteří podporovali tento
„městský styl“, snažili se vyrovná-
vat vládnoucím aristokratickým
rodinám, a proto zadávali překva-
pivý počet reprezentativních za-
kázek všestranným uměleckým
osobnostem, jako byl Filippo Bru-8
Hlavní mûstorenesanceJen málo evropských měst vyzařuje ducha doby
tolik jako Florencie, která se zapsala do kulturních dějin
jako srdce evropské renesance. V současnosti se však ně-
komu může zdát, že se stala zajatcem svého vlastního
mýtu. Dodnes díky turistickému ruchu žije ze zásadního
kulturního impulsu, který začal v 15. století město měnit
a znamenal definitivní konec dlouhého středověku.
|Snad nejslavnějším uměleckým dílem spjatým s Florencií je Michelangelova socha Davida. Foto Oldřich Karásek|Galerie Uffizi a Palazzo Vecchio.Foto Martin Hurin
zs11_06 30.10.2006 6:26 Stránka 8
zs11_06 30.10.2006 6:26 Stránka 9
nelleschi nebo Donatello. Atmos-
féra doby radikálně změnila pří-
stup k chápání reality, a umožnila
tím zrození univerzálních osob-
ností, jako byl Leonardo da Vinci
(1452–1519). Zároveň zásadně vy-
zdvihla individualismus, který je
nejvýrazněji ztělesněn v sebevě-
domí umělce typu Michelangela
Buonarrotiho (1475–1564). A na-
konec i díky důrazu, který rene-
sance kladla na harmonii, mohla
dosáhnout svého vrcholu v díle
Raffaella (1483–1520).
Pokud by tedy návštěvník Flo-
rencie počítal s prohlídkou všech
místních pamětihodností, muzeí
a galerií, musel by na místě setr-
vat jistě několik týdnů. Když ale
tolik času není, nezbývá nic jiného
než spěchat a nebo se soustředit
jen na několik hlavních objektů.
Jen proslulá obrazárna Uffizi zabe-
re (když započítáme i frontu před
vstupem, pokud si člověk prozře-
telně nerezervoval vstupenku do-
předu) skoro celý den, ale zanechá
nezapomenutelný zážitek. Brzy
zde bude také opět viset i Rem-
brandtův teprve nedávno identifi-
kovaný portrét J. A. Komenského
z roku 1665. Pro Florencii je typic-
ké, že se málem všechny historic-
ké paláce postupně staly muzeál-
ními objekty. Typickým příkladem
může být Palazzo Vecchio. V tom-
to bývalém sídle a úřadě městské
rady stojí mimo jiné za povšimnutí
kromě bohatě dekorovaných sálů
také výzdoba vstupního atria, mís-
ty bohužel poněkud poškozená.
Na stěnách jsou znázorněna nej-
důležitější města habsburské mo-
narchie včetně Prahy. Vyobrazení
pocházejí z doby, kdy se konala
svatba Franceska de’ Medici a Jo-
hanny Habsburské (1565).
Před palácem jsou na nádher-
ném náměstí Piazza della Signoria
na poměrně malém prostoru vedle
sebe umístěny nejslavnější symbo-
ly Florencie. Na pozadí neopakova-
FL
OR
EN
CI
E
zs11_06 30.10.2006 6:27 Stránka 10
telné siluety paláce, postaveného
kolem starší věže Ferraboschi, stojí
kopie dvou děl, jejichž tvůrci patří
k nejvýznamnějším sochařům
všech dob: starší a drobnější Do-
natellova Judita a Holofernes
(1455–1460), někdy interpretova-
ná jako alegorie vítězství dobrých
vlastností nad ďáblem, a kolosální
mramorový David (1501–1504) od
Michelangela. Vznik této čtyřmet-
rové sochy je spojen se zajímavým
příběhem zkaženého kamenného
bloku, který mladý umělec přetvo-
řil v sebejistě nakročeného mladí-
ka, jenž nakonec nejlépe personi-
fikoval symbol svobody Florentské
republiky. Posměch celého města
si naopak vysloužil jiný „Běloun“
z náměstí: tak Florenťané nazývali
monumentální manýristickou Ne-
ptunovu fontánu od architekta
a sochaře Bartolomea Ammanna- 11
|Neptunova fontána. Foto Oldřich Karásek|Donatellovo sousoší Judity a Holoferna. Foto Alessandro Catalano|Florencie se rozkládá na obou březích Arna. Z mostů, které je spojují, je nejznámější krytý PonteVecchio. Foto Alessandro Catalano
zs11_06 30.10.2006 6:27 Stránka 11
tiho (1511–1592), při jejímž odha-
lení se dokonce rozšířila říkanka
„Ammannati, Ammannati, stálo ti
to vůbec za to, takhle zkazit krásný
mramor?“ Tato historická reakce je
ukázkovým příkladem sebevědo-
mí a vysoké úrovně uměleckého ci-
tu místní veřejnosti.
Na další straně uzavírá náměstí
arkáda plná mramorových soch,
Loggia dei Lanzi. Pojmenována je
podle landsknechtů, kteří zde byli
v 16. století za vlády Cosima I. za-
vražděni. Vedle lodžie se otevírá
do náměstí Signorie další prostran-
ství, úzké a dlouhé, připomínající
spíše ulici, které je obestavěno
Ufficiemi – někdejšími správními
budovami Toskánského velkové-
vodství, jež navrhoval samotný
Vasari. V nich je umístěna světozná-
má galerie. Kuriozitou je chodba,
která původně spojovala vládní
úřadovny v Palazzo Vecchio s hlav-
ní soukromou rezidencí Medicej-
ských, jíž byl od roku 1549 palác
|Jedinečné panoráma s dómem a radnicí rozechvívá srdce každého návštěvníka Florencie. Foto Oldřich Karásek
12
zs11_06 30.10.2006 6:27 Stránka 12
Pitti na druhém břehu Arna. Chod-
ba, kterou navrhoval též Vasari
a jejíž návštěvu si je dnes nutno
zarezervovat předem, procházela
Ufficiemi a krytým mostem Ponte
Vecchio. Tento most, jeden z nejfo-
tografovanějších na světě, je plný
malých obchodů. Jak výstižně po-
psal český fejetonista Martin Valá-
šek, z určitého úhlu most vypadá
jako kdyby „na Karlův most přile-
pili Zlatou uličku“.
V paláci Pitti, který sloužil v do-
bě, kdy byla Florencie hlavním
městem Itálie, jako královská rezi-
dence, se dnes nalézá jedna z nej-
významnějších italských obrazá-
ren. Slavné jsou i jeho zahrady
Boboli. Na této straně řeky si jistě
ještě zaslouží procházku – a pří-
padnou ochutnávku vína v malých
tavernách a vinotékách – klidná
čtvrť Santo Spirito v okolí stejnoj-
menného elegantního renesanč-
ního kostela. Pokud se dojde až
k chrámu S. Maria del Carmine,
naskytne se možnost spatřit slav-
nou kapli Brancacciů s důležitým
freskovým cyklem rané renesance
od Masaccia (1401–1428/29) a Ma- 13
zs11_06 30.10.2006 6:28 Stránka 13
14
solina (1383–1440 nebo 1447).
Kromě dramatického Masacciova
Vyhnání Adama a Evy z ráje se
umělci soustředili na výjevy ze
života sv. Petra. Jednotlivé scény
vypravují samostatné příběhy, vy-
užívají k tomu individualizova-
ných postav, pozoruhodně zpra-
covaných detailů a prostředí jako
výseků skutečnosti, dohromady je
však spojuje jasný světelný kolorit
a jednotná kompoziční síť.
Cykly nástěnných maleb nejsou
v Itálii žádnou vzácností, ale v ta-
kové koncentraci a kráse, v jaké
se zachovaly ve Florencii, je nenaj-
deme opravdu nikde jinde. Jak se
vyjádřil Karel Čapek, „ve Florencii
vám nebudu mluvit o umění. Je ho
tu až příliš, jde z toho hlava kolem;
posléze se člověk omámí i na psí
patník v domnění, že je to freska“.
Pozornost si zaslouží až doku-
mentárně provedený a detaily
přeplněný Průvod tří králů od Be-
nozza Gozzoliho (asi 1420–1497)
v Palazzo Medici-Riccardi a křížo-
vá chodba Chiostro Verde domini-
kánského kláštera S. Maria Novel-
la, vyzdobená Paolem Uccellem
(1396–1475), který zde v perspek-
tivní zkratce namaloval Potopu
světa. Celkový dojem z tohoto po-
zoruhodného kláštera a kostela
s fasádou od Albertiho poněkud
ruší jen blízkost chaotického ná-
draží.
Nikomu by však rozhodně neměl
ujít unikátně zachovaný cyklus
Fra Angelica (1387–1455). Tento
řeholník (známý též jako Beato
Angelico) vyzdobil sály i jednotli-
vé cely dominikánského kláštera
San Marco, kde žil a určitou dobu
vykonával funkci převora také
Girolamo Savonarola, kontroverz-
ní kazatel, upálený v roce 1498.
Malby, v jádru spirituální, které
vyjadřují dominikánské cíle mrav-
ní čistoty a mystického rozjímání
(ve fresce Posmívání Kristu až
poněkud surrealisticky), počítají
s novým druhem osobní zbožnosti,
v které je hledána hlavní kvalita dí-
la tohoto umělce. Malíř Jan Zrzavý
při své návštěvě města považoval
Fra Angelicovy malby dokonce za
jeden ze svých nejsilnějších zážit-
ků: „Toť přesahuje hranice lidské-
ho umění. Při pohledu z blízka
viděti, jak málo duše potřebovala,
aby se zjevila: nic než několik leh-
kých čar štětcem, sotva se dotekl.
Nejchudší prostředky, nejvyšší úči-
nek. Největší prostota: nejvyšší
dokonalost.“
Hlavním symbolem renesance
ale přece jen zůstává architektura.
Jednou z prvních předzvěstí no-
vého slohu se stal pestrobarevný
mramorový dóm S. Maria del Fiore
s kupolí, která znamenala nejdůle-
žitější stavební počin v počátcích
renesance. Její architekt, Filippo
Brunelleschi (1377–1446), povola-
ný v roce 1418 do města jako vítěz
soutěže, zde měl vyřešit překlenu-
tí velkého prostoru nad křížením
rozestavěného chrámu způsobem,
jenž měl zvýšit prestiž města, kte-
ré se chtělo pyšnit pozoruhodností
zs11_06 30.10.2006 6:28 Stránka 14
15
FL
OR
EN
CI
E
doposud neexistující. Umělecky
propracované jsou i dříve posta-
vené portály, mezi nimiž vyniká
Porta della Mandorla s Madonou
ve svatozáři mandlového tvaru. Ve-
dle dómu stojí kampanila, na jejíž
stavbě se jako architekt podílel
i Giotto. Zajímavostí je v jednom
z vyšších pater Donatellova socha
plešatého proroka Habakuka, kte-
rá byla oblíbena už v 15. století.
Vznik renesanční architektury se
však pojí především s první civilní
charitativní stavbou ve městě, nale-
zincem Ospedale degli innocenti,
který stavěl Brunelleschi od roku
1419. Řada sloupů s hladkými dří-
ky a korintskými hlavicemi nese
sled půlkruhových oblouků a tvo-
ří vyváženou otevřenou arkádu
v průčelí, nad níž probíhá po celé
délce antická římsa a pak zeď s pra-
videlně rozmístěnými okny s troj-
úhelníkovými frontony. Všechny
tyto prvky se podílely na ideálním
tvarosloví plochy a prostoru rene-
sance, která obrátila svůj zájem
k životu pozemskému tím, že opus-
tila výškově iracionální prostor
středověku tak, aby se změnila ve
více horizontální, a přizpůsobila
tak svoje rozměry lidem, kteří je
užívají.
Podobně jako v architektuře, na-
stal slohový obrat i v sochařství.
Soutěživost tehdejších umělců vy-
vrcholila při výzdobě dveří Baptis-
teria stojícího před dómem. S tou
je spojena první umělecká soutěž
všech dob, vyhodnocená přímo na
začátku přelomového století, v ro-
ce 1401. Přestože se jí účastnil tak
velký umělec, jakým byl Brunel-
leschi, vítězně nakonec vyšel jeho
starší konkurent, Lorenzo Ghiber-
ti, jenž je autorem severních i vý-
chodních dveří (jižní vytvořil
Andrea Pisano už v 1. pol. 14. st.).
Delší zastávku si zaslouží stav-
ba s poněkud nezvyklým názvem,
Or San Michele. Na místě sýpky
zde byla v polovině 14. století vy-
budována oratoř florentských ce-
chů. Nebylo jich málo: soukeníci,
hedvábníci, vlnaři, kožešníci, ban-
kéři, právníci s notáři, lékárníci,
k jejichž členům patřili tehdy i ma-
líři, jelikož míchali pigmenty, a ce-
chy mnohých dalších úspěšných
řemeslníků. Výzdoba nik po celém
obvodu vnějších fasád této stavby
je učebnicovou ukázkou vývoje
sochařství v první třetině 15. stole-
tí. Tvary nové doby lze nejlépe
pozorovat u mramorové sochy sv.
Jiří (originál se dnes nachází v mu-
zeu Bargello). U Donatella (asi
1386–1466) si ji objednal cech zbro-
jařů, a proto také umělec znázornil
světce ne jako mučedníka, ale jako
hrdinu. Iluzi skutečnosti, vyjádře-
nou pomocí dokonale zvládnuté
perspektivy i na reliéfu pod so-
chou, kde Jiří zápasí s drakem
o princeznu (jeden z prvních níz-
kých reliéfů rané renesance vů-
|Množství světoznámých děl v galeriiUffizi je téměř nekonečné. Patří k nimi Raffaelův portrét La Velata (archiv)|Vstup na most Ponte Vecchio. Foto Martin Hurin
zs11_06 30.10.2006 6:28 Stránka 15
bec), narušuje jen komerční turis-
tický ruch v okolních uličkách.
V těsné blízkosti historického
jádra města působí až překvapu-
jícím dojmem klidná čtvrť Santa
Croce. Na rozlehlém obdélníko-
vém náměstí před největším fran-
tiškánským kostelem na světě se
ještě dnes hrává historická kopaná
v kostýmech, která zde má svou
tradici již od počátku 15. století.
Samotný kostel, vybudovaný krát-
ce po smrti sv. Františka z Assisi,
je ukázkovým příkladem toskán-
sko-florentského ideálu „v jedno-
duchých tvarech je krása“ a záro-
veň další pokladnicí italského
umění. V kostele Santa Croce jsou
náhrobky mnohých italských veli-
kánů (Michelangelo Buonarroti,
Galileo Galilei, Niccolò Machiavel-
li, Gioacchino Rosini a další).
Chrám je ale známý hlavně svou
jedinečnou freskovou výzdobou.
Giotto (asi 1266–1337), zakladatel
nové malby, kterou „navrátil lesk
onomu umění, jež bylo po mnoho
věků pohřbeno“, jak o něm napsal
Boccaccio v Dekameronu, zde vy-
tvořil jedna ze svých stěžejních
pozdních děl. V kaplích Peruzzi
a Bardi se nacházejí cykly s výje-
vy ze života sv. Jana Křtitele a sv.
Františka, na nichž Vasari ocenil
hlavně „Salome, jak velmi živě tan-
čí a poskakuje, a několik sluhů,
jak pohotově a hbitě obsluhují u ta-
bule.“ Při kostele se nachází také
jeden z nejšťastnějších stavebních
výtvorů rané renesance – kaple ro-
diny Pazzi. Jejím autorem je opět
Brunelleschi, který zde inovativně
využil motivu vítězného oblouku.
Podle plánů tohoto plodného ar-
chitekta byl vybudován v jiné části
města také nejstarší renesanční
kostel, San Lorenzo. K prohlídce
této výjimečně harmonicky kom-
ponované stavby lákají zejména
tzv. stará a nová sakristie. První,
již vytvořil Brunelleschi za vý-
znamné spolupráce Donatella,
představuje uskutečněný ideál
renesanční estetiky, založený na
kombinaci čtverce a kruhu, které
by měly nejlépe odpovídat měřítku
člověka. Druhou, o 100 let mladší
sakristii, sloužící jako pohřební
kaple rodiny Medicejských, navrhl
Michelangelo. Náhrobky Medicejů
patří nepopiratelně k jeho vrchol-
ným dílům, hlavně pak alegorie
Dne, Noci, Úsvitu a Soumraku.
V těchto postavách, probouzejících
se a padajících únavou, je dokonale
ztělesněn běh času, ale také Mi-
chelangelova velká nenaplněná lá-
ska, básnířka Vittoria Colonna.
Právě s rodem Medici, jehož erb
se šesti koulemi je téměř všudy-
přítomný v celém Toskánsku, jsou
nerozlučně spjaty dějiny Floren-
cie. Jméno Florentia je nejasného
původu – podle některých vyklada-
čů pochází od slova fluere (téct),
podle jiných od flora (květ), mož-
ná také, že vzniklo ze spojení lu-
des florales, kterým se označují
hry konané každoročně na přelo-
mu dubna a května. Teprve kolem
roku 1000 přesunula toskánská
hrabata do Florencie svou reziden-
ci z Lukky a až na začátku 13. sto-
letí se město stalo nezávislým. Do
dějin již prosperujícího obchodní-
ho centra tvrdě zasáhla rivalita
mezi tzv. guelfy (stoupenci pape-
že) a ghibelliny (stoupenci římské-
ho císaře), a následně po porážce
ghibellinů mezi černými a bílými
guelfy (tyto barvy jsou důležitým
významovým detailem mnohých
uměleckých děl). Tyto konflikty
vedly například k nucenému vy-
hnanství florentského rodáka
a snad nejslavnějšího italského
spisovatele všech dob, Danta Alig-
hieriho (1265–1321). I když vítězní
guelfové utrpěli později ještě ně-
kolik výrazných porážek od ghi-
bellinů z Pisy a Lukky, Florencii
se podařilo do konce 15. století
obsadit skoro všechna ostatní tos-
kánská města.
Souběžně s těmito událostmi
proběhl závratný vzestup nového
rodu Medici. Díky svému postave-
ní papežských bankéřů začali Me-
dicejové v krátké době kontrolovat
veškeré politické pozice v zemi.
Především Cosimo I. (1389–1464)
a Lorenzo, řečený „il Magnifico“
neboli Nádherný, (1449–1492) pod-
porovali finančně i ideově nový
životní styl, který ještě dnes tolik
obdivujeme. Ve Florencii nabyla
kultura neobvyklých možností
a vzkvétala jako nikde jinde.
Nejlepší rozloučení s městem
nabízí panoramatická vyhlídka,
která se otevírá z Piazzale Miche-
langelo nedaleko chrámu San Mi-
niato al Monte, postaveného ve
stylu toskánské protorenesance.
Odměnou za namáhavý výstup je
dojatému návštěvníkovi neopako-
vatelná veduta Florencie s věží
kostela Santa Croce, kupolí a kam-
panilou dómu, siluetou Palazzo
della Signoria a mostem Ponte
Vecchio přes řeku Arno.
Eva Krátká
FL
OR
EN
CI
E
|Detail jednoho z deseti reliéfů ze slavných východních dveří baptis-teria od Lorenza Ghibertiho (archiv)
zs11_06 30.10.2006 6:28 Stránka 16
zs11_06 30.10.2006 6:28 Stránka 17
Gotick˘ senNavzdory bohatému uměleckému dědictví je Siena zapsána
do všeobecného povědomí spíše díky jedné z nejznámějších
historických slavností na světě. Tradiční krojovaný dostih
na neosedlaných koních Palio se odehrává již od 17. století
každý rok dvakrát, 2. července a 16. srpna, na hlavním
náměstí Piazza del Campo.
zs11_06 30.10.2006 6:29 Stránka 18
zs11_06 30.10.2006 6:29 Stránka 19
Tato ryze světská slavnost ku-
podivu vznikla původně z ná-
boženských rituálů zapalová-
ní svící, ale postupem času se
rozvinula v alegorii se silným poli-
tickým zabarvením, jejíž hlavní
myšlenka tkvěla v posílení a udr-
žení samostatnosti a v podpoření
vlastní identity vůči florentské
nadvládě. Bohužel, tato atrakce
zůstává skoro pro všechny náv-
štěvníky jen nesplněným životním
přáním, neboť dostat se na přepl-
něné a emocemi vroucí náměstí je
velmi obtížné a někdy i poněkud
riskantní. Určitou náhradu může
však pro zájemce představovat fil-
mový dokument promítaný v růz-
ných časech a různých jazykových
mutacích v jednom malém kině
nedaleko hlavního náměstí.
Pro získání slavné trofeje palli-
um (ručně malovaný hedvábný
prapor protáhle obdélníkového
tvaru korunovaný stříbrným talí-
řem) proti sobě původně bojovali
šlechtici a vojáci. V roce 1644 byla
z nejrůznějších her (mužské zá-
pasy, lov býků, hry s míčem, oslí
závody apod.) ustanovena pravid-
la slavnosti tak, jak ji známe dnes.
Své síly, vtělené do jezdce na ko-
ni, v ní měří městské čtvrti (zde
nazývané contrade), které mají ve
znacích pozoruhodné symboly.
Kromě tradičních erbovních moti-
vů, jakými jsou třeba orel, jedno-
rožec či drak, se do znaků contrad
dostaly i motivy exotičtější, napří-
klad žirafa, housenka, šnek, sova,
dikobraz nebo želva. V různých
provedeních usnadňují tyto sym-
boly také orientaci v jednotlivých
částech města.
Dva týdny před paliem vrcholí
složitý proces jeho příprav losová-
ním koní a contrad, které se budou
tohoto krojovaného boje účastnit
(vždy je to jen 10 z celkových 17
contrad). Vlastnímu závodu před-
cházejí slavnostní průvody pestro-
barevných vlajkonošů a bubeníků.
Hlavní částí Palia je koňský dostih
(corsa del palio) po pískem vysy-
pané trati, dlouhé asi 1000 metrů,
kolem nepravidelně se svažující-
ho náměstí. V této chvíli končí ve-
škerá rok připravovaná taktika
a strategie. Během tří kol, která
absolvují, si jezdci mohou dovolit
cokoliv. Navzájem si brání v jízdě,
švihají se bičem, shazují ze sedla.
Díky základnímu a nepopiratelné-
mu pravidlu, že podstatné je vy-
hrát, nikoliv zúčastnit se, může ví-
tězství dosáhnout i kůň bez jezdce.
Návštěvníka, který přijede do
města ve dnech po závodě, jistě
v ulicích překvapí skupinky shod-
ně barevně „ošátkovaných“ lidí
všeho věku, kterým na krku visí
dudlík – symbol právě zrozeného
úspěchu jedné z contrad. Oslavy
dobytého vítězství přetrvávají až
do tzv. večeře vítězství, která se
koná na podzim a při níž čelo ho-
dovní tabule patří největšímu hrdi-
novi, triumfujícímu koni.
V den závodu jako by se město
vrátilo do svého nejslavnějšího ob-
dobí, do let 1280–1355, kdy zdejší
republika ovládaná procísařskou
ghibellinskou šlechtou několikrát
po sobě zvítězila nad Florencií
a ubránila svou nezávislost. Z té
doby také pochází jeden ze sym-
bolů města, skvostný nástěnný jez-
decký portrét Guidoriccia z Foglia-
na z roku 1328, jeden z prvních
malovaných pomníků v dějinách
umění. Jako zosobnění metafyzic-
ké jistoty je na fresce v Palazzo
Pubblico znázorněn tento pestře
oděný vojevůdce, jak se svým voj-
skem obléhá město Montemassi.
Autorem je významný tvůrce ital-
ského umění pozdního středověku
Simone Martini (asi 1284–1344).
Mezi milovníky umění je však zná-
mější jeho starší malba Maestà(1312–1315), nejelegantnější po-
zůstatek sienského středověkého
malířství, která pokrývá celou
protější stěnu velkého sálu. Malba
reprezentuje hlavní téma tzv. sien-
zs11_06 30.10.2006 6:29 Stránka 20
ské školy, trůnící Madonu mezi
anděly a světci jako královnu ne-
bes, která už není tak byzantsky
transcendentální jako ta, kterou
jen o několik let dříve vytvořil
Martiniho učitel Duccio di Buonin-
segna (asi 1255–1319) a která se
dnes nachází v muzeu S. Maria
della Scala. Martini jako by svým
pojetím chtěl oslovit městskou ra-
du zvoláním „Vy, kteří vládnete
na zemi, buďte spravedliví!“
Palazzo Pubblico dodnes slouží
jako radnice, ale jeho historické sá-
ly jsou přístupné veřejnosti jako
Museo Civico. Bohatá výzdoba
celého paláce je politickým mani-
festem nově nastoupivší vládnoucí
bankéřské elity, která povolala do
Sieny nejslavnější umělce své do-
by. Nebyla náhoda, že Florenťané
po získání města v polovině 16. sto-
letí nelenili a výzdobu postupně
vyměnili. Jen díky moderním re-
staurátorským technikám můžeme
dnes znovu obdivovat její původní
podobu.
Nejpolitičtějším uměleckým dí-
lem je původní výzdoba tzv. Sálu
míru od Ambrogia Lorenzettiho (asi
1295–1348). Tento umělec, který se
podle Vasariho „vyznačoval krás-
nou a velkou vynalézavostí, s níž
v obrazech uvážlivě komponoval
a rozmisťoval své figury,“ přinesl
do Sieny vliv Giotta, zakladatele
novodobé malby plné převrat-
ných novinek v koloritu, kompozi-
ci i námětu. Lorenzetti vytvořil
v Sieně v letech 1337–1339 cyklus
Buon governo (Dobrá vláda), nej-
rozměrnější středověkou nástěn-
nou malbu s profánním námětem.
Jeho části Důsledky dobré vlády ve
městě a na venkově a Důsledky
špatné vlády, zcela civilní, mnohý-
mi detaily ozdobené malby, před-
stavují nejrealističtější italské dílo
14. století.
Zvláště pozoruhodná je postava
Míru, alegorie jedné z občanských
ctností. Je znázorněna jako dívka
v bílé tunice s jemnými záhyby,
která se vznešeným a částečně
znuděným výrazem ve tváři spočí-
vá na pohovce, v ruce drží olivo-
vou ratolest a své bosé nohy opírá
o přilbu a štít, symboly války, jež
v době vlády dobrého panovníka
zůstávají nedotčeny. Skutečně po-
dařené je i zobrazení důsledků ta-
kové vlády, vyjádřených radostný-
mi detaily, na nichž dívky z města
vesele tančí, práce se daří a pole
jsou úrodná. V naprostém proti-
kladu k těmto idylickým výjevům
jsou scény plné temnoty a hrůzy
na protější stěně Špatné vlády,
symbolizované strašlivým roha-
tým tyranem, jenž způsobuje jen
bídu, hlad, násilí a zánik.
Období 13. a 14. století bylo
vskutku dobou největšího duchov-
ního rozkvětu města. S Kateřinou
Benincasovou, pozdější svatou Ka-
teřinou Sienskou, hlavní patronkou
Itálie, si korespondoval i Karel IV.
Ve velmi složité době, kdy potřebo-
val zajistit přízeň Sieny římskoně-
meckému císařství, udělil Karel IV.
místnímu učení hodnost a výsady
univerzity. Přibližně ve stejné době
se také zrodil vykonstruovaný
městský rodokmen, vycházející až
z počátků římských dějin. Jméno
města je údajně odvozeno od Se-
nia, legendárního syna Rema, jenž
měl podobný osud jako slavnější
dvojice zakladatelů Říma – i on pře-
žil jen díky vlčici. Proto se také její
vyobrazení tak často objevuje na
různých místech ve městě. Podle
kronikáře Girolama Gigliho se do-
konce v 18. století jeden živý exem-
plář mohl svobodně prohánět po
Palazzo Pubblico.
Celé sebevědomí tehdejšího
města je vtěleno také do štíhlé
vysoké věže Torre del Mangia, vy- 21
SI
EN
A
|Piazza del Campo si dodnes uchovalo svou původní středověkoupodobu. Foto Oldřich Karásek|V roce 1997 vyhrála obě palia contrada Giraffa.Foto Antonio Sferlazzo
Na předchozí dvoustraně: |Pro historické centrum Sieny je typická cihlově červená barva. Foto Oldřich Karásek|K Paliu patří neodmyslitelně takévlajkonoši. Foto Antonio Sferlazzo
zs11_06 30.10.2006 6:29 Stránka 21
zs11_06 30.10.2006 6:29 Stránka 22
stavěné podle řeckého, hebrejské-
ho a latinského nápisu na základ-
ním kameni tak, aby ji „nezbořil
hrom ani bouře“. Tyčí se nad rad-
ničním palácem do výšky přes
100 m a vrcholí bílým travertino-
vým cimbuřím. Až nahoru je
možné vystoupat po více než 400
schodech. Rozevírá se odtud ne-
zapomenutelný panoramatický
pohled na město plné středově-
kých staveb i na okolí, který stojí
za vynaloženou námahu a čekání
u semaforu regulujícího vstup.
Právě z ptačí perspektivy dokazuje
Siena díky mnohým odstínům hně-
dé, do červena, cihlově či okrově
zabarveným tónům, proč se její
jméno dostalo do výtvarného umě-
ní také v další souvislosti – jako
název přírodního pigmentu, zná-
mého jako siena, siena pálená či
terra di siena.
Pod věží se jako na dlani rozpro-
stírá „nejkrásnější náměstí v Itálii“,
Piazza del Campo, na něž se vchá-
zí jedenácti úzkými uličkami. Do-
chovalo se v autentické středověké
podobě, obklopené cihlovými palá-
ci s řadami sdružených oken a fa-
sádami zakončenými cimbuřím.
Jako zářící perla byla dodatečně
na náměstí umístěna nádrž na vo-
du, Fonte Gaia. Když se pramen ve
městě v polovině 14. století obje-
vil, vzbudil prý všeobecné veselí.
O výzdobu krásné bělostné kašny
se zasloužil významný sochař Jaco-
po della Quercia (1374–1438), který
tak rodnému městu zanechal své
největší dílo, jež v sobě zachovává
poslední záchvěvy naturalisticky
pojaté gotiky. Na nádrži jsou dnes
kopie soch z 19. století, poničené
mramorové originály byly nedáv-
no přeneseny do muzea S. Maria
della Scala.
Přechod k renesanci můžeme
v Sieně obdivovat na nádherné křti-
telnici, umístěné ve středu Baptiste-
ria sv. Jana, které je připojené k dó-
mu a svým schodištěm uzavírá
malé, ale malebné náměstí. Na tom-
to schodišti podle legendy padla na
kolena v místě drobného, do scho-
du vytesaného křížku již zmíněná
svatá Kateřina. Na vzniku křtitelni-
ce se podílel kromě Jacopa della
Quercia i největší sochař rané ital-
ské renesance, Donatello, který zde
vytvořil také nízký bronzový reliéf
Tanec Salome a hostina Herodova
(1425–1427). Tato komorní práce
v sobě obsahuje velký Donatellův
vynález, kterým přispěl k vývoji
umění – tzv. ztracený profil. Jde
o způsob, jakým je částečně zezadu
zobrazena postava služebníka při-
nášejícího hlavu Jana Křtitele.
Pokud od baptisteria vystoupá-
me po schodech nahoru, přijdeme
k druhému hlavnímu symbolu
Sieny, pozoruhodnému černobíle
pruhovanému dómu neboli Cat-
tedrale dell’Assunta. Ve 14. století
existoval plán, podle nějž se měl
současný dóm stát pouze příčnou
lodí nového obrovského chrámu.
Vzhledem k chybám ve statických
výpočtech, obrovským nákladům
i morové ráně, která prošla Sienou
a celou Evropou v roce 1348, byl
nakonec tento poněkud utopický
plán opuštěn. O jeho velkoleposti
si můžeme udělat představu podle
tzv. facciatone, zdi s obrovskými,
nad sebou otevřenými a krásně
zdobenými oblouky, stojící v mís-
tech zamýšleného hlavního prů-
čelí nového chrámu.
Když vstoupíme dovnitř, neohro-
mí nás jen opakovaný černobílý
motiv sloupoví a modro-zlaté kle-
nutí, ale především unikátní vyklá-
daná podlaha, která v 56 mramoro-
vých scénách vypráví mytologické
a starozákonní příběhy. Kromě
mnoha jiných prvotřídních umě-
leckých děl (Niccolò Pisano, Do-
natello, Gian Lorenzo Bernini) se
v první kapli levé boční lodi na-
chází Knihovna Piccolomini, zalo-
žená v roce 1495 synovcem slavné-
ho humanistického papeže Pia II.,
Enea Silvia Piccolominiho, dobře
známého i u nás díky historické
práci Historia bohemica. Oslavné
nástěnné malby znázorňující deset
hlavních scén z jeho života jsou
dílem malíře Pinturicchia.
Návštěvník může strávit mnoho
času i v dalších městských koste-
lech a několika muzeích, kde je
uchováno mnoho vynikajících uká-
zek místního umění, ale každý asi
dá za pravdu Karlu Čapkovi, když
píše, že „nejpěknější je toulat se po
ulicích, jež běhají nahoru a dolů ja-
ko nějaká rozdováděná skluzavka,
a koukat se na ten proužek modré-
ho nebe mezi rudým cimbuřím sta-
rých domů a na zelené vlny tos-
kánských kopečků kolem dokola.“
Jedinečný ráz města určují právě
četné paláce nesoucí jména zná-
mých rodů (například Chigi či Pic-
colomini). Ty vyrostly po celém
historickém centrum města jako
„samá dobrá, rozšafná cihlová go-
tika, jen s několika hrozinkami ra-
né renesance; ale není to nasupená
válečná gotika… všecko je jaksi in-
timní, veselejší, sličnější než jinde.“
Čapek popsal sienskou atmosfé-
ru opravdu výstižně. Ze záplavy
paláců stojí za zmínku jedna budo-
va, sídlo nejstaršího bankovního
domu na světě, Monte dei Paschi
di Siena, založeného již v roce
1472. Zbylé peníze se ale stejně
vyplatí „uložit“ poněkud jinak –
koupit si velkou zásobu místní
sladké delikatesy panforte, připo-
mínající vzdáleně turecký med,
smíchaný z kandovaného ovoce,
mandlí sladkých a hořkých, skoři-
ce, hřebíčku a zázvoru.
Eva Krátká
SI
EN
A|V mohutném gotickém kostele S. Domenico je uložena tzv. svatáhlava, nejposvátnější relikvie sv. Kateřiny. Foto Petr Hoffman|Detail fresky s postavou Míru odAmbrogia Lorenzettiho (archiv)
zs11_06 30.10.2006 6:30 Stránka 23
Maremma pÛvaby ìábelské zemû
zs11_06 30.10.2006 6:30 Stránka 24
„Ať je prokleta Maremma
a každý, kdo ji má rád,“
zpívá se ve staré lidové písni.
Ten „bohem zapomenutý“
kraj na jihu Toskánska, ve směru
na Řím, býval divočinou plnou
neprůchodných, zrádných močálů,
zamořených zhoubnou malárií.
Dnes z Maremmy zůstaly jen
nepatrné zbytky, chráněné
jako přírodní rezervace.
Kdo sem vstoupí, má dojem,
že už není v Evropě, ale v jakési
exotické krajině Indie,
Afriky či Jižní Ameriky...
|Maremma patří ke krajinově nejzajímavějším částem Toskánska. Foto Oldřich Karásek
zs11_06 30.10.2006 6:30 Stránka 25
26
To není nadsázka – Maremma,
ležící při západním pobřeží
Itálie, zůstávala skutečně po
dlouhá staletí divočinou, kam se
odvažovali jen dobrodruzi a kde
nacházeli útočiště psanci a nekalé
živly. Teprve koncem 18. století,
za vlády rodu Lorena, započal boj
o ovládnutí tohoto území označo-
vaný jako „velká meliorace“ a do-
končený v podstatě až za Mussoli-
niho ve 30. letech 20. století.
Armáda stovek sezónních dělníků
se sjížděla do Maremmy, aby tu
našla východisko ze své chudoby.
Kopali kanály, vysušovali stojaté
vody, močály a bažiny, doslova
metr po metru dobývali na vodě
úrodnou půdu. Mnozí tu však na-
šli i smrt. Malárie si vybírala kru-
tou daň, kosila jejich řady po de-
sítkách. Bylo to skutečné bojiště;
stále nové posily přicházely, aby
nahradily padlé. Z těch dob také
pochází řada teskných balad.
V jedné z nich se zpívá: „Ptáček,
který tam zabloudí, ztratí brka, já
tam ztratila milovaného člověka,
vždy se mi srdce chvěje, když tam
jdeš, mám strach, že už zpátky ne-
přijdeš..."
Toto gigantické, skoro dvě stole-
tí trvající úsilí, proměnilo většinu
maremmské divočiny v poklidnou
zemědělskou krajinu, v úrodnou
pláň pod mírnými etruskými pa-
horky, hýřící pastelovými barvami
nad lány slunečnic.
Skutečná, původní Maremma
dnes zůstala v přírodní rezervaci,
ležící několik kilometrů jižně od
okresního města Grosseto. Je to
rozlehlá kopcovitá oblast, porost-
lá borovými háji a neprostupný-
mi trnitými houštinami, známou
středomořskou nízkou džunglí
nazývanou macchia. Mezi pahor-
ky se lesknou vodní tůně, ve větru
se vlní rozlehlé rákosiny plné kři-
ku vodního ptactva. Překvapí vás
stádečka divokých koní, volně se
pasoucí na pahorcích, či vodou se
brodící maremmské krávy, podo-
bající se svými obrovskými lyrovi-
tými rohy africkým buvolům. Me-
zi stády se důstojně procházejí bílí
čápi, na mělčinách loví hejna vola-
vek. Chrochtání a praskot v rákosí
prozradí, že tam hodují divoká
prasata, pozoruhodně se mezi keři
vyjímá lopatovité paroží daňka,
který na okamžik strne v pozorném
střehu a pak vyrazí mohutnými
skoky přes mělký záliv, obklopen
stříbrnou sprškou zvířené vody.
V květnu vydechuje Maremma
opojnou vůni kvetoucích houštin
levandule, tymiánu a pelyňku.
Kopce hýřící barvami se zrcadlí
v hladině široce rozlitých vod, ne-
boť všechna níže položená místa
jsou zaplavena. V červnu a červen-
ci voda ustoupí, krajina vyschne,
vyprahne a promění se v jakousi
obdobu africké savany. V oblacích
prachu táhnou po vyšlapaných
stezkách bučící stáda dlouhoro-
hých krav, hnaná k posledním
zbytkům zelených pastvin osmah-
lými jezdci v širokých kloboucích,
kteří s neobyčejnou obratností
usměrňují tu živou lavinu dlouhý-
mi pruty. Jsou to bufferi, maremští
kovbojové, kteří skutečně vyvoláva-
jí dojem, že člověk vstoupil do sce-
nérie westernového filmu. Krvavě
rudá sluneční koule klesá mezi
písčitými pahorky k moři a jako
by se nabodávala na vlnící se řady
býčích rohů. Bufferi usměrňují tu
živou řeku a drsnými hlasy zpívají
staré písně plné smutku, touhy
a nezdolné vášně...
zs11_06 30.10.2006 6:30 Stránka 26
MA
RE
MM
ACesty stoupající na vrcholy kop-
ců lemují zelené aleje cypřišů jako
duchové starých etruských váleční-
ků rozestavených v šik, aby chrá-
nili před mračny komárů, šířících
obávanou malárii, města zbudova-
ná na návrších. Stopy etruského
osídlení se nacházejí po celé Ma-
remmě; často tady rolníci při orání
polí narazí na střepy nádob, šper-
ky, mince, základy budov a zbytky
zapomenutých pohřebišť. Rozlehlá
nekropole (město mrtvých) byla
archeology prozkoumána u býva-
lého etruského přístavu Populonia
v zálivu Baratti, který zbohatl
zpracováním železné rudy, dová-
žené na lodích z dolů na blízkém
ostrově Elba.
Ještě jižněji ve směru na Řím
přitahují pozornost návštěvníků
středověká města Pitigliano, Sova-
na nebo Sorano. Jsou to „orlí hníz-
da“, v nichž jako by se zastavil čas.
Vyrostla na místech původních
etruských sídlišť, na sopečných
skalách, hornině velice odolné, ale
přitom snadno opracovatelné. Lá-
vové masivy pod městy jsou plné
dutin, jeskyň a chodeb; po tisícile-
tích lidského osídlení jsou doslova
proděravělé jako kusy ementálu.
Etruskové v podzemních labyrin-
tech pohřbívali své mrtvé, jejich
současní potomci je naopak vy-
užívají jako kurníky, chlévy pro
dobytek nebo sklepy pro místní
skvělé víno. Ve středověku vyhlou-
bili obyvatelé do skal také tajné
chodby, speciální východy, které
ústí do soutěsek vedoucích pukli-
nami a nízkými štolami a místy
také uzoučkými kaňony pod pře-
visy, zakrytými hustou vegetací.
Tyto „jeskynní stezky“, bezpečné
před nepřáteli, se klikatily skalna-
tou krajinou a navzájem propojo-
valy jednotlivá města. Některé
jsou ještě dnes částečně schůdné.
Nejpozoruhodnější ze „skalních
měst“ je Pitigliano. Z protějších
kopců připomíná bochník černého
chleba prohlodaný od myší. Skály
se otvírají spoustou otvorů a oken –
a stěny domů z temného lávového
kamene jako by naopak byly zcela
přirozeným pokračováním útesů.
Jeden z místních „hoteliérů“ nás
ochotně provedl katakombami
pod svým domem, kde staví (vlas-
tně po hornicku kutá) pohodlné
apartmány pro turisty. Vyčistil
a navzájem propojil dutiny, vydla-
bané již kdysi Etrusky, a výklenky
ve zdech vyzdobil úlomky kera-
miky a kachlů, na které během
kopání narazil.
Pitigliano bylo také nazýváno
„Malý Jeruzalém“. Nejen pro urči-
tou podobu s legendární Chrámo-
vou horou, ale také proto, že tu bý-
vala jedna z největších židovských
komunit v Itálii. Dnes tu najdeme
jenom tři židovské rodiny; většina
původních obyvatel nepřežila kru-
té válečné období holocaustu.
Přesto se v bizarně propletených
uličkách kolem synagogy udržují
|Nedaleko Pitigliana vyvěrají teplé sirné prameny|Maremmská pláž. Foto Oldřich Karásek
zs11_06 30.10.2006 6:31 Stránka 27
28
MA
RE
MM
A
židovské tradice: každoročně se
tu koná festival židovských filmů,
zřizuje se muzeum, víno ze skal-
ního sklepa a chléb z pekařství je
zaručeně „košer“ a jedné z hlav-
ních ulic se stále říká „il gheto“.
Nedaleko Pitigliana, při úpatí ho-
ry, na které se tyčí další starobylé
etruské město Saturnia, se otvírají
„brány hlubin“. Ze sopečných skal
se valí pekelné páry páchnoucí
sírou a z puklin vyvěrá minerální
voda o stálé teplotě 37 °C. Vydatný
pramen jí vychrlí zhruba 600 litrů
za vteřinu. Už pojmenování místa
po nejstarším z italských bohů,
etruském „stvořiteli světa“ Satur-
novi, svědčí o tom, že zde bývala
významná svatyně, kam obyvatelé
kraje přinášeli oběti, ale také hle-
dali úlevu při různých chorobách.
Již od dob starého Říma zde vyrůs-
taly známé a význačnými osob-
nostmi vyhledávané lázně. Pramen
byl veden v kaskádách přes řadu
kamenných hrázek. Vznikla tak
unikátní soustava schodovitě nad
sebou řazených bazénů, které díky
minerálním usazeninám získaly
během tisíciletí již zcela přírodní
ráz. Ještě dnes se tu můžete koupat
pod širým nebem v tajemné páře,
pokud vám ovšem nevadí onen
silný „pekelný puch“. Je samozřej-
mě také možné využít moderního
termálního bazénu v hotelu, zbu-
dovaném přímo při zřídle, což lá-
zeňští hosté ocení zejména v zimě,
kdy se venkovní teplota pohybuje
kolem nuly.
Ovšem časné podzimní ráno, kdy
jste u pramenů sami a jenom pa-
prsky slunce se prodírají nažlout-
lou párou nad klokotající temnou
hladinou saturnských jezírek, aby
vzápětí vytvořily jiskřivou magic-
kou bránu, za níž jako by se otví-
ral průhled do hlubin času, patří
k nezapomenutelným zážitkům.
K Maremmě nedílně patří také
moře – překrásné pláže s oslnivě
|Jeden z maremmských bufferi|Vacca maremmana neboli maremmská kráva je masné plemeno pocházející původně z asijských stepí|Kromě skotu se v Maremmě chovají i koně
zs11_06 30.10.2006 6:31 Stránka 28
29
bílým pískem, podél nichž rostou
vonné lesíky pinií, skalnaté ostro-
vy a ostrůvky v křišťálově prů-
zračném moři, jejichž názvy zní
historií, jako například Elba, nebo
připomínají příběhy dobrodruž-
ných románů jako legendární
Montecristo. Na pobřeží leží malé
středověké přístavy Porto Ercole,
Telamone či Castiglione della Pes-
caia, nad nimiž se tyčí hrady a pev-
nosti, vybudované na ochranu
před vpády saracénských pirátů,
kteří až do konce 18. století bývali
obávanou metlou toskánského pří-
moří. Přes hlavně rezavých děl mů-
žeme z pevnostních střílen sledo-
vat azurový obzor moře. Ten však
zůstává tichý a idylický. Do přísta-
vu dnes vplouvají jen rybářské člu-
ny, jejichž posádky vykládají svůj
úlovek na molo, obklopeny davem
zvědavců.
I my, poté co jsme vystoupili
z lodi po romantické okružní plav-
bě kolem ostrovů, se usazujeme
v malé přístavní kavárničce a omá-
meni slanou vůní moře, ryb a bar-
vami zapadajícího slunce, jiskří-
cími ve skleničce ohnivě rudého
vína, propadáme stále více okouz-
lení a zjišťujeme, že stará píseň,
proklínající „ďáblovu zemi Ma-
remmu“ už dávno neříká pravdu.
Text Otomar Dvořák
Foto Antonio Sferlazzo
zs11_06 30.10.2006 6:31 Stránka 29
30
Mûstosta kostelÛV Itálii je více měst, jejichž mohutné cihlové opevnění
s neporušenými branami a baštami se dochovalo
v původní podobě. Jen málokde se však zachovalo tak,
že je možné objet ho na kole, které si lze vypůjčit
kdekoliv ve městě. Projížďka po hradebním náspu
v Lukce, o něco málo delší než čtyři kilometry, nabízí
mnoho krásných vyhlídek na historické jádro města.
Přesto naši turisté Lukku příliš nenavštěvují.
zs11_06 30.10.2006 6:31 Stránka 30
LU
CC
A
Urbanistická struktura Lukky
nijak neskrývá svůj římský
původ. Dvě navzájem kolmé
hlavní tepny, vedoucí od severu
k jihu a od východu k západu, do-
dnes určují pravidelné geometric-
ké členění města. Během středově-
ku se město zaplnilo křivolakými
uličkami, v nichž se postupně vy-
vinula architektura výškově konci-
povaných domů-věží (casa-torre),
z nichž některé mohly dosahovat
až šesti pater. Už tehdy se díky
základnímu stavebnímu materiálu
stala převažující barvou města
cihlově červená, která dala dobře
vyniknout jasně bílému mramoru,
používanému na stavbu četných
sakrálních objektů. Ty daly ná-
sledně městu přízvisko „město sta
kostelů“. Proto mohla v roce 1845
německá spisovatelka Fanny Lewal-
dová napsat, že navštívila „město,
kde se mi zdálo, že skoro každý
obyvatel měl svůj vlastní kostel,
tak málo bylo prvních a tolik dru-
hých.“ Dodnes jsou prý místní
obyvatelé natolik hrdí na své měs-
to, že koupit zde dům nebo byt je
téměř nemožné.
Slavné dějiny města jsou různě
spojeny i s „největším Čechem“,
Karlem IV., který zde v letech
1331–1333 působil jako správce
italských držav svého otce s úko-
lem urovnat z pozice spoluvládce
spletité rozepře ve městě. Právě
v Lukce si tehdy poznamenal, že
„ďábel, který stále hledá, koho by
pohltil, a nabízí lidem sladkosti,
v nichž se žluč tají, když již dávno
před tím jsme byli pokoušeni od
něho, ale přece s pomocí boží ne-
přemoženi, sám nemoha ponukl
lidi a zkažené, kteří se stále drželi
otce našeho, aby nás svedli z cesty
pravé v osidla špatnosti a smilství,
a tak svedeni byvše od lidí zkaže-
ných upadli jsme do zkázy s lidmi
zkaženými.“ Do města se pak ještě
vrátil v 60. letech 14. století. Napří-
klad v roce 1369 zde setrval asi
šest měsíců, a právě tehdy vrátil,
samozřejmě za poplatek 300 tisíc
florintů, Lukce svobodu. Násled-
kem toho se město o tři roky poz-
ději mohlo znovu ustanovit samo-
statnou republikou.
Na začátku 15. století silně za-
sáhl do struktury města Paolo Gu-
inigi, který si tady nechal vystavět
honosný palác a velkolepou vilu,
ale zasloužil se také o vznik jedno-
|Četné zvonice vyčnívající nad mořem střech jasně dokumentují, proč získala Lucca přízvisko „město sta kostelů“. Foto Petr Hoffman|Domy na náměstí Piazza Anfiteatro kopírují tvar někdejšího římského amfiteátru
zs11_06 30.10.2006 6:31 Stránka 31
32
ho z pozdějších symbolů Lukky.
Pro svou druhou, sotva desetiletou
manželku Ilarii del Carretto objed-
nal mramorový sarkofág. Jeho
autor Jacopo della Quercia jej zpra-
coval podle vzoru náhrobních plas-
tik francouzských králů takovým
způsobem, že se sarkofág stal jed-
ním z vrcholných děl italského
středověkého sochařství.
Lucca se stala významným hos-
podářským centrem díky obchodu
s hedvábím a její moc ještě stoup-
la po ovládnutí Carrary na severu
Toskánska. Získala tak monopol
na obchodování s bělostným mra-
morem z tamních kamenolomů,
jejž pak začala výhodně využívat
jako nástroj zahraniční politiky.
Právě odtud pocházel například
cenný materiál na výzdobu chrámu
sv. Marka v Benátkách nebo dómu
S. Maria del Fiore ve Florencii.
Šikovnou obchodní politikou se
republice podařilo svobodně pře-
žít až do napoleonských dob. Do
Toskánského velkovévodství byla
definitivně začleněna až v roce
1847, kdy skončila s výjimkou krát-
kých přestávek ve 14. st. málem
tisíciletá nezávislost tohoto malé-
ho státečku. Jak dokládají také
slova cestovatele Iana Fleminga
z poloviny 18. století, město bylo
dlouho proslavené tím, že to byl
stát „mírumilovný a nezávislý“,
kde jsou „daně nízké a potraviny
levné“. Dnes je to město velmi živé
a plné kaváren, restaurací a ob-
chodů, kam zajíždějí především
angličtí turisté – zřejmě pokračují
v tradici velkého cestování po
uměleckých a historických mís-
tech Evropy, pro které 19. století
ustanovilo termín grand tour.
Návštěvníci z celé Evropy začí-
nají prohlídku města nejčastěji
u dómu sv. Martina z 11. století.
Po následné dlouhé přestavbě byl
dokončen až v průběhu 14. století,
ale průčelí zůstalo původní. Bílo-
zelený motiv fasády provází celou
stavbu a měl by evokovat vzory
místního hedvábí, zatímco sochař-
ská výzdoba se soustřeďuje na
hlavicích, rámování, římsách a ar-
kádové části fasády, které jsou pře-
plněné draky, sirénami, lvy a zá-
pasy zvířat a lidí (velmi cenná je
socha sv. Martina – originál se dnes
nachází v interiéru kostela). Sku-
tečnou novinku v tehdejším archi-
|Detail nádherně zdobených sloupů z průčelí kostela San Michele in Foro|Dóm svatého Martina (vpravo)
zs11_06 30.10.2006 6:32 Stránka 32
33
LU
CC
Atektonickém umění ale představo-
vala sloupová předsíň se třemi ar-
kádami, uvnitř zdobená cennými
reliéfy. Do jedné z podpěr tohoto
vstupního chrámového prostoru,
blízko věže, je vytesán pro někoho
symbolický, pro někoho tajemný
kruhový labyrint. Uvnitř kostela se
nacházejí nejen nejrůznější malby
a již zmíněný sarkofág Ilarie del
Carretto, ale hlavně slavný, pou-
tníky přitahující dřevěný krucifix
nazývaný Volto Santo (Svatá tvář).
Podle legendy jej vyřezal Nikodém
s pomocí andělů z cedrového dře-
va, později při cestě přes Středo-
zemní moře se kříž jen zázrakem
nestal kořistí pirátů a od roku 782
se nachází v Lukce, kde se od 11.
století rozšířil jeho kult a dodnes
představuje důležitý cíl věřících.
Přímo uprostřed města na pří-
jemném náměstí plném kaváren
a cukráren stojí kostel San Miche-
le in Foro. Jeho téměř filigránsky
vyzdobená fasáda, vrcholící mohut-
nou sochou archanděla Michaela,
vznikala od roku 1070 až do 14. sto-
letí. Tak dlouhá doba způsobila, že
se v průčelí uplatňují vedle sebe
prvky typické pro románský i go-
tický sloh. Množství a bravurní
provedení všech detailů na slou-
pech a sloupcích v horní části fa-
sády podněcuje myšlenku, že se
ještě nacházíme ve středověkém
duchovním světě, a proto zůstává
výzdoba tak vzdálená možnostem
lidského vnímání. Nezbývá než
litovat, že s sebou nemáme dale-
kohled.
Hlavní korso, via Fillungo, je nej-
rušnější ulicí ve městě. Vedle sebe
tu stojí šlechtické paláce a staroby-
lé věže, v nichž dnes sídlí většinou
luxusní obchody a kavárny. Patří
k nim i historická literární kavárna
Di Simo, kde denně sedával místní
nejslavnější rodák – skladatel Gia-
como Puccini (1858–1924). Nedale-
ko se tyčí ojedinělé průčelí kostela
S. Frediano s rozměrnou barevnou
mozaikou Nanebevstoupení Ježí-
še Krista. V jeho interiéru stojí za
upozornění nádherná mramorová
křtitelnice z 12. století, která byla
teprve v roce 1952 znovu sestavena
do původní podoby. Jeden z prv-
ních českých cestovatelů, Bedřich
z Donína, který zanechal ojedině-
lý ilustrovaný deník, si zde na za-
čátku 17. století poznamenal, že
„v kostele svatého Fidriana jest
kapla a v ní obraz Panny Marie,
při kterémž se před léty tento div
stal: Jeden nevážný člověk hraje
v kostky všecko byl prohrál, i šaty
na sobě, z čehož velice hněviv jsa
velikou zlostí kamenem obraz bla-
hoslavené Panny Marie, který tu
blízko byl, v rameno neb v prsy
uhodil, s kteréhož krev hned v hoj-
nosti tekla, a ten bohaprázdný člo-
věk se na tom místě do horoucího
pekla propadl; ten obraz ještě kr-
vavý sem viděl, ano i tu díru, kte-
rou se propadl, kteráž až posavad
zůstává a konce se jí neví.“
Jen o několik kroků dále se za
jedním ze čtyř nenápadných
vchodů skrývá malebné elipsovité
náměstí, Piazza Anfiteatro, které
kopíruje tvar někdejšího římské-
ho amfiteátru. Po staletích zkázy,
kdy se mramor z amfiteátru využí-
val na stavbu kostelů, vznikly na
místě antické stavby nepříliš ho-
nosné domy, v nichž jsou dnes
samé restaurace a kavárny. Avšak
nejkrásnější je náměstí v době
květinového trhu.
Alespoň malou procházku si za-
slouží i další části města uzavřené-
ho kruhem opevnění. Na každém
kroku totiž čeká schovaný mra-
morový kostel či zajímavý palác,
ne-li příjemná restaurace. Město
v celé své kráse se otevře návštěv-
níkovi při pohledu z vysoké cihlové
věže Torre Guinigi, odkud vynikne
kontrast červené a bílé barvy města
s jeho zeleným kopcovitým okolím.
Výlet za město je nejlépe začít
směrem na východ, kde bylo vy-
stavěno několik pozoruhodných
pozdně renesančních vil. K nej-
krásnějším patří Villa Mansi a Villa
Torrigiani. Trochu vzdálenější je
Villa Garzoni s nádherným maný-
ristickým sochařským parkem, zná-
mým po celé Evropě již v 18. sto-
letí svou do kopce inscenovanou
kompozicí. Je součástí nepříliš
známého středověkého městečka
Collodi, které šplhá do prudkého
svahu. Světově proslulý je však
zdejší dlouhonosý „rodák“ Pinoc-
chio, který je tu takřka všudypří-
tomný nejen v prodejnách suve-
nýrů, ale i v názvech. Jmenuje se
po něm skoro všechno, včetně
dětského ráje Parku her a dokonce
i místního nákupního centra. Pi-
nocchiův tvůrce Carlo Collodi,
vlastním jménem Lorenzini, si
svůj pseudonym zvolil proto, že
se v tomto městečku narodila jeho
matka.
Cesta okolím Lukky může pokra-
čovat přes známé termální lázně
Montecatini Terme, které si však
už jen zčásti zachovávají svou pů-
vodní secesní atmosféru. Z nich
lze lanovkou vyjet do starobylého
Montecatini Alto a odtud se kochat
doširoka rozevřeným panorama-
tem údolí Valdinièvole.
Cesta tímto údolím končí ještě
dnes pro mnohé stejným překva-
pením, které prožil na konci 19.
století básník Josef Svatopluk
Machar: „Jakže, tohle že Floren-
cie? Neveliké město, hradební zdi,
dom s typickou kupolí, věž vedle –
a přece ne – vlak dojíždí, zastavuje
– Pistoja. Florencie v miniatuře.“
Navzdory masové turistice zůstá-
vá Pistoia kupodivu stále mimo
pozornost davů, ale její krásné
náměstí dokládá, jak významným
centrem byla až do 13. století. Roz-
lehlý nepravidelný prostor kolem
půvabného dómu S. Zeno a tradič-
ně osmibokého bílo-zeleně pruho-
vaného baptisteria – „dvou zrcadel
a očí našeho města a cti naší spo-
lečnosti“, jak zní slova místní
středověké kroniky – byl dlouho
hlavním obchodním uzlem města.
Procházka okolními ulicemi vede
i kolem paláce del Comune, kostelů
S. Francesco a S. Andrea a nemoc-
nice del Ceppo s bohatě zdobeným
pestrobarevným keramickým vly-
sem na fasádě ze slavné a velmi
plodné florentské dílny della Rob-
bia. Věřte či nevěřte, zdejší obyva-
telé říkají, že místní náměstí je dru-
hé nejkrásnější, hned po náměstí
Sv. Marka v Benátkách. Kdyby to
v Itálii netvrdili obyvatelé skoro
každého města, mohli bychom
tomu snadno uvěřit…
Text a foto Eva Krátká
zs11_06 30.10.2006 6:32 Stránka 33
34
Právě tak se tyčí nad krajem
i Volterra, město, které Dante
nazýval „větrné a skalnaté“.
Historické jádro, stavěné z našed-
lého místního kamene, se zacho-
valo dodnes skoro neporušené ve
své středověké kráse. Vyrostlo na
základech jednoho z 12 nejdůleži-
tějších etruských měst (Velathri),
jež mělo 25 tisíc obyvatel a bylo
jedním z posledních, které se
vzdalo římské nadvládě. Dnes se
zde nachází jedno z nejdůležitěj-
ších etruských muzeí v kraji. Vol-
terra zažila svůj největší rozvoj ve
12. a 13. století, hlavně díky privile-
gované poloze na solné cestě do
Florencie a zpracování alabastru
těženého v okolí. Jak dokládají
početné obchůdky se suvenýry,
alabastr představuje ještě dnes dů-
zs11_06 30.10.2006 6:32 Stránka 34
ležitý zdroj příjmů. V alabastrové
podobě tu lze koupit jakýkoliv
předmět, včetně průsvitných hřibů,
které možná v lese tak snadno
k nalezení nejsou.
Náměstí dei Priori hostilo ve
středověku důležitý trh a dnes pů-
sobí nejen díky své nepravidel-
nosti a našedle hnědavé barvě
dojmem přísnosti. Jen částečně ji
zmírňuje barevnost erbů na fasá-
dě Palazzo dei Priori, někdejšího
domus comunis neboli sídla vlády.
Mohlo by se zdát, že palác z roku
1239 vypadá jako zmenšenina flo-
rentského Palazzo Vecchio, ve sku-
tečnosti však představuje jakýsi
jeho předobraz. K zadní části palá-
ce přiléhají apsidy střízlivě vyzdo-
bené katedrály, do níž se vchází
krásným mramorovým portálem, 35
Pro toskánskou krajinu je typická dokonalá symbióza mezi člověkem
a přírodou. Na vrcholcích zelených kopečků a v neopakovatelné panoramatické
kompozici se náhle před očima vynořují jednotlivé tvrze, hrady či věže.
Za pfiírodou a umûnímze San Gimignana
do Pienzy
|San Gimignano proslavily domy-věže. Foto Oldřich Karásek
zs11_06 30.10.2006 6:32 Stránka 35
36
TO
SK
ÁN
SK
Á
KR
AJ
IN
A vytvořeným ve 13. století Niccolou
Pisanem. Naproti stojí baptisteri-
um, které má kuriózně jen jednu
stěnu zcela dokončenu a pokrytu
bílým a zeleným mramorem. Na
městě je zajímavá právě jeho kři-
volaká středověká struktura s pa-
láci a věžemi. Jedna z nejstarších
se jmenuje del Porcellino, neboli
„Prasátková“, podle sošky, která
se na ní nachází. Ve velmi dobrém
stavu se zachovalo římské divadlo
z 1. st. př. n. l., jež je dnes součástí
archeologické zóny Vallebuona.
Pozoruhodný je důvod, který v poz-
dější době zabránil jeho rozebrání
na stavební materiál: po několik
století bylo totiž místo zavaleno
smetištěm.
Hned pod divadlem se otevírá
obzvlášť působivý pohled do kraji-
ny, kde se střídá zlatá barva obilí se
sivou barvou suťových polí, stříbr-
nou olivovníků a zelenou vinic.
I když je celé okolí velmi maleb-
né, jen málokde odstíny vyniknou
lépe, než podél klikaté silnice
směrem na San Gimignano. To je
dalším z měst na kopcích, která se
objeví náhle, jako kdyby se snaži-
la dosáhnout ještě výš. Právě San
Gimignano je zkamenělým sym-
bolem středověké rivality toskán-
ských měst.
San Gimignano se rozkládá po-
dél dvou navzájem kolmých os.
Na několika náměstích se koncen-
trují věže a domy-věže (case-torri)
aristokratických rodů, obchodníků
a bankéřů. Bývalé etruské sídlo
zažilo až neuvěřitelný rozkvět
v polovině 12. století, kdy se stalo
hlavní zastávkou na cestě ze Sie-
ny do Pisy, centrem zemědělství
(především se zde pěstoval šafrán,
lisoval olivový olej a vysoce ceně-
né místní víno Vernaccia) a ban-
kovního obchodu (několik rodin
tehdy zbohatlo lichvou). Od té do-
by obdivují cestovatelé stále zno-
vu městské brány, hradby a výšku
věží. Ty umožňují pochopit extrém-
ní sílu místního campanilismu.
Podle něj bylo důležité vlastnit
nejen věž vyšší než věže v blíz-
kém městě, ale také vyšší, než má
nejbližší šlechtická rodina v sou-
sedství. V San Gimignanu platilo
v tomto smyslu jen jedno omeze-
ní: žádná z věží nesměla být vyšší
než ta obecní – mohutná Rognosa,
vysoká 50 metrů. Ve 14. století zde
stálo 72 věží. I když se jich dodnes
dochovalo jen 15, pořád je to množ-
ství, které nemá jinde obdobu.
Půvab San Gimignana spočívá
právě v tom, že se za kterýmkoliv
rohem může náhle objevit další
věž, jako například na mírně stou-
pající ulici San Giovanni, kterou
tvoří samé věže, domy-věže, kos-
tely a paláce. Ulice ústí za oblou-
kem Becciů na harmonické pro-
stranství ve tvaru trojúhelníku,
v jehož středu se nachází městská
studna. Podle ní bylo náměstí na-
zváno Piazza della Cisterna. Spolu
s vedlejším náměstím u dómu
(Piazza del Duomo) tvoří nezvyk-
le otevřený svažující se prostor,
lemovaný reprezentativními stav-
bami, který představuje urbanistic-
ký, duchovní i funkční střed města.
Na náměstí před dómem najde-
me ještě pozoruhodný Palazzo
del Podestà s lodžií. Na západě
uzavírá náměstí dóm – románská
bazilika S. Maria Assunta, v jejímž
interiéru jsou cenné malby růz-
ných autorů a dřevěné sochy Jaco-
pa della Quercia. Jednu z nejlépe
dochovaných částí města předsta-
vuje ulice S. Matteo vycházející
z Piazza del Duomo, i když její at-
mosféru poněkud narušuje množ-
ství turistických obchodů i náv-
štěvníků, kteří městečkem bez
ustání proudí.
Území mezi San Gimignanem
a Sienou se označuje jako „země
Chianti“. Díky slavnému místní-
mu červenému vínu je to jedna
z nejznámějších italských oblastí
vůbec. Tamější půda, charakteris-
tická svým okrovým zabarvením,
je málo úrodná, a proto je celá
oblast jen řídce osídlená. Občas
se zdá, jako by se tady zastavil čas,
jako např. v působivém Monterig-
gioni. Toto městečko s dobře za-
chovalými kruhovými hradbami
umožňuje udělat si představu, jak
vypadalo opevněné středověké
město.
Na jih od Sieny se rozprostírá asi
nejsurrealističtější oblast celého
regionu, označovaná jako Crete
Senesi, doslova „sienské hlíny“.
V této oblasti proslavené výrobou
keramiky nenajdeme na rozdíl od
jiných krajů téměř žádné stromy,
kromě tolik typických řad cypřišů.
V průběhu roku zdejší krajina ně-
kolikrát mění svou tvář. Její barvy
se radikálně střídají podle ročních
období, a proto také odsud pochá-
zejí pohlednicové záběry nabízející
jeden motiv v nekonečném množ-
ství barevných variant. V této mě-
síční krajině, kde dominují barvy
okru a další odstíny hnědé, se na-
cházejí nejen vzácné a cenné la-
nýže (každý rok v listopadu se
v San Giovanni d’Asso koná jejich
specializovaný veletrh), ale také
některé z nejkrásnějších toskán-
ských klášterů. Tak trochu skryté,
ale velkolepé benediktýnské opat-
ství Monte Oliveto Maggiore hrálo
důležitou roli při osidlování celé
oblasti, nazývané předtím pouští.
Ve své křížové chodbě uchovává
nádherné nástěnné malby znázor-
ňující příběhy ze života sv. Bene-
dikta od Luky Signorelliho a Anto-
nia Bazziho, spíše známého jako
Sodoma, z přelomu 15. a 16. století.
Ještě více na jihu, v údolí d’Or-
cia, charakterizuje krajinu dodnes
síť opevněných bodů, hradů a tvrzí,
kterou budovala Siena v 15. a 16.
století. Zastavení si zaslouží napří-
klad hrad v městečku Montalcino,
který byl několikrát obléhán,
avšak nikdy dobyt, a proslavil se
nakonec především místním ví-
nem Brunello. Asi 10 km odtud le-
ží osamělé opatství S. Àntimo, kte-
ré údajně založil sám Karel Veliký.
Z celého údolí je vidět impozant-
ní sopečná homole hory Amiata
(1738 m), která vévodí celému již-
nímu Toskánsku. Místní přírodní
park je cílem všech milovníků pě-
ších horských túr. Na úbočí hory
stojí opatství S. Salvatore, které
bylo ve středověku mimořádně
bohaté, hlavně díky rumělkovým
dolům (ještě do 60. let minulého
století patřilo k největším světo-
vým producentům rtuti, která se
z rumělky vyrábí).
Trochu západněji, v samém srdci
Toskánska, se nachází skutečný
zs11_06 30.10.2006 6:33 Stránka 36
klenot renesanční Itálie, kvůli kte-
rému se rozhodně vyplatí odbočit
z hlavní cesty. V roce 1459, rok po
svém zvolení papežem, se Pius II.
po návštěvě své rodné obce Cor-
signano rozhodl, že ji změní ve
vzorové renesanční město, kde si
vybuduje také své letní sídlo, „aby
zanechal pomník na věčnou pa-
mátku svého původu.“ Tak se zrodil
mýtus Pienzy, městečka, které u sto-
lu plánoval florentský architekt
Bernardo Rossellino (1409–1464).
Pienza představuje ojedinělý pří-
pad „ideálního města“, záměrně
schematicky koncipovaného celku,
nejčastěji podle určitého geomet-
rického vzorce. Dobudování města
však zabránila smutná shoda ná-
hod – papež i jeho architekt zem-
řeli krátce po sobě v roce 1464.
Rossellino měl v plánu harmo-
nicky vyřešit propojení starších
středověkých základů města s mo-
derními nároky na renesanční re-
prezentaci. Korso a náměstí Pia II.
s nezvyklým lichoběžníkovým pů-
dorysem, krásnými paláci, elegan-
tním průčelím kostela, arkádovou
lodžií a studnou přibližují dnes
alespoň částečně utopii o urbanis-
ticky ideálně navrženém městě,
které bylo snem celé renesance,
ale nikdy nebylo zrealizováno v pl-
né míře.
Eva Krátká
|Prakticky jedinými stromy, které rostou v oblasti Crete Senesi, jsou cypřiše. Foto Antonio Sferlazzo
zs11_06 30.10.2006 6:33 Stránka 37
Pisa
zs11_06 30.10.2006 6:33 Stránka 38
Šikmá věž v Pise je už několik století jakýmsi symbolem Itálie a zároveň
velkým lákadlem pro turisty z celého světa. Někdo si možná i myslí, jako třeba
Jan Werich, že se její návštěva nevyplatí: „Podle mého názoru, do Pisy se má jet
jen za věcným účelem. Za dědictvím, za tetou, nebo tak. Jinak stačí koupit
si kdekoliv pohlednici se šikmou kampanilou. Nebo také nekoupit. Jediné, co stojí
trochu za podívanou, je fotografické běsnění, kterému při pohledu na nepovedenou věž
propadají turisté téměř bez výjimky.“ K rituálu většiny návštěvníků totiž patří,
že věž ve všech možných pozicích podpírají, a tak po deseti minutách pozorování
má člověk dojem, že ji všichni opravdu potřebují zachraňovat.
zs11_06 30.10.2006 6:34 Stránka 39
Kupodivu méně je do povědo-
mí zapsané samotné místo,
kde se věž nachází – pře-
krásné Campo dei Miracoli (Pole
zázraků). Zde jsou velmi atypicky
rozloženy čtyři rozměrné stavby,
vzájemně oddělené zeleným tráv-
níkem, které při umělém nočním
osvětlení působí až mimozemsky.
Celé prostranství bylo do součas-
né podoby upraveno až v 19. sto-
letí, kdy byly zbourány druhotné
stavby, aby ještě více vyniklo to,
co vyjadřovalo sebevědomí města
v době jeho největší slávy. Od 11.
do 13. století zde vznikly čtyři nej-
významnější stavební počiny pisán-
ského románského umění – dóm,
baptisterium, kampanila a hřbitov.
Přestože byly budovány po dvě
století, působí stejnorodě, hlavně
díky jednotnému stavebnímu mate-
riálu, bílému carrarskému mramo-
ru použitému na obklady, a také
díky bohaté a výrazně dekorativní
sochařské výzdobě. Řady slepých
arkád rozehrávají v průběhu dne
na fasádách nekonečnou hru světla
a stínů, jež v kombinaci se vzory
vytvořenými z barevných mramo-
rů a svérázně zabudovanými anti-
ckými prvky zdůrazňuje umělec-
ký záměr architektů.
Monumentální baziliku, založe-
nou jako první ze staveb v roce
1063, začal stavět Řek Busketus
(známý též v poitalštěné podobě
jako Boschetto) na křížovém půdo-
rysu s oválnou kupolí. Tehdy ne-
měla v Itálii obdoby a jak už na-
psal Vasari, „stavba dómu v Pise…
povzbudila v celé Itálii, a přede-
vším v Toskánsku, mnoho lidí k vý-
znamným podnikům.“ Nejen slav-
ná věž, ale i fasáda dómu je šikmá
– naklonila se o 45 cm, podobně
jako další stavby v této části města,
které stály v záplavové zóně.
Nejproslulejší z takto ozvláštně-
ných staveb ale navždy zůstane
nekonečně reprodukovaná kam-
panila. Ze skupiny staveb na Poli
zázraků byla zahájena jako po-
slední, v roce 1173. Věž, která svou
výzdobou kopíruje arkádové prů-
čelí dómu, rostla s přestávkami až
do 15. století, neboť práce zdržova-
ly především problémy s její stati-
kou. Kvůli nestabilnímu podloží,
jež se nepravidelně sesedalo, byly
mnohokrát zahájeny záchranné
práce. Architekti v minulosti vy-
rovnávali náklon tak, že přidali na
tlaku opačné straně. To se projevilo
například jednostranným rozšíře-
ním římsy, nebo různě vysokými
a tlustými sloupky arkádových
ochozů od čtvrté galerie výš. Ještě
mnohem dříve než davy nadše-
ných turistů se z náklonu skutečně
radoval Galileo Galiei, který zde
prováděl svoje známé pokusy se
zemskou tíží. Po dlouhých restau-
rátorských pracích byla věž před
několika lety znovu zpřístupněna
sice za poměrně vysoké vstupné,
ale na světě je jen málo památek,
které si takovou vysokou sumu
skutečně zaslouží.
Před katedrálou, ve střední ose
lodi, pak samostatně stojí baptis-
terium, jež představuje skutečný
architektonický skvost. Oproti ji-
ným stavbám tohoto druhu má po-
dobně jako kampanila originální
kruhový půdorys. Jeho stavba trva-
la přes dvě století, a tak je na něm
dobře patrný vývoj od románského
umění (v přízemí) ke gotické vý-
zdobě na tamburu a složitému způ-
sobu zaklenutí. Celý prostor uza-
vírá kuželová kupole, převýšená
nejen kvůli vizuálnímu a duchov-
nímu zážitku, ale také kvůli krás-
né akustice, která se tu v každou
celou hodinu předvádí zpěvem. Ve
velkolepém interiéru stojí volně
v prostoru na sloupech nesených
lvy nádherná kazatelna, na šesti
poprsních vyzdobená velkými re-
liéfy, znázorňujícími scény ze živo-
ta Ježíše Krista. Její autor NiccolòPisano (1205–1280), jenž slovy
Karla Čapka „křísil antické Múzy,“
ji vyzdobil tak, jak jej inspiroval
ideální vyvážený sochařský kontra-
post řecko-římského sochařství.
Na díle spolupracoval se svým sy-
nem Giovannim (asi 1245–1315),
tvůrcem mistrovsky zpracované
okrouhlé kazatelny z protějšího
dómu, jejíž zaoblené reliéfy vyza-
řují málem až barokní dynamiku.
Svou jednoduchou až strohou
architekturou asi nejméně láká
k návštěvě Camposanto, historic-
ký hřbitov, jehož půdorys prý od-40
|V interiéru dómu poutá pozornostnádherná kazatelna Giovanniho Pisana (archiv)|Šikmá kampanila je snad nejfotografovanější památkou v celé Itálii. Foto Oldřich Karásek|Na předchozí dvojstraně – Campodei Miracoli. Foto Oldřich Karásek
zs11_06 30.10.2006 6:34 Stránka 40
zs11_06 30.10.2006 6:34 Stránka 41
povídá velikosti Noemovy archy.
Jak se ale často stává, zdání klame.
Na hřbitově, kam byla přivezena
zem z Golgoty, je umístěno snad
tisíc původně antických sarkofágů,
které se používaly i ve středověku
a až do 14. století byly rozestave-
ny kolem katedrály. Hřbitov byl
v průběhu 14. a 15. století vyzdo-
ben po celém obvodu freskami,
o nichž Karel Čapek psal, že „jsou
pěkné a poučné. Na jedné z nich
vytahují andělé a ďáblové duše
z těl smrtelníků; duše jsou dobře
živené, skuteční cvalíci, a tož
musejí smrtelníci strašně otvírat
ústa, aby duše mohla projít ven.“
O autorství těchto obrovských ná-
stěnných maleb se mezi historiky
umění vedly mnohé spory. Nako-
nec byl monumentální Triumf
smrti, stejně jako Poslední soud
a Peklo připsán malíři Bonamicu
Buffalmaccovi (činný v letech
1315–1336). Většina fresek však
byla značně poškozena při bom-
bardování za druhé světové války.
Významným prvkem, který zá-
sadně ovlivnil dějiny a vývoj Pisy,
je řeka Arno. Její koryto bylo
dlouho splavné, lodě připlouvaly
proti proudu od moře a kotvily
uvnitř hradeb. V průběhu staletí
změnilo koryto několikrát polohu,
až bylo zregulováno do své sou-
časné podoby v 19. století. Šťastný
je ten, komu je dopřána návštěva
Pisy ve dnech, kdy se jednou za
čtyři roky koná slavná regata jako
přehlídka historické slávy přístav-
ního města, které mělo styky s ce-
lým Středomořím.
Právě do doby námořní republi-
ky spadá epocha největšího hos-
podářského i uměleckého rozkvětu
města, během níž bylo staré řím-
ské sídlo nesymetricky rozšířeno
směrem k moři. I kvůli tomu se
náboženské centrum nakonec na-
cházelo poněkud nezvykle na od-
lehlejším místě na severozápadě
města. V 15. století zažila Pisa
rychlou ztrátu moci a politickou
i demografickou krizi, takže se
stala jednoduchou kořistí Floren-
ťanů. Právě Medicejové pak dů-
sledně zlikvidovali všechny znám-
ky bývalé námořní slávy města,
které přeměnili v administrativní
a reprezentační centrum svého
dominia.
Pisa je jedním z mála toskán-
ských měst, které nežije jen z celo-
roční turistiky. Dokládá to jak malý
počet hotelů a větší množství lev-
ných studentských hospůdek, tak
i fakt, že celou centrální ulici S. Ma-
ria vyplňují jednotlivé fakulty ta-
mější prastaré univerzity. Student-
ská atmosféra zakořenila ve městě
natolik, že ovlivnila i některé je-
ho tradice. Krásným příkladem je
pověra o ďáblových drápech, po
nichž zůstala řada stop v levé vněj-
ší boční fasádě dómu. Je prý ne-
možné určit, kolik jich je, součet
vychází vždy různě. Pokud se však
studentovi podaří v předvečer
zkoušky dosáhnout správného vý-
sledku, bude prý úspěšný i den
nato. Podobně může být splněno
i jedno vaše přání…
Nezávisle na turistech pokračuje
běžný rušný život dnešních Pisán-
ců i v centrální ulici Borgo Stretto
nebo na náměstí delle Vettovaglie,
tradičním tržišti, zabírajícím do-42
zs11_06 30.10.2006 6:34 Stránka 42
PI
SA
dnes kromě celého náměstí i okolní
ulice. Pisa skrývá také další pozo-
ruhodná zákoutí, jako třeba krásné
náměstí dei Cavalieri, upravené
v 16. století na popud Cosima I.
Giorgiem Vasarim. Vévoda tady
hodlal usadit nový řád rytířů sv.
Štěpána, jenž založil v roce 1561,
aby chránili tyrhénské pobřeží
proti nájezdům Turků. Stejnojmen-
ný palác s fasádou bohatě zdobe-
nou sgrafitovým zvěrokruhem,
mnohými alegorickými figurami
a mramorovými bustami Medicejů
byl přebudován také Vasarim. Dnes
je to sídlo prestižní Scuola Normale
Superiore, elitní univerzity, kterou
zde v roce 1810 založil Napoleon
a kde studovaly politické a intele-
ktuální špičky italské společnosti
(např. také Enrico Fermi, spoluvy-
nálezce atomové bomby). Na stej-
ném náměstí se odehrál také jeden
z nejstrašnějších příběhů italských
dějin. Do Palazzo della Gherardes-
ca byla vestavěna bývalá „hladová“
věž, kde byl se svými syny vězněn
hrabě Ugolino, kterého proslavil
Dante ve svém Pekle, kde dramatic-
ky vylíčil výčitky nešťastníka nuce-
ného sníst své potomky.
Kromě pěkného mramorového
kostela S. Michele in Borgo na
hlavní třídě je pro Pisu zcela cha-
rakteristické, že všechny duchov-
ní památky stojí mimo hlavní tepny
(S. Caterina, S. Zeno, S. Paolo all’
Orto). Zcela ojedinělý je bíle září-
cí kostelík S. Maria della Spina,
v němž byl od roku 1333 uložen
osten z Kristovy trnové koruny
(dnes v kostele S. Chiara). Tento
kostel byl koncem 19. století kvůli
častým záplavám přemístěn na
rušné nábřeží, a utrpěl přitom ne-
malé škody. Obdobně lze jen lito-
vat, že během druhé světové války
byl při bombardování v roce 1944
zcela zničen i původní kamenný
most přes Arno.
Každý, kdo stráví v Pise několik
dní, nemůže si nevšimnout nená-
visti vůči blízkému Livornu, které
se v novověku stalo hlavním pří-
stavem Toskánského velkovévod-
ství a i dnes patří k největším ital-
ským přístavům vůbec. Architekt
Bernardo Buontalenti projektoval
město jako symetrickou opevně-
nou pavučinu, kterou změnily zá-
sahy v 18. století, v období fašismu
a válečné bombardování. V sou-
časné době město proslavila zej-
ména silná levicová angažovanost
jeho obyvatel. Prokazovali ji i fa-
noušci místního fotbalového týmu,
kteří se v posledních letech opa-
kovaně ukázali jako tvrdí odpůrci
nedávného italského premiéra
a majitele klubu AC Milán Silvia
Berlusconiho.
Livorno sice už ztratilo čisté
moře, ale hojně navštěvované stá-
le zůstávají pláže kolem Viareggia
asi 40 km severněji. Několik kilo-
metrů pobřeží tam lemují řady
barevných slunečníků a lehátek.
Zašlá sláva 60. let je sice dávno
pryč, ale svůj půvab si zachovává
slavný místní karneval, vlastně
průvod alegorických vozů, druhý
nejnavštěvovanější hned po tom
benátském. Další vyhlášené, ale
poněkud dekadentní přímořské
letovisko se nachází u městečka
Forte dei Marmi, které už svým
názvem připomíná blízkost stále
fungujících mramorových lomů
a dílen u Massy a Carrary. Těžba
tohoto drahocenného kamene hlu-
boce změnila topografii tamních
údolí, jejichž krátery vzdáleně při-
pomínají snad jen uhelné pánve
v severních Čechách. Carrarské ka-
menolomy je možné navštívit jen
po předchozí dohodě. Ale to se už
velmi vzdalujeme od duchovní
atmosféry zázračného pole v Pise,
přestože je to právě zdejší mra-
mor, který umožnil, aby tato nád-
hera mohla vzniknout.
Eva Krátká
|Kostelík S. Maria della Spina je malým drahokamem pisánské gotickéarchitektury. Foto Eva Krátká|V paláci na náměstí dei Cavalierisídlí Scuola Normale Superiore. Foto Eva Krátká
zs11_06 30.10.2006 6:34 Stránka 43
„V tom spočívá rozdíl mezi námi a Etrusky: my se domníváme, že blesky vznikají jako
následek srážky mraků, oni naopak, že se mraky srážejí proto, aby mohly vzniknout
blesky. Neboť protože všechno připisují božstvu, míní, že věci nemají smysl proto,
že existují, ale existují, aby dávaly smysl.“ Takto antický filozof Seneca charakterizuje
podstatu národa, s nímž je ještě dnes spojeno mnoho nejasností.
Cesta do minulosti
Neuspokojivě zodpovězeno
i nadále zůstává, kdo byli,
odkud pocházeli a kam zmi-
zeli tito dávní mírumilovní obyva-
telé dnešního Toskánska. Převládá
názor, že sem přišli v 9. st. př. n. l.
z Malé Asie nebo Blízkého výcho-
du. Součástí dědictví této tajemné
civilizace jsou i dvě rostliny, které
tuto teorii potvrzují. Dva stromy,
olivovník a cypřiš, bez nichž by
tolik typické toskánské panorama
ani nemohlo existovat, sem dopu-
tovaly společně s Etrusky. První,
jehož plody se staly důležitým
výzdobným motivem etruského
umění, ze Středního východu, dru-
hý, nápadně vysoký, a proto slou-
žící jako orientační bod v krajině,
z Malé Asie.
Jádrem etruského území bylo
dnešní Toskánsko, severní Lazio
a západní Umbrie, ale v době
největšího rozkvětu na konci 7.
a v průběhu 6. st. př. n. l. zakláda-
li sídla i více na jihu, v Kampánii,
a na severu (tehdy zasáhl etruský
import i Čechy). Etrurie nebyla
státem v dnešním slova smyslu,
ale etnicky jednotným územím
s velmi originální kulturou, pro
niž byla typická odvážná stylizace,
živá barevnost a sklon k dynamis-
mu. Nejmocnější byli Etruskové
v 6. století, kdy jednotlivá města
ovládaly různé oligarchie a kdy
také dynastie Tarquiniů vládla
v Římě. Postupná emancipace no-
vého silného soupeře však zbavo-
vala Etrusky vlivu a na přelomu 3.
a 2. stol. př. n. l. je již Řím ovládl
natolik, že i hospodářsky úspěšná
města byla přinucena platit Říma-
nům vysoké daně. Následná roma-
nizace pak velmi rychle potlačila
etruskou kulturu a jazyk, který za-
nechal v latině už jenom nepatrné
stopy. Jazyk známý z mnoha nápi-
sů byl dlouhou dobu považován
za tajemný, ale hlavní problém
spočíval spíš v krátkosti převážné
části dochovaných dokumentů,
které pocházejí hlavně z nekropolí
a často neobsahují víc, než základ-
ní informaci o zemřelém.
Známé archeologické zóny se za-
chovaly i v Laziu a Umbrii (Cerve-
teri, Perugia, Tarquinia, Vulci), ale
většina z nich se nachází v Tos-
kánsku (Chiusi, Cortona, Arezzo,
Roselle, Vetulonia, Populonia, Pi-
sa, Fiesole, Volterra), hlavně podél
„historické cesty“ Via Tirrenica,
spojující Řím s Bolognou. Napří-
klad v jižní části Toskánska vás pak
silnice č. 71 zavede k řadě důleži-
tých památek v údolí Valdichiana.
Jménem Curtun nazývali staří
Etruskové malebné město Cortonu,
které stálo na křižovatce obchod-
ních cest mezi Arezzem a Perugií.
U nádraží se dochovala dvojitá
hrobka typu tumulo, která je po-
stavena na kruhovém půdorysu
s pohřebními komorami a zvenčí
působí jako souměrný travnatý
kopeček s vchodem. Nejdůležitější
pozůstatky se ale nacházejí neda-
zs11_06 30.10.2006 6:34 Stránka 44
leko dnešního města v archeolo-
gickém parku Sodo, který je již
z větší části zpřístupněn a kde by-
lo objeveno několik hrobek. Právě
takovým památkám vděčí odbor-
níci za většinu informací o životě
Etrusků.
Jiné pozůstatky této civilizace,
které jsou skutečným dokladem
městské architektury, se nacházejí
na poloviční cestě mezi Cortonou
a Arezzem, ve středověkém měs-
tečku Castiglion Fiorentino. V jeho
opevnění se dochovala mohutná
etruská brána (4. st. př. n. l.), ale
zdejší archeologické výzkumy za-
hájené na konci 80. let minulého
století postupně odkrývají kvetou-
cí etruské sídlo.
Další důležité centrum Arezzo,
existující již na konci 6. st. př. n. l.,
vynikalo jako středisko bronzové
plastiky. K nejvýznamnějším dílům
etruského sochařství patří napří-
klad proslulá římská Vlčice, bron-
zový symbol Říma, ale neméně
slavná je i Chiméra z Arezza (ko-
lem 500 př. n. l.), bájné zvíře se lví
hlavou a hadím ocasem, vyrobené
jako votivní dar pro svatyni. V polo-
vině 16. století, kdy „spolu s touto
Chimérou bylo nalezeno množství
malých bronzových sošek znečiš-
těných hlínou a rzí, kterým chybě-
la buď hlava, ruka, nebo noha,“
dostal za úkol je zrestaurovat zlat-
ník a sochař Benvenuto Cellini
(1500–1571). Tento autor známých
pamětí vzpomíná dále, že Cosimo I.
„si je rád sám čistíval zlatnickými
rydly,“ a přál si mít Chiméru stále
u svého trůnu. Alespoň až do té
doby, než nabyl dojmu, že přináší
smůlu (dnes je originál vystaven
v archeologickém muzeu ve Flo-
rencii).
O něco severněji leží městečko
Castel Focognano, kde byly v 60.
letech objeveny zbytky jedné etru-
ské svatyně. Byla to stavba orien-
tovaná na východ, zasvěcená Mi-
nervě (Menrva), asi 40 m dlouhá
a téměř 20 m široká, do níž se
vstupovalo po 12 stupních, před
kterými stál etruský oltář.
Mimo tento itinerář zůstává sa-
mozřejmě ještě mnohem více z et-
ruského dědictví. Velmi zajímavá
je například Volterra, která podo-
bně jako většina etruských měst
byla již ve 4. století obehnána ka-
mennými hradbami, nebo velký
archeologický park Roselle u Gros-
seta, kde římské prvky (impozant-
ní hradby, velké fórum s bazilikou
a mozaikovým domem) poněkud
překrývají původní rozsáhlou ne-
kropoli.
Jisté ale je, že jakmile návštěv-
níci překročí práh kterékoliv z ne-
kropolí, ocitnou se náhle ve zcela
jiném světě. Etruskové chápali
svět jako obrovský a pevný kosmic-
ký systém, v němž mají bohové,
démoni i lidé každý svoje vymeze-
né místo (žena měla mimochodem
mnohem pevnější postavení než
v Římě) a předem určený osud.
Věřili, že lidé po smrti procházejí
složitými metamorfózami a stří-
dají nekonečný počet forem bytí.
Možná proto se v jejich hrobkách
nacházejí samostatně či ve skupi-
nách sarkofágy z pálené hlíny, na
nichž polosedí a pololeží usměva-
vé figury žen a mužů. Každopád-
ně, jak naznačil Karel Čapek, je to
návštěva, která nás nemůže nechat
lhostejnými, „neboť ten etruský
národ mne jaksi znepokojuje. Byl
to lid zavalitý, tlustých krků a vol-
ských pohledů, dělal černé vázy
v trochu těžké formové řeči, a divné
náhrobky, na nichž odpočívají so-
chy nebožtíků v jakési slimáčí
poloze. Byli to asi velicí kliďasové
a dobráci.“
Eva Krátká
45
ET
RU
SK
OV
É
|Krajina v okolí Arezza.Foto Alessandro Catalano|Jednou z nejznámějších etruských památek je socha Chiméry z Arezza (archiv)|Sarkofág bohaté etruskématrony Larthie Seianti z 2. st. př. n. l. byl nalezenv Chiusi (archiv)
zs11_06 30.10.2006 6:34 Stránka 45
zs11_06 30.10.2006 6:34 Stránka 46
Arezzo, jež se nachází na
jednom z kopců postupně se
zdvihajících Apenin, prošlo
ukázkovým urbanistickým vývo-
jem, typickým pro všechna důle-
žitá středoitalská města. Na zákla-
dech strategicky významného
římského vojenského sídla se roz-
vinulo kamenné středověké měs-
tečko, jež se posléze za vlády Me-
dicejských proměnilo v důležité
kulturní centrum. Rod, který vy-
užíval i v tomto městě architekturu
jako politickou propagandu, pod-
statně změnil Arezzo „na počest
a pro pohodlí lidu“, jak se tehdy
říkalo, a proměnil ho v malý umě-
lecký klenot.
Zdejší rodák, architekt, malíř
a především historiograf Giorgio
Vasari (1511–1574) navrhl pro no-
vě vzniklé městské centrum pro-
táhlou lodžii, a urbanisticky tak
dotvořil charakteristickou siluetu
rozsáhlého, v kopci se rozprostíra-
jícího náměstí Piazza Grande, do-
bře známého z oscarového tragi-
komického filmu Život je krásný.
Každý rok v červnu a září se zde
již od 16. století odehrává turnaj
Giostra del Saracino. Osm jezdců
na koních se snaží co nejpřesněji
strefit kopím do štítu, který drží
figurína Saracéna.
Specifickou atmosféru města
dotváří několik kostelů, z nichž
architektonicky pozoruhodné jsou
především Pieve di S. Maria s vy-
sokou věží, zvanou „kampanila sta
děr“ (12.–14. stol.), kostel sv. Domi-
nika, v němž je zavěšen nádherný
krucifix ze 13. století od Cimabua,
a černo-bíle pruhovaný dóm s fre-
skou sv. Maří Magdalény, jejímž
autorem je Piero della Francesca
(1415/20–1492). Právě na tomto
místě může návštěvník začít svoje
putování za jedním z přelomových
umělců italské renesance, které
již v minulosti absolvovalo mnoho
básníků a milovníků umění.
Své vrcholné dílo zanechal Piero
della Francesca v kostele S. Fran-
cesco. V chóru se tam zachoval
rozsáhlý freskový cyklus z let
1453–1466. Detailně jej popsal
Vasari, jenž nedaleko obýval dům
s krásnou zahrádkou, dnes změně-
ný v jeho muzeum: „Pierovy malby
představují historii svatého Kříže
od chvíle, kdy synové Adamovi vlo-
žili otci, když ho pohřbívali, pod
jazyk semeno stromu, z něho pak
byl zhotoven kříž, až po vyzdvižení
kříže císařem Hérakliem, který jej
nese na rameni a přichází bos do
Jeruzaléma. Fresky jsou plné krás-
ných postřehů a postojů, jež zaslu-
hují chválu, jako například obleče-
ní žen v průvodu královny ze Sáby,
provedeném novým, jemným sty- 47
AR
EZ
ZO
Arezzo a Piero della
FrancescaJe vlastně tak trochu záhadou, proč Arezzo ležící
na hlavní spojnici mezi Florencií a Římem většinou není
zařazováno do základního itineráře běžného návštěvníka
Toskánska. Údolí Valdichiana mezi Arezzem a Sienou
patří snad vůbec k nejkrásnějším místům v Itálii. Silnice
se zde vinou kopcovitou krajinou, mezi dubovými háji
a obilnými poli se v pravidelných intervalech objevují
malebná městečka, osamělé kláštery a etruské nekropole.
|Ulička v Anghiari|Císař Héraklios přináší pravý kříž zpět do Jeruzaléma – jedna z fresek cyklu Legenda o svatém Kříži, který vytvořil Piero della Francesca (archiv)
zs11_06 30.10.2006 6:34 Stránka 47
lem, nebo množství nesmírně ži-
vých podobizen různých dávných
osobností podle skutečnosti, nebo
řada božsky vyměřených korint-
ských sloupů, nebo postava venko-
vana, který se rukama opírá o rýč,
zatímco jiní vykopávají tři kříže,
a naslouchá sv. Heleně s takovou
nenuceností, že by se už líp namalo-
vat nedal. Neobyčejně dobře je vy-
stižen i nebožtík, kterého vzkřísí
dotek kříže, podobně jako radost
sv. Heleny a úžas kolemjdoucích,
kteří poklekají k modlitbě.“
Nedávné zrestaurování odkrylo
tento magický prostor znovu v celé
kráse. Vyrovná se mu jen máloco
v Itálii. Jak ve svých Životech nej-
významnějších malířů, sochařů
a architektů košatě pokračuje Va-
sari, „všechny tyto postřehy však
překonává výjev (Vasari zde mluví
o prvním nokturnu v dějinách umě-
ní), ve kterém je zobrazena noc
s andělem v perspektivní zkratce,
který přilétá střemhlav a přináší
Konstantinovi, jenž spí ve stanu,
střežen komorníkem a několika
ozbrojenci zahalenými noční tmou,
znamení vítězství a přitom zalévá
svým světlem s neobyčejným půva-
bem stan, ozbrojence i krajinu ko-
lem. Na tomto nočním výjevu Piero
dokládá, jak je důležité podávat
věci tak, jak jsou, a snažit se je za-
chytit podle skutečnosti; a protože
to sám dělal tak výtečně, způsobil,
že se moderní umělci řídí jeho
vzorem a dosahují oné svrchované
úrovně, k níž se dnes dospělo.“
Cyklus představuje skutečný
vrchol Pierova umění: uplatnění
nové teorie o perspektivě, již sám
vědecky propracovával, barevnou
i světelnou vyváženost jednotli-
vých scén a zasazení historického
příběhu do reality umělcovy doby,
jak dokládá bitva na protější stra-
ně, „v níž působivě vyjádřil strach,
odvahu, obratnost, sílu i všechny
ostatní vlastnosti, které lze pozoro-
vat u bojujících zároveň se všemi
obraty takřka nevýslovné řeže, pl-
né raněných, klesajících a mrtvých.
Nejvyšší chválu zasluhuje Piero za
to, jak ve fresce zpodobil blýskající
se zbroj, a nemenší uznání mu ná-
leží za to, jak na protější stěně s vý-
jevem Maxentiova útěku a utonutí
zobrazil skupinu koní, jež provedl
v perspektivní zkratce tak podivu-
hodně, že jsou na svou dobu víc
než krásní a výteční. V tomto výje-
vu namaloval také jednoho jezdce
napůl nahého, napůl v saracén-
ském kroji, jak sedí na vyzáblém
koni s neobyčejně dobře odpozoro-
vanou anatomií, jež byla v té době
málo známá.“
Piero della Francesca v mnoha
svých dílech zároveň zachoval po-
dobu Arezza i krajiny v jeho okolí,
kde se dá dodnes postupovat v je-
ho šlépějích. Malebné městečko
Anghiari je proslulé bitvou mezi
Florencií a Milánem, která se u něj
odehrála v roce 1440 a potvrdila
nadvládu Florencie nad Toskán-
AR
EZ
ZO
zs11_06 30.10.2006 6:34 Stránka 48
skem. Bitva se stala námětem ne-
dochované fresky Leonarda da
Vinci ve florentském Palazzo Vec-
chio. V pomyslné soutěži dvou
velikánů měl protilehlou stěnu
pokrýt svou freskou Michelangelo.
Ani jedno dílo se nedochovalo,
neboť stěny nakonec v 2. polovině
16. století přemaloval Giorgio Va-
sari se svými žáky.
Z Anghiari se otevírá neopako-
vatelný panoramatický rozhled
do údolí Tibery. Odtud můžeme
pokračovat přímo do Sansepolcra,
kde se Piero della Francesca naro-
dil. Městečko se sice svým vzhle-
dem nevyrovná předešlému zážit-
ku, ale v městském muzeu se
zachovala čtyři díla zdejšího velké-
ho rodáka, včetně nástěnné malby
Kristova zmrtvýchvstání, považo-
vané za jeho vůbec nejvýznamněj-
ší dílo. Postava Krista, spojovaná
někdy s umělcovým autoportré-
tem, je zde zachycena v majestát-
ním postoji. Aby se ještě zdůraznil
význam zázraku zrození nejen du-
chovního, odehrává se výjev upro-
střed zdejší krajiny na úsvitu dne
a v době jarního rozpuku stromů.
Na zpáteční cestě do Arezza se
jistě vyplatí zvolit okliku a zastavit
se v Monterchi, kde je od roku
1991 umístěna freska Piera della
Francesky Madonna del parto spo-
lečně s expozicí, která seznamuje
s celým postupem restauračních
prací. Toto umělecké dílo je názor-
ným příkladem změn, které při-
nesla renesance. Hrdý postoj tě-
hotné Madony reprezentuje jeden
z hlavních rysů tohoto období, je-
hož středobodem je znovu sám
člověk.
Po silném uměleckém zážitku
z maleb a nádherných panoramat,
která přímo vybízejí k fotografo-
vání, se může člověk spokojeně
vrátit do Arezza, kde na něho čeká
intimní a velmi příjemná noční
atmosféra, jakoby stvořená pro
ochutnávku místních specialit.
Text Eva Krátká
Foto Alessandro Catalano 49
|Z Anghiari se otevírají krásné pohledy do údolí Tibery|Piazza Grande v Arezzu
zs11_06 30.10.2006 6:35 Stránka 49
Předstupněm pro vznik takto
koncipovaných muzeí, lépe
řečeno sochařských zahrad
a parků, bylo celkové oživení umě-
leckého ruchu v oblasti kolem Flo-
rencie v 60. letech minulého sto-
letí, které pak vyvrcholilo během
70. let. Tehdy vznikla z iniciativy
několika jednotlivců v poměrně
rozlehlých ateliérech v bývalých
továrních halách v Pratu u Floren-
cie skutečná umělecká kolonie.
Díky podpoře továrníka Luigiho
Pecciho tam pracovalo více uměl-
ců, jejichž díla se stala základem
sbírky dnešního Muzea současné-
ho umění Luigi Pecci.
Další jasný signál pak předsta-
vovalo zpřístupnění soukromé za-
hrady nebo spíše romantického
parku sběratele Giuliana Goriho50
Umûní v toskánsk˘chparcích a zahradách
V Toskánsku zřejmě nikoho nepřekvapí, že i dnes se zde objevují místa, na jejichž
vzniku a podobě se podílejí prvotřídní soudobí umělci. Množství těchto projektů
potvrzuje, že Itálie je stále zemí živého umění. V Toskánsku lze navštívit několik
přírodních „muzeí“ vzniklých mimo hlavní centra v prostředí, které spojuje dílo přírody
a dílo člověka v jeden harmonický celek. Sice netradičně, ale zato velmi příjemně (hlavně
v parných letních dnech) je zde možné obdivovat práce světových umělců, jako jsou
například Robert Morris, Richard Serra, Niki de Saint Phalle či Daniel Spoerri.
zs11_06 30.10.2006 6:35 Stránka 50
v roce 1982. Majitel velké textilní
továrny, který aktivně sbírá umění
již od 50. let, zakoupil v Santo-
matu nedaleko města Pistoia Villu
Celle, kterou si nechal v 17. století
postavit kardinál Carlo Agostino
Fabroni. Pozemek patřící k objek-
tu přeměnili následní majitelé, ro-
dina Caselli, v anglický park, který
oplýval nejen četnými botanický-
mi zajímavostmi včetně bambuso-
vých hájů, ale i různými menšími
romantickými stavbami. Od pseu-
dogotické kapličky, která v sobě
ukrývá čajovnu, se jde přes mostík
k jezírku, odtud se dále prochází
kolem vodopádů až k tajuplnému
egyptskému monumentu, za nímž
se skrývá vchod do groty… Mezi
tím vším působí díla současných
umělců, které sem dnešní umění-
milovný majitel stále zve, velmi
poeticky.
Když Giuliano Gori přemístil do
vily v roce 1970 svou sbírku, mohl
konečně začít uskutečňovat myš-
lenku, která jej již nějakou dobu
zaměstnávala: Jak by asi umělci
reagovali na nový typ zakázky,
která by vyžadovala, aby se dílo
stalo integrální součástí prostředí,
v němž vzniká? Tehdy se již sami
umělci podobnou problematikou
intenzivně zabývali a svoje projek-
ty realizovali na mnoha důležitých
uměleckých přehlídkách, k nimž
patřila také legendární výstava
Dokumenta v Kasselu 1977 nebo
benátské Biennale 1978. Jednalo
se především o instalace definova-
né vztahem ke konkrétnímu pro-
storu a prostředí, pro něž se začal
používat termín environmenty.
Někteří umělci si zvolili pro své
dílo louku, jiní jezírko, olivový háj
nebo třeba vzdálený seník. V za-
hradě Celle, která se rozšířila do
okolních olivových hájů a má dnes
kolem 45 hektarů, je možné bě-
hem několikahodinové procházky
obejít přes 60 prostorových insta-
lací. Již před vstupem do parku
nás upoutá obrovská rudě zářící
ocelová konstrukce, která se do-
stala také do znaku sbírky, objekt
Itala Alberta Burriho (1915–1995).
Přímo v zahradě si pak jistě po-
všimneme Labyrintu (1982) Ame-
ričana Roberta Morrise (nar. 1931).
Tato malá stavba na trojúhelníko-
vém půdorysu originálně inter-
pretuje motiv černo-bílých pruhů
toskánských sakrálních staveb
a představuje instalaci s vnitřním
prostorem jako uzavřeným mikro-
kosmem. Podobně působí i po-
slední, teprve v loňském roce
vytvořené dílo francouzského kon-
ceptualisty Daniela Burena (nar.
1938), kombinující zrcadlové a ba-
revné stěny.
V odlehlejší části parku na svažu-
jící se louce vznikla monumentální
tektonická instalace od post-mini-
malistického amerického umělce
Richarda Serry (nar. 1939) tvořená
sedmi kamennými bloky a vyjadřu-
jící nejen tíhu samotných kvádrů,
ale hlavně objem prostoru, ke kte-
rému se váže. Ze zcela jiné inspi-
race pak vychází dílo nerozlučné
umělecké dvojice, Anne a Patric-
ka Poirierových (oba nar. 1942),
kteří zde vystupují jako fiktivní
archeologové pracující s „kulturní
pamětí“ a vracejí nás do starého
řeckého mytologického příběhu
o smrti Efialta, syna Poseidona
a Efimedey, který byl zabit blesky.
Dílo nás přesvědčí, že mnohé insta-
lace jsou integrovány do prostředí
skutečně zcela neoddělitelně.
Platí to i pro práci Brita Iana
Hamiltona Finlaye (nar. 1925),
umělce, který využívá v projektu
nejrůznějších médií – od poezie,
přes historii, filozofii, krajinářství
až po zahradnictví, či společné
51
MO
DE
RN
Í
UM
ĚN
Í|Daniel Buren vytvořil v zahradě Celle dílo kombinující zrcadlové a barevné stěny
|Labyrint Roberta Morrise
zs11_06 30.10.2006 6:35 Stránka 51
dílo Itala Claudia Parmiggianiho
(nar. 1943) a Roberta Morrise, kteří
uschovali v bambusovém lesíku
několik mramorových objektů.
Z celého souboru vybočuje snad
jen 33 totemových figur Magdale-
ny Abakanowiczové (nar. 1930),
které jen těžko v idylickém pro-
středí toskánských kopečků mo-
hou ztratit tíživou osobní paměť
holocaustu, již v nich umělkyně
reflektuje. Další díla si je pak mož-
né prohlédnout v zastřešených
prostorách u vily, kde mimo jiné
nalezneme kruhovou instalaci
Brita Richarda Longa (nar. 1945),
či divoce „roztočenou“ místnost
s objekty benátského malíře Emi-
lia Vedovy (nar. 1919).
Park Giuliana Goriho je možné
navštívit jen po předchozí dohodě
(tel.:+39-0573-479486), podobně ja-
ko nedaleko ležící Centrum umění
La Loggia v San Casciano v údolí
Val di Pesa (tel.:+39-055-68244288).
Také v tomto případě byl iniciá-
torem soukromý sběratel – Giulio
Baruffaldi zde vystavuje díla uměl-
ců mezinárodního věhlasu, k nimž
patří Karel Appel, Arman, Arnaldo
Pomodoro či Daniel Spoerri.
Právě posledně jmenovaný umě-
lec, Švýcar Daniel Spoerri (nar.
1930), si Toskánsko oblíbil natolik,
že se sem na konci 80. let přestě-
hoval. V roce 1992 pak začal na
úpatí Monte Amiata, nejvyšší ho-
ry Toskánska, v malém městečku
Seggiano realizovat zahradu o ve-
likosti asi 15 hektarů, otevřenou
o šest let později pro veřejnost,
v níž vystavuje jak svoje díla, tak
MO
DE
RN
Í
UM
ĚN
Í
|Mramorová koule je jedním z objektů, které rozmístili Claudio Parmiggiani a Robert Morris v bambusovém hájku|Totemové figury Magdaleny Abakanowiczové
zs11_06 30.10.2006 6:35 Stránka 52
53
díla umělců, kteří se ve své tvorbě
zabývají podobnými myšlenkami.
Spoerri, který se proslavil hlavně
tvorbou lepených asambláží z den-
nodenně používaných předmětů,
podnikl první cestu do Itálie v roce
1964. Tehdy se zajel podívat i do
proslulého manýristického parku
v Bomarzu, plného nečekaných
překvapení a skrytých léček na di-
váka. Silný zážitek, který si odsud
odnesl, se následně odrazil v jeho
díle, především v asamblážích zva-
ných Obraz-past. V zahradě Danie-
la Spoerriho nesoucí vícevýznamo-
vé latinské jméno „Hic terminus
haeret“, motto hojně používané
v 16. století, jsou zastoupeni uměl-
ci mezinárodního věhlasu, jako
Eva Aeppliová, Arman, Dani Kara-
van, Meret Oppenheim, Nam June
Paik, Jesus Raphael Soto, Jean Tin-
guely a samozřejmě sám zaklada-
tel a sběratel Daniel Spoerri.
Nejslavnější a nejnavštěvova-
nější je však park v Garavicchiu
na jihu Toskánska, nedaleko vý-
letního městečka Capalbio. Fran-
couzka Niki de Saint Phalle
(1930–2002), inspirovaná Gaudí-
ho parkem Güel v Barceloně, zde
společně se svým mužem, švýcar-
ským umělcem Jeanem Tingue-
lym, a mnoha pomocníky oživila
22 figur tarokových karet, a vy-
tvořila tak kouzelnou Tarokovou
zahradu. Centrálním objektem je
mohutná a barvami hýřící Sfinga,
v níž Niki v průběhu prací na za-
hradě několik let žila a podobně
jako dnešní návštěvníci vcházela
dovnitř velmi odvážně pojatým
vchodem umístěným mezi nohama
ležícího monstra. Všechny figury
vznikaly v přátelské atmosféře od
roku 1979, ale zpřístupněny pro
veřejnost byly až téměř po dvaceti
letech usilovné tvorby. Práce po-
stupovala pomalu především kvůli
mohutným rozměrům, neboť ně-
které plastiky dosahují výšky až
15 metrů a jsou obyvatelné. Budo-
vány byly tak, aby v seismicky ak-
tivní oblasti odolaly otřesům země
– na železnou konstrukci se nastří-
kal cement. Následně se tyto polo-
tovary doplňovaly keramickými
detaily, které se tvarovaly přímo
na objektu, pak se sejmuly, vypá-
lily a glazovaly, přesně podle re-
ceptu starých Egypťanů, který zde
autorka uplatnila. Některé objekty
jsou pokryté také zrcadélky a skle-
něnou mozaikou, na niž byl použit
materiál dovezený nejen z Murana
a Francie, ale také ze skláren
z Československa.
Orientálně působící zahradu
plnou fantaskních stavbiček a chod-
níčků, které propojují jednotlivé
příšery, obry, Kyklopy a jiná mon-
stra, doplňuje několik kinetických
figur, pro něž vytvořil mechanis-
mus Jean Tinguely (1925–1991).
Spolu s vodními fontánami takto
nepravidelně rozkymácená zahra-
da vyjadřuje náladu neomezené
svobody myšlení, tak úzce spojené
s životním názorem nekonvenční
umělkyně, jež zde vytvořila „za-
hradu radosti. Malý koutek ráje.
Místo setkání člověka a přírody“,
kam se od roku 1989 sjíždějí kro-
mě milovníků umění také mnohé
rodiny s dětmi, aby se prošly kou-
zelným prostorem. Turisty si
podmaňuje i menší vícebarevná
fontána Nanà před bránou starého
centra městečka Capalbio. Stává se
vyhledávaným pozadím i ústředním
motivem vzpomínkových snímků,
které jen dokazují, že Niki svým
dílem daleko přesáhla hranice
umění určeného jen určitému
okruhu znalců.
Text a foto Eva Krátká
zs11_06 30.10.2006 6:35 Stránka 53
Tfipytiv˘ klenotvToskánském souostrovíVěčně zelená Elba svým tvarem trochu připomíná rybu. Třetí největší italský
ostrov tvoří spolu s šesti dalšími ostrůvky národní park Toskánské souostroví.
Leží pouhých 11 km od pobřeží a má mimořádné příznivé klima, takže
koupání a slunění v dubnu či listopadu zde není ničím výjimečným.
Ostrov proslulý v minulosti především nuceným pobytem Napoleona
Bonaparta tak získal v posledních desetiletích nový věhlas.
|Elba nabízí turistům pěkné pláže, čisté moře s možností výborného potápění, zajímavé vnitrozemí i památky. Foto Václav Kříž
zs11_06 30.10.2006 6:35 Stránka 54
zs11_06 30.10.2006 6:36 Stránka 55
Ikdyž Elba měří jen něco málo
přes 220 km2, je to třetí největší
ostrov Itálie. Díky své výhodné
strategické poloze a obrovskému
nerostnému bohatství ji po staletí
plundrovaly nájezdy nejrůznějších
dobyvatelů. První zmínky o osídle-
ní Elby se objevují už v antice, ale
přesnou dobu nelze určit, neboť
historické a mytologické prameny
se ve vyprávění antických autorů
navzájem proplétají.
První známý název ostrova Ait-
halia pochází od Řeků, kteří zde
těžili železnou rudu (aithalos zna-
mená řecky „jiskra“). Římané poj-
menovali ostrov Ilva a zahájili tu
těžbu mramoru a žuly. Dnešní po-
doba jména Elba se poprvé obje-
vila v 6. století. V průběhu staletí
patřil ostrov střídavě Pise, Janovu,
Appianiům z Piombina, Toskán-
skému velkovévodství, Španělsku,
zájem o něj měly i další mocnosti.
Mírovou smlouvou z Amiensu
připadla Elba v roce 1802 Francii.
Po skončení napoleonských válek
ji Vídeňský kongres vrátil Toskán-
skému velkovévodství a v roce 1860
byla připojena k Italskému králov-
ství.
S historií Elby, zvláště z dob Et-
rusků a Římanů, se lze seznámit
v archeologických muzeích v Mar-
cianě a Portoferraiu. Informace
o historii hornictví je však možné
načerpat i dobrodružnějším způ-
sobem – během patnáctiminutové
jízdy malým vláčkem 250 metrů
dlouhou zmenšenou replikou důl-
ní štoly (Piccola Miniera). V při-
druženém muzeu minerálů ve
vesničce Pianetto u Porta Azzura
si pak můžete nějaký ten polodra-
hokam také zakoupit. Geologové
a fanoušci nerostů by rovněž ne-
měli vynechat návštěvu radnice
v městečku Rio Marina, kde mohou
obdivovat na 700 pečlivě vybra-
ných exponátů různých minerálů.
|Kopcovité vnitrozemí Elby zůstává i ve vrcholném létě příjemně zelené. Foto Lucie Panýrková|Na nábřeží v Portoferraiu. Foto Lucie Panýrková|Jednou z nejvyhledávanějších potá-pěčských lokalit u Elby je potopená socha Madony. Foto Václav Kříž
zs11_06 30.10.2006 6:36 Stránka 56
Elba je z geologického hlediska
naprosto jedinečná, neboť na jejím
malém území nalezneme jak hor-
niny vzniklé dlouhodobým půso-
bením přírodních vlivů, tak vulka-
nickou činností a sedimentací.
Specifické geologické složení
ostrova ovlivňuje i mořskou flóru
a faunu. Skalnaté pobřeží pokra-
čuje na většině míst Elby dále do
moře. Zajímavá skalní architektura
je tvořena množstvím děr, úzkých
průrev, puklin a prasklin. Neměn-
nost a pevnost skalnatého dna
umožňuje uchycení různých při-
sedle žijících živočichů, jako jsou
houbovci, sasanky, rohovitky a dal-
ší korálnatci, mechovky či sumky.
V místech, kam dopadá dostatek
slunečních paprsků, hýří kameny
všemi barvami. Voda je křišťálově
čistá, což ocení hlavně potápěči
a šnorchlisté, kteří sem přijíždějí
jak za bohatým pestrým světem
bezobratlých, tak i za velkými ry-
bami, jako jsou tuňáci, kanicové,
zubatci, mečouni nebo murény.
Výjimkou nebývají ani setkání
s delfíny. Ne nadarmo se říká, že
kolem Elby se nacházejí jedny
z nejhezčích potápěčských míst
v celém Středomoří.
Vnitrozemí Elby je zelené a pře-
vážně kopcovité. Nejvyšší horou
je Monte Capanne (1018 m). Na
vrchol jezdí lanovka, pokud se tak
dá nazvat malý koš pro dvě osoby,
do kterého se musí za jízdy na-
skočit z přesně vymezené značky.
Nádherný panoramatický výhled
ale tuto drobnou nepříjemnost
vynahradí. Nejzelenější je sever
ostrova porostlý kaštany, duby
a vinicemi. Kopce na západě patří
k nejdivočejší části ostrova a po-
krývá je z větší části macchie. Na
východě se majestátně tyčí nad
věčně zelenými piniemi a cypřiši
skalnaté štíty, členité pobřeží stří-
dá hluboké zálivy s písečnými
a oblázkovými plážemi, zřetelná
jsou i malebná městečka. Nejblíže
je Marciana Marina a za ní se rý-
sují mohutné hradby Portoferraia,
hlavního města Elby. Opevnění
nechal vybudovat toskánský velko-
vévoda Cosimo I. de’ Medici v roce
1548, jeho architektem byl Gio-
vanni Battista Bellucci. Kromě to-
ho je vidět i modernější část města
s přístavem, odkud vyjíždějí lodě
na italskou pevninu do Piombina
a Livorna i k dalším toskánským
ostrovům. Některé z nich leží na
dohled od Elby, jako např. Capraia,
Pianosa i slavný ostrov Monte-
cristo. V dálce se pak z mlžného
oparu vynořují skaliska Korsiky.
Spolu s Pianosou a ostrůvkem
Palmaiolou byla Elba uznána v le-
tech 1814–1815 „malým králov-
stvím“ Napoleona Bonaparta a od
té doby je s jeho jménem pevně
spjata. Když byl Napoleon donu-
cen k abdikaci, vládl zde asi deset
měsíců a za tu dobu se velmi pozi-
tivně podepsal na rozvoji ostrova.
Byl iniciátorem mnoha veřejných
prací, výstavby budov, rozvoje dolů
a žulových lomů, nechal vybudovat
nové cesty. Kult Napoleona nachá-
zíme na Elbě téměř všude. Jsou
podle něho pojmenována skaliska,
kraluje na suvenýrech. V Portofer-
raiu se každoročně 5. května koná
na jeho počest vzpomínková mše.
V Napoleonově muzeu, které je
hned vedle kostela, si můžeme
prohlédnout kopii jeho posmrtné
masky a bronzový odlitek jeho ru-
ky. Je zde také vlajka Elby, kterou
Napoleon sám navrhl – bílá s červe-
ným příčným pruhem, na kterém
sedí tři zlaté včely. Vedle mnoha
obrazů s náboženskými výjevy ze
17. a 18. století můžeme v muzeu
zhlédnout třeba i Napoleonovu
skládací polní postel, kterou si ta-
ké navrhl sám. Jako muzea slouží
i jeho rezidence „Palazzina dei
Mulini“ u Portoferraia, v níž pobý-
vala krátký čas i Napoleonova
matka Letizia a sestra Paolina,
a letní sídlo Villa San Martino, kde
je umístěn Napoleonův majetek
společně s cennou sbírkou umě-
leckých děl nazývanou Pinacoteca
Foresiana. Městu Portoferraio ji da-
roval historik a vědec Mario Foresi.
K zařízení obou rezidencí povolal
Napoleon architekty, malíře a truh-
láře až z Francie.
Na rozdíl od Napoleona, který
sem byl násilně vyhnán, nechávají
se na Elbě každoročně dobrovol-
ně vysazovat desítky tisíc turistů,
kteří několikanásobně převyšují
počet stálých obyvatel, jichž je
kolem třiceti tisíc. Většina turistů
přijíždí po moři a vyloďuje se
v Portoferraiu nebo v Rio Marině,
zbytek přilétá malými letadly
a přistává na krátké dráze mezi
městečky Marina di Campo a Proc-
chio. Turisty na Elbu netáhnou jen
přírodní krásy, hory, křišťálově
čisté moře, minerály, Napoleon
a malebná městečka se stopami
pradávné historie. Lákají je i dale-
ko přízemnější věci, totiž jídlo
a pití, a to i přesto, že Elba využí-
vá svého dominantního postavení
v turistickém ruchu a ceny jsou
zde mnohem vyšší než na pevni-
ně. V chutné elbské kuchyni pře-
vládají rybí a zvěřinové pokrmy.
Typickou specialitou je rybí polév-
ka cacciucco nebo sladké řezy
s jádry pinií, ořechy a rozinkami.
Vyhlášený je též místní med. Už
od starověku produkuje Elba vyni-
kající červená i bílá vína. Vysoce
ceněné je Rosso dell’Elba nebo
Moscato dell’Elba, dezertní víno
s vysokým obsahem alkoholu.
A tak se vlastně trochu divím
Napoleonovi, že jeho pobyt na
Elbě trval pouhých deset měsíců.
Iveta Panýrková 57
EL
BA
zs11_06 30.10.2006 6:36 Stránka 57
58
Podzimv zemi EtruskÛKrajina připomíná zvlněné moře, na hřbetech oblých pahorků
se tyčí k nebi staré cypřiše jako temně zelené vykřičníky
a mezi nimi probělávají kamenné zdi statků, které připomínají hrady,
kralující ze svých kopců údolím ponořeným do modravé mlhy.
Po viničních stráních jako by stékala rudá krev a listí oliv se chvěje
mihotavým stříbrem. Je to země z pohádek a snů...
zs11_06 30.10.2006 6:36 Stránka 58
Osobitá tvář Toskánska je vý-
sledkem tvrdé a houževnaté
práce bezpočtu generací zdej-
ších obyvatel. Museli těžce zápasit
s půdou, vysekávat trnité křoviny
a houští zakrslých dubů, vynášet
z polí kamení a stavět z něj terasy,
schopné udržet úrodnou prsť
a vláhu na strmých svazích, osadit
je révou a olivovníky. Jenom ka-
mene tu bylo vždycky dost; ves-
ničky, které jsou z něj stavěny, se
držely vrcholů kopců, aby se za-
bezpečily před vpády nepřátel
a vyhnuly se močálovitým níži-
nám, kde hejna komárů roznášela
nebezpečnou malárii.
Vinobraní v kraji Chianti mívá
neodolatelné kouzlo. Kdysi k němu
neoddělitelně patřily zvláštním
způsobem erotické a smyslné obra-
zy „tanců ve víně“. Nevíte, co to je?
Představte si dívky s vykasanými
sukněmi, jak rozšlapávaly bosýma
nohama v kádích vinné hrozny,
rytmicky a stejnoměrně, po dlouhé
hodiny, až se opojeny jednotvár-
ným pohybem a výpary zkvaše-
ných šťáv dostávaly do zvláštního
transu. Ne nadarmo už Etruskové
nazývali Toskánsko „Enotria“ („Ze-
mě vína“). Starý bůh Bakchus se
prý dodnes s lišáckým úsměvem
prochází po kopcích zalitých zlata-
vou září podzimního slunce a opí-
rá se o hůl z vinného kmene...
Nožní šlapání hroznů sice nahra-
dily lisovací stroje, ale v kamen-
ných zdech vinařských zámečků
a v příjemném chládku klenutých
sklepů dosud tkví dávná opojná
tajemství. Můžete putovat od
jednoho statku k druhému, po
cestách mezi vinicemi a alejemi
vznosných cypřišů. Všude vám
dají ochutnat své víno a k němu
nabídnou ovčí sýr, domácí uzeni-
ny a další toskánské speciality.
Staří vinaři jsou znechuceni tím,
jak byla značka Chianti zneužita,
takže je dnes takřka synonymem
podřadných krabicových vín ze
supermarketů. Ale přesto se tu dál
vyrábí slavné Brunello, Sassicaia,
Tignanello, Solaia a řada dalších,
považovaných znalci za nejlepší
světová vína. Většinou jsou to čer-
vená vína, voňavá, s jemně hrozin-
kovou příchutí. Když je ochutnáte,
cítíte na jazyku onu nádhernou
rovnováhu mezi drsností a sladkos-
tí, která je typická pro tuto zemi.
V listopadu, poté co skončí vi-
nobraní, se sklízejí olivy. To je dal-
ší velkolepá podívaná. V olivových
hájích se hemží lidé a sčesávají
stromy větev po větvi. Zralé plody
padají do oranžových sítí, rozpro-
střených na zemi kolem paty uzlo-
vitých kmenů. Za studena lisovaný,
takzvaný „panenský“ olivový olej
považovali již staří Řekové za hlav-
ní zdroj své životní energie a zá-
zračný všelék. Vědeckými rozbory
bylo skutečně prokázáno, že je
zdrojem četných vitamínů a mine-
rálních látek a při pravidelném
užívání výrazně snižuje hladinu
cholesterolu v krvi. Proto středo-
mořské národy nikdy netrpěly
sklerózou.
Toskánsko představuje severní
geografickou hranici výskytu oli-
vovníku; poněvadž se jedná o stá-
lezelený neopadavý strom, zůstá-
vá vegetačně aktivní po celý rok,
a jakmile teplota klesne pod nulu,
je velmi náchylný na namrznutí.
To se přihodilo v lednu roku 1985,
kdy bylo Toskánsko vystaveno výji-
mečně silnému mrazivému prou-
dění ze severu, takže teploty na
celé dva týdny klesly až na –20 °C!
Byla to katastrofa; kmeny olivov-
níků popraskaly mrazem. Naštěstí
dnes již z většiny pařezů ořeza-
ných olivovníků vyrazily nové vý-
hony a začínají znovu plodit.
Připomíná mi to proces obrody
zdejší krajiny. Na přelomu 18. a 19.
století pod vládou osvícených pa-
novníků z rodu Lorenů došlo
v Toskánsku k velkému rozmachu
zemědělství a kolonizaci dosud
neobdělávaných oblastí. Po zruše-
ní nevolnictví a zavedení pachtov-
ního pronájmu půdy opouštěli
rolníci svá obydlí v blízkosti hra-
dů, měst a farností a stavěli si „sa-
moty“, kamenné statky volně roz-
troušené v kopcích mezi olivovými
háji a vinicemi.
Po 2. světové válce však přestá-
valo být zdejší pracné a potem vy-
koupené hospodaření efektivní.
Vůči konkurenci z úrodných nížin
zs11_06 30.10.2006 6:36 Stránka 59
Foto Martin Hurin
zs11_06 30.10.2006 6:36 Stránka 60
nemělo šanci na trhu obstát. Ze-
mědělci opouštěli své pozemky,
stěhovali se do měst, kde v 60. le-
tech docházelo k obrovskému
průmyslovému rozmachu, a nastu-
povali jako dělníci v továrnách.
V průběhu několika let se venkov
vylidnil. Vypleněné starobylé stat-
ky chátraly a pomalu se měnily ve
zříceniny, terasy vinic a olivových
hájů zarůstaly trním...
Naštěstí někteří z těch, kdo
zbohatli na průmyslovém rozvoji,
začali hledat klidná, poetická úto-
čiště, opředená nostalgií starých
časů. Mnozí jiní zvětřili stopy no-
vých podnikatelských možností.
V 60. a 70. letech minulého století
se strhla bitva o získání „alespoň
malého kousku Toskánska“. Noví
majitelé tak zachránili jeho jedi-
nečné architektonické bohatství
před úplným zničením; přivedli
nový život do selských statků, ven-
kovských zámečků, středověkých
hradů a celého odvětví zeměděl-
ství, jež je s nimi neodmyslitelně
spojeno. Dnes už zde téměř žád-
né volné domy nejsou – a pokud
ano, požadují za ně prodejci zá-
vratné sumy. Většina starých ka-
menných statků však byla uvnitř
vybavena tak, aby mohla sloužit
k ubytování turistů. To dává mnoha
lidem možnost ponořit se alespoň
na pár dní v roce do okouzlující
atmosféry těchto něžně zvlněných
pahorků, kde každý kámen dýchá
ozvěnou dávných dějů a kde skrytá
pěšinka možná vede až ke svaty-
ním tajemných Etrusků...
Text Otomar Dvořák
Foto Antonio Sferlazzo
VÍ
NO
A
O
LI
VY
zs11_06 30.10.2006 6:36 Stránka 61
62
Agroturistika má dnes přesná
pravidla a počítá jen se ze-
mědělci, kteří na svém po-
zemku nabízejí hostům ubytování
a stravu z vlastních zdrojů. Důvo-
dem ke změně využívání půdy
tímto způsobem byla především
poválečná zemědělská krize, která
přinutila zemědělce, aby hledali
nové možnosti výdělku. Důraz na
bioprodukty byl zase vyvolán sys-
témem státních a později i evrop-
ských dotací, které vyžadovaly,
aby se půda nadále využívala.
V roce 2001 existovalo v Itálii už
10 tisíc agroturistických zařízení,
z toho přes dva tisíce právě v Tos-
kánsku, kde se v následujících
letech jejich počet ještě zvýšil.
A tak se typický toskánský statek,
casale, nakonec stal skoro symbo-
lem pro několikadenní pobyt rodin
v přírodě. V souvislosti s rostoucí
poptávkou se samozřejmě rozšířila
i kvalita nabídky. Dnešní agroturis-
tika může často zahrnovat až pře-
pychové venkovské ubytování, se
starožitným nábytkem a bazény.
Móda bioproduktů se v Itálii pro-
pojila s bohatou škálou regionálních
specialit. Každý kraj a někdy i po-
měrně blízká městečka se navzájem
odlišují svou kuchyní a kulinářskou
tradicí. Italové si na svůj jídelníček
velmi potrpí a pro dobré jídlo rádi
obětují i mnoho kilometrů.
Mnozí milovníci vína na celém
světě si při slově Toskánsko vyba-
ví okamžitě slavné Chianti, suché
červené víno rubínové barvy a vý-
razného charakteru, které se pěs-
tuje v poměrně rozsáhlé oblasti
mezi Sienou a Florencií. Tato nej-
starší chráněná značka vína na
světě, oficiálně uznaná v roce 1716,
se v této části Itálie pěstuje již od
dob Etrusků. Legenda vypráví, že
tři toskánská města Castellina,
Radda a Gaiole založila pod zna-
kem černého kohouta, který je
dodnes univerzálním symbolem
tohoto vína, ligu del Chianti, aby
se ubránila ustavičným územním
tahanicím mezi hlavními městy
Florencií a Sienou. Tak začaly dě-
jiny jedné z nejslavnějších značek
vína, které se vyrábí ve dvou zá-
kladních směsích: Chianti a Chianti
Agroturistikaa jídlo
Máloco změnilo v Itálii od poloviny 60. let,
a hlavně během posledních 15 roků, zažité turistické
zvyklosti tak, jako rozvoj agroturistiky. V současnosti
velmi módní a rozšířený způsob trávení dovolené
tu spočívá především v možnosti odpočinku
v nádherných kamenných usedlostech v klidném
prostředí a je hlavně spojený s konzumací bioproduktů.
Nabídka tohoto typu ubytování se v posledních letech
rychle rozšiřuje. Doba, kdy Němci a Angličané kupovali
v Toskánsku levné usedlosti, je dávno pryč,
dnes už se zde žádné domy za přijatelnou
cenu nenajdou. Některé oblasti, jako třeba
okolí maremmské vesnice Alberese, se proměnily
v síť luxusně vybavených usedlostí.
zs11_06 30.10.2006 6:36 Stránka 62
63
AG
RO
TU
RI
ST
IK
Aclassico. Základní odrůda pro vý-
robu první z nich je Sangiovese,
doplněná o Canaiolo (5 až 10 %),
do Chianti classico se pak smí při-
dávat navíc až 5 % bílých hroznů.
Právě na toto víno nostalgicky
vzpomíná italský lékař Pietro Do-
menico Bartoloni z Empoli, který
byl nucený strávit na začátku 18.
století několik desetiletí v Čechách:
„A když se někdy napiju Chianti,
lok stačí, jak když se po něm stůně
od pupku k hrdlu. Lahodí chřípi
ta fialová vůně, ale čím víc se pije,
tím víc se po něm žízní, šmak po
něm je drsný a řízný. To lahodněj-
ší a vonnější je jeho bratr Monte-
pulciano. Je ušlechtilé, majestátní
to ano, ne už laskavé tolik. A to mi
nedovolí příliš mu důvěřovat; vyža-
duje spíš ohled a úctu jak se patří.
Vábí, a odmítne tě, kdyby ses s ním
chtěl bratřit. Člověk po něm dostá-
vá zlost, zpitomí a hlavu ztrácí. Já
umím láhvi říci dost a nepiju co
hrdlo ráčí. Takovým vínem nalít se,
ranila by mě mrtvice.“
K méně známým, ale stejně kva-
litním vínům se značkou D.O.C.G.
(zkratka označující v Itálii nejlepší
kvalitu) patří další čtyři toskánská
vína: právě poeticky zmíněné Vino
Nobile di Montepulciano, dále Ver-
naccia di San Gimignano, Carmig-
nano a obzvlášť ceněné Brunello di
Montalcino, které zraje několik let
v sudech vyrobených z dubového
či kaštanového dřeva. Značkou
D.O.C. je označen větší počet kva-
litních vín (v Toskánsku je jich 13),
mezi nimiž vyniká výborné Morel-
lino di Scansano. Jeho název je prý
odvozen od prastarého pojmeno-
vání nejlepšího koně stáda – čer-
ného vraníka morello či morellino.
Tito koně převážející náklad s ví-
nem jsou typičtí pro zdejší oblast.
Velmi zajímavé je také zlatavé slad-
ké Vin Santo, které se podává jako
aperitiv či digestiv spolu s místními
mandlovými cantucci.
Jak napsal básník Josef Svato-
pluk Machar, když se vracel z Říma
a projížděl Toskánskem, na barvě
krajiny mají velký podíl „vinice,
olivy, broskve, mandlovníky a vav-
říny, bílé vily, osady, městečka
vpravo i vlevo, a za námi ohromné
údolí s mírnými pahrbky – a sytě
modré nebe nade vším rozklenuto.“
Vedle vinic jsou skutečnou kon-
stantou krajiny olivové háje. Míst-
ní olivy a olej lisovaný z nich za
studena se vyznačují vysokou
kvalitou, výbornou chutí a – hlav-
ně v porovnání s tmavším olejem
z italského jihu – lehkostí. Čerstvě
lisovaný olej je možné ochutnat
a zakoupit od malých producentů
podél olivových cest, které jsou,
podobně jako cesty vína, vyznače-
ny nejen pro opravdové labužníky,
ale i pro zájemce o poznání způso-
bu a historie tradiční výroby oleje.
Totéž, co u vína a oleje, platí sa-
mozřejmě i u jídla. V Toskánsku je
kvalita všech pokrmů velice vyso-
ká a rozdíly mezi jednotlivými
oblastmi – např. od livornské po-
lévky z darů moře cacciucco přes
fagioli all’uccelletto, fazolovou
„kaši“ vhodnější pro zimní čas, až
po florentskou chlebovou polévku
ribollita – jsou výrazné. Mezi pro-
dukty, jejichž původ je meziná-
rodně chráněn označením regis-
trovaným EU, patří např. výborné
kaštany z okolí hory Amiata,
zvláštní kaštanová mouka, jež se
používá hlavně do cukrářských
výrobků, a kroupy z Garfagnany,
zažívající velký návrat nejen v mak-
robiotické výživě. Zcela odlišným
způsobem potěší jazyk proslulé
sádlo z městečka Colonnata, v je-
hož chuti se odráží prastarý recept.
Sádlo se krátce po zabijačce naloží
do mramorové nádoby, která se
|Typický toskánský statek (casale)|Toskánsko je proslavené obrovskýmmnožstvím regionálních lahůdek
zs11_06 30.10.2006 6:36 Stránka 63
zs11_06 30.10.2006 6:36 Stránka 64
65
AG
RO
TU
RI
ST
IK
Apředtím vytřela směsí koření, čes-
nekem a rozmarýnem. Pak se ná-
doba uzavře mramorovou deskou
a v tomto „sarkofágu“ zůstane sád-
lo půl roku. Po uzrání se krájí na
tenké plátky a pojídá jako předkrm
nebo velmi výrazná obloha.
Pro cestovatele existuje samo-
zřejmě obrovská škála dalších
gurmánských suvenýrů, které je
možné ochutnat: od lanýžů přes
šafrán ze San Gimignana po sien-
skou specialitu panforte. Opravdo-
vým gastronomickým zážitkem,
dlouho zakázaným kvůli nemoci
„šílených krav“, může být dnes
opět biftek alla fiorentina, tedy
přibližně kilový kus hovězího, kte-
ré je jen rychle a zprudka opečené
na ohni. Toskánsko se zároveň
vyznačuje mnohými typy uzenin
(nejslavnější je zdejší slané prosci-
utto a kančí salámky z Maremmy)
a sýrů. Už ve středověku se do Ří-
ma exportovalo toskánské pecori-
no, pikantní sýr, jehož nejrůznější
varianty je nejlépe možné ochut-
nat v Pienze. Mezi ostatními lahůd-
kami vyniká především pecorino
obalené v popelu nebo v listech
ořešáku. Jeho specifická chuť se
pak stane jak příjemnou vzpomín-
kou, tak také lákadlem pro opako-
vanou návštěvu.
Jednoduše řečeno, v každé osterii
(hospodě) i v sebemenším městeč-
ku je možné ochutnat nějakou ne-
známou místní lahůdku, na kterou
se jinde nenarazí. Asi je zbytečné
upozorňovat na hlavní riziko takto
pojaté italské dovolené. Každý,
kdo se bude takovéto turistice vě-
novat, musí už dopředu počítat
s tím, že kromě neopakovatelné-
ho oblouznění chuťových buněk
si domů přiveze i pár kilo navíc,
proti kterým bude muset dlouho
bojovat zdravější turistikou v Če-
chách.
Text Alessandro Catalano
Foto Antonio Sferlazzo
I čeští turisté mohou objevovat kouzlo
agroturistiky v Toskánsku především
díky agentuře Renaty Kostelníkové:
www.italie-toskansko-cestovani.cz,
www.promozione-toscana-repubblica-
ceca.com
zs11_06 30.10.2006 6:37 Stránka 65
Kladensko je jednou z českých
oblastí, kde se v 19. století
v nebývalém rozsahu rozví-
jel průmysl. Těžba uhlí, výroba že-
leza a oceli, strojírenská výroba či
cukrovarnictví se postupně staly
pro tato místa charakteristickými.
Ruku v ruce s těmito činnostmi
pronikaly do okolí Kladna rychle
i ocelové pásy kolejnic, a prakticky
každým údolím se rozléhal s ničím
nezaměnitelný zvuk jedoucích vla-
ků. Z Kralup nad Vltavou do Klad-
na jezdí vlaky již od roku 1855, ze
Středokluk do Podlešína od roku
1873 a kupříkladu ze Zvoleněvsi
do Vinařic se první vlaky rozjely
o dalších třináct let později. Deva-
tenácté století si lze na Kladensku
připomenout téměř na každém
kroku – průmyslová městečka,
staré doly a továrničky, vlečky, za-
městnanecké kolonie, něco z toho
sice již opuštěné a zarostlé náleto-
vými dřevinami, nicméně stará
průmyslová architektura tu je stále
prakticky všudypřítomná.
Pro mnohé bude ale jistě překva-
pením, že právě zde se můžeme
setkat i s historií velmi dávnou,
navíc zasazenou do pěkných pří-
rodních scenérií. Mlhavé dny na
přelomu podzimu a zimy dodávají
této krajině nezaměnitelnou at-
mosféru opuštěnosti a přímo vy-
bízejí k tomu, abychom ponechali
své auto v garáži a místo začínají-
cího předvánočního shonu na-
stoupili do vlaku a navštívili místa
spojená s počátky přemyslovské-
ho státu.
Pro cestu použijeme trať z Kra-
lup nad Vltavou do Kladna, ozna-
čenou v jízdním řádu Českých
drah číslem 093. I ve volných
dnech zde jezdí osobní vlaky po
celý den. Cílem naší cesty je želez-
niční zastávka Zákolany, ležící ve
stejnojmenné obci v Otvovickém
údolí. Odtud vede červeně znače-
ná cesta, která nás nejprve dovede
na nezalesněné návrší nad Záko-
lany, známé pod jménem Budeč.
Budečský románský kostelík je
nejstarší dochovanou zděnou stav-
bu na našem území. Jeho vznik se
datuje do doby panování knížete
Spytihněva, na přelom 9. a 10. sto-
letí. Kostelík je tedy pamětníkem
knížete Václava, který ostatně po-
dle legend na Budči také pobýval.
Je postaven na místě rozsáhlého
slovanského hradiště z 8. či 9.
století, jehož pozůstatky valů
jsou podél cesty ze Zákolan dobře
znatelné dodnes.66
Motoráãkemna poãátek na‰ich dûjin
zs11_06 30.10.2006 6:37 Stránka 66
Z budečského návrší se pak zna-
čená cesta vrací znovu do údolí
a pokračuje proti proudu Zákolan-
ského potoka romantickou, téměř
neosídlenou krajinou. Chvílemi ve-
de cesta podél kolejí. Je to trať spo-
jující Prahu s Mostem a Chomuto-
vem, která dnes slouží jen nákladní
dopravě, neboť osobní vlaky zde
nejsou již druhým rokem krajskou
samosprávou objednány. Cestou
uvidíme nejhezčí stavební objekt
tohoto úseku trati – kamenný via-
dukt u Nového Mlýna. Stojí zde od
počátku existence dráhy, tedy od
roku 1873, a nebyl podle všeho ni-
kdy následně přestavován. V loň-
ském roce prošel velmi citlivě pro-
vedenou celkovou opravou a dnes
je skutečnou stavební ozdobou
celého údolí. Celá cesta pak končí
na Okoři, známé zříceninou hradu
ze 14. století. Odtud pak jezdí do
Prahy autobusová linka Pražské
integrované dopravy.
Dříve se pro cesty do oblasti
Okoře z Prahy i ze Slánska použí-
vala běžně železniční doprava.
Vlaky bývaly hojně obsazeny vý-
letníky, kteří vystupovali zejména
ve stanici Noutonice. Po přerušení
provozu mezi Hostivicemi a Středo-
kluky ztratila dráha pro osobní do-
pravu význam. Teprve v příštím
roce má být zmíněný traťový úsek
rekonstruován. Lze jen doufat, že
poté zde bude osobní doprava
znovu objednána a železniční sta-
nice a zastávky opět ožijí ruchem li-
dí směřujících z milionového
města za klidem jednoho krásné-
ho údolí.
Text a foto Jan Čech
67
CE
ST
UJ
EM
E
S
ČE
SK
ÝM
I
DR
AH
AM
I|Motorový vlak je ve stanici Středoklu-ky bohužel již několik let minulostí|Již déle než tisíc let stojí na návršínad Zákolany románský kostelík sv. Petra a Pavla|Cestou ze Zákolan na Okoř potkátekamenný viadukt pamatující ještě časyprivátní Pražsko-duchcovské dráhy
zs11_06 30.10.2006 6:37 Stránka 67
68
IN
ZE
RC
E
Toskánsko – kouzelná dovolená s InterhomeVím, kdy je Toskánsko nejhezčí. Od jara do podzimu. My jsme se rozhodli jej navštívit koncem léta, kdy u nás začínáškola, v Itálii ubývá turistů a toskánská příroda dostává snivý nádech.Vybrali jsme si jeho jižní část – Maremmu Volterru, a tam zemědělskou usedlost nedaleko městečka Manciano, uprostřednádherné krajiny, daleko od civilizace. Strach jsme mít nemuseli, chránil nás Orsi, pes, jenž byl fascinován každým za-štěkáním, které se dlouze neslo rozevřeným údolím a zarazilo se až daleko na zvlněném horizontu o temné cypřiše. Výběr ubytování nebyl jednoduchý. Cestovní agentura Interhome, která se specializuje na rekreaci pro individuální turistyv 19 zemích a kterou vždy volíme pro naši dovolenou, nabízí v tomto italském regionu více než tisíc zajímavých objektů.Volba to byla jedinečná. Tři někdejší hospodářské objekty byly rekonstruovány podle požadavků dnešního zákazníkav italském duchu. Život se soustředil u venkovního bazénu, který pro milovníky pohybu nabízel vodní plochu 60 m2 a ská-kací prkno, pro umělecky zaměřené hosty kouzelné výhledy s jedinečnou inspirací a pro gurmány venkovní posezenís grilem a udírnou. Výlety jsme plánovali podle nálady a počasí. Vinná stezka, termální lázně, historická města a městečka, moře… Přeji vám krásnou dovolenou v Toskánsku!
Alice Jančová
U b y t o v á n í s I n t e r h o m e n a j d e t e n a w w w . i n t e r h o m e . c z , t e l e f o n : 5 4 2 2 1 8 4 2 1
zs11_06 30.10.2006 6:37 Stránka 68
Zajistěte si včas předplatné časopisu Země světa na rok 2007
Velké slosování předplatitelůD o s l o s o v á n í b u d o u z a h r n u t i v š i c h n i p ř e d p l a t i t e l é , k t e ř í d o 2 0 . 1 2 . 2 0 0 6 u h r a d í p ř e d p l a t n é n a r o k 2 0 07 . J m é n a š ť a s t n ý c h v ý h e r c ů u v e ř e j n í m e v č . 2 / 07 .
A c o č e k á n a v ý h e r c e ?
1. cena – zájezd s CK Periscope pro jednu osobu do Pobaltí a Petrohradu2. cena – dvě noci pro dvě osoby v pětihvězdičkovém hotelu Esplanade
v Mariánských Lázních3. cena – autokarový zájezd pro jednu osobu dle vlastního výběru pořádaný
CK Mayer-Crocus v ceně do 10 000 Kč 4. cena – poznávací zájezd do Francie pro jednu osobu s cestovní kanceláří
Alinea v ceně do 8000 Kč5. cena – turistický zájezd do Švýcarska s CK Trip6. cena – víkendový pobyt s koňmi v Českém ráji na rodinné farmě Borčice 7. cena – víkendový pobyt pro čtyři osoby v rodinném pensionu v Praze8. cena – víkendový pobyt pro dvě osoby v rodinném pensionu v Praze9. cena – vlastivědná encyklopedie Novohradské hory – příroda, historie,
život z edice Naše pohoří od nakladatelství Baset10. cena – předplatné časopisu Země světa na dva roky (2008-2009)11. cena – roční dárkové předplatné časopisu Země světa 12. cena – průvodce přírodou od nakladatelství Baset13. cena – průvodce Nelles Guide od GeoClubu14. cena – cestopis Neznámá Indonésie15. cena – turistická mapa
zs11_06 30.10.2006 6:37 Stránka 69
70
IN
ZE
RC
E
Cestovatelská promítáníMartin Loew
s p o l u p r a c o v n í k ã a s o p i s u Z e m û s v û t a
9.11. 2006 ât – JIHLAVADivadlo Na Kopeãku - Patagonie - 19:00
13.11. 2006 Po – ÚSTÍ NAD LABEM, Aula PF UJEP - Patagonie - 19:30
15.11. 2006 St – TEPLICEDÛm kultury - Turecko - 19:00
20.11. 2006 Po – LIBERECExperimentální studio - Sibifi - 19:30
22.11. 2006 St – âESKÉ BUDùJOVICEKino Kotva - Patagonie - 17:00 a 20:00
23.11. 2006 ât – TÁBORDivadlo Oskara Nedbala - ·v˘carsko - 19:00
25.11. 2006 So – ·UMPERKFestival Horování 2006 - Ekvádor I - upfiesníme
28.11. 2006 Út – PARDUBICEKD Hronovická - Patagonie - 18:00
30.11. 2006 ât – PRAHAKC Novodvorská - Patagonie - 19:00
6.12. 2006 St – SEMILYKC Golf - Patagonie - 19:00
7.12. 2006 ât – MLADÁ BOLESLAV·koda Auto Muzeum - Patagonie - 19:00
14.12. 2006 ât – TEPLICEDÛm kultury - Patagonie - 19:00
w w w . p r o m i t a n i . c z
NEKON EâN¯ SVùTv o l n ˘ c y k l u s p fi e d n á ‰ e k a p r o m í t á n í
r e d a k t o r a ã a s o p i s u Z e m û s v û t a
d r. J a r o s l a v a H o f m a n n a
Vůně ProvencePRAHA
Kulturní centrum Domova Sue Ryder
Michelská 1/7, Praha 4
30. 11. 2006 v 17 hod.
Střípky z pěti kontinentůaneb Fotky, které mám rád, a historky, na které se jinde nedostaloPRAHA – KC Domova Sue Ryder
13. 12. 2006 v 17 hod.
Brtnická 3, 101 00 Praha 10tel.: 00420-271 725 [email protected]
Nevíte co vûnovatVa‰im blízk˘m ãi pfiátelÛm k VánocÛm, Ïivotnímu jubileu nebo jen tak pro radost?
Darujte pfiedplatné ãasopisu Zemû svûtaDárkov˘ list Vám ode‰leme, jakmile obdrÏíme patfiiãnou ãástku na pfiedplatné. Pfii pfievodu z úãtu je tfieba do redakce zaslat jednak Va‰i adresu, abyste mohli dostat Dárkov˘ list, jednak adresu obdarovaného, abychom vûdûli,kam máme ãasopis zasílat. ZpÛsoby platby na stratnû 72.
zs11_06 30.10.2006 6:38 Stránka 70
zs11_06 30.10.2006 6:38 Stránka 71
72
PŘ
ÍŠ
TÍ
M
ĚS
ÍC
P Ř E D P L A T N É
Celoroční předplatné činí 520 Kč, půlroční 270 Kč, čtvrt-
letní 140 Kč. Zaplatit jej lze hotově přímo v redakci nebo
složenkou typu C na adresu redakce (Brtnická 3, 101 00
Praha 10). Do sdělení pro příjemce je třeba uvést, od které-
ho měsíce chcete časopis odebírat. Při platbě převodem
na náš účet u Komerční banky (č.ú. 51-3707410277/0100,
variabilní symbol – vaše rodné číslo nebo IČO firmy)
nezapomeňte zaslat do redakce kopii příkazu včetně
adresy, na kterou chcete časopis zasílat. V objednávce
předplatného na fakturu uveďte IČO a DIČ vaší firmy.
Stejným způsobem, a to i společně s předplatným,
lze zaplatit i starší čísla 5/02 Příroda Austrálie, 6/02
Západní Francie, 8/02 Třeboňsko, 4/03 Český ráj,
5/03 Země Evropské unie, 8/03 JAR, 9/03 Thajsko,
10/03 Paříž, 11/03 Ministáty Evropy, 12/03 České
středohoří, 1/04 Čína, 2/04 Severovýchodní Francie,
4/04 Jižní Morava, 5/04 Itálie, 6/04 Slovensko, 8/04 Če-
ské Švýcarsko, 10/04 Vídeň, 12/04 Egypt, 1/05 Maroko,
2/05 Norsko, 3/05 Jihozápad USA, 4/05 Šumava, 6/05
Řecko, 7/05 Lázeňský trojúhelník, 8/05 Anglie, 9/05 In-
die, 11/05 Zámky na Loiře, 12/05 Řím, 1/06 Estonsko, Lo-
tyšsko, Litva, 2/06 Krušné hory, 3/06 Kanada, 4/06 Vyso-
čina, 5/06 Portugalsko, 6/06 Jižní Francie, 7/06
Východní Čechy, 8/06 Irsko, 9/06 Karibik, 10/06 Petro-
hrad a také naše pestrá čísla 9/02, 12/02, 3/03, 7/03, 3/04,
7/04, 11/04 a 5/05. Pokud se tak rozhodnete, připočítejte
k ceně za předplatné ještě cenu samostatně objednávaných
čísel (do č. 8/06 – 40 Kč/ks, od č. 9/06 – 49 Kč/ks) a částku
za poštovné a balné (1–5 ks 20 Kč, 6–10 ks 30 Kč, nad 10 ks
40 Kč). Obdobně lze objednat i samostatné publikace če-
ských regionů v cizích jazycích (cena 99 Kč/ks).
Chcete-li někomu z vašich blízkých udělat radost
předplatným našeho časopisu, máme pro vás připraven
Dárkový list Země světa.
T I R Á Ž
Šéfredaktorka: Miluše Žáková
Odpovědný redaktor: RNDr. Jaroslav Hofmann
Grafická úprava: Zdeněk Hašler
Adresa redakce: Brtnická 3, 101 00 Praha 10
tel.: 00420-271 721 207, e-mail: [email protected]
Obchodní oddělení: tel.: 00420-271 722 003
tel./fax: 00420-271 725 002, e-mail: [email protected]
Vydavatel: GeoBohemia, s.r.o., Brtnická 3, 101 00 Praha 10
Společnost zapsána v obchodním rejstříku, vedeném
Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 81493
Sazba, reprodukce, tisk: Východočeská tiskárna, spol. s r.o.
Husovo nám. 54, 533 04 Sezemice
V ČR rozšiřují jednotlivé společnosti holdingu PNS, a.s.
Vývoz do SR: PRESSMEDIA, s.r.o.
Předplatné zajišťuje obchodní oddělení redakce: tel./fax:
00420-271 725 002, e-mail: [email protected]
Předplatné na Slovensku: Mediaprint – Kapa Pressegrosso
a.s., oddelenie inej formy predaja. P.O. Box 183, 830 00
Bratislava, tel.: 02/44 45 88 21, 44 44 27 73, 44 45 88 16
Cena jednoho výtisku: 49 Kč. Roční předplatné 520 Kč
Nevyžádané rukopisy a obrazové předlohy se nevracejí
Rukopis odevzdán do tisku 29. 9. 2006. Číslo vyšlo 1.11. 2006.
© GeoBohemia, s.r.o., Praha 2006
Evidenční číslo MK ČR E 13606. ISSN 1213-8193
M O N O T E M A T I C K É Č Í S L O
Š P A N Ě L S K O 2
zs11_06 30.10.2006 6:38 Stránka 72
73
zs11_06 30.10.2006 6:38 Stránka 73