TEORIE A DIDAKTIKA NÁCVIKU VYBRANÝCH …Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta t ělesné...
Transcript of TEORIE A DIDAKTIKA NÁCVIKU VYBRANÝCH …Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta t ělesné...
Univerzita Palackého v Olomouci
Fakulta tělesné kultury
TEORIE A DIDAKTIKA NÁCVIKU VYBRANÝCH HERNÍCH
ČINNOSTÍ JEDNOTLIVCE V LEDNÍM HOKEJI Diplomová práce
(bakalářská)
Autor: Vojtěch Hulík, učitelství pro střední školy, tělesná výchova - zeměpis
Vedoucí práce: Mgr. Karel Hůlka Olomouc 2011
Jméno a příjmení autora: Vojtěch Hulík
Název bakalářské práce: Teorie a didaktika nácviku vybraných herních činností jednotlivce
v ledním hokeji
Pracoviště: UP Olomouc, Fakulta tělesné kultury, katedra sportů
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Karel Hůlka
Rok obhajoby bakalářské práce: 2011
Abstrakt: Cílem předkládané bakalářské práce byla komplexní charakteristika všech herních
činností jednotlivce v ledním hokeji a na základě těchto charakteristik vytvoření didaktického
postupu pro nácvik několika vybraných herních činností. Pro přehlednost je práce doplněna
množstvím obrázků s cvičeními a může sloužit jako inspirace pro trenéry nebo hráče.
Klí čová slova: Lední hokej, teorie, didaktika, herní činnosti
Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.
Author´s first name and surname: Vojtěch Hulík
Title of the master thesis: Theory and didactics of chosen games activities of individual in
ice hockey
Department: UP Olomouc, Fakulta tělesné kultury, department of sports
Supervisor: Mgr. Karel Hůlka
The year of presentation: 2011
Abstract: The aim of thesis was complex characteristics of all games activities of individual
in ice hockey and on the basis of these characteristics creation of a didactic process for
training a number of selected game activities. For convenience, the paper includes the number
of exercises with pictures and can serve as an inspiration for coaches or players.
Keywords: Ice hockey, theory, didactics, player skills, ice hockey drills
I agree the thesis paper to be lent within the library service.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně pod odborným vedením
Mgr. Karla Hůlky, uvedl všechny použité literární a odborné zdroje a dodržoval zásady
vědecké etiky.
V Olomouci dne 25. 4. 2011 ______________________________
Děkuji vedoucímu bakalářské práce Mgr. Karlu Hůlkovi a Mgr. Pavlu Hápovi za
pomoc, cenné rady, podněty a připomínky při zpracování bakalářské práce.
Obsah
1 ÚVOD ..................................................................................................................................... 6
2 PŘEHLED POZNATKŮ ........................................................................................................ 7
2.1 Charakteristika a vývoj ledního hokeje ............................................................................ 7
2.1.1 Vývoj ledního hokeje .................................................................................................... 7
2.1.2 Charakteristika ledního hokeje ...................................................................................... 8
2.2 Herní činnosti jednotlivce v ledním hokeji .................................................................... 10
2.2.1 Útočné herní činnosti jednotlivce ................................................................................ 10
2.2.1.1 Uvolňování s kotoučem ...................................................................................... 10
2.2.1.2 Zpracování a přihrávání kotouče ........................................................................ 11
2.2.1.3 Uvolňování bez kotouče ..................................................................................... 12
2.2.1.4 Střelba ................................................................................................................. 12
2.2.1.5 Dorážení a tečování ............................................................................................ 13
2.2.2 Obranné herní činnosti jednotlivce ............................................................................. 14
2.2.2.1 Obsazování hráče s kotoučem ............................................................................ 14
2.2.2.2 Odebírání kotouče .............................................................................................. 14
2.2.2.3 Obsazování hráče bez kotouče ........................................................................... 15
2.2.2.4 Blokování střel ................................................................................................... 15
2.2.2.5 Hra tělem ............................................................................................................ 15
2.2.2.6 Obrana prostoru .................................................................................................. 15
2.2.3 Doplňující herní činnosti jednotlivce .......................................................................... 16
2.2.3.1 Klamání .............................................................................................................. 16
2.2.3.2 Činnost při vhazování ......................................................................................... 16
2.2.4 Herní činnosti brankáře ............................................................................................... 16
2.3 Didaktika sportovních her .............................................................................................. 17
2.3.1 Didaktické styly ........................................................................................................... 17
2.3.2 Didaktické metody ...................................................................................................... 17
2.3.3 Didaktické zásady ....................................................................................................... 18
2.4 Metodicko-organizační formy ........................................................................................ 19
2.4.1 Průpravné cvičení 1. typu ............................................................................................ 19
2.4.2 Průpravné cvičení 2. typu ............................................................................................ 20
2.4.3 Herní cvičení 1. typu ................................................................................................... 20
2.4.4 Herní cvičení 2. typu ................................................................................................... 20
2.4.5 Průpravné hry .............................................................................................................. 20
2.5 Dělení a stručná charakteristika věkových kategorií v ledním hokeji ........................... 22
2.5.1 Přípravka ..................................................................................................................... 22
2.5.2 3. a 4. třídy ................................................................................................................... 22
2.5.3 5. a 6. třídy ................................................................................................................... 23
2.5.4 7. a 8. třídy ................................................................................................................... 23
2.5.5 Mladší dorost ............................................................................................................... 23
2.5.6 Starší dorost ................................................................................................................. 23
2.5.7 Junioři .......................................................................................................................... 24
2.5.8 Dospělí ........................................................................................................................ 24
3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ..................................................................................................... 25
3.1 Cíl práce ......................................................................................................................... 25
3.2 Úkoly práce .................................................................................................................... 25
4 METODIKA .......................................................................................................................... 26
4.1 Analýza dat ..................................................................................................................... 26
4.2 Sběr dat ........................................................................................................................... 26
5 VÝSLEDKY A DISKUZE ................................................................................................... 27
5.1 Přihrávání a zpracování .................................................................................................. 28
5.1.1 Didaktický postup ....................................................................................................... 28
5.1.2 Ukázka průpravných cvičení ....................................................................................... 30
5.1.2.1 Průpravná cvičení pro 2. třídy a mladší .............................................................. 30
5.1.2.2 Průpravná cvičení pro 3. a 4. třídy ..................................................................... 31
5.1.2.3 Cvičení pro 5. a 6. třídy ...................................................................................... 31
5.1.2.4 Průpravná cvičení pro mladší dorost .................................................................. 31
5.1.3 Ukázka herních cvičení ............................................................................................... 33
5.1.3.1 Herní cvičení pro 2. třídy a mladší ..................................................................... 33
5.1.3.2 Herní cvičení pro 3. a 4. třídy ............................................................................. 33
5.1.3.3 Herní cvičení pro 7. a 8. třídy ............................................................................. 33
5.1.3.4 Herní cvičení pro mladší dorost ......................................................................... 33
5.1.4 Ukázka průpravných her ............................................................................................. 34
5.1.4.1 Průpravné hry pro 3. a 4. třídy ........................................................................... 34
5.1.4.2 Průpravné hry pro 5. a 6. třídy ........................................................................... 34
5.1.4.3 Průpravné hry pro 7. a 8. třídy ........................................................................... 34
5.1.4.4 Průpravné hry pro mladší dorost ........................................................................ 35
5.2 Střelba ............................................................................................................................. 36
5.2.1 Didaktický postup ....................................................................................................... 36
5.2.2 Ukázka průpravných cvičení ....................................................................................... 37
5.2.2.1 Průpravná cvičení pro 2. třídy a mladší .............................................................. 37
5.2.2.2 Průpravná cvičení pro 3. a 4. třídy ..................................................................... 38
5.2.2.3 Průpravná cvičení pro 5. a 6. třídy ..................................................................... 39
5.2.2.4 Průpravná cvičení pro 7. a 8. třídy ..................................................................... 39
5.2.3 Ukázka herních cvičení ............................................................................................... 40
5.2.3.1 Herní cvičení pro mladší dorost ......................................................................... 40
5.2.3.2 Herní cvičení pro starší dorost ........................................................................... 41
5.2.4 Ukázka průpravných her ............................................................................................. 42
5.2.4.1 Průpravné hry pro 7. a 8. třídy ........................................................................... 42
5.2.4.2 Průpravné hry pro mladší dorost ........................................................................ 42
5.3 Uvolňování hráče s kotoučem ........................................................................................ 43
5.3.1 Didaktický postup ....................................................................................................... 43
5.3.2 Ukázka průpravných cvičení ....................................................................................... 44
5.3.2.1 Průpravná cvičení pro 2. třídy a mladší .............................................................. 44
5.3.2.2 Průpravná cvičení pro 3. a 4. třídy ..................................................................... 45
5.3.2.3 Průpravná cvičení pro 5. a 6. třídy ..................................................................... 45
5.3.2.4 Průpravná cvičení pro 7. a 8. třídy ..................................................................... 47
5.3.3 Ukázka herních cvičení ............................................................................................... 47
5.3.3.1 Herní cvičení pro 5. a 6. třídy ............................................................................. 47
5.3.3.2 Herní cvičení pro 7. a 8. třídy ............................................................................. 47
5.3.3.3 Herní cvičení pro mladší dorost ......................................................................... 48
5.4 Uvolňování bez kotouče ................................................................................................. 49
5.4.1 Didaktický postup ....................................................................................................... 49
5.4.2 Ukázka herních cvičení ............................................................................................... 49
6 ZÁVĚR .................................................................................................................................. 50
7 SHRNUTÍ .............................................................................................................................. 51
8 SUMMARY .......................................................................................................................... 52
9 REFERENČNÍ SEZNAM ..................................................................................................... 53
10 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................. 55
6
1 ÚVOD Předkládaná práce je rozdělena do dvou částí. V první části této práce se zaměřuji na
charakteristiky ledního hokeje, teoretický rozbor všech herních činností jednotlivce v ledním
hokeji, dál také na didaktické základy a metodicko-organizační formy. V druhé části práce je
vytvořen didaktický postup pro nácvik vybraných herních činností jednotlivce (přihrávání
a zpracování, střelba, uvolňování s kotoučem a uvolňování bez kotouče) včetně ukázek
cvičení pro jednotlivé věkové kategorie rozdělený podle metodicko-organizačních forem.
Přílohou této práce je také DVD disk s ukázkami cvičení. Práce může sloužit jako inspirace
jak pro hráče, trenéry, tak i pro laiky, kteří se chtějí dozvědět více o této populární sportovní
hře.
7
2 PŘEHLED POZNATK Ů
2.1 Charakteristika a vývoj ledního hokeje
2.1.1 Vývoj ledního hokeje Lední hokej vznikl podle Kostky (1986) ve 2. polovině 19. století v Kanadě. Jako
místa vzniku se uvádějí města Kingston, Montreal a Halifax. Do Evropy a také do Čech se
dostává lední hokej na začátku 20. století. První pravidla byla zpracována na McGillově
univerzitě v Montrealu roku 1878 zásluhou studenta W. F. Robertsona, který přizpůsobil
pravidla anglického pozemního bandy (Bartoň & Havránková, 1982). První česká pravidla
byla přejata a přeložena z francouzštiny v roce 1905. V roce 1908 byla založena LIHG (Ligue
Internationale de Hockey sur Glace - Mezinárodní federace ledního hokeje) a v tomtéž roce
vznikl Český svaz ledního hokeje. Zajímavostí je, že historicky první utkání prohráli čeští
reprezentanti s Francií 1:8. Na druhém mistrovství Evropy v roce 1911 získalo naše mužstvo
první titul mistrů Evropy. V roce 1920 byl hokej zařazen do programu OH v Antverpách.
Hokej na Slovensku vzniká později, až v roce 1920 a o pět let později již pořádali
mistrovství Evropy ve Vysokých Tatrách. Rozvoji ledního hokeje na našem území výrazně
přispělo vytvoření orgánu s názvem Československá liga kanadského hokeje, která sdružovala
všechny hokejové kluby z Čech, Slovenska, Německa a Maďarska. Roku 1932 byl zahájen
trvalý provoz na zimním stadionu, a tak se mohlo uskutečnit první mistrovství světa (1933)
s účastí zámořských mužstev Kanady a USA. Zisk titulu mistra světa v domácím prostředí
mělo velký vliv na další rozvoj a popularizaci ledního hokeje u nás a v roce 1938 měla ČSR
nejvyšší počet klubů v Evropě.
Nejvýznamnější roli na klubové úrovni u nás měla mužstva LTC Praha, I. ČLTK
Praha a AC Sparta. V padesátých letech 20. století vstupují na scénu sovětská mužstva.
Začátkem trvalého nástupu sovětských mužstev byla porážka Kanady v roce 1954.
Nejúspěšnějším obdobím českého hokeje byla léta sedmdesátá. Čechoslováci získali 4 tituly
mistrů Evropy (1971, 1972, 1976 a 1977) a v letech 1972, 1976, 1977 a 1985 získali titul
mistrů světa. Nejdůležitějšími biomotrickými schopnostmi, které v poslední době změnily
hru, jsou rychlost a síla (Bukač & Dovalil, 1990). V devadesátých letech začíná diferenciace
hokeje v Kanadě a v USA a v Evropě, která pokračuje dodnes. Po převratných politických
změnách už mohli i hráči z postkomunistických zemí svobodně odcházet do NHL a nejlepších
soutěží v západní Evropě a Skandinávii. Hokej se globalizoval. Nový světový pořádek
současně přinesl změny v poměru sil. Špička se vyrovnala (Český svaz ledního hokeje, 2003).
8
2.1.2 Charakteristika ledního hokeje Lední hokej je celosvětové rozšířena a divácky atraktivní hra. Starší (1999) uvádí lední
hokej jako bojovnou, sportovní a kolektivní hru, při které se bruslící hráči snaží hokejkou
zmocnit puk a dopravit ho do soupeřovy branky. Hlavním rozdílem mezi ledním hokejem
a ostatními sportovními hrami je ten, že se hráči pohybují po ledě na bruslích. Žádná jiná
kolektivní hra se nehraje na ledě s bruslemi. Tato specifická lokomoce je bipedální, artificiální
(Nykodým, 2006). „Přímé bruslení je cyklickým pohybem dolních končetin, v herním projevu
se bruslení stává mnohdy i pohybem acyklickým“ (Nykodým, 2006, 88). Lední hokej je hra
branková, jejíž děj se odehrává na lední ploše a je tvořen činností všech hráčů zaměřenou
celkově na útok nebo obranu a jejímž cílem je vstřelení kotouče do soupeřovy brány (Bukač,
Kostka & Šafařík, 1986).
Způsob pohybu na bruslích dělá z hokeje nejrychlejší kolektivní hru světa. Rychlost
hry, možnost uplatnění tvrdé síly v osobních soubojích způsobuje vysokou fyzickou
náročnost. Náročnost hry vede ke střídání hráčů, kteří v krátkém časovém úseku vydávají
maximum sil, které regenerují relativně delším časovým úsekem na střídačce. Atraktivnosti
přidává specifický pohyb na bruslích, používání puku místo míče, hokejek, hřiště ohraničené
mantinely a v rychlém sledu přináší překvapivé řešení herních situací, soubojů a střelby.
Všechny tyto prvky vytvářejí svéráz a jedinečnost ledního hokeje. Charakter hokeje vede
hráče k tvořivému využívání zvládnutých herních činností, což je podmíněné spojením
fyzické a psychické činnosti. Proto klade vysokou náročnost na fyzickou i psychickou stránku
sportovce. Trénink tedy zajišťuje všestranný rozvoj osobnosti. V ledním hokeji je zahrnuto
široké spektrum netradičních pohybů, jako je bruslení, práce s hokejovou holí či ovládání
puku. Hráč tedy musí mít dobře vyvinuté koordinační schopnosti.
Z fyziologického hlediska patří lední hokej do skupiny sportů se střídavou intenzitou.
Proto lední hokej předpokládá vysokou adaptační schopnost na zatížení hráčů. Zatížení při
pobytu na ledě (40-50 s) je maximální, tepová frekvence dosahuje 180-200 tepů za minutu
(Havlíčková et al., 1993). Hráč se tedy pohybuje v pásmu anaerobním laktátovém, ale
zapojují se i ostatní pásma energetického krytí. Poměr mezi dobou zatížení a dobou
odpočinku je zhruba 1:3(Havlíčková et al., 1993). Hráč nabruslí přibližně 5-6 km, vydá
energii blížící se k 5000 kJ. Je nutné také zmínit, že hokej nepřináší jen samá pozitiva, ale i
možná rizika. Nejčastějšími riziky jsou zranění, nesprávné držení těla či špatné držení těla
v důsledku špatného vedení tréninku a absenci kompenzačních cviků. Dalším možným
9
rizikem je přetěžování mladých hráčů na tréninku, kdy trenér přežene nebo nepřizpůsobí
některým jedincům intenzitu, frekvenci nebo čas tréninku.
V ledním hokeji je kladen důraz na individuální výkony hráčů a jejich schopnost tyto
výkony podřídit a spojit s výkonem a hrou celého mužstva a prodat ve prospěch celého týmu.
Jeden hráč, byť sebelepší, který ovšem nehraje pro tým, ještě nikdy nevyhrál zápas. Každý
hráč je a musí být součástí kolektivu a který tvoří hru. Lední hokej rozvíjí u hráčů smysl pro
kolektiv. Ten v ledním hokeji není tvořen náhodně, je budován pro plnění společného cíle.
U mladých hokejistů pomáhá kolektiv při socializaci a k rozvíjení zodpovědnosti.
Obrázek 1. Schéma individuálních a kolektivních činností podle Staršího (1999)
10
2.2 Herní činnosti jednotlivce v ledním hokeji Herní činnost jednotlivce chápeme jako komplex pohybových činností použitých
promyšleným způsobem, kterým se hráč vyrovnává s různými situacemi hry (Starší 1999).
Jsou to tedy pohybové úkony, které řeší hráč v různých herních situacích. Herní činnosti jsou
charakterizované momentálním a pohotovým řešením nově vzniknutých situací jednotlivcem
(Tóth & Turaz, 2003). Herní činnosti jednotlivce dělíme podle úseku hry na útočné a obranné.
Útočné činnosti provádějí hráči týmu, jenž je v držení puku. Obranné činnosti provádějí hráči
bránícího týmu, tedy toho, který není v držení kotouče.
2.2.1 Útočné herní činnosti jednotlivce Útočné herní činnosti jednotlivce dělíme podle Staršího (1999) na uvolňování
s kotoučem, zpracování a přihrávání kotouče, uvolňování bez kotouče a střelbu. Nykodým
(2006) a Tóth & Turaz (2003) ještě doplňují dorážení a tečování.
2.2.1.1 Uvolňování s kotoučem Nykodým (2006), Perič (2002) a Starší (1999) uvádějí uvolňování s kotoučem jako
herní činnost obsahující dvě podřazené činnost - vedení puku a uvolňování s kotoučem. Další
autoři jako např. Stenlund (1996) a Tóth & Turaz (2003) uvádějí vedení puku a a uvolňování
s pukem jako dvě samostatné herní činnosti. Uvolňování s kotoučem je útočná činnost, kterou
získává hráč výhodnější postavení pro další činnost - přihrávku nebo střelbu. Technika
a taktika uvolňování s kotoučem je ovlivňována situací a liší se zejména prostorem, ve kterém
se provádí a způsobem obranných herních činnosti protihráče (Bukač, Kostka & Šafařík,
1986). Hráč při uvolňování s kotoučem překonává soupeře pomocí rychlosti bruslení či
náhlou změnou směru jízdy, zastavením nebo startem, čímž vytváří moment překvapení.
Právě tato hlediska charakterizují vynikajícího hokejistu. Při takové činnosti hráč nesleduje
kotouč, ale měl by pozorovat soupeře. Kontrolu puku provádí pouze periferním viděním
(Perič, 2002). Uvolňování hráče s kotoučem má dvě základní části:
1. Vedení kotouče:
a) vedení krátkým a dlouhým driblinkem,
b) vedení tažením nebo tlačením.
2. Obcházení soupeře:
a) kličkou,
b) obhozením nebo prohozením.
11
Základním a nejčastějším způsobem vedení je driblink. Hráč drží hůl oběma rukama
a střídavě posouvá kotouč z bekhendové strany na forhendovou. Z hlediska délky tohoto
posunu rozlišujeme krátký a dlouhý driblink. Při krátkém driblinku se puk pohybuje v šíři
ramen (někdy i v kratší vzdálenosti) a při dlouhém driblinku se pohybuje puk v takřka
maximálním možném rozpětí hole do stran. Důležitá je práce zápěstí, které umožňuje citlivé
natáčení čepele (Perič, 2002). Předností krátkého driblinku je zisk většího citu pro puk,
možnosti rychlého přihrání bez delší přípravy a možnost kličky na obě strany. Méně častým
vedením kotouče je tažení nebo tlačení. Puk se nepohybuje z jedné strany čepele na druhou, je
jen na jedné z nich. Podle pozice puku rozlišujeme tažení (puk je za tělem) a tlačení (puk je
před tělem). Vedení kotouče tažením se využívá při dlouhé kličce či při úniku podél hrazení.
Vedení puku tažením používá hráč také při vyjíždění oblouků, kdy jednou rukou kontroluje
puk a druhou znemožňuje přístup a odebrání puku protihráčům (Tóth & Turaz, 2003). Tlačení
puku používá hráč při rychlých startech, kdy jednou rukou kontroluje puk a druhou rukou
napomáhá cyklickému pohybu za účelem dosažení maximální rychlosti. Samotné uvolnění
s kotoučem je komplexní děj, kde splývá vedení puku s kličkou. Při kli čce se snaží útočící
hráč zmást bránícího klamným manévrem na jednu stranu a zrychlením a změnou směru do
strany druhé. Může při tom obránci prohodit puk mezi bruslemi nebo mezi bruslemi
a hokejkou nebo si jej obhodit. Základními chybami jsou podle Periče (2002) a Stenlunda
(1996) nesprávný klamný pohyb nebo provedení kličky do bránícího hráče. Cílem kličky je
zisk prostoru a tak i možnosti postupu k soupeřově brance.
2.2.1.2 Zpracování a přihrávání kotouče „Zpracování je činnost, která umožňuje hráči získat kontrolu nad kotoučem, přihrávání
je činnost, při níž hráč směřuje kotouč některému ze svých spoluhráčů tak, aby jej spoluhráč
mohl zpracovat“ (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986, 60). Způsoby přihrávky jsou podle
Staršího, Tótha et al. (2001): přihrávka dlouhým nebo krátkým švihem po ruce, přihrávka
dlouhým nebo krátkým švihem přes ruku, přihrávka přiklepnutým švihem po ruce, přes ruku,
přihrávka golfovým úderem (používá se na velké vzdálenosti) a přihrávka rukou či nohou.
Z taktického hlediska můžeme rozdělit přihrávky na: přihrávky po ledě a nad ledem,
přihrávky přímé a časované a přihrávky o mantinel. Přihrávka po ledě se provádí krátkým
švihem a používá se, když není v trase přihrávky žádná překážka nebo se snažíme přihrát
mezi bruslemi či hokejkami protihráčů. Naopak přes hokejku či ležícího obránce můžeme
využít přihrávku nad ledem. Při správně provedené přihrávce nad ledem, by měl kotouč
dopadnout asi metr od spoluhráčovy hole (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986). Zpracování podle
12
Staršího, Tótha et al. (2001) dělíme na: zpracování puku po ruce a přes ruku, zpracování puku
nad ledem (klepnutím), zpracování puku tělem, rukou nebo bruslí. Přihrávka i převzetí
kotouče má tři fáze. Při první fázi přihrávky je puk na čepeli za tělem a hráč se připravuje na
posun puku. V druhé fázi se kotouč rychlým pohybem posunuje před tělo a ve třetí fázi
dochází k vypuštění kotouče z čepele (Gwozdecky & Stenlund, 1999). Zpracování má stejné
tři fáze jako přihrávka, ale v opačném pořadí. Při zpracování je důležité mít měkké zápěstí,
aby mohl být kotouč ztlumen na čepeli a byl tak efektivně zpracován. Přihrávaný puk je
namířen přímo na čepel (na krátkou vzdálenost) nebo před spoluhráče tak, aby jej mohl
převzít v plné rychlosti. Dalšími možnostmi je také zpracování přihrávky (především
nepřesné nebo zblokované) bruslí, rukou nebo položenou holí. Základní chybou je tzv.
přihrávka naslepo, kdy hráč nesleduje adresát přihrávky. Další chybou při zpracování je
nedostatečný zpětný pohyb hokejky spojený s povolením zápěstí a puk tak odskakuje od
čepele.
2.2.1.3 Uvolňování bez kotouče Uvolňování bez kotouče je útočná herní činnost jednotlivce, při níž se útočící hráč
snaží odpoutat od svého soupeře, s cílem převzetí přihrávky, střelby z přihrávky nebo
odvrácení pozornosti od spoluhráče (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986). Uvolňující se hráč si
najíždí do volného prostoru s čepelí natočenou kolmo na směr předpokládané přihrávky nebo
brzdí a mění směr jízdy nebo zrychlí, aby se zbavil obránce a mohl dostat přihrávku.
Uvolňování bez puku se dělíme podle Staršího, Tótha et al. (2001) na: uvolnění změnou
směru jízdy, uvolnění změnou rychlosti jízdy, uvolnění změnou způsobu bruslení, uvolnění
obratem a poloobratem, uvolnění zrychlení či zpomalením a uvolnění klamáním a náznaky.
2.2.1.4 Střelba „Střelba je útočná činnost jednotlivce, při které se hráč snaží švihem, přiklepnutím
nebo úderem dopravit kotouč do soupeřovy branky“ (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986, 62).
Střelba by měla být na konci každé útočné akce. Efektivita střelby určuje počet branek a tím
i výsledek utkání. Střelbu můžeme rozdělit na:
1. Střelbu po ruce:
a) švihem,
b) přiklepnutým švihem,
c) krátkým přiklepnutím,
d) golfovým úderem.
13
2. Střelbu přes ruku:
a) švihem,
b) přiklepnutým švihem.
Střela švihem je základním a nejjednodušším způsobem střely. Střela švihem má 3 fáze.
V první fáze je puk za tělem, hráč je natočen souhlasným bokem ve směru střelby a připravuje
se na střelu. Ve druhé fázi se puk posouvá ke střední rovině těla a puk je vypouštěn z hole.
Třetí fáze je výpřah po vystřelení kotouče. (Brown & Stenlund, 1997). Při střelbě je kotouč
u patky čepele šikmo za tělem a je silně přiklopen. Se silným zatlačením hole na kotouč se
přenáší váha u leváka na pravou nohu a hráč prudkým pohybem posunuje kotouč vpřed a na
úrovni přední nohy čepel odklápí, zvedá se hůl a kotouč opouští čepel a míří na branku.
O rychlosti střely rozhoduje švih a zrychlený pohyb zápěstí. Hůl se zvedá přibližně tak
vysoko, jak chceme, aby puk letěl (Perič, 2002). Střelba s přiklepnutým švihem má obdobnou
techniku, jen dochází na okamžik k oddálení čepele od puku a udeření ve středu čepele a tím
i zrychlení puku ve směru střely. Hmotnost je však na souhlasné noze (tedy u leváka na levé
noze). Střela přiklepnutým švihem je pomalejší než střelba švihem. Nejrychlejší střelou
(avšak nejméně přesná) je střela golfovým úderem, jejíž rychlost může dosáhnout až 170
km/h i více. Při této střele má hráč mírně rozkročené nohy, kotouč je v rovině středu těla asi
0,5m před hráčem a spodní ruka je o něco níže. Napřahuje holí vzad a nahoru (zhruba od výše
ramen), švihá zpět a udeří středem čepele do kotouče. Při střelbě přenáší hráč váhu těla na
nesouhlasnou (u leváka na pravou) nohu. Střelba přes ruku (neboli z bekhendu) je vždy
pomalejší a méně přesná než střelba po ruce (z forhendu). Při střelbě z bekhendu stojí hráč
souhlasným bokem ke směru jízdy, puk je na úrovni zadní nohy u patky čepele. Pohyb hole se
zrychluje a prudkou výměnou ramenou se současným odkloněním čepele a nalehnutím do
směru střelby je puk vystřelen na branku (Kostka, Bukač & Šafařík, 1986). Hmotnost se
přesouvá na souhlasnou nohu. Střelba přiklepnutým švihem je podobná, dochází k oddálení
čepele od puku, který je na úrovni přední nohy a prudkým pohybem hráč udeří do puku.
Tento druh střelby je nejméně využívaný. Pro brankáře je však nebezpečná, protože je málo
čitelná.
2.2.1.5 Dorážení a tečování Při dorážení se útočící hráč snaží dopravit vyražený puk od brankáře (protihráče
i spoluhráče) do odkrytého prostoru branky (Nykodým, 2006). Nejdůležitějšími faktory
úspěšné dorážky jsou rychlost a přesnost. Způsoby doražení jsou podobné jako u střelby, tedy
14
dorážka dlouhým švihem (forhendem, bekhendem), krátkým švihem (forhendem,
bekhendem), přiklepnutým švihem a golfovým úderem.
Účelem tečovaní puku je změnit směr, výšku nebo intenzitu střely a usměrnit puk do
nekrytých míst soupeřovy branky. Důležité je postavení tečující hráče mezi střílejícím
spoluhráčem a brankářem, většinou v čelním nebo bočním postavení. Základními způsoby
tečovaní jsou: tečování puku změnou směru, tečování puku změnou intenzity, tečování puku
změnou výšky, tečování puku po ledě, tečování puku nad ledem, tečování puku bruslemi,
tělem, rukou i hlavou.
2.2.2 Obranné herní činnosti jednotlivce
Obranné herní činnosti jsou podle Staršího (1999): obsazování hráče s kotoučem,
odebírání kotouče a obsazování hráče bez kotouče. Turaz & Tóth (2003) a Nakodým (2006)
k již zmíněným činnostem přidávají hru tělem, blokování střel a obranu prostoru.
2.2.2.1 Obsazování hráče s kotoučem Obsazování hráče s kotoučem je první obrannou herní činností jednotlivce. „Je to
činnost, při které se bránící hráč snaží získat kotouč, znemožnit protihráči úspěšnou přihrávku
nebo zpomalit a narušit protiútok soupeře“ (Kostka, Bukač & Šafařík, 1986, 66). Obsazování
hráče je možné dvěma způsoby - holí a tělem (osobní souboje). Bránící hráč se snaží dostat
mezi puk a protihráče a najíždí na něj takovou rychlostí, aby byl schopen měnit směr bruslení
podle pohybu útočícího hráče. Obránce často obsazuje útočícího hráče bruslením vzad. Bruslí
v širším postoji, který mu zaručuje větší stabilitu a možnost startovat do libovolného směru.
Hůl přitom drží v jedné pokrčené a uvolněné ruce, aby mohl co nejrychleji provést obranný
zákrok (Kostka, Bukač & Šafařík, 1986).
2.2.2.2 Odebírání kotouče Podle Periče (2002) se odebírání kotouče provádí:
1. vypíchnutím puku,
2. nadzvednutím soupeřovy hole,
3. úderem do čepele nebo do hole.
Starší, Tóth et al. (2001) ještě přidávají přitlačení hokejky, zametání a položení hokejky.
Všechny druhy mají společné zahájení, kdy se bránící hráč dostává do kontaktu se soupeřem
buď v čelném postavení, nebo bočném. Vypíchnutí kotouče provádí hráč bruslící vzad
rychlým vytrčením hole držené v pokrčené ruce a čepelí tak vypichuje protihráči puk.
15
Nadzvednutí hole se nejčastěji používá v bočném postavení, kdy se bránící hráč dostane na
dosah protihráče a oběma rukama zespodu nadzvedne soupeřovu hůl a odebírá kotouč. Úderu
do hole, jakožto prvku pro odebírání kotouče, může dojít jak v čelném, tak i bočném
postavení. V momentu, kdy se protihráč dostane na dosah, hráč prudce švihne do soupeřovy
čepele nebo hole a útočící hráč tak ztrácí kontrolu nad pukem. Druhou možností je úder do
hole z bočného postavení. Hráči jedou vedle sebe a bránící hráč prudce udeří do soupeřovy
čepele a tím mu odskakuje puk a ztrácí kontrolu nad pukem.
2.2.2.3 Obsazování hráče bez kotouče Je to obranná činnost znemožňující soupeři převzít puk (Kostka, Bukač & Šafařík,
1986). Obsazující hráč se pohybuje tak, aby byl mezi protihráčem a jeho spoluhráčem
a kotoučem. Útočník před brankou by měl být vždy bráněn těsně, hráč u mantinelu je
obsazován tak, že bránící hráč jede mezi útočníkem a jeho spoluhráčem a má rameno před
ním. Obsazující hráč bruslí zpravidla krátkým skluzem, aby měl možnost rychle měnit směr
podle pohybu soupeře. Obsazování soupeře bez puku je typickým a základním prvkem osobní
obrany, kterou hráč realizuje po celé ploše hřiště. Aktivita a důraz je přímo úměrný
k vzdálenosti od vlastní branky (Tóth & Turaz, 2003).
2.2.2.4 Blokování střel Blokování střel je obranná herní činnost, při které se bránící hráč snaží zabránit
proniknutí vystřeleného puku do branky. V moderním hokeji je tato činnost využívána více,
snižuje totiž pravděpodobnost vstřelení branky a může vytvořit možnost rychlého protiútoku.
Základní způsoby podle Staršího, Tótha et al. (2001) jsou: blokování střel ve stoji, blokování
střel v pokleku na jednom koleni, blokování střel v kleku na obou kolenech, blokování střel
skluzem a blokování střel hokejkou.
2.2.2.5 Hra t ělem Hru tělem používají bránící hráči k zastavení protihráče a k následnému odebrání
kotouče. Bodyček (termín z anglického body check, což znamená úder tělem) se provádí
ramenem nebo pánví.
2.2.2.6 Obrana prostoru Pavliš (2000) charakterizuje tuto obrannou herní činnost jednotlivce jako krytí
prostoru, respektive hráče v prostoru, který v něm stojí, anebo do prostoru vjíždí. Obsazování
16
hráče v prostoru je v podstatě činnost navazující na obsazování hráče bez puku. Této činnosti
se využívá především při situacích s nerovnovážným počtem hráčů (přesilové hry 5-4, 5-3, 4-
3 nebo útočné akce 2-1, 3-1, 3-2 apod.).
2.2.3 Doplňující herní činnosti jednotlivce Dle Staršího (1999) a Nykodýma (2006) dělíme doplňkové herní činnosti jednotlivce
na činnost při vhazování a klamání.
2.2.3.1 Klamání Klamání je činnost používaná před provedením nějaké útočné činnosti, s úkolem
znesnadnit protihráči poznat pravý záměr (Nykodým, 2006, 90).
2.2.3.2 Činnost při vhazování Při vhazování se hráč snaží získat kotouč pod svou kontrolu a usměrnit ho některému
ze svých spoluhráčů nebo přímo vystřelit na branku (Nykodým, 2006, 90).
2.2.4 Herní činnosti brankáře Dle Staršího (1999) dělíme také herní činnosti brankáře na obranné a útočné. Obranné
herní činnosti brankáře jsou stavění se (positioning) a přemisťování, chytání a vyrážení
vystřeleného puku. Útočnou činností pak rozumíme práci s hokejkou a rozehráváním.
Nykodým (2006) přidává: zmenšování střeleckého úhlu, činnost brankáře při přečíslení a
v situaci 1-1, činnost při zakrytém výhledu, činnost při hře mimo branku.
17
2.3 Didaktika sportovních her „Didaktika sportovních her se zabývá vyučovací činností učitele (tj. vyučováním) a
učební činností žáků (tj. učením) ve výuce sportovních her“ (Psotta, 2009, 10). Odpovídá tedy
na otázky, jak naučit žáka sportovní hru s použitím didaktických stylů, metod a dodržováním
didaktických zásad.
2.3.1 Didaktické styly Podle Dobrého (1988) představují didaktické styly různé způsoby řídící činnosti
učitele, které se odlišují mírou kompetencí a rozhodnutí z učitele na žáka. Dobrý (1988),
Psotta, Velenský et al. (2009) dělí didaktické styly na 7 základních: příkazový, praktický,
reciproční, styl se sebehodnocením, styl s nabídkou, styl s řízeným objevováním a styl se
samostatným objevováním. Tomajko (2002) ještě přidává styl s autonomním rozhodováním
žáka o učivu.
1. Příkazový styl - veškerá rozhodnutí dělá učitel sám, určuje prostor, začátek i konec cvičení
a podle těchto jeho instrukcí žák cvičí,
2. Praktický styl - žák sám rozhoduje o volbě prostoru, době zahájení a ukončení činnosti, volí
rytmus tempo a intervaly,
3. Reciproční styl - žák provádí činnost a druhý jej zpětnou vazbou informuje o provádění této
činnost,
4. Styl se sebehodnocením - žák provádí samostatně dle vlastního uvážení danou pohybovou
úlohu a pak sám sebe hodnotí,
5. Styl s nabídkou - při dané pohybové úloze mají žáci možnost volby úrovně obtížnosti podle
svých dovedností a aspirace,
6. Styl s řízeným objevováním - po provedení pohybového úkolu se učitel ptá žáků řízenými
otázkami a vede je k objevení principu,
7. Styl se samostatným objevováním - žáci hledají řešení zadaného úkolu a vybírají z nich
nejlepší
8. Styl s autonomním rozhodováním žáka o učivu - po objasnění principu učitelem žák
kladením otázek vymezuje problém, který chce řešit.
2.3.2 Didaktické metody
Didaktické metody představují modely uspořádání operací a časových aspektů
tréninku (Dobrý, 1988). Psotta, Velenský et al. (2009) rozděluje metody na: metody věcné
18
a časové strukturace herních činností, metodu v celku, metodu od celku k částem, metodu
progresivního spojování částí v celek, metodu po částech a metody koncentrace a distribuce
herních činností. Mojžíšek (1975) a Nykodým (2006) dělí didaktické (vyučovací) metody
na:motivační, expoziční, fixační a diagnostické a klasifikační.
2.3.3 Didaktické zásady
Nykodým (2006) definuje didaktické zásady jako obecné požadavky, které v souladu
s cíli výchovy a zákonitostmi vyučovacího procesu určují charakter každého vyučování
a ovlivňují přímo i nepřímo jeho efektivitu. Nykodým (2006) a Rychtecký (1998) dělí
didaktické zásady na: zásadu uvědomělosti a aktivity, zásadu názornosti, zásadu soustavnosti,
zásadu přiměřenosti a zásadu trvalosti. Mezi nejdůležitější zásady patří i Komenského
didaktická pravidla: od snadného k obtížnému, od známého k neznámému, od blízkého
k vzdálenému.
19
2.4 Metodicko-organizační formy Metodicko-organizační formy (dále MOF) představují způsob účelného uspořádání
vnějších situačních podmínek a obsahu, tvořeného herními činnostmi. Umožňují realizaci
pohybového a herního úkolu a nahrazují dříve používanou technicko-taktickou nebo
technickou a taktickou přípravu. Úkolem MOF je transformace pohybů v herní činnosti
a postupně je přibližovat předpisovému chování. Dalším úkolem MOF je uvědomování si
herních úkolů a možností jejich řešení v navozených herních situacích (využívání
kognitivních procesů). Nezbytnou součástí MOF je také vytváření podmínek pro rozvoj
participace hráčů na týmovém herním výkonu a navozování herních situací a umožňovat
jejich vnímání. Dalšími úkoly MOF je navozování deformačních faktorů, vznikajících
z neočekávanosti situace v důsledku tlaku soupeře a zásahu spoluhráčů, rozhodování pod
časovým tlakem, záměrným fyzickým zatěžováním, kontrolovaným požadavkem na
úspěšnost řešení herních úkolů a provedení herních činností. Vnější podmínky zahrnují
přítomnost nebo nepřítomnost soupeře a stupeň proměnlivosti herně situačních podmínek
(viz. Tabulka 1.) (Tomajko, 2004). Kombinací těchto dvou kritérií lze rozlišit pět typů MOF:
průpravné cvičení 1. a 2. typu, herní cvičení 1. a 2. typu a průpravná hra. Na tomto dělení se
shodují Dobrý (1988), Psotta, Velenský et al. (2009) a Tomajko (2004).
Tabulka 1. Inventář situačně herních podmínek podle Dobrého 1988
A B C D E
Bez soupeře
Se soupeřem
V předem determinovaných podmínkách
V náhodně proměnlivých podmínkách
V celistvých náhodně proměnlivých podmínkách
Vysvětlivky: A- průpravné cvičení 1. typu, B- průpravné cvičení 2. typu, C- herní cvičení 1. typu, D- herní cvičení 2. typu, E- průpravné hry
2.4.1 Průpravné cvičení 1. typu Průpravné cvičení 1. typu je charakterizované nepřítomností soupeře a předem
určenými a relativně neměnnými podmínkami. Obsahuje velmi zjednodušené situační
20
podmínky, které zpravidla neodpovídají podmínkám vyskytujících se v utkání a jsou
zaměřena na procvičování techniky jedné i více herních činností. Používají se hlavně při
výcviku začátečníků nebo v počátečních fázích nácviku dané herní činnosti. V ledním hokeji
je průpravným cvičením např. vedení kotouče mezi kužely, přihrávání na místě ve trojici,
střelba proti mantinelu a podobně (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986).
2.4.2 Průpravné cvičení 2. typu Průpravné cvičení 2. typu se liší od 1. typu náhodně proměnlivými a limitovanými
podmínkami. Změny vzájemných pozic hráčů vyžadují proměnlivost v biomechanické
způsobu provedení daných činností vzhledem k aktuálním podmínkám, tzv. „variabilní
techniku“ (Psotta, Velenský et al., 2009). V ledním hokeji můžeme uvést jako příklad
nahrávání ve dvojicích v jízdě nebo nahrávání v pohyblivých čtvercích.
2.4.3 Herní cvičení 1. typu Herní cvičení 1. typu je dáno přítomností soupeře, předem určenými herně situačními
podmínkami a daným průběhem řešení, opakováním neměnného řešení herní situace. Využívá
se při nich jednoduchých herních situací ke zdokonalování herních činností, když žáci
v podstatě zvládli jejich techniku. Pro tento druh cvičení je charakteristické, že žáci předem
přesně vědí, jakou činnost budou provádět. Vědí také, že danou činnost budou vícekrát
opakovat. Jako příklad lze uvést: ve dvojici opakované přihrávky v pohybu, vedení kotouče,
překonání obránce stojícího na místě kličkou, najíždění trojice útočníků na branku s předem
určeným způsobem přihrávání a zakončení akce (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986).
2.4.4 Herní cvičení 2. typu Herní cvičení 2. typu se liší od 1. typu náhodně proměnlivými a limitovanými herními
podmínkami. Řešení těchto akcí je náhodné, variabilní a cvičení jsou časově nebo prostorově
ohraničeny. Herní cvičení 2. typu zařazujeme až po zvládnutí techniky všech herních činností,
které se v nich vyskytují. V navozených herních situacích je každý hráč nucen tvořivě
reagovat na akci soupeře a volit nejvýhodnější způsob řešení takto vzniklé situace. Příkladem
můžou být různé kombinace 1 na 1, 2 na 2, 2 na 1 nebo najíždění útočníka na brankáře atd.
2.4.5 Průpravné hry
Průpravná hra již vzniklými situacemi připomíná utkání. Na základě předem daných
pravidel bojují proti sobě dva týmy. Má tedy souvislý děj a střídá se útok s obranou a mění se
21
tak role jednotlivých hráčů. Zvyšuje se tak orientace ve hře a napomáhá ke správnému
reagování na akce soupeř a vede k řešení herních situací tvůrčím způsobem. Jejím smyslem
může být i častější využití méně zvládnuté herní činnosti (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986).
Nejčastější průpravné hry jsou na jednu branku, hra na malé branky, gól platí jenom z první
nebo hra na udržení puku.
22
2.5 Dělení a stručná charakteristika věkových kategorií v ledním hokeji
V ledním hokeji se nyní užívají klasifikace s osmi kategoriemi. Je nutné říci, že tuto
klasifikaci si každý krajský výkonný výbor upravuje sám a upravuje i soutěže v jednotlivých
kategoriích (počet lig, počet mužstev, play-off, atd.). Já jsem zvolil klasifikaci
královéhradecké kraje, kde v sezóně 2009/2010 proběhla restrukturalizace a přechod právě na
tento model. Každá věková kategorie má jiné cíle a zákonitosti a dosahuje jich pomocí jiných
metod a prostředků. Ve výsledcích této práce budu mít rozdělené cvičení podle stupně
obtížnosti a roztříděny právě pro tyto věkové kategorie. Pro každou kategorii budou vybrána
cvičení, která se nejvíce hodí do té dané věkové kategorie a hráči nebudou mít problém se
zvládnutím toho cvičení.
2.5.1 Přípravka Přípravka (nebo v jiných krajích 2. třídy a mladší) zahrnuje děti ve věku do 7 let. Před
touto kategorií jsou ještě různé základny a školy bruslení, ve kterých se děti učí nejprve stát
na bruslích a potom bruslit. V přípravce již tedy děti většinou ovládají bruslení a postupem
času ho zdokonalují. Cílem v tomto věku je vytvořit kladný vztah ke sportu obecně
a všestranný pohybový základ. Charakteristická je nepřesnost pohybů, cvičení jsou
neoblíbenější v soutěživé formě a různé formy her. Důležité je zlepšování koordinace dětí,
rychle se učí novým pohybům („zlatý věk motoriky dítěte“). Děti se rychle unaví, ale rychle
také regenerují. V tomto období používáme nejjednodušší cvičení, většinou začínáme ve stoje
a až po zvládnutí můžeme začít v pohybu, což je pro tyto děti značně koordinačně náročnější.
Hlavními herními činnostmi, které by měly být rozvíjeny, jsou vedení puku, přihrávka
a zpracování puku.
2.5.2 3. a 4. třídy
3. a 4. třídy odpovídají dřívější věkové kategorii elévové. Jsou to děti ve věku 8 až 9
let. V tomto věku by již mělo být zcela zvládnuto bruslení (popředu i pozadu, překládání na
obě strany). Pokračujeme v nácviku přihrávek, zpracování a vedení puku, začleňujeme
cvičení v pohybu a složitější cvičení. Přecházíme k nácviku střelby švihem, také nejprve
z místa.
23
2.5.3 5. a 6. třídy 5. a 6. třídy odpovídají dřívější kategorii mladší žáci, jsou to hráči ve věku 10 až 11
let. V tomto věku jsou již hráči schopni analyzovat jevy a vzniklé herní situace. Uplatňuje se
kamarádství, v kolektivu se vytvářejí menší skupinky. Kontrolu puku na místě již hráči
zvládají, pokračuje v nácviku vedení puku v oblouku, v jízdě vzad, trénujeme také přihrávku
přes ruku, přihrávku krátkým tahem, přihrávky na delší vzdálenost a také zpracování puku.
Začínáme s nácvikem uvolňování s pukem i bez puku změnou směru a rychlosti. Z obranných
činností začínáme s nácvikem odebírání puku.
2.5.4 7. a 8. třídy Do této věkové kategorie spadají děti ve věku 12 až 13 let, dříve se tato kategorie
nazývala starší žáci. V tomto období dochází k nástupu puberty. Věk, ve kterém u dětí
nastupuje puberta, je značně individuální a nelze přesně určit. Dochází ke skokovému růstu
postavy, rostou končetiny na úkor trupu a v důsledku tohoto nerovnoměrného růstu dochází
ke zhoršení motoriky. Důležité je dbát na všestranný pohybový vývoj a ten by měl rozvíjet
pohybové dovednosti. U dětí tohoto věku vzrůstá zájem o sportovní výkon. Pokračujeme
v nácviku vedení puku při bruslení vzad do oblouku, uvolňování s pukem změnou směru
a rychlosti a začínáme s nácvikem kličky. Střelbu tahem již děti zvládají, začneme s nácvikem
střely golfovým úderem a zakončení blafákem. Z obranných herních činností začínáme
s nácvikem hry tělem a napadání soupeře.
2.5.5 Mladší dorost Ve věku 14 až 15 let se nacházejí žáci v kategorii mladší dorost. Stále probíhá tělesný
růst, individuální rozdíly ve fyzických parametrech mohou být značné, jelikož se někdo
nachází na začátku a někdo na konci puberty. Vedení puku by již mělo být zvládnuto ve všech
podobách, přihrávka také, střela švihem a bekhendem také. Trénujeme střelu golfovým
úderem, uvolňování s pukem kličkou s naznačením, stahovačkou a uvolňování bez puku
klamáním, naznačením. Z obranných herních činností můžeme začít s nácvikem blokování
střel, krytí prostoru a pokračujeme v nácviku hry tělem.
2.5.6 Starší dorost V kategorii starší dorost (věk 16 až 17) končí u většiny jedinců puberta a nastává
adolescence. Hokej je dominantním zájmem, tréninky jsou fyzicky náročné a často se nedá
skloubit s psychickou labilitou. Rozvoj rychlosti a obratnosti se blíží vrcholu. Většina herních
24
činností by měla být zvládnuta, probíhá nácvik uvolňování s pukem protisměrnou kličkou,
obhozením nebo obratem, přihrávání nad ledem, zpracování těžkých přihrávek (nohou,
rukavicí), uvolňování bez puků obratem a poloobratem, tečování střel, blokování střel, krytí
prostoru (forechecking, backchecking).
2.5.7 Junioři V této kategorii (věk 18 až 19) by měly být zvládnuty všechny herní činnosti
jednotlivce, stále se však procvičují a stále se zdokonalují. Tréninkovým cílem je dosažení
vysoké individuální techniky a taktiky v maximální možné rychlosti. Do tréninku se více
začleňuje taktika a po jejím zvládnutí (a samozřejmě i při splnění dalších požadavků)
přecházejí hráči do seniorských družstev.
2.5.8 Dospělí Do kategorie seniorské, tedy dospělých, přecházejí hráči z juniorských kategorií již od
věku 17 let. Závisí na jejich individuální kvalitě, fyzických parametrech a dalších faktorech.
Horní hranice není nijak omezena, je individuální a závislá na fyzické a psychické stránce
jedince. V dospělosti by měly být zvládnuty všechny herní činnosti jednotlivce i herní
kombinace, dochází k jejich zdokonalování. Všechny motorické schopnosti dosahují vrcholu,
postupně s věkem pak začínají klesat (nejdříve rychlostní schopnosti). Příprava hráčů je hodně
taktická.
25
3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE
3.1 Cíl práce Cílem práce je komplexní charakteristika herních činností jednotlivce v ledním hokeji
na základě literární rešerše odborné literatury a vytvoření didaktického postupu pro nácvik
jednotlivých herních činností s ukázkami cvičení pro určené věkové kategorie.
3.2 Úkoly práce
1. Rešerše odborné literatury.
2. Komplexní charakteristika všech herních činností jednotlivce v ledním hokeji.
3. Vytvoření didaktického postupu pro nácvik vybraných herních činností.
4. Vytvoření DVD disku s ukázkami cvičení
26
4 METODIKA
4.1 Analýza dat Při tvorbě této práce jsem si nejprve sehnal odbornou literaturu, která má vztah
k tématu práce. Jednalo se především o knihy obecně o sportovních hrách a ledním hokeji.
Nejdříve jsem hledal české odborné publikace se zaměřením na lední hokej, našel jsem starší
knihy, novější publikace hlavně přejímají informace z těchto primárních zdrojů.
Nejpřehlednější a nejucelenější soubor informací jsem získal ze starších českých knih, ale
také z cizojazyčné literatury. Cizojazyčné publikace (především anglické) byly modernější
s užším vymezením tématu, které se více shodovalo s mým tématem. Obsahovaly také
zásobníky cvičení s ilustracemi, které též vydatně posloužily pro tuto práci. Při práci
s cizojazyčným textem jsem se seznámil s anglickým hokejovým názvoslovím. Při získávání
informací jsem také využíval internet, ale tam jsem příliš cenných rad či cvičení nenašel. Poté
jsem vytřídil potřebné informace pro přehled poznatku a charakteristiku individuálních
herních činností. Z anglických publikací jsem potom získal spoustu cvičení s obrázky
a popisem.
Hlavní metodou použitou pro tuto práci tedy byla analýza dokumentu. Analýza
dokumentu patří ke kvantitavním i kvalitativním výzkumným metodám. Dokumenty použité
pro tuto práci byly písemného původu - výhradně knihy, a to české a anglické.
4.2 Sběr dat Pro sběr dat jsem používal vizuální a audiovizuální techniku, tedy digitální fotoaparát
Olympus FE-230 a digitální videokameru Panasonic NV-GS27. Sběr dat probíhal na zimním
stadionu v Olomouci. Po dohodě s trenérem jsme vybrali cvičení, která zařadí do své
tréninkové jednotky. Probandy byli hokejisté HC Olomouc 3., 4. a 5. třídy. Nejprve jsem si
vyfotil postavení hráčů na začátku cvičení a poté jsem cvičení nahrával na videokameru. Na
focené a natočené materiály jsem vytřídil, upravil a sestříhal, aby se daly použít do této práce.
Úpravy videí jsem prováděl v programu Pinnacle Studio Ultimate 12. V tomtéž programu
jsem také vytvořil DVD, které je součástí předkládané práce v kapitole Přílohy. Obrázky
cvičení jsem kreslil v programu Corel Draw X5.
27
5 VÝSLEDKY A DISKUZE V této části práce se věnuji didaktice a nácviku vybraných herních činností (přihrávání
a zpracování, střelba, uvolňování s kotoučem a uvolňování bez kotouče). Kapitola obsahuje
35 cvičení s popisem rozdělených podle metodicko-organizačních forem a věkových
kategorií. Pro pochopení nákresů cvičení zde uvádím seznam použitých značek.
Obrázek 2. Vysvětlivky k obrázkům se cvičeními
28
5.1 Přihrávání a zpracování Přihrávání a zpracování jako herní činnost jednotlivce bylo popsáno výše (viz. 2.2.2).
Jedná se tedy o základní individuální herní činnost jednotlivce, kdy se puk pohybuje od
hokejky (či brusle) jednoho hráče ke druhému tak, aby jej mohl zpracovat. Způsob provedení
přihrávek lze rozdělit na přihrávky po zemi a vzduchem. Přihrávky po zemi se obvykle
provádějí krátkým švihem. Při přihrávání na větší vzdálenost se používá ještě krátké
přiklepnutí. Přihrávky vzduchem se používají tehdy, rozehrávají-li obránci puk útočníkům
v obranném pásmu nebo přihrávají-li útočníci v útočném pásmu a je-li na tomto omezeném
prostoru takový počet protihráčů, že by puk přihrávaný po zemi nepronikl k určenému
spoluhráči.
5.1.1 Didaktický postup Při nácviku postupujeme od nejjednodušších po nejsložitější cvičení. Nejprve začneme
nácvik přihrávek na místě, potom v pohybu vpřed a vzad. Hráč stojí v základním postavení,
váha je více na zadní noze, hokejka je za tělem, puk je na středu čepele trochu blíže k patce.
To je první - přípravna fáze. Ve druhé fázi se váha přesunuje ze zadní nohy na přední
s prudkým pohybem rukou (spodní rukou zatlačit směrem od těla a vrchní rukou zatlačit
směrem k tělu), hokejka je před tělem mezi rozkročenýma nohama a ve třetí fázi opouští puk
čepel před tělem, váha je na přední noze a přední noha se natáčí ve směru zamýšlené
přihrávky. Hráč musí dotáhnout pohyb hokejky a sledovat očima dráhu přihrávky
(Gwozdecky & Stenlund, 1999). Počáteční směr puku by měl být kolmý k rovině čepele
(Chambers, 2000). Ve druhé fázi je důležité, aby puk nebyl na čepeli moc krátce nebo moc
dlouho, pak je přihrávka nepřesná. Při zpracování je postupně opačný. Přijímající hráč má
hokejku na ledě (nebo těsně nad ledem) před tělem, váha je na přední noze. Jakmile se puk
dotkne čepele, hráč jej ztlumí a hokejka se dostává až mírně za tělo. Váha se pomalu přenáší
na zadní nohu. Důležité je, aby měl hráč dostatečně uvolněné a „měkké“ ruce (můžeme
hráčům říct, aby si představili místo puku třeba vajíčko), aby se puk neodrážel a neodskakoval
od čepele. Čím je přihrávka prudší, tím je to důležitější. Přihrávat i zpracovávat můžeme jak
z forhendu, tak i z bekhendu. U přihrávky či zpracování přes ruku, tj. z bekhendu, je postup
analogický, jen se hokejka nemůže dostat tolik za tělo, má tedy menší rozsah pohybu
v pažích. Přihrávky z bekhendu nemohou být tak prudké a jsou i méně přesné. Základní body
postupu nácviku přihrávky tedy jsou:
1. Hráč je v základním postoji, hokejka s pukem za tělem, váha na zadní noze (viz Obr. 3)
29
2. Hráč přenáší váhu na přední nohu, provádí rychlý pohyb paží (viz. Obrázek 4)
3. Hráč vytáčí koleno ve směru přihrávky, hokejka je před tělem a puk opouští čepel (viz.
Obrázek 5)
Obrázek 3. První fáze přihrávky (upraveno dle Gwozdecky & Stenlund, 1999)
Obrázek 4. Druhá fáze přihrávky (upraveno dle Gwozdecky & Stenlund, 1999)
Základní chyby při přihrávání a zpracování podle Periče (2002) jsou:
1. Hráč nesleduje cíl přihrávky - přihrávka naslepo
2. Přihrávka je pomalá nebo moc rychlá
3. Při zpracování nedochází ke zpětnému tlumení (puk odskakuje od čepele)
4. Hráč nemá hůl na ledě při zpracování
Obrázek 5. Třetí fáze přihrávky (upraveno dle Gwozdecky & Stenlund, 1999)
30
5.1.2 Ukázka průpravných cvičení
5.1.2.1 Průpravná cvičení pro 2. třídy a mladší Cvičení 1: Hráči stojí podél mantinelu (celé hřiště nebo polovina), začínají na kratší
vzdálenost. Zkoušejí si nahrávat o mantinel, tak, aby se jim puk odrazil přesně na čepel.
Postupně se oddalují od mantinelu, a když zvládají i na větší vzdálenost, přidáme k mantinelu
puk nebo kužel (viz. Obrázek 6 a 7) a hráči se zkoušejí do něj trefit.
Obrázek 6. Přihrávky o mantinel Obrázek 7. Přihrávky o mantinel
Cvičení 2: Hráči utvoří dvojice, postaví se proti sobě nejprve na kratší vzdálenost, potom na
delší, jeden puk ve dvojici (viz Obrázek 8 a 9). Hráči si přihrávají. Dbají na správnou techniku
přihrávání i zpracování a snaží se nahrávat co nejpřesněji.
Obrázek 8. Statické přihrávání Obrázek 9. Statické přihrávání
31
5.1.2.2 Průpravná cvičení pro 3. a 4. třídy Cvičení 3: Hráči utvoří dvojice a přihrávají si za jízdy podél celého hřiště na šířku poloviny
hřiště (viz Obrázek 10).
Obrázek 10. Přihrávání za jízdy
5.1.2.3 Cvičení pro 5. a 6. třídy Cvičení 4: Hráči vytvoří dvě stejně početná družstva a postaví se vedle branky (viz Obrázek
11 a 12). Jeden z hráčů vyjíždí s pukem a přihrává si s hráčem z druhého družstva až ke druhé
brance. Tam udělají oblouk kolem kruhu k mantinelu (jeden z hráčů má puk) a při jízdě podél
mantinelu si nahrávají přes celou šířku hřiště. Procvičují se přihrávky jak na krátkou, tak i na
dlouhou vzdálenost.
5.1.2.4 Průpravná cvičení pro mladší dorost Cvičení 5: Hráči utvoří čtyři stejně početná družstva u modrých čar, jak je zobrazeno na
Obrázku 13. Na písknutí začínají dvě družstva křížem proti sobě. Nahrávají puk přes šířku
hřiště na hráče zbývajících dvou družstev, přejíždí hřiště a dostávají přihrávku na krátko,
pokračují k červené čáře, kde nahrávají puk do zástupu a ti jim za modrou čarou puk
přihrávají zpět a zakončují.
32
Obrázek 12. „Eskalátor“ postavení hráčů na začátku cvičení
Obrázek 11. „Eskalátor“
Obrázek 14. „Bago“ v kruhu
Obrázek 13. Přihrej a jeď
33
5.1.3 Ukázka herních cvičení
5.1.3.1 Herní cvičení pro 2. třídy a mladší Cvičení 6: Hráči stojí ve družstvech ve dvou protilehlých rozích. Jeden z hráčů vyjíždí
pozadu, druhý popředu. Snaží se co nejvíce krát si přihrát přes obranné a útočné pásmo. Od
druhé modré čáry pokračují v situaci 1 na 1. Útočník se snaží obejít obránce a zakončit. To
samé současně z druhého rohu.
5.1.3.2 Herní cvičení pro 3. a 4. třídy Cvičení 7: Hráči utvoří kruh, jeden z hráčů je uprostřed (viz. Obrázek 14). Hráči po obvodu
kruhu si nahrávají na jeden dotek, prostřední hráč se snaží zachytit jejich přihrávku.
5.1.3.3 Herní cvičení pro 7. a 8. třídy Cvičení 8: Hráči utvoří čtyři družstva na modrých čarách (viz. Obrázek 15). Začíná hráč
z jednoho družstva přihrávkou do druhého družstva podél mantinelu a najíždí si obloukem
kolem středového kruhu. Mezitím si hráč z druhého družstva vymění puk přes šířku hřiště
s hráčem ze třetího družstva a nahrává časovanou přihrávkou na hráče číslo 1. Na hráče číslo
1 čeká na modré čáře obránce a hrají situaci 1 na 1.
5.1.3.4 Herní cvičení pro mladší dorost Cvičení 9: Hráči jsou ve dvou skupinách u kruhu pro vhazování v obranné třetině. Na
písknutí vyjíždí první hráči přes šířku hřiště na modrou čáru, kde si nahrají s druhými hráči ve
skupině. Potom zase bruslí skoro přes celou šířku ledu až ke středovému kruhu, kde dostávají
přihrávku ze skupiny, ze které vyjeli (viz Obrázek 16). Přebírají puk a proti nim vyráží
obránce. Hrají 1 na 1.
34
Obrázek 15. 4 přihrávky a zakončení přes celé hřiště
Obrázek 16. 1 na 1 s 3 přihrávkami přes celé hřiště
5.1.4 Ukázka průpravných her
5.1.4.1 Průpravné hry pro 3. a 4. třídy Cvičení 10: Ve vymezeném prostoru hrají hráči honičku, jeden je určený jako honič. Honění
mají jeden puk, který si přihrávají. Kdo je v držení kotouče, nemůže být chycen.
5.1.4.2 Průpravné hry pro 5. a 6. třídy Cvičení 11: Hráči se rozdělí na dvě stejně početná mužstva (4,5 až 6 hráčů). V jedné třetině
hrají hru na udržení puku. Snaží se o co nejvyšší počet přihrávek za sebou. Druhý tým se jim
v tom snaží zabránit, a když se zmocní puku, hrají oni. Možné obměny: přihrávky na jeden
dotek, kdo má puk, stojí na místě a ostatní se nabízejí, můžeme hrát bez nebo s osobními
souboji.
5.1.4.3 Průpravné hry pro 7. a 8. třídy Cvičení 12: Hráči vytvoří dva týmy v obranném pásmu, brankář je v brance. Týmy hrají proti
sobě, gól platí pouze po určitém počtu nahrávek (5, 10). Obměny: přihrávky na jeden dotek,
gól platí střelou z prvního dotyku
35
5.1.4.4 Průpravné hry pro mladší dorost Cvičení 13: Hraje se 5 na 5 na celé hřiště, brankáři v brance. Gól platí pouze po určitém počtu
nahrávek (5, 10, 15).
36
5.2 Střelba Teoretický rozbor této herní činnosti je v Kapitole 2.2.4.
5.2.1 Didaktický postup Nácvik střelby začínáme opět na místě ze vzdálenosti 4-6 m proti mantinelu, potom
v pomalé rychlosti a při zvládnutí nácviku přejdeme ke střelbě v plné rychlosti. Důraz
klademe nejprve na technicky správné provedení střely, potom na přesnost a až nakonec na
rychlost nebo prudkost střely (Starší, 1999). Postup je podobný nácviku přihrávání. V první
fázi je hokejka s pukem za tělem a čepel silně přiklápí puk, který je mezi středem a patkou
čepele, váha je na souhlasné zadní noze. Pro rychlost a přesnost střely je důležitá také
relativní pozice puku k bruslím, puk nesmí být moc blízko ani moc daleko (Chambers, 2000).
Ve druhé fázi se přenáší váha na přední nohu, ruce vykonávají „páčivý pohyb“ (spodní ruka
tlačí od těla, vrchní ruka tlačí k tělu), zápěstí otáčí hůl, odklápí čepel od puku, horní polovina
těla (hlavně ramena) se natáčí ve směru střely. Puk by měl být vystřelen zhruba uprostřed
sagitální roviny člověka tak, aby mohl využít celou svou váhu pro střelu. Síla v zápěstí,
pažích a ramenech je určující pro sílu a rychlost střely. Ve třetí fázi dochází k dokončování
pohybu. Puk je vystřelen a hokejka se zvedá zhruba tak vysoko, jak chceme, aby byl puk
umístěn. Sledování cíle střely napomáhá k přesnější střele (Brown & Stenlund, 1997).
Didaktický postup při nácviku golfového úderu je trošku odlišný. Puk zůstává na ledě vpředu
mezi nohama, hokejka se zvedá dozadu do výše ramen a pak co nejvyšší rychlostí udeří do
puku středem čepele. Opět dochází k přesunu váhy ze zadní nohy na přední, která se vytáčí
a někdy dochází i k pokrčení této přední nohy (viz. Obrázek 17).
Obrázek 17. Střela golfovým úderem
Základní postup nácviku:
1. Přípravná fáze - puk za tělem, čepel přiklápí puk (viz. Obrázek 18)
2. Fáze vystřelení puku - váha se přenáší na přední nohu, horní polovina trupu se natáčí,
zápěstí otáčí holí, ruce páčivým pohybem odklápí čepel a puk je vystřelen (viz. Obrázek 18)
37
3. Dokončovací fáze - váha na přední noze, hokejka se zvedá do výšky, jakou chceme, aby
letěl puk. Oči sledují cíl střely (viz. Obrázek 18)
Obrázek 18. Tři fáze střely zápěstím
Základní chyb podle Periče (2002) jsou:
1. Střelba z opačné nohy
2. Hráč nevystřelí v nejvhodnějším momentu (moc brzo, kdy je puk ještě za tělem nebo moc
pozdě, kdy je puk už moc před tělem)
3. Není odkloněna čepel od puku
4. Puk je na špičce čepele
5. Při golfovém úderu hráč podsekává puk, aby jej zvedl
5.2.2 Ukázka průpravných cvičení
5.2.2.1 Průpravná cvičení pro 2. třídy a mladší Cvičení 14: Statický nácvik střelby. Hráči se rozestaví podél mantinelu na polovinu nebo celé
hřiště nejprve na menší vzdálenost, při zvládnutí na kratší vzdálenost se posunují dále. Hráči
ze stoje střílí do mantinelu (viz. Obrázek 19 a 20).
Obrázek 19. Statický nácvik střelby Obrázek 20. Postavení při statickém nácviku střelby
38
5.2.2.2 Průpravná cvičení pro 3. a 4. třídy Cvičení 15: Střelba po výjezdu z kruhu. Hráči utvoří dvě družstva v rozích hřiště. Hráč
vyjíždí s pukem oblouk podél kruhu a mezi kruhy vystřelí a řadí se do druhého rohu. Po
vystřelení vyjíždí hráč z druhého rohu (viz. Obrázek 21 a 22).
Cvičení 16: Hráči vytvoří dva zástupy v rozích hřiště (viz. Obrázek 22 a 24). První vyjíždí
bez puku, objíždí bod pro vhazování ve střední třetině, dostává přihrávku od hráče z druhého
zástupu a mezi kruhy střílí. Ihned po přihrávce se rozjíždí hráč z druhého družstva. To samé
může probíhat na druhé straně hřiště.
Obrázek 23. Střelba po vyjetí za modrou čáru s přihrávkou
Obrázek 24. Střelba po vyjetí za modrou čáru s přihrávkou - základní postavení
Obrázek 21. Střelba po vyjetí z kruhu Obrázek 22. Střelba po vyjetí z kruhu - základní postavení
39
5.2.2.3 Průpravná cvičení pro 5. a 6. třídy Cvičení 17: Hráči jsou v jedné skupině u červené čáry, cvičení může probíhat současně i na
druhé polovině hřiště. Hráč ze zástupu vyjíždí bez puku přes šířku hřiště k modré čáře
a dostává nahrávku od druhého hráče v zástupu. Objíždí kužel, z křídla zakončuje na brankáře
a vrací se zpět do družstva. Na modrou čáru asi 2 m od mantinelu umístíme kužel (viz.
Obrázek 25 a 26).
Obrázek 25. Střelba z křídla po přihrávce přes šířku středního pásma
Obrázek 26. Střelba z křídla po přihrávce přes šířku středního pásma - základní postavení
Cvičení 18: Hráči stojí v rozích hřiště. Cvičení začíná přihrávkou za bránou z prvního
družstva do druhého, mezitím vyjíždí hráč ze třetího družstva, objíždí středový kruh a dostává
přihrávku z druhého družstva. Přebírá puk a zakončuje. Hráč z druhého družstva, který
nahrával, vyjíždí za přihrávkou, objíždí středový kruh a dostává přihrávku ze třetího družstva,
který dostal přihrávku od hráče ze čtvrtého družstva (viz. Obrázek 27).
5.2.2.4 Průpravná cvičení pro 7. a 8. třídy Cvičení 19: Trojitá střelba. Hráči utvoří dvě skupiny v rozích poloviny hřiště. Z jedné
skupiny vyjíždí popředu hráč bez puku, objíždí kruh a dostává přihrávku ze své skupiny
a poprvé střílí. Pokračuje dále, objíždí druhý kruh jízdou vzad (dohromady tedy objíždí
osmičku), dostává přihrávku z druhé skupiny a střílí podruhé. Pokračuje v jízdě, objíždí znova
první kruh a dostává přihrávku do třetí střelby (viz. Obrázek 28).
40
Obrázek 27. Střelba po objetí středového kruhu Obrázek 28. Trojitá střelba
5.2.3 Ukázka herních cvičení
5.2.3.1 Herní cvičení pro mladší dorost Cvičení 20: 2 na 1 přes celé hřiště. Hráči jsou rozděleni na útočníky a obránce. Útočníci jsou
ve všech čtyřech rozích s pukem. Obránci vytvoří dvě družstva na modrých čarách, tak jak je
to znázorněno na Obrázku 29. Cvičení začíná útočník. Nahrává obránci na modrou čáru a jde
před brankou tečovat. Obránce si s pukem vyjede na osu hřiště, střílí a otáčí se do jízdy vzad.
Útočník po tečování nebo doražení střely najíždí k mantinelu, kde dostává přihrávku od
útočníka z druhého družstva. Hráč, který nahrával, najíždí obloukem na střed hřiště a jedou
2 na 1.
Cvičení 21: Hráči se opět rozdělí na útočníky a obránce. Útočníci vytvoří dvě družstva na
modré čáře, hlavou směrem do rohu, obránci jsou v rozích proti nim. Obránce vyjíždí
s pukem za bránu, současně s ním vyrážejí dva útočníci. Jeden z nich vyjíždí hlubší oblouk
k mantinelu a dostává přihrávku od obránce. Ten vyjíždí na modrou čáru a brání dvojici
z druhé strany. Útočníci si mezi sebou ve středním pásmu několikrát přihrají a zakončují akci
2 na 1 (viz. Obrázek 30).
41
Obrázek 29. 2 na 1 s tečováním přes celé hřiště Obrázek 30. 2 na 1 z křídla
5.2.3.2 Herní cvičení pro starší dorost Cvičení 22: Útočník přihrává z rohu hřištěm, startuje a přijímá kotouč zpět. Ve středním
pásmu se k němu připojuje spoluhráč a oba najíždějí 2 na 1. Snaží se ho obehrát a vstřelit
branku (viz. Obrázek 31).
Obrázek 31. 2 na 1 souvislá akce
42
5.2.4 Ukázka průpravných her
5.2.4.1 Průpravné hry pro 7. a 8. třídy Cvičení 23: Hráči vytvoří dvě stejně početná družstva. Hrají v obranné třetině, brankář je
v brance. Gól platí pouze střelou z první. Možné obměny: gól platí pouze střelou od modré,
gól platí jen z dorážky.
5.2.4.2 Průpravné hry pro mladší dorost Cvičení 24: Hráči utvoří dvě družstva v jedné třetině, brankář je v brance. Hráči mají
maximálně 3 (nebo 5) přihrávek mezi sebou, pak musejí střílet.
43
5.3 Uvolňování hráče s kotoučem Do této herní činnosti jednotlivce řadíme podle Periče (2002), Bukače, Kostky &
Šafaříka (1986) a dalších autorů vedení puku a obcházení soupeře jako dvě základní části této
činnosti. Starší (1999), Chambers (2000), Gwozdecky & Stenlund (1999) a jiní autoři uvádějí
vedení puku a obcházení soupeře jako dvě odlišné herní činnosti jednotlivce. Podrobně je tato
činnost rozebrána v Kapitole 2.2.1.
5.3.1 Didaktický postup Nácvik vedení puku budeme začínat opět staticky, tedy na místě. Hráč stojí
v základním postavení, upozorníme na správné držení hokejky. Vrchní ruka je na držadle
(začátek hole, obalený izolepou), spodní ruka drží hůl zhruba v polovině délky hole (i níže).
Délka rozpětí rukou se při různých činnostech s holí mění. Čím je spodní ruka níže, tím větší
je možné prohnutí hole. Dále by hráč měl být předkloněný a puk mít dostatečně před tělem.
Chybou je, když má hráč puk příliš blízko k tělu, protože má menší kontrolu puku, menší
stabilitu a pravděpodobně má také hlavu skloněnou dolů k ledu a to je nebezpečné. Hráč
začíná s „mícháním“ čili driblinkem v menším rozpětí a pomalu. Potom může začít zrychlovat
a zvětšovat rozpětí či měnit délku rozpětí. S postupným pokrokem získávají hráči „pocit
puku“ a zvládají driblink bez zrakové kontroly (se zvednutou hlavou), kdy puk sledují jen
periferním viděním. Při zvládnutí nácviku na místě, začíná nácvik při jízdě. Nejprve pomalá
jízda popředu bez rychlých změn směr jízdy, postupně hráč zrychluje a zkouší nácvik při jízdě
vzad. Základní body nácviku podle Periče (2002) jsou:
1. Krátký driblink na místě, v mírné jízdě
2. Dlouhý driblink na místě a v jízdě
3. Střídán krátkého a dlouhého driblinku na místě a v jízdě
4. Driblink ve slalomové jízdě
5. Driblink v malém prostoru
Nejčastější chyby jsou podle Bukače, Kostky & Šafaříka (1986) a Periče (2002):
1. Hráč sleduje puk zrakem a nesleduje herní situaci
2. Při driblinku hráč nebruslí
3. Driblink přizpůsobuje rytmu bruslení
Stenlund (1996) přidává jako základní chybu, že hráč začíná změnu směru při vedení puku
ramenem a ne hlavou. První by se měla otočit hlava do zamýšleného směru jízdy a ramena se
vytočí automaticky.
44
Obcházení soupeře pomocí kličky můžeme začít trénovat po určitém stupni zvládnutí
vedení puku, kdy má jedinec v ruce určitý cit pro puk. Vedení a klička při hře potom splývají
v jeden komplexní pohyb, který je nejčastější útočnou činností. Při nácviku na místě stojí hráč
na obou nohách, provede klamný pohyb ramen, trupu a hole na jednu stranu a prudce posune
puk na stranu druhou. Útočník by si měl krýt puk tělem, aby byl mimo dosah hole obránce.
Čepel je přiklopena k puku, aby hráč neztratil kontrolu nad pukem. Potom začínáme
s nácvikem v pomalé jízdě (viz. Obrázek 32). Klamným pohybem může být také naznačení
střely či přihrávky s cílem, aby bránící hráč byl nucen na tento pohyb reagovat a aby útočník
mohl lépe provést kličku. Dalším typem kličky je prohození či obhození soupeře. Útočník
posílá puk kolem obránce nebo mezi nohama či nohou a holí, provede klamný pohyb, objíždí
obránce a pokračuje dále v akci. Základní body podle Periče (2002):
1. Nácvik vychází ze zvládnutého driblinku
2. Nácvik kličky na místě po ruce i přes ruku
3. Spojení klamného pohybu a kličky
4. Nácvik proti kuželu, potom proti volně bránícímu hráči
5. Řešení situací 1 na 1
Základní chyb při obcházení soupeře jsou podle Periče (2002) a Bukače, Kostky & Šafaříka
(1986):
1. Kličce nepředchází klamný pohyb
2. Klička je prováděna do bránícího hráče
3. Hráč po kličce nezrychlí
Obrázek 32 (upraveno dle Periče, 2002). Nácvik kličky.
A - klička po ruce, B - přes ruku.
5.3.2 Ukázka průpravných cvičení
5.3.2.1 Průpravná cvičení pro 2. třídy a mladší Cvičení 26: Osmičky na místě (viz. Obrázek 33). Hráči se rozmístí po celé ploše, udělají si
kolem sebe místo. Mají před sebou dva kužely (stačí i puky). Pukem krouží kolem kuželů do
45
osmičky. Snaží se, aby měli puk celou dobu pod kontrolou, aby nekoukali na puk, postupně
zrychlují. Můžeme přidat další kužely, vytvořit trojúhelník nebo čtverec.
Cvičení 27: Osmičky v pohybu (viz. Obrázek 34). Hráči mají před sebou dva kužely, objíždí
je vnějškem pozadu a vnitřkem popředu nebo vnějškem popředu a vnitřkem pozadu.
Obrázek 33. Osmičky na místě Obrázek 34. Osmičky v pohybu
5.3.2.2 Průpravná cvičení pro 3. a 4. třídy Cvičení 28: Objeď pět kruhů (viz. Obrázek 35). Hráči stojí v rohu a po pěticích vyjíždějí
a objíždějí kruhy s pukem popředu (později můžeme i pozadu).
Cvičení 29: Hráči opět začínají v rohu hřiště a projíždějí s pukem trasu naznačenou na
Obrázku 36.
5.3.2.3 Průpravná cvičení pro 5. a 6. třídy Cvičení 30: Objeď 5 kruhů (viz. Obrázek 37). Hráč stojí v rohu kluziště a postupně objíždí
s pukem všech pět kruhů pro vhazování tak, že vždy jsou natočeny na jednu stranu kluziště.
Cvičení 31: Hráči utvoří tři družstva a s pukem vyjíždějí, u kuželu zabrzdí a objíždějí ho
a jedou na další kužel (viz. Obrázek 38).
46
Obrázek 35. Kruhy s pukem popředu Obrázek 36. Objeď vyznačenou trasu
Obrázek 37. Objeď pět kruhů s pukem Obrázek 38. Zabrzdi u kuželu
47
5.3.2.4 Průpravná cvičení pro 7. a 8. třídy Cvičení 32: Křížení ve dvojicích (viz. Obrázek 39). Dvojice se rozmístí po šířce kluziště tak,
aby se vedle sebe vešly tři dvojice. První hráč vyjíždí s pukem, současně s ním druhý bez
puku. První hráč přihrává druhému a kříží se. Vždy je při křížení první hráč s pukem a hráč
bez puku tedy za ním.
5.3.3 Ukázka herních cvičení
5.3.3.1 Herní cvičení pro 5. a 6. třídy Cvičení 33: 1 na 1 z křídla (Obrázek 40). Hráči se rozdělí do čtyř skupin, každá skupina je
v jednom rohu kluziště. Na písknutí současně vyjíždí hráči z protilehlých rohů za bránu, kde
přihrávají hráči z druhého družstva, ten po mantinelu bruslí až do svého útočného pásma, kde
z křídla sehrává akci 1 na 1. Hráč, který přihrával, vyjíždí do středního pásma, kde se otáčí,
bruslí vzad a brání útočníka z druhé strany.
Obrázek 39. Křížení ve dvojicích Obrázek 40 1 na 1 z křídla
5.3.3.2 Herní cvičení pro 7. a 8. třídy Cvičení 34: 2 na 1 na polovinu hřiště (Obrázek 41). Hráči vytvoří tři skupiny, jedna z nich
jsou jen obránci. Všichni tři vyjíždí současně k červené čáře, hráči u mantinelu jsou útočníci,
48
ve středu hřiště je obránce. Útočníci na červené čáre zabrzdí a jeden z nich dostává od trenéra
puk. K tomuto hráči se rozjíždí obránce a snaží se znemožnit hráči jak průnik k bráně, tak
i přihrávku na druhého útočícího hráče. To samé se děje na druhé polovině hřiště.
5.3.3.3 Herní cvičení pro mladší dorost Cvičení 35: 1 na 1 rychlostní souboj (Obrázek 42). Hráči se rozdělí na útočníky a obránce.
Obránci stojí ve středovém kruhu, útočníci vytvoří dvě skupiny v protilehlých rozích hřiště.
Na písknutí vyráží současně dva útočníci a dva obránci. Útočníci se rozjíždí za branku, kde
mají připravený puk v pozici 1, 2 nebo 3 (upravujeme podle rychlosti hráčů, tak aby obránce
mohl dohonit útočníka) a co nejrychleji se snaží dostat přes střední pásmo po křídle a hrají
1 na 1. Obránce je připraven mezi kruhy před brankou a vyráží, až když se útočník dotkne
puku. Bruslí pozadu na modrou čáru, kde se otáčí a brání útočníka.
Obrázek 41. 2 na 1 na polovinu hřiště Obrázek 42. 1 na 1 rychlostní souboj
49
5.4 Uvolňování bez kotouče Tato herní činnost je teoreticky rozebrána v. Kapitole 2.2.3.
5.4.1 Didaktický postup
Uvolňování bez kotouče se nacvičuje v herních situacích 1 na 1, 2 na 1, 3 na 1, 3 na 2,
2 na 2 atd. Samostatně se v praxi nenacvičuje. Útočící hráč bez kotouče se uvolňuje změnou
rychlosti nebo změnou směru jízdy, kdy najíždí do volného prostoru a čepelí hole na ledě
ukazuje, kam má být puk adresován (Kostka, 1964). Důležité je správné načasování a výběr
místa. Uvolňování hráče bez kotouče je ovlivňováno množstvím faktorů a jejich vzájemným
spojením. Jedná se především o bruslařské schopnosti hráče, dovednost zpracovat kotouč,
předvídat vývoj hry a vzájemná součinnost v pohybu hráčů bez kotouče.
5.4.2 Ukázka herních cvičení Můžeme použít předešlá cvičení 2 na 1 nebo jakákoliv jiná, kdy minimálně dva
útočníci najíždějí proti obránci či obráncům. Další varianty jsou 3 na 1, 3 na 2, 4 na 2, 5 na 3,
kdy se hráč bez puku snaží dostat do vhodného prostoru pro přihrávku.
50
6 ZÁVĚR Tato práce měla dva základní cíle. Prvním cílem byl teoretický rozbor a komplexní
charakteristika všech herních činností jednotlivce po prostudování odborné literatury jak
české, tak i zahraniční. Tento rozbor je v kapitole Přehled poznatků a dle mého byl splněn.
V kapitole přehled poznatků je také seznámení s metodicko-organizačními formami, které se
vyskytují v dalších kapitolách a stručná charakteristika věkových kategorií se zaměřením na
didaktické
Ve druhé části se zabývám didaktikou vybraných herních činností. U každé herní
činnosti je nejprve podrobně popsán postupný nácvik, pro zdůraznění ještě jednou nácvik ve
stěžejních bodech a pro lepší srozumitelnost text obsahuje obrázky. U každé činnosti je také
výčet nejčastěji se vyskytujících se chyb. Celá práce obsahuje 35 cvičení s obrázky a se
srozumitelným popiskem. 8 vybraných cvičení je natočeno a je obsaženo na DVD disku
v Příloze.
Práce shrnuje poznatky z českých i zahraničních literatur o herních činnostech, jejich
výuce a s ukázkami cvičením může sloužit jako základ pro začínající trenéry, hráče, ale
i laickou veřejnost.
51
7 SHRNUTÍ Hlavním tématem této bakalářské práce „Teorie a didaktika nácviku vybraných
herních činností jednotlivce v ledním hokeji“ je v první části teoretická a komplexní
charakteristika všech herních činností jednotlivce, které jsou: uvolňování s kotoučem,
přihrávání a zpracování, střelba, uvolňování bez kotouče, dorážení a tečování, obsazování
hráče s kotoučem, odebírání puku, obsazování hráče bez kotouče, hra tělem, blokování střel,
krytí prostoru, doplňující činnosti a činnosti brankáře. Cílem druhé části je vytvoření
didaktického postupu pro nácvik vybraných herních činností (přihrávání a zpracování, střelba,
uvolňování hráče s pukem a uvolňování hráče bez puku). Druhá část obsahuje celkem 35
cvičení s popiskem rozdělených podle metodicko-organizačních forem a podle věkové
kategorie, pro kterou je nejvhodnější. Součástí práce je také DVD disk s 8 natočenými
cvičeními, které jsem pořídil na zimním stadionu v Olomouci na trénincích 2., 3., 4. a 5. třídy.
Práce může posloužit komukoliv, kdo má zájem o lední hokej a chce se dozvědět něco
z teorie a didaktiky ledního hokeje. Získané informace může přenést do své trenérské praxe.
52
8 SUMMARY The main theme of this work “Theory and didactics of chosen games activities of
individual in ice hockey” is in the first part theoretical characterization of individual game
activities which are: passing and receiving, shooting, releasing with puck, releasing without
puck, rebounding and deflectioning, defending player with puck, defending player without
puck, shot blocking, body checking, poke checking, space covering, additional activities and
goalie activities. The second part describes the creation of the didactic process for practicing
chosen game activities (passing and receiving, shooting, releasing with puck, releasing
without puck). And the second part includes 35 exercises with instruction classified by
various methods and organizational forms and by age categories for which they are best.
Work also includes DVD disk with 8 recorded exercises taken in ice stadium in Olomouc.
Objects were players 2th, 3rd, 4th and 5th hockey school class.
Work can serve anyone who is interested in ice hockey and wants to learn something
about theory and didactics. The information obtained can be transferred to his coaching
practice.
53
9 REFERENČNÍ SEZNAM
Bartoň, B., & Havránková, D. (1982). Vybrané kapitoly z didaktiky tělesné výchovy - II:
Bruslení, krasobruslení, lední hokej, rychlobruslení [Vysokoškolské učební texty].
Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta pedagogická.
Brown, N., & Stenlund, V. (1997). Hockey Drills for Scoring. Champaign, IL: Human
Kinetics.
Bukač, L., & Dovalil, J. (1990). Lední hokej: Trénink herní dokonalosti. Praha: Olympia
Bukač, L., Kostka V., & Šafařík, V. (1986). Lední hokej: Teorie a didaktika. Praha: Státní
pedagogické nakladatelství.
Český svaz ledního hokeje. (2003). Historie. Retrieved 10. 8. 2010 from the World Wide
Web: http://www.cslh.cz/index.php?lng=CZ&webid=358&view=clanek_static&id=46
1&opened=461
Dobrý, L. (1988). Didaktika sportovních her. Praha: SPN.
Dobrý, L. a kol. (1994). Didaktické styly a metodicko-organizační formy jako základ
vyučování pohybových her. Tělesná výchova a sport mládeže, roč. 68 (č. 4), 26-31.
Fialová, L. & Rychtecký, A. (1998). Didaktika tělesné výchovy (2nd ed.). Praha: UK
Karolinum.
Gwozdecky, G., & Stenlund, V. (1999). Hockey Drills for Passing & Receiving. Champaign,
IL: Human Kinetics.
Havlíčková, L. (1993). Fyziologie tělesné zátěže II : speciální část. Díl 1. Praha: Univerzita
Karlova.
Chambers, D. (2000). Complete hockey instruction: Skills and strategies for coaches and
players (Rev. ed.). Chicago, IL: Contemporary Books.
Jančoková, L., Starší, J., & Výboh, A. (1999). Teória a didaktika ľadového hokeja
[Vysokoškolské učební texty]. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela v Banskej
Bystrici, Fakulta humanitných vied.
Mojžíšek, L. (1975). Vyučovací metody. Praha: SPN.
Pavliš, Z. a kol. (2000). Příručka pro trenéry ledního hokeje. Praha: ČSLH.
Perič, T. (2002). Lední hokej: Trénink budoucích hvězd. Praha: Grada.
Starší, J. & Tóth, I. et al. (2001). Teória a diddaktika ľadového hokeja II [Vysokoškolské
učební texty]. Bratislava: SZĽH, FTVŠ UK, FHV UMB.
Stenlund, V. (1996). Hockey drills for puck control. Champaign, IL: Human Kinetics.
54
Tomajko, D. (21. 9. 2004). Didaktická technologie. Retrieved 10. 8. 2010 from the World
Wide Web: http://www.upol.cz/fileadmin/user_upolad/FTK-dokumenty/Katedra_
sportu/okdidaktickatechnologie.ppt
55
10 SEZNAM PŘÍLOH
Příloha 1: DVD disk s natočenými cvičeními