SOČ Marie Koutná – Opery inspirované Shakespearovými dramaty
-
Upload
marie-koutna -
Category
Documents
-
view
168 -
download
10
description
Transcript of SOČ Marie Koutná – Opery inspirované Shakespearovými dramaty
STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
Obor SOČ: 15 – teorie kultury, umění a umělecké tvorby
Opery inspirované Shakespearovými dramaty
(Operas inspired by Shakespeare’s plays)
Autor: Marie Koutná
Škola:
Gymnázium, Brno-Řečkovice, Terezy Novákové 2, 621 00 Brno
Konzultant: Mgr. Jarmila Kazdová
Brno 2012
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem svou práci vypracovala samostatně pod vedením
Mgr. Jarmily Kazdové, použila jsem pouze podklady uvedené v přiloženém
seznamu a postup při zpracování a dalším nakládání s prací je v souladu se
zákonem č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících
s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)
v platném znění.
V Brně dne ……………… …………………..
Marie Koutná
Poděkování
Na tomto místě chci poděkovat Mgr. Jarmile Kazdové za cenné rady
a připomínky k mé práci.
Děkuji také Bc. Daně Šimkové za zveřejnění mé práce na stránkách Opera
dream.
Anotace
Ve své práci se zabývám operami inspirovanými Shakespearovými dramaty.
V teoretické části zpracovávám šest oper, konkrétně Rossiniho a Verdiho Otella,
Gounodova Romea a Julii, Belliniho Kapulety a Monteky, Verdiho Macbetha
a Šostakovičovu Lady Macbeth mcenského újezdu. U každé z uvedených oper poskytuji
souhrn děje, který srovnávám se Shakespearovou předlohou stejně jako charaktery
jednotlivých postav. Dále stručně popisuji hudbu v opeře. Následně z hudebního
hlediska srovnávám vybrané scény vždy z dvou oper inspirovaných stejným dramatem.
V praktické části vyhodnocuji výsledky dotazníkového šetření týkajícího se jak tvorby
Williama Shakespeara, tak i oper inspirovaných jeho dílem. V příloze pak poskytuji co
možná nejkompletnější seznam těchto oper.
Klíčová slova: William Shakespeare, opera, drama, Othello, Romeo a Julie, Macbeth,
Verdi, Bellini, Rossini, Gounod, Šostakovič
Annotation
My thesis is aimed at operas inspired by Shakespeare’s plays. In its theoretical part
I elaborate six operas, concretely Rossini’s and Verdi’s Otello, Gounod’s Romeo
and Juliet, Bellini’s The Capulets and the Montagues, Verdi’s Macbeth
and Shostakovitch’s Lady Macbeth of the Mtsensk District. With each of the mentioned
operas I provide its synopsis compared to Shakespeare’s play as well as a comparision
of the characters. Then I briefly describe musical aspects of the opera. Afterwards
I make a musical comparision of chosen scenes of two operas inspired by the same
drama. In the practical part I evaluate the results of a survey focused on Shakespeare’s
plays as well as operas inspired by them. In the supplement I enclose a list of these
operas which is as complete as possible.
Keywords: William Shakespeare, opera, drama, Othello, Romeo and Juliet, Macbeth,
Verdi, Bellini, Rossini, Gounod, Shostakovitch
5
Obsah
1. Úvod.......................................................................................................................................... 6 2. Othello....................................................................................................................................... 8
2.1 Gioacchino Rossini – Otello, ossia Il moro di Venezia ...................................................... 8 2.1.1 Děj opery ..................................................................................................................... 8 2.1.2 Srovnání děje opery s dramatem ................................................................................. 9 2.1.3 Postavy ...................................................................................................................... 10 2.1.4 Hudba ........................................................................................................................ 11
2.2 Giuseppe Verdi – Otello ................................................................................................... 12 2.2.1 Děj opery ................................................................................................................... 12 2.2.2 Srovnání děje opery s dramatem ............................................................................... 13 2.2.3 Postavy ...................................................................................................................... 13 2.2.4 Hudba ........................................................................................................................ 14
2.3 Hudební stránka Verdiho a Rossiniho Otella .................................................................... 15 2.3.1 Příjezd Otella ............................................................................................................. 16 2.3.2 Píseň o jívě ................................................................................................................ 17 2.3.3 Vražda Desdemony ................................................................................................... 19
3. Romeo a Julie.......................................................................................................................... 21 3.1 Charles Gounod – Roméo et Juliette ................................................................................ 21
3.1.1 Děj opery ................................................................................................................... 21 3.1.2 Srovnání děje opery s dramatem ............................................................................... 22 3.1.3 Postavy ...................................................................................................................... 23 3.1.4 Hudba ........................................................................................................................ 23
3.2 Vincenzo Bellini – I Capuleti e i Montecchi..................................................................... 25 3.2.1 Děj opery ................................................................................................................... 25 3.2.2 Srovnání děje opery s dramatem ............................................................................... 26 3.2.3 Postavy ...................................................................................................................... 26 3.2.4 Hudba ........................................................................................................................ 27
3.3 Hudební stránka Gounodova a Belliniho Romea a Julie .................................................. 29 3.3.1 Smrt Romea a Julie.................................................................................................... 29
4. Macbeth................................................................................................................................... 32 4.1 Giuseppe Verdi – Macbeth ............................................................................................... 32
4.1.1 Děj ............................................................................................................................. 32 4.1.2 Srovnání děje opery s dramatem ............................................................................... 34 4.1.3 Postavy ...................................................................................................................... 34 4.1.4 Hudba ........................................................................................................................ 35
4.2 Dmitrij Šostakovič – Lady Macbeth mcenského újezdu .................................................. 36 4.2.1 Děj ............................................................................................................................. 36 4.2.2 Srovnání s dramatem ................................................................................................. 37 4.2.3 Postavy ...................................................................................................................... 37 4.2.4 Hudba ........................................................................................................................ 38
4.3 Hudební stránka Verdiho Macbetha a Šostakovičovy Lady Macbeth mcenského újezdu 39 4.3.1 Truchlení nad Duncanovou smrtí a nad Zinovijovým odjezdem .............................. 39
5. Praktická část .......................................................................................................................... 42 6. Závěr ....................................................................................................................................... 44 Seznam citací .............................................................................................................................. 45 Použitá literatura ......................................................................................................................... 46 Seznam vyobrazení ..................................................................................................................... 48 Seznam grafů............................................................................................................................... 49 Seznam tabulek ........................................................................................................................... 49 Přílohy......................................................................................................................................... 50
Seznam příloh ......................................................................................................................... 50
6
1. Úvod
Téma své práce – opery inspirované Shakespearovými dramaty, jsem si vybrala
především z důvodu svého zájmu o operu.
Touto prací chci poukázat na to, jak William Shakespeare svou tvorbou ovlivňoval,
ovlivňuje a bude ovlivňovat jak hudbu, tak i jiné umělecké formy. Domnívám se, že by
bylo velmi obtížné najít autora, který měl větší vliv na rozličné oblasti umění.
Za cíl jsem si vytyčila srozumitelné zpracování několika oper inspirovaných dramaty
Williama Shakespeara, přičemž za stěžejní považuji jejich srovnání s dramatickou
předlohou a také porovnání hudby použité ve vybraných scénách dvou oper
inspirovaných stejným dramatem. Není mi známa žádná publikace v češtině, která by
takto dané opery srovnávala.
Dle mnou vytvořené tabulky poskytnuté v příloze existuje přinejmenším 164 oper
inspirovaných Shakespearovým dílem, u mnohých je však velmi obtížné zjistit
i základní údaje (např. autora libreta), běžně inscenovaných je jen okolo deseti oper,
proto se jich k podrobnějšímu zpracování nabízí pouze několik.
V práci rozpracovávám Rossiniho a Verdiho Otella, Gounodova Romea a Julii,
Belliniho Kapulety a Monteky, Verdiho Macbetha a Šostakovičovu Lady Macbeth
mcenského újezdu. Verdiho Otella jsem zvolila pro svoji práci z toho důvodu, že je
často uváděným kusem1, navíc patří mezi mé nejoblíbenější opery, Rossiniho Otello je
inscenován zřídkakdy2, ale je zřejmé, že byl v mnohém inspiračním zdrojem Verdimu.
Romeo a Julie je jednou z nejznámějších Shakespearových tragédií a obě opery,
především Gounodova3, patří mezi velmi populární. Macbeth sice není Verdiho
nejpopulárnější operou, přesto je inscenován často4. Lady Macbeth mcenského újezdu5
má za předlohu Leskovovu povídku, která má však mnoho podobností se
1 Dle serveru www.operabase.com je v letošní sezóně (2011/2012) uváděna po celém světě na 15 scénách. 2 Letos dvakrát, z toho jednou koncertně. 3 Gounodova opera se letos hraje na 15 scénách, Belliniho na osmi, z toho čtyřikrát koncertně. 4 Letos dvacetkrát. 5 Uvedena sedmkrát.
8
2. Othello
2.1 Gioacchino Rossini – Otello, ossia Il moro di Venezia
Rossiniho tříaktová opera byla poprvé uvedena 4.prosince 1816 v neapolském Teatro
del Fondo. Autorem libreta je Francesco Berio di Salsa a předlohou pro libreto nebyla
přímo Shakespearova hra, ale její francouzská adaptace Jean-François Ducise, která
byla tehdy v Evropě velmi známá. Libreto se od původního dramatu výrazně liší,
v Beriově podání se jedná o téměř typický operní souboj dvou tenorů o ruku primadony.
Právě kvůli tomu nebylo přijetí v anglicky mluvícím světě nejpříznivější, G. G. Byron
dokonce napsal: „Pronásledovali Otella až do opery a ukřižovali ho. Partitura je
skutečnou sázkou do loterie: sežeňte šest tenorů, soprán, mezzosoprán a bas.“[1]
2.1.1 Děj opery
V prvním dějství se vrací slavný vojevůdce Otello z bojů proti Turkům. Ač se mu
dostává mnohých poct, touží jen po lásce, čímž znepokojuje Rodriga, syna dóžete, který
je zamilovaný do Desdemony, dcery Elmira. Desdemona, která miluje Otella, má
obavy, Elmiro ho totiž nenávidí. Navíc se jí chce pomstít Jago, kterého kdysi odmítla.
Elmiro nabídne Rodrigovi Desdemoninu ruku, Rodrigo musí na oplátku přesvědčit
dóžete, že Otello je zrádce.
V sále se slaví nadcházející svatba. Nečekaně ale dovnitř vtrhne rozčílený Otello, tvrdí,
že mu Desdemona přísahala věrnost. Elmiro ji ke zděšení přihlížejících proklíná
a odvádí ji pryč.
Druhé jednání začíná v zahradě. Desdemona se přiznává Rodrigovi, že se provdala za
Otella.
9
Otello je zmatený a nešťastný. Připojuje se k němu Jago, který mu předává zamilovaný
dopis od Desdemony. Tvrdí, že byl adresován Rodrigovi, i když ve skutečnosti byl pro
Otella. Aby ještě zvětšil Otellovu pomstychtivost, dává mu i Desdemonin pramen vlasů,
údajně také poslaný Rodrigovi.
Rodrigo navštíví Otella s nabídkou přátelství, Otello odmítne a začnou se bít.
Desdemona jejich bitku přeruší, ale Otello ji pošle pryč. Je tak zděšená, že omdlí. Když
ji Emilie konečně vzkřísí, přijde Elmiro, který opakuje svoji kletbu.
Třetí dějství se odehrává v ložnici Elmirova domu. Desdemona vzpomíná na Isauru,
přítelkyni z Afriky, která je mrtvá a zpívá její píseň o jívě. Otello přichází tajným
vchodem do Desdemoniny ložnice, je rozhodnutý ji zabít. Nejdříve jí řekne, že její
„milenec“ Rodrigo je mrtvý, poté ji probodne svojí dýkou. Do místnosti vejde úředník
Lucio, který oznamuje, že Rodrigo je v pořádku, ale Jago je mrtev. Vstoupí dóže,
Elmiro, Rodrigo a sbor, nabízejí svoji omluvu, nic netušíce o vraždě Desdemony.
Elmiro souhlasí s tím, že Otellovi dá ruku své dcery. Otello se ze zoufalství probodne.
2.1.2 Srovnání děje opery s dramatem
Celá opera se odehrává v Benátkách, ne na Kypru. V prvním jednání se předloze
podobá scéna příjezdu Otella z boje proti Turkům. Tajný sňatek Desdemony a Otella je
dalším společným rysem. Tímto všechny podobnosti končí.
Jedinou scénou v druhém jednání, která by měla něco společného se Shakespearovým
dílem, je setkání Jaga s Otellem. Předmětem doličným ovšem není šátek, ale dopis
a pramen vlasů.
Třetí dějství je dramatu rozhodně nejpodobnější. Podstatnými rozdíly jsou pouze způsob
zabití Desdemony (probodnutím místo uškrcení), smrt Jaga a především ironická situace
na konci, kdy se všichni usmíří s Otellem, přičemž Desdemona leží mrtvá ve vedlejší
místnosti.
10
2.1.3 Postavy
Otello v této opeře je žárlivý, vznětlivý, neuvážlivý. Hodně jej ovlivňují pocity, na
rozdíl od Othella z dramatu, jehož žárlivost, ač nepřiměřená, je více podnícená důkazy.
Rychlost, se kterou se rozhodne pro pomstu vraždou, mu ubírá na uvěřitelnosti,
obzvlášť jako vojevůdce by měl mít schopnost věci lépe zvážit.
Desdemona není prezentována tak kladně jako ve hře především kvůli odlišné situaci,
ve které se ocitla. Její tajný sňatek jí není odpuštěn, ale zazlíván. Elmiro navíc Otella
nenávidí, nemá se sňatkem problém jen proto, že Otello je černoch. Oporu nemůže najít
ani ve vlastním manželovi, který ji od začátku podezírá. Desdemona má pocit, jako by ji
nenáviděl celý svět, v dramatu je naopak všemi milována.
Postava Cassia je z opery úplně vynechaná, je spojena s osobou Rodriga, který je stejně
jako v dramatu do Desdemony zamilovaný a stejně jako Cassia ho Otello viní z toho, že
je Desdemoniným milencem. Rodriga můžeme považovat za kladnou postavu, vždyť je
ochoten se před Otellem pokořit natolik, že mu nabídne přátelství. U Shakespeara byl
naopak schopen jakéhokoli intrikánství, jen aby Desdemonu získal.
Jago má středně rozsáhlou roli, překvapivě malou pro postavu tak velkého významu. Je
to on, kdo v Otellovi probudí touhu vraždit. Je zajímavé, že ani jednou nepromluví
s Emilií, která pravděpodobně není jeho manželka, tomu nasvědčuje i fakt, že se chce
mstít Desdemoně za kdysi neopětovanou lásku.
Postava Elmira (v dramatu Brabanzio) má v opeře významnější roli. Zatímco v dramatu
se jedná o milujícího otce, který sňatek Desdemony s maurem považuje za nepřípustný
hlavně kvůli předsudkům, zde se jedná o člověka plného nenávisti k Otellovi, kterou
přenese i na Desdemonu poté, co se dozví, že jej miluje. Brabanzio je schopen
Desdemoně odpustit, Elmiro ji dvojnásobně prokleje.
11
2.1.4 Hudba
Pro Rossiniho je typické vypůjčování melodií z vlastních kompozic. Již předehra nebyla
původně určená pro Otella, ale pro operu Sigismondo. Dříve ji použil i v opeře Turek
v Itálii. Naopak mnoho melodií z Otella použil Rossini později ve svých dalších
operách.
Známá je část árie Rodriga „Ah! come mai non senti pietà de' miei tormenti?“6. Rodrigo
je nešťastný kvůli tomu, že jej Desdemona nemiluje a chce potrestat Otella. Zajímavostí
je, že v této árii je část melodie duetu „Duetto buffo di due gatti“7, který je velmi
populární jako přídavek na operních koncertech.
Poměrně často koncertně hraná je i árie Desdemony „Assisa a' piè d'un salice“8.
6 Ach! Jak je možné, že necítí soucit s mým trápením? 7 Komický duet dvou koček 8 Píseň o jívě
12
2.2 Giuseppe Verdi – Otello
Verdiho čtyřaktová opera byla poprvé uvedena 5. února 1887 v milánské La Scale,
autorem libreta je Arrigo Boito. Opera patří do Verdiho posledního skladatelského
období, psal ji téměř deset let. Verdi, dříve opravdový tyran svých libretistů, tentokrát
Boitovi nechal hlavní slovo. I proto se opera velmi liší od Verdiho ostatních kusů, děj
neustále plyne, nikdy se nezastavuje. Libretista z předlohy spíše vyjímal části textu,
které nechával v téměř stejné podobě, netvořil souhrny celých scén.
2.2.1 Děj opery
V prvním dějství přistává vojevůdce Otello na Kypru během bouře, lid ho radostně vítá.
Nadšený není pouze praporečník Jago, který se chce pomstít za to, že nebyl Otellovým
náměstkem zvolen on sám, ale jistý Cassio. Jago proto opije Cassia, který vyprovokuje
bitku s Otellovým kyperským předchůdcem Montanem. Otello za to Cassia připraví
o hodnost. Jago také podporuje zamilovanost benátského šlechtice Roderiga
k Desdemoně. Dějství končí milostným duetem Otella a Desdemony.
Na začátku druhého dějství Jago radí Cassiovi, aby se domluvil s Desdemonou, ta se za
něj má přimluvit u Otella. Otellovi tvrdí, že Desdemona miluje Cassia. Aby získal
důkaz, násilím své ženě Emilii, která je zároveň komorná Desdemony, sebere
Desdemonin šátek. O něm pak tvrdí, že jej Desdemona dala Cassiovi.
Třetí dějství začíná na hradě. Jago nastrojí rozhovor s Cassiem tak, aby to vypadalo, že
miluje Desdemonu. Zároveň zajistí, aby ho Otello slyšel. Desdemona se za Cassia opět
přimlouvá a Otello ji obviní z nevěry. Na Kypr přichází dóžecí poselství, které posílá
Otella zpět do Benátek a Cassia určuje jeho nástupcem na Kypru. To Otella rozzuří,
srazí Desdemonu k zemi a proklíná ji.
Čtvrté dějství začíná v ložnici Desdemony, kde vzpomíná na služebnou Barbařičku
a zpívá její píseň o jívě. Poté se loučí s Emilií. Přichází Otello, který je rozhodnutý svou
13
ženu zabít. Desdemona se brání, říká, že jediným jejím hříchem je láska. Otello jí
oznamuje, že její „milenec“ Cassio je mrtvý a uškrtí ji. Hned poté se Emilie dožaduje
vstupu do pokoje a když odhalí Otellův hrůzný čin, zburcuje celé město. Otello se
probodne.
2.2.2 Srovnání děje opery s dramatem
Z opery je vynechané první dějství dramatu kromě scény, ve které se Roderigo svěřuje
Jagovi, že se chce utopit z nešťastné lásky k Desdemoně. Na konec dějství je přidaný
zamilovaný duet Otella a Desdemony „Già nella notte densa s'estingue ogni clamor“9.
Z druhého jednání jsou vynechané všechny scény, ve kterých se nevyskytuje Otello či
Jago, opera díky tomu má rychlejší spád.
Ve třetím dějství je výrazně změněné pořadí scén, ovšem děj zůstává stejný. Navíc zde
je árie Otella „ Dio! Mi potevi scagliar tutti i mali“10.
Čtvrté jednání je s dramatem téměř identické, vynechává pouze souboj Cassia
s Roderigem, naopak přidává Desdemoninu motlitbu „Ave Maria“.
2.2.3 Postavy
V opeře se nevyskytují vedlejší role jako Šašek, Muzikant či Herold, dokonce ani
Cassiova dívka Bianca (přestože se o ní několikrát zmíňuje), sleduje pouze hlavní
dějovou linii a vyloučením těchto rolí neodvádí od stěžejních postav, tedy Jaga a Otella.
Kontrasty mezi dobrem a zlem jsou ještě výraznější než v Shakespearově dramatu.
9 Všechno se utišilo v temné noci 10 Bože! Mohl jsi na mě uvrhnout všechno zlo
14
Desdemona symbolizuje dobro, je postavou ryze pozitivní. Tím, že je z opery téměř
vynechaná její interakce s kýmkoli jiným než Otellem a velmi brzo začnou křivá
obvinění z nevěry, působí její postava ještě více trpitelsky.
Otello je perfektní vojevůdce, ovšem chorobně žárlivý muž. První zlom nastává po
duetu „Sì, pel ciel marmoreo giuro!“11, kdy ho Jago zmanipuluje tak, že to vypadá, jako
by iniciátorem pomsty Cassiovi za údajnou nevěru byl on sám, v dramatu se Otello
nechává pohltit žárlivostí o něco pomaleji.
Jago je nejpodstatnější podstavou, bez něj by se v opeře nic nestalo. Představuje zlo,
jediná jeho dobrá vlastnost je chytrost, které ale jen zneužívá ke svému prospěchu.
Cassio i Rodrigo jsou jen loutkami, které Jago zneužívá ke svému prospěchu, zůstávají
věrní svým dramatickým předlohám.
2.2.4 Hudba
Velmi důležitá je árie Jaga „Credo in un Dio crudel“12, která kompletně charakterizuje
Jaga. „Věřím v krutého Boha, jenž mě stvořil ke své podobě a já jej v hněvu volám.
Z ubohého zárodku, mrzkého drobtu jsem se narodil. Jsem ničemný, protože jsem
člověk…“ [2] Melodie árie není zpěvná, Jago celou svoji roli deklamuje a lstivě se směje,
což i odpovídá jeho charakteru, když zpívá krásně, je zřejmé, že podvádí.
Rozlišení postav můžeme dobře slyšet i v duetu Otella a Desdemony „Dio ti giocondi,
o sposo“13, kdy Otello Desdemonu křivě obviní z nevěry. Zatímco Desdemona neustále
jen zpívá, Otello zpívá i křičí. Desdemona zpívá melodicky, vyrovnaně, zatímco Otello
útočí.
11 Ano, přísahám na necitelné nebe! 12 Věřím v krutého Boha 13 Ať Ti Bůh dává radost, ó manželi
15
Velkou roli hrají i poslední dvě árie Desdemony, „Salce, salce“14 a „Ave Maria“.
V první árii zpívá píseň o Barbaře, která trpěla neopětovanou láskou. Následuje
modlitba Ave Maria, jejíž text se liší od textu běžně používaného. Zajímavé je, že
teprve v tento moment Desdemona poprvé zpívá sama, předtím se vyskytovala téměř
výhradně v duetech s Otellem.
14 Píseň o jívě
16
2.3 Hudební stránka Verdiho a Rossiniho Otella
V případě Verdiho a Rossiniho Otella jsou srovnatelné pouze scéna vítězného příjezdu
Otella, Desdemonina píseň o jívě a její usmrcení, ostatní části mají natolik odlišný děj,
že je velmi obtížné v nich hledat jakékoli podobnosti.
2.3.1 Příjezd Otella
Rossiniho opera začíná oslavnými zpěvy ihned po předehře, sbor je doprovázený
fanfárovou hrou žesťů, motiv dále prolíná i do pochodu, za kterého přijíždí Otello. Ten
své vítězství oznamuje recitativním zpěvem, stejným způsobem pronáší i svou žádost
o to, aby byl přijat mezi Benátčany. Sbor je výhradně mužský.
Verdi začíná operu bouří, při které málem ztroskotá Otellova loď. Lid se modlí za jeho
záchranu. Naštěstí se mu podaří přistát a oznamuje, že nepřátelské vojsko ztroskotalo,
Kypr je tedy zachráněn. Lid oslavuje Otella i vítězství. Sbor o bouři je mužský,
jednotlivé hlasy se střídají v popisu ve vlnách se zmítající lodi, postupně se přidávají
ženy, které se modlí, aby se Otellovi podařilo úspěšně zakotvit.
Podobností mezi scénami není mnoho, což je způsobeno především odlišnostmi v ději.
Rossiniho Otello přijíždí do Benátek v klidu a se slávou, Verdiho Otello se ocitá
v dramatické situaci, musí přistát na Kypru za bouře. K vyjádření rozruchu při nejistém
příjezdu Verdiho Otella a oslav v Rossiniho verzi jsou pochopitelně použity odlišné
hudební prostředky. Verdiho Otella lid radostně přivítá čtyřmi gradujícími zvoláními
„ať žije“, zatímco Rossiniho Otellovi na přivítanou hrají žestě a oslavují ho celým
sborem. V Rossiniho případě má hudba pevnou strukturu, jednotlivé pasáže jsou od
sebe oddělené, zatímco u Verdiho se jedná o nepřetržitý tok hudby.
17
2.3.2 Píseň o jívě
Rossiniho píseň o jívě „Assisa a piè d'un salice“ 15 je v tónině g moll a v dvoučtvrťovém
taktu. Tempo árie je andante.16 Desdemona v ní vzpomíná na svou přítelkyni Isauru,
která plakávala u jívy kvůli nešťastné lásce. Je doprovázená především harfou, orchestr
má vedlejší roli. Píseň se skládá ze tří slok s podobnou melodií, s každou slokou a spolu
s Desdemoniným rostoucím strachem však přichází složitější ornamentace. Poslední
sloka již není Isauřinou písní, protože si její text vymyslela Desdemona sama, jak si
následně se zděšením uvědomuje. Hudba výrazně koresponduje s textem, Rossini hojně
využíval zvukomalebných prvků. Slovo jíva je vždy zpívané s poklesem melodie
o kvintu stejně jako klesají větve vrby. Když Desdemona zpívá o zákrutách potůčků,
melodie je velmi zdobná. Po prvních dvou slokách vypráví o vánku, který mezi
zemdlenými větvemi opakoval Isauřinu píseň, stejnou melodii po ní opakuje orchestr
znázorňující vánek. V poslední sloce prosí vánek, aby již píseň neopakoval, tentokrát
orchestr nehraje. Desdemonu ve zpěvu přeruší závan větru, ve kterém tuší zlou
předzvěst, dále pokračuje zpěvem o Isauřině smrti. K harfě se tentokrát přidává i flétna,
jako by truchlila i za Desdemonu. Na píseň navazuje Desdemonina modlitba „Deh
calma, o ciel, nel sonno“17.
Verdiho árie „Salce, salce“18 je vlastně píseň vnořená v písni, Desdemona mezi zpěvem
uděluje pokyny Emilii. Je ve fis moll, v dvoučtvrťovém taktu, tempo je opět andante.
Zpívá o nešťastně zamilované služce Barbařičce. Píseň by bylo možné přibližně
rozčlenit na sloky. Opakuje se část písně, ve které Barbařička říká: „Ach jívo! Jívo!
Jívo! Zpívejme! Zpívejme! Smuteční jíva bude mou ozdobou.“[3] Verdi k vytvoření
zvukomalby používal především orchestr, ač Desdemona zpívá pořád stejnou melodii,
orchestr ji doprovází různorodě, podle toho, zda zrovna zpívá o potocích, slétajících se
ptácích, či skalách, které ustrnuly. Desdemoniny pokyny pro Emilii jsou recitativního
typu, tím se snadno odliší od samotné písně. Ač jí poroučí jakoby mimochodem, když
zavrže vítr s dveřmi, vyděšeně se táže, kdo klepe. Na jejím konci, když se Desdemona
loučí s Emilií, orchestr čtyřikrát po sobě zahraje stejný tón, jako by Desdemoně odbíjela
15 Seděla u kořenů vrby 16 krokem, volně 17 Ach nebesa, zklidněte mě ve spánku 18 Jívo, jívo
18
hodina, kdy se naposledy vidí s Emilií, anebo jí tak prudce bilo srdce. Těsně předtím,
než Emilie odejde, plna zoufalství „vykřikne“ tak, jak jen toho je zpěvem schopna:
„Ach, Emilie, Emilie, sbohem, Emilie, sbohem!“ V těchto slovech lze slyšet její
zoufalství i vědomí, že se s Emilií loučí naposledy. Po árii následuje modlitba Ave
Maria.
U Rossiniho a Verdiho verze si můžeme povšimnout několika podobností. Obě
sopránové19 árie je možné rozčlenit přibližně do slok, v obou se opakuje stejná pasáž po
každé sloce. Verdi používal pro vyjádření emocí výrazněji dynamiku, Rossini navíc
i ornamentaci. Rossiniho píseň je přerušena Desdemoniným úlekem z větru. Po ní
následuje modlitba. Verdi podle podobného modelu píseň také asi ve dvou třetinách
délky přerušil závanem větru, který Desdemonu velmi vyděsí. Rossiniho Desdemona
nekomunikuje s Emilií tolik jako Verdiho, která se s ní velmi rozrušeně rozloučí.
Obr. 1: Opakující se pasáž v Rossiniho písni o jívě
Obr. 2: Opakující se pasáž ve Verdiho písni o jívě
19 V dnešní době je Desdemona označována jako mezzosopránová role, v době Rossiniho ale pojem mezzosoprán vůbec neexistoval.
19
2.3.3 Vražda Desdemony
Verdiho duet „Chi è là? Otello?“20 začíná v tónině f moll předehrou navazující na
modlitbu Desdemony, na 17 taktů přechází do a moll a dále pokračuje opět v f moll
a následně ve fis moll. Je ve čtyřčtvrťovém taktu. Předehra začíná nezvykle velmi
hlubokou hrou kontrabasů, které pravděpodobně symbolizují temnotu v Otellově duši
i temnou noc, za které se jeho hrůzný čin stane. Objevuje se zde již podruhé motiv
polibku21, kterým se Desdemona probudí. Zpočátku Otello i Desdemona zpívají celé
fráze pouze na jednom tónu či v malém rozsahu intervalů, napodobují melodii řeči.
Tento zdánlivý klid však narušuje orchestrální doprovod opakující staccatový motiv
z předehry duetu. Jakmile Otello Desdemonu obviní z nevěry, její zpěv nabývá většího
rozsahu, je to jediný způsob, kterým se může bránit. Otello pokračuje v původním
odměřeném způsobu zpěvu, což svědčí o jeho rozhodnutí Desdemonu zavraždit
i o přesvědčení o její vině. Před vraždou však už nezpívá, ale křičí, schází mu síla se
dále bránit jejímu naléhání. O Otellově snaze si udržet odstup svědčí i fakt, že zpočátku
Desdemoně vyká. Po usmrcení Desdemony Otellova první slova náhle zazní
v pianissimu, začíná si pomalu uvědomovat dopad svého činu.
Obr. 3: Motiv polibku ve Verdiho Otellovi
V Rossiniho verzi scéna sestává z recitativu Otella, později se k němu přidává
probuzená Desdemona. Je doprovázený orchestrem. Následuje duet „Non arrestare il
colpo“, který lze rozčlenit do několika částí. Otello do Desdemoniny ložnice přichází
tajně a není si úplně jist její vinou, pomstychtivost jej neovládá natolik, aby mu
pomyšlení na její vraždu nezpůsobovalo bolest. Před probuzením Desdemony se však
již rozhodne. Rossini opět používal zvukomalebné prvky, tentokrát pro vyjádření bouře,
20 Kdo je tu? Otello? 21 Poprvé se tento motiv vyskytuje v duetu z prvního dějství opery „Gia Nella Notte Densa“, naposledy v Otellově árii „Niun Mi Tema“.
20
Desdemona se probudí právě po prvním zahřmění. Následuje dlouhý duet, zpočátku
Desdemona Otellovi odporuje a přesvědčuje ho o své nevině, Otello ji poté opětovně
obviňuje z nevěry, paradoxem je, že oba zpívají stejnou melodii s mnoha koloraturami.
Před vraždou oba společně zpívají o bouři v pro ně osudové noci. Desdemona ještě
naposledy prosí Otella o smilování, on její prosbu zavrhuje, zpívá přitom opět stejnou
melodii jako ona. Se slovy „zemři, ty nevěrná“ Desdemonu probodne dýkou.
Rossiniho verze je podstatně delší než Verdiho. Je to způsobeno Otellovým recitativem,
ve kterém není pevně rozhodnutý Desdemonu zabít, jakmile ale ze spánku volá svého
milovaného, jehož jméno nevysloví, Otellův hněv a neopodstatněná touha po pomstě
naroste. Ve Verdiho verzi se nic nezopakuje dvakrát, má velmi rychlý spád díky tomu,
že Otello do ložnice již přichází pevně rozhodnutý Desdemonu zabít. Přesto je možné
také nalézt zlomový bod, od kterého jeho zuřivost i odpor narůstá, je jím Desdemonin
projev lítosti nad údajnou Cassiovou smrtí. Scéna se odehraje v celkem reálném čase,
tím se velmi liší od Rossiniho stylizace. To je samozřejmě způsobeno i tím, že
Rossiniho opera je o více než padesát let starší, a proto více svázaná způsobem
tehdejšího skládání. Rossini v doprovodu využívá vícekrát stejné motivy, než Verdi.
Verdiho postavy nejen v této scéně, ale i v celé opeře zpívají pouze to, co říkají,
výjimkou je jen několik árií, ve kterých je třeba objasnit záměry postav. Naopak
postavy Rossiniho mnohdy zpívají své myšlenky, čímž je způsoben zdánlivě pomalejší
tok děje. Verdi postavy charakterizoval i způsobem jejich zpěvu, což neplatí
o Rossinim. Postavy často musí zpívat na stejnou melodii naprosto odlišný text, a proto
celkové vyznění závisí především na interpretaci.
21
3. Romeo a Julie
3.1 Charles Gounod – Roméo et Juliette
Opera měla premiéru 27. dubna 1867 v pařížském Théâtre-Lyrique. Gounod se díky
tomuto dílu bleskově proslavil. Autory libreta jsou Julies Barbier a Michel Carré, libreto
se drží předlohy, v mnoha místech přímo kopíruje text Shakespeara. Již v červenci téhož
roku měla premiéru Déjazetova parodie „Rhum et eau en juillet“22.
3.1.1 Děj opery
Prolog vypráví o rodinách Kapuletů a Monteků, jejichž potyčky ukončila až smrt
vlastních dětí.
První dějství se odehrává na karnevalu u Kapuletů. Tybalt, bratranec jediné dcery
Kapuletů Julie, ujišťuje hraběte Parise, že Juliina krása ho ohromí ještě více, než
všechny nádhery karnevalu. Přichází Julie s Kapuletem a zábava pokračuje. Na
karnevalu se objeví i Montek Romeo se svými přáteli Mercutiem a Benvoliem. Jakmile
Romeo spatří Julii, zamiluje se do ní. Julie se ještě nechce vdávat, ale jakmile zůstane
o samotě s Romeem, radikálně svůj názor změní. Když je Romeo na odchodu, přichází
Tybalt, po hlase pozná zamaskovaného Romea a chystá se ho zabít. Vypjatou situaci ale
přeruší Kapulet, který opět pobízí všechny lidi na karnevalu, aby se dobře bavili.
Druhé dějství se odehrává v noci v zahradě Kapuletů, kam přichází Romeo a vyznává
Julii stojící na balkóně lásku. Plánují svůj sňatek.
Ve třetím jednání jde Romeo požádat otce Laurence, aby spojil jej a Julii ve svazku
manželském. Zanedlouho přichází i Julie se svojí chůvou Gertrudou a přísahají si
věrnost.
22 Rum a voda v červenci
22
Romeův páže Stéphano si před domem Kapuletů provokativně prozpěvuje, strhne se
bitka mezi ním a Tybaltem. To spatří Mercutio a je rozhořčený Tybaltovým chováním
k pážeti, který je stále ještě dítě, a proto se s Tybaltem začne bít. Romeo se jejich souboj
snaží ukončit, ale nešťastnou náhodou se jim postaví do cesty tak, že zavdá Tybaltovi
příležitost zabít Mercutia. Aby Romeo pomstil svého přítele, zabíjí Tybalta, za což je
vévodou vykázán z Verony.
Ve čtvrtém dějství spolu Romeo a Julie tráví svatební noc. Za rozbřesku Romeo opouští
Veronu. Hned poté za Julií přichází otec a oznamuje jí, že si ještě toho dne musí vzít
Parise. Zoufalá Julie žádá o radu otce Laurence, který jí dá lektvar způsobující dočasnou
„smrt“. Julie jej vypije a před svatbou se v kostele zhroutí.
Páté jednání se odehrává v hrobce Kapuletů. Otec Laurenc se dozvídá, že zpráva
o Juliině falešné smrti nebyla Romeovi doručená, protože poslíčka s dopisem napadli
Kapuleti. Za hluboké noci do hrobky přichází Romeo, který netuší, že Julie nezemřela
doopravdy, a proto vypije usmrcující jed. Jakmile jej dopije, probere se Julie a oba
společně sní o jejich budoucím životě. Romeo však umírá a přizná Julii svůj čin, ta
nevidí jiné řešení, než si také vzít dýkou život. Oba prosí Boha za odpuštění a společně
zemřou.
3.1.2 Srovnání děje opery s dramatem
Ze začátku opery je vynechaný souboj mezi Kapulety a Monteky, začíná veselím na
karnevalu (v dramatu ples). Ve hře se Julie setkává s matkou, která jí oznamuje, že se
má vdát, v opeře má Julie naopak árii, která ukazuje, že se vdávat neplánuje a že
o žádné svatbě ani neví, s matkou se nesetká. Romeo nevyvolá pohoršení jako na plese,
protože na karnevale jsou mnozí v maskách.
Zatímco v dramatu zapříčiní potyčku Mercutia a Tybalta hádka Tybalta s Romeem,
v opeře ji započne popichování Romeova pážete, tím se motiv bitky stává o něco méně
malicherným.
23
Nejpodstatnější rozdíl je v závěru opery, Romeo a Julie umírají společně, oba ví
o sebevraždě druhého. Jejich čin má menší dopad na okolí, protože nedojde ani
k souboji Parise s Romeem, ani k odhalení podílu otce Laurence na většině událostí.
3.1.3 Postavy
Romeo se velmi podobá postavě z dramatu, je také schopný se do Julie zamilovat na
první pohled, zapomenout na svou předchozí lásku a riskovat svůj život jen proto, aby
s ní byl jen o chvíli déle.
Julie z opery se oproti postavě z dramatu chová racionálněji, přemýšlivěji, méně
emocionálně. Všechny její činy jsou logicky zdůvodněné, netruchlí například tolik nad
smrtí Tybalta, protože ví, že jinak by zemřel Romeo. Neodporuje otci, když jí oznámí,
že si má vzít Tybalta, ale jde rovnou požádat otce Laurence o pomoc.
Hrabě Paris má výrazně menší roli než v dramatu, v celé opeře pronese jen několik vět
a pravděpodobně Julii nemiluje tolik, jako Paris z dramatu. Tomu nasvědčuje i fakt, že
v posledním dějství netruchlí u Juliina hrobu a neutká se s Romeem.
Role chůvy je méně významná, nepomáhá Julii s Romeem plnit jejich plány, ale ani jim
je nekazí.
Další postavy jsou téměř identické s postavami Shakespearovými.
3.1.4 Hudba
Gounod využíval především v prvním dějství, kde kontrastuje ruch karnevalu s áriemi
a duety Julie a Romea, častého opakování hudebních motivů, čímž udržoval kontinuitu
opery. Původní mluvené dialogy byly kvůli dobovým tendencím Gounodem přepsány
do podoby zpívaných recitativů.
24
Z této opery je pravděpodobně nejznámější árie Julie „ Ah! Je veux vivre dans ce
rêve“23, ve které Julie prohlašuje, že si chce užívat mládí a nechce se vdávat. Jako
většina prvního jednání je i tato árie ve valčíkovém rytmu.
Opakování motivu se vyskytuje i ve zpívaných částech, například stejný zpěv
o skřivanovi a o slavíkovi se objeví dvakrát, poprvé když skřivan ohlašuje den, kdy
musí Romeo opustit Julii a Veronu, podruhé v noci, po sebevraždě obou hlavních
hrdinů, kdy jim zpívá slavík, důvěrník zamilovaných, zatímco oni se chystají opustit
svět živých.
23 Ach! Chci žít ve snu
25
3.2 Vincenzo Bellini – I Capuleti e i Montecchi
Opera byla poprvé uvedena 11. března 1830 v benátském divadle La Fenice. Autorem
libreta je Felice Romani. Libreto se opírá o přepracovanou verzi Shakespearova díla,
jejímž autorem je Luigi Scevola.
3.2.1 Děj opery
Opera se odehrává ve Veroně, kde žijí dva znepřátelené rody Kapuletů a Monteků.
Kapuleti se chtějí pomstít Montekovi Romeovi za vraždu Capelliova syna, bratra Julie.
Přichází Romeo s nabídkou míru, který chce zpečetit svým sňatkem s Julií. Kapuleti
však touží po odplatě a Julie je již proti své vůli zaslíbená Tybaltovi.
Julie v zoufalství čeká na svoji svatbu, nechce se provdat za Tybalta, ale za Romea,
kterého poznala již dříve. Přichází Capelliův rádce Lorenzo a tajně k ní přivádí Romea.
Ten se snaží Julii přesvědčit, aby spolu uprchli, ale ona odmítá, nechce pošpinit čest své
rodiny.
Kapuleti oslavují nadcházející svatbu. Romeovi se podaří setkat s Julií a znovu se ji
snaží přemluvit k útěku, ale je přistižen Capelliem a Tybaltem, kteří ho nepoznávají.
Když prozradí své jméno, přichází mu na pomoc jeho vojáci a začnou se bít.
Na začátku druhého dějství se Julie obává o Romeův život, má strach, že padl v bitce.
Navštíví ji Lorenzo a oznamuje jí, že Romeo žije, ale Julie se bude muset brzy provdat
za Tybalta. Proto jí sám nabízí řešení, je jím lektvar, po kterém se bude nějakou dobu
zdát, že je mrtvá. Jakmile lektvar dopije, přijde její otec Capellio. Julie ho prosí za
odpuštění před tím, než zemře, on je však jejími slovy jen rozzuřen a nebere je vážně.
Když Julie „zemře“, Capellio začne podezírat a nechá sledovat Lorenza, který tím
pádem nemůže podat Romeovi zprávu o tom, že Juliina smrt je falešná.
26
Romeo čeká na Lorenza, místo toho se ale setká s Tybaltem a začnou proti sobě
bojovat. Dolehnou k nim smuteční zpěvy z Juliina pohřbu, oba v zoufalství prosí
druhého, aby ho zabil, že pro něj život již nemá žádný smysl.
Nešťastný Romeo vchází do Juliiny hrobky, kde vypije usmrcující jed. Julie se probere
a šokuje Romea oznámením, že není mrtvá. Romeo se jí přizná ke svému činu. Julie
chce vypít jed, toho ale nezůstala ani kapka, chce se probodnout dýkou, ale žádnou
nemá. Poté co Romeo naposledy vydechne, Julie zemře žalem. Usmíření Kapuleti
a Montekové svalují veškerou vinu na Capellia.
3.2.2 Srovnání děje opery s dramatem
V prvním dějstvím je se Shakespearovým dramatem podobný hlavní rys,
tzn. nepřátelství rodů Kapuletů a Monteků. Zatímco u Shakespeara není důvod této
rozepře znám, v Belliniho opeře je zjevný – je jím vražda Cappeliova syna.
V místě, kde by v dramatu byl ples, se v opeře nachází Juliina svatba. Romeo ji překazí,
na plese podobně „překazí“ Parisovo namlouvání si Julie.
Z opery je úplně vynechaná tajná svatba Romea a Julie. Romeo také nezabije Tybalta,
ale naopak se s ním usmíří.
U Juliiny hrobky se Romeo nemusí utkat s Parisem a přichází tam doprovázen svými
společníky. Narozdíl od dramatu neumírá ihned po vypití jedu a může se tak naposledy
rozloučit s Julií, která zemře žalem – z opery je tak vynechána jakákoliv viditelná krev.
3.2.3 Postavy
Počet sólových rolí je omezený pouze na pět, vynechané jsou všechny postavy, které
nemají zásadní vliv na děj, například chůva či Juliina matka.
27
Romeo z opery charakterově odpovídá Romeovi z dramatu, také jedná velmi
impulzivně a je schopný zahubit svoji nenávist ke Kapuletům láskou k Julii. Protože
smrt Juliina bratra není v opeře ztvárněna a k jinému viditelnému krveprolití v ní
nedojde, zdá se být kladnější postavou.
Na začátku opery Julie Romea nemiluje tak bezhlavě jako ve hře, odmítá s ním utéct od
rodiny, neumí si vybrat, k vypití falešného jedu ji Lorenzo musí přimět. Přesto v závěru
opery zemře žalem, což je značně nelogické vzhledem k tomu, že nebyla Romeovi tak
bezmezně oddaná jako v dramatu.
Lorenzo se liší výrazně od své předlohy, nejpodstatnějším rozdílem je, že není kněz, ale
doktor a rádce Capellia. I přesto, že je ve službě Kapuletů, nezištně a dobrovolně
pomáhá Romeovi a je ještě nápaditější, než Lorenzo z dramatu.
Tybalt není Juliin příbuzný a nahrazuje zároveň i postavu Parise. Je silně zamilovaný do
Julie a nenávidí Romea jen kvůli tomu, že je jeho sok, s předstíranou smrtí Julie umírá
i jeho nenávist.
Juliin otec je člověk bez soucitu, který lidi používá pouze jako své figurky ve hře. Julii
chce využít jen jako prostředek, který má donutit Tybalta pomstít se Romeovi.
3.2.4 Hudba
Bellini pro operu použil zhruba třetinu, konkrétně osm čísel své předchozí opery, Zairy.
Znovu zahrnul i několik skladeb ze svých jiných oper. Nikdy však nepoužíval melodie
ze svých úspěšných děl, protože hrozilo, že by si je obecenstvo pamatovalo. Opera byla
kritizována za to, že se jedná o pouhou přehlídku hlasových schopností s mechanickým
opakováním árií a za neúspěšné pokusy o zachování linie mezi jednotlivými čísly.
Árie Julie „Oh quante volte“24 nápadně připomíná píseň o jívě z Rossiniho Otella. Je
také doprovázená harfou, obě árie jsou navíc ve stejné tónině (g moll), píseň z Otella je
24 Ach, kolikrát již
28
v dvoučtvrťovém taktu, árie Julie je v taktu čtyřčtvrťovém. Melodii této árie Bellini
použil již ve své první opeře „Adelson e Salvini“.
Je třeba upozornit na to, že role Romea je mezzosopránová, tedy tzv. „kalhotková“ role
zpívaná ženou. Vysoký hlas zdůrazňuje mládí hlavního hrdiny a kontrastuje s tenorem
jeho soka Tybalta.
29
3.3 Hudební stránka Gounodova a Belliniho Romea a Julie
Gounodova opera se Shakespearova děje drží poměrně volně, Belliniho s ním má
společné pouze základní znaky, k hudebnímu srovnání se tedy nabízí jedině scéna smrti
Romea a Julie.
3.3.1 Smrt Romea a Julie
V Gounodově opeře je pro tuto scénu vyhrazené téměř celé páté dějství. Začíná
předehrou, která je nejdříve v pomalém tempu, po zvednutí opony, tedy současně se
vstupem Romea do hrobky, začíná být neklidná a přechází do rychlého tempa.
Pokračuje recitativem Romea. Jakmile objeví Julii, zpívá árii „O ma femme!“25, na
jejímž konci Julii naposledy obejme a připíjí na ni smrtelným jedem. V tu chvíli se Julie
probudí a ptá se, kde je. Romeo se nejdříve domnívá, že blouzní, ale brzy zjistí, že
doopravdy žije. Několikrát zvolá, že žije, učiní tak spíše vyděšeně. Oba zpívají duet
„Viens! fuyons au bout du monde!“26, Romeo předstírá, že je stejně šťastný jako Julie
a zpívá spolu s ní identickou melodii. Po duetu na něj již začne působit jed a oznamuje
zmatené Julii, že se nachází u brány do nebes. Ta po něm žádá vysvětlení a on jí
nakonec prozradí, že vypil smrtelný jed. Romeo se ji snaží uklidnit a opakuje zpěv
z jejich svatební noci, kdy jej Julie přesvědčovala, aby ještě neodcházel, protože zpívá
slavík, důvěrník lásky a ne skřivan, posel rána. Julie se probodne dýkou a v pianissimu
zpívá, jaké je pro ni štěstí zemřít spolu s Romeem. Oba unisono prosí Boha o odpuštění
a umírají. K vyjádření napětí Gounod používal především časté změny temp i tónin
a dynamiky. Zpěv často napodobuje melodii řeči, což je způsobeno tím, že opera
původně obsahovala mluvenou prózu, která byla přepracována do formy recitativů.
Orchestr má až na občasné opakování již dříve použitých motivů doprovodnou funkci,
výrazně se projevuje jen v nejdramatičtějších momentech, větší prostor dostává
netypicky pouze harfa.
25 Ó má ženo 26 Pojď! Utečme na konec světa!
30
Obr. 4: Smrt Romea a Julie v Gounodově opeře
V Belliniho verzi se jedná o tři scény čtvrté části druhého dějství. Do hrobky přichází
Romeo společně s několika Monteky. První scéna začíná v d moll dvojhlasým sborem
Monteků, kteří projevují lítost Romeovi. Ten truchlí nad hrobkou do té doby, než ho
Montekové začnou přesvědčovat, aby odešel, protože dále nesnesou jeho utrpení.
Romeo ale poručí otevřít rakev. Jakmile spatří Julii, zpívá, že Julie není mrtvá, jen spí a
čeká, až ji probudí Romeo. Netuší přitom, jak blízko je pravdě. Sbor znovu Romea
prosí, aby odešel, on však odmítá a všechny Monteky posílá pryč. Ke konci se tónina
mění v a moll.
Druhá scéna začíná velmi krátkým Romeovým recitativem opět v d moll. Následuje árie
„Deh! tu, bell'anima“27, která je v a moll, Romeo se rozhodne, že chce žít věčnou
společnou láskou s Julií a vypije jed, aby je spojila smrt.
Probuzením Julie začíná třetí scéna. Romeo je šokovaný tím, že Julie žije a přiznává se
jí ke svému činu. Zpívají svůj poslední duet „Ah! crudel! che mai facesti?“28, Julie mu
vyčte jeho krutost, tato slova zazní jako jedna z mála ve fortissimu. Poté si chce také
vzít život, ale nemá jak, Romeo vypil všechen jed a již přestává vidět. Zpívají nejdříve
odděleně, potom se jejich zpěv začne propojovat, u konce již zpívají současně slova, že
ještě nechtějí opustit jeden druhého. Romeo se naposledy loučí s Julií, avšak nestihne už
ani vyslovit celé její jméno. Julie naposledy vyděšeně vzkřikne a zemře žalem. Tento
výkřik je nejvyšší zpívaný tón z celé scény, dodává na váze jejímu zármutku.
Pro všechny tři scény je společný čtyřčtvrťový takt. Nezvykle málo se mění i tempo
a dynamika, která zůstává v pianu. Až v poslední scéně dochází ke crescendu spolu 27 Ach! Ty duše krásná 28 Ach ty krutý! Jak jsi to mohl udělat?
31
s blížícím se momentem smrti. I orchestrální doprovod zůstává neměnný, většinu času
pouze akordický.
Obr. 5: Smrt Romea a Julie v Belliniho opeře
Belliniho i Gounodova verze mají mnoho podobností. Nejpodstatnější je fakt, že ihned
po otravě Romea se probudí Julie. Oba Romeové projevují úlek nad Juliinou smrtí
podobně. Rozdíl je v tom, že Belliniho Romeo se ani na chvíli neopájí štěstím a brzy
Julii prozrazuje, že vypil jed. V obou operách nejsou jasně oddělené jednotlivé árie
a duety, hudba se prolíná. Odlišný je však styl zpěvu, který je v případě Belliniho více
ornamentovaný. V Belliniho opeře nenalezneme význačné motivy jako v Gounodově,
orchestr má však v obou spíše doprovodnou funkci. Gounod měnil často tóninu, Bellini
střídal pouze dvě. Bellini použil výhradně tříčtvrťový takt, Gounod s jedinou výjimkou
také, ale více střídal tempa a dynamiku. Liší se způsob, jakým zemře Julie, Gounodova
se probodne dýkou, zatímco Belliniho zemře žalem, což znamená, že jako jediná
nespáchá sebevraždu. Zatímco u Gounoda nastane ke konci zklidnění a oba milenci
zemřou společně, Belliniho verze graduje k výrazně tragičtějšímu závěru.
32
4. Macbeth
4.1 Giuseppe Verdi – Macbeth
Opera byla poprvé uvedena ve florentském divadle Teatro della Pergola 14. března
1847. Autory libreta jsou Francesco Maria Piave a Andrea Maffei. Piave psal libreto od
počátku, Maffei upravoval scény, které dle Verdiho názoru Piave odbyl. Verdi usiloval
o provedení opery v Paříži, což se mu nakonec podařilo až 21. dubna 1865, pro tento
účel ji musel upravit. Výrazné změny se týkaly především třetího a čtvrtého dějství.
V současnosti je obvykle uváděná právě tato francouzská verze, a proto se budu zabývat
jí, a ne verzí italskou.
4.1.1 Děj
První dějství začíná setkáním čarodějnic s Macbethem a Bancem, královými vojevůdci,
kteří právě zvítězili v bitvě. Macbetha vítají jako théna29 z Glamisu, budoucího théna
z Cawdoru a i dalšího skotského krále. Bancovi tvrdí, že bude otcem králů. Jakmile
čarodějnice zmizí, k Macbethovi doopravdy přichází poselství, že byl ustanoven thénem
z Cawdoru.
Macbethova žena, lady Macbeth, čte dopis o jeho podivném setkání s čarodějnicemi a je
rozhodnuta mu dodat kuráž k vraždě krále Duncana, který je tím jediným, kdo mu stojí
v cestě ke koruně. Večer přijíždí Macbeth i s králem na hrad a v hluboké noci krále
zavraždí. Aby Macbetha nikdo nepodezříval, lady Macbeth pomaže krví královy
strážce.
Macduff, Duncanův důvěrník mrtvého krále objeví. Všichni se modlí za potrestání
vraha.
29 Thén je skotský šlechtický titul, který je podobný titulu hraběte.
33
V druhém jednání se lady Macbeth s Macbethem domluví na vraždě Banca, vrahům
poručí zabít i jeho syna Fleance, aby se nemohla naplnit věštba čarodějnic. Banco je
zavražděn, Fleance však uprchne.
Během banketu na hradě Macbeth předstírá údiv nad tím, že se Banco nedostavil. Brzy
začne Macbeth vidět ducha mrtvého Banca a je zděšený, situaci zachraňuje lady
pobízející hosty k veselí. Macduff se rozhodne utéci, již se v zemi necítí bezpečně.
Hosté, kteří věří, že se Macbeth zbláznil, urychleně opouští hrad.
Ve třetím dějství se Macbeth opět setkává s čarodějnicemi, ptá se jich na svůj osud.
Čarodějky přivolávají tři zjevení, první ho varuje před Macduffem. Druhé zjevení mu
sděluje, že nikdo zrozený ze ženy mu neublíží, třetí říká, že jeho život je v bezpečí,
dokud k jeho hradu nezamíří Birnamský les. Ptá se, zda na jeho trůn mají usednout
Bancovi potomci. Zjeví se mu přízraky těch, kteří budou vládnout a ze zděšení omdlí.
Jakmile přijde k sobě, probírá s lady Macbeth všechna zjevení. Oba začínají mít neblahé
předtuchy a plánují prolít krev všech svých nepřátel.
Čtvrté jednání začíná sborem naříkajícím nad utlačovanou vlastí. Macduff se rozhodne
pomstít vraždu své ženy a dítěte, kterou inicioval Macbeth. Vojevůdce Malcolm vydá
rozkaz, aby si každý voják uřízl větev z Birnamského lesa, budou tak dobře maskování
na cestě k Macbethovu hradu.
Mezitím pozoruje lékař s dvorní dámou na hradě náměsíčnou Lady Macbeth. K jejich
zděšení se snaží umýt ruce od imaginární krve a mluví o všech vraždách, na nichž se
podílela.
Macbeth poté spílá Macduffovu vojsku, které se spojilo s Angličany. Zprávu, že lady
zemřela, prakticky ignoruje. Brzy se dozví, že Birnamský les se dal do pohybu
a uvědomí si, že věštby mu nezajistily takovou bezúhonnost, jak se domníval. Na hrad
se dostane Macduff, který Macbetha zabije, předtím mu ale prozradí, že byl vyříznut
z těla matky. Duncanův syn Malcolm se stává králem a prosí Skotsko o důvěru
a vyslovuje přání, aby v něm přetrvala pouze radost.
34
4.1.2 Srovnání děje opery s dramatem
Shakespearovo drama má pět dějství, Verdiho opera pouze čtyři. Na začátku dramatu je
mezi výstup čarodějnic vložen popis hrdinných činů Macbetha, opera scény čarodějnic
spojuje, aby ihned došlo na setkání s Macbethem. V opeře přijíždí král s Macbethem na
hrad zároveň, v dramatu je Macbeth rychlejší, touto drobnou změnou se opět zrychluje
spád. V opeře dále chybí scéna, kde Macbeth Bancovi slibuje velkou slávu, pokud se ho
bude držet.
V opeře chybí i scény, ve kterých se šlechtici a lidé strachují o osud země, ty by opět
zpomalovaly tok děje. Nedojde v ní na zavraždění lady Macduff a jejího syna, ale
v Macduffově jediné árii je řečeno, že se tak stalo. Totéž platí pro útěk Malcolma ze
strachu před Macbethovou vládou.
4.1.3 Postavy
Macbeth je věrný své dramatické předloze, ale o něco méně prahne po moci a je spíše
loutkou v rukou lady Macbeth, než samostatně jednající postavou jako v dramatu.
Lady Macbeth je postava, která Macbethovi dodává kuráž ke všem vraždám, on sám by
jich bez její promyšlené manipulace nebyl schopen. V dramatu jeho řadu vražd pouze
spustí, v opeře ho musí ke každé přimět.
Čarodějnice jsou ztvárněny sborem, který je rozdělený na tři části o stejném počtu lidí.
Každá skupina vždy zpívá současně, stejným způsobem, jako by se jednalo o jedinou
osobu. Větší počet jim dodává na mystičnosti.
V opeře chybí s výjimkou Macduffa postavy skotských šlechticů i vedlejší role jako
vrátný či stařec. Vynechán je i Malcolmův bratr Donalbain, který v dramatu neudělá nic
významného kromě toho, že uprchne ze Skotska.
35
4.1.4 Hudba
Velmi důležitá je kavatina lady Macbeth „Nel di della vittoria io le incontrai … Vieni!
T'affretta!“30, která ji přesně charakterizuje. Je netypické, že začíná mluveným čtením
dopisu. Z jejího umístění vyplývá, že lady Macbeth je v opeře hlavní postavou. Povahy
ostatních postav jsou odkrývány postupně, nestane se tak v jediné árii.
Významné jsou i sbory čarodějnic, jsou pro ně typické výrazné změny dynamiky, temp
i melodií, kontrastují tak s pevněji strukturovaným uhlazeným šlechtickým prostředím
plným přetvářky. Čarodějnice vždy zpívají v tóninách kvintového kruhu, Macbeth
s lady Macbeth v tóninách kruhu kvartového.
30 V den vítězství jsem se s nimi setkal … Pojď! Pospěš si!
36
4.2 Dmitrij Šostakovič – Lady Macbeth mcenského újezdu
Šostakovičova opera měla premiéru 22. ledna 1934 v Malém (Michailovském) divadle
v Petrohradě. Je napsaná podle povídky N. S. Leskova Lady Macbeth mcenského
újezdu. Autorem libreta je Alexander Preis a také sám skladatel. Šostakovič později
operu upravil, nová verze z roku 1963 je uváděná pod jménem Katěrina Izmajlova.
Opera si v době svého uvedení vysloužila velkou kritiku.
4.2.1 Děj
Příběh se odehrává v druhé polovině 19. století v Mcensku. Za jednotvárným životem
znuděnou Katěrinou Lvovnou Izmajlovou, manželkou kupce Zinovije Borisoviče,
přichází její tchán Boris Timofejevič, který jí neurvale vyčítá, že po pěti letech
manželství stále nemá dítě. Katěrinin manžel musí na nějakou dobu odjet a tchán ji
donutí přísahat Zinovijovi věrnost.
Na dvoře obtěžují muži v čele s novým dělníkem Sergejem kuchařku Aksiňu. Katěrina
přichází pozdvižení uklidnit, je pohoršena jejich chováním, nakonec začne zápasit se
Sergejem, aby prokázala, že i ženy mají sílu a podlehne jeho kouzlu.
V noci do Katěrininy ložnice přichází Sergej pod záminkou půjčení knížky. K ránu
tchán nemůže spát, vidí, že i v Katěrinině ložnici se svítí a brzy spatří odcházejícího
Sergeje. Boris Timofejevič si v hrůze si uvědomuje, že je nevěrná jeho synovi, Sergeje
chytí, zbije a zamkne do skladu. Dostane hlad a přikáže Katěrině připravit večeři, ona
připraví houby s jedem na krysy. Před tím než Boris zemře, oznamuje knězi, že umírá
stejně jako krysa.
Katěrina si opět užívá nezřízeného života se Sergejem, ovšem zjeví se jí duch Borise,
který se dle svých slov přišel podívat na to, jak jeho synovi zahřívají postel. Sergej
Katěrinu přesvědčuje, že se jí vše jen zdálo, ale zrovna v tu chvíli se vrátí ze své cesty
Katěrinin manžel Zinovij. Spolu se Sergejem ho uškrtí a jeho tělo schovají ve skladu.
37
O rok později slaví Sergej a Katěrina svou svatbu. Stane se ale, že opilý muž hledající
další kořalku vleze do skladu a objeví mrtvolu Borise Timofejeviče. To ihned oznámí
na policii, které to přijde vhod, již dlouho se snažili na Katěrině Izmailové najít nějaký
prohřešek, její majetek jim byl trnem v oku. Sergej i Katěrina jsou odsouzeni
k nuceným pracím na Sibiři. Sergej je svou ženou již znuděn a začne se namlouvat
mladé Sonetce. Dokonce na Katěrině lstí vymámí její jediné punčochy, které Sonetce
daruje, aby si získal její přízeň. Když to Katěrina zjistí, skočí do Volhy a strhne s sebou
i Sonetku.
4.2.2 Srovnání s dramatem
V opeře je mnoho podobností se Shakespearovým Macbethem. Chorobná touha po
moci je nahrazena snahou najít alespoň trochu štěstí a vybřednout z nekonečné nudy.
Také dojde k sérii několika nelítostných vražd a opera končí stejně jako drama tragicky.
Katěrině se zjevuje duch mrtvého Borise Timofejeviče podobně jako se Macbethovi
zjevuje duch Banqua. Krom něj se v opeře ale žádné nadpřirozeno nevyskytuje.
Opera končí tragicky smrtí hlavní hrdinky, pro kterou je smrt již jen vybřednutím
z nesmyslného života, Sergej ovšem neumírá, čímž se konec stává ještě
bezvýchodnějším, nedočká se „vysvobození“ od tíhy svých činů jako Macbeth zabitím.
4.2.3 Postavy
Katěrina Lvovna Izmajlova má, jak již vyplývá z názvu opery, hodně společného se
Shakespearovou lady Macbeth. Katěrina Izmajlova touží po štěstí, po smyslu života,
lady Macbeth po moci a zisku. U obou je tato touha natolik silná, že se všech překážek
bez rozmyslu zbavují. Obě téměř neznají výčitky svědomí, které jsou přehlušeny jejich
chtěním dosáhnout své mety. Na konci obě zaznamenají prudký pád, pomatení smyslů
a následnou smrt.
38
Sergej je Macbethovi podobný v mnohém, spíše však svým postavením nežli
vlastnostmi. Macbeth by bez lady Macbeth neměl dost síly se překážek zbavit, ale
přesto po tom touží. Sergej nemá zájem na zabíjení lidí, ale jen na poměru s Katěrinou,
pro který je ochotný hodně obětovat.
Borise Timofejeviče, tchána Katěriny je možno přirovnat ke skotskému králi
Duncanovi. Ač se povahově liší, Duncan je vnímán pozitivně (zatímco Boris
negativně), je také hlavní překážkou, která stojí Katěrině a Sergejovi v cestě. Boris je
zabit pro své kruté chování, Duncan pro svoji moc.
Zinovij Borisovič je postavou nevýraznou, přesto však významnou překážkou v cestě ke
„štěstí“ ústředního páru. Připodobnit ho lze k Macduffovi, který se vrátil do Skotska,
aby připravil Macbetha o moc, ukončil jeho vládu, Katěrinin manžel přichází ukončit
její poměr. Macduff však vítězí, Zinovij je zabit.
V Leskovově knize se navíc vyskytuje postava Fedi Ljamina odpovídající Banquovi
synovi Fleancovi z dramatu. Má dědit polovinu Zinovijova statku, a proto je překážkou,
kterou je třeba odstranit. Fleance uprchne, Feďovi se to nepodaří.
4.2.4 Hudba
Šostakovič pro Lady Macbeth mcenského újezdu čerpal téměř ze všech svých
předchozích děl. Některé melodie použil v identické podobě, jiné poněkud upravil.
Hudba místy připomíná i doprovod ke starým filmům, Šostakovič se totiž na počátku
kariéry živil komponováním hudby k němým filmům. Jednotlivá čísla nemají pevnou
strukturu, zpěv napodobuje melodii řeči, opakují se pouze některé orchestrální motivy
znázorňující různé nálady. Opakování zpívaných pasáží je znemožněno i neveršovaným
libretem. Nezřídka zpěv v opeře přechází až do křiku, hudba do nelibozvučnosti,
hlavním účelem není její krása, ale pravdivé promítnutí emocí.
39
4.3 Hudební stránka Verdiho Macbetha a Šostakovičovy
Lady Macbeth mcenského újezdu
Ke srovnání se nabízí scéna v Macbethovi, kde šlechtici truchlí nad Duncanovou smrtí
s momentem v Lady Macbeth mcenského újezdu, ve kterém služebnictvo předstírá
zármutek nad odjezdem jejich pána.
4.3.1 Truchlení nad Duncanovou smrtí a nad Zinovijovým odjezdem
Poté co Macduff objeví tělo mrtvého Duncana, všechny naplní hrůza. Modlí se k Bohu,
aby brzy potrestal krutého vraha („Schiudi, inferno, la bocca ed inghiotti...“). Scéně je
přítomen i Macbeth a lady Macbeth, kteří také předstírají šok, je ve čtyřčtvrťovém taktu
a v tónině b moll.
Zpočátku finále zpívají společně jak sbor, tak i všichni sólisté ve fortissimu, což
odpovídá charakteru textu: „Otevři, peklo, svůj chřtán a pozři do svého bachoru vše
stvořené a na mrzkého vraha nechť dopadnou tvé plameny.“[4] Výškami se výrazně
projevuje pouze Lady Macbeth (a její dvorní dáma), která opět hraje svoji hru na
nevinnost tím, že důkladně předstírá zoufalství. Macbeth se drží zpátky a zpívá společně
s ostatními.
Následuje zklidnění, v této pasáži se všichni modlí o pomoc. Zpívají vždy nejdříve
sólisté v piano pianissimu, poté na ně navazuje sbor v pianissimu, který však neopakuje
stejnou melodii, kterou zazpívali sólisté. Takto jsou rozlišeny rozdílné myšlenky sólistů
a nic netušících sboristů.
V poslední části zpívají všichni současně, opětovně prosí o ztrestání vraha, pianissimo
opět přechází ve fortissimo. To je samozřejmě ve společném zájmu jak sboru, tak
i sólistů vyjma Macbetha a Lady Macbeth. Ale ani ti nemohou ze zpěvu příliš vyčnívat,
prozradili by se.
40
Obr. 6: Lady Macbeth předstírá zármutek
V Šostakovičova opeře se Zinovij Borisi dozvídá, že se protrhla hráz u mlýna, a proto
musí urychleně odjet. Služebnictvo se posmívá, proto se na ně Boris Timofejevič
s křikem oboří. Oni ihned začnou předstírat smutek nad tím, že jejich pán musí odjet.
Zpívají: „Domov bez Vás není domovem, práce bez Vás není prací, radost bez Vás není
radostí, vraťte se, jak rychle jen můžete!“[5] Takový projev smutku je naprosto absurdní,
hlavní slovo v domě měl evidentně Boris Timofejevič, který zůstává na místě,
služebnictvo odjezd Zinovije nijak neovlivní, navíc není čeho litovat, když ví, že se opět
vrátí. Sbor je ve tříčtvrťovém taktu a ve fortissimu. Hudba postupně graduje, každou
větu zpívá sbor výše, rytmicky se zpěv drží mluveného slova. V doprovodu má
významnou roli xylofon. Nesmyslnost této situace připomíná tehdejší nucenou
poslušnost režimu, není divu, že tato opera způsobila Šostakovičovi velké problémy.
Obě scény mají společnou faleš, předstíraný zármutek, který u Verdiho musí být co
možná nejreálnější, u Šostakoviče je až karikující. Ve Verdiho verzi smutek předstírají
jen dvě postavy, musí se tedy spíše přizpůsobit hudbě, u Šostakoviče naopak všichni do
jednoho zpívají s ironií. Společný jim je důvod, ze kterého zármutek předstírají, je jím
strach z prozrazení pravdy, to by pro jedny znamenalo smrt, pro druhé například
41
vyhazov či trest. Vysoké tóny mají zdůraznit větší smutek, lady Macbeth činí svou hru
opravdu mistrnou tím, že jimi vyčnívá ze sboru. V Šostakovičově opeře takto
nevybočuje nikdo, protože je v každého zájmu na sebe nijak neupozornit ani
výraznějším projevem, ani ignorací.
42
5. Praktická část
Praktická část mé práce sestávala z dotazníkového šetření týkajícího se jak Williama
Shakespeara, tak oper inspirovaných jeho dílem. Dotazník vyplnilo 200 respondentů,
z toho 160 osob byli studenti Gymnázia, Brno-Řečkovice, 29 lidí zodpovědělo
internetovou verzi dotazníku, na který jsem odkazovala především na fórech o vážné
hudbě. Zbylých 11 respondentů byli žáci ZUŠ Veveří.
Na první otázku „Ve kterém století žil William Shakespeare?“ odpověděla správně
většina dotázaných, celkem 78 %.
S operou inspirovanou Shakespearovým dramatem se setkalo jen 28 % respondentů,
z toho nejčastěji s Gounodovým Romeem a Julií (29 osob), poté s Verdiho Macbethem
(16) a Otellem (15).
Ve třetí otázce měli dotázaní odhadnout, kolik oper inspirovaných Shakespearovými
dramaty existuje. Většina (43 %) se domnívala, že takových oper existuje 30-50,
pouhých 14 % zvolilo správnou odpověď, tedy 100 a více oper.
Na otázku „Ve kterém dramatu se vyskytuje Jago?“ odpovědělo správně (Othello)
překvapivě jen 31 %.
Následovaly dvě otázky zaměřené na konkrétní opery: „Kterou z následujících oper
složil Giuseppe Verdi?“ a „Kterou z následujících oper složil Charles Gounod?“.
Respondenti měli na výběr ze čtyř možností. V případě Verdiho byla nejčastější
odpověď Otello, zvolilo ji 49,5 % respondentů. Tato odpověď je zároveň správná.
U Gounoda byl nejčastější odpovědí Macbeth (38,5 %), správná odpověď však byla
Romeo a Julie (19 % odpovědí).
Pro zajímavost jsem do dotazníku vložila i otázku „Do koho byl Romeo zamilovaný
před Julií?“. Výsledek předčil mé očekávání, jméno Rosalina znalo 17 respondentů.
Následující otázka opět dávala na výběr ze čtyř možností, správnou odpovědí byl název
dramatu, které nenapsal Shakespeare. Správně odpovědělo 81 % dotázaných, kteří
vybrali možnost „a) Jak je důležité míti Filipa“.
43
Poslední otázka se týkala jiných hudebních zpracování Shakespearových námětů.
Nejčastěji se dotázaní zmiňovali o Prokofjevově baletu Romeo a Julie (40 respondentů).
Překvapilo mě, že pouze dva lidé si vzpomněli na Bernsteinův muzikál West Side Story.
Z dotazníkového šetření vyplývá, že znalosti většiny odpovídajících o Shakespearově
díle jsou lepší než jejich znalosti o operách jím inspirovaných. Nejsprávněji odpovídali
respondenti internetové verze dotazníku, u kterých byla zjevná i orientace v oblasti
klasické hudby.
Výsledky šetření mě nepřekvapily, studentům se ve škole rozhodně dostane více
informací o osobnosti Williama Shakespeara než o operách, které mají za předlohu jeho
dílo, z toho plyne, že na tyto otázky odpovídali správně pouze respondenti, kteří se
osobně o operu zajímají.
Přesné znění otázek spolu s grafy jsem umístila do příloh.
44
6. Závěr
Podařilo se mi splnit cíl své práce – srozumitelně představit několik oper inspirovaných
Shakespearovými dramaty. Z mých poznatků vyplývá, že Shakespearových předloh se
nejvěrněji drží opery Giuseppe Verdiho, které se liší v pouhých drobnostech, anebo děj
zkracují, snaží se s pomocí hudby ještě umocnit dopad děje. Belliniho i Rossiniho opera
mají výrazně odlišný děj od Shakespeara, proto nemohou podtrhnout jeho záměry, ale
naopak nabízí jiný pohled na tragédie, pro někoho možná zajímavější. Charles Gounod
se držel poměrně pevně předlohy, opera je však poplatná spíše publiku jeho doby než
Shakespearovi. Šostakovič se až na zkrácení drží Leskovovy povídky, přesto s pomocí
hudby je možné s postavami alespoň částečně sympatizovat, v knize se zdají být daleko
méně lidské.
Proto se domnívám, že hudba může dát dramatické předloze nový rozměr, zdůraznit jiné
aspekty, oslovit jiné publikum a že s její pomocí si každý může najít cestu k některému
Shakespearovu dramatu. Práce pomohla i mně osobně k hlubšímu pochopení opery
obecně a k lepšímu zážitku z každého podařeného představení.
Možnost dalšího rozšíření své práce vidím v zpracování několika dalších oper,
například Snu noci svatojánské od Benjamina Brittena, Verdiho Falstaffa, Veselých
paniček windsorských Otto Nicolaie či Thomasova Hamleta.
Svoji SOČ chci poskytnout veřejnosti se zájmem o operu. Práce proto bude zveřejněna
na portálu o opeře a baletu Opera dream31 (www.operadream.com), který má rozsáhlou
čtenářskou základnu.
31 ISSN 1804-994X
45
Seznam citací [1] Gioacchino Rossini: Otello. ČRo 3 - Vltava (Český rozhlas) [online]. 2010-05-22 [cit. 2012-10-02]. Dostupné z: <http://www.rozhlas.cz/vltava/vazhudba/_zprava/gioacchino-rossini-otello--735508>. [2] SLAVÍKOVÁ, Jitka. Giuseppe Verdi: Otello [Divadelní program]. Státní opera Praha, premiéra 2009-05-28. Praha: Státní opera Praha, 2009, s. 36. [3] SLAVÍKOVÁ, Jitka. Giuseppe Verdi: Otello [Divadelní program]. Státní opera Praha, premiéra 2009-05-28. Praha: Státní opera Praha, 2009, s. 76.
[4] ČÁSTKOVÁ, Patricie. Macbeth: Giuseppe Verdi [Divadelní program]. Národní divadlo Brno, premiéra 2009-05-01. Brno: Národní divadlo Brno, 2009, s. 76.
[5] PREISS, Alexander a Dmitry SHOSTAKOVICH. Lady Macbeth of the Mtsensk District / Katerina Ismailova: Opera in four acts [Překlad libreta opery]. Dostupné z: <http://www.impresario.ch/libretto/libschlad_e.htm>.
46
Použitá literatura
BARBIER, Jules a Michel CARRÉ. Charles François Gounod - Roméo et Juliette: Opéra en cinq actes [Libreto opery]. 2006. Dostupné z: <http://www.operatoday.com/documents/Romeo_Juliette.pdf>.
BERIO DI SALSA, Francesco Maria. Otello: ossia Il moro di Venezia [Libreto opery]. 2008. Dostupné z: <http://www.librettidopera.it/otelros/otelros.html>. CLÉMENT, Félix a Pierre LAROUSSE. Dictionnaire lyrique ou histoire des opéras. Réimpr. de l'éd. de Paris, 1876–1881. Genève: Slatkine Reprints, 1999. ISBN 20-510-1696-8.
ČÁSTKOVÁ, Patricie. Macbeth: Giuseppe Verdi [Divadelní program]. Národní divadlo Brno, premiéra 1. 5. 2009. Brno: Národní divadlo Brno, 2009.
LESKOV, Nikolaj Semjonovič. Lady Macbeth mcenského újezdu. Naděžda Slabihoudová. Praha: Československý spisovatel, 1962, 97 s. ISBN 22-009-62.
ROMANI, Felice. I Capuleti e i Montecchi [Libreto opery]. 2007. Dostupné z: <http://www.librettidopera.it/capumon/capumon.html>. PREISS, Alexander a Dmitry SHOSTAKOVICH. Lady Macbeth of the Mtsensk District / Katerina Ismailova: Opera in four acts [Překlad libreta opery]. Dostupné z: <http://www.impresario.ch/libretto/libschlad_e.htm>.
SHAKESPEARE, William. Macbeth. Jiří Josek. Praha: Romeo, 2005, 171 s. ISBN 80-86573-09-5.
SHAKESPEARE, William. Othello. E. A. Saudek. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1964, 139 s. ISBN 01-038-64.
SHAKESPEARE, William. Romeo a Julie. Martin Hilský. 2. vyd. Brno: Atlantis, 2006, 151 s. ISBN 80-7108-278-3.
SCHNIERER, Miloš. Hudba 20. století. Vydání čtvrté, na JAMU druhé, aktualizované a revidované. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2011, 268 s. ISBN 978-80-7460-001-2. SLAVÍKOVÁ, Jitka. Giuseppe Verdi: Otello [Divadelní program]. Praha: Státní opera Praha, premiéra 28. 5. 2009. Praha: Státní opera Praha, 2009.
WARRACK, John a Ewan WEST. Oxfordský slovník opery. Jaroslav Holba. Praha: IRIS, 1998, 611 s. ISBN 80-7176-871-5.
47
Použité nahrávky
GOUNOD, Charles. Roméo et Juliette: Rollando Villazón · Nino Machaidze [dvd]. Deutsche Grammophon, 2009-01-12.
VERDI, Giuseppe. Macbeth: Welser-Most · Hampson · Marrocu · Zurich Opera [dvd]. Image Entertainment, 2002-11-26.
BELLINI, Vincenzo. I Capuleti e i Montecchi [dvd]. Kicco Classics, 2006-04-18.
VERDI, Giuseppe. Otello: Jon Vickers · Mirella Freni · Herbert von Karajan [dvd]. Deutsche Grammophon, 2005-06-14.
ROSSINI, Gioacchino. Otello: Merritt · Anderson · Blake · Surjan · Pritchard [dvd]. Dischi Ricordi S.p.A, 1988.
SHOSTAKOVICH, Dmitri. Lady Macbeth of Mtsensk: Secunde, Ventris, Kotcherga, Vas, Clark, Nesterenko, Capelle, Anissimov, Barcelona Opera [dvd]. EMI Classics, 2004.
Internetové zdroje
Grove Music Online [databáze online]. Oxford: Oxford University Press, 2007–2012 [citováno 2011-09-10]. Dostupné z URL <http://www.oxfordmusiconline.com/public/book/omo_gmo>.
KOUTNÁ, Marie – Opery inspirované Shakespearovými dramaty (výsledky průzkumu), 2012. Dostupné online na <http://oisd.vyplnto.cz>.
Vyhledávání představení. Operabase [online]. [2012-01-20]. Dostupné z: <http://operabase.com/oplist.cgi?lang=cs&ask=t>.
Software GNU LilyPond [počítačový program]. Ver. 2.14.2. Notová sazba pro každého. Dostupné z <http://lilypond.org/windows.cs.html>.
48
Seznam vyobrazení
Obr. 1: Opakující se pasáž v Rossiniho písni o jívě ..............................................................18
SIEBER, Ferdinand. Il bel Canto - 30 Arien und Canzonen italienischer Meister [notový zápis]. Vídeň: Haslinger, 1887. Kapitola: G. Rossini - Assisa al piè d’un salice. ASIN B0000D38PF. Dostupné z: <http://www.rowy.net/coll/pdf/Rossini/voc/Assisa%20al%20pie%20d%20un%2 0salice.pdf >.
Obr. 2: Opakující se pasáž ve Verdiho písni o jívě ...............................................................18
VERDI, Giuseppe. Othello; a lyrical drama in four acts, founded on Shakespeare's tragedy by Arrigo Boito. English version by Francis Hueffer [notový zápis]. New York: G. Schirmer, 1887, s. 329-330. Dostupné z: <http://www.dlib.indiana.edu/variations/scores/bhr3363/large/index.html>.
Obr. 3: Motiv polibku ve Verdiho Otellovi...........................................................................19
VERDI, Giuseppe. Othello; a lyrical drama in four acts, founded on Shakespeare's tragedy by Arrigo Boito. English version by Francis Hueffer [notový zápis]. New York: G. Schirmer, 1887, s. 343. Dostupné z: <http://www.dlib.indiana.edu/variations/scores/bhr3363/large/index.html>.
Obr. 4: Smrt Romea a Julie v Gounodově opeře...................................................................30
GOUNOD, Charles. Romeo and Juliet: Opera in five acts. [notový zápis]. New York: G. Schirmer, 1897, s. 265. Dostupné z: <http://imslp.org/wiki/Rom%C3%A9o_et_Juliette_%28Gounod,_Charles%29>.
Obr. 5: Smrt Romea a Julie v Belliniho opeře.......................................................................31
BELLINI, Vincenzo. I Capuleti e i Montecchi: Tragedia lirica in due atti di Felice Romani [notový zápis]. Milan: G. Ricordi, s. 133. Dostupné z: <http://imslp.org/wiki/I_Capuleti_e_i_Montecchi_%28Bellini,_Vincenzo%29>.
Obr. 6: Lady Macbeth předstírá zármutek.............................................................................40 VERDI, Giuseppe. Macbeth: melodramma in quattro atti di Francesco Maria Piave [notový zápis]. Milano: Ricordi, 1960, s. 81. Dostupné z: <http://www.dlib.indiana.edu/variations/scores/bhr5405/large/sco10076.html#78 >. Obr. 7: Ukázkový dotazník....................................................................................................51
49
Seznam grafů
Graf č. 1: Správná odpověď je 16. – 17. (1564 – 1616)........................................................52 Graf č. 2.................................................................................................................................52 Graf č. 3.................................................................................................................................53 Graf č. 4: Správná odpověď je d) 100 a více.........................................................................53 Graf č. 5.................................................................................................................................54 Graf č. 6: Správná odpověď je b) Otello ...............................................................................54 Graf č. 7: Správná odpověď je d) Romeo a Julie ..................................................................54 Graf č. 8.................................................................................................................................55 Graf č. 9: Správná odpověď je a) Jak je důležité míti Filipa.................................................55 Graf č. 10...............................................................................................................................56
Seznam tabulek
Tabulka č. 1: Seznam oper inspirovaných Shakespearovými dramaty….............................57
Přílohy
Seznam příloh
Příloha č. 1: Ukázkový dotazník ...........................................................................................51 Příloha č. 2: Grafy k dotazníkovému šetření .........................................................................52 Příloha č. 3: Seznam oper inspirovaných Shakespearovými dramaty...................................57
Příloha č. 2: Grafy k dotazníkovému šetření
Ve kterém století žil Shakespeare?
77%
1%1%3%
5%
1%5%
1%5%
1%12.
13.
14.
14.-15.
15.
15-16.
16.-17.
18.
19.
neví
Graf č. 1: Správná odpověď je 16. – 17. (1564 – 1616)
Setkal/a jste se s operou inspirovanou některým Shakespearovým dramatem?
28%
72%
ano
ne
Graf č. 2
Se kterou operou inspirovanou některým Shakespearovým dramatem jste se setkal/a?
0 5 10 15 20 25 30 35
Gounod - Romeo a Julie Verdi - Macbeth
Verdi - Otello Verdi - Fallsaff
Fibich - Bouře Thomas - Hamlet
Zkrocení zlé ženy Britten - Sen noci svatojánské
Bellini - I Capuleti e i Motecchi Veselé paničky windsorské
Händel - Julius Caesar Purcell - Antonius a Kleopatra
Salieri - Fallstaff Zneuctění Lucrécie
Graf č. 3
Odhadně te, kolik oper inspirovaných dramaty Williama Shakespeara existuje.
21%
43%
22%
14%
a) 5-15
b) 30-50
c) 75-90
d) 100 a více
Graf č. 4: Správná odpověď je d) 100 a více
Ve kterém dramatu se vyskytuje Jago?
31%
69%
Othello
neví
Graf č. 5
Kterou z následujících oper složil Giuseppe Verdi?
9%
50%
28%
13%
a) Romeo a Julie
b) Otello
c) Bouře
d) Král Lear
Graf č. 6: Správná odpověď je b) Otello
Kterou z následujících oper složil Charles Gounod?
29%
12%40%
19%
a) Zkrocení zléženy
b) Hamlet
c) Macbeth
d) Romeo a Julie
Graf č. 7: Správná odpověď je d) Romeo a Julie
Do koho byl Romeo zamilovaný před Julií?
9%
91%
do Rosaliny
neví
Graf č. 8
Které z následujících dramat nenapsal Shakespeare?
81%
1%
6%
12%
a) Jak je důležité míti Filipa
b) Richard III.
c) Večer tříkrálový
d) Zimní pohádka
Graf č. 9: Správná odpověď je a) Jak je důležité míti Filipa
Které jiné hudební zpracování (např. symfonii, balet, muzikál...) Shakespearových her znáte?
0 10 20 30 40 50
muzikál Zkrocení zlé ženymuzikál Veselé paničky windsorskémuzikál Romeo a Juliemuzikál Otellomuzikál West Side Story (Bernstein)muzikál Sen noci svatojánskémuzikál Večer tříkrálovýmuzikál Hamlet (Ledecký)muzikál na ledě Romeo a Julie (Nohavica)dramatická symfonie Romeo a Julie (Berlioz)symfonická báseň Richard III. (Smetana)symfonická báseň Pohádka zimního večera (Suk) symfonická báseň Othello (Fibich)předehra Sen noci svatojánské (Mendelssohn-Bartholdy)předehra Othello (Dvořák)předehra Bouře (Čajkovskij)předehra Hamlet (Čajkovskij)předehra Romeo a Julie (Čajkovskij)balet Otello (Vamos na hudbu Janáčka)balet Romeo a Julie (Prokofjev)
Graf č. 10
Přílo
ha č
. 3: S
ezna
m o
per
insp
irova
ných
Sha
kesp
earo
vým
i dra
maty
Zde
přik
ládá
m s
ezna
m o
per
insp
irova
nýc
h S
hake
spea
rový
mi d
ram
aty.
Sez
nam
zce
la ji
stě ne
ní ú
plně
kom
plet
ní, p
roto
že js
em d
o něj
zah
rnov
ala
jen
díla
, u k
terý
ch js
em m
ohla
ověř
it, ž
e je
jich
předl
ohou
byl
o do
opra
vdy
někte
ré S
hake
spea
rovo
dra
ma.
Au
tor
hud
by
Če
ský
náze
v o
per
y
N
áze
v o
pery
v o
rigi
ná
le
A
uto
r lib
reta
R
ok
uve
de
ní
Ant
oniu
s a
Kle
opat
ra (
Ant
oniu
s an
d C
leop
atra
) B
arbe
r, S
amue
l
Ant
oniu
s a
Kle
opat
ra
Ant
ony
and
Cle
opat
ra
Fra
nco
Zef
firel
li
19
66
Gru
enbe
rg, L
ouis
Ant
oniu
s a
Kle
opat
ra
Ant
ony
and
Cle
opat
ra
Loui
s G
ruen
berg
- K
affk
a, J
ohan
n C
hris
toph
A
nton
ius
a K
leop
atra
A
nton
ius
und
Cle
opat
ra
B
ernh
ard
Chr
isto
ph d
'Ari
en
1799
V
an D
urm
e, J
ef
A
nton
ius
a K
leop
atra
A
ntho
ny a
nd C
leop
atra
-
ne
uved
ena
Bouře
(The
Tem
pest
)
Adè
s, T
hom
as
Bouř
e
T
he T
empe
st
M
ered
ith O
akes
20
04
Alja
bjev
, Ale
ksan
dr
B
ouře
Буря
-
18
35
Ber
io, L
ucia
no
K
rál p
oslo
uchá
U
n re
in a
scol
to
Italo
Cal
vino
, Wys
tan
Hug
h
1984
Aud
en, F
riedr
ich
Ein
sied
el,
Fri
edric
h W
ilhel
m G
otte
r
Car
uso,
Lui
gi
Bouř
e
La
tem
pest
a
-
17
98
Eat
on, J
ohn
Cra
ig
B
ouře
The
Tem
pest
And
rew
Por
ter
19
85
Em
mer
t, A
dam
Jos
eph
B
ouře
Der
Stu
rm
C
arl L
eber
echt
Imm
erm
ann
18
06
Fab
rizi
, Vin
cenz
o
Bouř
e, a
neb
Z n
epořá
dku
La
tem
pest
a os
sia
Da
un d
isor
dine
M
iche
le M
allio
17
88
nevz
nikn
e pořá
dek
ne n
asce
un
ordi
ne
Fib
ich,
Zde
něk
Bouře
B
ouře
Ja
rosl
av V
rchl
ický
18
95
Fle
isch
man
n, J
ohan
n
Ost
rov
duchů
D
ie G
eist
erin
sel
Fri
edric
h W
ilhel
m G
otte
r
1798
Fri
edric
h A
nton
Haa
ck, F
ried
rich
Wilh
elm
O
stro
v du
chů
Die
Gei
ster
inse
l
F
ried
rich
Wilh
elm
Got
ter
1798
Hän
del,
Viv
aldi
, Ram
eau
Kou
zeln
ý os
trov
T
he E
ncha
nted
Isla
nd
Jere
my
Sa
ms
20
12
a da
lší1
Hal
évy,
Jac
ques
Fro
men
tal
Bouře
La
tem
pest
à
Eug
ene
Scr
ibe,
Pie
tro
Gia
nnon
e
1850
Hof
fmei
ster
, Fra
nz A
nton
B
ouře
Der
Stu
rm
-
1798
Hoi
by, L
ee
Bouře
T
he T
empe
st
M
ark
Shu
lgas
ser
1986
1 Ca
mp
ra,
Pur
cell,
Fe
rran
din
i, R
ebel
Lattu
ada,
Fel
ice
B
ouře
La t
empe
sta
A
rtur
o R
ossa
to
1922
Lock
e, M
atth
ew a
dal
ší
Bouře
T
he T
empe
st
T
hom
as S
hadw
ell
1674
Mar
tin, F
rank
B
ouře
D
er S
turm
Aug
ust
Wilh
elm
von S
chle
gel
19
56
Mül
ler,
Wen
zel
B
ouře
, ane
b K
ouze
lný
ostr
ov
D
er S
turm
, ode
r D
ie b
ezau
ber
te
Kar
l Frie
dric
h H
ensl
er
17
98
In
sel
Nym
an, M
icha
el
H
luky
, zv
uky
& s
ladk
é po
pěv
ky
Noi
ses,
Sou
nds
& S
wee
t Airs
Will
iam
Sha
kesp
ear
e, M
icha
el
19
91
Nym
an
Wel
don,
Joh
n2
B
ouře
T
he T
empe
st
T
hom
as S
hadw
ell
1695
Rei
char
dt, J
ohan
n F
riedr
ich
Ost
rov
duchů
D
ie G
eist
erin
sel
Fri
edric
h W
ilhel
m G
otte
r
1798
Rio
tte, P
hilip
p Ja
kob
B
ouře,
ane
b P
rosp
erův o
stov
Der
Stu
rm o
der
Pro
sper
os
Jo
hann
Gab
riel S
eidl
18
33
duchů
Gei
ster
inse
l
Ritt
er, P
eter3
Bouře
, ane
b K
ouze
lný
ostr
ov
D
er S
turm
ode
r D
ie b
ezau
bert
e
Joha
nn W
ilhel
m D
örin
g
1799
In
sel
Rol
le, J
ohan
n H
einr
ich
B
ouře, a
neb
Kou
zeln
ý os
trov
Der
Stu
rm o
der
Die
bez
aube
rte
Inse
l Jo
hann
Sam
uel P
atzk
e
17
82
Sch
äffe
r, K
arl F
riedr
ich
O
rkán
D
er O
rkan
-
1805
2 Jed
nu p
íseň
slo
žil H
. P
urce
ll.
3 Nen
í jis
té,
že R
itter
je a
uto
rem
.
Ludw
ig
Sm
ith, J
ohn
Chr
isto
pher
B
ouře, a
neb
Kou
zeln
ý os
trov
The
Tem
pest
or
The
Enc
hant
ed Is
le
Dav
id G
arric
k
1756
Sut
erm
eist
er, H
einr
ich
K
ouze
lný
ostr
ov
Die
Zau
berin
sel
Hei
nric
h S
uter
mei
ster
19
42
Win
ter,
Pet
er v
on
B
ouře
Der
Stu
rm
F
.X. K
aspa
r
1798
Zu
mst
eeg,
Joh
ann
Rud
olf
Ost
rov
duchů
D
ie G
eist
erin
sel
Fri
edric
h W
ilhel
m G
otte
r
1798
Cor
iola
nus
Cym
belín
(C
ymbe
line)
Dva
kav
alíř
i z V
eron
y (T
he T
wo
Gen
tlem
en o
f Ver
ona)
Bis
hop
, Sir
Hen
ry
D
va k
ava
líři z
Ver
ony
The
Tw
o G
entle
men
of V
eron
a
Fre
deric
R
eyno
lds
1821
Dva
vzn
ešen
í příb
uzní
(T
he T
wo
Nob
le K
insm
en)
Edw
ard
III.
Ham
let
And
reoz
zi, G
aeta
no
H
amle
t
A
mle
to
G
iuse
ppe
Mar
ia F
oppa
, Jea
n-Fra
nçoi
s 17
92
Duc
is
Car
uso,
Lui
gi
Ham
let
Am
leto
Fab
io D
orse
ne A
borig
eno,
1789
Jean-
Fra
nçoi
s D
ucis
Kel
terb
orn,
Rud
olf
O
félie
O
phel
ia
H
erbe
rt
Mei
er
19
84
Kie
vman
, Car
son
H
amle
t
H
amle
t
C
arso
n K
ievm
an
nedo
konče
ná
Tho
mas
, Cha
rles
Lou
is H
amle
t
H
amle
t
Ju
les
Bar
bier
, Mic
hel C
arré
1868
Am
broi
se
Zaf
red,
Mar
io
Ham
let
Am
leto
Lily
an Z
afre
d,
Mar
io Z
afre
d
1961
Jak
se v
ám lí
bí (
As
You
Lik
e it)
Ver
acin
i, F
ranc
esco
Mar
ia
Ros
alin
da
R
osal
inda
Pao
lo R
olli
17
44
Jindřic
h IV
. (H
enry
IV)
4
Hol
st,G
usta
v
N
a hl
avě d
ivoč
áka
At
the
Boa
r's H
ead
Gus
tav
Hol
st
19
25
Jindřic
h V
. (H
enry
V)
Mer
cada
nte,
Sav
erio
Mlá
dí J
indřic
ha V
.
La
gio
vent
ù di
Enr
ico
V
F
elic
e R
oman
i
1834
Pac
ini,
Gio
vann
i
Mlá
dí J
indřic
ha V
.
La
gio
vent
ù di
Enr
ico
V
G
iosu
è C
ardu
cci/
Jac
opo
Fer
retti
18
20
4 Hra
se
sklá
dá
ze
dvo
u část
i.
Jindřic
h V
I. (H
enry
VI)
5
Bal
fe, M
icha
el W
illia
m
Joha
nka
z A
rku
Jo
an o
f A
rc
E
dwar
d F
itzba
ll
18
37
Ji
ndřic
h V
III. (
Hen
ry V
III)
Sai
nt-S
aëns
, Cam
ille
Ji
ndřich
VIII
.
Hen
ry V
III
P
ierr
e Lé
once
Dét
roya
t,
Pau
l
1883
A
rman
d S
ilves
tre
Juliu
s C
aesa
r
Mal
ipie
ro, G
ian
Fra
nces
co
Juliu
s C
aesa
r
Giu
lio C
esar
e
Gia
n F
ranc
esco
Mal
ipie
ro
19
36
Kle
be, G
isel
her
U
smrc
ení
Cae
sara
D
ie E
rmor
dung
C
äsar
s
G
isel
her
Kle
be, A
ugus
t W
ilhel
m
1959
von
Sch
lege
l
Kom
edie
om
ylů (
The
Com
edy
of E
rror
s)
Bis
hop,
Hen
ry R
owle
y
Kom
edie
om
ylů
T
he C
omed
y of
Err
ors
Fre
deric
Rey
nold
s
18
19
Kre
jčí,
Iša
Poz
dviž
ení
v E
fesu
P
ozdv
ižen
í v
Efe
su
Jose
f B
acht
ík
19
46
Lore
nz, K
arl A
dolf
K
omed
ie o
mylů
Die
Kom
ödie
der
Irru
ngen
-
18
90
Sto
race
, Ste
phen
Kom
edie
om
ylů
Gli
equi
voci
Lore
nzo
da P
onte
17
86
5 H
ra s
e sk
lád
á z
e tří
čás
ti.
Kon
ec d
obrý
, vše
chno
dob
ré (
All'
s W
ell T
hat E
nds
Well)
Cas
teln
uovo
-Ted
esco
, Mar
io
Kon
ec d
obrý
, vše
chno
dob
ré
A
ll's
Wel
l Tha
t E
nds
Wel
l
Mar
io C
aste
lnuo
vo T
ede
sco
19
59
Krá
l Jan
(K
ing
John
)
Krá
l Lea
r (K
ing
Lear
)
Cag
noni
, Ant
onio
Krá
l Lea
r
Re
Lear
Ant
onio
G
hisl
anzo
ni
-
Gob
atti,
Ste
fano
Kor
delie
Cor
delia
Car
lo D
'Orm
evi
lle
1881
Hos
okav
a, T
oshi
o
Lear
ova
vize
Vis
ion
of L
ear
T
. Suz
uki
19
98
Rei
man
n, A
ribe
rt
Lear
Le
ar
Cla
us H
. Hen
nebe
rg
1978
Sal
linen
, Aul
is
K
rál L
ear
K
ing
Lear
Mat
ti Ros
si
20
00
Van
Dur
me,
Jef
Krá
l Lea
r
Kin
g Le
ar
-
neu
vede
n
Kup
ec b
enát
ský
(The
Mer
chan
t of V
enic
e)
Cas
teln
uovo
-Ted
esco
, Mar
io
Kup
ec b
enát
ský
Il m
erca
nte
di V
enez
ia
Mar
io C
aste
lnuo
vo T
edes
co
19
61
Def
fès,
Pie
rre-
Loui
s Je
ssic
a
Je
ssic
a
Ju
les-
Édo
uard
Ade
nis,
Hen
ry
18
98
Boi
ssea
ux
Hah
n, R
eyna
ldo
K
upec
ben
átsk
ý
Le
mar
chan
d de
Ve
nise
Mig
uel Z
amac
oïs
1935
Mac
beth
Bib
alo,
Ant
onio
Mac
beth
Mac
beth
Ant
onio
Bib
alo
, Cla
us H
enne
berg
19
94
Blo
ch, E
rnes
t
M
acbe
th
M
acbe
th
E
dmon
d F
leg
19
10
Ché
lard
, Hyp
polit
e
Mac
beth
Mac
beth
Cla
ude
Jose
ph R
ouge
t de
Lis
le
1827
Koš
ut, M
.
M
acbe
th
M
acbe
th
-
2008
R
ossi
, Lau
ro
Bio
rn
Bio
rn
F. M
arsh
all
1
877
Šos
tako
vič, D
mitr
ij
Lady
Mac
beth
mce
nské
ho ú
jezd
u6
Лeди М
aкбет Мцeнского
уeзда
A
lexa
nder
Pre
is, D
mitr
ij Š
osta
kovič
1934
T
aube
rt, W
ilhel
m
M
acbe
th
M
acbe
th
F
ried
rich
Egg
ers
1857
V
erdi
, Giu
sepp
e
M
acbe
th
M
acbe
th
F
ranc
esco
M
aria
Pia
ve, A
ndre
a
1847
Maf
fei
Mar
ná lá
sky
snah
a (L
ove'
s La
bor's
Los
t)
Mno
ho p
ovyk
u pr
o ni
c (M
uch
Ado
abo
ut N
othi
ng)
Ber
lioz,
Hec
tor
Bla
žena
a B
eneš
B
éatr
ice
et B
énéd
ict
Hec
tor
Ber
lioz
18
62
Sta
nfor
d, C
harle
s V
illie
rs
Mno
ho p
ovyk
u pr
o ni
c
M
uch
Ado
abo
ut N
othi
ng
Ju
lian
R. S
turg
is
1901
6 Pří
mo
u př
edlo
hou
je s
tejn
ojm
enn
á p
oví
dka
N.
Lesk
ova
.
Něc
o za
něco
(M
easu
re fo
r M
easu
re)
Wag
ner,
Ric
hard
Za
káza
ná lá
ska
D
as L
iebe
sver
bot
Ric
hard
Wag
ner
1836
Oth
ello
, mouřen
ín b
enát
ský
(Oth
ello
, The
Moo
r of
Ven
ice)
R
osin
i, G
ioac
chin
o
O
tello
O
tello
, oss
ia Il
mo
ro d
i Ven
ezia
F
ranc
esco
Ber
io d
i Sal
sa
18
16
Ver
di, G
iuse
ppe
Ote
llo
Ote
llo
Arr
igo
Boi
to
18
87
Per
iklé
s (P
eric
les)
Z
uko
fsky
, Cel
ia
P
erik
lés
P
eric
les
Loui
s Z
ukof
sky
19
63
Ric
hard
II. (
Ric
hard
II)
Ric
hard
III.
(Ric
hard
III)
Can
epa,
Lui
gi
Ric
hard
III.
Ric
card
o III
Fulvio
Ful
goni
o
18
79
Mei
ners
, Gio
vann
i Bat
tista
R
icha
rd II
I.
R
icca
rdo
III
A
ndre
a C
odeb
ò
18
59
Sal
vayr
e, G
asto
n
Ric
hard
III.
Ric
card
o III
Ém
ile B
lave
t
1883
Van
Dur
me,
Jef
Krá
l Ric
hard
III.
Kön
ig R
icha
rd
der
Drit
te
-
neu
vede
n
Rom
eo a
Jul
ie (
Rom
eo a
nd J
ulie
t)
Bar
kwor
th, J
ohn
Edm
und
Rom
eo a
Jul
ie
R
omeo
and
Jul
iet
Joh
n E
dmun
d B
arkw
orth
1916
B
ellin
i, V
ince
nzo
K
apul
eti a
Mon
teko
vé
I Cap
ule
ti e
i Mon
tecc
hi
F
elic
e R
oman
i
1830
B
enda
, Jiří A
nton
ín
R
omeo
a J
ulie
R
omeo
und
Jul
ie
Fri
edric
h W
ilhel
m G
otte
r
1776
B
lach
er, B
oris
R
omeo
a J
ulie
Rom
eo u
nd J
ulia
B
oris
Bla
cher
1947
C
ampo
y Z
abal
eta,
Za
milo
vaní
z V
eron
y
Lo
s am
ant
es d
e V
eron
a
Fra
ncis
co d
e Ir
ache
ta
1916
C
onra
do d
el
Dal
ayra
c, N
icol
as-M
arie
V
še p
ro lá
sku,
ane
b R
omeo
a J
ulie
T
out
pour
l'a
mou
r ou
Rom
éo
Ja
cque
s-M
arie
Bo
utet
de
Mon
vel
1792
et
Jul
iette
D
amro
sch,
Leo
pold
Rom
eo a
Jul
ie
R
omeo
und
Jul
ia
Leop
old
Dam
rosc
h
18
62
Del
ius,
Fre
deri
ck
R
omeo
a J
ulie
na
vsi
7
A
Vill
age
Rom
eo a
nd J
ulie
t
Fre
deric
k D
eliu
s
19
07
Dus
apin
, Pas
cal
R
omeo
a J
ulie
Rom
éo e
t Jul
iett
e
O
livie
r C
adio
t
1989
F
isch
er, J
an F
rank
Rom
eo, J
ulie
a t
ma
Rom
eo, J
ulie
a t
ma
Jan
Fra
nk F
isch
er
1962
F
ribe
c, K
reši
mir
R
omeo
a J
ulie
Rom
eo i
Julia
-
19
55
Gau
jac,
Edm
ond
R
omeo
a J
ulie
Rom
éo e
t Jul
iett
e
-
19
55
Ger
ber,
Ren
é
R
omeo
a J
ulie
Rom
éo e
t Jul
iett
e
-
1961
7 Pří
mo
u př
edlo
hou
je s
tejn
ojm
enn
á n
ove
la G
. K
elle
ra.
Gou
nod,
Cha
rles
-Fra
nçoi
s R
omeo
a J
ulie
Rom
éo e
t Ju
liett
e
Ju
les
Bar
bier
, Mic
hel C
arré
1867
G
uglie
lmi,
Pie
tro
Car
lo
Rom
eo a
Jul
ie
R
omeo
e G
iulie
tta
Ser
afin
o B
uona
iuti
1810
Iv
ry, P
aul X
avie
r D
ésiré
, Z
am
ilova
ní z
Ver
ony
Les
aman
ts
de V
éron
e
P
aul X
avie
r D
ésiré
d’Iv
ry
18
78
mar
quis
d'
Kel
terb
orn,
Rud
olf
Ju
lie
Julia
D
avid
Fre
eman,
Rud
olf K
elte
rbor
n 19
91 K
urzb
ach,
Pau
l
Mla
dá lá
ska
Ju
nge
Lieb
e
H. K
urzb
ach,
Pau
l Kur
zbac
h
-
Mal
ipie
ro, G
ian
Fra
nces
co
Neb
eské
a p
ekel
né s
vět
y
Mon
di c
eles
ti e
infe
rnal
i
Gia
n F
ranc
esco
Mal
ipie
ro
1961
M
ares
calc
hi, L
uigi
Rom
eo a
Jul
ie
G
iulie
tta e
Ro
meo
B
eret
ti
17
85
Mar
shal
l-Hal
l, G
eorg
e
Rom
eo a
Jul
ie
R
omeo
and
Jul
iet
Geo
rge
Will
iam
Lou
is M
arsh
all-H
all
1912
W
illia
m L
ouis
Mat
uszc
zak,
Ber
nade
tta
Rom
eo a
Jul
ie
Ju
lia i
Ro
meo
Ber
nade
tta M
atus
zcza
k,
19
70
Jaro
sław
Iwas
zkie
wic
z
Mar
chet
ti, F
ilipp
o
Rom
eo a
Jul
ie
R
omeo
e G
iulie
tta
Mar
cilli
ano
Mar
cello
18
65
Mer
cada
l y P
ons,
Ant
onio
R
omeo
a J
ulie
Rom
eo e
Giu
lietta
-
1873
M
oral
es, M
eles
io
R
omeo
a J
ulie
Rom
eo e
Giu
liett
a
F
elic
e R
oman
i
1863
P
orta
, Ber
nard
o
R
omeo
a J
ulie
Rom
éo e
t Jul
iett
e
-
1809
Rum
ling,
Sig
ism
und
von
R
omeo
a J
ulie
Rom
éo e
t Jul
iett
e
-
1784
S
helle
y, H
arry
Row
e
Rom
eo a
Jul
ie
R
omeo
and
Jul
iet
Har
ry R
owe
She
lley
1901
S
chw
anen
berg
er, J
ohan
n
Rom
eo a
Jul
ie
R
omeo
e G
iul
ia
J. R
. San
seve
rino
17
76
Got
tfrie
d S
teib
elt,
Dan
iel G
ottli
eb
Rom
eo a
Jul
ie
R
oméo
et
Jul
iett
e
V
icom
te A
lexa
ndre
de
Ség
ur
17
93
Sto
rch,
Ant
on
Rom
eo a
Jul
ie
R
omeo
und
Jul
ie
J. F
orst
1863
S
uter
mei
ster
, Hei
nric
h
Rom
eo a
Jul
ie
R
omeo
und
Ju
lia
Hei
nric
h S
uter
mei
ster
19
40
Tor
riani
, Eug
enio
Rom
eo a
Jul
ie
G
iulie
tta e
Romeo
F
elic
e R
oman
i
1828
V
acca
i, N
icol
a
R
omeo
a J
ulie
Giu
lietta
e R
omeo
F
elic
e R
oman
i
1825
Z
ando
nai,
Ric
card
o
Rom
eo a
Jul
ie
G
iulie
tta e
Ro
meo
A
rtur
o R
ossa
to, M
atte
o B
ande
llo
1922
Z
inga
relli
, Nic
colò
Ant
onio
R
omeo
a J
ulie
Giu
lietta e
Rom
eo
Giu
sepp
e M
aria
Fop
pa
19
76
Sen
noc
i sva
tojá
nské
(A
Mid
sum
mer
Nig
ht's
Dre
am)
Alja
bjev
, Ale
ksan
dr
Č
arov
ná n
oc
Волшебная ночь
-
18
39
Aru
ndel
l, D
enni
s
Sen
noc
i sva
tojá
nské
M
idsu
mm
er
Nig
ht's
Dre
am
D
enni
s A
rund
ell
1930
B
ritte
n, B
enja
min
Sen
noc
i sva
tojá
nské
A
Mid
sum
mer
Nig
ht's
Dre
am
B
enja
min
Brit
ten,
Pet
er P
ears
1960
Del
anno
y, M
arce
l
-
P
uck
And
ré B
oll
19
49
Hän
del,
Viv
aldi
, Ram
eau
Kou
zeln
ý os
trov
T
he E
ncha
nted
Isla
nd
Jere
my
Sa
ms
20
12
a da
lší
Leve
ridg
e, R
icha
rd8
Pyr
amus
a T
hisb
e
P
yram
us a
nd T
hisb
e
R
icha
rd L
ever
idge
17
16
Pur
cell,
Hen
ry
Krá
lovn
a ví
l
The
Fai
ry-Q
ueen
ne
znám
ý
1692
Sm
ith, J
ohn
Chr
isto
pher
V
íly
The
Fai
ries
D
avid
Gar
rick/
Joh
n C
hris
toph
er S
mith
175
5
Tho
mas
, Cha
rles
Lou
is
Sen
noc
i sva
tojá
nské
Le
Son
ge d
'un
e nu
it d'
été
Jo
seph
Ber
nard
Ros
ier,
Ado
lphe
18
50
Am
broi
se
de L
euve
n
Wol
f, E
rnst
Wilh
elm
Kou
zeln
é om
yly
Die
Zau
berir
run
gen
Fri
edric
h H
ildeb
rand
Fre
iher
r
1785
vo
n E
insi
edel
T
imon
Ath
énsk
ý (T
imon
of A
then
s)
Oliv
er, S
teph
en
T
imon
Ath
énsk
ý
T
imon
of
Ath
ens
19
91
Titu
s A
ndro
nicu
s
Tro
ilus
a C
ress
ida
(Tro
ilus
and
Cre
ssid
a)
Wal
ton,
Will
iam
Tro
ilus
a C
ress
ida
Tro
ilus
and
Cre
ssid
a
C
hris
toph
er H
assa
ll
19
54
Zill
ig, W
infr
ied
Tro
ilus
a C
ress
ida
Tro
ilus
und
Cre
ssid
a
W
infr
ied
Zill
ig
1949
8 Hud
ba
se z
trat
ila.
Več
er třík
rálo
vý (
Tw
elfth
Nig
ht)
Bis
hop,
Hen
ry R
owle
y
Veče
r tří
král
ový
Tw
elfth
Nig
ht
F
rede
ric R
eyno
lds
182
0
Sm
etan
a, B
edřic
h
Vio
la9
Vio
la
Eliš
ka K
rásn
ohor
ská
1900
Ves
elé
panič
ky w
inds
dors
ké (
The
Mer
ry W
ives
of W
inds
or)
A
dam
, Ado
lphe
-Cha
rles
F
alst
aff
F
alst
aff
A
dolphe
de
Leuv
en, J
ules
-Hen
ri 18
56
Ver
noy
de S
aint
-Geo
rges
D
itter
s vo
n D
itter
sdor
f,
Ves
elé
paničky
win
dsor
ské
D
ie lu
stig
en W
eibe
r vo
n W
inds
or
Aug
ust
Car
l Ditt
ers
von
Ditt
ersd
orf,
1796
A
ugus
t C
arl
Geo
rg C
hris
tian
Röm
er
Bal
fe, M
icha
el W
illia
m
Fal
staf
f
Fal
staf
f
Manfr
edo
Mag
gion
i
18
38 N
icol
ai, O
tto
Ves
elé
paničk
y w
inds
orsk
é
Die
lust
igen
Wei
ber
von
Win
dsor
S
alo
mon
Her
man
n vo
n M
osen
thal
18
49
Pap
avoi
ne10
Sta
rý k
oket
a, a
neb
Dvě
příte
lkyně
Le v
ieux
coq
uet o
u Le
s de
ux a
mie
s
A. B
ret
176
1
Rea
, Ala
n
Za
milo
vaný
a n
eza
milo
vaný
Fal
staf
f in
and
out
of
Love
Will
iam
Mon
son
1982
Fal
staf
f
Ritt
er, P
eter
V
esel
é pa
ničky
win
dsor
ské
D
ie lu
stig
en W
eibe
r vo
n W
inds
or
Geo
rg
Chr
istia
n R
ömer
1794
9 O
per
a ne
byl
a d
oko
nčená
. 10
Jeh
o kř
est
ní jm
éno
ne
ní z
nám
o, j
e m
ožn
é, ž
e b
ylo
Lo
uis-
Au
gu
ste
.
Sal
ieri,
Ant
onio
Fal
staf
f, a
neb
Tři v
tipy
Fal
staf
f, o
ssia
Le
tre
burle
Car
lo P
rosp
ero
Def
ranc
esch
i
1799
V
augh
an W
illia
ms,
Ral
ph
Za
milo
vaný
Sir
Joh
n
S
ir J
ohn
in L
ove
Ral
ph V
augh
an W
illia
ms
19
29
Ver
di, G
iuse
ppe
F
alst
aff
11
F
alst
aff
A
rrig
o B
oito
1893
Z
imní
poh
ádka
(T
he W
inte
r's T
ale)
Bar
bier
i, C
arlo
Em
anue
le
Per
dita
, zim
ní p
ohád
ka
P
erdi
ta, e
in W
inte
rmär
chen
Kar
l Gro
ss
18
65
Boe
sman
s, P
hilip
pe
Zim
ní p
ohád
ka
Win
term
ärch
en
Luc
Bon
dy, M
arie
-Lou
ise
19
99
B
isch
ofbe
rger
Bru
ch, M
ax
Her
mio
na
H
erm
ione
Em
il H
opff
er
18
72
Gol
dmar
k, K
árol
y
Zim
ní p
ohád
ka
Ein
Win
term
ärch
en
A
lfred
Mar
ia W
illne
r
19
08
Har
biso
n, J
ohn
Z
imní
poh
ádka
W
inte
r's T
ale
J
ohn
Har
biso
n
1979
Neš
vera
, Jos
ef
P
erdi
ta
P
erdi
ta
Ja
rosl
av K
vap
il
1897
Zkr
ocen
í zlé
žen
y (T
he T
amin
g of
the
Shr
ew)
Cha
pí, R
uper
to
V
ýtrž
nice
La r
evol
tosa
José
Lo
pez
Silv
a, C
arlo
s
1897
F
erna
ndez
Sha
w
11 Děj
je č
ásteč
ně pře
vzat
i z
Jindři
cha
IV
.
Arg
ento
, Dom
inic
k
Chr
isto
pher
Sly
C
hris
toph
er S
ly
John
Man
love
1963
Bra
ham
, Joh
n
Z
kroc
ení
zlé
ženy
T
he T
amin
g of
th
e S
hrew
-
18
28
Gia
nnin
i, V
ittor
io
Z
kroc
ení
zlé
ženy
T
he T
amin
g of
the
Shr
ew
V
ittor
io G
iann
ini,
Dor
othy
Fee
19
50
Goe
tz, H
erm
ann
Gus
tav
Zkr
ocen
í zl
é že
ny
Der
Wid
ersp
änst
igen
Zäh
mun
g
Jose
ph V
ikto
r W
idm
ann
18
47
Le R
ey, F
rede
ric
Z
kroc
ení
zlé
ženy
T
he T
amin
g of
the
Shr
ew
-
1828
Mac
lean
, Alic
k
P
etru
ccio
Pet
rucc
io
S
herid
an
Ros
s
1895
Sam
aras
, Spy
rido
n
Zkr
ocen
í dr
ači
ce
La F
uria
Dom
ata
Enr
ico
Ann
ibal
e B
utti,
G
. Macch
i 18
95
Mar
tín
y S
oler
, Vic
ente
Š
kola
man
žels
tví
La s
cuo
la d
ei m
arita
ti
Lo
renz
o D
a P
onte
17
95
Wol
f-F
erra
ri, E
rman
no
Sly
S
ly, o
vver
o La
legg
end
a
G
iova
cchi
no F
orza
no
1927
del d
orm
ient
e ris
vegl
iato
Wor
sdal
e, J
ames
Lék
pro
výtž
nici
A
Cur
e fo
r a
Sc
old
Jam
es W
orsd
ale
1735
Ta
bu
lka
č. 1
: S
ezn
am
op
er in
spir
ova
nýc
h S
hak
esp
ea
rový
mi d
ram
aty
Zdroje použité při tvorb ě seznamu oper A Biographical Essay on Louis Zukofsky by Mark Scroggins. Department of English: University of Illinois at Urbana-Champaign [online]. 1998 [cit. 2011-09-11]. Dostupné z: <http://www.english.illinois.edu/maps/poets/s_z/zukofsky/bio.htm>. Benvenuti, Tommaso. Treccani, il portale del sapere [online]. 1996 [cit. 2011-09-30]. Dostupné z: <http://www.treccani.it/enciclopedia/tommaso-benvenuti_%28Dizionario-Biografico%29/>. Bibalo, Antonio: MACBETH . Oper in drei Akten nach William Shakespeare. Internationale Musikverlage Hans [online]. [cit. 2011-09-30]. Dostupné z: <http://www.sikorski.de/575/de/0/a/0/g_ope/seite_2/1009958_macbeth_opera_in_three_acts.html>. CARSON KIEVMAN OFFICIAL WEBSITE [online]. [cit. 2011-9-30]. Dostupné z: <http://silvertone.princeton.edu/~carson/comp98.html>. Compositori famosi e sconsciuti. Shakespeare e l'opera lirica [online]. [cit. 2011-09-29]. Dostupné z: <http://utenti.multimania.it/sicla99/id24.htm>. DAVIS, John. Suiseki FAQ [online]. 1997, poslední úpravy 1998-01-20 [cit. 2011-09-29]. Dostupné z: <http://www.btinet.com/˜bonsai.suiseki/suiseki/Faq.html>. Der Sturm. Die Oper in Italien und Deutschland zwischen 1770 und 1830: Das Opernprojekt [online]. [cit. 2011-09-11]. Dostupné z: <http://www.opernprojekt.uni-koeln.de/druck_einzeldarstellung_werk.php?id_werke=1164&herkunft>.
Deutsche Biografie Onlinefassung [databáze online]. Bayern: Bayerische Akademie der Wissenschaften, [cit. 2011-10-02]. Dostupné z: <http://www.deutsche-biographie.de/xsfz77918.html>.
Fleischmann, (Johann) Friedrich (Anton). Operas.com.ar: Amplia información sobre ópera, noticias, videos y shop de ventas en 5 países [online]. [cit. 2011-09-05]. Dostupné z: <http://www.operas.com.ar/Music-Encyclopedia/28179/Fleischmann,-%28Johann%29-Friedrich-%28Anton%29.htm>. Grove Music Online [databáze online]. Oxford: Oxford University Press, 2007–2012 [cit. 2011-09-10]. Dostupné z: <http://www.oxfordmusiconline.com/public/book/omo_gmo>. Henry VI. Pts. 1-3. Register of copyrights [online]. [cit. 2011-09-11]. Dostupné z: <http://www.faqs.org/copyright/henry-vi-pts-1-3-by-william-shakespeare-text-edited-by-2/>. Libretti d'opera: Scheda per 'La *gioventù di Enrico V'. Museo del disco d'epoca.: dischi e la musica raccontano 130 anni di storia contemporanea. [online]. [cit. 2011-09-30]. Dostupné z: <http://www.museodeldiscodepoca.com/archivio/visualizza_scheda.php?id=DMBM18263>. Macbeth. Project Gutenberg [online]. 2011-03-30 [cit. 2011-09-30]. Dostupné z: <http://www.gutenberg.org/files/35721/35721-h/35721-h.htm#chap11>.
Read the ebook Cyclopedia of music and musicians (Volume 3) by John Denison Champlin. Online Library [online]. 1888 [cit. 2011-09-05]. Dostupné z: <http://www.ebooksread.com/authors-eng/john-denison-champlin/cyclopedia-of-music-and-musicians-volume-3-mah/page-35-cyclopedia-of-music-and-musicians-volume-3-mah.shtml>. Riccardo III. Open Library [online]. [cit. 2011-09-29]. Dostupné z: <http://openlibrary.org/books/OL19114074M/Riccardo_III>. SANTANGELO, Riccardo. AmadeusOnline.net [online]. 2005 [cit. 2011-10-10]. Dostupné z: <http://www.amadeusonline.net/almanacco.php?Giornata=Venerd%EC&Giorno=20&Mese=09>. Sh:in:E: Shakespeare in Europe [online]. Poslední úpravy 2009-03 [cit. 2011-06-28]. Dostupné z: <http://pages.unibas.ch/shine/>.