Skryta Moc Za Svedky Jehovovymi Robin de Ruiter

Robin de Ruiter

Skrytá moc za Svědky Jehovovými

Obsah

Poděkování

Úvod

1 Svědci Jehovovi

a) Společnost strážné věže

b) Charles Taze Russell

c) Joseph Franklin Rutheford

d) Nathan Homer Knorr

e) Frederik William Franz

f) Milton G. Henschel

g) Teologie Společnosti strážné věže

h) Dozor nad myšlením

2 Nadcházející světová diktatura

a) Skuteční strůjci světového dění

b) Ilumináti a zednářstvo

c) Židovské zednářstvo

d) Moc iluminátů

e) Council of Foreign Relations

f) Mezinárodní měnový fond

g) Bilderberská skupina

h) Trilaterální komise

i) Řád B’nai B’rith

j) Říjnová revoluce r. 1917

k) Americká finanční podpora Hitlera

l) Světová mocnost sionismus

m) Hitler a sionismus

n) Protokoly sionských mudrců

o) Změna vědomí lidí

p) Spojené národy

q) AIDS

r) Nová náboženská hnutí

s) Co přinese budoucnost?

3 Nový světový řád svědků Jehovových

4 Společnost strážné věže a zednářstvo

5 Loutky kapitalismu

6 Ve službách sionismu

7 Pacifisté a slídilové

8 Neutralita Společnosti strážné věže

a) První světová válka

b) Spartakovci

c) Vyhledávání konfrontace s křesťany

d) Druhá světová válka

e) Státní department USA

f) Psychologické válečné tažení

g) Svědci Jehovovi jako „političtí uprchlíci“

h) Afrika

i) Dopisy hlavám států

9 Satanova léčka

10 Satanova synagoga

11 Dodatek

Průvodní dopis Hitlerovi

12 Seznam literatury

Poděkování

Zvláště srdečný dík patří panu Dizánu Vázquezovi. Jeho podíl na přepracování a korekturáchšpanělského rukopisu výrazně přispěl k rozšíření čtenářského okruhu této knihy.

Rovněž upřímně děkuji panu Antonu Schmidovi, který tomuto dílu věřil a projevil vzácnouodvahu a velkorysost při jeho zpřístupnění německým čtenářům.

Jmenovité uznání náleží také německé překladatelce paní Monice Micherové. Vzornémupřekladu textu ze španělštiny věnovala svůj veškerý volný čas.

Dále bych chtěl poděkovat panu Juanu Marrero Almeidovi za zdařilé výtvarné zpracováníknihy i za většinu obrázků a karikatur, které dílo doprovázejí.

Srdečný dík za cennou spolupráci rovněž náleží spisovatelům a badatelům. Jsou to DerekBarefoot, Fritz Springmeier, Walter Krappatch, Günther Pape, Franz Stuhlhofer, AntonioCarrera a José Fierro Córdova, vesměs experti na danou tématiku.

Konečně jsou zde Elle Wiltjer, Javier Palmero Colinas, Jutta Birlenberg, Marco van Basten,Harry Wijnhold, Heidi de Ruiter-Franková a můj otec Cebastiaan de Ruiter, kteří mivýznamně přispěli v práci informacemi, komentáři i další všestrannou pomocí a přispěním.

Úvod

O Společnosti strážné věže a jejích stoupencích, Svědcích Jehovových, bylo již popsánohodně papíru. Je však jen málo autorů, kteří měli dostatek odvahy i chuti vynaložit nemaléúsilí k demaskování skryté moci za touto pseudoreligiózní organizací. Nejvíce všakpřekvapuje, že ani mnozí z vedoucích pracovníků nevědí, kdo drží v zákulisí řadicí pákymechanismu, a stejně tak málo jsou zasvěceni do skutečné role, kterou po celém světěSpolečnost strážné věže hraje. Zdá se tedy nemožné proniknout do tajemství známých jenněkolika málo členům vůdčí elity.

Nebo snad přece jen existuje metoda dovolující sáhnout až na samý kořen těchto záhad? Kdořídí z pozadí celou organizaci? Je součástí určitého plánu? Jaká jsou její nevlastnějšítajemství? To jsou otázky, k jejichž zodpovězení má naše kniha přispět.

Skrze její stránky se čtenář stane sám porotcem. Věřím, že mu předložená nepochybná fakta imezi řádky podávané skutečnosti umožní odhalit a správně posoudit strašlivé tajemstvímocnosti skryté za touto organizací.

Doufám také, že čtenář jako člen našeho pomyslného porotního soudu bude mít z osvětlenívěci prospěch a že si sám udělá co možná nejobsáhlejší závěr. Rád bych ještě zdůraznil, žetakový soud nebude vynesen na základě pouhých podezření a spekulací, nýbržnezpochybnitelných faktů.

Stejně tak důrazně zde upozorňuji, že jediným cílem této knihy je objasnění vztahůSpolečnosti strážné věže k jistým mocnostem v pozadí a hned upozorňuji, že není nijakzaměřena proti jejím stoupencům, nýbrž výhradně proti vůdcům a skryté vrchnosti, stojící zatouto organizací.

Rovněž zde musím zmínit okolnost, že jsem při zkoumání tématiky často narazil na osobyžidovské rasy. Bylo mi zcela jasné, že následkem toho stojím před vážnou a velice

choulostivou otázkou, protože je zde zcela nepochybná tendence apriorně vyjímat Židy zjakékoli formy kritiky. Ve většině zemí je dnes běžné automaticky řadit k extrémníantisemitské pravici každou kritiku týkající se židovského národa. Mnozí dokonce reagujízarputile až agresivně vždy, kdy jsou Židé vystaveni jakémukoli posuzování.

Při nezaujatém vědomí skutečnosti, že historie židovského národa je plná hořkostí a utrpení,to ještě nezbytně neznamená, že by v něm nebyli jednotlivci nebo skupiny s nesprávnýmjednáním a postoji, nebo že by se nesměla kritizovat vůbec žádná židovská pochybení resp.viny. Početní proslulí židovští autoři jako např. Alfred Lilienthal, J. C. Burg nebo JackBernstein mnohokrát a vehementně odsoudili postoj řady svých soukmenovců.

Proto se také necítím nucen podtrhávat, že na informace v této knize nelze v žádném případěnahlížet jako na antisemitské.

Pro lepší náhled do spleti vztahů mezi Společností strážné věže a jejími skrytými řídícímisilami v pozadí jsem na začátek každé kapitoly zařadil stručný (někdy však i obsáhlejší)historický úvod.

V celém díle užívám výhradně jednotného výraziva „Svědci Jehovovi“ resp. „Biblisté“, což jeběžně užívaná zkrácená podoba oficiálního názvu „Mezinárodní sdružení biblistů“.

Všechny dále uvedené skutečnosti jsou přebrány z nezpochybnitelných pramenů a jejichověření byla věnována náležitá péče.

Jsem přesvědčen, že předkládané dílo bude následovníkům Krista nejen užitečné, ale žesoučasně i posílí jejich schopnost obrany před svody a nástrahami organizací jako SvědciJehovovi i jim podobné.

1. KAPITOLA

Svědci Jehovovi

a) Společnost strážné věže

Kdo přichází do newyorského Brooklynu, ať už po Manhattan Bridge nebo Brooklyn Bridge,uvidí nejprve několik velkých budov krémové barvy. V jejich sousedství se nacházejí tiskárnyřídícího ústředí Svědků Jehovových chrlících denně statisíce knih a časopisů.

Zmíněná ústředna pracuje pod vedením Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc.a tvoří ji početné provozovny a velký administrativní trakt. Dvě budovy jsou ve výši pátéhoposchodí spojeny mostem vedoucím přes cestu. Jsou zde budovy sloužící jako sklady papíru,opravárenské dílny, truhlárny s roční produkcí více než 11 000 kusů nábytku i knihárna, kterási sama vyrábí potřebné materiály.

Společnost strážné věže si dokonce sama ve zvláštní dílně vyrábí vlastní tiskařské barvy vzhruba padesáti odstínech a jsou tam produkovány i všechny nátěrové hmoty k vnější a vnitřníúdržbě areálu.

Další oddělení dodává měsíčně více než 17 000 kovových výrobků nejrůznějšího druhu, kterékryjí vlastní potřebu všech budov. Poblíž továrního a administrativního traktu je objektzasilatelství a ještě dále ubytovna zhruba 3 000 dobrovolných pracovníků, vesměs SvědkůJehovových.

Společnost mimo to ještě vyrábí zvukové nosiče, kalendáře, obrázky, pohlednice a mnohédalší předměty s religiózní tématikou. Za pouhé tři roky se prodalo více než 11 milionůzvukových kazet vyráběných ve vlastním studiu. Jejich celková produkce dosáhla od dubna1978 zhruba 65 milionů kusů.

V roce 1990 se Společnost strážné věže zaměřila na nové pole výrobní činnosti, kdy vytvořilaprvní videokazetu určenou pro veřejnost. Před nedávnem se organizace pustila i do výrobypočítačových disket.

Roku 1991 byla v Brooklynu zřízena nová prádelna a barvírna, v níž dobrovolní pracovnícitýdně vyperou a ošetří 25 000 tun prádla a svršků ostatních pracovníků organizace. Ti všichnimají sídlo v Bethelu a dostávají měsíčně stravné, které zdaleka nestačí na pokrytínejnutnějších potřeb. Neplatí starobní ani sociální pojištění s výjimkou nemocenského. Konecsvěta se blíží, tak k čemu je třeba ještě pojištění?

V Brooklyn Heights vlastní Společnost strážné věže více než polovinu všech nemovitostí apříslušníci sekty tam představují více než 15 % obyvatel. Společnost si nárokuje stále nové anové objekty pro svou činnost a své stoupence.

Protože řadoví členové sekty disponují jen nepatrnými penězi, jak jsme si výše ukázali, nedaříse střednímu stavu (obchodníci a živnostníci) v Brooklyn Heights nijak zvlášť dobře; mnozí znich museli své obchody a provozovny zavřít. Z toho důvodu se také všemožně bránípřechodu dalších nemovitostí do rukou Společnosti strážné věže. Vůdci sekty na druhé stranězase za tím účelem angažují nastrčené osoby, aby se přes ně dostali k žádoucím objektům apozemkům.

Podle Daily News Magazine z 31. července 1988 koupila Cohi Towers Associates hotely apenziony Bossert, Towers a Standish, které pak byly za podezřelých okolností dále prodánySpolečnosti strážné věže. Tytéž noviny oznámily, že zmíněná Cohi Towers Associates bylazaložena Dallasem Wallacem a několika dalšími rozhodujícími osobnostmi Společnosti.

Když sekta převzala do svých rukou penzión Standish, dostalo všech 180 stálých obyvatelpříslib, že se nebudou muset vystěhovat. Nicméně o něco později bylo podniknuto všechnopro jejich vyštvání. Z přízemní haly, kde se scházeli starší obyvatelé domu, byl odstraněnnábytek a rovněž se vyhlásil zákaz zpěvu vánočních písní. Nebyly prováděny ani nejnutnějšíopravy, zavládlo všeobecné informační embargo, a nedoručovala se ani pošta. Pozdě v nocibouchaly neznámé osoby nájemníkům na dveře a nabízely jim odstupné za dobrovolnévystěhování. [1]

Brooklyn Heights Press z 8. září 1988 oznámil, že stejné metody byly použity i v případěhotelu Towers. Dále se tam uvádělo, že sekta jeho stálé obyvatele nakonec vypudila. Dříve,než Společnost strážné věže převzala hotel Standish, prohlásil jeho majitel (který jí ostatněprodal i hotel Towers), že nechá prostitutky používat budovu tak dlouho, až se obyvatelé zdomu sami vystěhují. Od té doby, co se vlastnictví budovy ujala Společnost, zmizely jakokouzlem prostitutky i se svou klientelou a doprovodem.

Málokdo ví, že tiskárny Společnosti strážné věže jsou největší na světě. Jenom sešitků Strážnávěž a Procitněte! se měsíčně prodá víc než 50 milionů výtisků. Strážná věž jenejprodávanějším světovým náboženským periodikem.

Asi devadesát kilometrů severně od Brooklynu, ale ještě stále v státě New York, stojíkonglomerát zemědělských výroben a farem, kde pracuje přibližně tisícovka dobrovolníků.Zde je ústředí potravinářské produkce i distribuce zásobující všechny ostatní dobrovolnépracovníky Společnosti strážné věže. K tomu je ovšem zapotřebí skutečně obrovské množstvípotravin.

Na jiných místech v okolí mají Svědci Jehovovi ještě další statky a zemědělské pozemky, nanichž chovají mj. tisíce kusů drůbeže, vepřů a hovězího dobytka. Rovněž i na těchtohospodářstvích pracují dobrovolníci pro uspokojení životních potřeb brooklynských adeptů.

V příjemném prostředí Patterson Valley, vzdáleném asi 110 kilometrů od Brooklynu, stojí vareálu o 266 hektarech kancelářský komplex, několik misijních škol a hotel se 144 pokojivčetně kuchyně a jídelen pro současné stravování 1 600 osob. Dále je tam šest budov se 624byty a garáže pro 450 automobilů.

V současné době disponuje Společnost strážné věže nejméně 99 pobočkami po celém světě.Počet dobrovolně tam pracujících osob mezitím vzrostl na 12 000. Pracují nejen v továrnách akancelářích, nýbrž i při přípravě jídel, servisu luxusních vozidel vyšších představených apodobně.

Watchtower Bible and Tract Society of New York je společností s mnoha dalšímipřidruženými resp. v ní rozpuštěnými provozy a organizacemi. Vedení Strážné věže vBrooklynu tvrdí, že není ziskovým podnikem, a skutečně to vypadá, jako by byly výrobkySpolečnosti strážné věže cenově velmi příznivé. Přesto však každý ze srovnatelné branže ví,že příjem z prodeje jejích produktů znatelně převyšuje výrobní náklady. Na základě nízkékvality papíru, práce dobrovolníků, bezplatného využívání autorských práv i práce více než4,5 milionů prodavačů a kamelotů (Svědků Jehovových), kteří jen v průběhu r. 1992 věnovali

přes miliardu hodin prodeji literatury, mohou být skutečné náklady drženy velice nízko. Navícjakožto náboženská organizace profituje Společnost strážné věže z osvobození od daní!

Analýza nákladů, kterou provedl jeden vydavatel v Pensylvánii, došla k překvapivémuvýsledku: Kdyby nechal tisknout stejné množství časopisů jako Společnost strážné věže, došelby k částce 1,04 koruny za kus. A vzdor zakalkulování všech nákladů jako např. mzdyzaměstnanců, materiálu, daní atd. by si stále ještě mohl zapsat čistý zisk. [2]

Podle výpovědi vedení Společnosti strážné věže se organizace nezabývá světskýmizáležitostmi, nanejvýš lidumilnou výukou náboženství. Nezná žádné obchodní investice anemá v bankách milionová dolarová konta. Společnost nás ujišťuje, že jsou to dobrovolnépříspěvky stoupenců v celém světě, které teprve umožňují existenci početných poboček,tiskáren, misií a všech dalších činností organizace.

Podle finanční zprávy o Společnosti strážné věže v Anglii přesto organizace díky prodejiliteratury disponuje obrovskými bankovními konty po celém světě. Fakta jasně prokazují, žepříjmy z dobrovolných příspěvků představují nepatrný zlomek v porovnání se ziskem zprodeje tiskovin. Údaje o ročních platbách v Anglii dokazují, že zemské ústředny organizacepřevádějí každoročně milionové částky na ústředí v Brooklynu. [3]

Pokud jde o náklady na pronájem místností pro tzv. Sály království, nesou je vždy dobrovolněčlenové dané komunity. Nehledě k tomu, že platí pravidelné výdaje svého společenství,přispívají také na všechny nezbytné stavební práce jako jsou např. renovace nebo rozšířeníSálů království. Všechny zmíněné náklady se kryjí příspěvky i dobrovolnou prací.

Mnohé ze Sálů království se nenajímají, nýbrž byly rovnou koupeny do vlastnictvíorganizace. Na jejich výstavbě se podílejí všichni členové sekty. Pokud jejich úspory nestačína pokrytí stavby nového Sálu, ústředna v Brooklynu jim ochotně nabídne úrokovaný úvěr.Měsíční splátky platí přirozeně všichni stoupenci. Po dokončení jsou pak Sály království bezvýjimky zapsány jako majetek Strážné věže. V praxi to znamená, že ústředna v Brooklynu nato nevynaloží doslova jediný dolar a přesto dostane všechny Sály, které jsou pak úředněregistrovány jako její majetek; stejně tak obdrží zpět zapůjčené peníze včetně úroků. Aby seSpolečnost vyhnula placení daní, jsou všechny platby vykazovány jako dobrovolné příspěvky.

V poslední době si vedení Strážné věže zajistilo nový zdroj příjmů. Je jím obchod spojistkami. Společnost strážné věže usnadňuje svým stoupencům uzavírání všech druhůpojistného, především ale tisícům Sálů království. Další doklad toho, jak se vedení Strážnévěže zajišťuje proti případným ztrátám, pochází z Kanady. V průběhu roku 1991 tamneziskové organizace ztratily dosavadní právo na subvencování poštovného. Vzhledem ktomu sdělilo vedení Společnosti v Brooklynu svým kanadským přívržencům oběžníkem z 1.února 1991, že z hospodářských důvodů musejí s okamžitou platností převzít všechny nákladyna distribuci literatury.

Další metodou Společnosti strážné věže k vytahování peněz z kapes svých stoupenců jevytvoření cestovní kanceláře s názvem Bethel Tours. Přestože Svědci Jehovovi učí, že Bůhnepřebývá ani v domech ani v chrámech, udržuje vedení Společnosti ve svých přívržencích

podvědomí, že Bůh bydlí v New Yorku. Za tím účelem Společnost ve svých nespočetnýchpublikacích ukazuje charakteristickou siluetu města hned pod Božím trůnem. PropagandaBethel Tours tvrdí, že cesta do New Yorku je privilegiem věřících, a tím nenápadně roste ivážnost viditelné Boží organizace, Společnosti strážné věže.

Čtenář si jistě již sám povšiml, že Společnost strážné věže je asi jedinou organizací, která mázajištěn trvalý a neohrozitelný zisk.

b) Charles Taze Russell

Současná organizace Svědků Jehovových, centralizovaná teokracie i většina učení jsou dílemJosepha Franklina Rutheforda, prezidenta sekty od ledna 1917.

Historie Svědků Jehovových, tehdy ještě známých pod jménem Mezinárodní sdruženíopravdových biblistů, však začala mnohem dříve. Sekta vznikla v sedmdesátých letech 19.století ve Spojených státech.

Zakladatelem předchůdce Svědků Jehovových byl Charles Taze Russell. Narodil se 16. února1852 blízko pennsylvánského Pittsburghu jako potomek židovské rodiny Rösselů žijící v 17.století v Německu. Po vycestování do Skotska si rodina změnila jméno na Russell a pozdějipak s mnoha dalšími rodinami přesídlila do Irska.

Charlesovi rodiče Jopesph Russell a Ann Eliza Birneyová se kvůli chudobným poměrům r.1839 rozhodli vystěhovat do Ameriky, protože v Irsku navíc vládl hladomor vyvolaný zEvropy zavlečenou chorobou brambor. [4]

Na cestu a první výdaje jim půjčil peníze bratr Elizy Thomas Birney. [5] Když Russellovidorazili do Alleghany, tou dobou ještě vozy kolonistů křižovaly širými prériemi a ponekonečných pastvinách se proháněla nádherná stáda bizonů. Skutečné dobývání Západu ještěpořádně nezačalo a Indiáni žili nikým neohrožováni svůj tradiční život.

Russelovi rodiče si záhy pronajali místnosti k provozování obchodu s pánským zbožím.Vedení Strážné věže tvrdí, že Charles se stal po matčině smrti otcovým společníkem vobchodě.

Mladý Charles bez vlastního teologického vzdělání sebevědomě prohlašoval, že nalezl pravduo druhém příchodu Ježíše Krista a stal se posléze hnací silou malé skupinky biblistů, jejížčlenové z něj nakonec udělali „pastora“.

Říká se, že Russell opustil otcův obchod, aby mohl svůj čas zcela věnovat víře. Podle SvědkůJehovových obdržel po vypovězení svého podílu čtvrt milionu dolarů. [6] To je ovšem čirásmyšlenka. Je totiž jisté, že obchodní záležitosti Russellových nešly tak dobře, jak by nám

chtěli Svědci namluvit. Podle statistiky města Pittsburghu obnášel veškerý majetek rodiny vroce 1870 pouhé 2 000 dolarů. [7]

Russell v červenci 1879 založil časopis, který nyní známe pod názvem Strážná věž. [8] Téhožroku se oženil s Mary Franciscou Ackleyovou, sestrou druhé ženy svého otce. Manželstvízůstalo bezdětné. Russellova žena při něm po léta věrně stála jako pokladník. Vedle toho bylataké zaměstnána v direktoriu i v redakci „Strážné věže“. Rovněž Russellův otec, jeho staršíbratr Frank i sestra Margaret zaujímali významná místa v organizaci. Otec napsal rovněžmnožství článků pro „Strážnou věž“.

Russell r. 1881 zřídil Sionskou traktátovou společnost strážné věže. [9] Dnes ji známe podnázvem Pennsylvánská traktátová společnost strážné věže. [10] Roku 1909 byla založenaPeoples Pulpit Association, známá od r. 1956 pod jménem Watchtower Bible & Tract Societyof New York. Roku 1914 byla uvedena v život Společnost biblistů.

Podstata náboženského učení „pastora“ Russella spočívala na druhém návratu Krista a koncisvěta v Boží bitvě v Armagedonu. Stručně řečeno učil, že se neviditelný Pán vrátí v duchovnípodobě roku 1874. Později Russell ohlašoval osobní návrat Krista i konec světa v bitvěArmagedonu na rok 1914. Jak vidíme, „pastorovy“ předpovědi nikdy nebyly v souladu seskutečnými biblickými proroctvími!

Russell sám byl především zdatný obchodník; zdá se, že mu po založení Společnosti strážnévěže přitékalo stále víc peněz. Od té doby rovněž založil mnoho obchodních podniků, jejichžpředmět neměl vůbec nic co dělat s biblickou společností. Tak např. v roce si spolu s otcemotevřel obchod se starým železem. [11]

Je známo, že Russell provozoval nejen různé obchody a podniky (např. se dřevem atruhlářství), ale byl i akcionářem asfaltové společnosti v Pittsburghu, Railway and DockConstruction v New Yorku a stříbrných dolů v Nevadě. Dále kontroloval BrazilianTurpentine Company, United State Coal & Coke Company, United Cemetaries Company ajednu investiční společnost s názvem United States Investment Ltd. Posledně jmenovanáspolečnost vlastnila tisíce pozemků, domů a farem po celých Spojených státech. Russell byl zdevadesáti procent jejím majitelem.

Ovšem ne všechny jeho projekty byly korunovány úspěchem. Roku 1911 se pokoušelprodávat odrůdu pšeničného osiva, které podle jeho vlastních údajů rostlo pětkrát rychleji nežostatní známé sorty, a to za cenu šedesátkrát vyšší, než byla tržní. Když se mu kvůli tomu jisténoviny posmívaly, obžaloval je z pomlouvání. Vládou nařízená zkouška ukázala, že „zázračnápšenice“ byla docela obyčejným obchodním druhem.

Kromě zmíněné pšenice prodával „pastor“ svým přívržencům také „divotvorné bavlněnéoplatky“ a „tisícileté fazole“. Navíc vyráběl zázračný nápoj „Santone“ k léčení zánětu slepéhostřeva i další preparát proti rakovině.

Důležitou informací k pochopení „pastorovy“ osobnosti je i skutečnost, že měl mnohoproblémů v soukromém životě. Poté, co jej manželka několikrát přistihla v jednoznačné

situaci se služkou Emily Matthewsovou i se sekretářkou Rose Ballovou, zažádala r. 1897 orozdělení vlastnictví, takže se nemohl znovu oficiálně oženit s některou se svých milenek. Vprocesu, který se táhl až do r. 1909, jej manželka žalovala ze zlého nakládání a z cizoložství.Podle její výpovědi bylo pro Russella prostě nemožné být v blízkosti nějaké ženy, aniž by jišikanoval, a kromě toho jej častokrát přistihla s cizí ženou v kompromitující situaci. Běhemprocesu se Russell vydával za chudáka, aby nemusel odhalit své obchody a majetek, avšakpříliš s takovou taktikou u soudu neuspěl. Byl uznán vinným a odsouzen k vyplácenídoživotní renty své ženě.

Víme rovněž, že „pastor“ zažil i jiné početné soudní prohry, a že se více než jednou provinilkřivou přísahou. Tak např. když r. 1907 pomáhal založit fingovanou společnost „Solon“,během procesu pod přísahou prohlásil, že o věci nic neví. [12]

Russell zemřel krátce po prohlídce stříbrných dolů cestou vlakem ze Santa Fé 31. října 1916.Jeho smrt je obestřena rouškou tajemství. Podle mínění většiny Russellových věrných šlo okomplot jeho nástupce J. F. Rutheforda, který chtěl na sebe strhnout vedení společnosti.Naznačovalo se, že byl během jízdy otráven svým průvodcem. Zdá se, že jeho osobníochutnávač se ve své práci nijak nevyznamenal. [13] Russellovi oddaní přívrženci vždytvrdili, že příčinou jeho smrti byl jed v podaném jídle. Aby se rostoucí podezření zneškodnilo,bylo Russellovo tělo již cestou naloženo do příslušného roztoku k co nejrychlejšímubalzamování.

c) Joseph Franklin Rutheford

Russellovým nástupcem se stal již výše zmíněný Joseph Franklin Rutheford narozený 8.listopadu 1869 v Boonville ve státě Missouri. Jeho životopis je z právního pohledu stejněskandální jako Russellův. Ještě než se připojil k Russellově skupině, byl dvakrát odsouzen(1894 a 1897) za málo počestnou činnost.

Podle údajů samotné Společnosti strážné věže se jako sedmnáctiletý zapsal na studia práv. Poabsolvování pracoval dva roky pod dohledem soudce E. L. Edwardse. V 22-ti letech bylpřipuštěn za advokáta a praktikoval v rodném Boonville. Byl rovněž činný i jako státnínávladní a při různých příležitostech zastupoval občas úřadujícího soudce. Díky této okolnostibyl později znám jako „soudce Rutheford“. Od r. 1909 až do své smrti byl členemnewyorského státního návladnictví. Podle údajů Svědků Jehovových se Rutheford seznámil sBiblisty poprvé roku 1894. Je jistě pozoruhodné, že po celých dvacet let váhal - řečenoSvědky - „věnovat svůj život Jehovovi“. Roku 1906 se v kansaském hotelu Midland poprvésetkal s Russellem. [14]

Jak poznamenává autor knihy „Svědci Jehovovi - Společnost nového světa“ [15] Marley Cole,během jejich rozhovoru se ukázalo, že Rutheford nemá sebemenší představu, co znamená být

dobrým křesťanem. [16] O rok později se „soudce“ stal právním poradcem Společnostistrážné věže v Pittsburghu.

Je dostatečně známo, že se „soudce“ Rutheford s „pastorem“ Russellem osobně nesnášel.Jednou mu nevybíravě vyspílal v dopise, který pak Russell zveřejnil ve „Strážné věži“. Zknihy Davida Horowitze víme, že Russell považoval Rutheforda za „nebezpečného člověka“.Aby se jej zbavil, půjčil mu tisíc dolarů pro jeho obchodní závod v Kalifornii. Ruthefordskutečně r. 1915 odešel z hlavního stanu Společnosti v Brooklynu a usadil se v Los Angeles.[17]

Po Russellově smrti opustil Rutheford svůj kalifornský exil, aby se nepříliš počestnýmimetodami zmocnil organizace.

Ve věci Russellovy poslední vůle otiskla 1. prosince 1916 „Strážná věž“ kopii závěti. Vezprávě z titulkem „Co se stalo s originálem testamentu Ch. T. Russella?“ publikované vprosincovém vydání United Israel Bulletin, její autor prohlásil, že originální text Russellovyzávěti se neshoduje s textem otištěným ve „Strážné věži“. Podle původního textu byloRussellovým přáním, aby jeho místo zaujal výbor organizace. Mezi muži, kteří měli výbortvořit, však Ruthefordovo jméno nefiguruje! Jak ukázalo přezkoumání všech dostupnýchfaktů, Rutheford jako zkušený znalec právních záležitostí skutečně Russellovu závěť zatajil.Opatřil také stanovy společnosti novou klauzulí, která mu zajistila naprostou volnost jednáníve všech záležitostech Společnosti strážné věže. Charakteristická jsou slova soudce, jenž vedlproces ve věci žaloby Isaaka F. Hoskina proti Ruthefordovi. Soudce tehdy prohlásil, že zprávního hlediska by bylo snadné zbavit Rutheforda předsednictví. [18]

Sotva Rutheford zaujal místo předsedy, odstranil 31 věrných přívrženců „pastora“ a zmocnilse i majetku, který Russell ukryl v brooklynském Bethelu, začal Společnost strážné věže nověorganizovat k vlastnímu prospěchu. [19]

Mnozí z Russellových spolupracovníků a stoupenců opustili organizaci a založili novou, abymohli následovat jeho učení.

Dříve než Rutheford změnil Russellův demokratický systém a přeměnil jej na teokratický,odstranil pečlivě všechny stopy po svém předchůdci a zbavil se i všech jeho věrných.Teokracie mu dala moc k přijímání všech rozhodnutí ve věci vedení organizace.

Na počátku dvacátých let ohlásil nový prezident na rok 1925 vzkříšení patriarchů Staréhozákona Abraháma, Izáka, Jákoba atd. K jejich důstojnému přijetí vybudovali adeptiSpolečnosti výstavný palác v nejexkluzívnější čtvrti kalifornského San Diega. Během čekánína patriarchy se v paláci usadil sám Rutheford. V Brooklynu i v Evropě vlastnil stejně luxusníobydlí a vůbec žil tak říkajíc po pansku. Používal dvou přepychových Cadillaců, léto trávil vEvropě a zimu v Kalifornii.

Zajímavá je rovněž skutečnost, že se sice vydával za puritána, ale současně si liboval jak vužívání velmi vulgárních výrazů, tak i v alkoholu. Pro opilost musely být mnohdy odřeknutyjeho projevy. Nový prezident měl zcela jinou povahu než Russell. Byl energický, příkrý,

zlostný a diktátorský. Proslul také hrubými výpady proti všem vládám a hlavně proti katolickécírkvi.

Jistě není bez zajímavosti, že Rutheford byl potomkem Samuela Rutheforda, pověstnéhokazatele z Aberdeenu, odsouzeného svého času za urážku skotského státu.

Kromě toho se dobře ví, že se Rutheford spolu s W. F. Salterem v letech tzv. „suchéhozákona“ [20] účastnil pašování alkoholu do Spojených států. Salter byl šéfem dodavatelskéfiliálky v Kanadě.

Je také znám případ, kdy byl jedním spřáteleným stoupencem veřejně obviněn z návštěvykabaretu, kde vystupovaly nahé tanečnice.

Pro úplnost portrétu druhého prezidenta Společnosti strážné věže zde musí být konstatováno,že si ženatý Rutheford vydržoval i stálou milenku jménem Bonnie Boydová, která s ním žilapřímo v jeho rezidenci v San Diegu. Udržoval rovněž důvěrné vztahy s jistou VerouPealovou, která jej často provázela při jeho evropských cestách. V Ruthefordově životě bylomnoho žen, ale nikdy si nenašel čas ani pro syna, ani pro svou ženu Mary, která žila rovněž vKalifornii.

Za povšimnutí také stojí okolnost, že nikdy nebyla jednoznačně objasněna „soudcova“ smrt vroce 1942. Přestože Svědci Jehovovi obhajují verzi o přirozené příčině smrti, vytrvale kolujíúvahy o sebevraždě a nechybějí ani hlasy o jeho uškrcení, tedy zavraždění. Na „soucově“úmrtním listu, podepsaném poněkud překvapivě jeho dlouholetou milenkou BonnieBoydovou, je jako příčina smrti uvedena „otrava kyselinou močovou“. Mrtvola byla vrozporu s předpisem městské rady v San Diegu potají pohřbena na pozemku sídla Beth-Sarim.Podezření ještě posiluje další okolnost. Dr. Chiny, současný majitel Beth-Sarimu, koupilpozemek i budovu od Společnosti strážné věže v roce 1948. Osobně mi potvrdil, že ještě předvlastním prodejem objektu Svědci Jehovovi převezli Ruthefordovy tělesné pozůstatky doAnglie.

Vedoucí funkcionáři Svědků Jehovových prohlašují, že „soudce“ Rutheford nezanechalžádnou závěť, což je u vzdělaného právníka jistě také poněkud neobvyklé.

d) Nathan Homer Knorr

Oficiálním nástupcem a prezidentem organizace po Ruthefordovi byl Nathan Homer Knorr.Narodil se 22. dubna 1905 v pennsylvánském Betlehemu. V interview pro hamburský list„Bildzeitung“ [21] řekl, že původně byl určen pro vstup do „velkého finančního obchodu“Spojených států. Z těchto plánu však bez dalšího vysvětlení sešlo; jako osmnáctiletý se stalpracovníkem hlavní úřadovny centrály Strážné věže.

Zastával postupně velice odpovědná místa v organizační oblasti a třeba přiznat, že bylorganizátor - jeho přirozené vlohy došly při organizování a rozšíření sekty plného uplatnění.

Knorr kromě jiného zintenzívnil propagandu a rozvinul nový systém kontaktování možnýchzájemců pomocí zdvořilosti a vlídnosti. Roku 1943 se zabýval zakládáním tzv. „biblickéškoly z Galaadu“, která měla sloužit k výcviku misionářů. Ruthefordovu teokracii postupněpřeměnil v přísně hierarchicky strukturovaný pyramidální systém. Průběhem doby přešlořízení celé společnosti výhradně na prezidenta a skupinu vyvolených, tzv. „řídící sbor“. Titomuži o sobě prohlašují, že jen oni mají výhradní pravdu a stoupenci společnosti jsouvšemožně přesvědčováni, že jim představují „Boží informační kanál“. Vedení Strážné věženeustále zdůrazňuje, že „řídící sbor“ si vyvolil sám Bůh, aby se všem Svědkům Jehovovýmdostalo směrnic i náležité duchovní potravy. [22]

Rovněž není bez zajímavosti sledovat pohrdání přísnými morálními předpisy ze strany těchto„duchem obzvlášť pomazaných“ členů „řídícího sboru“. Tak např. Leo K. Greenless muselodstoupit ze svého místa, když vyšla najevo jeho homosexualita. Zvláště opovrženíhodný bylpřípad Edwarda C. Chittyho. Tento „vůdce“ byl přistižen při homosexálních praktikách sesedmnáctiletým mladíkem, rovněž příslušníkem Svědků Jehovových. V důsledku skandáluspáchal mladík sebevraždu. [23]

Ve španělském vydání Strážné věže z 1. ledna 1985 (str. 13) vedení organizace připustilo, že ijejí další prominentní osobnosti provozovaly nemravné praktiky jako homosexualitu, výměnumanželek a pohlavní zneužívání dětí.

Je proto zarážející, že Společnost strážné věže zažalovala norský list „Billedbladet NĹ“ zasérii článků novináře Jana Fiksdala z r. 1989, jež se měla dotknout cti Svědků Jehovových. Zčlánků vyplývalo, že ze Společnosti nebyly vyloučeny ani zdaleka všechny osoby, které seprokazatelně dopustily zmíněných nemravností. Rovněž tam vyšlo najevo, že se norštístoupenci organizace snažili utajit stejný problém, který se vyskytl v jejich řadách. Jan Fiksdalinformoval mj. o sexuálním zneužívání dětí prominentním členem norských SvědkůJehovových. Tato „pomazaná osobnost“ se před soudním výborem Společnosti muselaodpovídat ze sexuálních deliktů vůči mladistvým. S „odůvodněním“, že dotyčný potřebujelékařskou pomoc, neinformoval soudní výbor o případu policii a delikvent mohl ve svýchodporných praktikách klidně pokračovat. Přestože by Společnost strážné věže měla takovýpřípad automaticky potrestat vyloučením, zůstal dotyčný prominent i nadále členem sekty.Horké hlavy se časem uklidnily, proti delikventovi nebylo užito žádných disciplinárníchopatření, a náš elitní „Svědek“ se hned v následujícím roce dopustil zneužití dalších třináctidětí!

Nathan Homer Knorr zemřel po dlouhé nemoci 8. července 1972.

e) Frederik William Franz

Nástupcem N. H. Knorra se stal Frederik William Franz. Čtvrtý prezident Společnosti strážnévěže přišel na svět 12. září 1893 v Covingtonu ve státě Ohio. Jeho otec byl v Německunarozený Žid.

Podle Společnosti strážné věže znal Franz latinsky, starořecky, španělsky a jako autodidakt seučil i hebrejsky. Než se setkal s organizací „pastora“ Russella, studoval na presbyteriánskéhoduchovního.

Podle Svědků Jehovových se Franz také účastnil zkoušek na proslulé stipendium CecilaRhodese. Při zkouškách obstál, ale místo přijetí stipendia opustil studia a přidal se kRussellově skupině poté, co jej jeho starší bratr seznámil s organizací Biblistů. Netrvalodlouho a brzy postoupil do funkce hlavního konferenciéra. Po Ruthefordově smrti se FredFranz stal viceprezidentem Společnosti strážné věže. Vzhledem k rozsáhlým biblickýmznalostem byl povýšen na hlavního písaře sekty.

Během prezidentství Nathana Knorra nebyla jména autorů článků a knih uváděna. Stejně takbylo vypuštěno jméno překladatele bible Svědků Jehovových, tzv. „Překlad nového světa“.Přesto lze prokázat, že hlavním překladatelem byl Fred Franz spolu s Nathanem Knorrem,Georgem Gangasem a Albertem Schroederem. Posledním třem se nikdy nedostaloakademického vzdělání a sám Fred Franz, jak jsme již viděli, navštěvoval univerzitu jenkrátce a nedosáhl žádného akademického titulu. Bible, používaná Svědky Jehovovými, sedočkala početných „zdokonalení“, aby byla stále v souladu s doktrinářskými zásadami sekty.Jak uvedl jeden „Svědek“, který měl co do činění s překladatelským výborem, sedělipřekladatelé v čele s Franzem u velkého stolu, před sebou měli na třicet různých biblickýchpřekladů, procházeli společně verš za veršem a vybírali takovou variantu překladu, na níž senejspíše dokázali sjednotit. K práci používali dokonce i biblického textu Johannesa Grebera,který ke svému překladu používal pomoci spiritistického média.

Za zmínku jistě stojí, že Franz po léta zaměstnával osobního strážce Natheera Saliha, šperky azlatem ověšeného Žida, který starého vůdce nejen všude doprovázel, ale vystupoval i jakojeho mluvčí.

Frederik Franz zemřel 22. prosince 1992 ve věku 99 let.

f) Milton G. Henschel

Osm dní po smrti Frederika Franze se stal pátým prezidentem organizace Milton G. Henschel.

O postavě nového prezidenta Svědků Jehovových je známo překvapivě málo. Na rozdíl odostatních osobností, zaujímajících důležitá postavení v sektě, nebyla o Henschlovi zveřejněnážádná biografie ani jiné údaje.

Bez ohledu na to mi bylo z různých stran sděleno, že se jako Svědek Jehovův ve třetí generacinarodil v Pomoně ve státě New Jersey. Již jako dítě doprovázel svého otce na kázání.Cestovali společně v nákladním voze s amplióny, jimiž zvěstovali celé zemi poselství Strážnévěže.

Henschel byl pokřtěn r. 1935. Průběhem doby postoupil na dlouholetého tajemníka třetíhoprezidenta sekty Nathana Knorra a spolu s ním navštívil téměř všechny země světa. Po jednéostré výměně názorů s Knorrem se pak Henschl věnoval správě sekty.

Henschel se zdá být autoritativním a přísným mužem. Je pro něj charakteristické, že nasetkáních řídícího sboru skoro nemluví, ale co řekne, má definitivní platnost. Je znám svounechutí ke všem návrhům změn doktríny, které jsou na schůzkách řídícího sboru přednášeny.

Nicméně před nedávnem byl nucen určité doktrinální změny připustit. Učení sekty, že někteřílidé „generace 1914“ se ještě dočkají konce světa, stejně jako některé další doktríny založenéna témže časovém údaji, představovaly pro Henschela neúnosnou zátěž.

g) Teologie Společnosti strážné věže

Teologie Společnosti strážné věže popírá všechny základní pravdy starobylé a tradičníkřesťanské víry jako jsou Boží trojjedinost, božství Kristovo, jeho přijetí lidské podstaty ivykoupení lidí smrtí na kříži, tělesné vzkříšení, spása skrze milost víry, věčné zatracení amnohé další.

Stoupencům sekty je zakázán každý svátek upomínající na základní pravdy křesťanské víry,jako jsou např. Vánoce, Velikonoce, den Tří králů apod.

Rovněž nesmějí slavit narozeniny, Nový rok, účastnit se svatební slavnosti, a to anipříslušníků vlastní rodiny nebo kdyby se jednalo o sňatek dvou Svědků Jehovových. Nesmějíse zabývat ani sportem, protože by to v nich mohlo vyvolávat národní vědomí. Dále je jimzakázáno účastnit se loterií a podobných hazardních her, dávat almužny žebrákům, truchlitnad smrtí svých blízkých, vykonávat brannou povinnost, souhlasit s krevní transfúzí, kouřit ...a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat.

Je nehorázné, že Svědci Jehovovi zakazují mladým lidem účast na mimoškolní činnosti jakojsou školní slavnosti, žákovské schůzky, sport, hraní divadla a podobně. Jdou při tom dokoncetak daleko, že jim brání v univerzitních studiích. Vedení v Brooklynu po více než sto letsystematicky nutilo mladé příslušníky sekty opouštět školu po ukončení základní povinnédocházky, a to všechno výhradně za tím účelem, aby je mohlo co nejdříve použít jakoprodavače literatury a dalších artiklů z produkce sekty. V důsledku toho se také většina z nichnevyučila žádnému povolání a jejich velká část by se vůbec neobešla bez finanční pomocirodičů.

Řídící sbor nicméně později napadlo, že by bylo vhodné, aby si noví „Svědkové“ našli práci adenně po dlouhé hodiny pracovali, čímž bude jejich síla využita. Bude to výhodnější nežpostávat na ulicích a prodávat publikace Společnosti. Proto také neudivuje, že sekta konečnězaujala jiný postoj v otázce školního vzdělání. Aby byli mladí členové hospodářsky nezávislía ve volném čase mohli současně sloužit jako pouliční prodavači, začala sekta před nedávnemjejich rodičům doporučovat, aby zvážili všechna pro a proti studia na vyšších školách. Odvšech příslušníků organizace se nyní vyžaduje, aby nekritizovali ty z vlastních řad, kteří chtějípokračovat v školním studiu. [24]

Ve vydání Strážné věže z 8. prosince 1990 si můžeme přečíst následující řádky:

„Svědci Jehovovi jsou jiní: V našem světě předsudků se výrazně odlišují, protože jsou namezinárodní úrovni proslulí svou vnitřní rasovou harmonií.“

Je jistě pravdou, že zmíněnou rasovou harmonii lze u nich pozorovat např. při každoročníchsetkáních, ale to samé platí i o jiných náboženských skupinách.

Naproti tomu je jistě zajímavější vědět, co si Svědci Jehovovi (ostatně i mormoni) mysleli o„černé“ rase ještě počátkem 20. století. Tehdy zastávali stanovisko, že rasové rozdílyspočívají na průměrném inteligenčním kvocientu jednotlivé osoby. Strážná věž z 15. července1902 na str. 215-216 říká: „Je skutečností, že se bílá rasa může vykázat vyššími vlastnostminež jakákoli jiná. Tajemství vyšší inteligence a většího nadání Indoevropanů nepochybněspočívá v mocném míšení krve mezi různými bílými rasami. K tomu zjevně došlo pod Božímdohledem.“

Tou dobou byli Biblisté přesvědčeni, že se barevní musejí zbavit barvy své kůže a že něcotakového může dokázat jenom Bůh. Strážná věž se tehdy odvolávala na biblický verš (Gn9,22-25), podle nějž představuje černá rasa potomstvo Chámovo. Aby se zbavila na ní lpícíkletby, musí nezbytně změnit barvu své kůže! [25]

V Strážné věži z 15. dubna 1900 se můžeme dočíst, že literatura Společnosti, přidělovanábarevným, přijde více než z poloviny nazmar, protože tito lidé jsou nevzdělaní a většina znich ji není schopna využít k vlastnímu prospěchu.

Podivný je také způsob zacházení s barevnými v USA, kteří chtěli vidět němý film, jímžRussell doprovázel svá kázání, aby jim tak dodal větší působivosti. Ve Strážné věži ze 4.ledna čteme na straně 105, že během promítání mnozí běloši opustili sál kvůli velkému přílivubarevných, kteří byli poté vytlačeni do chodby.

Společnost strážné věže na rozdíl od ostatních náboženských sdružení nikdy ve svých řídícíchtělesech neměla černochy nebo Latinoameričany.

Řadoví Svědci Jehovovi se musejí bez ustání plně věnovat získávání nových věřících; na nicjiného jim čas nezbývá. Podle knihy „Hledání křesťanské svobody“ [26] bývalého členařídícího sboru Raymonda Franze se naproti tomu Rutheford, Knorr, Franz i většina ostatníchvedoucích činitelů nikdy nepodílela na domácím studiu Bible nebo na podomním kazatelství.

Je rovněž známo, že mnozí přední funkcionáři sekty ignorovali zákaz krevní transfúze.Mladým „Svědkům“ je uděleno povolení podplácet vojenské úřady, aby se vyhnuli brannépovinnosti. Za zmínku také stojí připomenout podvodné tvrzení, že činnost SvědkůJehovových je financována výhradně z dobrovolných příspěvků.

Je rovněž zjištěno, že vůdci Společnosti strážné věže podváděli nejen mexickou vládu, ale isvé vlastní stoupence. Po dlouhá léta odpíral mexický zákon náboženským organizacímvčetně katolické církve právo na vlastní majetek. Všechny Boží stánky i ostatní budovynáboženských společenstev byly prohlášeny za státní vlastnictví. Aby si i přesto podrželanemovitosti v Mexiku (budovy, pozemky i velké tiskárny v hlavním městě), Společnoststrážné věže v letech 1946-1989 houževnatě popírala, že by byla náboženským společenstvím.Oficiálně zde byla za účelem odstranění negramotnosti obyvatelstva. Obrovský tiskárenskýkomplex Společnosti v Mexico City dodnes nevystupuje pod jménem Svědků Jehovovýchresp. Společnosti strážné věže a je zapsán jako soukromý podnik s názvem Grupo EditorialUltramar S.A. de C.V. Po všechny ty dlouhé roky vedení Společnosti své mexické stoupencenechávalo v rozporu s pravdou věřit, že jim vláda nedovoluje náboženské úkony, používáníBible a že je během shromáždění zakázáno i modlení a zpěv.

Pokud jde o vojenskou službu, Svědci Jehovovi nemohli vystupovat jako její odpůrci zpřesvědčení, protože až do r. 1989 udávali, že nejsou náboženským společenstvím. Protovůdcové v Brooklynu povolili svým mexickým stoupencům podvodné získání „modréknížky“.

Aby se uchránili před nezasvěcenci, používají Svědci Jehovovi ve své literatuře smluvenáhesla resp. symboly. Tak např. místo „Bůh“ nebo „Jehova“ říkají „Vrchní Mistr“, pro Kristaužívají označení „Velký Mistr“, ze „Sálů království“ jsou „studovny“, „křest“ je„symbolickým činem“, z „bratrů a sester“ se stávají „spolupracovníci“, „biblické studium“ seskrývá za „kulturní studia“, z „náboženské obce“ je pouhá „společnost“ atd. atd.

Jedním z pilířů sekty je učení o Armagedonu, tj. o „konci světa“. Pro její věřící je závaznýpouze a jedině Aramgedon, který údajně stojí za dveřmi. Členové sekty ovšem tvrdošíjnězamlčují, že jejich vrchnost již od konce minulého století chybně prorokovala konec světa a tokonkrétně na roky 1914, 1915, 1925, 1941 a 1975. [27] Mnozí ze Svědků Jehovových se vždypřed udaným datem vzdali pozemských statků, opustili zaměstnání a toužebně očekávali věcípříštích. Přestože všechny oznámené termíny minuly a dějiny světa šly dál svou cestou, sektuopustilo jen nemnoho z nich. Většina naopak byla zcela nepochopitelně ještě pevnější ve vířenež kdy dříve.

Svědci Jehovovi učí, že po Armagedonu přijde poslední soud a zničení všeho zla. To posledníje personifikováno ve všech nečlenech Společnosti strážné věže. Jinak řečeno při poslednímsoudu budou vyhubeni všichni lidé, kteří nejsou Svědky Jehovovými!

Řadoví Svědci věří, že poté budou dál žít na této Zemi. Společnost strážné věže učí conejstriktněji, že jenom její členové budou mít účast na novém světovém řádu vedeném„nebeskou vládou“ neviditelnou lidskému oku. Stoupenci sekty jsou přesvědčeni (apřesvědčováni), že 144 000 neviditelných duchů pod Kristovým vedením bude příslušet k této

supervládě. Vedle apoštolů a Kristových věrných z 1. století se mezi zmíněnými duchynacházejí příslušníci dominující vrstvy sekty. [28]

Na rozdíl od řadových Svědků se příslušníci dominantní třídy hned po smrti promění vduchovní bytosti vstupující do nebe, kde budou spolu s Kristem panovat. [29]

Zde je třeba zdůraznit, že podle učení sekty bude z plodů Kristova vzkříšení profitovat pouze144 000 vyvolených; pouze oni mohou být „syny Božími“. Obyčejní Svědci Jehovovi sebudou vidět ošizeni o většinu biblických příslibů a požehnání; jsou sníženi na lidi druhékategorie s vyhlídkou na spásu „nižší kvality“. Řadový věřící Společnosti strážné věže jeodsouzen zůstat pouze „vnukem Božím“. Nikdy nemůže patřit k jeho synům. [30]

Přestože se vůdci této pochmurné sekty snaží zmíněné věci „dokazovat“ na základěobrovského počtu zmanipulovaných textů vlastního překladu Bible, nesmíme ani na chvílizapomenout, že je doslova všechno postaveno na lžích. Každý, kdo je obeznámen s Písmemsvatým, s jistotou ví, že všechna učení Svědků Jehovových nejsou ničím jiným než podvodem- v Bibli nic takového nestojí!

h) Dozor nad myšlením

Je znepokojující, kolik lidí si myslí, že Svědci Jehovovi nepředstavují žádný problém,přestože ve skutečnosti je tato destruktivní sekta stále větší společenskou hrozbou. Mozektakového „Svědka“ je systematicky programován na tak úděsnou pasivitu, že oběťautomaticky přijímá za nepochybnou pravdu všechno, co přichází z Brooklynu. Elitní třídasekty dosáhla u svých stoupenců takové míry poníženosti, že se chovají bez výjimky vždypředepsaným způsobem. Jak bylo vůbec dosaženo tak všeobecného souhlasu a slepéposlušnosti vůči autoritě z Brooklynu? Svědci Jehovovi jsou oběťmi kontroly myšlenek(Mental control), jíž jsou vystavováni jak během shromáždění, tak i při četbě Strážné věže aostatních tiskovin. [31]

Literatura, psaná členy řídícího sboru, předkládá stoupencům věci tak, jak to vůdcůmvyhovuje. Vůdčí elita v Brooklynu kontroluje nejen chování a jednání „adeptů“, nýbrž i jejichmyšlení a citový život včetně oblasti sexu. Kontrolovány jsou samozřejmě i všechnyinformace, kterých se oběti dostává. Vůdci udržují své stoupence pohromadě v tak přísnéorganizovanosti, že ti si pak už samovolně udržují odstup od literatury i osob, které by jimmohly ukázat omyly jejich vlastní organizace. Adepti samozřejmě nemají ani tu nejmenšípředstavu o tom, co se opravdu s nimi děje. Považuji za vhodné uvést na tomto místě definici„kontroly myšlení“ od Charlese Mansona, která zanechává velmi nepříjemný pocit:

„Mohu přesvědčit kohokoli o libovolné věci, pokud tak činím s odpovídající intenzitou adotyčný nemá žádný jiný zdroj informací nežli můj.“ [32]

Je mimo každou pochybnost, že psychologické škody, které Svědci Jehovovi páchají najedinci, rodině i společnosti, představují nesmírné nebezpečí pro veřejný pořádek. Prosvědomí institucí, které jsou tak naivní či se tváří, že veřejný pořádek ohrožen není a ony simohou dovolit luxus ignorování problému, cituji druhého prezidenta Společnosti strážné věžeJosepha Franklina Rutheforda:

„Ty, kdož k nám patřili, ale oddělili se, nemůžeme zabít, protože to zákony nedovolují.Kdybychom se však již nyní mohli chopit totální moci, na místě bychom je usmrtili.“ [33]

V téže věci cituji rovněž badatele a spisovatele Fritze Springmeiera:

„Je silně skličující vidět, jak často psychologické metody Společnosti strážné věže podněcujíchaos a mění se v noční můru. V Kongu (dnešním Zaire) byli ve dvacátých a třicátých letechstoupenci sekty, kteří si říkali ‘Hnutí strážné věže’. [34] Zjevně si chybně vykládali učení abyli přesvědčeni, že Bůh po nich vyžaduje zabití všech nečlenů sekty.“ [35] „Omyl“ stáltehdy životy mnoha lidí!

Vedoucí Strážné věže v Brooklynu tvrdí, že Svědci Jehovovi jsou neprávem dáváni dospojitosti s tehdejšími praktikami „Hnutí strážné věže“. Zde se ovšem hned vynoří otázka:„Jak mohli domorodci zmíněné africké země přijít na myšlenku pojmenovat se po Strážnévěži?“

Mexické noviny „Alerta“ z 1. června 1985 oznámily: „Svědek Jehovův zabil osm lidí proto,že nechtěli přijmout jeho víru. Po činu se skrýval v jeskyni, kde nakonec spáchal sebevraždu.Šéf městské policie i státní návladní ve svých zprávách shodně konstatují, že náboženskýrozkol v (dotyčné) osadě začal příchodem skupiny cizinců, kteří chtěli evangelizovat veškeréobyvatelstvo. V sektě však nakonec zůstal pouze pachatel. Hrozbou zabití se snažil ostatnípřimět ke vstupu do sekty.“

Na závěr kapitoly považuji za vhodné uvést ještě jeden smutný příběh, který jsem se dozvědělod postižené osoby v rámci interview, jež jsem poskytl v létě 1992 jedněm novinám naKanárských ostrovech:

„Mám dceru, která po všechna svá školní léta až do ukončení C.O.U. [36] měla dobrý ažvynikající prospěch. Byla vždy vědychtivá a vědoma si své odpovědnosti. V osmnácti letechzačala studovat na univerzitě. Měla však to neštěstí, že hned v prvním ročníku poznalamladého muže, který patřil ke Svědkům Jehovovým. Zamilovala se do něj a tam byl počátekvšech pozdějších problémů. Sekta Svědků Jehovových je jako zlomyslný a nebezpečnýpavouk, který vlákno po vláknu spřádá svoji síť. Začalo se to projevovat tak, že dcera ponějaké době neměla ani chvilku volnou. Nikdy bych si nepomyslel, že dokáže změnit vírujako ponožky. Udělali z ní členku sekty Svědků Jehovových. Klidně se vzdala studia i přesto,že se právě zapsala do seznamu posluchačů. Po léta si kupovala knihy a studijní materiál, abypak po všech těch vydáních a námaze jednoho krásného dne opustila univerzitu sodůvodněním, že studium trvá příliš dlouho, což přece věděla již dávno. Zlé také bylo, že odté doby vypadala pořád smutně, otupěle, přímo odumřele, a kolísala mezi radami rodičů a tím,co jí vtloukali do hlavy v sektě. Doma promluvila jen to nejnutnější, zavírala se ve svém

pokoji a s výjimkou nedělí, kdy se účastnila jejich shromáždění, vůbec nevycházela, dokonceani k večeři nebo k popřání dobré noci. Svědci Jehovovi dokázali, oč usilovali. Naší dceruvyrvali z přirozeného domova, aby tak na ni mohli tím silněji působit a rodiče jim nepřekáželiv jejich bědném díle. Mohu jen doufat, že dcera znovu přijde k rozumu a že ještě není pozdě.Vzhledem k morálním i duševním škodám, které tito pánové způsobili, bych chtěl naléhavědoporučit všem rodičům, kteří mají děti na škole nebo univerzitě, aby si zjistili, jestli tam takénejsou Svědci Jehovovi, a aby v kladném případě svým dětem přísně zakázali jakýkoli styk snimi. Jen tak je mohou uchránit před zamotáním do jejich sítí.

Bylo také velmi smutné vidět, že naše dcera nečte nic jiného než to, co jí oni sami doporučili.Dostali ji už tak daleko, že nenávidí své dřívější přítelkyně a na ulici je ani nepozdraví. Někdysi jít zatančit nebo si s někým jen tak trochu popovídat, to všechno je podle nich hřích. Vůbecnikam nevychází a nanejvýš se doma stýká s členem sekty.“

Soudce Pesce v Daily News Magazine z 31. července 1988.

Raymond Franz, In Search of Christian Freedom, Atlanta 1991, str. 721.

Podrobná finanční zpráva je v Dodatku na konci knihy.

Listina emigrantů Western Pennsylvania Genealogical Society, Pittsburgh 1978, str. 93.

Údaje jsou převzaty z testamentu Ann Elizy Birney-Russellové. Russellovi bylo devět let,když mu zemřela matka.

Svědci Jehovovi v Božím plánu, Společnost strážné věže 1960, str. 17.

Russellova rodina se špatně prosperujícího obchodu s pánským zbožím vzdala r. 1883.

Původně se nazýval Siónská strážná věž; pozn. překl.

V originále Zion’s Watchtower Tract Society.

V originále Watch Tower and Tractat Society of Pennsylvania.

George Sweetnam, Where else but Pittsburgh, Pittsburgh 1958, str. 112.

Duane Magnani, The Money Makers, Clayton (CA), 1986.

Nejde o žádnou čirou spekulaci. Podle badatele Fritze Springmeiera měl rovněž prezidentSpolečnosti strážné věže Frederik Franz (zemř. 1992) svého osobního ochutnávače. Viz ktomu jeho knihu Be Wise as Serpents, Lincoln 1991, str. 211.

A. H. Macmillan, Faith on the March, Englewood Cliffs 1957, str. 70.

V originále Die Zeugen Jehovas - Die Neue-Welt-Gesellschaft.

Marley Cole, Die Zeugen Jehovas. Die Neue-Welt-Gesellschaft, Frankfurt 1956. Autor napsalcitovanou knihu se svolením Společnosti strážné věže.

David Horowitz, Charles Taze Russell, New York 1991, str. 61.

Původní akta zmíněného procesu jsou uložena ve starém justičním paláci v Brooklynu.

Podle knihy Fritze Springmeiera The Watchtower & the Masons (Lincoln 1990, str. 97) ukrylRussell v brooklynském Bethel-House 70 tisíc dolarů ve zlatě, 30 tisíc dolarů v hotovosti adalších 62 tisíc dolarů ve státních akciích.

Míněn je ústavní prohibiční zákon zakazující od r. 1920 v USA prodej nápojů s obsahem vícenež půl procenta alkoholu. Zákon byl později zrušen; p. překl.

Rozhovor s Janosem Bardim z 22. 7. 1961.

Španělské vydání Strážné věže z 15. února 1972.

Fritz Springmeier, Be Wise as Serpets, Lincoln 1991, str. 132.

Der Wachtturm, 1. listopad 1992.

Der Wachtturm, 1. srpna 1898, str. 230.

V originále In Search of Christian Freedom , Atlanta 1991.

Poprvé ve své historii sekta v časopisu Procitněte! z 22. března 1993 přiznala, že vyhlásilačasové údaje, které se ukázaly jako chybné.

Podle Svědků Jehovových byla nebeská vláda založena r. 1918; v současnosti žije na Zemi užjen asi 8 000 vyvolených.

Podle doktríny Strážné věže očekávají řadoví „Svědci“ v posmrtném spánku na vzkříšení.

Gott bleibt wahrhaftig, Společnost strážné věže 1955, str. 161.

Kontrola myšlenek předpokládá naprostou kontrolu jednotlivce.

Alain Woodrow, Las Nuevas Sectas, México 1986, str. 101.

W. J. Schnell, Treinta ańos Ecslavo en la Torre de Vigía, Gran Rapids 1976, str. 35 a dále.

V originále „Watchtower Movement“.

Fritz Springmeier, Be Wise as Serpents, Lincoln 1991, str. 199.

Ve Španělsku jsou tak označovány přípravné kurzy na univerzitu.

2. KAPITOLA

Nadcházející světová diktatura

Byť i tato kapitola přímo nepojednává o Svědcích Jehovových, je přesto její pozornéprostudování pro čtenáře užitečné. Jde v ní totiž o okolnosti, které jsou směrodatné proporozumění událostí kolem Svědků Jehovových, k nimž se později vrátíme.

a) Skuteční strůjci světového dění

Po zhroucení evropského komunismu a skončení studené války přišla chvíle, kdy si přemnozílidé mysleli, že ještě nikdy předtím nebyl mír tak blízko jako právě nyní. Byly to ovšem lichénaděje - světové krize samozřejmě ani v nejmenším nezmizely. Z rafinovaných matoucích herse i nadále bouřlivě vyvíjejí války, hospodářské krize, revoluce a politické kolapsy. Zdá se,jakoby lidstvo mělo už trvale zůstat v neklidu, nestabilitě a strachu.

Problém hladu, ohrožující miliony lidí, znepokojivá vlna kriminality, obchod s narkotiky,války s nedohledným koncem ve všech částech světa, hospodářské krize, nezadržitelný vzrůstnemocí (např. AIDS, odolné typy tuberkulózy, streptokokové infekce), tedy všechno, co sezdánlivě vynořilo odnikud, spolu s množstvím dalších příčin přispívá k tomu, že se lidéshodují v jednom: Lidstvo potřebuje oddech a ozdravění!

Každý následek má svou příčinu. Co je tedy skutečnou příčinou strachu, který lidstvo posedl?Je jistě mnoho egoistických a bezcitných lidí, ale ti nejsou hlavními viníky. Hlubší kořenystrachu jsou patrně někde jinde.

Manuel Bonilla Sauras cituje ve své knize „Vládci socialismu“ [1] prezidenta Carnegiehonadace columbijské univerzity a předsedu Britsko-izraelského sdružení Nicholase MurrayButlera:

„Svět se dělí v zásadě na tři kategorie lidí. Jedni, kteří pracují na tom, aby se předvídanéudálosti také opravdu staly, další, dohlížející na jejich inscenování a uskutečňování, a konečněje zde obrovská většina, která nikdy nepochopí, co se skutečně děje.“

Podobně se svého času vyjádřil i proslulý státník židovského původu z viktoriánské éryBenjamin Disraeli: „... Svět je řízen zcela jinými lidmi, než si myslí ti, kdož nestojí zakulisami.“

Honoré de Balzac, který tak výrazně ovlivnil dějiny evropské literatury, jednou řekl: „Jsoulidé, kteří se pohybují za kulisami světového dění, a proto jsou také dva druhy dějepisu:Předně oficiální, zfalšovaný ‘ad usum Delphini’, a dále tajný, v němž jsou skryty skutečnépříčiny historických událostí - samé hanebné a podlé příběhy.“

Jedním z mužů, kteří dosáhli v životě nesmírného vlivu, byl německý státník židovskéhopůvodu Walter Rathenau. V listu Neue Wiener Presse z 24. prosince 1912 přiznal: „Tři stamužů, z nichž každý zná každého, řídí osudy evropského kontinentu a vybírá si nástupce zesvého okolí. Základ jejich moci spočívá v absolutním utajení.“

Tahají tedy skutečně neviditelné ruce za drátky světa a jeho osudu? Nejsou podle tohoústřední postavy dějin ničím jiným než loutkami řízenými z pozadí? A je-li tomu tak, cozamýšlejí a k čemu směřují tito tajemní „muži v pozadí“?

Podle expertů na danou problematiku spočívá tajný smysl toho všeho zásadně ve zřízenísvětové diktatury instalované prostřednictvím politické i hospodářské manipulace avyvoláváním světových krizí. Diktatura má být řízena skrytou vrchností.

Čím více chaosu, třídních bojů, rasových konfliktů, válek a mezinárodního politického napětí,tím rychleji se celé lidstvo blíží okamžiku, kdy samo poprosí o světovou vládu.

Skrytá vrchnost na běžícím pásu fabrikuje všechny zmíněné světové problémy, aby nám paknabídla řešení, to znamená světovládu, která by železnou paží vyplela všechno utrpení astrasti lidstva. Na tomto místě je třeba zdůraznit fakt existence nezpochybnitelných důkazů, žezmínění vodiči loutek naplánovali lidstvu ve skutečnosti zotročení podle komunistickéhovzoru.

Kdo však je ona skrytá vrchnost vězící za tak strašným celosvětovým spiknutím? Většinaspecialistů na příslušnou tématiku nás ujišťuje, že odpověď lze najít u iluminátského řádu.Ilumináti jsou tajná společnost založená 1. května 1776 Židem Adamem Weishauptem,profesorem církevního práva na univerzitě v Ingolstadtu. Podařilo se mu pro vstup do řáduzískat tisíce předních Evropanů a vybudovat komplikovanou hierarchii tajných stupňů.Současně Weishaupt změnil jména členů na symbolická jména „hrdinů svobody“; sám přijaljméno „Spartakus“.

Zřejmým Weishauptovým cílem bylo dosažení moci ve všech zemích pomocí zástupuspiklenců působících z pozadí podle předem daného plánu. Díky organizačnímu talentuproslulého barona von Knigge a pomocí několika zednářů, kteří ve svých lóžích nenalézalipříležitost k vytoužené přímé akci, stali se Weishauptovi ilumináti v necelých pěti letechskrytými pány Bavorska i sousedních zemí. Když však byl 10. července 1785 Žid a iluminátJacob Lang během cesty zabit bleskem, našla u něj policie listiny s tajnými instrukcemijednoznačně potvrzujícími iluminátské spiknutí. Úřady nařídily okamžité rozpuštění řádu.Weishauptovi se podařilo uprchnout a v podvratné činnosti pokračoval potají. Lze spolehlivěprohlásit, že se stal jedním z duchovních otců francouzské revoluce.

Nástupnická organizace Weishauptova řádu je v současné době spatřována ve skupiněSpolečnosti kulatého stolu. [2] Byla založena r. 1891 velkým Weishauptovým obdivovatelem,politikem Cecilem Rhodesem a jeho přáteli Rothschildy, kteří byli skutečnou hnací silou vpozadí. [3]

Politický vliv Cecila Rhodese byl opravdu mimořádný; podařilo se mu získat pro Angliikoloniální impérium. S pomocí Rothschildů rovněž založil známou společnost The BritishSouth Africa Society, De Beers Mining, kontrolující od r. 1890 trh s diamanty, a dále TheGold Fields of South Africa. Cecil Rhodes byl ve své době králem diamantů a zlata.

Pokud jde o Rothschildy, jejich historie je stejně dramatická jako ten nejlepší kriminálníromán. Známý předek této židovské bankéřské rodiny Mayer Amschel Bauer bylsměnárníkem a lichvářem ve Frankfurtu nad Mohanem. Kromě toho také spravoval statkyhessenského kurfiřta Viléma. Značného majetku se domohl zvláště za francouzské revoluce,kdy se staral o převody peněz svého knížete. Protože si jeho otec Moses Amschel Bauerzavěsil nad směnárnu rudý štít na počest východních Židů, změnil později rodinné jméno na„Rothschild“. [4]

V knize „Vzestup francouzských Rothschildů“ [5] (str. 26) autorka Anka Muhlsteinovávypráví, že Mayer Amschel vybral pro své syny manželky výhradně ze zámožných a vlivnýchrodin. Stejně tak se i jeho dcery vdávaly za dobře postavené a uznávané bankéře. Všechnyrothschildovské rodiny zachovávaly obyčej knížecích domů; uzavíraly sňatky mezi svýmipříslušníky. Synové Mayera Amschla prosluli jako „pět Frankfurťanů“ - stali se z nich státníbankéři pěti evropských zemí.

Soukromá politicko-informační služba, vybudovaná prvními Rothschildy, jim umožnilapoložit základ kolosálního bohatství. James Rothschild, zakladatel francouzské větvedynastie, udělal ze svého pařížského domu přední banku Evropy tím, že podporovalfrancouzské panovníky od Ludvíka XVIII. až po Napoleona III. Rothschildové byli bankéřikoalice. Tajemství jejich úspěchu spočívalo ve schopnosti provádět fiktivní finanční transakcemezi Anglií a jejími spojenci v době, kdy transport velkých peněz mezi vzdálenými místy bylvelice nebezpečný. Císař František Josef propůjčil Rothschildům baronský titul. Panovnickédomy se bez nich už prostě nemohly obejít. Roku 1855 je rakouský císař a anglická královnapovýšili do šlechtického stavu a v jejich rukou spočíval už tehdy osud národů.

„Pokud mám kontrolu nad měnou národa, ani v nejmenším mě nezajímá, kdo dělá zákony“ -měl se kdysi vyjádřit Mayer Amschel Rothschild (1743-1812).

Vzhledem k rozsahu tohoto historického odbočení si zde uvedeme pouze některé z nečetnýchinstitutů, kontrolovaných Rothschildy: Bank of England, IBM Ltd., Barclays, J. P. MorganBank, US-Federal Reserve, National City Bank, Standard Oil, Tokio Pacific Holdings, Shell,Kuhn, Loeb & Co., Arrow Fund Curacao a mnoho dalších.

Rothschildové vždy jednali prostřednictvím nastrčených osob. Pomocí takových prostředníkůfinancovali mj. válku Japonska proti Rusku (1904-1905) i neúspěšnou ruskou revoluci r.

1905. Je rovněž dobře známo, že Anglie mohla v I. světové válce vyhrát jen díky kapitáluRothschildů a jejich společníků. [6]

Kdo byli těmi nejdůležitějšími? Jedním z nich byl známý Žid Jakob Schiff, který vyrůstalpřímo v Rothschildově domě ve frankfurtské Judengasse č. 148. Sami Schiffové o soběudávají, že jsou potomky biblického krále Šalamouna.

Schiff se vypracoval na nejprominentnějšího reprezentanta Rothschildů ve Spojených státecha r. 1873 se spojil se skupinou Kuhn, Loeb & Co. z New Yorku. [7] Později se oženil s dcerouSalomona Loeba a ve svých 47 letech byl nejznámějším a nejbohatším Židem v New Yorku.

Schiff byl rovněž spřízněn s židovskou rodinou Warburgů; jeho jediná dcera se vdala zaFelixe Warburga.

Warburgova skupina byla dalším z hlavních Rothschildových společníků a historieWarburgovy rodiny není o nic méně zajímavější než Rothschildů. Bankéřská tradice tétožidovské rodiny je velmi stará. Podle knihy „Warburgové“ lze sledovat její dějiny až k r.1001. [8]

Po útěku před mohamedány se Warburgovi předci usadili ve Španělsku. Později kvůlipronásledování Židů Ferdinandem Aragonským a Isabelou Kastilskou přesídlili doLombardie. Podle rodinné kroniky získal jeden z předků, Šimon z Casselu, právo usadit se vevestfálském městě Warburgu, a krátce poté si změnil jméno na „Warburg“. [9] Vlastníbankéřská tradice však začala až o tři generace později, když Jakob Samuel Warburgemigroval r. 1668 do Altony. Byl prvním Židem, který se v tomto městě usadil. Jeho pravnukMarkus Gumprich Warburg se r. 1774 přestěhoval do Hamburku, kde oba jeho synové r. 1798založili proslulou banku M. M. Warburg & Kompanie. Během doby pak Warburgové rozšířilisvou činnost po celém světě. Již r. 1814 udržovali obchodní styky s Rothschildy v Londýně.Podle knihy „Obchodní velkobankéři“ [10] Josepha Wechsberga se Warburgové považovaliza rovné rodem Rothschildům, Oppenheimerům a Mendelsohnům. [11]

Jmenované rodiny se často setkávaly v Paříži, Londýně a ve Vídni. Platila mezi nimi dohodao vzájemné výměně dorůstajících potomků, aby se tak mohli od druhé rodiny učit.

Stejně jako Rothschildové uzavírali i Warburgové sňatky výlučně s členy bohatých avznešených rodin. Tím se dostali do spojení s významnou bankéřskou rodinou Gunzbergů vPetrohradě, Rosenbergů v Kyjevě, Oppenheimů a Goldschmidtů v Německu, s rodinouOppenheimerů v Jižní Africe i s bankovním domem Schiff & Loeb ve Spojených státech, atakto vytvořené kontakty jim zajistily pevné postavení v mezinárodním bankovním světě.

Nejznámějšími členy rodiny Warburgů byli Max (1867-1946), Paul (1868-1932) a Felix(1871-1937).

Max Warburg se učil u Rothschildů v Londýně. Přestože řídil společnost M. M. Warburg vHamburku, byl plně zapředen i do politiky.

Roku 1903 byl představen německému císaři. Kancléř kníže Bernhard von Bülow jej požádalo radu v císařových finančních záležitostech. Přestože se Warburg nestal císařovým přítelem,vídali a stýkali se často. Byl mu ostatně nabídnut úřad ministra financí a vyslance veWashingtonu.

Jak známo byl Warburg mimo to šéfem německé tajné služby, [12] finančně se angažoval vjaponsko-ruské válce a byl zapleten i do marocké krize r. 1911.

Pět dní po sjednání příměří z 11. listopadu 1918 jej nová německá vláda jmenovala vedoucímkomise na mírových jednáních ve Versailles. Max Warburg byl rovněž jedním z direktorůNěmecké říšské banky a mimo to spolu se svým přítelem a notorickým zednářem AlbertemBallinem řídil HAPAG, jednu z nejvýznamnějších plavebních společností světa.

Na svatbě svého bratra Felixe se Paul Warburg poznal s Ninou, nejmladší dcerou bankéřeLoeba, s níž se také zanedlouho oženil. Po sňatku opustil Německo a stal se společníkembankovního domu Kuhn, Loeb & Co. v New Yorku.

Paul Warburg je „otcem“ Federal Reserve Bank. Byť i tato ústřední banka ráda budí zdáníoficiálního zařízení, jedná se ve skutečnosti o soukromý podnik, který je dokonce i vlastníkemzlata Spojených států!

Tento od samého počátku pod kontrolou Paula Warburga a plukovníka Mandella Househo -pravé ruky prezidenta Wilsona - se nacházející institut byl vytvořen o vánocích 1913. [13]Jeho založení předcházelo shromáždění představitelů vysokých financí na Jekyll Island. Nazmíněném tajném setkání byl navržen plán federální ústřední banky, tzv. Federal ReserveBoard, která by měla být řízena direktoriem členů mezinárodních vysokých financí. Budejistě zajímavé vědět, jak Federal Reserve Bank pracuje.

Řekněme, že vláda Spojených států potřebuje pro své výdaje o několik miliard dolarů víc, nežčiní příjmy z daní. Aby dostala potřebné peníze, obrátí se na Federal Reserve Board adirektorium poskytne půjčku na úrokovém základě. Nato udělí Kongres ministrovi financísouhlas k tisku dodatečných miliard jako cenných papírů Spojených států, které jsou předánybankéřům Federal Reserve Board. Ti zaplatí pouze výrobní náklady za státní papíry vmiliardové hodnotě, tedy nějakých 500 dolarů za barvy a papír. Následně jsou pak příslušnémiliardy dolarů připsány vládě k dobru, aby jimi mohla financovat své výdaje. Jaké jsou všakreálné následky tak neskutečné transakce? Vláda zcela jednoduše tento miliardový závazekvůči Federal Reserve Bank přesune na bedra národa; k tomu samozřejmě ještě přistoupí úrokya úroky z úroků, které jsou rovněž vymáhány. Od roku 1913 až do naší doby se taktoamerický lid zadlužil u Federal Reserve Bank částkou více než 600 bilionů dolarů, kterépřinášejí měsíčně jen na úrocích bezmála 2 biliony dolarů, což je suma převyšující veškerébohatství země! Je jasné, že americký lid své úroky nemůže nikdy zaplatit!

Tento podivuhodný institut, na němž se z 53 % podílejí Rothschildové, nikdy nebyl podkontrolou americké vlády resp. parlamentu USA.

Felix Warburg byl uveden do diamantového obchodu svým strýcem, známým bankéřemOppenheimem. Oženil se s Friedou Schiffovou a usadil se v New Yorku. Svým sňatkem seSchiffovou dcerou povýšil na společníka firmy Kunh, Loeb & Co. Felix Warburg proslul jakoživotní optimista. Žil po pansku, pořídil si jeden z prvních automobilů ve Spojených státech avlastnil jachtu „Carol“, na níž hostil slavné osobnosti jako Alberta Einsteina nebosionistického předáka Chaima Weizmanna.

Pro naplnění snahy Rothschildů po rozšíření impéria na Severní Ameriku se s pomocíWarburgů a Jakoba Schiffa zformovala aliance s proslulým Rockefellerovým klanem a sMorgany.

Rockefellerové, rovněž židovského původu, přišli do Ameriky ze Španělska. Nejznámějším znich byl vlivný průmyslník, finančník, zednář a příslušník „Round Table“ John DavidsonRockefeller. Byl považován za nejbohatšího Američana své doby. Než vstoupil do obchodu snaftou, zabýval se obchodem s narkotiky. [14] S neúmornou energií vybudoval Standard OilTrust, který nakonec kontroloval 90 % rafinérií ve Spojených státech. [15]

V jeho díle pak pokračoval syn John D. Rockefeller II, který byl prezidentem a ředitelemrůzných průmyslových i dobročinných podniků. Roku 1958 jej zvolili guvernérem státu NewYork za republikánskou stranu.

Nelson Rockefeller byl za Geralda Forda viceprezidentem Spojených států. DavidRockefeller, známý jako finanční génius, řídí od r. 1945 Chase Manhattan Bank,nejdůležitější banku světa. Její moc je tak obrovská, že ignoruje hranice všech zemí, dosazujenebo svrhává vlády a vyvolává či končí války, resp. jak napsaly noviny „Times“, podle libostiruinuje nebo pozdvihuje všechny podniky mezi Římem a Bangkokem. Stručně řečeno mápřímo či nepřímo vliv na celé lidstvo.

Rodina Morganů funguje jako spolehlivý správce Rothschildů. Sňatky svých mužskýchpotomků s Židovkami rodin Schiffů, Loebů a Kuhnů byla totálně integrována do „systému“.

Bankéř John Piermont Morgan patřil po občanské válce a porážce Jihu k nové generacikapitalistů. Svoji kariéru začal tím, že prodal zpět náklad vadných karabin armádě, která sejich právě zbavila. Poté už se mohl věnovat spekulacím se zlatem. Morgan byl finanční géniusa jeden z gigantů těžkého průmyslu a díky své finanční moci měl velký hospodářsko-společenský vliv na celé Spojené státy. Jedna operace pro finanční správu r. 1894 vyneslajemu a několika dalším zúčastněným bankéřům zisk 1 milion dolarů. Roku 1895 založil J. P.Morgan & Co. Bank a r. 1901 se podílel na vytvoření United States Steel Corporation. Tentopodnik byl vůbec první, který dosáhl ročního obratu přes jednu miliardu dolarů! Za I. světovéválky pak podnik pod vedením J. P. Morgana juniora ve velkém stylu financoval prodejpotravin a surovin spojencům.

K následující kapitole zde budiž s předstihem ještě poznamenáno, že stejně jako již CecilRhodes a Mandell House, byli resp. jsou i mnozí Schiffové, Warburgové, Rockefellerové,Morganové i Rothschildové vlivnými členy zednářských lóží a že patřili resp. patří kvnitřnímu kruhu „Round Table“.

b) Ilumináti a zednářstvo

Jednou z hlavních opor skryté vrchnosti je zednářstvo. Na shromáždění všech zednářskýchlóží 16. července 1782 ve Wilhelmsbadu byl uzavřen spolek mezi ilumináty a zednáři.

O zednářstvu bylo již popsáno hodně papíru a přesto (nebo právě proto) panuje na konci 20.století obrovská nevědomost o této tajné společnosti. Každý, kdo se pokusí o něm něco zjistit,rychle narazí na téměř nepřekonatelné potíže. Jak již bylo řečeno, vzdor veškeré literatuře nadané téma zůstává tedy zednářstvo zahaleno tajemstvím.

Mnozí připisují původ této organizace stavbě Šalamounova chrámu. Podle samotných zednářůse její počátek opravdu spojuje s obyčeji stavebních dělníků. V historii nejprve narážíme na„operativní“ zedníky - viditelným svědectvím jejich činnosti jsou nádherné katedrály apevnosti po celé Evropě. Zedníci a kameníci, kteří je stavěli, byli rozděleni do tří stupňů -učedníci, tovaryši a mistři -, přičemž přestoupení do vyššího stupně bylo provázenospeciálním rituálem. Jako symbolů své profese užívali mezi sebou kladiva, dláta, pravítka,kružítka a úhelníku.

V novověku se již katedrály nestavějí; spolu s gotickým stavitelstvím zmizely i stavitelskéhutě a pracovníci v nich už nebyli zasvěcováni, jak to bylo zvykem po celý středověk. Lóže vAnglii vlastně začaly přijímáním nezaškolených osob, které vynikaly inteligencí nebopůvodem; byli to šlechtici, učenci, příslušníci buržoazie, umělci, politici atd. Takovýchnových zasvěcenců přibývalo a nakonec se ujali i vedení instituce. Kladivo, dláto, kružítku aúhelník už nebyly nepostradatelnými nástroji - staly se z nich důležité symboly a znamení.Zednictví, zpočátku operativní, tj. řemeslně činné, se změnilo ve spekulativní „zednářství“.

Roku 1717 se čtyři anglické lóže sloučily ve Velkolóži Londýnskou, která pak systematickyshrnula a stanovila staré obyčeje a předpisy pod titulem „Povinnosti zednáře“. Tato konstituceje základním zákonem, na němž dodnes spočívají všechny zednářské obedience světa.Londýnská Velkolóže platí za mateřskou lóži všech ostatních. [16] Z Anglie se pak lóžerozšířily na kontinent i do kolonií.

Zednáři slibují „slepou poslušnost“ bez jakékoli kritiky toho, co je stanoveno v lóžové ústavě,řádech a předpisech, stejně jako všeho, co po nich nadřízení požadují.

Tři nejznámější stupně - učedník, tovaryš a mistr - tvoří modré zednářstvo. Nad ním jsouvysoké stupně - ze 4. až 18. pozůstává rudé, z 19. až 30. černé a konečně z 31. až 33. stupněbílé zednářstvo.

Stejně jako u naprosté většiny tajných společností jsou i u zednářů zavedeny přijímací azasvěcovací obřady. Branou do zednářského světa je zasvěcení. Iniciační tajemství nelze -

údajně - reprodukovat slovy a jeho původ není znám; vznik zmíněné ceremonie nemohouvypátrat ani nejlépe poučení a informovaní lidé.

Ohledně slibu poslušnosti se ví tolik, že schopnost zachování povinností a tajemství i vohrožení vlastního života je nezbytným předpokladem přijetí do lóže.

Až do nedávna bylo mnoho biskupů anglikánské církve v Británii členy zednářstva. V únoru1985 generální synod, představující jakýsi „parlament“ církve, rozhodl o přezkoumání spornéotázky, zda může být křesťan také členem zednářské lóže. Výsledek byl znám v květnu 1987;odpověď dopadla podle očekávání negativně. Stačí si jen připomenout, že „Univerzálníslovník zednářstva“ Daniela Ligoua uvádí více než 150 rituálů, jejichž pásmo sahá odmagických formulí přes astrologii až k iluminátství. Informační zpráva synodu uvádí vedleužívání pojmu Jah-bu-lon coby Božího jména jako nejzávadnější body i formuli přísahy, v nížzednář slibuje nejrůznější formy pomsty tomu z lóžových bratrů, který by vyzradil zednářskétajemství. Opravdu není nijak příjemné slyšet, že např. jeden ze způsobů pomsty spočívá vutnutí hlavy, pravé ruky a spálení vnitřností zrádce. [17] Synod konstatuje, že byť i tatoformule přísahy byla později vyškrtnuta, stále se v zednářských obřadech připomíná.

Známý je případ Williama Morgana, který cíleně vstupoval do amerických lóží a zase jeopouštěl. Morgan společně s novinářem Millerem chystal zveřejnění některých zednářskýchtajemství. Potkal jej obvyklý osud - zmizel v Niagarských vodopádech. Na náhrobku obětistojí psáno:

Na paměť Williama Morgana,

občana virginského,

který byl zednáři unesen a zavražděn

za vyzrazení jejich tajemství.

Pro zednářstvo je tedy typické „tajemství“. Právem se tvrdí, že velmi mnozí příslušníci„modrých“ ba i „rudých“ stupňů stráví celý život v lóži a pak odcházejí ze světa, aniž by sekdy dozvěděli, co zednářstvo ve skutečnosti představuje a kam směřuje. Zednář 29. stupněCopin Albancelli vystoupil z lóže poté, co měl být přijat do vnitřního kruhu“, který se skrýváza vysokými stupni a o jehož existenci neměl tušení. Když rozpoznal skutečné cíleorganizace, vydal knihu „Skrytá moc“, [18] v níž přehledně ukázal rozdělení zednářstva do třískupin:

1) Modré stupně, které zásadně nejsou zasvěceny do žádného důležitého tajemství.

2) Rudé stupně, které se sice domnívají znát tajemství, avšak ohledně skutečných cílů řádurovněž nemají jasno.

3) „Internacionální vnitřní kruh“, skuteční páni mistři, kteří se skrývají za vysoké stupně, aleve skutečnosti řídí řád.

Zednářům nakloněná kniha „Zednářstvo v Madridu“ [19] tvrdí, že dokonce i někteří„velmistři“ žijí ponořeni do své filosofické etiky, aniž by vůbec věděli, kdo jsou skuteční„vládci“ lóže.

Albert Pike, zednář 33. stupně, ve své knize „Morálka a dogma starých a přijatých zednářůskotského obřadu“ [20] prohlašuje:

„Modrým stupňům je podáván význam jen některých symbolů a jsou záměrně dezorientoványjejich falešným výkladem. Skutečný význam je vyhrazen pro vyšší stupně. Členové ‘modrýchstupňů’ se nechávají v představě, že pochopili celé zednářství. Zednářství je sfinga ukrytá pokrk v písku, který kolem ní navršila staletí.“

Při studiu dějin zednářstva rychle zjistíme, že je spolu se svou skrytou vrchností stále znovu aznovu obviňováno z působení na průběh světového dění za účelem zřízení světové diktatury.Není mu předhazováno pouze zavraždění arcivévody Františka Ferdinanda (což je všeobecněpovažováno za spouštěcí moment I. světové války) a podnícení dalších pověstných válek arevolucí, nýbrž se mu dává odpovědnost i za zhroucení katolické habsburské říše po prvníválce, za rozdělení světa do dvou bloků po druhé válce i za nedávno realizovaný „pád“komunismu v Evropě. Zednářstvu je dále kladeno za vinu přivedení Hitlera k moci a kroměmnoha dalších zločinů i zorganizování atentátu na bratry Kennedyovy i Jana Pavla II.Pověstná italská lóže P 2 je považována za nejmocnější paži zednářstva, podporujícímezinárodní terorismus, drogový obchod i státní převraty v tzv. fašistických státech.

Rovněž mírová hnutí - ať ultrapravá nebo ultralevá - jsou součástí plánu světové revoluce;všechna mají stejný kořen. Skrytá vrchnost v pozadí zednářstva si pojišťuje politickoukontrolu té které země současným financováním různých, často vzájemně zcelaprotichůdných skupin, takže je jí vcelku lhostejné, kdo právě zůstane jako vítěz na politickémbitevním poli.

Podle vlastního prohlášení prý zednářstvo pohrdá jakoukoli politickou činností, avšak bližšízkoumání dějin dokazuje, že bylo naopak vždy s politikou těsně spjato. Již na první pohled jetotiž nápadné, že se zednáři zásadně pohybují v blízkosti moci a o jejich rozhodujícím podíluna revolučních hnutích 19. a 20. století není sebemenších pochyb. Je doloženo, že zanejvýznamnějšími světovými událostmi od francouzské revoluce stáli vždy tak nebo onakzednáři.

USA jsou zcela zednářským státem a moc lóží je tam doslova nesmírná. V severoamerické„ústavě“ bez ustání narážíme na různé principy hlásané a prosazované zednáři, a jejichnespočetní stoupenci jsou činní na rozhodujících státních a vládních místech. Stručně řečenozednáři mají v USA obsazeny všechny klíčové pozice. Zednářem je nejen exprezident GeorgeBush, [21] ale členem lóže bylo i jeho (přinejmenším) 17 předchůdců, totiž Washington,Madison, Monroe, Jackson, Polk, Buchanan, A. Johnson, Garfield, McKinley, Th. Roosevelt,Taft, Harding, F. D. Roosevelt, Truman, L. B. Johnson, Ford a Reagan. [22] Pozoruhodná jerovněž skutečnost, že většina amerických prezidentů nepřísahala při nástupním slibu na Písmosvaté, nýbrž na zednářskou „bibli“.

Dalšími vlivnými zednáři USA jsou resp. byli již zmiňovaný intimus prezidentů EdwardMandell House, dále s vysokými financemi provázaný chráněnec Rothschildů, izraelita abývalý ředitel CIA Allen Dulles, [23] jeho bratr státní tajemník John Foster Dulles, neboznámý izraelita Henry Kissinger.

V Evropě sice není prokazatelné lóžové členství u německých kancléřů W. Brandta a H.Kohla, ale je zato jisté u všech britských premiérů a francouzských prezidentů (snad svýjimkou de Gaulla).

K lóžím mimoto patří většina zástupců při OSN nebo UNESCO a totéž platí o většiněbruselských funkcionářů Evropské unie (např. v „komisích“), tedy o samozvanýchpretendentech vlády v celé Evropě.

Rovněž početní političtí statisté včetně monarchů jsou resp. svého času bylivysokostupňovými zednáři. K nim ještě přistupují např. jména prominentních vojáků, takžejiž téměř všichni Napoleonovi maršálové i většina spojeneckých vojevůdců byli lóžoví bratři.

Za zmínku jistě stojí třeba zakladatel Bolívie Simon Bolivar nebo mexičtí prezidenti José dela Cruz Porfirio Diaz, Manuel Gonzales, Obregón, Calles, Cárdenas a Miguel Alemán.Mexiko je v současnosti asi jedinou zemí světa, kde zednáři od r. 1917 dokonce veřejněvládnou prostřednictvím jednotné lóžové strany!

Je tedy přítomnost těchto (a bezpočtu dalších) prominentních zednářů v politickýchmocenských pozicích součástí široce založeného plánu k zřízení „nového světového řádu“?

c) Židovské zednářstvo

Je opravdu obtížné oddělovat zednářstvo od Židovstva, protože podobností až totožností mezinimi existuje víc než dost. Každopádně je jisté tolik, že si zednáři a Židé navzájem skvělerozumějí. Těsné spojení zednářstva se Židovstvem je doloženo v tisícovkách jejich vlastníchknih a časopisů. Můžeme si zde uvést různá fakta, jasně svědčící o židovsko-zednářskéidentitě:

1) Zednáře téměř nenajdeme v zemích, kde žije jen velice málo Židů.

2) Nepříliš silná zednářská infiltrace islámských zemí.

3) Když ilumináti Adama Weishaupta dali do chodu francouzskou revoluci a rozpoutalikrvavé pronásledování katolíků, bylo jejich první starostí a požadavkem prosazenívšeobecného občanského práva pro Židy a otevření synagog.

Následující poučné informace pocházejí - ne-li přímo od samotných zednářů nebo Židů - zpera proslulých historiků a spisovatelů, vesměs expertů na dané téma.

Ve svém díle „Rozkvět a pád španělské říše v Americe“ [24] ukazuje historik a politikSalvador de Madaraiga na očividné propojení židovských centrál a zednářstva v různýchzemích Latinské Ameriky.

Podle knihy proslulého autora Gougenota de Mouseaux „Žid, judaismus a judaizacekřesťanských národů“ [25] jsou zednáři souputníky, pomocníky a vazaly Židů, které uznávajíza svou skutečnou vrchnost. [26]

Rabín dr. Isaak Wise v časopisu „Israelite of America“ z 3. srpna 1866 prohlásil: „Zednářstvoje židovské zřízení, jehož historie, stupně, úřady, hesla a projevy jsou židovské od začátku aždo konce.“

Španělskými zednáři během tzv. druhé republiky vydávaný časopis „Latomia“ označujezednářstvo za velké kabbalistické přívrženstvo a uznává i jeho talmudský původ.

Renomovaný znalec zednářstva Léon de Poncins konstatuje, že zednáři jsou řízeniinternacionální menšinou. Jejich podstatné rysy jsou totožné se židovskými, což dokazuje, žeŽidé jsou směrodatným faktorem v lóžích. [27]

Když dr. Wichtl vydal svou knihu „Světové zednářstvo - Světová revoluce - Světovárepublika“, [28] vyvolal tím hněv všech německých lóží, protože v ní ozřejmil, že se podpláštíkem zednářských dílen skrývají židovské cíle a řízení. Jako důkaz připojil ke studii iseznam charakteristických vlastních jmen.

Apoštolský protonotář msgre Ernest Jouin v knize „Židozednářské nebezpečí“ [29] ujišťuje,že židovské zednářstvo je skutečným pánem světa.

Rovněž rabín Benamozegh identifikuje Židy jako vůdčí element lóží. [30] Podle Copin-Albancelliho existuje těsné propojení lóží se Židy i jejich přímá podřízenost Židovstvu. [31]

Učený kardinál José María Caro Rodriguez ze Santiga de Chile prohlásil, že zednářstvo neníničím jiným než ubohým, většinou nevědomým nástrojem nadřazeného židovského vedení.[32]

Starozednář a kabbalista Doinel řekl: „Slyšel jsem, že si někteří zednáři stěžují na nadvláduŽidů v lóžích; je to skutečně přísně tajná nejvyšší židovská rada, která vede řád trojúhelníku akrokvice.“ [33]

Kdyby si zednář důkladně prozkoumal symboly, obřady i odívání řádu, rychle by zjistil, že vzednářstvu je opravdu všechno židovské:

1) Hiram, jehož smrt musí být pomstěna.

2) Šalamoun, jehož chrám se znovu buduje.

3) Babylónské zajetí, z nějž je třeba se osvobodit.

4) Odkaz na Abraháma, Juditu a Ester.

5) Pramen u Siloe v Judeji.

6) Jehova, židovské jméno Boha.

7) Chronologie identická s mosaickou

8) Zorobabel, židovský předák při návratu z babylónského zajetí.

9) Pompézní tituly užívané ve vysokých stupních: Rytíř Orientu, Velký Pontifex Jeruzalémaatd.

10) Sloupy Jakim a Boaz, stojící u vchodu do lóže, jsou symboly Izraele a Judeje, spojeníobou říší. Ti, kdo vstoupí do zednářské společnosti, neslyší pak mluvit prakticky o ničemjiném než o osobách, věcech a dějinách, které mají vztah k Židům!

d) Moc iluminátů

Vliv iluminátů ve Spojených státech je tak obrovský, že se pyramida jako jeden z jejichpředních symbolů dostala dokonce i na jednodolarovou bankovku. Byl to zednář 33. stupně aprezident USA Roosevelt, který r. 1933 nařídil tisknout tuto zednářskou pečeť na zadní stranuzmíněného platidla [34]

Helmut Finkenstädt cituje ve svém díle „Generace v Satanově moci“ ze svědectví bývaléhoilumináta Johna Todda: „Pečeť byla vytvořena z příkazu rodiny Rothschildů v Londýně;pyramida ukazuje strukturu iluminátství.“ [35]

Zmíněná pyramida na dolarové bankovce je rozdělena na 13 tajných stupňů, nad nimiž dohlížívševidoucí oko. Není tajemstvím, že oko představuje Lucifera; zjevně se to kryje s poukazemZjevení svatého Jana na panství Antikrista ke konci času. Ujišťují nás o tom rovněž samiilumináti jako třeba zmíněný John Todd: „Oko na vrcholu pyramidy je Lucifer.“ [36]

Podle výpovědi Ayn Randové, bývalé milenky Philippa Rothschilda, má výše zmíněnýchtřináct stupňů pyramidy následující význam: 1. Rada třinácti, 2. rada třiatřiceti, 3. klub pětiset, 4. B’nai B’rith, 5. Grand Orient, 6. komunismus, 7. skotský ritus, 8. yorkský ritus, 9.rotaryáni, lioni, YMCA, [37] 10. modré lóže, 11. zednáři bez zástěry, 12. humanismus.

O Radě třinácti se ví pouze tolik, že se skutečně skládá ze třinácti osob. [38] FritzSpringmeier uvádí, že v čele této skupiny jsou členové Rothschildova klanu. [39] Totéž tvrdí iJohn Todd: „Vrchol pyramidy, její úhelný kámen, tvoří rodina Rothschildů.“

Římské cifry pro číslo „1776“ dávají rok založení iluminátského řádu Adamem Weishauptemv Bavorsku. Pod zednářskou pečetí se nachází rovněž ilumináty sledovaný cíl, „Novus OrdoSeculorum“ (Nový světový řád). Pokud jde o Radu pěti set, ta se nejspíše skládá mj. zvybraných členů Council on Foreign Relations (CFR), Mezinárodního měnového fondu(MMF), Bilderberské skupiny a Trilaterální komise. [40]

e) Council on Foreign Relations

Severoamerická větev Round-Table-Group se původně nazývala National Civic Federation;toto označení však r. 1921 změnil „plukovník“ Edward Mandell House na Council on ForeignRelations (CFR). Organizace má dnes zhruba 1 700 členů. Od založení CFR k ní patřilivšichni prezidenti Spojených států s výjimkou Ronalda Reagana.

Je třeba vědět, že rodina Rothschildů kontroluje nejen americkou tajnou službu, nýbrž ovládái Council on Foreign Relations. [41] Za zmínku také jistě stojí, že se krátce po založenískupiny vynořili jako její členové Jakob Schiff, Paul Warburg, J. P. Morgan a mnozí další,kteří pracovali na vytvoření Federální ústřední banky USA. Bez zajímavosti rovněž nenískutečnost, že téměř všichni členové CFR zaujímají vždy nejdůležitější místa ve vládě aparlamentu USA, v CIA, v amerických vysokých financích i ve světě tisku. Vedlemimořádného vlivu na americkou veřejnost tedy instituce vykonává také neodolatelný tlak naKongres a vládu Spojených států. Tak například Rooseveltův zeť potvrdil, že prezident jezcela závislý na CFR a že každý jeho krok řídí tato instituce. [42]

f) Mezinárodní měnový fond

Není vcelku tajemstvím, že bezmála všechny země světa mají příslovečně nesplatitelné dluhyu této organizace vytvořené mezinárodními vysokými financemi. Hluboce zadluženýmvládám často nezbývá žádné jiné východisko než politická sebevražda, pokud by nechtělypřijmout hanebné podmínky, které jim mezinárodní vysoké finance ukládají, neboli kdybysnad náhodou odmítly dělat, co po nich MMF požaduje. Je běžnou praxí, že kdo nemá peníze,může zaplatit ve formě nějaké služby. Z toho pak jasně plyne, že MMF kontrolujícímezinárodní vysoké finance mohou popudit jeden národ proti druhému, mohou průměrnémzdy dané země stlačit hluboko pod úroveň všech ostatních průmyslových zemí, že jim nenízatěžko regulovat kupní sílu, tj. skutečné bohatství libovolné země svévolným omezenímjejího peněžního oběhu, nebo mohou dotyčné zemi prostě zakázat užívání vlastníchhospodářských produktů a místo toho ji nutí experimentovat v konkurenčních podmínkáchsvětového trhu. To všechno může v krajním případě vést k válce, a to přesně v tu chvíli, kdyskutečně vládnoucí síly mají na takové válce zájem. [43]

g) Bilderberská skupina

Založení tohoto grémia se oficiálně připisuje mimořádně vlivnému židovskému zednářiJosephu Retingerovi a holandskému princi-manželovi Bernhardovi z Lippe. [44] Přesto sedobře ví, že skutečnými pány tohoto exkluzivního kroužku jsou Rothschildové,Rockefellerové, Warburgové a Carnegieho a Fordova nadace.

Navzdory přísnému utajování bilderberských setkání je známo, že skupina sleduje mj. tytocíle: Zavedení mezinárodní hospodářské unie, zřízení mezinárodního parlamentu, vytvořenímezinárodní vojenské síly při současném odstranění všech národních armád, a další postupnéomezování národní suverenity ve prospěch světové vlády.

Skupina se schází jednou za rok za pečlivě zavřenými dveřmi. Tajemstvím opředenýchsetkání se více méně sporadicky účastní členové panujících královských domů jako princClaus z Holandska, princ Alex z Dánska, anglický vévoda z Edinburku nebo holandskákrálovna Beatrix. Pozvánku si ovšem vyslouží pouze ten z vysokého panstva, kdo prokázalneochvějnou oddanost rockefellerovsko-rothschildovským intrikám. [45] Nicméně celé topředvádění slouží jen k zahalení identity skutečných vůdců skupiny.

h) Trilaterální komise

Komise sleduje v zásadě stejné cíle jako ostatní skupiny, které usilují o odstranění stávajícíchnárodních států. Trilaterální komise se od nich liší pouze speciálním taktickým akcentemspočívajícím v úsilí o hospodářsko-politické sloučení tří vůdčích světových hospodářskýchkolosů, tj. Evropy, Severní Ameriky a Japonska.

Ústředí této internacionalistické elitní skupiny se nachází v jedné z budov Garnegieho nadacev New Yorku vzdálené pouhých sto metrů od komplexu budov OSN.

V kompletním seznamu významných členů Trilaterální komise by nemohla chybět jménapříslušníků téměř všech vlád předních západních zemí a Japonska. V Trilaterální komisi jezastoupeno ještě více prominentních politických osobností než v Bilderberské skupině.Organizace je dále doplněna o elitu z intelektuálních a finančních kruhů, která je právě zdezastoupena nejsilněji.

List „Review of the News“ z 18. srpna 1987 napsal: „Cílem Trilaterálů je světový systémrovnoměrně rozprostřený po všech částech světa a řízený socialistickými, tedykomunistickými režimy.“ [46]

Nejzřejmějšími praporečníky Trilaterální komise jsou vedle Carnegieho nadace finančnígiganti Rothschildové a Rockefellerové.

i) Řád B’nai B’rith

Zvláštní pozornost si zaslouží tzv. „B’nai B’rith“ („Synové smlouvy“). Organizace bylazaložena r. 1843 dvanáctičlennou skupinou Židů v New Yorku. Židovský předák rabín MeirKahane tvrdí, že za tajným řádem B’nai B’rith stáli Warburgové a Schiffové. [47]

Ulrich Fleischhauer ve svém monumentálním díle „Pravé Protokoly sionských mudrců“ [48]uvádí členskou listinu Nezávislého řádu B’nai B’rith. Mezi prominentními osobnostmi jsoujména Goldschmidta, Warburga a Alberta Ballinga, ale i komunistického revolucionáře LvaTrockého.

Členové řádu jsou bez výjimky židovského původu. Jeruzalémské vydání „Židovskéencyklopedie“ [49] z roku 1972 prohlašuje, že řád B’nai B’rith vždy pracoval v zájmu Izraele.

Vzhledem k zarážející podobnosti ritů, symbolů, stupňů, ideologie i struktury je velmi obtížnérozlišit řád B’nai B’rith od zednářstva. Tak např. jeho schůzovní místnosti se rovněž nazývajílóžemi. Podle Joaquina Bochaca [50] jsou všechny lóže zednářských „Orientů“ podřízenyskrytému vedení B’nai B’rith. Organizace s více než dvěma miliony členů, z nichž však jenněkolik stovek lze počítat k vnitřnímu kruhu, si rozdělila svět na 11 distriktů. Řád B’nai B’rithzasahuje celkem nepokrytě i do politiky, zvláště v Severní Americe.

j) Říjnová revoluce 1917

Kdo se alespoň trochu vyzná v novější historii, ten musí vědět, že to byli superkapitalisté,kteří organizovali a financovali všechny velké války v Evropě i Americe. Abychom se přílišnezdržovali u tohoto tématu, uvedeme si jen několik důkazů skutečnosti, že za komunistickourevolucí r. 1917 v Rusku stáli Rothschildové a jejich společníci Schiff, Warburg a bankovnídům Kuhn. Loeb & Co.

V drobné knížce E. Smita „Existuje plán?“ [51] na str. 11. čteme:

„Velkobankéř Jakob Schiff spolu s Mandellem Housem a jeho přítelem Lvem Trockýmdohlíželi v New Yorku na výcvik několika stovek amerických revolucionářů, kteří pocházeli zRuska. Uprostřed války [I. světové] se Schiff postaral o dopravu revolucionářů přes moře doEvropy.“ [52]

Lady Queensborough (vl. jménem Edith Star Miller) dokazuje ve svém díle „Okultníteokracie“, [53] že Lev Trocky s pomocí agenta Jakoba Schiffa z bankovního domu Kuhn,Loeb & Co. prošel anglickou blokádou se šekem od Warburga. Krátce nato pak v Ruskurozpoutal krvavou revoluci, která jak známo skončila vítězstvím revolucionářů.

Podle prohlášení vysokostupňového židovského zednáře Christiana C. Rakovského, kteréučinil r. 1938 vyšetřovateli stalinského režimu, byla „Říjnová revoluce“ subvencována týmižlidmi, kteří podporovali Japonsko proti carskému Rusku (japonsko-ruská válka 1904-1905).[54] Rakovskij uvedl do protokolu, že byl spolu s Trockým jako představitelem„revolucionářů“ přítomen ve Stockholmu při předávání peněz.

Spisovatel Des Griffin cituje ve své knize „Kdo vládne světu?“ [55] přiznání Johna Schiffa,vnuka bankéře Jakoba Schiffa: „Můj dědeček podpořil ruskou revoluci asi 20 miliony dolarů.“

Na str. 71-72 slavného bestselleru Gary Allena „Nikdo se neodvažuje nazvat to konspirací“[56]čteme, že lord Milner jako prostředník Rothschildů podpořil revolucionáře 21 milionyrublů.

Ve zprávě americké tajné služby, předané francouzskému generálnímu štábu, je potvrzeno, žežidovští velkobankéři Loeb, Kuhn a Loeb & Co, Jakob Schiff a Warburg financovali ruskourevoluci (archivní dokument s poř. číslem 7-618-6 np 612 SR2).

Dále existují důkazy, že prezident Wilson (přes Mandella Househo) poskytl z válečnéhofondu USA prostřednictvím advokáta Elihu Roota z banky Loeb, Kuhn a & Co. ruskýmrevolucionářům 20 milionů dolarů. [57]

Za zmínku také stojí, že se vojenské jednotky Spojených států dokonce samy zúčastnilybolševické revoluce. Mimo jiné totiž chránily železniční tratě sibiřské magistrály a tím bránilyJaponcům v pronikání na Sibiř.

Početní očití svědkové, jako např. katolický kněz Simmons nebo americký senátor Overmanpotvrzují, že zastoupení Židů mezi vůdci revoluce nikdy nekleslo pod 75 procent. My si zdepro stručnost pouze připomeneme kuriózní skutečnost, že se mezi 388 členů revoluční vlády vprosinci 1918 dostalo „plných“ 18 Rusů; všichni ostatní byli Židé a 265 z nich přišlo z NewYorku!

Časopis „Hammer“ z Lipska č. 424 z února 1920 napsal: „Bez sebemenšího přehánění lzeprohlásit, že velká ruská společenská revoluce byla dílem Židů, kteří nejen že vedli celé hnutí,nýbrž i pomáhali věci sovětů.“

Eustace Mullins ve své knize „Světový řád“ [58] poznamenává, že si Rothschildovépřivlastnili celý ohromný majetek ruského cara. Nedostali tedy zpět jen peníze investované dorevoluce, nýbrž dalších 35 milionů dolarů bylo deponováno u rothschildovské banky vLondýně a dodatečných 80 milionů se připsalo k dobru na konto rodiny v Paříži.

Podle „New Age Magazine“ ze září 1959 (str. 516) převedl J. P. Morgan mnoho milionů doRuska na podporu nové revoluční vlády a podle francouzského časopisu „Présent“ z 10.prosince 1988 byl tehdejší Warburgův a Schiffův vliv na Sověty tak mocný, že mu nemohliodolat.

Od tzv. ruské revoluce až po dnešní dny kontrolovali Aschbergové, představitelé Rothschildův severní Evropě, banku sovětského státu. Reprezentanti Rothschildů a Rockefellerů v USAnejenže financovali proslulé dodávky pšenice do SSSR, ale také si ve východním bloku zřídiliobří obchodní monopol.

V roce 1922 byla otevřena americko-sovětská obchodní komora. V jejím čele stál jakoprezident Žid René Schley, bývalý viceprezident Chase Bank ve vlastnictví Rockefellerů aspol.

V témže roce byla podepsána smlouva o spolupráci v oblasti těžby nafty mezi židovskýmmagnátem Armandem Hammerem, Rockefellerovou „Standard Oil of New Jersey“ asovětským státem. Společnosti „Standard Oil“ potvrdila sovětská vláda 50 procentnesmírných naftových koncesí, které ještě z dob carského režimu vlastnil na Kavkaze ŠvédAlfred Nobel a teoreticky byly přivtěleny k sovětskému státu.

Společnost „Equitable Trust Co.“, patřící rovněž Rockefellerům, spolupracovala s ChaseBank při financování americko-sovětského obchodu. Roku 1925 financovala tatáž bankaamerický vývoz bavlny, strojů a kovového zboží do SSSR.

Roku 1927 zřídila „Standard Oil of New Jersey“ v Rusku obrovskou rafinérii.

Banka Warburg, Kuhn, Loeb & Co. r. 1928 se podílela na financování 1. sovětské pětiletky ajiž předtím fungovala jako depozitní banka pro bolševickou vládu, která na ni v letech 1918až 1922 převedla více než 600 milionů zlatých rublů.

Od r. 1973 je na náměstí Karla Marxe č. 1 v Moskvě oficiální filiálka Chase Manhattan Bank.Internacionální vysoké finance si od „Říjnové revoluce“ vytvořily ve východním blokuneomezenou mocenskou pozici. Sověti jim nemohli nic odepřít a byli na nich zcela závislí!

Při krátkém ohlédnutí na „studenou válku“ a následnou sovětskou „perestrojku“ bychomneměli zapomínat, že se v rukou skryté vrchnosti nenacházel po desetiletí pouze Sovětskýsvaz , ale že totéž platilo a platí i pro USA a jejich spojence.

Připomeňme si proto znovu slova Honoré de Balzaca: Oficiální historie je zfalšována „Adusum Delphini“.

k) Americké financování Hitlera

Byť to snad bude někomu znít neuvěřitelně, přesto to byla rovněž skrytá vrchnost, kterávynesla Hitlera k moci.

Pro pomoc dezorientovaným čtenářům i v zájmu naší studie je zde nezbytná stručná analýzapolitické situace Německa po první světové válce.

Na konci I. světové války byly v Paříži zkoncipovány čtyři dohody ke stanovení mírovýchpodmínek, vždy po jedné pro každou z poražených zemí, tj. pro Německo, Rakousko,Maďarsko a Bulharsko. Smlouva o Německu byla podepsána 28. června 1919 ve Versailles.Skrytým cílem Versailleské dohody bylo všechno jiné než nastolení spravedlivého a trvaléhomíru, zato ale v každém případě pojišťovala nadvládu a převahu vítězných mocností.Německo se marně vzpíralo stanoveným podmínkám, které podle jeho chápání obsahovalynespravedlivé požadavky a břemena. Podle smlouvy muselo Německo odstoupit 75 tisícčtverečních kilometrů svého území s více než sedmi miliony obyvatel. Mimo jiné bylo Polskupřiřčeno Poznaňsko a Francie dostala zpět Alsasko-Lotrinsko. Kromě toho bylo podél Rýnavytvořeno padesát kilometrů široké demilitarizované pásmo, část německého území bylavojensky obsazena, a zrušila se vojenská služba. Německá armáda byla zredukována na 100tisíc dobrovolníků a zavřely se všechny zbrojovky a vojenské školy.

První světová válka však měla za následek také dlouhodobou, zpočátku skrytou a pozdějistále zřetelněji nastupující hospodářskou krizi. Všechny do války vtažené národy bylyzruinovány s výjimkou Spojených států, které z ní naopak měly mimořádný profit.

Válečné půjčky USA spojencům činily v roce 1921 kolem 12 miliard dolarů. Kdo měl takohromný dluh zaplatit? Především Francouzům byla odpověď jasná: „Němci!“

Roku 1921 uložila spojenecká reparační komise Německu břemeno 33 miliard dolarů. Jejichvymáhání pak vedlo k tomu, že německá marka den ze dne ztrácela na hodnotě. Díkyzahraničním úvěrům, především severoamerickým, se sice situace na čas trochu stabilizovala,[59] ale pak přišla známá krize z roku 1929 a její pokračování ve třicátých letech. Příčinakrize byla v zásadě jednoduchá. Když se mohutné americké hospodářství právě těšiloprůmyslovému a hospodářskému vzestupu, stáhli Warburg a spol. (tedy Federal ReserveBank) bez sebemenší hospodářské nutnosti naráz z oběhu osm miliard dolarů a tím zcelacíleně připravili katastrofu, která pak vešla do dějin pod označením „černý pátek“.Newyorským „burzovních krachem“ vyvolaná hospodářská krize měla samozřejmě zhoubnénásledky i pro Německo.

Němci netrpěli jen porážkou a válečnými dluhy, nýbrž také všestranným ponižováním iobsazením Purúří Francouzi r. 1923. K tomu ještě přistupoval strach z hrozby bolševismu,anarchie a chaosu. V té době se začala formovat různá politická hnutí a revoluční strany, ažnakonec Hitler rozpustil všechny odborové svazy a zorganizoval pracující do Pracovní fronty,která vznikla v květnu 1933.

Program Nacionálně-socialistické strany vykazoval ve dvacátých letech jednoznačněprotikapitalistické rysy. Přední nacionální socialista Otto Strasser psal: „Německý průmysl aněmecké hospodářství v rukou mezinárodního finančního kapitálu znamená konec nadějí na

sociální osvobození. My nacionálně-socialističtí revolucionáři zahajujeme boj protikapitalismu a imperialismu, jehož inkarnací je versailleský mír.“ [60] Čím více ovšemnacionálně-socialistické hnutí rostlo, tím silněji se sbližovalo s velkoprůmyslem a finančnímkapitálem. Postupně mírnilo své protikapitalistické zaměření a vzdalovalo se svýmstoupencům.

Ještě předtím, než mezinárodní hospodářská rovnováha utrpěla těžký otřes zmíněnýmnewyorským „burzovním krachem“, se sešli bankéři z Wall Streetu - mezi nimi Rockefellerjun. a Warburg - k poradám o postoji Francie ohledně obsazení Porúří i o ostatníchproblémech v souvislosti s Německem. Švýcarský historik S. Reinard o tom ve své knize„Španělské léto“ [61] napsal:

„Bylo to v červenci 1929, kdy se mezi bankéři na Wall Streetu začala šířit tísnivá nálada.Dokonce i magnátům vysokých financí připadala situace hrozivá poté, co se ukázalo, že zosmi miliard dolarů investovaných ve střední Evropě bylo přes pět miliard zmrazeno anepřinášelo úroky ani splátky. Finančníci se shodovali v názoru, že by musely být zavedenyzměny situace v politické rovině, protože se k tomu nerýsovaly žádné hospodářské nebofinanční možnosti. Bylo třeba najít v Německu muže, který by byl schopen předejít rozvojibolševismu a provozovat národní politiku. Warburg se tedy vydal do Evropy, vybavennejvyššími doporučeními. Netrvalo dlouho a po své kabelové depeši dostal obratem zmocněnípředat Hitlerovi do začátku 15 milionů dolarů, tedy 60 milionů marek. Transakce seuskutečnila v Amsterodamu. Jako doplněk skryté podpory ze strany Rýnsko-vestfálskéhosyndikátu později ještě Hitler dostal vydatnou sumu 10 milionů dolarů. Poslední částku 7milionů dolarů převedl Warburg na Rhenanii v Düsseldorfu, která pak peníze vyplatila dr.Goebbelsovi.“ [62]

Badatel a odborný autor Gerhard Müller rovněž potvrzuje, že Warburg převedl na Hitleracelkem 128 milionů marek. [63]

Židovský vysokostupňový zednář Christian Rakovskij roku 1938 přiznal, že se Warburg podfalešným jménem objevil u Hitlera a řekl mu, že zastupuje jistou finanční skupinu z WallStreetu. Podle Warburga prý tehdy francouzská politika ohrožovala hospodářství Spojenýchstátů a proto by chtěli pomoci Hitlerovi. [64]

Další odkaz na financování Hitlera vysokými financemi z Wall Streetu přináší FritzSpringmeier v knize „Buďte chytří jako hadi“: [65]„Adolf Hitler se setkal s bratryDullesovými 4. ledna 1933 v kolínském domě barona Schrödera. Allen a Foster Dullesovibyli jako úřední zástupci banky Kuhn, Loeb & Co. vysláni, aby si vyžádali záruky zanesplacené úvěry.“ [66]

Z historicko-hospodářských studií, které potvrzují americké financování Hitlera, si zde ještězmíníme dvě americké práce, totiž „Wall Street a Hitlerův vzestup“ Anthony Suttona a„Světový řád“ Eustace Mullinse. [67] Sutton navíc v další své knize „Skrytý establishmentAmeriky“ [68] publikuje příslušné dokumenty tajné služby.

Hitlerův tehdejší životní standard ukazuje, že ne všechny peníze skončily ve stranicképokladně. Podle daňového prohlášení měl Hitler ve dvacátých letech značné dluhy. Jakpoznamenává prof. Hale ve své studii o Hitlerových financích, v roce 1929 se musel státnějaký zázrak - Hitler vyrovnal všechny své dlužní závazky! [69] Zakoupil dokonce itříposchoďový dům, který sloužil jako Národní dům, a dále devítipokojový byt v luxusnímnichovské čtvrti. Kromě toho si v témže roce pořídil i automobil s řidičem.

l) Světová mocnost sionismus

„Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já vezmu syny Izraele zprostřed národů, kamkoli odešli,shromáždím je ze všech stran a přivedu je do jejich země. Učiním z nich jediný národ v zemi,na izraelských horách, a jediný král bude králem všech“ (Ez 37,21 a dále).

Příslib, daný Bohem ohledně lidu Izraele, se pro mnohé naplnil 14. května 1948, kdy DavidBen Gurion provolal v Tel Avivu nový stát Izrael.

Historie Židů, nejstarší na světě, byla průběhem času podřízena mnoha mocnostem.Mnohokrát byli dobyvateli deportováni nebo i prodáváni do otroctví. Nakonec židovský národpřišel o Jeruzalém i o vlast, zaslíbenou zemi, a byl rozptýlen po celém světě. Jméno jeho země„Judea“ bylo nahrazeno „Palestinou“.

Koncem 15. století byli Židé vypovězeni z téměř všech evropských zemí. Tak např. asi 160tisíc španělských Židů dostalo v květnu 1492 lhůtu do 10 srpna k definitivnímu opuštěnízemě.

Mnozí z nich se usadili na východě Evropy, kde již na území ruské říše žila více než polovinavšech Židů světa. V této souvislosti je důležité upozornit na okolnost, že mnozí z Židů v tétooblasti nebyli potomky izraelských kmenů, nýbrž pohanských národů, tedy Chazarů,ovládajících tehdy mocnou židovskou říši mezi Kavkazem a Černým mořem (700-1610 poKr.). Chazaři byli rasově příbuzní Tatarům a Mongolům. Za krále Bulena přestoupili nažidovskou víru, museli se učit hebrejsky mluvit a modlit, pod těžkými tresty byli nucenipřijmout obřízku a uznat rabíny za své duchovní vůdce. Když začali Chazaři útočit na národyRuska, zabíjeli muže, zneužívali ženy, obraceli je na židovství a brali si je za družky. Tam jemožná vysvětlení světlých vlasů a modrých, poněkud šikmých očí mnoha evropských Židů.[70]

Židovská chazarská říše byla r. 1230 rozvrácena Mongoly Batú Chána. Většina Chazarůuprchla na západ, kde se usadila v Uhrách, Čechách, Rakousku, Rumunsku, Rusku a Polsku.

Když se rozptýlení Židé z Evropy začali usazovat v Rusku, byl postoj tamějších úřadů k nimpo dlouhou dobu vysloveně nepřátelský. Jedním z tvrdých opatření byla například povinnostmladých Židů k vojenské službě na 25 let.

Nástupem Alexandra II. na trůn začala pro židovské obyvatelstvo Ruska relativně klidnáepocha. Poprvé se Židé začali objevovat v lékařství, architektuře, soudnictví i v průmyslu.Tolerantní car jim dokonce svěřil i hospodářskou obnovu země a vytvoření ruské státníbanky.

Klidné časy však netrvaly dlouho. Po zavraždění Alexandra II. 13. března 1881, které byloŽidům připisováno, začaly v nebývalé míře pogromy.

Následkem toho prchla malá skupina mladých židovských idealistů do Palestiny, aby tamhledala útočiště pro své pronásledované východoevropské soukmenovce a souvěrce. Roku1883 bylo v Palestině již 200 židovských rodin rozčleněných do šesti kolonií.

Tím se zrodil tzv. sionismus, který v dějinách Izraele zaujímá velice důležité místo. MnozíŽidé, ale také i početní křesťané, pokládají sionismus za naplnění slov Starého zákona. Covšak je sionismus skutečně?

„Neue Illustrierte Sopena Lexikon“ definuje sionismus jako „úsilí Židů o znovuzískáníPalestiny jako domoviny“ a kromě toho jako „mezinárodní židovskou organizaci k jehouskutečnění“.

Jedním z prvních průkopníků sionismu byl rabín Juda Al Kalai, který již r. 1839 naléhal nazakládání židovských kolonií v Palestině.

Podle historiků však sionismus „pokřtili“ teprve r. 1860 na konferenci v pruském Thornu. Bylsvolán rabínem Zwi Hirschem Kalischerem, souputníkem Al Kalaie. Na shromáždění bylauznána nutnost nalézt Židům v Palestině domovinu. Hirsch nahlížel tento projekt v souladu smesiánským příslibem Bible.

Jiným předchůdcem hnutí byl rabín Moses Hess. Jeho kniha „Řím nebo Jeruzalém“ [71] zroku 1862 již obsahuje ideologické základy sionismu.

Avšak mužem, který dal vlastní podnět k politickému hnutí sionismu v té podobě, jak jejznáme dnes, byl Theodor Herzl, maďarský Žid, promovaný právník vídeňské univerzity,nejprve advokát v Salcburku a poté novinář, spisovatel a korespondent vídeňských novin„Neue Freie Presse“ ve Francii. Své sionistické - politické i hospodářské - ideje a návrhyřešení shrnul r. 1895 v knize „Židovský stát“. [72] O dva roky později založil Světovousionistickou organizaci a uspořádal ve Švýcarsku I. sionistický kongres. Podle vlastních údajůbylo prvořadým úkolem Herzlova sionistického hnutí získat území v Palestině a založitnezávislý stát jako domovinu pro tísněné východní Židy.

Stojí za povšimnutí, že skrytá vrchnost ke svým cílům používala resp. používá i sionistickéhohnutí. Židovský autor Jack Bernstein před několika lety napsal:

„Judaismus je náboženství; sionismus je však politické hnutí založené těmi samými Židy,kteří byli součástí sil v pozadí komunismu. Cílem sionismu je světovláda pod kontrolousionistů a židovských mezinárodních financí.“ [73]

Hlavními financiéry sionismu byly židovské bankovní domy Rothschild, Hirsch, Montefiore,[74] Kuhn, Loeb & Co., Warburg a Rockefeller. Montefiori - stejně jako Rothschildové -zakoupil v Palestině množství půdy a spolu s nimi tam také zřizoval obydlí a školy prožidovské přistěhovalce. Dále pak tam všichni společně s Rockefellery investovali kapitál dozemědělských, průmyslových i dalších projektů. (Po objevení ropných polí skrytá vrchnostrychle pochopila význam „černého zlata“, a proto jsou také Rockefellerové důležitýmispolečníky izraelské ropné společnosti „Sonol“.)

V Rusku začínalo 20. století pronásledováním Židů a pokračovalo pogromem v Kišiněvu(1903). Britský ministr kolonií nabídl Herzlovi území pozdějšího státu Ugandy, aby tam bylazřízena židovská domovina. Plán však byl r. 1902 zamítnut VI. sionistickým kongresem.Herzl sám zemřel již 3. července 1903 na zápal plic ve věku 44 let. [75]

Možná působí poněkud zvláštně, že se Herzlovi nikdy nedostalo podpory od Rothschildů.Roku 1896 navštívil Edmonda de Rothschild, ale ničeho konkrétního u něj nedosáhl. O šestlet později se stejně tak marně pokoušel přesvědčit Nathana Rothschilda. [76]

Rothschildové ovšem umožnili r. 1875 Britům získání akcií Suezského průplavu a tím jimzajistili mocenské postavení v Egyptě.

Poté co pak Britové hned oznámili, že Palestina představuje strategické křídlo obranyprůplavu, ukončili polním tažením generála Allenbyho turecké panství v této oblasti. Je mimokaždou pochybnost, že zmíněná britská akce vyšla velkoryse vstříc snahám sionistickéhohnutí. Po vítězství nad Turky se lord Balfour odebral do USA, kde pak ve formě dopisu lorduRothschildovi zveřejnil tzv. „Balfourovu deklaraci“, v níž se jménem britské vlády Židůmslibuje vytvoření národní domoviny v Palestině. [77] Roku 1920 byl Británii v San Remupřiznán mandát nad Palestinou a o dva roky později pak „Společnost národů“ oficiálněpředala Palestinu Británii jako mandátní území.

Po bolševické revoluci se novému sionistickému vůdci, židovskému politiku ChaimuWeizmannovi, podařilo to, oč Herzl marně usiloval, totiž získat podporu Rothschildů adalších vlivných Židů. [78]

Jedním z hlavních problémů sionistického hnutí i skryté vrchnosti byla okolnost, že většinavýchodních Židů neměla na vystěhování do Palestiny naprosto zájem; mnozí z nich sedokonce sionismu otevřeně vzpírali.

Když se svět dozvěděl o pronásledování Židů za Hitlerova režimu, získal si tím sionismusmnoho sympatií. Díky tomu dostal sionistický sen založením státu Izrael v roce 1948 reálnoupodobu.

Po úspěšném znovuzískání země Izrael však sionistické hnutí v žádném případě nedosloužilo,nýbrž se od té doby snaží o politickou, finanční i vojenskou pomoc novému státu a jmenovitěorganizuje přistěhovalectví dalších Židů. Podle sionistů tvoří všichni Židé světa jedinýkonsistentní národ. Z toho je také zcela zřejmé, že dnes jsou téměř všichni Židé v USAsionisty.

Co je tedy skutečným cílem sionistů? Jeden z jejich vůdců, David Ben Gurion, svého časuřekl: „Všechny kontinenty budou sjednoceny ve světové alianci, která bude mít k dispozicimezinárodní policejní moc. Odstraní se všechny armády a nebudou už žádné války.Sjednocené národy zřídí v Jeruzalémě archu proroků, aby sloužila unii všech kontinentů.Bude zde sídlo nejvyššího soudního dvora lidstva, aby rovnal spory mezi sloučenýmikontinenty.“ [79]

Skutečnost, že mnoho tisíců Židů přicestovalo ve stejný čas do Izraele, ale i bouřlivý růstvojenské a hospodářské moci této země i její uznání velmocemi - to všechno si mnozí Židé ikřesťané vykládají jako shodu s biblickým proroctvím. Podle těchto lidí jsou dnešní Izraelcivyvoleným Božím národem, potomky Abrahámovými! To však ani podle nejlepšíchžidovských historiků nesouhlasí, protože devět desetin Židů v současném Izraeli je potomkyChazarů. [80]

Jistě tedy stojí za připomenutí slova proroka Ezechiela: „Učiním z nich jediný národ v zemi,na izraelských horách, a jediný král bude králem všech“ (Ez 37, 22).

V současné době je totiž Izrael republikou a v žádné případě se nedá mluvit o královské vládě.Pokud se tedy na to, co se v moderním Izraeli událo od jeho založení, pohlíží jako na naplněníbiblických proroctví, proč tedy ještě nebyl znovu zbudován Boží chrám určený k jehouctívání?

Dále budeme věnovat zvláštní pozornost Talmudu, svaté knize Židů. Hebrejské slovo prozákon zní „ t(h)ora“. Židovský zákon sestává ze dvou částí: ze psané, tj. z hebrejskéhorukopisu Bible, a z vyprávěné, tj. z tradice. Talmud, obsahující ústně předávanou tradici,obsahuje náhledy rabínů z generace na generaci a byl zapsán teprve po Kristově smrti naGolgotě.

Podle Talmudu nemá nežidovský zbytek lidstva žádná práva; není počítán do kategorie „lidí“,nýbrž je zařazován tam, kam nežid počítá dobytek (např. talmudské traktáty Baba Mecia114b, Berakhot 58a, Erubin 62b).

Dále v Talmudu stojí, že nežidé nejsou nazýváni lidmi (Karithoth 6b). Je dovoleno oklamatnežidy (Baba Bathra 123a). Židé nemají nežidům prokazovat přízeň (Ychamoth 23a) atd.Baba Bathra dále 123a říká: Je správné být upřímný k našim bratřím a falešný k neupřímnýmgójům (nežidům).

Talmud rovněž obsahuje nejrůznější ohavné smyšlenky o našem Pánu Ježíši Kristovi. Kdyžzačal Talmud vycházet tiskem, vyvolalo to obrovský odpor a nenávist vůči Židům. Mnozí bylipronásledováni a v ohni skončilo hodně exemplářů Talmudu. Aby se vyhnuli dalšímunesmiřitelnému pronásledování, rozhodli rabíni do budoucna tyto blasfemické pasáže oKristovi z Talmudu vypustit. Jedna z talmudských povídaček např. říká: „Ježíš pracoval dosvých třiceti let jako tesař a pak byl vybrán za rabína na jisté jeruzalémské škole. Jednoho dnese vplížil do chrámové svatyně a ukradl tam pergamen, na němž bylo napsáno tajné Božíjméno. Pomocí jeho síly pak provedl své zázraky.“ (Rabíni totiž věří, že znalost správnévýslovnosti Božího jména dotyčnému propůjčuje nadpozemskou moc.)

Těm z křesťanů, kteří stále ještě žijí v přesvědčení, že dnešní Židé jsou vyvoleným božímnárodem, je určen výrok rabína Adina Steinsalze: „Talmud je ústředním pilířem, který sezdvihá ze základů a nese celou náboženskou a intelektuální budovu ... Žádné jiné dílo tolikneovlivnilo myšlení a postoje Židů.“ [81]

„Univerzální židovská encyklopedie“ [82] na str. 637 ujišťuje, je babylónský Talmud jerozhodující autoritou pro všechny pravověrné Židy. Nevědomost křesťanů o tom, co Talmudučí, jim bohužel nedovoluje rozpoznat, že citované židovské prohlášení Židy morálněvylučeje z Božího požehnání. Když někteří z Židů Pánovi hrdě říkali, že jsou potomciAbraháma, dostalo se jim odpovědi: „Jste-li dítky Abrahámovy, skutky Abrahámovy čiňte“ (J8,40) [83]

Svatý apoštol Pavel říká, že ne všichni z těch, kdo mají židovské rodiče a byli vychováni vsynagoze, jsou Bohem nahlíženi jako synové zaslíbení. Nejsou všichni (Židé) potomkyAbraháma původem, nýbrž „v Izákovi bude tobě nazváno potomstvo“, tzn. nejsou dětmiAbraháma podle těla, nýbrž že za jeho potomstvo se počítají synové zaslíbení (Ř 9,6 a dále).

V apoštolově Listu Galatům je řečeno: „Neboť všichni, kteří jste byli v Kristu pokřtěni, Kristajste oblekli. Tu není Žida ani pohana, není otroka ani svobodníka, není muže ani ženy, neboťvšichni jste jeden v Kristu Ježíši. Jste-li však Kristovi, jste potomstvem Abrahamovým, dědicipodle zaslíbení“ (3,27 a dále).

Ve světle těchto skutečností je zcela zřejmé, že se v případě politické republiky Izrael nemůžejednat o naplnění biblické předpovědi, a že totéž platí o sionistickém hnutí i o Izraelcíchobývajících dnešní Izrael.

m) Hitler a sionismus

Pokud bychom uvěřili oficiální historiografii, pak německá politika vůči židovskémuobyvatelstvu spočívala po Hitlerově příchodu k moci r. 1933 v urychleném vystěhování všechŽidů z říšského území, aby se tak zabránilo jejich vlivu na německou politiku, hospodářství akulturu.

Zcela se ovšem ignoruje fakt, že daná politická situace v Německu současně také nabízelajedinečnou možnost získat německé Židy pro věc sionismu.

Nebylo však právě to jedním z důvodů pro skrytou vrchnost, aby napomohla Hitlerovi kmoci? Ve skutečnosti totiž existovala až do r. 1939 pozoruhodná spolupráce mezi AdolfemHitlerem a sionisty.

Roku 1931, tedy ještě před Hitlerovým nástupem k moci, zakázala Brüningova vládavzhledem k hospodářské krizi odliv kapitálu z Německa. To pak mělo za následek, že vNěmecku byli donuceni zůstat i ti z Židů, kteří pomýšleli na vystěhování. Skupina takových

Židů, kteří se chtěli vystěhovat do Palestiny, ale současně nehodlali zanechat v Německu svůjmajetek, uzavřela s vládou dohodu v tom smyslu, že vymění svůj zablokovaný majetek zazboží, které budou v nové domovině potřebovat.

V příslušných jednáních s Hanotaiah Ltd. bylo pokračováno ve velkém stylu po převzetí mociHitlerem a jejich výsledkem byla „dohoda Haavara“. Pro německou vládu znamenalovystěhovávání do Palestiny prodej německého zboží do zámoří. [84] Německo profitovalo ztéto obchodní dohody, která mu přinesla nezanedbatelnou sumu 105 670 241 říšských marek.Naproti tomu zůstal blokován majetek Židů, kteří hodlali z Německa odjet do sousedníchzemí.

Protože sionisté byli přesvědčeni, že přeškolovací programy mohou znatelně usnadnitosidlování Palestiny, byl v Německu do r. 1936 vybudován hotový systém židovskýchpřeškolovacích táborů.

Ty byly v první řadě určeny pro mladé Židy, kteří ještě neměli určitou profesi a s pomocípřeškolovacích táborů měli získat dovednosti a vědomosti, kterých bylo v Palestině zapotřebí.

Německá vláda a zvláště pak SS podporovaly nejen vlastní vystěhovalectví do Palestiny,nýbrž mu poskytovaly v různých oblastech i praktickou rozvojovou pomoc. SS vojenskycvičily mladé a fyzicky zdatné Židy ve speciálních táborech. V Palestině dokonce vzniklymístní skupiny NSDAP. Tajné německo-židovské spojení vedlo např. také k tomu, že lidéjako Adolf Eichmann mohli cestovat do Palestiny. [85]

Vystěhovávání Židů začalo váznout teprve na základě dekretu britských úřadů, kterýomezoval počet přistěhovalců do Palestiny. Je ostudné, že Britové od palestinského pobřežíodháněli uprchlické lodě, a že při těchto akcích zahynulo kolem 600 Židů.

Stejně tak žalostná je skutečnost, že právě Spojené státy se svými vlivnými Židy a ilumináty vpozadí kladly neustálé překážky do cesty imigraci německých Židů.

Ponechme stranou otázku, proč Angličané a Američané neposkytovali žádnou pomoc.Omezíme se pouze na konstatování židovského spisovatele J. G. Burga v knize „Vina aosud“: [86] „Čím více bezpráví musejí Židé ve světě vytrpět, čím více jsou pronásledováni,tím lepší vyhlídky mají sionisté.“

n) Protokoly sionských mudrců

Nemám v úmyslu zabývat se zde nesčetnými publikacemi ohledně „Protokolů sionskýchmudrců“, přesto však nemohu přejít nic, co je pro čtenáře v naší souvislosti důležité.

Podle všeho originál zmíněných „Protokolů“ vznikl jako stenografický zápis série tajnýchpřednášek. Autor resp. adresáti tohoto dokumentu nejsou s jistotou známi. Všechny indicie

ovšem ukazují, že „Protokoly“ vznikly roku 1897 během různých tajných porad B’nai B’rithkonaných souběžně s I. sionistickým kongresem v Basileji. [87] „Protokoly“ obsahují vzásadě plán nahrazení stávajících národních vlád internacionální supervládou, která by řídilacelý svět pomocí hrůzy a teroru.

Mnozí v „Protokolech“ spatřují výmysl resp. výplod protižidovských intelektuálůspolupracujících s tajnou policií posledního ruského cara. Curyšský židovský týdeník„Jüdische Pressezentrale“ např. 15. prosince 1933 tvrdil, že „Protokoly“ byly vyfabrikovány r.1905 ruskou tajnou policií krátce po skončení japonsko-ruské války. To však není věrohodné,protože jejich existence je prokazatelná nejpozději k r. 1901 a s pravděpodobností hraničící sjistotou byly již r. 1897 známy opisy resp. kopie „Protokolů“ ve třech jazycích. ProfesorSergej Nilus, který se v Rusku těšil pověsti vysoce vzdělaného a upřímně věřícího muže,přeložil r. 1901 do ruštiny opis „Protokolů“, který mu byl předán již o čtyři roky dříve. Kromětoho se spolehlivě ví, že carská vláda nikdy neprojevila sebemenší snahu o rozšíření„Protokolů“ ve veřejnosti.

Po pročtení „Protokolů“ se samotná otázka pro jejich pravosti ukáže jako zcela absurdní.Vezmeme-li v úvahu dobu sepsání dokumentu, pak rychle zjistíme, že by se případnýpadělatel minul povoláním; musel by být skutečným prorokem, protože všechny předpovědise mezitím staly neoddiskutovatelnou skutečností.

„Protokoly sionských mudrců“, které vyšly tiskem r. 1905, vyvolaly před ruskou revolucí jenpoměrně málo pozornosti, avšak překvapující zhroucení této obrovské říše a přítomnostnespočetných Židů mezi revolucionáři měly za následek, že mnozí z těch, kteří hledalivysvětlení katastrofy, je našli uložené právě v tomto politickém dokumentu, který v takmnoha bodech přesně odpovídal taktice bolševiků.

„Protokoly“ skutečně obsahují exaktní program, který je také neúchylně realizován. Jejichúdajný „padělatel“ by prostě musel být fantastickým prorokem, kdyby na začátku 20. stoletíintuitivně předpověděl mj. následující události: I. světovou válku, vytvoření Společnostinárodů, zánik evropských monarchií a šlechty, instalaci komunismu v Rusku, světovouhospodářskou krizi r. 1929, II. světovou válku, závody ve zbrojení, vybudování mezinárodnípolicejní síly (tzv. modré přilby OSN), časté změny vlád v Evropě i dnešní světový chaos.

Podobně psal již ve dvacátých letech německý překladatel a vydavatel „Protokolů“ Gottfriedzur Beek: [88]

„Co se od Nilusovy publikace událo, tedy světová válka, povalení trůnu v Rusku, Rakousku-Uhersku, Německu a nyní i ve Španělsku, chaos jako toužebný cíl zednářstva vycházející zeSpolečnosti národů pod židovsko-zednářským vedením, slovem všechno to dnes vystupuje napovrch s takovou jasností, že jistě není zapotřebí vysvětlovat, proč jsme přeložili a vydali‘Protokoly sionských mudrců’.“

Dále pak neznámý autor „Protokolů“ předpověděl i přibývající kriminalitu mladistvých, šířenírozkladných idejí (liberalismus, socialismus), obecný morální propad, sexuální „výchovu“mládeže, pornografii (postupně pozdviženou na úroveň průmyslu), přítomnost terorismu v

každodenním životě, tzv. pomoc třetímu světu, postupný zákaz soukromé výuky, legalizacipotratů i totální manipulaci tisku. A nezapomínejme, že to všechno bylo předvídáno koncem19. století!

Autor „Protokolů“ však nelíčí pouze budoucí události, nýbrž i potvrzuje, že neblaháfrancouzská revoluce byla rovněž dílem jeho lidí.

Podle něj se také zednářstvo osvědčuje jako ochotný nástroj v rukou skryté vrchnosti.

„Zednářstvo slepě slouží jako kulisa nám a našim cílům, avšak vlastní plán postupu naší mocii její vlastní sídlo zůstanou lidu navždy tajemstvím.“ [89] Kromě toho obsahují ještě„Protokoly“ návody na zmocnění se světového zlata i hospodářství.

Zastánci teze, že „Protokoly“ dala do oběhu tajná carská policie, jsou ovšem konfrontováni strapnou otázkou: Jak mohla ruská ochranka na jedné straně vypracovat tak fantastickýkomplot s univerzálním dosahem, který byl schopen zcela změnit tvář světa, pokácet trůny,zničit říše, zorganizovat dvě světové války a strašné hospodářské krize, zmocnit se veškeréhozlata světa a ovládnout tisk všech zemí světa - a současně ostudně selhat, když si nedokázalaani poradit s necelými 500 revolucionáři kolem Lenina a Trockého?

Na základě podrobných analýz je tedy jen těžko k uvěření, že by anonymní autor „Protokolůsionských mudrců“ byl „padělatel“; mnohem spíše se jednalo o člověka, který byl skvěleinformován o konkrétních plánech. Proto také příliš neudivuje, že se zmíněnému dokumentudostává v dnešní době mnohem více hodnověrnosti a že o jeho pravosti je přesvědčeno stálevíce lidí.

o) Změna vědomí lidí

Nyní přejdeme k další velmi důležité součásti strategie skryté vrchnosti, k jejímucelosvětovému vměšování do oblasti tzv. „společenských komunikačních prostředků“ nebolimoderně řečeno masmédií. Židovsko-zednářská oligarchie se již dávno zmocnila praktickynaprosté kontroly nad rozhlasem, televizí, filmem i tiskem - její vliv na tato média je zcelarozhodující a zvláště dobře je pozorovatelný v případě tisku. Zasvěcenci univerzálníhospiknutí si nepochybně vzali k srdci proslulá slova vysokostupňového židovského zednářebarona Montefiore:

„Zbytečně ztrácíte čas jalovým tlacháním. Dokud nebudeme mít v ruce veškerý světový tisk,není k ničemu nic z toho, co děláte. Pokud se nám nepodaří světový tisk ovládnout, musímejej alespoň ovlivňovat, chceme-li národy oklamat a spoutat.“

„Protokoly sionských mudrců“ k tomu podávají následující vysvětlení:

Protokol č. 2: „Tisk je v současných státech velmoc, kterou se ovládá veřejné mínění. Jehoúlohou je poukazovat na zdánlivě oprávněné požadavky a stížnosti lidu, rozdmychávatnespokojenost a nenápadně tlumočit naše intence.

Tisk je zosobněním takzvané svobody. Ale vlády nežidovských států nedokázaly využítveliké moci tisku a proto padl do našich rukou. Tiskem jsme dosáhli obrovského vlivu, apřitom jsme zůstali ukryti v pozadí.

Díky tisku jsme ve svých rukou shromáždili zlato, i když nás jeho získání stálo mnoho slz akrve v našich řadách. Ale každá oběť z naší strany vyváží před Bohem tisíce nežidů.“

Protokol č. 7: „Donutíme vlády nežidů jednat v záměrech našeho široce rozvinutého plánu,který se již blíží svému cíli. Bude nás v tom podporovat veřejné mínění, které prostřednictvímvšemocného tisku zcela ovládáme. Až na několik výjimek, se kterými nemusíme počítat, jetisk skutečně již na nás zcela závislý.

Protokol č. 12: „Žádná zpráva se nesmí dostat na veřejnost, aniž by prošla naší kontrolou.Tohoto úspěchu jsme dosáhli již dříve tím, že všechny zprávy světa jsou dodáványprostřednictvím několika tiskových agentur, které navzájem spolupracují. Tyto agentury brzypřejdou úplně do našich rukou a uveřejní jen takové zprávy, které jim předepíšeme.

Jestliže se nám již dnes podařilo ovládnout veřejné mínění nežidů takovým způsobem, že sena všechny světové události dívají námi nasazenými barevnými brýlemi klamu, a jestliže jižnemáme žádné překážky vnikat do toho, čemu nežidé ve své hlouposti říkají státní tajemství,jak to bude vypadat teprve potom, až se v osobě našeho panovníka staneme uznávanými pánycelého světa?“

Je snad zbytečné si zde podrobně dokazovat, že masmédia jsou hlavním nástrojem utvářeníveřejného mínění i formování způsobu myšlení každého jednotlivce. Není také tajemstvím, žeúplná kontrola společenských komunikačních prostředků umožňuje žádoucí přípravu masmanipulací jejich myšlenek a vůle. Kdo je pánem masmédií, může navíc i určovat, co a jak simasy mají myslet, může je spolehlivě kontrolovat a řídit podle libosti.

Kdo chce ovládat národy, musí změnit lidi; nový světový řád může být vytvořen pouzeradikální změnou jejich myšlení.

Podle nejnovější mezinárodní konvence OSN na ochranu práv dětí už rodiče nesmějí mít najejich duševní rozvoj v zásadě žádný vliv. Rodičům již nadále není dovoleno trestat nějakýmzpůsobem děti za jednání nebo slova, která jsou v rozporu s jejich náboženskou vírou nebomorálním náhledem. Je jim rovněž zakázáno jakkoliv ovlivňovat dítě v jeho náboženskémnebo morálním postoji! [90]

Právě na tomto příkladu můžeme velice dobře rozpoznat strategii iluminátů - „osvobození“lidí od všech vazeb na rodiče, rodinu a náboženství!

Systém údajného „utváření vlastního názoru“ je ilumináty prosazován do škol a univerzitprostřednictvím UNESCO. Tím je ovlivňován a kontrolován nejen jednotlivec, nýbrž se taksoučasně i realizuje tolik žádoucí změna stávajících poměrů v politice, společnosti,náboženství, morálce atd.

UNESCO je suborganizací OSN a působí jako mezinárodní úřad pro kulturu a výchovu (mj. itzv. sexuální osvětu). Touto organizací systematicky šířené a prosazované vychovatelství jetedy jedním z nejmocnějších nástrojů k formování myšlení lidí.

Podle Johannese Rothkranze, [91] který se intenzivně zabývá daným tématem, ilumináti samijiž několikrát veřejně vyložili své dílčí plány, aby tím lidstvo poznenáhlu přivedli k myšlencejediné světové vlády.

V listopadu 1940 vyšla kniha s titulem „Město člověka. Prohlášení světové demokracie“. [92]Její pozorná analýza ukazuje, že kniha měla za úkol polozastřeně informovat veřejnost ovelkém plánu a ukázat na nezbytnost světové vlády. Lze tam dokonce i vyčíst, že v případěnezbytnosti má být Nový světový řád nastolen násilně. [93]

Není pochyb o tom, že za knihou musela stát mocná organizace a že její distribuce bylapečlivě naplánována; nejenže totiž vyšla současně v USA, Kanadě i Evropě, ale objevila se ive všech větších knihovnách těchto zemí.

Pozoruhodná je také okolnost, že v knize nebyl uveden žádný autor, a na jeho místě stálajména sedmnácti vydavatelů. Je nápadné a příznačné, že všichni z nich byli tak či onak vespojení s Chatham House, tajnou společností „Phi Beta Kappa“, [94] CFR, B’nai B’rith nebodalšími zakonspirovanými organizacemi Rothschildů a Rockefellerů.

V naší době je už trh doslova zaplaven knihami a publikacemi, které dávají najevo dojemnoustarost o blaho celého lidstva. Připomeňme si alespoň titul „Ve hře je Země“ zednáře abývalého Clintonova viceprezidenta Al Gora nebo „Nový světový řád“ Španěla RamónaTamamese, člena „Římského klubu“ („Club of Rome“).

U zrodu právě jmenované organizace stála podle všeho rovněž skrytá vrchnost, ale formálně jir. 1969 založili Žid Aurelio Peccei a Alexander King v římské „Academia dei Lincei“. Podleknihy Norberta Homutha „Pozor ekumena!“ [95] byl „Club of Rome“ financovánRothschildy. Wolfgang Borowski ve své knize „Dostane se Lucifer k moci?“ [96] cituječasopis „Politische Hintergrundinformationen“ z 31. ledna 1985: „Podle náhledu dr.Oppenheimera, ředitele ‘Římského klubu’, spočívá řešení světového hospodářství,obyvatelstva a výživy v tom, že malá skupina elitních intelektuálů jednotné světové vlády,‘světová rada moudrých’, bude schopna zajistit světu mír na hospodářském základě.“

„Římský klub“ vydal r. 1991 knihu s názvem „První globální revoluce“. [97] Podle autorů,spoluzakladatelů této elitní organizace Alexandera Kinga a Bertranda Schneidera, má býtjejich dílo výzvou k světové solidaritě. Kniha v první řadě vyzdvihuje různé problémyohrožující lidstvo. Jsou to tzv. populační exploze, jaderné ohrožení, vojenské konflikty i

ostatní hrozby míru, nové choroby atd. atd., tedy vesměs otázky, jimiž se podle názoru autorůmusí společně zabývat celé lidstvo ...

„Nadešel čas,“ říká se tam dále. „Pouze když všichni obyvatelé naší planety pochopí, že musíčelit bezprostřednímu nebezpečí v různých rovinách, lze vytvořit všeobecnou politickou vůli,která umožní společnou akci k přežití lidstva.“

V publikaci se soustavně tvrdí, že až dosud obvyklé vlády a instituce již nejsou schopnyzvládat problémy v aktuálních dimenzích. Se stávajícími strukturami a způsoby jednání se jižúdajně nedá spravovat svět, v němž žijeme. Poté, co je čtenáři ukázáno, jak chybně je náš světřízen kvůli nedostatečnosti národních vlád a vládních organizací, podtrhují autoři znovunevyhnutelnost přebudování systému Spojených národů (OSN) ...

„Nyní nastal vhodný okamžik k naprosté revizi systému. Většina problémů tísnících svět musíbýt postavena pod autoritu OSN.“ Kritické posouzení knihy ukazuje, že máme před sebou jendalší z pokusů o koordinaci myšlení a chtění mas i vštípení jim naléhavosti jediné supervlády.

p) Spojené národy

Bez zbytečného spěchu, ale zato vytrvale a systematicky jsou stavěny „dopravní značky“ kbudoucí světové diktatuře, jejímž anticipovaným obrazem jsou Spojené národy (OSN) a jejichnejrůznější suborganizace.

Ještě máme v dobré paměti, jak se po tzv. pádu berlínské zdi rozezněly na všech stranáchnadšené chvalozpěvy na OSN a jak byla neustále zdůrazňována potřeba využít této organizacejako nejschůdnější cesty pro celosvětové úsilí po míru a bezpečnosti. Španělský list „El pais“10. února 1994 na str. 11 psal:

„Není pochyb o tom, že nejlepší cestou k řešení mezinárodních problémů je odvolat se kesvětové organizaci, jako je OSN.“

Je vždy dobré vědět, že právě zmíněná organizace děkuje za svůj vznik iniciativěvysokostupňového zednáře, izraelity a rothschildovského agenta plukovníka EdwardaMandella House. Poté, co se prezident Wilson tímto svým „poradcem“ nechal přesvědčit,jmenoval v září 1916 výbor pod předsednictvím samotného plukovníka, aby připravil„chartu“ světové vlády. Členy výboru byli již zde zmiňovaný zednář Allen Dulles (pozdějšíšéf CIA) a John Foster Dulles (budoucí ministr zahraničí USA).

„Charta“ však nikdy nespatřila světlo světa a místo světové vlády byla vytvořena pouzeSpolečnost národů

Na shromáždění francouzské velkolóže v roce 1922 bylo řečeno, že hlavním cílemSpolečnosti národů je pracovat na vytvoření světové federace států. [98]

Po II. světové válce však r. 1948 nastoupila na místo Společnosti národů OSN.

Často můžeme slyšet, že OSN zklame vždy, když má zasáhnout. Jen málokdo však rozpozná,že se zde znovu jedná o lstivou taktiku skryté vrchnosti, protože lidstvo musí být zcelazáměrně zatím ještě udržováno v stavu politického a vojenského neklidu.

Plány vedoucí ke světové diktatuře jsou jistě ve svých detailech většinou neprůhledné, protožepolitika skryté vrchnosti je hotovým světem pro sebe. Nicméně OSN zcela viditelně svétvůrce nezklamalo a v současné době se spíše mění ve světový parlament, který si přivlastňujestále více rozhodovacích světově politických pravomocí.

Čtenář by musel být dostatečně informován, aby mohl sám rozpoznat, že všechny viditelnépolitické události jsou pouze jedna velká „show“ na scéně světa. Nelze ani v nejmenšímpochybovat o tom, že není daleko doba, kdy zatím ještě skrývaná supervláda vnutí světu svouvůli.

Lidstvu není jen soustavně sugerováno, že k dohledu nad životním prostředím potřebuje„velkou radu“ (přirozeně OSN), nýbrž je mu i soustavně vtloukáno do hlavy, že hlavníproblém spočívá v přelidnění naší planety. Proto prý musí být růstu počtu lidí učiněna přítrž;pokud ne, pak světové obyvatelstvo dosáhne v roce 2050 10 miliard. A to je, jak mnozí tvrdí,příliš mnoho.

Ohledně této záležitosti navrhuje zednář Ramón Tamames ve své nejnovější knize definitivníprogram Fondu OSN pro aktivity obyvatelstva (UNFPA). Požaduje v něm, aby se cílemOrganizace spojených národů stala redukce světové populace na dvě až čtyři miliardy! [99]

q) AIDS

Ve veřejnosti houževnatě koluje pověst, že mnoho nových chorob jako např. vůčiantibiotikům odolný typ tuberkulózy, zcela nový druh cholery, smrtící streptokoková infekce,vražedná hemeroidální horečka, tzv. „virus hanta“, který se před nedávnem objevil v USA ijiž proslulý AIDS - slovem že všechny tyto i další dosud neznámé choroby jsou vyvíjeny vlaboratořích, a to nejen proto, aby lidstvo udržovaly v neklidu a strachu, nýbrž i kvůlizredukování počtu obyvatel naší planety.

Podívejme se nejprve kriticky na onemocnění AIDS, jehož název je utvořen zkratkou slov„Acquired Immune Deficiency Syndrome“.

AIDS sám nevede k smrti, avšak onemocnění působí zhoubně na tělesný imunitní systémorganizmu. Následkem chybějící ochrany pak pacient s AIDS vlastně umírá na prvnílibovolnou infekci.

V roce 1981 byl oficiálně oznámen první výskyt této nejnebezpečnější epidemie století.

První případy AIDS byly registrovány u skupin homosexuálů v New Yorku a Los Angeles.Průběh onemocnění newyorských pacientů se podobal rakovině začínající poškozenímpokožky a končící rozkladem vnitřních orgánů, zatímco oběti v Los Angeles umíraly navzácně se vyskytující formu zápalu plic.

Jak přibývalo úmrtí a symptomy obou forem AIDS se začaly objevovat v celé zemi, začal tiskmluvit o ohrožení homosexuálů touto novou chorobou. Když se však začala epidemie šířit imezi narkomany, lidmi náchylnými ke krvácení i mezi Haiťany, panika a zmatení vmasmédiích ještě vzrostly. Co měly společného tyto čtyři infikované skupiny?

Jedna z nejsměšnějších teorií o původu AIDS, která však byla po jistou dobu brána zcelavážně, je tzv. teorie „afrických opic“. Tvrdilo se, že první výskyt infekce byl zjištěn v Africeu lidí pokousaných opicemi, které byly nositelem viru AIDS. Rovněž se říkalo, že někteří lidéjedli maso z infikované opice. Dokonce se objevila i legenda, že nějaký Afričan měl sexuálnístyk s nakaženou opicí, potom chorobu přenesl na bílého Severoameričana, s nímž mělhomosexuální poměr, a ten AIDS dále rozšířil mezi sobě rovnými.

Vzdor neschopnosti virologů uvést nějakou dřívější paralelu mezi takto řídkou primárníinfekcí s virem AIDS se však mezitím zmíněné teorii dostalo oficiální platnosti a dr. RobertGallo ji prezentoval takto: „AIDS vznikl v Africe mezi opicemi, z nichž se přenesl na několikhaitských profesorů. Ti jím pak dále nakazili haitské prostitutky a homosexuály, od nichž sekonečně nemoc dostala do obdobných kruhů v Americe.“

Brazílie byla druhou zemí, kde se AIDS vynořil, a netrvalo dlouho, kdy epidemie doslovazpustošila střední Afriku, kde však kupodivu téměř žádný z infikovaných nebylhomosexuální.

Počet obětí AIDS v Africe je doslova otřesný. V některých zemích kontinentu je dnes 50 až80 procent nemocničních lůžek obsazeno nemocnými AIDS. Světová zdravotnická organizaceSpojených národů, která registruje rozšíření této choroby po celém světě, nás nenechává napochybách o tom, že to všechno představuje pouze příslovečný vrcholek ledovce. Třetinaobyvatel Afriky je v průběhu příštích deseti let odsouzena k smrti následkem této choroby.

V jihoafrickém Johannesburgu vycházející list „Saturday Star“ roku 1992 referoval opřesvědčení mnoha lidí, že AIDS je tajnou machinací Západu k oslabení Afriky resp.vynálezem bělochů k zastavení míry porodnosti černého obyvatelstva tohoto kontinentu.

Noviny „The Patriot“ v New Delhi 4. července 1984 psaly: „AIDS je prostředkem chemicko-biologického způsobu vedení války, který byl vyroben v ‘Chemical Biological WarfareLaboratorium’ americké armády ve Fort Detricku u Fredericku ve státě Maryland.“

V newyorském listu „Native“ byl přetištěn dopis nejmenovaného člověka, který udal, že vevýše jmenované laboratoři ve Fort Detricku pracoval. Pisatel tvrdil, že virus byl na základětajného rozhodnutí vlády úmyslně přenesen na homosexuály, aby tak byli infikováni AIDS.Projekt se měl nazývat „Operation Firm Hand“ („Operace pevná ruka“). [100] Ruský časopis„Literaturnaja Gazeta“ přetiskl 30. října 1985 výše citované tvrzení indického listu „Patriot“.

Vláda Spojených států to přirozeně ihned dementovala s tím, že se jedná o antiamerickoupropagandu.

Pokud však byl virus AIDS skutečně uměle vytvořen v laboratořích a za smírnou oběť bylivyhlédnuti homosexuálové, jak se potom mezi takové lidi dostal?

V knize „Tajené a potlačované. Vůdčí idea a skrytá historie.“ [101] G. J. Krupey prohlašuje,že se možná odpověď skrývá za akcí Národního zdravotního úřadu USA proti hepatitis B, ježbyla ukončena v listopadu 1978 v New Yorku. [102] Kandidáti, kteří se očkováni zúčastnili,byli vesměs muži ve věku mezi 20 až 40 lety. Kniha Wavese Fostera [103] dokazuje, žehomosexuálním kandidátům byla aplikována jiná očkovací látka než ostatním a že to byloprovedeno s 1040-1085 homosexuály. O dva měsíce později, v lednu 1979, bylyzaregistrovány první případy AIDS. Do r. 1981 onemocnělo na AIDS 25 až 50 zhomosexuálů, jimž bylo naočkováno toto pochybné sérum. V roce 1982 bylo ve městechChicago, Denver, St. Louis a San Francisco očkováno dalších 1 402 homosexuálů. [104]

Jestliže však byla příčinou AIDS zmíněná očkovací akce mezi homosexuály, jak si potomvysvětlit epidemii AIDS v Africe? Již zde zmíněná kniha „Tajené a potlačované ...“ na str.236 říká, že příslušný virus se dostal do Afriky prostřednictvím Světové zdravotnickéorganizace OSN v rámci jedné série očkovacího programu proti neštovicím, aby se tak početsvětového obyvatelstva snížil na snadněji ovladatelné množství. List „London Times“ z 11.května 1987 přinesl na titulní straně následující zprávu: „Očkování proti neštovicím jakorozbuška AIDS. - Očkovací program byl prováděn a úspěšně dokončen v Africe vsedmdesátých letech prostřednictvím Světové zdravotnické organizace. AIDS jsou nejvícezamořeny právě ty oblasti, kde Světová zdravotnická organizace prováděla svůj programočkování proti neštovicím.“

Bulletin Světové zdravotnické organizace OSN z roku 1972 dokazuje zájem tohoto institutuna selektivním působení virů na imunitní a obranné funkce lidského organizmu. [105]Znamená to tedy, že se rovněž Světová zdravotnická organizace nachází pevně v rukou skrytévrchnosti? Odpověď na to najdeme přímo u jejího ředitele Brocka Chilsoma:

„K uskutečnění světové vlády je nezbytné eliminovat z myšlení lidí individualismus, loajalituk rodině, národní vědomí a náboženská dogmata.“ [106]

V proslulé dokumentaci „Monkey Bussines“ vypovídá profesor, který svého časuspolupracoval na vývoji viru AIDS, protože se domníval, že by se mohl uplatnit v případěválky. Podle něj se nepozorností dostal virus z laboratoře a kvůli vyhnutí se odpovědnosti pakAmeričané vymysleli nám už známou historku o přenesení viru prostřednictvím opic v Africe.

Roku 1986 vydali odborníci na virologii a mikrobiologii Lilli a Jacob Segalovi brožuru o 52stranách s titulem „AIDS, nikoli z Afriky importované, nýbrž doma v USA vytvořené zlo“,která se pak rozšířila v afrických zemích s úředním jazykem angličtinou. Jacob Segal pozdějitvrdil, že jej 10. října 1986 navštívili dva agenti CIA, kteří mu sdělili znepokojení z odhalenílži o původu AIDS. Státní departement poté připustil, že k Segalovi poslal dvě osoby, ale prýpouze proto, aby jej upozornily na (údajné) omyly v jeho informační brožuře ... [107]

Je velice podezřelé, že pouhý rok po začátku pátrání po skutečném původu AIDS najednouobjevil jako jeho příčinu zcela zvláštní virus HIV (Human Immunosuppresive Virus) tentýždr. Robert Gallo, který před časem pustil do oběhu nám už známou teorii o příčině vznikuonemocnění AIDS. Zbývá dodat, že zmíněný dr. Gallo spolupracoval s „Biological WarfareLabor“ ve Fort Detrick, tedy s institutem, který byl podle všeho skutečnou kolébkou AIDS.[108]

Existují příznaky skutečnosti, že v hlavách mnoha vědců již dlouho straší viry podobné AIDS.Dr. MacArthur byl jedním ze tří vědců, kteří 9. června 1969 vystoupili před výboremamerického Kongresu, aby vyložili svůj názor na další vývoj programu chemických abiologických zbraní pro armádu USA.

MacArthur tehdy mimo jiné prohlásil, že přední biologové mohou být během pěti až deseti letschopni vytvořit mikroorganismus, který by byl zcela odolný vůči imunologickým iterapeutickým obranným mechanismům. Zmíněný mechanismus se navíc bude zcelaodlišovat od všech dosud známých organických původců choroby a v přírodě se nevyskytuje.[109]

Může to být náhoda, ale podle všeho MacArthur již tehdy mluvil o původci choroby, který bylidentický s pozdějším virem AIDS.

Komu výše řečené stále ještě nestačí, ten by měl vědět, že rovněž i „Protokoly sionskýchmudrců“ z roku 1897 mluví o naočkování nakažlivých chorob. V 10. protokolu se říkádoslova: „Musíme proto celý svět rozeštvávat hádkami, nesváry, zápasy, nenávistí a velkoubídou, musíme vyvolávat hladomor a očkovat choroby, takže nežidům potom jako cesta zbídy zůstane jediné východisko: touha po našich penězích, to jest po naší vládě.“

r) Nová náboženská hnutí

Není právě tajemstvím, že skrytá vrchnost již od minulých století podporuje nejrůznějšídestruktivní sekty a početné z nich dokonce sama vytvořila.

Jedním z mnoha jejích cílů je připravit metodami psychologické manipulace stoupence sekt oduchovní svobodu, podrobit je naprostému psychickému zotročení a tím je učinit poddajnévůči „vedení“ sekty. U některých sekt se dokonce průběžně a systematicky shromažďujíexperimentální zkušenosti s tím, jak dalece se „věřící“ nechají bez odporu ovládat.Nadcházející světová diktatura potřebuje nakonec pouze mírumilovné, pracovité, poslušné aotrocké občany. Vedle psychologické přípravy lidstva na nový světový řád je jedním z dalšíchhlavních cílů těchto centrálně řízených sekt rovněž i podkopávání důvěry v křesťanství apředevším ke katolické církvi. (heslo: sekty)

Ustavičný a nepřetržitý boj skryté vrchnosti proti církvi máme potvrzen i v následujícímvýňatku z textu, který vyšel 15. března 1901 v novinách „Wiener Deutsche Zeitung“ a jeidentický s obsahem brožury „Rabín o gojimech“, která byla předchozího dne předmětemrozpravy v rakouském říšském sněmu:

„Všemi prostředky musíme co nejvíce omezit vliv křesťanské církve, která byla odjakživanaším největším nepřítelem. Za tím účelem musíme vzbudit v srdcích jejích věřícíchsvobodomyslné touhy, zavést pochybnosti, rozkol a náboženské hádky.“

Již zde citované „Protokoly sionských mudrců“ to ve 4. části vyjadřují takto: „Proto musímepodrýt každou víru, především odstranit z myslí křesťanů víru v Boha a nahradit jimateriálními úvahami a potřebami.“

Je vcelku veřejně známo, že mezinárodní vysoké finance dávají k dispozici pozoruhodnéčástky na podporu rozšiřování nespočetných destruktivních sekt, a že mnohé z nich vůbecfungují jen díky trvalým a vydatným finančním injekcím. Těsné vztahy mezi skrytou vrchnostía destruktivními sektami jsou mimo jakoukoli pochybnost. Každý, kdo se podrobněji tímtotématem zabývá, narazí dříve či později na klany Rothschildů a Rockefellerů.

Tak např. r. 1970 vypracovali Rockefellerové plán nahrazení katolické církve v Jižní Americe„církvemi“ typu „Mun“ a Hare Krišna“. [110]

Rockefellerovská banka nejenže poskytla neobyčejně významný úvěr Korejci japonskéhopůvodu Sun Myung Munovi, vůdci tzv. „církve sjednocení“, nýbrž i podpořila obrovskýmičástkami mormony. [111]

Mimo to je také pozoruhodné zjištění, že Joseph Smith junior, zakladatel sekty mormonů,velmi brzy vstoupil k zednářům spolu s největší částí svých přívrženců. [112] Smithovi sedostalo formálního zasvěcení v Sightu 15. března 1842 a již příští den byl přijat do 33. stupněskotského obřadu. Od toho okamžiku se sekta mormonů změnila v tajnou společnost sestejnými symboly, pokrevními svazky i strašlivými tresty, jimiž byl postižen každý, kdo by seodvážil vyzradit „tajemství templu“. Skutečně také lze v mormonských svatyních viděttypické symboly zednářstva: trojúhelník, úhlovou míru, kružítko atd. Joseph Smith ve jménupravého křesťanství obnovil pohanská mystéria v zednářské podobě! [113]

Pepe Rodriques ve své studii „Moc sekt“ [114] dokazuje, že Rockefellery kontrolovaná CIAstála v pozadí vedení určitých sekt. V rámci výzkumů na téma kontrola myšlení a zneužívánídrog autor narazil také na některé projekty CIA jako „Bluebird“, „Artichoke“ a „Mkultra“,které byly z taktických důvodů zařazeny mezi jiné podniky. Některé sekty byly CIAbezostyšně používány jako pokusní králíci. Sekta „Chrám národa“ Jima Jonese stála podlevšeho na seznamu projektu „Mkultra“. [115]

Jim Jones žil v letech 1961 až 1963 v Brazílii. Bez peněz se i s celou rodinou usadil vluxusním domě, vyslanectvím USA byl bohatě zásobován vším potřebným, a častonavštěvoval místní ústřednu CIA v „Belo Horizonte“. Svým sousedům tvrdil, že pracuje pro

americké námořnictvo. Když se r. 1963 vrátil do Spojených států, disponoval 10 000 dolary, snimiž založil první „People’s Temple“ v kalifornském Ukiahu. [116]

Lawrence „Larry“ Layton, „pistolero“ Jima Jonese, který si nechal říkat „reverend“, bylvnukem židovského bankéře Huga Philipse, jehož bankovní dům již v minulém století úzcespolupracoval s Rothschildy. Podle Joaquima Bochaca, který se tímto tématem velmipodrobně a kriticky zabýval, poskytla Philipsova rodina sektě 250 000 dolarů. [117]

V zájmu úplnosti našeho přehledu je třeba ještě dodat, že mezi zednáři 33. stupně nejsoupouze vůdci mormonů, nýbrž i pohlaváři ostatních sekt, jako např. „evangelista“ BillyGraham. Pokud jde o něj, je až do očí bijící, jak často se objevuje v blízkosti vládců iprezidentů USA. Totéž platí o již zemřelém Herbertu W. Amstrongovi, zakladateli sekty„Skutečná pravda“.

Jedním z největších nebezpečí pro křesťanství ze strany skrytých sil, které určují světovédějiny, je bezesporu „New Age“. Celé nepřehledné hnutí tvoří komplikovaná síť autonomníchorganizací, které své skutečné cíle skrývají za dobře znějící neutrální pojmy jako třeba úsilí ponovém a lepším světě. Hnutí se neprezentuje pouze bezpočtem knih a dalších publikací -týdně vychází kolem 50 nových titulů -, nýbrž i pořádáním kurzů uvolňování, jógy, zen a pod.Kromě toho ještě propaguje a šíří tzv. „New Age Music“ a organizuje náborové a propagačníakce v kulturních centrech, divadlech atd. Hnutí se také snaží o prohloubení spolupráce všechekologických, feministických a pacifistických skupin, které protestují proti současnýmspolečenským poměrům. Duch New Age vane z rozhlasu i televize a hnutí má k dispozicitaké specialisty na okultismus, parapsychologii, alternativní medicínu a podobně.

Jak jsme si již řekli, právě ideologie „New Age“ představuje jednu z nejhorších hrozeb prokřesťanskou víru. V posledních letech se mnozí představitelé hnutí dokonce snaží stavět naroveň katolickému duchovenstvu. Kvůli propašování ducha „New Age“ a jeho gnostickéhoučení do církve jsou mj. s oblibou zváni katoličtí kněží a hodnostáři na různé mezinárodníkonference, přičemž je jim hrazena cesta, pobyt atd. ...

s) Co přinese budoucnost?

Mezi některými význačnými katolickými teology i dalšími experty koluje přesvědčení, že jepřipraveno množství programů, aby s jejich pomocí lidstvo již velmi záhy akceptovalo „Novýsvětový řád“.

Po rozhovorech s několika bývalými členy iluminátské hierarchie i vlastním rozsáhlém bádánípředložil počátkem r. 1991 Fritz Springmeier ve své knize „Buďte chytří jako hadi“následující přehled potenciálních cílů skryté vrchnosti do r. 1999:

Decimování světové populace šířením smrtících chorob; rozdávání již skladovanýchjedovatých sladkostí (Van Dynn) dětem k témuž cíli; odstranění z pozic těch osob, které majínějakou moc, ale nechtějí spolupracovat; podvrácení případně ještě stále vzpurných vlád;dovršení likvidace křesťanství; zavedení krátké periody masové anarchie; získání ještědůkladnější kontroly všech lidských činností; otřesení světového hospodářství; vyvolání válkyv Jižní Americe prostřednictvím drogových králů; bezvýhradná kontrola všech jadernýchzbraní; nový konflikt na Středním Východě, a konečně v případě potřeby jako poslední krok ksvětové diktatuře i rozpoutání třetí světové války, která by měla být vedena především vEvropě.

Stále zřetelněji se ovšem rýsují i další zločinné machinace iluminátů. Již brzy budeme svědkysvěta bez hotových peněz. V Evropě i USA byly odhaleny tajné plány na celosvětový měnovýsystém, který by měl být řízen jediným supercomputerem. Současný světový měnový systémtedy v budoucnu úplně zmizí.

Nový elektronický systém „převodu peněz“ není ničím jiným, než nástrojem mocné adokonalé kontroly obyvatelstva v rukou skryté vrchnosti. K nasazení zcela připravený systémje zatím držen v záloze jen z taktických důvodů; po jeho spuštění rovněž ztratí významkreditní karty, čipové karty atd., o nichž se již nyní tvrdí, že jsou příčinou mnoha problémů.Ztratí-li ji majitel nebo je-li mu odcizena, nemůže si nic koupit, a vyhotovení nové karty přecetrvá tak dlouho ...

Aby se tedy nový systém prosadil, mají být všichni občané světa zákonem přinuceni nechat siumístit na čelo nebo na pravou ruku neviditelné registrační číslo. Pak už jen stačí všudenainstalovat infračervené senzory, které neviditelnou značku umějí přečíst. Příslušné pokusyjiž byly s naprostým úspěchem provedeny!

V USA nejenže již před více než deseti lety po kratší dobu obíhaly vládní šeky s textem „kvyplacení tohoto šeku se příjemce musí prokázat značkou na pravé ruce nebo na čele“, nýbržbyly nedopatřením v oběhu i formuláře žádostí o vystavení pasu s obdobným zněním. [118]

V Bruselu je již postaveno obrovské výpočetní středisko s názvem „Šelma“, které bylozřízeno k registrování a kontrolování veškerého obyvatelstva světa. Gigantický computer jenaprogramován tak, aby mohl zpracovávat výše zmíněná neviditelná znamení na čele nebo napravé ruce.

Bruselská „Šelma“ má umožnit (a ovšem také hlídat) jakýkoli nákup a prodej těch, kteří nosízmíněné znamení. Všechny ty, kdož se budou jeho přijetí vzpírat a tím odmítnouspolupracovat na Novém světovém řádu, čeká nejen náboženská, společenská a politickáizolace, nýbrž i tak říkajíc finanční šach mat. Jejich bankovní konto computer jednodušezablokuje a nebudou už moci nic koupit nebo prodat - jsou odsouzeni k smrti ...

Pro mnohé bude překvapením, až se náhle naplní to, co bylo v Bibli již dávno předpovězeno:

„I uviděl jsem z moře vystupovati šelmu ...“ (Zj 13,1).

„A uviděl jsem jinou šelmu, ona vystupuje ze země ...“ (Zj 13,11).

„I působila k tomu, aby všichni, malí i velicí, bohatí i chudí, svobodníci i nevolníci učinili siznamení na pravé ruce své nebo na čele svém, aby nikdo nemohl koupiti nebo prodati, leč kdoby měl znamení ...“ (Zj 13,16 a dále).

„A jiný anděl, třetí, následoval po nich, volaje hlasem velikým: ‘Bude-li kdo klaněti se šelměa obrazu jejímu a přijme-li znamení na čelo své nebo na ruku svou, bude také píti z vínahněvu Božího, které bude smíšeno v kalichu prchlivosti jeho, a bude trápen ohněm a síroupřed anděly svatými a před Beránkem’ ...“ (Zj 14,9 a dále).

Jak dokazují průzkumy prováděné institucemi pro výzkum tzv. „veřejného mínění“, myšlenkasvětové vlády nabývá všude půdy pod nohama. Podle všeho uměle vytvářené hrozby války,permanentní politický neklid, nestabilita, atd. začínají konečně přinášet ovoce. Lidstvo budejiž brzy ochotno kvůli míru a klidu ke všem obětem - masy nakonec samy požádají osvětovou vládu.

Jenom toho, kdo nevidí nebo spíše nechce vidět, může zarazit to, co k tématu říkají údajněpadělané „Protokoly sionských mudrců“:

Protokol 10: „Až provedeme státní převrat, řekneme lidu: ‘Až dosud šlo všechno špatně,všichni trpěli. My ale odstraníme příčiny vašeho utrpení, kterými jsou národnosti, hranice arůzné státní měny. Jistě, můžete nás odsoudit, ale bude váš odsudek spravedlivý, když hovynesete dříve, než nám dáte možnost, abychom ukázali své dobré úmysly?’ Potom násuvítají s jásotem a ponesou nás triumfálně na ramenou.“

Vysokostupňový zednář Edward Mandell House ve své knize „Důvěrné listiny“ [119] říkánásledující: „Vytvoř problém na mezinárodní úrovni a pak nabídni jeho řešení, které nejlépeodpovídá tvým cílům.“

Byť by i snad to, co jsme se v této kapitole dozvěděli, mohlo mnohému připadat neuvěřitelné,je přesto naléhavě třeba se nad tím zamyslet. Nikdo totiž nemůže obejít otázku, zda lzejednoduše přihlížet existenci organizace, která celý svět ovíjí pevnou a neuvěřitelněkomplikovanou sítí tvořenou souhrou rodinných vazeb, obřích koncernů a holdingů s více čiméně zakonspirovanými filiálkami a miliardovými „dobročinnými fondy“ s mocenskousférou téměř všech národních vlád. Věci totiž dnes zašly již tak daleko, že tyto vlády vědoměči nevědomě poslouchají příkazy stínové světové vlády.

Mělo by nám tedy být zcela jasné, že prostě musíme počítat s ustavičnou činností děsivěmocné organizace, představující v pravém smyslu skrytý superstát, internacionální superstátbez státní příslušnosti, sledující své vlastní komplikované cesty. Jeho činností se rychle blížíkonec svobody národů a tím i svobody jednotlivce.

Chci věřit, že tato kapitola bude varováním těm, kdo ještě mají oči k vidění a uši k slyšení.

Dále už nebudu čtenáře s tématem skryté vrchnosti unavovat, ale znovu a důrazně opakuji, žetato „předmluva“ byla nezbytná, protože je v naší zprávě o Svědcích Jehovových stěžejní.

V dalších souvislostech pak čtenář sám nahlédne, že sekta Svědků Jehovových - stejně jakodalší nová náboženská hnutí - je těsně a nedělitelně spjata se spiklenci nadcházející světovédiktatury.

V originále Los Amos del Socialismo, Bogotá 1986.

Společnost je zbudována podobně jako iluminátský řád. Jméno Společnost kulatého stolu bylapo I. světové válce změněna na Chatham House.

K zasvěcencům vnitřního kruhu Společnosti kulatého stolu patřili resp. patří mj.Rothschildové, Rockefellerové, lord Balfour, Bertrand Russell a další.

Podle tehdejšího německého pravopisu (das) rothe Schild = rudý štít; p. překl.

V originále The Rise of the French Rothschild.

W. Smit, Israel, Bussum 1979, str. 64.

Dnes se banka Kuhn, Loeb & Co. jmenuje Chase Manhattan Bank.

David Ferrar, The Warburgs, New York 1974, str. 17.

Ve většině zemí používali Židé rodinných jmen teprve do začátku 19. století; předtím jim tonebylo dovolováno. Kvůli identifikaci si dávali jména, vztahující se k místu nebo městu, kdežili, případně k vykonávanému povolání.

V originále The Merchant Bankers.

Židovská rodina Oppenheimů založila r. 1798 první banku v Kolíně nad Rýnem.Mendelsohnové byli majiteli nejvlivnější berlínské banky, na níž se později Warburgovépodíleli.

Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über die Wachtturmgesellschaft,Leipzig 1971, str. 43.

Byl to Mandell House, který přiměl prezidenta Wilsona k povolání Paula Warburga do čelaFederal Reserve Bank. Je jasné, že představitel a věčný chráněnec Rothschildů plukovníkHouse nebyl pouze pravou rukou prezidenta Wilsona, ale také jeho levou rukou, mozkem, aalfou i omegou jeho vůle. Stejně zřejmé jsou i jeho vztahy k Warburgům, Schiffům a domuKuhn, Loeb & Co.

Prodej omamných prostředků tehdy nebyl zakázán.

„Trust“ představovala sdružení velkých průmyslových a obchodních firem, která se vždyspecializovala na danou skupinu výrobků. Taková sdružení byla hospodářsky mimořádně

mocná a monopolně ovládala trh, takže vzniklo tak těsné propojení důležitých obchodníků„trustu“ s předními vládními politiky, že se dělicí čára mezi nimi prakticky ztrácela.

Lóží se rozumí zvláštní místnost nebo prostor, kde se odbývají zednářská shromáždění.

Andries van de Abeele, De Kinderen van Hiram, Brussel 1991, str. 268 a dále.

V originále Le Pouvoir Occulte.

V originále La masonería en Madrid.

V originále Morals and Dogma of the Ancient and Accepted Scottish Rite of Freemasonery,vydání z r. 1871, novotisk 1966.

Míněn G. Bush starší, členství G. Bushe mladšího v zednářském spolku je téměř jisté; pozn.překl.

Mnozí autoři tvrdí, že není zednář. To však není vůbec jisté. V časopisu New Age z dubna1988 je fotografie, ukazující předávání 33. čestného zednářského stupně Reaganovi. JménaLincolna, Eisenhowera a Kennedyho na seznamu chybějí. Eisenhowerovi rodiče byli SvědciJehovovi.

CIA je kontrolována prostřednictvím Rockefellerů.

V originále El Auge y el Ocaso del Imperio Espańol en América.

Ve španělské verzi El Judío, el Judaísmo y la Judaizacíon de los Pueblos Christianos.

Citováno podle: José Antonio Vaca de Osma, La Masoneria y el Poder, Barcelona 1992, str.61.

Léon de Poncins, Hinter den Kulissen der Revolution, Berlin 1989, str. 51.

V originále Weltfreimaurerei - Weltrevolution - Weltrepublik, München 1919.

Citováno ze španělské verze Los Peligros Judío-Masonicos, Mexico 1922.

José Antonio Vaca de Osma, La Masoneria y el Poder, Barcelona 1992, str. 86.

Copin-Albancelli, Le Drame Maçonnique ou La Conspiration Juive Contre Le MondeChrétien, Paris, str. 51.

José María Caro Rodriquez, El Misterio de la Masonería, Santiago 1988, str. 282.

E. Barbier, Les Infiltrations Maçonniques dans l’Église, Paris 1910, str. 118.

Srv. Johannes Rothkranz, Die kommende „Diktatur der Humanität“ oder die Herrschaft desAntichristen. Band 1: Die geplante Weltdemokratie in der „City of Man“, Durach 1991, str.44.

V originále Eine Generation im Banne Satans, Frankfurt 1990, str. 3.

Tamtéž.

World Alliance of Young Men’s Christian Associations (Y.M.C.A) je mezinárodním ainterkonfesním sdružením křesťanských svazů (pouze mužů). V popředí stojí snaha o jednotunáboženství (ekumenismus). Je třeba vycházet z toho, že tato organizace je - vedle ostatních -výkonným orgánem zednářského plánu na vytvoření supercírkve, která by měla neutralizovatrůzná vyznání a náboženství.

Srv. Norbert Homuth, Vorsicht Ökumene!, Nürnberg 1986, str. 10 a dále.

Fritz Springmeier, Be Wise as Serpents, Lincoln 1991, str. 423.


Srv. tamtéž, str. 92.

Curtis B. Dall, Amerikas Kriegspolitik: Roosevelt und seine Hintermänner, Tübingen 1975,279. - Rovněž podle knihy Fritze Springmeiera Be Wise as Serpents (Lincoln 1991, str. 454)je to CFR, kdo skutečně vládne Spojeným státům.

Gottfried Feder, La Lucha Contra las Altas Finanzas, Bogotá 1988, str. 154.

Joseph Retinger byl synem zámožné židovské rodiny z Krakova. Po studiích v Paříži přesídlildo Londýna, kde jej pojilo přátelství s Rothschildy a Mandellem Housem. Pokud jde o princeBernharda z Lippe, byl před nějakým časem „hozen přes palubu“ z důvodů, které jsou známypouze skutečným držitelům moci; v médiích se jeho jméno dávalo do souvislosti smezinárodní korupční aférou „Lockheed“.


Joaquim Bochaca, Les Protocols de los Sabíos de Sión 1898-1990, żApocrifos? żAutenticos?żProfeticos?, Bogotá 1990, str. 486.

Rabino Meir Kahane, La Historia del Jewish Defence League, Madrid 1975, str. 59.

V originále Die echten Protokolle der Weisen von Zion, U.Bodung-Verlag Erfurt 1935, str.127

V originále Encyclopaedia Judaica.

Joaquim Bochaca, Les Protocols de los Sabíos de Sión 1898-1990, żApocrifos? żAutenticos?żProfeticos?, Bogotá 1990, str. 274.

E. Smid, Bestaat er een Plan?, Amsterdam 1980.

Vysokostupňový zednář Lejba (Levi) Davidovič Bronstein alias Lev Trockij byl jednou zklíčových postav ruské revoluce. S pomocí dalších rusko-židovských revolucionářů připravilsvržení carského režimu.

V originále Occult Theocracy, California 1931.

Rakovskij byl bulharsko-židovský lékař sympatizující s Leninovými teoriemi. Kvůliobtěžování bulharskými úřady odešel později do Ruska. Sehrál tam významnou roli přibolševické revoluci na Ukrajině, kde působil r. 1919 jako prezident regionální vlády. Pozdějibyl sovětským vyslancem v Paříži. Podle knihy Die echten Protokolle der Weisen von Zion(Erfurt 1935, str. 175) Ulricha Fleischhauera měla japonská válka za účel svržení carskéhorežimu v Rusku. Rovněž historik John Toland v knize Adolf Hitler (Amsterdam 1977, str.830) prohlašuje, že válka mezi Japonskem a Ruskem (1904-1905) byla financována bankovnískupinou Kuhn, Loeb & Co.

V originále Wer regiert die Welt?, Leonberg 1986, str. 66.

V originále None Dare to Call it Conspiracy.

Zmíněná transakce byla odhalena během zasedání amerického Kongresu, když seprojednávaly podivné kompromisy s Rusy. Register-Nr.: HJ 8714.U5.

V originále The World Order, str. 65.

Německem získané úvěry v letech 1924 až 1930 byly dvaapůlkrát větší než skutečnězaplacené reparace.

N. Poulantzas, Fascisme et Dictature, Paris 1986, str. 207.

V originále Spanischer Sommer, Affaltern 1948, str. 174.

Dále ještě uvidíme, že vysoké finance ještě před svým financováním Hitlera za účelemkontroly Německa podporovaly německé komunistické hnutí.

Gerhard Müller, Hinter den Kulissen des Weltgeschehens, Pähl 1982, str. 181.

Rakovského protokoly jsou přetištěny v: Des Griffin, Die Herrscher. Luzifers 5. Kolonne,Leonberg 1980, str. 307.

V originále Be Wise as Serpents, Lincoln 1991, str. 221.

Jak již byla zmínka, dostal John Foster Dulles úřad státního tajemníka a jeho bratr se stalředitelem CIA. Je ovšem dobré vědět, že bratři Dullesové pocházeli ze známé švýcarskérodiny, která zavedla skotský zednářský ritus ve Spojených státech. John Foster Dulles bylženatý s Janet Pomeroy Averyovou z Rockefellerovy rodiny.

V originále Wall Street and the Rise of Hitler a The World Order.

V originále America’s Secret Establishment.

Je třeba vzít v úvahu, že tehdy Hitler ještě neměl podporu německých průmyslových magnátů.

Podle židovského historika Nathana M. Polocka, The Jews That Aren’t. San Diego Union, 28.srpna 1966. Srv. také židovského historika v Oxfordu Martina Gilberta, Jewish History Atlas,Collier Books 1976, str. 23 a dále.

V originále Rom oder Jerusalem.

V originále Der Judenstaat.

V německé verzi Jack Bernstein, Das Leben eines amerikanischen Juden im rassistischen,marxistischen Israel, Steinkirchen 1985, str. 17.

Židovští zednáři Hirsch a Montefiore byli spřízněni s Rothschildy a rovněž byli členy jehobankovní skupiny.

Jedním z jeho nástupců ve vedení Světové sionistické organizace byl Otto Warburg.

Srv. Nina Baker, The Story of Theodor Herzl, New York 1950, str. 84.

Sir Arthur James Balfour byl politik pověřený řízením zahraničních věcí své země. Byl toanglický konzervativec, vehementní sionista a prominentní člen zednářstva.

Chaim Weizmann byl v letech 1916 až 1919 vedoucím laboratoří britské admirality. Podleněmeckého historika Ulricha Fleischhauera (Die echten Protokolle der Weisen von Zion,Erfurt 1935) objevil jedovatý plyn, který byl v I. světové válce použit na německé frontě.Weizmann byl také v obdobích 1921-1931 a 1936-1946 předsedou Mezinárodní sionistickéfederace. Při založení státu Izrael byl vybrán za prvního prezidenta a znovu zvolen r. 1951.Weizmann byl blízkým přítelem Felixe Warburga, přesto se s ním vždy názorově neshodoval,a často jej navštěvoval v jeho sídle na Páté avenue v New Yorku.

Cit. podle: Fritz Springmeier, The Top 13 Illuminati Bloodlines, Lincoln 1995, str. 184.

Tolik židovský historik Nathan Pollock, The Jews That Aren’t, San Diego Union, 28. 8. 1966.

The Essential Talmud.

V originále Universal Jewish Encyclopedia.

Všechny citáty z Nového zákona podle: Nový zákon Pána našeho Ježíše Krista, překl. dr. Jan.L. Sýkora, Praha 1946; p. překl.

Seznam zboží, které na základě dohody Haavara putovalo do Palestiny: pivo, cihly,mramorové výrobky, porcelán, hygienická zařízení, železné, ocelové a hliníkové výrobky,fotoaparáty, přístroje a vybavení pro lékaře, zubaře, optiky a zvěrolékaře, elektrické kabely,dráty, žárovky, motory a generátory, šicí stroje, bavlna, hračky, papír, traktory a automobily,zlatnické zboží atd. (Pramen: ISA, Deutsches General-Konsulat/Jerusalem, 67/1252.)

Srv. Francis Nicosia, Hitler und der Sionismus, Leoni am Starnberger See 1990, str. 88-110.Tato doktorská práce pro americkou univerzitu vrhá zcela nové světlo na německo-židovské a

sionisticko-německé vztahy i na židovskou politiku Třetí říše od Hitlerova převzetí moci dozačátku války.

V originále Schuld und Schicksal, Oldenburg 1972, str. 32.

Ulrichu Fleischhauerovi se podařilo dokázat, že během I. sionistického kongresu bylapořádána také tajná zasedání vybraných členů B’nai B’rith. - Pozn. překl: Výsledky svéceloživotní badatelské činnosti uložil autor v monumentální knize Die echten Protokolle derWeisen von Zion, Sachverstädigengutachten, erstattet im Auftrage des Richteramtes V inBern, vydané nakladatelstvím U. Bodung-Verlag v Erfurtu 1934, která je základnímpramenem v otázce pravosti Protokolů sionských mudrců.

Vlastním jménem Müller von Hausen; p. překl.

Dokonce i zednářský historik Luc Nefontaine se vzhledem k této pasáži textu Protokolůsionských mudrců domnívá, že od I. sionistického kongresu v Basileji 1897 udělali sionisté zezednářů definitivně pouhé loutky Židů a zapřáhli je práce na přípravě židovské světovlády.

Srv. články 2 a 14 citované konvence OSN.

Srv. Johannes Rothkranz, Die kommende „Diktatur der Humanität“ oder die Herrschaft desAntichristen. Band 1: Die geplante Weltdemokratie in der „City of Man“, Durach 1991.

V originále The City of Man. A Declaration on World Democrary.

Významná jsou rovněž slova Jamese Warburga, který 17. února 1950 před senátem USAprohlásil: „Budeme mít jedinou světovou vládu, ať se nám to líbí nebo ne. Jedinou otázkouje, zda toho bude dosaženo násilím nebo dobrovolně.“

Americká společnost „Phi-Beta-Kappa-Society“ je jednou z odnoží zednářstva.

V originále Vorsicht Ökumene, 3. Aufl. Nürenberg 1986, str. 55.

V originále Kommt Luzifer an der Macht?, Aglasterhausen 1985, str. 52.

V originále The First Global Revolution.

Peter Blackwood, Die Netzwerke der Insider, Leonberg 1986, str. 52.

Ramón Tamames, La Reconquista del Paraiso. Más Alla de la Utopía, Madrid 1993, str. 165.

Robert Lederer, Precedents for AIDS?: Chemical-Biological Warfare. Medical Experimentsand Population Controls, in: Covert Action Information Bulletin Nr. 28 (1987) 36.

V originále Secret & Suppresed. Banned Ideas & Hidden History, Ed. Jim Keith, Portland1993.

G. J. Krupey, AIDS: Act of God or the Pentagon?, in: Jim Keith (Ed.), Secret & Suppresed.Banned Ideas& Hidden History, zde str. 250.

Waces Foster, Designer Diseases: AIDS as Biological and Psychological Warfare, Monetrey1987.

Tony Brown, What killed Max Robinson?, in: Tri State Defender z 31. 12. 1988.

Srv. Waves Foster, Designer Diseases, Who murdered Africa?, Clayton 1986.

Cit podle: Pat Robertson, The New World Order. It Will Change The Way You Live, Dallas1991, str. 7.

Srv. Rober Lederer, Precedents for AIDS?: Chemical-Biological Warfare. MedicalExperiments and Population Controls, in: Covert Action Information Bulletin Nr. 28 (1987)38f.

Když prezident Nixon r. 1969 z politických důvodů zakázal výrobu chemicko-biologickýchzbraní, změnil si institut jméno na „Frederick Cancer Research Facility“.

Srv. U.S. Government Printing Office, Washington 1969: Department of DefenseAppropriations for 1970, Hearings Before a Subcommittee of the Committee ofAppropriations, House of Representatives, Ninety-first Congress, First Session, Part 6,Chemical and Biological Warfare, Monday, 9. June 1969, p. 104.

Manuel Guerra Gomez, Los Nuevos Movimientos Religiosos, Pamplona 1993, str. 119.

Samuel Taylor, Rocky Moutain Empire. The Later Day Saints Today, New York 1978, str. 66.

Fritz Springmeier, The Watchtower & the Masons, Lincoln 1991, str. 162. V jiné své knize BeWise as Serpents (Lincoln 1991) dokazuje, že všichni vůdci Mormonů byli resp. jsouvysokostupňoví zednáři.

Ed Decker a Dave Hunt, Los Fabricntes de Dioses, Minneapolis 1993, str. 88.

V originále El poder de las Sectas.

Pepe Rodriques, El poder de las Sectas, Barcelona 1989, str. 173.

John Judge, The Black Hole of Guyana, Portland 1993, str. 135.

Joaquim Bochaca, Los Protocolos de los Sabios de Sión 1898-1990. żApocrifos? żAutenticos?żProfeticos?, Bogotá 1990, str. 247.

Johannes Rothkranz, Die kommende „Diktatur der Humanität“ oder die Herrschaft desAntichristen. Band 2: Die Weltherrscher der Finsternis in Aktion, Durach 1990, str. 177.

V originále Intimate Papers.

3 . KAPITOLA

Nový světový řád Svědků Jehovových

V publikacích Společnosti strážné věže velmi často vídáme obrázek smějících se šťastnýchSvědků Jehovových, kteří žijí v budoucím světě pod jedinou supervládou. Věřící sekty ovšemnevědí, že jde o nechutnou frašku. Pečlivé zkoumání nám totiž rychle ukáže, že Společnoststrážné věže ohledně Nového světového řádu učí mezi řádky něco jiného, než co si příslušnícitéto destruktivní sekty myslí. Jak tedy ten Nový světový řád Svědků Jehovových skutečněvypadá?

Nový svět (1942, str. 103): Po Armagedonu nebude dovoleno oplakávat oběti.

Nové nebe a nová Země (1953, str. 211): Po sedm měsíců by museli Svědci Jehovovishledávat a pohřbívat kosti mrtvých.

Dokonané tajemství (1917, str. 334): Všechny obyvatele Země bude kontrolovat duchovnípolicie.

Spása člověka [1] (str. 87): Šťastní otroci Společnosti strážné věže nikdy nepřijdou do stykuse supervládou, nikdy nebudou spojeni s Kristem. Boží příkazy jim budou předáványprostřednictvím Společnosti v Brooklynu a tím okamžitě vstoupí v platnost.

Strážná věž (15. 11. 1938, angl. verze): Během tisíce let po Armagedonu budou popravypokračovat; soudcem bude Společnost strážné věže. Popraví se každý, kdo nebude ctítzákony.

Mír a bezpečí - jak je nalézt? (1986, str. 41): Světová bezpečnost pod knížetem míru. Tamtéž(str. 176): Zavede se jedna řeč pro všechny.

Přijď království Tvé [2] (1891, str. 177): Všichni musí tvrdě pracovat na roli.

Strážná věž (1. 6. 1943, angl. verze): Ctižádostiví lidé budou popraveni nebo převychováni.

Osvobození (1926, str. 396): Lidé nebudou jiní než jsou dnes.

Strážná věž (15. 2. 1937): Veškerá literatura se zničí, Bible už nebude zapotřebí.

Strážná věž (1. 1. 1987): Obyvatelé Nového světového pořádku budou, stejně jako nyní,šťastnými otroky Společnosti strážné věže.

Strážná věž (1. 6. 1956): Manželské páry budou k sobě vybírány supervládou, děti budou smětmít pouze na počátku tisíciletí a budou náležet supervládě.

Přežít - a poté už nová Země (1984, str. 94-96): Pro přístup do Nového světového řádupotřebují všichni Svědci Jehovovi na čele poznávací znamení.

Stoupencům sekty se neustále vštěpuje, že opatření značkou jim propůjčuje novou osobnost.Není zcela zřejmé, co řídící sbor tímto označením zamýšlí; je však jasné, že v okamžikudonucování občanů k nošení neviditelné značky na čele nebo na ruce na to budou SvědciJehovovi již připraveni.

Ukázali jsme si zde jen několik příkladu z nepřeberného množství dalších. Podle toho všehobude Nový světový řád Svědků Jehovových opravdovou hrůzou. Slibovaná svoboda a štěstí sezvrhnou v otroctví, tupou práci a strach z poprav, nebudou-li se budoucí občané plně říditpředepsanými pravidly. Zcela zřejmá je také totožnost učení Svědků Jehovových nejen s„Protokoly sionských mudrců“, nýbrž i s cílem a prostředky iluminátů.

V originále Man’s Salvation.

V originále Let your Kingdom come.

4. KAPITOLA

Společnost strážné věže a zednářstvo

Je to jen pouhá náhoda, že Svědci Jehovovi ohlásili konec světa postupně na roky 1914, 1915,1925, 1941 a 1975? Je totiž přinejmenším udivující, že se přesně kryjí s termíny, k nimžsvětové spiknutí chystalo převzetí moci pomocí světové revoluce!

Specialista na daný předmět Fritz Springmeier v knize „Buďte chytří jako hadi“ [1] dokazuje,že spiklenecké síly v pozadí Nového světového řádu se ke každému z uvedených rokůchystaly chopit světovlády. Co nevíme, je důvod, proč byl plán pokaždé zatím odsunut.

Kdo je alespoň poněkud obeznámen s určením cíle světovládců temnot, ten ví, že semomentálně usilovně snaží o uspíšení realizace tajných plánů, a že pro rok 2000 lze očekávatnový náběh na převzetí celosvětové kontroly.

Nemělo by nás vlastně už příliš překvapit, že rovněž Společnost strážné věže ohlásila konecna rok 2000 - jako vždy ovšem jen mezi řádky. Podle jedné náboženské poučky SvědkůJehovových nastane konec světa teprve tehdy, až bude evangelium kázáno po celém světě.Strážná věž z 1. ledna 1989 na str. 12 ohlásila, že kázání evangelia, s nímž jako první začalapoštol Pavel, bude dovršeno ještě v našem 20. století. [2]

Mám k dispozici i další důkazy o tom, že stoupenci sekty doufají ve velmi brzký příchodNového světového řádu.

Další zásadní otázka zní, zda existuje souvislost mezi Společností strážné věže, zednářstvem asvětovým spiknutím? Abychom ji mohli zodpovědět, musíme především proniknout knáboženskému fundamentu zakladatele sekty Charlese Taze Russella, protože není pochyb otom, že se myšlenka založení nové náboženské organizace neobjevila jen tak náhodou. Takkupř. je zcela zřejmé, že Společnost přebrala téměř do poslední čárky všechny ariánskébludy.

V průběhu křesťanských staletí byly vždy určité skupiny, které odmítaly učení o Boží Trojici,z nichž je třeba jmenovat především stoupence kněze Aria, který stejně jako Svědci Jehovoviměl za to, že Kristus je menší než Bůh (Otec). Proč Russell převzal tolik Ariových myšlenek,to si ještě důkladně osvětlíme dále v knize.

Roku 1650 bylo v podstatě završeno podmanění Irska Spojeným královstvím. V následujícímčase pak Irsko krok za krokem přešlo do držení protestantské „anglikánské“ církve a z irskýchkatolíků se stali zbídačení venkované. Roku 1801 bylo Irsko i formálně přivtěleno kSpojenému království a spravováno výhradně z Londýna. Od té doby stále více Irůemigrovalo do Ameriky. Po r. 1845, kdy následkem zavlečené choroby byla katastrofálníneúroda brambor, začala obrovská vlna vystěhovalectví. Již jsme si výše řekli, mezi irskýmivystěhovalci byli i Russellovi rodiče. Je důležité ještě poznamenat, že před emigrací žili vseveroirském Ulsteru a byli členy presbyteránské církve. Podle Strážné věže (1916, str. 171,angl. verze) vyrůstal i mladý Charles jako presbytarián.

Co to tehdy znamenalo? Byla to doba, kdy každý mladý muž v Irsku, který se chtěl státpastorem, studoval na glasgowské univerzitě ve Skotsku. Je známo, že tamější profesorSimpson sympatizoval - podobně jako i jeho nástupce - s Ariovou teorií antitrinitarismu.Dalším Ariovým přívržencem byl dr. Francis Hutcheson a všichni studenti jimi byli v té čioné míře ovlivněni. Dokonce i ulsterská synoda po dlouhou dobu akceptovala odmítavýpostoj k věroučné pravdě o Nejsvětější Trojici. V důsledku toho všeho byla irskápresbytariánská církev po generace pod ariánským vlivem. A právě tato skutečnost nenechávápochyb o ariánsky „načichlém“ náboženském přesvědčení Russellovy rodiny.

Dosti přesné údaje, které mám k dispozici, jenom potvrzují skutečnost, že mimořádně mnohopresbyteriánů bylo i členy zednářských lóží. Tak např. tvůrce první a dodnes platné konstitucemoderního zednářstva James Anderson byl presbyteriánský pastor a teolog. Dnes už jeprokázáno, že i další početní presbyteriáni sehráli významnou roli v nejrůznějšíchzednářských lóžích. Moc zednářstva v presbyteriánské církvi je obrovská - ti z pastorů, kteří kněmu nepatřili a dokonce se jej odvážili kritizovat, byli zbaveni úřadu. Jiným zajímavýmaspektem je okolnost, že mnozí z amerických prezidentů byli nejen presbyteriáni, nýbržsoučasně i zednáři skotského nebo irského původu.

Byl tedy i sám Charles Taze Russell zapleten se zednářstvem? Podle výpovědi Společnostistrážné věže se roku 1886 oprostil od všech křesťanských nauk, které po dlouhý časakceptoval, až se nakonec křesťanské víry zcela odřekl.

V novinách „The Jamestown Evening Journal“ z 6. srpna 1910 se Russell vyjádřilnásledovně: „Poté, co jsem se zbavil křesťanství, vzývám neznámého Boha, hledám Božízjevení.“

V knize „Svědci Jehovovi v Božím plánu“, [3] se dočítáme, že Russell dychtil zvědětvšechno, co Bůh učil, a to bez ohledu na to, odkud se to dozvídal. V jednom kázání sámpřiznal, že rovněž studoval orientální náboženství. Nespadají snad do takového studianakonec i učení a tajemství zednářstva?

Každý z nás v hovoru jistě občas použije nějaký lékařský výraz. Jestliže však čteme knihynebo posloucháme projevy téže osoby, v nichž se soustavně vyskytují odborné lékařsképojmy, můžeme si být prakticky jisti, že dotyčný je lékař nebo má přinejmenším co do činěnís medicínou.

Pokud jde o Russella, je okamžitě nápadné, že ve svých knihách a kázáních soustavněpoužíval zednářské terminologie jako „velký stavitel všehomíra“, „řád“, „velký mistr“,„světlo“, „kněžství“ a pod. Můžeme z toho usuzovat, že měl přinejmenším k zednářstvu dobrévztahy.

Mimo to jistě není bez zajímavosti i zjištění, že Russell byl při svých nespočetných řečech aprojevech vždy provázen emblémem představujícím kříž a korunu. Rovněž v levém hornímrohu titulní strany „Strážné věže“ (protější strana) vidíme zmíněný emblém podobně jako i vdalších „pastorových“ spisech. To musí mít nějaký důvod!

Po zevrubném studiu a pátrání mohu konstatovat, že se v našem případě jedná o znak Řádutemplových rytířů (zvaných též „templáři“). Stejně tak je jisté, že tohoto odznaku používali ijiní, jako např. Joseph Smith jun. a další významní mormoni. Užívala jej rovněž Armádaspásy i Mary Baker Eddyová, zakladatelka „Křesťanské vědy“. [4] Každopádně je jisté, žeemblém má zednářský původ a že řád jej používá převážně k náboru a k upoutání pozornostina templáře.

Nápadná je i samotná barva kříže - je vždy rudý. Nemusí být vůbec náhodné, že kříž vRussellově symbolu má tutéž barvu; ve všech barevných zvláštních vydáních „Strážné věže“je rudý!

Druhý důkaz najdeme v pravém horním rohu titulní strany „Strážné věže“, kde s v plnémlesku skví symbol největší obedience Templářského řádu ve Spojených státech, „GrandEncampment“. Patřil snad Russell k Templářům?

Zbývá dodat, že ještě než měli vlastní místnosti, pořádali Biblisté svá shromáždění vprostorách patřících zednářům. Tak např. „Wachtturm“ z 1. srpna 1994 potvrzuje na str. 22,že se Biblisté newyorské ústředny přinejmenším do r. 1926 pravidelně scházeli v zednářskémtemplu v Brooklynu. V ročence Svědků Jehovových (1993) se přiznává, že jejichshromáždění v Dánsku byla v letech 1912 až 1943 konána v Odd Fellow Palćt. Zmíněnáorganizace „Odd Fellows“ je považována za významnou větev zednářstva.

Ještě pozoruhodnější je to se soudobým označením shromažďovacích místností a prostor za „Sály království“ - v angličtině je výraz „Hall“ („Sál království“ = „Kingdom Hall“) jasnězednářský.

Promluvme si nyní krátce o Hiramu Abifovi. Jak již byla na svém místě zmínka, proniknoutdo zednářství je zásadně vždy nesmírně obtížné, a stejně tak je tajemstvím obklopena isamotná Hiramova postava. Pro zednáře je znamenitým člověkem srovnatelným s patriarchyStarého zákona. Hiram byl nejschopnějším stavitelem a král Šalamoun jej pověřil dozoremnad dělníky na stavbě jeruzalémského chrámu. [5]

Protože zednářstvo pravé cíle skrývá a své členy zavazuje k přísnému zachovávání tajemstvílóží, musíme sáhnout po čistě zednářské, profánnímu (tj. nezednářskému) světu obvyklenepřístupné literatuře, abychom zjistili skutečný význam Hirama Abifa pro zednáře.

V knize „Strážná věž a zednáři“ [6] Fritz Springmeier na základě namáhavých a náročnýchpátrání prokazuje, že podle autentických lóžových pramenů je Hiram Abif mesiášem zednářů.Souběžně s ním prof. John Robinson v knize „Důkazy konspirace proti všem vládám anáboženstvím“ [7] konstatuje, že zakladatel iluminátů Adam Weishaupt usiloval o získáníkřesťanů učením, že Hiram Abif je vlastně Kristus.

Proto je přinejmenším poněkud zarážející zjištění, že Russell ve svém kázání „Tužba všechnárodů“ rovněž identifikoval Hirama s mesiášem. [8] Odkud mohl mít takovou vědomost?Jestliže na jedné straně smí zednář mluvit o tajemstvích výhradně s pravým a spolehlivýmbratrem, na druhé straně však Russell k zednářům nepatřil, jak potom mohl vědět, že Hiram jezednářským mesiášem? Bez důkladnější analýzy zmíněného kázání to vypadá tak, jakobyRussell pouze řekl, že zednáři věří v Hiramovo mesiášství. Pozornější průzkum však ukáže,že tomu tak není! Russell totiž mimo to jednoznačně prohlásil, že Ježíš, Mesiáš křesťanstva,je identický s Hiramem Abifem, což je přímo neslýchané rouhačství! A v témže kázáníRussell ještě tvrdí, že zednářská víra spočívá na Bibli. Pokud tedy Russell nebyl přímozednářem, pak jeho zmíněné kázání muselo přinejmenším zednářům dobře znít, a nelze nežkonstatovat, že v každém případě měl vynikající znalosti zednářských tajemství.

Jinou pozoruhodnou indicií je východ slunce, který se objevuje na titulní straně prvníchRussellových publikací i „Strážné věže“. Jde totiž exaktně o zednářskou symboliku.

Ještě výraznější je Russellovo učení i zběhlost v pyramidologii, která je mezi zednáři velicepopulární. Pokud Russell nebyl zednář, proč potom narážíme v jeho spisech na obšírné studiesymboliky pyramid? Proč nařídil, aby na jeho hrobě byla zřízena zednářská pyramida? Pročprobíhal kremační a pohřební ceremoniál podle rozenkruciánského rituálu?

Stejně tak je zarážející, že zednářské znamení křídel egyptského slunečního boha Amon-Rapředstavuje Russellúv oblíbený symbol. Pak je zde hned další otázka. Kdo ze zednářů užívásymbolu křídel boha Amon-Ra? Zednář 33. stupně Albert Churchward ve své knize „Znamenía symboly původního člověka“ [9] tvrdí, že symbol křídel slunečního boha může být užíván asprávně chápán výhradně zednáři 33. a vyššího stupně. Je třeba vzít v úvahu také skutečnost,že zednář smí používat pouze takových znamení a symbolů, které odpovídají jeho stupni,

takže je přinejmenším k zamyšlení, že Russell tak často používal zmíněného emblému vesvých písemnostech, pojednáních a knihách.

Povšimněme si rovněž okolnosti, že zednáři mají mimořádný zájem na udělování 33. stupnězasvěcení (iniciace) prezidentům, významným duchovním a podobně.

Nejdůležitější je ovšem v naší souvislosti objev Fritze Springmeiera, který před nedávnemoznámil, že totiž Russellova členská karta „Masonic Knight Templar“ (templářů) se nachází v„Modré lóži“ irského Dublinu. [10]

V knize „Buďte chytří jako hadi“ mimoto na str. 423 ukazuje, že Russell byl příslušníkemskotského ritu. V rejstříku knihy „Okultní teokracie“ je jako významný člen lóže meziRothschildem, Jacobem Schiffem a dalšími prominentními zednáři uveden i Charles TazeRussell. [11]

Po všem řečeném tedy už nemůže být pochyb, že Russell byl „superzednář“.

Někdo jistě namítne, že Russellovi při jeho horečné činnosti pro sektu nezbýval čas, aby semohl ještě věnovat zednářství. To však není tak docela jisté, a navíc u zednářů není žádnýpředpis, který by určoval, kolik času musí jednotlivý bratr řádu věnovat - to záleží na němsamém.

Zajímavější je otázka, odkud se vzal Russellův zájem o zednářství. Odpověď nebude přílišobtížná. Již jsme si ukázali, že Russell byl vychováván jako presbytarián, a že mnoho z nichnáleželo k zednářstvu. Z tohoto pohledu by nijak nepřekvapilo, kdyby Russellův otec sámvedl pozornost svého syna k lóži.

Jiným zdrojem Russellova zájmu o zednářství může být jeho samotné rodiště. Roku 1852bylo v Pittsburgu a okolí nejméně 52 lóží, a r. 1856 se lóže Allengheny usadila ve WaterStreet, jedné z pobočních ulici Federal Street, kde měl Russellův otce svůj obchod. Vezmíněném templu ve Water Street se scházely k zednářské práci hned dvě lóže, a sice lóžeAllengheny No. 223 a lóže Jefferson No. 288. Jestliže byl podle Svědků Jehovových Russelljiž jako dítě mimořádně vážný a měl velký zájem o náboženství, [12] pak se zdá být jenlogické, že nalezl cestu k zednářům, kteří se scházeli hned v sousedství obchodu jeho otce.

Jak již víme, po Russellově smrti vystoupal na vrchol mocenského žebříku Joseph FranklinRutheford. Naší zvláštní pozornosti si zaslouží skutečnost, že posledně jmenovaný byl předprezidentstvím Společnosti strážné věže právníkem u firmy Draffen & Wright. Šlo oagenturu, jejíchž služeb používaly především velké podniky a trusty, v nichž vedoucí místa znejvětší části zastávali vysokostupňoví zednáři. Rutheford později u zmíněné agenturypostoupil na speciálního advokáta a byly mu svěřovány případy před nejvyšším soudnímdvorem Spojených států.

Již dříve jsme si ukázali, že r. 1909 byl Rutheford povolán do New Yorku jako advokát. Vtémže roce si otevřel vlastní kancelář a byl až do své smrti jedním z předních členůnewyorského státního návladnictví. Podle údajů Společnosti strážné věže musel v roce 1909

usilovat o místo advokáta v New Yorku proto, aby dostál svým povinnostem poté, co sektapřemístila své kanceláře do Brooklynu. Není však těžké pochopit, že to nebyl ten skutečnýdůvod; jak se zdá, soudce hrál dvojí hru. Bezpochyby se viděl nucen zajistit si postavenístátního návladního k zakrytí kontaktů s jistými osvícenými zednáři a členy vlády, protožejenom tak si mohli stoupenci vysvětlit a ospravedlnit podivné přátelské vztahy svého vůdce.Rutheford se rovněž stýkal s vysokými představiteli armády, válečného námořnictva, sežidovskými bankéři i politiky, mezi nimiž byli např. senátor Louis Wellington (zednář 33.stupně), guvernér George White z Ohia, člen kongresu Blacburn Barret Dovener avysokostupňový zednář William Jennings Ryan. Posledně jmenovaný třikrát kandidoval naprezidentský úřad. Pozoruhodná je také Ruthefordova spolupráce na předvolební kampanitohoto vysokého zednáře!

Prvním krokem, který Rutheford po Russellově smrti udělal, bylo postupné a systematickézahlazování všech stop po svém předchůdci včetně učení o „velké pyramidě“ i emblému, onichž byla v této kapitole zmínka. Na první pohled to vypadalo tak, jako by Rutheford přerušilvšechna Russellova zednářská spojení. V anglické vydání „Zlatého věku“ z 3. září 1930zednáře vehementně napadl a dokonce je obvinil ze spojení se satanismem. „Zlatý věk“ pak 5srpna 1931 otiskl podobný článek. Je to důkazem, že Rutheford nebyl zednář? Jistěže vžádném případě ne! Na tomto místě musím připomenout že zednářstvo je obklopenozáhadami a tajemstvím, protože je např. prokázáno, že vůdce protizednářské strany (1830-1840) ve Spojených státech byl sám vysokým činitelem lóže.

Po slovních útocích proti řádu Rutheford rychle převlékl kabát a již r. 1935 se ukázal být vůčibratrstvu přinejmenším nakloněn. Téhož roku publikoval dva články, v nichž pranýřovalpronásledování zednářů v Itálii a Německu. Od té doby již tedy zednáři podle Ruthefordaneztělesňovali ďábla, nýbrž ubohou oběť fašismu a Vatikánu. Je jistě pozoruhodné, že povšechna ta léta Společnost strážné věže odsuzovala pouze nacistické pronásledování lóžovýchbratří, ale ne už diskriminaci Židů, Cikánů, duševně chorých a ostatních.

I po Ruthefordově smrti pokračovala Společnost strážné věže v publikování článků amateriálů ve prospěch zednářstva. Tak např. „Zlatý věk“ z 20. června 1945 referoval opronásledování španělských zednářů Frankovým režimem a „Strážná věž“ z 13. března 1946tklivě líčila příběh první oběti z řad zednářů za Mussoliniho.

Řadoví Svědci Jehovovi nevědí o zednářství absolutně nic. Zasvěcená špička v Brooklynupodle všeho nepovažuje za nutné je informovat o této mocné organizaci. V jehovistickéliteratuře jsem našel pouze jediný článek o zednářstvu.

Co mne v této pětistránkové zprávě [13] nejvíce překvapilo, byly rozsáhlé vědomosti vůdcůsekty o zednářstvu. Pisatel článku tam podrobně líčil zasvěcování do prvního, druhého itřetího stupně. Stejně tak pozoruhodné a výmluvné bylo, že zpráva referovala o zednáříchzcela odlišným tónem než o katolících, kteří jsou v tiskovinách sekty často a ostře napadáni.Autor, velmi pravděpodobně sám Nathan Homer Knorr, se v článku velice pečlivě vyhnulsebemenší zmínce o úsilí zednářů po zřízení světové vlády. Až na samém konci pak zaujalpostoj k řádu, když zdůraznil, že zednáři nejsou nic pro věrné stoupence Společnosti strážnévěže.

Za zmínku ještě stojí, že v témže článku byl nám již zmiňovaný Albert Pike označen zanejvětšího učence zednářstva. Kdo vlastně ve skutečnosti tento člověk byl?

Albert Pike, přezdívaný „ďábelský“ nebo také „zednářský papež“, nebyl jen hlavou skotskéhoritu ve Washingtonu, nýbrž i nejvyšším okultním představitelem iluminátů ve Spojenýchstátech a vynálezcem Palladického řádu, paralelní satanistické organizaci k B’nai B’rith. Takjako B’nai B’rith dokonale kontroluje politické lóže, Palladický řád velmi pravděpodobně řídía ovládá spirituální zednářstvo, a je třeba jej považovat za hnací sílu obrovské vlny New Age.

Podle prof. Hermanna Grubera v komentáři pro „Kölnische Volkszeitung“ z 2. dubna 1900spolupracoval Pike se satanisty i s dvěma zednáři, prominentním iluminátem GuiseppeMazzinim a hlavou B’nai B’rith Armandem Levim. [14]

Zmínka Společnosti o Albertovi Pike není nijak ojedinělý případ. Lze snadno dokázat, žemocipáni z Brooklynu často vlídně citovali proslulé zednáře.

Jak již řečeno, máme zde dostatek indicií pro spojení se zednáři, a to nejen používánímobrazových symbolů, nýbrž i znameními rukou a stanoveným výrazivem. K prokázáníspojitosti se zednářstvem postačí v případě čtvrtého prezidenta Společnosti Fredericka Franzejediný příklad: Zatímco ve všech překladech Bible stojí v Ozeášovi na tomto místě „Pán“nebo „Jahve“, změnil Franz v Oz 12,14 slovo „Adonai“ na zednářské „Velký Mistr“. Vněmecké (profánní) verzi překladatel tento výraz reprodukoval jako „Velký Pán“.

Neuškodí připomenout, jak tentýž Franz přiznal, že patřil k těm vyvoleným, jimž se dostalostipendia Cecila Rhodese, který byl zakladatelem Společnosti kulatého stolu. Po němpojmenované stipendium bylo přidělováno pouze pečlivě vybíraným osobám, aby se takuváděli do přijetí jeho myšlenek resp. idejí Rothschildů a spol.

Existují ještě další důkazy skutečnosti, že je sekta propojena se zednářstvem?

Jistěže ano, ale pro tuto chvíli se spokojíme s odkazem na tiskovinu „Procitněte!“ z 8. ledna1993. Na jednom místě tam duchem Společnosti strážné věže pomazaný pisatel dokoncepoužil ryze zednářský výraz „Velký Stavitel Všehomíra“.

Je až zarážející, jak dalekosáhle se ideologie zednářstva kryje s ideologií výtvoru CharleseTaze Russella i se současnou věroukou Společnosti strážné věže.

OBĚ organizace popírají základní pravdy křesťanské víry.

OBĚ tvrdí, že spásy duše lze dosáhnout pouze dobrou prací a že naproti tomu „nové zrození“(skrze víru) není nutné.

OBĚ mají svou vlastní Bibli a klamou se představu, že svatá Písma jsou sepsána zašifrovaně.Své stoupence učí, že tajemství Písma jsou zjevena jen určitým zasvěceným členům. Russell v„Bible Examiner“ z října 1976 na str. 27 napsal: „Písma jsou jako templ [zednářský výraz!] ak jejich odhalení potřebujeme klíč.

OBĚ se shromažďují v zednářských sálech.

OBĚ věří, že Velkou pyramidu nechal stavět Bůh. Podle jejich pojetí představuje církev. [15]

OBĚ se opírají o symboliku čísel, pyramid a starých Egypťanů.

OBĚ staví na roveň Hirama Abifa s mesiášem.

OBĚ popírají Kristovo božství, a Kristus byl podle nich pouze člověkem. Kromě toho ipopírají, že je prostředníkem křesťanů. Albert Pike ve svém díle „Mravy a dogma staréhopřijatého rituálu skotského zednářství“ [16] prohlašuje, že Kristus byl jen obyčejný člověkjako každý jiný a že jeho příběh je pouze imaginárním znovuoživením staré legendy. Jinílóžoví autoři přirovnávají Krista k Isis. [17]

OBĚ očekávají Nový světový řád a světovou vládu.

OBĚ ztotožňují katolickou církev s „velkou nevěstkou babylónskou“ a jejich protikatolickýpostoj přímo bije do očí. Podle francouzského „Velkého Orientu“ je posláním zednářstva bojproti katolické církvi. Události 20. století budou údajně koncem církve a přesně to samé učí iSvědci Jehovovi.

Rád bych zde upozornil na míru nenávisti, s nímž jsou vedeny útoky na papežství a obecně navšechno, co s ním má co dělat.

OBĚ používají výrazu „Velký stavitel všehomíra“ a v Russellových spisech se objevuje často.Zednáři jej ztotožňují se stvořitelem vesmíru.

OBĚ užívají židovský kalendář. Místo výrazů „před“ resp. „po narození Krista“ říkají „před“resp. „po obecném letopočtu“.

OBĚ důrazně prohlašují, že stále lépe rozumějí Zjevení. Slovu „světlo“ přikládají mimořádnývýznam.

OBĚ učí, že je dovoleno falešně přísahat, jde-li o uchránění „bratří“. Tvrdí rovněž, že nenínutné říkat pravdu těm, kdo si ji nezaslouží zvědět. Lež je oběma organizacemi nahlížena jako„válečná strategie“. [18]

OBĚ jsou přesvědčeny o nadřazenosti bílé rasy nad barevnými. Russell vyzýval Biblisty, abynedávali černým žádné časopisy nebo knihy, protože ti jsou méně vzdělaní a nemohou z nichmít žádný užitek. Lóže v mnoha státech Unie nepřijímají za své členy černochy.

Již jsme si výše ukázali, nelze lehkomyslně ignorovat zvláštní vztahy mezi Společnostístrážné věže a zednářstvem, a následkem toho i se světovým spiknutím. V „Informačnímbulletinu křesťanského ministerstva“ [19] se říká: „Hnutí Nového světového řádu má své lidi,kteří infiltrovali do Společnosti strážné věže a zastávají tam všechny klíčové pozice. Řídící

sbor Svědků Jehovových tuto organizaci nikdy nevedl. Hlavní roli tam má ve spolupráci sdalšími muži v pozadí Natheer Salih, tělesný strážce Freda Franze.“

V originále Be Wise as Serpents, Lincoln 1991.

V ročence Strážné věže 1989 byl text zkorigován v tom smyslu, že kázání evangelia skončí vnaší době.

V německé verzi Die Zeugen Jehovas in Gottes Vorhaben, 1960, str. 18.

Mary Baker Eddyová byla provdána za prominentního zednáře George Washingtona Glovera.„Křesťanská věda“ zednářských symbolů používá dodnes. Podle Eddyové jsou kříž a koruna„tovární značkou“ svazku direktorů „Křesťanské vědy“.

Hiram Abif není totožný s týrským králem Chírámem (Hiramem), srv. (1 Kr).

V originále The Watchtower & the Masons, Lincoln 1990, str. 27 a dále.

V originále Proofs of a Conspiracy against all Goverments and Religions, Boston 1967.

Pastor Russell’s Sermons (Russellova kázání v knižní formě), 1917, str. 804; není známojejich cizojazyčné vydání.

V originále Signs and Symbols of Primordial Man. The Evolution of religious Doctrines fromthe Eschatology of the Anciens Egyptians, Londýn 1913, str. 86.

Zmíněná lóže náleží k Grand Lodge of Pennsylvania.

Lady Queensborugh, Occult Theocracy, California 1931, 737.

Když bylo Russellovi 12 let, objevil jej jednou otec ve dvě hodiny v noci v obchodě, kdezaujatě studoval biblickou konkordanci, aniž by si byl vědom tak pozdní hodiny.

Procitněte, 8. 8. 1958.

Guiseppe Mazzini byl nástupcem Adama Weishaupta a v letech 1834-1872 vedl iluminátskýřád. Spolu s Garibaldim sehrál rozhodující úlohu v zednářském sjednocení Itálie.

Charles Taze Russell, Studie Písma, díl I, 1886, str. 83.

V originále Morals and Dogma of the Ancient and Accepted Rite of Scottish Freemasonry,Richmond 1921, reprint 1966, str. 34, publikováno se souhlasem Nevyšší zednářské rady.

Srv. Jim Shaw (zednář 33. stupně), The Deadly Deception, Lafayette1988, str. 239.

Jim Shaw, The Deadly Deception, Lafayette1988, str. 137. Pokud jde o Svědky Jehovovy, srv.španělskou verzi Strážné věže z 1. června 1961, str. 735 příp. také knihu Pomoc k prozuměníBibli, heslo „lež“.

V originále Newsletter from a Christian Ministry, červenec 1992.

5. KAPITOLA

Loutky kapitalismu

Následující kapitola nám ukáže, jak často a jak zjevně Společnost strážné věže supluje a hájískryté manipulátory.

Roku 1861 propukla ve Spojených státech ničivá separatistická válka. Během následujícíchčtyř let pak v jihovýchodních oblastech způsobila hrozné zpustošení. Zemřelo více než 620tisíc lidí na obou stranách a dalších 375 tisíc jich bylo zraněno.

Je však pozoruhodné, že tím hospodářská síla Spojených států nijak neutrpěla. Po válce pakpostupující industrializace zemi zcela změnila. Směrodatný pro to byl bezpochybymimořádný pokrok těžkého průmyslu, a žádná evropská země nic takového do té dobyneviděla!

Od r. 1865 byly zakládány kapitalistické svazy, které dříve nikdo neznal, „trusty“, tedyskupiny, monopoly za účelem ovládnutí celých průmyslových sektorů. Tak např. dvě třetinyvšech železnic se dostaly pod kontrolu různých skupin, které podléhaly bankéři a zednářiJohnu Pierpontu Morganovi. Garnegie dal podnět k založení kartelu, jenž byl v ocelářstvínejmocnějším na světě, a Rockefellerové se stali pány naftových polí.

V průběhu času se zformovala dvě finanční impéria. Jedno tvořily Morganova First NationalBank, Rubber Trust, General Electrics, U.S. Steel a Vanderbiltovy žleznice, druhá bylasložena z Rockefellerovy National City Bank, Standard Oil, Tobacco, Ice Trust a Gouldovyželeznice.

Ve stejné době, kdy se rozvíjel kapitalismus, došlo také k brutální konfrontaci mezibohatstvím povýšeného měšťanstva (buržoazie) a bídou dělnictva. Dělníci byli tehdy nuceni kživotu, který se sotva lišil od otroctví. Rodiny žily v podniky zřízených „stájích“, které by seleckdo nedovážil použít pro vepře. Mzdy byly neskutečně nízké a pracovní týden obnášelobvykle 65 až 67 hodin. Jedním z problémů dělnictva bylo neomezené přistěhovalectví.Podnikatelé tak mohli svým zaměstnancům klidně argumentovat, že mají trvale k dispozicidostatečný počet nově příchozích, kteří jsou ochotni pracovat za podmínek stanovenýchzaměstnavatelem.

Dělnictvo Spojených států se stalo jedním z nejpočetnějších na světě. Jeho bída, negramotnosta nedostatek politické koncepce byly příčinou, že vykonávalo ty nejtěžší práce za velice nízkémzdy. Pro dělníky zde neexistovala sebemenší možnost vzepřít se svým otrokářům. Protoževláda stála samozřejmě vždy na straně Morganů, Rockefellerů atd., stávka naprosto

nepřipadala v úvahu, a pokud se o ni dělníci přesto pokusili, ihned tvrdě zasáhla policie iarmáda, mnohdy i s vyslovenou brutalitou.

Socialismus resp. komunismus nebyl ve Spojených státech nikdy zvláště silný. Dělníci si všakpřesto v 19. století osvojili velice mnoho idejí zaměřených proti vrcholkům vlády ahospodářství. Všude se šířily Marxovy, Engelsovy i Bakuninovy myšlenky a zapouštělykořeny i mezi dělnictvem.

V roce 1877 už byla tato agitace chronická a docházelo k početným stávkám, z nichž největšírozruch vzbudila stávka železničářů z Baltimore a Pittsburgu.

Železnice v Baltimore ohlásila desetiprocentní snížení mezd. Dělníci na protest vstoupili dostávky, která však byla zlomena armádou. Bilancí bylo 10 mrtvých a 30 těžce zraněných.

V Pittsburgu byly stovky odstavených lokomotiv zničeny požárem založeným provokatéry.Zdejší stávka byla asi nejhorší ze všech - bylo 25 mrtvých (z nich 10 dětí) a 50 těžcezraněných. Jako vždy opanovali bitevní pole zaměstnavatelé.

I po zmíněných stávkách boj dělníků pokračoval. Rok 1886 přinesl více než 1600 stávek, znichž každá byla dalekosáhlejší a delší než předcházející, a cenou za ně bylo mnoho lidskýchživotů.

Dělníci si mimoto museli nechal líbit i nepřetržitou pomlouvačnou kampaň novinářůkoupených zaměstnavateli. Udiví nás ještě zjištění, že i Charles Taze Russell stranil velkým„trustům“? Zdá se, že Společnost strážné věže svým náborem proselytů, zvláště pak mezidělníky, sledovala stejný cíl jako prodejní novináři. Ve 4. knize série „Rozbřesk milénia“ stitulem „Den pomsty“ (později přejmenované na „Bitvu v Armagedonu“) zašel Russell přílišdaleko, když se obrátil na dělnickou třídu s prohlášením, že situace je sice špatná, ale hneddodal, že jakýkoli organizovaný boj by stav věci ještě zhoršil. Podle něj nezbývá dělníkůmžádná jiná možnost než trpělivé nést svůj osud. V stejném článku pak zcela bezostyšněospravedlňoval stanovisko velkých „trustů“. [1]

Byl snad Russell - podobně jako novináři - velkými trusty placen, aby uchlácholil dělnictvo?

Je až ostudné, s jak nepochopitelnou lhostejností líčí tragédii chudých a zotročených dělníků.Z řady jeho prohlášení, které jsem měl možnost prostudovat, zcela jasně vychází najevo, žecitovaný článek nebyl nijak náhodný, protože od jeho vyjití (již ve třetím vydání!) se „Strážnávěž“ jasně postavila na stranu velkých trustů. Tak např. ve „Strážné věži“ z 1. ledna 1991Russell velebil na str. 1-4 notorického zednáře J. P. Morgana za jeho snahy zřídit „trust“ sfondem na podporu sjednocení různých křesťanstvích denominací. Dále pak tvrdil, že dílomagnáta Morgana představuje naplnění Písma!

Str. 178 a dále, 191.

6. KAPITOLA

Ve službách sionismu

Jsou vůdci Svědků Jehovových prostoduchými loutkami, s nimiž z pozadí obratně pohybujíneviditelné ruce?

Již jsme si výše ukázali, že většina Židů neměla vůbec žádný zájem na vystěhování doPalestiny. Až do založení státu Izrael byly pro Židy daleko nejoblíbenější zemí k přistěhováníSpojené státy. Vzhledem k této skutečnosti tedy finanční mocnosti v pozadí sionismuvypracovaly psychologický plán, jenž měl obrátit pozornost židovského obyvatelstva vdiaspoře k Palestině. [1]

Známý historik S. Reinard ve své knize „Španělské léto“ ujišťuje, že Warburg & Co. patřili khnacím silám „psychologické přípravy“, která měla vzbudit zájem Židů o nezbytnost návratudo Palestiny.

Druhý prezident Společnosti strážné věže Joseph Rutheford r. 1929 napsal, že sionistickáorganizace by ještě před vlastním efektivním konáním musela mít k dispozici činorodé mužea peníze. Dále zdůraznil, že nikdo neví lépe než sami sionisté, jak tvrdě budou muset bojovat,aby kolem sebe semkli ostatní a prezentovali hnutí za znovuvýstavbu Palestiny tak účinně,aby to v očích Židů získalo na vážnosti a zajímavosti. [2]

Naše otázka zní, zda vůdcové Společnosti strážné věže byli pověřeni podporovánímsionistických plánů? Podílela se Společnost na psychologické kampani připravené lidmi vzákulisí sionismu?

V celé historii Svědků Jehovových se nenaplnilo ani jediné proroctví jejich předáků. Naprotitomu předpověď zakladatele Společnosti strážné věže o návratu Židů do staré vlasti a ozaložení židovského státu v roce 1948 se potvrdila s až zarážející přesností. A byť to snadbude znít někomu neuvěřitelně, skutečností zůstává, že prvním a hlavním průkopníkemsionismu ve Spojených státech nebyl nikdo jiný než právě Charles Taze Russell.

Židovský autor David Horowitz v mimořádně zajímavé knize „Pastor Charles Taze Russell -první americko-křesťanský sionista“ [3] konstatuje, že ve všech svých spisech poukazoval nato, že hlavním tématem Bible je návrat synů Izraele do své země. Podle Horowitze byl prvnímamerickým křesťanem, který věštil návrat Židů do Palestiny, což tedy znamená, že by podleněj byl Russell sionistou ještě dříve, než samotný pojem vůbec existoval! Naše další zjištění aúvahy se vesměs odvolávají na výše citovanou knihu.

Benjamin Netanjahu, bývalý izraelský vyslanec při OSN, řekl následující slova: „DavidHorowitz ukázal, v co Charles Taze Russell věřil a na čem pracoval. Od té doby už nelzepomíjet uznání důležité role pastora Russella jako bojovníka za věc sionismu.“

Podobně se o Horowitzově knize vyjádřila i zástupkyně Spojených států při OSN JeaneKirkpatricková: „Je to fascinující zpráva o pozapomenutém muži i o opomíjené kapitole vhistorii sionismu.“

Představitel B’nai B’rith u OSN dr. Harris Schoenberg zase soudil takto: „Mimořádné úvahyCharlese Taze Russella o judaismu a sionismu vrhly nové světlo na podporu sionistickéhohnutí ve Spojených státech.“

Mnoho let předtím, než Theodor Herzl vypodobnil politické a hospodářské řešení sionismu vesvém „Židovském státu“, se Russell projevil jako velký příznivec a přítel Židů. Již roku 1880začal kázat o tom, že se Židé vrátí do Palestiny, a o rok později založil Zion’s WatchtowerTract Society.

Vedle nespočetných dalších stanovisek zveřejnil také článek o 32 stranách pod titulem„Poselství Boží k útěše Židů“.

Celá 8. kapitola 3. knihy řady „Rozbřesk milénia“ s názvem „Tvé království přijde“ (1891) jevěnována věci sionismu.

Aby udělal vysídlení do Palestiny co možná atraktivním, vydával Russell list v jiddiš s titulem„Di Sthimme“, který byl s pomocí sionistů šířen po celém světě. Za zmínku jistě stojíokolnost, že miliony výtisků byly rozdány zdarma.

Rovněž i ostatní publikace Společnosti strážné věže přinášely aktuální zprávy o sionismu.Dále pak Russell zveřejnil mnoho článků o sionismu s titulem „Vyvolený lid Boží“ v„Overland Monthly“, časopisu s nákladem 75 tisíc exemplářů.

Podívejme se, v čem spočívalo Russellovo poselství Židům.

1) Židé se stanou pány světa.

2) Všechny národy se budou muset obrátit k Židům.

3) Bůh oslaví svět skrze Židy.

4) Upomínání Židů, aby se obraceli ke svým rabínům a ochránili se tak před křesťanskýmučením.

5) Naléhání na křesťany, aby nadále nekázali Židům, protože to není Boží vůle.

6) Pokud jde o morálku a inteligenci, Židé jsou křesťanům nadřazeni. [4]

Měl tedy Russell styky a spojení se sionisty? Dostalo se mu podpory od sionistickýchfinančníků?

Odpověď zní jednoznačně kladně. Konkrétní důkaz toho nacházíme v jednání konference,konané 1891 v Chicagu, tedy v městě, kde měla tehdy Společnost strážné věže nejpočetnějšístoupence.

Poté, co Russell i ostatní náboženští vůdci pozdvihli na konferenci hlasy pro sionismus,podnikl pastor v zájmu sionistických plánů informační a propagační cestu do Evropy aPalestiny. Podle Společnosti strážné věže sloužila údajně ke zjištění, co by se tam dalo dělatpro „šíření pravdy“. [5] Vezmeme-li však v úvahu, že Russell navštívil přesně ty země, kterébyly na chicagské konferenci označeny za důležité pro sionisty, je jasné, že oficiálnízdůvodnění mělo skutečný cíl cesty pouze zamlžit! A pokud mimo to ještě víme, že Russellběhem svého pobytu v Palestině v srpnu 1891 zaslal lordu Rothschildovi detailní zprávu osituaci v zemi, [6] není těžké pochopit, že jeho cesta byla podniknuta z pověření skrytévrchnosti. Russell se také setkal s mnoha významnými sionistickými vůdci. Jednou znejdůležitějších zastávek byla Russellova schůzka s Ascherem Ginzbergem [7] v Oděse.Tento prominentní Žid a sionista, zvaný též „král Židů“, založil o pět let dříve v Oděse tajnouspolečnost „B’nei Moische“ (Synové Mojžíše). Víme také, že Ginzburg spolu s Rothschildyvynutil na lordu Balfourovi příslib vytvořit v Palestině domovský stát pro Židy.

Je pozoruhodné, že většina autorů, zabývajících se důkladně daným tématem, se shoduje naosobě Aschera Ginzburga jako na přinejmenším pravděpodobném autorovi „Protokolůsionských mudrců“. Vydavatel „Free Press“ v Detroitu Žid Bernstein svého času tvrdil, že vpřítomnosti Williama Camerona, soukromého tajemníka Henryho Forda, osobně četl v Oděse„Protokoly“ v jiddiš. [8]

Anglická verze „Strážné věže“ ze září 1891 otiskla na str. 125 a 126 Russellův dopis z Oděsy.Obsahuje podrobnou zprávu o jednom důležitém setkání, a sice s Josephem Rabinowitschemv ruském (dnes moldavském) městě Kišiněvu. Russell i s doprovodem byl během návštěvyubytován v luxusním domě Rabinovitschovy rodiny. Podle Russella byli Rabinowitsch a jehorodina věrnými následovníky Krista, avšak báli se jeho příchod a oběť hlásat kišiněvskýmŽidům. „Strážná věž“ z 15. července 1991 potvrdila, že se Russell během své evropské cesty sRabinowitschem seznámil. Rovněž se tam říká, že Rabinowitsch věřil v Krista a pokoušel seprý jej kázat židovským rodinám v okolí. Na pozadí Russellova poselství Židům je však jasné,že to nemůže odpovídat skutečnosti, a že hlavním tématem Russellových rozhovorů sRabinowitschem nepochybně byly sionistické záležitosti.

Kdo tedy opravdu byl tento Rabinowitsch? Po zavraždění cara Alexandra II. se r. 1882vypracoval na sionistického vůdce na jihu země. Průkopník sionismu byl současně i známýobchodník a advokát. Jeho okruh sionistického hnutí měl základnu v Kišiněvě, kde tehdy žilovíce než padesát tisíc Židů.

Russell navštívil nejdůležitější střediska ruského sionismu v Oděse a Kišiněvě, ale rovněž se vPalestině setkal s různými židovskými a sionistickými vůdci. Není pochyb o tom, že kzorganizování takové cesty musel Russell mít styky na mezinárodní úrovni. Jeho malá vlastníorganizace měla ve Spojených státech jen nepatrný význam a její zahraniční styky seomezovaly na Kanadu a Anglii. Je tedy jasné, že v době přípravy a nástupu první okružnícesty nemohly Russellovy kontakty pocházet odtud.

Yona Malachy, první ministr Izraele pro náboženské záležitosti, velice podrobně popsalhistorickou roli pastora Russella jako obhájce sionismu. Potvrdil rovněž, že během pobytu vPalestině se Russell setkal s dr. Levym z „Executive Zionist“ i s dalšími židovskými vůdci.[9] Kromě toho je také prokázáno, že Russell byl přítelem známého rabína, zednáře a hlavyB’nai B’rith Stephena Wise. „American Jewish Press“ konstatuje, že Russell udržovalvynikající přátelské vztahy s židovskými vůdci. [10] Navíc se ví, že mnoho významných Židůa sionistických vůdců často navštěvovalo úřadovny sekty v Brooklynu.

V roce 1910 navštívil pastor Russell znovu Palestinu a Rusko, kde přednášel před tisícovkamiortodoxních Židů o hnutí za soustředění Izraelitů v Palestině.

Devátého října 1910 směřovaly více než čtyři tisíce Židů do známé newyorské „HippodromeTheater“, aby si tam vyslechli dvouhodinovou přednášku Charlese Taze Russella. Podleanglického vydání „Strážné věže“ z 15. října 1910 se prominentní Židé postarali o to, aby bylzmíněný sraz v Hippodromu z největších, jaký kdy New York zažil. V osobách předníchnovinářů byl přítomen celý židovský tisk. Jedním z předních Židů, který Russella do arénydoprovázel v jeho luxusní limuzíně, byl zednář a pozdější prezident řádu B’nai B’rith FrankGoldstein. Pastor byl židovským publikem nadšeně aplaudován jako spisovatel a učenecsvětové pověsti ve věci judaismu a sionismu. Jak lze poznat ze snímku pořízeného běhempřednášky, Russellova postava v černém obleku, s tmavýma očima a vousem působila velicemajestátně až sugestivně. Pastor bez úvodního představení vystoupil na scénu, zdvihl bezeslova paži a dva kvartety z brooklynského „Tabernáklu“ zapěly hymnu „Den radosti Sionu“.V průběhu řeči pak Russell vztáhl biblická proroctví na sionismus a výslovně prohlásil, žeplatila tehdy žijícím Židům. Zdůraznil rovněž, že se Bůh postará, aby se všichni Židé navrátilido Palestiny. Mocný dojem zanechala u posluchačů Russellova teze, že sám Bůh vyslalTheodora Herzla do boje za věc sionismu; od toho okamžiku mu publikum tak říkajíc leželo unohou. Předpověděl také, že se Židům podaří být největším národem na světě, pravděpodobnějiž v roce 1914. [11] Rovněž tvrdil, že moderní sionismus založil sám Pán. Co se týčeemigrace do Palestiny, soudil pastor, je tam dost země pro všechny. Pak prohlásil, že dr. Herzlsi vždy přál, aby všichni praví synové Izraele povstali k práci na vytvoření otčiny prodiskriminované Židy Ruska a východní Evropy; ti z nich, kteří na vycestování do Palestinynepomýšlejí, jsou přinejmenším povinni vystěhovalce podporovat a utvrzovat jejichrozhodnutí. Každý jednotlivec se vyzývá k finančnímu přispívání na realizaci plánužidovského osídlení Palestiny. Na konci přednášky pak dal Russell znovu znamení a chórzazpíval „Sion, naše doufání“. Hebrejští posluchači jen ztěží chápali to, co zde vyslechli; bylopro ně obrovským překvapením slyšet křesťanské hlasy zpívající židovskou hymnu. Hned připrvních tónech jásali a k zpěvu druhé sloky se pak i sami přidali. [12]

Pozoruhodná je rovněž okolnost, že Russell ve své řeči agitoval pro židovský národní fondzaložený Rothschildy na zakupování země v Palestině, a že podobně podpořil i Warburgeminiciovanou židovskou charitativní federaci. Zmíněné instituce požadovaly od všech Židůodvádění tradičního „desátku“ na financování věci sionismu.

V následujících dnech po srazu v „Hippodromu“ pak tisk obsáhle referoval, že Russellovaprosionistická řeč byla židovským obyvatelstvem přijata s velkými sympatiemi, a text jehopřednášky přetiskly všechny hebrejské noviny Ameriky i Evropy.

Zajímavá na tom je také skutečnost, že zmíněný meeting byl zorganizován několika přednímiŽidy „Jewish Mass Meeting Committee“ v New Yorku, ale podílel se na tom i ředitel„Asociace rumunských Židů“ Leo Wolfsohn.

Shromáždění v „Hippodromu“ nebylo jediným, před nímž Russell vystoupil; podobné akce zaúčasti mnoha tisíců židovských posluchačů byly uspořádány ve všech velkých městech světa.

Pastor Russell tedy své epoše přinášel opravdu ohromující poselství - „sionismus“.

Předložená fakta dokazují, že Russell byl velmi dobře informován o tom, co sionistické hnutízamýšlelo a dělalo. Podle všeho měl kontakty nejen s oficiálními sionistickými vůdci, nýbrž is muži v jeho zákulisí. Tak např. počátkem r. 1897 dokázal uvést přesné údaje o plánovanémsionistickém kongresu, který se měl konat 25. srpna v Mnichově. Věděl nejen to, že se vcelém židovském světě mají vybírat delegace, ale nebyla mu neznámá ani chystaná účastprominentních Židů dr. Herzla, Jakoba Haase, Maxe Nordaua a sira Mosese Montefiora. Je přitom zajímavé, jak schvaloval úsilí barona Hirsche o sionismus, ale současně i dokázalprohlašovat, že Bůh pozdvihl (finančně i společensky) z davu Mosese Montefiora a baronaRothschilda kvůli věci sionismu. [13]

Naší zvláštní pozornost si zaslouží i Russellovy styky s „Jewish Colonization Committee“vysokostupňového zednáře Mosese Montefiora a rovněž i kontakty s „Jewish ColonizationFund“ barona Hirsche. Po své druhé návštěvě Palestiny podrobně informoval zmíněnéorganizace o aktuálním stavu věcí v zemi.

„Strážná věž“ (2. roč., únor 1917) uvedla: „V roce 1911 patřil Russell k sedmičlennémuvýboru, který podnikl okružní cestu světem. Při této příležitosti navštívil pastor znovu Židy vPalestině a prohlásil k nim, že proroctví učí o jejich brzkém znovuosídlení Palestiny.“

Sionistická kázání ovšem neměla vždy jenom úspěch. Překvapující je v té souvislostižidovský odpor vůči Russellovi v březnu 1911 ve Vídni. Když pastor vystoupil na scénu,bránila mu dobrá třetina posluchačstva v řeči. Sionistická strana později oznámila, že odporbyl namířen hlavně proti dřívějšímu Russellově počínání. Bylo mu mj. předhazováno, ženapodoboval Herzlovy známky židovského národního fondu. [14]

Otázkou nyní je, zda Russellovou smrtí také skončila prosionistická kampaň, nebo zdaRutheford pokračoval ve šlépějích svého předchůdce? Byl i on hnací silou v pozadí sionismu?

Odpověď je jednoznačná. Byť i Rutheford dělal všechno možné pro zahlazení stop poRussellovi, přesto i on až do třicátých let rovněž sionismus podporoval. Při tom ovšemponěkud zaráží jeho v zásadě protižidovské zaměření. Když přednášel na shromáždění vkanadském Winnipegu o návratu Židů do Palestiny, poznamenal: „Mluvím o palestinskýchŽidech, nikoli o těch dotěrných křivonosých Židech, kteří se snaží vytáhnout lidem z kapsyposlední groš ...“ [15]

Po Russellově smrti Společnost strážné věže zintenzivnila agitační kampaň ve prospěchsionismu v dosud nevídané míře. Při studiu Ruthefordovy knihy „Miliony nyní žijících nikdy

nezemřou“ [16] okamžitě rozpoznáme jeho snahu ukázat shromažďování Židů v Palestinějako naplnění slov Písma. Tatáž kniha rovněž ohlašuje konec světa na rok 1925. Připomeňmesi, že i toto datum bylo - kromě jiných - spiklenci určeno k instalování světové vlády.

Ve dvacátých letech mohl Rutheford se sionistickou pomocí využívat i rozhlasu pro účelySionu. Kromě toho ve všech velkých městech světa pořádal v prostorných veřejnýchmístnostech přednášky o „návratu Židů do Palestiny“.

V říjnu 1925 shrnul Rutheford své sionistické rozhlasové projevy do knihy „Útěcha proŽidy“. V předmluvě vydavatele se říká:

„Soudce Rutheford, známý v celém světě jako přítel židovského národa, velmi účinněpodporuje nárok Židů na Svatou zemi. Vystupuje proti tzv. obracení Židů a zastává názor, žeje to nejen zvrácené, nýbrž i odporující Písmu. Všude vyvolaly živou účast jeho přednáškypřed početným publikem na téma ‘Návrat Židů do Palestiny’, které byly také prostřednictvímrozhlasu vysílány do celého světa. Neustávající zájem o tyto přednášky jej přiměl k jejichvydání v rozšířené knižní formě.“

Pro naše účely nám postačí uvést si zde pouze následující příklady Ruthefordovypsychologické kampaně z knihy „Útěcha pro Židy“:

„Byl to velký Bůh Jahve, který skrze v něj věřící muže promlouval a předpověděl věci, kterédnes vidíme vlastníma očima v Palestině“ (str. 13)

„V současnosti je v Palestině již zřízeno devadesát osm kolonií. Židé zakládají vinohrady aužívají jejich plodů; to je začátek naplnění proroctví: ‘Vystavějí domy a usadí se v nich,vysázejí vinice a budou jísti jejich plody’ (Izajáš 65,21)“ (str. 83).

„Každému Židovi, který pozorně sleduje tuto realizaci, založenou výhradně na Písmu, musíbýt zřejmé, že je Boží vůlí, aby se Židé ujali držení Palestiny. Jako naplnění proroctví se nyníŽidé znovu shromažďují v Palestině“ (str. 155).

Z citovaných tří ukázek literární produkce Společnosti strážné věže je nejen zcela zřejmé, žeSvědci Jehovovi považují organizaci sionistů za naplnění Boží předpovědi, nýbrž že podlejejich názorů Bůh dokonce osobně řídí návrat Židů do Palestiny. Realita věci však vypadájinak! Jak jsme si již přesvědčivě ukázali, byli to velkobankéři Rothschild, Rockefeller,Hirsch, Montefiore a Warburg, kdo stáli za sionistickým hnutím a židovskou obnovouPalestiny.

Početné Ruthefordovy články ve „Strážné věži“ i jeho knihy totiž představují vesměs velebeníŽidovstva a sionismu a přímo nutí k předpokladu jeho spojení s ilumináty. HelmutFriedlmayer ve své knize „Svědci Jehovovi - judaizace křesťanství“ [17] jednoznačněprokazuje, že je zde jasná shoda ohledně původu, cílů a prostředků židovské hierarchie vučení zakladatelů Svědků Jehovových s „Protokoly sionských mudrců“. Rozdíl spočívá pouzev tom, že odpovídající Russellovy a Ruthefordovy výroky je nutno pracně vybírat ze spoustypokryteckých citátů Písma.

V zatím nejnovější učebnici dějin Společnosti strážné věže s titulem „Jehovovi Svědci -zvěstovatelé království Božího“ [18] se na str. 142 říká: „A. H. Macmillan byl r. 1925 vyslánna lodi do Palestiny, protože byl zájem především o roli Židů v souvislosti s biblickýmproroctvím.“

To je vše! Nenacházíme tedy ani sebemenší snahu o pravdivé vylíčení věci! Byl Macmillan,jeden z vůdců sekty, do Palestiny skutečně vyslán?

Není nejmenších pochyb o tom, že Rutheford měl jak dobré styky uvnitř sionismu, tak i sámhrál důležitou úlohu v psychologické kampani sionistů. Nepochybně jen proto se mu dostaloprivilegia patřit mezi 350 prominentních pasažérů parníku „Prezident Arthur“ při zahajovacíplavbě první linky z New Yorku do Palestiny. Současně byl pozván k účasti na otevření prvníuniverzity v Palestině 1. dubna 1925 a k návštěvě Rischon Le Zion v majetku Rothschildů.[19] Mezi ostatními hosty se nacházely pouze vybrané osobnosti jako lord Balfour, HerbertSamuel, baron Hirsch, dr. Levy a Chaim Weizmann, tedy všechno lidé, kteří v sionistickémhnutí sehráli mimořádně důležitou úlohu. [20]

Jak vidíme, Společnost strážné věže nezachází s historií příliš poctivě.

Další důležitá otázka zní, zda Společnost strážné věže dostávala i finanční podporu odmocností za kulisami sionismu?

Nejprve je třeba zdůraznit, že Russell nabyl většiny svého majetku až po založení Společnostistrážné věže. Je samozřejmě těžké přesně říci, odkud se mu dostávalo takové moci a peněz,ale bylo by každopádně nerealistické předpokládat, že k svému bohatství přišel prodejemknih. Především je třeba si uvědomit, že organizace tehdy nebyla stejná jako dnes; byla to vpodstatě jen malá skupina. Je třeba také vzít v úvahu, že Russell během všech těch let rozdalzdarma miliony exemplářů knih, časopisů a traktátů, a že v hlavním sídle v Brooklynu bylozaměstnáno 76 pracovníků. Dále platil více než dvěma tisícům různých novin za otiskovánísvých kázání, vyrovnával dluhy poboček v ostatních zemích, kryl najímání divadel apodobných budov pro své veřejné projevy atd. [21] Jak to všechno mohl financovat? Víme, žeRussell podnikal cesty do všech koutů světa. Kdo tyto cesty platil? Jak mohl investovat dostříbrných dolů a získávat akcie nejmocnějších společností Spojených států? Vzhledem ktěmto a dalším faktům existuje pouze jediná odpověď. Stejně jako skrytá vrchnost investujeobrovské částky do podporování mormonů, munovců, učedníků hnutí Hare Krišna atd.,dostával i Russell od ní zcela zjevně bianko šek.

Mnozí soudí, že v historii Společnosti strážné věže hrál důležitou roli řád B’nai B’rith. FritzSchlegel, dobrý znalec daného tématu, svého času v knize „Pravda o svědcích Jehovových“[22] potvrdil, že veškerá činnost Společnosti strážné věže byla vydržována židovskoubankéřskou rodinou Hirschů. Již jsme si na svém místě ukázali, že Hirschova banka jesoučástí finančního impéria Rothschildů, Warburgů atd. Jak uvádí člen řádu B’nai B’rithAlexander Hechst ve své knize „Svaz B’nai B’rith a jeho význam pro rakouské Židovstvo“,[23] je pro B’nai B’rith nepostradatelná spolupráce s velkými institucemi jako je nadacebarona Hirsche. Edith Starr Millerová, znalkyně politického zákulisí, ve své knize „Okultní

teokracie“ uvádí, že řád B’nai B’rith je odpovědný za rozšíření Russellovy sekty. Proto si natomto místě znovu připomeňme přátelské svazky Russella s předními vůdci B’nai B’rith.

Dále je prokázáno, že např. vedoucí Společnosti strážné věže v Německu Otto Albert Koetitzměl dobré kontakty a vztahy k Warburgům. [24]

Částečný náhled do zákulisí Společnosti strážné věže nám umožní záznam z projednávánížaloby před obvodním soudem ve švýcarském St. Gallen z počátku r. 1924.

Místní evangelíci 21. ledna ve velkém sále Střelecké zahrady uspořádali protestníshromáždění. Po hlavní přednášce prof. dr. Köhlera z curyšské teologické fakulty pakprotestantský lékař dr. Fehrmann v diskusi prohlásil, že mezinárodní Židovstvo ze svýchnezměrných prostředků poskytuje tzv. „Opravdovým biblistům“ finanční pomoc, aby takjejich prostřednictvím vneslo chaos a zmatení do západoevropského křesťanství.

Proti takto určitému a jednoznačnému obvinění vzneslo „Mezinárodní sdružení opravdovýchbiblistů“ v osobě svého vedoucího Konrada C. Binkeleho u curyšského soudu žalobu, kterábyla projednávána před obvodním soudem v St. Gallenu. „Opravdoví biblisté“ a občanSpojených států mister Binkele byli zastupováni židovskou advokátní kanceláří dr.Liebermanna, v jejímž pověření vystupoval při procesu dr. Adam Reichstein, původem polskýŽid. Ten navrhl soudu, aby byl dr. Fehrmann prohlášen vinným z pomlouvání a osočování.[25]

Jako hlavní důkaz obhajoby předložil dr. Fehrmann soudu dopis jednoho amerického zednáře33. stupně švýcarskému spolubratrovi, datovaný 27. prosincem 1922. V dopisu se mj. říkalo:

„Tihle lidé jsou nám velice užiteční. Dodáváme jim již známou nepřímou cestou dostatekpeněz prostřednictvím mnohých bratří, kteří během války nadělali velké majetky. Jejichpeněženkám to neublíží; i oni patří k Židům. Příštího jara by měl opět přijít do Evropy jistýznámý právník, který tam byl již několikrát. Mistr Rutheford bude dělat propagandu sériípřednášek. Nyní využívám příležitosti a obracím se na Vás, milý bratře, s následující prosbou.Zajistěte, aby se ve švýcarských novinách neobjevil žádný článek zaměřený proti těmtopřednáškám! Máte k tomu účelu ve Švýcarsku mnoho bratrů v denním tisku. Prosím Vás také,aby v novinách nebyla činnost Opravdových biblistů hodnocena nepříznivě. Ti lidé jsou pronás velice potřební, musí pro nás sehrát roli pionýrů. Ostatně proč bych Vám měl k tomu ještěněco říkat, víte to přece všechno sám.

Zásadou dobytí země je využít jejích slabin a podkopat jí pilíře. Katolíci a jejich dogma jsounašim plánům na překážku a proto musíme udělat všechno, abychom zredukovali počet jejichstoupenců a zesměšnili je.“

Citovaný dopis mluví sám za sebe! Zbývá jen znovu důrazně upozornit na příznačný způsob,jakým americké zednářské kruhy již tenkrát „připravovaly a informovaly“ švýcarský tisk!

Dopis byl však již 18. května 1923 přetištěn v katolickém deníku „Der Morgen“ kantonuSolothurn. [26]

Počátkem června dostala redakce dopis právníka Opravdových biblistů, v němž se pisatelčlánku vyzývá k odvolání svých tvrzení pod hrozbou podání žaloby.

Autor odpověděl v listu „Der Morgen“ následovně:

OPRAVDOVÍ BIBLISTÉ

V čísle 116 jsem ve výtahu zveřejnil dopis jednoho amerického zednáře, z nějž zcelanepochybně vyplývá, že úsilí Opravdových biblistů se dostává od světového zednářstvafinanční i morální podpory (pokud lze v souvislosti se zednářstvem vůbec užít výrazu„morální“). Osobně jsem vzdálen nějakého urážení nebo podezírání Opravdových biblistů azveřejním dotyčného dopisu měla být pouze nastíněna podvratná činnost světovéhozednářstva. Neřekl jsem, že Opravdoví biblisté, pokud se týče jejich společnosti veŠvýcarsku, uzavřeli spolek se zednářstvem. Ze sporného článku jasně vyplývá pouzeskutečnost, že světové zednářstvo využívá každého hnutí k poškození katolické církve.

Opravdoví biblisté se pak už neodvážili proti deníku „Der Morgen“ dále vystupovat.Příležitostně ovšem tvrdili, že dopis je podvrh.

Když však později adresát sporného dopisu Herbert von Bomsdorff-Bergen, velkokomandér33. stupně a vedoucí bratrské korespondence všech pěti kontinentů oficiálně ukázal záda lóži,vystoupil sám na veřejnost. Mimo jiné potvrdil následující: „Z Ameriky jsem v lednu 1923obdržel dopis jistého vysokostupňového zednáře, v němž mě ‘bratrsky’ prosil o informace orůzných věcech, které jej zajímaly. Zmíněný dopis jsem 18. května 1932 zveřejnil vešvýcarských katolických novinách ‘Morgen’.“

Dopis byl pak ještě přetištěn v mnichovském listu „Allgemeine Rundschau“ (1924, č. 757) a v„Ecclesiastica“ (Freiburg 1924, str. 260). Příjemce dopisu znovu potvrdil jeho pravost ještě vsrpnu 1925 v č. 2 listu „Abwehr“ v Ludwigshafenu.

Vraťme se ještě k výše zmíněnému obvinění. Protože soud po celodenním jednání nespatřil vinkriminovaných výrocích žádnou urážku cti Opravdových biblistů, byl dr. Fehrmannosvobozen a Společnost byla současně odsouzena k zaplacení odškodného ve výši 450švýcarských franků. Biblisté se odvolali, ale i v novém procesu prohráli, a tentokrát museli dr.Fehrmannovi zaplatit 1 313 franků.

Aby se nějak vyvlékli z nepříjemné situace, nabídli Biblisté v rámci jedné propagačníkampaně finanční odměnu tomu, kdo by prokázal, že dostali od zednářů peníze. SkupinaSvědků Jehovových k tomu účelu deponovala deset tisíc marek v bance. [27] Je snad zbytečnépodotýkat, že průměrní Svědci Jehovovi docela jistě nic nevěděli o finanční podpoře svéorganizace lóžemi.

Badatel Hans Lienthardt byl v roce 1921 jedním z prvních, kdo psal o Biblistech a jejichvztazích k judaismu. Podařilo se mu odhalit, že učení Biblistů je součástí židovských plánůzahalených do biblických citátů, a že má napomáhat zřízení světové vlády. Rovněž tvrdil, žeRussell byl ve skutečnosti Žid. [28]

Podle rabína Bruno Kirschnera [29] urychlují Opravdoví biblisté judaizaci křesťanstva.

Pokud jde o Společnost strážné věže, pak pod Ruthefordovým vedením začátkem třicátých letnastal podivuhodný obrat ohledně Židů. Od roku 1932 totiž Společnost začala zastávatstanovisko, že sionistické předpovědi v Bibli nepatří Židům, a sionismus byl nyní považovánza dílo ďáblovo. Židé se v novém pojetí vracejí do Palestiny ze sobeckých a sentimentálníchpohnutek. [30]

Pozoruhodný je také až do r. 1939 trvající nástup antisemitských výroků v publikacíchSpolečnosti strážné věže. Ruthefordovy výroky v příslušné literatuře byly nejen spoluvinou zašíření antisemitismu obecně, nýbrž i konkrétně podporovaly Hitlerovu antisemitskou politiku.Publikace z těchto let obsahují dosti často jasně antisemitské články. Např. v knize„Nepřátelé“ [31] na adresu Židů používá Rutheford takových slov jako např. „prosťáčci“ a„pošetilci“.

Krátce před známou „křišťálovou nocí“ otiskla Společnost strážné věže v časopisu „Útěcha“ z15. července 1938 článek zaměřený proti Židům a rozšiřovaný po celém Německu. [32]Mimo jiné se tam říkalo, že hebrejský národ uzavřel spolek s ďábelskou organizací, a článekkončil slovy:

„Židé jsou živoucím obrazem toho, jak hrozné je být bez Jehovova požehnání. Vzdáleni Božípřízně nenacházejí ani zde klidu. Kdo seje vítr, sklízí bouři! Jak dlouho ještě?“

Společnost strážné věže užívala - stejně jako nacisté - ve svých publikacích protižidovskéhovýraziva, ale i samotní Svědci se rázem změnili v antisemity. [33]

Velitel osvětimského tábora Rudolf Höss k tomu řekl: „Všichni Svědci Jehovovi bylipřesvědčeni, že Židé trpí a umírají právem, protože jejich předkové zradili Jehovu.“ [34]

Zbývá dodat, že Společnost strážné věže v těch časech nikdy oficiálně nepozdvihla hlas protipronásledování Židů.

Udělal však Rutheford takový krkolomný obrat dobrovolně, sám od sebe?

Na to dodnes nemáme uspokojivou odpověď. Byly vysloveny názory, že vzhledem k politickésituaci v Německu chtěl takto odstranit všechny styčné body se Židy, aby jeho organizacemohla pokračovat v kazatelské službě. Tomu ovšem schází logika, protože zmíněný obrat mělcelosvětově výrazné důsledky - po milionech tištěné publikace tak rázem ztratily cenu a navíczačaly těžké vnitřní spory a rozklad.

Vzhledem k existenci dohody „Haavara“ o odsunu Židů mezi německou vládou asionistickým hnutím se nelze vyhnout následujícím otázkám. Skoncovala Společnost strážné

věže svým obratem ohledně Židů opravdu s prací ve prospěch sionistického hnutí? Můžemevyloučit při nespočetných milionech výtisků časopisů a knih sekty, že útoky Společnosti protiŽidům neovlivnily i její vlastní okolí? Nezapříčinily zmíněné útoky vzrůst touhy Židů v celémNěmecku po vystěhování do Palestiny?

Kapitolu uzavřeme slovy významného židovského spisovatele J. G. Burga: „Sionismus není santisemitismem pouze duchovně spřízněn, protože bez něj nemůže vůbec žít. Strašné na tomje, že právě sionisté mají na antisemitismu největší zájem. Čím více bezpráví musejí Židé vesvětě vytrpět, čím více jsou pronásledováni, tím lepší vyhlídky mají sionisté.“ [35]

Manfred Gebhard, Eine Dokumentation über die Wachturmgesellschaft, Leipzig 1971, str. 76.

Joseph Franklin Rutheford, Leben, Wachtturm-Gesellschaft 1929, str. 178.

V německé verzi Pastor Charles Taze Russell: Ein früher amerikanischer Zionist.

Podle řádem B’nai B’rith vydaného spisu The Challenge of Ethnic Leadership, str. 201.

Svědci Jehovovi jako hlasatelé Božího království, Společnost strážné věže 1993, str. 406.

Anglická verze Strážné věže z 1. prosince 1891, str. 170 a dále.

Známějším spíše pod literárním jménem Achad Ha-Am; p. překl.

Podle Libre Parole z 10. března 1921.

Herzlova židovská ročenka, díl 5, Londýn 1963.

David Horowitz, Pastor Charles Taze Russell. An early American Christian Zionist, 2. vyd.New York 1990, str. 43.

Připomeňme si, že toto datum se přesně kryje s termínem, k němuž celosvětoví spiklenciplánovali uchopení moci prostřednictvím světové revoluce, totiž I. světové války!

David Horowitz, Pastor Charles Taze Russell. An early American Christian Zionist, 2. vyd.New York 1990, str. 69.

United Israel Bulletin z listopadu 1971.

Franz Stuhlhofer, Charles T. Russell und die Zeugen Jehovas. Der unbelehrbare Prophet, 2.vyd. Berneck 1992, str. 239.

M. James Penton, The Christian Quest Vol. 3: A Story of Attempted Compromise. Jehovah’sWitnesses, Anti-Semitism and the Third Reich, Addison 1990, str. 35 a dále. Autor zde citujesvého otce, který byl Russellově vystoupení ve Winnipegu přítomen.

V německé verzi Millionen jeztz lebender Menschen werden nie sterben, 1920.

V originále Die „Zeugen Jehovas“ - Judaisierung des Christentums, Durach 1993, str. 136 a143.

V německé verzi Jehovas Zeugen -Verkündiger des Königreiches Gottes, 1993.

Joseph Franklin Rutheford, Trost für die Juden, Wachtturm-Gesellschaft 1925, str. 70 a dále.Mezi prvními řediteli známé hebrejské univerzity v Jeruzalémě byli Chaim Weizmann, FelixWarburg a James Rothschild.

Z neznámých důvodů se místo Rutheforda zúčastnil cesty Macmillan.

Jen v roce 1910 si třikrát najal Prince Albert Hall v Londýně!

V originále Die Wahrheit über die Ernsten Bibelforscher, Freiburg 1922, str. 242 a dále.

V originále Der Bund B’nai B’rith und seine Bedeutung für das österreichischen Judentum,Bremen (Reprint) 1985, str. 31 a dále.

Manfred Gebhard, Eine Dokumentation über die Wachtturm-Gesellschaft, Leipzig 1971, str.307.

Podle Pfälzische Landeszeitung z 1. dubna 1924, Miesbacher Anzeiger č. 266 z 13. listopadu1924: Friedrich Ritter von Lamma, Die Entlarvung der Ernsten Bibelforscher.

Článek Sind die Ernsten Bibelforscher wirklich so „harmlos“?, v: Der Morgen, roč. 3, č. 116,květen 1923.

Laurens Stokes, Kleinstadt und Nationalsozialismus, Neumünster 1984, str. 700.

Hans Lienthardt, Ein Riesenverbrechen am deutschen Volke und die Ernsten Bibelforscher, 2.Aufl., Weissenburg 1921, str. 13.

Viz Jüdischen Lexikon 1927.

Joseph Franklin Rutheford, Rechtfertigung, Společnost strážné věže 1932, str. 258 a dále.

V německé verzi Feinde, 1937.

Manfred Gebhard, Eine Dokumentation über die Wachtturm-Gesellschaft, Leipzig 1971, str.169.

Robin de Ruiter, Precaución! ... Testigos de Jehová, Chihuahua (Mexiko) 1992, str. 219.

Rudolf Höss, Kommandant in Auschwitz. Autobiographische Aufzeichnungen, Stuttgart 1958,str. 117.

J. G. Burg, Schuld und Schicksal, Oldendorf 1972, str. 32.

7. KAPITOLA

Pacifisté a slídilové

Tehdy asi jen sotva kdo věřil, že by zavraždění rakouského následníka trůnu 28. června 1914v Sarajevu mohlo vést k válce. Protože se však v obžalovacím memorandu tvrdilo, žeatentátníci jednali v zájmu Srbska, vyhlásilo Rakousko-Uhersko tomuto malému balkánskémustátu válku - a netrvalo dlouho, kdy všechny evropské mocnosti byly zataženy do tzv. „velkéválky“. [1]

Když pak v srpnu 1914 německé jednotky obsadily Belgii, vyjádřil se k tomu prezidentWilson: „Je nezbytné, aby Spojené státy zůstaly neutrální.“

Ukázalo se to však jako velice obtížné. Ačkoli většina obyvatel USA sympatizovala sespojenci, přesto byli Američané irského původu se svým protibritským postojem na straněněmeckých občanů USA. Jmenovitě na východě Spojených států, kde mnoho obyvatelpocházelo z Německa, panovaly spíše proněmecké nálady.

V poselství americkému Kongresu z prosince 1914 prezident Wilson znovu potvrdil, že „senacházíme v míru s celým světem, jsme upřímnými přáteli všech národů a jsme obráncisvornosti a míru.“

Později se ukázalo, že po rozpoutání světového požáru nebyla ani v samotné skryté vrchnostijednomyslnost ohledně dalšího postupu. [2] Tehdy totiž J. P. Morgan požádal prezidentaWilsona o pomoc pro Anglii a Francii ve formě půjčky 500 milionů dolarů a dodávky munice,[3] ale tehdejší ředitel „Federal Reserve Board“ Paul Warburg neprojevil pro jeho požadavekpochopení. Když však Morgan odhalil Warburgovy kontakty s německou tajnou službou,viděl se Warburg nucen na svůj úřad rezignovat. [4]

Když posléze Morgan vyřadil ze hry osoby všech možných úřadů a postavení, které se muvzpíraly, posílal spolu se státní pokladnou každý měsíc do Evropy 500 milionů dolarů natříprocentní úrok. Morganova „U.S. Steel Corporation“ dodala Spojencům šest milionů tunoceli pro jejich zbrojovky. Spojenecké válečné dluhy vystoupily v r. 1916 na 2 miliardydolarů, a do té doby Evropě dodané potraviny i ostatní životní potřeby měly hodnotu dalších 3miliard.

Takto se potraviny a ostatní spotřební zboží staly válečnou zbraní podobně jako munice aděla. Obě strany dělaly všechno možné ve snaze vyhladovět protivníka.

Americký trh skvěle profitoval z potřeb ostatních zemí. Během války se zásoby Spojenýchstátů zčtyřnásobily a představovaly v roce 1921 přibližně pětinu všech světových zásob.Skrytá vrchnost udělala z USA světovou hospodářskou velmoc číslo jedna.

Berlín si v Bílém domě stěžoval a předhazoval Spojených státům, že prodávají municiAngličanům. Teprve když Německo vyhlásilo neomezenou ponorkovou válku, zapůsobilo tona americké veřejné mínění do té míry, že pacifistická strana, vedená bankovním domemWarburg & Co., uznala svou porážku.

Když vešlo ve známost, že německý ministr zahraničí zaslal svému vyslanci v Mexikušifrovaný telegram, v němž byl rozveden plán na vytvoření aliance mezi Německem,Japonskem a Mexikem, přičemž posledně jmenovaná zem měla znovu získat teritoria,anektovaná Spojenými státy, rozhodl 6. dubna 1917 americký Senát 373 hlasy proti 50 provyhlášení války Německu. Kongres pak schválil zákon o odvodech rekrutů 15. června téhožroku.

O měsíc později vystoupil Rutheford se svou knihou „Dokonané tajemství“. [5] V ní se nejenznovu připomínala povinnost členů vyhýbat se vojenské službě, nýbrž obsahovala i citátyvýroků jistých prominentních osob proti válce. Je ovšem třeba vědět, že Ruthefordova kniha,podporující pacifistické stanovisko strany Warburga a spol., měla vyjít ještě před vstupemSpojených států do války. Dílo, sepsané k překažení snah o vstup USA do války, bylo vládouihned zakázáno. V memorandu ministerstva spravedlnosti se říkalo: „Jediný výsledek knihy‘Dokonané tajemství’, díla drženého v náboženském tónu a velkoryse rozšiřovaného, spočíváv tom, že vojáci naši věc odmítají a ostatní pociťují nechuť ke svému povolání do vojska.“

7. května 1918 byl na Rutheforda a sedm členů direktoria vydán zatykač. Obžalovací spiskladl prezidentovi Společnosti strážné věže a jeho společníkům za vinu spiknutí a porušenízákona o špionáži ze 17. června 1917. Velkou roli při tom hrálo právě vydání a rozšiřováníknihy „Dokonané tajemství“. Dále bylo obžalovaným kladeno za vinu, že se snažili oprovedení svých ilegálních záměrů. Výčet končil obviněním ze spiknutí, podněcováníneposlušnosti a odmítání vojenské služby v ozbrojených silách Spojených států i z bránění vrekrutování a získávání mužů pro armádu.

Rutheford a tři další podvůdci Společnosti ještě museli navíc čelit obvinění ze spolupráce snepřítelem.

20. června 1918 uznali porotci obžalované vinnými ve všech bodech obžaloby. Sedm z nichbylo odsouzeno na čtyřikrát dvacet let a osmý na čtyřikrát deset let vězení.

Soudce pak ve zdůvodnění rozsudku vysvětlil, proč byli Biblisté odsouzeni k tak vysokýmtrestům odnětí svobody: „Náboženská propaganda, kterou obžalovaní eneregicky provozovaliv této zemi i mezi našimi spojenci, představuje podle přesvědčení soudu větší nebezpečí nežcelá německá divize.“

Je ostatně známo, že hlavní úřadovna Společnosti strážné věže byla navštěvována německýmiagenty. Tato skutečnost je potvrzena i v memorandu ministerstva spravedlnosti, které bylo 4.května zaznamenáno v „Congressional Record“ (str. 6053).

Podle Fritze Springmeiera v knize „Buďte chytří jako hadi“ byla odhalena i spojení meziSpolečností strážné věže a německými agenty v Mexiku. Existuje k tomu zpráva „Případ

mezinárodních biblistů“, [6] kterou vydala „Witness Inc.“. Ve zmíněné zprávě jsoureprodukovány také soudní spisy.

Za zmínku ještě stojí, že tehdy byly ve Spojených státech pouze dvě stanice Telefunken, jimižbylo možno udržovat radiový kontakt s Německem. Byly to jediné možnosti přímékomunikace a není tedy pochyb, že tato jediná zařízení v Severní Americe byla používána kešpionážním účelům, a proto je také americká vláda nechala zavřít. Warburgové & Co. tímztratili své komunikační možnosti s vnějškem. V knize „Warburgové“ její autor David Ferrarna str. 80 potvrzuje, že bylo zcela přerušeno spojení mezi americkými a německýmiWarburgy od chvíle, kdy Spojené státy vstoupily do války.

8. března 1918 „Electrical Revue“ oznámila, že federální úřady v New Yorku obsadilybudovu „Tower“ na dolní Brodwayi a objevily tam radiový přístroj, který byl dostatečněvýkonný ke spojení s Německem. Zmíněná radiostanice patřila jistému Richardu Pfundovi,bývalému zaměstnanci stanic Telefunken v Tuckertonu a Sayville. Přestože byl aparát mimoprovoz, přivolaní znalci prohlásili, že by mohl být během pouhé půlhodiny znovu uveden doprovozu. Není od věci připomenout, že zmíněný přístroj byl v té době technickou novinkou voblasti špionáže, protože díky němu bylo možno se strategickým odstupem vysílat nebopřijímat zakódované zprávy.

Zajímavá je také skutečnost, že v tutéž dobu existoval v hlavní úřadovně Společnosti strážnévěže podobný bezdrátový přijímač. Počátkem r. 1918 začal vojenský informační úřad USA vNew Yorku s prohlídkou správních místností Společnosti. Existovalo totiž podezření, žeorganizace byla ve spojení s německým nepřítelem. [7] Během prohlídky byl v hlavní budověobjeven přijímač, odstavený stejně jako aparát Richarda Pfunda, a dále i příslušná anténa nastřeše objektu. [8]

Čtenáři se nabízejí k zamyšlení následující otázky: K čemu sloužila poslední špionážnínovinka v kancelářích Společnosti strážné věže? Jaký užitek mohl mít takový přístroj pronáboženskou organizaci? Proč navštěvovali němečtí agenti hlavní úřadovny Společnosti vBrooklynu a Mexiku?

Poté, co se frakce uvnitř skryté vrchnosti znovu usmířily a skončila velká válka, byliRutheford a jeho společníci z iniciativy vlády Spojených států 21. března 1919 - pouhýchdevět měsíců po vynesení rozsudku - propuštěni na svobodu, aby se mohli znovu přičiňovat ověc sionismu.

V pozadí atentátu na arcivévodu Ferdinanda, který byl záminkou k evropské válce, stálvysokostupňový zednář Lev Davidovič Bronštejn alias Trocky.

Hlavními cíly války bylo mj. svržení carismu s následnou bolševickou revolucí, zničeníněmecké i rakouské monarchie a založení „Společnosti národů“.

C. C. Tancill, Amerika geht in den Krieg, Stuttgart 1939, str. 84.

C. C. Tancill, Amerika geht in den Krieg, Stuttgart 1939, str. 365; Eustace Mullins, DieBankiersverschwörung von Jekyll Island, Oberammergau/Oberbayern 1956, str. 55.

V německé verzi Das vollendete Geheimnis.

V německé verzi Der Fall der Internationalen Bibelforscher, str. 96.

Die Zeugen Jehovas in Gottes Vorhaben, Wachtturm-Gesellschaft 1960, str. 78.

Wachtturm-Gesellschaft z 15. června 1955.

8. KAPITOLA

Neutralita Společnosti strážné věže

Společnost strážné věže a její stoupenci stále znovu ujišťují, že se vždy vyhýbali situacím,které by mohly vyvolat pochybnosti o jimi zastávané „neutralitě“. V časopisu „Procitněte“ z8. ledna 1995 se říká:

„‘Ze světa nejsou, jako ani já nejsem ze světa’ (J 17,16). Těmito slovy popsal Ježíš absolutníneutralitu svých následovníků v politických záležitostech. Zatímco se církve křesťanstvanadále vměšují do politiky, drží se opravdoví křesťané [Svědci Jehovovi] Ježíšova příkazunebýt z tohoto světa.“

Sekta neustále zdůrazňuje, že v oblasti politiky setrvala na svých „neutrálně křesťanských“pozicích nejen během dvou světových válek, ale i v nejrůznějších vojenských konfliktech,která následovaly v období „studené války“. V interview s reportérem pro religióznízáležitosti Hiley Wardem tehdejší prezident Společnosti strážné věže Milton G. Henschelprohlásil, že na rozdíl od ostatních náboženství si Společnost nikdy nic nezačala s vládami,nikdy jim nezasílala petice a neprotestovala proti úředním nařízením. [1] Svědci Jehovovi seneúčastní voleb a odmítají vojenskou službu včetně náhradní (např. ve zdravotnickýchjednotkách armády). Společnost strážné věže svým stoupencům vtlouká do hlavy, že každý,kdo někdy sloužil v armádě nebo se zúčastnil vlasteneckých podniků, porušil náboženskézásady a jednal proti svému svědomí. Na podporu tohoto tvrzení se s oblibou cituje apoštolPavel: „Možno-li, pokud jest na vás, mějte pokoj se všemi lidmi ... Žijte v pokoji , a Bůhpokoje a lásky bude s vámi“ (Ř 12,18; 2 K 13,11).

Naplňují však Svědci Jehovovi skutečně slova apoštola Pavla? Opravdu se vyhýbají všemsituacím a okolnostem, které mohly dát vzniknout pochybnostem o jejich neutralitě?Podívejme se tedy na věc pozorněji.

a) První světová válka

V publikacích Společnosti strážné věže se často dočítáme, že Svědci Jehovovi během I.světové války - stejně jako dnes - nevykonávali vojenskou službu.

V knize „Svědci Jehovovi v Božím plánu“ [2] je položena otázka ohledně vojenské službyběhem I. světové války: „Jaký postoj zaujímali Svědci Jehovovi vůči válce?“ Odpověď jezcela jasná: „Odmítali se jí účastnit.“

Ve „Strážné věži“ z 1. června 1979 je na str. 19 následující výrok: „Od přelomu stoletízachovali Svědci Jehovovi svůj postoj nenásilné ‘křesťanské neutrality’ jak v obou světovýchválkách, tak i v éře vojenských konfliktů po ‘studené válce’.“

22. října 1994 se v „Procitněte!“ na str. 7 psalo: „Je pravdou, že Svědci Jehovovi jsou přísněneutrální a v politických sporech se nikdy neangažují pro žádnou stranu. Nikdy neprolili krevve druhé světové ani v žádné jiné válce.“

Při zběžném přehlížení citovaných i mnohých dalších výpovědi to skutečně na první pohledvypadá, že postoj Biblistů byl tehdy stejný jako dnes a že tedy vždy rozhodně odmítalivojenskou službu. Jejich tvrzení jsou však s historickou skutečností neslučitelná!

Sám Russell po mnoho let učil, že Písmo vojenskou službu nezakazuje. [3] „Není žádnýdůvod nevykonávat vojenskou službu.“ V šestém svazku „Studií Písma“ s titulem „Novéstvoření“ z r. 1904 napsal, že podle Bible není žádný důvod, proč by křesťané neměli bojovatna frontě. Odvolával se nejen na to, že Kristovi učedníci nosili zbraně, nýbrž i uvedl biblickýpříklad, kdy římský voják Kornelius i po svém pokřtění nadále sloužil ve vojsku. Pro Biblistytehdy záležitost vojenské služby nebyla žádným problémem.

V naší souvislosti je důležité poukázat i na skutečnost, že Rutheford byl při vypuknutí I.světové války právě v Evropě. Jen několik dní před jejím začátkem pořádal konference vNěmecku a Dánsku, aniž by se dotkl otázek neutrality nebo výkonu vojenské služby. Bude sesnad namítat, že Rutheford nemohl vědět o brzkém vypuknutí války, ale to jen sotva obstojí,protože v nejrůznějších evropských zemích již probíhaly vojenské přípravy a velké manévry.Všichni včetně Rutheforda dobře věděli, jakým směrem se věci v Evropě ubírají. V „Ročence1993 Svědků Jehovových“ je na str. 77 uvedeno následující: „Rutheford sám se vzhledem kblízkosti válečného konfliktu začal cítit stísněně. Snažil se dostat do Anglie, ale pravidelnélodní spojení mezi dánským přístavem Esbjerg a anglickým pobřežím bylo přerušeno, takženikdo nevěděl, co příští den přinese.“ [4]

Kromě toho i fakta prokazují, že značný počet stoupenců Společnosti po vypuknutí válkynastoupil vojenskou službu a bojoval na frontách. Tak např. v čísle 9 „Strážné věže“ jeotištěno úmrtní oznámení bratra Maxe Nitzsche, který 15. července padl na ruské frontě. Doarmády nastoupil i Hero von Ahlften, jeden z tehdejších německých vůdců Společnostistrážné věže. Podle „Strážné věže“ č. 11 z roku 1915 bylo na frontě 350 vojáků, příslušníkůsekty Biblistů. V tutéž dobu publikovala Společnost strážné věže pod souborným titulem„Psaní od našich bratří v poli“ dopisy Svědků Jehovových z fronty.

Historik Detlev Garbe ve své pozoruhodné disertaci „Mezi odporem a mučednictvím. SvědciJehovovi ve ‘Třetí říši’“ [5] píše o jejich účasti na vojenské službě následující: „Ve spiskuněmeckých Biblistů, ilegálně vydaném během druhé světové války a vyzývajícím k odmítánívojenské služby, je vysloveno politování, že za první světové války se mnozí souvěrci z‘neznalosti Božího zákona’ stali ‘bezděčnými vrahy’ (Odpovědi na otázky německépropagační ústředny Strážné věže z července 1942).“

Skutečnost, že vůdci Společnosti strážné věže nevystoupili proti těm z členů, kteří se hlásili kvojenské službě, vyplývá i z knihy „Pak je tajemství Boží naplněno“. [6] Lze se tam dočíst, žeběhem jednoho shromáždění Biblistů v září 1918 v americkém Milwaukee provedly úřadyšťáru a vyzvaly všechny mladé muže k předložení vojenských dokladů. Až po tomto hrubémvyrušení mohl zase řečník pokračovat v biblické přednášce. Zmíněné přerušení však netrvalodlouho - všichni přítomní muži měli zjevně své branecké průkazy v pořádku!

V zatím poslední učebnici dějin Společnosti strážné věže s titulem „Jehovovi Svědci -zvěstovatelé království Božího“ z roku 1993 se přiznává, že i Biblisté pochodovali s puškamia bajonety do zákopů. V závěru se ovšem na str. 191 a násl. dodává: „Přesto s myšlenkou nabiblický příkaz ‘Nezabiješ!’ stříleli do vzduchu nebo se pokoušeli nepříteli vyrvat zbraň zruky.“

Avšak i mezi Svědky Jehovovými - stejně jako mezi příslušníky jiných křesťanských hnutí -byli lidé, kteří odmítali jakoukoli účast na vojenské službě. Podle studie, publikovanéJohannem Ohrtmannem r. 1932, to bylo 50 Biblistů, kteří během I. světové války odmítlinastoupit vojenskou službu a 20 z nich bylo odsouzeno na pět roků vězení. [7]

Společnost strážné věže podle všeho v této válce přenechala svědomí svých stoupenců, zdavojenskou službu vykonají nebo ne.

b) Spartakovci

Během poválečných let Společnost strážné věže v Německu doznala rozkvětu. Na konci válkyměla 3 868 členů rozdělených do pěti skupin. Roku 1919 již jejich počet činil 5 545. [8] K 7.prosinci 1921 byla Společnost strážné věže uznána za legální severoamerické sdružení.

V letech 1919 až 1933 rozšířili Svědci Jehovovi v Německu nejméně 125 milionů knih,brožur, časopisů i další miliony traktátů. Ze všech 115 zemí, v nichž tehdy Svědci Jehovovipůsobili, měli pouze v Německu a ve Spojených státech více než 10 000 členů.

V poválečné situaci bylo mnoho Němců ochotno vyslechnout si poselství Společnosti strážnévěže, které se převážně točilo kolem tématu „Miliony nyní žijících lidí nikdy nezemřou“.„Milionová kampaň“ slibovala jak vzkříšení patriarchů Abraháma, Izáka a dalších na rok1925, tak i zavedení ráje na Zemi, který by byl řízen světovou vládou z Jeruzaléma.

Již jsme si řekli, že Rutheford a jeho společníci byli po odsouzení k dlouhodobým trestůmodnětí svobody brzy na zásah americké vlády (resp. skryté vrchnosti) zase propuštěni nasvobodu. Od té chvíle se Rutheford nejen znovu angažoval pro věc sionismu, nýbrž taképodněcoval k neposlušnosti vládě, politickým vůdcům, soudům, atd. atd. Aby byly jehorozkazy prováděny bez možnosti jakékoli kritiky, Rutheford se sám pasoval na hlásnou troubuBoží. Učil, že křesťan nesmí poslouchat současné světské vlády, nýbrž pouze Boha. Odnynějška tedy byli Biblisté z moci „božského poslání“ povinni odhalovat všechny světskévrchnosti jako zástupce Satana na Zemi. Ruthefordovi stoupenci zašli dokonce tak daleko, žeodmítali každou formu vlády. [9]

Nijak příliš neudivuje, že mnoho lidí si vzájemně dává do spojení toto učení se sionistickýmisnahami Biblistů, stejně tak, jako jim vzájemně splývá jejich učení o brzkém zřízenísupervlády v Jeruzalémě s plány zednářstva a internacionálních židovských financí.

Boj proti Biblistům byl zahájen kontrapropagandou v podobě různých brožur a knih. Ty vzásadě poukazovaly na nebezpečnost sekty související se zednářstvím, judaismem abolševismem.

Pokud jde o posledně jmenovaný jev, je snadné pochopit, že lidé pokládali Biblisty zapomocníky bolševiků. Předně od revolučních bolševických událostí uplynul velice krátký čas,a dále zde již tenkrát bylo podezření, že jistí prominentní členové vysokých židovskýchfinancí vynaložili mnoho peněz na umožnění bolševické revoluce. Kromě toho také mnozílidé v Německu věděli, že Biblisté prokazují zvláštní přízeň revolučnímu seskupení zvanému„Spartakovci“. Kdo byli tito Spartakovci?

Po triumfu listopadové revoluce r. 1918 v Německu začal být socialismus něčím víc nežpouhou nadějí. Ve velkých městech se formovaly dělnické a vojenské rady s cílem přivoditnásilně konec stávajícího monarchistického režimu. Ze severoněmeckých přístavů se pakrevoluce rychle přenesla do celé země. Ve snaze zabránit nepokojům vyhlásil říšský kancléř9. listopadu republiku.

Největší problémy tehdy působili právě „Spartakovci“, revoluční skupina z řad USPD.Spartakovci sami náleželi k iluminátskému řádu a jejich název byl odvozen od AdamaWeishaupta, zakladatele iluminátů v Bavorsku (jak jsme si již ukázali, Weishaupt si sámvybral krycí jméno „Spartakus“). Známá vůdkyně Spartakovců Rosa Luxemburgová častonavštěvovala ústředny iluminátů, a finančníky tohoto revolučního seskupení byli bankéřiLazard Freres spříznění s bankovními rodinami Schiff, Warburg a Kuhnem, Loebem& Co.

Spartakovci se snažili zmobilizovat masy a uspíšit nástup diktatury proletariátu; bylipřipraveni uvrhnout k tomu účelu třeba celé Německo do plamenů. Propaganda Spartakovcůbyla zaměřena především na nezaměstnanou mládež, které pochopitelně scházely jakékolipolitické zkušenosti.

Určitou překážkou jejich plánů byli monarchisté a proto Spartakovci připravovali seznamyvšech lidí, které podezírali z věrnosti monarchii. Jak vyšlo najevo z tajných podkladů,

nalezených později v domech některých Spartakovců, bylo pro Německo chytnáno masovévraždění jako v Rusku.

K prokázání oprávněnosti tehdejších výtek na adresu Ruthefordových stoupenců, že jsoupřisluhovači této revoluční skupiny, nám postačí citát z 282 strany novin „MiesbacherAnzeiger“ z 19. října 1919: „Ve dnech rosenheimské vlády rad v roce 1919 se Biblisté těšilimimořádné přízni Spartakovců, kteří tvořili většinu návštěvníků jejich shromáždění a dávalinajevo nepokrytou radost ze svržení státu a církve. Zmíněná shromáždění se stala skutečnoudemonstrací sbratření mezi Opravdovými biblisty a bolševiky.“

c) Vyhledávání konfrontace s křesťany

Sotva Biblisté svými vztahy ke Spartakovcům na sebe přitáhli pozornost německé vlády,začali jí hned působit nové starosti. Stejně jako proti vládě popichoval Rutheford svéstoupence i k bezmezné zášti vůči křesťanským církvím, a to především vůči katolické. Ktomu účelu často pověřoval členy sekty rozdáváním brožur a časopisů přímo před kostely a vněkterých případech dokonce i na hřbitově během pohřebních obřadů - to všechno navícspojené s otevřeným urážením duchovenstva. Rovněž dvouměsíčník „Zlatý věk“ svýmištvavými články a karikaturami všemožně pomlouval a tupil katolický klérus. [10]

Vzhledem k tak masivní nekvalifikované kritice, vysmívání a urážení nijak nepřekvapuje, žestoupenci Společnosti strážné věže na sebe přivolali opovržení křesťanských náboženskýchspolečenství. Konfrontace se ještě citelně vyhrotila, když Biblisté v průběhu r. 1924 a napočátku r. 1925 zahájili nejrůznější kampaně proti katolické církvi. Jeden z nejuznávanějšíchvysokých funkcionářů sekty v Německu Balzereit vydal pod pseudonymem „P. B. Gotthilf“ ase souhlasem brooklynského ústředí knihu s titulem „Největší skrytá moc světa“. [11]Balzereit ve své knize dává najevo starost o truchlivou situaci německého národa a vinu za tonesl podle autora Vatikán. V závěru pak naznačil, že existuje nepřítel Říma, který prokazujelidstvu ohromnou službu, a tím nepřítelem jsou Biblisté! Kniha byla zakázána a sektaodsouzena k peněžité pokutě.

Bezuzdná kritika kléru pokračovala na jaře 1925 také v rámci kampaně letáků s názvem„Obžaloba duchovenstva“. Po podepsání konkordátu mezi Vatikánem a Bavorskem zveřejnil„Zlatý věk“ z 1. června 1925 na str. 242 článek pod titulem „Konkordát s Říší?“ Psalo se tam:„Německý národe, měj oči otevřené, takové dohody zapalují hranici těm, kdož mají odvahuříkat pravdu. Jestliže je jednou touto vzájemnou dohodou odebráno právo protestovat protireligiózním nesmyslům, pak je hrob práva na protest i tvým vlastním hrobem. Dávejte sipozor všichni, jichž se to týká! V Bavorsku již povolaní zástupci protestantismu řekli své‘ano’ k výše naznačenému; záhy sami okusí následků tohoto konkordátu. Dávejte si pozor!Brzy se kostlivá ruka smrtky chopí umíráčku a odzvoní konec práva na svobodné vyjádřenínázoru. Německý protestantisme, chceš dobrovolně zemřít?“

Vzhledem k chaosu, který Biblisté vyvolali ve všech církevních společenstvích, se klérusviděl nucen jednat. Direktor Apoštolské sekce Konrad Algermissen vydal různé vysvětlujícíspisy poučující o nebezpečích v učení Společnosti strážné věže. Byly tam i pasáže týkající sespojení sekty se zednářstvem a Židovstvem. Duchovenstvo nabádalo věřící, aby před členyRuthefordovy sekty zavírali dveře a pod žádnou záminkou s nimi nemluvili. [12] Pořádala seshromáždění, kde byli křesťané informováni o nebezpečí, které jim hrozí se stranySpolečnosti strážné věže. Upřímní křesťané se pak v mnoha případech účastnili srazů Biblistůa rušili jejich kázání.

Tehdejší německý trestní zákoník nabízel pouze dvě možnosti, jak se cestou zákona takříkajíc dostat na kobylku praktikám sekty. Podle čl. 166 a 167 bylo zakázáno urážet oficiálnícírkve resp. neoprávněně provozovat podomní obchod. Není tedy divu, že se od polovinydvacátých let množila trestní oznámení na Biblisty kvůli podomnímu obchodu. V roce 1926proběhlo 897 soudních jednání proti členům Společnosti strážné věže. Končily však tím, žeten či onen konkrétní člen sekty musel zaplatit pokutu, ale Společnost jako taková vyšla vždyz věci beztrestně.

Od r. 1930 sílily hlasy volající po zásahu státu proti Společnosti strážné věže resp. protiBiblistům. Ministr vnitra vydal 28. března 1931 dekret k potírání politických výtržností. Odtoho okamžiku měli policejní úředníci prostor k postupu proti jistým extrémním politickýmsilám. Zmíněné nařízení obsahovalo také oprávnění k zákroku v tom případě, že by nějakénáboženské společenství tupilo veřejné právo, společenské zřízení, zvyky nebo zlovolněopovrhovalo předměty náboženské úcty.

Nařízení použilo jako první Bavorsko 14. listopadu 1931, kdy byly publikace Společnostistrážné věže postaveny mimo zákon a zabaveny. Podle příslušné policejní zprávy ministerstvuvnitra bylo mezi prosincem 1931 a květnem 1932 hlášeno 27 případů, kdy policiezkonfiskovala literaturu sekty. [13]

Byla rovněž vzata do vazby řada osob, zvláště v Bavorsku, které v této věci bylo jakýmsiprůkopníkem, a mnohé spolkové země se ještě v roce 1932 k tomuto kroku připojily. [14] Natomto místě budiž pro jistotu předesláno, že to vše se stalo ještě před Hitlerovým převzetímmoci.

V letech po I. světové válce se Hitlerovi podařilo účinně zorganizovat svou stranu; včervencových volbách 1932 dostala 37 % hlasů. Dne 29. ledna Paul von Hindenburg sesadilSchleichera a na jeho místo jmenoval německým kancléřem Hitlera, který pak v následujícíchdnech sestavil kabinet s Franzem von Papenem jako vicekancléřem. 28. února Hindenburgzrušil ústavní práva a pověřil Hitlera pro případ potřeby k převzetí veškerých plných mocí.

Dva týdny po nástupu Hitlera k moci zveřejnila Společnost strážné věže - patrně jakoprovokaci vlády - v časopisu „Zlatý věk“ rezoluci, v níž se ujišťovalo, že Biblisté nikdynepřestanou hlásat své poselství.

K prvnímu konfliktu mezi nacisty a sektou došlo v průběhu voleb 5. března 1933. K získánípotřebných hlasů pro NSDAP nacisté všechny Němce zavázali účastí na volbách. Kdo by se

zdráhal volit, byl automaticky v očích SA podezřelý, a proto bylo mnoho Svědků Jehovovýchzaregistrováno jako Hitlerovi odpůrci. Jednotky SA tehdy chodily dům od domu, aby přimělylidi jít k urnám, ba mnohdy je dokonce i doprovázely až do volebních místostí. Aby se přestovyhnuli nutnosti účastnit se voleb, mnozí Svědci Jehovovi opustili své domovy.

Po více než padesát let dosvědčovali Svědci Jehovovi naprostou soudržnost svých vůdců sestoupenci. Máme-li věřit jejich publikacím, odpírali téměř všichni poslušnost nacistickémustátu. Podle Společnosti strážné věže byli „učedníci“ jediní v Německu, kteří protihitlerovským hrůzám protestovali; nacistickému státu ani neustupovali, ani v k němu nemělidůvěru a neskládali v něj naději. Přečtěme si například tvrzení na str. 10 časopisu„Procitněte!“ z 8. července 1985: „V Německu však byla skupina, která odvážně udržovala naživu křesťanské zásady - byli to Svědci Jehovovi. Na rozdíl od duchovenstva a jejichstoupenců odmítali dělat kompromisy s Hitlerem a nacionálními socialisty ... Nebyli ochotniporušit svou křesťanskou neutralitu v politických záležitostech ... Nezasílali Hitlerovi žádnézdravice, jako to dělala naprostá většina duchovních i jejich chráněnců.“

Z přednášky dozorce německé sekce Konráda Frankeho v září 1976 v Bad Hersfeldu vyplývá,že moderní vypodobnění postoje Svědků Jehovových v období „Třetí říše“ bylo vědomězfalšováno. Mnozí příslušníci Strážné věže např. akceptovali nacistický pozdrav a svůj postojospravedlňovali přesvědčením, že pozdrav nemá s jejich vírou nic společného. Takto sechovala část Svědků, jiná část ne. Mnozí Svědci Jehovovi se účastnili režimních slavností,užívali nacistického pozdravu, a někteří dokonce vyvěšovali vlajky s hákovým křížem. [15]

d) Druhá světová válka

Po Hindenburgově smrti 2. srpna 1934 převzal Hitler úřad hlavy Říše a spojil tak ve své osoběnejvyšší státní i vládní moc. Ihned po nástupu k moci začal svrhovat tísnivá omezeníversailleské smlouvy. Roku 1935 znovu zavedl brannou povinnost, která byla zmíněnoudohodou zrušena.

Za nacistického režimu byli Jehovovi svědci až do r. 1935 většinou zatýkáni za bojkotovánívoleb, kvůli odmítání zdravit vlajku a používat nacistický pozdrav, příp. za podněcovánínepokojů. Po prvním zatčení putovali před soudce, který je obvykle odsoudil k peněžitépokutě nebo ke krátkému vězení. Díky versailleské dohodě tedy neměli do té doby žádnéproblémy kvůli vojenské službě, ale od r. 1935 se situace změnila.

Již několik dní po zavedení všeobecné branné povinnosti pověřila vláda policejní orgányzjištěním, zda jsou mezi Svědky Jehovovými členové, kteří se jí vyhýbají. Protože však bylipovoláváni pouze muži narození před r. 1914, našlo se mezi Svědky jen málo takových, kteříby byli kvůli tomu zatčeni a po kratší dobu vězněni.

Před vypuknutím války se mnozí Svědci Jehovovi chránili před vojenskou službou zákonem,podle něhož nesměly být do wehrmachtu povolávány osoby, které již byly soudně trestány zaprotistátní činnost. [16]Z tohoto zákona také profitovalo hodně Svědků Jehovových tím, žeúmyslně na ulicích rozdávali zakázané publikace, aby tak dosáhli odpovídajícího odsouzení.Po odpykání mírného trestu pak už nesměli - resp. nemuseli - nastoupit vojenskou službu.[17]

Je třeba ještě dodat, že podle početných zpráv gestapa Společnost strážné věže dokoncerozšiřovala letáky, které všechny brance vyzývaly k odmítnutí vojenské povinnosti. Vedeníwehrmachtu považovalo sektu za velice nebezpečnou, varovalo před agitací jejích stoupencůa vyzývalo úřady k zvýšení bdělosti ohledně její činnosti.

22. dubna 1937 oznámilo gestapo všem policejním služebnám, že příslušníci Ruthefordovysekty mají být po odpykání trestu předáváni do „ochranné vazby“ v koncentračním táboře.[18] Aby se odtamtud dostali, museli by Svědci Jehovovi podepsat následující závaznéprohlášení, jímž se zříkají víry v učení Společnosti strážné věže.

PROHLÁŠENÍ

1. Uznal jsem, že Mezinárodní biblisté šíří bludy a že pod pláštíkem náboženské činnostisledují protistátní cíle.

2. Proto jsem se zcela a úplně od této organizace odvrátil a rovněž i niterně jsem se ze sektyvymanil.

3. Tímto ujišťuji, že již nikdy nebudu činný pro Mezinárodní sdružení biblistů, a že ihnedoznámím osoby, které by propagovaly bludy Biblistů nebo se případně jinak projevily jakoBiblisté. Pokud by mi byly zaslány jejich spisy, neprodleně je odevzdám na nejbližší policejníslužebně.

4. Chci budoucně ctít zákona státu a zvláště v případě války slibuji bránit svoji vlast se zbranív ruce, a stejně tak se chci zcela a úplně začlenit do národního společenství.

5. Vzal jsem na vědomí, že musím počítat s novým uvalením ochranné vazby, pokud bychjednal proti tomuto mnou dnes podepsaném prohlášení.

Začátek II. světové války přinesl Svědkům Jehovovým výrazné zhoršení jejich situace.Paragraf 5 odst. 1 č. 3 válečného práva stanovil trest smrti pro každého, kdo by odmítalvojenskou službu. Byly popraveny tisíce osob, které z důvodů svědomí odmítly účast veválce, mezi nimi katolíci, luteráni, němečtí mennonité, adventisté sedmého dne a další. Pokudjde o Svědky Jehovovy, Detlef Garbe uvádí následující čísla ohledně odmítání účasti na válce:Mezi 26. srpnem 1939 a 30. zářím 1940 skončilo ze 152 procesů proti Biblistům v 112případech (72,7 %) rozsudkem smrti, kdežto ve 40 případech (26,2 %) byl rozsudek jiný.Podle Garbeho bylo za dobu trvání války odsouzeno k smrti a popraveno asi 250 až 300

Svědků Jehovových. [19] Ti byli o božském poslání Společnosti strážné věže přesvědčeninatolik, že za něj dali život. [20]

Závěrem zde musí být ještě řečeno, že mnozí odpůrci účasti na válce mezi SvědkyJehovovými nakonec shledali koncentrační tábor za relativně nejbezpečnější místo. Dokudtam zůstávali v ochranné vazbě a nepodepsali výše citované prohlášení, jímž by zapřeli svouvíru, byli v poměrném bezpečí. Vzdor různým útrapám a nedostatku raději snášeli nejistýlágrový život, než by se vystavili předvídatelnému osudu venku. [21]

e) Státní department USA

V právě probírané souvislosti si nyní musíme promluvit také o Spojených státech. Běhemtřicátých a čtyřicátých let se Společnosti strážné věže v USA nevedlo nijak zvlášť dobře a rokod roku bylo stále více Biblistů zatýkáno a vězněno. Podle zprávy Společnosti užívali vtakových případech soudci a státní návladní porušování zákonných ustanovení, jako bylozdravení státní vlajky a trestné činy a přečiny proti dětem - to všechno s cílem podvázat conejvíce práci Svědků Jehovových. V knize „Svědci Jehovovi v Božím plánu“ z r. 1960 se nastr. 177 tvrdí, že tyto a mnohé další zákony udělaly v očích veřejnosti ze Svědků Jehovovýchtu nejhorší sortu kriminálníků.

Vzhledem k právě zmíněným problémům sekty s justicí ve Spojených státech je ovšem velicezvláštní, že se americká vláda soustavně vkládala do věci a prostřednictvím státníhodepartmentu vyjednávala s Hitlerovým režimem, aby tak chránila Společnost strážné věže vNěmecku. [22]

Z roku 1949 zveřejněné korespondence ministerstva zahraničí si lze udělat nejen představu opočetných intervencích státního departmentu prostřednictvím amerického vyslanectví vBerlíně i generálního konzulátu v prospěch sekty, ale můžeme tam současně i zjistit, jak senejvyšší vedení Svědků Jehovových vědomě vyhýbá vyřčení pravdy o dění v Německutřicátých let. [23]

Po převzetí moci vydal Hitler dekret dovolující policii konfiskovat „literaturu“, která bymohla představovat ohrožení veřejného pořádku bezpečnosti. Krátce nato pustili SvědciJehovovi do oběhu brožuru „Krize“, v níž se mj. prohlašují za antimilitaristy. Brožura bylazakázána kvůli kresbě na obálce, která představovala vojáka se zakrváceným mečem v ruce.Netrvalo dlouho a gestapo přepadlo výrobnu Strážné věže a dům Betel v Magdeburku.Vzhledem k jednoznačné pověsti sekty se hledaly důkazy jejího spojení s cizími mocnostmi,např. s bolševismem. V případě nalezení odpovídajícího důkazu by pak bylo možno použítnového zákona a zkonfiskovat veškerý majetek organizace.

Když se ve Spojených státech dozvěděli, že byl majetek sekty nacisty skutečně zabaven, daloministerstvo zahraničí (= State Department) svému vyslanectví v Berlíně pokyn ujmout se

věci. Generální konzul George S. Messersmith mohl již krátce poté do Washingtonu oznámit,že německá vláda ustoupila diplomatickému tlaku a Společnost strážné věže se znovu ujalasvého vlastnictví. [24] Přestože byl tehdy majetek Svědkům Jehovovým vrácen, publikacezůstaly zkonfiskovány. Německá vláda považovala za nutné všechny spisy sekty důkladněprozkoumat, aby se zjistilo, zda neobsahují texty ohrožující bezpečnost státu. Přezkoušení zestrany tajné policie i policejního oddělení v Kielu jen potvrdilo nebezpečnost učeníSpolečnosti strážné věže, a proto bylo od května 1933 působení Svědků Jehovových zakázánov říšských distriktech Lippe a Durynsko. Příkladu pak brzy následovaly i ostatní distrikty.Vzhledem k tomu se státní department USA, zastupovaný konzulem Raymondem H. Geistem,znovu pustil do vyjednávání s německou vládou. [25]

Na rozdíl od první intervence nebylo tentokrát pronásledování sekty zrušeno a od polovinyčervna byla její činnost zakázána v celém Německu. Příslušný dokument podepsali říšskýministr a státní tajemník Grauert 24. června 1933.

Jak jsme již výše viděli, Společnost strážné věže se dodnes ze všech sil snaží dokázat, že jejístoupenci i vedoucí činitelé ze sebe nikdy nenechali udělat spoluviníky a spřežence nacistů. Kpotvrzení svých údajů často cituje proslulé historiky, kteří se tímto sporným tématemzabývali. Dáme-li si však práci přezkoumat zmíněnými historiky uváděné spisy Společnostistrážné věže, pak zjistíme, že vůdci Svědků Jehovových dodávali jednostranné informace anavíc uváděli výhradně takové pasáže, které mluvily v jejich prospěch. Teze zmíněnýchhistoriků sice mnohdy zcela souhlasí s tím, co píše Společnost, ale dnes již víme, že se někteříz nich stali obětí falešných informací. Fakta podle většinou shodných historických údajůvypadají každopádně jinak, než jak je podává Společnost strážné věže!

Tak např. anglická verze „Strážné věže“ z 1. října 1984 přinesla článek s titulem „Dojatiintegritou Svědků Jehovových“, obsahující historický posudek dr. Christine ElizabethKingové. Podle Společnosti strážné věže napsala autorka ve své knize „Nacistický stát a novánáboženství: Pět případových studií o nonkonformismu“ [26] následující: „Zůstali věrni svýmteologickým principům - Svědci Jehovovi vytrvali ve své neutralitě.“ Po přečtení zmíněnéknihy musíme konstatovat, že je sice citováno korektně, ale že autorka tam říká mnohem víc!Společnost strážné věže již zamlčela, že na str. 151 a 152 téže studie jsou Rutheford i dalšívůdci přímo obviněni z porušení statusu neutrality. Dr. Kingová tam mj. zmiňujeRuthefordovu snahu o získání Hitlerovy náklonnosti pomocí vysvětlujícího prohlášení.

Několik dní před zákazem sekty v červnu 1933 navštívil Rutheford v doprovodu NathanaKnorra Německo, aby osobně zjistil, co se tam dá dělat. Nejprve se sešel s konzulemSpojených států v Berlíně Raymondem Geistem k projednání aktuálních problémů. [27]Následujícího dne bylo zkoncipováno zmíněné prohlášení jasně vedené snahou shodnout se sHitlerem a nacionálním socialismem. Prohlášení pak bylo Svědkům Jehovovým předloženo25. června 1933 na zvláštním shromáždění v Berlíně.

Prohlášení se nepokouší pouze popřít spojení sekty se Židy, které se v politické situaciNěmecka ukázalo jako „nevýhodné“, nýbrž i úslužně podporuje Hitlerovo politickéstanovisko proti utlačování lidstva „velkokapitálem“, proti Společnosti národů i proti Spojenciuloženému břemenu reparací za 33 miliard dolarů. Rutheford mimo to v prohlášení výslovně

upozorňuje, že dokonce i Jehova a Ježíš Kristus stojí na straně nacistů! Dále se tam tvrdí, ženepřítelem Společnosti strážné věže v Německu není Hitler, nýbrž Satan. Na závěr je pakještě řečeno, že se Amerika snaží zorganizovat katolíky a Židy k společnému bojkotuNěmecka. Za upozornění konečně stojí i Ruthefordovo obezřelé používání nacistickéhovýraziva, z něhož následuje několik výňatků:

VYSVĚTLENÍ SKUTEČNOSTÍ

Nepřátelé nepravdivě tvrdí, že naše činnost je finančně podporována Židy ... To je ovšemabsolutně nepravdivé, protože až do této chvíle Židé naše dílo nepodpořili ani tím nejmenšímfinančním příspěvkem. Jsme věrnými následovníky Ježíše Krista a věříme v něj jako veSpasitele světa. Naproti tomu Židé Ježíše Krista zcela zavrhli a naprosto popírají, že jeSpasitelem vyslaným Bohem k dobru lidstva. Již tato samotná skutečnost je důkazem, ženejsme Židy podporováni.

Anglo-americká říše je největším a nejtyranštějším panstvím na celém světě. Jsou to finančníŽidé anglo-americké světové říše, kteří vytvořili obrovský obchod a používali jej jakoprostředku k vykořisťování a utlačování početných národů. Tato skutečnost se předevšímvztahuje na Londýn a New York jako na opěrné body velkých financí. Zvláště v Americe je totak zřejmé, že tam mají ohledně New Yorku přísloví: Židům patří město, irští katolíci mudominují a Američané to musejí platit!

Je třeba vzít v úvahu, že v britské světové říši i v Americe prostý lid trpěl a nyní trpí ještě vícpod zlovolnou vládou velkokapitálu a nesvědomitých politiků. Tato špatná vláda jepodporována zpolitizovanými náboženskými představiteli.

Nacionální vláda se zřetelně vyslovila proti útlaku velkokapitálu i proti zvrácenýmnáboženským vlivům na politické záležitosti státu. Přesně to je i naším stanoviskem a ve svéliteratuře se podrobně šíříme o tom, proč je zde tyranský velkokapitál i zmíněné zvrácenépoliticko-religiózní vlivy. Je proto zcela nemožné, aby naše literatura nebo činnost nějakohrožovala příp. překážela veřejnému pořádku a bezpečnosti státu.

Pečlivé prozkoumání našich knih a dalších spisů jasně prokáže, že jsou tam předkládány,schvalovány a vyzdvihovány tytéž vznešené ideály, které si vytkla za cíl nacionální vláda.Místo domnělého ohrožování zásad této vlády našimi spisy a činností jsou tím naopak ještěpodporovány.

Protože se jak vidno Německo brzy z útlaku osvobodí a jeho lid čeká lepší doba, snaží seSatan, ten věčný nepřítel, zmíněný všeobecně prospěšný podnik zničit. Budiž nám zdedovoleno upozornit, že v Americe jsou katolíci a Židé vzájemně zajedno v pomlouvánínacionální vlády v Německu a všemožně se snaží tuto zemi bojkotovat kvůli zásadámvytyčeným nacionálně-socialistickou stranou.

Chtěli bychom tímto vládě a německému lidu připomenout, že to byla Společnost národů, kdojim uložil obrovské, nespravedlivé a nesnesitelné břemeno. Taková Společnost národů jistěnebyla vytvořena přáteli Německa.

Je tedy mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, že se tímto textem Rutheford citelně odchýlil odpostoje „neutrality“, který sám vyhlásil.

O okolnostech setkání Biblistů 25. června 1933 v Berlíně píše Detlef Garbe ve své knize„Svědci Jehovovi ve Třetí říši“ [28] následovně: „Příprav kongresu se osobně zúčastnilprezident Watch-Tower Rutheford, který před několika dny přicestoval do Berlína spolu sesvým pozdějším nástupcem Nathanem H. Knorrem, aby zde vedl jednání o možnostechpokračování zvěstovatelského poslání. Jednoznačný kurz vyjádření loajality nyní otevřenězaútočil i na vlastní stoupence, kteří museli s úděsem vzít na vědomí, že místo setkání bylovyzdobeno vlajkami s hákovým křížem a že kongres byl zahájen německou hymnou.“ [29]

Pozoruhodné je pro nás rovněž svědectví tehdejšího dozorce německé pobočky BiblistůKonrada Frankeho. Během veřejné přednášky v Bad Hersfeldu v září 1976 řekl: „A tak jsmebyli ještě v poslední chvíli pozváni 25. června 1933 do Berlína na zvláštní shromáždění vtenisové hale, na shromáždění, kde mělo být přijato prohlášení. Byl to pro nás otřes, kdyžjsme přišli do haly a nenašli tam obvyklou atmosféru, s jakou jsme se jinak na kongresechsetkávali; místnost byla vyzdobena prapory s hákovým křížem. To však nebylo všechno.Když bylo shromáždění zahájeno, stalo se tak písní, kterou jsme my po léta nezpívali a vůbecuž ne v Německu. Text byl dobrý, ale ta melodie ... Tou písní bylo ‘Deutschland,Deutschland, über alles’. Dokážete si představit, jak nám bylo? Mnozí z nás nedokázali zpívat... bylo to, jako by se nám sevřela hrdla. Co to teď máme za vedení, které na nás přivolávátakovou pohromu, místo aby při nás v nebezpečí stálo a pomáhalo nám zaujmout neohroženýpostoj. Pak bylo přijato prohlášení, které připravil bratr Rutheford. Každému z nás bylouloženo vzít si sebou 250 exemplářů a pokud k tomu najde odvahu, měl je ve svém okolídoporučeně zaslat soudcům, státním návladním, starostům atd. Totéž prohlášení jsmerozesílali i policejním služebnám spolu s textem doprovodného dopisu, který zaslal bratrRutheford Hitlerovi.“ [30]

Dne 8. března napsal „Stern“ na stejné téma: „Vzdor obecným představám nebyli SvědciJehovovi v žádném případě neústupnými protivníky nacistů. Ještě r. 1933 se Společnoststrážné věže dopisem bratříčkovala s Hitlerem. Je tam řeč o ‘hrůzostrašné propagandě’amerických ‘kšeftařských Židů’ pomlouvající německou vládu, s níž jsou Svědci ohledněčistě religiózních a nepolitických cílů v naprosté shodě’.“

Ve zmíněném dopisu Hitlerovi, vyhotoveném Ruthefordem po rozhovoru s americkýmkonzulem Geistem, se mj. katolickému kléru kladla vina za tupení a represe sekty, za čímž veskutečnosti stál nacistický režim, ale dokument byl vlastně jediným osvědčením loajalityMezinárodního sdružení opravdových biblistů s režimem. Ruthefordova strategiepolemického sporu s Židy a velkými křesťanskými církvemi na straně jedné a snahy osblížení s nacistickým režimem na straně druhé není očividně ničím jiným než pokusem oumožnění další činnosti organizace v Německu. V dopise se mj. říká doslova:

V berlínské sportovní hale Wilmersdorf se konala konference Biblistů Německa (SvědkůJehovových) za účasti 5 000 osob reprezentujících miliony Němců, kteří jsou již po létapřátelé a stoupenci tohoto hnutí.

Proti tomuto sdružení opravdu křesťanských mužů a žen, stojících na půdě pozitivníhokřesťanství, je v jednotlivých částech země užíváno zákroků, které jsou svou podstatou pouzepronásledováním křesťanů jinými křesťany, protože proti nám vznášená nepravdivá obviněnívycházejí z klerikální a obzvláště katolické strany.

Brooklynské prezídium Společnosti strážné věže je a odedávna bylo výrazně proněmecké. Ztéhož důvodu byli v r. 1914 prezident a sedm členů direktoria odsouzeni každý k 80 letůmvězení, protože prezident odmítl dva jím v Americe řízené časopisy zneužít k protiněmeckéválečné propagandě.

Prezídium naší Společnosti stejně tak i v posledních měsících nejenže odepřelo účast nadémonizující propagandě proti Německu, nýbrž proti ní zaujalo rozhodné stanovisko. Jak je vpřipojeném prohlášení zdůrazněno, důvodem k tomu byla i okolnost, že právě ty kruhy, kterézmíněnou propagandu v Americe vedou (finanční Židé a katolíci), patří k nejhoršímpronásledovatelům činnosti naší Společnosti a jejího prezídia.

Na konferenci bylo konstatováno, že ve vztahu německých biblistů k nacionální vláděNěmecka neexistují žádné rozpory a protiklady, nýbrž právě naopak je třeba o čistěreligiózních a nepolitických záměrech a snahách Biblistů říci, že jsou v plné shodně stotožnými cíli nacionální vlády Německé říše.

V závěru dopisu se pak Rutheford odvolal na bod 24 stranického programu NSDAP, v němžse vydává za představitelku křesťanství a vyhlašuje boj lidem židovské víry a židovskéhopůvodu.

Nezbytně se vynořují naléhavé otázky. Jak vůbec mohl Rutheford takové věci psát po všemúsilí ze strany amerického vyslanectví a státního departmentu? O čem opravdu mluvil skonzulem Spojených států? Co vlastně vzhledem k situaci v Německu zamýšleli? K čemustátní department sektu potřeboval? Měl snad pravdu Rudolf Höss, když řekl: „SvědciJehovovi nevěděli o organizaci svého vlastního sdružení skutečně vůbec nic. Byli jim známipouze funkcionáři, kteří jim rozdávali spisy a pořádali pro ně shromáždění a biblické hodinky.Jinak neměli sebemenší tušení, k jaký politickým účelům je jejich fanatická víra užívána.Když se jim to vytýkalo, s úsměvem odpovídali, že tomu nerozumějí. Jim stačilo pouzenásledování volání Jehovy a zachovat mu věrnost.“ [31]

Pokud jde o přátelství vedení Společnosti strážné věže vůči Německu, jak je zmiňováno vdopise, pak se jím zjevně naráží na aktivity sekty ve Spojených státech za I. světové války, jakjsme si již výše ukázali - Rutheford a jeho společníci byli tehdy obviněni ze spiknutí resp.porušení zákona o špionáži ze 17. června 1917. Rutheford ve zmíněném psaní Hitlerovinemohl přirozeně přiznat, že Společnost strážné věže tehdy podporovala pozici Warburga &Co. a že také udržovala kontakty s německými agenty, protože dopis byl otevřený a četli jejtudíž i němečtí Biblisté.

Mnozí stoupenci Společnosti strážné věže však kvůli pokryteckému charakteru dopisu aprohlášení nebyli ochotni podílet se na akci z 25. června 1933. Někteří z nich dokonceexempláře dotyčného textu veřejně spálili a došlo k definitivnímu rozštěpení mezi různýmiskupinami Biblistů.

V novější historiografii sekty se naproti tomu tvrdí, že „Vysvětlení skutečností“ bylo tehdypřívrženci jednohlasně akceptováno, a naprostém rozporu s pravdou je dokonce jeho obsahvydáván za protest proti Hitlerovu režimu!

V knize „Svědci Jehovovi v Božím plánu“ z roku 1960 se na str. 130 říká: „Na 25. červen[1933] byl svolán kongres do Berlína, kde bylo sedmi tisícovkám přítomných předloženopřipravené Vysvětlení skutečností jako protest proti Hitlerovu režimu kvůli jeho nestoudnémuvměšování do svědeckého díla Společnosti. Zmíněný text byl jednomyslně přijat.“

Erich Frost, zastávající za nacismu úřad tzv. „říšského služebného“, 1. července 1961 ve„Strážné věži“ říká: „‘Vysvětlení skutečností’ bylo vehementním protestem proti Hitlerověvládě.“

Ve „Strážné věži“ z června 1963 vykládal i Konrad Franke pravý opak toho, co později(1976) říkal v rámci své veřejné přednášky v Bad Hersfeldu: „V témže roce se mi dostalovýsady účastnit se památného kongresu v Berlíně, na němž bylo jednomyslně přijato‘Vysvětlení skutečností’ a současně rozhodnuto zaslat je všem vyšším vládním úřadům.“

Nejnovější učebnice dějin sekty „Svědci Jehovovi - zvěstovatelé království Božího“ [32] seberlínského kongresu dotýká velice stručně a navíc v nápadně obecné formě:

Společný postup vůči nacistickému útisku

Když nacistická vláda Německa začala podvazovat činnost Svědků Jehovových, byly zdesnahy o obnovení dialogu s německými úřady. V létě 1933 byla činnost Společnosti v mnohaněmeckých spolkových zemích zakázána. Na kongresu v Berlíně 25. července 1933 přijaliSvědci Jehovovi prohlášení, v němž vysvětlili smysl a cíle své kazatelské služby.

A to je všechno! Navíc sotva koho asi udiví, že si Hitler dopisu ani prohlášení nevšímal. Jižjsme si ukázali, že si sekta během minulých let svým spojením se sionismem, spartakovci azednáři získala v Německu velice špatnou pověst.

Již 27. června 1933 byl tedy policejním úřadům rádiem oznámen zákaz Společnosti strážnévěže a příští den obsadilo třicet mužů SA pobočku organizace v Magdeburku. 29. června ověci informoval tisk.

Podle oficiálního tiskového prohlášení byl zákaz vyhlášen proto, že Společnost strážné věžepod pláštíkem údajně vědeckého biblického bádání zjevně podněcovala proti křesťanskécírkvi a státu.

Za zmínku jistě stojí, že se americký státní department dal okamžitě do práce. Konzul Geistměl dlouhý rozhovor se státním tajemníkem Grauerem. V jeho průběhu se mu dostalo ujištění,že zde není žádný zájem o majetek příp. o americké investice sekty, nýbrž pouze o jejízrušení. Grauer svému protějšku rovněž naznačil možnost brzkého vrácení majetku iinvestičního kapitálu Společnosti strážné věže. [33]

Generální konzul Messersmith 12. července informoval Washington o veškerých akcích, kterébyly ze strany amerického vyslanectví podniknuty u německé vlády na záchranu Společnosti.Rovněž sdělil, že po osobním prozkoumání publikací Svědků Jehovových očekává ze stranyněmecké vlády další potíže. Potvrdil také, že majetek sekty by měl být bez ohledu nazabavenou literaturu brzy vrácen. [34] Německá vláda naproti tomu americkému vyslanectvíkoncem července oznámila, že majetek vrácen nebude, aby Společnost strážné věže nemohlaobnovit svou protiněmeckou propagandu.

Nyní se do věci vložil sám vysokostupňový zednář a ministr zahraničí USA Cordell Hull. [35]Obvinil německou vládu, že pošlapala německo-americké státní dohody, které se podle nějměly poněkud kuriózně vztahovat i na Společnost strážné věže. [36]

Manfred Gebhard o tom soudí: „Zahrnutím německé větve Strážné věže do státně-politickésmlouvy mezi Německem a USA po roce 1918 se práce Společnosti strážné věže v Německustala fakticky součástí americké zahraniční politiky. Dokonce ani Hitlerovo gestapo si tozpočátku nedovolilo nerespektovat.“ [37]

Ještě než budeme pokračovat, je zde třeba také zmínit, že podle vlastních údajů Společnoststrážné věže měla svého vlastního prostředníka u státního departmentu ve Washingtonu. [38]V dopisu říšskému a pruskému ministerstvu vnitra z 19. prosince 1934 se říká: „Watch TowerSociety, Brooklyn, N.Y., má ve Washingtonu stálého zástupce, který představuje spojení meziState Department a Společností v Brooklynu.“ [39]

Dnem 28. srpna 1933 byli Svědci Jehovovi v Německu postaveni před neřešitelné dilema.Vzhledem k probíhajícím diplomatickým aktivitám americké vlády vyzval zvláštní pověřenecprezidenta Rutheforda a tehdejší dozorce pobočky ve Švýcarsku C. Harbeck oběžníkemněmecké členy sekty, aby se podřídili aktuálním předpisům a opatřením vládních apolicejních úřadů. Dále se tam psalo: „Především bych vás chtěl požádat, abyste nerozšiřovaližádné zakázané spisy a bez policejního souhlasu nepořádali shromáždění nebo přednášky.“

To ovšem současně znamenalo faktické zastavení kazatelské činnosti, až dosud vždyprohlašované za neodmyslitelnou a nepřetržitou. Kolem tohoto příkazu vzplály takovénázorové různice a spory, že Společnosti strážné věže zachovala věrnost už jen polovinaSvědků Jehovových.

9. září 1933 pověřil Cordell Hull svého vyslance v Německu Williama E. Dodda použítneprodleně všech prostředků k uvolnění majetku sekty. [40] A již o několik dní později Doddhlásil, že navrácení majetku je zajištěno.

Dne 7. října 1933 se Společnost strážné věže mohla znovu ujmout kanceláří své pobočky vMagdeburku; veřejná činnost však byla Biblistům i nadále zakázána. Nesměly se tisknoutžádné publikace, platil zákaz shromáždění v budovách sekty, a bylo rovněž zapovězeno ipořádání domácích biblických kroužků.

Rutheford napsal 9. února 1934 Hitlerovi osobní dopis, v němž mj. opětně zaujal stanoviskoke konferenci zástupců Biblistů v sportovní hale Willmersdorf v Berlíně. Kromě toho Hitleraznovu prosil o odvolání zákazu činnosti a současně mu dal ultimátum: „Jestliže nepřijde natuto závažnou žádost do 24. března 1934 odpověď a ze strany Vaší vlády nebude učiněno nic,aby byly výše psaným Svědkům Jehovovým v Německu přiznány úlevy, pak lid Boží začne vjiných zemích, mezi všemi národy světa, zveřejňovat skutečnosti o nespravedlivém zacházeníNěmecka s křesťany.“ [41]

Citovaným dopisem Rutheford jasně opustil svou dosavadní linii přizpůsobení se; snahy ojednání s Německem považoval za ztracené. A od té chvíle byli také řadoví členové sektySpolečnosti strážné věže využíváni k provokování mučednictví.

Na mezinárodním kongresu v Basileji 9. září 1934 byli Svědci Jehovovi nabádáni, aby bezohledu na státní zákaz v Německu znovu v plném rozsahu zahájili svou zvěstovatelskoučinnost. Za účelem obnovení misionářské činnosti sepsal Rutheford zvláštní poselstvíněmeckým Biblistům, v němž se vyzývali k vědomé neposlušnosti vůči zákonům a nařízenímnacistického režimu. Dále pak připravil dopis „Říšské vládě“, v němž nejenže otevřeněprotestuje proti opatřením režimu, nýbrž i vyhlašuje pasivní odpor. Ještě předtím, než byl zkaždého shromáždění Svědků Jehovových odeslán opis zmíněného dopisu německé vládě,četlo se všude z Ruthefordova příkazu slovo Kristovo o očekávaném pronásledování (Mt10,16-24). Tím prezident Společnost jednak nepřímo poukázal na riziko ilegální misijníčinnosti a současně předem Biblisty vyhlásil za mučedníky své víry. [42]

Badatel César Vidal Manzanares k tomu soudí: „S výjimkou problému s vojenskou služboubyla srážka s nacistickým režimem vyvolána samotným Ruthefordem. Když jej němečtívedoucí z obavy před válkou žádali o radu, zda by eventuálně neměli emigrovat - např. doŠvýcarska -, byl jim odpovědí příkaz vytrvat v Německu a současně provokovat režim, aby setak vytvořilo ovzduší pronásledování, kterého lze propagandisticky využít.“ [43]

Co bylo důvodem k tomu, aby svůj život odevzdali sektě pouze řadoví stoupenci? Mnozíprominentní členové, kteří patřili ke kandidátům smrti, prosili o milost. Někdy docházelo kmasovému zatýkání jen proto, že různí vedoucí sekty vydávali své vlastní členy gestapu. Takkupř. již zde zmiňovaný říšský služebný Erich Frost ještě před odsouzením 29. října 1937 ktřem a půl rokům vězení nejenže prozradil gestapu místa tajných schůzek Biblistů, nýbrž udali jména mnoha svých přívrženců. Přestože by v takém případě musela Společnost strážné věžeFrosta ihned potrestat vyobcováním, přivřelo vedení v Brooklynu obě oči a dotyčný zůstal inadále prominentním členem až do své smrti v roce 1987.

Stačí si k tomu přečíst str. 21 holandského vydání „Strážné věže“ z 15. března 1988: „ErichFrost ukončil svou pozemskou pouť 30. října 1987 ve věku 86 roků. Narodil se 22. prosince1900 a křest přijal 4. března 1923. Roku 1936 byl pověřen vedením ilegální činnosti Svědků

Jehovových v Německu. Po válce sloužil v letech 1945 až 1955 jako oddaný pracovník filiálníúřadovny Společnosti strážné věže v Německu a i po skončení aktivní činnosti zůstal věrnýmslužebníkem Jehovovým. Bůh se rozpomene na dílo tohoto pomazaného křesťana i na jehooddanou lásku.“

Zcela zřejmě docházelo mezi německými Svědky za nacistické éry často k udavačství. PodleJosy Doyona bylo pronásledování za nacistů strašné, ale nejhorší ze všeho byla nejednotnostmezi samotnými Svědky Jehovovými. Až příliš mnoho z nich se navzájem udávalo. Pro ty,kteří vzdor krutému mučení vytrvale mlčeli, bylo nevýslovným šokem, když během výslechunajednou přivedli jiného souvěrce, který gestapu s úsměvem vyzradil to, co oni za cenutakové oběti zamlčovali. A takovými zrádci byli často právě ti členové, kteří v organizacizastávali odpovědná místa. [44]

Po opětném nabytí svého vlastnictví pracovala filiálka Společnosti strážné věže vMagdeburku až do 27. května 1935, tedy do dne vypršení platnosti smlouvy mezi Spojenýmistáty a Německem. Od té chvíle pokračovala sekta ve své práci ilegálně; po sérii zatčení vroce 1937 ustala nakonec i tato forma činnosti. A přestože zde i nadále tu a tam byly maléskupinky Svědků, organizovaná činnost v Německu definitivně skončila - na rozdíl od toho,co tvrdí Společnost strážné věže!

Budiž ještě dodáno, že Společnost strážné věže i později spolupracovala s americkou vládou,jako např. v případě pokusu o uvolnění zabaveného majetku. Kromě již zmiňovaného stáléhozástupce u státního departmentu ve Washingtonu proudily diplomatickými cestami do USAzprávy o sektě poté, co po zákazu v Německu pokračovala v práci. Fritz Winkler, říšskývůdce Společnosti strážné věže v Německu, dodával pravidelně všechny příslušné informaceamerickému konzulátu v Berlíně, který je pak přes Bern zasílal do USA. [45]

Po vyhlášení „klatby“ v Německu se strategickou základnou práce sekty v Evropě stalo jejísídlo ve Švýcarsku.

Manfred Gebhard vysvětluje: „Ústředí Společnosti v Bernu bylo ministerstvem zahraničí veWashingtonu viditelně i nadále využíváno jako zpravodajský pramen, a proto nesmělo být zažádných okolností obětováno, protože představovalo poslední opěrný bod tohoto druhu vefašisty ovládané západní Evropě.“ [46]

V zájmu zajištěného setrvání ústředny Společnosti strážné věže v Bernu souhlasilo vedení vBrooklynu dokonce i s tím, aby Biblisté ve Švýcarsku vykonávali vojenskou službu, zatímconěmecké souvěrce za tutéž věc v Německu přísně trestalo!

V švýcarském prohlášení sekty z 15. září 1943 se mimo jiné oznamuje: „Stovky našich členůa sympatizantů splnily svou vojenskou povinnost a nadále ji plní.“ [47]

f) Psychologické válečné tažení

Po druhé světové válce byly na programu skryté vrchnosti rozdělení Německa a studenáválka. Jako ideologická základna jedné z největších mystifikací v dějinách, tzv. „studenéválky“, vznikla ve Spojených státech „Trumanova doktrína“, jejíž idea je odvozena odWarburgů.

Vlastní smysl doktriny směřoval k tomu, aby se do předstíraného boje proti komunismunasadily všechny dostupné prostředky včetně zapojení určitých náboženských skupin. Jejichúlohou bylo vyvolávání chaosu, provozování antikomunistické propagandy a působení napostoje a jednání obyvatelstva v socialistických zemích. [48]

Byla tedy Společnost strážné věže také jedním z podřízených aktérů velké světové politickéscény, kde se pod vedením skryté vrchnosti předváděla tragikomedie s názvem „Studenáválka“? Brzy sami uvidíme.

K náležité realizaci „Trumanovy doktríny“ si státní department Spojených států vzal za vzor itajný projekt šéfa SS Heinricha Himmlera. [49] Jak jsem ukázal již dříve ve své knize „Pozor!... Svědci Jehovovi“, [50] připravoval Himmler plán k ovládání Ruska po jehopředpokládaném dobytí; obrovskou říši chtěl pacifikovat mj. pomocí náboženství SvědkůJehovových.

V dopisu Kaltebrunnerovi Himmler kromě jiného psal: „Jakákoli myšlenka na zavedeníurčitého druhu nacionálního socialismu je nesmyslná. Lidé však musejí mít nějakénáboženství nebo světový názor. Podporovat a nechat znovu ožít pravoslavnou církev by bylochybné, protože by se vždy mohla stát organizací myšlení a soustřeďování. Vpustit tamkatolickou církev by bylo přinejmenším stejně špatné a je škoda každého slova na podporutakového názoru. My naopak musíme podporovat jakoukoli religiózní formu a sektu, kterápůsobí pacifisticky. U všech turkotatarských národů přichází v úvahu buddhistická věrouka,naproti tomu u ostatních zase učení Biblistů. Jak je Vám jistě dobře známo, Biblisté mají pronás neobyčejně pozitivní vlastnosti: Nehledě k tomu, že odmítají vojenskou službu i práci proválku, tedy angažovanost pro nějakou - jak tomu oni říkají - bořivou činnost, jsou co nejostřejizaměřeni proti Židům i proti katolické církvi a papežství. Dále jsou neobyčejně zdrženliví,nepijí a nekouří, jsou přičinliví, pilní a čestní; drží dané slovo. Netouží po bohatství ablahobytu, protože jim to ohrožuje věčný život. To všechno dohromady jsou ideálnívlastnosti, jaké lze kde najít, a vůbec se může konstatovat, že skutečně přesvědčení,idealističtí Biblisté, mají podobně záviděníhodné vlastnosti jako němečtí mennonité. [51] Tímsi vytvoříme výchozí základnu k nasazení Biblistů v Rusku pro nadcházející dobu a budeme vnich mít misionáře, s jejichž pomocí dokážeme ruský národ pacifikovat prostřednictvím šířeníučení těchto Biblistů.“

Jak se zdá, vydal Himmler již koncem roku 1942 rozkaz, aby se Svědky Jehovovými se vkoncentračních táborech zacházelo mimořádně šetrně.

Svědci Jehovovi v koncentračních táborech Osvětim a Ravensbrück dostali zvláštní průkazy,které jim umožňovaly volný pohyb mimo prostor tábora přes den i obecně v pracovní době.Rovněž v zemědělských komandech se těšili stále větší volnosti pohybu.

Rozkaz Berlína, nařizující rozdělovat Svědky Jehovovy mezi ostatní vězně, umožnilpříslušníkům Společnosti strážné věže oslovovat více lidí, a oni se opravdu snažili působit nakaždého. Takto si tisíce a tisíce vězňů mohly vyslechnout poselství sekty, což bylo v lágrovýchpoměrech jistě působivé.

Společnost strážné věže sama mnohonásobně potvrzuje právě řečené:

Strážná věž (holandské vydání) z 15. září 1961, str. 571: „Není nijak udivující, že v různýchkoncentračních táborech byla publikována četba v různých jazycích v časopisu ‘Novinky okrálovství Božím’, nýbrž se i předčítalo, studovaly se knihy a ostatním vězňům bylozvěstováno poselství Společnosti strážné věže. V koncentračním táboře Ravensbrück se 300mladých Rusek stalo Svědky Jehovovými.“

Strážná věž (holandské vydání) z 1. listopadu 1945, str. 204: „V koncentračním tábořeNeuengamme u Hamburku byla r. 1943 zahájena dobře připravená tajná ofenzíva.Publikovala se příslušná četba a speciální údernické jednotky začaly v táboře první polnítažení Svědků. V jiném táboře přijalo pravdu 227 mladých Rusů.“

Strážná věž (holandské vydání) z 1. listopadu 1945, str. 205: „Tím nejpodivuhodnějším bylazpráva polského bratra, který byl krátce předtím osvobozen z Buchenwaldu. Ukázal námliteraturu Strážné věže, jež byla přes nejpřísnější dozor vyráběna v koncentračním táboře.“

Nelze tedy pochybovat, že nacisté na základě zmíněného plánu zavírali oči zvláště v tompřípadě, kdy se Biblisté snažili obracet na svou víru Rusy internované v nejrůznějšíchtáborech.

Je rovněž jasné, že tito Rusové si pak po svém osvobození přinesli poselství Společnostistrážné věže domů do Sovětského svazu. Ve Strážné věži z 15. července 1991 se přiznává, žev důsledku II. světové války byl zaznamenán silný přírůstek věřících na sovětském území. Vroce 1957 tam přijalo 40 procent všech se sektou spojených věřících „pravdu“ Strážné věže vdobě, kdy byli ve vězení nebo v gulagu.

Na Sibiři se dokonce k věrouce Společnosti strážné věže měly přidat celé vesnice a maláměsta. [52]

Abychom správně porozuměli, proč sekta sehrála tak důležitou roli v realizaci „Trumanovydoktriny“, musíme si zde říci, že hned po skončení světové války byla Společnost strážnévěže v Západním Německu díky své pozoruhodné spolupráci se státním departmentem USAco nejrychleji opět zorganizována. Je opravdu pozoruhodné, jak se zmíněná společnost hned vroce 1945 znovu objevila na scéně. Je mimo veškerou diskusi, že při organizování Společnostistátní department velmi účinně spolupracoval s americkou okupační správou. Americké úřadynejenže hledaly a našly pro sektu tiskárnu, nýbrž se postaraly dokonce i o to, aby Společnost

strážné věže měla při obstarávání nemovitostí všude přednost. [53] Současně jí byl usnadněnpřístup do různých rozhlasových stanic, aby tak mohla své poselství účinněji šířit. Dáleobdrželi Svědci Jehovovi od zpravodajských služeben americké armády ve Frankfurtu aWiesbadenu souhlas k zajišťování své korespondence s Brooklynem prostřednictvím vojensképošty. Navíc ještě mohli volně používat kabelového spojení amerických vojenských úřadů.[54]

Dosti podivně působí i samotná skutečnost, že již výše zmiňovaný říšský služebný a nejvyššífunkcionář Strážné věže Erich Frost dostal jako zplnomocněnec Společnosti pro Německoodpovídající plnou moc, jejíž originál ověřila americká vláda ve Washingtonu. [55]

Roku 1947 se Společnost strážné věže vzdala již po kolikáté svého politicky neutrálníhopostoje. Po mnoho let nejenže publikace sekty směřovaly početné provokace na adresukomunistů, nýbrž proti jejich systému vedla i mohutnou psychologickou válku. Je to možnápro mnohé sotva uvěřitelné, ale v období od konce války do počátku šedesátých let nenajdemesnad ani jediné číslo Strážné věže nebo Procitněte!, v němž by nebyl komunismus napadán.

Ostatně zde ještě musí být zmíněno, že Erich Frost napsal 24. prosince 1947 dopis souvěrci dotehdejší sovětské okupační zóny, prezidentovi Společnosti strážné věže Nathanu Knorrovi, aočekával od něj pravidelné zprávy o politice, nepokojích, stávkách, volbách, revolucích,letounech i letectví atd. [56] Připomeňme si znovu, že i tyto zprávy byly přebírány světovýmústředím sekty v Brooklynu prostřednictvím kabelové sítě amerických vojenských úřadů atedy tajné služby!

Ministr vnitra Německé demokratické republiky Steinhoff napsal 31. srpna 1950 Společnostistrážné věže: „Činnost Svědků Jehovových v posledních deseti měsících jasně prokázala, žejejich organizace zneužívá názvu náboženského společenství k protiústavním cílům. Podpláštíkem náboženských podniků systematicky na území NDR a Velkého Berlína pobuřovalaproti stávajícímu demokratickému režimu a jeho zákonům.“ [57]

„Daily Star“ z kanadského Toronta 2. července 1960 uvedl: „Moskva líčí činnost SvědkůJehovových při získání nových stoupenců jako kombinaci ďábelských nástrah a podvratnýchsnah ředitele CIA Allena Dullese. Kdo tedy jsou tito Svědci Jehovovi? Zde je odpověďmoskevské ‘Pravdy’: Od prvních dnů své existence vstoupila sekta Svědků Jehovových doslužeb nejreakčnějších kruhů severoamerického kapitalismu. Bohatí vlastníci otevřeli sektěpřístup do kolonií, aby tam šířila ducha tupé podřízenosti a dostala Svědky do opozice protimladým socialistickém hnutím v Evropě’.“

Pod titulkem „Mračna od Svědků“ list „Washington Post“ 21. března 1959 uvažoval takto:„Jak se zdá, Svědci Jehovovi si už našli stoupence v celém Sovětském svazu, a to dokonce i vtak odlehlých oblastech jako je Sibiř a Kurgan, [58] takže nyní představují znamenitépodzemní hnutí vzdorující vládě. Redaktoři ‘Pravdy’ jsou přesvědčeni, že celé hnutí jepodporováno nejreakčnějšími živly amerického kapitalismu a snaží se nakazit masusovětských občanů duchem dobromyslnosti a rezignace - to všechno za účelem zmaření neboalespoň zadržení celosvětového triumfu revolučního proletariátu. Organizátoři hnutí jsouoznačováni za bývalé válečné zločince, fašistické kolaboranty a špicly gestapa, kteří byli v

německých koncentračních táborech školeni a připravováni na svou práci. V tom posledněřečeném by nakonec mohlo být zrnko pravdy.“

Ohledně téhož článku moskevské „Pravdy“ psal 26. března 1959 „Journal-Every-Evening“ zWilmingtonu (Delaware) takto: „Moskevská ‘Pravda’, která za každým rohem vidíkapitalisty, musí považovat hnutí Svědků za hrozivý výtvor Wall Streetu. Byť je strašák WallStreetu nesmysl, ‘Pravda’ se tak docela nemusí mýlit, jestliže v tomto partikularistickémnáboženství spatřuje potenciální nebezpečí pro věčný sovětský stát.“

g) Svědci Jehovovi jako „političtí uprchlíci“

Manfred Gebhard ve zde již mnohokrát citované knize říká: „Nábožensko-politické cíleSpolečnosti strážné věže vyžadují, aby co nejvíce Svědků Jehovových působilo vsocialistických zemích a především v NDR bez ohledu na těžké podmínky ilegality.Společnost strážné věže proto neměla a nemá nijak zvláštní zájem na tom, aby dostala rychledo bezpečí na Západ podzemní spolupracovníky, kteří se ocitli v akutním nebezpečí.Stoupenci Strážné věže jsou zde především k tomu, aby prováděli ‘teokratické’ pokyny, tj.rozkazy své organizace. Jinak řečeno jsou zde proto, aby trpěli danými okolnostmi a ne abyutrpení uhýbali. To se však v praxi týká většinou jen řadových členů. Jinak se to má s těmifunkcionáři, kteří jsou pro Společnost strážné věže důležití. Všem spolupracovníkům, kteří vpodzemní organizaci zastávají klíčové pozice nebo jsou jinak potřební, bylo vždynapomáháno k útěku do Západního Berlína nebo do Západního Německa. Úřadovny Strážnévěže v Západním Berlíně dostaly na základě zvláštních dohod od tamějších úřadů politicképolicie oprávnění vystavovat na vlastní odpovědnost osvědčení, že z NDR přicházejícíspolupracovník Společnosti je ‘politický uprchlík’. Na základě toho se pak dotyčnémudostane všech materiálních výhod, které v takových případech Spolková republika poskytuje.S přiznáním práva vystavovat osvědčení o uznání za ‘politického uprchlíka’ se ze strany státu- v tomto případě západoněmeckých úřadů - potvrzuje, že Společnost strážné věže a jejípříslušníci jsou jednoznačně činní i politicky. Udělování predikátu ‘politický uprchlík’ lidemz podzemí Společnosti strážné věže z NDR se západoněmeckými orgány - a tedy tak říkajícúředně - jen potvrzuje to, co dokazuje celá dosavadní historie Společnosti strážné věže, žetotiž všechna její zapřísahání neutralitou jsou nečestná a nepravdivá.“ [59]

Antikomunistické kampaně se ovšem neomezovaly jenom na země za železnou oponou;týkaly se doslova celého světa. Mimo jiných jsou zmiňovány v Brazílii, Vietnamu a v Chile.[60] Ohledně státního převratu v Chile vyjádřila Ročenka Svědků Jehovových 1982přesvědčení, že se Pinochet dostal k moci milostí Boží, aby zachránil sektu před socialisty akomunisty. Poté, co se moci chopila armáda (rozuměj: skrytá vrchnost), postoupilo mnohoSvědků Jehovových do důležitých pozic, protože v průmyslu i jinde vznikly pozatýkánímkomunistických aktivistů citelné mezery. Pinochetova vláda měla plnou důvěru SvědkůJehovových v Chile. [61]

h) Afrika

Dlouhý by byl výčet zemí, v nichž Společnost strážné věže ledabyle odložila svou zásadupolitické neutrality. Podle některých pramenů tak tomu bylo např. ve dvacátých a třicátýchletech v některých zemích Afriky. Jak se zdá, sehrála Společnost důležitou roli v bývaléRhodesii (dnešní Zimbabwe), Zambii a v Malawi.

„Všeobecná historie socialismu“ [62] na str. 619 uvádí: „Vyvlastňování Afričanů bylo vZimbabwe a Malawi poměrně vzácné a rovněž v ostatních oblastech k němu téměřnedocházelo, takže se tam snadno mohl utvořit střední stav. Protesty měly převážněnárodnostní charakter a často byly spojeny se sektami jako je hnutí Strážné věže (WatchtowerMovement).“

Jinde zase jsou Svědci Jehovovi obviňováni z vyvolání prvních stávek v Zambii. Roku 1935zapříčinili první velkou stávku v Copper Belt v severní Rhodesii. [63]

Badatel Sholto Cross uvádí, že činnost kazatelů hnutí Strážné věže zapříčinila rychlé„zhroucení“ koloniálních úřadů. [64] Pod vedením jednoho z vůdců hnutí Strážné věže bylySvědky Jehovovými zabity v Rhodesii a Zaire 174 osoby. [65]

Tony Hodges ve své zprávě „Svědci Jehovovi v centrální Africe“ uvádí, že hnutí Strážné věževyvolalo rovněž vzpoury v Belgickém Kongu. [66] Tatáž zpráva potvrzuje, že problémy,která nastaly r. 1923 v rhodéském Wankie, byly rovněž dílem hnutí Strážné věže. Vnejnovější učebnici dějin Společnosti strážné věže „Jehovovi svědci - zvěstovatelé královstvíBožího“ z r. 1993 se na str. 434 tvrdí, že tzv. hnutí Strážné věže v Africe nemělo vůbec nicspolečného se Svědky Jehovovými. V Ročence 1977 je však připuštěno, že se zcela přesněneví, zda 1 500 sympatizantů hnutí Strážné věže, odpovědných za vzbouření ve Wankii, byločleny Společnosti strážné věže v Brooklynu. [67]

Mezitím už v naší souvislosti vešlo ve známost, že v domech některých členů hnutí Strážnévěže byly nalezeny publikace Svědků Jehovových, které jim přicházely poštou! [68]

Dodejme ještě, že se Biblisté v Německu těšili mimořádné přízni rudých Spartakovců vestejnou dobu, kdy farář C. E. Greenfield obvinil Společnost strážné věže z propagovánícírkevního bolševismu v Africe. [69]

Závěrem by neměla chybět zmínka o jedné zajímavé okolnosti. Když byly v Africe zakázánypolitické strany a jejich vůdci se většinou nacházeli na útěku, Společnost strážné věže jim jakznámo pomáhala a dokonce je i zachraňovala vstupem do sekty. [70]

i) Dopisy hlavám států

V jasném rozporu s tím, co současný prezident sekty Milton Henschel tvrdil na začátku tétokapitoly, adresovala Společnost strážné věže vládám početné petice a protesty. Uveďme si zdenapř. rezoluci tehdejšímu předsedovi rady ministrů SSSR Nikolaji A. Bulganinovi neboprotest na adresu dominikánského diktátora generalissima Rafaela L. Trujilla. [71]

Brooklynské vedení rovněž povzbuzuje i své stoupence k zasílání dopisů osobám v důležitýchpolitických postaveních. Pod záminkou zjednání úlevy svým tzv. utiskovaným bratřímpřichází na stoly vládních představitelů mnoho tisíc dopisů z celého světa s apely v jejichprospěch.

Sdělení portugalského vyslanectví z 16. června 1964 A. Koerberovi, tehdejšímu zástupciSpolečnosti strážné věže u State Department ve Washingtonu, [72] nám nejen odhaluje obsaha smysl zmíněných dopisových kampaní, ale podává rovněž názorný obrázek činnosti SvědkůJehovových té doby v Portugalsku.

Ve sdělení se nejprve poukazuje na fakt, že v Portugalsku je skutečná a ústavou zaručenásvoboda náboženství, a že tedy žádný z členů sekty nemůže být kvůli tomu vystaven nějakýmrepresáliím. Dále se pak vyslanec cítí nucen poukázat na okolnost, že úřady ovšem muselypoužít určitých prostředků, aby omezily činnost sekty, která byla v rozporu ze zákony země is osobními právy ostatních občanů. Závěrem je uveden dlouhý seznam obvinění. Společnostistrážné věže je mj. vytýkáno rozšiřování propagandistického materiálu, opovržlivé nakládáníse státní vlajkou a podněcování lidí k odmítání vojenské služby na obranu státu. Dále se tampíše, že tyto aspekty propagandy Společnosti nemají co dělat s křesťanstvím a je třeba na něnahlížet jako na buřičskou činnost proti vnitřní bezpečnosti i zákonům země. Pokud jde osoukromá práva občanů, v prohlášení se říká: „V rámci své propagační činnosti v různýchčtvrtích Lisabonu i v jiných městech se ‘Svědci Jehovovi’ dopustili svou přítomností rušenírodinného soužití tím, že pod nějakou záminkou vstupovali do domácností a vnucovali lidempropagační materiály, což se často neobešlo bez vyhrožování a nadávání. V mnoha případechsi ‘Svědci’ drželi dveře otevřené i násilím, když se překvapení obyvatelé nechtěli dát rušit. Toje ovšem flagrantní a hrubé porušování práv portugalských občanů.“ Sdělení končíkonstatováním, že nenávistná kampaň Svědků Jehovových v podobě dopisů většinouurážlivého charakteru (drzosti a blíže nespecifikované výhrůžky) je neslučitelná s morálnímiprincipy křesťanství.

Materiál kapitoly jistě čtenáři postačí k vytvoření vlastního úsudku o „neutralitě“ a skrytépolitice této nebezpečné sekty.

William Cetnar, Questions for Jehovah’s Witnesses, Kunkletown 1983, str. 31.

V německé verzi Jehovas Zeugen in Gottes Vorhaben, Wachtturm-Gesellschaft 1960, str. 55.

Anglická verze Strážné věže z 1. srpna 1898, str. 231.

Russell nakonec unikl do Anglie v rybářském člunu!

V originále Zwischen Widerstand udn Martyrium. Die Zeugen Jehovas in „Dritten Reich“.Disertace k dosažení hodnosti doktora filosofie univerzity v Hamburku, Hamburk 1989, str.58.

V německé verzi: Frederick William Franz, Dann ist das Geheimnis Gottes vollendet,Wachtturm-Gesellschaft 1969, str. 324.

Johann Ohrtmann, Die Kriegsdienstgegnerbewegung, Heide 1932, str. 9.

Konrad Algermissen, Die Zeugen Jehovas, Celle 1949, str. 7.

Ruthefordem vybudovaný teokratický systém ovšem také vytvářel různé problémy. Tak např.holandská verze Strážné věže z 1. května 1941 si na str. 141 stěžuje, že mnozí stoupencidávají najevo otevřenou morálku. Někteří nebyli dojmu, že není nutné dodržovat povinnostúředního uzavírání manželství a žijí spolu jako muž a žena, aniž by splnili svou zákonnoupovinnost.

První anglické vydání časopisu „Zlatý věk“ („Das Golden Zeitalter“) vyšlo 1. října 1919 (vNěmecku v říjnu 1922). Počínaje vydáním z 3. října 1937 byl titul časopisu změněn na„Útěcha“ („Trost“) a pro vydání po 22. srpnu 1946 byl zvolen název „Procitněte!“(„Erwachet!“).

V originále Die größte Geheim-Macht der Welt. Aby kniha nebyla spojována se Společnostístrážné věže, vyšla v nakladatelství „Stern“. Náklad prvního vydání byl 200 000 výtisků!

Farář Julius Kuptsch, Aufklärung über die Ernster Bibelforscher, Tilsit 1927, str. 45

Cit. podle: Detlef Garbe, Zwischen Widerstand und Martyrium. Die Zeugen Jehovas im„Dritten Reich“, disertační práce, Hamburg 1989, str. 109.

Ročenka Svědků Jehovových 1933, Společnost strážné věže, str. 99.

Geschichte der Zeugen Jehovas in Deutschland.. Transskription der Tonbandaufnahme:Helmut Lasarcyk (1990). Srv. také Elke Imberger, Widerstand von unten. Widerstand undDissens aus den Reihen der Arbeiterbewegung und der Zeugen Jehovas in Lübeck aundSchleswig-Holstein 1933-1945, Neumünster 1991, str. 262 a dále.

Podle zmíněného zákona bylo za ohrožení státu považováno i odmítání vojenské služby zdůvodů svědomí.

Detlef Garbe, Zwischen Widerstand und Martyrium. Die Zeugen Jehovas im „Dritten Reich“,disertační práce, Hamburg 1989, str. 466.

Dokument tajné policie A2 11 B 2/326/37S.

Detlef Garbe, Zwischen Widerstand und Martyrium. Die Zeugen Jehovas im „Dritten Reich“,disertační práce, Hamburg 1989, str. 491 a dále. Srv. Reimer Möller, Widerstand undVerfolgung in einer agrarisch-kleinstadtischen Region. SPD, KPD und Bibelforscher im KreisSteingurg 1933-1945, ZSHG 114, 1989, str. 217.

Detlef Garbe, Zwischen Widerstand und Martyrium. Die Zeugen Jehovas im „Dritten Reich“,disertační práce, Hamburg 1989, str. 533.

Byli ovšem Svědci, kteří navzdory svým náboženským předpisům vojenskou službunastoupili a sloužili v armádě i domobraně. Srv. Reimer Möller, Widerstand und Verfolgungin einer agrarisch-kleinstadtischen Region. SPD, KPD und Bibelforscher im Kreis Steingurg1933-1945, ZSHG 114, 1989, str. 217.

Státní department prostřednictvím různých zpravodajských služeb shromažďuje a analyzujevelké množství informací v politické a hospodářské oblasti ze zemí, v nichž mají USA svávyslanectví. Zmíněný „department“ byl a je vždy řízen řízen vlivnými zednáři.

Foreign Relations of the United States. Diplomatic Papers 1933. Volume 11. The BritishCommonwealth, Euprope, Near East and Africa, Washington 1949, str. 406-417. Tato knihapřináší rovněž vzájemnou korespondenci obou vlád o Společnosti strážné věže.

Foreign Relations of the United States. Diplomatic Papers 1933. Volume 11. The BritishCommonwealth, Euprope, Near East and Africa, Washington 1949, str. 406.

Tamtéž, str. 407.

V originále The Nazi State and the New Religions: Five Case Studies in Non-Comformity.


Detlef Garbe, Zwischen Widerstand und Martyrium. Die Zeugen Jehovas im „Dritten Reich“,Studien zur Zeitgeschichte Band 42, Oldenburg 1993, str. 98 a dále.

Celý text prohlášení je reprodukován v příloze a bylo publikováno v Ruthefordem řízenéročence Jahrbuch 1934 der Zeugen Jehovas (angl. The 1933 Yearbook of Jehovah’sWitnesses) Anglický text jsem přetiskl ve své španělské knize Precaución! ... testigos deJehová, Cihuauha 1992, str. 404-415. Strojopisný originál Vysvětlení skutečností je uložen vSpolkovém archivu pod. č. R. 43 II/179, 126-140.

Geschichte der Zeugen Jehovas in Deutschland. Transskription der Tonbandaufnahme:Helmut Lasarcyk (1990).

Rudolf Höss, Kommandant in Auschwitz. Autobiographische Aufzeichnungen, Stuttgart 1958,str. 77.

Společnost strážné věže 1993, str. 693.


Tamtéž.

Cordell Hull stál v letech 1933-1944 v čele ministerstva zahraničí Spojených států. Nebyl jenvlivný zednář, ale patřil také k Council on Foreign Relations (CFR).

Dopis Společnosti strážné věže z 19. prosince 1934 říšskému a pruskému ministerstvu vnitrapotvrzuje, že dohoda mezi Německem a Spojenými státy zahrnuje i Ruthefordovu organizaci.Viz také Reichsgesetzblatt II Nr. 38, 1925, str. 795.

Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über die Wachtturmgesellschaft,Leipzig 1971, str. 120.

Viz Procitněte! č. 21 z 8. listopadu 1964.

Dopis je otištěn v: Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über dieWachtturmgesellschaft, Leipzig 1971, str. 122.


Marley Cole, Die Zeugen Jehovas, Frankfurt 1956, str. 193.

Vzhledem k politickému charakteru dopisu nebyli mnozí Svědci Jehovovi ochotni zúčastnit seakce z 8. října. Po protestní akci proto následovalo nové rozštěpení mnoha skupin Biblistů.

Vidal César Manzanares, El infierno de las Sectas, Bilbao 1989, str. 76 a dále.

Josy Doyon, Herders zonder Erbarmen, 4. vyd. Baarn 1980, str. 145.

Elke Imberger, Widerstand von unten. Widerstand und Dissens aus den Reihen derArbeiterbewegung und der Zeugen Jehovas in Lübeck und Schleswig-Holstein 1933-1945,Neumünster 1991, str. 295. Srv. protokol tajné policie Nr. 1035/36 z 28. srpna 1936.

Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über die Wachtturm-Gesellschaft, Leipzig 1971, str. 144.

Viz Dodatek. Srv. také Útěcha z 15. září 1943 a švýcarské vydání téhož z 15. listopadu 1943.



V originále Precaución! ... Testigos de Jehová, Chihuahua 1992

Svědci Jehovovi platili v koncentračních táborech za velmi spolehlivé, korektní adůvěryhodné. Proto se jim často dostávalo postavení předáků a kápů.

Mennonité jsou sektou odmítající např. křest dětí, přísahu a vojenskou službu. Svůj názevodvozují od katolického kněze Simona Menno (1492-1559), který byl Lutherovýmstoupencem a později se stal novokřtěncem. Rozšířeni jsou především v Holandsku, SeverníAmerice a také v Německu; p. překl.

Rolf Nobel, Falschspieler Gottes. Die Wahrheit über die Zeugen Jehovas, Hamburg 1985, str.122.

Ročenka Svědků Jehovových 1947, Wachtturm-Gesellschaft, Bern, str. 112.

Strážná věž z 15. února 1948.

Srv. Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über die Wachtturm-Gesellschaft, Leipzig 1971, str. 149.

Dopis je přetištěn v: Manfred Gebhard, Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über dieWachtturm-Gesellschaft, Leipzig 1971, str. 226 a dále.

Cit. podle: Walter Krappatsch/Heinz Peter Tjaden, An ihren Früchten, London/Worms 1990,str. 109.

Kurgan je známá průmyslová oblast na Urale; p. překl.


Viz Procitněte! z 22. března 1953 a z 22. září 1965.

Holandská verze Strážné věže z 15. března 1977, str. 175.

V originále Historia General des Socialismo 1918 a 1945, Barcelona 1982.

Tony Hodges, Jehovah’s Witnesses in Central Africa, str. 1-4.

Viz Sholto Cross, The Watchtower Movement in South-Central Africa 1918-1945, Oxford1973.

Srv. Rolent Rothberg, The Making of Malawi and Zambia 1873-1964, London 1966, str. 142-146.

V šedesátých letech mělo potlačení hnutí za nezávislost Katangy mj. za cíl likvidaciČombeho. Kromě toho se mělo americko-židovskému trustu United States Steel vytlačit zehry svého konkurenta Union Miničre du Haut Katanga. Srv. P. Hoffstetter, Défensee del’Occident, Paris 1963, str. 45.

Ročenka Svědků Jehovových 1977, Společnost strážné věže, str. 93 a dále.

Srv. Jehovas Zeugen - Verkündiger des Königreichs Gottes, Wachtturm-Gesellschaft 1993,str. 482.

Ročenka Svědků Jehovových 1977, Společnost strážné věže, str. 93 a dále.

Srv. Fritz Springmeier, Be Wise as Serpents, Lincoln 1991, str. 243.

Srv. Strážná věž z 15. dubna 1957; španělská verze z 1. června 1963.

Zmíněný Anton Koerber byl představitelem Společnosti strážné věže při ministerstvuzahraničí Spojených států; v roce 1952 daroval prezidentovi Společnosti Nathanu Knorroviluxusní automobil zn. Cadillac. Srv. William Cetnar, Questions for Jehovah’s Witnesses,Kunkletown 1983, str. 66.

9. KAPITOLA

Satanova léčka

Stojí zednáři, Společnost strážné věže i ostatní organizace opravdu v pozadí chystané světovérevoluce? Pro mnohé je totiž překvapujícím zjištění, že tyto instituce nejsou nakonec ničímjiným než poslušnými vykonavateli již hotového satanského plánu.

Věříte v jsoucnost ďábla nebo jej považujete za pouhý pověrčivý výmysl lidsképředstavivosti? Existuje opravdu zlý osobní duch, který se nazývá Satan?

Pro nás je důležité mít neustále na paměti, že křesťan existenci ďábla popírat nesmí, protožeje jasně dosvědčena v Písmu svatém. Jako věřící křesťané se nesmíme protivit apoštolskémuučení! Od první knihy Mojžíšovy až po Zjevení svatého Jana se všude jednoznačně a zřetelněpíše o ďáblovi, aby čtenáři Písma věděli a chápali, že Satan je sice nadlidskou, přesto všakvelmi reálnou duchovní bytostí.

Historie Lucifera, známějšího spíše jako „Satan“, je historií zla a hořkosti. Lucifer,nejkrásnější anděl, byl Bohem stvořen jako nejdokonalejší z tvorů. Výpověď Bible ukazuje,že Bůh jej obdařil schopností svobodného myšlení a rozhodování. Překrásný anděl se cítilnejen nadřazen ostatním stvořením, nýbrž dovolil také vzklíčit závisti na Božívšemohoucnost; dokonce si troufal se Bohu rovnat. Odtud už byl jen malý krůček ke vzpouře.Anděl Lucifer („Světlonoš“) v touze po moci a po vlastní říši, posedlý přáním být uctívánstejně jako Bůh, povstal a stal se tak odpůrcem. [1] Jeho vzpoury se zúčastnila třetina andělů,kteří se tím stali démony. Po stvoření Adama a Evy Bohem se jim ukázal Satan s úmyslempopudit Evu i jejího muže proti Bohu. První lidé se skutečně rozhodli následovat Satana ajeho družinu zlých duchů. Skrze Adama a Evu chtěl Satan sklonit celé lidstvo pod své jařmo.Jeho hlavním cílem bylo a je svést oběť ke ztrátě věčného království pokoje a blaženosti,které Bůh daruje těm, kdož Jej milují.

Umělci se vždy snažili opatřit obraz ďábla všemi atributy hrůzy a odpornosti. Jiní jej zasezpodobňovali více či méně komicky; pro ně byl stejně mytickou postavou jako třeba upíři astrašidla. Prezentovali jej jako postavu v rudém hávu, s rohy na hlavě, se šípovitým ohonem as trojzubcem v ruce. Tyto zmatené a nesrozumitelné představy nepochybně přispěly k

zpochybnění existence Satana. Jeho po tisíciletí užívané metody jsou tak rafinované, že dnesuž přemnozí v Satanovu jsoucnost vůbec nevěří.

Stoupenci satanistických kultů ovšem o existenci Satana dobře vědí. Pohlížejí na ďábla jakona svého Boha a jsou v neustálém zápasu s Bohem křesťanským. Víme, že satanisté kuspokojení svého pána a jeho démonů jej uctívají těmi nejodpornějšími a těžko myslitelnýmizpůsoby. Podle naprosto důvěryhodných svědectví jejich ceremoniály zahrnují znásilňovánípanen, sexuální orgie a podobné nepřirozenosti, ba dokonce i krvavé obětování zvířat a lidí.Alister Crowley, jeden ze zakladatelů moderního satanského kultu, píše ve své „Knizezákonů“ následovně: [2] „Nejlepší obětí, jíž lze dosáhnout téměř všeho, je zcela nevinné amimořádně inteligentní dítě.“

Vzývání ďábla není ovšem omezeno na satanismus, nýbrž se projevuje i ostatními formamiokultismu. Okultními praktikami je jmenovitě prosáklé subkulturní prostředí dnešní mládeže.Jako příklad postačí uvést čarodějné kulty, spiritismus, kouzelnictví a channeling. [3]

Je třeba rovněž konstatovat, že ilumináty kontrolovaná masmédia věnují ďáblovi mimořádnoupozornost v podobě nesčetných článků a statí v novinách, časopisech, knihách, filmu irozhlasových a televizních pořadech. Proto také nezní nijak nepravděpodobně tvrzení FritzeSpringmeiera, že všechny ilumináty lze spolehlivě přičíst k stoupencům satanského kultu. [4]

Podle Bible je Satan neviditelným vládcem tohoto světa. Když Satan tvrdil, že má moc nadvšemi královstvími Země, Ježíš to nepopřel (L 4,6 a dále). Právě naopak - On sám označilSatana za „knížete tohoto světa“ (J 5,9; 12,13)!

Protože Satan své panství nad Zemí nemůže vykonávat viditelně ve vlastní osobě, vyvolal spomocí skryté vrchnost v život démonické organizace.

Připomeňme si na tomto místě svědectví bývalého člena iluminátů Johna Todda o symbolicejednodolarové bankovky: „Oko na vrcholu pyramidy je Lucifer.“ A dále říká: „Pečeť bylavytvořena z příkazu rodiny Rothschildů v Londýně; pyramida ukazuje strukturu iluminátství.Takto je Satan nahlížen jako božstvo v lidské podobě. Cokoli řekne, je iluminátům jakoPísmo křesťanům, jako slovo Boží. Všechny pokyny, kterých se iluminátům dostává odRothschildů, jsou předávány dále a uskutečňovány.“ [5]

A. Pokrovsky ve své knize „B’nai B’rith a jeho otroci“ [6] sděluje, že v Charlestonu (USA) jeLuciferovi zasvěcený templ. Nad jedním z oltářů ční jeho obrovská socha ze zlata. Podleautora knihy není oltář veřejnosti přístupný a smí se mu přiblížit pouze židovští zednářivysokých stupňů zasvěcení. Údajně má jít o templ, v němž se odbývají tajná shromážděnírady rozhodující o osudech světa.

Má snad Bible na mysli tyto ilumináty, kde mluví o těch, „kteří praví, že jsou Židé, ale nejsoujimi, nýbrž lidem satanovým“ (Zj 2,9; 3,9)?

Dnes stojí prakticky všichni političtí vůdci národů vědomě či nevědomě pod určujícím vlivemSatana!

Pokud jde o zednářstvo, pak jeho nejvyšší stupně náležejí k Satanově elitě! Lóžoví bratří sevždy vyděsí, když v řeči padne jméno Gabriel Jogand Pagés, známější spíše jako „Léo Taxil“.V knize „Tajemství svobodného zednářstva“ je tento muž obvinil z uctívání ďábla. V dalšíknize s titulem „Třítečkoví bratří“ [7] napsal, že zednářské rituální praktiky spočívají naďábelském kultu oslavujícím Lucifera. Roku 1891 vydal knihu „Sestry zednářstva“, v nížpodrobně informuje o satanské mši celebrované v kroužku vysokostupňových zednářůpalladického ritu „ďáblova papeže“ Alberta Pike, nevyššího vůdce iluminátů ve Spojenýchstátech.

Přestože se nakonec ukázalo, že Taxil byl velký fantasta vyloučený z jedné marseilleské lóže,zůstává otázkou, zda jsou tímto faktem automaticky bezpodstatné i jeho výtky ohledněúzkého spříznění mezi zednářstvem a satanismem. Právem můžeme mít za to, že ne!

Proč právem? Protože to byl např. oficiální list italských zednářů „Rivista della MassoneriaItaliana“ roč. 1887, který na str. 27 jednoznačně přiznal: „Zednáři považují Satana Velkéhojako svého skutečného představeného.“

Na zednářské dokumenty specializovaný badatel dr. Fara v své knize „Zednářstvo a jeho dílo“[8] napsal: „Ceremoniál k přijímání do 29. stupně je celebrován pod panteistickým symbolem,kozlí hlavou s pochodní mezi rohy, s lidskýma rukama, křídly archanděla a ženským tělem srůží a křížem na prsou.“

Rovněž francouzský arcibiskup Leon Meurin potvrzuje v knize „Zednářstvo ... Satanovasynagoga“ [9] skutečnost obvyklého uctívání ďábla zednáři a ilumináty.

Rakouský politik Friedrich Wichtl vysvětluje ve své knize „Světové zednářstvo - světovárevoluce - světová republika“, [10] že „... zednáři pohlížejí na Satana jako na svéhonejvyššího pána a Boha.“

Ještě jasnější jsou slova vysokostupňového zednáře Alberta Pike z 14. července 1889 vinstrukci pro třiadvacet plukovníků světové rady: „Doktrínou satanismu je hierarchie, apravým, nefalšovaným filosofickým náboženstvím je víra v Lucifera a Adonaie současně.Lucifer, Bůh světla a dobra však bojuje za lidstvo, na rozdíl od Adonaie, Boha temnoty a zla.“[11]

Je tedy jisté a spolehlivé, co napsali autoři knihy „Výrobci bohů“: [12] „Zednáři přejaliantiteistické tajné náboženství, které obrací všechno, co učí Bible, a tak dělá z Lucifera Bohaa z Boha Satana.“

Pokud by nějaký zednář nižšího stupně četl tyto výpovědi, jistě by přesvědčeně prohlásil: „Tonaprosto nesouhlasí, je to lež, protože to nemůže být pravda!“ Proto by si měl připomenoutznámá slova vysokého iluminátského zednáře Alberta Pike: „Záměrně dezorientujeme ‘modréstupně’ falešnými výklady.“

Jedním z hlavních Satanových záměrů je sjednocení všech vyznání a jejich sloučení v jedinéprotikřesťanské náboženství. Satanovi nestojí v cestě božstva pohanských náboženství nebo

sekt jako jsou Svědci Jehovovi, mormoni atd., nýbrž výhradně Bůh Bible a skutečnýchkřesťanů. Proto musí být křesťanstvo zničeno!

V naší souvislosti je nanejvýš důležité vědět, že Satan se svými elitními jednotkami máspadeno v první řadě na Vatikán. V „Protokolech sionských mudrců“ (17,4; 17,6) se říká: „Ažpřijde čas definitivně zničit papežství, ukáže lidu naše neviditelná ruka na papežský stolec.Kdyby však lid chtěl proti papeži vystoupit silou, zakročíme sami proti tomu pod záminkou,že není vhodné prolévat krev. Tímto úhybným manévrem totiž pronikneme do nejskrytějšíchvatikánských komnat, které neopustíme dříve, dokud zcela nezlomíme moc papežství. Nežbude mládež přechodného období vychovávána k naší pravé víře, nebudeme otevřeně útočitproti víře stávající, nýbrž ji budeme podrývat kritikou a zaséváním pochybností a rozkolů.“

Dnes a denně se můžeme přesvědčovat o tom, že zuřivý boj proti katolicismu, vedený zednářia ilumináty založenými a řízenými pseudoreligiózními hnutími, postupuje přesně podle plánu!

V italském lóžovém dokumentu z r. 1818 s titulem „Praktické pokyny, věčný zákoník aprůvodce plánů vysokostupňových zednářů“ [13] se otevřeně deklaruje, že žádoucím cílemzednářstva je zničení katolicismu a všech křesťanských idejí. Na otázku „Jak se toho mádosáhnout?“ dává dokument následující odpověď: „Papež nikdy nepřijde k tajným spolkům;proto musí tajné spolky udělat první krok k papeži a církvi se záměrem spoutat je. Může totrvat ještě mnoho let, možná dokonce i celé století. Co hledáme ... je papež podle našichpotřeb.“

Mafred Adler předkládá v knize „Zednáři a Vatikán“ [14] důkazy o tom, že v říjnu 1917 (!!)rozvinuli zednáři na svatopetrském náměstí přímo před okny Vatikánu Satanovu standartuznázorňující ohavně znetvořeného archanděla Michaela. Na připojeném transparentu stálo:„Satan musí vládnout ve Vatikánu a papež bude jeho otrokem!“ Neuškodí připomenout, že připohřbu papeže Pia IX. se několik fanatických zednářů pokusilo svrhnout jeho tělo do Tibery.

Kromě toho je i jinak známo, že italští zednáři při svých průvodech nosí vlajky s obrazemSatana. Poprvé se tak veřejně stalo 17. března 1872 při pohřbu vysokostupňového zednářeMazziniho. Podle Friedricha Wichtla měli zednáři dokonce v úmyslu vztyčit zmíněnou vlajkupřímo ve Vatikánu. [15]

Při odhalování pomníku na památku Garibaldiho, vůdce tajné společnosti karbonářů, jedné znejmocnějších paží iluminátů v Itálii, zpívali lóžoví bratři satanskou hymnu, [16] kterounapsal zednář 33. stupně Giosue Carducci a v níž se doslova říká:

Sláva a čest Tobě, mocný odbojníku ...

Svrhni prolhaný učitelský úřad nástupců Petrových! ...

Zdrť korunu a mitru! ...

Pod záštitou tehdejšího římského starosty židovského zednáře Ernesto Nathana nabývalyurážky a obvinění Svatého stolce stále křiklavějších forem včetně těch nejodpornějších.

V Portugalsku, kde se zednáři nijak neostýchali hlásit k revoluci z roku 1910, zaměřily lóžesvůj boj na zničení monarchie a církve zcela podle plánu „Protokolů sionských mudrců“.Bojovým heslem tamějšího zednářstva bylo: „Příští generace zažije konec katolicismu.“ Vtomto očekávání se velmistr Velké Orientu Lisabonu Magalhaes Lima nerozpakovalujišťovat, že již brzy nebude v seminářích ani jeden jediný chovanec. Církev byla předmětemsystematického a energického pronásledování, tzv. „mocné bouře nenávisti“, jak se tehdyprávem říkalo. Protiklerikální opatření byla ještě ostřejší a skandálnější než ta, jaká provázelaoddělení církve a státu ve Francii. [17]

Rovněž tak boj zednářstva proti katolické církvi v zemích jako Peru, Argentina, Kolumbie,Venezuela nebo Mexiko nabýval často mimořádně brutálních forem. Tak např. v Mexikuzednáři prosadili striktní zestátnění veškerého církevního majetku i bezcitné rozpuštění všechnáboženských řádů a rozpoutali kampaň za agresivní laicismus. Antireligiózní zákonyzednářského prezidenta Callese z roku 1917 měly za následek, že církev musela takříkajíczavřít brány. Na protest proti tomu se rolníci, studenti i ostatní věřící katolíci zorganizovali kozbrojenému odporu proti lóžové vládě. Tisíce jich zahynuly buď přímo v boji nebo bylyzavražděny přepadovými komandy. Tito stateční katolíci se nazývali „Cristeros“. S růžencemv ruce a s výkřikem „Ať žije Kristus Král!“ šli na jistou smrt. [18]

Od konce 19. století se Satan se svou elitní společností usilovně snaží nenechat co možnážádnou zem v klidu. Stále znovu jsou proti sobě popouzeny různé skupiny, politické zločinyjsou zastírány a omlouvány, pohrdá se justicí, národy jsou systematicky kaženy a křesťanskávíra je vysmívána.

Rovněž zde je Společnost strážné věže nápomocná; až nápadně často jsou útoky SvědkůJehovových zaměřeny proti katolické církvi a jejím členům. Lze snadno a spolehlivě zjistit, žeSpolečnost strážné věže ve svých publikacích často otiskuje snímky prominentních katolíků sopovržlivým a pokryteckým komentářem. Budiž zde důrazně řečeno, že taková obvinění sestrany sekty jsou nečestná a nespravedlivá. Společnost strážné věže soustavně usiluje ozmatení upřímných katolíků, protože mnozí vůbec nepostřehnou, že Svědci ke svým útokůmvyužívají pouze nevědomých, špatných nebo vzdorných katolíků. Odsudek SvědkůJehovových je vždy jednostranný, neboť ukazují výhradně špatné příklady jednotlivců vkatolické církvi. Takoví „věřící“ se sice označují za katolíky, ale ve své víře nežijí. Nejsouovečkami stáda našeho Pána Ježíše Krista, protože nechtějí slyšet Jeho hlas (J 10,26 a dále); vžádném případě nejsou reprezentativním zjevem. Svědci Jehovovi na druhé straněkonsekventně obcházejí všechno dobré, co v katolické církvi je.

Z Brooklynu rozsévaná nenávist nezná hranic. Adeptům Společnosti strážné věže seneustálým opakováním vtlouká do hlavy, že katolíci slouží ďáblovi; podle sekty je Bohemkatolíků Satan! V publikacích Společnosti se říká, že „velký Babylón“ příp. „velká nevěstkababylónská“ je náboženskou částí Satanovy organizace, jejíž nejdůležitější část představujeřímsko-katolická církev, která vznikla za císaře Konstantina ve 4. století!

Když Svědci Jehovovi učí, že církev byla založena teprve za císaře Konstantina, je topřirozeně zjevná a historicky zcela neudržitelná lež. Císař Konstantin sice církvi zajistilvolnost konání tím, že ji prohlásil za státní náboženství, ale církev nezaložil. Katolická církev

je přibližně 2 000 let stará. Na základě Nového zákona a ostatních historických dokumentůmůže a musí být nepochybně a výhradně identifikována s jednou jedinou, samotným JežíšemKristem založenou církví. Jakýkoli lexikon podává příslušná historická data církve od jejíhozaložení po dnešek. Je tedy holý nesmysl tvrdit, že církev vznikla teprve několik století poKristu.

Ježíš založil jedinou církev a nikoho nezmocnil založením jiné (Mt 16,18). Kromě tohopřislíbil, že ji brány pekelné nepřemohou a On s ní zůstane až do konce všech dnů (Mt 28,20).Tato přípověď je dodatečným důkazem pro identitu římsko-katolické církve s církvízaloženou Kristem. Církev neochvějně kráčí staletími bez ohledu na zuřivé útoky, které zatéměř 2 000 let musela zakusit.

Dalším důkazem skutečnosti, že katolická církev byla založena Kristem a že On je úhelnýmkamenem, na němž spočívá, je satanisty tu a tam s ďáblem uzavíraný pakt. Skuteční křesťanédobře vědí, že všechno úsilí ďábla spočívá v tom, aby oddělil lidi od Boha a připravil je ověčnou blaženost. K dosažení toho užívá doslova všech možných prostředků. Jedním z nich jeprávě zmíněný pakt, jímž si Satan v nejvlastnějším smyslu slova kupuje duši své oběti. Přiuzavírání paktu Satan svému novému stoupenci slibuje slávu, pozemské štěstí, životní požitkya splnění všech přání. Za to ovšem musí Luciferovi pravidelně přinášet oběti a současně sesnažit o svedení dalších duší k službě ďáblovi. Od každého „nově obráceného“ katolíka ďábelvyžaduje, aby se odřekl katolické víry a všech církevních svátostí.

Doslova zarážející je v této souvislosti shoda způsobu postupu ďábla a Svědků Jehovových,kteří od nového adepta rovněž požadují, aby zničil kříže, růžence, obrázky svatých a všechnyostatní posvěcené předměty resp. aby je alespoň odstranil ze svého okolí. Lze to chápat jinak,nežli že Svědci Jehovovi plní Satanův příkaz?

Je rovněž snadné dokázat, že „černé“, tj. Satanovi zasvěcené „mše“ jsou ve všech bodechparodií katolické mše. Celebrování takové „černé mše“ také má zcela opačný účinek než jetomu při mši katolické. Během satanské „mše“ je „svěcena“ černá hostie; křesťanské symbolyjsou postaveny na hlavu. Satanskou „mši“ je tedy nutno chápat jako jednoznačný výraznenávisti vůči Bohu, Kristu a Jeho církvi, tzn. jako uctívání Satana.

Není tedy už žádných pochyb o tom, že Satan má v katolické církvi svého největšíhonepřítele, a proto katolíci jako takoví nemohou stát na straně ďábla.

Již jsme si výše ukázali, jak Společnost strážné věže svým stoupencům namlouvá, že jejedinou organizací, která nepodléhá vlivu a moci démonů. Tím podivněji ovšem působí fakt,že právě Svědci Jehovovi žijí v ustavičném strachu ze Satana, ba že z něj mají doslovapanickou hrůzu. Všechny problémy, které se mezi nimi vyskytnou, okamžitě připisujídémonům. „Řídící sbor“ sahá při zastrašování svých stoupenců nejen k apokalyptickýmhrůzám, nýbrž i k ďáblovi samotnému, což je metoda, které používají všechny destruktivnísekty. Strach mezi Svědky Jehovovými je bezpochyby součástí psychologického plánu sekty,protože představuje nejjistější prostředek k udržení jejich poddajnosti a semknutosti.

Vůdčí elita v Brooklynu využívá každé vhodné příležitosti k posilování strachu z démonůmezi Svědky. Stoupenci sekty jsou udržováni v pocitu neustálého nebezpečí upadnutí doněkteré z nespočetných Satanových léček. Ve dne v noci se mají ustavičně na pozoru, abynepodlehli démonickým vlivům. Je pozoruhodné, jak se adepti Společnosti strážné věževyhýbají literatuře, v níž je obrázek nebo symbol ďábla; na neštěstí jsou Svědci Jehovoviprávě v tomto bodu obětí obrovského podvodu, který jde na konto jejich nejvyšších vůdců.Satanovy mystifikace jsou velice rafinované a přesvědčivé!

Psychologie prokázala existenci různých účinných metod k manipulování ostatními lidmi.Všichni víme, že se nás dnes např. reklamní panely, novinové inzeráty a televizní šoty snažíovlivnit. Co však už většina lidí neví je okolnost, že takové ovlivňovací procesy nejsoupřevážně přijímány zrakem a sluchem, nýbrž podvědomím, tzn. že jim dotyčný podléhánevědomě. Proto se taková podprahová poselství vymykají kontrole a analýze jednotlivce,eticko-morálnímu hodnocení atd.

Dnes je už v celém světě běžné dostávat pomocí rafinovaně zkonstruovaných reklamníchtechnik taková podprahová poselství až k příslušným adresátům. Jakmile jsou přijatamozkem, aktivují se prostřednictvím barvy, obrazu, textu zvuku či slova. Podprahovéinformace určují i jednání a postoje člověka mnohem častěji, než se lidé domnívají. Zmíněnétechniky ostatně působí nejen na lidi prosté a lehkověrné, nýbrž mnohem spíše na ty, kdož jepřijímají trvaleji, zvláště pak osoby inteligentní. Jak bylo až dosud zjištěno, nemusí býtpoužívání technik podvědomých poselství v oblasti reklamy ve všech svých vnějšíchprojevech vysloveně škodlivé. Opravdovým nebezpečím se stává tam, kde jsou spolupracujícíkomunikační média ve službách určité ideologie nebo propagandy nějaké skupiny.

Pokud jde o Svědky Jehovovy, pak jejich spisy, brožury a knihy působí na první pohleddojmem, že se věnují výhradně náboženským záležitostem. Ve skutečnosti je tomu ovšemjinak, neboť je známo, že rovněž i vůdci Svědků Jehovových jsou velice obratní v zacházení smoderními reklamními a agitačními technikami; do svých spisů a ostatních materiálů vždynepozorovaně vkládají zmíněná podprahová poselství. To je důkazem, že jejich literaturaslouží opravdu rozdílným záměrům a účelům. V čísle 5 mexického časopisu „Svědci JežíšeKrista“ [19] je podán důkaz skutečnosti, že Společnost strážné věže do svých publikacívkládá podprahová poselství zaměřená v první řadě na ženy. Tak např. určité ilustrace těchtočasopisů mají jasně manipulativní charakter, protože svým čtenářkám sugerují, že ta žena,která přijme učení Svědků Jehovových, je nejen šťastná, spokojená a má oddaného muže,nýbrž že se bude také těšit boží přízni. Vůdčí elita v Brooklynu dobře ví, že pak je už snadnézmocnit se i zbytku rodiny, pokud se jí podaří dostat do svého vlivu ženu!

Jako by nestačilo, že předáci Svědků Jehovových ve svých publikacích provozujípodprahovou propagandu ke sdělování poselství skryté vrchnosti, k získávání nových„obrácení“ a k všemožným manipulacím se svými stoupenci, oni kromě toho navíc isystematicky rozšiřují matoucí a rušivé zprávy.

Ještě než se touto věcí budeme podrobněji zabývat, mělo by zde být řečeno, že v osmdesátýchletech kolovala mezi Svědky Jehovovými pověst, podle níž jsou do ilustrací publikací sektypropašovávány skryté obrazy démonů.

Vedení se vidělo nuceno na věc reagovat následujícím obšírným dementi na str. 28 „Strážnévěže“ z 15. listopadu 1985:

ŠÍŘIL BYS KDEJAKÉ POVĚSTI?

Publikace Společnosti strážné věže se staly předmětem pověstí a povídaček. Tak kupř.kolovalo tvrzení, že jistý grafik tajně vložil do ilustrací obrázky démonů, než byl konečněodhalen a propuštěn. Podílel jsi se i ty na předávání této zvěsti? Pokud ano, pak jsi „snadnevědomky“ rozšiřoval nepravdu. Zmíněná pověst o ilustracích v publikacích Společnostiměla nepříznivý dopad a vyvolala rovněž pomluvy horlivých křesťanů, kteří věnovalinespočetné hodiny prohlížení kreseb v časopisech, brožurách a knihách, aby si je odpovídajímzpůsobem upravili. Bylo to stejně směšné, jako kdyby se tvrdilo, že Bůh při stvoření nebeskýchtěles úmyslně vytvořil „muže na měsíci“. Takové a podobné pověsti ovšem mohou mít neblahédůsledky. Kdo je rozšiřuje, napomáhá šíření lži, tedy dělá to, co Jehova nenávidí. Takovýčlověk se podílí na poškození pověsti dotyčné osoby nebo organizace. Pokud cokoli vyprávímedále, měli bychom si proto dávat dobrý pozor, zda jde o skutečnosti tam, kde jsme pouze něcozaslechli.

Protože lze celkem oprávněně pochybovat o tom, že by řadoví Svědci Jehovovi tehdy věcsledovali a domýšleli dále, přinášíme pro naše čtenáře i pro dotyčné Svědky následující faktatak, jak opravdu jsou. Rychle zjistíme, že zvěsti nebyly žádné zvěsti, nýbrž holá skutečnost.Dodnes obsahují tisíce ilustrací v tiskovinách sekty skutečně satanské symboly a pitvornéobličeje, které dostatečně odhalují mocnost v pozadí tohoto kultu. Z technických důvodůnedocilují reprodukované snímky téhož efektu jako originály a mají někdy spíše jenorientační charakter. Proto doporučujeme čtenářům jejich srovnání s originály v uvedenýchspisech sekty.

PŘÍKLAD 1

Kdo je alespoň trochu obeznámen s okultismem, ten ví, že ďáblův obličej je tam s oblibouznázorňován s odpuzujícími rysy.

Je rovněž dobře známo, že literatura satanských kultů do svých „fotografií“ a „kreseb“ častovpravuje části lidského těla jako např. nosy, oči, obličeje nebo hlavy ďáblů.

Přejděme nyní k publikacím Společnosti strážné věže. Kresba nezvratně spočívá na satanskémzvyku všude možně vpravovat pitvorné obličeje a postavy.

Dále si povšimněme vyobrazení Krista v okamžiku, kdy byl pokoušen Satanem (Mt 4).Nachází se na str. 17 jedné z nejrozšířenějších knih sekty „Můžeš navždy žít v ráji na Zemi“,vydané Společností strážné věže r. 1982. Když si obrázek obrátíme, spatříme na Kristově

hlavě cosi opravdu blasfemického. Tak má být zjevně naznačeno, že tím, kdo při zmíněnémpokušení opravdu zvítězil, nebyl Kristus, nýbrž Satan.

PŘÍKLAD 2

Kniha „Pomoc k porozumění Bibli“, svazek 8, vydaná Společností strážné věže r. 1987,vysvětluje: „Zeus byl nejvyšším božstvem starých Řeků a odpovídal Jupiterovi Římanů. Zeusbyl božstvem nebe a věřilo se, že má moc nad větry, mračny, deštěm a hromem.“ Jak známo,Bible nás informuje, že pravé uctívání Boha se při nejrůznějších příležitostech dostávalo dokonfliktu s vzýváním tohoto falešného Boha. Na tomto místě se však automaticky vnucujeotázka: Proč potom Společnost strážné věže v Strážné věži z 1. května 1983 reprodukovalaobraz tohoto falešného Boha na oděv vlevo stojící ženy?

PŘÍKLAD 3

Podle nejdůvěryhodnějších svědectví má ďábel mimořádnou schopnost přizpůsobivosti. Můžese zjevovat pod nejrůznějšími tvářnostmi; nejspíše se však objevuje v podobě kozla.

Pozoruhodné je rovněž zjištění, že rohy a hlava kozla bývají často symbolizovány obrazcem ztří vzájemně se křížících čar. Toto znamení je v satanských kultech jedním z nejvíceužívaných. Abychom se v této přemíře symbolů vyznali, můžeme se přidržet např. prosluléhodíla „The book of Spirits“ („Kniha duchů“). Zřetelně tam vidíme symbol vytvořený třemipřekříženými čarami. Objevuje se rovněž ve výčtu démonických symbolů v knize FranciseBaretta „The Magus“ („Mág“).

PŘÍKLAD 4

Na str. 139 knihy „Můžeš navždy žít v ráji na Zemi“ (1982) se objevuje strom, který podleautorů představuje „boží vládu“. V horní části obrázku nad stromem mezi zlatem lemovanýmioblaky je umístěna koruna, v níž lze objevit obličej, který může představovat pouze zlo. Zazmínku stojí, že mezi symboly ďábelské sféry vlivu je rovněž koruna, jako je tomu v příkladu4 z knihy „The Magus“ Francise Baretta.

PŘÍKLAD 5

Písmeno „A“ vyniká mezi satanskými symboly; postavené na hlavu se mění v satanskýsymbol kozlí hlavy a nadto výslovně ukazuje na ďábla nebo Antikrista. Jak vidno, je tentopiktogram často používán nejen čarodějnicemi, nýbrž i Společností strážné věže

PŘÍKLAD 6

V knize „Můžeš navždy žít v ráji na Zemi“ (1982) nacházíme často důkazy démonickéhoovlivňování. Tak např. na str. 21 vidíme zloděje, který na útěku ztrácí různé šperky. Vsatanském trojúhelníků je půlměsíc, který jako amulet připomíná, že je obráceným „A“. Ksprávnému porozumění symbolické pozice na tomto vyobrazení je třeba vědět, že k hvězděobrácený srpek měsíce má v okultismu mimořádný význam. Srpek znázorňuje bohyni Dianu ahvězda symbolizuje Satana ! [20] Je opravdu zajímavé vidět, jakým způsobem Společnoststrážné věže naaranžovala polohu amuletu, když víme, že na hlavu postavené písmeno „A“(viz výše!) představuje v okultismu ďábla.

PŘÍKLAD 7

Časopis „Procitněte!“ z 22. října 1989 přináší na str. 7 článek o masakru v mexickémMatamorosu. Podle něj byl svět otřesen nálezem tělesných pozůstatků více než tuctu lidízavražděných v rámci obětního rituálu v okrajové čtvrti tohoto města. Autor článku sodvoláním na „Times“ píše, že kvůli získání přízně ďábla vrazi vařili mozky a srdce svýchobětí a mísili je s kostmi a hlavami zvířat. Podle Společnosti strážné věže uctívači Ďábla věří,že budou svým „Bohem“ - tj. Satanem! - chráněni, jestliže si jej nakloní lidskou obětí.

Co však časopis „Procitněte!“ zamlčel, je pozorování příslušného policejního důstojníka,který si povšiml, že vrazi včetně ostatních příslušníků satanistické sekty měli na rameni jizvuve tvaru šípu, která jim podle jejich výpovědi dávala právo zabíjet.

Je třeba zdůraznit, že šíp je užíván v černé magii po celém světě. Stejně tak se ví, že tentosymbol odpovídá Satanově oháňce, tradičně znázorňované jako hrot šípu. Samotný fakt, že sešípový symbol často vyskytuje v ilustracích Strážné věže, by sám o sobě nemusel být přílišzneklidňující. Alarmující je naproti tomu skutečnost, že kreslíři sekty tento symbol velicečasto umisťují - stejně jako vrazi z Matamorosu - na ramena vyobrazených biblických postavnebo Svědků Jehovových.

PŘÍKLAD 8

Rovněž písmeno „E“ má dominantní postavení v okultním a čarodějnickém kultu. Jakmůžeme vidět, samotné publikace Společnosti strážné věže před tímto písmenem varují; říkáse tam, že je užíváno ve spiritismu. Tím více ovšem zaráží, že se tak často skrytě vyskytujeprávě v ilustracích publikací Svědků Jehovových !

PŘÍKLAD 9

Na některých obrázcích lze dobře rozeznat písmeno „S“. Je obecně užíváno jako satanskýsymbol i zvláštní označení pro čarodějnice. Rovněž je symbolem blesku.

Podle knihy „Největší člověk, jaký kdy žil“ představuje stará žena Annu. Evangelium námříká, že Anna přivítala Kristovo narození s nepopsatelnou radostí. Gestikulace rukou nazmíněném vyobrazení však svědčí o opaku, totiž o nenávisti a odmítání!

PŘÍKLAD 10

Je známo, že se satanisté vzájemně dorozumívají znameními ruky.

Proto je dobře všímat si v literatuře Společnosti strážné věže nápadně často se vyskytujícíchsatanistických znamení rukou !

PŘÍKLAD 11

O Davidově hvězdě neboli hexagramu složeném ze dvou vzájemně se pronikajícíchrovnostranných trojúhelníků, píše „Příručka židovského vědění“ pouze tolik, [21] že se jednáo magický symbol nejasného původu. Zvláště nebezpečné a zlověstné však je, když se čárysymbolu proplétají, nebo když je symbol opsán kruhem. V čarodějnictví představuje vůbecnejnebezpečnější znamení a je-li satanisty užit během jejich kultovních obřadů, má smrtícímoc.

Rovněž Společnost strážné věže často užívá tohoto symbolu.

PŘÍKLAD 12

Na str. 59 knihy „Zjevení - jeho velkolepé vyvrcholení se blíží“ (1988) vidíme „římský“ klíč,opatřený písmenem „E“ a třemi kolíčky, tj. číslem důraznosti „3“. Jedná se tedy o „super-satanistický“ klíč.

V téže knize je na str. 288 vyobrazení anděla, který svrhl Satana do propasti (obr. 42). Anděldrží v ruce - satanský klíč!

Dále se na str. 287 vykládá, že zmíněným andělem je Ježíš Kristus, což je tvrzení v naprostémrozporu s biblickým učením. Svědci Jehovovi by si však měli především položit otázku: Pročdává Společnost strážné věže Kristovi do ruky právě pověstný satanský klíč?

PŘÍKLAD 13

Jedna z vůbec nejhorších urážek osoby Ježíše Krista je na str. 189 knihy „Můžeš navždy žít vráji na Zemi“. Je tam totiž vyobrazen náš Pán s kozlí nohou!!

Na závěr se ještě zmíníme o jednom Satanově mistrovském díle. V oddělení spiritistickéliteratury knihovny v Neu-Köllnu (Berlín) jsou dvě knihy s vyobrazením zeměkoule. [22]Jeden z glóbů se nachází přímo na obalu knihy a je nazýván „Satanovým mistrovskýmdílem“. Když totiž obrázek po nějakou dobu upřeně pozorujeme, ukáže se nám hlava člověka,který má vzhled žáby. Pokud obrázkem o čtvrtinu pootočíme, objeví se rohaté zvíře-člověk,hledící vlevo. Další pootočení nám nabídne hlavu kozla, a po posledním otočení se ukážehlava lvího muže.

Po všem, co jsme si v této kapitole ukázali a doložili, snad už tolik nepřekvapí, že Společnoststrážné věže užívá i tohoto druhu ilustrací. V knize s titulem „Pátrání lidstva po Bohu“ [23]narazíme na str. 335 na satanský glóbus, který je identický s oběma výše uvedenými.

Uvedli jsme si tu pouhý zlomek z příkladů, kterých je v publikacích Společnosti strážné věžena tisíce. Kdo hledá, najde!

V anglické verzi „Strážné věže“ z 1. března 1987 se říká, že každý článek a stránka včetněilustrací výtvarníka jsou „pomazanými“ členy řídícího sboru pečlivě přezkoumávány předpředáním do tisku. Jak tedy uvěřit, že členové tohoto řídícího sboru, ručící za každou ilustraciv tiskovinách Společnosti, jsou opravdu vyvoleni Bohem, když jejich pozornosti jak na

běžícím pásu ucházejí zmíněné ďábelské symboly a obrazce? Jistý člen Svědků Jehovovýchjménem Darek Barefoot sebral velké množství obrázků, které jsme si rovněž ukázali v tétokapitole, a informoval o tom členy zmíněného řídícího sboru s tím, že kdosi do publikacívsunul satanské symboly. Vedení Společnosti se okamžitě vyburcovalo k příslušnýmopatřením, a ... Darek Barefoot byl i s celou rodinou vyobcován ze sekty!

Tento nahodilý případ spolu se skutečností, že se ďábelské symboly objevují ve spisechSvědků stejně jako dříve, je jasným důkazem, že řídící sbor je do projektu hluboce zapleten.Je tedy jisté, že přinejmenším někteří členové tohoto sboru stojí přímo v Satanových službách.A nebude také jen náhodou, že se to prokázalo právě u Společnosti strážné věže, kterávšechny ostatní náboženství obviňuje, že jsou součástí Satanovy organizace. Stoupenci sekty,takto dalekosáhle zaplétáni s okultismem, jsou vystaveni obrovskému nebezpečí a ve vlastnímzájmu by měli ihned opustit organizaci řízenou zlem a jeho démony. Předtím by však muselinásledovat příkladu Efeských, kteří po svém obrácení shromáždili čarodějnické knihy aveřejně je spálili (Sk 19,19).

Okultní praktiky bylo ostatně možno pozorovat i přímo ve světovém ústředí sekty. Tak např.Russell nosil rukavice, které byly podle jeho vlastních slov prostředkem k vyléčení všechnemocí. Je rovněž známo, že se tam po léta pořádaly spiritistické seance, které zavedl také„pastor“ Russell. Podle knihy Společnosti s názvem „Smíření“ [24] to byly Bohem vyslanéandělské bytosti, jež Russellovi předávaly poselství. Není však žádných pochyb o tom, žezmíněnými „anděly“ byly ve skutečnosti démonické bytosti, které se zjevovaly běhemspiritistických seancí.

Ruthefordův osobní psycholog dr. Rollin Jones napsal r. 1928 satanistickou knihu „Léčbavinnými hrozny“, [25] která byla inzerována v anglickém vydání časopisu „Zlatý věk“ z 26.prosince téhož roku. Naší pozornosti si jistě zaslouží i všestranné úsilí čtvrtého prezidentaSpolečnosti strážné věže Fredericka W. Franze na podporu zmíněného díla. Zbývá jenpřipomenout, že tentýž Franz byl hlavním autorem „Bible“ Svědků Jehovových a že se mu připráci dostalo „světla“ s pomocí spiritistického média.

Lucifer dostal jméno „Satan“, protože se stal „odpůrcem“ Boha.

Alister Crowley byl zednář 33. stupně. Roku 1942 založil „Lucifers Trust“ a sám si hrdě daljméno „Šelma - 666“.

Zde ve významu „svádění, usměrňování činnosti nebo zájmu; p. překl.

Be Wise as Serpents, Lincoln 1991, str. 564.

Cit podle: Helmut Finkenstädt, Eine Generation im Banne Satans, Frankfurt 1990, str. 3 adále.

V originále B’nai B’rith y sus Esclavos, Mexiko 1941.

V originále Los Misterios de la Francmasonería a Les Frčres Trois Points (1885).

V originále La Masonería y su Obra, 1935.

V německé verzi Die Freimarerei ... Synagoge Satans.

V originále Weltfreimaurerei - Weltrevolution - Weltrepublik, München 1919.

Zaznamenal A. C. de la Rive a zveřejnil v La Femme et L’Enfant dans la Franc-MaçonnerieUniverselle, cit. podle Lady Queensborough, Occult Theocracy, California, Christian BookClub of America 1931, str. 220 a dále.

V originále Ed Decker & Dave Hunt, Los Fabricantes de Dioses, Minneapolis 1987, str. 112.

V originále Practica Istuzione Permanente Codice e Guida dei Preposti all’ alta Massoneria.

V originále Die Freimaurer und der Vatikan, Durach 1992, str. 8.

Weltfreimaurerei - Weltrevolution - Weltrepublik, München 1919, str. 47.

Hymna se často zpívá při různých zednářských slavnostech.

Charles Ledré, La Masonería, Andorra 1985, str. 152 a dále.

Encyklika papeže Pia XI. Iniguis Afflictisque. Srv. také Mary Ball Martínez, DieUnterminierung der katholischen Kirche, Durach 1992, str. 54.

V originále Testigos de Jesuscristo.

Znamení srpkového měsíce a hvězdy nosí zasvěcení kněží satanského kultu. Všimněme si, žetato pěticípá hvězda, tedy jedno z nejoblíbenějších znamení čarodějů, satantistů a ostatníchdémony inspirovaných skupin, je stále častěji a intenzívněji šířena mezi lidi. Neobjevuje sepouze na nerůznějších vlajkách a vojenské technice, nýbrž i ve filmech, televizních pořadech,v literatuře, na oblečení, dekoracích atd. Zvláště znepokojující je okolnost, jak často se tatohvězda objevuje v kreslených a trikových filmech pro děti, kde se dětem podprahově sděluje,že označuje „dobro“.

V originále Handbuch des jüdischen Wissens, Königstein 1982, str. 728.

Janet & Colin Bord, Geheimnisse des 20. Jahrhunderts. Faszinierende Phänomene,Erscheinungen und Ereignisse, Hestia Veralg; Reinhard Wiechoczek, Astrologie. Das falscheZeugnis vom Kosmos, Erb Verlag.

V německé verzi Die Suche der Menschheit nach Gott, Wachtturm-Gesellschaft 1990.

V německé verzi Versöhnung, Wachtturm-Gesellschaft 1928.

V originále The Grape Cure.

10. KAPITOLA

Satanova synagoga

Po úžasných převratech, k nimž došlo v našem současném světě, se v blízké budoucnostistaneme svědky nepřetržité řady pozoruhodných změn, které budou znamenat výrazný mezníkv našich životech.

Ve své zprávě z roku 1990 tehdejší generální tajemník OSN Javier Perez Cuellar připustil, žepo dvou světových válkách sice plány na vytvoření „světového řádu“ zatím vždy selhaly, ževšak lze přesto s nadějí hovořit o brzkém Novém světovém řádu a dlouhé mírové éře.

Po skončení „studené války“ a seberozpuštění evropského komunismu v „perestrojce“ se celélidstvo začalo neprodleně připravovat na nový světový řád pod záštitou OSN.

Hned poté, co skrytá vrchnost dala šéfovi iráckého státu Saddamu Hussejnovi zelenou kinvazi do Kuvajtu, se výraz „nový světový řád“ stal bezmála fetišem těch, kdo připravujíprojevy amerických prezidentů. [1]

Prezident George Bush řekl 16. ledna 1991 mj. i následující: „Toto je historický okamžik. Vminulém roce jsme udělali velký pokrok k ukončení dlouhé éry konfliktů a studené války.Nyní je před námi šance, abychom pro nás i pro budoucí generace vytvořili nový světový řád,v němž by se chování národů řídilo vládou zákonů a ne vládou džungle. Uspějeme-li, a myjistě uspějeme, pak máme skutečnou šanci na nový světový řád, na řád, v němž mohouhodnověrné Spojené národy prosazovat svou mírotvornou roli, aby se tak naplnily sliby a vizezakladatelů OSN.“

V projevu na Václavském náměstí v Praze to 17. listopadu 1990 Bush znovu potvrdil:„Situace v Perském zálivu otevřela vyhlídky na nový světový řád.“

1. února ve Fort Gordon v státě Gerogia řekl: „Není místa pro agresi v Perském zálivu anebude ani v novém světovém řádu, o nějž usilujeme.“

V proslovu s názvem „Systém práce za mír“ 6. března 1991 před americkým KongresemBush prohlásil: „Dosud [2] jsme znali svět jako svět rozdělený. Nyní je na dohled svět nový,svět, v němž je naděje na nový světový řád.“ Ohledně války v Perském zálivu řekl: „Je to testfungování nového světového řádu.“

Ve stejnou dobu psal novinář Edwin M. Yoder ve „Washington Post“: „Je na čase uznat, žeprezident Wilson a Edward Mandell House jsou pravými tvůrci nového světového řádu.“

Podle tiskové zprávy řekl prezident a zakladatel Římského klubu (Club of Rome) AurelioPeccei, že svět může z hrozících sociálních a hospodářských obtíží vyvést pouzecharismatický vůdce.

Křesťané znají proroctví Bible, že jednoho dne bude celý svět podroben obrovské moci podnáčelnictvím charismatického vůdce. Písmo nám dokonce podává jasný obraz toho, co se voněch dnech stane. Lze se tam také dočíst, že se „Satanově synagoze“ nakrátko dostane mocia autority. Antikristův předvoj, Satanův náměstek na Zemi, se již dávno vydal na pochod. Časjeho panství se přibližuje stále rychleji a přinese sebou mnohá překvapení, která budounepřipravené a lhostejné lidstvo šokovat.

Satanovy metody, jimiž kolem sebe shromažďuje lidi, není vždy snadné prohlédnout. VětšinaSatanových adeptů se do jeho vlivu dostala zcela nevědomě. Mnozí slouží zájmům velkéhospiknutí bez sebemenšího tušení a spolu s ním směřují cíleně k nadcházející světové diktatuře.Písmo svaté však přesto učí, že se tato supervláda změní ve smrtelný pád. Všichni, kteří setakovému režimu podvolí, upadnou do nepředstavitelných útrap a ponesou následky svéhojednání.

Všechna fakta ukazují, že Satanova synagoga hrozí svými manipulacemi vnutit celémulidstvu svou vládu. Jelikož však ví, že k tomu zbývá jen krátká lhůta, zesiluje Satan hodinu odhodiny svou zlobnou činnost a „obchází jako lev řvoucí“ (1 P 5,8), aby svedl celou obydlenouZemi.

Byť se ještě nezdvihla opona, za níž se Satanova synagoga otevřeně ukáže světu, přesto jescénář již dávno napsán a aktéři hoří nedočkavostí na svůj výstup.

Všechno vypadá beznadějně a ztraceně! Nikdo nechce zůstat pozadu; drtivá většina lidstvanásleduje světové spiknutí.

Existuje vůbec možnost vzepřít se nadcházejícímu Satanovu „Novému řádu“? Jak můžemeseznat z Písma svatého, členové zednářstva, sionisté i jejich frontové organizace jako sektaStrážné věže nejsou těmi skutečnými nepřáteli křesťanstva - jsou pouze nástrojem v rukouzla.

Proto také píše apoštol Pavel: „Oblecte se v plnou zbroj Boží, abyste mohli čelit úkladůmďáblovým, neboť bojování naše není proti krvi a tělu, nýbrž proti knížectvím a mocnostem,proti světovládcům této temnosti, proti duchům zlým v povětří“ (Ef 6,11-12)

Jak můžeme vytrvat vůči protibožským duchovním mocnostem i nadcházejícím věcem?Abychom obstáli v událostech, které podle slov Bible nezbytně přijdou, musíme se uchýlit kbdělosti a modlitbě.

Bude rozhodující zachovat si duchovní bdělost. Důležité je také pozorné studium Písma,protože nám to umožní rozpoznat všechny Satanovy triky a úskoky. Nemáme žádný důvodmít nejasno v ďáblově strategii (srv. 2 K 2,11).

Dále musíme pochopit, že naše věrnost Bohu bude podrobena zkoušce. Písmo svaté křesťanyupomíná: „Poddejte se tedy Bohu, odpírejte však ďáblu“ (Jk 4,7). Jedenáctá kapitola ListuŽidům vypočítává řadu osob, které zachovaly věrnost panování Božímu. Největší z nich je

přirozeně příklad samotného Krista, který naprosto odmítl Satanovu nabídku světovlády zajediný projev uctívání (Mt 4,8 a dále).

Stejně tak důležité je bdít a modlit se (Mt 26, 41). Modlitba je hlavním zdrojem síly protirafinovaným úskokům Satana. „Modlete se v duchu všelikou modlitbou a prosbou každéhočasu a k tomu konci bděte ve vší vytrvalosti a přímluvě za všecky věřící“ (Ef 6,18).

Vezměme si také k srdci slova apoštola Pavla, jimiž nás nabádá: „Prosím však vás, bratři,abyste měli pozor na ty, kteří činí různice a pohoršení proti učení, kterému jste se naučili;vyhněte se jim“ (Ř 16,17).

Titovi nařídil kárat ty, kdož odporují apoštolskému kázání a dodal: „Neboť jest mnoho ineposlušníků, tlachalů a podvodníků, zvláště takových, kteří jsou z obřízky; ty dlužnoumlčovati, neboť podvracejí celé domy, učíce věcem nepříslušným pro mrzký zisk“ (Tt 1,10-11).

Je mým vřelým přáním, aby se čtenáři této knihy budoucně vyhýbali sektám, jako jsou SvědciJehovovi. Všichni skuteční následovníci Krista musí pomáhat svým postiženým bratřím, a tonejen prostředkováním vědomostí o Společnosti strážné věže, nýbrž i informováním omocnostech v pozadí. Stejně tak bych na tomto místě každému rád naléhavě doporučilpozorně sledovat nadcházející světové události. Buďme kritičtí a zůstávejme bdělí.

„Neboť vy všichni jste dítky světla a dítky dne; nenáležíme noci ani tmě. Nuže tedy, nespěmejako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Neboť ti, kdo spí, v noci spí, a ti, kdo se opíjejí, vnoci se opíjejí; my však náležíme dni, buďme střízliví, obléknouce si pancíř víry a lásky apřilbu naděje ve spásu“ (Te 5,5-8).

Srv. zvukový záznam a přepis schůzky prezidenta Saddama Husseina s velvyslankyní USA vBagdádu April Glaspieovou. Osm dní před vpádem do Kuvajtu 2. srpna 1990 předalavelvyslankyně přímé instrukce prezidenta Bushe a ministra zahraničí Bakera. Přestože se oiráckých invazních záměrech vědělo, velvyslankyně prohlásila, že kuvajtské záležitosti senedotýkají zájmů Spojených států. Tím bylo naznačeno, že Spojené státy nezasáhnou anitehdy, kdyby Hussein chtěl napadnout naftová pole v Al-Rumeilah i zbývající sporná územívčetně ostrovů v Perském zálivu. Srv. Jim Keith (vyd.), Secret & Suppressed. Banned Ideas &Hidden History, Portland 1993, str. 181 a dále.

V originále A Framework for Peace.

Dodatek

Průvodní dopis Hitlerovi

(překlad)

Velectěný pane říšský kancléři!

V berlínské sportovní hale Wilmersdorf se konala konference Biblistů Německa (SvědkůJehovových) za účasti 5 000 osob, reprezentujících miliony Němců, kteří jsou již po létapřáteli a stoupenci tohoto hnutí. Účelem tohoto setkání vyslanců jednotlivých společenstvíBiblistů Německa je najít prostředky a cesty, jak dát panu říšskému kancléři, ostatnímvysokým vládním úředníkům i všem zemským vládám na vědomí následující:

Proti tomuto sdružení opravdu křesťanských mužů a žen, stojících na půdě pozitivníhokřesťanství, je v jednotlivých částech země užíváno zákroků, které jsou svou podstatou pouzepronásledováním křesťanů jinými křesťany, protože tato opatření, vyvolávaná proti námvznášenými nepravdivými obviněními, vycházejí z klerikální a obzvláště katolické strany.

Přestože jsme absolutně přesvědčeni o úplné objektivnosti vládních míst a úřadů, zabývajícíchse touto záležitostí, vzdor tomu všemu nahlížíme, že - na jedné straně snad pro rozsah našíliteratury, na druhé pro možné zaujetí odborných pracovníků - je obsah naší literatury a smyslnašeho hnutí z největší části chybně posuzován, protože se soudí podle toho, co naši religiózníprotivníci proti nám kvůli svým předsudkům vznášejí.

Proto také bylo k projednávaným věcem na této konferenci sepsáno přiložené vysvětleníWatch Tower Bible and Tract Society, aby se Vám, pane říšský kancléři, ostatním vysokýmvládním úředníkům i všem zemským vládám předalo jako doložení skutečnosti, že BiblistéNěmecka coby jediný cíl sledují svoji práci, tj. přivádět lidi zpět k Bohu lidi a jméno Jehovy,Nejvyššího, Otce našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista dosvědčovat a ctít zde na Zemi. Vímejistě, že Vy, pane říšský kancléři, nedovolíte takové činnosti překážet.

Společenství Biblistů Německa i jejich členové jsou všeobecně známi jako záštita a tvrzopravdových vyznavačů Nejvyššího i jako horliví pěstitelé svědomitého studia Bible. Místnípolicejní úřady nemohou jinak než jen potvrdit, že Biblisté patří k naprosto korektním apořádku dbalým elementům země a národa. Jejich jediným posláním je získávání lidskýchsrdcí pro Boha.

Watch Tower Bible and Tract Society je organizační misijní ústřednou Biblistů (sídlo vNěmecku: Magdeburg).

Brooklynské prezídium Společnosti strážné věže je a odedávna bylo výrazně proněmecké. Ztéhož důvodu byli v r. 1914 prezident a sedm členů direktoria odsouzeni každý k 80 letůmvězení, protože prezident odmítl dva jím v Americe řízené časopisy zneužít k protiněmeckéválečné propagandě. Tato dvě periodika „The Watch Tower“ a Bible Student“ také byla

jedinými časopisy v Americe, které odmítly válečnou propagandu proti Německu, a protobyly během války potlačovány a zakazovány.

Prezídium naší Společnosti stejně tak i v posledních měsících nejenže odepřelo účast nadémonizující propagandě proti Německu, nýbrž proti ní zaujalo rozhodné stanovisko. Jak je vpřipojeném prohlášení zdůrazněno, důvodem k tomu byla i okolnost, že právě ty kruhy, kterézmíněnou propagandu v Americe vedou (finanční Židé a katolíci), patří k nejhoršímpronásledovatelům činnosti naší Společnosti a jejího prezídia. Tato i další zjištění zVysvětlení budiž chápána jako odmítnutí pomluvy, že Biblisté jsou podporováni Židy.

Konference pěti tisíc delegátů vzala s ulehčením na vědomí konstatování pana předsedyzemské vlády v Magdeburku, že našimi církevními protivníky udávané spojení Biblistů skomunisty a marxisty je neprokazatelné (a je tudíž pomluvou). Příslušná tisková zpráva v„Magdeburger Tageszeitung“ č. 104 z 5. května 1933 zní:

Prohlášení vlády k obsazení budovy Biblistů. - Tiskový odbor vlády sděluje: „Policejníobsazení pozemku ‘Sdružení opravdových Biblistů’ v Magdeburku bylo 29. dubna odvoláno,protože nebyl nalezen žádný přitěžující materiál ohledně údajné komunistické činnosti.“

A dále „Magdeburger Tageszeitung“ č. 102 z 3. května 1933: „ Z úřadovny Sdruženíopravdových biblistů nám bylo sděleno, že akce zahájená policií proti Společnosti strážnévěže a Sdružení opravdových biblistů byla úplně odvolána. Všechno bylo zrušeno, protožezevrubně provedená prohlídka ukázala, že se Společnost nijak neprovinila ani v politickém,ani v kriminálním ohledu, a protože bylo dále konstatováno, že obě společnosti jsounepolitické a přísně religiózní. - Dotaz po správnosti těchto údajů nám byl ze strany vládypotvrzen.“

Konference pěti tisíců delegátů zdůraznila, že by po této věci považovala pod svoji důstojnost,vůbec se nadále ještě muset hájit proti opovrženíhodným podezřením z marxistické nebodokonce komunistické činnosti. Vyvrácené pomluvy ze strany našich náboženskýchprotivníků nesou jednoznačně pečeť religiózní konkurence, a namísto slova Božího má býtčestný připomínatel zlikvidován méně hezkými prostředky osočování.

Dále bylo konferencí - i připojeným Vysvětlením - výslovně řečeno, že Biblisté Německabojují za tentýž vznešený cíl a ideály, jaké proklamuje nacionální vláda Německa ohledněvztahů lidí k Bohu, totiž za poctivost stvoření vůči stvořiteli!

Na konferenci se rovněž konstatovalo, že ve vztahu německých biblistů k nacionální vláděNěmecka neexistují žádné rozpory a protiklady, nýbrž právě naopak je třeba o čistěreligiózních a nepolitických záměrech a snahách Biblistů říci, že jsou v plné shodně stotožnými cíli nacionální vlády Německé říše.

S odvoláním na údajně drsnou mluvu naší literatury došlo k zákazu některých knih.Konference pěti tisíců delegátů poukazuje v tomto případě na okolnost, že pozastavený obsahknih se přece týká pouze poměrů a skutků v anglo-americké světové říši, a že právě ona - aspeciálně Anglie - zodpovídá za Společnost národů i za Německu uložené nespravedlivédohody a břemena. Výše řečené o naší literatuře je přece namířeno - lhostejno zda vefinančním, politickém nebo ultramontánním ohledu - proti utlačovatelům německého národa azemě, ale rozhodně ne proti Německu, které se těmto břemenům vzpírá, takže zmíněný zákazknih je absolutně nepochopitelný.

Na adresu těch německých zemí, kde byl dokonce vyhlášen zákaz bohoslužeb Biblistů, jejichmodlitebních shromáždění atd., a kde se již po týdny čeká na spravedlivé vyřešení stavu, kterýpodvazuje tamější náboženský život, bylo řečeno následující:

Vyhovíme i nadále nařízeným zákazům, neboť jsme si jisti, že pan říšský kancléř resp.jednotlivé zemské vlády zruší po seznámení se skutečným stavem věci tato opatření, která prodesetitisíce křesťanských mužů a žen znamenají stav srovnatelný z martyriem prvotníchkřesťanů.

Konečně pak konference pěti tisíců delegátů ukázala, že Biblisté resp. organizace WatchTower hájí pořádek a bezpečnost státu a podporuje již výše zmíněné vznešené ideálynacionální vlády v náboženské oblasti. Abychom o tom všem zpravili pana říšského kancléřejako vůdce národa i ostatní vysoké vládní úředníky, je toto stručně řečené obšírně rozvedeno vpřiloženém Vysvětlení.

Zmíněný dokument byl pěti tisícům delegátům konference Biblistů přečten a poté jimijednohlasně schválen spolu s pověřením, aby bylo po jednom exempláři tohoto prohlášeníspolu se zprávou o shromáždění zaslánu panu říšskému kancléři a ostatním vysokým vládnímčinitelům říše i jednotlivých zemí.

Děje se tak současně s oddanou prosbou, aby bylo delegaci z našeho středu dovoleno přednéstodpovědné vylíčení skutečného stavu věci osobně panu říšskému kancléři nebo panu říšskémuministru vnitra. V opačném případě vyzýváme pana říšského kancléře, aby ustavil komisisloženou z mužů, kteří nejsou profesně nábožensky interesováni a mohou naši záležitost bezpředsudků prozkoumat, jak to odpovídá spravedlivým a pro takové případy samotným panemříšským kancléřem stanoveným zásadám. Těmito zásadami máme na mysli to, co říká bod 24programu Nacionálně socialistické německé dělnické strany:

„Podporujeme svobodu všech náboženských vyznání ve státě, pokud neohrožují jeho trvání anepříčí se mravnosti a morálce germánské rasy.

Strana jako taková zastává stanovisko pozitivního křesťanství, aniž by se konfesně vázala naurčité vyznání. Bojuje však proti židovsko-materialistickému duchu v nás i mimo a jepřesvědčena, že uzdravení našeho národa může vzejít pouze z jeho nitra ...“

Jsme pevně přesvědčeni, že budeme-li posuzováni bez předsudků jednak podle slova Božího ajednak podle citovaného programového bodu, pak v takovém případě nacionální vládanenajde žádný důvod, aby nám bránila v našich bohoslužbách a naší misijní činnosti.

V očekávání brzké kladné přípovědi a s ujištěním naší dokonalé úcty, jsme, velevážený paneříšský kancléři

Nejoddanější Watch Tower

Seznam literatury

Abeele, Andries van den: De Kinderen van Hiram, Brussel 1991.

Adler, Manfred: Die antichristliche Revolution der Freimaurerei, 4. Aufl. Jestetten 1989.

Adler, Manfred: Die Freimaurer und Vatikan, Durach 1992.

Adler, Manfred: Die Söhne der Finsternis. 1. Teil, Die geplante Weltregierung, 2. Aufl.Jestetten 1982

Adler, Manfred: Die Söhne der Finsternis. 2. Teil, Weltmacht Zionismus, Jestetten 1975.

Adler, Manfred: Die Söhne der Finsternis. 3. Teil, Theologische Finsternis, 2 Aufl. Jestetten1983.

Agar, Herbert et al.: The City of Man. A Declaration on World Democrary, New York 1941.

Algermissen, Konrad: Die internationale Vereinnigung Ernster Bibelforscher, Hannover1928.

Baker Eddy, Mary: Ciencia y Salud, Boston 1982.

Baker, Nina: The Story of Theodor Herzl, London 1950.

Ball Martínez, Mary: Die Unterminierung der katholischen Kirche, Durach 1992.

Barbier, E.: Les Infiltrations Maçonniques dans l’Eglise, Paris 1910.

Barefoot, Darek: Jehovah’s Witnesses and the Hour of Darkness, Grand Junction 1992.

Barett, Francis: The Magus, Northhamptonshire 1989.

Baumann: Atlantikpakt der Konzerne. Die internationale Kapitalverflechtung in West-Deutschland, Berlin 1952.

Bernstein, Jack: Das Leben eines amerikanischen Juden im rassistischen, marxistischenIsrael, Steinkirchen 1985.

Blackwood, Peter: Die Netzwerke der Insider, Leonberg 1986.

Bochaca, Joaquim: Los Protocolos de los Sabíos de Sión 1898-1990, żApocrifos?żAutenticos? żProfeticos?, Bogotá 1990.

Bord, Janet und Colin: Geheimnisse des 20. Jahrhunderts. Faszinierende Phänomene,Erscheinungen und Ereignisse, o. A.

Burg, J. G.: Schuld und Schicksal, Oldenburg 1972.

Cahill, Rev. E.: Freemasonery and the anti-Christian Movement, Dublin 1959.

Carrera, Antonio: 127 Preguntas sobre la Secte de Jehová, Chihuahua 1994.

Cetnar, William: Questions for Jehovah’s Witnesses, Kukletown 1983.

Churchward, Albert: The Signs and Symbols of Primordial Man; The Evolution of ReligiousDoctrines from the Eschatology of the Ancient Egyptians, London 1913.

Cierva, Ricardo de la: El Tercer Templo, Barcelona 1992.

Cole, Marley: Jehovas Zeugen, Frankfurt 1956.

Cross, Sholto: The Watchtower Movement in South-Central Africa 1908-1945, Oxford 1973.

Crowley, Alister: The Book of the Law, Maine 1976.

Dall, Curtis B.: Amerikas Kriegspolitik: Roosevelt und seine Hintermänner, 2. Aufl. Tübingen1975.

Decker, Ed& Hunt, Dave: Los Fabricantes de Dioses, Minneapolis 1987.

Doyon, Josy: Herders zonder Erbarmen, 4. Aufl. Baarn 1975.

Droz, Jacques: Historia General del Socialismo, Barcelona 1982.

Evangelischer Presseverband für Württemberg (Hrsg.): Materialdienst 9, Ausgabe vom 16.April 1937.

Falcke: Vor dem Eintritt Amerikas in den Weltkrieg, Dresden 1928.

Farrer, David: The Warburgs, New York 1974.

Feder, Gottfried: La Lucha contra las Altas Finanzas, Bogotá 1988.

Finkenstädt, Helmut: Eine Generation im Banne Satans, Frankfurt 1990.

Fleischhauer, Ulrich: Die echten Protokolle der Weisen von Zion. Sachverständigengutachten,erstattet im Auftrage des Richteramtes V in Bern, Erfurt 1935.

Ford, Henry: Der internationale Jude, ein Weltproblem, Leipzig 1924.

Foreign Relations of the United States. Diplomatic Papers 1933. Volume 11. The BritishCommonwelath, Europe, Near East and Africa, Washington 1949.

Foster, Waves: Designer Deseases: Who murderd Africa, Clayton 1986.

Foster, Waves: Designer Deseases: AIDS as Biological and Psychological Warfare,Monterey 1987.

Franke-Gricksch, Ekkehard (Hrsg): Der namenlose Krieg, Leonberg 1989.

Franz, Raymond: In Search of Christian Freedom, Atlanta 1991.

Friedlmayer, Helmut: Die Zeugen Jehovas. Judaisierung des Christentums, Durach 1993.

Fritsch, Theodor: Handbuch der Judenfrage. Die wichtigsten Tatsachen zur Beurteilung desjüdischen Volkes, Leipzig 1924 bzw. 49. Auflage Leipzig 1943.

Garbe, Detlef: Zwischen Widerstand und Martyrium. Die Zeugen Jehovas im „DrittenReich“. Dissertation zur Erlangung der Würde des Doktors der Philosophie der UniversitätHamburg 1989.

Garbe, Detlef: Zwischen Widerstand und Martyrium. Die Zeugen Jehovas im „DrittenReich“. Studien zur Zeitgeschichte. Band 42, 2. Auflage Oldenburg 1993.

Gebhard, Manfred: Die Zeugen Jehovas. Eine Dokumentation über dieWachtturmgesellschaft, Leipzig 1971.

Gómez, Manuel Guerra: Los Nuevos Movimientos Religiosas, Pamplona 1993.

Gotthilf, P. B.: Die größte Geheim-Macht der Welt. Die Ursache aller Kriege sowie allernationalen und internationalen Zerwürfnisse. Ein Jahrhunderte alter Betrug aufgedeckt,Leipzig 1924.

Griffin, Des: Die Herrscher. Luzifers 5. Kolonne, Vaduz 1980.

Griffin, Des: Wer regiert die Welt?, Leonberg 1986.

Handbuch des jüdischen Wissens, Königstein 1982.

Hecht, Alexander: Der Bund B’nai B’rith und seine Bedeutung für das österreichischeJudentum, Bremen (Reprint) 1985.

Hellmund, Dietrich: Geschichte der Zeugen Jehovas in der Zeit von 1870 bis 1920. Mit einemAnhang: Geschichte der Zeugen Jehovas in Deutschland bis 1970. Theologische Dissertation,Hamburg 1972.

Hoffstetter, P: Défense de l’Occident, Paris 1963.

Homuth, Norbert: Vorsicht Ökumene! Christen im Strudel der Antichristlichen Endzeitkirche,3. Aufl. Nürneberg 1986.

Horowitz, David: Pastor Charles Taze Russell. An Early American Christia Zionist, 2. Aufl.New York 1990.

Höss, Rudolf: Kommandant in Auschwitz. Autobiographische Aufzeichnungen, Stuttgart 1958.

House, Edward Mandell: The Intimate Papers of Colonal House. Arranged by CharlesSeymour, Boston 1926-1928.

Imberger, Elke: Widerstand von unten. Widerstand und Dissens aus den Reihen derArbeiterbewegung und der Zeugen Jehovas in Lübeck und Schleswig-Holstein 1933-1945,Neumünster 1991.

Jouin, Ernest: Los Protocols de los Sabíos de Sión. Los Peligros Judío-Masonicos, México1922.

Judge, John: The Balck Hole of Gyuana, Portland 1993.

Jüdisches Jahrbuch von Herzl, Band 5, London 1963.

Kahane, Meir: La Historía del Jewish Defence Leagua, Madrid 1975.

Keith, Jim (Hrsg.): Secret & Suppressed. Banned Ideas & Hiden History, Portland 1993.

King, Alexander & Schneider, Bertrand: La Primera Revolución Global, Barcelona 1991

King, Christina Elizabeth: The Nazi State and the New Religions: Five Case Studies in Non-Conformity, Toronto 1982.

Kuptsch, Julius: Aufklärung über die Ernsten Bibelforscher, Tilsit 1957.

Lady Queensborough: Occult Theocracy, California: Christian Book Club of America 1931.

Lantoine, Albert: Histoire de la Franc-Maçonnerie Française, Paris 1925.

Lederen, Robert, Precedents for AIDS? Chemical-Biological-Warfare. Medical Experimentsand Population Control, Covert Action Information Bulletin 28, 1987.

Lendré, Charles: La Masonería, Andorra 1958.

Lenhoff, Eugen: De Vrijmetselaren, Amsterdam 1978.

Lienthardt, Hans: Ein Riesenverbrechen am deutschen Volke und die Ernsten Bibelforscher,2. Aufl. Wiessenburg 1921.

Macmillan, A. H.: Faith on the March, Englewood Cliffs 1957.

Magnami, Duane: The Moneymakers, Clayton 1986.

Manzanares, Vidal César: El Inferno de las Sectas, Bolbao 1989.

Merlier, M.: Le Congo de la Colonisation Belge a l’indépendence, Paris 1962.

Miguel, Juan Blazquez: La Historia de la Masonería Espańola, Madrid 1989.

Mohr, J. B. C.: Entscheidungsjahr 1932, Tübingen 1966.

Molenbroek, Peter: De Protokollen van de Wijzen van Zion, Driebergen 1932.

Möller, Reimer: Widerstand und Verfolgung in einer agrarisch-kleinstädtischen Region: SPD,KPD und Bibelforscher im Kreis Steinburg 1933-1945, ZSGH 114, 1989.

Müller, Gerhard: Hinter den Kulissen des Weltgeschehens, 3. Aufl. Pähl 1982.

Muhlstein, Anka: Baron James. The Rise of the French Rothschilds, New York 1980.

Mullins, Eustace: Die Bankierverschwörung von Jekyll Island, Oberammergau/Oberbayern1956.

Nefontaine, Luc: Eglise et Francmaçonnerie, Chalet 1990.

Nicosia, F.: Hitler und Zionismus, Leoni am Starnberger See 1990.

Nobel, Rolf: Falschspieler Gottes. Die Wahrheit über die Zeugen Jehovas, Hamburg 1985.

Ohrtmann, Johann: Die Kriegsdienstgegnerbewegung, Heide (Holstein) 1932.

Pape, Günter: Ich war Zeuge Jehovas, Augsburg 1989.

Penton, James M.: The Christian Quest Vol. 3. A Story of Attenmpend CompromiseJewhovah’s Witnesses, Anti-Semitism and the Third Reich, Addison 1990.

Pike, Albert: Morals and Dogma of the Ancient and Accepted Rite of Scottish Freemasonery,Richmond/Virginia; ed. L. H. Jenkins 1871, 1921 (Republished 1966).

Ploncard d’Assac, Jacques: Les Secrets des Francs-Maçons, Chiré-en-Montreuil 1979.

Poncins, Léon de: Hinter den Kulissen der Revolution, Berlin 1929.

Prokovsky, A.: B’nai B’rith y sus Esclavos, Mexiko 1941.

Reinard, S.: Spanischer Sommer, Affaltern/Schweiz 1948.

Robertson, Pat: The New World Order. It Will Change the Way you Live, Dallas 1991.

Robison, John: Proofs of a Conspiracy against all Goverments and Religion, Boston 1967.

Rodrigues, José María: El Misterio de la Masonería, Santiago de Chile 1988.

Rodrigues, Pepe: El Poder de las Sectas, Barcelona 1990.

Rothberg, Rolent: The Making of Malawi and Zambia 1873-1964, London 1966.

Rothkranz, Johannes: Die kommende „Diktatur der Humanität“ oder die Herrschaft desAntichristen. Band 1: Die geplante Weltdemokratie in der „City of Man“, Durach 1991.

Rothkranz, Johannes: Die kommende „Diktatur der Humanität“ oder die Herrschaft desAntichristen. Band 2: Die Weltherrscher der Finsternis in Aktion, Durach 1990.

Rothkranz, Johannes: Die kommende „Diktatur der Humanität“ oder die Herrschaft desAntichristen. Band 3: Die vereinten Religionen der Welt im antichritlichen Weltstaat, Durach1990.

Roulantzas, N.: Fascisme et Dictature, Paris 1986.

Ruiter, Robin de: Precausión! Testigos de Jehová, Chihuauhua/Mexico 1992.

Schlegel, Fritz: Die Wahrheit über die Ernsten Bibelforscher, Freiburg 1922.

Schlegel, Fritz: Die Teufelsmaske der Ernsten Bibelforscher. 2. Band: Propheten undPioniere des gewaltsamen Umsturzes, St. Gallen 1925.

Schnell, W. J.: Trienta ańos en la Torre del Vigía, Kansas 1976.

Schnerb, R.: El Siglo XIX, Barcelona 1983.

Shaw, Jim: The Deadly Deception, Lafayette 1988.

Smit, W.: Israel, Bussum/Niederlande 1979.

Springmeier, Fritz: Be Wise as Serpents (special pre-publication), Lincoln 1991.

Springmeier, Fritz: The Watchtower and the Masons, Lincoln 1990

Stokes, Lawrence: Kleinstadt udn Nationalsozialismus, Neumünster 1984.

Stuhlhofer, Franz: Charles Taze Russell und die Zeugen Jehovas. Der unbelehrbare Prophet,2. Aufl. Berneck 1992.

Sutton, Anthony C.: Wall Street and the Bolshevik Revolution, New Rochelle N. Y. 1974.

Sweetnam, George: Where else but Pittsburgh?, Pittsburgh 1958.

Tamames, Ramón: La Conguista del Paraíso, Madrid 1993.

Tancill, C. C.: Amerika geht in den Krieg, Stuttgart 1939.

Taylor, Samuel: Rocky Mountain Empire. The Later Day Saints Today, New York 1978.

The Case of the International Bible Students Association, Vol. 1. Reprint of the TrailTranscript.

Turner Jr., Henry Ashby: German Big Bussines & the Rise of Hitler, New York 1985.

Vaca de Osma, José Antonio: La Masonería y el Poder, Barcelona 1992.

Webster, Nesta: Secret Societies, New York 1924.

Wechsberg, Joseph: The Merchant Bankers, London 1976.

Western Pennsylvania Genealogical Society. A list of Immigrants Who applied forNaturalization Papers in the District Courts of Alleghany County, Pa., Pittsburgh 1978.

Wichtl, Friedrich: Weltfreimaurerei - Weltrevolution - Weltrepublik. Eine Untersuchung überUrsprung und Endziele des Weltkrieges, München 1919.

Wiechoczek, Reinhard: Astrologie. Das falsche Zeugniss vom Kosmos, o. A.

Wills, A. J.: The History of Central Africa, London 1973.

Woodrow, Alain: Las Nuevas Sectas, Mexico 1986.

Zipfel, Friedrich: Kirchenkampf in Deutschland 1933-1945, Berlin 1965.

Literatura Strážné věže (knihy):

Dein Königreich komme (1891)

Die Neue Schöpfung (1904)

Das vollendete Geheimnis (1917)

Pastor Russell’s sermons (1917)

Der Krieg von Harmagedon (1919)

Milionen jetzt lebender Menschen werden nie sterben (1920)

Trost für die Juden (1925)

Befreiung (1926)

Versöhnung (1928)

Prophezeiung (1929)

Leben (1929)

Die Krise (1933)

Feinde (1937)

Religion (1940)

Die Neue Welt (1942)

Gott bleibt wahrhaftig (1952)

Neue Himmel und eine neue Erde (1955)

Jehovas Zeugen in Gottes Vorhaben (1960)

Dann ist das Geheimnis Gottes vollendet (1970)

Du kannst für immer im Paradies auf Erde leben (1982)

Überleben - und dann eine Neue Erde (1984)

Die Offenbarung - Ihr großartiger Höhepunkt ist nahe (1988)

Der Größte Mensch, der je lebte (1990)

Die Suche der Menschheit nach Gott (1990)

Interessiert sich Gott für uns? (1992)

Die Zeugen Jehovas (1993)

Časopisy Strážné věže

Das Goldene Zeitalter

Trost

Erwachet!

Der Wachtturm

_________________________________________

(text z původního přebalu knihy)

Holandský badatel a spisovatel Robin de Ruiter pronikl na více než dva roky doorganizace Svědků Jehovových. Dalších pět let věnoval studiu této náboženskéspolečnosti, který vznikla koncem devatenáctého století ve Spojených státech. Jehoknihy jsou dodnes prodávány a čteny ve španělsky mluvících zemích i v USA. Pro velkýúspěch přinášíme překlad poslední autorovy knihy, která se zabývá výše zmíněnousektou, a je vydatným zdrojem informací a údajů vhodných k pozornému prozkoumání.Vedle podrobného vylíčení spojení mezi Svědky Jehovovými, popisu spiritistickýchpraktik v samotné vedoucí elitě Společnosti strážné věže i dokumentace užívánípodprahových poselství a satanistických symbolů v jejích publikacích, je předkládanákniha podnětným příspěvkem k přemýšlení i otevřené debatě o skryté moci za toutonesmírně nebezpečnou sektou.

www.vzdelavaci-institut.com/_files/index.php?option=com_content&task=view&id=24&Itemid=56

Skryta Moc Za Svedky Jehovovymi Robin de Ruiter

Documents

Transcript of Skryta Moc Za Svedky Jehovovymi Robin de Ruiter