Říjen 2010
-
Upload
casopiskomar -
Category
Documents
-
view
219 -
download
1
description
Transcript of Říjen 2010
Číslo 4/2010Říjen
Workshop s novináři
Čtěte na straně 3NOVÝ ČIPOVÝ SYSTÉM
Co přináší tato inovace?
POŽADAVKY NA ŠKOLNÍ BUFETCo vám chybí?
JAK JE NA TOM ŠKOLA S HYGIENOU?Jak mluví zákony a co na to říkají naši studenti.
Slovo úvodem… Toto čtvrté číslo našeho školního časopisu vydáváme s přáním, aby vás ‐ čtenářů bylo více než doposud. Tentokrát se na dvaceti stranách věnujeme především dění na škole, ale zabrousíme také mírně do politiky – přinášíme rozhovor s kandidátkou na primátorku města, která jako jediná byla ochotna na naše otázky odpovědět. Doufáme, že také oceníte prostor, který jsme vyhradili vašim názorům a přimějeme vás nad našimi články přemýšlet.
Příjemné čtení vám přeje Martin Vérteši
Obsah čísla
Zapojte se do diskuze!Na našich webových stránkách www.casopiskomar.wz.cz můžete v kategorii Diskuzní fórum po registraci diskutovat na jakákoliv témata, o kterých v Komárovi píšeme. Také můžete sami založit nové diskuzní téma. Zajímavé názory posléze otiskneme v časopise.
Časopis Komár – Školní časopis gymnázia Komenského v Havířově. ČÍSLO: 4/2010. VYŠLO: 14. 10. 2010. Šéfredaktor: Martin Vérteši. Redakce: Roman Kula, Viktor Harazin, Jakub Svoboda. Další spolupracovníci: Petr Lukašík, Aneta Wroblová. Grafika: Martin Vérteši. Web: www.casopiskomar.wz.cz. Email: [email protected]
Workshop a přednáška s novináři z Respektu.
Zavedení nového čipového systému… co přinese?
Předvolební rozhovor s Mgr. Karin Mackovou.
Školní exkurze do archivu města Ostravy.
Něco pro volnou chvíli – nonogram.
Co všechno můžeme najít ve školním bunkru?
Úvaha nad vlastenectvím a příběh na pokračování.
Názory z různých stran. Dáváme prostor čtenářům…
Havířovské vlakové nádraží. Hrůza a děs.
Komár o Komárovi: Redakce se představuje.
Co se hraje o přestávkách? Menší fejeton…
Hygiena ve škole. Nejsme na tom špatně…
Co byste chtěli ve školním bufetě? Více pečiva…
Sport kolem nás. Fotbal a hokej v Havířově.
Že jej vůbec držíte v ruce Na sklonku loňského škol‐ního roku jsme se dozvěděli o onom projektu a těsně před jeho uzávěrkou se roz‐hodli přihlásit. V narychlo vytvořená dvě čísla školního časopisu jsme velkou důvěru nevkládali, avšak v půlce prázdnin přišel překvapivý výsledek – postupujeme. To tedy znamená jediné – na konci září budeme absolvo‐vat workshop, abychom svůj časopis mohli vylepšit. Takže to, že nyní držíte v ruce již čtvrté číslo školního časo‐pisu, a že tento časopis vů‐bec vznikl, je zásluhou vý‐hradně tohoto projektu. Mediální gramotnost? Od půl deváté měla třída kvinta a další zájemci ze čtvr‐
tých ročníků možnost vy‐slechnout si přednášku pana Ivo Mludka o mediální gra‐motnosti. Orientace v dneš‐ním světě médií není zdaleka výsadou každého jedince, který se do jejích útrob vrhá. Každý by ale měl znát zá‐kladní principy této „skoro vědy“, aby se nenechával denně oklamávat. Nejprve jsme ale museli po‐chopit, že média nikdy ne‐přinášejí dokonalý obraz reality a v průběhu vývoje se média stávají čím dál méně přehledná. Telekracie, mediokracie, kdo se v tom má vyznat? Stručně jsme proletěli histo‐rický vývoj médií, zastavili jsme se ale u některých za‐jímavých mezníků. Například
Hostili jsme novináře a odborníky na média
Ve čtvrtek 30. září jsme na naší škole uvítali novináře Re‐spektu a odborníky na média v rámci projektu „Staň se respektovaným novinářem“. Dozvěděli jsme se spoustu užitečných informací a především dostali rady jak dále pokračovat s Komárem.
STUDENTSKÁTVORBA
Nepochopená Zírám na papír. Spisuji myšlenky zhrzené milenky, ztracené slečny. Jsou v papíru věčny. Hledím v prázdnotu, v její nahotu. A prázdnota z papíru zvolna se ztrácí... Tříštění skelných bran. Hojení bolných ran. A tříštěná trvá... Ďáblové v hloubi nás brzy ti zlomí vaz. Cítíš je. Konec se blíží. Chvěješ se strachem. Ďábel tvým brachem. Našli tě. Dnes již neunikneš. Chytli ji Z anděla ďáblem se stala. Nevinná vinu nese. Neb život si vzala. Aneta Wroblová, kvarta
prezidentská debata z roku 1960 Nixon – Kennedy, která byla kromě rozhlasu poprvé vysílána prostřednictvím televize, nám demonstrovala vítězství formy nad obsa‐hem. Vítězem voleb se ten‐krát stal, jak všichni víme, kandidát Kennedy, který ale v debatě neměl navrch věc‐ností argumentů, nýbrž pří‐jemnějším vystupováním a celkově lepší „formou“. Při‐tom ale posluchači rozhlasu jednoznačně za lepšího označili kandidáta Nixona. Přežvýkané informace Jedna z nejdůležitějších věcí, které bychom měli znát, je proces, který předchází vy‐dání novin. (nebo jiných mé‐dií). Získali jsme tedy další poučení: informace nejprve někdo třídí podle toho, co nás nejspíš bude zajímat. Vybrané zprávy následně redaktor zestruční a zjedno‐duší a nakonec dojde k cel‐kovému zkreslení. (Ať už jde o zkreslení neúmyslné nebo úmyslné.) Přednáška pana Ivo Mludka
byla bezesporu zajímavá a aspoň pro některé přínosná. Těžko říct, zda byla přínosná i pro primány, kteří se připo‐jili zhruba v polovině. Jak to rozjet? Po přednášce následoval workshop s paní Bárou Pro‐cházkovou, redaktorkou Respektu. Tohoto work‐shopu se zúčastnila přede‐vším naše redakce, ale také některé starší zájemkyně a zájemci. Hned v úvodu jsme se začali ubírat poněkud jiným směrem, než bylo zřejmě původně v plánu. Řešili jsme možnosti vydá‐vání školního časopisu na škole, zapojení dalších stu‐dentů a profesorů. Rovněž jsme zabrousili do metod žurnalistické práce, jako např. rozhovory, názory ostatních studentů, skladba článků, jejich zaměření apod. Rozhodně máme co zlepšo‐vat Z workshopu jsme si odnesli spoustu cenných postřehů a nápadů, jak náš školní časo‐pis vylepšit. Již toto číslo by
mělo přinést viditelnou změnu, další budou následo‐vat. Toto číslo budeme rov‐něž posílat do druhého kola projektu „Staň se respekto‐vaným novinářem“ a bu‐deme doufat v jeho co nej‐lepší umístění. Autor: Martin Vérteši, foto autor
STUDENTSKÁTVORBA
Obléhání Dusající kopyta. Cválající kati. Pevnost je dobyta. V okovy jati. Zlý osud stihl nás. Co s námi bude? Vzpomínkou potečou potoky rudé. Strážný na cimbuří nevlídně hledí. Neprávem odsouzen. Zda‐li to vědí? Sťali nám hlavy. Teď na kůly vsazeny. S ozvěnou slávy mrtvý v zem pohřbený... Aneta Wroblová, kvarta
Zaujal vás tento článek? Můžete o něm diskutovat v diskuzním fóru na webu www.casopiskomar.wz.cz!
Máme nový čipový systém
Na naší škole byl na začátku
září zaveden nový čipový
systém, který by měl usnad‐
nit vstup do školy po osmé
hodině a zamezit odchodům
během vyučování mimo
školní pozemek. Zařízení je
umístěno na hlavních dve‐
řích. Předtím vždy při pozd‐
ním příchodu student nebo
studentka museli zazvonit na
školníka nebo sekretářku a
doufat, že nemají dovolenou
nebo nejsou zaneprázdněni,
aby jim otevřeli (sice se to
nestává často, ale stát se
může cokoliv). Systém má
jen jednu výhodu, snadný
vstup do školy. Mnohem víc
je však nevýhod:
1) Nutnost vlastnění
čipů
Zařízení se spouští pomocí
čipů na obědy, to znamená,
že si všichni studenti, kteří
nechodí na obědy, musí
pořídit čip za 100 Kč. Poté se
čipy musí aktivovat u
správce serveru, profesora
Ireina. Aktivace je velice
rychlá, stačí pouze říci své
jméno, předložit čip a vyčkat
asi tři vteřiny.
2) Nefunguje brzy
ráno
Někteří studenti by se rádi
dostali do školy dříve, ale
mají smůlu, protože či‐
pový systém po přilo‐
žení čipu pouze zapípá,
ale dveře se neotevřou.
Stálo by za to pokusit se
tento nedosta‐
tek vyřešit. (Po‐
kud je to
v technických
možnostech zaří‐
zení. )
3) Pocit vězení
Škola stále víc a víc
připomíná vězení, kde trá‐
víme 30‐33 hodin týdně.
Dojem vězení připomínají i
mříže, které můžeme na
některých místech ve škole
spatřit.
Na obrázku dole je vyfoto‐
grafován čip k zařízení.
Máte nějaké dotazy nebo
návrhy na zlepšení tohoto
časopisu? Pomozte nám
vytvořit ten nejlepší školní
časopis, pište na naše
stránky do záložky FÓRUM.
Viktor Harazin, foto autor
„Už jsem se nechtěla jen rozčilovat u sporáku, roz‐hodla jsem se něco dělat!“
Mgr. Karin Macková pracuje již osmnáct let v Třineckých železárnách a v loňském roce se rozhodla aktivně zapojit do politiky. Zaujala ji strana Věci veřejné. Letos se stala její člen‐kou a rozhodla se kandidovat v komunálních volbách. Co Vás přivedlo ke vstupu do politiky? Především můj dlouhodobý zájem o politiku. Sleduji již dlouho, co se děje na naší politické scéně. Nová strana mi dala impuls zapojit se osobně a začít ovlivňovat věci, které se u nás dějí a které si mi nelíbí. Doteď jsem se jen rozčilovala u sporáku při sledování tele‐vizních zpráv a tak jsem si řekla, proč se aktivně neza‐pojit. Před květnovými par‐lamentními volbami jsem uvažovala také o kandida‐tuře do Poslanecké sně‐movny, avšak ještě jsem ne‐byla pevně přesvědčena, že to zvládnu a že na to mám dostatek znalostí a zkuše‐ností. Netvrdím, že to je v komunálních volbách lehčí, to určitě ne, ale pohybuji se v domácím prostředí. Když člověk v politice začíná, je lepší mít kolem sebe kolegy ‐ odborníky a za sebou ro‐dinné zázemí. To vše tady mám, na rozdíl od vzdálené Prahy. Když jsme se v červnu v klubu VV rozhodli sestavit kandidátku do komunálních voleb, byla jsem i já již roz‐hodnuta, že se aktivně zapo‐jím a že se společně poku‐síme změnit rozložení sil na radnici. Myslím si, že někteří stávající radní by si měli uží‐vat zaslouženého odpočinku,
chodit do lesa s vnoučaty a ne řídit město, které by již měli vést mladší lidé. Ve Vašem volebním pro‐gramu máte jako jeden z bodů bezpečnost havířov‐ských občanů a omezení he‐ren u školských zařízení. Je právě v Havířově problém s hazardními hrami mladist‐vých? Podle našeho předvolebního průzkumu je bezpečnost v Havířově nedostatečná a kriminalitu a bezpečnost ob‐čané intenzivně vnímají jako problém. A herny u škol‐ských zařízení, to je problém téměř všech velkých měst. Pro mladistvé jsou automaty lákadlem, drogou i vidinou snadného zisku. Tady vidím velký úkol pro policii i pro le‐gislativní zásahy města. Dalším bodem Vašeho pro‐gramu je využívání veřej‐ných prací k dohledu nad přechody pro chodce v době největšího pohybu dětí. Co to bude znamenat? Zname‐nalo by to třeba, že když děti půjdou do školy, tak u přechodu budou stát lidé, kteří teď třeba uklízejí město a budou děti převá‐dět přes přechody? V tomto kontextu o tom uvažujeme. Musíme ale roz‐lišovat veřejnou službu a
obecně prospěšné práce. Obecně prospěšné práce vy‐konávají lidé jako alterna‐tivní trest uložený soudem. Veřejnou službou si lidé udr‐žují výši příspěvku na živo‐bytí. Pro obce jsou tito lidé
užitečnou pracovní silou především při udržování čis‐toty a pořádku a my chceme tyto činnosti rozšířit. A jed‐nou z možností je, že budou hlídat přechody pro chodce. Mohou zde stát kdykoliv bude potřeba. Myslíme si, že městští policisté, kteří dnes chrání děti na přechodech, mohou být pro svou odbor‐nost a zkušenosti využíváni jinde mnohem efektivněji. Prvenství našeho města v užívání drog. Chcete vy‐
Karin Macková kandiduje na post primátorky města Havířova za politickou stranu Věci Veřejné
světlovat rodičům žáků středních škol význam sou‐hlasného prohlášení k mož‐nosti orientačního testování působnosti návykových lá‐tek v těle. Co by to vlastně znamenalo? Jenom tak ze zvědavosti, tvoje maminka podepsala ve škole tento dokument? My právě o ničem takovém nevíme, rodičům nic tako‐vého předloženo nebylo. Na středních školách funguje prevence v oblasti sociálně patologických jevů ve spolu‐práci s rodiči a odbornými pracovišti. Podle současné legislativy mohou pouze ro‐diče povolit souhlas s testem na působnost návykových lá‐tek v těle v době vyučování, ale učitelé dnes nemohou rodiče přesně informovat o svém skutečném podezření. Souhlasné prohlášení k možnosti orientačního tes‐tování působnosti návyko‐vých látek v těle dává ředi‐teli školy možnost v případě podezření rychle reagovat. Větší pochopení a souhlas rodičů v této oblasti budeme považovat za významný krok v prevenci. Teď trochu osobní otázka – se vstupem do politiky je to určitě velká změna, jak na vás působí politické pro‐středí, cítíte nějaký tlak? Cítím především velkou zod‐povědnost. Moje pozice na kandidátce mě zavazuje vůči mým kolegům a volebnímu výsledku. Kolegové mi ale vycházejí maximálně vstříc
kdykoli potřebuji pomoci. V těchto dnech aktivně oslo‐vuji voliče i své známé s na‐ším volebním programem a Ti mi často přejí hodně štěstí a drží mi palce. Negativní tlak tedy osobně nepoci‐ťuji a dosud nemám zcela nepříjemnou zkušenost, snad jen s některými novináři. Ale i to beru jako cennou zkušenost a poučení pro příští klání. Ve Vašem pro‐gramu se také objevuje spa‐lovna. Můžete nám k tomu říci něco bližšího? Jsem pozorný čtenář Radnič‐ních listů i zá‐pisů z jednání zastupitelstva města, ale název KIC mi dlouho nepřipadal nijak pod‐statný. Teprve před prázdninami jsem se dozvě‐děla, že vlastně znamená vý‐stavbu spalovny komunál‐ního odpadu v katastru Kar‐viné. Ve čtvrtek 7. října jsme šli městem v průvodu „Za zdravé město“. Průvod měl dva důvody. Tím prvním je naše rozhořčení, že radnice rozhodla v tak závažné věci o nás bez nás! Že „schovali“ výstavbu spalovny pod nic neříkající název, jen proto, aby náhodou na to někdo
nepřišel a neprotestoval proti spalovně tak jako v Ostravě nebo v Pardubi‐cích. Druhým důvodem je náš nesouhlas s navrženou technologií. Pokud se dosta‐
neme na radnici, budeme se snažit úplně zastavit sou‐časně navržený projekt. V této lokalitě, s velkou kon‐centrací obyvatelstva si další komín nezasloužíme, snad jedině za předpokladu, že budou skutečně použity nej‐novější světové technologie, které nezhorší naše už tak dost znečištěné životní pro‐středí. Děkuji za rozhovor. Ptal se Martin Vérteši, foto autor
Věci Veřejné uspořádaly 7.10. protestní pochod Havířovem proti spalovně
Školní exkurze do archivu města Ostravy Pondělí 27. září bezpochyby nebylo pro kvintu a 1.A jedno z těch unavených dní na začátku každého týdne. Spíš se dalo brát jako součást prodlouženého volna, které nám následující den zařídil svatý Václav. Jen to počasí kdyby bylo trochu lepší… Komplikace už doma Celá akce byla samozřejmě dokonale naplánována, takže sraz na vlakovém ná‐draží v 7:15, abychom mohli vlakem 7:34 odjet na ostrav‐ské hlavní nádraží. Dopravní situace ve městě však má‐lem celou akci zhatila, když se hlavní organizátor akce, profesor Sedlařík, minul s autobusem a dorazil na ná‐draží pět minut před od‐jezdem. Naštěstí je v dobré fyzické kondici. Malý velký památník Krátce jsme se zastavili u malého památníku obětem prvního deportačního trans‐
portu židů v Evropě z Ost‐ravy do Niska nad Sanem, kterého by si před budovou hlavního nádraží asi nikdo normálně nevšiml. Židle za sedmnáct tisíc
Před budovou ar‐chivu v Přívoze jsme se rozdělili na dvě skupiny, načež jedna šla nejprve navštívit Hasičské muzeum. Postarší hasič nám pustil krátký propa‐gační film, ve kterém sám hrál hlavní roli, a názorně nám také ukázal, jak se sjíždí po požární tyči. Co si ale vyzkoušeli skoro všichni, bylo sezení v hyperpohodlné židli za sedmnáct tisíc, která je součástí vy‐bavení Integrovaného bez‐pečnostního centra. Regály jako ušité na schovku První část návštěvy samot‐ného archivu (ano, konečně) bylo vyslechnutí přednášky o historii archivu, archivář‐ské práci apod. Objektivně je ale třeba říci, že většinu z nás zajímal spíš způsob vý‐kladu pana přednášejícího, který jako by neustále ztrá‐cel niť svých myšlenek a někdy toho chtěl říct tolik, že nevěděl, jak to nám stu‐dentům vhodně podat. O dost zajímavější ale byla návštěva ve studovně a ná‐sledně ve dvou skladech archiválií. Tyto sklady jsou vybaveny pojízdnými regály na kolejích, takže není pro‐
blém někoho přimáčknout v uličce nebo se dokonce do některého z regálů schovat. Ne že by si to někdo dovolil udělat. Vidět jsme zde ale mohli i staré výtisky novin, školní dokumentace, knihy a mnoho dalších archivních materiálů. Počkejte na nás! Korunku celé dnešní exkurzi nasadilo dobíhání na vlak, který jsme vlastně ani ne‐stihli, ale přesto jsme s ním jeli. Průvodčí zapískal, ale my jsme drželi dveře a na poslední chvíli naskákali dovnitř. A nakonec se i ten déšť umoudřil… Autor: Martin Vérteši Foto: internet
Pro volnou chvíli – nonogram
Co je nonogram? Nonogram je též nazýván kódový obrázek. Svou podstatou je to hra, která se podobá známému japonskému hla‐volamu SUDOKU. Odměnou je obrázek, který vyřešením vznikne.
Jak řešit nonogram? Po obvodu jsou číselné hodnoty. Každá číselná hodnota předsta‐vuje blok souvisle vybarvených polí, tz.: je‐li napsána u řádku dvojka, vybarvíte v tom řádku dva čtverečky vedle sebe. Obdobně postupujeme u sloupců. Pokud se v řádku či sloupci objeví více čísel, dodržuje se pořadí čísel, mezi jednotlivými bloky musí být ale‐spoň jedno pole volné. Tabulku vyplňujeme řádky z leva a sloupce z vrchu. Počet vypl‐něných čtverců v řádku ve výsledku musí sedět s čísly uvedenými na okraji tabulky.
Co potřebujeme? Pouze tužku a gumu. Příklad vyplnění můžete vidět výše.
Příklad
Školní atomový kryt – co skrývá?
Ano, máme ho.
Kdyby vypukla třetí světová
válka nebo by na naši školu
dopadla atomová, vodíková
či jiná bomba, je naše škola
dostatečně ochráněna? Já
říkám ano. Naše škola je
vybavena protiatomovým
krytem. Mnozí nevědí, že na
naší škole je a mnohem víc
studentů ani neví, kde se
nachází, přiznám se, že ani já
jsem to donedávna nevěděl.
Proto se mi zdá velmi důle‐
žité informovat vás o tom.
Zatím slouží jako skladiště.
Kryt se nachází u kotelny,
vedle sprch a lze jej poznat
díky tlustým železným dve‐
řím, které můžete vidět na
obrázku. Kryt je velmi pro‐
storný, uvnitř krytu je blu‐
diště temných chodeb. Moc
hluboko v krytu jsem sice
nebyl takže přesně nevím jak
daleko tyto chodby vedou,
ale i v té části, kterou jsem
navštívil je kryt opravdu ve‐
liký. Kryt právě teď spíše
slouží jako skladiště pro ne‐
potřebné věci, jako
například lyže, běžky
a lyžařské hůlky, je
také ale vybaven
proti válce velkým
počtem ochranných
plynových masek,
které slouží k
ochraně obličeje, očí
a dýchacích cest no‐
sitele před toxickými
látkami ve vzduchu.
Chemicky odolná
guma.
Je tvořena ze silné vrstvy
speciální chemicky odolné
gumy, brombutylkaučuku.
Její funkcí je chránit obličej
nositele před stykem s ne‐
bezpečnými látkami ze za‐
mořeného vzduchu. Důle‐
žitou částí je ochranný
filtr, který obsahuje proti‐
dýmovou vložku a náplň z
aktivního uhlí.
Protidýmová vložka
zachycuje větší
pevné částice
(prach) a kapičky
aerosolů a je vždy
umístěna před
vložkou tvořenou ak‐
tivním uhlím. Plynové
masky jsou velmi
účinné a často
dokážou zachránit
mnoho životů. Takže
pokud by ve světě
proběhla třetí světová válka,
myslíte si stejně jako já, že je
naše škola dostatečně
chráněná? Pokud máte jiný
názor, můžete se o něj
podělit v našem diskuzním
fóru na stránce:
http://www.casopiskomar.w
z.cz/forum.
Viktor Harazin, foto autor
Svatý Václave, nedej zahynout nám ni budoucím! Nedávno jsme oslavili
svátek svatého Václava, světce a politika, který bránil naši zem před válkou a rozpínavostí našich sousedů. Téměř ve všech kostelech se zpívala nejstarší česká píseň, Svatý Václave. Zpívá se v ní mimo jiné i: Svatý Václave nedej zahynout nám, ni bu‐doucím. Dnes se zdá, že český národ je svobodný, prosperující a silný, ne ta‐kový, jaký byl v době, kdy se tato píseň po venkově zpí‐vala, ale je to jen iluze.
Každá doba má své ne‐bezpečí, některá větší, jiná menší. Nyní žijeme v době, která se vyznačuje růstem ekonomiky, platů a důchodů, co však neroste je populace, počet obyvatel naší vlasti se dokonce zmenšuje a jen díky přistěhovalectví úbytek lidí není výrazně patrný. Tomuto znepokojivému tématu se ale nyní nechci věnovat, chci
se věnovat druhému a mno‐hem bližšímu nebezpečí a tím je rozplynutí se českého národa v multikulturním guláši vytvořeném Bruselem.
Něco takového je ne‐myslitelné, jelikož se tím ztrácí vědomí vlastního ná‐roda a podrývá víru v druhou největší autoritu, kterou byl člověk zvyklý ctít a poslou‐chat. První autoritou byl Bůh či jeho zástupce na zemi, ale s postupující sekularizací se u většiny lidí naprosto od‐bouralo přesvědčení žít tak, aby se dostali do ráje či byli za to po smrti nějak odmě‐něni. Druhou autoritou byl stát, již v době českého kní‐žete byl naprostou mocí nad životy občanů, nyní je stát omezován Evropskou unií, která pod záštitou lepší spolupráce propaguje mnohdy nesmyslná nařízení.
Podle dosavadního smě‐řování evropské unie by šlo
říci, že Evropa směřuje ke společnosti, v jednom státě, která by v sobě měla co nej‐více národů a kultur. Taková společnost by se mohla zdát ideální, ale nebyla by. Člověk by byl vytržen ze všeho,co zná a v čem vyrostl, a byl by vržen do obrovského novo‐dobého Babylonu. Osobitá kultura, jazyk, zvyky určitého kraje, vše by bylo rozemleto na určitou průměrnou pseu‐dokulturu. Nyní, v poslední době, byl nastartován pro‐ces, který by i průměrný mix kultury mohl nadobro zničit. Tímto procesem je islami‐zace, mocní evropské unie se rozhodli, s heslem na rtech: „Po nás potopa!“, zvát do Evropy hrozbu, před kte‐rou se jejich předkové snažili bránit, islám! Musíme proti ní bojo‐vat nebo se nechat pohltit! Jakub Svoboda
Chytrá čtyřka Příběh na pokračování, část: 3., píše Martin Vérteši
To už se vracely dívky, již s úsměvem ve tváři. „Děku‐jeme mockrát.“ řekla jedna z nich. „Já jsem Danča.“ „Já Vendula.“ „A já Verča.“ předsta‐vila se postupně všechna děvčata. „A vy jste…“ „Chytrá čtyřka!“ pra‐vil pyšně Martin.
Přistoupil k děvčatům a každé podal ruku. Tak se všichni seznámili. „Co pro vás můžeme udělat? Jsme vám hrozně vděčné!“ „Ale, to nic nebylo. A kdo to vůbec byli, ti kluci?“ zeptal se Petr. „Ale, banda tam z těch zapadlých ulic. Nemají co dělat a tím se baví.“ Takto se bavili ještě dlouho. Spřátelili se. Příští den se
měli kluci sejít u Adama doma. Ostatní tři členové už byli u jeho domu, když tam spatřili tři holky. Ano, byly to ty tři, se kterými se včera seznámili. „Ahoj chytrá čtyřko!“ řekla Danča. „No, teď asi jen trojka.“ řekl legračně Lukáš. „Ale stejně ahoj.“
„Co potřebujete?“ zeptal se Martin.
Názory z různých stran Rozhodli jsme se zjistit, co si někteří ostatní studenti a profesoři naší školy myslí o téma‐
tech, která jsme v předešlých číslech rozvinuli. Tady jsou výsledky.
KVALITA VÝUKY ANGLIČTINY V ČESKÉ REPUBLICE
Mgr. Marie Kostovčíková Stěží mohu zhodnotit výuku u nás v kontextu s Evropou, protože s výukou angličtiny v jiných státech nemám zkušenosti. Když jsem ale byla svědkem výuky angličtiny v Dánsku, tak měli hodinu angličtiny, kdy měli před tím přečtenu nějakou knihu a o té knize diskutovali. Protože všichni Dánové hodně cestují, tak anglicky mluví aniž by se gramatiku učili ve škole. Ta výuka tam byla úplně jiná. Tady se musí jít úplně od začátku. To znamená, že se musíš naučit nejprve slovní zá‐sobu, trochu gramatiky a pak v těch hodinách můžeš číst něco upra‐veného a diskutovat. Což je u vás ale těžké, protože vy nejste zvyklí
diskutovat ani o českých knihách, protože všeobecně málo čtete. Kdybych měla shrnout výuku jenom tady u nás v Česku, tak si myslím, že teď už jsou všechny školy vybaveny dostupnou technikou, takže třeba učebnice jsou tak připraveny, že se student naučí psát, mluvit a vyjadřovat své myšlenky a názory, což je v tom jazyce asi nejdůležitější. Po stránce materiální, co člověk potřebuje, to tady má. Učebnice, audio, nej‐ více samozřejmě cd, dvd a videa, zjednodušené texty v originále, je k tomu spousta obrazového mate‐ riálu, na internetu je toho také nepřeberné množství. Ale pokud člověk ve škole nechce spolupracovat s kantorem a plnit jeho úkoly, tak se jazyku sám nikdy nenaučí, na jazyk potřebuješ někoho, s kým komunikuješ. A pokud neznáš slovní zásobu, nemůžeš komunikovat. A slovní zásobu budeš umět jedině když se jí budeš učit. Na stáži nám pořád říkali: na gramatiku se vykašlete, hlavní je komunikace. Avšak na našich vysokých školách dostanou studenti nejprve gramatické testy. Když je neudělají, tak se k té komunikaci ani nedostanou. Takže gramatika a komunikace musí být propojeny. Záleží také na studentech, jestli nejsou plaší a nebojí se, že udělají chybu, to potom mohou znát všechno, ale není to vidět, zato někdo zná padesát slovíček a nebojí se mluvit, a vypadá to, že je tam úžasná výuka. Stěží to tak srovnat. Všechny školy si daly jako prioritu angličtinu. Někde se vyučují všechny předměty v tomto jazyce. Všechno je to ale o lidech – kdo má třeba i ty nejhorší podmínky ale chce, může být excelentní.
Mgr. Dobruše Fajkusová Myslím si, že na naší škole je velice dobrá úroveň výuky cizích jazyků, všech těch čtyř, které se zde zatím učí. Ostatní školy lze jen těžko po‐suzovat. Když se k nám scházejí studenti do prvních ročníků, přijdou z různých základních škol a někteří ovládají cizí jazyk velmi dobře. Nejhůř jsou na tom ti, kteří musí studovat pro ně nový jazyk mezi po‐kročilejšími. Učila jsem studenty, kteří teprve začínali angličtinu, pro‐tože se učili němčinu, ale je poznat, že studium na gymnáziu byla pro ně dobrá volba. Sice se neodvažují maturovat z angličtiny, ale „mají na
„Všechno je too lidech.“
to“. Pořád se mluví o tom, že obzvlášť v našem regionu není dostatek aprobovaných učitelů cizích jazyků, což je také problém znesnadňující dobrou výuku. A tak se různost vyučování projeví třeba i ve výsledcích ma‐ turit. Opravdu si myslím, že na naší škole dosahuje výuka cizích jazyků velmi dobrou úroveň. Vždyť se studenti úspěšně účastní mezinárodních zkoušek a někteří i studují v zahraničí!
ISLAMIZACE EVROPY
Adam Bystroň Mě tady ti muslimové ani nějak nevadí. Zatím nás tady nějak neohro‐žují, vůbec nás nijak neničí. Já myslím, že si mohou dělat co chtějí, však tady máme demokracii, všichni jsme si rovni, ať je to muslim nebo křesťan, u nás v České republice, a vlastně téměř v celé Evropě. A uvěřím tomu, až sem opravdu přiběhnou se zbraněmi, potom proti tomu začneme něco dělat, nebo aspoň já, do té doby… Oni sem stejně podle mě chodí hlavně za prací, aby měli lepší život, ne aby tu zabíjeli. Jedna věc je přečíst si Korán a věřit mu a druhá věc je ty věci opravdu udělat. Náš problém to ale zatím není, u nás moc islamistů není.
Jakub Svoboda Já si myslím, že je to velký problém, protože islamizace Evropy je prav‐děpodobně to, co Evropu zničí. Protože Evropa se stejně jako Římská říše v době svého úpadku neroz‐růstá, ale pořád ubývá obyvatel ‐ Evropanů, a přichází sem jiní – muslimové, kteří nejsou nositeli naší kultury, ale jsou nositeli jiné kultury, shodou okolností je to kultura, která se nás snaží zabít. Je to islám. Islám je velice nebezpečný, jako čtenář Koránu mohu říct, že
dost veršů tam pojednává o zabíjení nevěřících, bití žen a dalších různých věcech. Korán sa‐mozřejmě nejen upravil zabíjení nevěřících, ale také přinesl mnohé zajímavé a dobré prvky do tehdejší arabské kultury. Ale do naší kultury se naprosto nehodí.
Tomáš Tychtl Já se teď o islamizaci Evropy nezajímám, takže na to zatím nemám názor žádný. Jak můžete vidět, ne každého tato problematika zajímá, a názory se rovněž v mnoha případech radikálně liší. Děkujeme dotázaným stu‐dentům za odpověď. Ptali se Martin Vérteši a Roman Kula, zpracoval Martin Vérteši, foto Martin Vérteši
„Islám je velicenebezpečný.“
„Úroveň se určitěbude lišit.“
Havířovské vlakové nádraží – obrovská prázdná hala Železniční stanice v Havířově byla dostavěna v roce 1969. Na tehdejší poměry patřilo ná‐draží k nejmodernějším, od té doby ale nebylo rekonstruováno a požadavky doby se už přeci jen změnily. Historická hala ale stále odolává. I když je Havířov většinou jen průjezdní stanicí, každo‐denně ze zdejšího nádraží odjíždějí stovky lidí za prací do okolních měst, především do Ostravy a Českého Tě‐šína. Prostorná hala dříve poskytovala velké množství služeb, jako pekařství, ob‐čerstvení, prodejny textilu, koberců atd., nyní zde ale najdeme jen trafiku a malý bufet. Co je příčinou? Všechno je o penězích Zdejší prostory nejsou pro obchodníky lukrativní. Že‐lezničářům se už dlouhou dobu nedaří do dvoupatrové haly nalákat nájemníky. Při‐tom náklady na její provoz nejsou malé – obrovský prostor téměř není možné vytopit, nástupiště jsou udr‐žována jen nezbytnými opravami a záchody snad ani neodpovídají normám. Rekonstrukce je nutná „Havířovské nádraží je sice
frekventované, ale je v nepořádku, určitě by si zasloužilo rekonstrukci.“ říká paní profesorka Růžena Jan‐dorová, která každý den ces‐tuje do práce vlakem. „Velkým úspěchem ale je, že před měsícem namontovali velký displej, takže se člověk konečně dozví, kdy nějaký vlak jede.“ dodává paní profesorka. Něco přeci jenom máme
Přesto, že je nádraží nepo‐chybně v katastrofálním stavu, můžeme nalézt i ně‐kolik pozitivních stránek. Je k dispozici samoobslužný automat k nákupu jízdenek z elektronické peněženky a nedávno byl, jak konstato‐vala profesorka Jandorová, instalován nový monitor. Profesorka také dodává: „Pokladny fungují, vlaky jezdí, to je hlavní.“ Plány by byly Těšit nás může asi jen to, že rekonstrukce je v plánu. Po‐čítá se s vybudováním jaké‐hosi uzlu, který by zahrnoval také nová stanoviště pro autobusy. Otázkou zůstává, zda se současná budova úplně zbourá, nebo bude pouze přestavěna. Jisté ale je, že se nedočkáme dříve, než za několik let. Martin Vérteši, foto autor
Komár o Komárovi: Redakce se představuje Víte, jací jsou lidé, kteří vám přinášejí informace o všem, co se nás týká? Víte, kdo vytváří váš školní časopis? Pokud ne, bez otálení si přečtěte tento článek!
Martin Vérteši, šéfredaktor
Patnáctiletý student kvinty zabrousil poprvé do oblasti žurnalistiky před třemi lety, kdy začal vydávat menší ča‐sopis v rámci Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Rovněž se věnuje literární tvorbě pro‐střednictvím literárních sou‐těží, jako např. Máchovou stopou, literární soutěž Jána Kollára, Komenský a my nebo Rosteme s knihou. V nedávné době obdržel za své úspěchy ocenění hejtmana Moravskoslez‐ského kraje. Mezi jeho záliby patří turis‐tika, sport, četba dobro‐družné literatury, tvorba webové grafiky, působení v neziskových organizacích a práce s mládeží. V současné době je šéfredaktorem a grafikem časopisu Komár.
Jakým způsobem ses dostal k literatuře? MV: Už když jsem dostal svůj první sešit, zjistil jsem, že mě velice baví vymýšlet si různé příběhy. Po‐stupně jsem začal snít o napsání knihy, ale většinou se to smrsklo na několikastránko‐vou povídku. Dokonce na základní škole jsem se pustil s jedním spo‐lužákem do tvorby knihy, a nebýt toho, že jsem posléze ode‐
šel na gymnázium, nejspíše bychom ji skutečně dokon‐čili. Od tohoto snu jsem po‐sléze upustil a začal jsem psát povídky do šuplíku. Jak hodnotíš dosavadní práci naší redakce? MV: Hlavně si myslím, že od počátku naší činnosti jsme učinili dosti velký pokrok. Pořád ale vidím spíše ty ne‐dostatky, kterých je podle mého názoru víc než dost. Někdy mi připadá, že ostatní členové redakce neberou naši práci tak zodpovědně, jak bych si představoval. Co mi například poměrně hodně vadí, je neschopnost dodržovat uzávěrku. Ale na druhou stranu musím říci, že snaha je vidět u každého a té si nesmírně cením.
Myslíš si, že časopis Komár má budoucnost? MV: Pokud bych si to ne‐myslel, vůbec bych se ho nepokoušel zakládat. Důle‐žité ale je, aby jej i ostatní studenti chápali jako přínos‐nou věc a nebyl jim osud časopisu lhostejný, protože my jednou ze školy ode‐jdeme a musí se najít někdo, kdo bude mít chuť pokračo‐vat. Chtěl by ses v budoucnu věnovat žurnalistice? MV:Musím říci že o tom hodně uvažuji, rozhodnut ale ještě vůbec nejsem. Ne‐pochybně by mě ale lákala možnost být součástí re‐dakce nějakých větších no‐vin. K tomu ale vede ještě dlouhá cesta. Názor Romana Kuly, redak‐tora Komára: Martin, člověk mírně chole‐rické povahy, člověk s vel‐kým smyslem pro povinnost; podle mého názoru se nej‐více hodí k vedení naší re‐dakce. Spolupráce s ním vždy končí ve znamení shody. Má snahu porozumět požadavkům svých spolu‐pracovníků. Je to člověk s velkou vizí a velkým srdcem. Děkujeme za představení.
Roman Kula, redaktor
Tento patnáctiletý student kvinty se dostal k žurnalistice prostřednictvím časopisu Komár. Již předtím se věno‐val psaní článků s odbornou tématikou. K jeho zájmům patří studium biologie, che‐mie a latiny. Je rovněž úspěšným řešitelem kraj‐ského kola chemické olym‐piády a účastníkem národ‐ního kola latinské olympiády (Certamen latinum). Mezi jeho záliby patří turistika, sport, četba odborné litera‐
tury, působení v neziskových organizacích a práce s mládeží. V současné době
je redaktorem ča‐sopisu Komár. Čemu by ses chtěl věnovat v budouc‐nosti? RK: Rád bych se především zaměřil na komplexní stu‐dium genetiky a snad pokud mi bude štěstí přát rozšířil hranice sou‐časného poznání. Co pro tebe zna‐mená být součástí
redakce našeho časopisu? RK: Je to pro mne velká zodpovědnost. Abych pravdu řekl, mám někdy problém ji unést. Byla to a samozřejmě stále je velká pocta. Obecně to pro mne znamená poznání dosud nepoznaného. Myslíš si, že Komár má bu‐doucnost? RK: Jako školní časopis nepo‐chybně. Ovšem nejsem si
jist, pokud se bude jednat o školní ča‐sopis, jakými té‐maty vyplníme ostatní díly časo‐pisu. Připadá mi totiž, že veškerá témata padla v do‐savadních číslech časopisu. A škola je přece jen zařízení, kde novoty denně
„nekynou“.
Jak hodnotíš dosavadní práci redakce? RK: Na to, že je redakce pouze čtyřčlenná, odvádí skutečně dobrou práci. Po‐kud ale chceme časopis Ko‐már vydávat jako školní mě‐síčník, potřebujeme počet‐nější a strukturovanější re‐dakci. Jak kombinuješ školu, časo‐pis a další zájmy? RK: Já jsem člověk od přírody systematický. Mám rád po‐řádek a strukturu ve svých povinnostech či zájmech. Vždy si musíme určit ty po‐vinnosti (popř. zájmy) které „vedou“ a které „následují“. Mám určité priority, které na úkor „následujících“ nehod‐lám za žádnou cenu měnit. Myslím si, že toto je nejlepší systém, jak dosáhnout úspě‐chu, neboť strukturu „ve‐doucích“ a „následujících“ vytvořila samotná příroda. Tento systém fungoval, fun‐guje a nejspíše bude fungo‐vat až do zániku lidské civili‐zace. Názor Martina Vértešiho, šéfredaktora Komára: S Romanem je velice pří‐jemné pracovat, je však zřejmé, že časopis pro něj nepředstavuje jakousi prio‐ritu. Píše ale kvalitní články a to považuji za hlavní. Děkujeme za představení. Další redaktory vám představíme v příštím čísle. Zpracoval: Viktor Harazin
Redaktorská porada Komára
Našim studentům mozek tak lehce nezestárne
Milovníci deníku MF
Dnes jistě vědí, o čem mlu‐
vím. 8. 10. 2010 vyšel člá‐
nek o stárnutí mozku.
Kromě věcí, které demenci
napomáhají (sledování te‐
levize, stereotyp), zde byly
uvedeny i věci působící
proti stárnutí mozku. Mohli
jsme se dočíst, že skvělou
prevencí je fyzická aktivita,
změny každodenní rutiny a
mimo jiné hraní her.
Studenti našeho
gymnázia jsou přímo po‐
sedlí různými stolními
hrami. Během přestávky
můžete na odpočívadlech
narazit dokonce až na čtyři
skupinky věnující se této či
podobné volnočasové akti‐
vitě. Dokonce při odchodu
ze školy jsem narazil na
hlouček kluků, kteří právě
hráli nějakou karetní hru.
Opravdu je radost vidět, jak
se studenti snaží zapojit a
pocvičit svůj mozek a záro‐
veň tím dělají něco pro své
zdraví.
Mezi nejvíce rozší‐
řené hry předně patří šachy.
Jen v naší třídě je sedm lidí,
kteří dokážou hrát onu „hru
králů“. Dokonce jsem byl
svědkem svedení tří šacho‐
vých turnajů během jedné
hodiny češtiny. Další velmi
oblíbenou hrou jsou The
Magic. Jedná se v současné
době o jednu z nejmoder‐
nějších sběratelských karet‐
ních her na světě. Pořádají
se v ní turnaje a dokonce i
mistrovství světa. Do třetice
se můžeme setkat na naší
škole i s pokerem. Nehraje
se tady však o horentní sumy
peněz. Méně časté je hra
Dračí doupě, a ve výjimeč‐
ných případech můžete vidět
i hru Člověče, nezlob se.
Opravdu, studenti
našeho gymnázia se snaží
preventivně působit proti
stárnutí mozku. Berou to
skutečně velmi svědomitě,
neboť Alzheimer nikdy
nespí.
Roman Kula
Foto: Martin Vérteši
Hrajete ve škole další
zajímavé hry? Dejte
nám vědět! Napíšeme
o nich reportáž.
Jak je na tom škola s hygienou?
Do začátku vyučování zbývá ještě hodina, avšak já již stojím ve vestibulu Gymnázia na Ko‐
menského ulici v Havířově. V ruce držím § 4 vyhlášku Ministerstva zdravotnictví č.
108/2001 Sb., která upravuje hygienické požadavky na prostory a provoz škol a v duchu
očekávám obtížnost v nalezení korelace mezi „psanými pravidly“ a realitou.
Ačkoliv si mnozí z nás
myslí, že hygiena na naší
škole je velice zaostalá a
podprůměrná, pravda to
není. S radostí konstatuji, že
naše škola nepřichází do
kolize se žádným bodem
vyhlášky Ministerstva zdra‐
votnictví č. 108/2001 Sb.
snad až na pár drobností
jako např.: v šatně by se
mělo počítat nejméně 150
mm délky věšákové stěny na
1 žáka nebo každá škola by
měla mít 1 hygienickou ka‐
binku na 60 dívek starších 12
let. Ale jsou to pouze ojedi‐
nělé případy. Důležité je, že
z globálního pohledu je na
tom škola velmi dobře.
Pokud však mluvíme
o hygieně ve škole, nestačí
nám pouze dát školu do
souladu s nějakým zákonem.
Školu navštěvujeme my, žáci
a prioritou je naše pohodlí.
Vyrazili jsme tudíž do terénu
a ptali se našich znalých stu‐
dentů. Student Jakub Svo‐
boda zasazuje první políček
do „tváře“ hygieny ve škole:
„Chybí tady jedna věc, a tou
je ručník nebo alespoň papí‐
rové ubrousky na utírání
rukou,“ říká Jakub, a dodává:
„Větráky, které jsou zde in‐
stalovány jsou semeništěm
baktérií, virů a různých
onemocnění.“ Vcelku trefil
„do černého“, neboť jak se
říká: „ Není nad starý dobrý
ručník“. Opravdu je mnohem
pohodlnější si ruce postaru
utřít než je strkat pod nějaký
ventilátor a jak již bylo zmí‐
něno, jde tady též o naše
zdraví. Co do kvality naší
hygieny, Jakub říká: „Jsem
rád a potěšen, když vidím
spoustu plísně na této škole,
protože to označuje, že naše
škola je zdravá. I takový
choulostivý organizmus, jako
je plíseň, se na ni udrží.“ Stu‐
dent Mirek Krabec shledává
za zlé akutní nedostatek
ubrousků ve školní jídelně:
„Vadí mi nedostatek
ubrousků ve školní jídelně,
protože ne každý dokáže jíst
tak, aby si nezamazal prsty
od omáčky.“ stěžuje si Mirek
a říká: „Nemůžete se tedy
utřít, musíte jít do umy‐
várny.“ Studentu Janu Kolar‐
czykovi zase nevyhovuje
výška pisoárů. Bezpochyby
bychom našli spoustu dal‐
ších podobných případů.
Nyní se ale zeptáme stu‐
denta, který celou věc vidí
odlišně. S onou oponentu‐
rou vystoupil student Adam
Bystroň, hodnotí: „Myslím si,
že hygiena ve škole je na
celkem slušné úrovni. Nikde
nevidím špínu, paní uklízečky
se „obracejí“. Takže já si
myslím, že čistota ve škole je
a že se nemáme za co sty‐
dět.“
To, že sousedovic tráva
nám připadá zelenější, víme
již od dětství. Je to však
pravda? Na základě článku,
který zformuloval Dr. James
Frederick Rogers, šéf
oddělení Tělesné výchovy a
Školní hygieny na Minister‐
stvu školství ve Washington,
D. C., v němž hodnotí sou‐
časný stav školní hygieny ve
Spojených Státech, mohu
říct, že stav naší hygieny ve
školách je mnohem lepší.
Jako obvykle Amerika dává
přednost řešení detailů nad
řešením globálních pro‐
blémů, např.: Amerika nemá
vytyčené směrnice ohledně
toalet, v některých státech
dokonce neznají zubaře.
Všechny tyto věci se Americe
následně odrážejí v kvalitě
jejich hygieny na školách.
Takže buďme pyšni na naši
školu a hygienu v ní.
Roman Kula
Co vám chybí ve školním bufetě?
Jako na většině škol tak i na na‐
šem gymnáziu, jak jste si jistě všimli, je
školní bufet. Subjekt, jenž se stal
neodmyslitelnou součástí naší školy a
našeho života v ní. Zkuste někdy spočí‐
tat žáky ve vaší třídě kupující si svačinu
či jinou věc ve školním bufetu. V jeden
den se v mé třídě sešlo více než patnáct
takových lidí. A vůbec, vzpomeňme na
ten báječný pocit po tělocviku, kdy dr‐
žíte v ruce vychlazenou limonádu z bu‐
fetu a v duchu počítáte vteřiny, které
vás dělí od prvního loku. Ano, školní bufet je velmi přínosná věc. Ovšem, jaký je ten náš
školní bufet?
S velkou nelibostí
shledávám, že nejsou žádné
vyhlášky, které by upravo‐
valy podmínky pro provoz
školního bufetu. Snad jen
sbírka zákonů č. 107/2005
upravující podmínky škol‐
ního stravování (týká se bu‐
fetu velmi okrajově, př.: zá‐
kaz prodeje alkoholu, tabá‐
kových výrobků,…). Tudíž
paní bufetářka či firma pro‐
vozující náš školní bufet
nemá absolutně žádný
právní rámec. Kdo ví, co
všechno by mohla bez‐
trestně prodávat.
Jelikož bufet nespadá
pod žádný zákon, nemusí
dodržovat výživové normy
stanovené Ministerstvem
zdravotnictví ČR. Studenti si
většinou tohoto faktu nejsou
vědomi a bufet považují za
svůj hlavní „výživový orgán“.
Je pravda, že energetickou
spotřebu svého organismu
pokryjí i z bufetu. Jenomže
správná strava studenta by
měla být pestrá. Přiznám se,
že ryby ani luštěniny či
brambory jsem ve školním
bufetu nenašel. Ne že by to
byla chyba bufetu.
Ani náš školní bufet
není dokonalý. Náš časopis
udělal průzkum ohledně
požadavků studentů na bu‐
fet. Většina studentů pova‐
žuje náš bufet na velmi vy‐
soké úrovni. Jedinou věcí, na
kterou si studenti stěžují,
jsou nedostatečné zásoby
pečiva, především ke konci
otvírací doby. Dále se pak
ojediněle vyskytovaly poža‐
davky jako např.: snížit ceny,
zavést možnost placení kre‐
ditní kartou, větší zásoby
vepřového masa, značkové
bagety.
A ceny? Náš časopis
rovněž udělal srovnání cen
našeho bufetu s obchodními
řetězci. Konstatuji, že jsem
nebyl svědkem přílišného
předražování v našem škol‐
ním bufetu. Většina cen si
odpovídá, nebo je pouze o
korunu vyšší než v běžných
obchodech (bereme dopo‐
ručené prodejní ceny, bez
slev).
Roman Kula
Foto: Martin Vérteši
Výkony MFK Havířov zůstávají daleko za očekáváním Umístění týmu, který vedou trenéři Leon Válka společně s hrajícím asistentem Sáblí‐kem, bylo před začátkem soutěže tipováno v horní polovině tabulky, vedení si přálo umístění do šestého místa. První zápas nového ročníku Moravskoslezské divize – skupiny E, který se odehraje pouze s patnácti účastníky z důvodu odhlášení Poruby tři dny před začát‐kem soutěže, odehráli Indi‐áni (přezdívka klubu – pozn. autora) v neděli 8.8. na půdě Opavy „B“. Zápas prohráli vysoko 5:0 a ve stejném du‐chu se nesly i úvodní čtyři zápasy, kdy tým zužovala rozsáhlá marodka. A ani v dalším průběhu soutěže tým nezískal mnoho bodů. I když došlo ke zlepšení a
k posílení kádru (na hosto‐vání z Baníku Ostrava přišel útočník Vít Přecechtěl), vý‐kony týmu jsou stále nevy‐rovnané. S favority sice dokážou dr‐
žet krok a zle je potrápit, ale se slabšími týmy kvůli špat‐ným výkonům zbytečně ztrácí body. Aktuálně jim po desíti kolech patří předpo‐
slední, tedy čtrnáctá příčka, před dalším zástupcem kar‐vinského regionu v soutěži – týmem Slavie Orlové. Orlová měla velice nešťastný vstup do soutěže, kdy i přes dobré výkony nedokázali zvítězit, a tak na tým bohužel padla „psychická deka“. Nezbývá mi tedy, než doufat v lepší zítřky…
Hokejisté AZ zatím úspěšní
Minulá sezóna nepatřila k těm, na které by havířovští fanoušci rádi vzpomínali. Klub dospěl díky nezodpo‐vědnému hospodaření ke krachu, který vyústil v odhlá‐šení týmu z probíhajícího ročníku první ligy. Do nové sezony druhé ligy vstoupili havířovští s novým názvem a vedením.
Po dvaceti letech se klub vrátil k historickému názvu AZ Havířov a vedení se ujali Jaroslav Mrowiec s Martinem Potočným s jasným cílem – hospodařit tak, aby nemuseli řešit existenční problémy. Trenérem byl jmenován Jan
Daneček se zkušenostmi z extraligového Třince, který si za svého asistenta vybral Stanislava Sztefka. Tým složili z hráčů, kteří v Havířově projevili zájem hrát, přede‐vším z mladých odchovanců klubu. A při pohledu na sou‐pisku je jasné, že se jim po‐dařilo sestavit poměrně silné mužstvo, kterému nechybí ani zkušenost v podobě hra‐jícího sekretáře Martina Po‐točného.
První utkání muselo být pro hráče frustrujícím zážit‐kem, naštěstí však se šťast‐ným koncem pro AZ. Na vsetínském Lapači se ode‐
hrály pouze dvě třetiny utkání. Kvůli nepřístojnostem fanoušků bylo utkání před‐časně ukončeno, protože však Havířov vedl 3:2, připsal si do tabulky tři body.
Nejvíce může hokejisty mrzet ztracený domácí zápas proti Prostějovu, kdy před poslední třetinou vedli hráči AZetu 4:2, nakonec však podlehli 4:6. Po sedmi zápa‐sech má tým na kontě pat‐náct bodů. Aktuálně jim tak patří pátá pozice se čtyřbo‐dovou ztrátou na první Šum‐perk, ti však mají na kontě o jeden zápas více.
Autor: Petr Lukašík