REHABILITÁCIA 3 2014 · sme boli na prázdninách na Záhorí u „starečka Michala“. On...

VYDAVATEĽSTVO LIEČREH

REHABILITÁCIA 3 LI (51) 2014, ISSN 0375–0922

indexovaný v databáze SCOPUS

http://www.rehabilitacia.sk

Redakčná rada:

A. Gúth – šéfredaktorA. Konečníková – asistentkaM. Štefíková – asistentkaM. Hlobeňová – HlohovecK. Hornáček – BratislavaE. Vaňásková – Hr. KrálovéJ. Čelko – TrenčínĽ. Želinský – KošiceE. Lorenc – N. Zámky

V. Kříž – Kostelec n. Č. l.A. Krobot – ZlínI. Springrová – ČelákoviceF. Golla – OpavaV. Tošnerová – Hr. KrálovéP. Mĺkvy – SenecH. Lesayová – MalackyL. Kiss – Čiližská RadvaňV. Lechta – Trnava

H. Meruna – Bad OeynhausenK. Ammer – WienK. Sládeková – BratislavaC. Gunn – VancouverJ. Ľalíková – KillarneyA. Gúth ml. – LevárkyN. Martinásková – KošiceP. Schönherr – KarlsruheT. Doering – Hannover

titulky 2014 sk.indd 3 19.1.2014 15:27

129

Rehabilitácia, Vol. 51, No. 3, 2014

REHABILITÁCIA č. 3, ročník LI, 2014, str. 129 - 192Vedecko-odborný, recenzovaný časopis pre otázky liečebnej, pracovnej, psychosociálnej a výchovnejrehabilitácie, indexovaný v SCOPUSe, šírený sieťou Internetu na adrese: http://www.rehabilitacia.sk,Adresa redakcie: LIEČREH s.r.o. P. O. BOX 106, 831 01 Bratislava 37, Slovensko,e-mail: [email protected]

OBSAH

REHABILITÁCIA No. 3 Vol.: 51, 2014, pp. 129 - 192Scientific specialist peer reviewed journal for the issues of medical, occupational, educationaland psychosocial rehabilitation. Indexed in SCOPUS. Internet http://www.rehabilitacia.skRedaction adress: LIEČREH s.r.o. P. O. BOX 106, 831 01 Bratislava 37, Slovakia,e-mail: [email protected]

CONTENTS

REHABILITÁCIA Nr. 3 Jahresgang 51, 2014, S. 129 - 192W issenschaftliche rezensiert Fachjournal für die Fragen der Medizinischen-, Arbeits-,Psychosozial- und Erziehungsrehabilitation.Registriert in SCOPUS, Internet http://www.rehabilitacia.skAdresse der Redaktion: LIEČREH s.r.o. P. O. BOX 106, 831 01 Bratislava 37, Slowakei,E-mail: [email protected]

INHALT

A. Gúth: Rehabilitácia a 100 rokov od prvej svetovej 130D. Smékal, H. Bednáříková, H. Měrková, N. Bohuslavová: Vliv regionálně zaměřené vibraceaplikované u pacientů s chronickou nespecifickou bolestí v oblasti bederní páteře 131Z. Svoboda1, Z. Heckel2, J. Gallo3, J. Kristiníková4, M. Janura1: Vliv rehabilitační intervence ahipoterapie na rozložení tlaků na kontaku nohy s podložkou při chůzi u pacientů... 139R. Vorálek, R. Lavičková, V. Süss: Porovnání kloubních rozsahů mezi bývalými vrcholovými... 150M. Frištáková, M. Kokavec: Efektivita korekcie deformít dolných končatín externými... 160S. Popelářová1, K. Ludwigová1, M. Mayer1,2: Vliv postižení ramene na funkce... 168O. Švestková, K. Svěcená: Ergoterapie jako součást interprofesní rehabilitace 176

Gúth, A.: Rehabilitation and 100 years from world war 1 131Smékal, D., Bednáříková, H., Měrková, H., Bohuslavová, M.: The influence of the regional focalvibration on patients with nonspecific chronic pain in the lumbar spine 131Svoboda, Z., Heckel, Z., Gallo, J., Kristiníková, J., Janura M.: Effect of rehabilitation interventionand hippotherapy on foot pressure split using pad during the gait of patients with chronic ... 139Vorálek, R., Lavičková, R., Süss, V.: Comparison of range on movements in joints... 150Frištáková, M., Kokavec, M.: Effectiveness of lower limb deformity correction via... 160Popelářová, Š., Ludwigová, K., Mayer M.: The influence of affected shoulder on the ... 168Švestková, O., Svěcená, K.: Occupational therapy as a part if interprofessional rehabilitation 176

Gúth, A.: Rehabilitation und 100 Jahren von dem ersten Weltkrieg 131Smékal, D., Bednáříková, H., Měrková, H., Bohuslavová, N.: Aufgrund der regionalen Schwingungender Patienten mit chronischen unspezifischen Schmerzen in der Lendenwirbelsäule 131Svoboda1, Z., Heckel2, Z., Gallo3, J., Kristiníková4, J., Janura1 M.: Die Wirkung derRehabilitationsintervention und der Hippotherapie auf die Druckverteilung auf dem... 139Vorálek, R., Lavičková, R., Süss, V.: Vergleich der Gelenkextension zwischen den... 150Frištáková, M., Kokavec, M.: Effektivität der Korrektur von Deformitäten der unteren... 160Popelářová1, Š., Ludwigová1, K., Mayer1,2 M.: Einfluss der Behinderung der Schulter auf die...168Švestková, O., Svěcená, K.: Ergotherapie als ein Bestandteil der interberuflichen Rehabilitation 176

130

Rehabilitácia a 100 rokov od prvej svetovej

V rámci masmediálnej vlny spomienkových kníh, článkov, reportáží a príspevkov smeboli zaplavení v roku 2014 informáciami rôzneho druhu, ktoré faktograficky popisujúkroky najdôležitejších aktérov masakru, dovtedy nemajúceho obdobu v krvavej históriiľudstva, ktorý dnes nazývame I. svetová vojna. Z hľadiska obyčajného človiečika jetoto vraždenie absolútne nezmyselné. Keď ma raz zastrelí guľka – je absolútne jedno čije to mierumilovná guľka, obranu realizujúca guľka alebo guľka od agresora. Prispomínanom masmediálnom masírovaní mozgov na tému I. svetová vojna mi vjednotlivých článkoch chýbalo práve toto principiálne odsúdenie vojny ako takej. Vdetstve som sa nechtiac s vojnovou problematikou stretával prakticky denne aj ja, keďsme boli na prázdninách na Záhorí u „starečka Michala“. On svojich posledných 52rokov života totiž prežil s ťažkým následkom, ktorý si priniesol z I. svetovej vojny. Pridebatách sa reč opakovane zvrtla na spomienky o nej. Príbeh sa nemenne, odvíjal akogramafónová platňa - debatu vždy začal monológom: „Mja zebrali na vojnu hned veštrnástem roku. Po krátkem vícviku a defilírce na Firšnáli v Braťislavje nás posualina halíčski front. Tam sme moseli jedného dňa vést atak. Utekau sem s kvérem abajonetem tak, jak ci druzí, a vtem mja chiciu šrapnel. Na pravú nohu sem sa nemoheupostavit, krév tékua jak pri zabijačce, a tak sem zostau ležat. Biu sem hodňe dalekomezi línijama – naši nepostupovali a Rusi neútočili. Šeci vedlá mja to mjeli už za sebúa nech sem kričau, jak sem kričau, nigdo mja nečuu. Raňená noha mi na druhí-trecídeň začaua brontavjet (gangréna), postupňe mi došli zásoby, a ked sa zjavili na koňochbíuí kozáci biuo mi už šecko jedno. Jeden z nich skočiu dole z koňa, vitáheu bajonet– a tak sem sa rozlúčiu ze životem, zamrúžiu oči a začau sa modlit... On ňeco viprávjaua pritem mi rozrezau bodákem gaťu na poraňenej noze. Nato mi ze dvoch drev spraviliduahu, a takto mja dopravili pod celtu k jejich dochtorovi. Ešte ten deň mi nohu nadkolenem zebrali. O nohu kratší sem sa postupňe dostau z lazaretu - napred do lágruvedlá lazaretu, potom do vječího lágru, de sem sa naučiu aj po ruski, potom až doMoskvi, až mja nakonec vimjeňili cez Červený kríž a Švécko k Ňemcúm, a potom dom.Po Moskvje nás vozili jak turistú, vedúci pritem viprávjau: „Smotriťe, vot Kremľ“. Jásem si vtedi vduchu pomisleu: „Se...m ti na Kremľ ked je noha odebratá...“. Ve Švéckunás vítau dokonca král, a tak sem „túto ruku“ podávau samému Karolovi Gustávovi.Potom sme sa šífem dostali cez Nemecko a Čechy dom. Cisár pán mi umožňiu ešče všestnástém roku otevrít si živnost. Mjeu sem v predňí izbje obchod se zmíšaním tovarem,neskúr enem trafiku, pokád mi ju komunisci nezebrali ...“Amputácia bola žilotínová v strednej tretine femuru s prominenciou kostnej zložky, alevcelku slušného kónického tvaru, takže mohla zapadnúť do manžety neohybnej protézyz jedného kusa dreva, fixovanej železným opaskom okolo bedier a popruhom cez opačnéplece. Ako som už na začiatku spomenul, stareček prežili s takouto výbavou viac než 50rokov naozaj aktívneho života. Postavili pritom dom, vychovali tri deti a keď ovdovelipo päťdesiatke, viedli do smrti ako vdovec vlastnú domácnosť. Najprv sa starali o doma aj o obchod, potom už len aktívne o dom a záhradu až do svojich 83 rokov života (vzáhrade kopali, sadili, okopávali, pleli, zberali úrodu...). Chodievali aj do lesa zarovno sostatnými chlapmi z dediny „na pne“ - to znamenalo, že v zimnom období, keď nebolainá práca, išlo sa do borníka. Okolo borovicového pňa (predtým už vyťatého stromu) savykopala jama do hĺbky 2 m a šírky 3 m. Pri jednom z takýchto kopaní si jeho kamaráti ažpo odchode z lesa, ktorý opúšťali už za skoro padnúcej tmy, všimli že „Michau chibí“.– Zabudli na neho, on vykopal okolo seba takú jamu, že nemohol z nej sám vyliezť.Museli sa vrátiť a po tme a hlase vyhladať „invalida“, ktorý sa sám zakopal do jamy... –takže žiaden invalidný dôchodok, ale práca, práca a stále len práca - keď som to potomspätne hodnotil, tak práve toto bola liečebná, pracovná a sociálna rehabilitácia po prvejsvetovej! a žiadna 255 do tretieho kolena!..., 29.8.RP2014, A. Gúth

Úvodník

131


VLIV REGIONÁLNĚ ZAMĚŘENÉ VIBRACEAPLIKOVANÉ U PACIENTŮS CHRONICKOU NESPECIFICKOU BOLESTÍV OBLASTI BEDERNÍ PÁTEŘE

Autoři: D. Smékal, H. Bednáříková, H. Měrková, M. BohuslavováPracoviště: Katedra fyzioterapie, Fakulta tělesné kultury UP v Olomouci, ČR

Souhrn

Východiska: Bolesti bederní páteře (BBP) bývají častou příčinou pracovní neschopnostia nezřídka přechází u pacientů do chronické formy. Pro léčbu pacientů s BBP je možnévyužít široké spektrum rehabilitačních postupů. V následujícím článku bude popsánospecifické cvičení s přístrojem Redcord Stimula.Soubor a metody: Přístroj Redcord Stimula je zdrojem kontrolované vibrace, která jeaplikována cíleně na specifické části těla. Cvičení bude prezentováno na případovéstudii a popisu metodického postupu u ambulantně léčené pacientky s chronickýminespecifickými bolestmi bederní páteře, u které bylo cvičení aplikováno po dobu 2týdnů 3 krát týdně.Výsledky: V hodnocení vizuální analogové škály došlo u pacientky po terapii ke sníženíz hodnoty 25 na hodnotu 10. V hodnocení Oswestry dotazníku došlo ke snížení hodnocenídisability z 16 % na 6 %. Bolest po léčbě pacientku neomezovala v běžných denních arekreačních sportovních činnostech, projevovala se pouze při sezení delším než 1 hodinu.Závěry: Cvičení v systému Redcord aktivizuje pacienty a jeho výhodou je možnostnastavení jednotlivých cviků na danou funkční úroveň pacienta (při použití pomocnýchlan a pružných tahů). Přístroj Redcord Stimula navíc rozšiřuje spektrum metodpoužitelných u pacientů s chronickými nespecifickými bolestmi bederní páteře.Klíčová slova: bolesti bederní páteře, lokální vibrace, Redcord Stimula

Smékal, D., Bednáříková, H., Měrková, H.,Bohuslavová, M.: The influence of the regionalfocal vibration on patients with nonspecificchronic pain in the lumbar spine

Summary

Basis: Low back pain (LBP) is a common causeof incapacity of the patients and often passesinto the chronic form. There are numerousrehabilitation techniques used in the treatmentof LBP. The article describes specific exerciseusing the Redcord Stimula device.Group and methods: The Redcord Stimula deviceproduces controlled vibration applied to thetargeted areas of the body. This exercise ispresented in a case report and themethodological approach in a female patientwith nonspecific chronic low back pain isdescribed.Results: The evaluation of visual analog scaleoccurred in a patient after therapy to decreasefrom a value of 25 to 10. The score of theOswestry diasability index was reduced from 16 %to 6 %. Pain did not limit the patient in activitiesof daily living and recreational sporting activities.

Smékal, D., Bednáříková, H., Měrková, H.,Bohuslavová, N.: Aufgrund der regionalenSchwingungen der Patienten mit chronischenunspezifischen Schmerzen in derLendenwirbelsäule

Zusammenfassung

Die Ausgangpunkte: Schmerzen in derLendenwirbelsäule sind eine häufige Ursache fürArbeitsunfähigkeit und oft in die chronischeForm übergeht. Für die Behandlung vonPatienten mit Schmerzen in derLendenwirbelsäule ist es möglich ein breitesSpektrum von Rehabilitationsmaßnahmen zuverwenden. Der folgende Artikel wird mitspeziellen Trainingsgerät Redcord Stimulabeschreiben werden.Die Datei und die Methoden: Das Gerät RedcordStimula wird von der Schwingungsquelle, dieangewendet wird, um bestimmte Bereiche desKörpers gezielt gesteuert. Die Übung wird in derFalstudie vorgestellt und das methodischeVerfahren von Patienten mit chronischenunspezifischen Rückenschmerzen beschreiben.Die Ergebnise: Bei der Auswertung der visuellenAnalogskala trat bei einem Patienten nach der

132

Pain increase was registered only in sitting positionlasting more than one hour.Conclusion: The exercise using Redcord systemactivates the patients. Its advantage is thepossibility to set the different exercises at thefunctional level of the patient (using auxiliaryropes and elastic ropes). The Redcord Stimuladevice broaders the spectrum of thephysiotherapeutical methods in patients withnonspecific chronic low back pain.Keywords: low back pain, local vibration,Redcord Stimula

Therapie, um von einem Wert von 25 auf einenWert von 10 zu verringern. Die AuswertungOswestry Fragebogen wurde Behinderungsgradvon 16 % auf 6 % reduziert. Der Schmerz warnicht zu beschränken, den Patienten in dertäglichen Lebens-und Freizeitsportaktivitäten,und es wurde nur Sitzmöglichkeiten für mehr als1 Stunde.Die Schkussfolgerungen: Übungen an derRedcord Gerät stimulieren den Patienten. Eingroßer Vorteil ist die Möglichkeit, verschiedeneÜbungen auf der Funktionsebene des Patienten(mit Hilfskabel und flexibel bewegt) gesetzt. DasGerät Redcord Stimula hinaus erweitert dasSpektrum von Verfahren, die bei Patienten mitchronischen unspezifischen Rückenschmerzen.Schlüsselwörter: Rückenschmerzen, die regionaleSchwingungs, Redcord Stimula

Úvod

„Bolest je nepříjemný smyslový a emočnízážitek (někdy též prožitek, zkušenost)spojený se skutečným nebopotencionálním poškozením tkáně (-í),nebo popisovaný výrazy pro takovépoškození.“ (Merskey, Bogduk, 1994 inOpavský, 2011) Bolest je vždysubjektivním vjemem. Nejčastěji bolestirozdělujeme podle trvání na bolest akutnía chronickou.Akutní bolest je považována za příznakpoškození či zánětu tkáně. Je vymezenačasovým intervalem několika sekund až po3,5 týdnů a má pro lidský organismuspozitivní informační význam.Chronická bolest je složitější proces aprožitek. Její působení na každého jedincemá mnohem hlubší a komplexnější dopad.Někdy je označována i jako „nemoc svéhodruhu“ (Opavský, 2011). Chronická bolestovlivňuje člověka nejen po stráncesomatické (např. zvýšená únavnost asnížení výkonnosti), ale i po stránce emoční(např. pocity úzkosti, strachu, beznaděje adeprese), kognitivní a behaviorální (změnavnímání a chování ke společnosti).Ke snížení bolesti bývá na základě principuvrátkové teorii bolesti využíváno napříkladtranskutánní elektrické nervové stimulace.Obdobně je možné využít ke snížení bolestii vibrace (Rittweger, 2010).Lidské tělo je vibrací ovlivněno jednakpřímo, působením mechanické energiezdroje vibrace přenášené na tkáně, jednak

prostřednictvím nervového systémuaferentními impulzy z vibračně-citlivýchnervových zakončení. Pravděpodobněnejcitlivější jsou k vibracím primárníanulospirální svalová nervová zakončení(ve svalovém vřeténku). Vysílánímnervových signálů při vibraci reagují takésekundární svalová nervová zakončení,Golgiho tělíska a konečněmechanoreceptory přítomné v kůži. Kvibracím citlivými mechanoreceptory jsourovněž Meissnerova a Vater-Pacinihotělíska (Rittweger, 2010).Na jiném teoretickém základě, než vrátkovéteorii bolesti, využívají „analgetickéhopůsobení vibrace“ norští fyzioterapeuté,autoři terapeutického konceptu Sling-Exercise-Therapy (SET). Původně tentokoncept umožňoval spíše snadnější prácifyzioterapeuta v odlehčení na pevnýchlanech (Křížová, 1998). Během let sesystém vyvíjel a hlavním kladem bylamožnost nastavení odlehčení pacienta vpružných lanech tak, aby se dalo maximálněvyužít funkčního potenciálu pacienta.Dnes je koncept cvičení v systémuRedcord označován jako Neurac(Neuromuscular activation – „Neurac“).Systém Neurac byl vyvinut pro léčeníchronických bolestí pohybového aparátu.Vychází se z názoru, že za jednu z příčindlouhodobých potíží se považujedyskoordinace svalové aktivity. Přireedukačním cvičení se vibrace využívá kezvýšení aferentace z příslušného segmentutěla pacienta. Velmi důležitým prvkem

Smékal, D., Bednáříková, H., Měrková, H., Bohuslavová, M.: The influence of the regional...

133


tohoto způsobu práce s tělem je – vzávislosti na aktuální situaci – zajištěnífyziologické hybnosti nebo správnéhodržení daného segmentu. K zajištěnídaných podmínek slouží terapeutůmpřístroj Redcord (dříve Terapi Master).Kontrolovanou vibraci vytváří zařízeníRedcord Stimula.

Popis terapeutického systémuRedcordstimulaRedcord Stimula (Obr. 1) je soustava tří motorůvložená do plastového pouzdra, zkonstruovanéhotak, aby bylo snadné připevnit jej a sejmout z lansystému Redcord. Jednoduché ovládání umožňujezvolit požadovanou intenzitu, frekvenci a délkuaplikace vibrace. U pacientů s chronickou bolestíbederní páteře přístroj neumisťujeme přímo nadoblast bederní páteře, ale na lana, ve kterých jsouzavěšeny dolní končetiny. Vibrace se přes dolníkončetiny přenášejí na oblast bederní páteře, apokud je dosaženo požadované pozice pacienta,dochází ke zlepšení propriocepce a stabilizacebederního úseku (Anonymous, n.d.).

KazuistikaPacientka J. A., 44 let, začala docházet donašeho ambulantního rehabilitačního zařízenípro déletrvající bolesti v bederním úseku páteře.Bolest se z oblasti beder šířila dál do pravéhoboku a ke kyčelnímu kloubu. Bolesti byly souvislés občasnými zesíleními, nejčastěji v kombinacizvýšené fyzické námahy a nevhodného pohybu.Pacientka má sedavé zaměstnání a nemá žádnoupravidelnou pohybovou aktivitu.Pacientce byly při vstupním vyšetření podánydotazníky bolesti a disability v denních aktivitách.V krátké formě dotazníku bolesti McGillovyUniverzity pacientka popisovala bolest jakobodavou při zesílení, jinak jako tupou,přetrvávající a unavující středně silné intenzity.V dotazníku Oswestry (Oswestry Low Back Pain

Disability Questionnaire) vyšla jen minimálnídisabilita (16 %), kdy byla pacientka schopnase sama o sebe bez obtíží postarat. Výraznějšíproblémy se objevovaly při sedu delším než 30minut, při chůzi delší než 1 km a při cestovánídopravním prostředkem (především osobnímautomobilem) po dobu delší než 1 hodinu.Objevovala se opět bolest vyzařující do oblastipravého boku a kyčle.Při kineziologickém rozboru byla zjištěna šikmápánev (výše vpravo) a její anteverze, dále pakinspirační postavení hrudníku. Při vyšetření chůzebyl patrný tvrdý dopad pat na obou dolníchkončetinách. Testy na rozvíjení páteře byly vnormě. Při testování hlubokého stabilizačníhocvičení (HSS) byly využity dvě zkoušky – bráničnítest a test trojflexe (Kolář a kol. 2009). Přibráničním testu docházelo ke kraniální migracižeber a nebylo patrné laterální rozvíjení hrudníkuani proti malému odporu. Při testu trojflexe byloopět patrné inspirační postavení hrudníku apřevaha činnosti přímého břišního svalu.

Metodický postupK dosažení stabilizace bederního úsekupáteře pomocí systému Redcord Stimulase umisťuje vibrační komponenta na lanav oblasti dolních končetin. Vibrace se takpřenášejí na oblast bederní páteře přesdolní končetiny (viz Obr. 2). Zvolili jsmejednotnou frekvenci vibrace – 20 Hz. Napřístroji Redcord Stimula byl nastavenčervený (stimulační) stupeň.Cílem terapie bylo dosažení zlepšenípropriocepce bederního úseku páteřepomocí vibrace, uvědomění si nastavenípolohy a pohybu dané oblasti za účelemsnížení bolesti a zlepšení stabilizace bedernípáteře.Ve zvolených cvicích v polohách nazádech, na břiše a na boku se využívaly

Obr. 1 Obr. 2

134

opěrné pozice o končetiny. V pozici nazádech bylo prováděno tzv. mostění soporou o paty. V poloze na břiše, kdypacientka provádí tzv. vzpor na loktech,byla opora na předloktích a závěs bylumístěný v úrovni kotníků. Na boku bylapacientka opřená o rameno a druhý bodopory byl také v závěsu v popruhu vúrovni kotníků.Při optimálním provedení cviku pacientkaměla zvládnout osm opakování (popřípaděvýdrž 20 sekund) ve třech sériích beznáhradních pohybových vzorů a cvikzároveň nesměl způsobovat bolest čisvalový třes. Aby bylo dosaženo podmínekpro provedení cviku v požadované kvalitěi kvantitě, byla hmotnost trupunadlehčována bederním pásem zavěšenýmv pružných lanech. Míra napružení lan bylazvolena dle funkčních schopností jedince.Tedy tak, aby pacientka zvládla danýpočet opakování bez bolesti, bezsvalového třesu a v požadované kvalitěprovedení cviků. Následně budoupopsány příklady některých cviků.Kromě uvedených cviků, které pacientkacvičila pod dohledem terapeuta 3x týdněpo dobu dvou týdnů, byla pacientka takéinstruována ke cvičení doma. Doma cvičiladenně. Jednalo se o cvičení, kterévycházelo ze stejných poloh jako vsystému Redcord. Pouze opora dolníchkončetin byla o pevnou podložku anepoužívala se pružná lana. Proto početcviků závisel na funkční úrovnipohybového systému pacientky. Domácícvičení i cvičení v systému Redcordvycházelo z poloh vývojové kineziologie

podobně, jako je tomu v současné době vrehabilitaci pacientů s poruchoupohybového systému běžné (Kolář, 2007;Košinová a kol. 2013).

TerapieBěhem terapie pacientka provádělavšechny níže uvedené cviky, které se učilapostupně. Všechny je zvládla již při čtvrtéterapii. Jedna terapie trvala přibližně 45minut.

CVIK 1: MOSTĚNÍVýchozí pozice: Leh na zádech, odlehčenív oblasti pánve pomocí pánevníhopopruhu a dlouhých červených pružnýchlan. Paty zavěšeny do terapeutickýchpopruhů na pevná lana, kde je také umístěnpřístroj Redcord Stimula, který při terapiirozvibruje lana. Dolní končetiny (DKK)jsou natažené. Paty, při natažených DKK,jsou 10 cm nad podložkou. Horní končetiny(HKK) visí volně podél těla. Případnépodložení hlavy.Umístění závěsného bodu (ZB): Závěsnýbod nám udává pozici Redcord Traineru(Obr. 3, 4) nad tělem pacienta. ZB umístímenad kolenní klouby (KOK) při nataženýchDKK. Při pokrčení DKK v kolenníchkloubech udržujeme ZB nad kotníky.Pomocná lana s pružnými lany jsouumístěna pod pánev a jsou předepnuta dlefunkčních schopností pacientky.Provedení cviku: Pacientka se zapře patamido pevných lan a opakovaně zvedá apokládá pánev nad podložku. Důležité jeudržování neutrální polohy pánve (NPP).NPP je takové držení pánve, kdy se pánevnachází ve středním postavení mezikrajními polohami naklopení pánvedopředu a dozadu. Tato pozice musí býtpro pacienta komfortní (bez provokacebolesti). Pacientka zvedá pánev odpodložky 8x, celkem ve třech sériích.Dýchání: V základní pozici v lehu nazádech nádech, se zvednutím pánvevýdech. Zpětný pohyb opět nádech.Chyby: Neudržení NPP, hrudník vinspiračním postavení.Modifikace: V pozici se zvednutím pánvestřídavé natahování obou DKK do extenze

Obr. 3


135


nebo pouze jedné dolní končetiny doextenze.

CVIK 2: TROJFLEXE (Obr. 5)Výchozí pozice: Pacientka leží na zádech.Odlehčení je v oblasti pánve zajištěnopomocí pánevního popruhu a dlouhýchčervených pružných lan. Paty zavěsíme doterapeutických popruhů na pevná lana,kde je také umístěna Redcord Stimula, kterápři terapii rozvibruje lana. DKK jsounatažené. HKK visí volně podél těla.Případné podložení hlavy.Umístění závěsného bodu: ZB umístímenad KOK při natažených DKK. Připokrčení DKK v KOK udržujeme ZB nadkotníky. Pomocná lana s pružnými lanyjsou umístěna pod pánev a jsou předepnutadle funkčních schopností pacientky.Provedení cviku: V pozici na zádechpokrčíme DKK v kolenou a kyčlích aupravíme lana tak, aby byl v uvedenýchkloubech pravý úhel. Zapřeme se do lanpod kotníky a zvedneme pánev odpodložky. Pánev a trup zvedáme po dolníúhel lopatek. Pohyb opakujeme 8x celkemve třech sériích.Dýchání: V základní pozici v lehu nazádech nádech, se zvednutím pánvevýdech. Při zpětném pohybu do lehu nazádech opět nádech.Chyby: Neudržení NPP, hrudník vinspiračním postavení.Modifikace: V pozici se zvednutou pánvístřídavě natahovat DKK dopředu (směremdo extenze v kyčelním kloubu a do extenze

v kolenním kloubu), přitahovat obě kolenasměrem k břichu.

CVIK 3: VZPOR NA LOKTECH (Obr. 6)Výchozí pozice: Pacientka leží na břiše.Pomocí pánevního popruhu a dlouhýchčervených pružných lan je zajištěnoodlehčení v oblasti pánve. Kotníkyumístíme do terapeutických popruhů napevná lana, kde je také umístěna RedcordStimula, která při terapii rozvibruje lana.Při maximální dorzální flexi v hlezennímkloubu jsou špičky vzdálené 5 cm odpodložky. Opora o lokty. Hlava vprodloužení páteře.Umístění závěsného bodu: ZB jsou nadkotníky. Pomocná lana s pružnými lanyjsou umístěna pod pánev a jsou předepnutadle funkčních schopností pacientky.Provedení cviku: Pacientka se zvedá dovzporu o lokty s oporou do lan nakotnících. V dané pozici je výdrž po dobu20s. Výdrž provádíme celkem 3x. Po dobuvýdrže udržujeme DF v hlezenním kloubu.Poznámka: Vhodné je také umístit podoblast břicha podložku, aby při odpočinkunedocházelo k velkému prohnutí v bedernípáteři.Dýchání: Nádech v pozici lehu na břiše. Svýdechem přejdeme do vzporu do lan nakotnících a na lokty. Ve výdrži v pozicidýcháme zhluboka se stálým udrženímNPP.Modifikace: Ve vzporu o lokty a špičkyprovádíme střídavě abdukci v kyčelnímkloubu pravé a levé DK.

Obr. 4a Obr. 4b

136

CVIK 4: VZPOR NA BOKU (Obr. 7)Výchozí pozice: Pacientka leží na boku.Odlehčení je zajištěno z oblasti pánvepomocí pánevního popruhu a dlouhýchčervených pružných lan. Oba kotníkyumístíme do terapeutického popruhu napevná lana, kde je také umístěna RedcordStimula, která při terapii rozvibruje lana.Svrchní zevní kotník je v úrovni horníhoramene. HKK jsou překřížené na hrudníku.Hlava leží volně na podložce nebo jepodložená polštářem.Umístění závěsného bodu: ZB je nadkotníky. Pomocná lana s pružnými lanyjsou umístěna pod pánev a jsou předepnutadle funkčních schopností pacientky.Provedení cviku: Pacientka zvedne svrchnídolní končetinu. Pacientka se následnězapře do lana spodní dolní končetinou voblasti kotníku a zvedneme pánev nadpodložku. Vydržíme ve vzporu 20s. Výdržopakujeme celkem 3x. Po každé výdrži jekrátký odpočinek v lehu na boku.Pacientka v průběhu provádění pohybuudržuje DF v hlezenních kloubech.

Dýchání: Nádech v lehu na boku, svýdechem do vzporu. Při výdrži zhlubokadýcháme.Chyby: Neudržení NPP, hrudník vinspiračním postavení.

Průběh terapiePři posouzení subjektivního hodnocení seu pacientky již po prvním cvičení v systémuRedcord s použitím přístroje RedcordStimula objevila „lehkost“ při chůzi apacientka udávala také možnostdlouhodobějšího sezení v práci bez bolesti.Dalším pozitivním efektem byla pacientkouvnímaná lepší kontrola nad postavenímpánve a bederní páteře. V oblasti pánve abederní páteře byl pacientkou popisovánpocit „zpevnění“ dané oblasti a ústupbolesti v oblasti bederní páteře. Připracovním zatížení byla pacientkaschopna správné korekce polohy těla(bederní páteře) při déletrvající práci u PC.Při hodnocení výsledků získanýchdotazníkovým šetřením byl zjištěn posunv hodnocení vizuální analogové škály, kdypřed terapií vyznačila pacientka svou bolestna škále (0-100) hodnotou 25. Po terapiidošlo ke snížení na hodnotu 10. Přiverbálním hodnocení intenzity současnébolesti v rámci krátké formy dotazníkubolesti McGillovy Univerzity došlo kesnížení intenzity bolesti ze středně silné namírnou. Bolest byla po terapii kvalitativněcharakterizována jako rozbolavělá, tupá.Před terapií bolest pacientka popisovalajako bodavou a unavující, vyčerpávající.V hodnocení Oswestry dotazníku zůstalapacientka v hodnocení mírné disability. I

Obr. 5a Obr. 5b

Obr. 6


137


zde však došlo ke snížení hodnocenídisability z 16 % na 6 %. Bolest již pacientkuneomezovala v běžných denních arekreačních činnostech, projevovala sepouze při sezení delším než 1 hodinu.Při zhodnocení kineziologického vyšetřeníbylo patrné zlepšení v postavení pánve.Došlo ke zmenšení anteverze pánve a k lepšífixaci dolních úhlů žeber. Při opětovnémotestování hlubokého stabilizačníhocvičení bylo zřetelnější laterální rozvíjenídolní části hrudníku při bráničním testu.Při vyšetření tohoto testu proti odporuvšak stále přetrvávala migrace žeberkraniálně a omezené laterální rozvíjenídolních oblouků. Při testování trojflexeDKK došlo ke zlepšenému držení dolníchoblouků žeber, kdy pacientka udrželaexspirační postavení žeber a došlo také kekokontrakčnímu zapojení šikmých břišníchsvalů.Během prvních čtyř rehabilitačníchprocedur pacientka udávala významnouzměnu ve smyslu snížení intenzity bolesti,zlepšení vnímání pozic těla i zlepšenívýdrže po cvičení. Tento efekt byl odlišnýoproti zkušenostem pacientky s do té dobyabsolvovanou kinezioterapií jejích bolestíbederní páteře. Se stejnou pacientkou bylajiž dříve prováděna terapie bez použitísystému Redcord a při tomto postupuzaznamenala pacientka menší a pomalejinastupující efekt. Bolest tehdy vždy brzyrecidivovala. Po sérii rehabilitačníchcvičení na systému Redcord s použitímpřístroje Redcord Stimula pacientkadokázala sama korigovat a lépe siuvědomovat, jakým způsobem sedí a stojí.

ZávěrRegionálně zaměřené vibrace představujímodalitu cvičení, v níž se zvyšujeaferentace z léčené oblasti, což přispívá kezlepšení koordinace pohybu a držení(alignment) daného segmentu.Dalším nesporným přínosem vibrace je jejíúčinek na snížení bolesti. Bez rušivéhonociceptivního podnětu v CNS je řízenípohybu přesnější. Za důležitý prvek tohotopřístupu považujeme možnost regionální(specifické) aplikace vibrace. V tomtoohledu je podmínkou, ale současně limitempoužití, nutnost vybavení pracovištězařízením Redcord a Redcord Stimula. Jakukazují pilotní zkušenosti s tímto systémem,je cvičení na systému Redcord přijímánopacienty pozitivně a velkou výhodou jemožnost nastavení jednotlivých cviků nadanou funkční úroveň pacienta (při použitípomocných lan a pružných tahů).Data, ze kterých bude možné provéstspolehlivější závěry ve vztahu k efektu aporovnání se standardní kinezioterapiípacientů s bolestí bederní páteře, budouvýstupem v současnosti probíhající studie.Článek vznikl za podpory grantu UniverzityPalackého IGA, FTK_2013_011.

Literatura1. Anonymous. n.d.. The Redcord Stimulaapparatus, [online]. Dostupné na internete:h t t p : / / w w w . r e d c o r d . c o m /ArticleListing_2011.aspx?m=401&amid=47642. KOLÁŘ, P. 2007. Vertebrogenní obtíže astabilizační funkce páteře – terapie. In:Rehabilitace a fyzikální lékařství, ISNN 1211-2658, 2007, roč. 14, č. 1, s. 3-173. KOLÁŘ, P. 2009. Rehabilitace v klinicképraxi. Praha: Galén, 2009. s. 714. ISBN 978-80-7262-657-1

Obr. 7a Obr. 7b

138

4. KOŠINOVÁ, Ľ.,BORSKÁ, M.,VARGOVSKÁ,A. 2013. Autoreflexné zapojenie hlbokéhostabilizačného systému. In: Rehabilitácia, ISSN0375-0922, 2013, roč. 50, č. 1, s. 3–65. KŘÍŽOVÁ, V. 1998. Nové zařízení TerapiMaster - použití u vertebrogenních poruch. In:Rehabilitácia, ISSN 0375-0922, 1998, roč. 31,č. 4, s. 215–2206. MOEZY, A.,FAGHIHZADEH, S.,HADIAN,M.,RAZI, M.,OLYAEI, G. 2008. A comparativestudy of whole body vibration training andconvetional training on knee proprioception andpostural stability after anterior cruciate ligamentreconstruction. In: British Journal of SportsMedicine, ISSN 0306-3674, 2008, roč. 42, č. 5,s. 373 – 378

7. OPAVSKÝ, J. 2011. Bolest v ambulantní praxi.Praha: Maxdorf, 2011. s. 394. ISBN 978-80-7345-247-68. PAVLŮ, D.,STRACHOTOVÁ, H. 2011.Terapie a trend s využitím vibrací: Současný trendnebo účinný prostředek? In: Rehabilitace afyzikální lékařství. ISSN 1211-2658 , 2011, roč.18, č. 3, s. 138 – 1449. ROKYTA, R. 2009. Bolest a jak s ní zacházet.Praha: Grada, 2009. s. 184. ISBN 978-80-247-3012-710. RITTWEGER, J. 2010. Vibration as anexercise modality: How it may work, and what itspotential might be. In: European Journal ofApplied Physiology. ISSN 1439-6319, 2010,roč. 108, č. 5, s. 877-904.Adresa: [email protected]

139


VLIV REHABILITAČNÍ INTERVENCEA HIPOTERAPIE NA ROZLOŽENÍ TLAKŮNA KONTAKU NOHY S PODLOŽKOU PŘI CHŮZIU PACIENTŮ S CHRONICKÝMIDEGENERATIVNÍMI PORUCHAMI PÁTEŘE

Autoři: Z. Svoboda1, A. Heckel2, J. Gallo3, J. Kristiníková4, M. Janura1

Pracoviště:1Katedra přírodních věd v kinantropologii, Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackéhov Olomouci; 2Lázně Darkov, a.s.; 3Ortopedická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc;4Ústav rehabilitace, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě, ČR

Souhrn

Východisko: Hipoterapie je jednou s doplňkových rehabilitačních metod využívanýchu pacientů s chronickými degenerativními poruchami páteře, avšak v literatuře chybízhodnocení jejího efektu u této skupiny osob. Cílem práce je zhodnocení vlivu rehabilitačníintervence na dynamické parametry při provedení chůze u pacientů s chronickýmidegenerativními poruchami páteře a určení podílu hipoterapie na velikosti těchto změn.Soubor: Experimentální skupinu tvořilo 13 osob (9 žen, 4 muži, věk 42,57 ± 13,12 let),kontrolní skupinu 10 osob (4 ženy, 6 mužů, věk 48,40 ± 12,74 let).Metody: V rámci třítýdenní lázeňské léčby všechny osoby absolvovaly rehabilitačníprocedury ve stejném rozsahu, experimentální skupina absolvovala také třikrát týdně 15-20 minutové lekce hipoterapie. Rozložení tlaků na kontaktu nohy s podložkou byloanalyzováno pomocí systému Footscan (RSScan International, Olen, Belgie).Výsledky: Již při vstupním měření byly zjištěny statisticky významné rozdíly meziskupinami i mezi končetinou s a bez propagace bolesti. Při posouzení vlivu lázeňskéhopobytu na skupinu pacientů bez ohledu na absolvovanou terapii došlo k většímu počtuzměn na nepostižené končetině. Největší počet změn se vztahuje ke zkrácení doby dosaženímaximálního tlaku v jednotlivých oblastech, což naznačuje zvýšení dynamiky chůze.Závěr: I přes zjištěné tendence musíme konstatovat, že vliv hipoterapie se významněnepromítl do změn v zatížení nohy na kontaktu s podložkou.Klíčová slova: plantografie, rehabilitace, lázeňská léčba, herniace disku, kompresivníspinální syndrome

Svoboda, Z., Heckel, Z., Gallo, J., Kristiníková,J., Janura M.: Effect of rehabilitation interventionand hippotherapy on foot pressure split usingpad during the gait of patients with chronicdegenerative spine disorders

Summary

Basis: Hippotherapy is one of the complementaryrehabilitation methods used in patient withchronic degenerative spine disorders. However,the assessment of its effect in this group of patientsis lacking in literature.Aim of this work is to assess the effect ofrehabilitation intervention on dynamic

Svoboda1, Z., Heckel2, Z., Gallo3, J., Kristiníková4,J., Janura1 M.: Die Wirkung derRehabilitationsintervention und derHippotherapie auf die Druckverteilung auf demFußkontakt mit der Unterlage während desGehens bei den Patienten mit den chronisch-degenerativen Erkrankungen der Wirbelsäule

Zusammenfassung

Die Ausgangspunkte: die Hippotherapie ist eineder zusätzlichen Rehabilitationsmethoden, diebei den Patienten mit den chronisch-degenerativen Erkrankungen der Wirbelsäuleverwendet wird, aber in der Literatur fehlt dieAuswertung seiner Wirkung bei dieser Gruppevon Menschen. Das Ziel dieser Arbeit ist es, die

140

parameters in gait performance in patients withchronic degenerative spine disorders and todetermine the participation of hippotherapy onthese changes.Group: The experimental group consisted of 13people (9 women, 4 men, aged 42,57 ± 13,12years old), the control group consisted of 10people (4 women, 6 men, aged 48,40 ± 12,74years old).Methods: All people underwent within three-weekspa therapy rehabilitation procedures in the sameextent, the experimental group underwent also 3times a week the 15-20 minute courses ofhippotherapy. Split of pressure during footcontact was analysed via Footscan system(RSScan International, Olen, Belgium).Results: Statistically significant differencesbetween groups and also between the limbs withand without pain propagation were recordedalready during the entrance measurement. Morechanges were recorded during the effect of spatherapy in the group of patients regardlessunderwent therapy in the non-impaired limb.The biggest number of changes is related toshortening of time to reach the maximal pressurein some individual areas that indicate increaseof gait dynamics.Conclusion: Despite the detected tendencies wehave to state that the influence of hippotherapywas not significantly projected into the changesof leg load split using pad.Key words: plantography, rehabilitation, spatherapy, disc herniation, compressive spinalsyndrome

Wirkung der Rehabilitationsintervention auf diedynamischen Parameter beim Gehen derPatienten mit den chronisch-degenerativenStörungen der Wirbelsäule zu bewerten und denAnteil der Hippotherapie auf das Maß dieserÄnderungen stellen.Die Datei: die experimentelle Gruppe bestandaus 13 Personen (9 Frauen, 4 Männer, Alter42,57 ± 13,12 Jahre), eine Kontrollgruppe auf10 Personen (4 Frauen, 6 Männer, Alter 48,40 ±12,74 Jahre).Die Methoden: im Rahmen einer dreiwöchigenKur jeder Mensch absolvierte diephysiotherapeutische Behandlungen im gleichenUmfang, die experimentelle Gruppe absolvierteauch drei Mal pro Woche 15 – 20 Minutenlektionder Hippotherapie. Die Druckverteilung auf demFußkontakt mit der Unterlage wurde durchFootscansystem (RSScan International, Olen,Belgie) analysiert.Die Ergebnisse: schon bei der Eingangsmessungwaren statistisch signifikante Unterschiedezwischen der Gruppen und auch zwischen derExtremität mit und ohne Schmerzpropagationfestgestellt. Bei der Beurteilung der Auswirkungendes Kuraufenthaltes auf die Patientengruppeunabhängig von der absolvierten Therapie gabes eine größere Anzahl von Änderungen an dernicht betroffenen Extremität. Die größte Zahlder Änderungen bezieht sich auf dieZeitverkürzung der Erreichung des maximalenDruckes in den einzelnen Bereichen, was dieSteigerung der Dynamik des Gehens indiziert.Das Fazit: trotz der beobachteten Trends müssenwir konstatieren, dass die Wirkung derHippotherapie keine deutliche Veränderungenin der Belastung des Fußes mit der Unterlageverursachte.Schlüsselwörter: Plantography – Rehabilitation– Spa-Behandlung - Bandscheibenvorfall –spinales Kompressionssyndrom

ÚvodVertebrogenní algický syndrom (VAS)bývá dnes označován jako civilizačníonemocnění a pro hlavní příznak, jímž jebolest, je častým důvodem k vyhledánílékařského ošetření. Vzhledem k tomu, žejeho příčina je multifaktoriální, podílí se naterapii řada odborníků z různých profesí(neurolog, ortoped, revmatolog,fyzioterapeut). Jak uvádí Kolář (2010) jeVAS také jedním z nejčastějších příčinpracovní neschopnosti vzhledem k jehočastému výskytu v produktivním věku.Roční prevalence se pohybuje mezi 30 –45 %, celoživotní pak dosahuje hodnot 60– 90 %. Každý postup, který vede ke

zlepšení stavu pacientů, má proto významtaké z hlediska celospolečenského(Novotná, 2012).Predispozice k pozdějšímu výskytuvertebrogenních onemocnění může člověkzískávat již od dětství, kde velkou roli hrajekineziologicky správný motorický vývojv prvním roce věku dítěte (Kolář, 2010).Významnou roli u těchto onemocněníhraje prevence a také správně zaměřenáterapie, které mají nesporně i ekonomickýefekt (Kříž, 2012). Rizikové faktoryvertebrogenních onemocnění jsou velicerůznorodé, negativní vliv má věk, pohlaví,nadměrná hmotnost, sedavý způsobživota, kouření, vibrace a typ profese

Svoboda, Z., Heckel, Z., Gallo, J., Kristiníková, J., Janura M.: Effect of rehabilitation intervention...

141


(Kasík, 2002). Zvýšený výskytvertebrogenních onemocnění lze naléztnejen u fyzicky náročně pracujících v jednépozici, s jednostranným zatížením apřetížením, ale také u sedavého zaměstnání,kde velkou roli hraje statické přetíženísvalů. Vertebrogenní obtíže můžemeetiologicky rozdělit do dvou skupin –funkční a strukturální (Mlčoch, 2008). Uvertebrogenního syndromu z funkčníchpříčin hraje hlavní roli porucha řídící funkcecentrálního nervového systému, poruchave zpracování nociceptivních vstupů neboporucha psychiky (Kolář, 2010).Strukturální změny vedoucí ke vzniku VASmohou být výsledkem degenerativníchzměn meziobratlové ploténky, facetovýchkloubů, spondylózy, spinální stenózy aspondylolistézy. K dalším příčinám patříjiné abnormality páteřního kanálu, nádory,záněty nebo osteoporóza.Nejčastější příčinou VAS je degenerace anásledný výhřez meziobratlové ploténky,při němž může dojít ke kompresi nervovýchstruktur a rozvoji radikulopatií nebodokonce syndromu cauda equina (Kasík,2002; Trnavský, Kolařík, 1997). Diskopatiese obvykle dávají do souvislosti sdlouhodobým dynamickým nebostatickým přetěžováním postiženéhosegmentu páteře, určitou roli hrají takéanatomické predispozice a stárnutí buněk(Phillips, Lauryssen, 2009). Někteří autořiuvádějí účast genetických (Battié,Videman, Parent, 2004; Krämer,Schleberger, Hedtmann, 1990),systémových a hormonálních faktorů vprocesu degenerace páteře (Kasík, 2002).K vlastnímu výhřezu rosolovitého jádraploténky dochází v důsledku perforacevazivových prstenců annulus fibrosus(Gúth, 2000). Výhřez meziobratlovéploténky připadá v polovině případů nasegment posledního bederního a prvníhokřížového obratle L5/S1 (Kasík, 2002).Diskogenní bolesti postihují nejčastějijedince mezi třicátým až padesátým rokemživota – tedy v produktivním věku (Helcl,2008; Postacchini, 1999).Degenerativní změny a přidruženéneuromuskulární poruchy vedou při

dekompenzaci stavu a s rozvojem akutníchobranných reflexů ke vzniku bolesti (Tóth,Švagr, 2001) jako jednoho z hlavníchlimitujících faktorů. Dochází tak k omezeníběžných každodenních pohybovýchaktivit spojených se sebeobsluhou,sociálním kontaktem a komunikací (Véle,2006). Diskogenní bolest a přidruženásvalová slabost (senzomotorické výpadky)se projevují ve změnách postury, zhoršujese dynamika chůze. Analýza chůze má voblasti rehabilitace klíčový význam prohodnocení stavu pohybového aparátu(Janura a kol., 2012).Pro posouzení dynamiky chůze jsou vsoučasné době hojně využívána zařízenína analýzu rozložení tlaků (Martinásková,Honzíková, Janura, Svoboda, 2012), kterédávají informaci o velikosti zatížení vrůzných částech chodidla.Bolesti doprovázející degenerativnínemoci páteře mohou být pouze lokálnínebo vyzařují do končetin v rámcipříslušného segmentu (radikulopatie,pseudoradikulární iritace). Pokud se týkápřirozené historie nemoci je zřejmé, že částpacientů se může zlepšit, aniž bychomléčebně nějak intervenovali. Naproti tomupacienti s rozsáhlým výhřezem a závažnoukořenovou kompresí mohou mít přinesprávném postupu trvalé následky(Náhlovský, 2008). Proto je zcela zásadníhledání optimálního diagnostickéhopostupu, na který by navazovalanejvhodnější léčebná intervence prokonkrétního pacienta. Součástídiagnostického popisu musí být provedenímagnetické rezonance a stanoviskoneurologa, resp. neurochirurga..Typickou léčebnou metodoudoporučovanou u pacientů s chronickýmidegenerativními poruchami páteře jefyzioterapie v kombinaci s lázeňskouterapií. Indikují se také jako pooperačnídoléčovací metody s cílem maximalizovatefekt operace a urychlit resocializacipacienta. Část odborné veřejnosti využíváv uvedené indikaci hipoterapii. Tatoneurofacilitační metoda fyzioterapievyužívá přirozenou mechaniku pohybukoně v kroku a trojrozměrné pohybové

142

impulzy, které při něm vznikají. Výsledkemje facilitace reparačních procesů naneurofyziologické a psychomotorickéúrovni (Jiskrová, Casková, Dvořáková,2010). Cílem hipoterapie je úpravasvalového tonu, šetrná mobilizace páteřea kyčelních kloubů, prokrvení svalstva zad,posílení svalového korzetu (Kulichová,1995). Rotační složka pohybu přihipoterapii má vliv na normalizacisvalového tonu (Hollý, Hornáček, 2005),komplexní působení pohybu hřbetu koněpodporuje i celkovou symetrii pohybupacienta. Nejefektivnější přenos 3Dpohybových stimulů z koňského hřbetuna pacienta je při korektním sedu pacienta,který je podobný Brűggerovu sedu. Tentosed se využívá v léčbě a prevenci bolestizad (Jenčíková, 2004), protože jsou při němnejméně zatěžovány meziobratlovéploténky rizikových segmentů bedernípáteře.

Cílem práce je zhodnocení vlivurehabilitační intervence na dynamicképarametry při provedení chůze u pacientůs chronickými degenerativními poruchamipáteře a určení podílu hipoterapie navelikosti těchto změn.

MetodaCharakteristika souboruZákladní soubor tvořilo 35 klientů LázníDarkov a.s., kteří se zde léčili sheterogenními poruchami páteře (Tab. 1).

Lokalizace poruchy byla určenaindikujícími lékaři mezi L4 až S1. V rámcitřítýdenní rehabilitační intervenceabsolvovali všichni klienti ve stejnémrozsahu standardní fyzikální procedury,které se skládaly z individuálníkinezioterapie, elektroterapie, cvičení vbazénu, rehabilitace chůze na elektrickémrehabilitačním chodníku, edukacepohybových stereotypů dle školy zad ajodobromové koupele se zábalem. Z těchtopacientů jsme vybrali skupinu 13 osob (9žen, 4 muži), která absolvovala lekcehipoterapie pod vedením fyzioterapeuta sespecializačním kurzem. Výběr nebylnáhodný, vybráni byli jen pacienti, kteříneměli k hipoterapii žádné kontraindikace.Průměrný věk skupiny byl 42,57 ± 13,12let, tělesná výška 1,72 ± 0,07 m, hmotnost72,14 ± 9,69 kg. Kontrolní skupinu, kteráabsolvovala stejnou lázeňskou léčbu,avšak bez jednotek hipoterapie, tvořilo 10osob (4 ženy, 6 mužů), průměrný věkskupiny byl 48,40 ± 12,74 let, tělesná výška1,73 ± 0,10 m, hmotnost 82,50 ± 15,63 kg.

Přístrojové vybaveníPro určení velikosti zatížení nohy voporové fázi chůze jsme použili zařízeníFootScan (RS Scan International, Olen,Belgie). Měřící plošina, která slouží prourčení velikosti a rozložení tlaku nakontaktu nohy s podložkou, měla rozměry2 096 mm x 472 mm x 18 mm s aktivnípracovní plochou 1 950 mm x 325 mm. Podkrycí vrstvou je umístěno 16 384 senzorů

Tab. 1. Charakteristiky kompresivních syndromů u pacientů zařazených do studieLegenda:* = stav po neurochirurgickém výkonu (exstirpace hernie disku, event. v kombinaci s dekompresí, případně stabilizací); LDK, PDK= levá, pravá dolní končetina.


143


(uspořádané v matici 256 x 64) o velikosti7,62 mm x 5,08 mm, které pracují na principuměření změn elektrického odporu. Rozsahměření senzoru je 0,27 – 127 N·cm–2.Snímkovací frekvence byla 126 Hz při dobětrvání 2,5 s, která je dostatečná propřekonání použité plošiny chůzípřirozenou rychlostí.

Průběh měření a měřené parametryPřed zahájením měření při nástupu do lázníkaždý pacient nejdříve podepsalinformovaný souhlas, ve kterém bylseznámen s obsahem výzkumu.Následovalo kineziologické vyšetření aměření základních antropometrickýchparametrů nutných pro potřeby měření.Následně si pacienti vyzkoušeli chůzinaboso po plošině tak, aby při vlastnímměření prováděli chůzi přirozenourychlostí a rytmem. Každý pacient provedlminimálně pět pokusů, ze kterých jsmevybrali tři pokusy pro následnévyhodnocení.

V následujícím období pacienti absolvovaliplánovanou lázeňskou léčbu doplněnouu experimentální skupiny o lekcehipoterapie. Ta probíhala třikrát týdně vprostorách jízdárny v blízkosti lázní. Délkalekce se pohybovala v rozsahu 15 až 20minut. První jednotka hipoterapieobsahovala seznámení s pohybem koně,po kterém proběhla jízda s držením madel anásledně i s horními končetinami volněpodél těla a za zády. V dalších lekcích bylarovnovážná cvičení doplněna o posilovacícviky na zádové svaly.

Před ukončením lázeňského pobytu jsmecelé měření v plném rozsahu zopakovali.Při vyhodnocení záznamu jsme chodidlo spoužitím funkce Zone division a spřípadnou manuální korekcí rozdělili nadeset oblastí (obr. 1): HM (mediální částpaty), HL (laterální část paty), MF(středonoží), M1–M5 (dílčí oblasti I. až V.metatarsu), T1 (palec), T2–T5 (oblast podzbývajícími prsty).

V každé z těchto oblastí byly určeny tytoparametry: % Contact (%) – celková doba

zatížení určité oblasti vzhledem k trvánífáze opory, Max p (N·cm-2) – maximální tlakv určité oblasti, tMax p (% trvání opornéfáze) – okamžik maximálního tlaku v danéoblasti, Impuls (N·s·cm-2) – „tlakový“impuls. Tlakové parametry byly doplněnyo základní časoprostorové parametry (šířkakroku, délka kroku a dvojkroku, dobatrvání dvojí opory).

Statistické zpracováníZískaná číselná data byla statistickyzpracována pomocí programu Statistica(verze 10.0, Stat-Soft, Inc., Tulsa, OK,USA). K porovnání získaných dat zevstupního a výstupního měření ujednotlivých skupin byl použitWilcoxonův párový test. Pro porovnánízískaných dat mezi experimentální akontrolní skupinou byl použit MannWhitney U test. Pro porovnání rozdílů bylazvolena hladina statistické významnosti p< 0,05.

VýsledkyVzhledem k velkému množství naměřenýchdat (deset oblastí chodidla, dvě měření, dvězkoumané skupiny, končetina s a bezpropagace bolesti) jsou pro přehlednostve výsledkové části prezentovány pouzeparametry, kde byly zjištěny statistickyvýznamné rozdíly.

Porovnání experimentální a kontrolnískupiny před zahájením lázeňské léčby

Obr. 1 Rozdělení chodidla na sledované oblasti

144

Dolní končetina s propagací bolestiZatížení končetiny u kontrolní skupinybylo v dílčích oblastech větší. Velikost„tlakového“ impulsu u kontrolní skupinybyla významně větší (p < 0,01) v oblastiIII. a IV. metatarsu a v oblasti středonoží(obr. 2). Velikost maximálního tlaku voblasti středonoží byla větší pro kontrolnískupinu (p < 0,01).

Dolní končetina bez propagace bolestiVelikost impulsu u kontrolní skupiny bylapřed zahájením lázeňské léčby významněvětší v oblastech IV. metatarsu (p < 0,05) astředonoží (p < 0,01). K dosaženímaximálního tlaku v oblasti V. metatarsudošlo rychleji u experimentální skupiny (p< 0,05).Porovnání hodnot na obou končetináchnás informuje o symetrii zatížení chodidelve stojné fázi chůze. Před zahájením léčbyse rozdíly v symetrii zatížení uexperimentální skupiny nacházely v oblastiI. a II. metatarsu a zahrnovaly velikostmaximálního tlaku a rychlost jeho dosažení.Pro kontrolní skupinu jsme největší početrozdílů, které se týkaly velikostimaximálního tlaku a „tlakového“ impulsu,nalezli v oblasti I. metatarsu a laterální částipaty.

Porovnání experimentální a kontrolnískupiny po ukončení lázeňské léčby

Po absolvování lázeňského pobytu sepočet významných rozdílů mezi oběmaskupinami snížil.

Dolní končetina s propagací bolestiPro velikost „tlakového“ impulsu v oblastiIV. metatarsu a středonoží přetrvává rozdílmezi skupinami (p < 0,05), s vyšší hodnotouu kontrolní skupiny (obr. 2). Také v oblastistředonoží je velikost maximálního tlaku prokontrolní skupinu větší i po ukončenípobytu (p < 0,01).

Dolní končetina bez propagace bolestiPro žádný z parametrů jsme na tétokončetině nenalezli mezi oběma skupinamivýznamný rozdíl.

Vliv lázeňského pobytu a hipoterapieDolní končetina s propagací bolestiVýznamné rozdíly jsou soustředěny dostřední a zadní části chodidla a týkají sevýhradně časových parametrů. Promediální i laterální část paty došlo ukontrolní skupiny po ukončení pobytu kezmenšení doby zatížení (p < 0,05). U tétoskupiny se také zmenšila doba dosaženímaximálního zatížení v oblasti IV. metatarsu(p < 0,05). Podobný závěr platí pro tentoparametr také pro laterální oblast paty uexperimentální skupiny (p < 0,05).

Dolní končetina bez propagace bolestiTaké v tomto případě se významné rozdílyvyskytují ve střední a zadní části chodidla.Velikost impulsu v oblasti středonoží se poukončení pobytu u kontrolní skupinyvýznamně zmenšila (p < 0,05). Okamžikdosažení maximálního tlaku v oblastilaterální paty byl po ukončení pobytu utéto skupiny rychlejší (p < 0,05). Proexperimentální skupinu platí tento závěrpro mediální oblast paty.

Počet významných rozdílů mezi oběmakončetinami se na konci lázeňskéhopobytu zvýšil, u experimentální (ze 4 na 6)i kontrolní skupiny (z 6 na 10). Uexperimentální skupiny se tyto rozdílynacházely zejména v oblasti I. metatarsu av oblasti středonoží a vztahovaly se kvelikosti maximálního tlaku a „tlakového“impulsu. Pro kontrolní skupinu byly rozdílysoustředěny do oblasti předonoží azahrnovaly všechny měřené parametry,zejména dobu dosažení maximálního tlaku.Kromě změn v pohybovém aparátu, kterése manifestují do zatížení nohy při chůzi, jenutné přihlížet také k vlivu, který máhipoterapie na psychiku pacienta. Tentovliv jsme nehodnotili sofistikovanoumetodou, ale z individuálních pohovorůpři měření na konci lázeňského pobytuvyplývá, že pacienti vnímali možnostabsolvování hipoterapie pozitivně.

Diskuse

Po absolvování lázeňského pobytu sepočet významných rozdílů mezi oběma


145


skupinami snížil. Tyto změny byly vevětšině případů způsobeny sníženímvelikosti „tlakového“ impulsu u kontrolnískupiny. Na postižené končetině jsme poukončení pobytu významné rozdíly mezioběma skupinami nezaznamenali. Zuvedeného vyplývá, že vliv hipoterapiese významně nepromítl do změn v zatíženínohy na kontaktu s podložkou. Připosouzení vlivu lázeňského pobytu naskupinu pacientů bez ohledu naabsolvovanou terapii došlo k většímupočtu změn na nepostižené končetině.Největší počet změn se vztahuje ke zkrácenídoby dosažení maximálního tlaku vjednotlivých oblastech. To naznačujezvýšení dynamiky chůze po absolvovánílázeňské léčby.

Vlivem hipoterapie na dynamicképarametry chůze u vertebrogenníchpacientů se dle nám dostupných informacízatím nikdo v České republice podrobněnezabýval. Také počet zahraničních studiíje nízký. Z tohoto důvodu nelze naševýsledky porovnávat s hodnotamiuváděnými u jiných autorů. V diskusi jsmese proto zaměřili na obecnějšícharakteristiky, které se vztahují k zatíženínohy při kontaktu s podložkou.

Hipoterapie je dlouhodobě diskutovanouoblastí léčebné rehabilitace, jejíž vliv nadysfunkci svalového systému u různýchpostižení a onemocnění byl prokázán v

řadě studií (Benda, McGibbon, Grant,2003; Hamill, Washington, White, 2007;Liptak, 2005; Macauley, Gutierrez, 2004).Sterba (2007) prokázal vliv hipoterapie nadynamickou posturální stabilitu. Zlepšeníbalance u pacientů s roztroušenousklerózou popsali Bronson, Brewerton,Ong, Palanca a Sullivan (2010).Hipoterapie má vliv také na zlepšenístabilizace trupu. To je pro pacienty svertebrogenními obtížemi velice důležité zhlediska správného drženi těla a zlepšenílokomoce. Dobrá proximální stabilitazajišťuje kvalitní distální mobilitu (Kibler,Press, Sciascia, 2006). To platí také prorealizaci chůze. Její analýzy přináší řaducenných informací nejen oneuromuskulárních problémech pacienta,neboť abnormality v provedení chůze jsouvždy individuálním pokusem o kompenzacitěchto poruch (Whittle, 2007). Větší částkrokového cyklu se odehrává ve stojné fázichůze, která je charakteristická kontaktemnohy s podložkou. Uzavření kinematickéhořetězce vytváří podmínky pro případnékompenzační mechanismy těla (Vařeka,Vařeková, 2005).

Pozitivní působení hipoterapie na krátkésvaly páteře, které lépe stabilizují a zajišťujíneutrální zónu páteře, u pacientů svertebrogenními poruchami, uvádí studieRothhaupt, Laser, Ziegler a Liebig (1997).U těchto pacientů také došlo k sníženívnímání bolesti a ke zkrácení doby

Obr. 2 Velikost tlakového impulsu ve vybraných částech chodidla

146

pracovní neschopnosti. Zlepšení drženítěla a zmenšení svalových dysbalancí upacientů s bolestmi zad po absolvováníopakovaných jednotek hipoterapiepopsala Jenčíková (2004). Dále došlo kúpravě pohybových stereotypů, kezlepšení koordinace pohybu a stability.Největší hodnotu maximálního tlaku jsmenaměřili v oblasti III. a IV. metatarsu. Tytovýsledky jsou v souladu se studií Maetzler,Bochdansky a Abboud (2010), ve kterébyla hodnocena velikost a rozložení tlakůu zdravých osob. K podobným výsledkůmdospěli také Putti, Arnold, Cochrane aAbboud (2008), kteří analyzovali tlakovéa časové parametry u normální nohy. Narozdíl od obou uvedených studií jsmezaznamenali nižší hodnoty maxima tlaku a„tlakového“ impulsu.

Lze předpokládat, že chůze u zdravýchosob se vyznačuje určitou mírou symetrie,což pro velikost reakční síly bylopotvrzeno např. ve studii Herzog, Nigg,Read a Olsson (1989). K podobnémuzávěru dospěli při využití tlakovýchsenzorů také Titianova, Mateev a Tarkka(2004). Existují však studie, jejichž výsledkyukazují na asymetrii parametrů na levé apravé dolní končetině při chůzi (Maupas,Paysant, Martinet, André, 1999), případnětuto asymetrii označují za fyziologickou(VanZant, McPoil, Cornwall, 2001). To lzezdůvodnit nejen přítomností nemoci nebozranění, ale také způsobem zatěžováníkončetiny (Cigali, Ulucam, Yilmaz,Cakiroglu, 2004). Důležitá je takédominance končetin. Po absolvovánílázeňského pobytu pociťovali někteřípacienti bolest. To, společně se změnami,ke kterým došlo ve svalovém aparátu,patrně vedlo k „úpravě“ pohybovéhostereotypu a následnému nárůstu počtuasymetrií mezi měřenými parametry naobou končetinách.

Závěry1. Po absolvování lázeňského pobytu došlok zlepšení dynamiky chůze u kontrolní iexperimentální skupiny, které se projevilove zkrácení doby zatížení v oblasti paty.

2. Po absolvování lázeňského pobytu sezvýšila asymetrie v zatížení nohou při chůziu obou sledovaných skupin. U kontrolnískupiny byl tento nárůst větší.

3. Krátkodobá realizace hipoterapie v rámcilázeňského pobytu neměla významný vlivna zatížení končetin při chůzi. Její zařazenívšak bylo pacienty hodnoceno pozitivně.

4. Adaptace na změny v pohybovémsystému pacientů, způsobené lázeňskouléčbou, může trvat delší dobu. Sledovánízměn v zatížení dolních končetin je protovhodné provádět s časovým odstupem poukončení lázeňského pobytu.

Limity studie- Heterogenní soubor pacientů schronickými poruchami LS páteře (zpohledu neurologického, fyzioterapeutic-kého, ortopedického, nálezů zezobrazovacích metod apod.).

- Do studie byli vybráni pacienti, kteříneměli zjevný problém s chůzí. Tatoskutečnost se mohla projevit vnejednoznačné tendenci změn v zatíženínohy před zahájením a po ukončenílázeňské léčby.- Přetrvání rozdílů mezi experimentální akontrolní skupinou, které byly zjištěny jižpřed zahájením lázeňské léčby, může býtovlivněno možnostmi při výběru pacientů.Hipoterapii měli indikovanou pacienti, kteřízvládli nasednutí na koně. Kontrolnískupina tak byla tvořena pacienty s vyššímvěkovým průměrem (rozdíl 4,83 roku) a světší hmotností (rozdíl 10,36 kg). Určitouroli mohly sehrávat rozdíly vneuromotorice. To vše může býtvysvětlením, proč byly rozdíly meziměřením před zahájením a po ukončenípobytu výraznější u kontrolní skupiny.- Kůň pro pacienty s vertebrogennímiobtížemi by měl mít elastický hřbet adobrou mechaniku pohybu s prostornýmichody (Jiskrová, Casková, Dvořáková,2010). I přes maximální snahu však není vsoučasné době možné použít pro každéhopacienta koně tzv. „na míru“.


147


- Délka lázeňského pobytu a tedy iintervence s využitím hipoterapie byla třitýdny. Někteří pacienti, kteří se do lázníopakovaně vracejí, uvádějí, že úleva odjejich obtíží nastává až po ukončenípobytu. Pokud by byla možnost, provedlibychom kontrolní měření i s delšímodstupem. Je otázkou, jak by v tétosouvislosti výsledky měření vypadaly podelším lázeňském pobytu, resp. v delšímčasovém odstupu od ukončenífyzioterapie, avšak to z výsledků naší studienelze posoudit.

Literatura

1. BATTIÉ, M. C.,VIDEMAN, T.,PARENT, E.2004: Lumbar disc degeneration: Epidemiologyand genetic influences. Spine, 29, 2004, č. 23, s.2679-26902. BENDA, W.,MCGIBBON, N. H.,GRANT, K.L. 2003: Improvements in muscle symmetry inchildren with cerebral palsy after equine-assistedtherapy (hippotherapy). J. Altern. Complement.Med., 9, 2003, č. 6, s. 817-8253. BRONSON, C.,BREWERTON, K.,ONG,J.,PALANCA, C.,SULLIVAN, S. J. 2010: Doeshippotherapy improve balance in persons withmultiple sclerosis: A systematic review. Eur. J.Phys. Rehabil. Med., 46, 2010, č. 3, s. 347-3534. CIGALI, B. S.,ULUCAM, E.,YILMAZ,A.,CAKIROGLU, M. 2004: Comparison ofasymmetries in ground reaction force patternsbetween normal human gait and football players.Biol. Sport, 21, 2004, č. 3, s. 241-2485. GÚTH, A. 2000: Výchovná rehabilitace anebJak vyučovat školu páteře. Praha: Xegem, 2000.s. 94. ISBN 80-7199-039-66. HAMILL, D.,WASHINGTON, K. A.,WHITE,O. R. 2007: The effect of hippotherapy onpostural control in sitting for children withcerebral palsy. Physical and OccupationalTherapy in Pediatrics, 27, 2007, č. 4, s. 23-427. HELCL, F. 2008: Aktivní životní styl a jehozměny u nemocných s chronickými bolestmibederní páteře. Rehabil. fyz. lék., 15, 2008, č. 1,s. 27-318. HERZOG, W.,NIGG, B. M.,READ, L.J.,OLSSON, E. 1989: Asymmetries in groundreaction force patterns in normal human gait.Med. Sci. Sports Exerc., 21, 1989, č. 1, s. 110-1149. HOLLÝ, K.,HORNÁČEK, K. 2005:Hipoterapie: Léčba pomocí koně. Ostrava:Montanex, 2005. s. 293. ISBN 80-7225-190-210. JANURA, M.,SVOBODA, Z.,JANDAČKA,D.,ELFMARK, M.,UCHYTIL,J.,CHORVÁTOVÁ, M. 2012: Hodnocení

variability dynamických parametrů chůze.Rehabilitácia, 49, 2012, č. 4, s. 195-20711. JENČÍKOVÁ, A. 2004: Hipoterapia jakodoplnok rehabilitačného programu u pacientov svertebrogenními ťažkostmi. Rehabiltácia, 41,2004, č. 2, s. 94-11012. JISKROVÁ, I.,CASKOVÁ,V.,DVOŘÁKOVÁ, T. 2010: Hiporehabilitace.Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010. s. 147.ISBN 978-80-7375-390-013. KASÍK, J. 2002: Vertebrogenní kořenovésyndromy: Diagnostika a léčba. Praha: Grada,2002. s. 224. ISBN 80-247-0142-114. KIBLER, W. B.,PRESS, J.,SCIASCIA, A.2006: The role of core stability in athleticfunction. Sports Med., 36, 2006, č. 3, s. 189-19815. KOLÁŘ, P. 2010: Rehabilitace v klinicképraxi. Praha: Galén, 2010. ISBN 978-80-7262-657-116. KRÄMER, J.,SCHLEBERGER,R.,HEDTMANN, A. 1990: Intervertebral diskdiseases:causes, diagnosis, treatment andprophylaxis. 2. vyd. Stuttgart: Thieme, 1990. s.322. ISBN 978-086577311017. KŘÍŽ, V. 2012: Rehabilitace po operaciplotének po propuštění z neurochirurgickéhopracoviště. Rehabilitácia, 49, 2012, č. 3, s. 145-15118. KULICHOVÁ, J. 1995: Hiporehabilitace.Praha: Nadace OF, 1995. s. 101

Obr. 3 Měření

149


19. LIPTAK, G. S.2005: Complementary andalternative therapies for cerebral palsy. MentRetard Dev D R, 11, 2005, č. 2, s. 156-16320. MACAULEY, B. L.,GUTIERREZ, K. M.2004: The effectiveness of hippotherapy forchildren with language-learning disabilities.Commun. Disord. Q., 25, 2004, č. 4, s. 205-21721. MAETZLER, M.,BOCHDANSKY,T.,ABBOUD, R. J. 2010: Normal pressure valuesand repeatability of the Emed (R) ST2 system.Gait Posture, 32, 2010, č. 3, s. 391-39422. MARTINÁSKOVÁ, E.,HONZÍKOVÁ,L.,JANURA, M.,SVOBODA, Z. 2012: Theinfluence of valgus heel position on foot loadingin a child’s gait. Acta Univ. Palack. Olom. Gymn.,42, 2012, č. 4, s. 57-6323. MAUPAS, E.,PAYSANT, J.,MARTINET,N.,ANDRÉ, J. M. 1999: Asymmetric leg activityin healthy subjects during walking, detected byelectrogoniometry. Clin. Biomech., 14, 1999, č.6, s. 403-41124. MLČOCH, Z. 2008: Vertebrogenni algickysyndrom. Med. pro Praxi, 5, 2008, č. 11, s. 437-43925. NÁHLOVSKÝ, J. 2008: Chirurgická léčbadegenerativního onemocněni páteře. Neurol. proPraxi, 9, 2008, č. 3, s. 132-13326. NOVOTNÁ, I. 2012: Vertebrogenníonemocnění – repetitorium pro praxi. Practicus,11, 2012, č. 3, s. 15-1727. PHILLIPS, F. M.,LAURYSSEN, C. 2009:The lumbar intervertebral disc. Stuttgart:Thieme, 2009. s. 326. ISBN 978-160406048528. POSTACCHINI, F. 1999: Surgicalmanagement of lumbar spinal stenosis. Spine,24, 1999, č. 10, s. 1043-104729. PUTTI, A. B.,ARNOLD, G. P.,COCHRANE,L. A.,ABBOUD, R. J. 2008: Normal pressurevalues and repeatability of the Emed (R) ST4system. Gait Posture, 27, 2008, č. 3, s. 501–50530. ROTHHAUPT, D.,LASER, T.,ZIEGLER,H.,LIEBIG, K. 1997: The Orthopedic Horseback-Riding-Therapy in the postoperativerehabilitation of patients with lumbal discherniation - A prospectively randomized therapystudy. Die Orthopädische Hippotherapie in derpostoperativen Rehabilitation von lumbalenBandscheibenpatienten: Eine prospektive,randomisierte Therapiestudie, 11, 1997, č. 2, s.63-6931. STERBA, J. A. 2007: Does horseback ridingtherapy or therapist-directed hippotherapyrehabilitate children with cerebral palsy? Dev.Med. Child Neurol., 49, 2007, č. 1, s. 68-7332. TITIANOVA, E. B.,MATEEV, P.S.,TARKKA, I. A. 2004: Footprint analysis ofgait using a pressure sensor system. J.Electromyogr. Kinesiol., 14, 2004, č. 2, s. 275-28133. TÓTH, L.,ŠVAGR, B. 2001: Chirurgickáléčba vertebrogenního algického syndromu adegenerativních změn v oblasti páteře. Postgrad.Med., 3, 2001, č. 1, s. 106-107

34. TRNAVSKÝ, K.,KOLAŘÍK, J. 1997:Onemocnění kloubů a páteře v praxi. Praha:Galén, 1997. s. 417. ISBN 80-85824-65-535. VANZANT, R. S.,MCPOIL, T.G.,CORNWALL, M. W. 2001: Symmetry ofplantar pressures and vertical forces in healthysubjects during walking. J. Am. Podiatr. Med.Assoc., 91, 2001, č. 7, s. 337-34236. VAŘEKA, I.,VAŘEKOVÁ, R. 2005:Patokineziologie nohy a funkční ortézování.Rehabil. fyz. lék., 12, 2005, č. 4, s. 156-16637. VÉLE, F. 2006: Kineziologie. 2. vyd. Praha:Triton, 2006. s. 375. ISBN 80-7254-837-938. WHITTLE, M. W. 2007: Gait analysis: Anintroduction. 4. vyd. Edinbourgh: Elsevier, 2007.s. 255. ISBN 0750688831.

Adresa: [email protected]

Témy:Metódy používané v rehabilitáciiKazuistikyDegeneratívne ochorenia CNSVáriaKontakt:MUDr. E. Lorenz, FNsP Nové Zámky,FBLR, Slovenská 11/A, 940 34 NZ,Tel.: 00421 35 6912 [email protected]

150

POROVNÁNÍ KLOUBNÍCH ROZSAHŮ MEZIBÝVALÝMI VRCHOLOVÝMI HRÁČI VOLEJBALUA NESPORTUJÍCÍ MUŽSKOU POPULACÍ

Vorálek, R., Lavičková, R., Süss, V.: Comparisonof range on movements in joints among formerprofessional volleyball players and menpopulation not engaged in sport

Summary

Aim: Aim of our contribution is to point out thedifferences of joint range of motions in formerprofessional volleyball players (Extraleague, 1.League) and men in the same age group who donot perform sports.Methods: Examined group consisted of 40 men,aged 50-60 years old. 20 of them were formerprofessional volleyball players and 20 non-sportsmen. Goniometric (planimetric) methodwas used for measurement; the angle in which issituated the joint, or the angle that can be reachedin the joint via active or passive movement ismeasured. Two-arm mechanic goniometer wasused in this research.The measurement of active range of movementswas performed twice by a trained physiotherapistand the better score (bigger range of movement)was recorded.Results: The biggest differences were found inthe carpal joint, particularly in ulnar duction,where the difference is 25%. The second biggestdifference was found in dorsal flexion of the ankle

Vorálek, R., Lavičková, R., Süss, V.: Vergleichder Gelenkextension zwischen den ehemaligenLeistungsvolleyballsportlern und nichtSporttreibende Männerpopulation

Zusammenfassung

Das Ziel: das Ziel unserer Arbeit ist es auf dieUnterschiede der Gelenkextensionen bei denehemaligen Leistungsvolleyballsportlern(Superliga/1. Liga) und bei den Männern dergleichen Altersgruppe, die fast keinen Sport trieb,zu zeigen.Die Methodik: die Untersuchungsgruppebestand aus 40 Männern, im Alter von 50 – 60Jahren. Davon 20 von ihnen waren ehemaligehochrangige Volleyballspieler und 20 Nicht-Sportler. Zur Messung wurde die goniometrische(planimetrische) Methode verwendet, mittelswelcher wir auf dem menschlichen Körperentweder den Winkel in dem das Gelenk ist, oderden Winkel den man im Gelenk erreichen kannfeststellten, entweder durch passive Bewegung,oder aktive. Bei der Forschung war einmechanisches doppelarmiges Goniometerverwendet. Die Messung des aktiven Bereicheswar zweimal von einem ausgebildetenPhysiotherapeuten durchgeführt und benutzt warimmer ein besseres Ergebnis (größeres Bereich).

Autoři: Vorálek, R., Lavičková, R., Süss, V.

Pracovisko: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Praha, ČR

Souhrn

Cíl: Cílem našeho příspěvku je ukázat na rozdíly kloubních rozsahů bývalých vrcholovýchvolejbalistů (extraliga/1.liga) a mužů stejné věkové kategorie, kteří téměř nesportují.Metodika: Vyšetřovanou skupinu tvořilo 40 mužů, ve věku od 50 – 60 let. Z toho 20 znich byli bývalí vrcholoví hráči volejbalu a 20 nesportovci. K měření byla použita metodagoniometrická (planimetrická), pomocí níž zjišťujeme na lidském těle buď úhel, ve kterémje kloub, nebo úhel, kterého lze v kloubu dosáhnout, ať pohybem pasivním, neboaktivním. Při výzkumu byl použit mechanický dvouramenný goniometr.Měření aktivního rozsahu bylo provedeno 2x vyškoleným fyzioterapeutem a použit bylvždy lepší výsledek (větší rozsah).Výsledky: Největší rozdíly byly zjištěný u zápěstního kloubu, konkrétně v ulnární dukci,kde rozdíl činí 25 %. Druhý největší rozdíl 23,5 % je u dorzální flexe v hlezenním kloubu(opakované dopady). U plantární flexe byl naměřen v pořadí třetí největší rozdíl 17 %.Závěr: Z výsledků vyplývá, že kloubní rozsahy u bývalých vrcholových hráčů jsoumenší, než u mužské populace, která se sportu buď nevěnovala vůbec, nebo pouze narekreační úrovni.Klíčová slova: volejbal, goniometrie, pohyb, kloub, kloubní rozsah

Vorálek, R., Lavičková, R., Süss, V.: Comparison of range on movements in joints among former...

151


joint (repeated landings). The third biggestdifference was observed in plantar flexion of theankle joint, the difference was 17%.Conclusion: From the results can be seen thatjoint range of motions in former professionalplayers are smaller than in male population notengaged in sports at all, or only on recreationallevel.Key words: volleyball, goniometry, motion, joint,joint range of motion

Die Ergebnisse: die größten Unterschiede wurdenim Handgelenk festgestellt, speziell in der ulnarenDuktion, wo die Differenz 25 % beträgt.Zweitgrößte Unterschied 23,5 % ist bei derdorsalen Flexion im Sprunggelenk (wiederholteAuswirkungen). Bei der Plantarflexion wurde inder Reihenfolge der drittgrößte Unterschied von17 % gemessen.Das Fazit: aus den Ergebnissen ergibt sich, dassdie Gelenkextension bei den ehemaligenhochrangigen Volleyballspielern sind kleiner alsbei der männlichen Population, die entwederkeinen Sport trieb oder nur auf der Freizeit Ebene.Schlüsselwörter: Volleyball, Goniometrie,Bewegung, Gelenk, Gelenkextension

ÚvodOd konce šedesátých let minulého stoletídochází ve vrcholovém sportu k velkémuzintenzívnění přípravy i počtu soutěží. Tímse zvyšovaly nároky na organismusčlověka, často provázené i nedokonalouzdravotní péčí. V současné době seintenzifikace ve sportu nezastavila aspolupráce trenérů s lékaři a fyzioterapeutynabývá stále většího významu. Dochází kestále větší možnosti přetížení organismu,speciálně pohybového aparátu. Propřípadnou prevenci je důležité znát možnénásledky tohoto přetížení. Tento problémřeší trenéři, ale zejména pak rehabilitačnílékaři či fyzioterapeuti.Volejbal má mnoho pozitivních vlivů naorganismus. Rozvíjí tělesnou kondici,obratnost, zlepšuje postřeh a jakokolektivní hra přináší pocit sounáležitostia radost ze hry. Bohužel ale na vrcholovéúrovni má i mnoho faktorů negativních.Dochází k častým poraněním a svalovýmdysbalancím (Vorálek, Süss a Parkanová,2007, Čučková et al. 2013).Ve volejbale odpadá přímý kontakt sprotihráčem, proto jsou zranění převážněvyvolána nárazem míče nebo pádem.Nejčastěji se při volejbale poraní prsty. Jdehlavně o podvrtnutí, vykloubení, natrženíkloubních pouzder, natržení až odtrženíúponů extenzorových šlach (při špatnémdotyku míče). Podvrtnutí se může přenéstaž na klouby záprstní. Známkami přetíženíjsou záněty okolí šlach na předloktí.Nevhodná a nesprávně dávkovaná zátěžpři tréninku a nedostatečné rozcvičenízpůsobí bolesti v ramenních kloubech

(jakékoliv odehrání míče klade vysokénároky na rotátory paže), která jsouvyvolána četnými trhlinami kloubníhopouzdra. Často se také setkáváme seznámkami přetížení úponových oblastíbřišních i zádových svalů. Dolní končetinamá riziková místa na Achillově šlaše anezvládnutý dopad po výskoku vyvolásérii poranění kloubů dolní končetiny, jakopodvrtnutí hlezna, kolena, natažení vazukolenního a poranění menisku. (Dylevskýa kol., 1997). Proto je třeba mít na myslinejen otázku sportovní výkonnosti, aletaké odraz výkonu ve zdravotním stavusportovce. Jinými slovy řečeno, každýnesprávně či neprofesionálně prováděnýsport může vést k nepříznivému přetěžováníorganismu (De Carli a Papandrea, 1994). Vsouvislosti s přibývajícím věkem dochází kcelkovému opotřebení organismu.

CílCílem našeho příspěvku je ukázat na rozdílykloubních rozsahů u bývalýchvrcholových volejbalistů (extraliga/1.liga)ve věku 50 – 60 let a u téměř nesportujícíchmužů ve stejné věkové kategorii.

Sledovaný souborVyšetřovanou skupinu tvořilo 40 mužů, vevěku od 50 – 60 let. Z toho 20 z nich bylibývalí vrcholoví hráči volejbalu, dalších20 buď nesportovalo vůbec, nebo sevěnovalo rekreačnímu sportu, předevšímběhání, jízdě na kole a sportovním hrám ato maximálně jednou až dvakrát do měsíce.Další podmínkou u nesportovců bylo, ženemají zdravotní problémy z důvodu vážné

152

vrozené vady či získané úrazem v průběhuživota, které by zanechaly trvalé následkyna pohybovém systému.

Použité metodyK měření rozsahu v kloubu byla použitagoniometrická (planimetrická) metoda. Přigoniometrickém měření na lidském tělezjišťujeme buď úhel, ve kterém je kloub,nebo úhel, kterého lze v kloubu dosáhnout,ať už pohybem aktivním, nebo pasivním(Süss, Matošková a Pravečková, 2012). Jdetedy o zjišťování pouze hodnot fyzikálních,bez ohledu na hodnoty fyziologické, jakoje rychlost pohybu, bolest apod. Uplanimetrické metody se vyšetřuje rozsahpohyblivosti kloubní vždy v jedné rovině(Janda a Pavlů, 1993).K našemu výzkumu jsme použilimechanický dvouramenný goniometr,který se skládá z těla a dvou ramen. Tělogoniometru je dvojité, tvaru plného kruhu,v jehož středu u některých typů bývákruhový otvor. Na obou stranáchgoniometru jsou obdélníkové výřezy, vekterých jsou číselné škály (ve stupních), ato na jedné straně dvě a na druhé stranějedna. Podle výchozí polohy, kterouzaujímá kloub před vyšetřením a podle

způsobu přiložení ramen, volíme škálu, zekteré budeme odečítat stupně vyšetřenéhorozsahu pohyblivosti v kloubu.

PostupPomocí dvouramenného goniometru bylyzměřeny kloubní rozsahy ramenníhokloubu, zápěstního kloubu, kolenníhokloubu a hlezenního kloubu, které jedincidosáhli aktivně.

Měření aktivního rozsahu bylo provedenovyškoleným fyzioterapeutem a to 2x, kdypoužit byl výsledek s větším rozsahem.Výsledky, byly zaznamenány do dvouspeciálně vytvořených archů. Jeden prozaznamenání výsledků u bývalýchvrcholových hráčů volejbalu a druhý pronesportovce.

Záznamový arch pro volejbalisty byldoplněn informacemi o soutěži, kterou hrália jak dlouho ji hráli a zda měli v průběhusportovní kariéry nějaká zranění a pokudano, tak jaká. Obě měřené skupiny pak bylyporovnány mezi sebou a zároveň bylyporovnány i výsledky naměřené vjednotlivých skupinách.

Tabulka 1 Měření kloubního rozsahu v pletenci ramenním


153


Výsledky a diskuseSouhrnné výsledky všech měřeníkloubního rozsahu jsou zaznamenány vtabulkách 1 a 2. Pro srovnání vždyuvádíme výsledky skupiny bývalýchvrcholových hráčů volejbalu ve srovnáníse skupinou nesportujících.Tabulce 1 jsou zapsány výsledky měření vpletenci ramenním. Rameno – flexeprůměrný rozsah volejbalisty je 159,7°, cožodpovídá 89 % uváděného rozsahupohybu. Nesportující mají průměrný rozsah166,4°, který odpovídá 92,5 %fyziologického rozsahu. Rozdíl rozsahů je6,7° = 3,5 %.Největší rozdíl ve flexi je u pravého ramene,kdy volejbalisté mají o 5 % / 8,8° menšíkloubní rozsahy. Čtyři z dvaceti měřenýchbývalých vrcholových volejbalistůuvedlo, že mělo problémy s pravýmramenem, kdy příčinou byl volejbal – jednáse o přetržené vazy a luxaci ramene. Ulevého ramene je rozdíl pouhá 2 %.Rozdíly (5 %) mohou být způsobenérůznými příčinami - větším opotřebenímkloubu v důsledku většího zatížení vporovnání s nesportujícími, zkrácenímsvalů, vyšším napětím svalů právě utrénovaných atd.

V ramenním kloubu byly naměřeny tytorozsahy:

Ramenní kloub – extenzePrůměrný rozsah volejbalistů je 42,8°, cožodpovídá 107 % fyziologického rozsahu,který vysvětlujeme jako důsledekopakovaného zapažování při přípravě na

smeč a blok. U nesportujících je průměrnáextenze 39,6°, což se rovná 99 %. Rozdíl je3,2°, tedy 8 %. Extenze u nesportujících seshoduje s fyziologickým rozsahem 40°.Největší rozdíly byly naměřeny u levéhoramene, s měření vyšlo 11%, tedy 4,4°.

Ramenní kloub – zevní rotacePrůměrný rozsah zevní rotace je uvolejbalistů 76°, což odpovídá 84,5 %fyziologického rozsahu. U nesportujícíchje tato hodnota 76,2°, což je 84,7 %udávaného fyziologického rozsahu. Rozdílje tedy minimální: 0,2° = 0,2 %. Udává se,že opotřebení kloubu je nejvíce znatelné urotací. V tomto případě je celkový rozsahjak u nesportujících, tak u volejbalistůsnížen v průměru o 15 % v porovnání súdaji v literatuře. To je důsledek opotřebeníkloubu vlivem každodenního využívánítohoto pohybu – artróza, apod.

Ramenní kloub – vnitřní rotacePrůměrný rozsah u vnitřní rotace je uvolejbalistů 67,1°, což činí 74,5 %fyziologického rozsahu. U nesportujícíchje tato hodnota 73,5°, což je 82 %fyziologického rozsahu. Rozdíl rozsahů je6,4°, tedy 7,5 %. Největší rozdíly jsou opětu pravého ramene, kdy je v důsledkuvolejbalových zranění (luxace, přetrhanévazy) a celkově většího zatížení ramenerozsah pozměněný o 8,5 % ve srovnání sdruhou měřenou skupinou. Celkově jerozsah v rameni u mužů mezi 50 a 60 letysnížen až o 25 % ve srovnání s uváděnýmfyziologickým rozsahem (90°).

154

V tabulce 2 uvádíme kloubní rozsahy vzápěstí, koleni a kotníku, v pravém a levémkloubu.

V zápěstí byly naměřeny tyto průměrnérozsahy:palmární flexe průměrný rozsah pohybu uvolejbalistů je 71,6°, což je 79,5 %udávaného fyziologického rozsahu, Unesportujících je průměrná palmární flexe77,1°, což se rovná 85,5 % fyziologickéhorozsahu. Rozdíl v rozsazích pak činí 5,5° =6 %. Zmenšení kloubní pohyblivosti vdůsledku celkového opotřebení je unesportujících o 15 %, u volejbalistů je totozmenšení o 30% v porovnání s uváděnýmirozsahy v literatuře (90°). Výsledek jezapříčiněn velkým rozdílem v zatěžovánítohoto kloubu u volejbalistů anesportujících – u volejbalistů neustále seopakující dopad míče do dlaní hlavně přiodbití obouruč vrchem nebo odbitíjednoruč vrchem (pohyb do dorzální flexe).Dále dva volejbalisté uvedli, že mělizlomené předloktí, což ovlivní pohyb vzápěstním kloubu. U levého zápěstí je tentorozdíl menší skoro o polovinu – o 8,5 %.Celkově je kloubní pohyblivost v důsledkucelkového opotřebení zmenšená vprůměru o 22 % v porovnání s udávanýmfyziologickým rozsahem.

Zápěstí – radiální dukcePrůměrný rozsah pohybu u volejbalistů je28,2°, což odpovídá 94 % udávanéhofyziologického rozsahu. U nesportujícíchje tento pohyb větší - 29,7°, což je 99 %fyziologického rozsahu. Rozdíl rozsahů je1,5° = 5 %. V porovnání s fyziologickýmrozsahem (30°) je snížen pohyb v kloubu vdůsledku každodenního používání unesportujících o 1 %, u volejbalistů o 6 %.Radiální dukce je kombinovaná s dorzálníflexí hlavně při odbití obouruč vrchem, apokud vycházíme ze skutečnosti, že většinalidí jsou praváci, dochází k velkému zatíženílevého zápěstí volejbalisty právě u tohotopohybu, bereme v potaz i menší opotřebenílevého zápěstí u nesportujících z důvodumenšího využití levé horní končetiny.

Zápěstí – ulnární dukcePrůměrný rozsah pohybu u volejbalistů je31,2°, což odpovídá 62,4 % uváděnéhofyziologického rozsahu. U nesportujícíchje tato hodnota vyšší 43,7°, což je 87,4 %fyziologického rozsahu. Rozdíl rozsahů jepoměrně velký 12,5° = 25 %. Celkově jepohyblivost vlivem opotřebení snížena o38 % u volejbalistů, o 12,5 % unesportujících v porovnání s uváděnýmrozsahem v literatuře (50°).

Tabulka 2 Měření kloubního rozsahu v zápěstí, koleni a kotníku


155


Kolenní kloub – flexeV koleni byl průměrný rozsah ve flexivolejbalistů 117,4°, což je 84% normálníhozdravého rozsahu. U nesportujících je to114,5°, které odpovídají 82%fyziologického rozsahu. Rozdíl je pouhých2,9°, tedy 2% i přesto, že osm z dvacetiměřených volejbalistů uvedlo, že mělovážná zranění v koleni – natažené,přetržené vazy, menisky. U obou skupin jekloubní rozsah oproti uváděnémufyziologickému rozsahu (140°) snížen vprůměru o 29 %.

Hlezenní kloub – dorzální flexePrůměrný rozsah pohybu u volejbalistů je15,4°, což odpovídá 77 % uváděnéhofyziologického rozsahu. U nesportujícíchje průměrný rozsah vyšší 20,1°, což je 100,5% fyziologického rozsahu. Rozdíl pak činí4,7° = 23,5 %. Rozdíl je velký z důvoduvelkého zatížení kotníků (opakovanédopady do dorzální flexe) a hlavně jejichčetných a opakovaných zranění – třináctz dvaceti měřených volejbalistů mázkušenost s opakovanými výrony vhlezenním kloubu, se zlomeninami kotníku,či přetrženou Achillovou šlachou. Rozsahyv hlezenním kloubu u nesportujícíchodpovídá uváděnému fyziologickémurozsahu. U bývalých vrcholovýchvolejbalistů je kloubní rozsah sníženprůměrně o 26 %.

Hlezenní kloub – plantární flexePrůměrný rozsah pohybu u volejbalistů je40,7°, což je převedeno na procento 81,4% uvedeného fyziologického rozsahu. U

nesportujících je průměrný rozsah větší49,2°, což odpovídá 98,4 % fyziologickéhorozsahu. Rozdíl pak je celkem velký 8,5°,tedy 17 %. Rozdíl je velký z důvodu velkéhozatížení kotníků (opakované odrazy) ahlavně jeho četných a opakovanýchzranění, které jsme uvedli již u dorzální flexe.Rozdíly rozsahů mezi pravým a levýmhleznem jsou nepatrné 0,4 %.

ZávěrZ výsledků vyplývá, že kloubní rozsahy ubývalých vrcholových hráčů jsou menšínež u mužské populace, která se sportuprakticky nevěnovala, nebo ho provádělarekreačně.Největší rozdíly byly zjištěny u zápěstníhokloubu, konkrétně v ulnární dukci, kderozdíl činí 25 %. Druhý největší rozdíl 23,5% byl u dorzální flexe v hlezenním kloubu(opakované dopady). U plantární flexe vhlezenním kloubu byl naměřen v pořadítřetí největší rozdíl 17 %.Dále byly velké rozdíly v zápěstnímkloubu, kdy u dorzální flexe byl zjištěnrozdíl 12 %, u palmární flexe byl tentorozsah pouze o 2 % menší.Rozdíl extenzí v ramenním kloubu je 8 %.Je to jediný kloub, kdy je rozsah větší uvolejbalistů než u nesportujících.Dále se řadí rozdíl rozsahů vnitřní rotace vramenním kloubu, který je 7,5 %. S rozdílem5 % se připojuje radiální dukce v zápěstí. Uflexe v ramenním kloubu byl zjištěn malýrozdíl 3,5 %.V kolenním kloubu (flexe) byl překvapivěnaměřen minimální rozdíl 2 %. U zevní

156

rotace v kloubu ramenním je rozdíl téměřneznatelný 0,2 %.Důvody, proč jsou kloubní rozsahy uvolejbalistů sníženy či naopak zvětšeny(extenze v ramenním kloubu) by bylozajímavé vyvrátit či potvrdit další studií,která by sníženou kloubní pohyblivostobjasnila pomocí různých speciálníchvyšetření kloubů zahrnující techniku jakoje rentgen, magnetická rezonance apod.

Doporučení pro praxiDoporučení pro praxi lze rozčlenit do dvoučástí, první se týká manažerského zajištěnísportovního klubu a druhá vlastníhotréninkového procesu.

Manažerská opatřeníPři vytváření struktury týmu zajišťujícíhořízení klubu a jednotlivých družstev musíbýt kladen důraz na vytvoření podmínekpro monitorování zdravotního stavu hráčůa jeho uplatnění pro individuální přípravuhráčů ve všech věkových kategoriích.Toho nelze dosáhnout bez spojení: manažer– trenér – rehabilitační lékař – lékařspecialista (ortopéd…) – fyzioterapeut.Spolupráci v týmu vidíme například vtěchto ukazatelích:- absolvování odborných lékařskýchprohlídek ke zhodnocení zdravotníhostavu hráče v průběhu ročníhotréninkového cyklu (min 2 – 3 x do roka),- vedení dokumentace o vývoji stavupohybového aparátu, příčiny zranění vsouladu s cíli herního tréninku a vsouvislosti s tréninkovou dokumentací nazákladě obecných i specifických ukazatelů,- tvorba individuálních tréninkovýchplánů v kondiční přípravě a při návratu pozranění- zajištění zdravotní péče pro všechny členyklubu.

Opatření pro tréninkový procesZ pohledu hierarchie cílů v tréninkovémprocesu můžeme rozdělit opatření nadlouhodobá, týkající se procesu od útléhověku hráčů až po ukončení kariéry, akrátkodobá, která se týkají tréninkovýchcyklů a tréninkových jednotek.

Dlouhodobá opatření znamenají v podstatěvytvoření systému zdravotní kontroly anásledných úprav tréninkových plánů nazákladě spolupráce trenéra s rehabilitačnímlékařem a fyzioterapeutem. Kromělékařských prohlídek zaměřených nafunkční vyšetření stavu organismu jenutné zavést v klubu systém kontrolpohybového aparátu jako takového. Tatoopatření by se měla projevit formulovánímdílčích cílů v jednotlivých etapáchsportovní přípravy s ohledem na věkovézvláštnosti určité kategorie a konkrétnímformulováním kroků, které vedou k jejichnaplnění. V souvislosti s možnýmpoškozením pohybového aparátu –dolních končetin je často diskutována(např. Jandová, Froňková a Nováková,2013) vhodná obuv při sportu. Výsledkyspeciálních vyšetření by měly býtkonzultovány s rehabilitačními lékaři aortopedy.

Krátkodobá opatření se týkají jak prevence,tak i programů k odstranění poúrazovýchstavů. Po úrazu je důležitá rolefyzioterapeuta, který navrhuje program„rekondice“ po konzultaci s lékařemspecialistou, tak i s rehabilitačním lékařem.Vždy by se mělo jednat o individuálnítrénink, jehož cílem je odstranění následkůzranění, ať již po úraze či z přetíženíorganismu.

Mezi preventivní krátkodobá opatřenívzniku úrazu ve volejbale a následnýchporuch kloubů můžeme zařadit:- kvalitní rozcvičení před tréninkovým,soutěžním zatížením,- užívání ochranných pomůcek, zejménapo úrazech (tapy, bandáže a ortézy),- zařazování cvičení pro snížení rizik vznikuúrazu,- zařazování vhodné regenerace,- závěrečné protažení a uvolnění.

Studie byla realizována s podporou vědeckéhoprogramu PRVOUK P - 38 na Univerzitě Karlověv Praze


157


Literatura

1. AAGAARD, H.,JORGENSEN, U. 1996.Injuries in elite volleyball. Scand J Med Sci Sports,1996, no. 6, pp. 228-2322. DE CARLI, A.,PAPANDREA, P. 1994.Volleyball injuries – A colour atlas of volleyballtraumatology. Lausanne: F.I.V.B., 19943. DYLEVSKÝ, I.,KÁLAL, J.,KOLÁŘ,P.,KORBELÁŘ, P.,KUČERA, M.,NOBLE,C.,OTÁHAL, S. 1997. Pohybový systém a zátěž.Praha: Grada Publishing, 1997. ISBN 80-7169-258-14. ČUČKOVÁ, T.,ZNÁŠIKOVÁ, I.,VORÁLEK,R.,SÜSS, V. 2013 Pohybový aparát mladýchvolejbalistek Rehabilitácia, 2013, č. 4, s. 235-241, ISSN 0375-09225. COTTA, H. 1995. Jste mladí jako vaše klouby.Praha: Baronet, 1995. ISBN 80–85621–96–76. GÚTH, A. a kol. 1998. Vyšetrovacie metodikyv rehabilitácii pre fyzioterapeutov. Bratislava:Liečreh, 1998.7. HALADOVÁ, E.,NECHVÁTALOVÁ, L.2005. Vyšetřovací metody hybného systému.Brno: Národní centrum ošetřovatelství anelékařských zdravotnických oborů, 2005. ISBN80–7013–393–78. JANDA, V.,PAVLŮ, D. 1993. Goniometrie.Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků vezdravotnictví, 1993. ISBN 80–7013–160.9. JANDOVÁ, S.,FROŇKOVÁ, M.,NOVÁKOVÁ,K. 2013. Vliv obuvi nestabilní konstrukce na běžnýkrokový cyklus při chůzi na trenažeru při10°soupání. Rehabilitácia, 2013, č. 4, s. 226-231, ISSN 0375-092210. POKORNÝ, V. a kol. 2002. Traumatologie.Praha: Triton, 2002. ISBN 80–7254–277-X11. PILNÝ, J. a kol. 2007. Prevence úrazů prosportovce. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN978–80–247–1675–612. RYCHLÍKOVÁ, E. 2002. Funkční poruchykloubů končetin (diagnostika a léčba). Praha:Grada Publishing, 2002. ISBN 80–247–0237–113. SÜSS, V.,MATOŠKOVÁ, P.,PRAVEČKOVÁ,P. 2012. Metoda měření úhlů mezi segmenty tělapomocí digitální fotografie. Rehabilitácia, 2012,č. 3, s. 131-138. ISSN 0375-092214. VORÁLEK, R.,TICHÝ, M.,SÜSS, V. 2006.Kloubní vyšetření mladých hráček volejbaluRehabilitácia, 2006, č. 3 s. 139-147. ISSN 0375-092215. VORÁLEK, R.,SÜSS, V.,PARKANOVÁ, M.2007. Poruchy pohybového aparátu a svalovédysbalance u hráček volejbalu ve věku 15 – 19 let.Rehabilitácia, 2007, č. 1, s. 14-21. ISSN 0375-0922.


Predaj a servisrehabilitačnýchprístrojov a zariadení

- elektroliečba- vodoliečba- tepelná terapia- mechanoterapia- oxygenterapia- suché uhličité kúpele

Zastúpenie firiem:- Enraf Nonius - NL- Ewac - NL- Reck - D- Trautwein - D

Anton Mišura - SAJOVodárenská 109921 01 Piešťany

Mobil: 0905640337Tel./fax: 0337741192,Email: [email protected]

159


EFEKTIVITA KOREKCIE DEFORMÍT DOLNÝCHKONČATÍN EXTERNÝMI FIXÁTORMI,POOPERAČNÁ STAROSTLIVOSŤ AREHABILITÁCIA U DETSKÝCH PACIENTOV

Autori: M. Frištáková, M. Kokavec

Pracovisko: Ortopedická klinika LFUK a DFNsP v Bratislave

Súhrn

1. Východisko: Pri korekcii dĺžkových a uhlových deformít dolných končatín u detskýchpacientov jestvujú viaceré alternatívy liečebných postupov a operačných riešení. Jednouz najpoužívanejších alternatív je využitie externých fixátorov, pomocou ktorých je možnériešiť nielen dĺžkovú nerovnosť dlhých kostí, ale aj ich uhlové odchýlky.2. Súbor: Do hodnoteného súboru bolo zaradených 50 pacientov liečených na Detskejortopedickej klinike DFNsP a LFUK v Bratislave, v období od roku 2000 do roku 2010, vskupine bolo 26 chlapcov a 24 dievčat. Deformity tvorili dĺžkové a uhlové úchylkydolných končatín, ktoré boli riešené korekciou za použitia troch typov externých fixátorov(Orthofix, Ilizarovov Fixator, Taylor Spatial Frame). Priemerný vek pacientov v časeoperácie bol 11,22 roka (5,21 r.).3. Metódy: Zhodnotením výsledkov terapie bolo možné získať početné dáta, ktoré bolivyužité na porovnanie efektivity korekcie deformít podľa typu použitého externéhofixátora. Parametre ako komplikácie a komfort pacienta počas liečby sa analyzovali sohľadom na použitý typ externého fixátora a následne sa vyhodnotili špecifiká a liečebnévýsledky. Sledované boli taktiež výsledky pooperačnej a rehabilitačnej starostlivostiminimalizujúce komplikácie spojené s liečbou pomocou externých fixátorov.4. Výsledky: Hodnoty efektivity korekcie deformít podľa typu externého fixátora vyšliv prospech Taylorovho priestorového rámu (TSF), zvyšné dva externé fixátorynevykazovali vzájomný signifikantný rozdiel. Z pohľadu typu deformity bola prijednoduchých,jednorovinových deformitách úspešnosť liečby 93,5 %, a pri zložitých,dvoj- a trojrovinových deformitách 81 % a 61 %. V podskupinách definujúcich konkrétneexterné fixátory bola úspešnosť liečby pri Orthofixe 74 %, pri Ilizarovovom externomfixátore (IRF) 68 % a u TSF 92 %. Celkový výskyt a druh komplikácií pri jednotlivýchexternych fixátoroch bol porovnateľný. Komfort pacienta hodnotený na základedotazníkov bol stanovený v prospech aparátu Orthofix. Taylorov a Ilizarovov externýfixátor mali porovnateľnú šírku distribúcie bodového hodnotenia.5. Záver: Taylorov priestorový rám umožňuje precíznejšiu korekciu deformít akoIlizarovov externý fixátor a Orthofix. Pri viacrovinových deformitách sú jasne viditeľnékonštrukčné prednosti hexapodárneho fixačného systému TSF, ktorý umožňujesimultánnu korekciu všetkých rovín. Všetky typy externých fixátorov vyžadovalištandardnú pooperačnú starostlivosť, pričom rozdiel v nárokoch na rehabilitáciu nebolštatisticky významný.

Kľúčové slová: Taylorov externý fixátor, Ilizarovov externý fixátor, Orthofix, korekciadeformity, elongácia, efektivita, komplikácie, rehabilitácia, porovnanie výsledkov

160

Frištáková, M., Kokavec, M.: Effectiveness oflower limb deformity correction via externalfixation, postoperative care and rehabilitationin paediatric patients.

Summary

1. Basis: More alternatives and therapeuticapproaches of surgical solutions can be foundin length and angular deformity corrections oflower limbs in paediatric patients. One of themost used alternatives is the use of externalfixation that can be used to treat not only lengthdifference of long bones, but also their angulardeformities.2. Group: The assessed group consisted of 50patients treated in Cildrens’ Orthopedic Clinicof DFNsP and LFUK in Bratislava, in the periodbetween the year 2000 and 2010, in the groupwere 26 boys and 24 girls. Deformities constitutedof length and angular deviations of lower limbsthat were treated via one of the three types ofexternal fixators (Orthofix, Ilizarov Fixator, TaylorSpatial Frame). The average age of patients inthe time of surgery was 11,22 years (5-21 yearsold).3. Methods: Numerous data were recorded viatherapy results assessment that was used for theeffectiveness evaluation of deformity correctionaccording to the type of used external fixator.Parameters such as complication and patient’scomfort during the treatment were analysedaccording to the type of external fixator andspecifications and results of therapeutic resultswere subsequently assessed. The outcomes ofpostoperative and rehabilitation care minimizingthe complications connected with externalfixation treatment were also monitored.4. Results: The values of deformity correctioneffectiveness according to the type of externalfixator favoured the use of Taylor Spatial Frame(TSF), the other 2 external fixators were withoutmutual significant difference. From the view ofdeformity type, the success of treatment wasobserved in simple – one plane deformities in93,5%, and in complicated - two- and threeplane deformities 81% and 61%. In thesubgroups, defined by particular external fixatoruse, the success of treatment was observed in74% using Orthofix, 68% using Ilizarov externalfixator (IRF) and 92% using TSF. Overallincidence and type of complications forparticular external fixators was comparable.Comfort of patients assessed via questionnairesfavoured Orthofix apparatus. Taylor and Ilizarovexternal fixator had comparable width of pointratings distribution.5. Coclusion: Taylor Spatial Frame enables moreprecise correction of deformities than Ilizarovexternal fixator and Orthofix. Constructionadvantages of hexapodar fixation system – TSFare clearly visible in more-plane deformities;

Frištáková, M., Kokavec, M.: Effektivität derKorrektur von Deformitäten der unterenExtremitäten durch die externen Fixateure,postoperative Versorgung und Rehabilitation beiden pädiatrischen Patienten

Zusammenfassung

1. Die Ausgangspunkte: bei der Korrektur derlängen und winkelförmigen Deformitäten derunteren Extremitäten bei den pädiatrischenPatienten gibt es mehrere Alternativen derBehandlungsmethoden und der operativenLösungen. Eine der meistgebräuchlichenAlternativen ist die Verwendung der externenFixateure, die nicht nur die Längenungleichheitder langen Knochen, sondern auch derenWinkelabweichungen lösen.2. Die Datei: in die bewertete Datei wurden 50Patienten, an der Kinder-Klinik für Orthopädieder Medizinischen Fakultät (DFNsP und LFUK)in Bratislava behandelten Patienten im Zeitraumvon dem Jahr 2000 bis das Jahr 2010einbezogen. In der Gruppe waren 26 Jungenund 24 Mädchen. Die Deformitäten bildeten dielängen und winkelförmigen Abweichungen derunteren Extremitäten, die durch die Korrektionmit der Verwendung der drei Arten von denexternen Fixateuren (Orthofix, Ilizarov Fixator,Taylor Spatial Frame) gelöst wurden. DasDurchschnittsalter der Patienten während derOperation war 11,22 Jahre (5 – 21 Jahre).3. Die Methoden: mit der Auswertung derErgebnisse der Therapie war es möglich diezahlreiche Daten zu gewinnen, die um denVergleich der Effektivität der Deformitäten-Korrektion nach der Art des verwendeten externenFixateurs ausgenützt wurden. Die Parameter wieKomplikationen und Patientenkomfort währendder Behandlung wurden nach dem Typ derexternen Fixateur analysiert und anschließenddie Besonderheiten und Ergebnisse derBehandlungsergebnissen ausgewertet. Verfolgtwaren auch die Ergebnisse der postoperativenBehandlung und der Rehabilitationsbehandlungminimierende die Komplikationen mit derBehandlung mit den externen Fixateurenverbunden.4. Die Ergebnisse: die Werte der Effektivität derDeformitäten- Korrektion nach der Art desverwendeten externen Fixateurs kamen zugunstendes Taylor Spatial Frame (TSF), die restlichezwei externe Fixateuren waren ohnegegenseitigen signifikanten Unterschied. InBezug auf die Art der Deformität, war bei deneinfachen – ein flächigen Deformitäten derBehandlungserfolg 93,5 %, bei denkomplizierten – zwei und drei flächigenDeformitäten 81 % und 61 %. In derUntergruppen, die die konkrete externe Fixateuredefinieren, war der Behandlungserfolg beiOrthofix 74 %, bei dem Ilizarov externen Fixateur(IRF) 68 % und bei TSF 92 %. Die gesamte

Frištáková, M., Kokavec, M.: Effectiveness of lower limb deformity correction via external fixation...

161


the system enables simultaneous correction ofall planes. All types of external fixators requiredstandard postoperative care without statisticallysignificant difference in rehabilitation need.Key words: Taylor external fixator, Ilizarovexternal fixator, Orthofix, deformity correction,elongation, effectiveness, complication,rehabilitation, comparison of results

Häufigkeit und die Art der Komplikation für jedeexterne Fixateure waren vergleichbar.Patientenkomfort auf der Grundlage vonFragebögen wurde zugunsten von Orthofix Gerätfestgestellt. Taylor und Ilizarov externe Fixateurehatten vergleichbare Breitenverteilung derPunktbewertung.5. Das Fazit: Taylor Spatial Frame (TSF)ermöglicht eine präzisere Korrektion derDeformitäten wie Ilizarov externer Fixateur undOrthofix. Bei mehr flächigen Deformitäten sinddeutlich sichtbar die konstruktive Vorteile deshexapoden Fixationssystems – TSF, das dieSimultankorrektion aller Ebenen ermöglicht. AlleArten von externen Fixateuren benötigten eineStandard-post-operative Betreuung ohnestatistisch signifikanten Unterschied in denAnforderungen auf die Rehabilitation.Schlüsselwörter: Taylor´s externer Fixateur –Ilizarov´s externer Fixateur – Orthofix –Korrektion der Deformität – Elongation –Effektivität – Komplikationen – Rehabilitation –ein Vergleich der Ergebnisse

liečených na Detskej ortopedickej klinikeLFUK a DFNsP v Bratislave, v období odroku 2000 do roku 2010. Do súboru bolizaradení všetci pacienti s dĺžkovými auhlovými deformitami dolných končatín(femoru /n = 18/ a tíbie /n = 35/), ktoré boliriešené korekciou za použitia troch typovexterných fixátorov (EF): 1. Orthofixdynamic axial fixator (DAF, Orthofix S.R.L.,Bussolengo, Verona, Italy) (Obr. 1), 2.Ilizarov Ring Fixator (IRF, Smith andNephew, Memphis, TN, USA) (Obr. 2) a3.Taylor Spatial Frame (TSF, Smith andNephew, Memphis, TN, USA) (Obr. 3). Vsúbore bolo 26 chlapcov a 24 dievčat, spriemerným vekom v období operácie11,22 roka (5,21 r.), bez výraznejšiehorozdielu vekovej distribúcie medzijednotlivými fixátormi (Orthofix - 10,85 r.,IRF - 11,8 r., TSF - 11 r.). Dĺžkakorigovaného skrátenia bola v priemere5,33 cm (3,10 cm). Pri uhlových deformitáchbol priemerný korigovaný uhol 14,35°(3°,20°). Do hodnotenia neboli zaradenéprípady, ak sa nedodržali vopredstanovené kritériá (nespolupráca pacienta,nekvalitná alebo nekompletná rtg.dokumentácia, súčasný výskyt inéhozávažného ochorenia s možným vplyvomaj na priebeh elongácie). Po ukončeníliečby sme pacienta sledovali minimálne 9mesiacov (priemerne 2,5 roka).

ÚvodRozdielna dĺžka končatín (najmä dolných)je relatívne častým nálezom priortopedickom vyšetrení. Na Detskejortopedickej klinike LFUK a DFNsP vBratislave sa stretávame s rôznymi typmideformít končatín a rozmanitýmietiologickými agensami. Korekcia deformíthorných a dolných končatín má na klinikedlhodobú tradíciu a dobré výsledky uliečených pacientov. Od roku 2006 sa stalaDetská ortopedická klinika prvým a dodnešných čias jediným pracoviskom naSlovensku, využívajúcim na korekciudĺžkových a uhlových deformít končatínpočítačom riadený Taylorov priestorovýrám. Na tomto podklade sme analyzovalisúbor pacientov s deformitami dolnýchkončatín, liečených na našej klinike zapoužitia troch rôznych typov externýchfixátorov. Sledovanými parametrami bolaefektivita korekcie dĺžkovej alebo uhlovejdeformity v závislosti od použitého typuexterného fixátora, komplikácie počasliečby externým fixátorom, kvalita životapacienta s naloženým externým fixátoroma náročnosť rehabilitácie počas a po liečbe.

Súbor a metódyHodnotený súbor tvorilo 53 prípadovkorekcie končatín (n = 53) u 50 pacientov

162

Postup pri terapii – elongácii a korekciiuhlovej deformity dolnej končatiny

V predoperačnom období bola u všetkýchpacientov analyzovaná etiológiadeformity a jej prípadná ďalšia progresia.Pacientom boli vyhotovené panoramati -cké snímky oboch dolných končatín v AP(Obr. 4) a laterálnej projekcii, na základektorých sa určil skrátený, resp. angulovanýsegment a naplánovalo sa miestoosteotómie. MRI vyšetrenie kolena saopakovalo v posledných 5 rokochsledovaného obdobia, v prípadoch, keďbol predpoklad inkompletnostiligamentózneho aparátu kolena (chýbaniepredného skríženého väzu napr. prifibulárnej hemimélii), čo by mohloovplyvniť stabilitu kolena počas korekcie.

Operačný postup sa pridržiavalštandardných postupov opísanýchWeberom (DeBastiani) pre aparát Orthofix,ako aj popisu práce Rozbrucha,publikovanej v r. 2006 pre Ilizarovovexterný fixátor a Taylorov priestorový rám.Všetci pacienti boli peroperačne a vpooperačnom období krytí počas 7 dníintravenóznymi antibiotikami a následne

terapia pokračovala perorálnou formou do2.,3. týždňa po operácii. Ak to celkovýzdravotný stav dovoľoval, hneď v prvýpooperačný deň boli pacientivertikalizovaní a začalio sa s rehabilitáciou.

Distrakcia,elongácia a korekciadeformovanej kosti sa začala na 7.,10.pooperačný deň a realizovala saindividuálnou zmenou nastavenia EF.Priemerná rýchlosť distrakcie bola 1 mm zadeň. Distrakcia a posuny každého EFprebiehali podľa vopred určeného plánu.Schéma distrakcie TSF bola fixnestanovená a postupovalo sa podľa vopredvygenerovaného plánu, ktorýprogramoval počítačový softvér firmySmith and Nephew.

Ošetrovanie externého fixátora,ošetrovanie okolia skrutiek a drôtov malina starosti pacienti, resp. ich rodičia podľapoučenia. Každý deň dezinfikovali okolieskrutiek a drôtov, perkutanne fixujúcichkosť, antiseptickým roztokom 5 % Tanínu.Každých 3,5 dní bolo krytie okolia skrutieka drôtov sterilne ošetrené a previazané.Kontroly EF a distrakcie sa robili každé dvatýždne počas distrakcie a následne 1 až 3-krát počas konsolidácie kalusu.

Rehabilitácia sa začala v prvýpooperačný deň vertikalizáciou pacientaza pomoci nemeckých barlí, bezzaťažovania operovanej dolnej končatiny.Cieľom rehabilitácie v pooperačnomobdobí bolo mobilizovať pacienta, nácvikbezpečného pohybu a chôdze bezdošľapovania na operovanú dolnúkončatinu a zabezpečenie maximálnejpasívnej a aktívnej hybnosti kĺbovpriľahlých k miestu osteotómie. Podpornáfyzikálna liečba bola zameraná nazmiernenie bolestí, opuchu a zlepšenieprekrvenia mäkkých štruktúr a okoliaosteotómie. V období distrakcie kalusu(počas predlžovania a korekcie kosti) bolocieľom rehabilitácie udržať maximálnymožný rozsah hybnosti v kĺboch aprevencia kontraktúr kĺbov priľahlých kosteotómii.Využívala sa pasívna

*Kalusové komplikácie- predčasná alebo oneskorená konsolidáciakalusu

Tab. 1 Zastúpenie komplikácii spojených s elongáciou externýmifixátormi v sledovanom súbore


163


mobilizácia mäkkých štruktúr, strečing,posilňovanie vybraných svalovýchskupín, polohovanie a ortézoterapia.V období konsolidácie kalusu sa v rámcirehabilitácie kládol dôraz na progresívnezaťažovanie liečenej dolnej končatiny a posňatí externého fixátora na dynamizáciunovovytvorenej kosti. Procedúramivyužívanými v poslednej spomínanej fázebola aj hydro a elektroterapia.Rehabilitácia po zložení externého fixátorasledovala cieľ plnohodnotného návratupacienta ku každodenej aktivite: zlepšeniea stabilizáciu chôdze, zníženienervosvalových dysbalancií, zlepšeniekoordinačných schopností, zníženieprípadných pooperačných komplikácií,všeobecné zlepšenie kondície aoptimalizáciu pohybových procesov vrámci bežných denných aktivít.

Sledovanie pacienta,o všetkýchpacientoch sa viedla dokumentácia, kdesa podrobne zaznamenávali vzniknutékomplikácie počas celej doby naloženia EF.Analyzované parametre

- Efektivita korekcie dĺžkovej alebouhlovej deformity v závislosti od použitéhoexterného fixátora sa vyhodnocovala nazáklade porovnania výsledkov terapie avopred stanoveného cieľa korekcie.

Porovnávali sme navzájom efektivitu liečbyjednotlivými externými fixátormi.

- Komplikácie počas liečby externýmfixátorom. Za komplikácie sa považovalivšetky neurologické a vaskulárnepoškodenia, svalové kontraktúry,oneskorená alebo predčasná konsolidáciakalusu, pseudoartróza, fraktúra kosti snaloženým EF, subluxácia kolena a infekcievzniknuté v súvislosti s naložením adistrakciou externého fixátora (Tab. 1).Infekcie sa delili na povrchové (v okolískrutky alebo Kirschnerových drôtov /KD/, keď bolo indikované ATB preliečenie) ahĺbkové (osteomyelitída). Medzi ďalšiesledované komplikácie patrilo zlyhanieexterného fixátora (nedostatočná fixáciaskrutiek alebo KD) a poškodenie niektorejz častí EF, vyžadujúce si akútnu výmenu.Bolesti a problémy so spánkom sa brali doúvahy v dotazníku hodnotenom pacientmi.Komplikácie po zložení EF,ako stratapredĺženia, ohnutie a refraktúra, spôsobenépacientom (nedodržiavanie predpísanéhorežimu, nespolupráca pri rehabilitácii),neboli zahrnuté do celkového hodnoteniametodiky elongácie a efektivity EF.

- Kvalita, resp. komfort života pacientapočas liečby pomocou externého fixátora,náročnosť obsluhy EF a rehabilitácie sa

Obr. 1 Orthofix Obr. 2 Ilizarovov externý fixátor

164

hodnotila dotazníkovou formou.Náročnosť obsluhy EF a mechanizmusdistrakcie hodnotil pacient alebo rodič,podľa toho, kto vykonával obsluhufixátora a distrakciu. Miera samostatnostipacienta, sebaobsluha a komplikácie zpohľadu pacienta boli takisto obsahomdotazníka.Hodnotenie sa realizovalo formouodpovedí,ÁNO/NIE, alebo stupnicou od1do 5, kde 1 je najnižší stupeň (obťažnosť)a 5 je najvyššia obťažnosť (Tab. 2).Hodnoty pre jednotlivé otázky sa v rámcištatistickej analýzy vzájomne porovnávalia taktiež bol vyhodnotený súčet bodovdotazníka vo vzťahu k použitémuexternému fixátoru.

Výsledky Efektivita a precíznosťkorekcieZ pohľadu typu deformity, bola prij e d n o d u c h ý c h , j e d n o r o v i n o v ý c hdeformitách úspešnosť liečby 93,5 %, apri zložitých,dvoj- a trojrovinovýchdeformitách 81 % a 61 %. Pri analýzevýsledkov v rozdiele hodnôt medziplánovanou a dosiahnutou korekciouúchylky sa rozdiely porovnávali aštatisticky vyhodnocovali. Hodnotyefektivity korekcie (dĺžkovej aj uhlovej)podľa typu EF vyšli na hranicisignifikantnosti v prospech TSF (p = 0,09,p = 0,087), zvyšné dva EF boli bez

vzájomného signifikantného rozdielu. Vpodskupinách definujúcich konkrétneexterné fixátory bola úspešnosť liečby priOrthofixe 74 %, IRF 68 % a pri TSF 92 %.

KomplikácieVýskyt komplikácií pripadajúcich na jednuosteotómiu bol v priemere 1,47. Vsledovanom súbore sa nevyskytol žiadenprípad osteomyelitídy alebopseudoartrózy. Vzhľadom na relatívnenízku početnosť komplikácií a veľkosťsledovaného súboru neboli priemernéhodnoty incidencií signifikantne rozdielnepre žiaden z externých fixátorov (p = 0,924).Pri detailnom rozbore dát bol však zjavnevyšší výskyt neurologických komplikáciía svalových kontraktúr v prípadochpoužitia rámových EF (Ilizarovovhoexterného fixátora a Taylorovhopriestorového rámu) (p = 0,016).Predpokladaný vyšší výskyt infekcie priEF používajúcich na fixáciu kostiSchanzove skrutky, v porovnaní s KD priIlizarovovom ráme, sa štatistickouanalýzou nepotvrdil (p = 0,097). Taktiežneboli zaznamenané rozdiely medzivýskytom infekcie v oblasti tíbie a femoru.Kvalita života,Dotazník pre pacientov

Pri hodnotení Dotazníka pre pacientov sazisťovali súvislosti medzi jednotlivýmibodovými ohodnoteniami a vyhodnotil sa

Tab. 2 Modifikovaný dotazník pre pacientov


165


aj súčet bodov dotazníka vo vzťahu kpoužitému EF. V súčte bodov dotazníkabol „najjednoduchší“ a pacientmi najlepšiehodnotený aparát Orthofix. TSF s IRF maliporovnateľnú šírku distribúcie bodovéhohodnotenia, aj keď podľa priemernýchhodnôt bol IRF hodnotený lepšie. Prihĺbkovej analýze jednotlivých otázok bolpri náročnosti distrakcie a obsluhynajlepšie hodnotený aparát Orthofix. TSFmal porovnateľné bodové hodnoty s IRFpri obsluhe, no výrazne lepšie hodnoteniaz hľadiska náročnosti (jednoduchosti)distrakcie. Ďalšie bodové hodnoty vprospech aparátu Orthofix sa zaznamenalpri obliekaní, hygiene, sebaobsluhe arehabilitácii. Bez rozdielu vyšli hodnoteniachôdze, chôdze po schodoch a celkovej anočnej bolesti. Pri subjektívnomposudzovaní opuchu sa uvádzalo, ženajmenší sval pri aparáte Orthofix, o niečoväčší pri Ilizarovovom EF a najväčší priTSF.

DiskusiaJedným z hlavných konceptov a cieľovanalýzy bolo porovnať efektivitu korekcie

dĺžkových a uhlových deformítrealizovaných pomocou troch rôznychtypov externých fixátorov. Z výsledkovvyplýva, že hlavnou prednosťou TSF jeväčšia precíznosť korekcie. Konkrétne priviacrovinových korekciách deformítprezentoval TSF lepšie výsledkypodmienené konštrukčnými a funkčnýmivýhodami rámu. V prípade Orthofixu aliečby uhlových deformít niekedy nie jevhodné naložiť aparát vzhľadom na jehoosovú nestabilitu. Aktuálne publikácie opoužití TSF uvádzajú výsledky zistené narozsiahlych skupinách pacientov, a všetkyzdôrazňujú výhody použitia stabilnéhokruhového fixátora, jednoduchú obsluhurámu a možnosť súčasnej korekcie ťažkýchuhlových a dĺžkových deformít, čo pripredošlých fixátoroch nebolo takéjednoduché. Tieto závery potvrdili ajvýsledky zistené v súbore pacientov, ktorýsme sledovali.Pri hodnotení komplikácií sa stretávames viacerými úskaliami. Jedným z nich jenejednotnosť pohľadov a hodnotiacichsystémov pri terapii pomocou externýchfixátorov. Trojstupňovú klasifikáciu

Obr. 3 Taylorov externý fixátor Obr. 4 Panoramatická snímka dolnýchkončatín v stoji

166

komplikácií používal Dahl at al., keďkomplikácie delil na malé, stredné a závažné.Donnan et al. volil na hodnotenie závažnostikomplikácií štvorstupňovú stupnicu. PodľaPaleyho bola miera náročnosti komplikáciíhodnotená slovne ako problém, prekážka,ľahká komplikácia, závažná komplikácia aneskorá komplikácia. Preto následnéporovnávanie výsledkov a efektivity terapiea externých fixátorov je náročné a vmnohých prípadoch až nekompatibilné.Zdanlivo nízke hodnoty komplikácií (36 %)popisuje Tetsworth a Paley, no tí dokomplikácií nepočítali infekcie okoliaskrutiek a drôtov, ktoré mali takmer všetciich pacienti. Podľa niektorých autorovdeklarovaný vyšší výskyt infekcie pri EFpoužívajúcich na fixáciu kostiSteinmannove skrutky, v porovnaní s KDpri Ilizarovovom ráme, sa v našom súboreštatistickou analýzou nepotvrdil (P = 0,097).Názory a výsledky sledovaní incidencieneurologických a svalových komplikácii vzávislosti od typu použitého EF sú taktiežrôzne. Dammerer et al. popisuje vyšší výskytkĺbnych kontraktúr pri rámovýchfixátoroch. Príčinu predpokladal vo väčšompočte drôtov a skrutiek prechádzajúcichsvalmi, a tým aj bolestivejšiu rehabilitáciu.Rozbruch et al. zaznamenal naopak viacprípadov obmedzenia kĺbnej hybnosti práveu pacientov s Orthofixom. Pripúšťa však, žeelongované vzdialenosti boli neštandardnedlhšie ako pri Ilizarovovom ráme. Podľanašich výsledkov bol vyšší výskytneurologických komplikácií a svalovýchkontraktúr v prípadoch použitia rámovýchEF (Ilizarovovho externého fixátora aTaylorovho priestorového rámu) (P = 0,016).Treba však pripomenúť, že tieto typy EF saprednostne využívali pri predlžovaniachväčších skrátení a korekcii náročnejšíchuhlových deformít. Komplikácie spojené suhlovou nestabilitou zariadenia bolinajčastejšie zaznamenané pri Orthofixe, s čímsa stotožňujú aj naše výsledky.

Hodnotenie komfortu pacientovV dostupných vedeckých publikáciách aliteratúre sme sa nestretli s komplexnýmalebo klasifikovaným slovným/bodovým

hodnotením komfortu a nedostatkov liečbypomocou externých fixátorov. Pri výberespôsobu hodnotenia sme preto zvažovalidotazníky SF-36 a FIM, používané prepacientov po operáciach dolných končatín(najčastejšie po TEP kĺbov). Štruktúra aobsah otázok však nevystihovali problémya spôsob hodnotenia kvality životadetského pacienta. FIM dotazník smevylúčili na podklade neadekvátnych otázokzameraných na kognitívne funkcie apridružené zdravotné problémy, netypicképre detský vek. Schéma dotazníka SF-36hodnotí celkové fyzické a psychické zdraviepomocou 36 otázok. Pre naše potreby bolvšak aj tento dotazník príliš podrobný,pretože priemerný vek pacientov (11 r.)nezaručoval dostatočnú koncentráciupotrebnú na vyplnenie a najmä napochopenie podstaty niektorých otázok.Zostavením modifikovaného dotazníka smesledovali variabilitu vnímania procesukorekcie externým fixátorom u detí a mieruzávažnosti, ktorú pripisovali jednotlivýmobmedzeniam a komplikáciám.

ZáverNa základe našich skúseností s jednotlivýmitypmi externých fixátorov a po ichvzájomnom porovnaní z viacerých uhlovpohľadu môžme doporúčať:- Použitie unilaterálneho externého fixátoraOrthofix pri jednoduchších deformitáchkončatín, ktoré nevyžadujú korekciuveľkého skrátenia, resp. uhlovej deviácie.- Ilizarovov externý fixátor je lacnou, uhlovostabilnou a efektívnou metódou liečbydeformít. Je vhodný na korekciu všetkýchtypov deformít, no pri ťažkých uhlovýchúchylkách je vhodná primárna korekciauhlovej deformity korekčnou osteotómiou.- Taylorov priestorový rám je veľmiefektívne riešenie vhodné pre všetky typydeformít. Využitie jeho predností, ako jeveľká konštrukčná variabilita, uhlovástabilita, nízka váha a softvérová podporaplánovania korekcie, je ideálne priviacrovinových deformitách.Uspešná liečba deformít končatín vyžadujedôsledné plánovanie terapeutickéhopostupu, timing, výber externého fixátora a


167


odhadnutie miery spolupráce pacienta arodičov. Mnohým komplikáciám možnopredísť dôslednou edukáciou zainteresovaného personálu, pacienta a rodičov.Kľúčovú úlohu počas celej liečby a aj ponej zohráva spolupráca operatéra spacientom a pracovníkmi rehabilitačnýchoddelení. Systematickou a intenzívnourehabilitáciou je možné predísť, resp.zmierniť mnohé komplikácie a nežiaducenásledky liečby externými fixátormi.

Literatúra1. BASTIANI, G.,ALDEGHERI, R.,RENZI, B.L.,TRIVELLA, G. 1987: Limb lengthening by callusdistraction (callotasis). J Pediatr Orthop 1987; 7:129-1342. DAHL, M. T.,GULLI, B.,BERG, T. 1994: Complicationof limb lengthening. A learning curve. Clin Orthop RelatRes 1994; 310:10-183. DAMMERER, D.,KIRSCHBICHLER, K.,DONNAN,L.,KAUFMANN, G.,KRISMER, M.,BIEDERMANN, R.2011: Clinical value of the Taylor Spatial Frame: acomparison with the Ilizarov and Orthofix fixators. J ChildOrthop 2011; 5:343-3494. DONNAN, L. T.,SALEH, M.,RIGBY, A. S. 2003: Acutecorrection of lower limb deformity and simultaneouslengthening with a monolateral fixator. J Bone Joint SurgBr. 2003; 85:254–2605. GANGER, R.,RADLER, C.,SPEIGNER, B.,GRILL, F.2010: Correction of post-traumatic lower limb deformitiesusing the Taylor spatial frameInt Orthop. 2010 June;34(5):723–7306. HEINEMANN, A. W. et al. 2013: Extending the Rangeof the Functional Independence Measure (FIM) with SF-36Items. First International Outcome Measurement [online]15. 4. 2013 Dostupné z http://www.sf- 36.org/faq/generalinfo.aspx?id=47. IOBST, C. 2010: Limb lengthening combined withdeformity correction in children with the Taylor SpatialFrame. J Pediatr Orthop B. 2010; 19:529–5348. KIEBZAK, G. M.,VAIN, P. A.,GREGORY, A.M.,MOKRIS, J. G.,MAUERHAN, D. R. 1997: SF-36 generalhealth status survey to determine patient satisfaction atshort-term follow-up after total hip and knee arthroplasty.In: Journal of the Southern Orthopaedic Association,1997. vol. 6, num. 3, s. 169. [online] 15.4.2013 Dostupnéz http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/93221959. PALEY, D. 1990: Problems, obstacles, andcomplications of limb lengthening by the Ilizarovtechnique. Clin Orthop Relat Res. 1990; 250:81–10410. ROZBRUCH, S. R.,FRAGOMEN A. T.,ILIZAROV, S.2006: Correction of tibial deformity with use of Ilizarov-Taylor spatial frame. J Bone Surg 2006; Am 88:156- 17411. TETSWORTH, K. D.,Paley, D. 1994: Accuracy ofcorrection of complex lower extremity deformities by theIlizarov method. Cli Orthop 1994; 301:102-110.


Muzikoterapia v praxi

Kniha Markéty Gerlichovej Muzikoterapie vpraxi (Grada Publishing, a.s. 2014 PrahaISBN 978-80-247-4581-7) veľmi zrozumiteľ-ne opisuje rôzne indikácie muzikoterapie.Kapitola o využití prvkov muzikoterapie vškolstve pojednáva o možnostiach riešeniakonfliktov, o rozvoji empatie a o tom, akomôžeme muzikoterapiu využiť u detí sporuchami učenia. Po teoretickom úvodeprináša praktické cvičenia a kazuistiky. Vďalších kapitolách sa venuje muzikoterapii ajej aplikácii v sociálnej práci, psychoterapii,pri osobnom rozvoji a práci s osobami sošpeciálnymi potrebami.

Jednu kapitolu venuje autorka uplatneniumuzikoterapie v zdravotníctve. Zdravotníctvopredstavuje pre muzikoterapiu celkom zásadnúplatformu, tak ako už naznačuje časť gréckehozákladu tohto slova (therapőn). Celá radalekárov a ďalších uznávaných odborníkovpotvrdzuje, že muzikoterapia pacientomvýrazne pomáha - buď priamo v procese liečbyalebo v zlepšovaní celkového stavu.Muzikoterapia nachádza uplatnenienajčastejšie v: rehabilitácii, neurológii,psychiatrii, internom lekárstve, pediatrii ageriatrii. Vďaka priamemu účinku hudby namozog je v rehabilitačnej praxi prezentovanámožnosť provokovať pohybovú aktiviturytmickým doprovodom.

Hlavné muzikoterapeutické ciele v oblastirehabilitácie sú podľa autorky :- zlepšovanie motorických schopností,zvyšovanie obratnosti a koordinácie pohybu(prostredníctvom rytmických cvičení),- skvalitnenie kognitívnych schopností,zlepšovanie psychickej odolnosti organizmupomocou tréningu sluchovej percepcie,koncentrácie a relaxácie,- motivácia a aktivácia pacienta a- vplyv na optimálnu trofiku svalov pomocouhudobno-pohybových cvičení.Autorka sa venuje špeciálnej práci s pacientamipostihnutými Parkinsonovou chorobou. Nakonci knihy opisuje metodický prístup Ikapus(Intervenia, Kreativita, Aktivizácia, Pohyb,Uvolnenie, Sebauvedomenie), ktorý rozvíja vprostredí Kliniky rehabilitačného lékařství 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze,kde aplikuje muzikoterapiu u pacientov poporanení mozgu. A.Gúth ml.

168

VLIV POSTIŽENÍ RAMENENA FUNKCE STEJNOSTRANNÉ RUKY

Autoři: Š. Popelářová1, K. Ludwigová1, M. Mayer1,2

Pracoviště:1 Katedra fyzioterapie, Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc2 Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého, Olomouc, ČR

Souhrn

Východiska: Cílem tohoto výzkumu bylo posoudit, zda existuje vliv léze dominantníhoramenního kloubu na řízení jemné motoriky a prostorové funkce stejnostranné ruky uskupiny pacientů se syndromem bolestivého a dysfunkčního ramene ve srovnání skontrolní skupinou zdravých probandů.Metodika: Do výzkumného souboru bylo zařazeno 22 pacientů se syndromembolestivého ramene na pravé horní končetině, z toho bylo 10 mužů a 12 žen ve věkovémrozmezí 18 – 65 let, s věkovým průměrem 42 let. Kontrolní skupina se skládala z 22probandů, z toho 10 mužů a 12 žen ve věkovém rozmezí 18 – 68 let, s věkovým průměrem42 let. Obě skupiny se testovaly pomocí pěti funkčních testů ruky (dvacetikolíkový test,test spirály, konstrukční úloha, test kreslení hodin, test na visuospaciální orientaci).Výsledky: Na základě výsledků statistické analýzy dat byl zjištěn statisticky významnýrozdíl u dvacetikolíkového testu. U ostatních čtyř funkčních testů ruky a u hodnoceníkvality provedení testu kreslení hodin a konstrukční úlohy třemi nezávislými hodnotitelinebyly zaznamenány žádné statisticky významné rozdíly mezi oběma sledovanýmiskupinami.Závěr: Výsledky této pilotní studie podporují existenci vztahu řízení mezi akrem apletencem horní končetiny u tohoto druhu pacientů a ukazují na vhodnost dalšíchstudií.Klíčová slova: ramenní kloub, ruka, dominantní horní končetina, syndrom bolestivéhoramene, funkce ruky, funkční testy ruky

Popelářová, Š., Ludwigová, K., Mayer M.:The influence of affected shoulder on the functionof the ipsilateral hand

Summary

Basis: Aim of this research was to assess if thereis an influence of dominant shoulder joint lesionon fine motor control and spatial functions ofipsilateral hand in the group of patients withsyndrome of painful and dysfunction arm incomparison to control group of healthyprobands.Methods: The research group consisted of 22patients with syndrome of painful arm on rightupper limb, particularly 10 men and 12 womenaged 18-65 years old; the average age was 42years old. Control group consisted of 22probands, 10 men and 12 women aged 18-68years; the average age was 42 years old. Bothgroups were tested by five functional test of hand(twenty peg test, spiral test, construction task,clock drawing test, test for viso – spatialorientation).

Popelářová1, Š., Ludwigová1, K., Mayer1,2 M.:Einfluss der Behinderung der Schulter auf dieipsilaterale Hand

Zusammenfassung

Die Ausgangspunkte: das Ziel dieserUntersuchung war es zu beurteilen, ob einEinfluss der Läsion des dominantenSchultergelenkes auf die Steuerung derFeinmotorik und räumlichen Funktionen deripsilateralen Hand bei der Patientengruppe mitdem schmerzhaften Syndrom unddysfunktionalen Arm im Vergleich zu derKontrollgruppe von gesunden Probandenexistiert.Die Methodik: in die Forschungsdatei wurden22 Patienten mit dem schmerzhaften Schulter-Syndrom der rechten oberen Extremitäteingereiht, davon waren 10 Männer und 12Frauen im Alter von 18 bis 65 Jahren mit einemDurchschnittsalter von 42 Jahren. DieKontrollgruppe bestand aus 22 Probanden,davon 10 Männer und 12 Frauen im Alter von

Popelářová, Š., Ludwigová, K., Mayer M.: The influence of affected shoulder on the function of the...

169


Results: Based on the results from statisticanalyses, the statistic significant difference wasfound in twenty peg test. No statisticallysignificant differences between the two groupswere recorded in the other four functional test ofhand and in quality assessment of clock drawingtest accomplishment and in construction taskperformance via three independent evaluators.Conclusion: The results of this study support theexistence of control relationship between theacral parts and the cingulum of upper limb andpoint out the appropriateness of further studiesKey words: shoulder joint, hand, dominant upperlimb, painful arm syndrome, hand functions,functional test of hand

18 bis 68 Jahren mit einem Durchschnittsaltervon 42 Jahren. Beide Gruppen wurden mit fünfHandfunktionstests (zwanzigpflockendes Test,Spiraltest, Konstruktionsaufgabe, Test derZeichnen Stunden, Test der visuospatialenOrientation).Die Ergebnisse: auf Grund der Ergebnisse derstatistischen Dateianalyse war ein statistischsignifikanter Unterschied bei demzwanzigpflockenden Test festgestellt. Bei denanderen vier Funktionsteste der Hand und beider Bewertung der Qualität des durchgeführtenTests der Zeichnen Stunden und derKonstruktionsaufgabe durch drei unabhängigeGutachter waren keine statistisch signifikantenUnterschiede zwischen den beiden verfolgtenGruppen registriert.Das Fazit: die Ergebnisse dieser Pilotstudieunterstützen die Existenz einer Beziehungzwischen den oberen Gliedmaßen (cingulummembri superioris und die Ende der Hand) fürdiese Art von Patienten und zeigen auf dieZweckmäßigkeit der weiteren Studien.Schlüsselwörter: Schultergelenk, Hand,dominante obere Extremität, Syndrom desschmerzhaften Syndroms, Handfunktion, Hand-Funktionsteste

Úvod

Ramenní kloub v lidském těle je v mnohasměrech unikátním a složitým kloubem.Výskyt jeho poranění je poměrně častý.Uvádí se, že bolestivost ramenního kloubupostihuje 6 – 11 % populace pod padesátlet a 16 – 25 % osob vyššího věku(Alizadehkhaiyat et al., 2011) a řadí se natřetí místo pomyslného žebříčku v četnostivýskytu v běžné praxi (Patel et al., 2011).Vedle bolesti se obvykle rozvíjí omezenírozsahu pohyblivosti v ramenním kloubua slabost celé horní končetiny. To omezujepacienta ve všech běžných denních ipracovních činnostech a snižuje kvalitujeho života.

Celá horní končetina je pro člověkadůležitým uchopovacím a manipulačnímorgánem, který hraje v našem životěnezastupitelnou roli. Tyto dvě hlavnífunkce využíváme nejen v běžnýchdenních aktivitách, ale zejména i vkomunikaci s okolním prostředím. Spojeníramene, horní končetiny a ruky tak vytváříjednu z hlavních os interakce člověka sokolním prostředím.

V dosavadních klinických experimentechpublikovaných v české i zahraničníliteratuře byla prokázána souvislost meziakrální a pletencovou motorikou.

Existenci důkazů o vazbě mezi proximálnímia distálními segmenty horní končetiny nazákladě biomechanických aneurologických mechanismů potvrzuje ičlánek autorů Hoffmann et al. (2009).

Podle Mayera a Smékala (2005) jeneuromotorická kontrola rameneneoddělitelně a úzce propojena s řízenímfunkce ruky. Z toho vyplývá, že patologiev oblasti ramenního kloubu se můžeprojevit v kvalitě úchopu a motorice celéhorní končetiny.

Hlavním cílem této studie bylo posoudit,zda existuje vztah mezi postiženímdominantního ramene a motorickýmidovednostmi stejnostranné ruky u osob spostižením ramenního kloubu bezneurologického deficitu ve srovnání skontrolní skupinou zdravých probandů.

170

Metodika

Charakteristika a velikost souboru

Výzkumný soubor zahrnoval 22 pacientůse syndromem bolestivého a dysfunkčníhoramene. Tato skupina byla tvořena 10 mužia 12 ženami ve věkovém rozmezí 18 – 65let, průměrný věk 42 let. U všechzařazených do výzkumného souboru sejednalo o poruchu na dominantní (pravé)horní končetině, přičemž všichnizúčastnění byli praváci. Probandi testováníměli poškození ramenního kloubu bezneurologického deficitu a přímého vztahuk traumatu ramenního kloubu. Probandivybraní do výzkumného souboru bylipacienty dostupných rehabilitačníchzařízení v Olomouci.

Do kontrolní skupiny bylo zařazeno 22dobrovolníků (10 mužů a 12 žen), kteříneměli předchozí úrazy ramenního kloubuna dominantní horní končetině, a u nichžse anamnesticky nezjistily žádné dalšíorganické a neurologické poruchypohybového systému. Věkové rozmezí veskupině bylo 18 – 68 let, s věkovýmprůměrem 42 let. Tato kontrolní skupinaodpovídala přibližně věkem a pohlavímsouboru pacientů. U těchto jednotlivců sejednalo rovněž jen o praváky.

Charakteristika vyšetřovacích metod

V první části byly probandům nejprvepředloženy dotazník preference horníkončetiny a dotazník bolesti a disability

ramene SPADI. Poté byla odebránaanamnéza a každý pacient podstoupil:

A) Goniometrické vyšetření pro změřenírozsahů pohybů v ramenním kloubu, kdypři tomto vyšetření byl pacient svlečen dospodního prádla. K měření jsme užilyplanimetrickou metodu, která je nejvícerozšířena v praxi. Jedná se o plošné měření,které zaznamenává vždy pohyb v jednérovině (Janda & Pavlů, 1993). K změřenírozsahu pohyblivosti v ramenním kloubujsme použily dvouramenný goniometr anaměřené hodnoty zapsaly do tabulky.Hodnoty zaznamenané ve stupních bylyzaokrouhleny na 5°.

B) Orientační neurologické vyšetřenízaměřené na vyšetření povrchového ahlubokého čití, u něhož byl pacient rovněžsvlečen do spodního prádla. Upovrchového čití bylo hodnocenovyšetření taktilního čití a u hlubokého čitívyšetření statestézie a kinestézie (Opavský,2003). Dále ještě posouzení motorickéhovýpadku či hypotrofie v oblasti ramenníhokloubu.

C) Vyšetření pohybů proti odporu – testyna rotátorovou manžetu, které slouží kdiagnostice léze jednotlivých svalůmanžety rotátorů: m. supraspinatus, m.infraspinatus, m. teres minor a m.subscapularis. Pro vyšetření rotátorovémanžety je důležité vyšetření izometrickékontrakce proti malému odporu v abdukci,zevní a vnitřní rotaci. Celkově posuzujemebolestivost při pohybu, která nám můžeukazovat na postižení šlach a svalů azároveň i svalovou sílu (Kolář et al., 2009).Na závěr ještě každý pacient zaznačil svojivnímanou intenzitu bolesti ramene na námivytvořené vizuální analogové škále.

V druhé části bylo provedeno samotnétestování. Ještě před zahájením testováníbyly každému pacientovi ukázánynatočená videa jednotlivých testů, kteréjsme důkladně popsaly a vysvětlily.Testování jednotlivých funkčních testůruky probíhalo v poloze, která nebyla pro

Obr. 1. Dvacetikolíkový test


171


pacienty bolestivá. Výchozí polohou bylklidný sed na pevné židli se zádovouopěrkou o výšce 50 cm u pevného stolu ovýšce 70 cm. Horní končetiny měl každýpacient uloženy volně podél těla achodidla dolních končetin se plně dotýkalapodlahy. Z dané pozice začali pacientiprovádět jednotlivé testy na povel startkromě testu na visuospaciální orientaci. Vpřípadě, že někteří pacienti nosili brýle apotřebovali je k vykonání některých testů,bylo jim to umožněno.

U zdravé kontrolní skupiny bylo pouzeanamnesticky vyloučeno traumaticképoškození, operace či neurologicképoruchy ramenního kloubu. Dále jim bylpředložen jen dotazník preference horníkončetiny k ověření zkoumané laterality.Poté se už přistoupilo k samotnémutestování jednotlivých funkčních testůruky.

Popis funkčních testů ruky

1) Dvacetikolíkový testÚkolem probanda bylo co nejrychlejiumístit jednou rukou z výchozí polohy 20dřevěných kolíků o průměru 0,5 cm zkartonové krabičky rozdělené do pětipřihrádek podle velikosti kolíků(odstupňovány po 0,5 cm od 1,5 cm do 3,5cm) do otvorů v plastovém stojanu (6,5 x 8x 5,5 cm) vzdálených od sebe 0,5 cm(obrázek 1). Ihned poté je stejnýmzpůsobem vracel zpět. Vzdálenost krabičkyod stojanu byla 20 cm. Test se prováděl

bez hýbání s krabičkou či stojanem a kolíkyse zasouvaly po jednom.

Měřil se celkový čas v sekundáchpotřebný k provedení úkolu.

2) Test spirályProband měl za úkol z výchozí polohykreslit co nejrychleji čáru od vnější stranypředtištěné dvojité spirály směrem dostředu a snažit se nedotknout okrajůspirály. Jakmile dosáhnul středu, vracel sebez zastavení zpět stejným způsobem.Při tomto testu bylo dovoleno přidržovatsi papír druhou rukou. Hodnotil se celkovýčas v sekundách a celkový čas s přičtenímsekund podle počtu provedených chyb.Za každé dotknutí okraje spirály bylyprobandovi připočteny 3 sekundy a zakaždé přetažení spirály 5 sekund.

3) Konstrukční úlohaZ výchozí polohy proband stavěl do výškyvěž z 11 kostek jednou rukou. Bylodovoleno srovnávat kostky, ale pouzetestovanou rukou. Bázi věže tvořil hranolo rozměrech 6 x 3 x 3 cm a zbývajících 10kostek mělo rozměry 6 x 3 x 1,5 cm (Obrázek2a, b). Pokud během stavění věž spadla,musel člověk začít provádět úkol odzačátku.

Zjišťoval se celkový čas v sekundáchpotřebný k postavení věže. Při tomto úkolubyli probandi natáčeni na video a pořízenévideozáznamy byly předloženy kposouzení třem nezávislým hodnotitelůmpodle námi stanovené klasifikace.

Obr. 2a Výchozí poloha kostek Obr. 2b Průběh stavění kostek

172

4) Test kreslení hodinPacientovi byla ukázána předloha, vzortestu hodin (předtištěný ciferník o průměru10,7 cm se zaznačenými číslicemi 3, 6, 9, 12a s hodinovými ručičkami nastavenými napět hodin). Poté byl vyzván, aby zavřeloči a pokusil se takový ciferník namalovata zaznačil číslice včetně ručiček ukazujícíchdaný čas.

Měřil se celkový čas v sekundách nutný kprovedení úkolu, úhel mezi ručičkami vestupních, průměr z nejmenšího anejvětšího průměru ciferníku vcentimetrech (získaný spojením číslic 6 a12, 3 a 9). Celkové provedení hodin akvalitu napsaných číslic posuzovali třinezávislí hodnotitelé v porovnání spředlohou podle námi stanovenéklasifikace.

5) Test na visuospaciální orientaciVýchozí poloha: pacient stál vzpřímeněčelem ke stěně a byl od ní vzdálen na délkusvé horní končetiny. Na stěně byl vevýšce 120 cm nalepen černý bod orozměrech 1,5 x 1,5 cm, na který se pacient10 sekund díval a poté se na něj snažilukázat se zavřenýma očima druhým prstemdominantní ruky. Krejčovským metrem seměřila vzdálenost v centimetrech od tohotobodu.

Výsledky

Na základě výsledků statistické analýzy dat,pro kterou byl použit neparametrický testMann-Whitneyův U test, bylo možné dojítk následujícím závěrům. Pouze při srovnánívýsledků celkového časudvacetikolíkového testu byl zjištěn

statisticky významný rozdíl mezi skupinoupacientů se syndromem bolestivéhoramene a zdravými jedinci. U ostatníchzkoumaných parametrů zbývajících čtyřfunkčních testů ruky nebyly zaznamenányžádné signifikantní rozdíly mezi oběmaskupinami. Ani ve výsledcích hodnoceníkvality provedení testu kreslení hodin akonstrukční úlohy třemi nezávislýmihodnotiteli nebyly nalezeny statistickyvýznamné rozdíly mezi oběmasledovanými skupinami. Podrobnějšíinformace o výsledcích jednotlivýchfunkčních testů ruky viz Popelářová, 2014.

Diskuse

Záměrem tohoto výzkumu bylo posoudit,zda existuje souvislost mezi postiženímdominantního ramenního kloubu a řízenímjemné motoriky a prostorové funkcestejnostranné ruky u pacientů sesyndromem bolestivého a dysfunkčníhoramene ve srovnání s kontrolní skupinouzdravých probandů. Zároveň také ověřitplatnost teorie o vztahu rameno-ruka utohoto druhu pacientů.

Uvedená problematika je v naší a světovéliteratuře velmi málo diskutována azkoumána, to nás přivedlo na myšlenkuvěnovat se danému tématu. Velmi často seobjevují české i zahraniční studie, kterépoukazují na vztahy mezi akrem apletencem horní končetiny u pacientů sestrukturální lézí centrálního nervovéhosystému, nejčastěji po cévní mozkovépříhodě. Například byl zkoumán vlivsenzorické zpětné vazby z ramenníhokloubu na volnou motorickou aktivituakrální části horní končetiny u

Tabulka 3. Hodnocení rozdílu naměřených hodnot celkového času dvacetikolíkového testu mezi skupinou pacientů se syndromem bolestivéhoramene a zdravými jedinci

Vysvětlivky: N – pacienti se syndromem bolestivého ramene, Z – zdravá kontrolní skupina, n – rozsah souboru, Mdn – medián, IQR – interkvartilovérozpětí, Z – testovací kritérium Mann-Whitneyova U testu, p – hladina statistické významnosti, d – koeficient effect size (Cohenovo d)Statisticky významné hodnoty jsou vyznačeny červeně.Označené testy jsou významné na hladině p < 0,05.


173


hemiparetického pacienta a jejípotencionální účinek na svalovou aktivituramenního kloubu (Hoffmann et al., 2009;Hoffmann et al., 2011). Jiná studie Milleraa Dewalda (2012) poukázala naprovázanost mezi ramenním a loketnímkloubem, zápěstím a prsty na paretickéhorní končetině pomocí metody EMG upacientů v chronickém stádiu po cévnímozkové příhodě.

Pokud je nám známo, zatím nebylapublikována studie, která by se přímozabývala spojitostí postižení ramene stestováním motorické funkce ruky, jakobylo provedeno v našem výzkumu upacientů se strukturálními či funkčnímiporuchami pohybového systému v oblastiramenního kloubu. Přitom syndrombolestivého ramene se stává stále častějšímonemocněním moderního člověka vjakémkoli věku (Cubała et al., 2012). Bolestiramene také častěji vznikají v souvislosti spracovním prostředím a zaujímají druhémísto v pomyslném žebříčku pracovníchzranění hned po bederní páteři (Antony &Keir, 2010; Beach, Senthilselvan, & Cherry,2012). Tyto zajímavé údaje nás vedou kzamyšlení, zda u těchto osob s postiženímramenního kloubu mohou být zhoršenymotorické dovednosti ruky.

Pěti funkčními testy ruky jsme seinspirovaly vzhledem k chyběnístandardizovaných testů pro vyšetřeníjemné motoriky ruky nemocných sesyndromem bolestivého ramene.Jednotlivé testy jsou běžně používány provyšetření v klinické praxi napříkladpacientů po cévní mozkové příhodě nebou Parkinsonovy choroby. Vybraných pěttestů jsme nejprve upravily a ztížily, abybyly obtížněji proveditelné i pro zdravéosoby a následně odzkoušely samy nasobě. Vzaly jsme v úvahu výsledkykinematických studií, které ukázaly, žefunkce ruky závisí nejen na vlastnostechuchopovaného předmětu, ale je ovlivněnai jinými faktory jako je zpětná zrakovákontrola, rychlost pohybu rukou apřípadně i vzdálenost objektu a pozice

(Grosskopf & Kuhtz-Buschbeck, 2006;Chieffi & Gentilucci, 1993; Paulignan et al.,1997).

Získané hodnoty u jednotlivých testů bylyporovnány statistickou analýzou dat a bylzkoumán rozdíl těchto hodnot mezipacienty se syndromem bolestivéhoramene a kontrolní skupinou zdravýchprobandů. Byl zjištěn statisticky významnýrozdíl mezi skupinou pacientů sesyndromem bolestivého ramene a zdravýmijedinci pouze při srovnání výsledkůcelkového času dvacetikolíkového testu,kde se hodnotila jemná motorika aobratnost prstů ruky. V ostatníchparametrech zbývajících funkčních testůruky nebyla prokázána statistickávýznamnost rozdílů. Ani ve výsledcíchhodnocení kvality provedení testu kresleníhodin a konstrukční úlohy třeminezávislými hodnotiteli nebyly nalezenystatisticky významné rozdíly.

V české i zahraniční literatuře jsmeneobjevili žádné dosud publikované studiena naše téma, abychom je mohli uvést proporovnání k našim výsledkům. Pouze jsmenalezli podobné studie zabývající sehodnocením vzájemného vztahu rameno-ruka.

Polyelektromyografická studie Bastlové etal. (2011) prezentuje výsledky hodnocenívztahů mezi aktivací proximálních adistálních svalů horní končetiny běhemcyklických pohybů akra ve forměcirkumdukce držícího gyroskop. Tatostudie zahrnovala soubor zdravýchprobandů a nemocných s degenerativnípatologií rotátorové manžety, kdy u všechzúčastněných byl snímán povrchovýpolyelektromyografický záznam pouze nasvalech pravé dominantní horní končetiny.Výsledky prokázaly statisticky úzkékorelace mezi aktivitou pletencovýchsvalů musculus serratus anterior amusculus infraspinatus a současněaktivitou distálnějších extenzorů předloktí.U nemocných s degenerativní patologiírotátorové manžety byla distribuce

174

svalových aktivit mezi akrem a pletencemzcela odlišná a došlo k zřetelnému poklesuvýkonu extenzorů předloktí i musculusserratus anterior. Současně nám tato studiepodává důkazy o závislosti výkonnostiakrálního projevu na kvalitě proximálníhozajištění.

V jiné studii Sporrong, Palmerud a Herberts(1996) zkoumali vliv síly stisku ruky naaktivitu svalů ramenního pletence vrůzných pozicích flektovaného ramenepomocí metody EMG. Výsledky ukazují,že aktivní stisk ruky zvyšuje aktivitu svalůrotátorové manžety, zejména ve vyššíchpolohách flektovaného ramene. Naopakmotorická aktivita svalů ruky bylaovlivněna méně a byla zjištěna pouze malákorelace se stiskem ruky.

V další studii Galloway a Koshland (2002)zkoumali spojitost aktivace svalů ainterakce momentů zrychlení pro ramenní,loketní kloub a zápěstí při zahájení pohybůna řadu cílů v horizontální rovině.Účastnilo se jí osm dospělých osob bezneurologického nebo muskuloskeletálníhoonemocnění a testovala se u nichdominantní pravá horní končetina.Výsledky této studie naznačují, že existujezásadní rozdíl v dynamice mezijednotlivými klouby během horizontálníchpohybů horní končetiny.

Na základě souběžné práce s Bc. KamilouLudwigovou jsme zkoumaly rozdíl vlivuléze ramenního kloubu na motorickoufunkci ruky pro dominantní anedominantní horní končetinu. Pro bližšícharakteristiku výsledků jednotlivýchfunkčních testů ruky pro nedominantníhorní končetinu odkazuji na diplomovoupráci Bc. Kamily Ludwigové (Ludwigová,2014).

Záměrem této pilotní studie bylo poukázatna možnou existenci vztahu mezi akrem apletencem horní končetiny, co se podlemého názoru potvrdilo. Souvislost mezipostižením ramenního kloubu a funkcí rukybyla zjištěna u dvacetikolíkového testu

mezi skupinou pacientů se syndromembolestivého ramene a zdravou kontrolnískupinou.

Výsledky tohoto experimentu mohou býtužitečné pro klinickou praxi, neboťpoukazují na spojitost mezi nastavenímramenního kloubu a funkcí ruky u pacientůs lézí v oblasti ramenního kloubu. Zároveňposkytují podklad pro případný dalšívýzkum, věnovaný tomuto tématu.

Poděkování: Mgr. Dagmar Sigmundové, Ph.D. za pomoc a cennérady při statistickém zpracování dat, dále Mgr. Kateřině Macháčkové,

Ph.D. za cenné připomínky.

Literatura

1. ALIZADEHKHAIYAT, O. et al. 2011:Shoulder muscle activation and fatigue during acontrolled forceful hand grip task. Journal ofElectromyography and Kinesiology, 2011, Vol.21, No. 3, s. 478-4822. ANTONY, N. T.,KEIR, P. J. 2010: Effects ofposture, movement and hand load on shouldermuscle aktivity. Journal of Electromyography andKinesiology, 2010, Vol. 20, No. 2, s. 191-1983. BASTLOVÁ, P. et al. 2011: Svalové synergiehorní končetiny: polyemg studie pro klinickoupraxi. Rehabilitace a fyzikální lékařství, 2011,Vol. 18, No. 1, s. 3-84. BEACH, J.,SENTHILSELVAN, A.,CHERRY,N. 2012: Factors affecting work-related shoulderpain. Occupational Medicine, 2012, Vol. 62, No.6, s. 451-4545. CUBAŁA, A. et al. 2012: Use of the kinesiotaping method in painful shoulder syndrome.Medical and Biological Sciences, 2012, Vol. 26,No. 4, s. 71-766. GALLOWAY, J. C.,KOSHLAND, G. F. 2002:General coordination of shoulder, elbow and wristdynamics during multijoint arm movements.Experimental Brain Research, 2002, Vol. 142,No. 2, s. 163-1807. GROSSKOPF, A.,KUHTZ-BUSCHBECK, J.2006: Grasping with the left and right hand: akinematic study. Experimental Brain Research,2006, Vol. 168, No. 1, s. 230-2408. HOFFMANN, G. et al. 2009: Modulation ofstretch reflexes of the finger flexors by sensoryfeedback from the proximal upper limbpoststroke. Journal of Neurophysiology, 2009,Vol. 102, No. 3, s. 1420-14299. HOFFMANN, G. et al. 2011: Effect of sensoryfeedback from the proximal upper limb onvoluntary isometric finger flexion and extensionin hemiparetic stroke subjects. Journal ofNeurophysiology, 2011, Vol. 106, No. 5, s. 2546-2556


175


10. CHIEFFI, S.,GENTILUCCI, M. 1993:Coordination between the transport and the graspcomponents during prehension movements.Experimental Brain Research, 1993, Vol. 94,No. 3, s. 471-47711. JANDA, V.,PAVLŮ, D. 1993: Goniometrie.Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků vezdravotnictví, 1993, s. 6512. KOLÁŘ, P. et al. 2009: Rehabilitace vklinické praxi. Praha: Galén, 200913. LUDWIGOVÁ, K. 2014: Vliv postiženíramene na funkce druhostranné ruky (diplomovápráce). Olomouc: Univerzita Palackého vOlomouci, 2014, s. 10414. MAYER, M.,SMÉKAL, D. 2005: Syndromybolestivého a dysfunkčního ramene: role krátkýchdepresorů hlavice humeru. Rehabilitace a fyzikálnílékařství, 2005, Vol. 12, No. 2, s. 68-7115. MILLER, L. C.,DEWALD, J. P. A. 2012:Involuntary paretic wrist/finger flexion forces andEMG increase with shoulder abduction load inindividuals with chronic stroke. ClinicalNeurophysiology, 2012, Vol. 123, No. 6, s. 1216-1225

16. OPAVSKÝ, J. 2003: Neurologické vyšetřenív rehabilitaci pro fyzioterapeuty. Olomouc:Univerzita Palackého v Olomouci, 200317. PATEL, S. et al. 2011: The accuracy ofprimary care teams in diagnosing disorders of theshoulder. Journal of Evaluation in ClinicalPractice, 2011, Vol. 17, No. 1, s. 118-12218. PAULIGNAN, Y. et al. 1997: Influence ofobject position and size on human prehensionmovements. Experimental Brain Research, 1997,Vol. 114, No. 2, s. 226-23419. POPELÁŘOVÁ, Š. 2014: Vliv postiženíramene na funkce stejnostranné ruky (diplomovápráce). Olomouc: Univerzita Palackého vOlomouci, 2014, s. 7920. SPORRONG, H.,PALMERUD,G.,HERBERTS, P. 1996: Hand grip increasesshoulder muscle aktivity. An EMG analysis withstatic handcontractions in 9 subjects. ActaOrthopaedica Scandinavica, 1996, Vol. 67, No.5, s. 485-490.

Adresda: [email protected]

OPTIMÁLNY PARTNER PRE VAŠU REHABILITÁCIU

176

ERGOTERAPIE JAKO SOUČÁSTINTERPROFESNÍ REHABILITACE

Autoři: O. Švestková1, K.Svěcená1,2

Pracoviště: 1) Klinika rehabilitačního lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy vPraze, 2) Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita České Budějovice

Souhrn

Východiska: Ergoterapie je zdravotnický obor, ale ergoterapeuti se uplatňují také vesféře sociální pedagogicko-výchovné a pracovní rehabilitace. Celosvětově v 21. stoletíse poukazuje na nezastupitelnou roli ergoterapie v moderní společnosti a na její důležitostv rehabilitačním interprofesním týmu.Cílem ergoterapie je ve spolupráci s ostatními členy týmu dosáhnout maximální kvalityživota u každého jednotlivce s disabilitou. Ergoterapeutická intervence je individuální atýká se občanů všech věkových kategorií. Základní cíle ergoterapie jsou: zvládat běžnédenní, pracovní, vzdělávací, sociální, zájmové a rekreační činnosti. Při vstupním vyšetřeníergoterapeut diagnostikuje funkčního stav jedince, zaměřuje se na diagnostiku funkčníchschopností člověka zvládat aktivity denního života, diagnostiku kognitivních funkcí zhlediska aktivit denního života, diagnostiku motoriky, funkce horních končetin,ergodiagnostiku (předpracovní rehabillitace) pro účely pracovní i pedagogickérehabilitace, diagnostiku volnočasových aktivit, který je schopen jedinec vykonávat adiagnostiku faktoru prostředí vzhledem k facilitátorům a bariérovosti. Na základě tohotovyšetření sestaví krátkodobý i dlouhodobý ergoterapeutický plán a doporučí individuálníintervenci, zaměřenou ergoterapii se základním cílem dosažení maximální možnésoběstačnosti a inkluze do běžného života ve společnosti.Klíčová slova: Ergoterapie, rehabilitace, aktivity denního života, funkční schopnosti,ergodiagnostika, Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví -interprofesní rehabilitační tým

Švestková, O., Svěcená, K.:Occupational therapy as a part ifinterprofessional rehabilitation

Summary

Basis: Occupational therapy is a medicaldivision, but occupational therapists find theirfulfilment also in social, pedagogic – educationaland work rehabilitation. Globally, 21st centurypoints out the unavoidable role of occupationaltherapy in modern society and its importance inthe rehabilitation interprofessional team.Aim of the occupational therapy withcooperation with other team members is to reachthe maximal quality of life in each individualwith disability. The occupational therapyintervention is individual and concerns the peopleof all age categories. Basic aims of occupationaltherapy is to master ordinary daily, work,educational, social, interest and recreationalactivities. The occupational therapist evaluatesduring the entrance examination the functionalstate of an individual, focusing on the diagnostics

Švestková, O., Svěcená, K.:Ergotherapie als ein Bestandteil derinterberuflichen Rehabilitation

Zusammenfassung

Die Ausgangspunkte:Ergotherapie ist einGesundheitsbereich, aber Ergotherapeuten setzensich auch in der Sozialsphäre, pädagogisch –Erziehungsrehabilitation undArbeitsrehabilitation durch. Weltweit in dem 21.Jahrhundert wird auf die unvertretbare Rolle derErgotherapie in der modernen Gesellschafthingedeutet und ihre Bedeutung in deminterberuflichen Rehabilitationsteam.Das Ziel der Ergotherapie ist es in derZusammenarbeit mit den anderenTeammitgliedern die maximale Lebensqualitätbei jeder Einzelperson mit der Dysabilität(Behinderung) zu schaffen. ErgotherapeutischeIntervention ist individuell und bezieht sich aufdie Menschen aller Altersgruppen. Diegrundlegende Ziele der Ergotherapie sind: dienormale tägliche Lebens-, Arbeits-, Bildungs-,

Švestková, O., Svěcená, K.: Occupational therapy as a part if interprofessional rehabilitation

177


of functional abilities to master the activities ofdaily living, diagnostics of cognitive functionsin the aspect of daily living activities, diagnosticsof motor system, functions of upper limbs,ergodiagnostics (pre-work rehabilitation) for thepurposes of work and educational rehabilitation,diagnostics of free time activities that theindividual can perform and the diagnostics ofenvironment factors in the aspect of facilitatorsand barriers. Based on this examination, theoccupational therapist constitutes a short-termand long-term ergotherapeutic plan andrecommends the individual intervention, tailoredoccupational therapy aimed to reach themaximal possible self-sufficiency and inclusioninto ordinary life in the society.Key words: rehabilitation, activities of dailyliving, functional abilities, ergodiagnostics,international classification of functional abilities,disability and health, interprofessionalrehabilitation team

Sozial-, Freizeit- und Erholungsaktivitäten zuschaffen. Bei der Eingangsuntersuchung derErgotherapeut diagnostiziert den funktionellenStatus des Einzelnen, konzentriert sich auf dieDiagnostik der Funktionsfähigkeiten desMenschen die Aktivitäten des täglichen Lebenszu schaffen, auf die Diagnostik der kognitivenFunktionen auf der Sicht der Aktivitäten destäglichen Lebens, auf die Diagnostik der Motorik,auf die Funktion der oberen Extremitäten, aufdie Ergodiagnostik (Vorarbeit Rehabilitation) fürdie Zwecke der Arbeitsrehabilitation, auch derpädagogischen Rehabilitation, auf dieDiagnostik der Freizeitaktivitäten, die eine Personzu tun in der Lage ist, und auf die Diagnostik derUmweltfaktoren angesichts zur Facilitatoren undBarrieren. Aufgrund dieser Untersuchungausarbeitet den kurzfristigen auch langfristigenergotherapeutischen Plan und empfehltindividuelle Intervention, konzentriert auf dieErgotherapie mit dem grundlegenden Ziel einemaximale mögliche Selbstversorgung undEingliederung in ein normales Leben in derGesellschaft zu schaffen.Schlüsselwörter: Ergotherapie – Rehabilitation– Aktivitäten des täglichen Lebens –Funktionsfähigkeiten – Ergodiagnostik –Internationale Klassifikation derFunktionsfähigkeit, Behinderung undGesundheit – interberuflichesRehabilitationsteam

Úvod

Počet občanů s disabilitou se zvyšujecelosvětově z těchto základních důvodů:1. prodloužení věku obyvatelstva,2. vyšší úspěšnost léčení pacientů po velmitěžkých onemocněních, úrazech,3. vyšší úspěšnost léčení předčasněnarozených dětí a dětí s vrozenými vadami,4. vyšší genetická zátěž obyvatel.V oblasti problematiky disability sepoužívá Mezinárodní klasifikace funkčníchschopností, disability a zdraví WHO, kterádefinuje poruchu na úrovni orgánů, ztrátunebo abnormalitu tělesné struktury nebofunkce. Tato porucha na úrovni orgánůmůže vést k omezení funkce těla jedince voblasti aktivit, což může dále vést k omezeníparticipace ve společnosti. Participace jezávislá na faktorech prostředí, které mohoubýt facilitující nebo bariérové. (18, 22, 27)Úroveň faktorů prostředí, tedy i možnostzajištění kvality života občanů jednotlivýchstátů světa, je určená faktem, jaké postavenív konkrétních státech mají občané s

disabilitou, jaká důležitost je kladena nazajištění jejich optimální kvality života.Tato skutečnost závisí na odpovědnostipolitiků. (16) Odhady počtu lidí sdisabilitou ve státech Evropské unii se lišív rozsahu od 8 do 14 %. Ty státy, kterévyužívají k určení stupně disabilityMezinárodní klasifikaci funkčníchschopností disability a zdraví (MKF), jakoje například Německo a Irsko, mají 11-12 %občanů s disabilitou. (1)Občané s disabilitou mohou mít postiženíjiž po narození (vrozené vady) nebo získanéběhem života (po onemocnění, úrazu).Disabilita může mít různé stupně, podleMKF: 1. stupeň- lehká disabilita, 2. stupeň- středně těžká disabilita, 3. stupeň - těžkádisabilita a 4. stupeň - velmi těžká až úplnádisabilita. Podle odhadu EU z celkovépopulace je občanů s disabilitouproduktivního věku přibližně 26 milionů.(16)Proces rehabilitace musí být zahájen již vobdobí poskytování akutní zdravotní péčejako její nedílná součást, a to na všech

178

pracovištích klinických oborů, včetněoddělení ARO. Rehabilitace je nezbytná upacientů s pohybovým, interním,onkologickým, zrakovým, sluchovým,mentálním i psychickým postižením.Ergoterapie je důležitou součástírehabilitace, prostupuje všemi prostředkya fázemi rehabilitace. Ergoterapie jezdravotnická disciplína, která využíváspecifické diagnostické a lé-čebné metody,postupy, eventuálně činnosti přirehabilitaci jedinců každého věku, s růz-ným typem postižení, kteří jsou trvale nebodočasně fyzicky, psychicky, smyslověnebo mentálně postiženi. Cílem ergoterapieje další reedukace funkčních schopností,dosažení maximální soběstačnosti anezávislosti klientů v domácím, pracovníma sociálním prostředí a tím zvýšení kvalityjejich života.

Ergoterapie je součástí všech prostředkůrehabilitace:1. rehabilitace ve zdravotnictví,2. sociální rehabilitace,3. předpracovní (ergodiagnostika) apracovní rehabilitace,4. pedagogicko-výchovné rehabilitace.

Cílem ergoterapie je zachovat nebonavrátit schopnosti člověka, nebo zmírnitfunkční následky, eventuálně dosáhnoutdůstojného života u občanů s disabilitou.K navrácení schopností se využíváaktivizace smysluplných činností s cílemmožností rekvalifikace, vzdělávání azaměstnávání člověka. (26) Ergoterapeutvybírá individuálně, na základě funkčnídiagnostiky, v rámci terapie smysluplnoučinnost pro pacienta/klienta tak, abydokázal provádět běžné denní, pracovní,vzdělávací, sociální, zájmové avolnočasové aktivity. Termín ergoterapiese skládá ze dvou řeckých slov - ergon –práce a therapie – léčba. V období vznikuergoterapie, na začátku 20. století, seopravdu jednalo o “léčbu prací” v dílnáchrůzného typu, které vznikaly hlavně připsychiatrických ústavech. Tato představav laické, ale někdy i odborné veřejnosti vČeské republice přetrvává dodnes,

přestože náplň oboru je v dnešní dobězásadně odlišná. Cílem ergoterapie jedosažení maximální úrovně funkčníchschopností pacientů/klientů s optimálníkvalitou života. Blíže dnešní představě oergoterapii je anglický termín„Occupational therapy“, který obsahuje cílergoterapie v produktivním věku tedypráci, zaměstnání – occupation. U dětí,dorostu, lidí v produktivním věku a seniorůjde však o zaměstnávání, tedy všechnyaktivity denního života, o participaci vespolečnosti a hlavně u lidí vysokého věkujde o zajištění maximálně možnésoběstačnosti, seberealizace, ovolnočasové aktivity. V českém jazycemusíme rozeznávat rozdíl mezi zaměstnáním– prací a zaměstnáváním- aktivitami,protože se v komunikaci často používá jentermín spojený s prací a opět tak napomáhák falešné představě o ergoterapii.Termín pacient se používá, jestliže je člověkv zdravotním systému, klient v případě, žepotřebuje sociální služby.Ergoterapeuti v současné době v Českérepublice získávají své vzdělání navysokých školách, získávají titul bakalář.Toto vysokoškolské studium vzniklo u násv roce 1992 na 1. lékařské fakultě UniverzityKarlovy za pomoci programu EU Tempus -Phare. V některých státech (např. Anglie)existuje i magisterský stupeň studia. VČeské republice jsme v roce 2013 podaliakreditaci 2letého studia magisterskéhooboru ergoterapie a doufáme, že na podzim2014 toto studium otevřeme na 1. lékařskéfakultně Univerzity Karlovy. Před rokem1992 ergoterapeuti získávali vzdělání nastředních školách, konkrétně na vyššíchodborných školách fyzioterapeutickýchoborů, kde měli studenti část výukyzaměřenou na ergoterapii. V některýchletech středoškolské vzdělávánífyzioterapeutů obsahovalo minimálnípočet hodin výuky ergoterapie, takže vtěchto případech bylo možno si doplnitvzdělání v ergoterapii v Národním centruošetřovatelství a nelékařskýchzdravotnických oborů v Brně, jakonástavbovou atestaci.


179


Uplatnění ergoterapeutů v Českérepublice je jak ve zdravotnictví, tak vsociálních službách. Ve zdravotnickýchzařízeních ergoterapeuti pracují naodděleních zachraňujících život (např.iktové jednotky), zatím bohužel jenojediněle. Běžně pracují na akutníchlůžkových odděleních různých klinickýchoborů. Ergoterapeuti jsou součástíinterprofesionálního rehabilitačního týmuna včasných a regionálních rehabilitačníchlůžkách nemocnic, v denním rehabilitačnímstacionáři, v ambulanci a začíná i možnostergoterapie v bydlišti pacienta/klienta,běžně pracují i v rezidenčních domovech.Ergoterapeuti docházejí na domácínávštěvu, kde provádějí evaluaci bytu adoporučují facilitační prostředky k vznikubezbariérového bytu podle individuálníchpotřeb pacientů. Bohužel tato služba jeplacená jen jako ergoterapeutický výkon,ale není hrazena cesta do bydliště klienta.V sociálních službách jsou ergoterapeutizaměstnáni v různých typech denníchsociálních stacionářů, domovech proseniory a dalších sociálních pobytovýchzařízeních.

Ergoterapeut a jeho základní činnosti:1. Soběstačnost, trénink aktivit denníchčinností včetně indikací kompenzačníchpomůcek,2. Motorika a dosažení optimální funkcehorních končetin,3. Kognitivní funkce, komunikace,4. Ergodiagnostika (předpracovnírehabillitace),

5. Ergonomika,6. Podpora motivace a pozitivních emocív oblasti funkčních schopností,7. Program dne a volnočasové aktivity,8. Evaluace bytu a indikace facilitujícíchprostředků k dosažení bezbariérovéhoprostředí,9. Je členem interprofesionálníhorehabilitačního týmu, case manager a10. Vědecko – výzkumná činnost.

Ergoterapeutický proces začíná funkčnídiagnostikou. Ergoterapeut vytvoří nazákladě diagnostiky krátkodobý adlouhodobý ergoterapeutický plán. (7) Vprůběhu ergoterapeutického procesuopětovně, kontrolně hodnotí funkční stavpacienta/klienta. Znovu hodnoceníprobíhá také na úrovniinterprofesionálního týmu, kdyrehabilitační tým hodnotí efektivituprovedených intervencí a možnostpokračování terapeutického procesu,eventuálně jeho úpravu, nebo ukončení.Ergoterapie i ostatní terapie vychází zindikace lékaře, který zodpovídá zarehabilitační program pacienta. Každýtýden probíhá rehabilitační konference,které se účastní všichni členovéinterprofesionálního rehabilitačního týmu,kteří mají konkrétního pacienta na starosti.Každý z rehabilitačních profesionálůprezentuje funkční diagnostiku, intervencii výsledky a konzultuje návrhykrátkodobých a dlouhodobých cílů vsouladu s ostatními členy týmu. Při přijetípacienta, lékař indikuje potřebné funkčnídiagnostiky a intervence členů

Obr. 1 Nácvik ADL - sebesycení Obr. 2 Pomůcka na grafomotoriku

180

interprofesionálního rehabilitačního týmua zpracovává závěrečnou zprávu.Ergoterapeut ukončuje ergoterapeutickýproces podle vývoje, zlepšování funkčníchschopností pacienta/klienta. Ukončeníergoterapeutického procesu jeodůvodnitelné tehdy, když se pacientův/klientův funkční stav 3 měsíce nezlepšuje.Ergoterapeut využívá objektivní,standardní metody určené pro hodnocenífunkčního stavu pacienta/klienta vkombinaci s dotazníky kvality života, tedysubjektivního postoje člověka. Doobjektivních metod je možné zařaditstrukturovaný rozhovor (anamnéza),strukturované pozorování (aspekci), různéstandardizované škály, testy a metodiky.Do subjektivních metod je možné zařaditneformální rozhovor a pozorování,subjektivní dotazníky a sebehodnotícíškály. (11) Ergoterapeut má tedy k dispozicistandardizované a nestandardizovanéhodnocení a testy.Členové interprofesionálníhorehabilitačního týmu jsou:1. Lékaři,2. Ergoterapeuti,3. Fyzioterapeuti,4. Kliničtí psychologové,Neuropsychologové,5. Kliničtí logopedi,6. Speciální pedagogové,7. Zdravotní sestry, ošetřovatelky,8. Nutriční terapeut,9. Protetik,10. Sociální pracovník a11. Biomedicínský technik.Součástí týmu je samozřejmě pacient,rodina, eventuálně přátelé.

Základní ergoterapeutická vyšetření

1. Vstupní - ergoterapeut získává základníinformace o funkčním stavu pacienta/klienta (i ze zdravotnické dokumentace aindikace lékaře) pro nastavení efektivníhoergoterapeutického cíle a plánu, dálezískává informace o jeho rodinné, sociálnísituaci, o jeho aktuálním stavu v oblastizaměstnání, volnočasových aktivitách.Pokud mu pacient není schopen validní

informace podat, pracuje s rodinou,eventuálně s přáteli pacienta/klienta.2. Průběžné - ergoterapeut zjišťujeaktuální stav pacienta/klienta a porovnávájej objektivně s předchozím funkčnímhodnocením, aby zjistil, zda je stanovenýergoterapeutický cíl efektivní, zjišťuje, zdadošlo k pozitivní změně funkčního stavupacienta.3. Závěrečné – ergoterapeut shrnujevýsledky funkčních vyšetření, intervencí,objektivně hodnotí funkční stav přiukončení terapeutického procesu,vyjadřuje se k dosaženým cílům terapie a kplnění ergoterapeutických plánů. Hodnotíefektivitu ergoterapie. Pokud je to potřeba,stanoví dlouhodobý ergoterapeutickýplán, nebo indikuje další potřebnéprostředky rehabilitace a v součinnosti slékařem určuje prognózu.4. Kontrolní – dle prognózy stanovuje dalšíkontrolní vyšetření a na jeho základě můžepacienta/klienta znovu zařadit dorehabilitačního procesu, nebo můžedoporučit pokračovat v domácí terapii dledoporučených postupů. Pacient/klient jeinformován, že v případě potřeby, např.při zlepšení, nebo zhoršení funkčníhostavu, se může na ošetřujícíhoergoterapeuta obrátit. (11)

Před zahájením terapie je nezbytné stanovitergoterapeutické cíle a plány u každéhopacienta/klienta. Při stanovování cílů aplánů je nutné vzít v úvahu i pohledpacienta, jeho priority, důležité jsou taképostoje rodiny. Na dosaženíergoterapeutických cílů má velký vlivmotivace pacienta. Pokud terapeutnevezme v úvahu názor a pohled pacienta,je velké riziko, že ztratí pacientovu důvěrua tím ovlivní budoucí spolupráci spacientem. V případě, že pacient nemánáhled nebo má jiné priority uterapeutického cíle a plánu než terapeut,musí terapeut věnovat dostatečnémnožství času tomu, aby pacientovivysvětlil následující kroky a jak velkývýznam a vztah tyto kroky mají vůči tomu,aby pacient dosáhl svého cíle. Nezbytnáje spolupráce s rodinou, eventuálně s


181


přáteli. Komplexní ergoterapeutický plánse dělí na krátkodobé a dlouhodobéergoterapeutické cíle a krátkodobé adlouhodobé ergoterapeutické plány.Dlouhodobý ergoterapeutický cíl,stanovíme co nejdříve po funkčnídiagnostice. Jde o hlavní výsledky terapie,kterých terapeut spolu s pacientem chcedosáhnout po dlouhodobýchergoterapeutických intervencích.Krátkodobý ergoterapeutický cíl sestanovuje následně. Jde o jednotlivé a dílčícíle vedoucí k dlouhodobému cíli. Časovéhledisko krátkodobýchergoterapeutických cílů se vytváří sperspektivou do 4 týdnů ergoterapeutickéintervence. Záleží však na typu a provozupracoviště, v některých případech (hlavněu těžce disabilních pacientů, u kterých sepředpokládá dlouhodobá ergoterapie) semůže stanovení krátkodobého cíleprodloužit na 6 týdnů. Ergoterapeut by mělu daného cíle vždy uvést čas, jakýzohledňuje u daného cíle. (20)Ergoterapeutické cíle by měly tedy býtrealistické, smysluplné, dosažitelné, měloby být uvedeno kritérium času, kritériummíry a měly by být hodně specifické apodrobné. Kritérium míry nemusíobsahovat čísla, ale například dosaženíurčité funkce a měly by se uvádětstandardizované, objektivní používanémetodiky.

Ergoterapie zaměřená na soběstačnostÚroveň soběstačnosti určují schopnostiprovádět aktivity denního života. V oblastisoběstačnosti ergoterapeut funkčně

diagnostikuje schopnosti provádět různéaktivity denního života (activities of dailyliving - ADL), které jsou pro pacienta/klienta zásadní. Aktivity denního života jemožné rozdělit na “primární aktivitydenního života“, kterým se také říkápersonální ADL, kam je možné zařaditzákladní aktivity člověka, jako je oblékání,svlékání, umývání se, najedení se a napitíse, použití toalety apod. Do „sekundárníchaktivit“ denního života, tedyinstrumentálních ADL, je možné zařaditaktivity, které občas i v běžném životě zafunkčně schopného člověka můžeprovádět jiná osoba, jako je praní,nakupování, domácí práce atd.

HodnoceníVyšetření, hodnocení a následnoudiagnostiku aktivit denního života jemožné, provádět objektivními asubjektivními metodami.Standardizované testy, které se běžněpoužívají v ergoterapii:1. Barthel index (BI) – test pro personálníaktivity denního života (ADL) – jestandardizovaný test aktivit všedního dne.Součástí testu je hodnocení 10 základníchaktivit denního života. (12) Jdepravděpodobně o nejrozšířenější testoblastí aktivit denního života v Evropě,hlavně v německy mluvících zemích.Původní cílovou skupinou byli pouzepacienti s neuromuskuloskeletálnímonemocněním. V současné době se tentotest rozšířil na všechny pacienty sdisabilitou. Index Barthelové hodnotífunkční pohled na provedení aktivit

Obr. 3 Modifkované prkénko Obr. 4 Úprava bytu - umisteni madel

182

denního života na třech úrovních: zdapacient aktivitu provede samostatně, sdopomocí nebo zda aktivitu neprovedevůbec. Nevýhodou tohoto testu je, ženení dostatečně citlivý k menším změnámfunkčního stavu pacient/klienta anepostihuje položky z oblasti kognitivníchfunkcí, komunikace a sociálních interakcí.Naopak jeho výhodou je rychlá ajednoduchá administrace i interpretacetestu. (12) Test není náročný na pomůckya vybavení, je užíván nejen ergoterapeuty,ale je běžně dostupný a používají ho i jinézdravotnické profese, jako jsou lékaři,zdravotní sestry, fyzioterapeuti,ošetřovatelský personál.2. Funkční míra nezávislosti - (FunctionalIndependance Measure - FIM) – jestandardizovaný test aktivit všedního dne,který postihuje i některé z položky zkognitivních a psycho-sociálních oblastí.(12, 2) Na 7 úrovních se stanovuje mírazávislosti a požadovaná asistence druhéosoby. (19) Test posuzuje 18 položek, kdy13 položek jsou fyzické funkce a funkceaktivit denního života (např. sebesycení,péče o vzhled, koupání, oblékání horní adolní poloviny těla, vyměšování, kontroly,svěračů, lokomoce přesuny), následujícípoložky hodnotí porozumění a expresipacienta/klienta, řešení problémů, paměť.(15) Test vznikl v roce 1984 v USA. Cílovouskupinou testu jsou pacienti/klienti staršísedmi let s různým typem disability(funkčního postižení). Funkční míranezávislosti je určena hlavně prohospitalizované pacienty, kdy je nutné jiprovést do 72 hodin od přijetí pacienta, a72 hodin před jeho propuštěním. Proambulantní a akutní pacienty bylavyvinuta jiná verze testu: LIFEware Systéma AlphaFIM. Dostupná je i verze pro dětsképacienty. (24) Výhodou testu je vyššícitlivost testu, než u Indexu Barthelové,neboť hodnotí aktivitu na 7 úrovních. Dalšívýhodou je, že obsahuje také kognitivní apsycho-sociální položky a není náročnýna pomůcky a vybavení. Veškeré výsledkytestu je možné vizualizovat do grafu a velmirychle posoudit zlepšení či zhoršenífunkčního stavu pacienta. Mezi zásadní

nevýhody testu patří horší dostupnost.Tento test je podmíněn zakoupenímjednoroční licence od autorské organizace.V praxi by pak měla být vždy používánaaktuální verze testu a starší verzi podlepodmínek autorské organizace UniformDate System For Medica Rehabilitation.(3) V Evropě i USA je podle testů FIM či BIposuzováno, zda pro pacienta budou inadále hrazeny rehabilitační službyzdravotními pojišťovnami. Záleží, zda sepacient dle hodnocení těchto testů i nadálezlepšuje v určitém časovém horizontu.3. Míra hodnocení funkčního stavu -(Functional Asessment Measure - FAM) –test není v České republice příliš znám anení využíván. Je to standardizovaný testaktivit všedního dne, postihuje také jakoFIM některé položky z kognitivních apsycho – sociálních oblastí a jde o jehorozšíření o dalších 18 položek. Tytorozšířené položky obsahují další kognitivnífunkce i některé z instrumentálních aktivitdenního života. Tento test vznikl ve VelkéBritánii v Middlesexu. FAM by měl býtproveden do 10 dnů od přijetí pacienta/klienta a 7 dnů před propuštěním pacienta/klienta. (23) Výhody a nevýhody testu sedají přirovnat k testu FIM. Rozdílem je, žetento test je komplexnější než FIM a nenínutné pro něj zakupovat licenci.Podmínkou však je vlastnit stanovenouaktuální licenci na FIM a absolvovat kurzna jeho praktickou aplikaci. (15)4. Test instrumentálních všedníchčinností ADL – je standardizovanýmtestem instrumentálních aktivit denníhoživota. Oblasti, které hodnotí, jsou jízdadopravním prostředkem, nákup potravin,vaření, telefonování apod. Je hodnocentak jako BI na třech úrovních, zda pacientaktivitu provede samostatně, s dopomocínebo zda aktivitu neprovede vůbec - a tobody 0; 5; 10. Výhody a nevýhody testujsou obdobné jako u BI. Mezi nevýhodytedy patří, že není dostatečně citlivý kmenším změnám funkčního stavu pacienta/klienta a naopak jeho výhodou je rychlá ajednoduchá administrace i interpretace.


183


TerapieU ergoterapie zaměřené na soběstačnostse používají různé terapeutické přístupy.Ideálním stavem je kombinace některého zpřístupů v rámci terapie spolu s výběremkonkrétní smysluplné činnosti, v tomtopřípadě některé z aktivity denního života,která je vybíraná individuálně dleschopností, vzdělání, zálib, zkušenostípacienta/klienta. K tomu, aby člověk bylco nejvíce soběstačný, v rámci svýchfunkčních schopností, může ergoterapeutvyužít:1. Trénink dané aktivity2.Trénink dané aktivity náhradnímmechanismem či náhradními pohyby3. Kompenzaci dané aktivity pomocíkompenzační pomůcky nebo pomocímoderních technologií4. Kompenzaci dané aktivity s dopomocídruhé osoby5. Doporučení individuálních facilitačníchprostředků

K tréninku dané aktivity nebo aktivitynáhradními pohyby je možné využítněkterý z neurovývojových přístupů, kterése v rehabilitaci tedy i v ergoterapiipoužívají. Jde například o Bobath konceptnebo metodu dle doktorky Affolterové.Velice často se z těchto metodik využívátvz. guiding, kdy terapeut vede pohybpacienta/klienta. Vzhledem k tomu, že uporuch soběstačnosti může být funkčnělimitována aktivita, je nezbytnékombinovat několik přístupů a to např.neurovývojový přístup spolu sbiomechanickým a kineziologickým. Protrénink soběstačnosti je možné využítněkteré z následujících přístupů v rámcitréninku aktivity:1. Bobath koncept (BC) se u pacientů/klientů používá jako přístup zaměřený nařešení problémů v oblasti poruch funkčníchschopností. Terapie vede k conejkvalitnějšímu obnovení funkce, kdy seterapeut snaží eliminovat patologii apatofyziologii v provádění pohybu. (13)Tento koncept se snaží o přirozenéprovedení pohybu, kdy by se nemělo uprováděné aktivity zapomínat na

postiženou končetinu. Terapeut by mělmotivovat pacienta, aby ji zapojoval doaktivit během jejich provádění. (14) BC je24 hodinový přístup, kdy si terapeut můževybrat některé z prvků, které jsou propacienta efektivní a pacient je využívá pocelý den, nejen po dobu terapie. (6)2. Metoda dle Affolterové je založena natom, že pacienti s poškozením mozku majísnížené vnímání a zpracování podnětů zokolního prostředí, mají zhoršenouinterakci s okolím. Cílem je zlepšit porušenéschopnosti vnímání a zpracovánísenzorických informací. Tato metoda jezaložena na nonverbální komunikaci aproto je možné ji používat i u pacientů vbezvědomí. (10) Snažíme se, aby pacientinebyli vystavování „kouzlu“. Kouzlemjsou myšleny jakékoli úkony, které začlověka s disabilitou provede druhá osoba,přestože za normálních okolností by ječlověk dokázal provést samostatně.Ergoterapeut se snaží veškeré úkonyprovádět spolu s pacientem/klientem.Metoda se snaží tréninkem každodenníchsituací zvýšit příjem informací z okolí a takaktivizovat plasticitu mozku. (12)

Obr. 5 Test Jebsen-Taylor

184

3. Kompenzace aktivity pomocíkompenzační pomůcky napomáhápacientovi v oblasti aktivit denního životas cílem dosáhnout maximální možnésoběstačnosti.(obrázek 1)Pacient/klient v České republice můžepomůcku získat:- kompenzační pomůcky v oblastipersonálních ADL jsou hrazené zezdravotního pojištění,- kompenzační pomůcky v oblastiinstrumentálních ADL jsou hrazené zezdrojů sociálních dávek, pomůcky k prácijsou hrazené ze zdrojů zákona ozaměstnanosti z kapitoly pracovnírehabilitace, pomůcky k výuce pro děti adospělé jsou hrazené ze zákona ozákladních, středních i vysokých školáchz kapitoly pro vzdělávání lidí se speciálnímipotřebami,- kompenzační pomůcky hrazenéobčanskými sdruženími, nadacemi, obecněprospěšnými společnostmi lidí s disabilitounebo jejich rodinami a přáteli,- kompenzační pomůcky hrazenésamotným pacientem/klientem. (5)

Kompenzační pomůcky hrazené zezdravotního pojištění v České republice,může pacient získat na základě indikacelékaře. Ergoterapeut doporučí konkrétnípomůcku, danou pomůcku s pacientemvyzkouší a naučí pacienta ji používat.Nezbytné je některé pomůcky vyzkoušetv domácím prostředí a eventuálně i jehookolí, kde je pacient denně bude používat.Kompenzační pomůcky mohou býthrazené plně, částečně, nebo nejsouhrazeny a pacient si je zakoupí sám, zesvých zdrojů.(obrázek 2 a obrázek 3)Pomůcky, které hradí zdravotní pojišťovny,jsou uvedené v číselníku Všeobecnézdravotní pojišťovny (VZP), (5, 25) nebomůže požádat o sociální dávku na určitoupomůcku.Při lokomoci ergoterapeut doporučujevhodné pomůcky spolu s fyzioterapeutem,např. hole, berle, různé typy chodítek, např.rolátory, čtyřbodová, trojbodová,

chodítka, pomůcky pro sebeobsluhu.Některé z pomůcek nejsou hrazenézdravotní pojišťovnou, např. speciálněupravené příbory odlehčené, ohnuté, sezesíleným úchopem. Další pomůckyhrazené ze zdrojů zdravotních pojišťovenjsou pomůcky pro inkontinentní osoby, prostomiky, pomůcky pro osoby sesmyslovými poruchami, pro osobyonkologicky nemocné např. paruky,epitézy. Může se jednat také okompenzační pomůcky pro vybaveníkuchyně, obývacích místností, schodů(schodové plošiny, výtahy, schodolez), dokoupelny a toalety (nástavce na WC,sedačka na vanu, zvedáky, speciálnípoličky, madla a další).Při výběru kompenzačních pomůcekhodnotí ergoterapeut nejen funkční stavosoby s disabilitou, ale také kognitivnífunkce pacienta/klienta, které musí být natakové úrovni, aby rozuměl a pochopilinstrukce k používání pomůcky a aby ji bylsám schopen bezpečně používat. Nezbytnáje i vlastní iniciativa pacienta, aby sámjednoznačně pochopil, kdy může pomůckupoužívat, v jakých denních i životníchsituacích.Bezpečí osoby s disabilitou je prioritní aergoterapeut tuto skutečnost musíakceptovat při všech činnostech spacientem. Snaží se eliminovat rizika pádůpreventivními instrukcemi, vhodnýmrozmístěním nábytku, návrhemprotiskluzovým povrchem podlah adostatečným vybavením kompenzačníchpomůcek.

Evaluace bytu a bezbariérovostSpolu s ergoterapií zaměřenou nasoběstačnost je velmi často nezbytnéprovést domácí návštěvu u pacienta/klienta, kdy ergoterapeut zhodnotí funkčnístav pacienta/ klienta v jeho domácímprostředí.S prováděním domácích návštěv velmiúzce souvisí poskytování ergoterapie vkomunitě. Tuto oblast ergoterapie v Českérepublice nehradí zdravotní pojišťovny anejsou hrazeny ani ze sociálních dávek,takže je tato důležitá služba málo obvyklá.


185


V České republice je zdravotnická a sociálnísféra oddělena, což je dáno kompetencemiMinisterstva zdravotnictví a Ministerstvapráce a sociálních věcí. Ergoterapeuti vpraxi pracují jak v zdravotních, taksociálních službách. V seznamuzdravotnických výkonů je uvedenasamostatná kapitola hrazení výkonůergoterapeuta. V sociálních službáchergoterapeuti často pracují na jinýchprofesních pozicích např. sociálníhopracovníka. V zemích EU je dávaná prioritakomunitní rehabilitaci, tedy i komunitníergoterapii u občanů, kteří žijí již ve svýchbydlištích. Ergoterapeuti provádějí nejenhodnocení domácího prostředí vzhledemk bezbariérovosti, ale poskytují běžně ifunkční diagnostiku a terapii v domácímprostředí.V českých podmínkách se jedná nejčastějio hodnocení domácího prostředí, kdyergoterapeuti provádějí domácí návštěvydoma u pacientů a poskytují jimporadenství ohledně prostředí, abypacienti mohli být co nejdéle soběstačníbez potřeby osobní asistence.Ergoterapeut určuje konkrétní facilitačníprostředky, tedy doporučuje odstraněníbariér. Tyto informace a úpravě bytu,eventuálně jeho výměna je zásadní promožnost co nejvčasnějšího návratupacienta s disabilitou domů. Tytointervence v domácím prostředí jsouposkytovány nejčastěji ze zdrojůsociálních služeb, méně už ze zdrojůzdravotnických služeb (hradí se jen výkonergoterapeuta).Domácí návštěvu je vhodné provést sdostatečným předstihem před návratemčlověka z nemocnice zpět domů.Ergoterapeut pomáhá doporučit vhodnéúpravy bytu nebo domu tak, aby člověk sdisabilitou byl co nejvíce soběstačný.(viz příloha obrázek č. 4)Člověk doma reaguje odlišně, než v cizím(nemocničním, ústavním) prostředí. Jeschopen se lépe orientovat ve svémznámém prostředím, kde překonává i určitébariéry. Mnohdy je nezbytná nejenevaluace domácího prostředí, ale i tréninkv rámci ergoterapie v domácím prostředí

pacienta/klienta. Během domácí návštěvyje vhodné zhodnotit interiér bytu,doporučit úpravy bytu, kompenzačnípomůcky, ale je důležité zhodnotit i exteriéra okolí bytu nebo domu a doporučitodstranění bariér. Musí se brát v úvahuokolí bytu v souvislosti s využívánímmechanického či elektrického vozíku, zdase pacient/klient na vozíku dostane domů,do výtahu a případně z domu. Je potřebabrát v úvahu šířku dveří, velikost místnostía další architektonické parametry. Pokudnení možné byt upravit, může člověk sdisabilitou zažádat o bezbariérový byt.Domácí návštěva může být také využita korientačnímu vyšetření kognitivníchfunkcí, zhodnocení klientovy spokojenosti(dotazník kvality života), nebo k vyplněnídotazníku o zálibách a koníčcích.

Během domácí návštěvy ergoterapeutnavrhuje:- správné rozmístění nábytku tak, abyčlověk s disabilitou měl po celém bytědostatek opěrných bodů, nezbytné jezajištění bezpečnosti,- dostatek a přístupnost ovládačů osvětlení,pojistek, jističů, měřidel,- odstranění koberců a prahů, neklouzaváúprava podlah i v koupelně a toaletě, unevidomých fixace nábytku k podlaze(eliminace rizika pádu),- vhodné kompenzační i technicképomůcky,- facilitační prostředky k odstranění bariér,individuálně zaměřené na pacienta/klientas určitým typem disability,- světelná, zvuková signalizace,

Obr. 6 Aplikace termoplasticke dlahy

186

- stavební úpravy bytu (přestavba vanyna sprchový kout, bezbariérové WC,rozšíření dveří),- odstranění vertikální bariéry (výtahy,plošiny, ližiny, schodolez).Během domácí návštěvy je ideálníspolupráce ergoterapeuta a sociálníhopracovníka, kdy ergoterapeut navrhujeúpravy bytu a sociální pracovník informujeosobu s disabilitou i rodinu a sousedy,přátele o možnostech dlouhodobýchsociálních podpor a služeb a nabídne jimmožnost dlouhodobého poradenství.Někdy je důležitá i spolupráceergoterapeuta a fyzioterapeuta, pokud jepotřeba doporučit vhodný pohyb provykonání konkrétní aktivity v bariérovémprostředí.

Ergoterapie s cílem zlepšení funkčníchschopnosti horních končetinErgoterapie využívá terapeutické přístupyzaměřené na horní končetiny a na udrženíjejich poměrně složité funkce. Velmi úzce jespojená ergoterapie zaměřená na motoriku,funkci horní končetiny s ergoterapiízaměřenou na soběstačnost, protože připoškození funkce horní končetiny, máčlověk s touto disabilitou velmi častosníženou i úroveň soběstačnosti. Kvalitaživota je však u každého zcela individuální azáleží na motivaci a šikovnosti každéhočlověka a možnosti využití kompenzačníchpomůcek. Motivace osob s disabilitou je velmidůležitý faktor, bez motivace není možnédosáhnout cíle. Pokud sám pacient/klientnestojí o zlepšení svého funkčního stavu,terapeut po dobře a podrobně provedenéergoterapeutické anamnéze, by měl najítaktivitu, kterou je pacient schopenvykonávat a kterou v minulosti dobře uměl amá ji rád. Ergoterapeut ho tedy musímotivovat v pocitu, že je schopný určitéčinnosti zvládat. Ukazuje se, že motivacepacienta se zlepšuje, když provádí činnosti,která vyvolá pozitivní emoce. V těchtopřípadech na funkčních vyšetřeních mozkuse silně zvyšuje jeho aktivita.

HodnoceníPři ergoterapeutickém vyšetření,diagnostiky motoriky a funkce horní

končetiny využíváme objektivníchmetodik.Mezi nejvyužívanější standardizovanéobjektivní metody patří:

1. Jebsen Taylor test, který hodnotíjemnou motoriku a úchopovou funkci ruky.Součástí testu jsou úkoly zaměřené nagrafomotoriku dominantní i nedominantníhorní končetiny, otáčení karet, práce slehkými a těžšími předměty. Test másimulovat aktivity denního života. (vizpříloha obrázek 5)Délka testu je od 30 minut a jehointerpretace trvá cca 15 minut. (21) Tentotest vyžaduje pouze jednorázovézakoupení testu, manuál je součástí testu anení nutné absolvovat kurz pro jehopraktickou aplikaci.

2. Purdue pegboard test (model 320 20) jetest, který simuluje manuální práci. Jezaměřen na funkci ruky, její koordinaci ahodnocení hrubé i jemné motoriky. Testvznikl v USA, kdy měl sloužit hlavně provýběr zaměstnanců do továren. (21) V ČRje jeho využití převážně v rámciergodiagnostiky, ale je možné tento testvyužít i pro hodnocení úchopu u běžnýchpacientů pro posouzení efektu terapií. Testobsahuje úkoly pro dominantní inedominantní končetinu, i pro obě horníkončetiny zároveň. Jde o přemisťováníkolíků do jamek a o kompletaci různýchsoučástek.

3. Dynamometr Jamar hodnotí svalovousílu stisku ruky, tedy úchopu na různýchúrovních. Přístroj má 5 roztečí: 9 cm, 12cm, 14,5 cm, 17 cm, 20 cm, kdy u každéhonastavení jsou zapojeny různé svaly ruky.(21)

TerapieV rámci terapií je možné využít stejnýchpřístupů, které jsou uvedeny u ergoterapiezaměřené na soběstačnost. Podlevybraného přístupu, je nejčastěji cílemergoterapie potlačení patologického apatofyziologického vzorce pohybu apatologických souhybů při prováděníaktivity. Ideální je co nejvyšší možné


187


zapojení obou horních končetin doběžných činností.V některých případech toto zapojení nenímožné, protože např. jedna z horníchkončetin je plegická, nebo těžce spastická.V tomto případě ergoterapeut podporujealespoň pasivní zapojení poškozené horníkončetiny do jakékoli činnosti. Je možnénapříklad ji používat jako těžítko při fixacipředmětů. Ergoterapeut může u horníchkončetin využívat termoplastických dlah,které mohou pomáhat horní končetinudostat do fyziologické polohy. (viz přílohaobrázek 6)

Terapeut využívá v terapii tzv. stupňování,kdy jeho cílem je zlepšení výkonu pacientapomocí změny prostředí nebo postupuprováděného úkonu. (11)

Ergoterapie zaměřená na kognitivnífunkceKognitivní funkce mají vliv na úroveňprovádění aktivit denního života. Funkčnídiagnostiku kognitivních funkcí provádípsycholog, eventuálně neuropsycholog,behaviorální terapii provádí v Českérepublice ergoterapeut. Tito ergoterapeutimusí projít dvou semestrovým speciálnímpostgraduálním školenímneuropsychologem, aby mohli tyto terapieprovádět. Jde o využití kognitivních funkcíz hlediska praktického běžného života(behaviorální). Kognitivní, tedy poznávacífunkce trénuje ergoterapeut s pacientemnejlépe denně a pacient/klient dostává„úkoly“ domů. Jde hlavně o tyto kognitivnífunkce: paměť, pozornost, myšlení,zrakově-prostorové schopnosti, jazyk,řečové schopnosti, psaní, čtení, sluchováa vizuální analýza apod. (9)

Diagnostika kognitivních funkcíVedle diagnostiky psychologem provádí iergoterapeut behaviorální, orientačnídiagnostiku různých složek kognitivníchfunkcí, např. paměti, pozornosti, myšlení,čtení, psaní, vzhledem k aktivitám denníhoživota. Ergoterapeuti používají standardizovanékognitivní testy:

1. Rivermead behavioral memory testzjišťuje poruchy kognitivních funkcí,různé typy paměti (zraková, sluchová,prospektivní, krátkodobá, dlouhodobá) adalších kognitivních funkcí pomocí 11subtestů, které zjišťují chování a úroveňkognitivních funkcí v různých situacích,např. poznávání obličejů, reprodukcečlánku. Existuje verze pro děti i seniory.(21) Mezi jednotlivé úkoly je zahrnutozapamatování si obličejů a různýchobrázků. Úkolem testovaného pacienta jepozději si vybavit, který obličej neboobrázek už viděl. Dalším úkolem jezapamatovat si čtený text, zapamatovat sia později vybavit trasy po místnosti,zapamatovat si, kde je uschovánapacientova osobní věc a co má klient říci,když po 20 minutách testování zazvoníbudík apod. (11)

2. Minimental state examination jestandardizovaný test, který je v Českérepublice běžně používán širokýmspektrem zdravotnických odborníků.Testuje orientaci v čase, orientaci vprostoru, pojmenování, pozornost,

Obr. 7 Isernhagen work system

188

schopnost opětovného opakování a dalšíúkoly. Slouží především k odlišení osob sdemencí. (4) Administrace trestu trvá asi20 minut. (11)

3. Adenbrookský kognitivní test je o něcopodrobnější, než Minimental stateexamination a dokáže odlišit Alzheimerovuchorobu od aterosklerotické demence. (8)Obsahuje jak položky testu Minimentalstate examination, tak test hodin. Obsahujecelkem 18 položek. (11)

Terapie kognitivních funkcíErgoterapeut provádí terapii kognitivníchfunkcí pomoci tréninku, cvičením akompenzací. Kognitivní funkce je možnétrénovat cíleně pomocí různých cvičení,např. při paměťovém cvičení krátkodobépaměti, cvičení zapamatování si obrázků,slov, čísel. Kognitivní funkce trénujeme ikomplexně v rámci běžných aktivit denníhoživota. Příkladem může být vaření, kdypacient by měl být schopen si zapamatovatrecept a správný postup při používáníingrediencí, používání kuchyňskéhonádobí, vlastního postupu vaření. Klientaje možné navádět pomůckami, např.správně seřazenými piktogramy. Využívajíse i verbální a neverbální pomůcky, kterénapomáhají zapamatování při vyvolánírůzných asociací či představ nebo příběhuk věcem a předmětům, které pacient má zaúkol si zapamatovat.

Pro kompenzaci u kognitivních funkcíergoterapeut využívá různé obyčejné aběžné pomůcky, jako je vedení diáře,použití tužky a papíru, informační apřipomínkové tabule, plánky, budík, PCprogramy a další.

ErgodiagnostikaErgodiagnostika neboli předpracovnírehabilitace je individuální určovánípsychosensomotorického potenciálu kpráci u pacienta/klienta s disabilitou. Vergodiagnostice jde o obecné hodnocení kpracovním schopnostem jako např. zdačlověk s disabilitou je schopen lehké,středně těžké nebo těžké fyzické práce.

Pracovní rehabilitace, která je dle zákona ozaměstnanosti v kompetenci úřadů práce jekonkrétní určování schopností pacienta/klienta přesně určené práci. Ergoterapeut vrámci ergodiagnostiky hodnotí funkčnípsychosensomotorický potenciál člověka kzaměstnání. Ergodiagnostika (předpracovnírehabilitace) je jedním z prostředkůrehabilitace. Ergodiagnostiku neprovádí jenergoterapeut, ale je souhrnem funkčnídiagnostiky interprofesionálníhorehabilitačního týmu. Ergodiagnostika sezahajuje v procesu rehabilitace, v případě,že pacient je již stabilizován a dále se jižfunkčně nezlepšuje. Hodnotíme jehoobecný psychosenzomotorický potenciálk práci a ve spolupráci s úřady prácenavazuje na pracovní rehabilitaci (která je vkompetenci úřadů práce). Ergodiagnostickévyšetření v České republice mohou nynížádat pro své klienty poradci pro volbupovolání úřadu práce, kteří se obracejí nainterprofesionální rehabilitační oddělení.Ergodiagnostiká centra jsou v současnédobě hrazena podle Věstníku MZČR, částky3, 2013 – Cenový předpis Ministerstvazdravotnictví 1/2014/DZP úřadem práce. VČeské republice jsme nyní vytvořili síťinterprofesionálních rehabilitačních center(máme 13 krajů a prozatím je v každém krajijedno centrum), kdy v rámci projektu„Iniciativa Společenství EQUAL„Rehabilitace-Aktivace-Práce (RAP)“,který probíhal v letech 2005 až 2008 EUEQUEL a projektu „Systémový individuálníprojekt Regionální sítě spolupráce vpracovní rehabilitaci (PREGNET)“ kterývypsalo Ministerstvo práce a sociálních věcíjako veřejnou zakázku, jsme vytvořili a nynízpracováváme jednotnou metodiku prourčování pracovního potenciálu. Vytvářímepersonální, věcné a materiálové standardy,na základě kterých bude Ministerstvo prácea sociálních věcí koncem letošního roku(PREGNET končí v polovině roku 2014)udělovat akreditace pracovištím, které vbudoucnosti budou moci ve spolupráci súřady práci provádět ergodiagnostiku, kterábude hrazena ze zdrojů úřadu práce.Ergodiagnostika plynule navazuje napracovní rehabilitaci, která je v kompetenci


189


úřadu práce a je již zaměřená k určitépracovní činnosti, ke konkrétní pozici vzaměstnání.

Ošetřující lékař, praktický lékař může rovněžžádat o ergodiagnostiku. Pokud je žadatelemlékař, je hrazena, však jen částečně zezdravotního pojištění. Každý členinterprofesního rehabilitačního týmu: lékař,fyzioterapeut, ergoterapeut, psycholog a vpřípadě potřeby logoped, speciálnípedagog, sociální pracovník vyšetří klienta.Závěry vyšetření pak konzultují členovétýmu na rehabilitační konferenci. Cílemkonference je určit pozitivní rekomandaci,doporučit vhodné pracovní pozice,případně vhodné konkrétní pracovnípolohy, nutnost přestávek, pracovnípomůcky, ergonomii pracovního místa,doporučit možnost dopravy do zaměstnáníeventuálně doporučit domácí práci. Určujese i negativní rekomandace, tedy jakýchpracovních činností se musí klientvyvarovat, aby nedošlo k poškození jehofunkcí. Jde například o limitaci nošeníbřemen, limitaci fyzické zátěže.

Ergoterapeut v rámci ergodiagnostikyprovádí podrobnou anamnézu zaměřenouna získané vzdělání, pracovní činnosti,zkušenosti, koníčky, sportovní aktivity atd.a zjišťuje podrobné údaje ve spolupráci sesociálním pracovníkem. Ze sociálníanamnézy, orientačně stanovuje i úroveňkognitivních funkcí. Zjišťuje schopnostprovádět aktivity denního života, funkční

motoriku horních končetin, oblast zájmů,denní a týdenní režim, návyky, subjektivnípředstavy o potenciální práci apod.

Do standardizovaných testů, kteréergoterapeut, fyzioterapeut i lékař v rámciergodiagnostiky v České republice používá,patří Isernhagen work systém.(obrázek 7)Jedná se o soubor testů, které jsou zacílenyna provádění manuální fyzické práce, jakoje přenášení a zvedání břemen, práce srukama nad hlavou a další. Součástí tohototestování jsou i dynamometr Jamar, testyna jemnou motoriku horních končetin isubjektivní test možnosti zaměstnání.Isernhagen Work system pochází z USA,byl standardizován pro Evropu. Používánítestu je podmíněno absolvováním kurzu. Jeurčen pro občany s disabilitou bez vzdělání,nebo jen se základním vzděláním, kteříprovádějí nejčastěji fyzické práce. (21)Závěrečnou zprávu z ergodiagnostikyzpracovává lékař jako sumaci všech závěrůrehabilitačního interprofesního týmu.(Obr. 8)

Závěrečnou zprávu z ergodiagnostikyzasíláme ošetřujícímu lékaři, eventuálněpraktickému lékaři.Závěrečná zpráva se dále zasílápříslušnému úřadu práce a je standardněvypracována dle projektu PREGNET (nazákladě již vypracované závěrečné zprávypro úřady práce v projektu RAP) a nesmíobsahovat údaje podléhající lékařskémutajemství. Tato zpráva může obsahovat i

Obr. 8

190

doporučení k vzdělání eventuálněrekvalifikace. Rekvalifikace spadá dokompetence úřadu práce.Úřady práce navazují na závěryergodianostiky doporučením pracovnírehabilitace, která je již zaměřená k určitépracovní činnosti, ke konkrétní pozici vzaměstnání. V případě, že se jedná o dalšídlouhodobé vzdělání, speciální pedagogzkontaktuje příslušnou školu, kam se zasílázávěrečná zpráva, která je určenapedagogovi, který má na starosti výukuobčanů se speciálními potřebami.Závěrečná zpráva dále doporučujeindividuálně potřebné a vhodnédlouhodobé sociální podpory (dávky) aslužby, které na základě funkčnídiagnostiky interprofesníhorehabilitačního týmu zpracovává sociálnípracovnice.

Ergoterapie zaměřená na program dne avolnočasové aktivityKaždý člověk by měl mít pocitseberealizace. Pokud tomu tak není,dochází ke snížení kvality života, k pocitunespokojenosti i k depresi. K pocitupozitivnímu naplnění člověku pomáhá idostatek volnočasových aktivit aergoterapeut se ve své praxi jim věnuje.Volnočasové aktivity mohou být základemkrátkodobého i dlouhodobéhoergoterapeutického plánu s cílem doplněnívzdělání i uplatnění na trhu práceVolnočasové aktivity jsou spjaty s motivacía pozitivními emocemi pacienta. Motivacemá velký význam v ergoterapii a v celémrehabilitačním procesu. Zjištění zájmůpacienta/klienta může být základem prodalší nastavení ergoterapeutického plánu.

ZávěrCílem ergoterapie je dosažení inkluze dopůvodního prostředí, ve kterém pacient/klient premorbidně žil, u dětí se snažímedosáhnout funkčních schopnostísrovnatelných s průměrem zdravých dětístejného věku a tedy dosažení co nejvyššímožné kvality života. Prostředkem knaplnění tohoto cíle je smysluplná činnost,vybíraná individuálně. Moderní filozofiiergoterapie využívá biopsychosociální

model Mezinárodní klasifikace funkčníchschopností, disability a zdraví, WHO. (18,22, 27) Klasifikace zohledňuje holistickýmodel rehabilitace, stejně jako ergoterapie,která se zaměřuje na funkční schopnosti,participace ve společnosti, facilitujícífaktory prostředí, osobnostní faktoryčlověka s disabilitou a tedy bere občana sdisabilitou, jako celek v součinnosti sprostředím, ve kterém žije.

Mezinárodní klasifikace funkčníchschopností, disability a zdraví, kterouvydala Světová organizace zdraví v květnu2001 je dělena do komponent, domén akvalifikátorů. Posuzují se tělesné funkce astruktury na úrovni orgánu, aktivity ajejich limitace na úrovni funkčníchschopností celého těla jedince, participacea jejich restrikce na úrovni inkluze dospolečnosti, s bariérovými, nebofacilitujícími prvky prostředí a osobnostnífaktory. Hodnotí se disabilní situace, vekterých se člověk s disabilitou vyskytuje,po vyřešení těchto situací facilitačnímiprostředky může člověk s disabilitou plněvyužívat své„funkční zdraví“. (27)

Cílem ergoterapie, je dosažení optimálníkvality života u člověka s disabilitou. Jdenám o včasný návrat do domácíhoprostředí, do vzdělávacího procesu (škola,rekvalifikace), návrat na trh práce (vproduktivním věku člověka s disabilitou),nejlépe integrací na běžný trh práce (pokudje to možné do původního zaměstnání)eventuálně s pomocí podporovanéhozaměstnání nebo chráněného pracovníhomísta, a to s využitím všech dostupnýchdlouhodobých služeb a podpor, které jsouk dispozici v České republice.

Ergoterapeut je důležitý, podstatný anezaměnitelný odborník, profesionál,který je nezbytný a zásadní členinterprofesního rehabilitačního týmu, kterýje nutný k dosažení krátkodobých idlouhodobých rehabilitačních cílů člověkas disabilitou v dětském, dorostovém,dospělém a seniorském věku a k dosaženíjejich inkluze a optimální kvality života.


191


Literatura1. ELDAR, R. , KULLMAN, L. , MARINCEK,C. , SEKELJ-KAUZLARIČ, K. , ŠVESTKOVÁ,O. , PALÁT, M. 2008. Rehabilitation Medicinein Countries of Central/Eastern Europe, InDisability and Rehabilitation (An internationalmultidisciplinary journal), 2008, roč. 30, č. 2, s.134-1412. FAKTOROVÁ, M. 2003. Neurologie, Vyšetřeníergoterapeutem a terapie kognitivních apercepčních poruch u pacientů po postiženímozku. 1. vydání. PRAHA: Triton, 2003. 386 s.ISBN 80-7254-431-43 FLORIANO, K. J. Uniform Date System ForMedical Rehabilitation. osobní sdělení, 200944. FOLSTEIN, M. G. , FOLSTEIN, S. E. , MCHUGH, P. R. 1975. Mini-mental state: a practicalmetod for grading the cognitive state of patiensfor clinican. In Journal of psychiatric research.1975, roč. 12, s. 189-1985. HEJZLAROVÁ, V. , POKORNÁ, K. 2012.Poradím si sám! Kompenzační pomůcky a úpravyprostředí v praxi. Praha: Asistence, o. s. 2012.60. s. 66.INTERNATIONAL BOBATHINSTRUCTORS TRAINING ASSOCIATION,2013. An international association for adultneurological rehabilitation, [online].Amstelveen: Bobath concept. 2013 [cit.2013.11.03.] Dostupné na internetu: http://www.ibita.org/7. JELÍNKOVÁ, J. – KRIVOŠÍKOVÁ, M. –ŠAJTAROVÁ, L. 2009. Ergoterapie. Praha:Portál, 2009. 270 s. ISBN 978-80-7367-583-78. KALVACH, Z. , ČELEDOVÁ, L. ,HOLMEROVÁ, I. a kol. 2011. Křehký pacient aprimární péče. Praha: Grada Publishing, a.s.,2011. s. 400. ISBN 978-80-247-4026-39. KLUCKÁ, J. , VOLFOVÁ, P. 2009. Kognitivnítrénink v praxi. Praha: Grada Publishing,a.s.,2009. 150 s. ISBN 978-80-247-2608-310. KOLÁŘ, P. a kol. 2009. Rehabilitace vklinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2009. 713 s.ISBN 978-80-7262-657-111. KRIVOŠÍKOVÁ, M. 2011. Úvod doergoterapie. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011.364 s. ISBN 978-80-247-2699-112. LIPPERTOVÁ-GRÜNEROVÁ, M. 2005.Neurorehabilitace. Praha: Galén, 2005. 350 s.ISBN 80-7262-317-613. MATOLÍNOVÁ, V. , MUCHOVÁ, R. 2010.Terapie pacientů po poranění mozku. Praha: 1.LF UK, 2010. s. 3714. RADOMSKI, M.V. , TROMBLY LATHAM,C.A. 2002. Occupational therapy for physicaldysfunction. USA: Lippincott Williams andWilkins, 2002. s. 1437. ISBM 978-0-7817-6312-15. SVĚCENÁ, K. 2013. Hodnocenísoběstačnosti pacientů v neurorehabilitaci. InNeurologie pro praxi, ISSN 1213-1814, 2013,roč. 14, č. 3, s. 128-13016. ŠVESTKOVÁ, O. 2013. Základní principysoučasné neurorehabilitace. In Neurologie pro

praxi, ISSN 1213-1814, 2013, roč. 14, č. 3, s.128-13017. ŠVESTKOVÁ, O. – HOSKOVCOVÁ, S.,2010. Nové přístupy k náhledu občana sezdravotním postižením a Mezinárodní klasifikacefunkčních schopností, disability a zdraví, In E-psychologie [on line]. 2000, roč. 4, č. 4 s. 27-40, dostupné na internetu: http://psycholog.eu/pdf/svestkova_etal.pdf18. ŠVESTKOVÁ, O. et al. 2008. Mezinárodníklasifikace funkčních schopností, disability azdraví WHO jako nástroj moderní rehabilitace.In Praktický lékař, 2008, roč. 88, č. 3, s. 161-16519. ŠVESTKOVÁ, O. – SVĚCENÁ, K. 2011.Ergoterapie. in: KALVACH, Z. a kol. Křehkýpacient a primární péče. Praha: Grada Publishing,a. s., 2011. 400 s. ISBN 978-80-247-4026-320. ŠVESTKOVÁ, O. , SVĚCENÁ, K. 2013.Ergoterapie, Skripta pro studenty bakalářskéhooboru ergoterapie na 1. lékařské fakultěUniverzity Karlovy. Praha: Univerzita KarlovaPraha, 1. lékařská fakulta, 2013. 199 s. ISBN978-80-260-4100-921. ŠVESTKOVÁ, O. a kol. 2008. Metodikypsychosenzomotorického potenciálu člověka.Praha: Rozvojové partnerství PENTACOM,2008. 54 s22. ŠVESTKOVÁ, O. , PFEIFFER, J. 2003.Mezinárodní klasifikace funkčních schopností,disability a zdraví, in: LIPPERTOVÁ-GRÜNEROVÁ, M. Neurorehabilitace. Praha:Galén, 2003. 350 s. ISBN 80-7262-317-623. TURNER-STIKES, L. 1994. The UKFIM+FAM (Functional Assessment Measure)Developed by the UK FIM+FAM Version 2.1.Brief overview 199424. UDSMR Uniform Date System For MedicaRehabilitation. 2009. The Fim System ClinicalGuide. Version 5.2. New York: Uniform DateSystem for Medical Rehabilitation 2009. 183 s25. VZP Metodika. 2012. Všeobecná zdravotnípojišťovna [online]. VZP, 2012. [cit. 2012-8-20]. Dostupné na internetu: http://www.vzp.cz/uploads/document/ciselnik-860-metodika-860.pdf/26. FORRESFIELD, 2012. Definice ergoterapie[online]. World federation of occupatinaltherapy. [cit. 2013-10-03]. Dostupné nainternetu: http://www.wfot.org/AboutUs/A b o u t O c c u p a t i o n a l T h e r a p y /DefinitionofOccupationalTherapy.aspx27. WHO 2001, International Classification ofFunctionig, Disability and Health, 1 vydání,Geneva, vydavatel, WHO, 2001, 267 s. ISBN9241545429, přeložena do češtiny PFEIFFER,J., , ŠVESTKOVÁ, O., 2008, Mezinárodníklasifikace funkčních schopností, disability azdraví, 1 vydání, Praha, vydavatel nakladatelstvíGrada Publishing, a.s., 2008, 280 s. ISBN 978-80-247-1587-2


192

Vydavateľstvo

LIEČREHpripravilo pre Vás apre Vašich pacien -tov nasledujúcepublikácie:

REHABILITÁCIAČasopis, ktorý sa venuje už 51 rokov !!!!liečebnej, pracovnej, psychosociálnej avýchovnej rehabilitácii. Vychádza 4x doroka v papierovej alebo digitálnej verzii,momentálne stojí jedno číslo 1,65 eura +10% DPH alebo 60 Kč + 10% DPH (preČesko).

K. Hornáček a kol.: Hippoterapia -hipporehabilitácia uvádza na 316 stranáchnové poznatky v tejto oblasti rehabilitácie.Cena je 20,0 eur + 10% DPH alebo 600 Kč(pre Česko) + 10% DPH, poštovné a balné.

A. Gúth: skriptá fyziológia -NEUROFYZIOLÓGIAje brožovaná publikácia zaoberajúca sa na112 stranách problematikou neurofyzio -lógie v rehabilitácii. Cena je 10,0 eur + 10%DPH alebo 300 Kč (pre Česko)+ 10% DPH+ poštovné a balné.

V. Vojta: Cerebrálne poruchy pohybo-vého ústrojenstva v dojčenskom vekuPublikácia na 266 stranách, ktorá bola pre-ložená v r. 1993. Do vyčerpania poslednýchzásob. Cena je 10,0 eur + DPH alebo 300Kč (pre Česko)+ 10% DPH + pošt. a balné.

A. Gúth a kol.: vyšetrovacie metodikyv REHABILITÁCIIPublikácia zaoberajúca sa na 400 stranáchproblematikou vyhodnocovania v rehabi-litácii. Cena je 18,09 eur + 10% DPH alebo544,54 Kč (pre Česko) + 10% DPH,poštovné a balné.

A. Gúth a kol.: liečebné metodikyv REHABILITÁCIIPublikácia zaoberajúca sa na 400 stranáchproblematikou najčastejšie používanýchmetodík v rehabilitácii. Cena je 18,09 eur+ 10%DPH alebo 544,54 Kč (pre Česko) +10%DPH, poštovné a balné

A. Gúth: BOLESŤ a škola chrbtice(3.vyd)Publikácia pre pacienta a jeho učiteľa vboji s bolesťou chrbtice. Rozsah publiká-cie je 128 strán. Cena 8,0 eur + 10% DPHalebo 180 Kč (pre Česko) + 10% DPH,poštovné a balné. (Keď zoberieš viac ako10 ks - je jeden kus za 6,0 eur).

P. Dinka a kol.: VODA a CHLADPublikácia na 314 stranách s plnofarebnýmiobrázkami prezentuje liečbu a rehabilitáciuvodou a chladom. Hydrokinezioterapia jesúčasťou knihy. Cena je 20,0 eur + 10%DPH alebo 600Kč + 10% DPH (pre Česko)+ poštovné a balné.

M. Szabová: Pohybom proti ASTMEAutorka ponúka na 144 čiernobielychstranách s 90 obrázkami vlastné poznatkya v literatúre dostupné informácie, ktorésú potrebné na zvládnutie chronickýchťažkostí pri astme. Cena je 5,0 eur + 10%DPH alebo 150,00 Kč (pre Česko) + 10%DPH + poštovné a balné.

A. Gúth: skriptá Propedeutikav REHABILITÁCII pre fyzioterapeutovsú skriptá zaoberajúca sa v krátkosti na 100stranách problematikou diagnostiky vodbore FBLR. Cena brož. je 10,00 eur +10% DPH alebo 300,00 Kč (pre Česko) +10% DPH + poštovné a balné.

B. Bobathová: Hemiplégia dospelýchKniha pojednáva o rehabiitácia pacientovs hemiparézou po cievnej mozgovejpríhode. Cena je 10,0 eur + 10% DPH alebo300 Kč (pre CZ) + 10% DPH + pošt. a balné.

A. Gúth: skriptá REHABILITÁCIA premedicínske, pedagogické a ošetrovateľ -ské odbory je brožovaná publikáciazaoberajúca sa na 100 stranách základnýmiproblémami rehabilitácie. Cena 10,0 eur +10% DPH alebo 300 Kč (pre Česko)+ 10%DPH + poštovné a balné.

Ešte dnes sadni k počítaču a napíšobjednávku!!!, na adresu [email protected] podrobnejšie informácie sa môžeš dozvednieťna našej webovej stránke: www.rehabilitacia.sk

Rehabilitačné publikácie

193


REHABILITÁCIA, vedecko-odborný, recenzovaný časopis pre otázky liečebnej, pracovnej, psychosociálnej a výchovnej rehabilitácie. VydávaVydavateľstvo LIEČREH, s.r.o. za odbornej garancie Vysokej školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava. Zodpovedný redaktor: AntonGúth. Kontaktná adresa redakcie a distribúcie: LIEČREH s.r.o. Na barine 16, 841 03 Bratislava, IČO 366 756 61, tel. 00421/2/59 54 52 43, e-mail:[email protected]. Sadzba, korektúry, jazyková úprava a technická spolupráca: Summer house s.r.o. Tlačiareň: Kasico, Bratislava. Vychádza4-krát ročne v posledný deň štvrťroku (31.3., 30.6., 30.9. a 31.12.) jeden zošit stojí 1,659 EUR + 10% DPH alebo 54 Kč + 10% DPH (pre Česko) - platné prerok 2014. Objednávky na predplatné (aj do zahraničia) a inzertnú plochu prijíma redakcia na kontaktnej adrese alebo na adrese [email protected] platbách poštovou poukážkou akceptujeme len prevody smerované zo Slovenska na náš účet č. 4008151880/7500 v ČSOB Bratislava alebo smerované zČeska na náš účet 212130130/0300 v ČSOB Břeclav. Tento časopis vyšiel s podporou ing. L. Dobrodendka, CSc., je indexovaný v SCOPUS-e. Internetovástránka: www.rehabilitacia.sk. Dodané články prechádzajú recenzným konaním, po ktorom môžu byť autorovi vrátené. Slovenské články sú jazykovokorigované. Nevyžiadané rukopisy nevraciame. Za obsah reklám a príspevkov zodpovedá autor. Podávanie „Tlačovín“ v SR povolené Riaditeľstvom pôštBratislava č. j. 4/96 zo dňa 30.8.1996, v ČR na základe dohody o podávaní poštových zásielok „Obchodní psaní“ č. 982607/2010. Indexové číslo: 49 561. Reg.č. MK: EV 2945/09. ISSN 0375-0922.

Actimedix s.r.o.Hudcova 607612 00 BrnoTel.: 00420 776 026 070www.actimedix.com

Najmodernejšie balneologické centrum v strednej Európe

Najmodernejšie medicínske metódy

a rehabilitačné prístroje podporujúce rehabilitáciu kolien,

ramien a kĺbov pri reumatických

ťažkostiach a po operáciách.

Tel.: 033 775 [email protected]

piestany.danubiushotels.sk

Kúpele Piešťany patria viac než 100 rokov

k popredným európskym kúpeľom, ktoré sa venujú

liečbe reumatizmu, pohybového aparátu

a nervového systému.

Využívajú pri tom prírodné zdroje - unikátne

liečivé sírne bahno a termálnu minerálnu vodu.

Liečivá sila Kúpeľov Piešťany

Rehabilitacia_155x230_jun_2014.indd 1 6. 6. 2014 13:19:24

REHABILITÁCIA 3 2014 · sme boli na prázdninách na Záhorí u „starečka Michala“. On...

Documents

Transcript of REHABILITÁCIA 3 2014 · sme boli na prázdninách na Záhorí u „starečka Michala“. On...