E k o n o m i c k ý č a s o p i s , 6 1 , 2 0 1 3 , č . 4 , s . 4 2 5 - 4 2 8 4 2 5

R e c e n z i e

KAHNEMAN, Daniel (2012): Myšlení rychlé a pomalé. Brno: Jan MelvilPublishing, 542 s. ISBN 978-80-87270-42-4

Kniha profesora psychologie z Prince-tonské univerzity a nositele Nobelovy ce-riy za ekonomii Daniela Kahnemana Myš-lení rychlé a pomalé (2012, v anglickémoriginálu T hínkíng, Fast and Slow, 201 l)nastavuje cenné zrcadlo teorii racionálnívolby, na níž je postavena ekonomie hlav-ního proudu. Kahneman na základě nejno-vějších poznatků kognitivní a sociálnípsychologie zkoumá, jak lidská mysl fun-guje. Ve skutečnosti každý z nás provádímnohokrát za den skutky intuitivní experti-zy. Někdy jsou tyto soudy správné, alerovněž nás mohou svést k mylným závě-rům. Kałmeman tvrdí, že lidé nejsou aniplně racionální, ani úplně sobečtí a že je-jich preference jsou všechno, jen ne stálé.

Kahneman představuje dvě ñktivnípostavy své teorie: intuitivní systém 1,který provádí rychlé myšlení, a cílenýa pomalejší systém 2, který provádí poma-lé myšlení, monitoruje systém l a udržujevše pod kontrolou. Dvěma „živočišnýmidruhy“ jsou pak fiktivní ekoní, kteří žijíve světě ekonomické teorie, a běžní lidé,kteří fungují v reálném světě. Dvěma na-šimi já jsou prožívající já, které žije nášž ivot, a pamatující já, které zaznamenávávýsledky a provádí volby.

Teorie osobního štěstí, která neberev úvahu, co lidé chtějí, nemůže obstát. Nadruhé straně teorie, která ignoruje, co seve skutečnosti v životě jedince odehrává,a zaměřuje se výhradně na to, co si lidémyslí 0 svých životech, rovněž není udr-žitelná. Podle Kahnemana je třeba brát

v úvahu jak pamatující tak prožívající já,protože jejich zájmy se ne vždy shodují.Filozofové by se mohli těmito otázkamizabývat donekonečna.

V každodenní mluvě nazýváme lidirozumnými, pokud je možno s nimi sou-hlasit, pokud jsou jejich názory obecněv souladu s realitoů a pokud jejich prefe-rence jsou ve shodě s jejich zájmy a hod-notami. Pojem racionální již vyjadřujeobraz vě tš í rozvážnost i , v íce kalkulace,

méně srdečnosti, ale V běžném jazykuracionální osoba je určitě rovněž rozumná.Pro ekonomy má však toto přídavné jmé-no ještě jiný význam. Jediným testemracionality není to, zda názory a preferen-ce daného člověka jsou rozumné, ale zdajsou vnitřně konzistentní.

Ekoní jsou racionální z definice, avšakpodle Kahnemana existují neotřesitelnédůkazy, že běžní lidé racionální v tomtosmyslu nejsou. Ekon by nikdy nepodlehlúčinkům úzkého rámce, pohledu zevnitřnebo zvratu preferencí, čemuž se běžnílidé nikdy konzistentně vyhnout nedoká-žou. Rozumní lide' nemohou být podletéto deñnice racionální, ale neměli by býtz tohoto důvodu označování za iracionální.

Předpoklad, že ekonomičtí aktéři jsouracionální, poskytuje intelektuální základpro liberální přístup k veřejné politice:nezasahovat do práva jednotlivců na svo-bodnou volbu, pokud tyto volby nepoško-zují ostatní. Liberální politiku dále podpo-ruje i obdiv k efektivnímu fungování trhu- V tom, jak rozděluje zboží lidem, kteří

jsou ochotni zaplatit za něj nejvíce. Probehaviorální ekonomy je svět složitější.Žádný behaviorální ekonom nechce, abystát nutil občany jíst vyváženou stravua sledovat vtelevizi pouze pořady, kteréjsou dobré pro duši. Podle behaviorálníchekonomů se však za svobodu platí určitácena a tu nesou jednak l id i , k te ř í udě la l išpatné volby, ale i společnost, která se cítípovinna jim pomoci.z Více prostoru v knize Kahneman vě-nuje systému 1 - na mnoha stránkách po-pisuje chyby intuítivního úsudku a voleb,které z nich vyplývají. Avšak relativní po-čet stránek je chabým indikátorem rovno-váhy mezi zázraky a chybami intuítivníhomyšlení. Systém l je opravdu původcemvětšiny ztoho, co děláme špatně, ale jerovněž zdrojem většiny toho, co dělámesprávně - což je zase většina toho, co dě-láme celkově.

Způsob, jakým bychom mohli bloko-vat chyby s původem V systému, je V prin-cipu jednoduchý: rozpoznat signály, že senacházíme vkognitivním minovém poli,zpomalit a požádat o potvrzení systém 2.Hlas rozumu může být mnohem slabšínež zvučný a zřetelný hlas mylně intuice.A když čelíme stresové situaci velkéhorozhodnutí, zpochybňování vlastní intuicenení nic příjemného. V konečném důsled-ku je mnohem snazší najít minové pole,když budeme pozorovat jiné lidi, jak se doněj chystají vkročit, než když se k němublížíme sami.

Spoléhání se na heuristiky a rozšíře-nost zkreslení se neomezuje na laiky. Zku-šení vědečtí pracovníci jsou ke stejnýmzkreslením rovněž náchylní - pokud uva-žují intuitivně. Například tendence před-vídat výsledek, který nejlépe reprezentuje

data, s nedostatečným ohledem na před-chozí pravděpodobnost, byla zaznamenánaV intuitivním úsudku jedinců, kteří mělirozsáhlé zkušenosti ve statistice. Ačkolise statisticky vzdělaní jedinci vyhýbajíelementámím chybám, například klamuhazardních hráčů, u složitějších a ménětransparentních problémů jejich intuitivníúsudek podléhá podobným klamům, jakotomu je u laiků.

Př i těchto úvahách nám pomůže, kdyžsi l idské já představíme jako konfliktzájmů mezi dvěma já, které máme v sobě.Prožívající já je to, které odpoví na otáz-ku: co momentálně cítím? Bolí to teď?Apamatující já je to, které odpoví naotázku: jaké to celkově bylo? Já jsem po-dle Kaľmemana mé pamatující já, zatímcomé prožívající já, které prodělává můjživot, je pro pamaätující já cizinec.

Není snadné reprezentovat prožitekokamžiku nebo epizody pomocí jednéhodnoty na stupnici štěstí. Existuje spous-ta variant pozitivních pocitů, např. láska,radost, naděje, pobavení a mnoho dalších.I negativní emoce přicházejí vrůznýchpodobách, jako je zlost, stud, deprese čiosamělost. Ale přestože pozitivní a nega-tivní emoce přicházejí ve stejném okam-žiku, většinu okamžiků našeho života lzeklasiñkovat celkově jako pozitivní nebonegativní.

Procento času, které jedinec strávíV nepříjemném stavu, Kahneman nazýváU-índex. Pro tisíce žen žijících ve městěV oblasti středozápadu USA činí U-index:29 % pro ranní cestu do práce, 27 % propráci, 24 % pro péči 0 děti, 18 % prodomácí práce, 12 % pro společenské zále-žitosti, 12 % pro sledování televize a 5 %pro sex. K největšímu překvapení patřilo

zjištění emocionálmho prožitku u doby strá-vené s vlastními dětmi, který byl u ame-rických žen dokonce 0 něco méně příjem-nější než domácí práce.

Jen málokdo může sám sobě nařídit,aby měl optimističtější náladu, ale mnozíz nás si mohou svůj život uzpůsobit tak,abychom strávili méně času například do-jížděním do práce a více času při dělánívěcí, které máme rádi. Z pocitů spojenýchs různými činnostmi lze vyvodit i dalšímožný způsob, jak zlepšit naše prožitky:přejít z pasivně tráveného volna (např.sledování televize) k aktivnějším formámtráveného času, např. společenským ak-cím nebo pohybovým aktivitám.

Lepší vzdělání je spojována s vyššímhodnocením vlastního života, ale nikolis větším prožívaným štěstím. Přinejmen-ším v USA dokonce lidé Svyšším vzdělá-ním uváděli celkově vyšší míru stresu. Nadruhé straně např. špatné zdraví má silnýnegativní vliv jak na prožívané štěstí, takna hodnocení života. Rovněž účast v ná-boženství má příznivý vliv na pozitivní po-city, na hodnocení života a na snížení stre-

su. Kupodivu se však náboženství nepro-mítá do omezení pocitů depresi nebo obav.

Kahneman se zabývá i otázkou, zdapeníze mohou zajistit naše štěstí. Když ječlověk velmi chudý, pak je nešťastný,a když je bohatý, může to zvýšit jehospokojenost se životem, ale nezlepší to„v průměru“ jeho prožívané štěstí. TěžkáChudoba zesiluje prožívané účinky jinýchnepříznivých životních událostí. Zejménanemoci jsou pro velmi chudé lidi mnohemhorší než pro ty, kteří jsou na tom finanč-ně lépe. Z Kahnemanových studií rovněžvyplynula úroveň spokojenosti, za kte-rou se úroveň prožívaného štěstí již dále

nezvyšuje: je to roční příjem domácnostive výši cca 75 000 dolarů.

Štěstí lidí souvisí s jejich rodinnousituací, ale jinak, než si většina laiků mys-lí. Pět let před sňatkem se štěstí lidí zvy-šuje a pět let po sňatku padá opět dolů. Vesvatební den jak ženich tak nevěsta tuší,že míra rozvodovosti je vysoká a že vý-skyt manželského zklamání je ještě vyšší,ale nevěří, že by se jich tyto statistikymohly týkat. Prudký pokles spokojenostise životem V pěti letech po uzavření sňat-ku se zdá být výsledkem adaptace, v němžse počáteční nadšení zmanželství rychlerozplývá, jak se prožitky stávají rutinními.

Kahneman překvapivě nezjistil výraz-ný rozdíl V prožívaném štěstí mezi žena-mi, které žily s partnerem, a ženami, kterépartnera neměly. Ženy, které měly partne-ra, trávily méně času samotné, ale rovněžméně času se svými přáteli. Strávily vícečasu milováním, což je skvělé, ale rovněžvíce času domácími pracemi, přípravoujídla a péčí 0 děti, což už tak populárníčinnosti nejsou. V průměru tedy proží-vané štěstí nebylo aspektem manželstvíovl ivněno, n ikol i proto, že by manželstvíjako takove' s pocity štěstí nesouviselo, aleprotože mění některé aspekty života k lep-šímu a jiné k horšímu.

Výhradní zaměření na štěstí podle Kah-nemana není obhajitelné. Nemůžeme sedržet konceptu osobního štěstí, který igno-ruje to, co lidé chtějí. Na druhé straně kon-cept osobního štěstí, který ignoruje, jak selidé cítí, když prožívají svůj život, a zamě-řuje se pouze na to, jak se cítí, když pře-mýšlejí 0 svém životě, je rovněž neobhaji-telný. Musíme přijmout složitost hybridní-ho pohledu, v němž se zvažuje štěstí obounašich já - prožívajícího i pamatujícího.

Lidé mají sklon hodnotit relativní dů-ležitost věci podle snadnosti, s jakou si jivybaví vpamě t i - a to je zvelké míryovlivněno rozsahem pokrytí této věciv médiích. Témata, která jsou často zmi-ňovaná, V našich myslích zůstávají, za-tímco jiná nám z povědomí odcházejí.V omylech, jichž se lidé dopouštějí, exis-tují jisté typické modely. Je mnohemsnadnější a rovněž příjemnější najít a poj-menovávat omyly jiných než rozpoznávatsvé vlastní.

Pro ekonomy je zajímavá část Kah-nemanovy knihy, která se zabývá investo-váním. Kahneman se hlásí k poučce teorieracionálních trhů, že akcie jdou nahoru čidolů náhodnou procházkou. Profesor fl-nancí na Kalifomské univerzitě V Ber-keley Terty Odean, který patřil ke Kah-nemanovým studentům, zjistil, že aktivníinvestoři často prodělávají. V průměru siakcie, které individuální investoři prodali,vedly lépe než ty, které koupili - 0 3,2 %za rok, a to nepočítáme značné nákladysouvisející s realizací obou transakcí.

Kahneman varuje, že aktivní obchodo-vání s akciemi škodí bohatství. Nejaktivněj-ší obchodníci dosahují nejhorších výsled-ků, zatímco investoři, kteří jsou nejméněaktivní, dosahují nejvyšších výnosů. Mužijednají na základě svých nepodložených

domněnek podstatně častěji než ženya V důsledku toho ženy dosahují při inves-tování lepších výsledků než muži. Jenmálokdo z investorů má schopnosti nadtrhem rok 0d roku vítězit.

Úspěšné fondy v kterémkoli danémroce měly většinou štěstí - dobře hodilykostkou. Téměř všichni, kdo kupují a pro-dávají akcie, ať si toho jsou vědomi č i ne,hrají hru, která je založena na náhodě.Experti vykazují horší výkon, než kdybyjednoduše přidělili každému z potenciál-ních výsledků stejnou pravděpodobnost.Lidé, kteří tráví svůj čas a živí se tím, žestudují konkrétní problém, vytvářejí slabšípředpovědi než šimpanzi házející šipky,kteří by distribuovali své volby rovno-měmě mezi dané altemativy.

Optimismus je všeobecně rozšířený, jevytrvalý a nákladný. Fakt, že 90 % řidičůtvrdí, že jsou „lepší než průměr“, by násměl varovat. Klinický psycholog, burzov-ní makléř a politolog mají intuitivní do-vednosti v některých úkolech, které pro-vádějí, ale většinou neumějí identifikovatsituace a úkoly, vnichž je jejich intuicezradí. Právě pomocí neschopnosti roz-poznat limity u vlastních profesionálníchdovedností lze vysvětlit, proč experti takčasto vykazují nadměmou sebedůvěru vevlastní úsudek.

Marek LoužekVysoká škola ekonomická v Praze