Průzkum zahraničních humanistických bohemik r. 1965

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Průzkum zahraničních humanistických bohemik r. 1965Author(s): Jan MartínekSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 89, Čís. 2 (1966), pp. 183-192Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23465026 .

Accessed: 16/06/2014 11:57

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.174 on Mon, 16 Jun 2014 11:57:48 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23465026?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


ZPRÁVY

С I paleis (сар. 9), С II altls, С III altus; С I uterque scillcet, ut decuit .. . sed lec

tulus suus отпет glortam alterius longe

precellens (cap. 24), С II ambo amplissimo honoře prediti, sed

qui episcopo debuit, multo eminen

tius ..

С III Ambo amplissimo honoře prediti, sed

qui episcopo debebatur, multo eminen

tius.

Zajisté Devos má pravdu, že redakce

С III poskytuje v uvedených případech

lepší znění než С II, ale to je jedna, méně

závažná stránka věci; druhá je v tom, že

východiskem redaktora С III bylo porušené

již znění С II, jak je dosvědčeno zachova

nými rukopisy. V cap. 3 vztáhl redaktor

С II odchylně od С I relativum qui na sa

mého Vojtěcha, nikoli na jeho jmenovce

Adalberta, jak stálo původně. Výraz altis

je písařská chyba místo paleis, ale byla

již v základním rukopise С II, z něhož

jsou odvozeny všechny rukopisy docho

chané (i nedochované) tohoto přepraco vání. Konečně v cap. 24 upravovatel С II

zcela přepracoval původní znění С I, ale

tato nová úprava byla východiskem i pro

další přepracování С III. Kritická edice

С II nemůže udělat nic jiného, než otisk

nout znění s pochybným debuit, nesmí

sáhnout к znění С III (debebatur). Ale

vydavatel může upozornit, že chybné debuit

snad souvisí s decuit v С I. Úkolem moder

ního vydavatele není odstraňovat chyby, které se dostávaly nejrůznějším způsobem do textu středověkého díla, má ovšem při

spět к osvětlení geneze těchto chyb.

Zbývá ještě jeden případ, v С I je auidiore (-Ž) v С III rovněž auidiore, ale

v Cíl audiori (Ad), audiore (Cc). Zde se

nedá vztah jednotlivých redakcí (a dále

jednotlivých rukopisů) řešit jednoznačně.

Je možné, že v С II bylo správné auidiore,

že pak samostatně v jedné větvi vynechá ním jedné nožičky vzniklo z toho audiore,

v druhé textové větvi audiori. Ale pravdě

podobnější je, že redaktor С III opravil

chybné znění dohadem, že chyba audiore

byla už v prvotním rukopise redakce С II.

A skoro jisté je, že vývoj od Cl к С III

šel cestou před znění blízké rukopisu Cc, nikoli rukopisu Ad.

Úkolem kritického vydání není ideali

zovat text, nýbrž podat co možná přesně

reality textového vývoje. Nakonec bývá

obvykle nejdůležitější otázka archetypu, otázka prvotního znění díla. Tu je cenné

upozornění Devosovo na zdvojení výrazu v С I: cunctis diebus pontlficatus episcopii sui (cap. 9). Jde zajisté o nevhodnou dub

letu, v С II je pouze ... diebus episcopii sui, ale lze sotva kárat vydavatelku, že

tiskne pontificatus episcopii, neboť stej

ným způsobem otiskli legendu С předchozí

editoři, např. Pertz a Emler. Zajisté redaktor С II měl právo svou předlohu opravit, ale

moderní vydavatel musí textové reality jen

objasňovat. Něco je v textu hned С I v ne

pořádku, ale to není ojedinělý případ, na

řadu jiných nedostatků v redakci С I uká

zala už Karwasiňska. Proti dubletě ponti

ficatus episcopii nemůžeme nic podnikat,

je to historický fakt. Písaři si nemohli

výraz zdvojit nezávisle na sobě na dvaceti

nebo třiceti místech, z nichž se dosud za

chovaly rukopisy С I nebo informace

o nich, takto zdvojen nutně byl výraz už v archetypu. Sám jsem schopen podat

jediné vysvětlení: dubleta pontificatus je z veršované legendy Quatuor immensi, tam

ve v. 227 na paralelním místě skutečně čteme tempore pontificatus. Upravovatel znění С I nahrazoval výraz pontifex atd.

výrazem episcopus, takovou náhradu za

mýšlel i na rozbíraném místě, jenže zřejmě

zapomněl zrušit výraz pontificatus, který do konceptu pronikl z veršované předlohy.

Nedostatky v existujících památkách a

rukopisech nemáme právo ani korigovat, ani nějak omlouvat. Můžeme je pouze vy světlovat z historie textu.

Oldřich Králík

Průzkum zahraničních humanistických bohemik r. 1965

V průběhu roku 1965 jsem konal prů zkum humanistických bohemik v těchto

183



ZPRÁVY

zahraničních ústavech: Berlín, Deutsche

Staatsbíbliothek (nadále Bln), В u d у š í n, Stadt- u. Kreisbibliothek (Bb), Domstift

(Bd), Drážďany, Sachsisches Landes

hauptarchiv (Da), Sachsische Landesbiblio

thek (Db), Gdaňsk, Archivům paňstwowe

(Ga), Bibliotéka Polskie] akademii nauk

(Gb), Η a 11 e, Hauptbibliothek der Francke

schen Stiftungen (H£), Universitats- und

Landesbibliothek Sachsen-Anhalt (Hu),

J e η a, Universitatsbibliothek (J), Var

šava, Bibliotéka narodowa (W), Zho

ř e 1 e c, Oberlausitzische Bibliothek der

Wissenschaften (Gtz), Z w i с к a u, Rats

schulbibliothek (Zw), Ž i t a v a, Christian

Weise-Bibliotihek (Zt). Navázal jsem na

svůj výzkum v některých z těchto ústavů

г. 1961.1 V některých místech bylo po

humanistických bohemikách pátráno již dříve. K. Hrdina uvádí sedm jmen svých

předchůdců v průzkumu tehdejší žitavské

Stadtbibliothek.2 Sám revidoval především

výsledky Volfova pátrání, zaměřeného

z velké části na humanistika. Přesto byla nalezena ještě další bohemika toho druhu, a to dokonce v konvolutech, které byly

považovány za zpracované, jak svědčí

hned první položka níže uvedeného výčtu.

Ve shodě s praxí K. Hrdiny při koncipo vání podobných zpráv3 jsem zachytil díla, která nejsou zpracována v materiálů pro

připravovanou Rukověť humanistického

básnictví (nadále й). O tom se lze pře svědčit nejen u spisů, patřících pod hesla

A—Collinus, zpracovaná v tištěném prvním

vydání prvního dílu Rukověti (nadále SI),

nýbrž i u spisů, patřících pod jiná ihesla,

pokud jsou v těchto spisech příspěvky

autorů, náležejících do prvního dílu. Proto

na takové příspěvky, které měly být re

gistrovány v R 1, výslovně upozorňuji, i když nejsou obsahově zajímavé. Jinak po dávám údaje o obsahu nově zjištěných

spisů v nejpřísnějším výběru. Mnohé si

zaslouží samostatného zpracování. Zásadně

uvádím jen ta díla, jejichž exempláře jsem viděl. Užívám-li výjimečně o některých

spisech jen údajů katalogu, je to výslovně

poznamenáno. Vedle Ratsscihulbibliothek ve Zwickau

byla hlavním nalezištěm bohemik drážďan

ská Sachsische Landesbibliothek, kde jsou

uloženy knihy z bývalé zámecké knihovny ve Slezské Olešnici, která obsahovala na

30 000 svazků především z reformační

doby.4 Tu získal dědictvím saský král

Albert a daroval ji r. 1884 tehdejší krá

lovské veřejné knihovně v Drážďanech.5

Bohemika a moravika se tam dostala pře devším s knihami z pozůstalosti vratislav

ského rodáka Jakuba Neugebaura (Neu

bera, Neibera), r. 1578 faráře v Bílčicíoh

a r. 1593 ve Dvorcích (Curia Moravorum). Z těchto knih se dovídáme o existenci

dosud neznámého literárního okruhu, který

působil v oblasti mezi Oderskými vrchy a Nízkým Jeseníkem (Moravský Beroun,

Bílčice, Domašov nad Bystřicí, Dvorce,

Šternberk). Jednotlivé doklady jeho pů sobnosti budou uvedeny níže. Významné

jsou také literární prameny budyšínské

(Bd), především rozsáhlá řada humanis

tických konvolutů (BM III 1—40), osvětlu

jících činnost jiného pro nás důležitého

literárního okruhu, který působil na lu

žické půdě. Soustředil se kolem olomouc

kého rodáka, olomouckého a pražského kanovníka Jana st. Leisentrita.6 Kromě

Jana ml. Leisentrita, Řehoře Leisentrita a

Václava Albicia (Albitia), pocházejících rovněž z Olomouce, к němu patřil i šluk

novský rodák Lactantius Ioan. Codicius, o jehož jinde nalezených spisech byla již řeč.7 Souhrnně se o něm zmíníme níže.

Válečné ztráty v oblasti humanistických bohemik nejsou příliš velké. Nejvíce byly

1 Věstník ČSAV 70 (1961), str. 682 n. 2 Věstník С AVU 22 (1913], str. 130. 3 Věstník С AVU 22 (1913), str. 375.

4 Η. Burgemeister, Sachsische Landesbibliothek, Benutzungsfiihrer, Dres

den(-Radeberg) 1960, str. 10. 5 Bibliografii, týkající se olešnické

knihovny, podává publikace Sachsische Landesbibliothek Dresden, Festschrift zum

400-jahrigen Bestehen, Leipzig 1956, str. 249, č. 453—458.

6 Naposledy W. G e г bl i с h, Johann

Leisentrit, Leipzig 1959. O oslavných bás

ních, týkajících se Leisentrita, má poskyt nout podrobnější informace Ρ a 1 m o v a

práce, připravená pro Theoloqisches Jahr buch 1966.

7 Věstník ČSAV 74 (1965) str. 118.

184



ZPRÁVY

postiženy fondy drážďanské. Jak uvidíme

z výčtu, který vzápětí následuje, staly se

tam obětí války právě některé spisy, je

jichž obsah by nás velmi zajímal. А с a η t i s, Iac.: In diem natalem . . .

loanni Ionatae Stannario . . . Pragae .. .

1602 (Zt: Pg 4° 395, 32). Typograficky roz

dílné od In natalem (Zt: Pg 4° 395, 3 =

R 1, str. 470, č. 1 = J. Volf, CČM 85, 1911,

str. 377, č. 1), též titulní list a předmluva

jiná, veršované části textově shodné, ale

v jiném pořadí. Místní vztahy: Trebenice,

Velvary. Srovnání obou variant významné

pro poznání charakteru příležitostné tvorby a vztahu humanistů к mecenášům. —

A 1 b i с i u s, Venc., viz úvod. — A 11

wasser, Venc. Rukop. deník o osudech

po r. 1620 v Cechách i v exilu (Zw.: XII

VI 10). Papír poškozen účinkem inkoustu, text místy málo čitelný (str. 123 п.). Při

pojena A-ova korespondence, zvláště s m.

Sušicí. Na přední předsádce neobratné

lat. verše, napsané A-ovou vlastní rukou, námětově podobné exulantským veršům

Clementovým, citovaným u B. Ryby, LF 56

(1929), str. 84 a Traianovým (spis Exilium

v závěru). Věcné údaje deníku částečně

zpracoval A. Bergmann (Da: B.-Sammlung II 1, Bd. 3, fol. 8a). A. je též autorem

tištěných spisů a příspěvků. — Amer

p а с h i u s, Vitus. Bohemikálni verše též

v Carm. var. Basil. 1550 (Hf 181 L 26). R 1, str. 38 neuvádí. — A r b o r, Ioan., ze Šternberka: Lusus anagrammaticus ...

1607... Olomucii (Db: Lit. Lat. rec. A

394, 5). Místní vztahy: Šternberk, Dvorce,

Moravský Beroun, Olomouc. Věnování tam

ním obyvatelům, rukop. věnování I. Neuge baurovi. — A r η o 1 d u s, Fr. Jemu vydána:

Epithalamia ... Coburgi ... 1612 (Zw.: 9. 5. 4/3). Velmi vzácný a zajímavý doklad

působnosti znojemského městského okruhu

humanistů. Celkem 8 přispěvatelů, z toho

4 učitelé znojemských škol. — Aulean

d e r, Paulus: Epithalamion . . . loanni . ..

a Boskowitz, domino Triboviensi... Litho

mesiae (sic)... 1571 (Db.: Lit. Lat. rec.

A 379, 8). Autor původem z Nisy ve Slez

sku, rektor školy v Moravské Třebové.

В i 1 o v i u s, Bart. (viz ZJKF 6, 1964, str. 78, Věstník ČSAV 74, 1965, str. 116 п.). Bohemika též ve spise: Epigrammatum

libellus LV . . . Magdaeburgi (1613) (Zw: 9. 9. 24/6). — Birkner, Georg. Jemu

věnována Carmina nuptiis .. . Vitebergae . .,

1579 (Zw: 25. 6. 7/32). Označen: In Hor

reditz Bohemiae (Hořetice u Žatce ?) pas tor. — В 1 u m i u s, G., z Opavy. Příspěvek v Db: Lit. Lat. rec. A 393, 63. — Budeš

sinus, Marcus, Campanus, Ioan. a Mal

hinneus, íac. napsali své verše již r. 1618

do něm. originálu Heylmannova spisu, tiš

těného 11. a 12. 12. 1618 v Praze (Bb: G 1454/33) a nikoli teprve do jeho českého

překladu z r. 1619 [Knihopis 2993).

Campanus, Ioan. viz s. v. Budessi

nus. — С 1 e m e η s, Venc. Jeho vlastno

ruční dopis o 3 str., jímž věnuje svůj ver

šovaný popis města Gdaňska (o něm B.

Ryba, LF 56, 1929, str. 86) tamní městské

radě (Ga). List je odlišný od předmluvy a tištěného věnování tohoto díla: Oblatu

rus ... urbis ... descriptionem ... seorsim

de paucis, quae in praefatione praeter

miseram, . . . admonere volui. Zdůvodňuje užití některých básnických prostředků, omlouvá nedostatky, zejména neuvedení

všech jmen patricijských rodin, slibuje druhé vydání po všech stránkách dokona

lejší. Nově byl zjištěn Clementův spis, vě

novaný Janu Nicodemovi (Gb: QB 5621 8°). — Clodvigius, Ioan.: Carmen junebre ... Bothonis Burggravii de Dohna (+ 28. 1.

1586 v Praze). (Db: Lit. Lat. rec. A 380). —

С o d i с i 11 u s, Petrus: Elegia de nativi

tate ... ad ... Venceslaum Gammarhitum, S. R. Maie. in ... Nova Praga iudicem, ...

Witebergae ... 1556 [Db: Lit. Lat. rec.

A 385,18). Melanchthonovy verše na tit.

listu, věnování, vlastní skladba, rozvádě

jící Melanchthonovu myšlenku. První z do

sud známých 56 Codicillových spisů (včet ně univ. vyhlášek) pochází z r. 1562, druhý z r. 1565. Nově zjištěné dílo patří tedy beze sporu ke Codicillovým básnickým

prvotinám. — Codicius, Lact. Ioan.

Kusé údaje R 1 se podařilo již dříve

značně rozšířit (srov. zvi. Věstník ČSAV

74, 1965, str. 118 п.). Další informace lze

čerpat ze zmíněných konvolutů budyšín

ských (Bd: В III 1—40). Tam uveřejněné básně nás zajímají nejen jako práce čes

kého rodáka, nýbrž také svým vztahem

к Moravanu J. Leisentritovi. Jsou docho

185



ZPRÁVY

vány zčásti též v konvolutu Zeitz, Stifts

bibliothek: Theol. Oct. 448—451. Kromě

toho byly zjištěny tyto další Codiciovy

spisy: Elegia de nuptiis . . . Ioannis a Kem

pen, 1555 (Gb: Cf 848 8°, 9), In nuptias . . .

Iacobi Braunsbergii, 1556 (Gb: Cf 848 8°,

15), In nuptias . . . Pauli Preus, 1556 (tam

též, 16 a Zw: 6. 2. 15/25), Elegia ... in ho

norem . . . Schosseri, 1557 (Bln: Xd 1520

4°), De ... Schossero, 1560 (Db: Biogr. erud. D. 1667, XVI a Hu: Pon lín 9088 QK), In obitum ... Zollnerin, 1561 (Hu: Pon lín

9314 QK). Kromě toho byly nově zjištěny

(zvláště v konvolutu Gb: 848 8°) příspěvky

Jana Codicia a Jeho bratra Hieronyma, po

cházejícího rovněž ze Šluknova. — Col

1 i η u s, Matthaeus. Jeho a Kuthenovy verše

na smrt Melanchthonovu, které jsem zjistil r. 1961 ve sborníku Brevia epitaphia (Hu; též London, Nurnberg; R 1 neuvádí), jsou také v souborném vydání soustrastných

projevů z r. 1561 (Zw: 29. 5. 56), fol. Tib. — Craniveldus, Nic., původem z Dráž

ďan, napsal kromě známého díla Hymnus ecclesiasticus (1602) za svého působení v Chebu, Lomanech a Třebeni: 1. Collo

quium pastorale . . . Curiae Varisc. .. . 1533

(Zw: 6. 6. 31/44). Významné pro dějiny chebské latinské školy. 2. Hymenaeus . . .

Christiani . . . electoris ... Curiae Vari

scorum . . . 1602 (Db: Lit. Lat. rec. A 373,9). Bohemikální povahy Je také spis: Accla

matio votiva, cum Christianus .. . elector

Praga et Marchia rediret in patriam . ..

Fribergae ... 1608 (Db: Hist. Saxon.

С 836,22m, podle katalogu) a dále dosud

nezpracovaný tisk Zw: 6. 7. 23/82, význam

ný svým vztahem к Chebu. Pro Cranivel

dův životopis bude třeba zpracovat i údaje

jeho nebohemikáiních prací. Čtyři z nich

má Db. — Cretzschmer, Caspar, z Chrastavý (o něm M. Bohatcova, Huma

nistické jednolisty, Ostrava 1957, str. 14,

48 п., 52, 56): Status anni (Zt: Hist. 4C

948,9). Podle katalogu. — Crummius,

Paulus, z Jihlavy. Dva sborníky ke C-ovu

sňatku 1605: Εύφημίαι a Deo auspice (Db: Lit. Lat. rec. A 393,33 a 34). Přispěli vět

šinou cizinci, do prvního však též M.

Horký z Lochovic а V. Geisnerus ze Štern

berka na Moravě. C-ovy spisy: 1. Dispu

tatio XVIII. de Iegatis . . . 1600 . . . Franco

furti (Db: Op. iurid. 275m, 24). Původně

část souborného vydání frankfurtských

právnických disputací. Přidáním dvoulistu, tvořícího obálku (tit. list a závěrečné bás

ně) vzniklo zdánlivě samostatné vydání. Věnováno třem členům jihlavské městské

rady. 2. De iuris communls et Romani

causis (Gb: XVIII Bg 157 I, podle kata

logu). — С r u s i u s, Christoph., z Bene

šova n. Plouč. Konvolut Zw: 15. 5. 36 obsa

huje tři jeho díla z doby exilu: Honoris

statuta ... Megandro (1630), Genethliacon

Romano-Teutonicum (1631), Unio (1631). — С у a η e u s, Ioan., přispěl obsáhlejší

básní, psanou v Praze 13. 8. 1593, do sbor

níku Db: Lit. Lat. rec. A 381, 24). —

Cyrillus a Kyrssíeldo, Venc. iun.:

Ecloga ad ... Wenceslaum seniorem Ga

marit.h a Rowin, S. С. M. ad appellationes consiliarium . . ., Mathiam Molesinum a

Dilenpergo etc. . .. ňddita est oda Thomae

Mitis senioris Lym. Pragae ... 1589 (Db: Lit. Lat. rec. A 379,7). Vlastnoruční věno

vání Marti[no) Oswaldo, jemuž snad

patřil konvolut, jak nasvědčuje monogram A M(artinus) O(swaldus) R(aczenus?) na

deskách.

Ech líži us, EL, ze Znojma. К jeho

magisterské promoci ve Vitenberku 2. 8.

1621 byl vydán sborník Εύφημίαι (J: f. Art.

lib. IX, 7/224), jeden z 8 přispěvatelů El.

Reinmannus Igla-Moravus. — Ervigius, Phil.: Epithalamion . . . Adami Slavata . . .

Vralislaviae . . . 1570 (Db: Lit. Lat. rec.

A 393, 5 a Zw: 5. 1. 9/6; v obou exemplá řích doplněno rukou datum 5. 2.).

F r a d e 1 i u s, Petrus. Zjištěny dva spi

sy, které neuvádí J. Polišenský, Historický

časopis 9, 1961, str. 602—615. 1. Carmen

heroicum in solennitatem Michaelis arch

angeli ... Henrico Venceslao et ... Ca

rolo Friderico . .. fratribus ducibus Mon

sterbergensium ... Argentorati (1612) (Db: Lit. Lat. rec. A 142™). 2. Nuptiis ... Da

nielis Oderi, patricii Vratislaviensis ...

Altorphii celebratis (Zw: 48. 6. 7/74). —

Franciscus, Adamus, z Krnova: Προ

ταμπτικόν Μ. Laurentio Ludovico Leober

gensi (1565) (Gb: Cb 7616 8°, 47). Pří

spěvky: Gb: Cb 7616, 8°, 47; J: Bud. Op.

186



ZPRÁVY

et epist. 70/59; Zw. 5. 1. 9/11; Zw. 28. 6.

16/40. — Freiesleben, Ioan.: Dispu tatio IX. de acquirendo rerum domino ...

1600... Francojurtl (Db: Op. iurid. 275m,

14). Oprava jako u P. Crummia, Disp.

XVIII., přispěl Aleutner a Crummius. Na

opak zase přispěl F. C-ovi do zmíněné

disputace. Materiál též v domácích

knihovnách (Strahov). — Frencelius,

Salomon (K. Hrdina, LF 68, 1941, str.

221 n.) Další zjištěný spis: Propempticon, in quo de nobilitate et dignitate literarum

paucis agitur . . . Olomucii .. . 1603. Datum

Pilizil 24. 12. 1602 (Db: Lit. Lat. rec.

A 381, 12). V konvolutu též značný počet

Frenceliových nebohemikálních spisů, do

plňujících údaje Hrdinovy, a Frenceliovo

rukopisné věnování Jakubu Neugebaurovi,

jeho příbuznému. — Fusselius, Mi

chael, rektor školy v Litovli: Carmen de

. . . Christi ascensione . . . Olomutii.. . 1582

(Db: Lit. Lat. rec. A 379,5). Věnováno čle

nům městské rady v Moravské Třebové,

autorovým podporovatelům a mecenášům.

Zajímavé rukopisné poznámky o kritice

některých veršů, odporujících katolické

víře, jsou bohužel poškozeny seříznutím

listů.

Galii, Georg., z Chrudimě (Knihopis

2628): Mystici psalmi et odae ... Nori

bergae . . . 1631 (Zw: 29. 4. 62/2). Latinské

přebásnění německých písní M. Luthera

a jiných autorů, vzniklé v exilu v Kulm

bachu. Nejrozsáhlejší (8 ff. + 204 stran) dílo Jiřího Galii, literárně činného již před Eílou Horou. — G a 1 1 u s, Hieronymus, z Abertam: К jeho mag. promoci Carmina

gratulatoria . .. Lipsiae . . . 1593 (Hf.: 131 С

12/2). Přispěl Andr. Seltereich Plattensis

(z Hor. Blatné).

Handelius, Andr., z Olomouce: Car

men de divo martyre laurentio (s. 1. a.).

(Db: Lit. Lat. rec. A 379,3). Nejvýznam

nější část díla, vzniklého za H-ovýcii studií

na proslulém gymnasiu ve slezském Gold

berku a věnovaného olomoucké městské

radě, je obrana vzdělání. Rozsáhlý H-ův

příspěvek v Epithalamion ... Reichii, 1587

(tamtéž, 10). —· Hauschkonius, Tob., z Domažlic. Údaje rukopisné pozůstalosti K. Hrdiny (Η, str. 170—189), zaznamená

vající dvě H-ova díla z doby exilu, lze

doplnit údaji o dalších sedmi dílech:

1. Προσφώνημα... Dresdae ... 1638 (Db: Hist. Saxon. С 946, 100). 2. Pensi sacri

pars altera . . . Gorlicll . . . 1649 (Zw: 25. 7.

55; 670 stran!). 3. Parnassus Christianus

... 1651 ... Dresdae (Db.). 4. Lessus Cha

ritum ... 1652 (Db.). 5. Cupressus fera lis ... 1652 (Db.). 6. Soteria anniversa

rla ... 1653 (Db: Hist. Saxon. С 914). 7. Iteratl Inter nos DoLorls CastrVM

( = 1659) (Db). Knihy, u nichž Je uvedena

jen značka ústavu bez signatury, se od

doby války pohřešují. O těch jsem vypsal z lokačních katalogů podrobnější údaje, než zde mohu uvést. Další signatury zjiš

těny v Db a Zw (dosud nezpracováno). H. napsal též četné příspěvky do sborníku.

Po smrti Samuela Martinia patřil к hlav

ním představitelům literárních snah čes

kých exulantů v Sasku. — Heintzius,

Ioan., jáchymovský lékař. К jeho úmrtí

Parentalla . . . Lipsiae ... 1604 (Zw: 6. 6.

31/11 a 6. 8. 6/10). Připojen životopis zemřelého. Mezi přispěvateli dva jáchy movští obyvatelé, jinak cizinci. — Η e n t z

nerus, Sam., správce školy a městský

písař v Moravském Berouně. К jeho sňatku

s dcerou Jakuba Neugebaura byl vydán sborník Γαμήλια ... Lignicii ... 1605 (Db: Lit. Lat. rec. A 393,49). Celkem 13 přispě

vatelů, Jeden z Čech (Trutnov), ostatní

ze Slezska a z Moravy (Dvorce, Moravský

Beroun, Domašov, Šternberk), mezi nimi

Casp. Arbor. — Hermannu s, Zach., z Netolic: Encomium recuperatae Lipsiae

(J: í Art. lib. IX., 7, přív. 82). Datováno

10. 5. 1633. Autor, český exulant, blaho

přeje členům lipské městské rady, svým ochráncům a mecenášům, к osvobození

Lipska od císařského vojska. — Η e r t v i

c i u s, Jan [Knihopis 2964 n.J. Zjištěni z r. 1961 [Věstník ČSAV 70, 1961, str. 684)

byla dálo podstatně doplněna a rozšířena:

Solatia ... Philippo Herlino ... Lipsiae ...

1645 (Zw: 6. 6. 26/79). К H-ovu úmrtí

12. 5. 1657 byl vydán sborník Postremum

vale (Zw: 48. 6. 1/16), do něhož přispěli i čeští exulanti G. Iacobaeus, T. Hausch

konius, 1. Lunacius. H-a se týká též sbor

ník Zw: 49. 1. 1/8 z r. 1639. — Heu

m a n n u s, Adam, církevní správce v Do

mašově п. В. К Jeho sňatku s dcerou

187



ZPRÁVY

К. Arbora, pastora ve Šternberku, byl vy

dán sborník Γαμήλια ... 1601... (Franco

furti] (Db: Lit. Lat. rec. A 393,51). Kromě

jiných přispěl Iacobus Neugebaur. —

a Hrádek, Mich., přísedící nižšího soudu

moravských stavů. К jeho svatbě byl vy

dán sborník Acclamationes votivae (1608)

(Db: Lit. Lat. rec. A 394,22). Z knih Neu

gebaurových. Přispěl Georg. Gretscherus

z Dvorců.

Janda, Matthias (Knihopis 3486): Epi

thalamium dupllci bigae coniugall.. . Dres

dae (1650) (Db podle lokačního katalogu,

pohřešuje se).

Kristián z Koldína, Pavel (Knihopis

4563 п.): Liber elegiarum, comprehendens

argumenta singulorum capitum Novi testa

menti (Db, pohřešuje se). Šlo o jeden z vzácných dokladů rozsáhlejších latin

ských děl Koldínových. — К r o ρ i 1 i u s,

Frid., z Bělé р. В.: Speculum . . . passionis,

Reginae Hradecii ... 1618 (Kórnik u Po

znaně: 126 925 přív. 1, prostřednictvím W).

2. Proposlto DeXtras fer ple Chrlste ManVs

(1618) (tamtéž, přív. 2). Oba spisy jsou

zajímavé osobními vztahy. Druhý, defektní,

patří do Knihopisu; na posledním listě

jsou české verše, které pokračovaly i na

nedochovaných stránkách. — К u t h e n,

M. viz Collinus.

L a n g e u s, loan., apud Obernicenses

(Obrnice ?) et Leipenses (Lípá u Třebe

nic ?) pastor. Jemu věnována Vota . . .

Wittebergae ... 1600 (Db: Lit. Lat. rec.

A 394, 29). Přispěl loan. Plachecius Me

zer(icenus), artis med. studios[ us). —

Leisentrit, loan. a L., Greg. viz úvoJ. — Leobaldus, Andr., z Jihlavy: Que

rela ecclesiae ... Wittebergae ... 1600

(Db: Lit. Lat. rec. A 376). Věnováno jihlav ské městské radě. — Liška, Nic., z Olo

mouce: Elegiae junebres ... Martino Tha

burno ... 1580 (Db: Lit. Lat. rec. A 393, 16). — Longipontanus, Nic., praeceptor

u Jaroslava z Kolovrat na Rabštejně a

Petrohradě. Když se L. vracel se svým svěřencem Benešem z Kolovrat z Vratislavě

do Čech, byl vydán sborník Carmina Pro

pemptika (sic) ... 1584 (Db: Lit. Lat. rec.

A 380), v němž se mluví o směru dalších

zahraničních cest za studiem. — L u ρ á č,

Prokop: Brevia argumenta (Db: Lit. Lat.

rec. A 1064). Titul uvádí A. Truhlář, OSN

16, str. 465, ale asi jen z druhé ruky; v R 1, str. 380 ani v dodatcích Codícillův

příspěvek do tohoto díla uveden není. Při

spěl též T. Mitis. Zajímavá předmluva. —

L u η а с i u s, Ioan., z Domažlic. К jeho úmrtí 7. 7. 1663 vydal Hauschkoniův pří

buzný Meth. Georgenfelder sborník Fax

funerea ... Dresdae (Zw: 48. 6. 1/17), vý

znamný přesnými biografickými údaji.

Makovský z Makové, Vine.: Dialogi

pueriles ... Pragae ... 1608 (Db: Lingu. Slav. 226m, 3). Knihopis 5153 uvádí jen

vydání z r. 1579. — Malhinneus, Iac.

viz s. v. Budessinus. — Mansfeld, Ernestus. Jemu věnována Vota pro ... nup tiis ... Ernesti comitls Mansveldiae ... ac

Annae Sibyllae de Wartenberg, Rohoziecii

et Skalae etc. domini, S. С. M. consiliaňi

et regni Bohemiae archipincernae haeredi

tarii etc., filiae, 22. Septembris Pragae celebratis anno 1608 (Zw: 5. 3. 29/8). Při

spěli: 1. Nic. Maius, Caesareae Maiesta^is

consiliarius in curia appellationum: In

picturam palmarum, maris et faeminae

(sic), nuptiarum hieroglyphicum ex ipsius naturae gremio desumptum ... (3 básně, z nichž poslední rozsáhlá). 2. Elisabetha

Ioanna Leonis ex familia Westoniorum

Angla: rozsáhlejší příspěvek s akrostichein

na podobný námět. 3. Geor. CaroZfides) a Carlsperga ... 20. Septemb. . . . 1608

facieb[at). Rozsáhlejší příspěvek (3 str.),

skládající se ze dvou básní. R 1 neuvádí.

4 Otto von Horn. — Martinius, Sa

muel, z Hořovic. Z jeho autobiografie

(J. Miiller v Komenského Ohlášení, Praha

1898, str. XIII n.) byly známy tituly jeho

prací z doby exilu. Vzácné exempláře dvou

souborných vydání jeiio exulantských spisů

byly zjištěny v Db (Lit. Lat. rec. В 566; Hist. Germ. С 530, XXXVI): A) Sex ora

tiones academicae ... Wittebergae ...

1624. 1. De religione Bohemica. 2. De con

cordia ecclesiae (známo z dřívějšího vy dání r. 1617). 3. De miraculosa conserva

tione ecclesiae. 4. Protestatio contra Bo

hemos apostatas. 5. In exequiis Bohémi

studiosi Witteb. (též samostatně Praha

KNM: 59 G 13/6). 6. De ortu, cursu et

188



ZPRÁVY

occasu acad. Prag. (= Parentatio, Praha

UK: 4 J 80). Přídavky: 1. Fama posthuma Wrbeniana к úmrtí V. Vrbenského (1580 —

1622), též jeho životopis prózou. 2. Ara

coniugalis memoriae Rosinae Martiniae.

Z řady šesti akademických řečí ]e (kromě

Parentatio) nejzajímavější čtvrtá, namířená

proti mistrům pražské university Janu

Campanovi a Danielu Basiliovi, kteří pře

stoupili ke katolictví. Ve sbírce jsou též

básnické příspěvky jiných autorů, mezi

nimi je D. Alginus. R 1 nemá. B) Sbírka

Lacrumae Bohemicae obsahuje spisy: 1. Pa

rentatio academiae (přetištěna). 2. Refor matio Hussitica vita et martyrio M. Iohan

nis Hussii decorata. 3. Vindiciae Ziskianae.

Podrobnější sdělení chystám pro ZJKF.

C) Další M-ovy spisy: 1. Confessio Bohe

mica in quaestiones resoluta s. 1. a. 2. Con

fessio Bohemica vera Augustana in quae stiones ac responsiones resoluta ac ante

quinquennium lingua vernacula ... facta. 3. Totéž Franekerae Fris., s. a. Vše BIn, zatím podle katalogu, exempláře nejsou na místě. К M-ovu sňatku 17. 7. 1628

v Perně: Epithalamia (Zw: 12. 10. 2/11).

Přispělo 13 českých exulantů, mezi nimi

Nic. Troilus, Tob. Adalb(ertides), Zach.

Brunczvik, Paulus Stránský, Sam. Alector. — Matthaeides, Ioan., z Písku: Apo

strophe ... supplex (1649) (J: f. Art. lib.

IX, 7/84). Přesné autobiografické údaje. Z titulu ani z textu nevyplývá, kterému

městu byla tato veršovaná žádost 831etého

exulanta o pomoc určena. Stalo se tak

asi úmyslně, aby se dalo této jednolistové

publikace užít na různých místech. —

Mat tíh i as, Ioan.: Quaestiones tres de

iure docendo, Pragae 1615 (Db.). Pohřešuje se. Došlo-li ke zničení tohoto tisku a zá

roveň celého konvolutu, týkajícího se

pražské university, za války, jde o velmi

bolestnou ztrátu, protože se uvedený tisk

týkal známého sporu Nic. Troila a J. Ma

tyáše o původ českého národa a byl jed ním z posledních veřejných projevů Ma

tyášových v této věci, o nichž máme

zprávu. Autor základní práce o tomto

sporu J. Volf, Pam. arch. 22, 1906—1908, sl. 531—566 tohoto teihdy ještě dostupného

exempláře pro svou práci nevyužil a ne

přihlédl ani к odpovědi pražské university, nazvané Spongia a dochované ve větším

počtu exemplářů v Praze [LF 83, 1960, str. 326), takže lze naše nynější informace

považovat za zcela neúplné a nedosta

tečné. Po jiném exempláři výše uvedeného

spisu se pátrá. — Megander, Georg.,

pastor v Hradišti u Žatce: Tbrenodia . . .

Dionysii Hrobschitzki ... in Litschkaw

fLičkov) et Otschehaw (Očihov) ... Pragae ... 1595 (Zw: 6. 6. 31/12). Mezi přispěva teli Iac. Drabitius, ... pastor Libischensis

(v Liběšicích u Žatce). — Megander,

Christoph. К dosavadnímu zjištění (Věstník ČSAV 70, 1961, str. 684) přistupují tato

další: К M-ovu sňatku byl vydán spis: Statua coniugalis ... 1633, Cygneae (Zw:

48. 5. 7), přispěl V. Altwasser. К úmrtí

Epicedia (1635), složená z 20 příspěvků

přátel, zčásti též českých exulantů. Sbor

ník je součástí německého spisu Friih

zeitiges und friedsames Ableben (Zw: 12.

10. 12/18). Na fol. F 4a—G 4b Curriculum

vitae, doplňující bohatě zprávy Knihopisu

(před č. 5453). Zjištěn větší počet M-ových

německých (německo-latinských) spisů z doby exilu. Též příspěvky. — Muro

v i u s, Dan.: Carmen gratulatorium ad .. .

Guilielmum ab Oppersdorf . . . Aich, Frid

stein . .., studiorum patronům summum . . .

1594 (Db: Lit. Lat. rec. A 381, 21).

Neugebaur (Neuberus, Neiberus), Iac. Sborníky na jeho počest Epithalamia . .. Wittebergae . .. 1578 a Nuptlis secun

dis ... 1593 (Db: Lit. Lat. rec. A 394, 34

a 35) vydány za jeho moravského půso bení. Kromě toho je autorem příspěvků a adresátem řady rukopisných věnování

v tištěných knihách. Viz úvod. — Nigři n u s, Georg., z Litomyšle: Taedis ... Chris

tiani quinti, Daniae, Norvegiae, Vandalo

rum et Gothorum principis ... Dresdae . . .

1634 (Db: Hist. Saxon. С 987, 14).

Opsimathes, Ioan. (naposledy M.

Bohatcové, LF 80, 1957, str. 74 п.; v pozn. 1

dosavadní literatura): Carmina propemp tica ... Herbornae ... 1607 (Zw: 6. 8.

6/35). Sborník příspěvků 14 zahraničních

humanistů doplňuje zprávy štambuchu

(London, British Μ.), o němž G. Hrubant, CMM 40, 1916, str. 123 n.

13 — Listy filologické 189



ZPRÁVY

Partlicius, Simeon, z Třešti (Kniho

pis 6873 n. Předchází životopis od B.

Ryby; J. Dobiáš, Dějiny města Pelhřimova

III 2, Praha 1954, str. 399 n; tam starší

literatura): Metamorphosis mundi, qua omnium in mundo rerum vicissitudines,

mutationes aut etiam eversiones ... de

pinguntur ... His accessit Leo redivivus

eiusque querela et rejrigerium, quo se

suosque spe melioris fortunae erigit, cum

alloquio ad ... Bohemiae regem Frideri

cum eiusque fidos confoederatos . . . Lug

duni Batavorum ... 1626 (Db.: Hist. univ.

A 940). Dílo má 12 ff. a 246 stran a 4 ff.

Je věnováno zástupcům stavů Nizozem

ského spolku jako obráncům svobody a

pravé víry. Pro nás Jsou zajímavé tyto části: Str. 127 п.: Ferdinandus II. Str. 148:

De regno Bohemiae (charakteristika, dě

jiny, stanovisko к současným událostem,

obhajoba stavovského odboje a legitimity

vlády Fridricha Falckého). Str. 222: Ger

maniae et Bohemiae querela (str. 225: ne

svornost nekatolických kněží v Cechách Je označována za příčinu porážky). Str. 235:

epitafia popravených 27 pánů, tatáž, Jako

u Dornavia (J. Hejnic, ZJKF 6, 1964, str.

169 п.). Otištěno bez udání autora. Chybí verše na B. Fruweina z Podolí. Text místy mírně pozměněn. Str. 241: De capitibus decollatorum in suprema Pontis pinna ad ... Britanniae regem. Autor zastává

v celém spise kalvinistické názory, Je ne

smiřitelný nejen vůči katolictví, nýbrž i vůči luterství, které obviňuje z nedost

důsledného odporu proti katolickým dog

matům a obřadům. (Jak známo, přestoupil P. později ke katolické víře a tím si za

jistil možnost návratu. Dobiáš, 1. c., Ryba v Knihopise před č. 6873). 2. Η ото redi

vivus sivé actus iuridicialis satyricus, quo homo . . . apud lovem defertur, qui tan

dem ... in vera pietate .. . informatus hune mundum ... accusat eidemque pror

sus valedicit . . . Lugduni Batavorum . . .

1626, 96 ff. (Db: Lit. Lat. rec. В 906).

Titulem, rozdělením i zpracováním připo míná tento spis, věnovaný anglickému králi Karlovi, Komenského Labyrint, který

byl sice vydán později, ale vznikl před

vydáním tohoto P-ova spisu. V závěru

verše De capitibus . . . jako v dříve zmíně

ném díle. — z Popovic, Jakub: Epitha lamlon . .. Getrzichio senioři de Zierotin, domino Smirzicii et Czernikovicii, . . . con

siliario, ... et ... Ludmillae Libssteiniae

de Kolovrat ... 25. lulii ... 1589 .. . Pra

gae (Db: Lit. Lat. rec. Δ 379, 9). —

Pressius, Paulus: Vokabulář — Ifoca

bularium trilinquae (sic) ... Pragae ...

1589 (Db: Lingu. Slav. 226m). Knihopis uvádí jen vydání z r. 1582 (14 357), 1616

(14 358) a z 2. pol. 17. stol. (14 359).

Roth, Petrus. К jeho svatbě byl vydán sborník epithalamií (Praha 1605). Hu: an

Fc 1249 8°, Nv 1395 (podle katalogu).

a S a 1 m i s, Weiccardus. Jemu věno

vána Epigrammata in nuptias . .. Jenae ...

1597 (J: 4 Op. til. VI 29/2/28, podle kata

logu). — S ρ a n, Laur., ze Žatce (G. Gell

ner, CMM 60, 1936, str. 339 п.): 1. Epitha lamion ... Zimleri ... 1550 (Db: Hist.

Saxon. D 635, 20; titul znám Již předtím

podle Bln Xd 2444, tam však spis není na

místě). 2. Piarum meditationum ... liber, Schmalcaldiae ... 1574 (Hf: 38 Η 8 podle

katalogu). Gellner, str. 342, pouhý titul.

3. Spagirologia ... Gorlicii ... 1574 (Db: Chemia 377). Gellner, str. 342, pouhý titul

z Lupáče. 4. Exequiae .. . Pernstain . . .

1562 (Gb: 71 an Cb 7616 8°). 5. De aeta

tibus hominum iuxta ordinem planetarum liber. Nissae 1566 (Gb: 2 an Fa 12 549 8°). — Sporischius, Ioannes (G. Gellner, CMM 60, 1936, str. 352 п.): 1. De lesu

Christi incarnatione libri IV, Olomutii 1575

(Gb: 9 an Cf 825 8°). 2. 'Ωδών liber, Olo

mutii 1576 (Gb.: 10 an Cf 825 8°). —

S t a u d i u s, Dan.: Coniugio ... Martini

Reinhardi, civis ac bibliopolae Oppauien sis ... Nissae ... 1598 (Db.: Lit. Lat. rec.

A 393, 21). — Steinmetz, Ioan.: Oratio

de ... Christi . . . incarnatione, habita in

vetustissima Pragensium academia 9. Ia

nuarii anno 1616 ... Pragae (Zw: 9. 5.

9/84). Zajímavější než vlastní dílo je vy hláška rektora Gerstoría. — Streicius, Ioan. Felix, z Rokycan: Votum novi anni

1638 . . . Caspari a Schonburg, . . . Musarum

et exulum jautori celeberrimo . . . Cycneae

(Zw: 9. 5. 6/72). Z obsahu: De reforma tione et persecutione Rokicanensi 19. De

190



ZPRÁVY

cembr. et sequentibus aliquot dieb. ann.

1624 immaniter et cruente per milites

exacta, De Glauchensibus (Glauehau v Sas

ku), et Ioachimo-Vallensibus suts suorum

que patronis. Dosud byl znám větší počet děl S-ových z doby před rokem 1620, ale

žádné z doby exilu. — Svěchin, Gabriel, Oratiuncula ... 1607 (Zt: Hist. 4° 948, 8). Exkurs o českém školství. Chvála škol

v Kutné Hoře, v Chebu, ve Slaném a

v Praze.

Š t e f e к z Koloděj, Tob. Jemu к sňatku

byla vydána Εύφημία γαμική ... 1646 ...

Dresdae (Zw: 48. 5. 7/111). Z Cechů při

spěli Lad. Sekyrka a Sedczicz, Steph. Stef

fecius, Matthias Janda, Tob. Hauschkonius, Ioan. Mostnick a Nysstitz. Sborník patří do

Knihopisu, Translatto Bohemica, 3 strofy. Τ а г с o, Greg., z Litovle, má rozsáhlý

příspěvek (fol. А 2a—В 2a) v Epithala mia ... Wolfii ... Nissae ... 1583 (Db: Lit. Lat. rec. A 380, 11). — Tauben

r e u t e r, Christoph., v Jáchymově. Jemu к svatbě vydán sborník: Carmina nuptla lia ... Lipsiae ... 1587 (Zw: 6. 7. 21/65).

Přispěli: Laur. Borisch z Drážďan, rektor

školy v Chomutově, a Matthaeus Meissner

z Jablonného. — Teichlerus, El., pastor v Dubé: I'ota pronuba Václavu Berkovi

(Zt: Hist. 4° 948, 12). — Τ i d e r u s, Va

lent., ze Svitav: 1. Corollae Pieriae ...

Wlttebergae ... 1573 (Db: Lit. Lat. rec.

A 379). Věnováno Janu z Hardeka na Leto

vicích. — 2. Historla de Sionio rege Christo . . . Witebergae .. . 1573 (tamtéž, 2). Autor se označuje za absolventa jihlav ského gymnasia a věnuje tamní radě své

dílo z vděčnosti za podporu.

Werdenhagen, Ioan. Aug.: Ad illu

strem ... Radislaum de Wchynicz et Tet

tow ... Helmaestadii ... (25. 5.) 1603 (Db: Lit. Lat. rec. A 390, 9). Životopisné údaje.

Zalužanský (označen příjmením

Hradistenus), Adam (F. M. Bartoš, Bojov níci a mučedníci, Praha 1946, str. 139 n).

Blahopřejná skladba к jeho doktorátu od

přátel v cizině: Carmina gratulatoria ...

Helmstadii . . . 1587 (Zw: 6. 5. 8/61). V témž

konvolutu (přív. 29) jeho rozsáhlý příspě vek do epithalamií Horstiovi v Helmstedtu

1587.

Anonymní protikatolická báseň, vzniklá

v Olomouci 1605 ~ebo po tomto roce, Je součástí jenského konvolutu Jednolistů f. Art. lib. IX, 7/88 a anonymní verše De

motibus Bohemicis (1619) Jsou součástí

budyšínského konvolutu Bb: G 1454, sesta

veného z německých, latinských a jino

jazyčných tisků, týkajících se českého

odboje v letech 1618—1620. Pouze mono

gramem Μ. Р. Т. P. je označen jednolist In symbola, vytištěný v Praze u Nigrina r. 1601 (Zw: 6. 8. 6/26). Nedostupný byl zatím gratulační sborník jáchymovské

školy Ferdinandovi I. z r. 1559 (J: 4 Bud.

H. univ. 135/23). Předchozí výčet jmen autorů není ani

zdaleka úplný. Autoři příspěvků byli jme nováni jen ve výjimečných případech. Ne

uvádím také bohatý biografický materiál,

který jsem vytěžil z rozsáhlé Bergmannovy

sbírky a nehodnotím přínos studia novo

dobých tištěných publikací, zde nedostup

ných. Jako při předchozích výzkumech,

'byly i nyní shromažďovány údaje o starých tiscícih zahraniční provenience jako pod klad pro srovnání s odpovídajícím mate

riálem domácím. Zahraniční výzkum ukon

čen není, řada dalších tisků z uvedených i jiných míst je objednána mezinárodní

výpůjční službou.

Přehlížíme-li výsledky výzkumu za rok

1965, je nutno konstatovat, že přispěl к rozšíření našich vědomostí zejména o humanistické literární činnosti v čes

kých pohraničních oblastech, tedy na

území, o němž jsme dosud měli, pokud

jde o humanistické písemnictví, málo

zpráv. Ve světle nových nálezů bude nutno

zabývat se opět pozdním humanismem

moravským. V tomto případě bude však

třeba spíše doplnit dosavadní materiál,

než revidovat vyslovené názory,8 které

nová zjištění naopak v mnohém potvrzují. Na druhé straně by bylo možno označit

význam zjištění velkého počtu exulant

ských děl pouze za okrajový, protože se

zde dostáváme daleko za hranici, stanove

nou pro R (1620), někdy až o celá čtyři de

sítiletí. Nelze však zapomínat, že literární

činnost autorů, kteří začali působit před

8 ZJKF 5 (1963), str. 22 η.

191



ZPRÁVY

Bílou Horou, Je nutno sledovat i v jejím

dalším vývoji v době exilu. Právě exulant

ská díla, libující si v retrospektivě, přiná

šejí některé velmi podrobné údaje, odjinud

neznámé, týkající se předbělohorského

období, ukazují další vývoj latinské lite

rární činnosti na cizí půdě, odlišný od do

mácího, a jsou svědectvím postupného

kulturního splývání jednotlivých skupin

českých exulantů s cizím prostředím.

Mnohá zjištění snad již přicházejí pro

práci na R pozdě a uplatní se až v do

datcích. Tu je však třeba zdůraznit, že

bylo využito první možnosti, která se —

nehledíme-li ke krátkodobému výzkumu r. 1961 — naskytla.

Jan Martínek I Praha)

De libris humanioris aevi résdme

Latinis apud exteros repertis

j. martínek

Opera renascentium litterarum tempore condita ad Bohemiam et Moraviam spec tantia quam multa in Germanorum et Polo norum bibliothecis asserventur, vel ex hac

commentatiuncula, qua Iibri Latini supe riore anno inventi enumerantur, quivis cognoscere poterit. Nec vero occasionem

gratiarum iis persolvendarum, qui de pere grinationum mearum successu optime me riti sunt, tandem mihi oblatam praeter mittere velim. Praefectis itaque bibliothe carum et tabulartorum, quae sunt Berolini, Budissinae, Cygneae, Dresdae, Elbingae, Francofurti Marohionum, Gedanl, Gorlicii, Halis Saxonum, Jenae, Pirnae Hermundu

rorum., Varszaviae, Vitebergae, Vratislaviae, Zittaviae, pro facta fontium vetustiorum

copia magnas me debere gratias libenter fateor.

Konference к 500. výročí založení

Academie Istropolitany

Historický ústav Slovenské akademie

věd uspořádal ve dnech 13.—16. 12. 1965

ve Smolenicích vědeckou konferenci, na

zvanou „Humanistická vzdělanost a rene

sancia na Slovensku v 15. a 16. storočí".

Stalo se tak v souvislosti s oslavami

500. výročí založení Academie Istropoli

tany v Bratislavě, první university na

území Slovenska. Přednášky se týkaly

jednak vzniku této university a její čin

nosti, která vyplňovala zhruba čtvrtstoletí

(1465—1490], Jednak, jak již naznačuje sám název konference, rozvoje humanis

tické vzdělanosti na Slovensku vůbec.

Většina přednášek měla vztah к 16. stol.,

kdežto 15. stol. bylo zastoupeno, nehle

díme-li к okruhu referátů o Istropolitaně a o slovenských studentech na cizích uni

versitách, poměrně málo. Zato přihlíželi někteří referenti dosti podrobně i к vývoji v 17. stol., což je pochopitelné; konec

16. stol. totiž není na Slovensku, stejně

jako v českých zemích, významným mez

níkem v kulturním vývoji.

Rozhodnuti neomezovat konferenci pou

ze na otázky, související s Istropolitanou,

se ukázalo správným. Díky tomu, že se

přednášky týkaly značně rozsáhlého časo

vého úseku i působení humanismu a rene

sance v různých oblastech kultury, podala

konference ucelený pohled na toto období,

jaký sotva může poskytnout dosavadní vě

decká literatura.

V popředí zájmu byla pochopitelně lite

rární historie. Byla zastoupena dvěma sou

bornými referáty (J. Mišianik, J. Minárik)

a řadou dalších, které se týkaly jednotli

vých postav, zvláště Bohuslava Hasištejn ského z Lobkovic, Jana Sambuca, Martina

Rakovského, Vavřince Benedicta, Petra

Fradelia a Jana Jessenia. Ohlášená před

náška o Janu Dernschwamovi nebyla před

nesena. Na souborné referáty navázala za

jímavá debata o tom, které literární zjevy uvedeného období je možno zařadit do slo

venské literární (historie a které je třeba

z ni vyloučit (konkrétně se tato debata

týkala zejména Jana Bocatia) a dále

o charakteru slovenského písemnictví ve

srovnání s literaturou jiných národů. Aniž

chceme řešit otázku, nadhozenou v dis

kusi, musíme konstatovat, že bylo ke škodě

věci, že postavě tak významné pro kul

turní dějiny Slovenska, jako je Jan Boca

tius, nebyl věnován samostatný referát.

(O Bocatiovi shromažďuje již po léta ma

teriál B. Bálent; bádání o něm kromě toho

značně pokročilo v poslední době přede

vším zásluhou J. Frinty.) Je ovšem nutno

192



Průzkum zahraničních humanistických bohemik r. 1965

Documents

Transcript of Průzkum zahraničních humanistických bohemik r. 1965