Peklo Existuje
Transcript of Peklo Existuje
P. Giuseppe Tomaselli
Peklo existuje
Matice cyrilometodějská s. r. o.
Olomouc 2006
Imprimatur k italskému vydání: Catania, dne 18. 11. 1954 Sac. Innocentius Licciardello Bcmd Ruhland, Rudolf-Dicsel-StraBe 5, D-84503 Altótting Translation © Matice cyrilometodějská s. r. o., Olomouc 2006 ISBN 80-7266 243 0
ÚVOD
Podplukovník M... nepatřil sice k těm,
kteři nenávidí „kněžoury“, ale
náboženstvím pohrdal. Jednou řekl
kaplanovi, který u regimentu sloužil: „Vy
knčží jste sprostí podvodníci. Vymysleli
jste si peklo a mnoho lidí vám to uvěřilo."
„Pane podplukovníku, nechci s vámi
diskutovat, to můžeme udělat později. Jen
se vás zeptám: Jak dlouho jste studoval, že
můžete tvrdit: peklo neexistuje?"
„Na to není třeba studovat, abychom
takové věci porozuměli."
„Ale já jsem toto téma studoval v
teologických textech a nemám nejmenší
pochybnost o tom, že existuje peklo.“
„Přineste mi takovou knížku!"
Když podplukovník knihu přečetl a
vracel mi ji, musel říct: „Nyní vidim zcela
jasně, že vy kněží lidi nepodvádíte, když
říkáte, že peklo existuje. Vaše argu-
mentyjsou velice hluboké... máte pravdu!"
Když podplukovník, který má určité
vzdělání, pohrdá takovou věcí, jako je
peklo, není divu, když dělník, hospodyně
nebo student řekne: „Peklo neexistuje, a i
kdyby existovalo, tak tam budeme v dobré
společnosti, bude nás tam mnoho: V zimě
alespoň nebudeme mrznout, protože je
tam oheň!..."
Peklo - strašlivá pravda! Neměl bych o
teto věci psát já, ubohá duše. Kdyby to
napsala duše, která v pekle je, bylo by to
mnohem přesvědčivější.
Chtěl bych tuto knížečku napsal podle
božského Zjevení, aby si čtenář mohl
prohloubit své znalosti!
Svatý Augustin píše: „ Měli bychom peklo
prožít za života a nikoliv až po smrti.“
ROZHOVOR
Existuje ďábelská posedlost. Piší o tom
čtyři evangelia a setkáváme se s tím v
církevních dějinách. Ďábel může z Božího
dopuštění přebývat v lidském těle nebo
také ve zvířeti či na nějakém místě.
Římský rituál nás uči, jak máme pravou
posedlost rozeznávat.
Musel jsem v průběhu mnoha let
provádět exorcismy proti satanovi. Chtěl
bych o tom nyní něco vyprávět.
Můj biskup mě pověřil, abych vyhnal
ďábla z jedné dívky. Velcí lékaři ji
vyšetřovali a prohlásili o ní, že je zcela
zdravá. Nebyla příliš vzdělaná, protože
navštěvovala jen základní školu. Když ji
posedl ďábel, rozuměla klasickým řečem a
byla schopna je číst.
Ve světnici, kterou obývala, se děly
podivuhodné věci. Praskaly okenní tabule,
prudce bouchaly dveře, stůl se pohyboval,
věci samy vylétávaly z koše a padaly na
zem.
Několik lidi bylo při exorcismu přítomno,
také jeden další kněz a jeden profesor
lilosolie, který všechno zaznamenával, aby
to mohl později publikovat. Ďábel byl
zkrocen trojjediným Bohem, aby řekl své
jméno a odpovídal na mé otázky.
„Moje jméno je ....! Jsem v těle tohoto
děvčete a já ji neopustím, dokud bude
souhlasit ona a neřckne k odchodu své
ano.“
„Mluv zřetelněji!11
Jsem ďábel nečistoty. Budu toto děvče
trápit, dokud nebude ochotná žít nečistě."
„Ve jménu Ježíše Krista, mluv! Jsou v
pekle lidé, kteří jsou tam kvůli nečistotě?"
„Ano, a velice mnoho!“ Profesor se ho
zeptal:
„Čím jsi byl, než ses stal démonem?"
„Cherubem, vysokým důstojníkem
nebeského dvora."
Jakého hříchu jste se vy, svržení ďáblové,
dopustili?"
„ON se neměl stát člověkem!... ON, který
je BŮH. Neměl se tak pokořit... ON to
neměl dělat!"
„Nevěděli jste, že budete svrženi do
pekla, když se vzepřete proti Bohu?"
„ON řekl, že nás zkouší, ale neřekl nám,
že nás tak potrestá... Peklo!....Peklo!...
Nikdy nepochopíte, co to znamená, věčný
oheň!..."
Řekl to s velkou nenávisti a zoufalstvím.
PEKLO
C o je to peklo, o kterém je řeč, o
kterém bychom se chtěli poučit a
přemýšlet?
Je to trest, kterým Bůh potrestal odbojné
anděly a kterým postihne také neposlušné
lidi, kteří nezachovávají jeho přikázání a
chtějí zemřít jako jeho nepřátelé.
Musíme nejdříve pochopit existenci pekla
a jeho podstatu, a pak teprve dospějeme k
jeho pravému poznáni.
Než náš rozum přijme pravdu, potřebuje
pevné důkazy. Protože se jedná o pravdu,
která má tak těžké důsledky pro přitomný
i budoucí život, je nutné podat rozumové
důkazy, důkazy z božského zjeveni a z
dějin.
ROZUM
I když lidé se často mýlí, shoduji se všichni
v tom, že je správné, aby dobří lidé byli
odměněni a zlí potrestáni.
Dobrý žák postupuje do dalši třídy, špatný
musí třídu opakovat. Statečný voják
obdrží vyznamenáni za
statečnost, zběh je potrestán a zastřelen.
Čestný občan má občanská práva, zločinec
musi jit do vězeni.
Náš rozum tedy přijímá, že je správné,
aby zločinec byl potrestán.
Bůh je spravedlivý'. On je podstata
spravedlnosti. Dal člověku svobodu. Vložil
do našeho srdce přirozený zákon. Je tedy
nezbytné konat dobro a varovat se zla.
Když nám dal nejvyšší Zákonodárce
přikázáni, je možné, abychom na ně
nedbali, nebo je dokonce zavrhovali?
Dokonce Voltaire, bezbožný filosof,
napsal ve svém díle „Le loi naturelle":
„Když nám celé tvorstvo dokazuje
existenci nekonečné bytosti, říká nám
rozum, že musí být také nekonečně
spravedlivý. Ale jak by mohl být
spravedlivý, kdyby nás nemohl odměnit a
potrestat?" Povinností krále je zlé skutky
potrestat a dobré skutky odměnil. Myslíte
si, že Bůh to dělá jako lidská spravedlnost?
ZJEVENÍ
Náš lidský rozum může ve stavu milosti
pochopit pravdy víry. Bůh, který sám je
Pravda, miluje člověka
a zjevil mu různá tajemství. Člověk je může svobodně
přijmout nebo zavrhnout, ale jednou musí svému
Stvořiteli složit účty ze svého rozhodnutí.
Božské zjeveni je obsaženo v Písmu svátém Starého
a Nového zákona. Bůh mluvil ve Starém zákoně k
prorokům. Byli jeho hlasateli u židovského národa.
Prorok David řekl: „Bezbožní se musí třást, protože
budou svrženi do pekla, kde bude jejich odměnou
vitr, síra a oheň.“
Prorok Izaiáš řekl: Jejich červ neumírá, jejich
oheň neuhasne; budou strašlivou výstrahou všemu
tvorstvu.“ (Iz 66,24)
Předchůdce Ježíše Krista sv. Jan Křtitel, který při-
pravoval duše na příchod Ježíše Krista, viděl v něm
odměnu pro dobré a trest pro zlé. V jednom proroctví
řekl: „Oddělí zrno od plev a plevy spálí
neuhasitelným ohněm.“ (Mt 3,12)
BOŽÍ SYN
Před asi dvěma tisíci lety, když v Římě panoval císař
Oktavián Augustus, narodil se Boží Syn Ježíš Kristus.
Tak začíná Nový- zákon. Kdo může popřít
historičnost
Ježíše Krista? Žádná jiná historická událost
nemá tolik důkazů. Boži Syn dokázal své
božství mnoha mimořádnými zázraky a ty,
kteří ještě pochybovali, vyzval: „Zbořte
tento chrám (myslel tím své tělo), a já ho
ve třech dech opět postavím!11 (Jan 2,19)
Jonáš zůstal tři dny v útrobách ryby, tak
jako Syn člověka byl tři dny v lůně země.
Zmrtvýchvstání je velkým důkazem jeho
božství. Proč způsobil Ježíš tolik zázraků?
Chtěl, abychom mohli s jistotou uznat a
přijmout pravdu, které nás učil.
Ježíš mohl říct: ,Já jsem světlo světa. Kdo
mě následuje, nebude chodit ve tmách,
nýbrž bude mít světlo života.*1 (Jan 8,12)
Posláním Vykupitele bylo zachránit
lidstvo tím, že je vysvobodil od hříchu a
ukázal mu jistou cestu k nebi.
Dobři mu naslouchali s velkou radostí a
následovali jeho učení. Aby lidi povzbudil
ke konání dobra, mluvil o velké odměně,
kterou spravedliví obdrží v jiném životě.
„Blahoslaveni jste, když vás budou kvůli
mně tupit a pronásledovat a mluvit o vás
lživé všechno zlé. Radujte se a jásejte,
protože vaše odměna v nebi bude velká.
Protože tak byli před vámi pronásledováni
proroci.11 (Mt 5,1 ln)
„Až přijde Syn člověka ve slávě a všichni jeho
andělé s ním, usedne na trůně své slávy.1' (Mt 25,31)
„Pak řekne Král těm, kteří jsou po jeho pravici:
Pojďte, požehnáni mého Otce, přijměte království,
které je pro vás připraveno od stvoření světa.“ (Mt
25,34)
„Radujte se z toho, protože vaše jména jsou
zapsána v nebesích.“ (Lk 10,20)
„Když dáváš hostinu, pozvi chudé, chromé, ochr-
nulé a slepé. Budeš blahoslavený, protože oni nemají,
čím by ti odplatili; bude ti to odplaceno při zmrtvých-
vstání spravedlivých.“ (Lk 14,13n)
„Odkazuji vám království, jako je Otec odkázal
mně.“ (Lk 22,29)
VĚČNÝ TREST
Dobrým a těm, kteří dobře smýšlejí, postačí slib věčné
odměny. Ale ke zlým, kteří jsou obětí vášní, je nutno
hovořit o trestu, aby se vzpamatovali. Pro dobrého
syna postačí pokyn otce, a poslechne, protože miluje
otce a chce mu způsobit radost, ale pro zlého syna
musí otec připravit trest.
nJežíš viděl zlobu mnoha svých současníků
i těch, kteří ho v budoucích staletích
nebudou chtít slyšet. Chce zachránit
každou duší a poukazuje na trest, který je
připraven pro zlé duše, na peklo.
Ježíšova slova nám podávají jistý důkaz o
existenci pekla. Kdo to popírá nebo jen
pochybuje o slovech Syna člověka, ten
pohrdá evangeliem, popírá dějiny a světlo
slunce.
BŮH HOVOŘÍ
Židé věřili, že mají nárok na nebe jen
proto, že pocházejí od Abraháma. Nechtěli
uvěřit vježíše Krista a hrozil jim pekelný
trest. „Pravím vám, přijdou mnozí od
východu a od západu a budou stolovat s
Abrahámem, Izákem a Jakubem v
nebeském království. Ale děti, které byly
pro toto království určeny, budou vyvrženy
do vnější temnoty a tam bude pláč a
skřípání zubů.“ (Mt 8,1 ln) Ježíš viděl
mnoho hříšníků své doby i budoucích
pokolení. Aby přivedl zlé k obrácení a
dobré uchránil před zlem, mluvil o pekle.
„Běda světu pro pohoršení! Pohoršení
musejí přicházet, ale běda tomu, skrze
koho pohoršení přijdou!" (Mt 18,7)
Jestliže tě pohoršuje tvá ruka, utni ji,
lépe je pro tebe přijit do nebeského
království s jednou rukou, než s občma
rukama přijít do pekla do neuhasitelného
ohně. A jestliže tě pohoršuje tvá noha, utni
ji. Lépe je pro tebe přijít s jednou nohou do
nebe, než být s oběma nohama uvržen do
pekla. A když tě pohoršuje tvé oko,
vyloupni je, lépe je pro tebe, abys přišel do
nebe jednooký, než abys byl s oběma
očima uvržen do pekla, kde jejich červ
neumírá a oheň nehasne.“ (Mk 9,42.46n)
Těmito větami nám Ježíš říká, že musíme
být připraveni k oběti, i když nás to stojí
tolik, jako např. dát si amputovat úd,
abychom neupadli do věčného ohně.
Ježíš učil lidi spolupracovat s dary
milosti, které obdrželi od Boha, jako je
rozum a pozemská dobra.
V podobenství o hřivnách poukazuje
Ježíš na následky, které postihnou
lenivého a neužitečného služebníka:
„Vyhoďte ho ven do temnot, tam bude pláč
a skřípěni zubů.“ (Mt 25,30)
Když Ježíš ohlašuje konec světa,
zmrtvýchvstání a svůj slavný příchod,
mluví o dvou stádech, o dobrých a zlých
duších.
„Pak řekne těm, kteří jsou po levici: Pryč
ode mne, zlořečeni, do věčného ohně,
který je připraven pro ďábla a jeho
anděly!' (Mt 25,41)
Pro všechny lidi existuje nebezpečí, že
přijdou do pekla, jestliže během
pozemského života neplní své povinnosti.
Ježíš to říká i svým učedníkům. Ti to hlásali
ve městech a vesnicích a ohlašovali Boží
království, uzdravovali nemocné a vyháněli
zlé duchy. Vrátili se zpět šťastní a řekli:
„Pane, i démoni nás poslouchali, když jsme
je vyháněli tvým jménem.“Ježíš odpověděl:
„Viděl jsem satana padat z nebe jako
blesk." (Lk 10,17)
Měl tím na mysli, že nesmíme být pyšní.
Pýcha svrhla Lucifera do pekel.
Bohatý mládenec odešel smutný od
Ježíše, protože dostal radu, aby se odloučil
od svých statků a dal je chudým kvůli
nebeskemu království. Ježiš ale řekl
učedníkům: „Amen, pravím vám, bohatý
těžko přijde do nebeského království.
Spiše projde velbloud uchem jehly, než
vejde bohatý do Božího království.“ (Mt
19,23)
„Když to učedníci slyšeli, velice se
polekali a řekli: ,Kdo tedy může být
spasen?1 Ježíš se na ně podíval a řekl: ,Pro
lidi je to nemožné, ale u Boha je možné
všechno.1 “ (Mt 19,25)
Ježíš nechtěl mluvit proti bohatství.
Chtěl však učedníky upozornit, že bohatí
lidé obyčejně příliš milují své jmění a málo
pomáhají chudým. Bohatí, kteří tak žiji,
riskují, že přijdou do pekla. A vyprávěl jim
podobenství: „Byl jeden bohatý člověk,
nádherně a vybraně se strojil a den co den
skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával
nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze
stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a
olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a
andělé ho přenesli k Abrahámovi; zemřel i
ten boháč a byl pohřben. A když v pekle
pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli
Abraháma a u něho Lazara. Tu zvolal: ,Otče
Abraháme, smiluj se nade mnou a pošli
Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve
vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v
tomto plameni/ Abrahám řekl: ,Synu,
vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého
už za tvého života, a Lazarovi naopak
všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty
trpíš. A nad Lo vše jest mezi námi a vámi
velká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl,
nemůže přejít odtud k vám ani překročit od
vás k nám.1 Řekl: ,Prosím tě tedy, otče,
pošli jej do mého rodného domu, neboť
mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni
nepřišli do tohoto místa muk.' Ale
Abrahám mu odpověděl: ,Mají Mojžíše a
Proroky, ať je poslouchají!' On řekl: ,Ne
tak, otče Abraháme, ale přijde-li k nim
někdo z mrtvých, budou činit pokání.1 Řekl
mu: ,Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky,
nedají se přesvědčil, ani kdyby někdo vstal
z mrtvých.(Lk 16,19-30)
ZLÍ LIDÉ ŘÍKAJÍ
V tomto podobenství z evangelia, ve kterém hovoří
sám Bůh, nacházíme nejen odkaz na existenci pekla,
ale také odpověď těm lidem, kteří říkají: „Uvěřím v
existenci pekla, až když někdo odtamtud přijde a
řekne to.“ Kdo tak mluví, vede asi špatný život a jistě
by neuvěřil, ani kdyby přišel někdo, kdo vstal z mrt-
vých, a řekl mu to.
1 kdyby přišel někdo z pekla, bylo by mnoho zlých
lidí, kteří by měli zájem na tom, popírat peklo:
„On se zbláznil, nevěřte mu!“
POČET ZAVRŽENÝCH
J ežíš mluvil často o nebi a o pekle, takže se ho učed-
níci zeptali: ,Je mnoho těch, kteří se zachrání?14 Ježíš
dal vyhýbavou odpověď. Nedovolil, abychom
pronikli do tohoto tajemství:
„Vejděte těsnou branou! Prostorná je brána a široká
cesta, která vede k záhubě, a mnoho je těch, kdo
tamtudy vcházejí. Jak těsná je brána a úzká ces-
ta, která vede k životu, a málo je těch,
kdo ji najdou!" (Ml 7,13n)
Jaký je správný význam těchto božských
slov! Dobrá cesia je tvrdá, protože je nutno
bojovat proti vášním a sledovat jen Boží
přikázáni.
„Kdo chce být mým učedníkem, zapři
sám scbe, vezmi na sebe svůj kříž a
následuj mě.“ (Mt 16,24) „...království
nebeskě trpí násilí a násilníci po něm
sahají." (Mt 11,12)
Cesta, která vede do pekla, je velice
pohodlná. Mnozí hoví životním rozkoším a
uspokojuji pýchu a negativní mravy a
žádostivost. Když se někdo ptá: „Přijde
většina lidí do pekla?", musíme odpověděl:
„Nevíme!"
Svalý otec a mnoho kazatelů obyčejně
tvrdí, že většina lidi se spasí, protože Bůh
chce, aby všichni lidé byli zachráněni.
Dává všem možnost, aby dosáhli věčné
spásy. Mnoho lidí je slabých. Jsou satanovi
služebnici a zůstanou jimi i na věčnosti.
Zdá se. že většina lidí přijde do nebe. V
Písmu svátém jsou utěšující slev va: „Pán
je spravedlivý. On rozváže pouta zločinců."
(Ž 129,4)
„Toto je má krev, krev Nové smlouvy,
kierá se vylévá za mnohé na odpuštění
hříchů." (Mt 26,28)
Je mnoho těch, kteří potřebují Boži
spásnou milost. Pohleďme na lidstvo. Asi
třetina umírá dříve, než mají rozum, a
nemají ani čas, aby se dopustili smrtelného
hříchu. Mnoho lidí neví nic o katolickém
náboženství, a to bez své viny, protože
bydlí v zemi, kam evangelium ještě
nepřišlo. Pokud tito lidé zachovávají
přirozený zákon, nepřijdou do pekla,
protože Bůh je spravedlivý a netrestá
nevinné lidi. Tzv. nevěřící... nespořádaní a
zkažení lidé nekončí všichni špatně.
Zestárnou, oheň vášní se zmírní a oni se
opět obrátí k Bohu. Mnoho lidi po mnoha
životních zklamáních se opět vrátí ke
křesťanské morálce!
Mnoho zlých se vrátí zpět k Bohu... snad
po smrti některého člena rodiny... nebo na
konci svého života... Mnozí umírají v
nemocnici, na bitevním poli, ve vězeni, ve
vlastní rodině!
Jistě neni mnoho lidi, kteří na konci
života odmítají útěchu, protože se jim v
poslední chvíli otevřou oči. Zapomenou na
mnoho předsudků a názorů. Milost Boži na
konci života je jistě velká, zvláště když se
příbuzní modli a mnoho zbožných duši se
denně obětuje za umírající.
Z těchto úvah vidíme, že i když mnoho
zlých lidi vede špatný život, je zde ještě
velký počet jiných lidi, kteří najdou cestu k
Bohu dříve, než odejdou na věčnost.
ČLÁNEK VÍRY
Ježíš potvrzuje a často zdůrazňuje existenci pekla. Je
to tedy článek víry. Tvrdit, že peklo neexistuje, je
smrtelný hřích. Je také velkým hříchem o pekle
pochybovat nebo říkat: „Doufejme, že peklo
neexistuje.1*
Kdo nechce přijmout tento článek víry?
Jsou to lidé, kteří nemají potřebné náboženské
vzdélání. nečtou evangelium, lidé povrchni, kteří ne-
přikládají náboženství velký význam, lidé nemravní,
kteří si chtějí užívat života. V podstatě vzato, jsou to
ti, kteři jdou po pohodlné cestě k peklu a můžeme je
přirovnat k beránkům vedeným na porážku. Ubozí,
nic netušící zaslepenci! Nyní je nutno uvést důkazy,
protože Bůh dovoluje, aby se zjevovaly zavržené
duše.
GENERÁL
Vzdělaný a zbožný Gaston De Ségure vydal knížečku
o existenci pekla, ve které popisuje do nejmenšich
podrobnosti zjevení jednoho zavrženého. Uvádím
tento příběh jeho vlastními slovy.
V roce 1812 sc v Moskvě stala tato
příhoda, a to takřka v mé rodině. Můj děd z
matčiny strany, hrabě Rostopčin, byl
vojenským mistodržícím v Moskvě. Byl
velkým přítelem generála Orlova,
statečného, ale nevěřícího muže. Jednoho
večera po jídle, začal hrabě Orlov žertovat
s přítelem, generálem V., který si velmi
vážil Voltaira. Generál V. si tropil
posměšky z náboženství a zvláště z pekla.
Hrabě Orlov řekl: „Co když na věčnosti
přece něco existuje?"
Generál odpověděl: „Dobrá, je-li to tak,
tak ten, kdo z nás první zemře, podá o tom
ostatním zprávu. Souhlasíte?"
Orlov odpověděl: „Výborně!" Slíbili si to
podáním ruky.
Asi po měsíci musel generál opustit
Moskvu, protože dostal významné místo v
ruské armádě, když Napoleon vypověděl
Rusku válku. Za tři týdny byl generál zabit
při průzkumu nepřátelských pozic. V tom
okamžiku musel stanout před Božím
soudem. Hrabě Orlov byl v Moskvě a
nevěděl, že jeho přítel byl zabit. Byl ještě
na lůžku, když se mu náhle zjevil generál
celý bledý, s pravou rukou na hrudi, a řekl:
„Peklo existuje a já jsem v něm!" Nato
zmizel.
Hrabě ihned vstal, opustil ložnici v
županu, v pan- toflich a s rozcuchanými
vlasy, vytřeštěným zrakem a smrtelně
bledý. Běžel k mému dědovi, aby mu vy-
právěl, co se přihodilo. Můj děd, který
krátce předtím vstal, byl velice překvapen,
že vidí hraběte tak brzy ráno a
neupraveného. „Co se vám stalo?“
,Já mám dojem, že se zblázním, tak jsem
se vyděsil. Viděl jsem právě generála V...!u
„Co? Generál již přijel do Moskvy?"
„Ne,“ odpověděl hrabě a posadil se na
divan s hlavou v rukou. „Nevrátil se, a to
mě velice děsí!“ A vyprávěl mu o zjevení.
Můj děd se pokusil ho uklidnit. Řekl mu, že
jistě šlo
o halucinaci nebo o fantazie a že by na
takové věci neměl myslet.
Po dvanácti dnech dostal děd zprávu, že
generál zemřel právě onoho rána, kdy ho
hrabě Orlov viděl.
V NEAPOLI
Kdo by nevěděl, jak přísné jsou procesy
svatořečení? Než církev někoho prohlásí
za svátého, zkoumá jeho život a zvláště ty
nejdůležitější události. Následující příběh
je skutečný a pravý a můžeme se
o něm dočíst v aktech procesu svatořečeni
sv. Františka di Girolamo. To byl jezuitský
misionář, který žil v 19. stoleti.
Jednoho dne kázal před zástupem lidi na
jistém ne- apolském náměstí. Jedna špatná
žena, jmenovala se Kateřina, která bydlela
na tomto náměstí, chtěla lidi při kázání
vyrušit, začala nestydatě křičet a výt. Svě-
tec nemohl v kázání pokračovat, protože
žena ustavičně křičela. Po několika dnech
se světec vrátil na náměstí a světnice, kde
ona žena bydlela, byla zamčená. Ptal se
sousedů, co seji stalo. „Dnes v noci náhle
zemřela.“ „Zasáhla ji Boží ruka." „Pojďme
se na ni podívat,“ řekl světec.
Vstoupili do světnice nešťastné ženy v
doprovodu několika lidi a spatřili její
mrtvolu. Bůh chtěl své svaté oslavit divy a
dal svému věrnému služebníku dar, aby
položil otázku mrtvé ženě. Svatý František
di Girolamo se díval zděšený na mrtvolu.
Slavnostním hlasem se zeptal: „V Ježíšově
jménu, Kateřino, pověz těmto lidem, kde
nyní jsi!"
Bůh dovolil, aby mrtvola otevřela oči,
pohnula rty a chraptivým a strašným
hlasem řekla: „V pekle!... Jsem navždy v
pekle!..."
VE VĚČNÉM MĚSTĚ
V Římě v roce 1873, několik dnů před
svátkem Nanebevzetí Panny Marie, byla v
nevěstinci nešťastnou náhodou zraněna na
ruce jedna ta nešťastná žena. Domnívala
se, že to není vážné, ale přesto ji dopravili
do nemocnice. Zemřela následující noci.
Jiná mladá žena, která žila v tomto domě a
nevěděla nic o tom, co se stalo v
nemocnici, začala náhle tak zoufale křičet,
že probudila celé okolí. Zavolali policii. Co
se stalo? Přítelkyně, která zemřela v
nemocnici, se jí zjevila obklopená plameny
a řekla: Jsem zatracena! A nechceš-li také
tak zemřít, opusť ihned tento hanebný
dům a vrať se k Bohu.“
Žena se nemohla uklidnit a hned ráno
odešla z domu. Celý dům byl vyděšen,
když se dověděl, že mladá žena zemřela.
Majitelka domu těžce onemocněla, když se
dověděla o zatracené duši, a obrátila se.
Volala kněze a chtěla přistoupit ke
svátostem. Církevní vrchnost pověřila
úctyhodného kněze Mons. Sirolliho, faráře
u sv. Salvátora, aby věc vyřídil. Ten žádal
kajícnici, aby veřejně před svědky odvolala
urážky proti Bohu a proti papeži a aby
potvrdila, že ukonči mto ničemnou činnost.
Žena zemřela kajícně a zaopatřena a celý
Řím mluvil o této události.
Zli se tomu vysmívali, ale dobři se ještě
více polepšili.
V LONDÝNĚ
V roce 1848 žila v Londýně vdova ve věku 29 let.
Byla velice bohatá a velice světácká. Několik mužů ji
navštěvovalo v jejím domě. Měla také mladého
přitele, lorda, ale jeho chování nebylo seriózní.
Jednou v noci kolem dvanácté hodiny četla pani
jakýsi román, aby mohla lépe usnout. Když zhasila
svici, zpozorovala ve dveřích světlo, které stále sílilo.
Celá udivená nemohla pochopit, co se děje. Dveře se
pomalu otevřely a zjevil se mladý lord, který s ní tak
bezstarostně žil. Dříve, než mohla něco říct, popadl ji
za zápěstí a řekl: ,Je peklo, kde hoříme!"
Bolest byla tak velká, že ztratila vědomí. Když se
za půl hodiny probrala, zavolala komornou, která
ihned ucítila spáleninu. Viděla na zápěstí paní ránu
hlubokou až na kost o velikosti lidské dlaně. Také na
koberci byly stopy muže a koberec byl z obou stran
propálený. Následující den se vdova dověděla, že
mladý lord v noci zemřel.
Příběh vypravoval Gaston De Ségure. Dodal: „Ne-
viní, zda se tato žena obrátila, vím jen, že dosud žije.“
Na levé ruce nosí velký zlatý náramek, aby spáleninu
nebylo vidět. Nosí tento náramek ve dne v noci, takže
ji říkají „Žena s náramkem".
ARCIBISKUP VYPRAVUJE
Mons. Antonio Pierozzi, arcibiskup ve
Florencii, byl velice zbožný a vzdělaný
muž. Vyprávěl příběh, který se stal v
polovině 15. století a velice zapůsobil na
lidi té doby.
Jeden sedmnáctiletý mladík zamlčel z
falešného studu ve svaté zpovědi těžký
hřích, a pokaždé, když přistupoval k
svátému přijímáni, dopouštěl se svato-
krádeže. Měl stále výčitky svědomí, ale
místo aby svou věc uvedl do pořádku,
konal velké kající skutky. Nakonec se stal
mnichem. Myslel si: Tam se vyzpovídám ze
svých svatokrádeži a budu konat pokání za
své viny.
Jako zcela zbožný mladík byl přijal do
kláštera. Bohužel, nenašel odvahu, aby se
ze svých vin vyzpovídal. Tři roky nato
zemřel. Ani na smrtelné posteli se nevy-
znal zpovědníkovi ze svých těžkých hříchů.
Spolubratři mysleli, že zemřel jako světec.
Jeho mrtvola byla slavnostně přenesena do
klášterního kostela. Přišli den se měl konat
pohřeb.
Časně ráno, když chtěl mnich zvonit k
ranní modlitbě, spatřil náhle, jak mrtvý
stoji před ním, obklopen plameny a řetězy.
Mnich se k smrti polekal a padl na kolena.
Mrtvý mu řekl: „Nemodlete se za mne.
Jsem v pekle a zůstanu tam celou věčnost."
Pak mu vyprávěl o svých svatokrádežích.
Zmizel a zanechal po sobě velký zápach,
který bylo cítit v celém klášteře. Nařízení
dali mrtvolu pohřbít bez obřadů.
V PAŘÍŽI
Svatý Alfons Liguori, církevní učitel,
vyprávěl jiný příběh.
Pařížská univerzita byla velice slavná.
Náhle zemřel jeden profesor. Nikdo by
nebyl pomyslel na jeho smrt, ani jeho
nejlepší přítel, pařížský biskup.
Biskup se modlil každý den za jeho
nebohou duši. Jednou v noci, když se
modlil za svého zemřelého přítele, spatřil
ho celého zoufalého v ohni. Biskup pocho-
pil, že je zavržen, a zeptal se ho:
„Vzpomínáte si v pekle na vědu, která
vás učinila slavným?"
„Ne! Když jsme zde s démony, máme
jinou práci! Tito zli duchové nám nedopřeji
klidu, bráni nám v přemýšlení. Myslíme jen
na své tresty, které jsou tak strašné.
Démoni se snaží nás ještě více trápit, aby-
chom tak byli velmi potrestáni."
RAYMOND DIOCRÉ
Tento příběh se stal před tisíci svědky a
vyprávějí o něm podrobně vzdělaní
mužové. V Paříži zemřel univerzitní
profesor, kanovník Raymond Diocré. Jeho
mrtvola byla vystavena v chrámu Notre
Dame. Doprovázelo ho mnoho věřících,
profesoru a studentů. Mrtvý byl umístěn
ve střední lodi, a jak bylo tehdy zvykem,
byl přikryt jen jednoduchým závojem.
Když kněz četl čtvrtou lekci oficia za
zemřelé a pronesl větu: „Responde mih i:
Quantas habes iniquitates et peccata...“
(Odpověz mi: Kolik máš hříchů a vin?),
uslyšel zpod závoje hrobový hlas: „Iusto
Dei iuditio ac- cusatus sum!“
(Spravedlivým Božím soudem jsem byl
prohlášen za vinného.)
Ihned sňali závoj, ale mrtvola ležela
chladná a nehybná. Po všeobecném
pohnuti kněz větu opakoval. Tu se mrtvola
posadila a vykřikla ještě hlasitěji:
„Spravedlivým Božím soudem jsem byl
odsouzen!11 Všichni přítomní byli zděšeni.
Několik lékařů přistoupilo k mrtvému,
který opět ležel bez hnutí, a konstatovali,
že je skutečně mrtvý. Nikdo už neměl ten
den odvahu dokončit smuteční obřad a
čekalo se na druhý den.
Církevní vrchnost nevěděla, co si má
počít. Jedni říkali: ,Je zavržen, není hoden,
aby se církev za něho modlila.“ Druzí
zastávali názor: „Není jistě, že Diocré byl
zavržen. Řekl jen, že byl obviněn a uznám
vinným." Biskup byl také toho mínění a
příští den chtěl obřad opakovat. Když však
řekl větu: „Responde mihi...,“ mrtvola se
vztyčila a hlasitě vykřikla: „Spravedlivým
Božím soudem jsem navždy odsouzen do
pekla!"
Po tomto strašlivém potvrzeni byl obřad
ihned ukončen a mrtvý byl uložen do
ncposvěcené půdy.
Událost byla jasná a po ni se mnoho lidí
obrátilo. Byl mezi nimi i jistý Bruno, žák a
obdivovatel profesora Diocré. Byl to dobrý
křesťan. Rozhodl se však, že opustí tento
svět a bude se věnovat do konce života jen
pokáni. Několik přátel následovalo jeho
příklad a založili nejpřísnější řád katolické
církve, kartuziány. Zemřel v pověsti
svatosti.
Kdo dnes navštíví Scrra San Bruno v
Kalábrii, spatří klášter, který světec
vybudoval (druhá kartouza), ve kterém žilo
mnoho známých osob i slavných profesorů,
kteří se chtěli posvětit modlitbou, prací,
přísným pokáním a mlčením. Svět si může
myslet, že tito lidé se zbláznili, ale ve
skutečnosti jsou to velice moudři muži.
Následují svého zakladatele, který
pamatoval na peklo a nastoupil cestu
umrtvováni.
NENAPRAVITELNÁ ZTRÁTA
ixdyž jsme si podle Zjevení a různých událostí ověřili
existenci pekla, zamysleme se nad tím, co je
podstatného na trestu duše, která se propadla do
pekelné propasti. Ježíš nazývá věčnou propast
„místem muk" (Lk 16,28).
Trestů je mnoho, ale ten největší nazval sv. Tomáš
„ztráta nejvyššího dobra, ztráta Boha11.
Byli jsme stvořeni pro Boha, pocházíme od něho a
směřujeme k němu.
Dokud jsme na světě, můžeme se od Boha a od jeho
přátelství odloučit. Člověk, který hledá jen pozemské
radosti, nikdy nenajde štěstí. Pravé štěstí je jen v Bo-
hu. Jak mnozí bohužel věří, je možno žit bez našeho
Stvořitele! Můžeme své srdce dát nějaké osobě, užívat
bohatství, uspokojovat své vášně.
Jakmile však duše přijde na věčnost, musí opustit
všechno, co na tomto světě vlastní. Pak uvidí a pocítí
Boha jako nekonečnou krásu a dokonalost a pocítí
velké štěstí, že může být s ním, je jim přitahována
více než železo magnetem. Pozná, že jediná pravá
láskaje všemohoucí a věčný Bůh.
Když však duše opustí tento svět jako Boží
nepřítel, pak je od Stvořitele odvržena, když uslyší:
„Pryč ode
mne, zlořečeni, do ohně věčného, který je
připraven pro ďábla a jeho anděly.1' (Mt
25,41)
Plane v nich velká potřeba lásky,
protože poznali Boha a cíli se pro celou
věčnost zavrženi. Ó, jaké je to pro
zavržené trápeni!
ZMAŘENÁ LÁSKA
Kd o by neznal moc pozemské lásky? Co
bychom dělali, kdyby nám nebylo dovoleno
jí dosáhnout?
Navštívil jsem nemocnici Sestry Marty v
Katánii a spatřil jsem tam jednu ženu,
která velice plakala, nebylo možné ji utišit.
Byla to nešťastná matka, které zemřel syn.
Miloval jednu dívku a chtěl se s ni oženit.
Jednoho dne mu řekla: „Nemám tě ráda a
vezmu si jiného!1* Mladík byl přesvědčen,
že bez ni nemůže žit, a nechtěl, aby
milovala jinou osobu. Pomátl se na rozumu
a pobodal dívku a polom i sebe samé- ho
nožem. Oba zemřeli v nemocnici několik
hodin po sobě.
Co je lidská láska proti božské lásce? Co
by odsouzená duše neudělala, aby mohla
milovat Boha? Když však vidí, že po celou
věčnost nebude moci milovat
Boha, chtěla by ještě jednou zemřít, kdyby
to bylo možné. Ale to možné není, a proto
si zoufá.
Každý si může aspoň trochu představit,
co to pro zavrženého znamená, ztratil
Boha, protože poznal ztrátu milované
osoby. Jak bolestné je pro manželku, když
zemře její manžel, pro matku, když umírají
její děti, pro děti, když umírají rodiče. Ale
nic z toho se nedá přirovnat k mukám
zavržených.
VÝROKY SVATÝCH OTCŮ
Ztráta Boha je největší bolest zavržených.
Svatý Bruno říká v knížce svých kázáni,
když hovoří o posledním soudu: ,Je možné
prožit ta nejstrašnější muka, ale to není nic
proti ztrátě Boha.“
OSO
Svatýjan Zlatoústý piše: „1 když budeš
mluvit o tisícerém pekle, neznamená to nic
proti ztrátě Boha.“
Svatý Augustin piše: „Kdyby se zavržení
mohli divat na Boží tvář, jejich muka by
nebyla ničím a celé peklo by bylo rájem."
Svatý Alfons Liguori dodává: „Kdybychom
slyšeli naříkal zatraceného a zepiali se ho:
,Proč tak pláčeš?', odpověděl by: ,Pláču,
protože jsem ztratil Boha.' “
Kdyby jen mohl milovat Boha a podrobit
se jeho vůli! Ale nemůže. Je nucen svého
Stvořitele nenávidět, i když ví, že by měl
být jen milován!
Svatá Kateřina Sienská se zeptala ďábla,
který se jí zjevil: „Kdo jsi?"Jsem zrádce, který je bez Boha!"
JINÁ ZJEVENÍ
Lessio řekl, že zairacenec ztratil nejen
Boha, nýbrž i nebe, ij. věčnou blaženost,
pro klerou byla duše stvořena, společnost
andělů a svátých, protože po všeobecném
zmrtvýchvstání je mezi blaženými a za-
vrženými propast jakož i svatozář lásky.
Poslyšme, co řekl jeden zavržený o svém
trápeni v roce 1634 v Loudunu, diecéze
Poitiers. Zavržený se zjevil jednomu
zbožnému knězi. Kněz se ho zeptal: „Co je
vašim trápením v pckle?“
„Ach, my trpíme ohněm, který není
možno uhasit, který je jako záplava.
Především je zde nemožná, nepopsatelná
nenávist, protože nesmíme vidět Boha,
který nás stvořil. Všechno jsme ztratili!"
VÝČITKY SVĚDOMÍ
Kd yž Ježíš mluvil o zavržených, řekl: Jejich
červ neumírá." (Mk 9,47)
Svatý Tomáš Akvinský řekl, že tento červ
- výčitky svědomí - je to, co bude
zavrženého trápit po celou věčnost.
Zavržený myslí: „Chtěl jsem za života jen
užívat, a tato radost již zmizela! Tak
snadno jsem se mohl zachránit, ale hřešil
jsem, a teď jsem zavržen. Je to moje vina!"
V knize „Příprava na smrt" stojí psáno,
že zavržená duše se zjevila sv. Umbertovi a
řekla: „Moje největší
trápení je v tom, že jsem si tak snadno mohla
zasloužit nebe, ale já jsem to zmařila!1*
Svatý Alfons Liguori vypráví ve stejné knize
příběh Alžběty, anglické královny.
Řekla: „Bože, dej mi čtyřicet let kralováni, a já se
zříkám nebe!“ Nešťastná žena zažila skutečně čtyřicet
let kralování. Když zemřela, bylo ji vidět v noci na
břehu řeky Temže uprostřed plamenů, jak zoufale
křičí: „Čtyřicet let kralování a věčnost v mukách!“
TRÁPENÍ SMYSLŮ
Zavržení trpí celou věčnost nejen nenapravitelnou
ztrátou, ale také trápením smyslů. Písmo svaté říká:
„....tak mají poznat, že jsou trestáni tím, čím hřešili."
(Mdr 11,16)
Čím více duše urážela Boha určitým smyslem, tím
více bude tímto smyslem mučena. To je zákon, na kte-
rý poukazuje i Dante v „Božské komedii". Velkým
trápením smyslů je oheň. Ježíš několikrát potvrdil, že
v pekle je oheň.
Také na zemi je oheň hrozným trápením, ale pekel-
ný oheň je mnohem horší. Svatý Augustin říká: „Náš
oheň je zcela jiný. Oheň byl stvořen jen k blahu člo-
věka. Pekelný oheň naopak byl stvořen pro lidské hří-
chy." Zavržený je obklopen ohněm, je ponořen v ohni
jako ryba ve vodě. Cítí, jak oheň žhne, a říká jako v
podobenství evangelia: „Trpím hrozná muka v tomto
ohni.“ (Lk 16,24)
Někteří lidé se tak namáhají, aby se nemuseli zdr-
žoval na slunci, a vůbec se nebojí, že budou hořet po
celou věčnost. Svatý Petr Damiani řekl, že mluví o li-
dech, kteří vedou nemravný život: „Ty jsi celý pobláz-
něný, jen když můžeš uspokojit své tělo. Jednoho dne
budou všechny tvé nemravnosti jako horká smůla v
útrobách, ale tento oheň bude palčivější a po celou
věčnost../1..topise sv. Michela Magoneho vypráví tento
příběh:
Několik mladých lidí mluvilo při kázáni o pekle. Je-
den mladik udělal povrchní poznámku: „Když přijde-
me do pekla, budeme mít oheň, abychom se zahřáli!"
Po těchto slovech zašel Magone pro svíčku a přiblí-
žil ji k pyšnému chlapci. Když ucítil bolest, ihned za-
reagoval.
„Aha,“ řekl Magone, „nemůžeš snést
plamen svíčky, a máš odvahu říkat, že bys
rád zůstal v pekelném ohní?“
Trápení ohně způsobuje také žízeň. Jak
velká jsou to muka, víme všichni, ale žízeň
zavržených nikdo neuhasí!
SVĚTICE
Svatá Terezie z Ávily byla velkou
spisovatelkou 16. století. Dostala od Boha
výsadu, že mohla spatřit peklo ještě za
svého života. Ve svém vlastním životopisu
napsala, co v pekelné propasti viděla a
zažila.
Jednoho dne, když jsem se modlila, byla
jsem s tělem i duší přenesena do pekla.
Ihned jsem pochopila, že mi Bůh chce
ukázat místo, které bych zasloužila za své
hříchy, kdybych se ve svém životě
nezměnila. Dokud žiji, nezapomenu na len
strašný zážitek.
Vstup do tohoto místa trápeni mi
připadal jako hluboká temná pec. Podlaha
byla špinavá, plná jedovatých hadů a
padajícího hmyzu.
Cítila jsem v srdci oheň, jehož druh
nejsem schopna popsat, a současně jsem
cítila veliké bolesti v celém těle. Za svého
života jsem již zažila velké bolesti, ale ty se
nedají srovnat s bolestmi v pekle. Jen
pomyšlení, že toto trápeni nikdy neskončí,
mě strašně děsi. Tělesné bolesti se nedají
srovnat s bolestmi duše.
Měla jsem takovou úzkost, lakový tlak u
srdce, takovou beznaděj, že se to nedá
popsat. Když říkám, že jsem měla v
každém okamžiku hrůzu ze smrti, lak říkám
málo. Je opravdu nemožné uvést představu
vnitřního ohně a zoufalství, které je
nejhorším trápením pekla.
Na tomto beznadějném místě
vdechujeme otrávený vzduch. Dusíme se.
Nejsou zde sluneční paprsky. Je jen tma. 1
když zde není žádné svěilo, vidíme 10 nejohavnější a nejodpornější, co existuje
pro naše oči.
Mohu vás ujistit, že všechno, co se říká o
pekle, co čtete v knihách o trápeni, které
démoni působí odsouzeným, není se
skutečnosti srovnatelné. Neexistuje
srovnáni se žádnou skutečností, obrazem
nebo živou osobou. 1 lořet na tomto světě
je úplné nic, protože oheň v pekle je
mnohem silnější.
Je tomu již šest let, co jsem prožila tu
strašnou návštěvu pekla, a když to mám
popsat, stále se iřesu hrůzou, takže mi
tuhne krev v žilách. Kdykoliv trpím, myslím
na ten zážitek a všechno se mi jeví jako
lehce snesitelné. Můj Bože, buď na věky
veleben za to, že mám skutečně hrůzu,
abych se tam nedostala." (Vlastní životopis
svaté Terezie z Ávily)
STUPNĚ TRÁPENÍ
Stupně trápení jsou různé. Bůh je
spravedlivý V ráji blahořečí duše, které ho
za života nejvíce milovaly, a trestá v pekle
ty, které ho urážely. Kdo je v pekle,
protože spáchal jen jeden smrtelný hřích,
trpí velice mnoho jen za tento jediný hřích.
Kdo je odsouzen za sto hříchů, trpí za sto
hříchů. Kdo spáchal tisíc hříchů, trpí
mnohem, mnohem více.
Čím více dřeva přiložíme do kamen, tím
více hřeji. Z tohoto důvodu duše, která žila
proti Božím zákonům a utápěla se v
neřesti, pokud nedosáhne milosti, že se
opět obrátí k Bohu, takže zemře ve hříchu,
bude mít v pekle mnohem větší muka.
Duše, která trpí v očistci, se může těšit
myšlenkou: Jednoho dne budu z tohoto
trápení vysvobozena!"
Zavržený však může myslet pouze na to,
že jeho trápení nemá nikdy konce a je jako
skalní balvan, který ho tlačí stále hlouběji
a hlouběji.
Kdo jde do pekla, zůstane tam navždy!
Dante Alighieri řekl správně v Božské
komedii, když popisoval peklo: „Kdo sem
vstupuješ, zanech vší naděje!"
Není to jen názor, nýbrž je to pravda
víry, kterou nám zjevil Bůh, že trest
zavržených nemá konce. Nezapomínejme
na to, co řekl Ježíš:
„Odejděte ode mne. zlořečení, do
věčného ohně, který je připraven pro ďábla
a jeho anděly." (Mt 25,41) Svatý Alfons
řekl: „Bylo by to zcela bláznivé, kdyby se
někdo bavil myšlenkou, že se nechá
odsoudit na dvacet, třicet roků do
zavřeného hrobu, kdyby peklo trvalo jen
jedno, dvě nebo tři století. Ale tady se
jedná o věčnost, jedná se o nejhorší muka,
která nemají konce."
Nevěřící lidé říkají: „To není spravedlivé!
Proč musíme za hřích, který trval jen chvíli,
platit trestem, který trvá věčně?" „Ale jak
může být hříšník tak pyšný, že uráží Boha,
jehož majestát je nekonečný?"
Svatý Tomáš říká, že i zde na světě se
musí platit nejen za vinu, ale i za druh
viny. Když např. někdo někoho zabije, musí
za tento zločin náležitě pykat.
Svatý Bernard Sienský říká: „Když se
dopustíme těžkého hříchu, je naše urážka
nekonečná, protože Bůh je nekonečný. A
po nekonečné urážce musi také následovat
nekonečný trest!"
NAVŽDY! NAVŽDY!
I ater Segneri kázal v Říme na exerciciích.
Zeptal se ďábla, který byl v jednom
posedlém, jak dlouho musí zůstal v pekle.
Odpovéděl zlostně: „Navždy! Navždy!*1
Mnoho mladých lidí, kteří to slyšeli, byli
tak vyděšeni, že přistoupili ke svaté
zpovědi, aby se mohli polepšit.
Ta dvě slova „Navždy! Navždy!** dělají
větší dojem než celé kázání.
ZMRTVÝCHVSTALÉ TĚLO
Odsouzená duše trpí v pekle sama, tzn.
bez svého těla, až do posledního soudu.
Později bude trápeno
i tělo, protože bylo za života nástrojem
hříchu.
Nastane zmrtvýchvstání těla'. Napsal jsem
knížku s titulem: „Mrtví vstanou z mrtvých
1“ Ježíš Kristus nás ujišťuje o této pravdě
víry:
„Přichází hodina, kdy všichni v hrobech
uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo konali
dobro, budou vzkříšeni k životu, ti, kdo
páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení.“
(Jan 5,28)
Svatý Pavel uči: „Rázem, v jediném
okamžiku, na konečné zatroubeni polnice...
mrtvi vstanou s lélem neporušitelným, a
my budeme proměněni. Toto tělo
porušitelné musí totiž na sebe vzít
neporušitelnost, a toto smrtelné tělo
vezme na sebe nesmrtelnost." (1 Kor
15,52n)
Svatý Pavel tím chce říci, že všichni
vstanou, ale ne všichni budou proměněni
stejným způsobem. Podle stavu a
podmínek, v jakých se na věčnosti
nacházejí, tak bude proměněno jejich tělo.
Proto když je duše ve slávě a blaženosti,
pak její vzkříšené tělo bude mit čtyři
charakteristické znaky zmrtvýchvstalých
těl: du- chovnost, čilost, slávu a
neporušitelnost.
Je-li však duše odsouzena, pak bude mit
v těle opačné vlastnosti. Jen v jedné se
bude rovnat blaženým, a to je
nesmrtelnost, proto těla zavržených již
nikdy nezemřou. Lidé, kteří své tělo
zbožňují a uspokojují všechny jeho hříšné
tužby, nechť na to pomyslí. Všechna
špatná pomyšleni těla budou splácet v
mukách po celou věčnost.
ZAŽIVA V PEKLE
Na tomto světě jsou omilostněné duše,
které inaji od Boha zvláštní úkol. Ježíš se
jim zvláštním způsobem sdílí. Jsou to duše,
neobyčejné smírné oběti, které prožívají
bolestná muka Ježíšova. Aby mohly více
trpět a zachránit více hříšníků, dovoluje
Bůh, aby tyto duše byly nadpřirozeným
způsobem přeneseny do pekla, kde irpi s
tělem i duší smírná muka. Tyto smírné
duše jsou velice sklíčené, když se pak z
pekla vrátí.
Smírné duše, o kterých mluvíme, náhle
zmizí ze svého bytu, dokonce před očima
druhých lidi, a po noci nebo několika
hodinách se opět objeví. Zdá se, že tyto
události jsou nemožné, a přece jsou to
skutečnosti.
Mluvili jsme již o svaté Terezii z Ávily.
Nyní bude řeč o jiné zvláštní duši: o Josefě
Menéndezové, která žila ve 20. století.
Poslyšme, co vyprávěla o jedné návštěvě v
pekle.
„Byla jsem náhle v pekle, ale padala
jsem tam, ne jako obyčejně, protože
tentokrát jsem tam nebyla zavlečena. Duše
tam padá sama od sebe, vrhá se tam, jako
by chtěla zmizet Bohu z očí, aby ho mohla
proklínal a nenáviděl. Moje duše se
spustila do propas
ti, kde nebylo vidět vůbec dno, protože
byla nekonečně hluboká.
Stále jsem viděla peklo. Peklo a oheň.
Ačkoliv nebylo vidět žádně tělesné íormy,
muka trýznila zavržené, jako by byla
přítomná jejich těla. Duše se poznávají.
Byla jsem vržena do jednoho ohnivého
výklenku jako mezi dvě hořící plotny. Byly
to jakoby kusy železa a zašpičatěné
rozpálené bodce, které vnikaly do mého
těla. Cítila jsem, jako by mi někdo chtěl
vytrhnout můj jazyk, ale nešlo to. Byla to
pro mne strašná bolest, která mě činila
bezvládnou.
Zdálo se mi, že se mi oči v hlavě vaří
vzhledem k ohni, tak strašně pálil. Není
možno pohnout prsty, aby člověk našel
aspoň trochu útěchy. Tělo je jako
zmáčknuté. Sluch je ohlušen zmateným
křikem, který nikdy neustává. Šíří se tu
odporný a hnusný zápach, jako když se
peče maso se smolou a sírou. Zažila jsem
to několikrát.
I když tyto bolesti jsou strašné, nebylo
by to nic, kdyby netrpěla duše. Ale ona
strašně trpí.
Viděla jsem některé ze zatracených duši,
pro které ta muka, která musely snášet,
byla nesnesitelná, např. na rukou.
Pravděpodobně kradly, protože říkaly: ,Kdc
je to, co jsi vzala? ...Prokleté ruce!'Jiné si
stěžovaly na vlastní jazyk, na oči, každá
podle toho, čím hřešila.
Jak musí trpět mé tělo pro radost, kterou
moje tělo milovalo! Ano, moje tělo, tak jsi
to chtělo, pro jeden okamžik potěšeni
věčná muka!' Zdálo se mi, že v pekle jsou
duše odsouzeny zvláště za hříchy
nečistoty.
Když jsem tam byla, viděla jsem
světácké duše, a není možno vyjádřit ani
pochopit, jak nesmírně křičely. Byl to
hrozný rámus, který dělaly:
,Věčná kletba! Podvedl jsem sám
sebe! ...Jsem ztracen! ... Navždy ztracen...
Nedá se to změnit! ...Jsem prokletý!1
Jedno děvče beznadějně křičelo a klelo,
protože uspokojovalo své tělo. Proklínalo
svě rodiče, kteří ji dávali příliš mnoho
svobody, aby mohlo žít podle módy a jít za
světským uspokojením. Byly to již tři
měsíce, co bylo v pekle.
Všechno to, co jsem napsala, je jen
docela málo ve srovnání s různým
trápením, které jsem v pekle musela
vytrpět.“
ĎÁBELSKÁ ŽÁRLIVOST
P eklo existuje! Ďáblové byli svrženi, a
protože lidem závidí, pracují neúnavně,
aby zalidnili pekelné propasti lidskými
dušemi. Bůh podrobil lidi na zemi zkoušce,
aby si zasloužili věčnou odměnu. Dal jim
dvě přikázání: Miloval Boha a bližního z
celého srdce. Každý člověk je svobodný,
může Boha poslechnout nebo nemusí. Ale
běda tomu, kdo této svobodné vůle
zneužije! Démoni nemohou naši vůli nutit,
ale mohou ji lákat, abychom v pokušeních
hřešili.
V roce 1934 jsem prováděl exorcismus
jedné posedlé dívky. Opakuji malý
rozhovor, který jsem měl s ďáblem:
„Proč jsi v této dívce?"
„Abych ji trápil.“
„A odkud jsi, kde jsi byl?“
„Chodím podél cest.“
„A co děláš, když jsi na cestě?“
„Dělám všechno, aby lidé hřešili.“
„A co si za to
vysloužíš?*1 „Pojď
se mnou do pekla.“
Zbytek rozhovoru najdete v knížečce
„Odbojní an- dělé“. Tehdy, když jsou
démoni na cestě, jsou neviditelní, protože
jsou duchové. Kdo je bdélý a má dobrou
vůli, postřehne pekelné nástrahy a vydrží
je pomocí modlitby, vyhýbá se
nebezpečným příležitostem...
Kdo se o duši nestará, len nezvítězí nad
pokušeními, jde za špatnými myšlenkami,
nečistým pohledem, hledá pomstu nebo
začne klít...
LUCIFER HOVOŘÍ
V jedně knize popisuje Josefa
Menéndezová rozhovor mezi vůdcem
temnot Luciferem a několika démony.
Josefa vypráví:
„Když jsem sestoupila do pekel, slyšela
jsem, jak Lucifer hovoří ke svým zástupům:
,Musíte lidi svádět lakové, jací jsou: jedny
kvůli jejich pýše, jiné kvůli jejich pili, jiné
kvůli jejich srdci. Jděte najisto. Učiňte se
oblíbenými! Nadchněte vášněmi. Dělejte
svou práci bez ustáni a bez slitováni! Je
třeba zvítězit nad světem. A dejte pozor,
ať vám duše neuniknou!*
Démoni odpověděli:
Jsme tvoji otroci! Budeme pracovat bez
oddechu. Mnozí proti nám bojuji, ale my
budeme pracovat ve dne v noci. Uznáváme
tvoji moc!1 Slyšela jsem z dálky jakoby
řinčení skla. Lucifer křičel: ,Nechte je žít v
přepychu, pak budou snáze naši! Jen ať
skončí hostinu, protože si chtějí užívat.
Toto je brána, kterou vstoupí!1
Přidal strašná slova, která není možné
vyslovit ani napsat.
Satan náhle křičel plný nenávisti kvůli
duši, která mu unikla: .Drážděte ji, aby
dostala strach! Jestli si poslouží
milosrdenstvím../' a proklínal našeho
Pána, „pak jsem ztracen! Ale ne, děste ji,
neopouštějte ji, dělejte všechno, aby si
zoufala...1 “
Tak mluví démoni a tak uskutečňují svou
moc. 1 když tato moc je po Ježíšově
příchodu na svět menši, stále ještě přináší
plody.
NÁSTRAHY
Je dobré znát mocné ďábelské nástrahy,
protože mnoho duší je v područí Satana.
Je to nedostatek uvažování, co nás klame.
Ďábel dává svým přívržencům tato
doporučení: Je třeba užívat života, dokud
je čas!“
Ale Ježíš říká: „Blahoslavení trpící...
Nebeské království trpí násilí! Kdo mě
chce následovat, zapři sám sebe!“
Pekelný nepřítel nám radí toto: „Mysli jen
na přítomnost!... Smrtí všechno skončí!*1
Bůh však učí: „Pamatuj na smrt, na
soud, ráj a peklo... a nebudeš hřešit!"
Když člověk spotřebuje všechen čas na
své záležitosti, věnuje svůj rozum a své
úsilí jen pro pozemská dobra, zbude mu
přiliš málo času pro potřeby vlastni duše.
Ďábel mu namlouvá: „Rozjímáni je ztráta
času!"
Když mnoho lidí žije v hříchu, je to proto,
že myslí jen povrchně a neuvažují o
zjevených Božích pravdách.
Ryba, která je v rybářově síti ještě ve
vodě, nevidí, že je už chycena. Ale když je
síť vytažena na břeh, tluče sebou sem a
tam a chápe, že je ztracená. Totéž se děje
s hříšníky: Dokud jsou na tomto světě,
nepozorují, že jsou v ďáblově síti.
Až když je pak pozdě, pochopí, že už se
nedá nic změnit, protože jsou již na
věčnosti. Kdyby se mnoho z těch, kteří
odešli z tohoto světa, mohlo vrátit na ten-
to svět, jak velice by změnili svůj život!
ZTRÁTA DOBROTY
Když jsme vyprávěli o tolika událostech,
mám jasno, které hříchy vedou do pekla.
Ale snad bude užitečné zmínit se ještě o
bohatství.
Bohatý hodovník byl zavržen! Proč? Byl
velice bohatý a užíval své statky k
hodováni. Nemiloval své bližní a neměl s
nimi soucit, takže nechtěl dát chudému
Lazarovi ani drobty. Mnoho bohatých by
se mělo třást, jestliže neměli vůbec soucit.
Potká je podobný osud jako bohatce.
NEČISTOTA
Hřích, který snadno vede do pekla, je
nečistota. Svatý Alfons říká: „Za tento
hřích nečistoty se musí jit do pekla!11
Chtěl bych ještě jednou opakovat slova,
která jsou v první kapitole této knížečky:
„Mnozí, kteří jsou v pekle, jsou tam pro
tento hřích."
Ježíš řekl: „Blahoslaveni čistého srdce,
neboť oni budou vidět Boha.“ (Mt 5,8)
Můžeme říci, že lidé, kteří žiji nečisté,
Boha neuvidí! Nečistota odnímá radost z
modlitby, oslabuje víru, takže ji hříšník
ztrácí a připravuje se tak na to, aby se
dopouštěl hříchů. Hřích nečistoty zatvrzuje
srdce, takže bez zvláštní milosti je duše
ztracena.
Zlí lidé se domnívají, že je všechno
dovoleno: nečisté myšlenky, nestoudné
pohledy, škodlivé rozhovory, nemravné
knihy a hříšné íilmy, nestoudné tance a
všechna nevázanost vedoucí k hříchu! Kdo
je nečistý, je již na cestě do pekla!
SVATOKRÁDEŽ
Velkým hříchem je svatokrádež, pro kterou
může být duše ztracena. Ubohé duše, které
se vydají na tuto cestu! Člověk, který
vědomě a dobrovolně zamlčí ve zpovědi
těžký hřích, nebo se hříchu nechce vzdát,
nebo se nechce vystříhat příležitosti k
hřichu, dopouští se svatokrádeže.
Obyčejně je tomu tak, že kdo se svatokrá-
dežně zpovídá, svatokrádežně přijímá i
svaté přijímáni, protože přijímá Boha ve
stavu těžkého hřichu.
Svatý Jan Bosco měl vidění, které
vyprávěl svým chlapcům: „Byl jsem se
svým průvodcem (andělem strážným) v
propasti, v temném údolí. Spatřil jsem
náhle obrovskou budovu, která měla velmi
velká vrata a ta byla zavřená. Když jsme
byli dole, přepadlo mě strašné horko.
Hustý kouř, téměř zelený, se zvedal z
budovy s krvavě rudými plameny. Zeptal
jsem se: „Kde jsme?“ Můj vůdce
odpověděl: „Čti nápis na dveřích!“
Bylo tam napsáno: ,Ubi non est
redemptio,' tj. ,Kde není spásy.' V tom
okamžiku jsem viděl nejdříve jednoho
chlapce, pak dalšího a pak ještě jiné, jak
padají do propasti. Každý měl na čele
napsán svůj hřích.
Můj anděl řekl: ,Nejčastější příčinou
odsouzeni jsou: kamarádi, špatné knihy a
zlé návyky.'
Znal jsem tyto mladé lidi a zeptal jsem
se: ,Jc tedy neužitečné, že pracujeme pro
tuto mládež, když tak mnoho z nich je
zatraceno? Jak tomu mohu zabránit?'
,Ti mladí, které vidíš, ještě žijí. Ale stav
jejich duše je takový, jaký jsi viděl. Kdyby
zemřeli, beze všeho by přišli sem.'
Vstoupili jsme do budovy. Přišli jsme na
velký temný dvůr a já jsem četl tato
slova: ,lbunt impii in ignem aeternum!1
tj. .Bezbožní půjdou do věčného ohně!'
Můj průvodce mi řekl: ,Pojď se mnou!'
Vzal mě za ruku a zavedl mě k jednomu
okénku, které otevřel. Viděl jsem obrovské
peklo plné ohně, který jistě překračoval
tisíc stupňů. Je nemožné toto peklo
popsat. Náhle jsem viděl mnoho mladých
lidí padat do hořícího pekla. Můj vůdce
řekl:,Věčné zatracení tak mnoha mladých
lidí způsobuje porušováni šestého Božího
přikázání.1
Ale když zhřešili, tak se přece
vyzpovídali?1 .Zpovídali se. ale hříchy proti
čistotě zamlčeli. Např. mladík spáchal
takových hříchů čtyři nebo pět, ale řekl jen
dva nebo tři. Jisti mladí lidé se takových
hříchů dopouštěli během mládí, ale vždy se
styděli z nich zpovídat. Jiní neměli lítost a
předsevzetí. Jiní si mysleli, že zpovědníka
podvedou, místo aby udělali správné
zpytování svědomí; a kdo v takovém stavu
zemře, bude zavržen na celou věčnost. A
nyní uvidíš, proč se zde neuplatnilo Boží
milosrdenství.‘
Anděl zvedl záclonu a já jsem viděl
některé mladíky z našeho ústavu, které
jsem všechny znal, a ti byli zavrženi pro
svatokrádež. Mezi nimi byli někteří, kteří
se jevili jako dobří. Můj anděl
pokračoval: ,Mluv všude proti falešnému
studu!*
Pak jsme mluvili asi půl hodiny o
nezbytných podmínkách pro dobrou
zpověď, a zakončili jsme:
,Změnit život! Změnit život!1
A můj přítel dodal:,Viděl jsi pekelná
muka, a je nutné, abys také zakusil trochu
pekla.1
Když jsme opouštěli tuto strašnou
budovu, vzal můj vůdce moji ruku a dotkl
se s ni poslední vnější zdi. Začal jsem
křičet. Když viděni skončilo, prohlédl jsem
si ruku, která byla popálená, a musel jsem
ji mit celý týden v obvazu.“
P. Giovanni Battista Ubanni, jezuita,
vypráví o jedné ženě. která po několik let
zamlčovala ve zpovědi hřích nečistoty. Dva
dominikáni šli kolem. Čekala vždy na
nějakého cizího zpovědníka. Když viděla ty
dva dominikány, zeptala se, zda jí mohou
vyzpovídat, a oni ji vyhověli.
Když oba kněží vyšli z kostela, jeden z
nich vyprávěl, že když se žena zpovídala,
viděl, jak z jejich úst vycházelo mnoho
hadů. Jeden had však jen vystrčil hlavu a
pak se vrátil zase zpět. A všichni hadi se
opět vrátili do ni.
Zpovědník nevyprávěl o tom, co slyšel
ve zpovědi, ale myslel, že to byla ta žena,
která se u něho zpovídala. Přemýšlel o
tom, zda by ji neměl vyhledat vjejim bytě?
Šel tam, a když už byl u jejího obydlí, řekli
mu, že sotva žena přišla domů, zemřela.
Kněz byl z toho velice smutný a začal se
modlil za mrtvou ženu. Ta se mu zjevila v
plamenech a řekla:
Já jsem ta žena, která se u tebe
zpovídala. Spáchala jsem svatokrádež.
Nevyznala jsem hřích u svého fará-
ře. Bůh mi poslal tebe, ale i pak jsem se
styděla a zamlčela ho. Boží spravedlnost
mi dala zemřít, když jsem přišla domů.
Boži spravedlnost mě na věky zatratila!14
Po tomto rozhovoru se otevřela země a
žena zmizela.
Pater Francesco Rovignez vypráví, že sv.
Alfons mluvil o tom, jak v Anglii, když byla
ještě katolická, vládl král Angubertus a
měl překrásnou dceru, se kterou se chtělo
oženit mnoho princů. Když se jí otec ptal,
zda by se chtěla vdát, odpověděla, že
učinila slib čistoty. Otec prosil papeže o
povolení, aby se dcera mohla vdát, ale
papež mu nevyhověl. Zůstala v soukromí v
domě, otec s tím byl srozuměn a svěřil ji
péči a ochraně dvorních dam.
Žila jako světice, mnoho se zpovídala,
postila a konala pokání. Přijímala svatě
svátosti a často navštěvovala ve špitále
nemocně a pečovala o ně. Onemocněla a
zemřela. Jedna z dam, která byla její
učitelkou, slyšela v noci, když se za ni
modlila, velký hluk. Pak spatřila
královskou dceru v plamenech mezi mnoha
démony a t a j í řekla: „Věz, že já jsem
nešťastná dcera krále Anguberta"!
„To není možné, že jsi zatracena. Žila jsi
lak zbožně!**
„Ano, je to spravedlivé, že jsem
zatracena... je to moje vina! Musíš vědět,
že jako mladá dívka jsem spáchala hřích
proti čistotě. Šla jsem ke zpovědi, ale styděla
jsem sc tento hřích vyznat. Opětovala jsem
svatokrádež, na smrtelné posteli jsem řekla
zpovědníkovi, že jsem velká hříšnice, ale znovu
jsem se styděla hřích vyznat. Kněz o tom nic
nevěděl a řekl mi, abych na toto pokušeni
zapomněla. Zemřela jsem a nyní jsem na celou
věčnost zavržena!11
Pak zmizela za hrozného hluku a zanechala po sobě velký zápach, který bylo cítit několik dni.
PRAKTICKÉ ZÁVĚRY
Když jsme pohovořili o věčných trestech, které jsou určeny hříšníkům, je nutné, abychom z toho vyvodili praktické závěry, které poslouží potřebám duše a její spáse.
DOBŘÍ MUSÍ VYTRVAT
Co by se mělo říct dobrým duším, které zachovávají Boží přikázání? Musíš vytrvat v dobrém! ... Nestačíjít dobrou cestou. Je nutné žít vždy dobře.
Ježíš řekl: „Kdo vytrvá až do konce, bude
spasen!" (Mk 13,13) Mnoho lidí žije dobře,
dokud jsou mladí, ale později, když pociťují
mladistvé vášně, vydají se na cestu neřes-
ti. Jak smutný je konec Samsona,
Šalomouna, Tertuliá- na... a jiných velkých
osobností! Vytrvalost je plodem modlitby,
protože duše získává modlitbou potřebnou
pomoc, aby mohla odporovat ďábelským
pokušením.
Svatý Alfons Liguori napsal v knize
„Velký prostředek modlitby": „Kdo se
modlí, zachrání se. Kdo se nemodli, sám se
zatracuje! Duši, která se nemodli, nemusí
ďábel do pekla odvléci, ona jde sama v
jeho stopách!"
Bylo by dobré modlit se slovy sv.
Alfonse:
Můj Bože, chtěl bych zde vyznat, že jsem ne-dbal dostatečně na Tvou milost a na Tvůj trest!Jah nešťastný bych byl, kdybys se mnou neměl soucit! Již tolik let bych byl v hořící propasti, kde trpí tolik jiných duší! Můj Vykupiteli, děkuji Ti ještě vice, když na to
pomyslím! Jak bych Tě
mohl v budoucnosti ještě urážet! Ó můj Ježíši, nedej rni zemřít, dokud se dopouštím hříchů! Začal jsi mi pomáhat a měl bys všechno dovést až do konce. Dej, ať využívám svůj budoucí čas jen pro Tebe! Jak šťastní by byli zatraceni, kdyby
měli ještě jeden den, jednu hodinu času! Co udělám? Budu Tě ještě urážet? Ne, můj Ježíši, nedovol to! Učiň, ať zásluhy Tvé krve, které mne nyní vysvobodily z pekla, mě i nadále ochraňuji. Maria, Královno a Matko, pros za mě Ježíše, abych obdržel milost vytrvalosti. Amen.
POMOC MATKY BOŽÍ
Chceme-li skutečně miloval Matku Boží,
musíme nebeskou Královnu ustavičně
prosil, aby nám pomáhala, abychom nebyli
zatraceni. Všichni by se denně měli modlit
růženec! Jeden velký umělec namaloval
božského Soudce, jak soudí duše. Jedna
duše byla v nebezpečí, že bude zatracena.
Sáhla však po růženci, a Matka Boží ji
zachránila. Malíř chtěl říct, že růženec
může zachránit mnoho duší.
Matka Boží se v roce 1917 zjevila ve
Fatimě třem dětem. Když otevřela náruč,
vyšel odtamtud silný paprsek světla. Děti
uviděly pod nohama Matky Boží ohnivé
moře, do kterého bylo ponořeno mnoho
démonů a duší v průhledném žhavém uhlí.
Plameny jimi smýkaly a pak padaly jako
jiskry při
velkém požáru za doprovodu zoufalého
křiku, naplněného hrůzou. Když to děli
uviděly, podívaly se na Matku Boží s
naléhavou prosbou o pomoc. Matka Boží
řekla: „To je peklo, kam padají zavržené
duše... Modlete se růženec a připojujte po
každém desátku:41
„Můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně, přived do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebuji!“
Jak moudrá a útěchyplná je tato výzva Matky Boží!
LIDÉ SE SLABOU VŮLÍ
Myšlenka na peklo by měla být užitečná
pro lidi, kteří nechodí pravidelné do
kostela a mají slabou vůli. Ti se snadno
dopouštějí těžkých hříchů. Žijí několik dnů
dobře, a pak začnou znovu hřešit. Jeden
den patří Bohu a další den ďáblu.
Tito lidé by měli myslel na Ježíšovu
větu: „Nemůžete sloužit Bohu a mamonu.“
(Lk 16,13)
Obyčejně jsou to nečisté neřesti, které
tyto duše tyranizují. Nemají vůbec sílu
panovat nad zrakem, ovládat srdce, odříct
si nedovolené potěšení. Kdo tak žije,
nachází se na pokraji pekla. Ale co když
Bůh ukončí náhle život duše, která tak
žije?
Někdo řekne:
„Doufám, že se mi to neštěstí nestane!"
1 jiní tak mluvili... a byli odsouzeni.
Slibovali obráceni a mnozi říkali:
„Příští měsíc, rok již nebudu hřešit, až už
nebudu mladý..., pak se obrátím!"
Ale víš, zda se dožiješ zítřka? Vidíš, že
mnoho lidi zemřelo náhle, a přece řikáš:
„Až budu umírat, dám své věci do
pořádku a budu opět Ježíšovým přítelem."
Ale ty si myslíš, že Bůh bude k tobě
ještě před tvou smrtí milosrdný, když jsi
celý život zneužíval jeho milosrdenství? A
viš vůbec, zda budeš mít příležitost to
udělat?
Lidem, kteří lak smýšlejí a žijí v
nebezpečí, že budou zavrženi,
doporučujeme, aby se nejen vyzpovídali a
přistoupili ke svátému přijímání, nýbrž
také:
■ Aby se po zpovědi měli velice na
pozoru, aby se nedopustili smrtelného
hříchu. Když znovu zhřeši,
musí se ihned vyzpovídat. Pokud tak
nejednají, mohou znovu podruhé,
potřetí upadnout do hříchu.
■ Je nutno se vystřihat každé příležitosti
k těžkému hříchu. Když je vůle slabá,
může znovu snadno podlehnout.
■ Když se dostaví pokušení, je třeba si
pomyslet: „Chci prožívat věčné trápení
kvůli krátkému potěšení? ... Je to
Satan, kdo mě přivádí do tohoto po-
kušení. Chtěl by mě strhnout do
věčného zatraceni. Nechci jít do
záhuby!'*
JE TŘEBA PŘEMÝŠLET
Přemýšlení je pro všechny důležité. Ale
svět je takový že lidé nepřemýšlejí!
Navštívil jsem jako kněz jednu dobrou
rodinu. Našel jsem zde jednu starou ženu
ještě docela čilou a s jasnou hlavou, i když
ji bylo vice než devadesát let. Řekla mi:
„Důstojný pane, zpovídáte často?"
„Každý den."
„Když zpovídáte, doporučujete lidem,
aby každý den zpytovali svědomí? Když
jsem byla mladá, ptal se mě zpovědník
vždy: Zpytovala jsi svědomí?"
Tento rozhovor mě velice dojal. Dnes je
obtížné mluvit s hříšníky. Je pouze možné
je v klidu přesvědčovat, aby chodili na mši
svátou a nepracovali v ne- déli, nedávali
lidem špatný přiklad a nehněvali Pána
Boha!
Kdo se tedy opravdu chce zachránit a
ujit věčnému ohni, měl by každý den aspoň
několik minut zpytoval svědomí.
Doporučuji knihu sv. Alfonse Liguori
„Příprava na smrt". Když jsem byl mladý,
byla tato knížka mou duchovni pastvou.
Kdo často zpytuje svědomí, ten jen velmi
obtižně upadne před Bohem do neštěstí.
MOCNÁ PÁKA
Nlyšlenka na peklo může z někoho udělat
světce. Miliony a miliony mučedníků, kteří
museli volit mezi bohatstvím, poctami... a
smrtí Ježíše Krista, dali přednost tomu, že
ztratí život, místo aby šli do pekla.
Nezapomněli na slova: „Co prospěje
člověku, kdyby získal celý svět, ale ztratil
svou duši?" (Mt 16,26) Zástupy
.
vynikajících duší opustily své rodiny, svou
vlast, aby mohly hlásat světlo evangelia
nevěřícím. Oni věděli, že když to udělají,
zajisti si život věčný.
61
Mnoho kněži a řeholních sester opustilo
život ve světě s jeho radostmi, věnovalo se
umrtvování, aby se mohli připravit na
věčnost. Mnoho panen prožilo svůj život v
klášterech v modlitbě, aby mohly na-
bídnout Bohu lilii své čistoty. A mnoho
jiných mužů a žen v manželství i mimo
manželství pracovalo v apoštolátu a v
dílech blíženskč lásky a s velkým úsilím za-
chovávali Boži přikázáni. Kdo pomáhal
těmto lidem? Myšlenka, že odměna přijde
od Boha. To byla jejich největší radost.
Najdeme tak mnoho příkladů hrdinství v
dějinách. Dvanáctiletá dívka Marie Goretti
raději volila být zavražděna, než aby
urazila Boha a byla zatracena.
Tomáš Morus, velký kancléř anglického
krále, odpověděl své ženě, která mu radila,
aby poslechl krále a poclepsal prohlášení,
které bylo proti církvi: „To že mám udělat?
Co je dvacet, třicet, čtyřicet roků po-
hodlného života proti věčnému ohni, který
by na mě čekal?“
A nepodepsal a byl popraven. Dnes je
světcem.
UBOZÍ POŽITKÁŘI!
Na konci světa budou lidé rozděleni do
dvou zástupů, na dobré a zlé. Božský
soudce vysloví ortel, který musí oznámit
po smrti každé duši. Ty dva zástupy lidí žiji
dnes pospolu ve světě tak jako na poli, kde
spolu roste pšenice a koukol.
Představme si to, jak se zlá duše objeví
před Bohem, ona duše, která při posledním
soudu bude patřit k odsouzeným. V
jediném okamžiku bude odsouzena. Umíme
si představit, jak k tomu odsouzení dojde:
za poživačný život... za nemravnost... za
nezájem o blaho duše... za pohrdáni
věčným životem a zvláště peklem. Když je
člověk mrtev a duše je uvolněna z těla,
nachází se náhle před Ježíšem, Soudcem a
Králem věčné slávy.
Duše, která žila špatně, pozná, že
všechno v životě zkazila. Vidi, že existoval
jiný způsob života. Jak bláhová jsem byla!
Kdybych se mohla vrátit a napravit svou
minulost! Ale všechno je pryč, provždy a
na věky pryč!
„Můj tvore, vydej účet ze svého života!"
Já jsem byl přesvědčen, že není třeba žít
podle nějakých mravních zásad!“
Já, nejvyšší Zákonodárce, jsem ti dal
Desatero. Mám právo, abych se tě zeptal
na každé tvoje provinění!"
„Já jsem byl přesvědčen, že žádný jiný
život už není! A mnoho lidi žilo na světě
jako já!“
„Kdyby smrtí všechno končilo, pak bylo
úplně zbytečné, aby se Bůh stal člověkem
a zemřel na kříži!"
Já jsem v životě slyšel, že jsi zemřel na
kříži, ale to byla pro mě letmá zpráva, o
kterou jsem se nezajímal."
„Nedal jsem ti rozum a svobodnou vůli,
abys mě poznával a miloval? Ale tys žil
jako živočich bez rozumu! Neviděl jsi dobrý
příklad mých následovníků? Proč jsi je
nenapodobil? Pročjsi mě na zemi
nemiloval? Chtěls užívat života! Proč jsi
nepomyslel na peklo? Když už ne z lásky,
byl bys mi sloužil alespoň ze strachu!"
„Takže pro mě zbývá jen peklo?"
„Ano, a na celou věčnost! ... Bohatý
hodovník nevěřil v peklo, ale padl do něho!
Máš stejný osud! ...Jdi, zlořečený, do
věčného ohně!"
Duše se nachází okamžitě v hluboké
propasti, zatímco její tělo ještě ani
nevychladlo a připravuje se jeho pohřeb.
Představme si duši, která skončila v pekle
a říká:
Jsem prokletý! Pro bídnou rozkoš, která
trvala jen okamžik, musím si navěky
zoufat, ode všech opuštěný, navždy!"
J
„Kéž bych sc vyhnul tomu
nebezpečnému přátelství, proč jsem
nepřistupoval ke svátostem, nebyl bych na
tomto strašném místé!... Jak jsem
zoufalý!'4
„Prokleté jmění! Šlapal jsem po
spravedlností a blí- ženské lásce, jen abych
měl peníze... Měl jsem na zenn všechno
opustit. Jíní lidé to potřebovali. Musím za
to platit celou věčnost! Jaký jsem byl
blázen!"
„Myslel jsem si, že se ještě zachráním!
Neměl jsem už čas vrátit se k milosti! Je to
moje vina. Kdybych byl věděl, že mohu být
zavržen, nebyl bych hřešil! Ať je proklet
ten, kdo připravil můj první krok do této
zkázy! Kéž bych se mohl vrátit na zem
aspoň najeden okamžik!4'
BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ
Myslet na peklo, na nekonečnou
spravedlnost, to by mělo probudit našeho
ducha. Jsme tak slabí v tomto slzavém
údolí, že se musíme opírat o Boží
milosrdenství. To, co jsme řekli, to by mělo
být naši útěchou. Viděli jsme, že Ježíš by
chtěl dosáhnout toho, aby se hříšníci
obrátili, aby se zachránili. Přišel na svět,
aby dušim, které miluje, zajistil věčný
život, a přeje si, aby nikdo nezahynul.
Ve sděleních, která Ježíš učinil s.
Faustyně Kovval- ské v letech 1931-1938,
říká: „Pro spravedlnost mám celou
věčnost. Čas mám jen pro milosrdenství.
Chtěl bych být milosrdný!" Ježíš chce všem
odpouštět. Může zničit v ohni svého
Božského Srdce i ncjtěžší hříchy. Jedinou
podmínkou je, abychom využili jeho milosr-
denství, nenáviděli hřich a prosili o
smilování.
Zdá se, že v poslední době se ve svétě
rozšířilo zlo bez hranic, a božský Vykupitel
stále více ukazuje svoje milosrdenství.
Poslal hříšnému lidstvu poselství pro-
střednictvím omilostněné Josefy
Menéndezové, která uskutečnila jeho
plány lásky. Poselství Božského Srdce
najdeme v knize „Pozvání k lásce“.*
* Česky též v Poselství Ncjsvétéjšiho Srdce Ježíšova světu, MCM
2003. 66
POSELSTVÍ
Ježíš se zjevil Josefě Mcnéndezové 10.
června 1923 v majestátní nebeské kráse.
Jeho hlas byl mohutný. Řekl:
Josefo, napiš pro všechny duše! Chci,
aby svět poznal mé Srdce! Chci, aby lidé
poznali mou lásku! Vědí oni vůbec, co jsem
pro ně udělal? Lidé hledají štěstí mimo
mne, ale nenajdou je!
Chtěl bych se obrátit na všechny
spravedlivé, na vládnoucí i poddané.
Ukážu všem, kde mají hledat štěstí, že je
mohou najít jen ve mně. Já jsem Štěstí!
Jestliže hledáte mír, Já jsem Mír. Já jsem
Milosrdenství a Láska!
Chci, aby duše zahřála láska, která je
slunce a teplo. Chci, aby mě celý svět znal
jako milosrdného a milujícího Boha! Chci,
aby lidé věděli o mém horoucím přání,
abych jim mohl odpustit a tak je zachránit
od věčného ohně v pekle. Ubozí hříšníci by
neměli mít strach přijít ke mně, protože na
ně čekám jako otec s otevřenou náručí,
abych jim dal políbení pokoje a pravé
štěstí.
Svěl musi slyšet slova mého podobenství:
Otec měl jediného syna. Oba žili
bezstarostně, bohatí a mocní, a služebníci
je obsluhovali. Byli blažení a nepotřebovali
vůbec nic, aby byli šťastnější. Otec byl
štěstim syna a syn byl štěstím otce. Oba
měli dobré srdce a byli milosrdní k bližním.
Jeden ze sluhů onemocněl a byl na pokraji
smrti. Byl by jistě zemřel, kdyby se o něho
dobře nepečovalo. Sluha byl chudý a žil
sám. Co dělat? Nechat ho zemřít? Pán byl
tak dobrý, že si nechtěl dovolit, aby mu ne-
pomohl. Měl nechat jednoho ze svých
služebníků zemřít? Ne, to by neměl klid,
protože nemocní potřebují mnoho lásky.
Otec, plný starosti, vypráví synovi
o ubohém nemocném a říká mu, že bude-li
dobře ošetřován, může žít ještě mnoho let.
Syn miluje otce a řekne mu, že se
vynasnaží, bude sluhu ošetřovat, dokud se
neuzdraví.
Otec je srozuměn, důvěřuje lásce svého
syna. 1 syn důvěřuje lásce svého otce a
pečuje o nemocného. Ošetřuje ho a snaží
se, aby sluha pociťoval jeho lásku, takže se
brzy uzdravil. Syn řekne sluhovi, že se
musí představit jeho otci. Protože je opět
zdravý, může sloužit otci jako nejvěrnějši
služebník. Sloužil mu s velkou radostí a
plnil svoje povinnosti. Protože byl pro pána
jako jeho syn, nechtěl žádnou mzdu, aby
tak projevil otci zvláštním způsobem svou
vděčnost.
Toto podobenství je jen malý přiklad mé
lásky k lidem a výzva k odpovědi, kterou
od nich očekávám. Chtěl bych jim to
srozumitelně vysvětlit, protože bych chtěl,
aby poznali moji vůli, moji lásku a moje
Srdce."
VYSVĚTLENÍ
Bůh stvořil svět z lásky a udělal vše, aby
lidem nic nescházelo a dosáhli blaženého
štěstí. Aby toho dosáh
li, musi se podrobit božské vůli a
zachovávat moudrá a mírná přikázání,
která jim Bůh dal. Člověk však byl Božim
přikázáním nevěrný a dopustil se prvního
hříchu, takže dostal první nemoc, která
mohla vést k věčné smrti. Zhřešil první
člověk, tzn. otec a matka, prarodiče
lidského rodu, a celé jejich potomstvo bylo
poskvrněno jejich hříchem. Lidský rod
ztratil od Boha darované právo na
dokonalé štěstí v nebi a musel trpět a
zemřít...
Bůh nepotřebuje člověka ke svému
štěstí. Nepotřebuje, aby mu někdo sloužil,
stačí zcela sám sobě. Jeho sláva jc
nekonečná a nikdo ji nemůže zmenšit. Bůh
je však nekonečně mocný a stvořil člověka
jen z lásky. Nechce tedy, aby trpěl a
zemřel. Dal mu proto jiné znamení své
lásky. Aby přemohl nekonečné zlo, našel
nekonečný prostředek spásy. Jedna ze tři
božských osob Nejsvětější Trojice se stala
člověkem, aby přemohla hříchy. Všichni
znají život, který vedla na zemi. Podrobila
se od prvního okamžiku svému vtělení a
vší nouzi lidské přirozenosti. Jako dítě
snášel Syn chlad, hlad a bídu i
pronásledování. Během života ho často
ponižovali a pohrdali jím jako synem
tesařovým. On a jeho adoptivní otec
vydělali na to, co rodina potřebuje po
dlouhém pracovním dnu ... A žil tak celých
třicet let! Pak opustil něžné společenství
své Matky a věnoval se svému nebeskému
Otci, protože je Láska.
Zde na zemi uzdravoval lidská těla i
duše. Nemocným dával zdraví, mrtvým
život, dušim vracel ztracenou svobodu,
kterou lidé ztratili hříchem. Otevřel jim
dveře k pravému a věčnému otcovskému
domu. Tak přišel čas, ve kterém Boží Syn
chtěl obětovat svůj vlastní život, aby lidem
zajistil blaženost. A jak zemřel? Obklopen
přáteli, oslavován jako dobrodinec?
Milé duše, vy víle, že lak Boži Syn zemřít
nechtěl! S ním, který vyzařoval jen lásku,
zacházeli krutým způsobem. On, který
lidem daroval svobodu, byl zajat, spoután,
mučen, hanoben a nakonec zemřel na kříži
mezi dvěma zločinci zbaven všeho šatu,
pohrdaný a opuštěný... Chtěl se zcela
obětovat, aby zachránil lidi... Bylo tak
dokonáno dílo, pro které opustil slávu
svého Otce.
Člověk byl nemocný a Boži Syn šel za
ním. Nedal mu jen život. Otevřel mu znovu
cestu a dal mu všechny potřebné
prostředky, aby si na zemi zasloužil poklad
věčného štěstí. Byl člověk za to vděčný?
Je připraven jako dobrý služebník
ochotně sloužit božskému Mistru a pracuje
pro Boží zájmy, aniž by myslel na své
zájmy osobní?
Zde je třeba rozlišoval různé odpovědi,
které lidé dávají Bohu. Někteří mne
skutečně uznali. Z lásky ke mně pocítili v
srdci touhu zcela se mi odevzdat a ne-
zištně mi sloužit. Ptali se, co nejlepšiho by
pro mne mohli udělat. Otec odpověděl:
„Opusťte svůj dům, všechno, co máte,
opusťte sami sebe, následujte mne, a
pochopíte, co od vás žádám!"
Jiní byli velice dojali, když viděli, co Boží
Syn pro ně udělal, aby je zachránil. S
dobrou vůlí šli k němu a zeptali se, co mají
dělat, aby to odpovídalo jeho dobrotě. Můj
Otec jim odpověděl: „Zachovávejte zákon,
který jsem vám dal já, váš Bůh!
Zachovávejte má přikázání, ale neuhýbejte
ani napravo, ani nalevo, nescházejte z
česly! Žijte v pokoji věrných služebníků.“
Jim málo pochopili, kdo jc lak velice
miluje. Přesto mají trochu dobré vůle a žijí
podle mého zákona, ale bez lásky. Žijí jen,
protože by z přirozeného sklonu chtěli žit
tak, jak jim to milost umožňuje. To nejsou
dobrovolní služebníci, protože se
doopravdy nevěnují Bohu. Mají dobrou
vůli, ale chybí jim pozvání, aby se stali
dobrými sluhy. Jiní poslouchají Boha, ale
mají více zájem o sebe než o lásku a mají
strach, že nedostanou odměnu, která jc
určena těm, kteří Boha poslouchají.
Slouží všichni lidé milému Bohu? Není
mnoho těch, kteří neznají Boží lásku a
neodpovídají tomu, co Boží Syn j:>ro ně
udělal?
Mnoho jich Boha poznalo, ale zneužilo...
Mnozí ho neznají!
Chtěl bych nyní všem říct milé slovo.
Budu mluvit nejdříve s těmi, kteří mě
neznají. Ano, moje milé děti, mluvím s
vámi, protože jste od dětství žily daleko od
Otce. Pojďte! Chci vám říct, proč mě
neznáte, a když pochopíte, kým skutečně
Otec je a jak milující srdce má pro vás,
jistě ho budete milovat.
Nestává se často těm, kteři žijí daleko
od otcovského domu, že nemají lásku k
rodičům? ... Ale když uvidí, jak velká je
péče a něžnost rodičů, nezačnou je pak
milovat jako ostatní, kteří jsou vždy doma?
Mluvím také ke svým nepřátelům! Vy,
kteří mne nemilujete, často nenávidíte a
pronásledujete, chci se vás zeptat: „Proč
mě lak velice nenávidíte? Co jsem vám
udělal, že se mnout tak zle nakládáte?"
Mnozí si tu otázku nikdy nepoložili. Nyní,
když jste to slyšeli, snad odpovíte: ,Já
ncvíin!“
Chci vám říct: Nepoznali jste mě od
dětsiví, protože vás nikdo nenaučil mě
poznávat. Později, když jste vyrostli, šli
jste za svými potěšeními, za přáními po
bohatství a svobodě. Jednou někdo o mně
mluvil: Slyšeli jste lo, že je třeba žít podle
mé vůle, že je třeba milovat bližního,
respektoval jeho práva a majetek, ovládat
svou přirozenost, držet ji na uzdě, protože
musí být podřízena Božím přikázáním. Žili
jste však podle své nálady a snad i podle
svých vášni. Nepoznali jste má přikázání a
energicky jste prohlásili: Já mám své
zákony. Chci si užívat a být svobodný!"
V tom okamžiku jste mě začali nenávidět
a pronásledovat. Ale já, který jsem vašim
Otcem, vás miluji, a zalímco vy proti mně
tak strašně bojujete, mé Srdce vás
nepřestává něžně milovat. Tak plynou léta
vašeho života... bylo to možná mnoho let...
Dnes už nemohu svou lásku k vám zadržet.
Bojujete proti tomu, který vás tak velice
miluje. Moje děti, já jsem Ježíš, moje jméno
je Vykupitel. Proto jsou moje ruce probo-
deny hřeby, protože jsem za vás umřel z
lásky na kři- ži. Moje nohy mají stejné rány
a moje srdce bylo otevřeno kopím!
Takto se vám představuji, abych vás
naučil, kdo jsem a co je můj zákon. Nebojte
se! Můj zákon je zákon lásky. Když mě
poznáte, najdete pokoj a štěstí. Je smutné
žít jako sirotek. Pojďte, moje děti, pojdie
ke svému otci. Já jsem váš Bůh a váš Otec,
váš Stvořitel a váš Vykupitel. Vy jste moji
tvorové, moje děti a také moji vykoupení.
Za cenu své krve a svého života jsem vás
vykoupil z tyranie a otroctví hříchu.
Duše je nesmrtelná. Máte schopnost
konat dobro, abyste získali věčný život.
Snad, když jste slyšeli moje slova, řeknete:
„Nemáme víru, nevěříme ve věčný
život!"
„Nemáte viru? Když ve mne nevěříte,
tak proč mě pronásledujete? Chtěli jste mít
svobodu, ale je jen jedna svoboda, a tu
mají ti, kteří věří ve mne!
Nevěříte ve věčný život; pak tni řekněte:
Jste tak opravdu šťastní? Víte, že hledáte
něco, co na zemi není k nalezení. Rozkoše,
které hledáte, vás neuspokojují, a přece
nevěříte v moji lásku a moje milosrdenství.
Uráželi jste mě, a já vám odpouštím!
Pronásledujete mě, ale já vás miluji!
Uráželi jste mě svými slovy a svými skutky,
ale já pro vás dělám jen dobro a chci vám
daroval své poklady.
Nevěříte, že jsem předvídal váš život. Já
vim, že pohrdáte mými milostmi a někdy
jste zneužívali mé svátosti, to všechno
vám chci odpustit! Ano, chci vám odpustit!
Já jsem Moudrost, Štěstí, Pokoj,
Milosrdenství a Láska!
To jsou nejdůležitější výpovědi z
poselství Nejsvě- tějšího Srdce světu. Je z
nich cítit Ježíšovo přání obrátit hříšníky a
zachránit je před věčným ohněm. Ne-
šťastní jsou ti, kteří nejednají podle jeho
slov! Když nezanecháte hříchů, když
nemilujete Ježíše, budete muset celou
věčnost v mukách Stvořitele nenávidět.
Když si nevážíte zde na zemi Božího
milosrdenství, v jiném životě pocítíte moc
Boží spravedlnosti. Je hrozné upadnout v
hříších do rukou živého Boha!
BAZÉN
Snad budou tuto knížku čist některé duše,
které žijí v hříchu. Snad se obrátí. Jiné
naopak řeknou: „Hlouposti, povídačky pro
báby!“
Snad bude číst knížku se zájmem mnoho
zbožných duší s určitou úzkostí. Chtěl bych
jim říct:
„Žijete v křesťanské rodině, ale snad ne
všichni jeji členové žijí v Boží milosti! Je to
snad manžel, nebo syn, nebo otec, bratr,
některá sestra, kdo nepřijímají svaté
svátosti, nenávidí jiné lidi nebo vedou
nemravný život? Když se tito lidé neobrátí,
co najdou na věčnosti? ... Milujete je,
protože patří k vaší rodině. Neříkejte: ,To
mě nezajímá. Každý musí myslet na svou
duši!1
Duchovni láska k bližním je Bohu nej
příjemnější. Udělejte proto něco pro
věčnou záchranu lidí, které milujete, jinak
budete od nich po tomto životě na věky
odloučeni! Vy budete patřit do zástupu
vyvolených, a muž mezi zatracené, bratr
nebo sestra budou možná v pekle, ve věč-
ném ohni. Modlete se, modlete se mnoho
za potřebné.
Ježíš řekl Marii od Trojice: „Nešťastný
hříšník, za kterého se nikdo nemodlí!11
Ježíš dal Josefě Menendezové zvláštní
modlitbu: Modlitbu k božským ranám.
Ježíš říká: „Moje rány jsou otevřeny pro
záchranu duši. Když se někdo modlí za
hříšníka, Satanova síla se zmenšuje a moje
milost vzrůstá...11 Modlitba za hříšníka
dosahuje obráceni, často ještě před smrtí.
Každý den bychom se měli modlit pčtkrát
Otčenáš, Zdrávas a Sláva Otci ke svátým
ranám. Je-li modlitba spojena s obětí, pak
je ještě mocnější. Tak je třeba každý den
přinést za obrácení hříšníků malou oběť ke
svátým ranám. Také mše svátá
je prospěšná, je-li obětována za hříšníky, kterým
chceme pomoci. Mnozí lidé, kteří žili špatně, doslali
od Boha milost šťastné smrti na základě modliteb a
obětí manželky, matky, dcery, otce nebo některého
křesťana.
KŘÍŽOVÉ TAŽENÍ ZA UMÍRAJÍCÍ
Na světě je mnoho hříšníků. Umírající jsou ti
nejpotřebnější, potřebují ihned pomoc. Za několik
hodin nebo již v tomto okamžiku musí zemřít a měli
by obdržet milost, než se objeví před Božím soudem.
Boží milosrdenství je nekonečné, dokonce i v poslední
hodině může zachránit
i největšího hříšníka. Dobrý lotr nás musí poučit.
Lidé umírají každý den a každou hodinu. Kdyby ty
zbožné duše, které miluji Ježíše, myslely na tyto od-
cházející, jak mnoho z nich by nemuselo upadnout do
věčného ohně! Mnohdy by stačil docela malý úkon
lásky, aby vytrhl ďáblovi jeho kořist.
V knize „Pozvání k lásce“ je popsán zvláštní
příběh. Josefa Menéndezová byla jednou ráno velice
unavena trápením, které zažila v pekle, a potřebovala
si odpočinout. Ale vzpomněla si, že Ježíš ji řekl toto:
„Napiš, co vidíš na věčnosti.“
Chtěla Ježíši přinést oběť a začala
všechno zapisovat. Odpoledne sejí
zjevila Matka Boží a řekla:
„Moje dcero, dnes ráno jsi udělala
dobrý skutek a v tom okamžiku byla jedna
duše na pokraji pekla. Můj Syn potřeboval
jen tvoji oběť, aby ji mohl zachránit. Vidiš,
moje dcero, jak mnoho duši lze zachránit
malými oběťmi!“ Křížové tažení, které
můžeme doporučit křesťanům, je toto:
■ Když se modlíš, nezapomínej na ty,
kteří toho dne umírají. Měli bychom se
každé ráno modlit modlitbu, která je
obdařená mnoha odpustky:
Svatý Josefe,pěstoune Ježíše Krista a snoubence Panny Marie,
pros za nás a za ty, kteří zernřou dnes a tuto noc.
■ Celý den bychom měli dělat dobré
skutky za obrácení hříšniků a zvláště za
umírající.
■. Při mši svaté a při svátém přijímání a
svátostném požehnání bychom měli
všechno obětovat Božímu milosrdenství
za obrácení hříšniků a umírající tohoto
dne.
■ Když vime, kde jsou těžce nemocni lidé,
měli bychom se zajímat o to, aby
obdrželi útěchu umírajících. Pokud ji
někdo odmítne, tím více bychom se za
něho měli modlit a obětovat, měli
bychom modlitby a oběti rozmnožit,
nebo se nabídnout jako smírné oběti,
aby Bůh tyto duše zachránil. Pak je
nemožné, aby tyto duše byly zatraceny.
Kdo se modli a obětuje, zachraňuje
duše.
Ó Ježíši,pokryj svou drahocennou Krví celý svět, obmyj ho ode
všeho kalu hříchu a obnov skrze Ducha Svatého. Amen.
Věčný Otče, obětuji Ti
nejsvětější Tvář Tvého S>tui,
aby zmírnila Tvůj hněv.Pamatuj, že nesla trny
našich hříchů...Pohleď na božské rány.
Volají ustavičně o smilováni. Ijá chci spolu s nimi volat: Milosrdenství,
Milosrdenství,Milosrdenství!
Litanie ke Krvi Páně*
Pane, smiluj se. Pane,
smiluj se.
Kriste, smiluj se. Kriste,
smiluj se.
Pane, smiluj se. Pane,
smiluj se.
Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad
námi. Bože Synu, Vykupiteli světa,Bože Duchu Svatý,Bože v Trojici jediný,
Krvi Kristova,
Krvi jednorozeného Syna věčného Otce,
buď naší spásou, smiluj se
nad námi.
Krvi Kristova, Krvi vtěleného Slova Božího,
Krvi Kristova, Krvi nové a věčné úmluvy,
Krvi Kristova, ve smrtelné úzkosti kanoucí,
Krvi Kristova, vytrysklá při bičování,
Krvi Kristova, prýštící při korunování.
Krvi Kristova, prolitá na kříži.
Krvi Kristova, ceno naší spásy,
Podle 4. vydáni F.nchiridionu odpustkú,
ustaň. 22,2° věřícímu, který zbožné recituje tyto litanie, se uděluje částečný odpustek.
Krvi Kristova,
bez níž není odpuštěni, smiluj se
nad námi.
Krvi Kristova,
svátostný nápoji a
očisto duší,
Krvi Kristova, moře
milosrdenství,
Krvi Kristova, vítězi nad
démony,
Krvi Kristova, statečnosti mučedníků,
Krvi Kristova, sílo vyznavačů,
Krvi Kristova, z níž klíči čistota duší,
Krvi Kristova, oporo těžce zkoušených,
Krvi Kristova,
úlevo namáhavě
pracujících,
Krvi Kristova, potěšení v práci,
Krvi Kristova, naděje
kajicníků.
Krvi Kristova, útěcho
umírajících,
Krvi Kristova, pokoji a
smíre srdcí,
Krvi Kristova, záruko věčného života,
Krvi Kristova,
jež vysvobozuješ duše z
očistce,
Krvi Kristova,
hodná veškeré cti a slávy.
Krví svou jsi nás, Pane,
vykoupil a učinil jsi z
nás království Boží,
Beránku Boží, smiluj se nad námi! (3x)Modleme se:
Všemohoucí věčný Bože, Ty jsi učinil svého
jednorozeného Syna Vykupitelem světa a chtěl jsi, aby
Tě usmiřil svou krvi; dej nám, prosíme, ať uctíváme
cenu naší spásy a jsme na zemi chráněni její silou od
utrpení tohoto života, abychom se mohli věčně
radovat z jejich plodů v nebi. Skrze Krista, našeho
Pána. Amen.
K: Vykoupil jsi nás, Pane, svou vlastni krvi.L: Učinil jsi nás královstvím pro našeho Boha.
POZDRAV DRAHOCENNÉ KRVI
Klanění hodná Krvi mého Vykupitele! Pozdravuji tě, uctívám tě a hlanim se ti. Současně prosím všechny
anděly a svaté, aby tě spolu se mnou pozdravili a
klaněli se ti.Božská Krvi, vkládám v tebe všechnu důvěru ve
svou spásu, protože tvoje cena je nekonečná a tvoje
sila nedocenitelná.Svatá Krvi, očisti moji duši ode vši poskvrny a ozdob ji svou krásou! Nejvznešenějši Krvi!Obětuji tě rukama
nejčistší Panny Marie Nejsvětější Trojici a
volám:Chvála, sláva, diky, čest a klanění buďte vzdávány trojjedinému Bohu skrze drahocennou Krev Ježíše
Krista. Amen.
Ježíš prolévá krvavé slzy,
abys i ty byl zachráněn.
OBSAH
Úvod ...................................................................... 3
Rozhovor................................................................. 5
Peklo...................................................................... 7
Rozum..................................................................... 7
Zjeveni.................................................................... 8
Boží Syn.................................................................. 9
Věčný trest............................................................ 11
Bůh hovoří.............................................................12
Zli lidé fikají.......................................................... 16
Počet zavržených................................................... 16
Článek víry...............................................................
19
Generál................................................................. 19
V Neapoli.............................................................. 21
Ve věčném městě.................................................. 23
V Londýně............................................................. 24
Arcibiskup vypravuje............................................. 25
V Paříži................................................................. 26
Raimond Diocre..................................................... 27
Nenapravitelná ztráta............................................ 29
Zmařená láska....................................................... 30
Výroky svátých Otců.............................................. 31
Jiná zjevení............................................................ 32
Výčitky svědomí.....................................................33
Trápení smyslů.......................................................34
Světice...................................................................36
85Stupně trápení.......................................................38
Navždy! Navždy!....................................................40
Zmrtvýchvstalé tělo...............................................40
Zaživa v pekle........................................................42
Ďábelská žárlivost..................................................44
Lucifer hovoří.........................................................46
Nástrahy................................................................47
Ztráta dobroty.......................................................49
Nečistota...............................................................49
Svatokrádež...........................................................50
Praktické závěry.....................................................55
Dobři musi vytrvat..................................................55
Pomoc Matky Boži..................................................57
Lidé se slabou vůlí..................................................58
Je třeba přemýšlet..................................................60
Mocná páka............................................................61
Ubozí požilkáři!......................................................63
Boži milosrdenství..................................................65
Poselství................................................................67
Vysvětlení..............................................................69
Bázeň....................................................................75
Křížové taženi za umírající .....................................77
Litanie ke Krvi Páně .............................................. 80
Pozdrav drahocenné Krvi........................................83
PEKLO
EXISTUJE
P Giuseppe Tomaselli
Přeložil PhDr. Lubomír Štula
Grafický návrh obálky
Sazba Hana Jandová
Vydala a vytiskla Matice cyrilometodějská s. r. o.
jako svou 610. publikaci Vydání první Olomouc
2006
wvw.maticecm.cz
Doporučená cena 59 Kč
ISBN 80-7266-243-0