5

předmluva

Tato knížka obsahuje čtyři meditace nad velikonočním tajemstvím, které zazněly ve Vatikánu za přítomnosti Svatého otce, kardinálů, biskupů a prelátů římské kurie v postní době roku 2004, a promluvu přednesenou téhož roku v bazilice sv. Petra o Velkém pátku při liturgické památce utrpení Páně, které předsedal Jan Pavel II.

Autor následujících stránek se tématem velikonoč-ního tajemství ve svém životě zabýval vícekrát, a to jak na vědecké rovině coby docent dějin prvotního křesťanství na katolické univerzitě v Miláně,1 tak na rovině spiritu-ální a pastorační jakožto papežský kazatel.2

Velikonoční tajemství je ústředním bodem křesťanské víry, a proto bychom se jím měli zabývat vlastně ne-přetržitě. Také následující meditace se k tomuto tématu ohlížejí, ale budeme se snažit o trochu jiný pohled, jenž vychází z tradiční nauky o čtyřech smyslech Písma

1 srov. R. Cantalamessa, La Pasqua nella Chiesa antica, Torino 1978; La Pasqua della nostra salvezza. Le tradizioni pasquali della Bibbia a della pri-mitiva Chiesa, Marietti 1997 – 4. vydání.

2 srov. R. Cantalamessa, Il misero pasquale, Milano 1999 – 5. vydání.

6

svatého: historický popř. literní tj. doslovný, alegorický popř. dogmatický, morální a eschatologický. Možná nám tento způsob bude připadat, jako kdybychom se pokoušeli proniknout ke středu kruhu a vycházeli přitom zároveň ze čtyř různých bodů nacházejících se na obvodové kruž-nici – jako kdybychom se snažili proniknout do nějakého města a procházeli přitom čtyřmi rozdílnými vstupními branami. O velikonočním tajemství totiž platí totéž, co říkával jeden antický autor o Bohu: „Do tak velkého tajemství nelze proniknout pouze jednou cestou.“

V promluvě z Velkého pátku, kterou se tento cyklus meditací uzavírá, se velikonoční tajemství vnímá jaksi souhrnně. Vycházíme ze zpěvu o trpícím Služebníku Hospodinově, který nacházíme v díle Deuteroizaiáše, a zaměřujeme se především na aktuální problém poměru posvátno versus násilí.

Velikonoční tajemství není jen nějakou ideou, nau-kou či ustanovením. Ve své podstatě se především jedná o jedinou osobu, osobu ukřižovaného a vzkříšeného Ježíše Krista. Když si tuto skutečnost uvědomíme, můžeme pak hlouběji porozumět slavnému výroku Řehoře Nazi-ánského, jímž jsem se nechal inspirovat při sepisování následujících stránek: „Velká a posvátná Pascho, spáso celého světa! Hovořím k tobě tak, jako se promlouvá k živé bytosti.“3

3 GReGoRius nazanzenus, Oratio 45, 30; PG 36, 664 A.

41

3. mRavní smysl nám říká, Co máme činit

pasCha života

1. Odvírykectnosti

„Littera gesta docet; quid credas allegoria; moralis, quod agas; quo tendas anagogia“ – Litera tě učí tomu, co se událo; alegorie tomu, v co máš věřit; morální smysl tomu, co máš dělat; anagogie tomu, k čemu máš směřovat. Dospěli jsme ke třetímu kroku četby Písma. Mravní význam textu se snaží z Paschy vy-těžit praktická ponaučení pro život a morálku.

Je velmi důležité připomenout pořadí, ve kterém po sobě následují tyto různé významy biblického textu. Morální smysl nestojí před mystériem, nepo-jednává se nejprve o skutcích a pak o víře, ale přesně naopak. Tak je zachován princip, jejž formuloval Ře-hoř Veliký: „Ctnostmi se nedospěje k víře, ale vírou k ctnostem.“19

Tento logický pořádek však byl bohužel narušen. Některým církevním otcům se zdálo být pedago-gicky příhodnější pojednávat nejprve o morálních

19 Gregorio Magno, Omelie su Ezechiele, ii, 7 (PL, 76, 1018).

42

záležitostech a teprve poté o mystériu, jež je zá-ležitostí vznešenější. Svatý Ambrož proto navrhl nové pořadí výkladu: nejprve historie, pak morální význam, nakonec mystérium.20 Tento způsob se prosadil také proto, že aktivní život byl spojován především s mravností, zatímco kontemplativní život spíše s mystériem. Ve středověku byla za symbol kontemplativního přístupu považována postava Marie. Aktivní život, který byl považován za méně vznešený, reprezentovala postava Marty. Když se pak ještě prosadil obyčej rozčleňovat proces duchovního zrání na tři období: cestu očistnou, ces-tu osvětnou a cestu sjednocení (tj. cestu mystickou), bylo zřejmé, že hlavním tématem očistné cesty jsou záležitosti mravní, a proto při komentování Písma dostával přednost mravní smysl před věnováním pozornosti tajemství.

Tímto způsobem se začaly skutky předřazovat víře. Docházelo k tomu v praxi a někdy i v teorii. Problematika mravnosti se dostávala před vlastní kerygma (tj. základní hlásání víry).21 I to přispělo k utvoření specifického stavu církve, který poskytl německému reformátorovi Martinu Lutherovi zá-minku k jeho radikálními protestu. Kristus v jeho

20 amBRoGio, Expositio Evangelii secundum Lucam, iii, 35 (PL 15, 1603): historiam, mores, mysterium.

21 srov. h. de luBaC, Exégése médiévale. Les quatre sens de l´Ecriture, 1/2, str. 413.

43

pojetí nemá být vzorem hodným následování, ale darem, který je prostě třeba přijmout prostřednic-tvím víry a šmitec! Bez diskuze! Tak se zrodil spor o víru a skutky, který se pak vlekl staletími a zavdal příčinu celé řadě falešných kontrapozicí.

Teprve nedávno vydané Společné prohlášení k nauce o ospravedlnění vypracované katolickou církví a Světovým luteránským svazem (podepsáno v Augšpurku 31. 10. 1999 – pozn. red.) tuto situaci změnil a alespoň v tomto bodě došlo mezi oběma církvemi ke shodě: Víra a skutky nestojí proti sobě, ale každému z nich patří příslušné místo. V zásadě je to cesta, kterou hlásal svatý Řehoř Veliký: „Ctnostmi se nedospěje k víře, ale vírou k ctnostem.“

2. Odstraňtestarýkvas

Hledání mravního významu Paschy má dlouhou tradici. Svatý Pavel píše Korinťanům: „Odstraňte ten starý kvas, aby se z vás stalo nové těsto. Jste totiž jako nekvašený chléb. Vždyť náš velikonoční beránek – Kristus – je už obětován. Proto slavme svátky ne se starým kvasem, ani s kvasem, který znamená špatnost a nešlechetnost, ale s nekvašenými chleby, to je: s upřímností a životem podle pravdy“ (1 Kor 5,7-8).

Je velmi pravděpodobné, že apoštol Pavel tato slova psal u příležitosti blížících se velikonočních svátků, asi k Velikonocům roku 57. Jeho výzva: „Pro-

87

oBsah

předmluva ..................................................................... 5

1. slova líčí události dějinný RozměR velikonoC ....................................... 7

2. aleGoRie nám říká, v Co máme věřit pasCha víRy ..............................................................25

3. mRavní smysl nám říká, Co máme činit pasCha života ..........................................................41

4. přejít k tomu, Co nepomíjí věčná pasCha ...........................................................57

5. viCtoR quia viCtima vítěz pRoto, že je oBěť .............................................75