Historie Ruční papírny Velké Losiny ležící severně od města Šumperka v malebném údolí řeky Desné jsou

jedním z nejnavštěvovanějších míst jesenického podhůří. Jsou známé nejen svou bohatou a zajímavou historií, staletou lázeňskou tradicí, ale i řadou cenných kulturních památek. Zcela právem k nim náleží také velkolosinská ruční papírna, jež byla na zdejším panství moravského rodu pánů ze Žerotína založena na sklonku 16. století.

Papírenskou manufakturu dal vybudovat v místech bývalého obilního mlýna Jan mladší ze Žerotína. Podle svědectví pramenů zahájila papírna výrobu jako jeden z podniků rozvíjejícího se vrchnostenského hospodářství někdy v rozmezí let 1591 – 1596. Zcela poprvé pak existenci papírny připomíná její dosud nejstarší známá průsvitka z roku 1596 v podobě žerotínského erbu – lva s korunkou stojícího na třech pahorcích. Od svého vzniku byl podnik až do 2. poloviny 18. století spjat s osudy velkolosinského dominia a jeho žerotínských držitelů.

Během staletí se v držení papírny vystřídala celá řada papírnických rodin a mistrů. Již v roce 1603 Jan mladší ze Žerotína podnik emfyteuticky odprodal prvnímu známému papírníkovi Ondřeji Klugovi. Po celé 17. a 18. století zásobovala papírna produkcí zejména psacích, konceptních papírů a lepenky své nejbližší okolí. Některým papírníkům se zde příliš nedařilo. Do historie papírny zasáhly i zdejší nechvalně známé čarodějnické inkviziční procesy poslední čtvrtiny 17.století, když se v roce 1680 jednou z jejich prvních obětí stala i manželka losinského papírníka Barbora Göttlicherová. Roku 1729 byl žerotínskou vrchností do papírny pořízen převratný vynález – holandr k přípravě papíroviny, patrně jako první zařízení tohoto druhu na Moravě. I přes snahu žerotínských majitelů zdokonalovat a modernizovat výrobní postupy se zdejším papírníkům, kteří zde působili jako nájemci, nepodařilo prosadit se v konkurenci svých blízkých konkurentů, zejména papírny šumperské. Snad i proto roku 1778 hrabě Jan Ludvík ze Žerotína podnik prodal papírnickému mistru Matyáši Wernerovi ml., který jej po dlouhé době přivedl k období rozkvětu a prosperity. Právě v tomto období přelomu 18. a 19. století získal soubor objektů ruční papírny svou dnešní pozdně barokní a klasicistní podobu.

Rozmach strojní průmyslové papírenské výroby poloviny 19.století byl v celoevropském měřítku příčinou těžké výrobní a odbytové krize papírenských manufaktur a jejich rychlého zániku. Ve Velkých Losinách se produkci ručního papíru podařilo udržet díky podnikavosti Antona Schmidta st., jehož rodina papírnu koupila roku 1855. Vedle bělidla, textilní a papírenské výroby zde byla roku 1913 uvedena do provozu i vodní elektrárna. Objevení vynikajících filtračních vlastností ručně čerpaného papíru a posléze i jeho renesance v uměleckých kruzích umožnily tradičnímu papírnickému řemeslu ve Velkých Losinách přežít nejtěžší období a přenést se díky své originalitě a kvalitě až do současnosti.

V roce 1949 se papírna stala součástí národního podniku Olšanské papírny, později akciové společnosti, zabývající se papírenskou výrobou v několika strojních průmyslových papírnách na Šumpersku. Od roku 2006 je sídlem samostatné společnosti Ruční papírna Velké Losiny a.s.

Velkolosinská manufaktura dnes patří k nejstarším doposud pracujícím podnikům svého druhu v Evropě. Ruční papír se zde stále vyrábí tradičním postupem z bavlny a lnu. Pro svou vysokou kvalitu a staletou trvanlivost se používá zejména ve výtvarném umění, pro významnou osobní i firemní korespondenci, reprezentační účely, k tisku bibliofilií a rovněž v knižní umělecké a restaurátorské praxi. Ručně čerpané papíry a dnešní sortiment exkluzivních výrobků z nich získaly trvalé místo a oblibu u příznivců tradičních českých rukodělných výrobků.

Od poloviny 70. let 20. století prošel celý areál několika etapami nákladných rekonstrukcí a oprav, které pokračují i v současné době. Unikátní areál významné technické památky, která zejména z pohledu více jak čtyřsetleté kontinuity tradiční ruční papírenské výroby nemá v oblasti střední Evropy obdoby, byl v roce 2002 vládou České republiky prohlášen národní kulturní památkou.

1562 založení papírny v Šumperku olomouckým papírníkem Janem Bauernfeindem 1589 Jan mladší ze Žerotína dokončil výstavbu svého nového sídla – pozdně renesančního zámku

ve Velkých Losinách; počátek hospodářského rozvoje panství – pivovar, pily, mlýny, vrchnostenské dvory, lesní hospodářství, lázeňství – losinské sirné lázně

1591 poslední archivní zmínka o vrchnostenském obilním mlýnu na vodním náhonu, spojujícím řeky Desnou a Losinku

1591–1596 období přestavby obilního mlýna na náhonu na vrchnostenskou papírnu 1596 nejstarší dosud nalezená losinská průsvitka v podobě žerotínského lva – první nepřímý doklad

existence papírenské manufaktury ve Velkých Losinách 1598 nález druhé a třetí nejstarší losinské průsvitky s žerotínským heraldickým motivem a iniciálami J S Z Z –

Jana staršího ze Žerotína (+1608) 1603 nejstarší písemná zpráva o již pracující papírně – žerotínská vrchnost manufakturu prodává papírníkovi

Ondřeji Klugovi za 150 tolarů a roční činži 1673 sňatkem s Barborou Schnellerovou, vdovou po losinském papírníkovi, se majitelem a papírnickým

mistrem ve Velkých Losinách stává Kryštof Göttlicher 1679 papírníkova manželka Barbora Göttlicherová obviněna z čarodějnictví a 5.9.1680 upálena jako jedna

z prvních obětí losinských čarodějnických inkvizičních procesů (1678 – 1693) 1692 papírník Daniel Bittner prodává za 780 zlatých zchátralý a zadlužený podnik zpět žerotínské vrchnosti 1704 vrchnostenská správa investuje do oprav papírenských stoup, je pořízena nová čerpací káď, zděná studna,

dláždění a nová okna, ke hlazení papíru pořízena železná hladící palice s deskou o váze 90 funtů (cca 45 kg) 1729 rekonstrukce podstatné části papírny nákladem 241 zlatých; Žerotínové kromě opravy budov pořizují

nový převratný vynález – dřevěný holandr na přípravu papíroviny; nejstarší doklad existence tohoto zařízení v papírnách na Moravě

1750 ruční papírna ročním výnosem 200 zlatých patří k nejvýnosnějším vrchnostenským podnikům na panství 1778 hrabě Jan Ludvík ze Žerotína znovu prodává papírnu za 400 zl. a 230 zl. roční činže dosavadnímu

nájemci Matyáši Wernerovi ml.; v inventáři papírny se nachází 1 holandr, 1 řezačka na hadry a 2 čerpací kádě

1795 krátké období rozkvětu papírny ukončeno smrtí papírníka Wernera, správu podniku přebírá vdova Anna Wernerová s tovaryši

1825 dokončena výstavba pozdně barokní hlavní budovy losinské papírny s klasicistním průčelím a typickými mansardovými střechami; nedobře uvážená výše stavebních nákladů byla jednou z příčin úpadku podniku

1830 papírník František Sterz v důsledku špatného hospodaření prodává v konkursním řízení zadlužený podnik největším věřitelům – rodině Schmidtů, výrobcům plátna ve Štítech

1840 papírna má v provozu 3 holandry a 3 čerpací kádě, pracuje zde 14 dělníků, roční produkce činí pouze 1500 rysů kancelářských a konceptních papírů – příčinou neutěšeného stavu je počínající hluboká výrobní a odbytová krize způsobená nastupující konkurencí průmyslové výroby papíru; papírník Philip Wenzel zřizuje vedle výroby papíru v objektu papírny bělidlo plátna a apreturní dílny – v provozu do roku 1910

1860 založena firma „Ant.J.Schmidt´s Söhne – Leinen und Baumwollewaren Erzeugung in Gross Ullersdorf“ (Synové A.Schmidta – výroba lněného a bavlněného zboží ve Velkých Losinách); podnik se orientuje především na výrobu a úpravu plátna, zpracování textilního zboží; omezená produkce ručního papíru slouží jako obalový materiál na textilní výrobky

1881 objevení vynikajících filtračních vlastností neklíženého losinského papíru – impuls ke znovuoživení výroby; filtrační papír oceněn zlatou medailí na 1.mezinárodní farmaceutické výstavě v australském Melbourne

1882 pro rozšiřující se výrobu papíru zřízena filiálka v nedalekých Vernířovicích se 2 čerpacími káděmi; papírna má v provozu celkem 5 čerpacích kádí

1896 modernizace technologických postupů ve výrobě papíru – výstavba kotelny s parním kotlem, zavedeno vaření hadrů s vápnem nebo sodou v rotujícím, parou vyhřívaném vařáku

1913 instalace Francisovy vodní turbiny (42 Hp) s elektrickým generátorem 50kW na náhonu papírny 1945 po skončení 2.světové války majetek firmy „Ant.J.Schmidt´s Söhne“ – ruční výroba papíru, mechanická

tkalcovna plátna, polní hospodářství a elektrárna – v plném rozsahu dle prezidentských dekretů zkonfiskován; zavedena národní správa

1949 Ruční papírna ve Velkých Losinách součástí národního podniku Olšanské papírny se sídlem v Olšanech u Šumperka

1954 nerentabilní produkce ručního papíru je důvodem k úvahám o zastavení jeho výroby; dělníci z papírny a významní čeští výtvarní umělci bojují za záchranu památky a udržení výroby

1960 v papírně pracuje ve dvousměnném provozu 25 zaměstnanců; roční produkce činí 92 tun filtrační pivovarské hmoty a 10 tun ručních papírů

1962 výroba papíru ze starých hadrů (třídění, čištění, sekání, vaření a bělení) nahrazena zpracováním bavlněného odpadu z přádelen (bavlněný linters) a lněné hadroviny

1974 areál Ruční papírny pro svou ojedinělou kulturní a technickou hodnotu zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek; zahájeny projekční práce na připravované generální rekonstrukci

1975 zahájení oprav rozsáhlého areálu papírenských objektů 1983 studie celkové rekonstrukce areálu papírny s rozpočtem 22 mil. Kčs 1987 vybudování expozic dějin papírenské výroby a zřízení Muzea papíru v objektu papírny; zpřístupnění

objektu kulturní a technické památky veřejnosti 1993 privatizace Ruční papírny – firmou LEVIA, s.r.o. 1996 nezdařený privatizační proces ukončen návratem Ruční papírny do organizační struktury papírenské

společnosti Olšanské papírny, a.s.; 1996 400.výročí trvání nepřetržité výroby ručního papíru ve Velkých Losinách – u příležitosti významného

jubilea dokončena další rozsáhlá etapa oprav (rekonstrukce fasád hlavního objektu papírny, zřízení Galerie muzea papíru, exteriérové úpravy vstupu do areálu kulturní památky)

1997 povodeň v červenci postihla vodní hospodářství papírny – zničen jez na řece Desné a technický systém zásobování papírenského náhonu vodou

1999 dosavadní produkce ručně čerpaných papírů postupně rozšiřována o sortiment výrobků s polygrafickým zpracováním

2002 Ruční papírna prohlášena vládou České republiky Národní kulturní památkou; další etapa náročné rekonstrukce výrobních objektů v celkovém nákladu 7,2 mil. Kč (opravy šindelových střech, sanace zdiva a opravy podlah, generální oprava centrálního vytápění, opravy fasád)

2003 celková oprava objektu kotelny, sanace zdiva a konzervace původního parního kotle typu Fairbanks z roku 1896

2004 oprava střechy a komínů hlavní budovy papírny, zahájení rekonstrukce objektu skladových prostor a služeb návštěvníkům ve vstupní části areálu papírny – oprava krovů a výměna šindelové krytiny; modernizace pracoviště tiskárny – rozšíření o ofsetovou technologii;

2005 celková rekonstrukce krovů a obnova šindelové krytiny objektu muzejní galerie; plánované rozšíření výstavních prostor o nově zpřístupněné druhé a třetí nadzemního podlaží.

2006 provoz ruční papírny přebírá samostatná akciová společnost Ruční papírna Velké Losiny a.s.

2006 v objektu galerie otevřena nová reprezentační prodejna a v rekonstruovaných půdních podlažích nové výstavní prostory; současně byla pro návštěvníky otevřena i nová stylová restaurace „LOSÍN“, která vznikla adaptací původně hospodářského objektu ve vstupní části areálu papírny

2007 v hlavní návštěvní sezóně (červenec – září) byl pro návštěvníky zpřístupněn druhý prohlídkový okruh s možností poznání dalších technických zajímavostí papírenské manufaktury.

Zajímavosti z řemesla výroby ručního papíru Velkolosinská papírenská manufaktura je dnes se svou několikasetletou tradicí nepřetržité ruční výroby

skutečnou "pamětnicí" a současně i ojedinělým zdrojem řady zajímavých informací o vývoji výrobní techniky. Jako technická památka například udržuje dodnes v chodu několik technologicky i technicky velmi zajímavých zařízení, ve výrobním procesu stále využívá řadu tradičních pomůcek a poznatků minulých generací.

Samotné řemeslo ruční papírenské výroby a jeho výrobní technika má rovněž na evropském kontinentu i u nás velmi bohatou tradici, v níž lze najít mnoho zajímavostí, dnes již mnohdy zcela zapomenutých. Na tomto místě budeme postupně přinášet právě tyto zajímavosti nejen z minulosti velkolosinské manufaktury, ale také ze života ve starých papírnách, tak jak je někteří z našich předchůdců zaznamenali.

Ze starých, dnes již zažloutlých amatérských fotografií, které byly pořízeny v losinské papírně záhy po 2. světové válce, tedy přibližně před 60 lety, nabízíme zajímavý pohled na tehdejší pracoviště v papírně.

Ruční výroba papíru z technologického hlediska i tehdy byla velmi náročná. Zejména zpracování a příprava vstupní suroviny - starých hadrů a textilních zbytků - patřila k nejtěžším pracovním operacím. Vyčištěné, roztříděné a na drobné kusy rozřezané hadry se vařily s vápnem za zvýšeného tlaku a teploty v otáčejícím se vařáku, který byl do papírny pořízen v roce 1896. Teprve takto připravená hadrovina se dále upravovala a zpracovávala ve výrobním procesu. Parní vařák byl v losinské papírně v provozu až do roku 1965, kdy došlo k nahrazení již nevyhovující hadrové suroviny čistým bavlněným vláknem, tzv. lintersem.

Stěžejním pracovištěm výrobního provozu vždy byly a dodnes jsou tzv. čerpací kádě. V losinské papírně jsou v současné době v provozu dvě, i když např. kolem r. 1820 pracovaly celkem čtyři. Právě na tomto místě vznikají jednotlivé listy ručního papíru nabíráním, tzv. čerpáním papíroviny na čerpací formy (čerpací síta).

Sušení papíru bylo ve starých papírnách velmi odpovědnou činností, neboť na kvalitě a dodržování pozvolného sušení archů papíru byla velmi závislá výsledná jakost hotového papíru. Pohled do starých půdních sušáren ukazuje způsob tradičního sušení jednotlivých listů již vylisovaného, ale stále mokrého či naklíženého papíru. Archy se volně rozvěšovaly na sušáky zhotovené z žíněných provázků, později i dřevěných latí. Sušárny byly umístěny v půdních, zpravidla několikapatrových prostorách starých papíren a samotné sušení probíhalo jen přirozeným prouděním vzduchu za normální venkovní teploty.

Hlazení papíru je jednou z posledních operací celého pracovního postupu výroby. V minulých staletích prošlo zajímavým technickým vývojem. Papír se totiž v nejstarších dobách hladil ručně, ponejvíce kamennými (achátovými) hladítky. V 17.století byla tato činnost "zmodernizována" pomocí mechanického kladiva nadzvedávaného vodní silou. Údery železné palice byly pěkně vyhlazeny celé složky, tzv. knihy papíru. Teprve v 18. století se v evropských papírenských manufakturách objevil nový vynález - kalandr neboli žehlička. V naší papírně železnou palici ke hlazení papíru nahradil kalandr v roce 1883. Výrobek kdysi slavných sobotínských železáren rodiny Kleinů je dodnes v provozu. Papíry se na něm hladí po jednom a po každé straně zvlášť. Listy se pokládají na lepenkovou podložku a hladí se za studena mezi dvěma otáčejícími se kovovými hladícími válci.