Český zápas - ccsh.cz · smnoha dalšími. Zelená jako barva na-děje. Černá jako stín...
Transcript of Český zápas - ccsh.cz · smnoha dalšími. Zelená jako barva na-děje. Černá jako stín...
Týdeník Církve československé husitské
Český zápasRočník: 99 | číslo: 46 | 17. listopadu 2019 | Cena: 10 Kč
Téma:
Cesta svobody- třicet let od sametové revoluce
Když se člověku začnou líhnout jubilea,měl by zpozornět. Přesně to udělal jedenz nás – Petr Fulka – a začal shánět, kamže nás to všechny život rozvál. Nešlo zda-leka o sraz po skončení a jakékoli školy,slavili jsme 50 let od biřmování. Petr násobeslal, objel, a tak jsme se sešli ve sboru,který také jubiloval (jenoms náskokem čtyřiceti let). A tak přes devatery potokya řeky, devatery kopcea údolí, devaterými objížď-kami jsme se z různých míst28. září sjeli do Machova,abychom pospolu slavilivšechna ta výročí. K bohos-lužbám přijel bratr biskup Pe-chanec s manželkou a slou-žil je se sestrou farářkou Líba-lovou, která zde administruje.Z třinácti někdejších biřmo-vanců nás bylo devět, kterým to zdraví do-volilo, přišli místní. Byli jsme tu: Dana,Jiřina, Lada, Jana, Hana, Jirka, Jaromír,Mirek a Petr. Chyběli nám Iva, Olda,Pavel a Honza.Všichni jsme cítili tu změnu: před padesátilety v okupované vlasti, pár měsíců po Pa-lachově oběti jsme my dospívající hledaliv církvi směr pro svůj život. Nyní, už tři-cet let ve svobodném státě, jsme se my dů-chodci rozhlíželi po lavicích, kde tehdysedaly naše rodiny a zaplňovaly sbor, pos-tavený po bouřlivých počátcích církvev tomto zákoutí. A žehnal nám o kusmladší bratr biskup, kterého už potkávajístarosti nové doby. Přijel obětavě, i když
musel překonávat zdravotní obtíže.Kouzlo nečekaného nás potkalo ještě předspolečným obědem v proslulé hospůdceU Lidmanů. Před ní bavil svými komic-kými výstupy děti i dospělé, kteří se v Ma-chovské Lhotě sešli na posvícení, herec,jenž s pramálo prostředky dokázal vy-
kouzlit úsměvy, ba smích všech. I on sepak přišel ohřát pod střechu, kde jsme sinavzájem sdělovali, co těch padesát letobnášelo. Aže je machovské údolí kraj rá-zovitý, bylo to vzpomínání různé událostii na sousedy podáno přímo s uměním vy-pravěčským a humorem převelikým.Tu radost jsme si odnášeli a odváželi dosvých domovů. Kéž nám ani v obtížíchvyššího věku nepřestane být domovemnaše církev a její sbory, ať už teď patřímedo kteréhokoli z nich. A kéž v tom ma-chovském odrůstají další děti, kterék němu i po letech budou lnout jakok domovskému hnízdu. J. Wienerová
foto: Jaroslav Šrůtek
EDITorIal • ZE žIvoTa CírKvE • NaD PíSMEM • TéMa MěSíCE: CESTa SvoBoDy - 30 lET oD SaMETové rEvoluCEaNKETa • Pro DěTI • roZhovor • TéMa MěSíCE • ZPrávy
2 Český zápas
ZE žIvoTa CírKvEEDITorIal
Milí čtenáři, opět se po čase scházímeu magazínového čísla, tentokrát s ku-lisou deště a dušičkové atmosféry. Pod-zim už listím zaplatil a teď k námobrací svoji druhou, mlhavou tvář,někde již s třpytivým nádechemmrazu. Brrr. A v tenhle šedivý a nevlídný čas slavínaše malá země svůj veliký svátek,oslavuje, že už třicet let může svo-bodně dýchat, nemusí se krčit a pře-tvařovat a bát se, kdo zazvoní ve třihodiny ráno, rozhází celý byt a odvedemanžela, aniž by řekl, proč. A my sla-víme tenhle svátek s ní, protože to myse už nemusíme krčit a bát se a pře-tvařovat… Ano, ano, vím, že někteříz nás už tohle všechno nevidí, že za-pomněli. Že vidí spíše to negativní, cose svobodou zákonitě přišlo. Kapitalis-mus a tvrdý boj o přežití. Vidí statisíceokradených v kupónové privatizaci, vidíchudáky, kteří naletěli šmejdům a přišlio střechu nad hlavou, vidí peleš lotrov-skou na Václaváku a drogy a prostitucia zavřené oči policistů, vidí vykradenéa chátrající fabriky, ve kterých praco-vali dědeček, otec i syn… Vidí stami-liony zmizelé bůhví kde a vidízkorumpované mocné, přemrštěnénájmy, drahou vodu a léky jen pro ně-koho…Milí čtenáři, i já to vidím a je mi z tohovšelijak. Jenže, kolik váží svoboda? Do-káže převážit to negativní, co se na nipřilepilo a parazituje na ní? Dokážepřevážit peníze, které se u nás s vehe-mencí sobě vlastní ujaly vlády a rozho-dují o všem? Musím se přiznat, že já tonevím. Ostatně, kdo tohle ví? KB
č. 46 17. 11. 2019
Machovská jubilea (90 a 50)
Cena svobody
Týdeník Církve československé husitské. Vydává: Ústřední rada Církve československé husitské,Wuchterlova 5, 160 00 Praha 6.
Vedoucí redaktorka: ThDr. Klára Břeňová, redaktoři: Mgr. Josefina Hudcová, Mgr. Ervín Kukuczka,Milan Udržal, grafik.
Šéfredaktorka Cesty: Mgr. Jana Krajčiříková. Tel. redakce: 220 398 107; e-mail: [email protected] Tisk: Grafotechna plus. Distribuce a reklamace: ADLEX, spol. s r. o., Xaveriova 1888/45, Praha 5 150 00
Redakce si vyhrazuje právo na úpravy a krácení příspěvků. Předplatné: Mgr. Jitka Wendlíková, tel.: 220 398 117, e-mail: [email protected]
Děkujeme za 30 let svobody
Neděle 17. 11. 2019 sborový dům Betlém, Selská 53, Brno - Maloměřice.15 h - bohoslužba (kázáním poslouží Petr Šandera, emeritní biskup).16,45 h - Přednáška Iluze svobody. Postavení církví v Československu po roce 1948. 18 h - film „Nesmíš plakat“ – film o obětech komunismu.Během programu je možno zakoupit výrobky chráněné dílny Nazaret red
Český zápas 3
EDITorIal • ZE žIvoTa CírKvE • NaD PíSMEM • TéMa MěSíCE: CESTa SvoBoDy - 30 lET oD SaMETové rEvoluCE aNKETa • Pro DěTI • roZhovor • TéMa MěSíCE • ZPrávy
č. 46 17. 11. 2019
Oko kamery se sklání k malému chlapci.V rukách svírá obrázek, namalovaný nakartonu. Provizorní, narychlo připravenýtransparent, který rozkvetl na ulici spolus mnoha dalšími. Zelená jako barva na-děje. Černá jako stín budoucnosti. Rukas mikrofonem se jej nejspíš krátce předtím zeptala: „Proč nejsi ve škole? Pročse neučíš?“ Nebo možná vstřícněji:„Proč jsi dnes raději tady než ve škole?“Chlapec váhá. Nakonec prostě odpoví:„Jaký má smysl učit se, když svět za-nikne?!“Podoba světa, kterou známe, zaniká.Dosud jsme ji pokládali za samozřej-mou, někteří dokonce za tu nejlepšíz možných. Zpráv o jejím konci jsouplná média, sociální sítě, veřejné debaty,vědecké konference, politické mani-festy, školní třídy. Fotografie, krátká
videa nebo dokumentární snímky o tom-to konci v mnohém připomínají biblickéobrazy konce času. Na jedné straněžhnoucí pláně, „den hořící jako pec“, nakterých se strom života obrací ve „str-niště“ (Mal 3,19). Na druhé straně pří-valy, stahující a drtící (Ž 69,2-3). Pří-rodní pohromy, pandemie, války. Obdivovatelé jeruzalémského Chrámu,ke kterým Ježíš dnes v evangeliu při-stoupil, by se ničemu z toho nepodivo-vali. Vždyť k nim Pán ve své prorockéřeči promlouvá obrazy nebezpečí a kon-ce, které si v ničem nezadají s těmi na-šimi současnými (L 21,6.10-11). Nevěnuje se jim ale dlouho. Nezacházído podrobností. Nesytí představivostsvých posluchačů, černou kroniku jejichmyslí a srdcí. Jen jako by zběžně pro-cházel katalogem některé z posledních
výstav World Press Photo, aby se co nej-dříve dostal k tomu důležitému. Své učedníky chce připravit na to, že sestanou svědky mnoha bolestných věcí,zášti, křivých obvinění, projevů nespra-vedlnosti, zrady, opuštěnosti v žaláři,násilné smrti (L 21,12.16-17). Mnozíz nich proto budou váhat, budou nalomeniobavami, strachem, nejistotou, cizostísvěta kolem nich, hněvem, zlobou, zkla-máním, vyčerpaností (L 21,19). A nejzra-nitelnější, zdá se, budou ve své touze po„bezpečí“ a „domově“ (srv. L 6,47-49). Proto se na ně Ježíš obrací s výzvou:„Mějte se na pozoru. Mnozí přijdouv mém jménu a budou říkat ‚Já jsem to‘a ‚nastal čas‘.“ (L 21,8; srov. velmi ex-presivní 2 Tm 3, 1-5 a 4,3b). To zname-ná, že přijdou s jiným evangeliem,s jinou „dobrou zprávou“, jinou zaslíbe-nou zemí. Doby úzkosti a konce jsoupro ně příznivým časem. Mnohá takováevangelia jsme v moderní době již po-znali: pokrok, národ, rasa, beztřídní spo-lečnost, ekonomický růst, technika, lid-ský intelekt. Lidé byli a jsou žádáni, abyse na ně spolehli a podřídili se jim. O co se v takových časech mají opřítučedníci? O věrnost Kristu, jemuž zá-leží „na každém vlasu“ jeho přátel (L a J),o vytrvalost v evangeliu o Boží lásce kevšemu stvoření, která zaplatila cenou nej-vyšší, aby už nikdo nebyl nucen platitsvým životem za druhé. Pro nás je taková láska výzvou, aby-chom dnes přemýšleli o tom, kdo jenucen platit svým životem za současnoupodobu světa a kdo bude přinucen svýmživotem platit za přislíbenou budouc-nost. Ideologové i pragmatici naciona-lismu a nacistické i komunistické mocipožadovali na druhých cenu vždy vyso-kou, ba nejvyšší. pavel Kolář
Mějte se na pozoru l 21,5-19
22. neděle po svatém duchu
Bůh slunci na nebi postavil stan, ono jak ženich z komnaty vyjde. Vychází najednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje předjeho žárem. (Žalm 19, 5c.6a-7)
první čtení: Malachiáš 3,19-21 (4, 1-3)
tužby pro dobu po duchu svatém (vI):2. Abychom byli zbaveni všeho, co nám brání plně následovat Krista, modleme sek Hospodinu.3. Abychom Duchem svatým byli vedeni ke službě slovem i skutkem, modleme sek Hospodinu.
modlitba před čtením ze sv. písem:Panovníku Hospodine, vyslyš naše prosby a chraň nás před nástrahami, které námvstupují do cesty a jejichž záludnost leckdy nevidíme. Osviť nás, Bože, svým svatýmDuchem, ať slyšíme slova Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
druhé čtení: 2. Tesalonickým 3,6-13
evangelium: Lukáš 21,5-19
verš k obětování: Žalm 96,13
verše k požehnání: Zjevení 2,8.10
modlitba k požehnání:Panovníku Hospodine, vzdáváme ti díky za to, žes nám při křtu vtiskl do duše svoupečeť, kterou jsme označeni, abychom se nemuseli bát soudného dne. Dej, abychomna každý den žili z tvé milosti a z tvého odpuštění! Prosíme o to ve jménu JežíšeKrista, našeho Pána. Amen.
vhodné písně: 34, 37, 157, 283, 287, 292, 295, 311
láskyplný otče, srdce Marie,tvé služebnice,
se sevřelo bolestí, když u kříže poznala cenu,
kterou jsi zaplatil, aby nás zlo anismrt neměly ve své moci.
Daruj nám radovat se spolu s níze vzkříšení Syna,
našeho Pána Ježíše Krista,a obstát v tomto čase.
amen
NaD PíSMEM
č. 46 17. 11. 2019
EDITorIal • ZE žIvoTa CírKvE • NaD PíSMEM • TéMa MěSíCE: CESTa SvoBoDy - 30 lET oD SaMETové rEvoluCEaNKETa • Pro DěTI • roZhovor • TéMa MěSíCE • ZPrávy
4 Český zápasInvestor: CČSH, architektonický návrh: Ing. arch. Jiří Gebert, realizace: APM stavební, foto: Václav Drašnar
pRoměny ve světě, evRopě
a v česKé společnostI
Svět v 80. letech 20. století byl rozdělenna Západ a Východ a stále více se stupňo-valo napětí v rámci probíhající studenéválky mezi Spojenými státy americkýmia Sovětským svazem, jehož ideologie vy-cházela z komunismu. Ke změnám a uvol-ňování napětí začalo docházet, když se stalv Sovětském svazu generálním tajemní-kem Michail Gorbačov. Vystoupil uvnitřsamotné komunistické strany s překvapivějednoznačnou kritikou stalinismu a jehopraktik. Blízkost hrozícího světového ja-derného konfliktu jako vyústění studenéválky mezi Východem a Západem ho vedlake změně politického smýšlení a jednání.Gorbačovovy snahy reformovat sovětskýblok však v důsledcích vedly k jeho roz-padu. Tomuto rozpadu napomohla a uspí-šila jej skutečnost, že v zemích východníEvropy začalo docházet k demokratickýmrevolucím, jako tomu bylo v Polsku, vý-chodním Německu i Československu. Významným mezníkem pro cestu k nábo-ženské, ale i občanské a politické svoboděse v našem prostoru stalo již v roce 1978zvolení Jana Pavla II. papežem, který bylpolské národnosti a který tak propojovalEvropu se světem za železnou oponou.V našem prostředí se pro život ve svoboděa dodržování lidských práv v době norma-lizace a totality angažovala významnýmzpůsobem Charta 77, která byla vystavenasledování Státní bezpečností a represím.Jejími prvními mluvčími byli filozofprof. Jan Patočka, historik a bývalý ministrzahraničí Jiří Hájek a dramatik VáclavHavel, pozdější prezident. Charta 77 se vy-jadřovala hned v r. 1977 také k nábožen-ským právům a svobodě v tehdejším
Československu. V r. 1988 například pod-pořila i probíhající petiční akci za nábožen-skou svobodu.
ŽIvot v pRostředí
s omezováním svobody
Marxistická definice svobody jako danénutnosti znamenala v jejím praktickém us-kutečňování omezování svobody a právčlověka i společnosti. Toto omezování sepřed r. 1989 projevovalo například tím, žezemi obklopovaly neprostupné hranice a li-dé nemohli svobodně cestovat ani do sou-sedních evropských zemí. Zákaz cestovánído západních států znamenal paradoxněještě větší obdiv k svobodně se rozvíjejícíkapitalistické společnosti. Ti, kteří se do-stali na Západ, s překvapením zjišťovali,jakou netušenou nabídku a možnosti po-skytuje tolik ideologicky kritizovaný a od-suzovaný systém, zatímco v socialismu bylnedostatek i některých základních výrobkůa jejich obstarávání se neobešlo bez pro-tekce a korupce. V oblasti náboženského a církevního životaexistoval striktně vymezený prostor svo-body určovaný zákony z 50. let 20. stoletío postavení církve jako závislé na státě postránce hospodářské i z hlediska udělovánísouhlasů k její činnosti a k personálnímuzajištění v konkrétních případech. Od církve a zejména od těch, kteří stálitehdy v jejím čele, se očekával kladnývztah k socialismu. Ten se měl projevovatzejména v angažovanosti v tzv. mírovépráci. Ve skutečnosti se jednalo o jedno-strannou podporu režimu a státu a jeho po-litiky v rámci sovětského bloku. Situace jeo to více smutná, neboť úsilí o mír je jed-ním z důležitých a cenných úkolů křesťanůa církve v každé době. Církevní představi-
telé té doby se často snažili v diplomatic-kých jednáních zachránit a uhájit alespoňčást prostoru pro působení církve, někdyi za cenu ústupků režimu podle zásady„lepší kompromis než neplodný princip“.V některých případech ale kompromis mů-že vést až ke ztrátě a zřeknutí se etickýchhodnot a zásad. Jakkoli je potřebné a správ-né zabývat se detailně a hlouběji obdobímcírkve v totalitním režimu před r. 1989, roz-poznávat ryzí křesťanské a statečné mo-rální postoje či jejich opak, poslední soudyje přece jen nutné ponechat Bohu.
nenásIlí cestou Ke svobodě
a demoKRacII
Heslo spojené s listopadem 1989 „pravdaa láska vítězí nad lží a nenávistí“, znějícív projevech Václava Havla i častokrát na-psané a otiskované, odkazuje na prvore-publikovou standartu s husitským heslem„pravda vítězí“, ale i na Patočkovo pojetí„žít v pravdě“, jako aktivní odmítnutí ži-vota ve lži a přetvářce. Heslo však takéznamená Havlův program nenásilí, jakupo zorňuje filozof Daniel Kroupa: „Ha-vlův výrok, že „pravda a láska zvítězí nadlží a nenávistí“, který vytržený z kontextumůže znít poněkud kýčovitě, ve chvíli, kdybyl pronesen, měl význam apelu k nená-silí.“V listopadu 1989 se po počáteční váha-vosti a obavách vzedmul přece jen silnýotevřený vzdor společnosti proti totalitnímoci. Cenné bylo, že odpor a změny pro-bíhaly nenásilnou formou. Byla to cestarozhodného vzdoru, ale ne cesta násilí.Tento charakter je vyjádřen obrazy „kvě-tiny proti obuškům“ i samotným označe-ním „sametová revoluce“. Tato skuteč-nost ukazuje na živou přítomnost humanit-ních postojů a hodnot, blízkých Ježíšovia křesťanství, které se projevily jak v roce1918, tak i před třiceti lety v roce 1989.
tomáš buttapatriarcha
Úvahy o občanské a náboženské svobodělistopad roku 1989 přinesl radikální proměnu atmosféry české a slovenské společnosti.v těchto proměnách byla nastoupena cesta k svobodnému a demokratickému uspo-řádání našeho státu ve sjednocující se evropě. tomu však předcházela řada skutečnostía souvislostí mezinárodní a světové politiky, ale i statečných občanských iniciativ.
Nebezpečná nostalgieNedávno jsem se v jednom evangelickém kostele spolu s J. Padevětem, V. Vackem, V. Rakušanem, J. Farským a dalšími zúčastnila panelovédiskuse na téma 17. listopad. V otevřené diskusi se samozřejmě lidi pohoršovali nad nostalgickým stýskáním, že za komunistů bylo lépe. No,doporučila bych zavřít na týden státní hranice, vyzmizíkovat všechny supermarkety a zavést cenzuru. Nicméně jsem si při tom všem uvědomila,že i já jsem za jednu věc komunismu vděčná. Hádejte za co! Za osobní prožitou zkušenost s totalitou! To jsou paradoxy, že? Bohužel či bohudík?Říkám si, když vidím bláznivá hnutí všeho druhu v západních zemích, jak je ta zkušenost nepřenosná. Je tragedií, že se generacím, které totalituprožily a přežily, ani za čtyřicet let nepodařilo tu zkušenost západnímu světu přetlumočit. Nakonec se to nepodařilo ani v mnohých našichrodinách. Proč? To je téma k národní diskusi. Nevím, jestli si západní svět musí totalitu prožít, aby pochopil. Řekla bych, že my už v ní žít nepo-třebujeme a nechceme. A proč díky? Ta zkušenost nás naučila rozpoznávat i jemné náznaky jejího nástupu. Pán Bůh s námi a zlé pryč! JŠ
EDITorIal • ZE žIvoTa CírKvE • NaD PíSMEM • TéMa MěSíCE: CESTa SvoBoDy - 30 lET oD SaMETové rEvoluCEaNKETa • Pro DěTI • roZhovor • TéMa MěSíCE • ZPrávy
Český zápas 5č. 46 17. 11. 2019
Při vzpomínce na listopad 1989, který jsem prožíval se svým sbo-rem a s rodinou jako farář v Liberci, se mi vybaví řada věcí. Nej-více asi pocit, že to, v co člověk doufal a na co se těšil, bylo náhletady, a přece se tím do jisté míry cítil zaskočen, jako by tomu ne-mohl uvěřit. S napětím jsme sledovali, co se děje v Praze, kde mezistudenty byli i našinci z okruhu liberecké mládeže, z nichž asi nej-známějším se stal Martin Mejstřík, a velice rychle se celé to děnípřenášelo i k nám do Liberce. Manifestace se zvoněním klíčů,účast na panelových diskusích i třeba konkrétní zapojení naší hu-dební skupiny mládeže, jejíž písničky najednou mohly zaznít i naveřejnosti. Byl jsem však vděčný nejen za mladé, ale i za staré lidi,kteří se v tu chvíli rozzářili jako biblický Simeon. Zvláště ti, nakteré tíha předchozího řežimu těžce dopadla, byli naplněni neoby-čejnou radostí ze svobody, kterou listopad 1989 přinesl, a byliPánu Bohu vděčni, že se té chvíle směli dočkat.Myslím, že je dobré si znovu připomenout (a právě i v našich křes-ťanských řadách), co se změnilo. Jako duchovní (ač s razítkemOkresního národního výboru v občance) jsme předtím jen inko-gnito pronikali do nemocnic, sociálních ústavů či domovů dů-chodců. O působení ve školkách a školách jsme si většinou mohlinechat jen zdát. A v kasárnách a věznicích jsme se mohli ocitnoutpouze jako ti, kdo v nich sami byli zavřeni. Církevní tábory s dětminebo puťáky s mládeží byly vlastně ilegální akce, stejně tak jakoneoficiální ekumenická setkání. Vzpomínám, že ještě před listo-padem 1989 jsme na naší liberecké husitské faře hostili „tajné“ se-tkání hnutí Focolare, jehož se účastnil i Miloslav Vlk. Koho bytehdy napadlo, že je to budoucí českobudějovický biskup a poz-dější pražský arcibiskup? Z pana děkana v Pacem in terris mělinaši katoličtí bratři a sestry tehdy ještě trochu strach. Okrskové(dnes vikariátní) konference duchovních se konaly za přítomnostitajemníků pro věci církevní a stejně tak státnímu dohledu podléhalcírkevní tisk, včetně ušmudlaných cyklostylů, na nichž jsme množili
pastorační dopisy.A tak jedním z největ-ších darů nastalé ná-
boženské i politické svobody se kromě ztráty obavy z represe staloprávě otevření nových prostor, do kterých jsme dříve nemohlivstupovat. Vedle zmíněných škol, nemocnic, sociálních zařízení,kasáren a věznic to byla i možnost vstupu do sdělovacích pro-středků – do novin, rádia a televize. Zjednodušilo se také cestovánído zahraničí a tím i přeshraniční ekumenické styky. A do tohovšeho jsme tehdy s chutí vstoupili, bylo to pro nás něčím neoby-čejným, za co jsme byli velmi vděční, zatímco dnes je to pro násběžná samozřejmost. Abych jmenoval alespoň pár konkrétníchvěcí, na které rád vzpomínám, tak to bylo společné ekumenicképůsobení ve školách spolu s bratrem kazatelem Jiřím Hoffmanemz Církve bratrské a františkánským bratrem Antonínem Kejdanou,kdy nás zvali na besedy o křesťanství, o Bibli, o Desateru apod.,a na nově vzniklém Podještědském gymnáziu jsme s paní ředitel-kou vymysleli a zavedli nový předmět s názvem Kořeny evropskékultury. Jsme moc vděční i za čas, kdy jsme pro setkávání dětía mládeže dostali od ochotného pana kastelána k dispozici odsklepa až po půdu celý (tehdy ještě prázdný) hrad Grabštejn ne-daleko Hrádku nad Nisou. Měli jsme na něj z Liberce přece jentrochu blíže než na Velhartice, na které jsme jezdili už za totality.Koncert Oborohu v půdních prostorách hradu anebo dětské dnyve stylu pevnosti Boyard, které jsme na Grabštejně zažili, bylyněčím vskutku neopakovatelným, neboť dnes je již Grabštejn kla-sickým prohlídkovým hradem.Nechtěl bych však, aby to vyznělo jako nějaké nostalgické vzpo-mínání, protože spousta z těch aktivit a mnohé nové běží i dnes.Jen se možná někdy trochu vytrácí ona prvotní vděčnost a nadšení,a to zejména ve chvíli, kdy při konání našich již zcela legálníchakcí musíme dodržet všechny hygienické, bezpečnostní a dalšípředpisy. A tak buď Bohu dík za všechny obětavé nadšence, kterénám i dnes posílá a kteří nám pomáhají zdolávat i tyto novodobéhradby. Štěpán Klásek
Někdejší sny – dnešní samozřejmosti
Jako děcko mě obzvlášťrozčiloval jeden ze základ-ních starozákonních pří-
běhů. Dnes mám pocit, že ho sama žiju. O co jde? O ono desítkylet trvající putování Izraele do země zaslíbené. Zamlada jsem ne-uměla myslet než konkrétně, a tak mi nešlo na mysl, jak to, že setam i při pomalé chůzi z Egypta nedostali za pár týdnů! Omluvoumi budiž, že jsem ještě nevěděla, jak to s námi lidmi chodí: Žetřeba 80 % nějaké práce se stihne za 20 % času a pak ta zbývající sivyžádá času násobně více. Že začátek je vždycky snazší a nadše-nější než dokončování. Nebo že je lehčí starý dům zbourat a vysta-vět zcela nový, než opravovat a opravovat a opravovat tu památnouruinu. Nebo že nové záplaty starý měch nevylepší... Když se dnes ohlédnu za uplynulými třiceti lety, které počítámedo svobodné éry, a vzpomenu na náherně rozčilující a inspirujícízačátky, jimž mnozí lidé obětovali všechny své síly a nasadili sepro vidinu oné zaslíbené země a epochy, vidím, že jsme pořádještě na cestě. Je pravda, že mnohé jsme na ní kvůli své vnitřní nepřipravenostipoztráceli (např. důvěryhodnost církví v tomto národě). Ovšempoztráceli i jiní – své jistoty, své zabezpečení, někdy sebe saméči své rodiny. Zdaleka ne vždycky proto, že by si to museli zavinit
sami. Všechno je totiž v kvasu změn. Prostor svobody je nepře-dvídatelný a nebezpečný jako ta poušť izraelského exodu.Vždycky se něčeho nedostává a ne všichni si udrží naději cíle.Poušť onoho putování je zároveň zkouška i výzva. Jedinec i spo-lečnost si může připadat osaměle (kdepak je ten Mojžíš, co nássem vytáhl, a pak si odešel k Pánu Bohu?)... Jak snadné je v tuchvíli vzhlédnout ke „zlatému teleti“, začít tancovat jen kolemněho? Izraelci v tom prastarém příběhu těžce selhali, a přece pakdostali něco, co v tu chvíli zdaleka nedocenili: pravidla, značky,řád, směřování. Desatero. Vnitřní páteř té budoucí svobody.Možná i naše společnost nevyjde ze selhávání, dokud nepřijmepro svoje vnitřní narovnání jasnou odpovědnost. Cesta k tomu je bolavá. Učíme se za pochodu. Nepomůže mora-lizování, vždyť my sami jsme součástí té pospolitosti. K čemu jenadávání na druhé, na toho či onoho? A přece je třeba nemlčet –pojmenovávat věci a dění kolem sebe a snažit se je měnit. Nasaditse znovu a znovu. Ano, zbývá nám těch osmdesát procent dřiny(nebo jinými slovy - té „drobné práce“, jak říkával Masaryk), kte-rou svoboda také znamená. Ona totiž za to stojí. Je to nádhernámožnost nadechnout se, rozhodnout se, konat, tvořit. Je to vesvé podstatě vždycky zápas a vždycky dar shůry, protože takovénás chce mít Bůh. Díky mu za ni. Tak - jdeme dál, ne? -ine
Na cestě
1. Krásné. Informace o pátečních udá-lostech na Národní třídě pronikly do teh-dejšího Gottwaldova už o víkendu a já,tehdy patnáctiletý student gymnázia,jsem se zúčastnil hned první demon-strace v pondělí 20. 11. – trrochu impro-vizované, neozvučené a poměrně málonavštívené. Ale už v úterý a v dalšíchdnech bylo vše jinak, vzpomínám, jak sena provizorním pódiu na náměstí střídalipánové Bobák, Kalina, po mnoha letechzákazů Karel Pavlištík a Miroslav Zik-mund, jak jsme zpívali Jednou budem dála československou hymnu. A jak nás teh-dy ani nenapadlo, že do konce roku k námbude z radničního balkónu mluvit TomášBaťa a z Gottwaldova bude zase Zlín. 2. Dovedete si představit, že by v němec-kých volbách dejme tomu v r. 1950 kan-didovala NSDAP? U nás komunisté zů-stali parlamentní stranou, nejprve izolova-nou, ale stále silnou, a v poslední době užzase i vlivnou. Takže odpověď zní, že ne-dokázala, protože nechtěla. A možná aniúplně nemohla, protože zbavit se návyků,stereotypů a předsudků indoktrinovanýchdesítky let není snadné. A tak to podivnédědictví taháme s sebou i v čase, kdy se Ev-ropa, jíž jsme samozřejmou pevnou sou-částí, brodí svou vnitřní krizí z nadbytku.Myslím na masarykovskou první repu-bliku, jíž bylo dáno jen dvacet let, ale stalase výrazným ostrovem demokracie vestřední Evropě. To nám bylo dáno o desetlet víc relativně svobodného vývoje, ale takjasně čitelní nejsme. Snad aby nám tu bá-ječnou konzumní každodennost někdo ne-narušil, třeba heslem, že pravda a láskamusí zvítězit nad lží a nenávistí. Ostatně comyslíte: obstál by Václav Havel v příméprezidentské volbě?
marcel sladkowski
1. Byl jsem tehdy žákem druhého stupnězákladní školy a moc nechápal, co se děje.Doma jsme samozřejmě sledovali televizi.Ve škole jsme místo soudružko a sou-druhu začali oslovovat učitele panía pane. Přišlo mi to divné. Místo ruštinyjsme se s totožnou paní učitelkou pustilido němčiny, i když se svěřila, že je
v učebnici jen o několik kapitol přednámi. Nadšení ale vládlo veliké, po-dobné jsem zažil jen na „Staromáku“,když přijeli naši zlatí hoši z Nagana.2. V 80. letech jsem byl dítětem a nechcichytračit. Nemusel jsem řešit žádná mo-rální dilemata a existenční záležitosti.Život je složitý. Dobře to vystihuje tele-vizní seriál Vyprávěj. Vnímal jsem, že ra-dost a optimismus postupně vystřídalozklamání a jisté vystřízlivění. Dnešní roz-paky v hodnocení polistopadových udá-lostí nejde bagatelizovat. Vyrovnáni s mi-nulostí nejsme. Totalitní ideologii vystří-dal důraz na ekonomickou stránku života.
Tento diktát je také nebezpečný, kult pro-sperity a zábavy štěstí evidentně nepřináší.Na morálku se stále moc nehledí, spíše„účel světí prostředky“. Na druhou stranuse lidé dokáží pro dobrou věc semknout,vyjádřit svobodně názor, můžeme cesto-vat... Vážím si těch, kteří slovem a živo-tem hlásali evangelium i za komunismu.
tomáš chytil
1. Bylo mi deset let a vůbec jsem nechá-pal, co se děje. U nás doma se o politicemoc nemluvilo. Díval jsem se na televiznípřenos demonstrace na Letné a pamatujisi na transparent s nápisem DIALOG. Ptaljsem se babičky, co to slovo znamená. Pa-matuji si taky na televizní reportážez první prezidentské cesty Václava Havlado Anglie a Francie začátkem roku 1990.Sledoval jsem je spolu s dalšími dětmi
v léčebně pro astmatiky v Lázních Kyn-žvart. Havel mi byl od počátku sympa-tický a to mi zůstalo až dodnes. Je pořádmým prezidentem. 2. S komunismem jsme se ještě nevyrov-nali a už abychom si dávali pozor na plí-živý nástup nových pořádků, které pod-rývají samotné základy demokracie a svo-body. Aby demokracie mohla fungovat,občan v ni musí věřit a cítit za ni zodpo-vědnost. Demokratická společnost potře-buje ukotvení v hodnotách - úctu k prav-dě, právo a spravedlnost, solidaritu, ne-lhostejnost. Církve mohou význam hodnotnejen prorocky připomínat, ale hlavně jimižít a šířit pozitivní étos, protilék na strach,frustraci, nesmiřitelnost a všeobecnézhrubnutí, které se ve společnosti vzmáhá.
lukáš bujna
1. V době listopadových událostí mi bylnecelý rok, takže si z té doby pochopitelněnepamatuji nic. Poznávala jsem ji až poz-ději, díky vzpomínkám druhých a díky vy-sílání České televize a samo sebou díkyliteratuře. Dodnes mě dojímá atmosféra,která je zachycena na záběrech z Václav-ského náměstí nebo z Letné, a upřímněbych si přála se tam podívat a zažít tu na-ději na změnu, tu sílu lidí, kteří jistě bylineskutečně rozdílní, ale spojili se za cílemsvobody. A vážím si toho, že tu svoboduvybojovali i pro mě. Mohla jsem vyrůstatve světě bez totality, cestovat, studovat…2. Nedomnívám se, že se české společ-nosti podařilo vyrovnat s minulostí. A dů-kazem toho je i současná politická si-tuace, kdy máme vládu s podporou komu-nistické strany. A nemyslím si, že tovzniklo samo od sebe, třicet let jsmezkrátka postupně směřovali právě k tétochvíli. Často se říká, že svoboda je přede-vším zodpovědnost. A mně připadá, že sní nezacházíme zodpovědně. Jakoby zod-povědnost byla příliš náročná a ono jepřeci jednodušší nechat rozhodovat za násdruhé. To vnímám jako náš největší prob-lém. Tam máme rezervy. Nicméně společ-nost se proměňuje a díky demokracii v nížijí různé proudy politického spektra, a toje dobře, takže bych neházela flintu dožita. Věřím, že se vše v dobré obrátí, žečeská společnost znovu nalezne láskuk sobě navzájem, že objevíme solidaritus trpícími a že zahodíme závist a strachz neznámého, které nás pouze rozdělují...
Kateřina merglová
EDITorIal • ZE žIvoTa CírKvE • NaD PíSMEM • TéMa MěSíCE: CESTa SvoBoDy - 30 lET oD SaMETové rEvoluCEaNKETa • Pro DěTI • roZhovor • TéMa MěSíCE • ZPrávy
6 Český zápas č. 46 17. 11. 2019
aNKETa
Jaké jsou Vaše vzpomínky na revoluční období před třiceti lety? Domníváte se, že se česká společnost dokázala dostatečně vyrovnat se svou komunis-tickou minulostí? Jak se vůbec naše společnost od té doby změnila a v čem má rezervy?
Tyto otázky jsme položili členům naší redakční rady a děkujeme všem za výstižnéa poučné odpovědi.
foto P. Hudec Ahasver
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
CESTA
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
81
Hra
se
slo
vy
Pro
pob
aven
í nab
ízím
e kr
átký
, leč
dra
mat
ický
příb
ěh, j
ehož
vše
chna
slov
a za
čína
jí na
B. Z
kusí
te v
ymys
let n
ěco
podo
bnéh
o tř
eba
s jin
ým p
ís-
men
kem
? Po
šlet
e ná
m s
vé n
ápad
y, k
teré
rádi
otis
knem
e, a
odm
ěna
vás
ne-
min
e!
Brat
ři b
ydle
li be
zvad
ně. B
yt b
yl b
áječ
ně b
ohém
ský.
Býv
al b
ásní
kův.
Bás
ník
burc
oval
bři
tkým
i bás
něm
i. Bo
huže
l bru
táln
í byr
okra
t baž
il br
atrů
m b
ytbo
urat
. Bra
tři b
děli,
by
byt b
ráni
li. B
yrok
rat b
yl b
ojov
ný. B
uzer
oval
, bro
jil,
bičo
val b
ratr
y bl
ázni
vým
i bla
nket
y. B
odří
bra
tři b
omba
rdov
ali b
ěsní
cího
by-
rokr
ata
bedn
ami b
ásní
bur
cujíc
ího
básn
íka.
Byr
okra
t blá
bolil
, ble
dnul
,bl
inka
l, br
ečel
, běž
el. B
ratř
i, bl
ahop
řeje
me!
Moc
děk
ujem
e za
obr
ázek
Ada
ma
a Ev
yod
dev
ítile
tého
Jan
a Ku
kucz
ky!
Správné odpovědi na otázky ze str. 6:1. Sametová, 2. 17. listopadu, 3. studenti, 4. Jana Opletala, 5. v Praze na Albertově, 6. na Národní třídě, 7. Máme holé ruce, 8. na vysokých školách a v divadlech,9. Občanské fórum, 10. generální stávkou, které se zúčastnilo 75 % občanů,11. Václav Havel
Je př
iroze
né, ž
e le
tošn
í osl
avy
výro
čí 1
7.lis
topa
du s
e so
ustř
edí p
řede
vším
na
rok
1989
. Je
ale
dobr
é př
ipom
enou
t si i
udál
ost m
nohe
m s
tarš
í, ro
k 19
39, k
dy s
evý
ročí
vzn
iku
Česk
oslo
vens
ké re
publ
iky
28. ř
íjna
stal
o př
íčin
ou p
rote
stu
prot
i oku
-pa
ci Č
esko
slov
ensk
a na
cist
ický
mN
ěmec
kem
. Při
potla
čení
dem
onst
race
byl z
abit
peka
řský
pom
ocní
k Vá
clav
Sedl
áček
a tě
žce
zran
ěn s
tude
ntm
edic
íny,
čle
n na
ší c
írkve
Jan
Opl
etal
. Ten
na n
ásle
dky
zran
ění z
emře
l 11.
list
opad
u
a 15
. lis
topa
du s
e je
ho p
ohře
b zm
ěnil
v da
lší m
anife
stac
i. G
esta
po z
area
gova
lota
k, ž
e 17
. lis
topa
du z
avře
lo v
šech
nyče
ské
vyso
ké š
koly
, 120
0 st
uden
tůpo
slal
o do
kon
cent
račn
ích
tábo
rů a
9 ji
chhn
ed p
opra
vilo
. O d
va ro
ky p
ozdě
ji by
l na
pam
átku
této
udá
lost
i 17.
list
opad
vyh
lá-
šen
Mez
inár
odní
m d
nem
stu
dent
stva
.A
prá
vě Ja
na O
plet
ala
si p
řipom
ínal
i stu
-de
nti o
50
let p
ozdě
ji v
Praz
e na
Alb
er-
tově
. Zár
oveň
vša
k pr
otes
tova
li pr
oti
kom
unis
tické
mu
reži
mu
u ná
s.JK
Vřes
Ve st
ínu
pase
k zr
aje
tráv
a,po
d st
rom
y tm
avne
kap
radí
.Po
zvol
na li
stí o
padá
váa
duši
k sm
utku
nal
adí.
Květ
ena
couv
á za
odl
ivu,
jen
fialo
vé k
orál
ytu
na
plan
ině
zůst
aly.
Oci
tl js
em se
v z
emi d
ivů,
kde
v tr
sech
dro
bnoh
ledn
ých
květ
ůuž
zvo
nky
odzv
áněj
í lét
u.A
já se
vře
su p
tám
, kdo
jsem
před
dřím
ajíc
ím ž
ivot
em.
Miro
slav
Mat
ouš
(Řeč
kvě
tů a
kříd
el)
Srde
čně
blah
opře
jem
eau
toro
vik
jeho
98.
nar
ozen
inám
,kt
eré
osla
vil 2
8. ří
jna.
Mod
litba
Pane
Bož
e, d
ěkuj
eme
ti za
to, ž
e m
ůžem
e ží
t ve
svob
odné
zem
i. D
ěkuj
eme
ti za
vše
chny
lidi
, kte
říse
o to
zas
louž
ili. P
rosí
me
tě, p
omáh
ej n
ám s
i naš
isv
obod
u uc
hrán
it a
nevz
dáva
t se
jí.
Am
en.
Ro
k 1
93
9a
Ja
n O
ple
tal
Nakre
slila:
Lucie
Krajč
iříko
vá
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
IK
ŘE
SŤ
AN
SK
Ý Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
72
Soutěž o tři knihyD
op
lňu
jte slova p
od
le po
čtu jejich
písm
en (sh
ora d
olů
a zleva do
prava). Své
řešení n
ám p
ošlete n
a adresu
jana.krajciriko
va@ccsh
.cz do
po
lovin
y pro
since,
v ledn
ové C
estě otiskn
eme jm
éna tří výh
erců kn
ihy.
10 písm
en: d
emo
kracie, kom
un
ismu
s, solid
arita8 p
ísmen
: listop
ad, revo
luce, stu
den
ti7 p
ísmen
: pro
test, svob
od
a6 p
ísmen
: od
vaha, stávka, zákro
k5 p
ísmen
: náro
d, o
dp
or, p
rávo, vláda
Blahopřejeme výhercům
soutěže ze zářiové Cesty(tajenka: Škola hrou.):
Eva Sýkoro
vá z Lišova
Niko
lka Najm
ano
vá a Han
ička Berd
arová z K
olín
a
Martin, F
ilip a Lili
– hračky
Martin
Když máte jednoho nebo dokonce víc
domácích m
azlíčků, jistě se uvás větši-
nou dříve nebo později začnou hroma-
dit různé pískací, kousací, přetahovacía
jiné hračky. Alespoň u
nás to tak tedyje. Ikdyž časem
jsem zjistil, že si m
ojezvířátka stejně nejvíc vyhrají s
něčím, co
původně hračkou vůbec nebylo.
FilipN
o jasně, já kupříkladu moc rád hledám
něco malého a
nenápadného, vnej-
lepším případě ovšem
cenného nebodůležitého, co bych m
ohl ze stolu shoditna zem
atam
si stím
hrát tak dlouho,dokud se ta věcička úplně nezničí neboaspoň nezakutálí tak, že už je takřkanem
ožné ji najít.
LiliCopak náš Filípek, to je škodolibostsam
a. To já si nejradši, hlavně venku naprocházce, hraji s
obyčejným tenisákem
.Buď m
i ho páníček hází ajá ho aportuji,
nebo si ho prostě ssebou všude nosím
.Pravda, občas m
ě něco (třeba jiný pesnebo nějaká zajím
avá vůně) rozptýlí na-tolik, že na m
íček zapomenu, už jsm
ejich taky pár ztratili, ale většinou si hopořád držím
vtlam
ičce nebo si hopřidržuji tlapkou. To se m
i pak Martin
směje, že vypadám
jako čtyřnohý fot-balista. A
ještě ktěm
ztraceným m
íčkům – je
taky pravda, že jsem jich už několik
naopak našla – když jsme byli na
procházce kolem tenisových kurtů.
Takže rozhodně nadělám škody m
íň nežten náš kocour! To, že občas něcoroztrhám
na kousíčky, se přece nemůže
počítat – vždyť jsem pes!
JK
Nakreslila: Lucie Krajčiříková
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
IK
ŘE
SŤ
AN
SK
Ý Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
63
foto:
L. Hu
dcov
á
Od
udál
ostí
roku
198
9 up
lynu
lo u
žtř
icet
let.
Mno
zí z
nás
je p
amat
ují.
Vzpo
mín
áme,
kde
jsm
e te
nkrá
t byl
i a c
ojs
me
v tě
ch d
nech
děl
ali,
jak
jsm
e vn
í-m
ali a
tmos
féru
dob
y, ja
k js
me
se d
oud
álos
tí za
pojo
vali,
vzp
omín
áme
na s
vé
poci
ty. I
nám
už
ale
pam
ěť v
mno
havě
cech
sel
hává
a z
apom
ínám
e.A
vy,
dět
i, už
tu d
obu
můž
ete
znát
jen
zpro
stře
dkov
aně.
Co
mys
líte,
dok
ážet
eod
pově
dět n
a ná
sled
ujíc
í otá
zky?
Sprá
vné
řeše
ní n
ajde
te n
a st
r. 8.
Je
de
ná
ct
listo
pa
do
vý
ch
otá
ze
k
1. Ja
kým
slo
vem
se
ozna
čuje
revo
luce
, kte
rá s
e od
ehrá
la v
list
opad
u 19
89?
2. K
terý
den
zač
ala?
3. K
do n
a te
nto
den
svol
al m
anife
stac
i?4.
K u
ctěn
í čí p
amát
ky b
yla
man
ifest
ace
svol
ána?
5. K
de m
anife
stac
e za
čala
?6.
Kde
sko
nčila
tvrd
ým z
ásah
em p
olic
ie?
7. C
o úč
astn
íci n
a po
licej
ní je
dnot
ky v
olal
i?8.
Kde
zač
aly
hned
dru
hý d
en v
znik
at p
rvní
stá
vkov
é vý
bory
?9.
Jak
se jm
enov
ala
obča
nská
inci
ativ
a,kt
erá
vzni
kla
za ú
čele
m n
asto
lení
dem
okra
cie
u ná
s?10
. Čím
stá
vky
vyvr
chol
ily 2
7. li
stop
adu?
11. K
do b
yl z
vole
n pr
ezid
ente
m Č
esko
slov
ensk
a 29
. pro
sinc
e 19
89?
Dět
i v B
ibli
6. M
alý
Jan
Křtit
el
Nakre
slila:
Lucie
Krajč
iříko
vá
Odě
tstv
í, ne
bo s
píše
nar
ozen
í, Ja
naKř
titel
e se
doč
tem
e po
uze
uLu
káše
(1. k
apito
la),
osta
tní e
vang
elis
té h
opo
prvé
zm
iňuj
í již
jako
dosp
ěléh
o. P
roto
že v
šak
okol
nost
i jeh
o na
roze
níby
ly v
elm
i neo
bvyk
lé,
byla
by
škod
a se
oně
m n
ezm
ínit.
Jano
vi ro
diče
Zach
ariá
ša
Alž
běta
již
byli
pokr
očilé
hově
ku, a
le n
eměl
ižá
dné
děti,
pro
-to
že A
lžbě
taby
la n
eplo
dná.
Nen
í pro
to d
ivu,
že k
dyž
seZa
char
iáš
dozv
ěděl
, že
bude
mít
syna
,m
oc to
mu
nevě
řil.
Ikdy
ž m
u to
neoz
nám
il je
n ta
kně
kdo,
ale
sam
otný
Bož
ípo
sel,
andě
l Gab
riel –
ten
sam
ý, k
terý
zvě
stov
al M
arii
naro
zení
Bož
ího
Syna
Jež
íše.
Gab
riel v
šak
Zach
ariá
še, m
imoc
hode
m k
něze
, kon
a-jíc
ího
služ
bu v
jeru
zalé
msk
ém c
hrám
u,ni
kter
ak n
enec
hal n
a po
chyb
ách.
Řek
lm
u: „K
dyž
mi n
evěř
íš, t
ak b
udeš
od
této
chví
le a
ž do
nar
ozen
í dítě
te n
ěmý!
“A
stal
o se
.
Zach
ariá
š sk
uteč
ně o
něm
ěl a
znov
u se
mu
řeč
vrát
ila a
ž v
den
syno
vy o
bříz
ky,
kdy
příb
uzní
cht
ěli d
ítěti
dát j
mén
oZa
char
iáš
po o
tci,
ale
Alž
běta
tr-
vala
na
jmén
u Ja
n.S
ješt
ě ne
naro
zený
mJa
nem
se
spoj
uje
dalš
íud
álos
t – to
tižná
vště
va ji
ž tě
hotn
éJe
žíšo
vy m
atky
Mar
ie u
Alž
běty
,kt
erá
byla
její
příb
uzno
u. J
ak-
mile
Mar
ieA
lžbě
tu p
oz-
drav
ila, p
ohnu
lse
Jan
vje
jímlů
ně ra
dost
í. U
žte
hdy
pozn
al,
kdo
přic
hází
!Pr
avda
, dal
ší je
hoži
vot u
ž ta
k ra
-do
stný
neb
yl,
vdo
spěl
osti
se s
tal
pror
okem
, nab
ádal
lidi
kpo
kání
akr
itizo
val
tehd
ejší
ho k
rále
Her
oda
zaje
ho n
emra
vný
živo
t, kv
ůli
čem
už n
akon
ec p
řišel
ohl
avu.
To
je, b
o-hu
žel,
těžk
ý úd
ěl v
ětši
ny p
roro
ků.
JK
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
5
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
4
Redaktorka (R):D
obrý večer, vážení diváci!Vítám
e vás usledování dnešního
duelu, který bude tentokrát skutečněvýjim
ečný. Připomínám
e si osmdesáté
výročí 17. listopadu 1939 atřicáté
výročí 17. listopadu 1989. Jistě sem
nou budete souhlasit, že tím nejpo-
volanějším, koho bychom
se na tytoudálosti m
ohli zeptat, je duch doby,zosobnění, personifikace těchto dnů.A
my jsm
e velice rádi, že naše pozvánído studia dnes večer přijali jak panSedm
náctý Listopad 1939, tak paníListopadová Sam
etová 1989. Vítejteu
nás ve studiu!
Pan Sedmnáctý (1939): D
obrý večer!Paní Listopadová (1989): D
obrý večer,děkujem
e za pozvání!R: N
a úvod bych se vás ráda zeptala, jakhodnotíte oslavy letošního výročí?1939: Víte, já už jsem
poměrně hodně
starý, tak chápu, že se tak trochudostávám
do stínu zde přítomné kole-
gyně (úsměv) – ale m
ně to nevadí,naopak, jsem
rád, že před třiceti lety sina m
ě lidi vzpomněli a
vedlo to ažk
sametové revoluci.
1989: Já jsem m
oc ráda, že si lidé tytoudálosti stále připom
ínají, i když častoslyším
i hlasy, že vlastně není co oslavo-vat. To m
ě trochu znepokojuje, tenpocit některých lidí, že vlastně nebylodosaženo ničeho tak význam
ného. Taeuforie, to nadšení, které národ tehdy
cítil, jakoby se vytratilo. Lidé zapomí-
nají…R:To m
áte pravdu. Nedávno byl prove-
den průzkum, ve kterém
se ptali lidí,starších čtyřiceti let, to znam
enápam
ětníků událostí roku 1989, napřesné datum
začátku sametové revo-
luce. Vzpomněla si jen zhruba polov-
ina.1989:A
jsem si jistá, že kdyby ten
Neakreslila: Lucie Krajčiříková
Televizníduel
průzkum provedli u
generace mladší,
bylo by to procento ještě mnohem
nižší.R:Čím
myslíte, že to je?
1989: Víte, pro dnešní mladé lidi je to
už stejný dějepis jako středověk.A
navíc ve škole se ktéto době učitelé
často při výkladu ani nedostanou, pro-tože to buď nestihnou, nebo nevědí,jak o
tom m
ají učit. Takže když se otom
děti nedozvědí nic doma, ty inform
acenem
ají. Ajejich rodiče to nem
usí po-važovat za důležité jim
otom
vykládat.1939: N
ěkteří starší občané dokoncem
ohou mít pocit, že se nic nezlepšilo, či
dokonce naopak, protože jim teď život
připadá složitější. Ale víte, to není
vůbec nic nového. Stačí podívat se doBible na příběh Izraelců, které M
ojžíšvyvedl z
egyptského otroctví. Jakmile
se během jejich putování pouští ob-
jevily potíže, začali reptat astěžovat si,
že vEgyptě se m
ěli líp. Vzpomínali na
hrnce plné masa, ale na to, že m
useliotročit, v
tu chvíli úplně zapomněli.
1989:To je pravda. Připadá mi, že když
svobodu mám
e, bereme ji jako
samozřejm
ost am
oc si jí nevážíme.
Když ji pak ztratíme, bývá už pozdě.
Jenže ona není samozřejm
á anení ani
zadarmo. Spousta lidí za svobodu
položila život nebo byli dlouho vevězení, m
učili je apodobně. To už si
dneska lidi skoro ani neumějí před-
stavit. Vidí spíš tu horší stránku svo-body – je s
ní spojená izodpovědnosta
práce.R:Je něco, co byste chtěli našim
di-vákům
vzkázat?1939:Já bych chtěl poděkovat všem
,kteří nás stále připom
ínají, píší knihya
články, točí filmy, pořádají výstavy,
přednášky…1989:K
tomu se sam
ozřejmě připojuji.
Aprosím
všechny, aby to nevzdávali,aby si vážili svobody a
demokracie,
kterou tady mám
e. Moc děkujem
e zapozvání do vašeho pořadu!R:
Já vám oběm
a velice děkuji zanávštěvu!
Jana Krajčiříková
EDITorIal • ZE žIvoTa CírKvE • NaD PíSMEM • TéMa MěSíCE: CESTa SvoBoDy - 30 lET oD SaMETové rEvoluCEaNKETa • Pro DěTI • roZhovor • TéMa MěSíCE • ZPrávy
Český zápas 7č. 46 17. 11. 2019
➲
Můžeš popsat svoji účast na protirežim-ních demonstracích koncem 80. let?My jsme chodili po všechny roky, hlavněpotom v roce 1988 a 1989. Při Palachovětýdnu mě sebrali. To jsem byl s KarlemNovákem, což byl bratr Tomáše, a ještě sespolužákem Luďkem Pivoňkou. Sebralinás, myslím, v úterý nebo ve středu doleNa příkopech. Pamatuji si, že jsem měljenom lehký kabát, abych nebyl tak mo-krej. Antonem nás odvezli nahoru k sošesv. Václava, kde nás nalifrovali do přista-veného autobusu a odváželi nás za Prahu.
Jak jsi násilný transport prožíval?Vzpomínám si, že v autobuse byl puštěnýrozhlas a běžel tam pořad o hokeji. Utkvělami a vnímal jsem určitou afektovanost vy-sílání. Drželi nás hlavami dolů. Kdo se po-díval, dostal pendrekem. A pak náspostupně vyhazovali. Mě odvezli někamza Říčany, kde jsem skončil v lese. Naštěstíjsem ale chytnul stop a dostal jsem sezpátky do Prahy celkem rychle. Pamatujisi ještě, že mi byla velká zima, jak jsemměl kvůli vodním dělům lehké oblečení.
Mělo zatčení pro vás nějaké další dů-sledky?Na fakultě se to moc neřešilo. Šli jsme tosami říct děkanu Salajkovi. Anežka (Eber-tová) jen trochu uštěpačně pronesla něcove smyslu: „Tak jste byli mokrý?“ Už pa-novala uvolněnější atmosféra. Ve fakult-ní knihovně byl třeba ještě před listopademzaměstnaný Petr Pithart. Překvapilo měale, když jsem byl v Českých Budějovi-cích na přelomu ledna a února předvolánk výslechu, jak byl příslušník Státní bez-pečnosti velmi důvěrně obeznámen se sta-vem na fakultě. Všechny lidi znal jmé-nem, přesně je měl zasazené a zmiňovalřadu podrobností. V Budějovicích jsem ta-kovou znalost na rozdíl od Prahy nečekal.
Následně vznikla mezi studenty a mla-dými duchovními protestní petice? Pamatuji si na dopisy ohledně základnívojenské služby. Přišli jsme s iniciativou,aby se církev zasazovala za náhradní vo-jenskou službu. Z jednání s biskupy alenic podstatného nevzešlo. Spíš jsem z nichměl pocit, abychom si jako studenti ne-ublížili a nebyli do budoucna ohroženi ne-udělením státního souhlasu.
Vnímali jste se spolužáky z Husovy fakultyparalelní struktury v tehdejší společnosti?Chodili jsme s Ivanou Noble, TomášemNovákem a jeho ženou Hankou na bytovésemináře k Vodrážkům, kde přednášeltřeba Milan Machovec. Bylo nás pár, kteří
jsme měli rozšířené vazby mimo oficiálníprostředí. K Vodrážkům nás, tuším, při-vedl náš další spolužák Zdeněk Martiš. Najednom ze seminářů třeba recitovala Vlas-ta Chramostová Shakespearovy sonetynebo tam vedl Machovec s Martinem Ji-rousem vášnivou diskusi o Marii. Chci tímříct, že na jedné straně bylo studiuma vedle toho několik politicky vyhraněněj-ších studentů pronikalo občas do „pod-zemí“. Pro mě osobně byla ještě důležitá
Protestní memorandum proti zásahu Bezpečnosti při Palachově týdnu v roce 1989Přestože Dan Majer patřil mezi signatáře protestní petice, nevzpomenul si již při našemrozhovoru v červnu 2019 na podrobnosti. Proto alespoň malá douška. Memorandumvzniklo při jarní teologické konferenci mladých duchovních v Brně, k nimž se připojili dne7. března 1989 ještě další duchovní spolu s bohoslovci Husovy fakulty. Jako jediný z pro-fesorů svůj podpis přidal starozákoník a hebraista Vladimír Kubáč. Ještě téhož 7. března 1989 odpoledne předal farář Lukáš Volkman memorandum tajemníkovi Miro-slavu Bucharovi s požadavkem, aby se jím zabývala ústřední rada. Nakonec se bratru Lu-kášovi přes historika Karla Kučeru text petice podařilo dostat do Hlasu Ameriky, kde byls velkým ohlasem odvysílán. Martin Jindra
S farářem Danem Majerem k roku 1989
EDITorIal • ZE žIvoTa CírKvE • NaD PíSMEM • TéMa MěSíCE: CESTa SvoBoDy - 30 lET oD SaMETové rEvoluCEaNKETa • Pro DěTI • roZhovor • TéMa MěSíCE • ZPrávy
8 Český zápas č. 46 17. 11. 2019
páteční ekumenická modlitební setkáníu Kaplanových, kam nás asi pět nebo šestz fakulty – třeba Krista Jurková, MilanTýmal, David Kos, Viktor Gundel nebomoje ségra – chodilo pravidelně. U Kap-lanů jsem poprvé nasával rozměr spiritua-lity Taizé. Zažili jsme tam i setkání s Au-gustinem Navrátilem, jehož petici (Pod-něty katolíků k řešení situace věřících ob-čanů) jsme tam podepsali. Paní Marii Kap-lanovou jsem měl rád, to byla statečná žen-ská. Od té doby se docela přátelím s Mar-tinou (dcera Jiřího a Marie Kaplanových).
Účastnil ses demonstrace 17. listopadu1989?Poslední jsem prožil Palachův týden. Pakjsem končil studium. Byl jsem vysvěcenýna hezké datum 11. listopadu 1989, což jesvatořečení Anežky České. Nastupovaljsem 1. prosince do Kralovic, tam mě ještěvítala pevná hráz míru a socialismu. Uvě-domuji si, že jsem byl trochu odstřiženýod událostí, které se děly v Praze. V Kra-
lovicích nebyly tyto věci pro lidi tolik dů-ležité. Ani mně nepřišla tahle oficiálně po-volená akce nijak důležitá, dokonce jsembyl se svojí budoucí ženou na rande v Ma-lostranské kavárně. V porovnání s demon-stracemi na den přijetí Všeobecnédeklarace lidských práv (10. 12.), kterýchjsem se taky párkrát v prosinci účastnil,jsem si říkal, že se nic nestane, když na tétopolooficiální demonstraci nebudu.
Můžeš se víc zmínit o demonstracíchv den přijetí Všeobecné deklarace lid-ských práv?Tuším, že asi v roce 1986 jsem se účastnilpoprvé. Tehdy nás bylo strašně málo. Pa-matuji si, že přijížděl okruh kamarádůkolem Tomáše Nováka z Plzně. Scházelijsme se na Staroměstském náměstí u Hu-sova pomníku. Poprvé jsme po sobě spíšpokukovali a obcházeli pomník. Přestožejsme se neodvážili rozvinout žádný tran-sparent, pamatuji si, že mě prolustrovalipříslušníci VB. Účastnil jsem se i násle-
dující rok, ale potom větší důraz směřovalk srpnovému výročí a Palachovu týdnu.
Formovaly tě přelomové roky na fa-kultě?Pro mě byl hodně důležitý prožitek spole-čenství lidí, kde jsem vnímal určitou for-maci ve věku, který je podstatný. Byl tokolejní způsob života, který se trošku blí-žil semináři. Pro katolické podmínky byto asi bylo málo, pro podmínky dnešníchmladých by to možná bylo nepřijatelné,jak jsme žili, v uvozovkách, sešněrovaní.Já si myslím, že nás to ale propojilo.S řadou lidí dodnes vnímám fakultní přá-telství intenzivně. Naše vzájemné propo-jení, sounáležitost byla hodně důležitá.Byl to pro mě dobrý a podstatný čas, nežlijsem se stal farářem. Dodnes mám hodněblízký vztah třeba s Petrem Šanderou.Když se bavíme o směřování víry nebo ži-vota, tak si rozumíme. Vzájemně se vi-díme rádi.Díky. S Danem si povídal Martin Jindra
Nechci vzpomínat na to, co se tenkrát dělo. Spíš se ptám násvšech, co jsme po třiceti letech nejen ve společnosti, ale i v církvizúročili, z čeho se poučili a z čeho a zdali vůbec se káli a kam sepři tom všem ubíráme.
Přesto dovolte tři rozpomínky:R. 1973 nástup na faru, první zkušenosti s StB. Když jsme přišli naústřední radu, spojenou tehdy s fakultou, až na čestné výjimky (prof.Mánek, Trtík a doc. Kubáč) se nám vyhýbali. Jak to, že StB, vždyťpřece nikdo jiný nemá problém...? A až netušená popřevratová bu-doucnost vyjevila ve spisech mnohých něco jiného. V roce 1989 nás bylo pár (třeba Košíčkovi), kteří jsme podepsali Ně-kolik vět. A stejná situace: To jste neměli, víte, jak to vám nebo cír-kvi může uškodit? Střih: Ti stejní o pár měsíců později: Nechcetevstoupit do Občanského fóra? - Odpusťte, ale poslali jsme je „do prá-delny“. A pak přicházely kalendáře Blahoslavu a jejich schematismus– jako předtím, tak i potom stejný. Nejmenuji. Kdo pamatuje, vínebo pamatovat nechce nebo už nežije. Nevzpomínám na to se za-pšklou zatrpklostí, natož ve zlém. Naopak. Připomínám to spíš s pou-čeným humorem jako znamení času. Byla to přece skvělá školasebereflexe vlastních slabostí a schopnosti odpustit druhým. Po ná-stupu do biskupského úřadu 1999 jsem na následný církevní sněm za-slala výzvu k pokání za nás všechny v církvi. Docela humorně –a doufám, že nechtěně – zůstala nerozdána, zavřena v jakémsi autěpřed mikulášským chrámem a až později, trochu upravena, vyšla tis-kem. Ale stejně: nešlo přece vůbec o veřejné písemné prohlášení lí-tosti a omluvy. Šlo o zcela skutečné a konkrétní omluvy pro-následovaným duchovním, nuceným odejít ze služby církve se ztrátoustátního souhlasu, které se dělo s církevním přitakáním. Nenalhá-vejme si. Jen v olomoucké diecézi jich bylo snad 17. Kolik z nich od-cházelo na věčnost rozčarováno nepohnutelností církve, která dělala
„mrtvého brouka“? Pohřbívala jsem je. Nikdo za nic konkrétní od-povědnost nepřijal. Velké díky Martinu Jindrovi za jeho mravenčípráci na jejich osudech. Teď ho budou čekat léta šedesátá a norma-lizační... Oběti lehko pojmenovat. Ale co s těmi druhými? A tak senedivme po třiceti letech ani rozčarování našeho národa. Po roztře-sených letech devadesátých nastoupila nová biskupská generace. Dě-lali jsme, co bylo v našich silách. Kdo o tom pochybuje, ať odpustínaši nedostatečnost. Těm, co pomáhali, díky. Někteří jsme po dvouvolebních obdobích odešli ze svobodného rozhodnutí zpět do terénu. 17. listopad nám neotevřel ani ráj na zemi ani aspoň mírné letnice.Otevřel spíš Pandořinu skříňku všech našich nasbíraných neduhů: kom-plexy historické, politické, osobní selhání a averze. Zbavil nás onohopověstného „klidu k práci“ i zaběhaných jistot „vrabce v hrsti“.A otevřel „holuba na střeše“ (restituce). Změna režimu jde ze dnena den. Přesměrování srdce, proměna vidění a pojímání nové sku-tečnosti však trvá léta i ve společenství církve. Dobře víme, žev gruntu jde nejdřív o změnu sebe samých. Lid Boží je stále v situacineustálého reformování. Ač tomu všelijaká výročí nahrávají, ne-
Co je třicet let
Ilustrace: Tomáš Altman
EDITorIal • ZE žIvoTa CírKvE • NaD PíSMEM • TéMa MěSíCE: CESTa SvoBoDy - 30 lET oD SaMETové rEvoluCEaNKETa • Pro DěTI • roZhovor • TéMa MěSíCE • ZPrávy
Český zápas 9č. 46 17. 11. 2019
Rok 1989 jsem prožíval jako mladý farářCírkve československé husitské v Semi-lech, kam jsem nastoupil po studiu nabohoslovecké fakultě v Praze. Bezpro-středně po pátku 17. listopadu 1989 –událostech na Národní třídě – jsem ná-sledující neděli na několika místechkonal při bohoslužbách vzpomínku nastudenta Martina Šmída, který, jak se poz-ději ukázalo, neexistoval. Neboť za mrt-vého studenta se vydával pracovník StB.Po těchto bohoslužbách panovala mezivěřícími velmi rozjitřená nálada. Účastniljsem se první demonstrace na setmělémnáměstí v Semilech, kde ještě nebylo přílišmnoho lidí a vše bylo zřejmě monitoro-váno Státní bezpečností, která v tomtookresním městě rozvíjela v minulosti svojiaktivní činnost. Na náměstí promlouvalike shromážděným studenti, kteří prožiliudálosti na Národní třídě a zajížděli do rů-zných měst, aby o tom předávali svá bez-prostřední svědectví. Podobně jako další duchovní naší církve,jsem se zapojil do Občanského fóra, kterése utvářelo také v Semilech. Jeho iniciá-tory zde byli zejména někteří lékaři. Projedno takové setkání Občanského fórajsem si připravil příspěvek se zaměřenímna duchovní tématiku. Vyjádřil jsemv něm tři myšlenky, vztahující se k poli-tickým a společenským změnám z po-hledu věřícího: odstranění atmosféry stra-
chu, otevřít nové možnosti pro službua působení církví a návrat k duchovnímuodkazu našich národních dějin, kterýv době totalitního režimu byl odstraňována měl být zapomenut. Začátkem prosince roku 1989 jsem se úča-stnil jednání v budově Okresního národ-ního výboru. Došlo k setkání představitelůpolitických stran a zástupců Občanskéhofóra. Mezi účastníky za Občanské fórumjsme byli též tři faráři – z Českobratrskécírkve evangelické z Jilemnice, z Římsko-katolické církve z Jilemnice a já jako farářCírkve československé husitské v Semi-lech. Diskutovalo se o složení Okresníhonárodního výboru a Městského národníhovýboru. Původní složení bylo takové, že ze13 členů bylo 10 za Komunistickou stranu,1 člen za Československou stranu lidovou,1 za Československou stranu socialistic-kou a 1 bezpartijní. Nakonec došlo k úpra-vě, že za Komunistickou stranu zůstalo pětčlenů. V diskusi zaznívaly náměty na změ-nu poměrů a demokratizaci života v místěa byly sděleny informace o lidových mili-cích na okrese. Jednání byli přítomni téžzástupci Sboru národní bezpečnosti a Stát-ní bezpečnosti. Atmosféru dokreslovalaskutečnost, že během jednání se vynášelyz budovy Okresního národního výborubedny, v nichž byly uloženy zbraně.Celospolečenský vývoj po 17. listopadu,kdy každý den docházelo k novým událos-
tem a totalitní režim ztrácel svoji moc, mělzřetelný dopad do konkrétních míst našízemě. V této době jsem v adventu kázal natext starozákonní knihy Daniel o pádu mo-hutné sochy stojící na hliněných nohách(Da 2,25-35). Do událostí 17. listopadu 1989 zvláštníshodou okolností zapadalo svatořečeníAnežky České v Římskokatolické církvi.Toto prolnutí duchovního pohybu a spole-čenské a politické proměny bylo viděnojako vyšší záměr či dokonce naplnění pro-roctví vztahujícího se právě k Anežce. Příznačným biblickým veršem je výpověďze starozákonní knihy Daniel: „Bůh měníčasy i doby, krále sesazuje, krále ustano-vuje“ (Da 2,21). Tento biblický verš jakoi jiné bylo možné vidět v ulicích Prahy na-psaný mezi mnohými nápisy té doby. Do-kládá, že se věřící lidé bez ohledu na svojicírkevní příslušnost těchto politickýcha společenských změn s živým zájmema aktivně účastnili.Když se koncem roku 1989 znovu umís-ťovala na semilskou radnici pamětní des-ka, připomínající návštěvu prezidenta To-máše G. Masaryka, která byla předcháze-jícím režimem odstraněna, byl jsem požá-dán, abych při této příležitosti měl projev. Některé tiskoviny, noviny a materiályz té doby jsem si uschoval, neboť doklá-dají a připomínají zcela mimořádnou doburoku 1989. tomáš butta
Několik vzpomínek na dobu před třiceti letyprožívanou na Semilsku
smíme nikdy poklesnout k farizeovi, který nastavuje Bohu svou skvě-lost! Zůstaňme raději v pokleku celníka v jeho „Bože, odpusť“.A že zrychlující se změny globální společnosti nabízejí mnoho svůd-ných cest: bezbřehou svobodu všech pro všechno, rozplizlou infor-mační zahlceností technologických hraček, v níž najít zrnko pravdyje téměř nemožné. Přesycenost i hladomory. Války, migrace, klima.Neomarxistické bláznění západních univerzit, korektnost, kterámatlá pojmy. A za tím vším rafinovaně skryté staré známé totalitnímechanismy: Podle mně se toč, jinak...!„S nadějí jsme vyhlíželi pokoj, ale nic dobrého nepřichází, čas uzdra-vení, a hle, předěšení.“ (Jr 14) Jak aktuální po dvou a půl tisícíchlet! A naše církev k tomu jak „mrtvý brouk“ opět mlčí. Až na výjimkynení slyšet ani vidět. Snad ze strachu nezaplést se, nebýt zmanipu-lována a zneužita. Nejde však jen o mediální zviditelňování. Mámekázat evangelium vhod či nevhod! V čase, kdy Evropská unie ve svýchprohlášeních „nekorektně korektně“ upozaďuje a maže i sebemenšínáznaky, že jsme pohostinnou, ale také křesťanskou kulturou a civi-lizací. Evangelium je naprosto nekorektní. A na něm však euroame-rická civilizace stojí a padá! Na to „vhod či nevhod“ bychom přeceměli být zvyklí a z času totality poučení, že mlčení a lavírování se
nám vymstilo. A že to nelze ani v demokracii. Jinak budeme připo-mínat Proměnu Franze Kafky – z živého organismu se stane nehybný,strnulý brouk.Dvě úvodní připomínky jsou pro nás zahanbujícím varováním. Bu-doucnost z nich vrhla svůj stín dopředu. Nebát se. Nebát se předě-šení, poučit se. Kázat vhod či nevhod. V dialogu. Hlasitě. Klidně sei mýlit a zamazat. Jenom nemlčet. Těším se, že Boží lid i naší církvese v nové a nesvobodou nezatížené generaci v naprosto jiné situacisvěta než kdysi naučí se svobodou kultivovaně a tvořivě zacházet.Používat ji a žít v ní s evangeliem. Vhod či nevhod. A nezapomínat,že lumpů se najde vždycky všude dost. A odpusťte – taky bych rádauž četla ve schematismech občas jiná jména. Dlouhá léta ve funk-cích totiž nejsou vždycky souhrnem nabytých zkušeností. Častojsou spíš brzdou, připomínající neustále se opakující smyčku gra-mofonu. Sebestředné vědomí nepostradatelnosti bych nechala po-litikům. A tak na stoleté výročí naší církve v roce 2020 se za sebe,sedmdesátiletou emeritní b., těším na nové volby nejen v církvi, alevšude. Co bylo, skončilo, začíná, co nebylo. S Jeremjášem poprosme:Rozpomeň se, Hospodine, a neruš svou smlouvu s námi!
Jana Šilerová
EDITorIal • ZE žIvoTa CírKvE • NaD PíSMEM • TéMa MěSíCE: CESTa SvoBoDy - 30 lET oD SaMETové rEvoluCEaNKETa • Pro DěTI • roZhovor • TéMa MěSíCE • ZPrávy
10 Český zápas č. 46 17. 11. 2019
Rodák z Lhoty nad Moravou Jan Opletalpocházel z početné domkářské rodiny,která se hlásila k Církvi československé(husitské). Litovelský farář František Do-koupil, který Jana Opletala vyučoval čes-koslovenské náboženství, na něj vzpomí-nal jako na tichého a skromného žáka,jenž rychle duševně rostl. V náboženstvístejně jako v dalších předmětech kroměněmeckého jazyka výborně prospíval,takže po absolvování prezenční vojenskéslužby odešel na vysokoškolská studiamedicíny do Prahy. Zde k němu doputo-vala letáková výzva k účasti na poklidnédemonstraci 28. října 1939.Oslavy 28. října probíhaly v dopoledníchhodinách spíše jako tichý protest. Podlezprávy pražského policejního prezidentadošlo pouze k menšímu narušení veřej-ného klidu a pořádku. J. Opletal se úča-stnil oslav v dopoledních i odpoledníchhodinách. Po poledni vlastenecké pro-jevy sílily. Desetitisíce lidí v centruPrahy provolávaly slávu T. G. Masary-kovi, E. Benešovi, J. V. Stalinovi a Čes-koslovenské republice, zpívaly národníhymnu. Výjimkou nebyly provokace,zvláště ze strany německých studentů,kteří strhávali kolemjdoucím trikolorya čepice „masaryčky“. Ve 13 hodin pro-šel Václavským náměstím demonstra-tivní pochod zbraní SS. Situace eskalo-vala a oslavy přerostly v otevřené proti-německé demonstrace.Zatímco česká policie projevovala de-monstrantům spíše sympatie a k potla-čování nepokojů používala maximálněobušky, ze strany německých bezpečnost-ních sil, jež začaly v odpoledních hodi-nách zasahovat a zatýkat české demon-stranty, se na několika místech ozývalyvýstražné výstřely a nemířená palba. Prvnízranění byli v odpoledních hodinách při-váženi na I. chirurgickou kliniku prof. Ar-nolda Jiráska na Karlově náměstí, kam bylkolem 19. hodiny dopraven i Jan Opletal.V chorobopisu je průběh zranění popsánnásledovně: Dne 28. 10. 1939 v 19 hodin
šel Žitnou ulicí, kde míjel shluk lidí právěve chvíli, když zaslechl několik střelnýchran. Pocítil bolest pálivou na břiše, šelvšak ještě směrem k náměstí Petra Osvo-boditele (I. P. Pavlova) podpírán dvěmamladíky. Bolest se rozšířila po ce-lémbřiše, takže musel jít pokrčen. Osobnímautem dopraven na zdejší kliniku. Službu na chirurgické klinice na Karlověnáměstí měl MUDr. Václav Pačes, tenOpletala v 19,40 hodin operoval. Stav pa-cienta se zpočátku nejevil příliš vážným.Nešlo o průstřel, ale o zástřel tři centimetrynad pupkem o velikosti 1x1,5 cm, kterýmbyly narušeny kličky tenkého střeva a příč-ný tračník. Čtyřiadvacetiletý Jan Opletalv noci po operaci chvílemi po utišujícíchinjekcích spal, ráno 29. 10. dokonce klidněo svém poranění vyprávěl. V dalších dnechbyly aplikovány infuze, po lžičkách mohlpít čaj, byl mu prováděn výplach žaludku,inhalace, kloktání, rána byla převazovánaa drénem byl odváděn přebytečný sekret.Pacienta trápilo opakované zvracení a šky-tání. Od 6. 11. si ošetřující personál všímalu Jana Opletala zvýšeného neklidu, z paci-entovy strany docházelo k opakovanýmkonfliktům se sestrami. Nemocný najednoupočíná mluvit o smrti, chvílemi nesou-visle… Na vlastní žádost proto byl 8. 11.přeložen do prvního patra na pokoj č. 84,kde se jeho psychický stav nakrátko zlepšil,měl dokonce hlad. Večer 9. 11. se depre-sivní nálady vrátily. Schvácenost a spavostz večera trvala i druhý den. Po návštěvě se-stry Marie žádal o propuštění domů. Po-slední den v nemocnici mladý medik jižtěžce dýchal, mluvit mohl jen s námahou,měl slabý puls. Pacient mohl již jen šeptata i při tom se projevovala značná únava.Lékaři zkoušeli ještě zasáhnout, ale v 11,45hodin Jan Opletal přestal dýchat a umírá.Dostavila se celková sepse, jež se projevilarozsáhlým zánětem pobřišnice, zánětemplic a abscesy pod játry a bránicí. Zpráva o medikově smrti se rychle rozšířilapo pražských vysokých školách a studentise začali připravovat na pietní rozloučení.
Pohřeb, který se konal 15. listopadu 1939,zakázán nakonec nebyl. Souhlas ke konánípohřbu přišel ale až po zárukách protekto-rátní vlády, že poslední rozloučení s JanemOpletalem nepřeroste opět v demonstrace.Ředitel Hlávkovy koleje Václav Weiserspolečně s předsedou studentské samosprá-vy se museli na policejním ředitelství zaru-čit, že v den pohřbu bude v Praze klida pořádek. Následně předseda samosprávykoleje M. Martischnig vydal leták, ve kte-rém požádal o zachování klidu během po-hřbu a vyzval všechny zúčastněné, abyse nenechali strhnout k nepokojům.Od půl deváté začaly zástupy studentůvcházet do kaple Ústavu soudního lékař-ství v Praze II a defilovat u rakve JanaOpletala. O hodinu později byla kapleuzavřena a pouze za účasti rodiny a zá-stupců akademické obce proběhl krátkýcírkevní obřad. Smuteční rozloučení vy-konal zderazský farář Jaroslav Krejcárek,který přečetl slova evangelia a poděkovalrodičům zesnulého za vzornou výchovusyna a studentským spolkům za pozornostvůči zemřelému. Tak to přišli k tatínkovidva medici, a že jsou ze studentského vý-boru, který se usnesl, že Opletalův po-hřeb bude veřejný, že si to Jan zaslouží.Ještě dodali, že se zavázali svým životem,že nedojde k žádným demonstracím. K ta-tínkovi pak přišli policajti a musel přesněnapsat, co bude říkat. Nikdy táta nezmi-ňoval, že by text dával Němcům, ale našimpolicistům. No tak byl z Albertova pohřeb.Tatínek nebyl při pohřebním rozloučenízvyklý mluvit podle psané předlohy, a taksi na konec rozlučkové řeči přidal, že dě-kuje rodičům za vzornou výchovu syna.A pak říkal: „No co, to není nic špatného.Ten kluk se dobře učil a mohl z něj býtdobrý doktor,“ popsala v rozhovorus autorem jeho dcera Věra Bořkovcová.Po desetiminutovém obřadu – rozlou-čení nemohlo trvat déle, protože farářKrejcárek se musel policejnímu ředitel-ství písemně předem zavázat, že nebudemít žádnou „zvláštní“ řeč – byla rakevza naprostého ticha odnesena do pohřeb-ního vozu na Albertově. Pouze při uklá-dání rakve byla zpívána hymna včetnějejí slovenské části. Po převezení rakvez Prahy přímo do Lhoty bylo tělo JanaOpletala druhý den uloženo do země namístním hřbitově. Obřady vykonal míst-ní československý farář Alois Mach, kterýJana Opletala dobře znal, neboť v Náklepůsobil od roku 1934. Jeho proslov bylpředem zcenzurován. Sám farář, jenž mělv Nákle opakované spory s německým sta-
Kolem smrti Jana opletalav průběhu masových nepokojů českého obyvatelstva 28. října 1939 byl na nárožípražské Žitné a mezibranské ulice smrtelně zraněn medik a člen Jednoty mládežecírkve československé v nákle u litovle muc. Jan opletal. ve středoevropském kon-textu ojedinělá událost rozpoutala rozsáhlé perzekuce českého studentstva a v důsledkuznamenala uzavření českých vysokých škol. v letošním roce si připomínáme 80. výročítěchto událostí, bez kterých by se o 50 let později (v pátek 17. listopadu 1989) nekonalopovolené pietní shromáždění na albertově k uctění památky perzekvovaných vyso-koškolských studentů v roce 1939, jež odstartovalo tzv. sametovou revoluci.
EDITorIal • ZE žIvoTa CírKvE • NaD PíSMEM • TéMa MěSíCE: CESTa SvoBoDy - 30 lET oD SaMETové rEvoluCEaNKETa • Pro DěTI • roZhovor • TéMa MěSíCE • ZPrávy
Český zápas 11č. 46 17. 11. 2019
rostou, který ho chtěl nechat zatknout prourážky a protiněmecké smýšlení, kdyžv roce 1943 mluvil o žních a ke konci ká-zání řekl: Dáli Pán Bůh, že obilí šťastněsvezete do stodol a uložíte je na sýpky, pakchraňte jej před pilousem zkázonosným, sichystal plamennou řeč, ale na přímluvu stu-dentů z Prahy od svého záměru upustil.Z rodné chalupy ve Lhotě nad Moravouna nákelský hřbitov Jana Opletala dopro-vodilo asi 700 úctou se hluboce sklánějí-cích lidí plných bolesti, lidí, kteří nesmělinijak vyjádřit, co cítí. Z Prahy přijeli zá-stupci studentů v čele s Maxmiliánem Mar-tischnigem. Položeno bylo 30 věnců odrůzných korporací, většinou v národníchbarvách. K žádným nepokojům nedošlo.Na průběh pohřbu dohlíželo asi 15 českýchčetníků. Zpráva o něm byla poté zaslána navedoucí úřadovnu gestapa v Brně.V Praze po pohřbu na některých místechpropukly opět demonstrace, jejich rozsahi počet zatčených však byl mnohem menšínež 28. října. Manifestací se na různýchmístech účastnilo na dva až tři tisíce stu-dentů. Byl to právě 15. listopad 1939, jenž
se stal bezprostřední záminkou pro uza-vření českých vysokých škol a pro perze-kuci vysokoškolského studentstva. Nave-čer 16. listopadu 1939 bylo na poradě ve-doucích činitelů německého bezpečno-stního aparátu rozhodnuto o konkrétníchrepresivních krocích, které budou učiněnyv rámci „Sonderaktion Prag von 17. No-vember 1939“, schválené v Berlíně. Další sled událostí byl již v literatuře do-statečně popsán. Vraťme se proto zpátkyk Janu Opletalovi. Bolest jeho rodiny sekrátce po osvobození Československa ještěumocnila. Dne 2. července 1945 totiž Ja-nova matka Anna zemřela na zranění, kteráutrpěla ve Lhotě nad Moravou střepinamiletecké pumy 8. května 1945, když chránilasvou vnučku. Pochována byla 5. července1945 do rodinné hrobky na nákelskémhřbitově. Manžel Štěpán ji do věčnosti ná-sledoval 28. června 1952. Přání, aby odkaz Jana Opletala nepotkalosud zapomnění, symbolicky vyjádřil je-den z bohoslovců CČS(H) Karel Šašek,přímý účastník demonstrací 28. října1939. Poté, co byl 17. listopadu 1942
v Olomouci vysvěcen na kněze, jehoprvní cesta vedla na hřbitov do obceNáklo, kde se poklonil Opletalově pa-mátce. Poprosil bych mladší generaci ná-roda, aby jednou přišli k tomuto rovua zamysleli se nad životem! […] Ježíšřekl: „Setrváte li v mém slově, budetemými skutečnými učedníky, poznáte prav-du a pravda vás učiní svobodnými“(Jan 8,30-31). Letošní pouť 16. 11. je pronás takovou příležitostí. martin Jindra
z Husova sboru v Botanické ulici 1 v Brně 1. 12. 2019, od 10 hodin
hěB
sohoB
ěDuolvaP.rr.gMícuodevuokkocelěmus
evěpípuupotsyysvvyeigrrgutilliíntsonvalsmeh
Mížuolsopmínázákbsmýkspuksibsulopsubžuls
olec,mekkeííkččílaalvoKKomekňedZZdauovoččoiddiě
hcudduorpínžeuužerddrsínrrnomoKKo–robsýkkýce
kpuksib,cenahcePleavP.rgDhTahcrairtapedevopmerob
.merotnaankmíímnvekkeríírco
avartsOubduhínvoh
.ýkcedarhévolárk, attuBšámoT.rD
vedubsoneřp
arhzaynnyahrrhavaN
íziveletuokseČnálísyv
.olddlýRRýšááškuL.rr.gMejaaj