Morfologie virů• Viry byly poprvé popsány jako „filtrabilní

agens“z důvodu jejich velmi malých rozměrů, které jim dovolují pronikat bakteriálními filtry.

• Velikost a struktura virů se značně liší

– pikornaviry a parvoviry (18 – 30 nm)– poxviry (230 x 300 nm)

Charakteristickými znaky, které jsou společné všem virům, jsou:

• Nerostou na živných půdách a nejsou citlivé

na antibiotika.

• Obsahují vždy jen jediný typ nukleové

kyseliny (DNA nebo RNA).

• Nemnoží se dělením, ale syntézou svých

složek hostitelskou buňkou.

Viry se liší od ostatních mikroorganismů nejen velikostí, ale hlavně svou biologickou povahou.

• nerostou,

• nedělí se,

• nemetabolizují.

• Podobně jako živé organismy mají genetický kód pro svou vlastní replikaci, který je zapsán buď v DNA nebo RNA.

• Replikace virů se realizuje transkripcí a translací virového genomu prostřednictvím mechanismů hostitelské buňky.

• Viry jsou obligátní intracelulární paraziti a nelze je kultivovat na neživých systémech, jako jsou např. agary používané pro kultivaci bakterií.

• Elektronová mikroskopie ukazuje, že zralá virová částice (která se nazývá virion) se skládá z nukleové kyseliny tvořící tzv. dřeň (neboli nukleoid) a z proteinové schránky neboli kapsidy. Tento celek se nazývá nukleokapsida.

• Viriony některých virů jsou pouhými holými nukleokapsidami (jsou tzv. nahé), u jiných virů (např. viry chřipky) je kolem nukleokapsidy ještě obal.

• Virová kapsida se skládá z četných, opakujících se molekul bílkoviny, tzv. proteinových jednotek neboli kapsomer.

• Počet kapsomer se liší u jednotlivých skupin virů.

• Uspořádání kapsomer určuje typ symetrie (kubická, helikoidální).

• Genom se může skládat z jedno- nebo dvouvláknité DNA nebo RNA a může být lineární, cirkulární nebo segmentovaný.

• Nejčastěji se u virů setkáváme se stejnými typy nukleových kyselin, jaké jsou běžné v přírodě, tedy s jednovláknitou RNA (např. orthomyxoviry) nebo s dvouvlákninou DNA (např. herpesviry, adenoviry).

• Některé viry jsou uzavřeny v obalu, (lipidová dvojvrstva). Tento obvykle pochází z membrán hostitelské buňky, je však pozměněn virovými glykoproteiny.

• Některé viry obsahují enzymy, které jsou pro ně esenciální (např. transkriptáza).

• Na vnitřní straně obalu je u některých virů protein vázající obal k nukleokapsidě. Je označován jako membránový (M) protein a je specifický pro jednotlivé druhy.

• Z povrchu obalu ční výběžky (peplomery), tvořené biologicky aktivními glykoproteiny. Jejich úloha spočívá především v adsorpci, ale současně plní i další funkce.

Obalené a neobalené viry se liší svou odolností k zevním podmínkám.

• Neobalené viry jsou relativně odolné k zevním podmínkám, jsou většinou rezistentní k éteru a tukovým rozpouštědlům. Jejich přenos se uskutečňuje přímým kontaktem se zdrojem nákazy, prostřednictvím kontaminovaných předmětů, vody nebo potravin. Neobalené viry nejsou většinou inaktivovány kyselým pH žaludku.

• Obalené viry jsou citlivější vůči fyzikálním a chemickým vlivům. Jsou inaktivovány éterem, tukovými rozpouštědly a kyselým pH, z tohoto důvodu nepronikají do dolních partií GIT.

DNA viry - obalené • čeleď Poxviridae

– největší, nejkomplexnější viry, velikost 230 – 300 nm– viry varioly, vakcinie, kravských neštovic, opičích neštovic, virus

molluscum contagiosum

• čeleď Herpesviridae– Virus herpes simplex (HSV-1, HSV-2)– Virus varicella-zoster (VZV)– Virus Epsteina a Barrové (EBV)– Cytomegalovirus (CMV)– 6.,7. a 8. lidský herpesvirus (HHV-6, HHV-7,HHV-8)

DNA viry – neobalené

• Čeleď Adenoviridae– Lidské adenoviry, T 1 – T 41

• Čeleď Papovaviridae– Papillomavirus, lidské papilomaviry (70 typů)– Polyomavirus, viry JC, BK

• Čeleď Parvoviridae– Parvovirus, virus B 19

RNA viry - obalené • Čeleď Orthomyxoviridae

– Viry chřipky A, B, (C),

• Čeleď Paramyxoviridae– Viry parainfluenzy, virus příušnic (virus epidemické parotitidy),– Virus spalniček, Lidský respirační syncyciální virus (RSV) 

• Čeleď Coronaviridae– (původce Severe Acute Respiratory Syndrom - SARS)

• Arboviry – arthropod-borne viruses, viry různých čeledí, které jsou přenášeny členovci– Viry encefalitidy (např. středoevropské klíšťové encefalitidy), virus žluté zimnice, virus dengué 1-4 a

další

• Čeleď Rhabdoviridae– Virus vztekliny, neurotropní

• Čeleď Retroviridae– Tři podčeledi: Oncovirinae, Lentivirinae a Spumavirinae– HTLV-1, HTLV-2, HIV (virus imunologické nedostatečnosti)

RNA viry - neobalené • Čeleď Picornaviridae

– Rody Enterovirus, Rhinovirus– Lidské enteroviry se podle biologických vlastností

dělí na polioviry (typ 1 – 3), viry coxsackie A a B a echoviry, EV 68-71

• Čeleď Reoviridae– Rody Rotavirus, Orbivirus – patogenní pro

člověka

Původci virových hepatitid 

Virus hepatitidy A (HAV)

RNA virus patřící do čeledi Picornaviridae

Virus hepatitidy B (HBV)

DNA virus patřící do čeledi Hepadnaviridae

Virus hepatitidy C (HCV)

RNA virus patřící do čeledi Flaviviridae

Virus hepatitidy D (HDV)

replikace viru je autonomní, ale přenos je závislý na HBV

Virus hepatitidy E (HEV)

RNA virus, patřící do čeledi zatím bez oficiálního názvu

 

Nekonvenční viry (priony)• název prion - podle “proteinaceous infectious particle”• extrémně malé infekční částice proteinové povahy• velmi odolné vůči vnějšímu prostředí• nemají žádné nukleové kyseliny• jsou tvořeny bílkovinou hostitele, která je zakódovaná v genomu

hostitele• využívají k přežití mechanismy hostitelské buňky i genetické

informace hostitelské buňky• neindukují imunitní odpověď

• Vyvolávají přenosná, po řadu let latentně se rozvíjející neurodegenerativní onemocnění (Scrapie, Kuru, Creutzfeldtova-Jacobova presenilní demence)