C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

titulka zine srpen 15.pdf 1 18. 8. 2015 23:22:48

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

GUIDE 2015 COVER1.pdf 1 28. 6. 2015 22:26:45

Mighty Freezine číslo 8/2015, neprodejné

vychází 1x za měsíc v české verzi

RedakceVojta Libich, Přemek Černík, Honza Palička, Vojta Holub,

Zdeněk Bělohlávek, Markéta Zelí, Buzola, prof. Azimut

editoRVojta Holub

aRt diRekce a sazbaMarkéta Zelí

ilustRace a gRafický design Vojta Woody Troják

foto Vojta Florian, Miroslav Cibulka,

archiv kapel

inzeRceVítek Černík

vitek@mproductions.cz tel.: +420 776 244 568

distRibuceKuba Siňor

kuba@mproductions.cz tel.: +420 777 589 213

VydáVá Mighty Productions s.r.o.

Seifertova 571/5 130 00 Praha 3

Česká RepublikaIČ: 03674550

DIČ: CZ03674550

Přetiskování textů a reprodukce pouze s písemným svolením

vydavatele. All rights reserved.

© Mighty Freezine, 2015MK ČR E 21623

AŽ DOČTEŠ, PŘEDEJ DÁL. NEVYHAZUJ!

A když, pak do modrého kontejneru.

Mighty sounds 2015 je za námi, větší část léta a festivalové sezóny rovněž. Na MS se vás sešla, jak už je snad i tradicí, hromada a my doufáme, že jste si tři až čtyři dny festivalu užili minimálně stejně jako my těch několik měsíců příprav. Nových věcí a zlepšení v are-álu přibylo alespoň z pohledu pořadatele mnoho, od dalšího nabobtnání doprovodného programu přes stá-le se zvětšující počet zahraničních interpretů na Lucky Hazzard stage po pokus o nové a jaksi uživatelsky pří-jemnější uchopení podpisovek kapel. Slunné počasí návštěvníkům i kapelám letos přálo tak úporně, až se místy začalo zdát, že Čechy se mají po červenci promě-nit ve falloutovskou poušť a kdo si každou půlhodi-nu nevylil na hlavu plnou petku vody, musel nutně začít přehřátím kolabovat jako moskvič na magistrá-le ve čtyři odpoledne. Nakonec jsme všichni všechno zvládli bez větších újem a zranění (pravda, zdravotníci na festivalu zasahovali dvakrát častěji než vloni, větši-nou se ale jednalo o drobné úrazy ze všeobecné po-pletenosti, která ale zřejmě s nelidským vedrem sou-visela) a alespoň chrousti ve stanových městečkách započali svoje nálety na toužící páry a skupinky topící se v ešusech jégra s vodkou až pozdě k večeru.

I tak už teď ale můžeme avizovat, že na Mighty Sounds 2016 dojde k mnoha změnám a troufám si tvrdit, že budou spíše většího než menšího charakteru. Tedy, stěhovat z Tábora se nebude-me a ani nezačneme bookovat grindcore nebo dubstep, Mighty zůstane pořád Mighty – ale téměř na všem ostatním budeme intenzivně pra-covat, upgradovat a ladit, abychom nabídli stáva-jícímu i novému publiku čerstvé zážitky. Těšte se, máme před sebou náramně vzrušující časy.

Mighty zdar a za celý tým díky za podporu,

Vojta{ ten v pozadí }

hasta lavista

baby

thanks

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

GUIDE 2015 COVER1.pdf 1 28. 6. 2015 22:26:45

Mighty Freezine číslo 8/2015, neprodejné

vychází 1x za měsíc v české verzi

RedakceVojta Libich, Přemek Černík, Honza Palička, Vojta Holub,

Zdeněk Bělohlávek, Markéta Zelí, Buzola, prof. Azimut

editoRVojta Holub

aRt diRekce a sazbaMarkéta Zelí

ilustRace a gRafický design Vojta Woody Troják

foto Vojta Florian, Miroslav Cibulka,

archiv kapel

inzeRceVítek Černík

vitek@mproductions.cz tel.: +420 776 244 568

distRibuceKuba Siňor

kuba@mproductions.cz tel.: +420 777 589 213

VydáVá Mighty Productions s.r.o.

Seifertova 571/5 130 00 Praha 3

Česká RepublikaIČ: 03674550

DIČ: CZ03674550

Přetiskování textů a reprodukce pouze s písemným svolením

vydavatele. All rights reserved.

© Mighty Freezine, 2015MK ČR E 21623

AŽ DOČTEŠ, PŘEDEJ DÁL. NEVYHAZUJ!

A když, pak do modrého kontejneru.

Mighty sounds 2015 je za námi, větší část léta a festivalové sezóny rovněž. Na MS se vás sešla, jak už je snad i tradicí, hromada a my doufáme, že jste si tři až čtyři dny festivalu užili minimálně stejně jako my těch několik měsíců příprav. Nových věcí a zlepšení v are-álu přibylo alespoň z pohledu pořadatele mnoho, od dalšího nabobtnání doprovodného programu přes stá-le se zvětšující počet zahraničních interpretů na Lucky Hazzard stage po pokus o nové a jaksi uživatelsky pří-jemnější uchopení podpisovek kapel. Slunné počasí návštěvníkům i kapelám letos přálo tak úporně, až se místy začalo zdát, že Čechy se mají po červenci promě-nit ve falloutovskou poušť a kdo si každou půlhodi-nu nevylil na hlavu plnou petku vody, musel nutně začít přehřátím kolabovat jako moskvič na magistrá-le ve čtyři odpoledne. Nakonec jsme všichni všechno zvládli bez větších újem a zranění (pravda, zdravotníci na festivalu zasahovali dvakrát častěji než vloni, větši-nou se ale jednalo o drobné úrazy ze všeobecné po-pletenosti, která ale zřejmě s nelidským vedrem sou-visela) a alespoň chrousti ve stanových městečkách započali svoje nálety na toužící páry a skupinky topící se v ešusech jégra s vodkou až pozdě k večeru.

I tak už teď ale můžeme avizovat, že na Mighty Sounds 2016 dojde k mnoha změnám a troufám si tvrdit, že budou spíše většího než menšího charakteru. Tedy, stěhovat z Tábora se nebude-me a ani nezačneme bookovat grindcore nebo dubstep, Mighty zůstane pořád Mighty – ale téměř na všem ostatním budeme intenzivně pra-covat, upgradovat a ladit, abychom nabídli stáva-jícímu i novému publiku čerstvé zážitky. Těšte se, máme před sebou náramně vzrušující časy.

Mighty zdar a za celý tým díky za podporu,

Vojta{ ten v pozadí }

hasta lavista

baby

thanks

Moji milí přátelé na druhé straně papíru,

krajina je enormními suchy vyprahlá a stejně tak i vy neustále prahnete po informacích. A kdo jsem já než prostá služebnice lidu, která tyto informace zpro-středkuje. Mým posláním je, aby tak, jako každá vaše otázka obohatí mne, byste i vy byli mou odpovědí obohaceni. I v následu-jících řádcích mi proto dovolte být vám pastýřem stáda informací a majákem na rozbouřených vodách vědomí.

kRásný den daliboRe,teplo je samozřejmě záležitostí fyzikální. Tato věda bývá na školách značně nepopulární a je proto možné, že i vy patříte mezi ty, kteří nevěnovali lekcím termodynamiky důslednou pozornost. To je pochopitelné, v podání kantorů to většinou bývá nebetyčná nuda. Česká výuka bolestně pozbývá prak-tické části a tou pro vás byl právě festival Mighty Sounds. Podmínky byly přímo ideální k demonstraci přeměny ener-gie na teplo. Jak jste si jistě povšimnul, na pódiích to ener-gií přímo sršelo a ani pod nimi nebyla situace jiná. A je jen jedna cesta k dosažení termodynamické rovnováhy a tou je právě přeměna na teplo. Čím více energie, tím více tep-la a tudíž vedra byla svým způsobem vlastně vyjádřením kvality celého festivalu. Pokud by vás tato metodika školy hrou zaujala, zkuste doporučit exkurzi festivalu na školách ve vašem okolí. V Teplicích by pro teplo mohli mít učitelé pochopení.

Milá dášenko,nespavost neboli insomnie je v souvislosti s Mighty Sounds zcela běžným jevem. Mnoho návštěvníkům se navzdory jinak výborné spánkové morálce podaří po dobu celého festivalu nespat ani hodinu. Možná i vy jste byla vzhledem k programu nabitému od čtvrtečního odpoledne do pondělního dopoledne jednou z nich. No a poté následuje fáze, v níž se právě nacházíte, tedy fáze nedočkavosti, kdy ne-můžete dospat dalšího ročníku. Tato fáze má ob-zvláště závažné symptomy hlavně u osob, které se na přípravách festivalu podílejí. Bylo pozorováno, že během příprav dalšího Mighty prakticky oči ne-zamhouří. A co s tím? Doporučujeme vyzkoušet léčbu šokem v podobě malých dávek akcí, které se pod záštitou Mighty Sounds konají v průběhu roku. A pokud ani to nepomůže, tak si třeba kromě Mighty Freezinu přečtěte román Velký spánek od Raymonda Chandlera.

Péťo,neuvažoval jsi například o kariéře hasiče? Jak ses mohl přesvěd-čit na letošním Mighty Sounds, je to povolání dobrodružné a u lidí velmi populární. S každým příjezdem hasičského vozu jsi mohl pozorovat radostné výrazy všech lidí směřujících přímo pod proudy stříkaček. Nehledě na to, že kromě radosti skýtá toto povolání jedinečnou možnost zachraňovat lidské životy, aniž by člověk byl zrovna Bono Vox. A pokud raději než požáry hasíš žízeň, což je u chlapců v tvém věku obvyklé, zkus popadnout do ruky třeba kytaru a staň se muzikantem. Těch není také nikdy dost a třeba se tak podíváš na Mighty i „z druhé strany“.

To by bylo pro tentokrát vše. Nadále zůstávám otevřená vašim dopisům a podnětům. Pamatujte, že není špatných otázek, ale jen špatných odpovědí. A ty já ze zásady nedávám.

Paní Jindro,dokončil jsem školu a nevím, čemu se mám věnovat. Co by žena s vašimi zkušenostmi mladému muži, jako jsem já, doporučila? Petr Bezděk, Praha

Paní Jindro, sotva jsem se vrátila z Mighty, nemohu spát v očekávání dalšího ročníku. Je to normální? Co mám dělat?

Dagmar Medvídková, Mšeno

Paní Vostrá,

jak je možné, že na festivalu Mighty Sounds bylo letos takové horko? Existuje pro to nějaké rozumné vysvětlení?

Dalibor Kváč, Teplice nad Metují

Moji milí přátelé na druhé straně papíru,

krajina je enormními suchy vyprahlá a stejně tak i vy neustále prahnete po informacích. A kdo jsem já než prostá služebnice lidu, která tyto informace zpro-středkuje. Mým posláním je, aby tak, jako každá vaše otázka obohatí mne, byste i vy byli mou odpovědí obohaceni. I v následu-jících řádcích mi proto dovolte být vám pastýřem stáda informací a majákem na rozbouřených vodách vědomí.

kRásný den daliboRe,teplo je samozřejmě záležitostí fyzikální. Tato věda bývá na školách značně nepopulární a je proto možné, že i vy patříte mezi ty, kteří nevěnovali lekcím termodynamiky důslednou pozornost. To je pochopitelné, v podání kantorů to většinou bývá nebetyčná nuda. Česká výuka bolestně pozbývá prak-tické části a tou pro vás byl právě festival Mighty Sounds. Podmínky byly přímo ideální k demonstraci přeměny ener-gie na teplo. Jak jste si jistě povšimnul, na pódiích to ener-gií přímo sršelo a ani pod nimi nebyla situace jiná. A je jen jedna cesta k dosažení termodynamické rovnováhy a tou je právě přeměna na teplo. Čím více energie, tím více tep-la a tudíž vedra byla svým způsobem vlastně vyjádřením kvality celého festivalu. Pokud by vás tato metodika školy hrou zaujala, zkuste doporučit exkurzi festivalu na školách ve vašem okolí. V Teplicích by pro teplo mohli mít učitelé pochopení.

Milá dášenko,nespavost neboli insomnie je v souvislosti s Mighty Sounds zcela běžným jevem. Mnoho návštěvníkům se navzdory jinak výborné spánkové morálce podaří po dobu celého festivalu nespat ani hodinu. Možná i vy jste byla vzhledem k programu nabitému od čtvrtečního odpoledne do pondělního dopoledne jednou z nich. No a poté následuje fáze, v níž se právě nacházíte, tedy fáze nedočkavosti, kdy ne-můžete dospat dalšího ročníku. Tato fáze má ob-zvláště závažné symptomy hlavně u osob, které se na přípravách festivalu podílejí. Bylo pozorováno, že během příprav dalšího Mighty prakticky oči ne-zamhouří. A co s tím? Doporučujeme vyzkoušet léčbu šokem v podobě malých dávek akcí, které se pod záštitou Mighty Sounds konají v průběhu roku. A pokud ani to nepomůže, tak si třeba kromě Mighty Freezinu přečtěte román Velký spánek od Raymonda Chandlera.

Péťo,neuvažoval jsi například o kariéře hasiče? Jak ses mohl přesvěd-čit na letošním Mighty Sounds, je to povolání dobrodružné a u lidí velmi populární. S každým příjezdem hasičského vozu jsi mohl pozorovat radostné výrazy všech lidí směřujících přímo pod proudy stříkaček. Nehledě na to, že kromě radosti skýtá toto povolání jedinečnou možnost zachraňovat lidské životy, aniž by člověk byl zrovna Bono Vox. A pokud raději než požáry hasíš žízeň, což je u chlapců v tvém věku obvyklé, zkus popadnout do ruky třeba kytaru a staň se muzikantem. Těch není také nikdy dost a třeba se tak podíváš na Mighty i „z druhé strany“.

To by bylo pro tentokrát vše. Nadále zůstávám otevřená vašim dopisům a podnětům. Pamatujte, že není špatných otázek, ale jen špatných odpovědí. A ty já ze zásady nedávám.

Paní Jindro,dokončil jsem školu a nevím, čemu se mám věnovat. Co by žena s vašimi zkušenostmi mladému muži, jako jsem já, doporučila? Petr Bezděk, Praha

Paní Jindro, sotva jsem se vrátila z Mighty, nemohu spát v očekávání dalšího ročníku. Je to normální? Co mám dělat?

Dagmar Medvídková, Mšeno

Paní Vostrá,

jak je možné, že na festivalu Mighty Sounds bylo letos takové horko? Existuje pro to nějaké rozumné vysvětlení?

Dalibor Kváč, Teplice nad Metují

Čerstvej vzduch z Los AngeLestiM aRMstRong. Možná zní blbě, že článek o The Interrupters začíná právě jménem tohohle matadora z Rancid. Realita je ale taková, že Tim stojí v pozadí vážně strašný spousty hudebních počinů na punk rockový nebo ska scéně. I u týhle mladý sebranky tak trochu tahal za nitky. Bratři Bivonové,

který tvoří tři čtvrtiny The Interrupters se koneckonců už pár let v různejch rolích motaj právě kolem Rancid, Transplants a celkově kolem stáje Hellcat. V posledních letech byli například i Arm-strongovým backing bandem na všech jeho sólovejch albech pod hlavičkou Tim Timebomb and Friends. Zato zpěvačka

Aimee Allen vyšla původně z trochu odlišnejch hudebních kruhů. Po pár sólovejch des-kách spíš moderního rockový-ho střihu se postupně přes spolupráci s Unwritten Law a Sublime with Rome dostala v roce 2012 až na pozici voka-listky na desce Rebirth reggae veterána Jimmyho Cliffa, kterou produkoval – no ano, kdo jinej než právě Tim Arm-strong. Kruh se uzavírá a je vidět, že tenhle chlap má prsty vážně ve všem.

koMbinace bratří Bivonů a Ai-mee překvapivě zafungovala velice dobře a uvěřitelně a The Interrupters naskočili na scé-nu velice svěže bez zbytečný-ho sraní. Syrový punkový ska s velkou úctou k 2 Tone ko-řenům a s občasnejma výleta-ma k rancidovskýmu punk rocku možná už na první poslech bude znít trochu povědomě. Jasně, ten zvuk jako bychom už slyšeli na po-sledních deskách Rancid nebo A r m s t r o n g o -vejch sólov-kách. Jasně, ty silný melodie v refrénech vás nutí celý dny přemejšlet, kde jste to už slyše-li. Jasně, Aimee prostě dokonce i zpívá trochu jako Tim. Tohle všechno ale The In-terrupters přiznávaj celkem bez mučení. A světe div se, ne-máte ani na chvilku pocit laciný kopírky. Tempo je svižný,

kytary skřípou, melodie jsou chytlavý, vokál je podmanivej a zábavnej. Ani texty nezů-stávaj pozadu a pokračujou v rancidovský tradici tak tro-chu funkčně lopaťáckejch po-litickejch komentářů, jak se na punkovou kapelu sluší a patří. Celkem vzato to funguje. Asi ze mě mluví zarytej fanoušek žánru, ale očividná produkce Tima Armstronga prostě není nikdy chyba.

tohle jsou jenom některý z důvodů, proč se z The In-terrupters i u nás stala za poslední rok poměrně velká senzace. Rozhodně je víc než fajn vidět kapelu, která na jednu stranu zbytečně neex-perimentuje a ctí žánrový zá-sady a zároveň do poměrně zkostnatělýho punk rocku a ska vhání mladistvou svěžest a drzost. Samozřejmě ani veli-ce charismatická dívka za mik-rofonem není nikdy na škodu, co si budem poví-

dat. Naživo je to stejně svižný a čerstvý jako rok stará deska, čehož mohli bejt svědky na-příklad návštěvníci letošního Groezrocku. No a 6. září se o tom konečně budem moct přesvědčit i ve stověžaté matič-ce a to konkrétně v Crossu na koncertě, kterej spolupořádá Mighty Sounds s Conspiracy Concerts. Takže si i český pu-blikum konečně bude moct s Aimee zabékat:

What‘s your plan for tomorrow?Are you a leader or will you follow?Are you a fighter or will you cower?It‘s our time to take back the power!

Mighty cRoss sounds: the inteRRuPteRs (usa) ne 6. 9. 2015, Praha – Cross Club

text Vojta Libich

Téměř přesně před rokem vyšla na Hellcat Records eponymní debutová deska poměrně čerstvý formace z kalifornskýho L.A, The Interrupters. Na světový scéně i u nás způsobila poprask. Kdo tedy vlastně jsou?

Čerstvej vzduch z Los AngeLestiM aRMstRong. Možná zní blbě, že článek o The Interrupters začíná právě jménem tohohle matadora z Rancid. Realita je ale taková, že Tim stojí v pozadí vážně strašný spousty hudebních počinů na punk rockový nebo ska scéně. I u týhle mladý sebranky tak trochu tahal za nitky. Bratři Bivonové,

který tvoří tři čtvrtiny The Interrupters se koneckonců už pár let v různejch rolích motaj právě kolem Rancid, Transplants a celkově kolem stáje Hellcat. V posledních letech byli například i Arm-strongovým backing bandem na všech jeho sólovejch albech pod hlavičkou Tim Timebomb and Friends. Zato zpěvačka

Aimee Allen vyšla původně z trochu odlišnejch hudebních kruhů. Po pár sólovejch des-kách spíš moderního rockový-ho střihu se postupně přes spolupráci s Unwritten Law a Sublime with Rome dostala v roce 2012 až na pozici voka-listky na desce Rebirth reggae veterána Jimmyho Cliffa, kterou produkoval – no ano, kdo jinej než právě Tim Arm-strong. Kruh se uzavírá a je vidět, že tenhle chlap má prsty vážně ve všem.

koMbinace bratří Bivonů a Ai-mee překvapivě zafungovala velice dobře a uvěřitelně a The Interrupters naskočili na scé-nu velice svěže bez zbytečný-ho sraní. Syrový punkový ska s velkou úctou k 2 Tone ko-řenům a s občasnejma výleta-ma k rancidovskýmu punk rocku možná už na první poslech bude znít trochu povědomě. Jasně, ten zvuk jako bychom už slyšeli na po-sledních deskách Rancid nebo A r m s t r o n g o -vejch sólov-kách. Jasně, ty silný melodie v refrénech vás nutí celý dny přemejšlet, kde jste to už slyše-li. Jasně, Aimee prostě dokonce i zpívá trochu jako Tim. Tohle všechno ale The In-terrupters přiznávaj celkem bez mučení. A světe div se, ne-máte ani na chvilku pocit laciný kopírky. Tempo je svižný,

kytary skřípou, melodie jsou chytlavý, vokál je podmanivej a zábavnej. Ani texty nezů-stávaj pozadu a pokračujou v rancidovský tradici tak tro-chu funkčně lopaťáckejch po-litickejch komentářů, jak se na punkovou kapelu sluší a patří. Celkem vzato to funguje. Asi ze mě mluví zarytej fanoušek žánru, ale očividná produkce Tima Armstronga prostě není nikdy chyba.

tohle jsou jenom některý z důvodů, proč se z The In-terrupters i u nás stala za poslední rok poměrně velká senzace. Rozhodně je víc než fajn vidět kapelu, která na jednu stranu zbytečně neex-perimentuje a ctí žánrový zá-sady a zároveň do poměrně zkostnatělýho punk rocku a ska vhání mladistvou svěžest a drzost. Samozřejmě ani veli-ce charismatická dívka za mik-rofonem není nikdy na škodu, co si budem poví-

dat. Naživo je to stejně svižný a čerstvý jako rok stará deska, čehož mohli bejt svědky na-příklad návštěvníci letošního Groezrocku. No a 6. září se o tom konečně budem moct přesvědčit i ve stověžaté matič-ce a to konkrétně v Crossu na koncertě, kterej spolupořádá Mighty Sounds s Conspiracy Concerts. Takže si i český pu-blikum konečně bude moct s Aimee zabékat:

What‘s your plan for tomorrow?Are you a leader or will you follow?Are you a fighter or will you cower?It‘s our time to take back the power!

Mighty cRoss sounds: the inteRRuPteRs (usa) ne 6. 9. 2015, Praha – Cross Club

text Vojta Libich

Téměř přesně před rokem vyšla na Hellcat Records eponymní debutová deska poměrně čerstvý formace z kalifornskýho L.A, The Interrupters. Na světový scéně i u nás způsobila poprask. Kdo tedy vlastně jsou?

Další díl seriálu o kolektivu, který vám každoročně přináší váš oblíbený hudební festival, představí služebně nejstarší (jinak ale stále mladou) stálou Mighty pra-cantku. Chcete-li si doplnit další střípek do obrázku, jak festival vzniká, neváhejte číst dál.

Co je tvoje úloha na Mighty SoundS?Sloužit spolu s Vítkem svému šéfovi Kubákovi, jehož sekce PR a marketingu je skoro jako mafie, ale po těch pěti letech, kdy jsem jeho pravou rukou, už jsem se naučila, jak mu správně podlejzat. Přímo na festivalu pak užívám nadnesený titul tisková mluvčí. Kecám – ve skutečnosti je moje úloha na Mighty Sounds zejména to, že jsem jedi-nou stálou členkou jinak mužského kolektivu a tudíž zjemňuji jinak až příliš drsnou, chlapáckou a testosteronem nabitou atmosféru v kanclu.

jakej význaM pro tebe MáMuzika?Zásadní. Mám tendence jí přikládat nadpřirozené účinky.

ke kterýMu ze StylůzaStoupenejCh na MightyMáš nejbližší vztah? K těm stylům, které se blíží k popu a ne-bojí se ho přiznat. Asi k punk rocku.

takže Sex, drogy neboroCk’n‘roll?Drogy spíš ne.

Fotbal, hokej nebo CalloF duty?Hokej, ale fotbalem nepohrdnu, hlá-sím se k rodinné slávistické tradici. Call of Duty nevim, jak vypadá.

Se kterou nehrajíCíkapelou by SiS ráda někdyzahrála na jednoM pódiu,kdybyS Měla MožnoSt?Chtěla bych bejt v tom klipu se Spice Girls! Běhat po tom domě a zpívat: If you wanna be my lover...

na jakou kapelu SeS naMighty 2015 nejvíC těšila?Nejvíc jsem se snad těšila na Mighty jako celek, ale nakonec se mi z toho, co jsem stihla, nejvíc líbili Red Fang. A dOMi – hlavně vzhledem k tomu, jak skvěle si sedli s naším bubeníkem Matoušem, který jim na MS zaska-koval na bicí a poprvé se s nimi viděl tři hodiny před vystoupením. Strašně jim to šlapalo.

toP5 Muzika

Blur

Arctic Monkeys

Nine Inch Nails

Archive

Arcade Fire

toP5 alba (zhRuba za Poslední Rok)

Beatsteaks – Beatsteaks

Arctic Monkeys – AM

Jamie T – Carry on the Grudge

Archive – Restriction

Jamie XX – In Colour

toP5 filMy, seRiály a tak

Man on the Moon

Forrest Gump

La Grande Bellezza

Big Bang Theory

Sherlockjak běheM FeStivaluprobíhá tvůj den?V pátek mi všichni píšou a volají kvů-li akreditacím a chtějí reakci pokud možno do půl minuty, v sobotu nápor polevuje a soustředím se hlavně na komunikaci s novináři, a když všech-no běží, jak má (což většinou běží, neboť mám na akreditacích skvělý tým), v neděli navečer si chladím nohy v bazénu a dodržuji pitný režim. Jinak při tom všem stále opečovávám svou kolegyni Vendulku (a ona opečovává mě), protože všichni víme, že když je v naší mobilní kanceláři dobrá nálada, tak je dobrá nálada všude. A naopak.

Na univerzitě ve švýcarském Bernu se rozhodl zdatný tým profesora Stephana Bolligera vybádat, zda je při úderu do hlavy nebezpečnější plná, nebo prázdná láhev. Výsledky testování a na čem vědci testovali, nám zůstalo utajeno, ale poslední večer na Mighty Sounds to vypadalo, že pokusem prošli úplně všichni. Za tento krásný výzkum získal celý univerzitní tým Nobelovu cenu míru.

Další díl seriálu o kolektivu, který vám každoročně přináší váš oblíbený hudební festival, představí služebně nejstarší (jinak ale stále mladou) stálou Mighty pra-cantku. Chcete-li si doplnit další střípek do obrázku, jak festival vzniká, neváhejte číst dál.

Co je tvoje úloha na Mighty SoundS?Sloužit spolu s Vítkem svému šéfovi Kubákovi, jehož sekce PR a marketingu je skoro jako mafie, ale po těch pěti letech, kdy jsem jeho pravou rukou, už jsem se naučila, jak mu správně podlejzat. Přímo na festivalu pak užívám nadnesený titul tisková mluvčí. Kecám – ve skutečnosti je moje úloha na Mighty Sounds zejména to, že jsem jedi-nou stálou členkou jinak mužského kolektivu a tudíž zjemňuji jinak až příliš drsnou, chlapáckou a testosteronem nabitou atmosféru v kanclu.

jakej význaM pro tebe MáMuzika?Zásadní. Mám tendence jí přikládat nadpřirozené účinky.

ke kterýMu ze StylůzaStoupenejCh na MightyMáš nejbližší vztah? K těm stylům, které se blíží k popu a ne-bojí se ho přiznat. Asi k punk rocku.

takže Sex, drogy neboroCk’n‘roll?Drogy spíš ne.

Fotbal, hokej nebo CalloF duty?Hokej, ale fotbalem nepohrdnu, hlá-sím se k rodinné slávistické tradici. Call of Duty nevim, jak vypadá.

Se kterou nehrajíCíkapelou by SiS ráda někdyzahrála na jednoM pódiu,kdybyS Měla MožnoSt?Chtěla bych bejt v tom klipu se Spice Girls! Běhat po tom domě a zpívat: If you wanna be my lover...

na jakou kapelu SeS naMighty 2015 nejvíC těšila?Nejvíc jsem se snad těšila na Mighty jako celek, ale nakonec se mi z toho, co jsem stihla, nejvíc líbili Red Fang. A dOMi – hlavně vzhledem k tomu, jak skvěle si sedli s naším bubeníkem Matoušem, který jim na MS zaska-koval na bicí a poprvé se s nimi viděl tři hodiny před vystoupením. Strašně jim to šlapalo.

toP5 Muzika

Blur

Arctic Monkeys

Nine Inch Nails

Archive

Arcade Fire

toP5 alba (zhRuba za Poslední Rok)

Beatsteaks – Beatsteaks

Arctic Monkeys – AM

Jamie T – Carry on the Grudge

Archive – Restriction

Jamie XX – In Colour

toP5 filMy, seRiály a tak

Man on the Moon

Forrest Gump

La Grande Bellezza

Big Bang Theory

Sherlockjak běheM FeStivaluprobíhá tvůj den?V pátek mi všichni píšou a volají kvů-li akreditacím a chtějí reakci pokud možno do půl minuty, v sobotu nápor polevuje a soustředím se hlavně na komunikaci s novináři, a když všech-no běží, jak má (což většinou běží, neboť mám na akreditacích skvělý tým), v neděli navečer si chladím nohy v bazénu a dodržuji pitný režim. Jinak při tom všem stále opečovávám svou kolegyni Vendulku (a ona opečovává mě), protože všichni víme, že když je v naší mobilní kanceláři dobrá nálada, tak je dobrá nálada všude. A naopak.

Na univerzitě ve švýcarském Bernu se rozhodl zdatný tým profesora Stephana Bolligera vybádat, zda je při úderu do hlavy nebezpečnější plná, nebo prázdná láhev. Výsledky testování a na čem vědci testovali, nám zůstalo utajeno, ale poslední večer na Mighty Sounds to vypadalo, že pokusem prošli úplně všichni. Za tento krásný výzkum získal celý univerzitní tým Nobelovu cenu míru.

V letošním roce uvedla Česká televize dokumentární cyklus Kmeny, který nabídl v 16 dí-lech vhled do života různých subkultur. Celé natáčení dokumentoval Karel Cudlín, fotograf, který je považován za jednoho z nejlepších českých dokumentaristů. Většina jeho fotografií vzniká na cestách, kromě Ukrajiny jezdí pravidelně do Izraele a léta také strávil v roli oficiálního fotografa prezidenta Václava Havla. Jeho putovní výstava vy-braných snímků z natáčení dokumentární série Kmeny je během léta k vidění na mnoha hudebních festivalech.

V čem vás fascinuje doku-mentární fotografie?Díky dokumentární fotce, které se celý život věnuji, jsem měl možnost podívat se na spoustu míst, poznat hodně zajímavých lidí. Ne vždycky jsou ty samotné fotky úplně úžasné, ale ta cesta, nebo to, že tam vůbec dojdete, to je na tom nádherné. Foto-grafie je pro mne o překonávání sama sebe a dokumentární fo-cení je také o komunikaci. Ne-bavilo by mě být někde v ateli-éru sám. Takhle musíte vlastně neustále navazovat kontakt, ať už verbální nebo neverbální.

Jaká pro vás byla spoluprá-ce na dokumentární sérii Kmeny? Pro mne to bylo nesmírně obo-hacující nejen fotograficky, ale i lidsky. Člověk samozřejmě ně-které ty subkultury zná, nebo o nich alespoň slyšel, ale díky Kmenům jsem měl možnost ta-kového většího exkurzu. Může-te mluvit s lidmi z komunit, do kterých se v 55ti letech dostává-te poměrně složitě.

Jaký nejzajímavější moment z natáčení se vám podařilo zachytit?

Těžko mluvit o jednotlivé fotce, spíš pro mě bylo zajímavé to vlastní poznávání různých ko-munit. Přestože u mnoha z nich jsem viděl spojující znaky, líbi-lo se mi, jakým způsobem jsou tyto skupiny vymezené a spe-cifické. Za každým jednotlivým dílem jsou také velice zajímavé lidské osudy. Jako fotograf dokumentující natáčení jsem samozřejmě musel dbát na to, že přednost má kamera, například když se objeví nějaké kulminují-cí momenty. Na druhou stranu jsem kromě natáčení mohl fotit i dění kolem, které se na kameru vůbec nedostalo.

Která ze subkultur pro vás byla nejzajímavější?Všechny měly v sobě něco fas-cinujícího a svého. Neohippies pro mě byli takovou reminis-cencí na šedesátá léta, která jsem nezažil. Hodně vizuálně zajímaví byli také Gothici a Cosplay.

Fotografie z natáčení Kme-nů budou letos vidět na mnoha letních hudebních festivalech. Proč jste se roz-hodl pro takovouto netradiční putovní výstavu?

U hodně subkultur je spo-jujícím prvkem právě hud-ba a proto padla volba na festivaly. Mám dojem, že tam tohle téma zkrátka patří. Fo-tky má možnost vidět spousta lidí a právě tenhle způsob pre-zentace, tedy bannery umístěné na plotech, nám připadal i tak trochu punkerský. Působilo by nesmyslně dělat výstavu někde v galerii. A dost se mi líbí i ten dekorační rozměr festivalové výstavy na plotě.

Na čem v současné době pracujete?Učím na škole (pozn. redakce FAMU), chystám se na Ukraji-nu, do Gruzie a čeká mě ještě Letní filmová škola. Hodně se snažím fotit svoje vlastní věci, které nespadají pod žádnou škatulku. V současné době dávám dohromady fotografie pro knížku, kterou se chystám v nejbližší době vydat a s tím souvisí i výstava, která proběh-ne příští rok v Galerii Václava Špály.

Pokud jste cyklus na televizní obrazovce propásli, můžete všechny díly zhlédnout na www.kmeny.tv.

KMENYKarEl CudlíNBYlo to NEsMírNě oBohaCujíCí NEjEN fotografiCKY, alE i lidsKY

dokumentární cyklus ve fotografii

V letošním roce uvedla Česká televize dokumentární cyklus Kmeny, který nabídl v 16 dí-lech vhled do života různých subkultur. Celé natáčení dokumentoval Karel Cudlín, fotograf, který je považován za jednoho z nejlepších českých dokumentaristů. Většina jeho fotografií vzniká na cestách, kromě Ukrajiny jezdí pravidelně do Izraele a léta také strávil v roli oficiálního fotografa prezidenta Václava Havla. Jeho putovní výstava vy-braných snímků z natáčení dokumentární série Kmeny je během léta k vidění na mnoha hudebních festivalech.

V čem vás fascinuje doku-mentární fotografie?Díky dokumentární fotce, které se celý život věnuji, jsem měl možnost podívat se na spoustu míst, poznat hodně zajímavých lidí. Ne vždycky jsou ty samotné fotky úplně úžasné, ale ta cesta, nebo to, že tam vůbec dojdete, to je na tom nádherné. Foto-grafie je pro mne o překonávání sama sebe a dokumentární fo-cení je také o komunikaci. Ne-bavilo by mě být někde v ateli-éru sám. Takhle musíte vlastně neustále navazovat kontakt, ať už verbální nebo neverbální.

Jaká pro vás byla spoluprá-ce na dokumentární sérii Kmeny? Pro mne to bylo nesmírně obo-hacující nejen fotograficky, ale i lidsky. Člověk samozřejmě ně-které ty subkultury zná, nebo o nich alespoň slyšel, ale díky Kmenům jsem měl možnost ta-kového většího exkurzu. Může-te mluvit s lidmi z komunit, do kterých se v 55ti letech dostává-te poměrně složitě.

Jaký nejzajímavější moment z natáčení se vám podařilo zachytit?

Těžko mluvit o jednotlivé fotce, spíš pro mě bylo zajímavé to vlastní poznávání různých ko-munit. Přestože u mnoha z nich jsem viděl spojující znaky, líbi-lo se mi, jakým způsobem jsou tyto skupiny vymezené a spe-cifické. Za každým jednotlivým dílem jsou také velice zajímavé lidské osudy. Jako fotograf dokumentující natáčení jsem samozřejmě musel dbát na to, že přednost má kamera, například když se objeví nějaké kulminují-cí momenty. Na druhou stranu jsem kromě natáčení mohl fotit i dění kolem, které se na kameru vůbec nedostalo.

Která ze subkultur pro vás byla nejzajímavější?Všechny měly v sobě něco fas-cinujícího a svého. Neohippies pro mě byli takovou reminis-cencí na šedesátá léta, která jsem nezažil. Hodně vizuálně zajímaví byli také Gothici a Cosplay.

Fotografie z natáčení Kme-nů budou letos vidět na mnoha letních hudebních festivalech. Proč jste se roz-hodl pro takovouto netradiční putovní výstavu?

U hodně subkultur je spo-jujícím prvkem právě hud-ba a proto padla volba na festivaly. Mám dojem, že tam tohle téma zkrátka patří. Fo-tky má možnost vidět spousta lidí a právě tenhle způsob pre-zentace, tedy bannery umístěné na plotech, nám připadal i tak trochu punkerský. Působilo by nesmyslně dělat výstavu někde v galerii. A dost se mi líbí i ten dekorační rozměr festivalové výstavy na plotě.

Na čem v současné době pracujete?Učím na škole (pozn. redakce FAMU), chystám se na Ukraji-nu, do Gruzie a čeká mě ještě Letní filmová škola. Hodně se snažím fotit svoje vlastní věci, které nespadají pod žádnou škatulku. V současné době dávám dohromady fotografie pro knížku, kterou se chystám v nejbližší době vydat a s tím souvisí i výstava, která proběh-ne příští rok v Galerii Václava Špály.

Pokud jste cyklus na televizní obrazovce propásli, můžete všechny díly zhlédnout na www.kmeny.tv.

KMENYKarEl CudlíNBYlo to NEsMírNě oBohaCujíCí NEjEN fotografiCKY, alE i lidsKY

dokumentární cyklus ve fotografii

~ srpen 2015 ~

~ srpen 2015 ~

foto Miroslav Cibulka

Modelka Haňa Šindlerová

PRsten BBQ Prstenstvo

MakeuP, styling a PRodukce Geen Pagliacci

foto Miroslav Cibulka

Modelka Haňa Šindlerová

PRsten BBQ Prstenstvo

MakeuP, styling a PRodukce Geen Pagliacci

síLA A vzdor jAko ve dvAcetikoncem léta bude na Flédě v brně k vidění koncert sedmapadesátiletýho táty žánru punk rocku jello biafry se svoji kapelou, jejíž název, doufám, nenechá nikoho pochy-bovat o postoji, kterej ztělesňuje jako občan, muzikant i hudební vydavatel. trochu pa-radoxní je, že i když s gSoM vydal dvě desky, stejně budou všichni chtít holidays in Cambodia, kill the poor, let‘s lynch the landlord nebo California Über alles. ale to je ok, protože bez biafry a dead kennedys neexistuje v historii rokenrolu kapitola o hudbě s postojem, myslim kurva vyhraněným postojem.

Než se dostanem k sou-časnosti, tak jenom takový resumé; můj vztah k USA je hodně ovlivněnej duchem, kte-rý měly raný devadesátý léta – katalogy CD půjčoven byly plný kapel, který nemilosrdně flusaly do na povrchu hezký-ho ksichtu země nekonečnejch možností a splněnejch snů. Díky textům těch kapel nebo i rozhovorům s nima jsem se musel smát zkurvenýmu keep smiling, don´t worry be happy sračkám a dalším debiním a prázdnejm frázím, kretén-skejm televizním sériím, který blila hlavně Nova se svazáckým zápalem přetřeným na hvězdy a pruhy. Já viděl temnej ob-raz země, která zevnitř hnisá. Brandon, Brenda, Dylan a další degeni se snažili předstírat, že ne, ovšem hlas Reznora, Jour-gensena nebo právě Biafry zněl – aspoň pro mě – mnohem sro-zumitelnějc, pravdivějc a navíc byl spojenej s hudbou, která se nedala poslouchat potichu, byla nervózní, drsná a temná – prostě krásná. Jello Biafra měl a má renomé i jako zpěvák kultovních Dead Kennedys i jako majitel labelu Alternative Tentacles, kterej vydával mimo Biafrův a Jourgensův projekt Lard taky Nomeansno, Unsane,

Butthole Surfers, Melvins atd., co jméno, to pojem.

Současná Biafrova kapela se původně jmenovala Jello Biafra and the Axis of Merry Evildoers a byla míněná jako dárek k vlast-ním padesátinám v roce 2008. Bě-hem příprav vydání první desky se název změnil na Guantanamo School of Medicine a debut vyšel dva devět pod názvem The Auda-city of Hype, což je parodie na titul knihy Barracka Obamy The Audacity of Hope. Materiál zčásti tvořej starší věci, který hrál Jello Biafra už dřív, např. s kapelou The No WTO Combo, jedno-rázovou záležitostí, kde se sešli taky Krist Novoselic z Nirvany a Kim Thayil ze Soundgarden. Aby nebylo velkejch jmen málo, na týhle desce hraje na basu Billy Gould z Faith No More, kterej by bejval byl v kapele zůstal nebejt grandiózního reunionu FNM.

Jak GSOM zní? Jako kapela Jello Biafry, protože prostě není možný si tenhle zběsilej ječák splíst s kymkoli jiným. Může pod tim bejt electrocore jako v Lard, country s Mojo Nixon nebo HC punk á la Dead Kenne-dys, ale furt poznáte hlas, kterej v pekle určitě vítá politiky, když zhebnou a konečně obdržej post, kterej si skutečně zasloužej.

Možná jim tam k tomu utrpení pouštěj nahlas všechny desky, který Biafra nahrál nebo vydal. To by teda znamenalo, že i tu zatím poslední – White People And The Damage Done, kterou s guantanámskou zdrávkou nahráli před dvěma lety. Vy-palovačky jako Werewolf Of Wall Street nebo Mid-East Piece Process budou ty svině bolet, doufám, že hodně.

S Biafrovým vokálem mam ještě jednu věc – je mu skoro šedesát, ale hlas má stejnej jako na Fresh Fruit for Rotting Vegetables (kultovní debut Dead Kennedys z r. 1980), pořád slyšíte nasraný-ho kluka těsně po dvacítce, co zapáleně vyčítá světu jeho blbost, aroganci a přetvářku. Koukněte se na Metallicu jako na příklad kapely, která by neměla nejmíň dvacet let existovat, protože s mládím ztratili úplně všechno – sílu, charisma, vzdor. Nemůže-te dělat thrash nebo punk, když tohle nemáte. Srát na ně, poslou-chejte Biafru!

jello biafRa and the guantanaMo school of Medicine (usa) hanba telefon čt 27. 8. 2015, Brno – Fléda

text Zdeněk Bělohlávek

síLA A vzdor jAko ve dvAcetikoncem léta bude na Flédě v brně k vidění koncert sedmapadesátiletýho táty žánru punk rocku jello biafry se svoji kapelou, jejíž název, doufám, nenechá nikoho pochy-bovat o postoji, kterej ztělesňuje jako občan, muzikant i hudební vydavatel. trochu pa-radoxní je, že i když s gSoM vydal dvě desky, stejně budou všichni chtít holidays in Cambodia, kill the poor, let‘s lynch the landlord nebo California Über alles. ale to je ok, protože bez biafry a dead kennedys neexistuje v historii rokenrolu kapitola o hudbě s postojem, myslim kurva vyhraněným postojem.

Než se dostanem k sou-časnosti, tak jenom takový resumé; můj vztah k USA je hodně ovlivněnej duchem, kte-rý měly raný devadesátý léta – katalogy CD půjčoven byly plný kapel, který nemilosrdně flusaly do na povrchu hezký-ho ksichtu země nekonečnejch možností a splněnejch snů. Díky textům těch kapel nebo i rozhovorům s nima jsem se musel smát zkurvenýmu keep smiling, don´t worry be happy sračkám a dalším debiním a prázdnejm frázím, kretén-skejm televizním sériím, který blila hlavně Nova se svazáckým zápalem přetřeným na hvězdy a pruhy. Já viděl temnej ob-raz země, která zevnitř hnisá. Brandon, Brenda, Dylan a další degeni se snažili předstírat, že ne, ovšem hlas Reznora, Jour-gensena nebo právě Biafry zněl – aspoň pro mě – mnohem sro-zumitelnějc, pravdivějc a navíc byl spojenej s hudbou, která se nedala poslouchat potichu, byla nervózní, drsná a temná – prostě krásná. Jello Biafra měl a má renomé i jako zpěvák kultovních Dead Kennedys i jako majitel labelu Alternative Tentacles, kterej vydával mimo Biafrův a Jourgensův projekt Lard taky Nomeansno, Unsane,

Butthole Surfers, Melvins atd., co jméno, to pojem.

Současná Biafrova kapela se původně jmenovala Jello Biafra and the Axis of Merry Evildoers a byla míněná jako dárek k vlast-ním padesátinám v roce 2008. Bě-hem příprav vydání první desky se název změnil na Guantanamo School of Medicine a debut vyšel dva devět pod názvem The Auda-city of Hype, což je parodie na titul knihy Barracka Obamy The Audacity of Hope. Materiál zčásti tvořej starší věci, který hrál Jello Biafra už dřív, např. s kapelou The No WTO Combo, jedno-rázovou záležitostí, kde se sešli taky Krist Novoselic z Nirvany a Kim Thayil ze Soundgarden. Aby nebylo velkejch jmen málo, na týhle desce hraje na basu Billy Gould z Faith No More, kterej by bejval byl v kapele zůstal nebejt grandiózního reunionu FNM.

Jak GSOM zní? Jako kapela Jello Biafry, protože prostě není možný si tenhle zběsilej ječák splíst s kymkoli jiným. Může pod tim bejt electrocore jako v Lard, country s Mojo Nixon nebo HC punk á la Dead Kenne-dys, ale furt poznáte hlas, kterej v pekle určitě vítá politiky, když zhebnou a konečně obdržej post, kterej si skutečně zasloužej.

Možná jim tam k tomu utrpení pouštěj nahlas všechny desky, který Biafra nahrál nebo vydal. To by teda znamenalo, že i tu zatím poslední – White People And The Damage Done, kterou s guantanámskou zdrávkou nahráli před dvěma lety. Vy-palovačky jako Werewolf Of Wall Street nebo Mid-East Piece Process budou ty svině bolet, doufám, že hodně.

S Biafrovým vokálem mam ještě jednu věc – je mu skoro šedesát, ale hlas má stejnej jako na Fresh Fruit for Rotting Vegetables (kultovní debut Dead Kennedys z r. 1980), pořád slyšíte nasraný-ho kluka těsně po dvacítce, co zapáleně vyčítá světu jeho blbost, aroganci a přetvářku. Koukněte se na Metallicu jako na příklad kapely, která by neměla nejmíň dvacet let existovat, protože s mládím ztratili úplně všechno – sílu, charisma, vzdor. Nemůže-te dělat thrash nebo punk, když tohle nemáte. Srát na ně, poslou-chejte Biafru!

jello biafRa and the guantanaMo school of Medicine (usa) hanba telefon čt 27. 8. 2015, Brno – Fléda

text Zdeněk Bělohlávek

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

hazzard a5 skeleton.pdf 1 19. 5. 2015 22:11:06

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

rfch_105x148-mighty_tisk.pdf 1 8. 6. 2015 13:34:05

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

hazzard a5 skeleton.pdf 1 19. 5. 2015 22:11:06

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

rfch_105x148-mighty_tisk.pdf 1 8. 6. 2015 13:34:05

Meshell Ndegeocello a jednou z největších mladejch reggae stars Patricem.

V listoPadu 2010 se jí poved husarskej kousek, když se objevila jako support Prince v Antverpách: „Asi dvě hodiny před koncertem mi zavolali, jestli tam nechci hrát jako předkapela, tak jsem okamži-tě naskočila do auta a bylo.“ Dál už je všecek ten příběh celkem standardní, respektive z pohledu externího nevybočuje z mantinelů těch, kterak člověk ke slávě v mu-zice přišel. Dvaadvacetiletá Selah vydala eponymní debutový album na jaře 2011 a lačnej evropskej trh se ho nemohl nabažit. X plati-novejch desek v domácí Belgii, Francii a Nizozemí a okamžitý plánování následně vyprodanejch headline klubovejch šňůr v okolních zemích.

debut se prodával skvěle, hu-debně se jedná z větší části o ve-lice aktuální a svěží mix soulu, reggae a funku, což jsou základy, na kterejch Selah buduje zpěvný a melodický popový songy. Sem tam se objeví song se silným hip hopovým nádechem a přihodí se trocha elektroniky, někdy se zabrousí do jazzu nebo dubu a jindy zas Selah odhalí svoje ko-řeny a v plně písničkářský tradici vyjede s folkovou písničkou na akustiku. Selah má krásnej a sku-tečně všestrannej hlas, kterej ohej-bá do mnoha poloh a jehož barvou dokáže vytvářet solidní škálu různejch nálad. Téměř v každým songu jsou silný, zapamatovatelný momenty, zpěvná melodie, groove jako prase, nakažlivej popovej nápad nebo dokonalá vokální linka. Velká diverzita je ale možná i největším problémem celý desky:

jakoby se Selah buď v touze nadě-lit něco všem, anebo nevědouc, kam přesně se sama vrtnout, tro-chu ztrácela jako autorka a skla-datelka.

zákonitě: o kolik času se stráví víc na nabitejch turné, o tolik víc si lidi počkaj na další desku. V případě (samozřejmě důležitýho) druhýho alba Selah Sue Reason to byly čtyři roky, přičemž ze strany zpěvačky byly ambice na větší prosazení se na angloamerickým trhu. Na to si zřejmě ještě trochu počká, stejně tak přijetí desky v Evropě bylo výrazně střízlivější ve srovnání s ovacema, který se dostaly debu-tu. Důvodem může bejt, kromě úplně prozaickýho důvodu, že už se nejedná o zbrusu nový jméno, třeba absence tak výraznejch sing-lů, jaký Selah napsala na první al-bum. Album je na druhou stranu mnohem konzistentnější a tracky drží víc pospolu, určitě i díky míň akustický produkci a obecně plnějšímu, popovějšímu zvuku. Deska plná poměrně rozmáchlý-ho popu má jasnej tah na bránu, pořád zní ale upřímně a působí do-taženě jako celek i za cenu toho, že se Selah vzdala naprosto jasnejch rádiovejch hitů jako Raggamuffin nebo This World.

ŽiVě za to Selah Sue bude stát – to mimochodem dokázaly i bouřlivý reakce návštěvníků vyprodanýho koncertu v loňským prosinci. Tam se songy z novýho alba objevily zhruba v poměru 50/50 a dá se jen předpokládat, že dneska bude jejich provedení zas o kus dál. Možná ne Amy, na skvělej koncert si ale můžete vsadit.

Rock foR chuRchill 28.–29. 8., Vroutek u Podbořan

aŽ do puberty Selah, tehdy ještě vlastním jménem Sanne, o kytaru a hudební vzdělání nezavadila, z muzikální rodiny nebyla. Někdy v patnácti letech se přihlásila na mimoškolní kytaru a začala psát první písničky, většinou se ale učila na coverech oblíbenejch in-terpretů. Natáčela krátký videa na MySpace a Youtube a sem tam, když měla volnej víkend, si střihla krátký vystoupení v místním klu-bu nebo hospodě. Vydrželo jí to tři roky jako koníček a jelikož, jak o sobě tvrdí, není člověk velkejch snů a přehnanejch ambicí, složila místo dalších songů zkoušky na psychologii na katolický univerzi-tě v nedaleký Lovani. Vysokou školu šla pak studovat s tím, že jí dokončí a bude hledat standardní práci v oboru.

Muziku na hřebík samozřejmě nepověsila a naopak si souběžně se studiem našla cestu skrz různý belgický spolky, který podpo-rujou mladý umělce, k různejm koprodukcím a z menších na větší festivaly. Dobou, která udělala z maloměstský Sanne s kytarou Se-lah evropskýho formátu se solidní backingovou kapelou za zádama, byl rok 2010 – měla za sebou dvě EPčka a bookeři velkejch festivalů v okolí po ní chňapli jak straka po diadému. Aby ne, neokoukaná zpě-vačka někde mezi Adele a Erikou Badu, jak tvrdily renomovaný média, se dobře prodává. Selah se objevila Douru nebo Pukkelpopu v Belgii, na maďarským Szige-tu a na několika stotisícovejch festivalech ve Francii, kde má ob-rovskou fanouškovskou základnu. Pak už šlo všechno strmě nahoru, duet Please s frontmanem Gnarls Barkley Cee Lo Greenem nebo prá-ce desce s neo-soulovou hvězdou

Belgická Selah Sue patří už tři čtyři roky do třídy totálního hot shit, skoro by se i chtělo říct, že pro určitý publikum nahradila třeba Amy Winehouse. Ta je dneska pop-kulturní ikonou a o jejím hudebním odkazu se všeobecně ne-pochybuje. Je Selah přeceněná hvězda, která nutně pohasne, anebo sledujeme vý-voj dalšího význačný-ho talentu?

text Vojta Holub

Z internetuke hvězdám

Meshell Ndegeocello a jednou z největších mladejch reggae stars Patricem.

V listoPadu 2010 se jí poved husarskej kousek, když se objevila jako support Prince v Antverpách: „Asi dvě hodiny před koncertem mi zavolali, jestli tam nechci hrát jako předkapela, tak jsem okamži-tě naskočila do auta a bylo.“ Dál už je všecek ten příběh celkem standardní, respektive z pohledu externího nevybočuje z mantinelů těch, kterak člověk ke slávě v mu-zice přišel. Dvaadvacetiletá Selah vydala eponymní debutový album na jaře 2011 a lačnej evropskej trh se ho nemohl nabažit. X plati-novejch desek v domácí Belgii, Francii a Nizozemí a okamžitý plánování následně vyprodanejch headline klubovejch šňůr v okolních zemích.

debut se prodával skvěle, hu-debně se jedná z větší části o ve-lice aktuální a svěží mix soulu, reggae a funku, což jsou základy, na kterejch Selah buduje zpěvný a melodický popový songy. Sem tam se objeví song se silným hip hopovým nádechem a přihodí se trocha elektroniky, někdy se zabrousí do jazzu nebo dubu a jindy zas Selah odhalí svoje ko-řeny a v plně písničkářský tradici vyjede s folkovou písničkou na akustiku. Selah má krásnej a sku-tečně všestrannej hlas, kterej ohej-bá do mnoha poloh a jehož barvou dokáže vytvářet solidní škálu různejch nálad. Téměř v každým songu jsou silný, zapamatovatelný momenty, zpěvná melodie, groove jako prase, nakažlivej popovej nápad nebo dokonalá vokální linka. Velká diverzita je ale možná i největším problémem celý desky:

jakoby se Selah buď v touze nadě-lit něco všem, anebo nevědouc, kam přesně se sama vrtnout, tro-chu ztrácela jako autorka a skla-datelka.

zákonitě: o kolik času se stráví víc na nabitejch turné, o tolik víc si lidi počkaj na další desku. V případě (samozřejmě důležitýho) druhýho alba Selah Sue Reason to byly čtyři roky, přičemž ze strany zpěvačky byly ambice na větší prosazení se na angloamerickým trhu. Na to si zřejmě ještě trochu počká, stejně tak přijetí desky v Evropě bylo výrazně střízlivější ve srovnání s ovacema, který se dostaly debu-tu. Důvodem může bejt, kromě úplně prozaickýho důvodu, že už se nejedná o zbrusu nový jméno, třeba absence tak výraznejch sing-lů, jaký Selah napsala na první al-bum. Album je na druhou stranu mnohem konzistentnější a tracky drží víc pospolu, určitě i díky míň akustický produkci a obecně plnějšímu, popovějšímu zvuku. Deska plná poměrně rozmáchlý-ho popu má jasnej tah na bránu, pořád zní ale upřímně a působí do-taženě jako celek i za cenu toho, že se Selah vzdala naprosto jasnejch rádiovejch hitů jako Raggamuffin nebo This World.

ŽiVě za to Selah Sue bude stát – to mimochodem dokázaly i bouřlivý reakce návštěvníků vyprodanýho koncertu v loňským prosinci. Tam se songy z novýho alba objevily zhruba v poměru 50/50 a dá se jen předpokládat, že dneska bude jejich provedení zas o kus dál. Možná ne Amy, na skvělej koncert si ale můžete vsadit.

Rock foR chuRchill 28.–29. 8., Vroutek u Podbořan

aŽ do puberty Selah, tehdy ještě vlastním jménem Sanne, o kytaru a hudební vzdělání nezavadila, z muzikální rodiny nebyla. Někdy v patnácti letech se přihlásila na mimoškolní kytaru a začala psát první písničky, většinou se ale učila na coverech oblíbenejch in-terpretů. Natáčela krátký videa na MySpace a Youtube a sem tam, když měla volnej víkend, si střihla krátký vystoupení v místním klu-bu nebo hospodě. Vydrželo jí to tři roky jako koníček a jelikož, jak o sobě tvrdí, není člověk velkejch snů a přehnanejch ambicí, složila místo dalších songů zkoušky na psychologii na katolický univerzi-tě v nedaleký Lovani. Vysokou školu šla pak studovat s tím, že jí dokončí a bude hledat standardní práci v oboru.

Muziku na hřebík samozřejmě nepověsila a naopak si souběžně se studiem našla cestu skrz různý belgický spolky, který podpo-rujou mladý umělce, k různejm koprodukcím a z menších na větší festivaly. Dobou, která udělala z maloměstský Sanne s kytarou Se-lah evropskýho formátu se solidní backingovou kapelou za zádama, byl rok 2010 – měla za sebou dvě EPčka a bookeři velkejch festivalů v okolí po ní chňapli jak straka po diadému. Aby ne, neokoukaná zpě-vačka někde mezi Adele a Erikou Badu, jak tvrdily renomovaný média, se dobře prodává. Selah se objevila Douru nebo Pukkelpopu v Belgii, na maďarským Szige-tu a na několika stotisícovejch festivalech ve Francii, kde má ob-rovskou fanouškovskou základnu. Pak už šlo všechno strmě nahoru, duet Please s frontmanem Gnarls Barkley Cee Lo Greenem nebo prá-ce desce s neo-soulovou hvězdou

Belgická Selah Sue patří už tři čtyři roky do třídy totálního hot shit, skoro by se i chtělo říct, že pro určitý publikum nahradila třeba Amy Winehouse. Ta je dneska pop-kulturní ikonou a o jejím hudebním odkazu se všeobecně ne-pochybuje. Je Selah přeceněná hvězda, která nutně pohasne, anebo sledujeme vý-voj dalšího význačný-ho talentu?

text Vojta Holub

Z internetuke hvězdám

Když na konci července oznámila pražská trojice Worldhood, že se odebírá k ledu, většina český punkový obce pravděpodobně nehnula brvou. Možná dokonce o Worldhood nikdy ani neslyšela. Možná teda nebude na škodu si připomenout, o jak originální zjev na scéně odchodem týhle kapely přicházíme.

“What is the Path you Want to go? aRe you Willing to go on-WaRds eVen if it shoWs you Places you’d RatheR not knoW?”

Worldhood založil Kejmy, kterej kromě pro-motérství a dalších výraznejch aktivit ve scéně předtím působil například v P.S. nebo Thali-domide. Původně se jednalo o sólovej projekt. Tuny akustickejch songů po šuplíkách, texty plný frustrací, depresí a vzteku a jak už to tak u těch písničkářů bejvá, zbylo místo i pro trochu starýho dobrýho zlomenýho srdce. Volání rokenrolu je ale silnější, než jsme si všichni ochotný připustit, a tak se po nale-zení vhodnejch spolubláznů stala z World-hood regulérní plně elektrifikovaná kapela. Díky tomu se ukázalo, že kromě zajímavě poetickejch textů prošpikovanejch punkovým étosem se Kejmyho tvorba vyznačuje taky dost netradiční hudební atmosférou. Snad by se v začátcích dalo mluvit o fascinaci Nomeansno

(koneckonců název mluví za vše), nikdy ale ne tak, aby to smrdělo kopírkou. World-hood se ale měli dočkat ještě několika přerodů.

“Was it a chicken oR the egg? the Music oR the Message?”

Jmenovat tady všechny členy, který se za 5 let ve World-hood vystřídali, by nemělo smysl. Stejně jako sledovat křivku žánrovýho vývoje. Důležitější na týhle kapele vž-dycky byly naopak neměnící se konstanty. Ať už hráli v za-čátcích nafugazlej nomeansno indie rock nebo v pozdějších letech melancholickou pun-kovou popinu lehce zaváně-jící Jimmy Eat World nebo třeba Springsteenem, World-hood byli vždycky naprosto srdcovou undergroundovou kapelou. Kdoví, možná kdy-by nebyli, mohlo všechno dopadnout jinak a daleko mainstreamověji. Materiál a schopnosti na to rozhodně měli. Parta kolem Kejmyho si ale pro celkem jasně daný a pevný postoje nikdy nešla daleko. A i přes nedostatek pozornosti, kterým samozřej-mě pak většina podobnejch formací trpí, je to tak správně. Koneckonců, radši uvidím kapelu, jako byli Worldhood, na hardcorovým koncertě v Café Na půl cesty nebo na benefitu pro Kliniku, než abych je znechuceně sledoval v estrádě na Nově nebo v re-klamě na šampon (i kdyby byl stokrát veganskej). Za to, že zůstali v podzemí, tak patří klukům vlastně velkej dík.

Nicméně nedá se nic dělat, čas se nachýlil a ačkoliv o de-finitivním nevratným rozpadu nikdo nic neřek, spletenec různejch veřejnejch i neve-řejnejch důvodů zafungoval, jak už to tak u rozpadů bejvá, a posunul Worldhood až na práh svýho (zatím) poslední-ho koncertu. Tím bude so-lidně důstojná akce 4. září na Sedmičce. Večer otevřou ně-mecký punk rockový oblíben-ci The Detectors a po nich už

to rozbalí se svojí labutí písní Světstvo. Co je ale na tomhle koncertě pravděpodobně ještě důležitější, je fakt, že tu World-hood pokřtí svojí debutovou dlouhohrající desku Nerd Love, která už je ve vývoji taky nějakej pátek a kdo ví, tak se těší jak blázen, kdo neví, měl by zjistit, o co by mohl přijít. Tenhle epitaf totiž bude vážně luxusní záležitost. Vzhledem k ukončení činnosti kapely sice (aspoň zatím) nevyjde fyzicky na vinylu, ale pouze ke stažení digitálně, to by vás ale nemělo odradit od toho si ten skvost už během září pustit a odpovědět si na otázku, jestli Worldhood svoje rokenrolový fantazie jenom snili, nebo prožívali naplno. Pro mě je od-pověď celkem jasná.

WoRldhood the detectoRs (de) pá 4. 9. 2015, Praha – Klub 007 Strahov

“aRe We getting anycloseR to liVe ouRdReaMs? oR aRe We still thesaMe old kids uP in the cheaP seats,dReaMing ouR Rock’n’Roll fantasies?”

konec jedný rokenrolový fantazie

riP text Vojta Libich

Když na konci července oznámila pražská trojice Worldhood, že se odebírá k ledu, většina český punkový obce pravděpodobně nehnula brvou. Možná dokonce o Worldhood nikdy ani neslyšela. Možná teda nebude na škodu si připomenout, o jak originální zjev na scéně odchodem týhle kapely přicházíme.

“What is the Path you Want to go? aRe you Willing to go on-WaRds eVen if it shoWs you Places you’d RatheR not knoW?”

Worldhood založil Kejmy, kterej kromě pro-motérství a dalších výraznejch aktivit ve scéně předtím působil například v P.S. nebo Thali-domide. Původně se jednalo o sólovej projekt. Tuny akustickejch songů po šuplíkách, texty plný frustrací, depresí a vzteku a jak už to tak u těch písničkářů bejvá, zbylo místo i pro trochu starýho dobrýho zlomenýho srdce. Volání rokenrolu je ale silnější, než jsme si všichni ochotný připustit, a tak se po nale-zení vhodnejch spolubláznů stala z World-hood regulérní plně elektrifikovaná kapela. Díky tomu se ukázalo, že kromě zajímavě poetickejch textů prošpikovanejch punkovým étosem se Kejmyho tvorba vyznačuje taky dost netradiční hudební atmosférou. Snad by se v začátcích dalo mluvit o fascinaci Nomeansno

(koneckonců název mluví za vše), nikdy ale ne tak, aby to smrdělo kopírkou. World-hood se ale měli dočkat ještě několika přerodů.

“Was it a chicken oR the egg? the Music oR the Message?”

Jmenovat tady všechny členy, který se za 5 let ve World-hood vystřídali, by nemělo smysl. Stejně jako sledovat křivku žánrovýho vývoje. Důležitější na týhle kapele vž-dycky byly naopak neměnící se konstanty. Ať už hráli v za-čátcích nafugazlej nomeansno indie rock nebo v pozdějších letech melancholickou pun-kovou popinu lehce zaváně-jící Jimmy Eat World nebo třeba Springsteenem, World-hood byli vždycky naprosto srdcovou undergroundovou kapelou. Kdoví, možná kdy-by nebyli, mohlo všechno dopadnout jinak a daleko mainstreamověji. Materiál a schopnosti na to rozhodně měli. Parta kolem Kejmyho si ale pro celkem jasně daný a pevný postoje nikdy nešla daleko. A i přes nedostatek pozornosti, kterým samozřej-mě pak většina podobnejch formací trpí, je to tak správně. Koneckonců, radši uvidím kapelu, jako byli Worldhood, na hardcorovým koncertě v Café Na půl cesty nebo na benefitu pro Kliniku, než abych je znechuceně sledoval v estrádě na Nově nebo v re-klamě na šampon (i kdyby byl stokrát veganskej). Za to, že zůstali v podzemí, tak patří klukům vlastně velkej dík.

Nicméně nedá se nic dělat, čas se nachýlil a ačkoliv o de-finitivním nevratným rozpadu nikdo nic neřek, spletenec různejch veřejnejch i neve-řejnejch důvodů zafungoval, jak už to tak u rozpadů bejvá, a posunul Worldhood až na práh svýho (zatím) poslední-ho koncertu. Tím bude so-lidně důstojná akce 4. září na Sedmičce. Večer otevřou ně-mecký punk rockový oblíben-ci The Detectors a po nich už

to rozbalí se svojí labutí písní Světstvo. Co je ale na tomhle koncertě pravděpodobně ještě důležitější, je fakt, že tu World-hood pokřtí svojí debutovou dlouhohrající desku Nerd Love, která už je ve vývoji taky nějakej pátek a kdo ví, tak se těší jak blázen, kdo neví, měl by zjistit, o co by mohl přijít. Tenhle epitaf totiž bude vážně luxusní záležitost. Vzhledem k ukončení činnosti kapely sice (aspoň zatím) nevyjde fyzicky na vinylu, ale pouze ke stažení digitálně, to by vás ale nemělo odradit od toho si ten skvost už během září pustit a odpovědět si na otázku, jestli Worldhood svoje rokenrolový fantazie jenom snili, nebo prožívali naplno. Pro mě je od-pověď celkem jasná.

WoRldhood the detectoRs (de) pá 4. 9. 2015, Praha – Klub 007 Strahov

“aRe We getting anycloseR to liVe ouRdReaMs? oR aRe We still thesaMe old kids uP in the cheaP seats,dReaMing ouR Rock’n’Roll fantasies?”

konec jedný rokenrolový fantazie

riP text Vojta Libich

Všichni známe tu popelkovskou story. Marshall Mathers, chudej bílej cápek z černošský čtvrti v Detroitu, co vzešel z rozvrácený rodiny a příšernejch chudejch po-měrů a nakonec se neuvěřitelně vyskillovaným rapem vypracoval na jednoho z nejúspěšnějších in-terpretů všech dob. Potud starý známý klišé. Ale málokdo u nás se obtěžuje třeba si poslechnout tex-ty, nebo se o Eminema zajímat tro-chu hlouběji než co kdy předklá-daly masmédia. Celkovej obrázek je o dost drsnější a šílenější než to, jak tuhle pop-ikonu vnímá běžnej hudební konzument. Pravda je taková, že Marshall byl vždycky nejen brutální fanatik do klasický-ho rapu, ale i tak trochu magor – a vzhledem k prostředí, ve kterým vyrůstal, se vlastně ale ani není čemu divit. Jeho bizarnost vy-plula na povrch po vydání první, nijak zvlášť úspěšný desky Infi-nite (1996), kdy si vytvořil svoje temný alter-ego, který pojmenoval Slim Shady.

Slim se stal pro Emine-ma platformou pro vlastní schizofrenii. Marshall Mathers byl sice ostrej a odrzlej týpek s pro-říznutou držkou, ale tématicky se víceméně pořá držel v určitejch mezích. Naproti tomu Slim Shady si sám zboural veškerý hranice –

slušnosti, morálky i vkusu. Tady se prodrala naplno temnota, kte-rou v sobě celý mládí dusil. Na průlomový desce The Slim Shady LP z roku 1999 Em ukázal, že se toho fakt nebojí a kromě dost zlejch a naturalistickejch popi-sů vlastního života a minulosti se rozhod posluchače šokovat textama o vraždách (především ženskejch), násilí, drogách a sexu. A jak to zafungovalo? Z Emine-ma se prakticky přes noc stala na jedný straně mezinárodní su-perstar, na straně druhý nenávi-děnej terč všech moralistickejch

bojovníků. Marilyna Mansona nenáviděli křesťani, Eminem ale rozšířil záběr svejch nepřátel snad o všechny americký rodiče a vlastně veškerý spořádaný ob-čany. Stal se z něj enfant terrible (nejen) americký společnosti.

Jak se dalo čekat, psychopat Slim Shady začal tak trochu žít vlastním životem. Na desce Marshall Mathers LP (2000) už jede do plnejch a až odporným způsobem fuckuje naprosto všechny – od vlastní matky, bej-

valý manželky přes všemožný ce-lebrity vlastně po každýho, kdo mu přijde do cesty. Nutno ale poznamenat, že vždycky s velkou dávkou dost očividnýho černýho humoru, sarkasmu, a především s naprosto nepřekonatelnou flow a textařskejma schopnostma, ze kterejch se celýmu světu protá-čely panenky. Koneckonců hned na další desce The Eminem Show (2002) a na soundtracku k fil-mu 8 Mile ze stejnýho roku se Eminem ukázal i ve vážnějších polohách a předved, že umí bejt daleko víc než jenom drzej par-

chant, co si dělá prdel z lidí. Ať už nekompromisním fuck off cenzuře, americký vládě a vá-lečnýmu šílenství po 11. září, nebo jakousi povzbuzující hrdostí příslušníka pracující třídy, kterou je jeho tvorba prošpikovaná od za-čátku. Příklad za všechny je jeho Oscarem oceněná kýčovitě pate-tická motivační hymna o chopení se příležitosti Lose Yourself. Nemožný se stalo možným a i tohle zafungovalo. Krále rapu už nemohlo nic zastavit. Jenom vlastní sžíravá temnota a – jak už to tak bejvá – drogy.

Následovala slabší drogovou závislostí poznamenaná deska Encore (2004) a po ní pětiletá odmlka vyplněná na střídačku fetem a odvykačkama. Ani Relapse (2009) a Recovery (2010), první dvě desky po tom, co se Eminem dostal ze sraček, kvalitou ani silou zdaleka nedosahujou jeho starší tvorby. Někdejší provokatér nu-mero uno se tak trochu utápí ve vlastním prozření a na obvyklý ostrý vtípky už tu není místo. Sko-ro jako by s alkoholem a droga-ma Em pohřbil i Slima Shadyho i s celou jeho temnotou. Ale i to, co zakopete hluboko, jednou vy-leze zpátky na povrch.

Možná si teď říkáte, že jsme se úplně zbláznili, když píšeme v Mighty Freezinu o Eminemovi, o tom blonďatým hip hopo-vým šaškovi, kterýho zná každej z televize. Tahle kontroverz-ní postava má ale s rokenrolem a kontrakulturou společný-ho daleko víc, než si většina lidí připustí.

ultiMátní guyPřed dvěma lety ale svojí na

starou tvorbu navazující deskou Marshall Mathers LP 2 (2013) Eminem potvrdil svoji pozici krále, respektive jí ještě upevnil a povýšil. Jak se sám posluchače ptá v singlu Rap God: „Proč bejt král, když můžeš bejt bůh?“ Na tomhle zatím po-sledním albu je v ještě lepší a šílenější formě než kdykoliv před-tím. A navíc celej koncept desky po-malu a zlověstně připravuje návrat zlýho dvojčete, který se nakonec prodere na povrch a začne dštít síru a kosit všechno, co mu přijde do cesty. Tentokrát za střízliva a v plný síle. Slim Shady je zpátky a s ním i Emova nej-silnější zbraň – černej humor a schopnost urazit naprosto všechny. Zdá se vám to jako málo rokenrolovej příběh? Možná je načase zahodit předsudky a na Eminemovu tvorbu se trochu mrknout. Třeba budete překvapený. Koneckonců:

Proč bejt král, když můžeš bejt bůh?

text Vojta Libich

Všichni známe tu popelkovskou story. Marshall Mathers, chudej bílej cápek z černošský čtvrti v Detroitu, co vzešel z rozvrácený rodiny a příšernejch chudejch po-měrů a nakonec se neuvěřitelně vyskillovaným rapem vypracoval na jednoho z nejúspěšnějších in-terpretů všech dob. Potud starý známý klišé. Ale málokdo u nás se obtěžuje třeba si poslechnout tex-ty, nebo se o Eminema zajímat tro-chu hlouběji než co kdy předklá-daly masmédia. Celkovej obrázek je o dost drsnější a šílenější než to, jak tuhle pop-ikonu vnímá běžnej hudební konzument. Pravda je taková, že Marshall byl vždycky nejen brutální fanatik do klasický-ho rapu, ale i tak trochu magor – a vzhledem k prostředí, ve kterým vyrůstal, se vlastně ale ani není čemu divit. Jeho bizarnost vy-plula na povrch po vydání první, nijak zvlášť úspěšný desky Infi-nite (1996), kdy si vytvořil svoje temný alter-ego, který pojmenoval Slim Shady.

Slim se stal pro Emine-ma platformou pro vlastní schizofrenii. Marshall Mathers byl sice ostrej a odrzlej týpek s pro-říznutou držkou, ale tématicky se víceméně pořá držel v určitejch mezích. Naproti tomu Slim Shady si sám zboural veškerý hranice –

slušnosti, morálky i vkusu. Tady se prodrala naplno temnota, kte-rou v sobě celý mládí dusil. Na průlomový desce The Slim Shady LP z roku 1999 Em ukázal, že se toho fakt nebojí a kromě dost zlejch a naturalistickejch popi-sů vlastního života a minulosti se rozhod posluchače šokovat textama o vraždách (především ženskejch), násilí, drogách a sexu. A jak to zafungovalo? Z Emine-ma se prakticky přes noc stala na jedný straně mezinárodní su-perstar, na straně druhý nenávi-děnej terč všech moralistickejch

bojovníků. Marilyna Mansona nenáviděli křesťani, Eminem ale rozšířil záběr svejch nepřátel snad o všechny americký rodiče a vlastně veškerý spořádaný ob-čany. Stal se z něj enfant terrible (nejen) americký společnosti.

Jak se dalo čekat, psychopat Slim Shady začal tak trochu žít vlastním životem. Na desce Marshall Mathers LP (2000) už jede do plnejch a až odporným způsobem fuckuje naprosto všechny – od vlastní matky, bej-

valý manželky přes všemožný ce-lebrity vlastně po každýho, kdo mu přijde do cesty. Nutno ale poznamenat, že vždycky s velkou dávkou dost očividnýho černýho humoru, sarkasmu, a především s naprosto nepřekonatelnou flow a textařskejma schopnostma, ze kterejch se celýmu světu protá-čely panenky. Koneckonců hned na další desce The Eminem Show (2002) a na soundtracku k fil-mu 8 Mile ze stejnýho roku se Eminem ukázal i ve vážnějších polohách a předved, že umí bejt daleko víc než jenom drzej par-

chant, co si dělá prdel z lidí. Ať už nekompromisním fuck off cenzuře, americký vládě a vá-lečnýmu šílenství po 11. září, nebo jakousi povzbuzující hrdostí příslušníka pracující třídy, kterou je jeho tvorba prošpikovaná od za-čátku. Příklad za všechny je jeho Oscarem oceněná kýčovitě pate-tická motivační hymna o chopení se příležitosti Lose Yourself. Nemožný se stalo možným a i tohle zafungovalo. Krále rapu už nemohlo nic zastavit. Jenom vlastní sžíravá temnota a – jak už to tak bejvá – drogy.

Následovala slabší drogovou závislostí poznamenaná deska Encore (2004) a po ní pětiletá odmlka vyplněná na střídačku fetem a odvykačkama. Ani Relapse (2009) a Recovery (2010), první dvě desky po tom, co se Eminem dostal ze sraček, kvalitou ani silou zdaleka nedosahujou jeho starší tvorby. Někdejší provokatér nu-mero uno se tak trochu utápí ve vlastním prozření a na obvyklý ostrý vtípky už tu není místo. Sko-ro jako by s alkoholem a droga-ma Em pohřbil i Slima Shadyho i s celou jeho temnotou. Ale i to, co zakopete hluboko, jednou vy-leze zpátky na povrch.

Možná si teď říkáte, že jsme se úplně zbláznili, když píšeme v Mighty Freezinu o Eminemovi, o tom blonďatým hip hopo-vým šaškovi, kterýho zná každej z televize. Tahle kontroverz-ní postava má ale s rokenrolem a kontrakulturou společný-ho daleko víc, než si většina lidí připustí.

ultiMátní guyPřed dvěma lety ale svojí na

starou tvorbu navazující deskou Marshall Mathers LP 2 (2013) Eminem potvrdil svoji pozici krále, respektive jí ještě upevnil a povýšil. Jak se sám posluchače ptá v singlu Rap God: „Proč bejt král, když můžeš bejt bůh?“ Na tomhle zatím po-sledním albu je v ještě lepší a šílenější formě než kdykoliv před-tím. A navíc celej koncept desky po-malu a zlověstně připravuje návrat zlýho dvojčete, který se nakonec prodere na povrch a začne dštít síru a kosit všechno, co mu přijde do cesty. Tentokrát za střízliva a v plný síle. Slim Shady je zpátky a s ním i Emova nej-silnější zbraň – černej humor a schopnost urazit naprosto všechny. Zdá se vám to jako málo rokenrolovej příběh? Možná je načase zahodit předsudky a na Eminemovu tvorbu se trochu mrknout. Třeba budete překvapený. Koneckonců:

Proč bejt král, když můžeš bejt bůh?

text Vojta Libich

text Přemek Černík

Bartošovská stuPnice

PředstaVte si tu hrůzu, kdyby se Adam nějakým ne-dopatřením objevil na kon-certě Slashe, kterej je napůl Žid, napůl černoch, Ame-ričan, co se narodil v Ang-lii, takže má EU pas a ještě k tomu ateista, liberál a dost pravděpodobně i iluminát. Tolik démonů najednou by muselo bejvalýho padava-na klozeťáckýho prezidenta Klause roztrhat jako Bruce Banner měnící se na Hulka upnutý slipy od Tommyho Hilfigera.

MoŽná má Bartoš něja-kou neurodegenerativní

poruchu a mozek se mu progresivně stěhuje z lebky do análu, nebo si jednou za-pomněl vzít svůj orgonitovej butt-plug a ilimunáti ho ovládaj a využívaj k diverz-ním taktikám. Nejpravdě-podobnější však je, že jest nemocen na duši a jeho stav se zhoršil do takový míry, že už nepozná, jestli je v realnym světě, nebo na atrakci v Disneylandu.

adaM sám o sobě není pro-blém. Jestli zrovna pobí-há před americkou kolonou a neni ani schopnej se zko-ordinovat s velitelem Vyva-

dilem, nebo píše seznamy pravdoláskařů (případně do-plňte kohokoli koho se Bar-toš bojí), je celkem jedno. Je to k smíchu a člověku může bejt jen líto, že tenhle maník, kterej si asi myslí, že je vý-sledkem neposkvrněnýho početí, nevyhledal profesio-nální pomoc, když byl ještě čas.

baRtoš i přes svoje ra-sistický, homofobní a xeno-fobní (a zase ty fobie!) kecy nepatří do vězení, kde by skončil jako oblíbená bitch, ale do vypolstrovaný cely, ve který by i podepsaný vý-tisky cestopisů Václava Klau-se musely mít zakulacený hrany, aby si Adam něco neudělal. Trošku větší prů-ser je, že s takovym mentá-lem můžou na pódium vylízt jiný lidi, aniž by je dav vyvá-

Adam B. Bartoš má těžkej život. Má totiž víc fobií než měl Albert Fish sexuálních deviací; a že jich bylo dost. Bojí se Židů, černochů, Arabů, Američanů, homosexuálů, ilumi-nátů, Evropský unie, pravdoláskařů, liberálů, ateistů nebo změny klimatu, takže dojít si koupit třeba jogurt k snídani se rovná cestě s prstenem do středu Mordoru.

lel v dehtu a peří a poslal po prdeli ze skály.

nelze se zastávat populis-tickejch žvanilů, který vy-užijou každý příležitosti k tomu, aby nasbírali po-litický body, ale pokud se to odehrává v zákonnejch a jakž takž slušnejch mezích, nedá se s tim krom šíření osvěty a léků na chronickou demenci nic dělat. Pokud jsou ale Tomio Okamura a Aleš Brichta schopný pro blaho Japa shopů, respek-tive kariéru ochablou jak Fa-rinelliho úd, schopný sdílet řečnickej pult s člověkem, kterýho by nezvládla dia-gnostikovat ani celá Unie psychologických asociací České republiky a Česká psy-chiatrická společnost dohro-mady, tak se posouvá laťka tak vysoko, že by jí nepře-

skočil ani Obi-Wan Kenobi.

kdokoli, kdo na demon-straci nebo happening pořá-danej Národní demokra-cií (tedy Bartošem) přijde řečnit nebo si jen zahulákat a poslechnout si pár říznejch manter o tom, kdo nám všechno ničí kulturní dě-dictví, znásilňuje děti a bere práci, musí bejt zodpovědnej za toho chudáka padlýho an-děla.

tady nejde o samotnou zkrachovalou persónu „pu-blicisty“, kterej vydává tak akorát fantazmagorický knihy volně ke stažení v pédéefku nebo na serveru podobně jetýho katolickýho kujebáka Petra Hájka. Bartoš je zvnějšku metaforou všeho, co je na dnešní společnosti v prdeli. Mohla by existovat

stupnice od jedný deseti-ny do deseti desetin Bartoše a dalo by se na ní měřit, jak moc velkej kokot člověk je.

PaktoVání se se samotnym Bartošem ukazuje na ab-solutní nedostatek empa-tie, čirej cynismus a cha-rakter psího výkalu. Je to minimálně na pět desetin Bartoše a akcie půjdou dál strmě nahoru. Podobně to je s posluchačskou základnou slovenskýho Robina Hooda a lesního druida v jedný osobě Mariána Magáta.

nejhoRší na tom je, že čim vejš vaše bartošovská křivka stoupá, tim se u vás rozrůstá chronická paranoia. Jak říká Roy Batty v Blade Runneru: „Quite an experience to live in fear, isn‘t it? That‘s what it is to be a slave!“

text Přemek Černík

Bartošovská stuPnice

PředstaVte si tu hrůzu, kdyby se Adam nějakým ne-dopatřením objevil na kon-certě Slashe, kterej je napůl Žid, napůl černoch, Ame-ričan, co se narodil v Ang-lii, takže má EU pas a ještě k tomu ateista, liberál a dost pravděpodobně i iluminát. Tolik démonů najednou by muselo bejvalýho padava-na klozeťáckýho prezidenta Klause roztrhat jako Bruce Banner měnící se na Hulka upnutý slipy od Tommyho Hilfigera.

MoŽná má Bartoš něja-kou neurodegenerativní

poruchu a mozek se mu progresivně stěhuje z lebky do análu, nebo si jednou za-pomněl vzít svůj orgonitovej butt-plug a ilimunáti ho ovládaj a využívaj k diverz-ním taktikám. Nejpravdě-podobnější však je, že jest nemocen na duši a jeho stav se zhoršil do takový míry, že už nepozná, jestli je v realnym světě, nebo na atrakci v Disneylandu.

adaM sám o sobě není pro-blém. Jestli zrovna pobí-há před americkou kolonou a neni ani schopnej se zko-ordinovat s velitelem Vyva-

dilem, nebo píše seznamy pravdoláskařů (případně do-plňte kohokoli koho se Bar-toš bojí), je celkem jedno. Je to k smíchu a člověku může bejt jen líto, že tenhle maník, kterej si asi myslí, že je vý-sledkem neposkvrněnýho početí, nevyhledal profesio-nální pomoc, když byl ještě čas.

baRtoš i přes svoje ra-sistický, homofobní a xeno-fobní (a zase ty fobie!) kecy nepatří do vězení, kde by skončil jako oblíbená bitch, ale do vypolstrovaný cely, ve který by i podepsaný vý-tisky cestopisů Václava Klau-se musely mít zakulacený hrany, aby si Adam něco neudělal. Trošku větší prů-ser je, že s takovym mentá-lem můžou na pódium vylízt jiný lidi, aniž by je dav vyvá-

Adam B. Bartoš má těžkej život. Má totiž víc fobií než měl Albert Fish sexuálních deviací; a že jich bylo dost. Bojí se Židů, černochů, Arabů, Američanů, homosexuálů, ilumi-nátů, Evropský unie, pravdoláskařů, liberálů, ateistů nebo změny klimatu, takže dojít si koupit třeba jogurt k snídani se rovná cestě s prstenem do středu Mordoru.

lel v dehtu a peří a poslal po prdeli ze skály.

nelze se zastávat populis-tickejch žvanilů, který vy-užijou každý příležitosti k tomu, aby nasbírali po-litický body, ale pokud se to odehrává v zákonnejch a jakž takž slušnejch mezích, nedá se s tim krom šíření osvěty a léků na chronickou demenci nic dělat. Pokud jsou ale Tomio Okamura a Aleš Brichta schopný pro blaho Japa shopů, respek-tive kariéru ochablou jak Fa-rinelliho úd, schopný sdílet řečnickej pult s člověkem, kterýho by nezvládla dia-gnostikovat ani celá Unie psychologických asociací České republiky a Česká psy-chiatrická společnost dohro-mady, tak se posouvá laťka tak vysoko, že by jí nepře-

skočil ani Obi-Wan Kenobi.

kdokoli, kdo na demon-straci nebo happening pořá-danej Národní demokra-cií (tedy Bartošem) přijde řečnit nebo si jen zahulákat a poslechnout si pár říznejch manter o tom, kdo nám všechno ničí kulturní dě-dictví, znásilňuje děti a bere práci, musí bejt zodpovědnej za toho chudáka padlýho an-děla.

tady nejde o samotnou zkrachovalou persónu „pu-blicisty“, kterej vydává tak akorát fantazmagorický knihy volně ke stažení v pédéefku nebo na serveru podobně jetýho katolickýho kujebáka Petra Hájka. Bartoš je zvnějšku metaforou všeho, co je na dnešní společnosti v prdeli. Mohla by existovat

stupnice od jedný deseti-ny do deseti desetin Bartoše a dalo by se na ní měřit, jak moc velkej kokot člověk je.

PaktoVání se se samotnym Bartošem ukazuje na ab-solutní nedostatek empa-tie, čirej cynismus a cha-rakter psího výkalu. Je to minimálně na pět desetin Bartoše a akcie půjdou dál strmě nahoru. Podobně to je s posluchačskou základnou slovenskýho Robina Hooda a lesního druida v jedný osobě Mariána Magáta.

nejhoRší na tom je, že čim vejš vaše bartošovská křivka stoupá, tim se u vás rozrůstá chronická paranoia. Jak říká Roy Batty v Blade Runneru: „Quite an experience to live in fear, isn‘t it? That‘s what it is to be a slave!“

Největším pornem na letošním ročníku bylo:a) poměrně hlasitá sobotní penetrace u vchodu do stanového městečkab) vystoupení Enter Shikaric) vedro

Prezident Zeman sjíždí o prázdninách:a) Berounku b) Evu a Vaškac) stále novináře

Aleš Brichta je populární český:a) umělecb) všeumětel c) buran

Manželka ministra Babiše se při souloži ptá:a) kostelecký?b) mám to zadarmo?c) už Bureše?

Přistěhovalci standardně vytáčí:a) iPhonyb) iPadyc) iDioty

Facebook je:a) celosvětová sociální sněďb) mocný c) nemocný

Prázdninové televizní vysílání stojí:a) nervyb) střízlivé mozkové buňkyc) za hovno, ostatně jako po zbytek roku

Za posrané životy většinové populace u nás může:a) Koko a Tchořb) abnormální spotřeba piva a startekc) kdokoliv

Není žádnou novinkou, že v létě je vedro, v srpnu padaj hvězdy a panenské blány... stejně tak není tajemstvím, že je za námi další ročník Mighty Sounds. Na to se vás ptát nemusíme a ani nechceme, rádi bychom ozkoušeli vaše reflexy, které musely utrpět značné škody. Kdo si něco pamatuje, špatně se nebavil. Pojďme na to:

Fotografie z dovolené, opalovací krém a plyšová zvířátka zasílejte Tomiu Okamurovi na adresu Vyndaná 44, Praha 8-Bohnice. Děkujeme za pozornost!

Dlouhá 33, Praha • 540 Kč Goout.cz/590 Kč na místě

(de/fr - reggae/dancehall/hip hop/ska/punk)

4.10. roxy

new album release tour

Největším pornem na letošním ročníku bylo:a) poměrně hlasitá sobotní penetrace u vchodu do stanového městečkab) vystoupení Enter Shikaric) vedro

Prezident Zeman sjíždí o prázdninách:a) Berounku b) Evu a Vaškac) stále novináře

Aleš Brichta je populární český:a) umělecb) všeumětel c) buran

Manželka ministra Babiše se při souloži ptá:a) kostelecký?b) mám to zadarmo?c) už Bureše?

Přistěhovalci standardně vytáčí:a) iPhonyb) iPadyc) iDioty

Facebook je:a) celosvětová sociální sněďb) mocný c) nemocný

Prázdninové televizní vysílání stojí:a) nervyb) střízlivé mozkové buňkyc) za hovno, ostatně jako po zbytek roku

Za posrané životy většinové populace u nás může:a) Koko a Tchořb) abnormální spotřeba piva a startekc) kdokoliv

Není žádnou novinkou, že v létě je vedro, v srpnu padaj hvězdy a panenské blány... stejně tak není tajemstvím, že je za námi další ročník Mighty Sounds. Na to se vás ptát nemusíme a ani nechceme, rádi bychom ozkoušeli vaše reflexy, které musely utrpět značné škody. Kdo si něco pamatuje, špatně se nebavil. Pojďme na to:

Fotografie z dovolené, opalovací krém a plyšová zvířátka zasílejte Tomiu Okamurovi na adresu Vyndaná 44, Praha 8-Bohnice. Děkujeme za pozornost!

Dlouhá 33, Praha • 540 Kč Goout.cz/590 Kč na místě

(de/fr - reggae/dancehall/hip hop/ska/punk)

4.10. roxy

new album release tour

Vodnář (21. 1.–19. 2.)Úplněk ve Vodnáři proběhl kon-cem července, vám během čer-vence proběhl několikrát celý život. Těch mejdanů bylo po-měrně dost, zkuste na moment třeba literaturu a porno. Dopo-ručujeme Pozdravy z kožených kalhot a výlet do Tyrol.

Ryby (20. 2.–20. 3.)Ač teprve půle roku, i hlava mívá prázdniny, Ryby se rozhodly pro zúčtování s uplynulou dekádou. Je poněkud brzo na loučení se s tou spoustou píčovin, tak si dejte vodku na led a nechte se ještě chvíli unášet proudem, to vám jde stejně nejlíp.

beRan (21. 3.–20. 4.) Berani se rozhodli čekat na krupobití a místo akčnosti zvolili na srpen válení genitálu. Jistě se vám načerpaná energie bude hodit na vymalování koupelny, v Bauhausu maj teď letní výpro-deje dlaždiček, doporučujeme růžovou, třeba vás to donutí opustit domácnost. Kdo to nedá, nechť zakoupí místo dlaždiček mastičku na hemoroidy a pokra-čuje ve hnětení.

býk (21. 4.–21. 5.)Býci vytvářejí svýma rukama mnoho krásy, pohodlí a zajištění. Neuškodila by troška sebereflexe a uvědomění, že da Vinci byl jen jeden a všeho moc škodí. Dejte si ještě jednou vodu, tentokrát bez záchranné vesty a vesel, vás ty blbosti přejdou.

blíŽenci (22. 5.–21. 6.)Váš měsíc je sice červen, ale i v srpnu si můžete užívat se-tkávání a aktivit. Nezapomínejte ovšem na uzemnění, pořiďte si dlouhou hůlku a jděte do nejbližšího parku vyzobat pár exkrementů a jiného bordelu, ať jste přitom trošku užiteční.

Rak (22. 6.–23. 7.)V souladu s vaší intuicí a tvůrčí pečovatelskou úchylkou máte tendenci pomáhat. Po festivalové sezóně jistě mnoho duší ocení návrat do reality, proto doporu-čujeme koupi knihy o kinezice a výlet po zahrádkách. Řeč těla je v současné době totiž větši-nou ten jediný soudný projev mladších generací.

leV (23. 7.–24. 8.)Vaše spanilá jízda ke hvězdám pokračuje. Všichni a všechno vám jde na ruku, včetně bodavého hmyzu. Repelent, Oshovo vědění o lásce a čundr je teď jediné, co vás může uchránit společenského kolapsu. Nevyjde-li to s mistrem zenu, pak sáhněte po Českých ložnicích a Budvaru.

Panna (24. 8.–23. 9.)Panny, retrogradita Saturnu vám dala v slušně zabrat. Nenechte se zastrašit a zastavit ve svém sebevyjádření vnitřním kritikem. Dar vidění nedokonalostí má být spojen s energií péče a služby s cílem vše obrátit k lepšímu. A za to vám patří obrovské uznání. Nebo další prášky.

Váhy (24. 9.–23. 10.)Váhy nejspíš něco ošklivě pokousalo, tak si to neškrábejte a zkuste přestat plánovat celému světu prázdninové činnosti. Překypujete energií, tak si zkuste denně bez pumpičky nafouknout bazén a poznáte, jaká krása tkví v holotropním dýchání.

štíR (24. 10.–22. 11.)Ani úmorná parna nezabrání štírům v iluzích, přehnaných očekáváních a neuvěřitelné potřebě ukázat světu, kolem čehože se univers otáčí. Lidová pranostika ovšem tvrdí, že kolem k***y, tak si dejte pozor, pouštějte a odpouštějte.

střelec (23. 11.–21. 12.)Střelci, rádi tolik sedící na vícero židlích, by je měli vyměnit za lavičku na zahrádce nebo v parku. Tam zužitkujte svůj pozitivismus, vnuťte nějakému důchodci své brilantní nápady a až se vykecáte, zkuste se zeptat doma, co to před vámi tají. Menta-listi z vás nikdy nebudou, ale aspoň nemusíte být za mentály.

kozoRoh (22. 12.–20. 1.)Kozorozi bez partnera by měli trošičku zapracovat na svém vzhledu. Chápeme, že údržba biologického materiálu je v let-ních vedrech náročná, ale doba očuchávání je několik tisíciletí zaostalá a kadeřník (krom Sweeneyho Todda) ještě nikoho nezabil.

SeStavilavěštkyně Zerinda

Vodnář (21. 1.–19. 2.)Úplněk ve Vodnáři proběhl kon-cem července, vám během čer-vence proběhl několikrát celý život. Těch mejdanů bylo po-měrně dost, zkuste na moment třeba literaturu a porno. Dopo-ručujeme Pozdravy z kožených kalhot a výlet do Tyrol.

Ryby (20. 2.–20. 3.)Ač teprve půle roku, i hlava mívá prázdniny, Ryby se rozhodly pro zúčtování s uplynulou dekádou. Je poněkud brzo na loučení se s tou spoustou píčovin, tak si dejte vodku na led a nechte se ještě chvíli unášet proudem, to vám jde stejně nejlíp.

beRan (21. 3.–20. 4.) Berani se rozhodli čekat na krupobití a místo akčnosti zvolili na srpen válení genitálu. Jistě se vám načerpaná energie bude hodit na vymalování koupelny, v Bauhausu maj teď letní výpro-deje dlaždiček, doporučujeme růžovou, třeba vás to donutí opustit domácnost. Kdo to nedá, nechť zakoupí místo dlaždiček mastičku na hemoroidy a pokra-čuje ve hnětení.

býk (21. 4.–21. 5.)Býci vytvářejí svýma rukama mnoho krásy, pohodlí a zajištění. Neuškodila by troška sebereflexe a uvědomění, že da Vinci byl jen jeden a všeho moc škodí. Dejte si ještě jednou vodu, tentokrát bez záchranné vesty a vesel, vás ty blbosti přejdou.

blíŽenci (22. 5.–21. 6.)Váš měsíc je sice červen, ale i v srpnu si můžete užívat se-tkávání a aktivit. Nezapomínejte ovšem na uzemnění, pořiďte si dlouhou hůlku a jděte do nejbližšího parku vyzobat pár exkrementů a jiného bordelu, ať jste přitom trošku užiteční.

Rak (22. 6.–23. 7.)V souladu s vaší intuicí a tvůrčí pečovatelskou úchylkou máte tendenci pomáhat. Po festivalové sezóně jistě mnoho duší ocení návrat do reality, proto doporu-čujeme koupi knihy o kinezice a výlet po zahrádkách. Řeč těla je v současné době totiž větši-nou ten jediný soudný projev mladších generací.

leV (23. 7.–24. 8.)Vaše spanilá jízda ke hvězdám pokračuje. Všichni a všechno vám jde na ruku, včetně bodavého hmyzu. Repelent, Oshovo vědění o lásce a čundr je teď jediné, co vás může uchránit společenského kolapsu. Nevyjde-li to s mistrem zenu, pak sáhněte po Českých ložnicích a Budvaru.

Panna (24. 8.–23. 9.)Panny, retrogradita Saturnu vám dala v slušně zabrat. Nenechte se zastrašit a zastavit ve svém sebevyjádření vnitřním kritikem. Dar vidění nedokonalostí má být spojen s energií péče a služby s cílem vše obrátit k lepšímu. A za to vám patří obrovské uznání. Nebo další prášky.

Váhy (24. 9.–23. 10.)Váhy nejspíš něco ošklivě pokousalo, tak si to neškrábejte a zkuste přestat plánovat celému světu prázdninové činnosti. Překypujete energií, tak si zkuste denně bez pumpičky nafouknout bazén a poznáte, jaká krása tkví v holotropním dýchání.

štíR (24. 10.–22. 11.)Ani úmorná parna nezabrání štírům v iluzích, přehnaných očekáváních a neuvěřitelné potřebě ukázat světu, kolem čehože se univers otáčí. Lidová pranostika ovšem tvrdí, že kolem k***y, tak si dejte pozor, pouštějte a odpouštějte.

střelec (23. 11.–21. 12.)Střelci, rádi tolik sedící na vícero židlích, by je měli vyměnit za lavičku na zahrádce nebo v parku. Tam zužitkujte svůj pozitivismus, vnuťte nějakému důchodci své brilantní nápady a až se vykecáte, zkuste se zeptat doma, co to před vámi tají. Menta-listi z vás nikdy nebudou, ale aspoň nemusíte být za mentály.

kozoRoh (22. 12.–20. 1.)Kozorozi bez partnera by měli trošičku zapracovat na svém vzhledu. Chápeme, že údržba biologického materiálu je v let-ních vedrech náročná, ale doba očuchávání je několik tisíciletí zaostalá a kadeřník (krom Sweeneyho Todda) ještě nikoho nezabil.

SeStavilavěštkyně Zerinda

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

nemix 7 tisk.pdf 1 31. 7. 2015 12:08:52