Latinské jméno Chenopodium je odvoze-no z řeckého chén (= husa) a podion (= nož-ka), neboť listy merlíků tvarem připomí-nají husí chodidlo. Tvar listů se však druhod druhu liší a je jedním z nejdůležitějšíchurčovacích znaků. Pro většinu merlíků,zvláště v mládí, jsou charakteristické takédrobné měchýřkovité chlupy na lodyze,listech i květech, které způsobují, že rost-liny vypadají, jako by byly pomoučené.Samotné květy merlíků jsou drobné, vět-šinou zelenavé, a tudíž nenápadné. Jsouale sdruženy po několika v tzv. klubíč-kách, která jsou dále uspořádána v boha-tých latnatých až klasovitých květen-stvích, jež už tak snadno přehlédnoutnelze (obr. 5). Plodem je nažka, která jeúplně nebo částečně uzavřena v pětičet-ném okvětí.

Merlíky rostou především na antropo-genních, tj. člověkem vytvořených stano-vištích. Jelikož jde obvykle o jednoletérostliny, osidlují převážně narušovanámísta, kde nejsou omezovány konkurenč-ně silnějšími vytrvalými druhy a kde mají

dostatek světla. Nejčastěji je najdeme naobnažené půdě různých ruderálních míst(navážky hlíny, stavební plochy, zboře-niště, skládky apod.), nebo jako plevelena polích a záhumencích či v návesníchkvětinových záhonech. Jejich semena siv půdě dlouhodobě udržují klíčivosta v příhodných podmínkách hromadněklíčí. Na otevřených ruderálních stanoviš-tích, která jsou většinou dobře zásobenaživinami, především dusíkatými látkami,pak merlíky často vytvářejí husté a vysoképorosty.

Ve střední Evropě jsou vůbec nejhojněj-ší merlíky z okruhu m. bílého (Chenopo-dium album agg., obr. 2), s nimiž se lze set-kat téměř všude v jednoleté ruderální čiplevelové vegetaci. Je to několik blízce pří-buzných a navzájem často těžko odlišitel-ných druhů; kromě samotného merlíkubílého (Ch. album s. str.) sem patří např.merlík fíkolistý (Ch. ficifolium), m. kalino-listý (Ch. opulifolium), m. tuhý (Ch. stric-tum) nebo m. švédský (Ch. suecicum).Z dalších druhů jsou častější ještě merlík

zvrhlý (Ch. hybridum), m. mnohosemen-ný (Ch. polyspermum), m. sivý (Ch. glau-cum), m. červený (Ch. rubrum) a vytrvalým. všedobr (Ch. bonus-henricus). Ostatníjsou již dosti vzácné a některé patří v Čes-ké republice dokonce mezi kriticky ohro-žené druhy.

Naše vzácné a ohrožené druhy Trochu podrobněji se podíváme na tyvzácné merlíky, které v českých zemíchrostou odnepaměti ať už jako původní sou-část zdejší přírody (merlík slanomilný),anebo jako archeofyty, tj. druhy, jež k námkdysi (v období od prehistorie do r. 1500)přišly až s člověkem (merlík hroznový, m.zední, m. městský a m. smrdutý).

Za nezvěstný a pravděpodobně vyhynu-lý druh byl donedávna považován merlíkslanomilný (Ch. chenopodioides, obr. 3).Jde o druh halofilní, tedy vázaný na zaso-lené půdy. Přirozeně se vyskytuje na sla-niskách nebo na vysýchavých obnaženýchbřezích vodních toků a nádrží ve srážko-vě chudších oblastech s minerálně boha-tými půdami. Jeho primární areál zahrnu-je lesostepní až pouštní zónu Eurasie odPanonské nížiny až po východní Sibiřa své severozápadní hranice dosahuje najižní Moravě. Kromě vnitrozemského roz-šíření se přirozeně vyskytuje i na přímoř-ských slaniskách západní a jihozápadníEvropy. Druhotně roste v Severní Americea v severní a jižní Africe. V České repub-lice byl v minulosti zaznamenán pouze najižní Moravě v okolí Lanžhota a u rybníkaNesyt u Sedlce. Tyto výskyty však nebylydlouhou dobu ověřeny, a merlík slanomil-ný byl proto zařazen mezi nezvěstné taxo-

živa 5/2008 205 ziva.avcr.cz

Karel Fajmon, Deana Simonová

Merlíky – opomíjení průvodcinašich cest

Merlíky (druhy rodu Chenopodium) jsou převážně jednoleté byliny patřící dočeledi merlíkovitých (Chenopodiaceae). Z jejich blízkých příbuzných se lzev České republice nejčastěji setkat s různými druhy lebed (rod Atriplex). Do stej-né čeledi ale patří také pěstované užitkové rostliny, jako je špenát setý (Spina-cia oleracea) nebo řepa obecná (Beta vulgaris) a její kultivary.

1

1 Vitální porost merlíku smrdutého(Chenopodium vulvaria) v sečenémměstském trávníku. Brno. Foto D. Simo-nová2 Nejčastějším druhem merlíků u nás je merlík bílý (Ch. album agg.), který často tvoří rozsáhlé porosty na plocháchs čerstvě převrstvenou půdou. Brno

2

ny české flóry. Až v r. 1997, po více než50 letech od uveřejnění posledního přede-šlého nálezu, byl objeven na obnaženémdně rybníka Nesyt (K. Šumberová, viztaké článek J. Sychry a kol., Živa 2008, 4:189–192). V posledních letech byl zazna-menán ještě na několika málo dalšíchlokalitách na jižní Moravě, a dnes tedypatří v České republice mezi kriticky ohro-žené druhy.

Kriticky ohroženým druhem je takémerlík zední (Ch. murale, obr. 7). Rosteobvykle v intravilánech vsí a měst na čer-stvě vlhkých až vysýchavých, kyprých ažmírně ulehlých půdách bohatých živina-mi. Podobně jako níže pojednaný merlíksmrdutý snáší vysoké koncentrace amon-ných iontů v půdě, je však o něco citlivějšína sešlap. Dá se tedy najít spíše na rumiš-tích, kompostech, navážkách zeminy, vevysýchavých příkopech podél cest nebojako vzácný plevel zahrad. České i vědec-ké jméno si ovšem vysloužil růstem vespárách u pat zdí a zídek. V městskýchtrávnících se drží při okrajích keřů, kdenení trávník tolik sešlapáván a navíc občaszůstane neposečen. Asi do poloviny 20.stol. byl merlík zední v teplých oblastechčeských zemí poměrně častý, od té dobyvšak jeho lokalit nápadně ubylo, a to z nezcela zřejmých příčin. Nález merlíku zed-ního v České republice je dnes tedy udá-lostí spíše výjimečnou, častěji se s nímmůžeme setkat na cestách po Středomoří.

Mezi silně ohrožené druhy patří mer-lík hroznový (Ch. botrys), merlík smrdutý(Ch. vulvaria) a merlík městský (Ch. urbi-cum). Merlík hroznový (obr. 4–6) je typic-ký příjemnou vůní uvolňující se ze žláz-natých chlupů, které hustě kryjí celourostlinu. Vlivem tohoto žláznatého oděníje rostlina také poněkud lepkavá. Právěpro obsah vonné silice se v minulosti po-užíval jako léčivá rostlina a i dnes se občaspěstuje pro potřeby farmaceutického prů-myslu. Roste na lehkých písčitých pů-dách, ale i na škváře a dalších průmyslo-vých substrátech. Snáší totiž nejen značnévýkyvy vlhkosti a teploty, k nimž na leh-kých substrátech běžně dochází, ale takévysoké koncentrace solí. Nezřídka jej lzenalézt také na hromadách písku v obcích,kam se dostává přímo z pískoven, kterémísty hostí velmi bohaté populace tohotojinak vzácného druhu.

Merlík smrdutý (obr. 1) má příhodnéjméno, neboť je velmi nepříjemně a inten-zivně cítit po slanečcích. Obsahuje totiždusíkatou sloučeninu trimetylamin, kteráse uvolňuje i při jemném dotyku rostliny.Merlík smrdutý je konkurenčně velmi sla-bý, roste proto především na místech, kdeje růst ostatních druhů, a to i jiných mer-líků, potlačen. Typická jsou pro něj sešla-paná a pomočená místa v okolí hospod,u pat zdí a plotů a další živinami silněobohacovaná stanoviště s ulehlou půdou.Dokáže totiž růst na půdách bohatýchamoniakálním dusíkem, který je pro vět-šinu rostlin toxický, a navíc dobře snášíi sešlap. Lokalit tohoto merlíku bohuželubývá vinou mnohdy přehnaného zušlech-ťování ulic a návsí. Vhodné podmínky všaktento druh nachází v mírně sešlapávanýcha pravidelně sečených městských trávní-cích, které jsou navíc vystaveny rozličnýmčinnostem venčených psů. Těmto stano-

vištím, naštěstí pro merlík smrdutý, v blíz-ké budoucnosti zánik zřejmě nehrozí.

Merlík městský (obr. 8) obsazuje podob-ně jako merlík zední místa s vysýchavoupůdou bohatou živinami, někdy až poně-kud zasolenou. Na rozdíl od něj a navzdo-ry svému jménu však roste častěji ve vol-né krajině mimo sídla. Vyskytuje se narůzných navážkách a rumištích, na sklád-kách, úhorech a okrajích polí, podél cest,ale také na pasekách, okrajích rybníkůnebo dokonce na ruderalizovaných mís-tech v nivních loukách. Druhové jménoměstský získal možná proto, že v intravi-lánech vsí a měst je mimo jiné vázán narozvaliny budov, stavební suť nebo na jinésubstráty s výraznou příměsí stavebníhomateriálu. Ačkoli by se mohlo zdát, ževhodných stanovišť má merlík městskýstále dost, patří také k ustupujícím dru-hům a zařazení mezi silně ohrožené druhyje u něj zcela na místě.

Poslední čtyři jmenované taxony majícentrum areálu (a zřejmě i oblast původ-ního výskytu, kterou však dnes nelze s jis-totou stanovit) v jižních částech Evropy,případně ještě ve středomořské Africe(souvislý areál merlíku zedního dokoncesahá až do Indie v širokém pásu probíha-jícím jižně od Kaspického moře a Himá-laje a areál merlíku městského zasahujepřes jižní část evropského Ruska až doStřední Asie). Ve střední Evropě jsou tytodruhy vázány především na nejteplejšía nejsušší oblasti.

Neofytní druhyMezi vzácné merlíky patří v českých ze-mích také některé neofyty, tj. druhy zavle-čené sem teprve v relativně nedávné době(od počátku novověku, tj. po r. 1500). Narozdíl od výše zmiňovaných druhů nenípříčinou jejich vzácnosti to, že by nějakubývalo jejich stanovišť, nýbrž naopak to,že se ještě nestačily rozšířit. Z neofytů sipodrobnější zmínku zaslouží merlík trpas-ličí (Ch. pumilio), který byl do České re-publiky zavlečen ze své australské domo-viny s ovčí vlnou. Poprvé byl pozorovánna jižní Moravě v r. 1890 v okolí Nosisla-vi a od té doby už v některých oblastechzcela zdomácněl (jižní Morava, Praha).Podobá se trochu merlíku hroznovému,a to jak vzhledem – zejména žláznatýmoděním a obsahem silic, tak vazbou nalehké písčité substráty. Oproti merlíkuhroznovému se však častěji vyskytuje veměstech ve spárách dlažby, v kamenitýchsubstrátech kolejišť na nádražích apod.

Většina dalších neofytních druhů mer-líků se vyskytuje už jen velmi ojediněle.Buď jde o vzácně a pomíjivě zavlečenérostliny, nebo o rostliny zplanělé, případ-ně rostoucí jako pozůstatek dřívějších pěs-tovaných kultur. Jako léčivé rostliny bylynebo snad ještě občas jsou pěstovány mer-lík citronový (Ch. schraderianum), m. ce-lokrajný (Ch. integrifolium) a m. vonný(Ch. ambrosioides), jako listová zeleninapak m. listnatý (Ch. foliosum) a m. hlava-tý (Ch. capitatum). Poslední dva zmíněnédruhy pěstitelé někdy pro atraktivní plo-denství označují jako „jahodový špenát“:okvětní lístky těchto merlíků totiž za zra-losti dužnatějí a barví se do červena, tak-že jednotlivá klubíčka připomínají maléjahody nebo maliny.

ZávěremPro většinu lidí nejsou druhy vázané naruderální stanoviště zpravidla zajímavé,ale přesto jsou i tyto často lehce přehléd-nutelné rostliny významnou součástí dru-hového bohatství naší flóry. Především navesnicích a ve městech se s nimi setká-váme denně. Většinou je považujeme zanežádoucí plevele a nevzbuzují u nás vel-kou pozornost. Mnohdy však jde o velmizajímavé druhy, pozoruhodné ať už svouekologií či biologií, vzácností nebo kul-turně-historickými souvislostmi (tradič-ně pěstované staré kulturní rostliny, dru-hy vázané na zanikající sídelní strukturyapod.).

Se současnou modernizací vesnic, zve-lebováním měst a s celkovými změnamihospodaření zaniklo nebo postupně zani-ká mnoho specifických stanovišť, na něžjsou odedávna některé ruderální druhyvčetně merlíků úzce vázány. Jsou to např.nezpevněné sešlapávané plochy na ná-vsích (Živa 2008, 4: 151–153), sloužící čas-to i jako výběh pro drůbež, neudržovanámísta v okolí starých zídek a plotů, drob-né skládky a rumiště, zbořeniště, hnojištěa komposty. Některé druhy našly útočištěna odlišných místech s obdobnými eko-logickými podmínkami (jako je tomu tře-ba v případě merlíku smrdutého v měst-ských trávnících), jiné však mizí spolu sesvými typickými stanovišti. Přestože mer-líky v minulosti tvořily i rozsáhlé porostya byly běžnými průvodci sídel, jak to uka-zují např. pylové rozbory některých stře-dověkých městských odpadních jímek,dnes se s nimi setkáme už jen velmi vzác-ně. Obvykle jde pak o rostliny vyrostléz půdní semenné banky na místech, kdebyla z nějakého důvodu převrstvena zemi-na (např. při výkopových pracích), neboo náhodná zavlečení z oblastí, kde jsoutyto druhy dosud častější.

Článek vznikl za podpory výzkumnéhozáměru MSM0021622416 a projektuLC06073.

ziva.avcr.cz 206 živa 5/2008

3 Kriticky ohrožený merlík slanomilný(Chenopodium chenopodioides) se v Čes-ké republice vyskytuje jen na několikamálo lokalitách. PP Plácky u VelkýchNěmčic4 Habitus plodného jedince merlíkuhroznového (Ch. botrys). Pískovnau Bzence5 Detail květenství typického pro mer-líky – drobné květy sdružené v tzv. klu-bíčka na příkladu m. hroznového. Brno6 Merlík hroznový se často vyskytujena písčitých nebo štěrkových navážkách.Litobratřice u Znojma. Foto D. Simonová7 Kriticky ohrožený merlík zední(Ch. murale) je dnes k vidění už jen vel-mi vzácně. Brno. Snímky K. Fajmona,pokud není uvedeno jinak8 Merlík městský (Ch. urbicum) namysliveckém políčku. Klentnice, Milo-vický les. Foto J. Danihelka

živa 5/2008 207 ziva.avcr.cz

4

6

87

5

3