SETKÁNÍ/ENCOUNTER 14.–18. 4. 2015

Hefaistos kuje 3

Zeus seslal 4

Héra dodala 7

Hádes z druhého břehu 9

Dionýsos posvětil 14

Arés na zteči 16

Apollón věští 17

Aiantova jatka 18

Hermes zpravuje 19

Afrodité zahlédla 21

Příběhy z amfor Pavola Seriše 24

MEETING POINT

25. Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER

ŠéfredaktorkaJiřina Hofmanová

Vedoucí redakceMichal Prax

Zástupce vedoucího redakceKateřina Uhrová

RedaktořiTereza Agelová, Jiřina Hofmanová, Veronika Hrabalová, Markéta Rizikyová, Miriam Šedá, Tereza Turzíková

PřekladateléVlasta Brzobohatá, Kristína Pavlíková, Lada Štichová

Korektoři české verzeJan Krupa, Veronika Badinová

Korektor anglické verzeAdrian Hundhausen

FotografovéVáclav Mach

KomiksPavol Seriš

SazbaPetra Novotná

PořadatelJanáčkova akademie múzických umění v BrněDivadelní fakultaMozartova 1, 662 15 BrnoIČ: 62156462DIČ: CZ62156462

HEFAISTO

S KU

JE

Editorial β

V redakci jsme festival zahájili zcela epikurejským obžerstvím. Propagační videa se nás pořád snaží vtáhnout do hry, tak jsme je vzali za slovo, resp. za epesní vegetariánskou bagetu a miniaturní, zajisté zcela eko, bio, fairtrade a bez-palmovo-olejové čo-koládičky. Jenom bacha na ovčí mléko!Jednoho by to asi i překvapilo, ale rozjuchané beaty Haničky Zagorové a Standy Hložka – ano, místní zásoba vinylů skýtá netušené možnosti – opravdu nestimulují kreativní závity mé šedé kůry. Ale díky-bohům se v hromadě schovává i Johnny Cash a jeho ohnivý kruh donutí člověka posbírat roztroušené myšlenky a pokusit se je dovést k alespoň zdánlivě smysluplnému konci.Původně jsem chtěla napsat celý úvodník o čokolá-dě. A asi to není úplně špatný nápad, protože v mo-notematicky zaměřeném magazínu čtenářská obec vždycky uvítá zpestření repertoáru. Jenže jsem si uvědomila, že, přestože čokoláda obsazuje přední pozice mé interní lehko-drogové hitparády, o ní mnoho nevím. Pouze poslední dobou zjišťuji, že ji velké koncerny nejsou schopné vyrobit bez výše zmíněného palmového oleje (zabíjejí se kvůli němu orangutani, kácejí deštné pralesy a vůbec, přečtěte si o tom něco), takže na platinovou desku nakonec pravděpodobně nedosáhne.Zvažuji či pokračovat v plodném moralizování, nebo se radši obrátit ku fantazijní spižírně. A vo-lím si tebe, kobliho! Ne, tu taky ne, opět smažená v oleji a pochybuji, že Andrej B. se svým pekařským monopolem investuje do místních řepkových lánů. Nicméně i tohle žlutokvítí ničí půdu, co jí dává vlá-hu. Slanina také nepřipadá v úvahu, protože vepřík pobral víc inteligence než tříleté dítě a navíc trpí celý život i těch několik dlouhých hodin čekání na sadistické jatkáře.Nakupování čehokoli se mění v minové pole (zcela záměrně jsem vynechala malé bangladéšské děti šijí-cí naše sezónní outfity) a jeden se už bojí podívat i na kedlubnu, pokud si ji zrovna neuříznul na vlastním záhonku. Breathariánství krčící se v koutku pomalu, ale jistě vystupuje ze stínů a podmaňuje si křehké lidské bytí. Leč umělecky založeným bytostem tím pádem zbyde spoustu peněz na divadlo, což nás těší úplně nejvíc.

Ale hlavně – já zítra budu obědvat před Erekcí!

Jiřina Hofmanová

3

4

ZEU

S S

ESLA

L TŘI SESTRYGruzie, Tbilisi

Autor hry: Anton Pavlovič Čechov

Jazyk uvedení:  gruzínština

Délka: 195 min

Režie: Giorgi Margvelashvili

Kostýmy: Sophie Kikabidze

Scéna/výprava:  Sophie Kikabidze

Překlad: Lia Glonti

Světla: Merab Mskhiladze

Výběr hudby: Giorgi Margvelashvili

5

A není to málo?

Čechov psal své hry jako komedie – ne tak Tři sestry. U nich píše „drama ve čtyřech dějstvích“. Pro stu-denty z gruzínské univerzity tvořilo toto autorovo určení klíč k inscenaci. Otázkou zůstává, zda to pro Čechova není málo.Podle scénografie to vypadá, že se s autorem bude zacházet pietně. Počátek dvacátého století v bieder-meierovském stylu: kostýmy i scéna. Tři sestry jako vystřižené z čítanky. Olgu, Mášu i Irinu lze rozlišit na první pohled. Podobně je to s mužskými posta-vami, ačkoliv u nich přichází první otazníky. Ano, Kulygin vystupuje ve čtvrtém dějství s oholeným knírem, ano, Solenému zapáchají ruce mrtvolou, ale proč Čebutykin ve třetím dějství prožívá podivnou agónii nebo proč Tuzenbachovo tělo přinesou zpět na scénu? Čechov sice měl v úmyslu, aby se barono-va mrtvola na konci hry znovu objevila na scéně, na žádost Stanislavského od toho však upustil. Věděl proč. Mrtvola na nosítkách v podivném panoptiku zničených iluzí působí jako pěst na oko.Gruzínská inscenace je věrná předloze jen tam, kde se jí to hodí. Anfisu, Fedotíka a Rodeho bychom mezi postavami těžko hledali. Anfisu hravě zaskočí Ferapont a dvě služky, Fedotíka a Rodeho opomíje-jí. Nevadilo by tedy, že se inscenátoři chtějí vydat vlastní cestou a nechtějí být svázáni autorem. Pro-blémem je, že nové motivace postav nemají v textu dostatečnou oporu: místy působí směšně (útěky postav do skříně v druhé polovině), místy působí kýčovitě (pasáž o baronově mrtvole). Přes všechny výše jmenované nedostatky se na in-scenaci odrazilo dlouhodobé studium autorových myšlenek a záměrů postav. Vztahy mezi postavami se v první polovině odkrývají jasně a čitelně – bohu-žel až příliš. Ve druhé části není o čem hrát, a tak se zachází ke krajnímu řešení: expresivita a vypja-tost. Tři sestry se potácejí po scéně a z posledních sil zachraňují hořící dům. Čtvrté dějství už jenom naříká nad zmařenými osudy všech, kteří se jenom mihli na scéně. Na druhou stranu se divák svázaný jazykovou bariérou rychle orientuje v ději, což při mezinárodním festivalu bezesporu hraje roli. Je to dostatečný důvod pro uvádění Tří sester na letoš-ním Encouteru?

Tereza Agelová

6

Tři sestry aktuální?

Prvním představením studentů čtvrtého ročníku filmového a divadelního herectví na Gruzínské stát-ní univerzitě v Tbilisi se staly Čechovovy Tři sestry. Skrze důsledné studium textu se pokoušeli převést motivace postav do dnešního chápání vztahů a vzá-jemné komunikace, aby je přiblížili současným divá-kům. Text hry zůstal pravděpodobně, až na vynechá-ní některých postav (Fedotík, Rode), zachován bez větších škrtů. Tomu odpovídá i délka představení čítající plných 195 minut.Inscenace pracuje s  minimem rekvizit a zakládá si na realistické scénografii a historizujících kostý-mech. V tomto ohledu se tedy velká aktualizace ne-koná. Naopak interpretace některých charakterů a situací přichází s jiným úhlem pohledu. Například vztah mezi Irinou, Tuzenbachem a Soleným. Solený Irinu fyzicky napadne, ona se schová za Tuzenbacha. Má tendence před Soleným utíkat a získávat si oporu v Tuzenbachovi. Zvláště první polovina drží výrazný rytmus, není klasicky nedějová ani zdlouhavá (ačkoli je téměř dvakrát delší než polovina druhá). Hercům se daří vytěžit ze situací maximum, zvládají v  nich nalézat komiku, grotesknost, ale i bolest, která se plně vynoří ve druhé polovině. O co více se může zdát situace v  první polovině bezproblémová, o to větší nastává obrat do vyhrocených a dramatických poloh v půli druhé. Přechází z euforického tance se samovarem, přes absurdní zvuky a pohyby, až k rea-listicky zahranému smutku a beznaději.V  případě, kdy rozvíjejí jednotlivé akce pohybově, se jim daří udržet divákovu pozornost, v textových pasážích však tuto schopnost ztrácí. A nejedná se jen o problém jazykové bariéry, ale spíše o neschop-nost srozumitelného rozehrání situací bez velkých gest a pohybů po jevišti. V inscenaci dobře funguje jistá symbolika a práce se znakem, jako například hra s káčou provázející postavy od začátku do konce jako symbol mládí, dětství a svobody. Na jevišti se často rozehrávají simultánní akce, jež by měly na-vozovat atmosféru plného domu, ve většině přípa-dů však spíše odvádí divákovu pozornost od děje, jenž se odehrává přímo před ním. Záhadou, již se mi nepodařilo rozklíčovat, jsou svě-telné změny. Během představení se dvakrát roz-svítilo naplno hlediště, žel v nepříliš významných momentech. K pochopení takto výrazného aktu, za nímž každý divák hledá jakýkoli význam, dle mého názoru nedošlo.Tři sestry mají bezesporu co říci i dnes a lze v nich najít paralelu s dneškem. Oceňuji snahu vzít celý text a pokusit se o jeho aktualizaci, ale mě osobně toto zpracování moc nového v  chápání Čechova a jeho, sice stokrát interpretovaných, leč kompliko-vaných postav nepřineslo.

Veronika Hrabalová

7

HÉR

A DO

DALA

Dionýsie v brněnských ulicích

25. ročník festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER začal stylově. Letošní ročník se nese v duchu řeckých dio-nýsií – slavností, z nichž se vyvíjelo divadlo. Tato té-matika inspirovala i slavnostní zahajovací ceremo-niál, ovšem v kreativní, postmoderní podobě.Atmosféra prosluněného antického Řecka se díky přejícímu počasí objevila i na ulici Mozartově před budovou Divadelní fakulty, kde celý obřad započal. Dav návštěvníků festivalu z mnoha evropských měst uvítala stylizovaná performance, při níž pateticky deklamující řečník za pomoci kontrastně strohého tlumočníka do angličtiny z oken Divadelní fakulty odpovídal na pokřikování herců z ulice.Početný dav se v čele s šíleně barevně oděnými prů-vodci za doprovodu hudby a pobavených pohledů přihlížejících přesunul do Divadla na Orlí. V diva-delním sále poté diváky provázel celým zahájením onen patetický řečník – ostatně celý program byl stylizovaný tak, aby připomínal průběh dionýských slavností.Za mohutného potlesku se nejprve představili všich-ni hosté festivalu – divadelní školy z Prahy, Brati-slavy, Gruzie, Litvy, Maďarska, Německa, Polska, Ruska, Skotska, Rakouska, Slovenska a Švýcarska. Slovo dostala také koordinátorka festivalu Barbo-ra Holanová a děkan DiFy doc. MgA. Zbyněk Srba, Ph.D., který stručně představil Janáčkovu akademii a přivítal zahraniční hosty.Součástí zahájení bylo i uvítání a představení po-rotců festivalu, mezi nimiž je například i česká dra-maturgyně a novinářka Kristina Žantovská a další významné osobnosti evropského divadla. Zábavně působilo poděkování mediálním partnerům a spon-zorům Setkání, jež herci volně zarapovali. Poslední slovo na zahájení pronesl prof. Mgr. Petr Oslzlý, v řečtině zvaný Bílý vlas, který účastníkům popřál mnoho úspěchů v divadelním světě, a festival ofi-ciálně započal.

Tereza Turzíková

8

Doufám, že to nikdy nepochopíte, protože vás mám ráda

Už po krátkém entrée v  domovní chodbě před gaučem mě jímala úzkost. Šárka Býčková si s námi během představení Sarah Kane 4.48 hrála nejen slo-vy. Zahalená do černého tylu a s ostrými drápy míha-jícími se pár centimetrů před našimi obličeji nevyka-zovala stopy lidskosti. Nebojím se říct, že autobiografické rysy vystupují natolik signifikantně, že se Sarah Kane s  hrdinkou zcela ztotožňuje. Nejvýraznější je motiv pokusu o se-bevraždu předávkováním léky a motiv specifické se-bevraždy. Oba najdeme i v realitě Kaneové. V  bytě ve Francouzské ulici se před námi hrdinka ukázala v tom nejhorším ze své psychózy. „Doufám, že to nikdy nepochopíte, protože vás mám ráda.“ Tíseň se k nám vkrádala všemi smysly, a to i fyzic-ky. O představení byl takový zájem, že se všichni do malého pokoje skoro ani nevešli. Vyzdvihla bych práci s prostorem, kdy se sice nacházíme v jednom pokoji, ale skrze projekci na zeď se dostáváme i do koupelny, v níž se odehraje to nejzásadnější. Halu-cinace, sen, skutečnost?Býčková si s námi hraje a ruší hranice. „Zeptejte se mě, proč jsem se pořezala,“ opakuje s akcentovaným crescendem tak dlouho, dokud se jí sami nezeptá-me. Promlouvá k nám. V  záchvatu šílenství opaku-je slovesa naprosto vytržená z kontextu. Další výčty seznamu léků působí jako maličký doplňkový frag-ment. Slova, jež kolem hrdinky sama plynou. Celá inscenace je založena na kontaktu mezi divá-kem a hercem, na stírání hranic a chápání prostoru ve všech jeho smyslech. Býčková vystoupila z  role jen jednou – zatímco se diváci usazovali, nabízela sušenky. Zachovala bych kontinuitu mezi částmi, což by ještě více podpořilo napětí.Na začátku nastavila budík na 4.00, ale končila už ve 4.30, což zmátlo nejen mě. Titulní číslo 4.48 symboli-zuje přesně tu chvíli, na niž jsme všichni čekali. I pro samotnou Sarah Kane znamená čas, který nedoká-zala vytěsnit z mysli.

Markéta Rizikyová

9

HÁD

ES Z DR

UH

ÉHO

BŘ

EHU

Rozhovor s Janou Smokoňovou a Katarínou Cvečkovou

1. Téma vztahů, přestože je jedno z velkých život-ních témat, se dnes zdá už poměrně okoukané. Čím je váš pohled nový, obohacující?

Dovolíme si nesouhlasit. Právě proto, že téma vzta-hů je jedno z velkých životních, bude vždy aktuální. Než abychom přinášeli nový a kontroverzní pohled, rozhodli jsme se ukázat spíše uzrávající pohled mladých lidí na (ne)fungování současných vztahů. Obohacující by to mohlo být právě v tom, že nejde jen o všeobecný názor, ale o subjektivní výpověď ce-lého tvůrčího týmu prostřednictvím jemně absurd-ního textu Jamese Saunderse.

2. Jak moc jste si původní text přizpůsobovali? Při-dávali jste vlastní konkrétní zkušenosti nebo jste pracovali spíše v modelové rovině?

Sám autor v úvodu k textu píše, že nejde o divadelní hru, ale o soubor dialogů a je na inscenačním týmu, kolik jich a v jakém pořadí zazní a jaký bude počet postav. Tým nám poskytl velkou svobodu v budová-ní kontextů, do nichž se přirozeně přetavily naše soukromé zkušenosti. Po několika reprízách jsme však zjistili, že jsou mnohé z nich modelové. Insce-nace zároveň vznikala principem kolektivní tvorby, v rámci níž měl i každý z herců možnost vyjádřit se a dotvořit text o improvizované party.

3. V anotaci zmiňujete věčný boj o nadřazenost – jak tedy u vás dopadá? Má vůbec vítěze/ku, resp. měl by mít vítěze/ku?

Zmínka o „věčném boji o nadřazenost“ je v tomto případě trošku vytržená z kontextu. Přesto, že tým tvořily téměř výhradně ženy (režisérka, drama-turgyně, scénografka, kostýmní výtvarnice, mana-žerka), nesnažily jsme se o zobrazení boje pohlaví s jasným vítězem. Vzaly jsme si příklad z autora, kte-rý byl mužem, ale jeho text je nestranný a „férový“ k oběma pohlavím. Co se týče vítězů, podle nás by neměl ve vztahu být jeden vítěz a druhý poražený, přestože to tak mnohokrát vypadá.

4. Co podle vás dnes lidi ve vztazích separuje? Myslí-te, že důvody odcizení se mění nebo některé zůstá-vají stále stejné?

Nechceme to generalizovat. Na tuto otázku by se dalo odpovědět různými příklady, jež zobrazujeme i v naší inscenaci. Odrazovým můstkem se pro nás staly problémy vzájemné komunikace, při níž se ja-zyk stává paradoxně ne prostředkem sblížení, ale vzájemného odcizení. V principu se ovšem důvody odcizení nemění, mění se jen situace a kontexty.

10

5. Myslíte, že na všechny vámi vyjmenované etapy partnerského soužití ve vztahu vždy dojde?

Asi ne… Protože někteří se zamilují i bez poznává-ní, u jiných dojde k velkým vášním i bez zamilování a jsou tací, kteří rezignují ještě předtím, než vůbec hrozí soužití… Všeobecně platný a dokonalý vzorec zřejmě neexistuje.

Otázky připravila Jiřina Hofmanová.

11

Rozhovor s Petrou Tejnorovou

1. Už podruhé jste připravila se studenty KALDu autorskou inscenaci (narážím na My funny games). V čem je to pro vás inspirativnější než předem daný text?

My funny games, ale i Erekce srdce byly založené na metodě „devised theatre“ a principech kolektivní tvůrčí práce. Na rozdíl od inscenací, které vychází z již existujícího scénáře nebo dramatického textu, vzniká autorská inscenace během samotného proce-su zkoušení. Při „konvenčním“ způsobu zkoušení si režisér a herci mohou volně hrát s interpretací, ale nakonec je jejich cílem podat svoji verzi zvoleného textu. Při autorském zkoušení představuje první den pro celý tým velký krok do neznáma. Ano, může se stát, jak u režiséra, tak u herců, že existuje představa výchozího bodu – fragment textu, otázka – od něhož se celé zkoušení odvine, ale v této fázi si nikdo nedo-káže představit, jak bude finální tvar vypadat. Prvky, jako je téma, scénář, struktura, forma atd., je potře-ba teprve vytvořit. Představuje to samozřejmě velký risk, který v sobě nese výzvu, ale i prostor pro zábavu, příležitost experimentovat a hlavně hrát si, záchvě-vy vzrušení z  neznáma, nadšení pro dobrodružství a uspokojení z tvorby – pevně věřím, že je to doslova vzrušující způsob práce. Ovšem ne ten jediný.

2. A jaký byl přístup herců k tvorbě? Byli iniciativní?

Přístup k tvorbě se snoubí s přístupem k samotné-mu zkoušení. Může to znít banálně, ale pro spoustu lidí je neustále těžké být v  momentu „teď a tady.“ Neříkat si, tohle je jen příprava, příprava na zkou-šení, pak to začne, pak se teprve bude „stavět“. Sa-mozřejmě, že časem se věci fixují. Ale nikdy nebude nic natolik fixní, aby se to nedalo změnit, poupra-vit. Zase to ale neznamená extrém, že je dovoleno cokoli. Je potřeba si uvědomit, že to není nastříha-ný film, tady se „stříhá v čase“ teď a tady. Chce to přístup založený na otevřenosti ke všem změnám, protože jedna změna znamená přeskládat vše. A ta-kový byl i přístup herců, řekla bych otevřený.

3. Jak moc je složité složit autorskou koláž vzpomí-nek, pocitů, nápadů do smysluplného celku? Vynutí si posloupnost jednotlivé části samy nebo je potřeba se do toho radikálněji vložit a určit začátek – střed – konec?

To se liší projekt od projektu, inscenaci od inscena-ce. Nedá se to moc generalizovat. V každém případě chcete, aby výsledný tvar komunikoval s  publikem, musíte si tedy uvědomit, že pracujete s časem. Znáte to, řešíte první okamžik, kdy herci předstoupí před diváky a stejně okamžik poslední. Podobně však ře-šíte celé představení, protože – na rozdíl od scéná-ře – představení existuje pouze v okamžiku, kdy se na ně díváte. A tak je potřeba sledovat povahu času a uvědomovat si jeho pohyb a s ním pracovat. A po-kud dokážete jednotlivé části celého kusu dostat do

12

takové návaznosti, že cokoli se stane, tak to vyvolává pocit, jenž se blíží řeči – ačkoli tam žádná řeč není – tak to je ideální. Je to taková strategie společně stráveného času po John Cageovsku – „dramaturgie přítomnosti.“

4. Poslední dobou často spolupracujete s Jaro Viňarským? Co vás na spolupráci s ním baví? Čím vaše inscenace obohacuje?

Když je Jaro součástí týmu, tak spolu-tvoříme. Po-kud existují někdy naše role, tak si je prohazujeme, až nakonec přestanou existovat. Nepotřebujeme udržovat hranice spolupráce, neboť si vzájemně důvěřujeme. Jaro krom toho, že je vynikající taneč-ník, performer i choreograf, tak je i jedinečným partnerem v hledání, spojování a strukturování cel-ku. Je tím, koho nemusíte k tomu, aby něco udělal nutit – a to je úžasné.

5. Jaké maté zatím ohlasy na Erekci srdce? Máte zku-šenost, že podobné projekty šokují diváka spíše po-zitivně, takže o tématech začne víc přemýšlet, nebo negativně, takže inscenaci odmítne?

Kdykoli začnu uvažovat o publiku, musím mluvit i sama o sobě. Někdy je těžké mě jako diváka uspo-kojit, někdy se na představení dívám a žasnu bez ja-kýchkoli myšlenek, jindy se zase stane, že jsem ráda „přizvána“ a zapojena, pobízena k přemýšlení.Tak to je i s naší Erekcí srdce. Jedni se smějí a druzí nechápou, co je na tom tak vtipné. Reakce publika na celé představení se dělí. I když vesměs převažují ty pozitivní ohlasy: diváci vztahují promluvy a obra-zy k sobě samým a chtějí si o tom povídat i po konci představení. Přicházejí se svými vlastními souvis-lostmi, s doplněním toho, co viděli a slyšeli, s vlast-ními příběhy, právě protože „nedostali“ uzavřený lineární příběh. Dost často se také stalo, že jsem viděla na Erekci srdce lidi, kteří byli i minule. Mají touhu vidět to znovu. Vytvořit si nové souvislosti. Protože stejně nikdy neuvidí dvě úplně identická představení. Ten stejný okamžik, jejž právě sledují, se nikdy znovu identicky nezopakuje. A to je na tom skvělé. Tenhle typ projektu dozajista nemůže člově-ka změnit, ale pozměnit jeho vnímání nebo pohled na některé věci.

Otázky připravila Jiřina Hofmanová.

13

Rozhovor s Oxanou Smilkovou

1) Proč inscenace vychází právě z osobnosti Salvadora Dalího?

Salvador Dalí byl génius, který překročil hranice vlastní doby. V jeho fantazii a v odkazu, který po sobě zanechal, v jeho díle, se zrcadlí ne jen minulost, ale i  přítomnost a hlavně budoucnost. Dalí se nesma-zatelně zapsal do dějin umění, a to svou urputností, svéhlavostí, genialitou. Naše ústřední téma střetu umělce s  procesem tvorby a vlastním dílem, téma překračovaní vlastních hranic a obětování se pro tvorbu, to vše v sobě zahrnuje fenomén Dalí.

2) Tuto inscenaci jste připravila s vlastním roční-kem herectví. Je tedy vyvrcholením nějaké tvůrčí linie, jíž jste se v průběhu minulých čtyř let společně věnovali?

Otázku si poněkud transformuji, abych na ni mohla dát odpověď. Osobně si myslím, že velmi těžko může sám tvůrce označit svůj vrchol tvůrčí linie, neboť po-kud je režisér nebo dramaturg, herec nebo jakýkoliv jiný umělec, ale i jiný člověk, co je ochotný obětovat pro svoji práci, svoje poslání, cokoliv, tak tvoří celý život a nikdo z nich tak nemůže označit svůj vrchol, neboť se stále chce překonávat, nevzdávat svůj boj.

3) Dávala jste prostor spíše herecké tvořivosti, kupř. na základě improvizace, nebo jste měla poměrně přesnou koncepci? A jak do toho zapadla reálná fak-tografie jednotlivých historických osobností?

Výuka v  našem ateliéru se zabývá přípravou herce k „improvizačnímu myšlení“. Elementy psychotech-niky trénujeme v  etudách a ve speciálních trénin-cích, jež si obnovujeme. Scénář je napsán jakožto koláž, zrcadlí se v  něm několik rovin vycházejících jak z  Dalího života, tedy reálných událostí, tak ze situací fiktivních, které ho zcela zásadně ovlivnily. Divák proniká do fantasmagorického snu Dalího a účastní nezadržitelného proudu imaginace.

4) Výraznou složkou inscenace je hudba. Jak jste k ní přistupovali?

Hudba tvoří nedílnou složku inscenace, rozšiřuje prostředí pro herce, spojuje zvuk se syžetem, je part-nerem děje. Hudba je rytmus Dalího fantazie.

5) Myslíte, že vaše inscenace dá divákům nějaké od-povědi nebo před ně spíš postaví nové otázky?

To se dá přeci strašně těžko konstatovat, zda naše in-scenace dává divákům odpovědi nebo klade otázky. Určitě obojí, každá inscenace i každý krok, každá mi-niaturní složka vstupuje do dialogu s divákem. A na to, jak na každého působí tato inscenace, se musíte ptát spíš diváků.

Otázky připravila Jiřina Hofmanová.

14

DIO

NÝS

OS

PO

SVĚT

IL

15

Arés na zteči podruhé

Kdo čekal od této rubriky „antické reky, jejich hrudě a tasené meče“ nebo hluboké úvahy, zda měl hezčí za-dek Sofokles, Aischylos nebo Euripides, bude zklama-ný. Budu totiž psát výhradně o sobě.

Sotva jsem přijela do Brna a zavítala mezi známé zdi, již po mně pokukovali fanoušci z předchozích roční-ků. Jeden nebojácný válečník – tuším z ateliéru jevi-štní technologie – za mnou dokonce přistoupil, olízl mi ucho a prohlásil: „Lehneš jako Pompeje!“ Jak říká jedno internetové moudro: „Na Brno dobrý…“ a lepší kompliment jsem si skutečně neuměla představit.

Pokud k tomu došlo první den, jak to bude vypadat asi na konci Encounteru? Nejspíš tak, že všichni za-hraniční i domácí účastníci, porotci i diváci ne že budou oděni v běloskvoucích řízách, ale do divadel zkrátka přijdou nazí. Vyčistí se tím atmosféra i určité napětí objevující se na soutěžních přehlídkách. Prostě zvítězit může jen někdo.

Je to podobná situace jako u Thermopyl. Představme si tedy porotu (rozhodně ne tak velkou; 300 porotců by bylo k zbláznění, protože víc hlav víc ví), která odo-lává v úžině hromadám umělců z celého světa. Hrdin-ná Jury se brání proti přesile lepších i horších režií, hereckého mistrovství i naprosté šmíry, nefunkčních pokusů i mistrovských opusů. Jedno je jisté – porot-ci nemají šanci tlaku dlouhodobě odolávat a jejich spanilý boj jednou skončí naprostým vyčerpáním. Padnou v prach brněnských ulic a pouze jeden z nich vyvázne, aby královně Gorgó (manželka Leonida, jak praví moudrá Wikipedie) zvěstoval, že umělci prošli úžinou a komisi odborníků bez milosti zadupali.

Ano, je to masakr.

Krveprolití se dopouští rovněž tištěný zpravodaj – vý-jimečně i něčím jiným než uveřejňováním mých tex-tů. Umělci si o sobě mnohdy přečtou opravdu zvláštní věci, ale stále platí, že s tím nic nenadělají. Navíc ča-sem zemřou a zpravodaj zůstane. Nikomu už nebu-dou schopni vyvrátit, že redakce lže, a beztak to už nebude ani zdařile fuknční zajímavost. Festival je teď a tady.

Takže abychom se v Brně nepozabíjeli, všem přeju: „Zlomte vaz.“

Miriam Šedá

16

ARÉS

NA

ZTE

ČI

17

Středa 15. 4. 2015

9.00–10.30 Diskuze [OFF] Chill-out

11.00–12.30 Slovensko/Bratislava Talk to me [CP] Sklep

11.30–15.30 Na cestě k okamžitému divadlu / Herecká metoda Nikolaje Demidova s Andreiem Zagorodnikovem [WS] Astorka 122

12.00–15.15 Gruzie/Tbilisi Tři sestry [R] Husa

13.00–14.30 Česká republika/Praha Erekce srdce [CP] DnO

15.00–16.30 Setkání pedagogů [OFF] zkušebna DnO

15.15–16.45 KočéBR – Cykly: divadelní putování Tureckem [OFF] Chill-out

16.00–17.30 Česká republika/Praha Erekce srdce [R] DnO

16.00–17.00 Když slunce zapadá, většina lidí konečně odchází z kanceláří! [OFF] 013

17.00–18.30 Polsko/Lodž Kámen [CP] HaDi

17.30–18.00 Měsíc způli ztracený [OFF] 401

20.00–21.30 Česká republika/Brno Absolutní štěstí mouchy aneb poslední mystifikace Salvadora Dalí [CP] Marta

20.00–21.30 Polsko/Lodž Kámen [R] HaDi

od 21.00 β Desert Party [OFF] Desert

APOLLÓ

N VĚŠTÍ

Na následující reprízy lze v Infucentru pořídit vstupenky pro studenty JAMU a Divadelní vědy ZDARMA:

15. 4. ve 12.00 Gruzie/Tbilisi Tři sestry (Divadlo Husa na provázku)

16. 4. ve 14.30 Švýcarsko/Verscio Kniha ukradených tváří (DHnP)

17. 4. ve 16.00 Rakousko/Graz Zkrocení zlé ženy (DHnP)

18

AIAN

TOVA

JAT

KA

19

HER

MES ZPR

AVUJE

Festivalové Infocentrum:13.–18. 4. 2015 PO–PÁ 9.00–20.00 SO 9.00–16.00

Divadelní fakulta JAMU Mozartova 1, Brno

VSTUPENKY

Vstupenky na jednotlivá představení je možné za-koupit ve festivalovém Infocentru nejpozději 30 mi-nut před začátkem představení. V případě, že před-stavení není vyprodané, začne 15 minut před jeho začátkem doprodej vstupenek na pokladně daného divadla.

Ceny vstupenekHlavní program:Veřejnost 100 KčStudenti a senioři 80 KčStudenti a pedagogové JAMU 50 Kč

Off-programOff-programová představení jsou zdarma, je však nutné vyzvednout si svoji vstupenku v Infocentru.

Božské partyÚčastníci festivalu a držitelé off-programové pás-ky mají vstup na všechny party, kromě γ Meeting Point Party, zdarma. Pro veřejnost je vstup na β De-sert Party, δ Disco Party a ω Mega Party 50 Kč.

γ Meeting Point Party:Účastníci festivalu a držitelé ISIC JAMU: předprodej v Infocentru: 100 Kč na místě: 150 KčVeřejnost: předprodej v Infocentru: 200 Kč na místě: 250 Kč

Off-programová páskaJe k dostání v Infocentru za cenu 30 Kč a zahrnuje:

vstup na všechny Božské party (kromě ? Meeting Point Party)slevu na propagační předměty 10 %slevu na konzumaci v těchto podnicích:Čajovna Cesta čaje sleva 15 %, Novobranská 80/10Bohéma sleva 10 %, Rooseveltova 7, budova Ja-náčkova divadlaLeporelo sleva 10 % (nevztahuje se na polední menu), Malinovského náměstí 2, Dům umění města BrnaKabinet Múz sleva 20 %, Sukova 4Černý medvěd sleva 10 %, Jakubské náměstí 1DNO Restaurant & Cafe sleva 10 %, Orlí 19

•

• • • •

•

• • •

20

FESTIVALOVÁ MÍSTA:

DIFA JAMU (Infocentrum, Chill-out Room, Dalibar, redakce, učebna 013, učebna 401), Mozartova 1

Astorka – Informační, výukové a ubytovací cent-rum, Novobranská 3

Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická laboratoř JAMU, Orlí 19

Divadelní studio Marta, Bayerova 575/5

Divadlo Husa na provázku (Velký sál, Sklepní scéna), Zelný trh 9

HaDivadlo, Poštovská 8d

Kavárna 3Trojka, Dominikánské náměstí 5

Kabinet Múz – sleva 20 % na Kabinetní menu, Sukova 49/4

Klub Desert, Rooseveltova 11

Eleven Club, Dominikánská 11

Music Lab, Opletalova 1

Malinovského náměstí

Náměstí Svobody

21

AFRO

DITÉ ZAH

LÉDLA

22

23