SETKÁNÍ/ENCOUNTER8.–12. 4. 2014

MEETING POINT

12. dubna 2014 | 05 | CZ

SETKÁNÍ/ENCOUNTER 12. DUBNA 2014

úvodní slova hlavní programoffprogrampartymalé nicprograminfocentruminstagramfotoreport

5 618242526272930

MEETING POINT

24. Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER

8.–12. dubna 2014

ŠéfredaktorMartin Macháček

Vedoucí redakceKarolína Vyhnálková

Zástupkyně vedoucí redakceKateřina Uhrová

RedaktořiKateřina Balíková, Patrik Boušek, Jasmína Finkeová, Michaela Havlíčková, Jiřina Hofmanová, Tomáš Kubart, Marek Lollok, Kateřina Málková, Katarína Marková, Karolína Svitálková, Miriam Šedá

PřekladatelkyLenka Drbalová, Dominika Kováčová

Korektoři české verzeKlára Englišová, Jan Krupa

Korektor anglické verzeAdrian Hundhausen

SazbaMartina Víchová

FotografovéVáclav Mach, Pavel Nesvadba, Petr Chodura, Romana Juriňáková, Michal Novotný

PořadatelJanáčkova akademie múzických umění v Brně Divadelní fakulta Mozartova 1, 662 15 Brno IČO: 62156462 DIČ: CZ62156462

5

ÚVO

DNÍ SLO

VAEditorial No. 6

Semiš brněnských hračiček a doupátek

Deštník, galanterní doplněk, brzda tepen-ného krvácení (jak včera k večeru v podni-ku konstatovala Miriam Šedá) – to vše JE letošní Meeting Point. Ze samotného uva-žování nad tím, k čemu tento všestranně praktický nástroj denní potřeby slouží, jsem zcela zapomněl upozornit na jeho zásadní duchovní přesah. Tedy to učiním v předpo-sledním Editorialu a konečně ozřejmím, čím vším zpravodaj NENÍ.

Blíží se konec festivalu a já jsem se sou-středil pouze na přísně materiální stránky naší snahy. Je to jako psát báseň o kom-bajnu a nepochválit údernici. Pokusím se na následujících řádcích tento svůj fatální omyl napravit.

Věřte nebo ne (včetně těch, kteří se úvod-níkům obvykle vyhýbají jako žánru). Teď budu chvíli psát pravdu, už proto čtení do-poručuji co nejširší možné skupině. S Kájou Vyhnálkovou jsme dlouho před celým fes-tivalem SETKÁNÍ/ENCOUNTER přemýšleli, co bude zásadní pointa Meeting Pointu. Po okamžicích kreativního temna v zasedač-kách, ze kterých pravidelně zůstávaly kilo-metry prázdných stránek a třísky z okousa-ných tužek, nás napadlo to spásné řešení! SOUTĚŽ!

Bylo natolik ozařující, že jsme se jí nakonec vzdali pro vyšší dobro. Nyní si ovšem jednu malou soutěž dovolím vyhlásit. Kdo najde náušnice vybarvené do zlatova, které tvoří celkem 4 perly (3 menší a jedna velká) získá od původní majitelky pozvání na libovolný alkohol.

Máme jednu jedinou nápovědu – lupa není potřeba a hledat můžete kolem JAMU (tole-rance plus/mínus pět kilometrů).

Martin Macháček

6

HLA

VNÍ P

ROG

RAM

NEDÁ SE NIC DĚLATSKOTSKO, GLASGOW

Meghan Tyler

Režie: Joanne ThomsonAsistent režie: Laura WooffKostýmy: Lisa BertellottiSvětla: Laura WooffHudba: výběr interpretůPremiéra: 19. 8. 2013Hrají: Meghan Tyler, Emma Curtis, Francesca Tomlinson, Laura Wooff

Are we all „bitches“?

– Pojďme dělat nic…– Nevím, jestli to nic dělám správně…– Co je vlastně nic? Sloveso? Nebo příslovce?– Ale dělat nic je vlastně fyzicky nemožné…

Absurdní hra, kterou představily student-ky Royal Scottish Academy of Music and Drama, se zabývá jedinou otázkou – zda je „být“ dostatečně motivující pro lidskou existenci. Ústředními postavami jsou dvě dívky, Lulu a Cece, mezi nimiž dochází k ne-ustálým slovním konfrontacím. Hádají se dokonce i o to, zda se jedná o nesouhlas, nebo pouhou diskuzi.

Slovíčkaření. O to mezi oběma dívkami jde. Jedna něco řekne, druhá se toho chytne, za-čnou to rozebírat. Neustálý koloběh dialo-gů mezi Lulu a Cece tak připomíná rozpravy Rory a Lorelai ze seriálu Gilmorova děvča-ta. Jejich úsměvné debaty jsou absurdní a probíhají v rychlém tempu. Po čase se tedy divák může ztrácet v tom, o co vlastně původně šlo. Tvůrci inscenace poukazují na fakt, že se v lidském životě pouze opakuje každodenní rutina. Právě tu narušují další

7

bizarní dvojicí. Povrchní paničkou vodící si na provázku svoji „bitch“. Bytost podle ní nemá nárok na to být lidskou, a proto se k ní chová jako k psovi. V jedné chvíli sice dojde k dočasné „bitch revoltě“, ta ovšem v důsledku rozhodnutí samotné „bitch“ vy-šumí do prázdna.

Děj se odehrává na opuštěné vlakové za-stávce pokryté odpadky, na níž stejně nej-spíš nikdy žádný vlak nezastaví. Jediná lavička může posloužit jako místo odpočin-ku, či úkryt před podivnými cizinci. Předsta-vitelky obou hlavních postav, Lulu a Cece, jsou oblečeny do lehce otrhaných šatů a tak na „špinavou“ zastávku v podstatě „zapadají“. V kontrastu s bohatou dámou, oděnou celou v bílém, v apartním klobouč-ku, s vysokými podpatky a rudými rty, tak působí trochu jako bezdomovkyně. Těmi nejspíš ve skutečnosti doopravdy jsou.

Zařazení existenciální absurdní hry na předposlední festivalové ráno, a navíc po Let´s swing! párty, se mohlo zdát poněkud náročné na „zvládnutí“. Musím ale říct, že inscenace Nothing to be done je po celou dobu příjemně odlehčována různými vtípky a stojí především na skvělých hereckých vý-konech všech čtyř představitelek.

Kateřina Balíková

8

„Why are we here?“ / „Mind the gap“

Dráma, ktorej autorkou je aj jedna z účinku-júcich, predznamenáva svojím názvom, že pôjde o absurdnú hru. Odpovedá totiž prvej replike Estragona z hry Čakanie na Godota „Nothing to be done“ (v českom preklade „Nedá se nic dělat“), ktorou sa autorka in-špirovala. V porovnaní so Samuelom Bec-kettom však nezobrazuje len bezcieľne čakanie na niečo, čo nepríde.

Dve dievčatá, Lulu a Cece, čakajú na vlak, ktorý neprichádza a pravdepodobne ani ne-príde. Vyvýšené javisko tak vytvára opus-tenú železničnú zastávku. Nachádzajú sa na nej len lavička, popolnica, starý kufor a pár odpadkov. Herečky viac nepotrebo-vali. Dôraz v inscenácií bol kladený skôr na textovú zložku.

Lulu sa zamýšľa skôr nad budúcnosťou a minulosťou. Stará sa o neustále zabúda-júcu Cece. Jej stratou pamäti vzniká motív opakovania sa a táto cyklickosť je prestú-pená cez celú inscenáciu. Lulu si chce kaž-dý nasledujúci deň zapáliť cigaretu a Cece ma stále ten istý, nefunkčný zapaľovač. Ale-bo inokedy, keď sa Cece zobudí a pomaly sa

9

rozpamätá s kým žije, skúšajú robiť „nič“. Vážna Lulu kladie existenciálne otázky o tom, ako je niekedy zmena dobrá, aj o tom aké je dôležité posunúť sa ďalej, zatiaľ čo Cece je hravá, viac naivná a žije len tým, čo sa deje teraz a tu. Dovršuje to symbió-zu ich spojitosti. V protichodnom svetle je zobrazený egoistický vzťah medzi posta-vami Happy a Tits. Biela „dáma“ v klobúku a slnečných okuliaroch si vedie Tits na vôd-zke, ktorú môže volať aj „bitch“ keď to chce. Tits je taktiež dokonale upravená a ladí so svojou paní a je pretvorená na jej obraz. Síce má snahu vytvoriť revolúciu a zaškrtiť ju, ale nakoniec sa iba uhladí, podá jej na-späť kabelku a klobúk, nahodí svoj čarovný úsmev a necháva sa ďalej manipulovať.

Katarína Marková

10

KVINTOVÝ KRUH – FRAGMENTYPOLSKO, KRAKOV

Szymon Bogacz

Režie: Aleksandra PopławskaDramaturgie: Aleksandra PopławskaVýprava: Paula GrocholskaKostýmy: Adam KasjaniukHudba: Anna Maria JanickaPremiéra: 11. 10. 2013Hrají: Alicja Karluk, Anna Paruszyńska, Ewa Porębska, Lena Schimscheiner, Maciej Charyton, Marek Grabiniok, Mikołaj Jodliński, Kamil Mróz, Michał Nowak, Damian Strzała, Kosma Szyman

„Krakov? Tam jsem nikdy nebyl...“

Výchozí situace je jasná a perspektivní. Den před vánoční nadílkou sněhová váni-ce donutí skupinku evakuovaných indivi-duí společně strávit noc v nové tělocvičně školy Franze Kafky. Nevadilo by, že ponor-ková nemoc, motivující intimní vyznání, se už zřejmě originální nikdy nestane, kdyby si inscenace vybudovala žádoucí mrazi-vé napětí. Nebo třeba lákavou atmosféru „inzerované“ kafkovské absurdity a bez-východnosti. Jenže nějaké to neuzavřené osobní drama máme každý a jeden kom-plex divadlo nedělá.

Inscenátoři si podrazili nohy již samotnou dramatizací. V původním románu pravdě-podobně (v češtině není k mání) neotřelé rozdělení příběhu na mnoho samostatných úseků a pohledů, podle hudebních tónin funguje dobře. Zde ale fragmentování a ne-dořečenost příběhů potlačuje možnost dra-matičnosti a emočního dopadu. A prostý závěr – propuštění nocležníků z nucené ubikace, tuto propast také nepřeklene.

11

Problematická stavba jevištního tvaru za-mrzí diváka o to víc, že mladí herci se ani v ní neztratí. Kuřáckou debatou o posled-ních přáních, obrazem potlačované agrese a averze mezi ředitelem školy a jeho man-želkou (anebo prvotním šokem, že se váš šéfredaktor vpašuje i do polské inscenace), probleskuje potenciál souboru vytvořit pl-nokrevné psychodrama. Nejvýraznější, zřej-mě proto, že nejvíce stylizovaný, byl part zloděje. Jeho plíživé plutí nad zemí i nad dávnou známou a zamýšleným terčem lou-peže se pohupuje s pomalými, intonačně hladivými monology o lapkovské profesi. Trochu jako by vypadl třeba z Klubu rváčů. Jako jedna z mála postav se také dočká ukončení – než, aby se podal současné společnosti a jejím manýrům, raději si na školních záchodcích řízne do žil.

Kvintový kruh tak zůstal kruhem, nestal se ani stoupající či klesající spirálou, ani přím-kou vedoucí k jasnému byť nedobrému cíli. Roztoužená jeptiška, alkoholický farář, de-privovaný manažer i exaltovaný kamioňák se vrátili ke svým všedním životům a pro-blémům, stejně jako publikum. Setrvali ne-vytrženi z běhu věcí velkým scénickým ges-tem. Sněhová pokrývka se snáší z hůry dál a dál a dál. Zasype rozplývající se figury, obalí splín jejich duší a nám nerušeně vrátí chladné světlo pátečního odpoledne.

Jiřina Hofmanová

12

Příliš dlouhá noc, příliš dlouhá inscenace

Energický ředitel školy vítá v zatuchlé, čers-tvě inovované tělocvičně účastníky dálniční nehody. Nabízí jim přístřeší, teplo a domácí stravu. Boršč a kanapky. Rozjíždí se oprav-du neskutečně dlooooooooooooooouhá noc plná prapodivných, pravděpodobně ne-reálných životních příběhů.

Možná za to může jazyková bariéra. O řadu výš sedící polští kolegové se totiž evident-ně bavili. Možná, že s mírou nepochopení jazyk nemá vůbec nic společného.

Předvánoční večer, a s ním spojená noc, vyniká atmosférou umocněnou hudebním podkresem plným vánočního cliché – ať se jedná o White christmas nebo Silent night. Všechny koledy totiž, na rozdíl od životních příběhů, které nepříliš poutavě a jímavě sdělují postavy, budí dojem lás-ky, klidu a pohody. Zoufalé hrdiny ztvárňují vcelku nadějní herci, utopení v nepříliš ob-ratné dramatizaci.

V jinak realistické scéně je výrazně kon-trastní zrcadlová stěna zkreslující podobu postav. Stejně, jak jsou pokřivené jejich ži-voty, příběhy či myšlenky, je zdeformovaný i odraz. Jak zběsile nervního kamioňáka, úchylného zlodějíčka, láskychtivé jeptišky, čichače kalhotek, tak i báječně zábavného, nasávajícího faráře.

Čím víc příběhů je odvyprávěno, tím víc se rozpadá už ze začátku neupřímně vytvoře-ná idylka tělocvičny. Lidi jedí, pijí, vyprávě-jí, řežou se žiletkami do rukou a každý po svém čeká, až nastane Štědrý den. Koneč-ně budou moct z této násilně vzniklé situ-ace odejít nebo možná raději utéct pryč, do malebně zasněžené vesničky, která se

13

průběžně promítá na zadní stěnu scény.

Smutné je, že interakce ředitelského man-želského páru, probíhající simultánně na ochozu nad scénou, většinou zůstává kvů-li nedostatečné výraznosti, či špatnému osvětlení téměř bez povšimnutí. A přitom, na rozdíl od zbylých hereckých akcí, si vy-stačí bez zbytečného mluvení, které se ob-čas v ostatních scénách zdá nekonečné.

Ač s pár hodinovým odstupem, v hlavě mi zůstává několik jmen – Franz Kafka, Helen-ka Vondráčková a Psychosanta. Další po-stavy tedy nedostávají téměř žádnou šanci v takové společnosti přežít ve zdraví. A to se ta jména vlastně jenom zmínila, malova-ný džbánku.

Kateřina Málková

14

ZPOVĚĎ HOCHŠTAPLERA FELIXE KRULLA

ČESKÁ REPUBLIKA, BRNO

Thomas Mann

Režie: Lukáš KopeckýDramaturgie: Martin SládečekPřeklad: Martin SládečekHudba: Martin HoloubekSvětla: Petra KonvicováGrafika: Anna StránskáPremiéra: 9. 2. 2014Hrají: Zbyšek Humpolec, Jakub Rek, Ida Sovová, Alžbeta Vaculčiaková, Libor Stach, Jan Řezníček, Sarah Haváčová, Lucie Ingrová, Táňa Malíková, Vojtěch Říha

Felix Krull za sebou nechává zmateného diváka

Původní záměr hochštaplera Felixe Krulla bylo přesvědčit svět o tom, že Mann nebyl „těžkopádný filozof“. Těžkopádný dozajista nebyl, ale posmrtné značky spisovatele –filozofa se ani tímto dílem nezbavil. Téma tenké, lehce překročitelné hranice mezi im-perativem sociálních rolí a svým opravdo-vým já je sice podáno Mannem zamýšlenou lehčí formou, nicméně tam pořád je.

Stejně jako u jiných inscenací tohoto roč-níku festivalu se zvolenému motivu nedá vůbec nic vytknout – věčnou otázku, jestli jsou naše činy nebo emoce upřímně naše, nebo jsou jen pouhým výsledkem rolí, kte-ré hrajeme (a to nejen těch vyřčených). To vede logicky k otázce, jestli ve světě, který je klamán a který hlavně chce být klamán, máme vůbec šanci být sami sebou – nebo jestli o to stojíme.

15

Inscenace na tuto otázku neodpovídá, což ani samozřejmě neměla. Zároveň se ale hochštaplerovi, jakkoliv energickému a cha-rizmatickému, nepodařilo to, co má umět nejlíp – oklamat svět. Je těžké přesně určit, co k tomu přesně vedlo, i když určité nápo-vědy by tu jistojistě byly.

Vzít dílo klasika a zpracovat jej na drama už samo o sobě skýtá velkou výzvu, zvlášť po-kud je autorův jazyk náročný. Zachování au-tenticity a smyslu celého díla je samozřej-mě velmi důležité, ale zároveň tvůrci musí brát v potaz určitý jazykový posun a cítění. Hrozí totiž reálné riziko, že výsledný scénář vyzní nepřirozený a sešněrovaný. V řetězo-vé reakci to může vést k situaci, kdy budou herci ve svých rolích působit nevěrohodně a strojeně, jako by odříkávali pasáže z knih. I v tomto konkrétním případě diváka po vět-šinu inscenace provází neodbytný pocit, že by si vyřčené dialogy a monology raději pře-četl sám v knize.

Na druhou stranu samozřejmě tímto naráží-me na populární téma, zda je vůbec možné transformovat původní dílo ke všeobecné spokojenosti. To, jestli se to povedlo u Tho-mase Manna, je stejně diskutabilní jako u kohokoliv jiného. Faktem ale zůstává, že po působivém závěru inscenace divák zů-stává lehce zmatený a ptá se sám sebe, jestli byl lehký náznak parodie záměrnou součástí hry, nebo nechtěným přehmatem.

Michaela Havlíčková

16

Příliš vážný Krull

Domácí soubor DIFA JAMU se v předpo-sledním dni festivalu představil inscenací Zpověď hochštaplera Felixe Krulla. Výběr této inscenace pro mezinárodní přehlídku byl celkem odvážný krok. Jedná se o prv-ní české uvedení tohoto románu Thomase Manna, navíc v novém překladu a dramati-zaci Martina Sládečka.

Přitažlivé téma člověka – chameleóna se zdá být aktuální pro každou dobu. V různých variantách se tento typ vyskytuje v řadě vý-znamných děl 20. století – Krullovými pří-buznými by mohli být Havlův Hugo Pludek, Hrabalův Jan Dítě či Allenův Leonard Zelig. Zrovna Mannův Krull však v sobě skrývá řadu úskalí: ani ne tak jistou archaičnost, jako pro značnou artistnost Mannova stylu. Poetika a humor, jež se obvykle deklaruje v českých převodech Mannových knih (a je také zmíněn v programu), je přece jen obtíž-něji přístupná a vzdálenější naší tradici.

Režisér Lukáš Kopecký se mohl spoleh-nout na silný, vzácně vyrovnaný a přitom osobnostně rozmanitý herecký soubor (soudím dle vlastních zkušeností s jejich dalšími inscenacemi) – v hlavní roli se objevil Zbyšek Humpolec, herec s jistý-mi aristokratickými rysy, dikcí i pohybem. Tuto charakteristiku si v Krullovi drží i přes neuchopitelnost připisované této postavě. Herec má stále vážný, až hloubavý výraz. V jednom ze dvou hlavních pásem jeho projevu: ve zcivilněných monolozích smě-řovaných k publiku, kterými komentuje vlastní život a počínání (vedle tohoto vy-právění je druhým pásmem Krullovo vlast-ní účinkování v příběhu).

17

Mannova intelektuální stylizace byla až ex-presivně vizualizována pomocí scény a kos-týmů Moniky Urbáškové. Velká, světelně průsvitná stěna umožňuje rozšířit i omezit hrací prostor, zároveň se za ní dají odehrát akce „v zákulisí“. K nejsilnějším obrazům patří hromadné taneční výstupy německé smetánky, scéna svádění Krulla dominantní Dianou za pomoci sady bičů a také souboj býka s toreadorem. Slabinou inscenace je její odtažitost a nedostatek avizovaného humoru.

Marek Lollok

18

OFF

PRO

GRA

MKdyž si nerozumíme my – tak nikdo, rozumíte?!

Ve tmě plátno a dvě lampy. V posteli dva herci. U techniky dva inscenátoři. V prosto-ru dva jazyky.Nejdřív musí být dva – teprve pak je možný rozpor.Snad tomu rozumím...

Sevřeni tichem.Publikum mlčí a hledí, hledá čeho se chytit. Sledujeme průběh dne jednoho páru. Každý má nejspíš svoje představy o životě, ale ne-dokážou se na nich domluvit. Pochopitelně.Když začnou mluvit, míjí se. Mohou se po-slouchat, jakkoli dlouho, ale nikdy neuslyší, co ten druhý chce. Jen, když nehovoří, když se mezi nimi rozhostí ticho, teprve tehdy ja-koby mohli mít naději na porozumění. Roz-prostírá se mezi nimi nevyužité komunikač-ní pole.A to zůstane ležet ladem.

Filmové prostředky transponované na di-vadlo umožňují divákovi plynule nastříhat vnímané obrazy.Vyberte si sami, na co se chcete dívat. Jeviště rozdělené na půl – vpravo dějiště, vlevo plátno, na které jsou promítány zábě-ry z kamery.Mezi černými zdmi tma a ve tmě lampa, kte-rá svítí přímo do diváků. Celek.Scéna přes polovinu jeviště, simulující ži-votní prostředí postav. Polocelek.Zoomované záběry z kamery promítané na plátno v druhé polovině jeviště. Detail.Vyberte si sami, na co se chcete dívat, čemu chcete rozumět. Zmatení?Babylon hadra.Vyberte si sami, na co se chcete dívat, ale vybírejte rychle – nikdo na vás nepočká, ni-kdo s Vámi nebude mít smilování.To tu není zvykem.

Vracíme se k řeči, jako k základnímu komu-nikačnímu kanálu.Splašky slov ale nemají žádnou hodnotu a společný život postav se v nich utápí.Zacyklen do sebe významně mlčí.Neschopnost domluvit se jako životní styl...No input.

Patrik Boušek

19

Být Cyranem, Romeem, nebo zůstat „obyčejný”?

„Kým...BÝT?“ je nejen jednou z hlavních otázek festivalu, ale taky název představení jednoho z pouličních divadel. Na Náměs-tí Svobody, potom pod hodinami na České a na závěr na Jakubském náměstí rozehrá-lo osm studentů prvního ročníku činoherní-ho herectví JAMU autorské představení.

Tentokrát se v rámci offprogramu jednalo o souboj v lásce. Bojovali dva slavní diva-delní milovníci, Cyrano a Romeo, proti oby-čejnému klukovi. Oba se snažili přesvědčit přítelkyni toho „obyčejného”, že jen jeden z nich je ten pravý. Nechávali promlouvat svá ega a scéna skončila soubojem na kor-dy. Sympatická tmavovláska, u které do po-slední chvíle nikdo netuší, jestli je součástí představení, nebo ne, si vybere svého „oby-čejného” přítele, který výstižně poznamená: „Ti dva pro svou lásku zemřeli, já bych pro tebe žil.”

Na pouličním divadle mě baví reakce ulice. Je jisté, že každé představení bude origi-nální, i když mají herci stále stejný scénář. Kolemjdoucí se zastavují a baví i přesto, že představení stálo na prvoplánovém zákla-du.

Karolína Svitálková

20

Setkání pedagogů – slet bílých vran

Letošní rok festivalu SETKÁNÍ/ENCOUN-TER byla na programu dvě setkání. V pátek ráno se uskutečnilo již druhé, opět v prosto-rách zkušebny Divadla na Orlí. Překvapivě se zúčastnilo daleko více lidí, než prvního, seznamovacího. Hlavní důvod vidím v tom, že náplní setkání mělo být představení stu-dentské organizace E:UTSA.

Původně plánovaná čtyřhodinová přednáš-ka byla nakonec zkrácena na necelé dvě hodiny. Po obsáhlém představení hlavní podstaty a smyslu organizace následovala diskuse.

Stejně jako při prvním setkání panovala pří-jemná nálada. Přišli nejenom pedagogové, ale také několik studentů zahraničních di-vadelních fakult a členů studentské poroty. Po necelých dvou hodinách ovšem většina účastníků znenadání odešla na představe-ní. Přednášejícímu Piotru Cieslakovi to evi-dentně překazilo plánovaný program, a pro-to se narychlo hledal nový termín setkání.

Karolína Svitálková

21

Připravuje se publikace Twenty First Century Performance Reader

Noel Witts byl pověřen vydavatelstvím Routledge sestavit sbírku spisů nejvýznam-nějších umělců dvacátého prvního století působících v oblasti performačních umění. Bude vděčný za návrhy na současné vý-znamné osobnosti, které by měly být do pu-blikace zahrnuty. Zároveň přivítá informace o tom, kde může dohledat či získat písemné záznamy, blogy, rozhovory atd. s jednotlivý-mi umělci. Vaše návrhy s radostí prozkoumá, zašlete je na adresu nwitts@btinternet.com. Kniha bude publikována v roce 2015. Pře-dem díky za Váš zájem.

Noel Witts

Dovětek:

Noel Witts je spolu s Teresou Brayshaw edi-torem třetího vydání publikace The Twenti-eth Century Performance Reader, která byla veřejnosti představena během festivalu SE-TKÁNÍ/ENCOUNTER. Tato publikace byla v průběhu uplynulých patnácti let aktua-lizována a stala se klíčovým úvodním tex-tem pro různé typy performačních umění. Extrakty textů více než padesáti tvůrců, kri-tiků a teoretiků z oblasti tance, dramatické tvorby, hudby, divadla a živých uměleckých forem je základním zdrojem pro studenty, teoretiky a praktiky.

22

…tohle bylo plné emocí

Hlavním tématem páteční diskuze byl přede-vším rozdíl v ruské a anglosaské inscenač-ní praxi. Petrohradský soubor zastupovala jedna z hereček, jejíž odpovědi a podněty překládal její kolega z DAMU: „Práce na in-scenaci změnila především pohled na nás sa-motné. Režírovali to sami studenti, kteří chtěli Ostrovského pojmout současně.“ Litevská pedagožka otevřela téma studijních plánů petrohradské školy, jejíž součástí bylo Os-trovského drama. Robert Gordon nadšeně gratuloval studentům i jejich pedagogům za práci, kterou odvedli. Dle vlastních slov v inscenaci spatřoval vliv pozdního Stani-slavského, Mejercholda: „Vidím to uvnitř té práce … v západních zemích máme často pro-blém s expresivní postmodernou … ale tohle bylo plné emocí. Jednoduše – bravo!“

Režisér a pedagog Paule Bourne pozna-menal, že se mu líbí ruský inscenační styl, protože dovoluje inscenace připravovat například 18 měsíců, na rozdíl od praxe zá-padních zemí. Tam na zkoušení inscenace bývá obvykle vyhrazeno 5–6 týdnů. Jeho kolega Robert Gordon jej doplňuje: „A je to tak všude, ve Státech, v Británii, Francii, pros-tě máte 5–6 týdnů na inscenaci.“

Další z pedagogů se k problematice délky přípravy inscenace vyjádřil slovy: „Někdy prostě musíš ten projekt udělat hned v ten mo-ment, kdy se nabízí a nerozmělňovat to v čase.“ „Bylo to velmi inspirativní…,“ složil poklonu ruskému souboru další z účastníků diskuze.

Souboru z Antverp vyjádřili diskutující díky za nastudování inscenace v anglickém jazyce. Performerka a autorka Nina Her-bosch dodala: „Napsala jsem to v září, pře-pisovala a přepisovala … Diváci to stále nějak

23

interpretují a nacházejí v tom vlastní významy a já říkám: Jasně, to tam je.“

Slovinský Calligula sklidil nemenší obdiv diskutujících. Podobně, jako dosud většina souborů, i lublaňský zvolil metodu kolek-tivního zkoušení v neoavantgardním stylu: „Každý měl šanci říct, jak si to představuje, jak se při tom cítí a jak by to chtěl dělat.“ Belgičan-ky mluvily o úplně opačné metodě, než kterou pojmenovávali Italové den předtím: „Jsi Calli-gula? A ona řekla „Ano““, proto to skutečné po-pálení cigaretou.“

Fenomenální pražská Vojna vznikala přes dva roky. „První část inscenace je ma-sopust. Jednoho jsme se účastnili a sledo-vali, jak se pohybovat apod. Pak jsme po-slouchali hudbu, záznam toho původního Burianova představení a pokoušeli se tím inspirovat.“

Tomáš Kubart

24

PART

YČeská noc? Ne moc!

Dýmem zapletené rozhovorypodél zdí stoupaly vzhůru –a hluk a hluk a hluka šluk.

Nádvoří Domu pánů z Kunštátu bylo zapl-něno lidmi. Diskuzní kroužky a čtverečky ve větší či menší (spíše větší) míře pokuřova-ly, dým stoupal k obloze v kvintovém kruhu a byl často na moll.Rozhovory se týkaly kefíru, stereotypů a vel-bloudů.Čerstvý vzduch byl postupně nemilosrdně vytlačován pryč, aby uvolnil místo atmosfé-ře intelektuálního diskurzu.

Cimbálka „here we fucking go!“Skoti jdou, Skoti jdou!

Sál kavárny Trojky ovládala moravská cim-bálovka Midnight Coffee Session.Lavice vyhrazené pro národnosti zely če-chotou. Jen Polsko umožnilo zakusit spe-cifický způsob konzumace vodky, okurek a masa – vodka a okurky takřka na půlky.Češi oproti tomu nabídli karetní hru šoi šoi: Vodka, rum a zelená tekli proudem.Cimbálovka hrála i známé slovenské šlágry, á la To ta heľpa.Nezúčastněnému procházejícímu to ovšem mohlo připomínat jazzové improvizace.Skoty to bavilo.V hemžení u baru vznikaly skupinky disku-tujících, kteří sdíleli čekání na pivota – na-dějně rozvinuté dialogy ale občas končily na záchodě.

Na záchodech fronta.Spodní bar plný inteleguánů.

V Mínus trojce nadějní mladí režisérové a dramaturgové trsali na židlích na podiv-nou hudbu.Prostě zážitek.

Jasmína Finkeová, Patrik Boušek

25

MALÉ N

ICKým – se stát v symbiotickém vztahu

Nedávná epizoda, soukromě jí říkám „br-něnský gig s opilým (ne)sochařem“, se stala preludiem k mnohem podivnějšímu zážit-ku. Brno je vážně „nebezpečně“ uměleckým městem. „Máj je lásky čas…“ opakoval doko-la jiný nápadník. Řeči o garáži a pravidelně naklepávané matraci jsem zdvořile ignoro-vala, protože mu zpod rukávu vylézalo vel-mi zdařilé tetování.

Chvíle to mohla být totiž romantická za všech jiných okolností, než těch, které se postupně rýsovaly jako křivě vytetovaný jednorožec na jeho ruce. Z „májového pišt-ce“ rostlo upocené monstrum. Nezbylo než dodat: „Pořád je duben…“ Byl z toho v šoku. Přesto to mému životu dalo zásadní impulz a šla jsem do parku sledovat euforii z kve-toucích stromů.

Rozevírají se všechny pupeny (některým i pupínky). Chtěla jsem pozapomenout, že můj příjezd do Brna motivovala permanent-ní ošklivá chuť si tropit legraci z podstatně závažnějších témat. Zařekla jsem se tedy, že nebudu vyznavačům polibků pod koša-tými korunami ovocnanů připomínat, že je v tomto období pyl obzvláště alergenní a může je při sebemenší neopatrnosti zabít.

Pak proběhl po kaskádě jeden obzvlášť vý-stavní queer jogger a jeho masivní sluchát-ka šířila pozitivní vibrace písničky Love is in the air. Hlas Johna Paula Younga ve mně vyvolal vzpomínku na známého, který rád, se zvláštní plamennou radostí, reproduko-val zásadní životní moudro: „Když se dva-tři i víc má rádo – je to vždycky hezké.“

Hned jsem chtěla do trojky nebo hledat nějaký symbiotický vztah, zkrátka natrh-nout svůj trojlístek. Skončila jsem ovšem v Tro3jce a částečné zklamání vynahradil Čtyřlístek.

Miriam Šedá

26

PROGRAM 12. DUBNA SETKÁNÍ/ENCOUNTER

9:00 Diskuze se snídaní Chill out room

12:00 Německo, Hannover [CP] Šatní skříň Divadlo na Orlí

15:30 Německo, Hannover Šatní skříň Divadlo na Orlí

18:00 Závěrečný ceremoniál [CP] Divadlo Husa na provázku

20:00 Encounter Night: Texaská noc Livingstone Club

Změna programu vyhrazena.[CP] – Cesta poroty

PRO

GRA

M

27

INFO

CENTRU

MINFOCENTRUM

Divadelní fakulta JAMUMístnost č. 4Mozartova 1662 15 Brno

Otevřeno ve dnech 7.–12. 4. 2014

Otevírací doba:Pondělí–Pátek: 9:00–21:00Sobota: 9:00–16:00

Infolinka: +420 733 127 612

VSTUPENKYVstupenky na jednotlivá představení je možné zakoupit ve festivalovém Infocentru nejpozději 30 minut před začátkem předsta-vení.

V případě, že představení není vyprodané, začně 15 minut před jeho začátkem dopro-dej vstupenek na pokladně daného divadla.

CENY VSTUPENEKHlavní program:veřejnost – 100 Kčstudenti a senioři – 80 Kčstudenti a pedagogové JAMU – 50 Kč+ STUDENTI A PEDAGOGOVÉ JAMU – DOPOLEDNÍ PŘEDSTAVENÍ – 20KČ*

Offprogram:

Offprogramová představení jsou zdarma, je však nutné vyzvednout si v Infocentru vstu-penky.

Meeting Point Party:

Předprodej – 100 KčNa místě – 150 Kč

OFFPROGRAMOVÁ PÁSKAcena 30 Kč za pásku zahrnuje:

• slevy na konzumaci ve vybraných restau-racích (seznam podniků bude k dispozici ve festivalovém Infocentru a na webových stránkách)• slevy na reklamní předměty 10 % • přístup do VIP salonku klubu Livingstone (platí na poslední festivalový večer)

* Neplatí na představení označené CP – Cesta poroty

28

PROPAGAČNÍ PŘEDMĚTYV Infocentru je dále možné zakoupit násle-dující festivalové propagační předměty:

• trička (pánská, dámská) – 200 Kč• placka střední – 20 Kč• placka malá – 15 Kč • plátěné tašky – 100 Kč• zapalovač – 20 Kč• brýle – 100 Kč • přívěšek Minimon – 100 Kč• náušnice Minimon 1ks – 50 Kč• brož Minimon – 80 Kč• čokoláda S/E 2014 – 30 Kč

FESTIVALOVÁ MÍSTA

DIFA JAMU (Infocentrum, Chill Out Room, redakce, učebna 013) – Mozartova 1

Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická labo-ratoř JAMU – Orlí 19

Studio Marta – Bayerova 575/5

Divadlo Husa na provázku – Zelný trh 9

HaDivadlo – Poštovská 8d

Klub Melodka – Kounicova 20/22

Livingstone Klub – Dominikánské náměstí 5

Kavárna Kunštátská Trojka – Dominikánská 9

CHILL OUT ROOM DIFA JAMU, každý festivalový den 9:00–20:00 hod.

Chill out room je prostor pro všechny účast-níky festivalu, kteří hledají klidné místo pro relaxaci a odpočinek. Volně budou k dis-pozici časopisy, stolní hry, stolní fotbálek a možnost připojení na wi-fi. Na místě bu-dou k dostání točené limonády a pivo od našeho sponzora – pivovaru Starobrno.

• vstup na všechny Encounter Nights (kro-mě Meeting Point Party)

Offprogramová páska je cool!

29

INSTAG

RAMINSTAGRAM

• sledujte festivalové dění také na instagramu • účet: setkani_encounter • hashtag pro vaše festivalové fotky #festenc14

30

FOTO

REPO

RTFOTOREPORT Z PÁTKU

31