SPISOVATEL

Ludvík Souček (1926 – 1978) byl český spisovatel science fiction zejména pro mládež a literatury faktu, v níž popularizoval tzv. záhadologické teorie.

Přeložil Vzpomínky na budoucnost Ericha von Dänikena.

vědeckofantastický žánr nebo též sci-fi a SF

umělecký žánr, vymezený výskytem spekulativních technologií a přírodních jevů anebo dosud neznámých forem života v díle

děj sci-fi je často zasazen do vesmíru, budoucnosti či alternativní historie („jiné“ historie)

Sci-fi je žánr blízký fantasy, kde je ale místo technologií hlavní rekvizitou většinou magie a fyzická síla (tzv. příběhy „meče a magie“). Oba žánry se ovlivňují a částečně prorůstají; jedním z takových průniků jsou například díla žánru science fantasy.

zakladatele žánru bývají považováni dva autoři

1. Jules Verne, pokud jde o technickou sci-fi,

2. Herbert George Wells, který se věnoval spíše vlivu technologií na člověka

(např. kontakt s mimozemskými civilizacemi, cesty časem, biotechnologie atp.).

Základ české sci-fi položil na sklonku 19. století Karel Pleskač v románu Život na Měsíci

Svatopluk Čech s dvojicí románů Pravý výlet pana Broučka do měsíce (1887) a Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století (1888

zapomenutý román Na novém světě, který poprvé vyšel v roce 1905

Velký vliv na vývoj české i světové sci-fi měla díla Karla Čapka R.U.R., Válka s mloky, Krakatit.

Isaac Asimov Arthur C. Clarke Ray Bradbury Frank Herbert Stanisław Lem Arkadij a Boris Strugačtí Ludvík Souček Robert A. Heinlein

• studoval gymnázium v Praze, na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1945-1951)

• vstoupil do Československé lidové armády a • necelý jeden rok (1954 - 1955) strávil v Severní

Koreji jako vojenský lékař• 1955-1964 pracoval jako zubař v Ústřední vojenské

nemocnici v Praze-Střešovicích.• v letech 1964-1968 byl zaměstnancem Ministerstva

národní obrany, pracoval v armádní redakci Československé televize, pracoval v nakladatelství Albatros…

• prodělal řadu infarktů, v r. 1976 odešel ve svých 50 letech do invalidního důchodu

• v r. 1978 v Praze zemřel

• Ludvík Souček je považován za iniciátora hnutí a později organizace Československý fandom. V létě 1978, tedy pár měsíců před svou smrtí, v Literárním měsíčníku uveřejnil svou výzvu v článku Přímluva za budoucnost, v níž apeloval na příznivce sci-fi, aby zakládali SF kluby. Ti jeho výzvu brzy vyslyšeli.

• Později k uctění jeho památky vznikla i anketa fanoušků Ludvík, při níž byli oceňováni autoři, překladatelé a editoři SF literatury.

Podle spekulací založených na neveřejných zdrojích je smrt Ludvíka Součka zahalena záhadou a krátce před ní mělo vyjít najevo, že během své vojenské služby v Severní Koreji se měl zúčastnit lékařských pokusů na amerických válečných zajatcích.

Na spekulacích o lékařských pokusech, nejasnostech týkajících se Součkovy smrti a zdrojů inspirace jeho sci-fi povídek je založena část příběhu knihy Tušení podrazu Ondřeje Neffa. Vzhledem k dostupným podkladům nelze však tento dohad potvrdit ani vyvrátit. (dále viz. video)

Lékař Jiří Kameník, jehož vášnivými koníčkem jsou brouci z tribu Leptoderini, operuje islandského psychiatra Gudmundura Bjelkeho s akutním zánětem slepého střeva. Oba lékaři se spřátelí, a Bjelke se za Kameníkovu péči odvděčí zasláním několika islandských exemplářů Leptoderinů, které nasbíral jeho přítel, horský a jeskynní průvodce Leif Thorgunn. Ačkoliv všechny nálezy pocházejí ze stejného místa, kráteru Sneffels, vypadají že patří k různým, dosud neznámým druhům. Když přijede Bjelke na dvouměsíční pracovní návštěvu, Kameník tak má možnost s ním tuto entomologickou záhadu probrat. Během Bjelkovy návštěvy se oba lékaři přou, zda Island navštívil spisovatel Jules Verne. Kameník, který informace čerpal z několika spisovatelových životopisů, tvrdí, že Verne Island nikdy nenavštívil, zatímco Bjelke tvrdí, že Hans Bjelke, literární průvodce hlavního hrdiny románu Do středu země, který údajně sestoupil do středu Země právě kráterem Sneffelsu, je jeho dědeček. Kameník a Bjelke pátrají po dalších stopách Vernovy přítomnosti na Islandu a důvodech, proč by Verne tamější návštěvu tajil. Jako důkaz jim poslouží Vernův deník, ve kterém chybí několik listů a poslední záznamy jsou zjevně vymazány.

V doprovodu Leifa Thorgunna a fotografky Aleny Králové se Kameník s Bjelkem vypraví na průzkum do kráteru Sneffels. V kráteru objeví vchod do jeskynního systému, zvaném „Díra sv. Patrika“. Zde objeví slepého ptáka, zvláštní, v každém případě neislandský ornament vytesaný do skály a vyložený neznámým radioaktivním kovem. Ten představuje první stopu, že Island navštívila mimozemská civilizace a právě její stopy nalezl i Jules Verne při své výpravě na Island. Ze strachu se pak pokoušel svůj nález a návštěvu Islandu vůbec utajit. Poté, co se hrdinové zotaví z nemoci z ozáření, vypraví se čtveřice do Díry sv. Patrika znovu. Sestoupí komínem do hloubi jeskyně, a nalezne další doklady mimozemské návštěvy: sochy obyvatel Islandu v dobovém oblečení z 18. století, zhotovené z neznámé hmoty, obrazovky s promítáním mimozemského života, a Černou chobotnici, mimozemské stvoření. Při manipulaci s hlavolamem vytesaným do skály se jim podaří vypustit létající talíř, který z vrcholu Scartaris vzlétne směrem k Marsu.