Lichokopytníci

Noha nejčastěji nese 1 prst (u koňovitých) nebo 3 prsty (u nosorožců) opatřené kopytem.

Ve chrupu malé špičáky, někdy úplně chybějí.

Žaludek je jednoduchý.

Lichokopytníci

A) Nosorožec tuponosý = nosorožec bílý, nosorožec bělorohý, nosorožec tuporohý, nosorožec širokohubý• Jižní poddruh je nejrozšířenější ze všech

nosorožců (8500 jedinců).• Avšak jeho severní poddruh je kriticky

ohrožen a podle informací z roku 2008 ve volné přírodě vyhynulý.

Lichokopytníci

LichokopytníciPodle pozorování z ledna roku 2010 by se

však ve volné přírodě v Súdánu mohlo vyskytovat ještě několik jedinců, které potřebují zoologové získat pro rozmnožení čtyř nosorožců dodaných do Afriky ze ZOO ve Dvoře Králové.

Tento druh nosorožce je hned po slonu druhým největším suchozemským savcem.

Lichokopytníci

Lichokopytníci

Na délku má 3,7 - 4 m (ocásek až 70 cm) a vážit může až 2,3 tuny.

Pro nosorožce tuponosého je rozlišovacím znakem typická široká tlama s rovným horním pyskem.

Má dva rohy, dolní roh může být dlouhý dokonce až 1 m, zatímco horní roh je spíše zakrnělý.

Lichokopytníci

Lichokopytníci

Na hřbetech nosorožců tuponosých často sedají klubáci a volavky rusohlavé.

Tito ptáci nosorožci pomáhají zbavit se obtížného hmyzu a také ho varují před nebezpečím.

Vyhledává rovinatou travnatou krajinu s dostatkem vody

Lichokopytníci

Lichokopytníci

• Při přesunech k napajedlům se pohybuje po stálých vyšlapaných cestách.

• Za velkých veder odpočívá ve stínu a pohybuje se více v noci.

• Březost (gravidita) trvá u nosorožců téměř 500 dní a není vizuálně pozorovatelná.

Lichokopytníci

Rozšíření (jižní poddruh zeleně, severní poddruh oranžově)

Poddruhy

nosorožec tuponosý severní

nosorožec tuponosý jižní

Lichokopytníci

B) KONĚKoně našlapují jenom na špičku

středních prstů. Jsou to rychlí a vytrvalí běžci. Obývají především pouště a stepi. Pohybují se krokem, klusem nebo

cvalem.

Lichokopytníci

Doba rozmnožování není omezena na určité roční období.

Doba březosti trvá asi 11 měsíců (50 týdnů).

Na svět přichází většinou jen jedno hříbě.Když se má hříbě narodit, vyhledává

klisna samotu: rodí zpravidla v noci a bez cizí pomoci.

Lichokopytníci

Lichokopytníci

• Záhy po porodu vstává: hříbě potřebuje očistit od plodových obalů a vod - matka ho tedy olíže, tím mládě očistí a masáží rozproudí jeho krevní oběh.

• Hříbátko vstává do hodiny po porodu.

Lichokopytníci

Oči jsou posazeny tak, aby viděl do stran a z velké části i dozadu.

Obsáhne tak široké pole - téměř tři sta šedesáti

stupňové panoráma.

Lichokopytníci

Pohyblivé uši jsou pro koně též důležitým signálním dorozumívacím prostředkem - podle jejich polohy lze soudit, v jakém je kůň rozpoložení a k čemu se chystá.

Čich - nejdůležitější smysl koní, zaznamenává pachy či vůně na vzdálenost několika desítek metrů.

Lichokopytníci

Lichokopytníci

Lidský život je třikrát delší než život koně.

Osmnáctiletý člověk dosahuje dospělosti - osmnáctiletí kůň už se sklání ke stáří.

Kůň se průměrně dožije 20-25 let. Jen ve výjimečných případech dosáhne i čtyřicítky.

Lichokopytníci

Lichokopytníci

• Kostra je mimořádně účelná, pevná a odolná.

• Skládá se z 252 kostí. • Ocas - hustý svazek tvrdých a ostrých

žíní slouží koni při skoku a cvalu jako "kormidlo", v klidu k odhánění dotěrného hmyzu.

Lichokopytníci

Žíně rostou jako vlasy, ocas se prodlužuje a houstne.

První písemné zmínky o koni, jakožto běžném domácím a chovném zvířeti, se dochovaly v Mezopotámii a ve starých čínských záznamech z údobí kolem 3500 let př.n.l..

Lichokopytníci

Kůň Převalského je jediným žijícím předkem našeho koně domácího.

Pochází ze střední Asie a Mongolska, kde však nebyl ve volné přírodě od roku 1968 spatřen.

Obýval zde převážně kamenité stepi a polopouště.

V roce 1994 bylo v Mongolsku do přírody znovu vypuštěno několik koní Převalského.

Lichokopytníci

Lichokopytníci

MEZEKJe kříženec osla domácího a koně,

přesněji řečeno oslice a hřebce.Mezek je menší a podsaditější než jeho

příbuzný mul (nesprávně řečeno mula).Víc se svou velikostí a stavbou

těla podobá oslu.

Lichokopytníci

Lichokopytníci

Má dlouhé uši, ale hlava je spíše koňská, stejně tak stehna a ocas porostlý po celé délce žíněmi.

Vydává zvuky charakteristické pro koně.

Lichokopytníci

Mezek Mul

tělo oslí koňské

hlava koňská oslí

uši kratší (ale delší než kůň) delší

ocas koňské žíně oslí oháňka

hlas koňský oslí

nohy, kopyta koňské oslí

barva spíše koňské odstíny spíše oslí zbarvení

Rozdíly mezi mezkem a mulem  

Lichokopytníci

• OSEL DOMÁCÍ