_58/ Terapie /

•,

"Květinová"teorie BenaFurmana

Model Kids' Skillsje na řešeníorientovaný způsob práce s dětmi,ale i s rodiči (čijiným i pečujícímiosobami) a komunitou (škola,kamarádi, širší rodina, sousedé,instituce .. .). Vytvořil ho psychiatra psychoterapeut Ben Furman ajehospolupracovníci ve Finsku, odkudse rozšířil do mnoha zemí světa,nyní nově i do České republiky.

60 I Terapie I

tomka podporovat. Konstruktivni přístup se ještě umoc-ní při mapování přÚlOSŮ ("K čemu to bude dobré?").

Kromě zaměření na preferovanou budoucnostje užitečné věnovat pozornost minulým úspěchůmdítěte, tomu, co už umí. Pokud někomu dopřejemesoustředěnou pozornost - a ještě navíc zaměřenouna jeho silné stránky a schopnosti -, bývá to častovelmi silný zážitek. Z hlediska dodávání naděje hra-je zajímavou úlohu i detailní plánování oslavy. Kdyžspolečně s dětmi a rodiči plánujeme, jak to oslaví, ažse novou dovednost naučí, tak tím vlastně nepřímoukazujeme, že věříme, že to dokážou.

Nejen dítě potřebuje pochválitV rámci supervize mi (L. Z.) kolegyně, říkejme jíNina, která pracuje často s celými třídami, vyprá-

Květinová teorie a výzkumyCelýmodel Kids'Skillsvychází z přístupu zaměřeného na řešení, pro který je typický akcentna to, co se již alespoň trochu daří, a na to, co klienti chtějí, místo zkoumání problémůa hledání jejich příčin. Principy lze názorně popsat pomocí tzv. květinové teorie BenaFurmana, kde je zdůrazněn význam naděje, spolupráce a tvořivosti.Tri květiny velmi dobře korespondují s dosavadními výzkumy na poli práce s dětmi(podrobný přehled např. Selekman, 2010, nebo Sharry, 2004). Asi nejprobádanější jevýznam spolupráce L,working alliance"). Existuje široká shoda na tom, že podle kvalityspolupráce terapeuta s klientem, tedy podle míry emoční vazby a zároveň míry domluvyna cílech a na metodách společné práce, lze předpovídat, zda bude terapie úspěšná, nebonikoli. Četné studie ukázaly zásadní význam navázání spolupráce nejen s dítětem, alei s rodiči, učiteli, vrstevníky a dalšími významnými postavami, pro úspěch terapie u dětí.Dalším významným faktorem terapeutické změny je pozitivní očekávání, kterékoresponduje s nadějí. Už samotný fakt, že klienti očekávají, že jim léčba pomůže, přinášíurčitou úlevu a změnu. Některé studie ukazují, že s využitím hravých a tvořivých techniklze při práci s dětmi dosáhnout lepších výsledků než bez nich. Ještě důležitější však je, žedíky tvořivosti je možné novým, neobvyklým způsobem propojit stávající problematickousituaci se zdroji, které mají děti, rodiče a další osoby kdispozici. Schopnost využít tyto zdrojeje vůbec nejvýznamnější faktor terapeutické změny.

věla o třídě páťáků, kde byly velké problémy s cho-váním. Zejména trojice kluků opravdu hrubýmzpůsobem vyrušovala. ina se s učitelem dohod-la, že s další kolegyní povedou ve třídě programs tím, že jedna bude pracovat s dětmi a druhá budepozorovat jakékoli drobné známky toho, co ve tří-dě funguje, a na závěr dá zpětnou vazbu. Požáda-la také učitele, aby pozoroval cokoli, co funguje(zvlášť u zmíněné trojice kluků), a zapsal si to, abymohl na konci rovněž dát zpětnou vazbu. Programproběhl a ina zachytila celou stránku konkrétníchpostřehů k tomu, kdy byla ve třídě dobrá atmosfé-ra a děti se chovaly alespoň chvilku hezky. Bě-hem přestávky si chvíli povídala s učitelem, kterýrovněž pozoroval drobné pozitivní známky. Našeltři konkrétní situace, kdy se trojice kluků chova-la z jeho pohledu dobře. Když po přestávce přišelčas pro zpětnou vazbu, Nina přečetla svůj seznama žáci ve třídě byli velmi překvapení, že místo výtekslyší konkrétní věci, které se jim podařily ("vidělajsem, jak Pepík zvednul Jirkův penál, aby ho ně-kam hodil, ale pak se zastavil a položil ho zpátkyna lavici... "). Potom dostal slovo učitel, který na-opak k překvapení iny začal mluvit o tom, že seza poslední rok věci vůbec nezměnily, že je ve tříděpořád spousta kázeňských problémů apod. inabyla z takové zpětné vazby hodně rozladěná, aleběhem supervize přišla na to, že všechna oceněníve třídě se vztahovala k hodině, kterou vedly ony,ale ne k hodině, kterou vedl učitel. Jakýkoli úspěchkonzultantek ve třídě byl vlastně svým způsobemobviněním učitele z neschopnosti (na programu sechovají líp než na mých hodinách = neumím udržetkázeň). Nina se rozhodla příští setkání se třídouzorganizovat jiným způsobem. Požádala učitele,aby vedl běžnou výukovou hodinu a ona aby semohla zúčastnit jako pozorovatelka. Učitel souhla-sil a Nině se opět podařilo vytvořit celostránkovýseznam konkrétních věcí, které se dařily. Učitel bylvelmi překvapený, a když dostal prostor, začal mlu-vit o malých změnách, které sám zaznamenal. Poněkolika týdnech již byly změny natolik upevněné,že nebyla spolupráce s konzultantkami nutná a tří-da fungovala výrazně lepším způsobem.

SpoluprácePracoval jsem (L. Z.) s desetiletým Jindřichem, kte-rého přivedla matka. Prý mu často opakuje věci,které neslyší, což vygradovalo do velkých konflik-tů. Domluvili jsme se na dovednosti "poslouchdní".Jindřich popsal spoustu přínosů této dovednosti proněj osobně i pro ostatní a chtěl se ji učit. Poprosiljsem je, aby mi předvedli nějakou konkrétní situa-ci, kdy se dovednost projeví. Po chvíli přemýšleníse shodli, že je to dobře vidět, když Jindřich sedtu počítače a hraje nějakou hru a máma ho prosí,aby šel s košem. Navdzal jsem: "Dobře, rád bych vi-děl, jak to bude vypadat ... Představ si, Jindro, žesedíš doma u počůače ... a hraješ nějakou hru ... coteďrád hraješ?:; Tanky." "Dobře, takže hraješ tan-ky a je to napínavé ... a máma teď potřebuje, abys

vynesl koš ... Jak mu to řeknete?" Matka ho požá-dala, aby šel s košem. "Předpokládejme, že už umíšposlouchat - jak zareaquješ?" ptal jsem se Jindry."Dám pauzu a vyrazím s košem, " řekl Jindra. "Umíšhru hned zastavit?" ptal jsem se. "Jasně!" "Takžekdyž tě máma požádá, vyrazíš hned, nebo budešještě potřebovat nějaký čas něco dokončit?" ptaljsem se dál. "Možná bych dojel jedno kolo. " "A provás," ptaljsem se matky, "by bylo možné někdy po-čkat chvíli, než Jindra dojede kolo?" "Někdy ano,ale někdy je potřeba nějakou věc udělat hned, " od-pověděla máma. Probrali jsme, jakým způsobem sebudou v dané situaci domlouvat, a nakonec jsmesi přehráli tu scénu v podobě, která jim oběma vy-hovovala. Během celého přehrávání jsem byl v rolijakéhosi režiséra, který společně s klienty dolaďujedetaily dané scény. Klienti na konci sezení zmínili,že si dťky přehrání situace uvědomili spoustu věcí,nad kterými předtím nepřemýšleli.

Je důležité dohodnout se na konkrétní dovednos-ti, kterou se elitě bude učit. Ne něco abstraktního -"být hodný ve třídě", "uklízet si v pokoji". Osvědču-je se nechat děti novou dovednost názorně předvést.Z hlediska spolupráce je zásadní také hledání podpo-ry. Podporovatelem může být kdokoli, kdo může elitětinějak pomoci. Často jsou to ti, kteří mají nějaké příno-sy z toho, když se elitě novou dovednost naučí: rodičea další členové rodiny, kamarádi, někdy i učitelé apod.Společně s elitětem je třeba domluvit, jak konkrétněby ho mohl kdo podpořit ajak si může o podporu říct.

Do oblasti spolupráce spadá i připomenutí. Stá-vá se, že dítě ve svém úsilí poleví či zapomene. Ně-kdy se dokonce znovu objeví problémové chování.Peskovat a obviňovat bývá spíše kontraproduktivní.Proto je užitečné se již předem domluvit na způso-bu, jakým mu mohou ostatní připomenout doved-nost, kterou se učí, kdyby na ni zapomnělo. Lze vy-myslet nepřeberné množství "signálů" či způsobů,jak dítě hravě a neobviňujícím způsobem nasměro-vat k tomu, co bylo domluveno.

TvořivostZvláštní doménou pro tvořivost a hravost může býtvýběr "pomocníka ". Pracoval jsem (D. Ž.j s holčič-kou, kterou rodiče označovali za příliš "submisiv-ní", protože si na ni ostatní děti ve škole dovolovalya ona se neuměla dobře bránit. Jako pomocníka sivybrala ježka, protože jí připomíná dovednost, kte-rou se chce učit. Je to dovednost bránit se a ohraditse, když si na ni někdo dovoluje, umět se "stočitdo klubíčka" a "vystrčit bodliruj", Namalovala siobrázek ježka a nosila ho při sobě, aby si svou no-vou dovednost připomínala.

Takové metaforické uvažování přináší ještě úpl-ně nový rozměr a náboj, který by bylo těžké vytvořitjen v nějaké věcné a strohé diskusi. Velkou vynalé-zavost je třeba projevit při vytváření prostoru protrénování nové dovednosti. Aby byl trénink bezpeč-ný a pravidelný, musí dítě alespoň trochu bavit.

Pěstounka dvanáctiletého Mirka si stěžovala nachlapcovu impulzivnost a špatné sebeovládání,

které se týkalo zejména sladkostí a peněz. Společ-ně jsme se domluvili, že vhodná dovednost, kterouby mohl trénovat, je "umět šetřit". Nabízím hru nalentilky v krabičce. Mirek ožívá. Hra spočívá v tom,že Mirek dostane první den 3 lentilky v krabičce,a pokud tam zůstane třetí den ještě jedna lentilka,dostane další tři, pokud ne, nevadí to, ale lentilky"mají dva dny pauzu" a pak se hraje nanovo. Pokudzvládne mít 3x po sobě vždy třetí den jednu lentilkuv krabičce, dostává jako bonus dvě lentilky. Na dalšísezení přichází pěstounka nadšená, protože Mirek(který se přitom hrdě usmívá) neztratil ani jedenbonus. Převádíme společně pravidla na kapesné(místo denní minimální částky, kterou doposud do-stával, dostává nyní peníze na tři dny a učí se s nimivyjít tak, aby poslední den ráno zbyla požadovanáčástka v peněžence). a další sezení přichází opěts úspěchy.

Přesun od zaměření na problém k zaměření nadovednosti, učení se a posilování toho, co funguje,působí poměrně jednoduše. Jednoduchost však nenítotéž, co snadnost. Dělat věci jednoduše někdy vyža-duje velké úsilí, disciplínu a odhodlání.

Bližší informace o metodě na www.kidsskills.cznebo www.dalet.cz.

AUTOŘILeošZatloukalJe mezinárodně certifikovaným kouřem a trenérem modeluKids' Ski/ls. PiJsobníjako VŠpedagog, kouř a terapeut(leos.zatloukal@dalet.u).

Daniel Žákovskýje mezinárodně certifikovaný kouř a trenér modelu Kids'Ski/ls. Má terapeutickou praxi ve Zlíně a v Kroměříži,

zaměřuje se zejména na práci s dětmi a pěstounskýmirodinami (daniel.zakovsky@daletu).

Literatura:

Berg, I. K., Steiner, T. (2003),Children's solution work.New York: W. W. Norton

and comp.

Oe Jong, P.Berg. I. K.(2008).lnterviewing forsolutions. 3rd ed. PacilicGroove: Brooks/ Cole publ.

Furman, B. (2010). Kids'skills in Action: Storiesof playful and practicalsolution-linding withchildren. Bendigo:St. Luke's InnovativeResources.

Selekman, M. D. (2010).Collaborative brief therapywith children. New York:The Guilford press.

Duncan, B. L., Miller, S.O., Sparks, J. A. (2004).The heroic client:A revolutionary way toimprove effectivenessthrough client-directed,outcome-informedtherapy. 2nd ed. SanFrancisco: Jossey-Bass.

SLUNCE, JARO, EROTIKA: CO SE SKRÝVÁ V SYMBOLECH VELIKONOC?

,TAK J'A,

ZAS LETIM,BEJ'BY ...