ROČNÍK I . KVĚTEN 1953 ČÍSLO 5.

S E T K Á N Í S M Á C H O U . * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Našemu e x i l u se dostalo vzácného daru,připraveného ovšem již za před-chozích l e t : s e t k á n í v c i z í c h jazyc ích s básníkem milovaným,Karlem Hynkem Máchou.V r .1949 vyšel anglicky překlad "Máje" prof.H.H.MeGoverna (spolu s výborem prosy,dopisů a menších básní),provázen přáním,aby český čtenář mohl ř í c i : " A č k o l i j e to náš český "Máj" v a n g l i č t i n ě , p ř e s t o zůstává ve-skrze český charakterem a j e v něm duše i divoká,syrová krása Čech" .

O rok později dal nám prof . Et tore lo Gatto český "Máj"v lahodné,krásné, skutečně básnické i t a l š t i n ě . A nezapomněla na Máchu ani Franc ie .S tudie , o K.H.Máchovi vchází do h a b i l i t a č n í práce prof.Henriho Granjarda,který nám pro Sklizeň laskavě posla l původní s t a ť . P r o f . lo Gatto nám s l í b i l napsat o původu svého překladu do některého z p ř í š t í c h č í s e l .

Karel Hynek M Á C H A : * M Á J

(Z 3 . zpěvu.)

Po modrém blankytu bělavé páry hynou, Lehounký v ě t ř í k s nimi h r a j e ;

a vysoko - v daleké kra je B í l é obláčky dálným nebem plynou. A smutný vězeň takto mluví k nim: "Ty , jež dalekosáhlým během svým Co ramenem tajemným zemi objímáte, Vy hvězdy rozplynulé ,s t íny modra nebe, Vy t r u c h l e n c i , j e ž rozsmutnivše sebe, V t i ché se s lzy c e l í rozplýváte, Vás j á jsem posly v o l i l mezi všemi, Kudy plynete u dlouhém dálném běhu, Tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach,zemi krásnou,zemi milovanou. Kolébku mou ,i hrob můj,matku mou, Vlasť jedinou i v dědictví mi danou, Širou tu zemi,zemi jedinou! A až běh váš onu skalu uhlídá, Kde v břehu j ezera - tam dívku uplakanou - " Umlkl j i ž , s l z a s slzou se s t ř í d á .

Je pozdní večer - druhý máj -Večerní máj - j e lásky čas , Hrdliččin zve ku lásce h las ; ''Viléme! Viléme !! Viléme ! ! ! "

M A Y .

The pale mists perish in the blue azure, The morning breezes l i g h t l y f r o l i c with them, And high up,in the a i ry realms a far The white clouds d r i f t across the dis tant heavens, And the sad prisoner thus addresseth them: "You,who on your far-reaching courses "Embrace the secre t edges of the e a r t h , "You dissolved s t a r s , p a l e ghosts of the blue heavens, "You mourners who,in s e l f - i n f l i c t e d sorrow, "Dissolve into s i l e n t tears ,you out of a l l "Of Nature's mystic elements I choose as messengers. "Where'er you go on your lone wanderings, "There,where you f ind your temporary havens, "There,on your pi lgr image,salute the earth f o r me. "The,beauti ful earth,The,dear,beloved earth , "My only mother,my cradle and my grave. "The one,dear her i tage , the land bestowed, "Ah me;this earth so broad,the only earth! "And while upon your skiey voyaging "Watch o ' e r that crag upon the l a k e ' s s t i l l shore -"Wherefrom a t e a r f u l g i r l — " S t i l ľ d are h is l i p s , a n d swift t e a r pursues t e a r .

I t i s twi l ight - and the second of May -May's evening i s the time of love . To Love's caresses the turt le-dove C a l l s : Viléme! Viléme! V i l é m e ! ! !

P ř e l . Hugh Hamilton McGOVERNE. M A G G I O .

u n ' a l t r a vo l ta ancora guarda t u t t o , p o i s i vo l ta con g l i occhi lacr imanti a l c i e l o t e r s o , dove i b ianchi vapori in basso muove scherzando i l v e n t i c e l l egg iero ,e dove in a l to bianche nubi vanno verso lontani mondi.Dice i l pr ig ioniero : " O n u v o l e , i l cui corso ,ne l mistero d'un abbraccio i n v i s i b i l e l a t e r r a ,

lungi anelando tutta in se r i n s e r r a , s t e l l e , d i s s o l t e , o m b r e del c i e l sereno c h e , i n l u t t o immerse,la t r i s t e z z a in seno raccaiusa ,disc iogl ie to in dolce pianto,

per messaggere ho s c e l t o voi so l tanto ! Per qual s i a v i a v i por t i i l vostro corso lungo e lontano , lá dove mirate

come méta,per me lungo i l percorso d a l l ' a l t o l a mia t e r r a s a l u t a t e . o h , l a mia t e r r a b e l l a ed adorata che fu mia c u l l a ed or sará mia tomba, madre mia ,patr ia unica ,a me data dagl i a v i , t e r r a vasta ed a cui nul la

eguale.Quando lá,dove stapiomba l a rocc ia sopra i l lago,una f a n c i u l l a in lacrime vedrete s u l l a r iva . . . . " Ammutolisce ed i l suo volto bagna una lacrima e un' a l t r a ancora

.........................

B g iá a tarda s e r a , i l dne di maggio, i l s e r a l maggío,tempo ďamor,quando la colomba a l l ' a m o r chiama tubandot " V i l é m ! V i l é m ! Vilém!"

Přel. ETTORE LO GATTO. *

Henri GRANJARD K.H.Mácha a české národní obrození Od chví le ,kdy na j a ř e r.1836 vyšel "Máj", l a t e n t n í n e p ř á t e l s t v í mezi

b u d i t e l i a Máchovou generací přešlo ve vypovězenou v á l k u . B u d i t e l é j a z y t í , -

kozpytc i ,archeologové ,h is tor ikové z povolání nebo b á s n í c i úzkých obzorů o t r o č t í napodobitelé l idových rytmů,nemohli p ř i p u s t i t . a b y j a k ý s i studen-t ík ,učedník Mus s i s t v o ř i l or ig iná ln í a revoluční lyrickou formu. Nemohli s t r p ě t ani t o , a b y s p i s o v a t e l nepracoval k probuzeni uspaného národního vědomí své země,aby za své hrdiny z v o l i l loupežníka-otcovraha a padlou dívku,mluvil hlavně o utrpení v las tn ího srdce a aby posléze,bez p la tné p ř í č i n y zneuznaný a n e š ť a s t n ý , z a u j a l byconskou pózu.Podle n i c h z r a d i l národní věc, a t a t o obžaloba se u j a l a tak všeobecně, že Sabina ve svém "Životopisném úvodu" z r .1845 se neodvážil v íce ,než poukazovat na poleh-č u j í c í okolnost i .K obhájení Máchy před těmito výčitkami j e t ř e b a studo-vat počátek, povahu a ohraničení jeho byronismu,j eho rozervanos t i .

Mácha nebyl j ed iným spisovatelem své země,jemuž byl znám život a _ d í l o Byrona pomocí polských a německých překladů a několika zlomků or i -g iná ln ích textů,nasbíraných po l i t e r a r n í c h časopisech. J e s t l i ž e však p ř e s -t o byl v Čechách jeho jediným a u t e n t i c k ý m žákem,je to t ím,že jen on s h l e -dal - nebo se domníval,že shledal - u něho duševní rozpoložení a myšlen-ky ,která jeho samého pronásledovaly od dětství .Narozen v k a t o l i c k é r o d i -ně , vyros t lý v katolickém pros t ředí a katol ických školách,Mácha jako j i -noch ve svých prvních v e r š í c h opěval svaté patrony Čech ,sv . Ivana a sv . Vojtěcha.Avšak jeho katol ic ismus byla exaltovaná v í r a prot i re formace , plná utkvělých představ o smrti a záhrobí.Když se v y t r a t i l a víra,všudy-přítomnost smrti se s t a l a t í ž i v ě j š í , pozbavena své protiváhy - naděje p ř e t r v a t . P r o Máchova ducha,dychtivého abso lutna ,ž ivot zas l íbený n i c o t ě . se sám s t a l " t ím,co se n ic nazývá".Tento metafysický pesimismus se brzy znásobil pesimismem sociálním.Původem proletář c í t i l se Mácha cizincem v meštanském pros t ředí ,do něhož j e j zavedla jeho kultura.Nadaný básník , pln úzkost i z problému ž ivota a s m r t i , c í t i l se cizincem mezi l idmi, je-j i c h ž ž i v o t n í f i l o s o f i í byl s o c i á l n í a náboženský konformismus.A domní-va l s e , ž e t y t é ž duševní stavy shledává u B y r o n a .

Z jednoho l i t e r á r n í h o Máchova zápisníku okopíroval Sabina p o r t r é t Byrona,zhotovený Máchou samotným, (Viz K. Jánskáho vydání Máchy,sv. I I I . , s t r . 3 5 1 - 3 5 3 . ) Mladý Mácha neviděl v Byronovi apoštola, a pěvce svobody národa,a le prostě č lověka ,k terý z t r a t i v v í r u , t , j . ú t o č i š t ě v nadzemském s v ě t ě , z t r a t i l rovněž kontakt s t rp íc ím lidstvem,k němuž j e j př i tahovala láska k bližnímu v n e š t ě s t í . Exulant ze světa Božího i ze světa l i d í , vznáší se mezi nebem a zemí a nemůže se v r á t i t na zem,aniž by se o n i r o z t ř í š t i l . O d té chví le modeluje s i Mácha Byronův obraz podle svého v l a s t -ního obřadu.I on , j ak praví v dopise neznámé dívce ( J á n s k ý , I I I , , s t r , 3 5 7 -358) a v jiném psaní , svému p ř í t e l i Benešovi. (Jánský,III . , 3 5 8 - 9 ) , p o -važuje se za vyhoštěna z nebe svých ideálů.Smrt j e s t á l e před jeho zraky. Chtěl by n a j í t bratry mezi l i d m i , k t e ř í ho obklopují ,avšak potkává j e n p o š k l e b u j í c í se p ř í z r a k y . J e vydán na pospas makabrickým snům a děsivým halucinacím po nichž zůstaly stopy v jeho zápisnících, básních a zvláště "Poutí krkonošské". A co horšího, stává se hříčkou svého vni t řního demonis-mu.Dychtivě a f r e n e t i c k y jako Byron pídí se za sensacemi, které by zap ln i -l y prázdno v jeho d u š i , a t rýzní sebe i své b l í z k é , n a př.svou p ř í t e l k y n i Lor i .Ta to c i t o v á zvrácenost j e zjevná v jeho Deníku z r . 1 8 3 5 , j e h o dopi-sech Lori a také v podivných z l o č i n e c h j e h o hrdinů:Viléma v " M á j i " , m a n ž e l a v " P ř í s a z e " , h r a b ě t e Voldemara a mladého cikána v -"Cikánech a kata v

"Křivokladu".

Avšak Máchův boj s démony,uniklými z byronské skřínky Pandořiny, j e ve své vyhraněné formě boj člověka s hlavními problémy moderního l idstva, ve světě bez Boha posto j vúči s m r t i , k t e r á j e n i c o t a , k vášním,které nás vzněcuj í ,aby nás z n i č i l y , v ú č i společnosti,zotročující jedince - s problé-my,které se nekladly Máchovým krajanům,vězňům a otrokům náboženského s o -c i á l n í h o a po l i t i ckého konformismu. Metternichova režimu. S Máchou a byron-skými hrdiny jeho románů j ed inec , spoutaný a zdusaný s t a l e t o u s í t í povin-n o s t í a zábran,shazuje toto jho a s l a v í znovunabytí své svobody .Nebylo nešťastné že na počátku boje o p o l i t i c k o u svobodu, někde,kdo vyšel z n á -roda,ukázal , j a k se jedinec musí osvobodit vni třně ,aby mohl v e j í t do bu-doucího s t á t u s novou duší a novým vědomím, které by nebylo pouze odkazem m i n u l o s t i , j e ž byla útlak.V tomto hlubším smyslu ne jen že Máchův byronis-mus nebyl útěkem před národní povinností spisovate le ,nýbrž naopak p ř i -p r a v i l c e s t y k duchovnímu osvobození v l a s t i , k t e r é bylo nevyhnutelným předpokladem j e j í h o osvobození p o l i t i c k é h o .

Byronský pesimismus však nevysvětluje celého Máchu.Český básník se nikdy n e z ř í t i l do propas t i , j i ž Byron o tevře l pod nohama .Jeho touha ž í t byla tak mocná,že zvrá t i l byronský pesimismus v klad .Nostalgie za zemí, naš í matkou,je v něm vždycky ž i v á , n o s t a l g i e činorodá a energ ická , j e j ímž symbolem j e spoutaný Prometheus,obrácený ke svě t lu a životu.Máchova pro-s t r a c e před smrtí se s t ř í d á s revol tou a vzletem ke svět lu.Vše se odehra-vá t a k , jakoby jeden postoj jakýmsi fenomenem p o l a r i t y vyvolával posto j protichodný.Zůstalo Máchovým osudem být rván těmito dvěma opačně působí-cími s i l ami až do smrti.Zde ve filosofické p o l o z e , j e Mácha skutečné ro-zervanec,člověk s rozervaným srdcem„Ačkoli prometheovský elán ke svě t lu nebo volání rodné země,které slyší duch v z n á š e j í c í se mezi nebem a zemí, p ř i v á d ě j í básníka do jeho v l a s t i , n i k d y mu není dáno zachyt i t se v n í n a -t rva lo .Po zasvěcení u Byrona jeho výkřiky naděje se s t ř í d a j í s nářky z o u f a l s t v í nad úpadkem v l a s t i a pustnutím památných míst národa: zř ícenin Vyšehradu a královských hrobů s v . V í t a .

Tento prometheismus byl již v í t ě z s t v í m nad svétobolem s t o l e t í (mal de s i e c l e ) . P ř e s t o však básníkovi neotevřel c e s t u mezi hrobem a nebem, s t řední c e s t u , k t e r á by ho k v l a s t i dovedla navždy a postavi la ho před konkrétni ,bezprostřední úkoly,zanedbané b u d i t e l i , j e ž zaslepovaly herde-rovské nebo romantické mythy.Některé Máchovy poznámky k četbě ukazu j í ,že věděl,kde t a t o c e s t a l e ž í . T a k na příklad prohlédl marnost pat r io t i ckých i l l u s í , j i m i ž se ukolébávalo jeho okol í : kulturního panslavismu,Kollárova a v í r y , ž e by Rusko,které právě r o z d r t i l o Polsko,mohlo pomoci Čechám k o-svobození.Neměl důvěru ani k deklarac i německých l i b e r á l ů , k t e ř í by b y l i ochotně zahrnuli Čechy a Moravu do velkého Německa budoucnosti.

I v s o c i á l n í c h otázkách by l Mácha chvílemi r e a l i s t o u bez i l l u s í . J a k o syn chudé pražské rodiny znal dobře l i d , k t e r ý j e věcnou obět í a pozdvihl se p r o t i všem mocem,které j e j u t i s k u j í . Vášně jeho his tor ických hrdinů, j a k k o l i anachronické ,čeř í předěly soc iá ln ího života a zaviňují neštěstí l i d u , k t e r ý j e snáší s resignací .Posmívá se habsburskémukatolicismu ve službách Metternicha,Zasypává úštěpky buditele zahleděné v sebe a j e j i c h klientelu,omezené měšťany.Nebojí se ani mluvit o bídě sedláků a řemeslní-ků ve středověku.První se odvážil popsat špinavé č t v r t i hlavního města ("Márinka").To mu měli za zlé. „Byl označován za revolucionáře,protože sku-tečným lidem nebyl i pro něho s t a t k á ř i z rov in ,draz í Čelakovskému,kteří ještě žili v Arkádii ,nýbrž chudina velkoměsta.

L z e - l i př ikládat víru někol ika poznámkám k četbě z posledního údobí jeho ž i v o t a , t e n t o revolucionář se mohl dobře s t á t reformistou.Tehdy r e -v i d u j e , d í k Klingrovým memoárům, své zjednodušující p o j e t í tyrana,zděděné z období Sturm und Dran (bouře a t í s n ě ) . K o n e č n ě četba Reinovy e s e j e o Angli i ho poučuje,že s t á t j e možno reformovat parlamentními debatami,bez uchýlení se k revoluc i . Od té chvíle sní o Janu Husovi, n i k o l i Janu Husovi -- knězi z "Křivokladu nebo kaza te l i z plánu ke "Kar-lovu Týnu",nýbrž o tom Janu Husovi,který v y t v o ř i l náboženství a tím dal svému národu novou duš i .

Tyto nové tendence,ktere se zachyt i ly na povrchu Máchovy rozervané duše,neměly bohužel čas zapust i t kořeny.Jeho vrstevníkům mimo t o byly neznámy.Znali j en jeho r o z j i t ř e n ý a téměř nepříčetný byronismus v " M á j i " . Básník ostatně věděl ,že jeho doba ho nepochopí.Říká to v jedné z pozná-mek ve svých záp isn íc í c : "Unruhig,unglücklich,unzufrieden war ich, weil i ch gewohnt war Al les für die Zukunft zu thun,nichts für die Gegenwart, weil i ch von der Zukunft Al les e r w a r t e t e , / n i c h / t u von dem Augenbl icke . . " (německá poznámka, Jánský, s v . I I I . , s t r . 327).

Ú V A H Y S K L I Z N Ě .

Dr Adolf P E L I K Á N , S . J . : NÁBOŽENSKÉ MOTIVY V DNEŠNÍ LITERATUŘE. 8 . března t . r , měl p ř i českých bohoslužbách v Londýně P.Dr Adolf Pe l ikán , S . J . , pozoruhodné kázání o nábožen-ských motivech v současné l i t e r a t u ř e . Poskytl nám j e na naše požádání ve zhuštěné formě , j a k j e přinášíme zde.

Moderní umění - j ako vůbec ce lé X X . s t o l e t í - j e ve znamení hledání Boha,neboť l i d s t v o se trpkou zkušeností pouči lo ,že není možno bez Boha ž í t . A zv láš tě umělci s lova h l e d a j í Boha, i když se t v á ř í a t h e i s t i c k y . Obvyklé j e j i c h hymny, opěvuj íc í ž i v o t , j a k s i zmlkly. J e j i c h zpěvy dnes-in-s p i r u j e samota,bezmocnost ,zoufalství a smrt .Melanchol ie a únava - v dlou-hé škále od t i c h é resignace až k výbuchům hlas i tého z o u f a l s t v í - j e zá-kladním zladěním současně l i t e r á r n í t v o r b y . I d í l a katol ických básníků, většinou k o n v e r t i t ů , k t e ř í p r o š l i nad propastmi nevěry ,charakter i su je t í h a času.Křesťan však v id í ve všem vryté znamení k ř í ž e , i nad propastmi.Tím pak j e s t svět proměněn.Životní prostor se r o z š i ř u j e o dimensi nadpřiro-zena a s t a v í člověka do nekonečných dálav.Surrealismus hloubky,v němž s i t o l i k l i b u j í dnešní u m ě l c i , o b í r a j í c í se typy abnormálními,chorobnými,až př íšerně fantas t i ckými ,přechází v surrealismus výšky.Tento empirický svět j e obklopen světem nevidi te lných duchů, je opředen Prozřete lnost í , jež řídí osudy l idské a j e v í se ve všech událostech.

Oblíbeným tématem dnešní l i t e r a t u r y j e Bůh,skrytý Bůh. Záhada světa trpce doléhá na dnešní l i d s t v o , z l o j e temnou skutečnost í , l i d s t v o j e dnes vystaveno těžkým zkouškám,doplácí na svou pýchu.Jakoby Bůh v z d á l i l svou ruku od tohoto světa ,na němž pak démoni mohou ř á d i t a páchat své nepra-vos t i .A není divu,že proži tek umělců zná Boha spíše jako nevidi te lného, ta juplného a hrozného Soudce;dávají nám tak p o c í t i t i , ž e j e i křes ťanská s t a r o s t a bezradnost .

Člověk,vždy hlavní předmět básnické tvorby,vystupuje dnes jako h ř í š -ný člověk.Veškero umění v id í t r h l i n u v tomto světě ,kaz na obrazu Božím. Křesťanští umělci však j e j v id í v člověku s a m é . J e s t hříchem obtížen,ba-c e l é pokolení l idské j e s t iženo touto k le tbou.Proto svět není rá jem,spíše j ev iš těm bolestných t a j e m s t v í , č a s t o hrůzami navštíven.Vysvětlení pak j e v i n a . P r o t o : "Smiluj se nade mnou,neb jsem člověk hř íšný až do posledních záhybů své bytost i ,neodvrhuj mne mezi zavržené!" - Graham Green ve vstup-ním obraze svého románu: Moc a s láva - vidí celou zeměkouli okoupánu ve v las tn í vině.Člověk má podíl na onom t a j e m s t v í zloby hříchem, j e n ž není nic j iného,než hold oněm protibožským mocnostem,které vedou k záhubě. A vskutku přímo satan vstupuje do světa tvůrčího s lova ; byl tam s i c e uve-den už dávno,ale nyní opět j e častým hostem u Thomase Manna,Bernanose.. . ať už jako obchodník vínem,neb u č i t e l č i zločinný námořník.

Touto , řek l bych, metafys ickou t r h l i n o u světa j e l idská bytost z e s l a -bena, j e vratká a ne j i s tá . Člověk věru nemá důvodu h r á t i s i na hrdinu j e -v i š t ě . Jako t r o s e č n í k musí doznat svou v l a s t n í ubohost a kráčet ve vyká-zaných mezích.Vskutku vš ichni významní spisovate lé se dnes s t a v í t v á ř í v tvář h ř í c h . Hrdinové takového Stefana Andrese,Gertrudy l e Fort i po-sledního l a u r e á t a Nobelovy ceny F r . Mauriaca procháze j í celou variací v á š n í : nezřízené sebelásky, dobrodružnosti , vzpoury, v ládycht ivoc t i a j a k -

k o l i už uplatňuj í neomezené sebeuzákonění. Hříšný člověk pak j e volán k pokání,aby hřích usmíř i l , třebas i smírem zástupným. Svým smírem nejen od-č inuje vinu,nýbrž vzdaluje n e š t ě s t í od našich hlav. Smír p a t ř í k přednos-tem člověka, j e s t jeho vyznamenáním. Modlící se zmohou víc než mocní tohoto světa.To j sou t i j ed in í zachovatelé,zatím co zbraně směrují k zn ičení .

O t é t o moci t ichých k a j í c n í k ů mluví všechny romány Eduarda Schapera. Hříšníc i toužebně a t r p ě l i v ě v y h l í ž e j í chvíle,kdy j e Bůh zas přitáhne

k sobě.Takoví č e k a j í c í a d o u f a j í c í j sou ústředními postavami v d í lech Stefana Andrese a různými cestami dojdou obyčejně ke konversi.Bergengruen c h / a r a k t e r i s u j e svého k a j í c í h o hrdinu takto: "Byl zrozen, upadl do viny a zodpovídal se m i l o s t i . " Bůh j e pánem i hříšného člověka, jeho útěchou, vodítkem a měrou. Vyvedl j e j ze samoty, přemohl bláhovost jeho, autonomie -k jeho dobru. - - - - - - -

Bylo by možno dále s ledovat i cestu dnešních básníků, k t e ř í jdou po stopách Božích třebas v přírodě; vidí v n í š i f r y a h i e r o g l i f y , j i c h ž význam máme r o z l u š t i t . S p a t ř u j í neviditelnou ruku nejvyššího Ducha i v dě j inách, ve světě sakramentálním a konči hymnem chvály ke c t i ne j svě tě j š í T r o j i c i .

Tíha a utrpení doby se odráží v umělecké tvorbě, jež j i prožívá a řeší šťastným způsobem, vždyť jen u Všemohoucího může l i d s t v o n a l é z t i bezpečný asyl a vysvobození z tyranie ďábelské.

P Ř E K L A D Y S K L I Z N Ě :

Johannes V. J E N S E H : S E V E R S K É J A R O . (Letos vzpomíná Dánsko 80. narozenin snad ne jvětš ího sp i sovate le , Johannese V.Jensena, zemřelého před půltřetím rokem.Téměr padesát l e t s t á l Jensen, jemuž v r . 1944 byla udělena i Nobelova cena, v popředí dánského l i t e r á r n í h o života a svou sytou, barvi tou, podivuhodně krásnou řečí, plnou novotvarů, v t i s k l dánštině trvalou pečeť.Od průhled-ných, jasných č r t a povídek ze svěho rodného kra je ("Him-merlandshistor ier") až po poslední svazek "Mýthu", které vycházely téměř 40 l e t - bystré,duchaplné i zábavné obráz-ky ze života přírody i l i d í - prožíval Jensen skutečnost všemi smysly, avšak současná skutečnost podněcovala jeho f a n t a s i i k hledání pravd minulých i budoucích.Vývoj byl z jeho n e j o b l í b e n ě j š í c h motivů,vývoj především v souladu s Darwinem, Největš í Jensenův román,vlastně s e r i e románů, "Den lange Re jse" (Dlouhá ces ta ) j e pokusem o zachycení ces t člověka od pravěku až k objevení Ameriky, v níž Jen-sen sám hledal stopy nordické rasy a z j e j í h o ž prostředí j sou i j i n é známé jeho romány "Madame d'Oro" a " H j u l e t " (Kolo) . Doma jsme m. j . zna l i jeho h i s t o r i c k ý román o K r i s -tiánu II., "Kongens Fald" (Pád k r á l e ) . Ani v prose však ne-zapřel Jensen v sobě t o , čím byl předavším: velkého lyr ika (sbírky básní: "Digde"-Básně," A r s t i d e r n a " - Roční období, "Verdens Lys" - Svět lo světa , a td . ) . Naše ukázka j e vyňata z jedné z mnoha sbírek "Mythů".)

Nebylo letošní j a r o k r á s n ě j š í než kdykoli j indy? Jako obyčejně neroz-hodné do poslední chvilky , v á h a j í c í před posledním krokem, ale poznenáhlu vítězné a vzduté jako fanfára neodolatelného orchestru. Je to v las tně zvláštní mi lost , že severské j a ro se vůbec dostaví , ale dostavuje se přece každého roku.

... Lesy v okolí K o d a n ě : Dyrehaven, Eremitagesletten a Oresund - vskutku jakoby člověk byl prostě mrtev a o c i t l se v neb i . Dočasnost, nepovolná zima, všechny dávné zimy se náhle rozplynuly a človek se oc i tá uprostřed nesmr-t e l n o s t i samé a nezná j inou b laženost , než š e v e l í c í buky a š t ě s t í , že ž i j e

právě tento okamžik.Tvrdím,že není na světě druhý l e s , k t e r ý by se rovnal Dyrhavnu,jiné š t ě s t í , j e ž by se mohlo měřit s t í m , j e ž c í t í Dán,vlas tníc í jeho krásu. S j ä i l a n d , c e l ý S jä l land j e nyní jediný zelený sad,na celém světě není ostrova jako on.

. . . Švédsko - znám tamnější j a r o , v í m , j a k čarovně krásně j e tam v máji, j e š t ě k r á s n ě j i proto,že l e ž í s e v e r n ě j i , p r o t o , ž e návštěva slunce se j e š t ě více c í t í jako mi los t . Letos tam však nepojedu,s ta l jsem se tak rozumným, že l e tos v máji zůstanu doma.Ovšem,sníme z jara , j sme rozerváni touhou do všech č tyř koutů svě ta ,a p ř i myšlence na Švédsko,jeho březové lesy a žu-lový podklad žitných pol í a jalovcové keře div že náhle v jakémsi zachva-tu bláhovosti nevsednete do vlaku; j s t e tam za pár hodin, jež p r o s t o j í t e na plošině v průvanu,hulákajíce nějaký s tarý ž a l m . J e s t l i ovšem ještě se neda-l i strhnout jiným pošetilým impulsem při myšlence na Norsko a n e j s t e prá-vě na ces tě do Oslo,v srdc i tajemnou vůni: divoké norské j a ro ,S tudenter -lunden, který se zazelená v sluneční lázni za jediné dopoledne, písek na promenádě,vonící ozonem proto,že se tam procházejí děvčata a n a b í j e j í vzduch měkkost i , j iž c í t í v kolenou. Ne,nespěchám tam l e t o s , p o c i t u j i závrať a vím, j ak nádherný a l íbezný j e Oslof jord zrovna teď, avšak l e t o s Dánsko neopustím.

Jdu ven,po Ves t re Kirkegaard jednoho odpoledne, a c í t ím se doma.To j e ne jkrásně jš í park. který máme, zde j e vyšš í než ve měste a v o l n ě j š í , a mladé stromy s t o j í ve větru od moře a rostou, nadýmaji se bujností . Mysterium vanoucí z hrobů,mocné modré nebe,sluneční s v i t a t i c h ý šepot l i s t í - a přece j e vše tak jednoduché.Cesty j sou po nočním deš t i vzorkovány jako po miniaturní potopě světa a všude zkřižované ryhami a stopami po dešťov-kách,které podnikají v tomto ročním období dlouhé noční pouti.Hemží se tu s lavíky,vábícími se a v o l a j í c í m i navzájem za slunečních hodin dopolední, zatím co stromy vydechují chlad a z e l e n a j í se a z e l e n a j í .

. . .Zde s t o j í vysoký, š t í h l ý topol a pochvívá svou lehkou, průhlednou k o r u n o u , s e s t á v a j í c í se ze samých malých, měděně zářných l i s t k ů , stáčejících se a o b r a c e j í c í c h na s toncích ve vánku, ce lý ten jasný, krásný strom tvoří jedno s nebem a sluncem a v ě t r e m . . . A j á v něm poznávám temperament sever-ské ženy. Tak j e i j e j í obraz utkán ze severských barev počasí , b ě l i a č e r -veně, plavý vlas a modré o č i , podobné cípu nebe.Tak i ona se spájí s jarem, ve švédskách l e s í c h , úrodných údolích Norska, na S j ü l a n d u . J e j í bytost je jako svět lé noc i , věčně vzdálené ,č i s té milování. Jí dvoří se v í t r , a s lyš j e j í smích, s lyš , s lyš šepot kolem, j ak se neklid hledá a spo ju je , aby sply-nul v jedno s něhou! Tak zamilovaný j e vanoucí v í t r ve stromu, který s t o j í zapuštěn svými kořeny do země a r o s t e .

(Z dánštiny p ř e l o ž i l Jan P o l l á k . )

Józef M O N D S C H E I N : P Í S N I Č K A P O L K Y .

(Piosnka Polki) ( Józef Mondschein p a t ř í k tě nešťastné polské generaci , které z v las tn ích zkušeností j e dáno srovnávat odnárod-ňovací methody za carismu a nyní. Jeho bohaté d í lo bás -nické , s a t i r i c k é , n o v e l i s t i c k é a zvlásť překladatelské r o z v í j í se od r . 1 9 0 6 , a j e v něm mnoho z těchto reminis-c e n c í . V rukopise - p o l š t í básn íc i nejsou na tom o mnoho lépe než naši - má i výbor Poeci czescy i s lovaccy. P í s -nička Polky j e vyňata ze sbírky Miecz płomienisty (P la -menný meč) z r . 1 9 4 5 . )

. . . A j e s t l i nepřátel kule stihne j e j v d á l i -šá tek , co jeho krev z b r o t í , z t i š í mé ž a l y . . . . A j e s t l i jeho boj skončí

na š i b e n i c i -na stěnu zavěsím provaz zde ve s v ě t n i c i .

. . . A v s tep ích vyhnanství j e s t l i zahynout j e mu -s t e s k po něm vždy bude zřídlem lásky mé k němu. . . . A j e s t l i v b o j i kdes padne

v s i b i ř s k é h l u š i -jeho smrt nový oplodní čin v mojí duš i . ( P ř e l . Robert Vlach. )

K N I H Y EXILU: *********************************

ROBERT VLACH: "TU ZEMI KRÁSNOU", ( 1 . sv . Knižnice l y r i k y . S tran 32, cena 350 f r f r s . P a ř í ž , leden 1953 . ) Zdravím Knižnic i l y r i k y . Nad j e j í m prvním svazkem, tak neexilovým svým

vzhledem, jsem znovu měla p o c i t , ž e by s t a č i l o jen trochu méně sobectví a krásná knížka by nemusila být pro nás něčím uz téměř nevídaným.Umím s i p ř e d s t a v i t , ž e s t á l a hrstku l i d í mnoho o b ě t i , a jsem úzkost l ivá s nimi, budou-li moci Knižnic i udržet .Začátek edice j e s l i b , jehož nesplnění by padlo na nás všechny.

Úprava dr Trnky j e jemného vkusu a i l u s t r a c e Charlese Černého j e rov-něž ve šťastném souladu s v e r š i , j e j i c h ž volbu s i redakce nemusí v ý č í t a t .

Vlachova tvorba v e x i l u j e ve své zveřejněné č á s t i na dané poměry nezvykle bohatá. "Tu zemi krásnou" předcháze j í "Verše z e x i l u " ( 1 9 5 0 ) , z č á s t i po ja té do nové sb í rky , s a t i r i c k é "Verše pro nikoho" ( l952) a l e t o s právě ve S k l i z n i publikovaná "Milenka Praha" .

Vlachovo přiznání se k Máchovi není j en zce la v n ě j š í . Tak jako Mácha, Vlach j e v podstatě romantik, a co v í c , vědomí osamocenosti, i když j e vý-s lednicí pravě opačných p ř í č i n , j e rovněž j i s t ě společné oběma. Máchova osamělost v jeho době u nás spočívala v revolučnost i jeho poes ie , Vlachova i s o l a c e pak vyplývá z jeho kategorického odmítání experimentu a lpění na souladu myšlenky a formy,prostě z jeho konservatismu, který jde ve směru podpírání ř í t í c í c h se a snad j i ž zřícených hodnot. Konečně i Vlachova poesie ústí v prázdno.

Několik l e t před válkou p a t ř i l Vlach mezi n e j s l i b n ě j š í básníky z o-kruhu Studentského Časopisu a jeho knižní debut koncem t ř i c á t ý c h l e t by byl z c e l a samozřejmý. Co j e j o t o l i k roků oddál i lo? Několik životopisných údajů jev mnohém klíčem k Vlachově básnické osobnost i .

Ze svých 36 l e t p r o ž i l Vlach téměř polovinu v c i z i n ě , a konfrontace snů a nevývratných s k u t e č n o s t í , k t e r é dovedly až k dnešnímu e x i l u a jeho s tavů ,vysvět lu je onu pathetickou s t rohost a zklamanou horkost básníkových soudů nad zemi (Pelyněk na r t e c h . Ocet k vínu, Tu zemi krásnou a m . j . ) i lidmi (zv láš tě v s a t i r á c h . - T u ovšem j e j e n k p o l i t o v á n í , že Vlach obrací své pero, j i s t ě jedno z n e j o s t ř e j š í c h v e x i l u , výhradně j inam, než p r o t i komunismu.). Z dlouhého oddálení od rodného kra je vyplývá i ono upření k domovu, hlubší než u mnoha j i n ý c h , rozptýlených novostí c i z i n y , k teré však j e současně Vlachovi nebezpečné: j e až p ř í l i š obrácen k domácím úzkým perspektivám.

Za svých francouzských let byl Vlach za války svědkem návratu většiny francouzských básníků k dostupné, srozumitelné p o e s i i , návratu pro Francou-ze dočasného. Pro Vlacha, znovu exulanta a mimo to predisponovaného k l a s i c -kým studiem, přidržování se t rad ičn ích hodnot n e z t r a t i l o svůj ramon

ďětre. Forma j e pro něho neodděli telnou s o u č á s t í každé básně, rafinovaná ve své zdánlivě, mnohdy až písňové jednoduchosti . Kapitolou pro sebe j e Vlachův rým, směřu j í c í zce la p r o t i proudu k č t y ř - až p ě t i s l a b i č n é p l n o s t i , pomoci assonance ,která předchází rým v l a s t n í (na př. co mi zdá se se/rozplývá s e , lásky naší/sám sny z h á š í . Olej zbyl j í / n e d o l i l j i , a t d . ) . V tom ohledu j e Vlachova tvorba dovršováním.

I Vlachovy motivy j sou t r a d i č n í ; Bůh, v l a s t , l a s k á , smrt, j a k k o l i postoj k nim nese pečeť své doby a ovšem i onu z v l á š t n í značku e x i l u . Hledání Boha, který " o d e š e l . . . kdo v í kam. - Na dlouho? Nejspíš navždy." , to j e

bolestná součást dneška a j e škoda, že Vlach doříkává tak ně jak d e f i n i t i v -ně svou negaci : J e Bůh? J e . J i s t ě . Možná. Nevím. Není. (V ú z k o s t i ) .

Láska j e láskou romantika, nešťastnou láskou, b i j í c í ve vzpomínkách v symbiose s Prahou (Ach, Praho, splývá mi - s tesk po tobě a po ní), a nejen s Prahou, ce l á země j e i "Helenčinou zemí". J i n é lásky jdou Vlachovými v e r -š i , a le z přeexponovanosti některých pasáží vzniká dojem, že jde víc už o sugesc i , než skutečný c i t :

Tak s t rašně sobecky,tak strašně p o š e t i l e mít j inou ženu rád,když zhasly naše c h v í l e , už jsem však nedoved.

( Zpěvy Kr is týně . ) Proměna, m í j e n í , uplývání, ú s t í c í v smrt, "krásnou nad ptáky", to j e po-

platnost romantickému j á , i u Vlacha trpce bezvýchodná. Vlachova poesie j e hluboce pesimist ická a skoro se zdá, že hořkost se v n í spíš stupňuje.

V tom j e Vlachova poesie danajským darem e x i l u , k němuž j e t o l i k zaměřena. "Tu zemi krásnou" č i n í zvědavost na další Vlachovu sbírku mimoděk

úzkostnou: kam vede básníkova c e s t a ? Nějak zůstává pocit smrákaj íc ích se perspektiv. Vlachova i s o l a c e od živých zdrojů řeči - jako nás všech -bude pokračovat a v tom j e nebezpečí u s t r n u t í . I motivicky zdá se na př . o Bohu na dlouho vše dořečeno a t o t é ž p l a t í o mnoha j iných motivech, z j e j i c h ž formulace č i s í j a k á s i d e f i n i t i v n o s t . Jako pro náš ce lý e x i l , pro Vlacha z v l á š ť váží těžce otázka schopnosti a vůle k obnově.

_ * _ Ema BARTOŇOVÁ. K U L T U R N Í P O Z N Á M K Y .

Evropská l i t e r á r n í cena byla udělena Poláku Czeslavu Miloszovi za román "Zagarnigcie władzy" a Němci Werneru Warsinskému za román "Kimme-r i sche F a h r t " . V porotě , j í ž předsedal španělský exulant Salvador de Mada-r iaga , zasedal i I t a l Ignazio S i l o n e , Francouz Gabriel M a r c e l , Němec Gott -f r i e d Benn, Dán Hagmund Hansen a Švýcaři Denis de Rougemont a Hans Op-r e c h t . Cena, vypsaná evropským Pen-Klubem, je 10.000 švýcarských f ranků.

Dr Harry J . Carman, který působil po l é t a j ako d ě k a n na Columbia C o l l e -ge, uzavřel dne 15.dubna 1955 řadu večerů s přednáškami, které zahrnul do svého letošního programu Masaryk I n s t i t u t e v New Yorku. Na první schůzi , k terá se konala v lednu, mluvil P r o f . William E.Perkins z oddělení pro východoevropské ř e č i a l i t e r a t u r y o svém hodnocení význačných kusů ze s t a r š í i n o v ě j š í České l i t e r a t u r y . V únoru mluvil předseda Ústavu, Dr.Harry D.Gideonse, president brooklynské k o l e j e , o svých dojmech z Blízkého výcho-du, zejména z Egypta a P a l e s t i n y . Na březnové schůzi n a č r t l Prof. O.Odloži-l í k portrét F . L . Riegra, zesnulého před padesáti l é t y , a porovnal jeho ž i -votní dráhu s Masarykovou cestou za un ivers i tn í katedru a na presidentský s t o l e c . Dr Kenneth D. M i l l e r přednesl osobní vzpomínky na T.G. Masaryka a jeho rodinu - pásmo styůu bylo navázáho r. 1912 a vinulo se přes válečná l é t a do dob výstavby republiky. Děkan Carman se ob í ra l významem výchovy v soustavě americké demokracie. Předním účelem cyklu, k němuž dala podnět ř e d i t e l k a Ústavu dr R.L. Stuermová, bylo s b l í ž e n í nových příchozích do Spojených s t á t ů s americkými vědci , k t e ř í mají osobně nebo oborem b l í z k o k našim problémům a zájmům. *

P r o f . J a ros lav Černý vydal v Angl i i s t u d i i "Ancient Egyptian Religion jež j e příznivě hodnocena v L i t e r á r n í př í loze Timesů. S í l a práce spočívá v b r i l a n t n í jazykové z n a l o s t i autora, s labinou, podle recense , jsou pasáže, kde autor pojednává o nepsaných formách staroegyptského náboženství , vyža-d u j í c í c h hlubších z n a l o s t í archeologických. L i s t zdůrazňuje závaznost po-jednání o konci starého náboženství , období, o němž ''nikomu se dosud nepo-d a ř i l o představit fakta tak prostě a jasně" . ( - s b - )

V New Yorku j e promítán f i lm "No t ine for f lowers" , jehož dej se ode-hrává v dnešní Praze. S výjimkou herce Oscara Homolky vystupují v něm vesměs Američané. K r i t i k a j e př íznivá .

Už i exil má jubilea: Informační služba FCI a týdeník Čechoslovák, vydávaný red. J.Jostenem v Londýně, vzpomněly pátého výročí zahájení vydá-

vání. - * -Z D O M O V A :

******************** Zemřel režisér Jindřich Honzl a vynikající orien-talista, indolog, překladatel R.Thákura atd. prof. Lesný; odmítal až do konce vystoupit z cizích vědeckých společností a přednášet o osvobozovacím boji orientálních národů ,což bylo asi důvodem k jeho odstranění z vedení Orien-

tálního ústavu. Nová kulturní veličina vystupuje do popředí: Jiří Marek vlastním jmé-

nem Puchvajn, profesor učitel. Ústavu v Příbrami. Pracuje ve filmu, litera-tuře i rozhlasu.

Vítězslav Nezval vydal novou knihu sbírku veršů "Křídla". Literárním censorem KSČ je Jaroslav Kunc, býv.literární kritik,známý

vydáním dvoudílného Slovníku soudobých českých spisovatelů. V Plzni byla otevřena výstava k jubileu malíře Maxe Švabinského; bude

instalována též v Praze. Stavovské divadlo v Praze - nyní divadlo J.K. Tyla, -slavilo 170 výročí

založení . Rektor pražské university, Dr Mukařovský, se odmlčel; od svého jmenovaní

měl pouze asi 5 přednášek. V Olomouci zasedala počátkem jara konference slovanských filologů,za

předsednictví rektora a poslance dr Frant. Trávníčka. Měla za úkol usměrnit filologická bádání směrem k ruské jazykovědě.

Čistka v listu "Výtvarné umění": z 22 redaktorů propuštěno 16, také chefredaktor Vladimir Solta, dále Josef Císařovský, Jiří Kroha, Vlastimil Rada a jiní. Zůstal Otakar Španiel, do redakce přišli Karel Holan, Vítězslav

Nezval a j. Nový chefredaktor Vlastimil Fiala. VZPOMÍNÁME:

****************** Výročí úmrtí skladatelů: B.Smetany(12.5.1884), A.Dvořáka (1.5.1904), J.B.Foerstera(29.5.1951), J.Suka (29.5.1955) a spisovatele

F.X. Svobody (25.5.1943) a V. Dyka (15.5.1931) CO JSME NEVĚDĚLI: *************************** CO ŘÍKÁ SV. A POŠTOL PAVEL V LISTU KORINTSKÝM.

Jaké jsou základní rysy takového dobru oddaného člověka, říká apoštol Pavel v listě Korintským. Je to člověk, který nedává v ničem pohoršení ... to jest plní ukázněně všechny povinnosti ...A ještě jedna věc je na něm typická: umí být vděčný. A žije-li v takových příznivých podmínkách, jako je tomu v naší vlasti, dává výraz této vděčnosti tím, že každodenně přispívá

svou prací k řešení praktických úkolů velikého budovaní ... (" Křesťanská žena", Praha,roč.VI., č.10.,str,5.)

Ein Sohn von Hus, ein Schüler Stalins starb ... (z básně "Für Klement Gottwald" v Tägliche Rundschau", Ostberlin,19.3.

- * - 1953) REDAKCI DOŠLO:

********************** Váša Žďárský: "KVĚTY ZRÁNÍ" - sbírka poesie, 48 stran (Váša Žďárský, Hotel Canberra, CANBERRA, A.C.T., Australia.)

A NAKONEC já: Jaro vyšinulo z pořádku i rubriky Sklizně. Nedostalo se výjimečně na představení nového autora exilu i na satiru. Zvýšili jsme opět

náklad, ale bylo by nutné zvětšit i rozsah. Snad se o to pokusíme. Dík za dopisy; odpovědi každému zvláště. Ant. V l a c h .