Ji Lev: Bude Iiterrn vda exaktn vdou

Ji Lev: Bude Iiterrn vda exaktn vdou?

GENEZE A RECEPCE LITERRNHO DLA

- eidocentrick tendence zjem soustedn na rozbor dla, stranou otzky jeho vzniku a vnmn (dnes)

- estetick pragmatika vztah estetickch znak k jejich tvrcm i interpretm (biologick, psychologick a estetick faktory astnc se fungovn estet. znak); rozbor estet. vnmn, tvoen, hodnocen; fce, ji umn vykonv ve vztahu kjedinci i spolenosti

1. GENEZE PEKLADU

- pekldn = rozhodovac proces (srie situac = tah, vnich se pekladatel mus rozhodovat mezi rznmi alternativami); komunikan proces, jeho clem je sdlovn

- prvky 1 tahu (Der Gute Mensch von Sezuan):

1. definin instrukce (instrukce I) uruje rozsah a definuje paradigma (= vyhledn ekvivalentu); definin instrukce je formou (formuje) paradigmatu a paradigma je jejm obsahem; rznho typu smantick, formln atd.

2. paradigma = soubor vech monch alternativ, mnoina prvk vyhovujcch jistmu vznamu (kter nejsou ekvivalentn skorosynonyma: mensch = man / woman)

3. instrukce pro vbr (instrukce II) vol jednu zalternativ (volba nen nhodn kontextem peduren)

- zpravidla se pouije nkolik vbrovch funkc najednou, nap.:

kontext (objektivn instrukce)

struktura lingv. pamti pekladatele (subjektivn instrukce) pekladatel m tendenci pout nejobecnj (a nejfrekventovanj) ze skupiny skorosynonym, co vede ke zkreslovn pv. textu x slova vyj. intenzitu se obv, vybavuj od nejintenzivnjho

estetick norma (intersubjektivn instrukce)

instrukce definin vbrov: mnoina podmnoina (z mnoiny alternativ ohranien def. instrukc vyleuje vbrov i. podmnoinu, pro ni se sama stv i. definin)

- pekladatelsk proces = hra s dokonalou informac (kad dal rozhodnut navazuje na znalost a situaci vytvoenou pedchozmi rozhodnutmi, proto volba nen nhodn)

- pokud hra na zatku obsahuje konen poet n rozhodnut, pi prvnm rozhodnut volme mezi nkolika hrami, z nich kad obsahuje n-1 rozhodnut hra o konenm potu tah

- zvanost kadho rozhodnut spov v mnostv nsledujcch rozhodnut, kter budou pedurena hierarchizace textu na prvky dleitj a mn dleit, hierarchizace odchylek na zvanj a mn zvan

- tyto volby uruj pekladatelskou interpretaci textu; vsledek rzn interpretace (rznch her) = pekladov varianty

- proces volby ekvivalentu:

1. definin instrukce

2. ohranien paradigma

3. vbrov instrukce

4. paradigma s menm potem jednotek (vbr. instrukce se stv definin)

5. vbr. instrukce atd.

6. terminln symbol (paradigma s 1 jednotkou) = nakonec zvolen varianta

- obdobn vol pekladatel pi volb interpretace vznamu (poet rozhodnut pekladatele se nemus rovnat potu rozhodnut autora)

a) motivovan rozhodnut odvodnno kontextem (jazykovm nebo mimojazykovm)

b) nemotivovan rozhodnut

A) nutn rozhodnut (go x jt / jet)

B) nenutn rozhodnut (jet / dt se vzt)

nadbyten rozhodnut nutn + motivovan; rozhodnut nutn + nemotivovan (nejvt monost omylu; ta kles s irm kontextem); rozhodnut nenutn + motivovan; rozhodnut nenutn + nemotivovan (pekladatelsk dokreslovn)

- struktura paradigmatu zvisl na materilu, znho je sestavena (jednotl. jazycch) skupiny slov zur. smantickch obl. nejsou ve vech jazycch stejn rozshl

- s rostouc jednotlivch paradigmat roste rozptyl pekladovch variant (m hrubji je dan smant. oblast segmentovna ve vchozm jazyku, vpomru kjazyku clovmu, tm vt bude rozptyl: veer = Abend / Nachmittag)

konvergentn (= pi pekladu se poet synonym zuuje) x disperze (= pi pekladu se poet synonym roziuje) tendence

- disperzi (konvergenci) ovlivuj:

propracovanost clovho / originlnho jazyka (evropsk x africk jazyky)

smantick struktura textu styl rznch autor (rzn verze Shakespeara)

kd typu promluvy (nr) v poezii se pekladatel nemus striktn dret doslovnho pekladu (angret), v prze bvaj peklady "pesnj" (vdecky: smantika poezie thne k lenn do obecnjch celk)

- rozhodovac proces se komplikuje u vych celk nebo syntagmat (nap. doslovn peklad pslov jeho vznam = obdoba v clovm jazyce); mono pekldat jako celek i rozloit na elementrn paradigmata

- tak rozsah segmentu promluvy hraje roli poet kombinac roste geometrickou adou (rmov hky zachovm strukturu, pouiji rm, ale faktick obsah je jin)

- peklad = recepn proces (pochopen originlu) + proces genetick (tvorba ekvivalent)

dvoj volba: volba mezi monmi vznamy originlnho slova (recepn proces) x vbr zparadigmatu slov vclovm jazyce (tvr proces)

- peklad je smiotick proces m:

smanticky definovan slovnk (vztahem koznaovanmu)

pravidla pro jejich spojovn (syntax)

pragmatick rozmr

- pstup k teorii pekladu

normativn hled optimln peklad (nap. zachovn samohlsek vpekladu poezie obv. nereln)

pragmatick pi min. sil max. efekt (maxminimov strategie) REALITA

- reln pekladatelsk teorie by mla opravovat tam, kde intuice stanov patnou strategii

- pekladatel obv. pekld tak, aby i pi nejnevhodnj tensk reakci neklesla hodnota jeho een pod minimln mez, kterou pipout jazykov nebo estetick norma snaha volit takovou strategii, aby prmrn hodnota vech een byla maximln

- pomoc matematickho a pravdpodobnostnho popisu me pekladatel vyjdit relativn vznam jednotlivch rozhodnut (srovnv je mezi sebou) z hlediska nap. zachovn originlnch jazykovch prostedk nebo pochopen tenem

- jednota stylu a metody (otzka aktualizace nap. jmen: tato aktualizace by vyvolala nutnost zmnit vechna jmna, proto to nechm plavat)

2. GENEZE LIT. DLA

- modelovn procesu pekladu je jednoduch: znme cl, znme (alespo hlavn) instrukce

- modelovn geneze novho dla je sloitj neznme vechny monosti, ze kterch autor vybral, a systm instrukc lze hodnotit a ex-post

- i pvodn dlo vznik sri rozhodovn tvorba lit. dla = hra o konenm potu tah (nkt. soust autorovy strategie, jin nhodn)

- jsou dna pravidla, kter popisuj, uruj poad a zajiuj konenost

- osobn tah = volba 1 alternativy jednm zhr; rozhodnut pi os. tahu = volba

- nhodn tah = volba 1 alternativy njakm nhodnm mechanismem; pravdpodobnosti ur. pravidly hry

- rozbor geneze dla = poznn vech pravidel (povahy intencionln nebo pravdpodobnostn)

- p. E.A. Poe: Havran Poe sm popr jakkoli vliv nhody

- tak zkoumme kauzalitu (= logick postup, zvislost jednotlivch krok pi tvorb) geneze dla a vliv estetick normy na rozhodovn vsledkem je pak jeden z monch generativnch model bsn (nikdy nen 100% jistota vdy se jedn o hypotzu); zkoumme rozdly mezi jednotlivmi (ekvivalentnmi) variantami paradigmatu (varianta pvodn a konen)

- nap. rzn stylizovn 1 vere nebo pouit rznch motiv (v clovm jazyce)

- konen vbr dn instrukcemi:

gramatickmi

rytmickmi (poet, dlka slabik)

vznamovmi (+ frazeologie)

- genetick struktura lit. textu:

invarianta dan situace = soubor zvaznch instrukc, jim mus vybran een vyhovovat; soust kdu danho lit. dla (kd = systm defininch instrukc jednotl. paradigmat; deterministick soubor pravidel, jim mus dlo ur. nru vyhovovat, aby lo nap. o esk sonet pro nkter vere lse kd definovat pesn uml generovn lit. text)

variabiln prvky (odliujc jednotl. varianty) mezi nimi autor vol podle estetick instrukce; soust estet. normy danho dla (estetick norma = soubor instrukc pro vbr stylist., kompozinch i nmtovch een uvnit kdem dovolench paradigmat)

- pozitivismus: savoir pour prvoir zkoumn pin jev (po jevu A nsleduje B genetick hypotza: A je pinou B verifikovna oekvnm, e i vbudoucnu bude po A nsledovat B) hypotzy genetick

- strukturalismus zkoumn pozice jev ve vych celcch (zkoumn vnitn stavby systm) hypotzy generativn

- generativn hledisko poetika rozkld sdlen do prvk a pravidel pro jejich kombinovn tak, aby spouitm generativnch pravidel bylo mono text rekonstruovat

- otzka hodnoty dla: lze provst strukturn rozbor estetick normy? Vyhovuje dlo njak norm? Pokud ano, je dlo hodnotn?

- J. Mukaovsk: hodnota vci = schopnost slouit k dosaen cle

- individuln preference (svobodn rozhodnut) x norma (cle obecn uznvan, hodnota nezvis na

individuu, existuje kolektivn vdom)

- norma smuje kplatnosti bezvjimen x neme doshnout platnosti prodnho zkona

- me nastat situace, kdy si normy navzjem konkuruj

- estetick norma: receptor hodnot dlo podle normy, kterou momentln zastv; je to aktuln a jedinen fungovn (vkus) estetick normy (dobov norma); estetick norma se vyvj vase vvoj asto nejde od normy A k norm B, ale k uvolnn normy A

- norma me existovat ve form pozitivn (+ = je pijmna), negativn (- = je negovna), nebo neexistuje (dobov estetika vi n indiferentn)

- normn = nejni jednotka normy, urit poadavek (nap. ti divadeln jednoty); jejich kombinac vznikaj dl normy (syntagmata)

- kad autor je soust vych celk (nrodnost, doba, msto psoben...)

3. RECEPCE LIT. DLA

- 2 strnky vznamu:

denotace = soubor pedmt oznaovanch znakem (rozsah pojmu: boue)

konotace = soubor kvalit obsaench vpojmu (obsah pojmu)

- systm konotac znaku je paradigma, jeho definin instrukc je jeho denotace

- dlo je strukturovan systm: denotace m mnoho konotativnch vznam, z nich nkter mohou bt aktualizovny vlivem kontextu a stt se samy denotac (vdecky: denotace systmu indiv. konotac je sama prvkem konotativnho paradigmatu vyho celku)

- podobn individuln interpretace je st osobnch zkuenost interpreta

- Barthes: lexie = jednotliv konotativn vznam; vyvolv 1 nebo nkolik lexik; lexikon = sek jazyka, kter odpovd souboru praktik a technik (turismus, domcnost...)

- idiolekt = poet a identita lexik kadho jedince

- Morris: denotace abstraktnho umn je chud bohat rozptyl konotac (lexikln jednotka vstupuje do vztahu s mnoha kontexty)

- sprvnost interpretace dla nelze chpat absolutn, kad interpretace je vcemn oprvnn (interpretace = volba ze souboru nestejn oprvnnch alternativ)

- kontext (kat. smantick, syntaktick i pragmatick):

1. kontext omezuje vznamov rozsah lexiklnch jednotek

2. LJ vstupuje do vztahu kmnoha kontextm, je se li svou

3. kontext se vliteratue konstituuje linernm pohybem po ad znak (etbou)

- kontext psob jako sto pozmujc pravdpodobnost jednotlivch interpretac

- def. hlavn ideje problematick (nutno urit alesp. rovinu abstrakce, na n se to m stt); m konkrtnj vklad, tm vt je rozsah monost

- rozporn interpretace dla obv. nejsou ve vztahu vyluovacm, ale odporovacm sluiteln na vy rovin abstrakce

- otzka sprvnosti interpretace nelze ji chpat absolutn; rozliujeme stupn oprvnnosti (interpretace je volba ze souboru nestejn oprvnnch alternativ)

- model interpretace dla se shoduje srekognoskativnm modelem jazyka rekognoskativn (generativn) poetika charakter obecn struktury, jejmi interpretacemi jsou jednotl. konkrtn vklady; dochz kprolnn systmu obsaenho vsmant. struktue textu a systmu obsaenho ve struktue pamti vnmatele

4. CHARAKTER Z HLEDISKA GENEZE A RECEPCE

- charakter = systm prvk spojench vztahy (strukturn hledisko)

- charakter = soubor psychickch vlastnost a vnj vzhled postavy x postava = kompozin sloka dla

- prvky charakteru = rysy; vlastnost = zpsob, jakm povahov rys funguje

- charakterov rys je promnn realizuje se ve vztahu ksituaci (Othello je pli dviv "v situaci Jago" a pli nedviv "v situaci Desdemona")

- situace = prsek mezi strukturou charakteru a strukturou dje

- charakter je vytven djem a dj chrakterem (charakter = systm instrukc pro een situac; definovn paradgmatem situac, je e)

- smiotick chpn charakteru: elementrn povahov rysy jsou prvky obecnho systmu (langue) a jejich jedinen kombinace u jedince X odpovd parole

- hierarchizace rys vcharakteru:

charaktery plon (jednoduch) ovldan 1 dominantnm rysem (asto vyjden i jmnem postavy nap. u Bena Jonsona); tyto postavy vytvej dj

charaktery plastick (komplexn) sloit postavy s mnoha rznmi vlastnostmi (Shakespeare); jsou dotveny djem

- charakteru je nadazena role = fce, kterou m postava v dle

- pedvdatelnost reakc je postatou charakteru pedstava charakteru vznik tehdy, zane-li pozorovatel oekvat, jak bude postava dle jednat vyhrannost charakteru

- recepce charakteru zvis na:

a) zpsobu, jakm je popsn a do textu dla zaifrovn

b) zpsobu, jak si ho ten ohodnot (na osobn teorii osobnosti u tene)

- konkretizace charakteru se od instrukc obsaench vdle li:

a) lexikon rys recipovanho char. se nekryje slexikem danm vtextu (nejvce patrn u hlavnch postav); ten pijm hodnotc stanovisko hl. postavy

b) lexikln prvek lit. sdlen vyvol asto cel syntagma zosobnho idiolektu tene (psychick jemnost fyzick subtilnost)

c) doplovn mst neurenosti syntax recipovanho char. m kontinuitn rz

- charakter = struktura majc vdanm as. bod ur. definitivn podobu x pedstava o charakteru narst vase vnmnm textu

- pedstava, kt. mme o charakteru vas. bod n, je tvoena souborem rozhodnut postavy vsituacch, kt. as. bodu n pedchzely (oekvme ur. typ rozhodovn: Hamlet)

5. METODOLOGICK ZVRY

- generativn i rekognoskativn proces jsou procesy rozhodovac a smiotick

- tvoen i recepce jsou zvltnm ppadem rozhodovacch proces (1 astnk)

- rozhodovac procesy statick (promnn veliiny nezvis na ase) x dynamick

- genetick i recepn proces probhaj ve velkm potu etap; kad rozhodnut zvis na vech minulch rozhodnutch a samo ovlivuje budouc rozhodnut

- jazyk vstupuje do systmovch vztah 2 smry:

do paradigmatickch vztah vstupuje znak asociac sjinmi znaky, kter snm maj nco spolenho vztah knjak aktuln neptomn skupin znak uloen vpamti

do syntagmatickch vztah vstupuje znak jakoto len linern posloupnosti skutenho projevu (parole) vztahy kpedchzejcm a nsledujcm znakm

BUDE TEORIE PEKLADU UITEN PEKLADATELM?

- teorie pekladu mnoho esej x je to vak skuten teorie pekladu?

- proces pekladu je komunikan proces pekladatel by ml:

1) analyzovat vztah mezi pv. sdlenm a strukturou sdlen ve zprostedkovan podob

2) zkoumat initele psobc pi pekladatelsk prci, tj. pi dekdovn, interpretovn a novm kdovn dla

- praktici i teoretici mus k pekladu pistupovat na zklad racionln analzy, nikoli na zklad subjektivnch dojm; vyuit mnohostrann analytick metodologie

- nejastj ochuzen pekladovho stylu:

1) vbr nejobecnjho z monch ekvivalent ("na strom sedl ptk" msto "na oli sedl skivan")

2) pekladatel vysvtluje logick vztahy mezi mylenkami i tam, kde nejsou v originle vyjdeny (plin snaha o srozumitelnost mn se zapojuje tenova pedstavivost)

- strukturln antropologie kulturn rozdly mezi nrody:

konvence pojmenovn osob ("Mrs. George Osborne" x "Pan Osborneov"; osloven "du, Sie", "ty, Vy" x "you")

pojmenovn pedmt materilnho svta (vechny nrody maj chleba, ale kad trochu jin)

- jak zachzet se specifickmi pojmenovnmi:

1) peklad nap. u jmen, kter maj charakter obecnch pojm (commedia dell'arte: "Dottore")

2) substituce m-li bt jmnem vyjdena nap. njak vlastnost postavy

3) pepis jmno nen smanticky dleit ("Henry Ford" "Henry Ford")

- klasicistn peklad vra, e peklad me (a m) bt lep ne originl

- dobr pekladatelsk prce nen nhodnou kombinac jazykovch prostedk, ale tvrm systmem s jistm filozofickm pozadm

- peklad vliteratue:

1) sjednocuje pekladatel asto pizpsobuje autora svmu stylu, dochz krozen nkolika dominujcch styl

2) rozliuje kad pekladatel autora pelo jinak vt mnostv interpretac; peklad pidv krodnm stylm nov impulsy

O pekldn Mchova Mje

- srovnn peklad do cizch jazyk rzn reakce i obmny

- 2 vlny silnjho zjmu o Mj: 1840s, 50s. po M. smrti penos do Nmecka (Kapper) a Polska (Malecki); 1930s mohutn vlna (RJ: Bochan, Ndzelskij; AJ: Ginsburg; IJ: Selvi; NJ: Neumann; FJ: Jelnek + Pasquier; UkrJ: Balyckyj; SlovinJ: Debeljak; BulhJ: Georgiev + Rusakiev); vmezidob dal peklady

- po WWII nejobsanj vbor M. dla vpekladu lektora AJ Hugh McGoverna peklad Mje br. nakl. The Phoenix: The Translation Second Series

- peklady obv. dlem lit. nadanch cizinc, kt. pili do styku s. kulturou, asto spoluprce s. univerz. odbornky, nkdy pekladatel slavist x dn zpeklad nen dlem bsnka M. rovn :-(

- peklad velmi tk obtn smyslov petlumoen (archaismy nap. McGoverne jim pikld dnen vznam: milost ~ lska x grace; dalek noc ~ ir x distant night; Bochan problmy sas. lokalizac: duben, zmny vdennch dobch), jet obtnj bsnick forma (pirozen se ztrc eufonie x vj. hky plynouc zcizho jaz. materilu: le deux Maile temps de Maile temps daimer; kolsn mezi M. schmatem a domcm typem vere: Selvi srovnal vechny vere do 9 slabik, McGoverne adaptoval na jamb spevahou pentametr, Pasquier voln ver)

- Selvi: zruil dram. fci intermezz zaadil je do sledu 6 zpv, zmna dialogu vepick vypravovn I1), peklad przou (2) + charakterizujc titulky ke kadmu zpvu

- McGovern tak samostatn peklad: pepracoval ideov ladn a formu rozen originlu (dvod: nesnze shlednm rm; zruen nznakovosti M. jazyka, aby nemusel ochudit bs. kvality), tzn. vkldn vznamovch jednotek, pro n nen vorig. podklad McGoverne mylenkov pibliuje bse angl. romantick generaci (epiteta byronovskho stylu, neptelsk pomr mezi lovkem a prodou zaazuje do tradice A byronismu, zmna pomru Vilma a davu neptelsk vztah mezi zneuznanm jedincem a nechpavou lzou x v tradici jin vztah) => podbarven duchovn atmosfrou recepn oblasti

- zmna vcelkovm pojet + generanm zaazen (nvrat kA byronismu) zmna dikce (Mcha: gnmick prostota lidov poezie; McGovern: byronovsk perifrastick styl)

- zbavil se pekl. problmu eufonie (v perifrastick dikci 18. stol. melodinost prvek nesourod)

lyrick kvality pi pekladu oslabeny, epick nkdy posleny (siln vrazy, strn rozdl mezi M. verem vpasch lyrickch a epickch)

- nkdy nemon pevst nap. daktylsk ady oxymor (v J daktyl retardujc, vAJ rytmick zrychlen)

- zjednoduen rmovho schmatu (pouze rm nsledn a stdav) x vAJ m rm slab pozici ve formovm vdom ( vAJ vt obliba nermovanho vere, nechu kvtmu rozestupu rmujcch se ver)

- oslaben identifikace autora sVilmem (nebyla dodrena identita obou znn)

=> nen peklad, ale pebsnn (z A tradice nic neodpovd M. vznamov i stavebn piadil dlo byronismu: setel svrz M. umn x pipravil pedpoklady pro kladn pijet)

- oxymora ve 3. a 4. zpvu neda se udret paradoxnost epitet i kontrastn rytmickou dvojdlnost ver

- hrdliino voln Hynek Vilm Jarmila: nkte peloili Vilma, Hynka a Jarmilu ne omyl, domc jmno pro Vilma se pesune do intimnj sfry ne ostatn dv x ideln peklad Hynka (vypravovatel a proivatel bsn); Hynek pro peklad nejt Ginsburg volil vchodisko opan (Hynek William Geraldine); Selvi Hynka vynechal