Prof. Dr. Jan Obenberger, DrSc., se narodil15. května 1892 v Praze. Studoval státnígymnázium na Žižkově a poté pokračovalve studiu přírodních věd na Filozofickéfakultě Univerzity Karlovy. V r. 1914 na -rukoval do armády, kde bojoval na ruskéfrontě a vrátil se po zranění, které mu způ-sobilo trvalou invaliditu. V r. 1917 dokon-čil vysokoškolské studium a v lednu 1920(do té doby byl důstojníkem českosloven-ské armády) nastoupil do zoologickéhooddělení Národního muzea v Praze. Odr. 1928 zoologické oddělení NM vedl a jehozásluhou se z něho vyčlenilo samostatnéentomologické oddělení. V jeho čele pakJ. Obenberger stál v letech 1953–56 (vizčlánek na str. CXXII).

Zasloužil se rovněž o výchovu mladýchpřírodovědců, v r. 1927 byl jmenován sou-kromým docentem pro obor entomologiena Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Stalse prvním profesorem entomologie v teh-dejším Československu (mimořádným pro -fesorem v r. 1947). Jeho studenti tak mělimožnost získávat praktické zkušenostiv Národním muzeu a podílet se na zpraco -vání obrovských sbírek entomologickéhooddělení. V r. 1956 byl J. Obenberger jme-nován řádným profesorem, o rok pozdějipřešel z Národního muzea na PřF UK a zá -roveň vedl Entomologickou laboratoř Čes-koslovenské akademie věd. Zasloužil seo její sloučení s oddělením patologie hmy-zu a přeměnu na Entomologický ústavČSAV v r. 1962 (blíže článek na str. CXXI).Tehdy zároveň odešel do důchodu kvůlistále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu.

Zájem Jana Obenbergera o zoologii, resp.jeho specializace na entomologii, se pro-jevovaly již během středoškolských studií.Postupně si vybudoval rozsáhlou sbírku

brouků, kterou později daroval Národnímumuzeu v Praze. Zasloužil se o rozvoj a roz-mach taxonomické entomologie, podílelse na upřesnění různých nejasností a ne -přesností v taxonomii. Díky svým jazyko-vým znalostem udržoval osobní i písemnýstyk s předními světovými entomologya výměnou doplňoval sbírku i knihovnu.Zajímal se především o čeleď krascovitýchbrouků (Buprestidae), zpracovával jednot -livé rody či skupiny rodů této čeledi. Zabý-val se též zpracováním materiálu z různýchvelkých expedic po celém světě. Popsalněkolik tisíc nových druhů a desítky no -vých rodů. Je autorem řady vědeckýchpublikací, nejvýznamnější z nich se stalapětidílná souhrnná Entomologie, jež vychá-zela (v celkovém rozsahu 3 452 str.) v le -tech 1952–64 v Nakladatelství ČSAV (dnes

Academia Praha). Z jeho dalších publikacímusíme uvést katalogizační dílo Coleopte -rorum Catalogus, čeleď Buprestidae, kterévyšlo v 6 dílech v Schenklingově edici, a topostupně mezi lety 1926 a 1937 (celé dílomělo 1 714 str.). Mnoho významných stu-dií publikoval v Časopise Českosloven-ské společnosti entomologické (v letech1934–45 zde působil také jako redaktor).Monografie vydával ve Sborníku entomolo -gického oddělení Národního muzea (sbor -ník založil v r. 1923 a byl i jeho redaktorem).

Jan Obenberger se staral i o popularizacientomologie, kromě přednášek na vysokéškole pořádal veřejné přednášky v Národ-ním muzeu a vydával populárně-naučnépublikace. V r. 1930 vyšla jeho kapitolaEntomologie ve Velkém ilustrovaném pří-rodopisu všech tří říší od Jiřího Jandy (vizŽiva 2014, 1: IV–V), z mnoha dalších paknásledovaly např. knihy Zvířata a zvířátka(1944), Zvířátka a lidé (1946), obě vydalonakladatelství Orbis (Praha), Ze životamravenců a všekazů (Vesmír, Praha 1940)nebo Kapitolky o broucích (Orbis, Praha1959).

V době svého působení v muzeu přispělObenberger k zásadnímu rozšíření entomo -logické sbírky. Od svých kolegů a přátelzískal pro entomologické oddělení množ-ství darů, jeho spolupracovníci pravidel-ně podnikali studijní a sběrné cesty dorůzných zemí, především na Balkán a doStředozemí. V r. 1927 J. Obenberger při-stoupil k důležitému rozhodnutí o pravi-delném konání zahraničních expedic s cí -lem získat pro Národní muzeum co největšíkolekce přírodnin. Plán, zprvu uskutečňo -vaný na vlastní náklady účastníků jednot -livých cest, vedl nakonec ke vzniku jednéz největších evropských entomologickýchsbírek. Proslulou se stala Expeditio Oben-berger z r. 1930, na jih Francie a na severAfriky (Obenberger se však zúčastnil pou-ze části expedice do jižní Francie). Výpra-va podniknutá bez podpory a požehnáníNárodního muzea a částečně financovanájedním z členů, arachnologem a cestova-telem Jiřím Baumem, dokázala splnit vy -tčené úkoly a dovézt do Prahy množstvípřírodovědného materiálu. Národní mu -zeum tak bylo podle zprávy J. Obenbergeraobohaceno mimo jiné o 36 savců, 35 kůžíptáků, 82 plazů v lihu či formalínu, 15 oboj-živelníků v lihu, 10 ryb v lihu, 150 kusů

živa 5/2014 CVII

1

Adéla Jůnová Macková, Libor Jůn

Jan Obenberger, první profesor entomologiev Československu

1 Jan Obenberger (1892–1964) působilod r. 1920 v Národním muzeu v Praze,kde založil entomologické pracovištězoologického oddělení, od r. 1952 vyčleněné jako samostatné oddělení. Byl prvním profesorem entomologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze,v letech 1956–62 ředitelem Entomologic-ké laboratoře ČSAV, posléze Entomolo-gického ústavu ČSAV. Člen České společ-nosti entomologické od r. 1910, v letech1955–64 její předseda. Z Archivu Národního muzea v Praze, fond J. Obenberger, neuspořádáno2 a 3 Příklad jednoho z několika tisícnových druhů krasců (obr. 2) popsaných J. Obenbergerem – Coraebus hauseriz Číny (1930) a uložení typového exem-pláře ve sbírce Královského belgickéhoinstitutu přírodních věd v Bruselu (obr. 3). Snímky: V. Kubáň

32

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2014. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

Po dlouhá desetiletí platilo, že Českoslo-vensko je entomologická velmoc a do jistémíry to platí dosud. Nemalou, ne-li rozho -dující mírou se o to zasloužily desítky, bai stovky amatérských entomologů. Připo-meňme si tedy některá jména významnýchčeských a slovenských „amatérů“. Slovo„amatérů“ jsem dal do uvozovek záměrně,neboť mnozí z nich se vypracovali na sku-tečně světové odborníky v taxonomii vy -braných hmyzích skupin. Zároveň nelzeoddělit osobnosti české a slovenské národ-nosti, protože obě skupiny pracovaly vždyruku v ruce, a nejinak je tomu i v současnos -ti. Domnívám se, že pravidlo, že entomolo -gická taxonomie stojí na amatérech, platíu nás dvojnásobně: co amatéři nenasbíra-jí, profesionál nemá. Málokterá instituce sitotiž může dovolit organizovat (nebo aninemá zájem) sběrné expedice do oblastí,které by si to zasloužily.

Připomeňme si proto zde několik osob-ností z historie československé entomolo-gie, které stojí za rozvojem a slávou tétovědní disciplíny u nás. Ze zřejmých důvo-dů uvedeme pouze entomology už nežijí-cí. Také jsem úmyslně vynechal přírodo-vědce jiných národností, i když to bylivysoce uznávaní odborníci úzce spjatí

s naší entomologickou společností (např.Franz Anton Nickerl – viz Živa 2014, 1:XI–XIII, Edmund Reitter a mnoho dalších).Při pohledu do minulosti zjistíme, že u ně -kterých profesí se objevuje entomologiejako daleko častější koníček než u jiných.

Celkem pochopitelné je to u lékařů, kteříse entomologii věnovali mnohdy na vyso-ké úrovni. Jedním z prvních byl Karel Sla-voj Amerling, jenž pracoval i jako správ-ce sbírek Kašpara hraběte ze Šternberkaa již v r. 1836 napsal první českou knihupojednávající o hmyzu: Knížka o hmyzechnebo-li naučné vypravování pro dítkyčeskoslovanské. Z dalších uveďme např.jména Antonín Fleischer, neodmyslitelněspjatý s entomologií na Moravě, Emil Ho -lub, jehož hojné sběry z jižní Afriky obo-hatily nejedno významné muzeum, VlastaKálalová Di Lotti, která strávila významnoučást života na Blízkém východě (hlavněv Iráku). Nedostudovaný lékař EmanuelLokay po nejrůznějších životních peripe-tiích skončil jako kustod fyziologickéhoústavu, kde úzce spolupracoval s JanemEvangelistou Purkyněm a s AntonínemFričem. Jeho Seznam brouků českých (1869)představoval v podstatě první odborněpojatý katalog naší broučí fauny. Dalšími

entomology z řad lékařů byli také LeopoldMelichar, vynikající znalec řádu stejno-křídlí (Homoptera), Jan Svatopluk Presl,který proslul jako tvůrce českého názvo-sloví (nejen hmyzu), nebo Oldřich Sme-tana, jenž se zabýval československouentomologickou bibliografií. Není možnéopomenout ani Vladimíra Šilhavého, před-ního světového odborníka na sekáče (Opi -lonoidea), sportovního lékaře a náruživé-ho sběratele brouků Adolfa Svozila, jakoži Stanislava Kadlece, který se věnovaltesaříkům (Cerambycidae) a na svých ces -tách shromáždil ohromný materiál i z ji -ných čeledí (byl, a doposud je, zpracovávánpředními odborníky).

Další profesní skupinou široce zastou-penou mezi amatérskými entomology byliprávníci. Jedním z nejznámějších se stalLeopold Heyrovský, světový odborník načeleď tesaříkovití, jehož obrovská celo -světová sbírka je uložena v Národním mu -zeu v Praze a sbírka kůrovcovitých broukůve Slezském muzeu v Opavě. Mezi ostat-ními vynikli např. Emanuel Blattný sen.,který studoval motýly, Cyril Purkyně jun.ze slavné rodiny Purkyňů, světový odbor-ník na nosatce (Curculionidae), nebo JiříSlaba, specialista na střevlíky (Carabidae).Sem bychom měli zařadit také notáře Jo -sefa Laco, jehož vlastním nákladem vyda-ná slovenská knížka Chrobákoveda bylaobdobou české publikace Čeští brouciJosefa Klimenta (1899).

Poměrně silné zastoupení mezi amatér-skými entomology měli kněží. Když sáhne -me hluboko do předlinnéovské minulosti,tak to byl už Bohuslav A. Balbín, znalec

dalších vodních živočichů, 15 mořskýchježovek a hvězdic, 22 korýšů, 7 lahví se ští-ry, stonožkami atd., 3 500 ulit měkkýšů,162 fosilií, 70 položek krevních roztěrůpro studium parazitů a 130 tisíc kusůhmyzu. Členové expedice přivezli takéfotografie a natočili dokumentární filmo své práci v navštívených zemích. Pově-domí o expedici se zachovalo též díky peč-livě vedené korespondenci a deníku JiříhoBauma, který Národní muzeum vydalo tis-kem pod výše zmíněným názvem Expedi -tio Obenberger až v r. 2012.

Jan Obenberger se snažil rozhojnit pří-rodovědné sbírky NM o cizokrajné exem-pláře také pomocí Čechoslováků, kteří sev té době vydávali do zahraničí. V tiskuuveřejnil výzvu o pomoc vlasti s vytváře-ním a doplňováním již existujících kolek-cí. Jeho apel se setkal s kladnou odezvoukrajanů pobývajících krátkodobě nebo jižv několikáté generaci mimo naši republi-ku. Za mnohé uveďme alespoň českoulékařku v Iráku, Vlastu Kálalovou Di Lot-ti, která v Bagdádu založila a vedla vlast-ní nemocnici a brzy ráno a po večerechvyrážela na lov (nejen) hmyzu, jenž pak ponocích balila k transportu do Prahy. TakéObenbergerova korespondence představu-je bohatou studnici kontaktů s krajany pocelém světě, ať odcházeli za prací jakocukrovarníci na Blízký východ, nebo úřed-níci do francouzských kolonií v Africe.Pozoruhodná jsou přátelství vznikající po -stupně od prvního dopisu s dotazy, kte-rak nejlépe ulovit a odeslat hmyz z tropů

či z pouště do střední Evropy. Jedním z nej-významnějších „dodavatelů“ exotickýchexemplářů byl litograf Jaro Mráz, kterýpobýval téměř celý život v Jižní Americea zaslal odtud pro NM statisíce kusů, zvláš-tě brouků (blíže viz následující článek).Prof. Vladimír Zoufal z Prostějova pakhmyz z Mrázových brazilských sběrů zdar-ma vypreparoval.

Významnými dárci, doplňujícími ob -zvláště entomologické sbírky, se stala téžskupina cestovatelů, kteří se ve 20. a 30. le -

tech vydávali do vzdálených zemí celéhosvěta. Řadila se k nim především skupinadálkových jezdců podnikajících automo-bilové výpravy za zábavou i poznáním.Mezi tyto dobrodruhy patřili manželé Šku-linovi (putovali po Africe), sochař FrantišekVladimír Foit (rovněž výpravy do Afriky),či již zmíněný dobrovolný spolupracovníka mecenáš Národního muzea Jiří Baum(opakovaně navštívil Afriku, ale podnikli cestu kolem světa). Mezi sbírkami najde-me také exempláře, které z Afriky přivezlvůdce loveckých výprav Bedřich Machul-ka. V Praze pak J. Obenbergerovi pomáhalijeho studenti i dobrovolníci preparováníma zpracováním darovaných exemplářů.

Vynikající vědecké výsledky Jana Oben-bergera v oblasti entomologie z obecnéhopovědomí nezaslouženě vytlačily jehoobrovskou organizační práci na poli české -ho muzejnictví, kde se výrazně angažovalv rozvoji zahraničních kontaktů, ve snazeo stavbu nové budovy Přírodovědeckéhomuzea Národního muzea a celkově o pře-konání dožívajícího přírodovědného mu -zejního konceptu Antonína Friče z druhépoloviny 19. stol. Obenbergerovo jménotak symbolizuje těsné sepětí muzejní pří-rodovědy poloviny 20. stol. s Přírodově-deckou fakultou UK či s tehdejšími příro-dovědnými vědeckými disciplínami.

CVIII živa 5/2014

4

4 Jan Obenberger (vlevo) na exkurzi sesvými asistentkami a laborantem (50. léta 20. stol.). Z archivu České společnosti entomologické

Svatopluk Bílý

Československá amatérská entomologie

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2014. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.