Jaké to je žít život vojáka? Koule brezen 2018 (1).pdf · A každý voják prochází pomrn...
-
Upload
phungkhanh -
Category
Documents
-
view
222 -
download
0
Transcript of Jaké to je žít život vojáka? Koule brezen 2018 (1).pdf · A každý voják prochází pomrn...
1
Školní časopis Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o. Emy Destinové 395, 370 05 Č. Budějovice
Číslo 1/XVIII 2018/30 Kč
Archa naděje
Jaké to je žít život vojáka? Rozhovor s mjr. Ing. P. Tučkem
,Bez motivace žádná forma výuky
nefunguje,‘ říká Mgr. J. Melounková
Největší showman - film, který potěší
2
Dvouměsíčník Koule! vydává Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o.
Šéfredaktor: Marek Kos
Redakce: K. Veisová, M. Valentová, K. Zemanová, M. Brýdová, D. Efremenko, K. Mrkvanová, M. Vostrov-
ská, D. Krátký, K. Křeček, T. Bártů, K. Hlaváčková, Lucie Abera, Eliška Hýbková
Editor a výroba: Dagmar Nováková
Fotografie, není-li uvedeno jinak, byly pořízeny žáky a učiteli školy
Datum vydání: 27. března 2018
Adresa redakce a kontakt: Emy Destinové 395, 370 05 České Budějovice, tel.: 387 318 632
E-mail redakce: [email protected], internetové vydání: www.vosss.cz
Z maturitního plesu
3
Moji milí čtenáři, už se nám dávno náš školní život přehoupl do
druhého pololetí. Přichází nové testy, známky,
vědomosti, ale také nové číslo naše školního
časopisu. Mnoho z vás si všimlo, že únor a bře-
zen jsou opravdu kulturně založené měsíce, a to
především po filmové stránce. Doufám, že jste
se naladili do rytmu soundtracků a na nějaký ze
snímků vyrazili, jelikož bylo opravdu z čeho vy-
bírat.
Doufám, že jste v únoru přežili ten den zamilo-
vaných, o kterém se stále debatuje, zda se vů-
bec slavit má či ne. Pokud jste sami celý rok,
proč se cítit ještě hůř zrovna v tento den? Byli
jste doma se zmrzlinou a Hříšným tancem jako
já? Tak si rozhodně nesmutněte, jelikož k životu
Vám přece stačí pouze čokoláda a náš časopis
Koule!
S pozdravem šéfredaktor Marek Kos
OBSAH
ROZHOVOR
Jaké to je žít život vojáka? 4
NÁZORY
Můj sv. Valentýn 6
Mrazivé výročí - 70 let od Vítězného února 7
ROZHOVOR S UČITELEM
Bez motivace žádná forma…(J. Melounková) 8
ZE ŽIVOTA ŠKOLY
REPORTÁŽ: První světová válka... 9
ORIGAMI 11
Holocaust 11
Řešení krizových situací 11
Návštěva knihovny 12
Sociální reklama v mediální výchově 12
Maturitní ples 12
KULTURA
Největší showman 13
Archa naděje 14
LETEM SVĚTEM
Jizerské hory očima zvídavé turistky 15
LIFESTYL
Botylicious 17
Móda a já 18
VÁŽNĚ NEVÁŽNĚ
Pravda pravdoucí 19
OBRAZEM
Maturitní ples 2018 20
Na maturitním plese
4
ROZHOVOR
Petra Křížová a studenti žurnalistiky
Kateřina Košková Jaký to je pocit zabít člověka? Díváte se na svou čin-nost stejně jako na kterýkoli jiný druh práce, jako je třeba prodej rohlíků? Nebo přemýšlíte nad tím, co to znamená stisknout spoušť? Asi bych začal uprostřed. Práce vojáka je stejná jako prá-ce prodavače. Prodavač udržuje čistotu v obchodě, dopl-ňuje pečivo v regálech, pomáhá lidem s výběrem a spousta dalšího. Jeho cíl je prodat hodně pečiva. Vojáci chodí do práce naprosto stejně. Jejich pracovní život je řízen jasně daným režimem dne a spoustou předpisů a řádů, které jasně vymezují pravidla. Naším cílem je co nejlépe se připravit k obraně vlasti. To je naše priorita, vše ostatní je vedlejší. Nabízí se otázka, proč tedy jede-me do zahraniční operace. Protože Armáda české repub-liky (AČR) je silová složka státu a plníme zadání vlády ČR. Veškeré zahraniční operace schvaluje vláda ČR, volená v demokratických volbách, a plníme tím politické závazky ČR.
Samozřejmě, nad každým výstřelem musím přemýšlet. Jakmile stisknete spoušť, už to nikdy nevezmete zpět. Musíte si být jisti, že střílíte na nepřítele a ne na skupinku dětí. A jaký je pocit zabít člověka? Asi se to nedá dost jedno-značně popsat. V boji tělo pracuje automaticky. Vyplaví se adrenalin a necítíte únavu, strach a ani bolest, až po bitvě začínáte přemýšlet nad tím, co se stalo.
Jak náročná je příprava do bojové operace? Příprava jednotky je velmi náročná a trvá víc jak půl roku. Každý voják musí naprosto přesně vědět, jaký je jeho úkol. Znát taktické postupy a pravidla nasazení. Všichni příslušníci jednotky musí umět ovládat všechny zbraňové systémy, které jsou u jednotky. Ošetřit sebe i kamaráda, ovládat spojovací prostředky, orientovat se v politické a nábožen-ské situaci v místě nasazení a samozřejmě jazyková pří-prava je také velmi důležitá. Kolik si řadový voják vydělá přibližně za jednu misi? Plat v operaci je rozdělen na klasický plat v AČR plus dolarový příplatek. U řadového vojáka to je asi 25 000 Kč plus 5 500 dolarů každý měsíc. Ale mohu konstatovat, že to jsou hodně těžce vydělané peníze. Jak se dá vyrovnat s neustálým skrytým nebezpečím v podobě odstřelovačů a skrytých náloží? Nebezpečí je všude. Na každém kroku. Není to jen ven-ku, ale i uvnitř základny. Po dobu sedmi měsíců, co jsem působil na předsunuté operační základně, dopadlo do perimetru základny 152 raket a zabilo asi 20 vojáků US ARMY. Zase to je podchyceno v přípravě na operaci. A každý voják prochází poměrně náročnými psychotesty. Jaký máte pocit z mise, ve které jste byl? Jestli jste něčemu pomohli, nebo máte pocit marnosti? Spíš mám pocit marnosti. Nezaznamenal jsem žádný posun ani rozdíl při začátku a na konci.
Jaké to je žít život vojáka?
Jaké to je být vojákem, zacházet se zbraněmi, bránit vlast, jezdit na mise do za-hraničí? Odpovědi na tyto otázky a mnohé jiné přináší rozhovor se zástupcem velitele mjr. Ing. Přemyslem Tučkem. Svěřil se nám s tím, jaké to je vykonávat tak náročné a nebezpečné povolání. Dozvíte se také, co všechno práce vojáka obnáší a jak moc to ovlivňuje jeho osobní život a psychiku….
SAMOZŘEJMĚ NAD KAŽDÝM VÝSTŘELEM
MUSÍM PŘEMÝŠLET. JAKMILE STISKNETE
SPOUŠŤ, UŽ TO NIKDY NEVEZMETE ZPĚT.
MUSÍTE SI BÝT JISTI, ŽE STŘÍLÍTE NA NE-
PŘÍTELE A NE NA SKUPINKU DĚTÍ.
Mjr. Ing. Přemysl Tuček
Pohled z pozo-rovacího stano-viště na hoře Bandoka. Dole město Chark Foto archiv P. Tučka
5
ROZHOVOR
„točení lasem“ „rodeo“
Dokázala by v případě ohrožení AČR ubránit naši ze-mi? Obranná strategie ČR je založena na principu kolektivní obrany v rámci NATO. Znamená to, že se nepředpokládá boj AČR osamoceně. K tomuto modelu je AČR stavěna a připravována. Kolik jste během výkonu svého povolání zabil lidí? Proč se nezeptáte, kolik jsem jich během své služby v AČR zachránil? O tom bych si s Vámi také jednou velmi rád popovídal. Umřel Vám v misi někdo blízký před očima? Jak jste se s tím vyrovnal? Byl jsem u smrti několika vojáků afghánské armády, se kterými jsme součinili. Měli prostě smůlu, nechalo mě to chladným. Asi by to bylo jiné, kdyby šlo o vojáka pod mým velením.
Ovlivňuje Vaše práce hodně Váš osobní život? Snažím se oddělovat práci od rodinného života, ale moc to nejde. Jsem velmi často pryč, stále je možnost mého přeložení do jiné posádky, neustále jsem na telefonu. To rodinnému životu moc nepřidá. Jediné moje štěstí je, že mám velmi tolerantní manželku a děti. Konec konců ná-sledovali mě postupně do pěti posádek. Všude se stěhují se mnou. Je to velká podpora.
V případě nehody, akutního onemocnění anebo vy-čerpání - jak se tato situace řeší? Když prostě někdo nemůže dál? Nikdy jsme nikoho nikde nenechali. Společně jsme přišli a společně odejdeme. A kdyby někdo padnul, tak nese-me jeho tělo. To je nepsané pravidlo. Jeden věří druhé-mu. Bez toho to nejde. Jaký byl váš nejemotivnější zážitek? Jak moc to ovliv-nilo Vaši psychiku? Když se při návratu naše letadlo dotklo země. Byli jsme doma. Splnili jsme úkol a všichni moji vojáci byli v pořád-ku. Z mého pohledu nemám pocit, že by mě účast na misi nějak ovlivnila. Nemohu však říci, jestli jsem působil v očích jiných stejně jako před odletem. Vážím si toho, že jste si na mě udělal čas, a děkuji Vám za velmi zajímavý a poučný rozhovor.
OBRANNÁ STRATEGIE ČR JE ZALOŽENA NA
PRINCIPU KOLEKTIVNÍ OBRANY V RÁMCI
NATO. ZNAMENÁ TO, ŽE SE NEPŘEDPO-
KLÁDÁ BOJ ARMÁDY ČR OSAMOCENĚ.
Zprava mjr. Ing. P. Tuček, letecký návodčí a dělostřelecký návodčí u vozidla MRAP v průběhu operace v Charku. Foto archiv P. Tučka
„Odpočinek - poměrně vzácná chvilka klidu v kalátu. Kolem poledne býval klid. Bylo takové horko, že jsem neudržel zbraň v ruce bez rukavic,“ říká Přemysl Tuček
6
NÁZORY
Můj sv. Valentýn ...
„Jak slavíte svátek sv. Valentýna?“ ptali jsme se studentů ve čtvrtém ročníku. Komerční svátek? Dovezený
z ciziny? Nebo příležitost k projevům lásky a k romantice? Nebo smutný a nostalgický den? Co si studenti
myslí o tomto svátku a jestli si ho užívají - dozvíte se v anketě.
Asi patřím k těm typům lidí, co říkají, že americké svátky neslaví a Valen-
týnu se vyhýbají. Ale ve skrytu duše doufají v nějakou romantiku jako
z filmu. Jelikož ale vůbec nejsem takto sentimentální, už třetím rokem do-
držuji tradici jít s kamarádkou do kina, zasmát se a okouknout Jamieho
Dornana.
Katka V.
Vždycky jsem si přála zažít takový ten pravý americký Valentýn. Aby na
mě každá výloha ve městě křičela, že je ten den už tady. Procházela bych
se v ulicích v červeném kabátu a chystala se na velké rande se svým prin-
cem. No, to bylo, když jsem „prince“ neměla.
Teď, když jsem tři roky zadaná a mé přání by se mi mohlo splnit, Valentý-
na vůbec nevnímám a neslavím. Jsem ráda, když si přítel vzpomene a po-
těší mě třeba drobnou čokoládou nebo večeří.
Katka K.
Když jsme byly s kamarádkami nezadané a nechtěly jsme sedět doma, šly
jsme do kina na Padesát odstínů a poté na večeři. Nyní je z toho tradice,
a i když některá z nás má přítele, tuto tradici neporušíme.
Katka Z.
Každý rok slavím Valentýna jiným způsobem. Pro mě to ale není tak důležitý svátek jako 1. máje. Valentýn beru jako
něco, co se k nám dostalo ze zahraničí a my se to snažíme dodržovat. Mně se mnohem víc líbí 1. máj jako svátek za-
milovaných. Stromy jsou rozkvetlé, ve vzduchu je cítit jaro a člověku je tak nějak prostě dobře, když nepočítám alergi-
ky.
Poslední roky se začíná stávat podezřelou tradicí jít na Valentýna do kina na film Padesát odstínů…. A myslím si, že
nejsem jediná, která to tak má. Tenhle rok nejspíš v tradici budu pokračovat a půjdu do kina i s přítelem.
Markéta B.
Z historie svátku
sv. Valentýna
Katka Z. a Markéta B.
Valentýn, kterého si v únoru připomí-
náme, byl podle většiny historiků
pravděpodobně biskupem z Terni,
který žil ve třetím století.
Zemřel mučednickou smrtí na příkaz
římského císaře Claudia II. poté, co
přes zákaz oddával snoubence podle
křesťanského ritu.
Oslavy svátku v ČR jsou relativně no-
vá záležitost. Z různých anket vychází,
že Češi za svátek zamilovaných mno-
hem více považují prvního května. Ale
stejně jsou 14. února květinářství plná
čekajících mužů.
7
NÁZORY
Mrazivé výročí-70 let
od ,Vítězného února‘
V únoru jsme si připomněli sedmdesát let od chvíle, kdy Klement Gottwald na Staroměstském
náměstí k sroceným davům pronesl památnou větu: „ Právě se vracím z Hradu…“ Nechvalně
proslulý tzv. Vítězný únor znamenal konec poválečné demokracie a nastolení vlády jedné strany,
začátek totalitního režimu. Komunistická strana uzurpovala dle sovětského modelu moc ve státě
a začala éra znárodňování majetku a násilné kolektivizace, monstrprocesů, mučení a poprav ne-
pohodlných, éra masové emigrace, cenzury apod.
Jak tyto události vnímají dnešní studenti? Zajímá je to vůbec? Zeptali jsme se jich, zda toto vý-
roční považují za významné a jestli by si měla dnešní společnost z těchto událostí vzít ponaučení
a jaké…
http://www.dnyceskestatnosti.cz/novinky/kalendarium/13-unor-25-unor-vitezny-unor/
Ve zpravodajství ČT se před nedávnem objevila reportáž,
kde byli tázáni mladí lidé: „Co je to Vítězný únor?“ Až na
jediného studenta nikdo nebyl schopen odpovědět. Což
považuji za žalostný stav, který vypovídá nejen o nezá-
jmu mladých lidí o dějiny a věci, které naši společnost
v minulosti významně ovlivňovaly, ale především také
o bídné výuce moderních dějin na školách.
Vítězný únor spustil vládu komunismu, společenského
experimentu, který trval 40 let. 40 let, během kterých do-
cházelo k útlaku obyvatelstva, popravování nevinných lidí
a dalším zvěrstvům, na které bychom neměli zapomínat,
a měli bychom vychovat mladou generaci k tomu, že
v případě ohrožení je potřeba se semknout a vyjádřit svůj
názor a nenechat se stáhnout vlnou strachu a populismu.
Tak prosím bděme a učme naše děti nejen o Vítězném
únoru, ale i o dalších milnících našich dějin, ze kterých se
můžou poučit. Filip N., VOŠ, Žurnalistika a média
25. únor je datum, které předurčilo osud našeho mladého
státu na dalších 40 let. Datum, které naši zemičku zahna-
lo do kouta plného panelových domů, fabrik a strachu.
A je více než důležité, aby tato vzpomínka nevybledla.
I přesto, že jsme z postkomunistických států ta nejvíce
prosperující, neubráním se myšlence: Co by kdyby? Co
by se asi tak dělo, kdyby naši mladou zemičku brali
vážně a ne jako obětního beránka? Kde mohla být naše
ekonomika? Životní úroveň?
Bylo to dlouhých 40 let a naše zemička už se do podob-
ného s prominutím „svinstva“ dostat nesmí.
I když datum 25. února 1948 a s ním spojená totalita je již
minulostí, neznamená to, že je v dnešním režimu, v naší
milé a vybojované demokracii, všechno v pořádku. Sice
zastávám názor, že žádné uspořádání není ideální, není
pravdou, že bychom se o zlepšení neměli alespoň snažit.
V dnešní situaci vidím jako problém korupci, Babišovu
agrochobotnici a slabou politickou a mediální gramotnost
některých občanů. Zlata V., VOŠ, Žurnalistika a média
Pro mě osobně to datum žádný význam nemá. Možná
obecně ano, ale moc nevím, o co jde, takže to ani neře-
ším. V té době jsem ani nežila a netýkalo se mne to. Bylo
to sice asi špatné a ošklivé a nevím co, ale už to nikdo
nezmění, tak nevím, proč se tím zaobírat.
Jestli by si měla společnost vzít ponaučení? Možná ano,
možná ne. Asi k tomu mohu říct pouze: Nestěžuj si na to,
koho sis zvolil… studentka Tvůrčího psaní OA3
https://www.tyden.cz/rubriky/
domaci/zdravime-slavny-
vitezny-unor-take-jste-
vyrabeli-
nastenky_373727.html
8
ROZHOVOR S UČITELEM
Či
Třídní Jakub Maršán se třídou
Školní zájezd do Amsterodamu
Jakožto velký nadšenec pro cizí mluvu jsem připravil
rozhovor s paní učitelkou Melounkovou, neboť pí uči-
telka učí na naší škole převážně angličtinu. Rozhovor
proběhl telefonicky a pokládal jsem pouze takové
otázky, které mě opravdu zajímaly. Pí učitelka Nová-
ková se potom ptala na otázky, které zase zajímaly ji.
Pokud se chcete dozvědět více o naší sympatické
angličtinářce, je tento rozhovor právě pro vás.
Kryštof Křeček, Dagmar Nováková
Jak dlouho se věnujete výuce cizího jazyka a na koli-ka školách jste vyučovala? Učím od roku 1995, působila jsem na šesti školách. Která forma výuky cizího jazyka je podle vás nejefek-tivnější? Nejefektivnější je individuální výuka nebo maximálně tři studenti v hodině na jednoho učitele. Samozřejmě osvěd-čený je kontakt s rodilými mluvčími nebo pobyt v cizí ze-mi. Nejdůležitější je motivace k učení. Bez ní žádná for-ma výuky nefunguje. Jak vnímáte "nezvladatelné" studenty? Snažím se je zvládat, což se mi většinou nedaří. Snad jednou přijdu na to, jak na ně! Ovlivňuje školní prospěch inteligence studenta? Dost často ano. Jsou ale i méně inteligentní studenti, kte-ří dokáží svou pílí dosahovat výborných výsledků. Nao-pak, velmi inteligentní jedinci se mohou jevit průměrně díky své pohodlnosti nebo nedostatečné motivaci.
Myslíte si, že by reálně fungoval milostný vztah mezi žákem a učitelem? Znám ze svého blízkého okolí manželskou dvojici, jejichž
vztah začal na gymnáziu asi před 40 lety. On mladý uči-
tel, ona studentka čtvrtého ročníku. Jejich manželství
a rodinné vztahy by jim mohli mnozí závidět. :-)
Která je Vaše nejoblíbenější knížka, který film byste
si pustila víckrát?
Ráda si přečtu dobrou detektivku. Můj oblíbený film je
americké romantické drama Madisonské mosty režiséra
Clinta Eastwooda.
Který sport je vám blízký a proč?
Volejbal je aktivita, kterou s chutí provozuji téměř 40 let.
Tomuto sportu vděčím ve svém životě za spoustu cen-
ných věcí. Při něm jsem našla opravdové přátele, proces-
tovala téměř celé Československo, navštívila některé cizí
země, naučila se přijímat prohry a radovat se z vítězství.
Jaké místo je Vaše nejoblíbenější?
Malá klidná vesnička Něchov u Trhových Svinů, kde jsem
vyrostla spolu s vesnickou partou dětí na stromech
v naprosté pohodě a volnosti. Stále tam žije moje milá
devadesátišestiletá babička.
Prozradíte nám své zájmy? Jak ráda trávíte volný
čas?
Jednou týdně chodím na volejbal a do sauny. Plavání je
také pro mě výborný prostředek relaxace.
V létě se snažím na zahradě vypěstovat nějaké plody
a sklidit je dříve, než je zničí kroupy či nějaký jiný neřád.
Pokud mám čas, šiji, nerada však vyšívám :-). O knihách
jsem se už zmínila, cestování nesmím opomenout.
Máte nějaké životní motto nebo oblíbený citát?
Mně se moc líbí tento citát od Jana Wericha:
„Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl.
A když kouká, aby byl, a je,
tak má být to, co je, a nemá být to, co není,
jak tomu v mnoha případech je.“
,Bez motivace žádná forma výuky
nefunguje,‘ říká
Mgr. Jitka
Melounková
DÍKY VOLEJBALU JSEM NAŠLA OPRAVDO-
VÉ PŘÁTELE, PROCESTOVALA TÉMĚŘ CĚ-
LÉ ČESKOSLOVENSKO, NAVŠTÍVILA NĚ-
KTERÉ CIZÍ ZEMĚ, NAUČILA SE PŘIJÍMAT
PROHRY A RADOVAT SE Z VÍTĚZSTVÍ.
9
ZE ŽIVOTA ŠKOLY
http
://ww
w.m
asbirk
a.c
z/p
olo
zka/2
4043-p
oje
dem
e-k
-mori/
Katka Laluchová
První světová válka je dnes, v době jakési hojnosti
a blahobytu, tak trochu vymazána z paměti lidí. Ale právě
tento světový válečný konflikt začal formovat dvacáté sto-
letí. Milióny mrtvých, zraněných fyzicky i psychicky, hlad,
bída, španělská chřipka a zdevastovaná města. Výstava
ukazuje hrůzy války nejen na frontě, kde vojáci prožívali
utrpení, ale i v zázemí, kdy rodiny vojáků byly nuceny
strádat kvůli zřícenému válečnému hospodářství.
Od začátku až do konce výstava mapuje první světovou
válku se všemi jejími příčinami i následky pro Českobu-
dějovicko, jihočeský region, Československo, ale za-
znamenává i mezinárodní souvislosti – především česko-
rakouské. Na počátku první světové války byla rakousko-
uherská monarchie, na jejím konci pak bývalé soustátí,
na jehož troskách vznikly následnické státy (např. Ra-
kousko a Československo). Je nám představen i dodnes
neobvyklý rakouský pohled na konec války, rozpad mo-
narchie a vznik následnických států. Během celé výstavy
jsme provázeni vskutku ojedinělým souborem artefaktů,
který nás přenese o sto let zpět.
V první části expozice projdeme kolem repliky sochy Jo-
sefa II., jež zdobila budějovické „Sady“. Poté v sále,
který je vyzdoben slovanskou rudobílou bikolórou, míjíme
její svalené torzo. Na výstavě toho vidíme ale mnohem
více. Hlavní témata, o kterých se zde dozvídáme spoustu
informací jsou: začátek války; československé pluky, vo-
jáci na frontách války – zranění, zákopová válka, lazarety,
invalidé, hroby, pomníky; zázemí a každodenní problémy
– zhroucení zásobování, hlad, „nouzové“ kuchařské re-
cepty, odvádění mladých „bažantů“ na frontu, život ve
městě (České Budějovice); československá zahraniční
akce, T. G. Masaryk, Maffie, legie, národní, dělnické
a socialistické hnutí, osobnosti; odraz války v umění, lite-
ratuře, filmu, propagandě; válka jako katalyzátor spole-
čenského dění – revoluce v Evropě, rozpad Rakousko-
Uherska, vznik následnických států; válečná statistika –
Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích zve v souvislosti s oslavami stého
výročí konce 1. světové války a vzniku samostatného československého státu
na výstavní projekt „První světová válka - léta zkázy a bolesti“. Ponořte se s ná-
mi do temné válečné doby a zažijte „TO“ na vlastní kůži …
REPORTÁŽ: První světová válka
- zkáza a bolest!
Adam jako voják v první světové
10
ZE ŽIVOTA ŠKOLY
FOTO Jiří Horský
mrtví, ranění, španělská chřipka, ale i technický rozvoj atd.
Při procházení celé expozice panuje velmi zvláštní atmo-
sféra. Některé exponáty jsou replikami, ale jiné opravdu
pochází přímo z 1. světové války. Je opravdu úchvatné, že
i po všech těch letech si můžeme mnoho zajímavých věcí
z této doby prohlédnout a třeba i vyzkoušet na vlastní kůži,
jako např. vojenskou uniformu.
Výstava skutečně dokáže přenést přímo do dění. V jedné
místnosti je dokonce vytvořené vojenské bojiště, kde vidí-
me kulomet, uniformy, dobové telefony, různé zbraně a
jako zvuková kulisa zde zní střelba a letadla. Už jen když
to vidíte, tak vás úplně mrazí v zádech. Můžete si vojen-
ským prostředím projít a také se dozvědět například i
o lékařských praktikách apod. Chlapci byli nadšeni z unifo-
rem a s úžasem je zkoušeli. Dívky si zas přišly na své
v dobových dámských šatech a špercích. Jeden z účastní-
ků říká: „Jsem rád, že jsem měl možnost se sem podívat,
protože je to fakt dobrý a už mnohem víc rozumím všemu
okolo první světový.“ (úsměv)
Zkrátka se můžeme přímo vžít do situací, které museli lidé
každý den snášet. Nastal obrovský ekonomický úpadek,
nebyl skoro žádný společenský život a byl neuvěřitelný
úbytek obyvatelstva. Když si představíte, jakým hladem
a útrapami si lidé museli procházet, tak přesto, že jsme
válku nezažili, tato výstava vám velmi detailně ukáže, jak
probíhala, a naprosto pocítíte to „tajemno“ doslova na tělo.
Neváhejte proto expozici navštívit,
ať zažijete stejné dobrodružství jako my!
VÝSTAVA SKUTEČNĚ DOKÁŽE PŘENÉST
PŘÍMO DO DĚNÍ. V JEDNÉ MÍSTNOSTI JE
DOKONCE VYTVOŘENÉ VOJENSKÉ BOJIŠ-
TĚ, KDE VIDÍME KULOMET, UNIFORMY, DO-
BOVÉ TELEFONY, RŮZNÉ ZBRANĚ A JAKO
ZVUKOVÁ KULISA ZNÍ STŘELBA A LETADLA.
Kryštof Křeček
…..Jeden z nás si dokonce mohl vyzkoušet plnou výbavu
rakousko-uherských vojáků, která se skládala z modré,
kousavé uniformy, nepřeberného množství vaků a čutor,
pušky, několika granátů a zásob tabáku a čokolády. Do
té chvíle byla Mizérie Velké války relativně zajímavou
a klidnou prohlídkou.
Na zajímavosti neubrala ani potom, avšak její klidnost
vyprchala, když nás průvodce zavedl do velkého sálu se
zákopovým systémem. Celý sál byl přizpůsoben jako
zákopové ležení s kulometem, telefonem vybaveným
bunkrem a letadlem na provázcích u stropu. Nechyběly
ani detaily jako štěnice a myši. Reproduktory produkovaly
zvuk boje, takže celá místnost připomínala budějovickou
virtuální realitu.
Byly nám popsány stinné stránky války. Dozvídali jsme se
o nemocech a zničených zemích a celé představení se
změnilo spíš v noční můru. Jeden spolužák byl dokon-
ce natolik unešený, že jen vrtěl hlavou a říkal: „To je šíle-
ný. Já bych to nedal. Tyhle války, byl bych cantare jak
shit.“
Informační letáčky pro návštěvníky byly k dispozici v kaž-
dé místnosti a obsahovaly neskutečně záživně propraco-
vanou spleť událostí a specifických prvků Velké války.
Když jsme se s průvodcem Augustýnem přesunuli do
dalšího prostoru, nacházeli jsme se v polní nemocnici.
Zákopový systém a ošetřovna na mě zapůsobily asi nej-
víc. Celá scenerie byla velmi realistická.
Na lůžku se nacházel raněný v krvavých obvazech. Po
zdi visely fotografie zohyzděných těl. Dozvěděli jsme se,
že se za první světové války plýtval smrtící plyn, jehož
používání bylo všemi považováno za nepřípustné, jenže
válka si nevybírá. Proto většina vojáků musela při konflik-
tu s plynem použít pomočené kapesníky, aby je ochránily
před jedovatým vzduchem, zatímco čas plynul.
Celá exkurze končila dotazy, kterých se ujali zejména
naši učitelé. Studenti museli odejít na vzduch, aby zážitek
ze zajímavého dopoledne rozdýchali.
(redakčně kráceno)
Postřehy z výstavy
11
Zd
roj: h
ttps://b
arn
abasfu
nd.o
rg/n
ew
s
ZE ŽIVOTA ŠKOLY
FOTO Jiří Horský
FOTO Jiří Horský
Foto archív M. Balcara
Zdroj obrázků Amnesty International
Jakub Maršán
Origami neboli papírové skládanky je technika pocházejí-
cí z Japonska, která vznikla přibližně v 9. století. Do Evro-
py se dostává origami díky Arabům, kdy španělští Mauro-
vé jej využívali při studiu geometrie. Ohyby a hrany repre-
zentují přímky, jejich protnutí vytváří úhly a body, čímž
vznikají rovinné útvary či osy souměrnosti. Začíná se
z kusu papíru (nejčastěji čtverce), dvojdimensionálního
objektu, a manipulací s ním se formuje těleso, třídimensi-
onální objekt.
Naši žáci si tímto asijským uměním zpestřili vánoční hodi-
ny matematiky. Díky skládání papíru si snáze osvojili
důležité geometrické pojmy a jejich vztahy, propojili zra-
kové a hmatové vjemy a rozvinuli tak své prostorové
myšlení. Pouhým skládáním papíru bez lepení a stři-
hání žáci vytvořili originální vánoční ozdoby, zvířátka,
dekorace...
ORIGAMI
Žáci prvních a druhých ročníků se účastnili zážitkové
besedy Řešení krizových situací, kterou připravilo Kri-
zové centrum Portus Prachatice.
Studenti si pochvalovali praktické rady do života a pes-
trý průběh lekce, pohodovou atmosféru s lektory.
Na obrázku jsou žáci 1.B při plnění úkolů.
Řešení krizových
situací
Dagmar Nováková
Židé a holocaust, rasismus jsou témata, která je
třeba si znovu připomínat, aby se už historie nikdy neo-
pakovala.
Mgr. M. Slunečková z ICEJ promítala v únoru prvním
ročníkům filmový dokument o dvou židovských
sestrách Fanny Rozelaarové a Betty Meirové, které
válka rozdělila. Zatímco Fanny přežívala se svým man-
želem ve stísněných podmínkách svého holandského
úkrytu, Betty snášela se svou matkou kruté podmínky
koncentračního tábora. Film byl zakončen besedou
s žáky.
Podobné besedy proběhly i v dalších ročnících.
HOLOCAUST
12
ZE ŽIVOTA ŠKOLY
Dagmar Nováková
Jak funguje Jihočeská vědecká knihovna? Které služby
nabízí? To a mnohé jiné jsme se dozvěděli v únoru s prv-
ními ročníky…
Věděli jste, že si můžete v hudebním oddělení půjčit CD
či DVD? Víte, jak si půjčit e-knihu? Půjčili jste si někdy
v knihovně časopis či stolní hru? Proč ne? Je tu pro nás.
Marika Vostrovská
Kdo umí, ten umí. V třídě OA3 se žáci po-
koušeli graficky vytvořit reklamu na jaké-
koli sociální téma.
Zdá se, že autoři vítězné reklamy mají rádi
handicapovaná zvířata a zajímají se
o ně. Grafickému návrhu a zpracování
věnovali náležitou péči. Gratulujeme!
Autoři obrázku jsou v čele s Bohumilem
Kůsem, K. Laluchová a E. Pešková
a A. Kolář.
NÁVŠTĚVA KNIHOVNY
Jak prodat myšlenku - sociální reklama
v hodině mediální výchovy
MATURITNÍ PLES Březnový ples
čtvrťáků v Metropolu
se vydařil. Maturan-
tům to opravdu sluše-
lo! Prohlédněte si fot-
ky na obálce časopisu
či na Facebooku ško-
ly!
13
KULTURA
Hudba, tanec, skvělý příběh a příval emocí…
…to všechno můžete zhlédnout a zažít v novém snímku od režiséra Michaela Graceyho:
Největší showman
Marek Kos
Příběh o malém snílkovi (Hugh Jackman), se kterým
život od mladých let nezacházel příliš dobře, ale
přesto si své sny na úkor překážek plní, je americký
životopisný dramatický muzikálový film.
Avšak neočekávejte žádnou pravou muzikálovou broad-
wayskou hudbu, kterou jsme mohli slyšet v loňském hitu
La la land, s nímž je Největší showman srovnáván. Zde
jsou písničky rychlejší, dynamičtější a chytlavější, jelikož
se nejedná o písničky muzikálové, nýbrž popové. Popu-
larita soundtracku je opravdu výjimečná. Během několi-
ka dní po uvedení filmu do kin se z něj stalo nejstahova-
nější album na Apple Music a Spotify a i já jsem mu pro-
padl.
Když jsem o zaslechl o premiéře, myslel jsem, že to
bude jednoduchý snímek pro mládež, jelikož se
v hlavních rolích objevili známí herci z Disney channelu,
Zack Efron z High school musical a Zendaya ze seriálu
Na parket, kteří ve filmu tvoří pár. Ale mé obavy byly
ihned po prvních pěti minutách vyvráceny.
Kdybych měl jít po záporech filmu, byla by to trochu slabší zápletka, ale tu doplňovaly všechny ty klady okolo. Jak už
jsem říkal, hudba byla úžasná. Mnoho lidí písničky už na promítání znalo a zpívali s herci. Mělo to opravdu vášnivou
atmosféru. Bylo vidět, že všichni herci si natáčení užívali, především na Hughovi Jackmanovi. Choreografie byla bri-
lantní a bylo vidět, že se přesně na ni a na hudbu tvůrci filmu zaměřili.
Příběh do velké šířky poukazoval na vnitřní krásu, což mě opravdu zaujalo. I když jste zvenku oškliví, příliš vysocí
nebo žena s vousy, neznamená to, že máte srdce na nesprávném místě. Ne nadarmo se říká, nehleď na knihu podle
obalu, jelikož nikdy nevíš, co za poklad můžeš najít uvnitř.
Z ukázek bylo očividné, že se ve filmu objeví
cirkusová vystoupení, na nichž je celý příběh
postaven. Byl jsem příjemně překvapen. Oče-
kával jsem přepálené a až příliš nereálné vý-
stupy, které by byly z devadesáti procent
utvořeny pomocí počítačové animace. Před-
stavení bylo reálné, kreativní a hlavně dávalo
smysl.
Poprvé za dlouhou dobu se mi stalo, že jsem celý film probrečel. Přicházely slzy smutku, nadšení, štěstí a vášně, která z filmu vyzařo-vala.
POPRVÉ ZA DLOUHOU DOBU SE MI STA-
LO, ŽE JSEM CELÝ FILM PROBREČEL. PŘI-
CHÁZELY SLZY SMUTKU, NADŠENÍ, ŠTĚS-
TÍ A VÁŠNĚ, KTERÁ Z FILMU VYZAŘOVA-
LA.
https://etelka.cz/online-film/nejvetsi-showman-2017-cz-filmy-online/
http://www.kinopribram.eu/filmy/nejvetsi-showman/
14
KULTURA
Ve středu 22.listopadu 2017 jsme se zúčastnili pořadu a debaty s názvem Příběhy bezpráví, podobně jako v loňském školním roce. Touto akcí nás prováděla paní učitelka Nováková s paní učitelkou Ko-sovou v Divadle U Kapličky.
Róza Otípková
Divadelní hry o holocaustu jsou poměrně častým téma-
tem a pro diváky přinášejí obrovskou vlnu pocitů. Naše
škola měla možnost hru Archa naděje vidět.
Velký příběh o Židech z Československa na mě půso-
bil velmi příjemně a vesele, což je u tohoto tématu ne-
zvyklé. Celé představení doprovázela živá swingová ka-
pela a opravdu jsme se mohli vžít do té doby. Hudba
příběhu dodala nádech láskyplné atmosféry.
Výkon herců není třeba komentovat, všichni byli naprosto
báječní. Hrál tam i můj učitel herectví Jiří Untermuller.
Bylo hezké vidět ho na scéně.
Hlavní postavou je Ada Langerová, mladá učitelka, která
je bezhlavě zamilovaná do britského důstojníka Davida
Whita. Důstojník se s ní před plavbou rozloučil a nechal jí
svou čepici, ta je pro Adu symbolem naděje, že svého
Davida opět spatří. Na cestě má Ada s sebou i tatínka,
který nás příběhem provází svými zápisky z deníku.
Na lodi propukne panika, když dojde jídlo a voda. Kapitán
se snaží zakotvit v různých zemích, ale nikde jim to nepo-
volí. Nakonec se stane zázrak a dostanou se do země
zaslíbené - do tehdejší Palestiny, dnešního Izraele. Právě
tam se opět shledá Ada a David, ten se k Adě chová po-
divuhodně hrubě. Britská komisařka Mary je však proti
tomu, aby Židé zůstali na anglické půdě (území je pod
britskou správou), a tak jim nařídí, aby odpluli na ostrov
Mauricius. Na cestu jim dali zásobu jídla a vody. V této
chvíli jsou diváci emočně “vyždímaní” a nemohou odtrh-
nout své zraky z pódia. Napětí by se dalo krájet, a když
už loď vyplouvá z Palestiny, ozve se rána jako z děla.
Vybuchla kotelna. Vyděšená posádka neví, co se stalo.
Někdo volá: „Loď se potápí!” Na jevišti je tma a slyšíme
jen křik. Jsme na konci hry. Ada přišla o tatínka, matka
přišla o dítě a někteří diváci přišli o pár slz.
Příběh to byl velkolepý, silný, se spoustou krásných
a veselých momentů.
Archa naděje
Zdroje: https://www.jihoceskedivadlo.cz/porad/1956-archa-nadeje
Archa naděje je dojemný příběh podle skutečné události. Poslední loď s židovskými uprchlíky s povolením
odejít z Československa vyplouvá, posádka však netuší, jaký osud na ně čeká. Veškerou naději vložili do
představy o „zemi zaslíbené“. Na cestě je překvapivě doprovází humor a swingová kapela.
NĚKDO VOLÁ: „LOĎ SE POTÁPÍ!“ NA JEVIŠ-
TI JE TMA A SLYŠÍME JEN KŘIK. JSME NA
KONCI HRY. ADA PŘIŠLA O TATÍNKA, MAT-
KA PŘIŠLA O DÍTĚ A NĚKTEŘÍ DIVÁCI PŘI-
ŠLI O PÁR SLZ.
PŘÍBĚH TO BYL VELKOLEPÝ, SILNÝ, SE
SPOUSTOU KRÁSNÝCH A VESELÝCH MO-
MENTŮ.
15
LETEM SVĚTEM
Marek Kos
Dagmar Nováková Díky Energy centru jsme se koncem listopadu podívali s prváky a druháky do Lince. Navštívili jsme muzeum Ars Elektronica Center, obdivovali jsme výdobytky vědy, umění a nových technologií. Pak jsme zavítali na vánoč-ní trhy do centra Lince. Také jste si koupili linecké cuk-roví? Slunné počasí nám přálo, foťáky jsme nešetřili. Podívejte se na Facebook školy na další fotky...
Dagmar Nováková
Naše chaloupka se krčí s mnoha podobnými podél tepny
mezi Libercem a Tanvaldem. Smržovka je tvarem malý
hádek a ve znaku má onu houbu – smrže. Přemýšleli
jsme, jestli známe někoho, kdo smrže sbírá, když je zde
tak oblíbený a mají ho v názvu i penziony. Neznáme.
A jak se ve zdejším kraji podepsala historie? Místní mu-
zeum bohužel otevírá jen o víkendu. Když se rozhlédnu,
vidím malé roubenky natěsnané podél cest či architektu-
ru ještě z doby první republiky. Stísněný pocit
z neopravených budov evokuje vzpomínky nejen na
skláře a brusiče, ale i na odsunuté Němce. Vždyť i náš
kredenc má názvy koření v němčině. Historické křivdy
nechme spát, historku o oběšeném Polákovi v předsíni
nám naštěstí vyprávěl majitel chaty až při odjezdu.
Přestože městečko zapadlo sněhem až ke konci našeho
pobytu, zimní radovánky na smržovské menší sjezdovce
Filip zpravidla prý končí až v dubnu. Skvělou vymože-
ností jsou webové stránky sjezdovky s webkamerami.
Nadšenci zde mohou také navštívit muzeum obrněné
techniky, najdete tu až třicet exponátů.
Pojďme na náměstí T. G. M., kterého tu zřejmě zapo-
mněli postavit a zbyl jenom podstavec. Co mě na Smržo-
vce nejvíce nadchlo kromě překrásného obchodu
s bižuterií, sklem a korálky byla poctivost zdejší cukrárny
a pekařství. Kdo obvykle nakupuje v supermarketu, musí
být ohromen výtečnou chutí domácích zákusků či vánoč-
ky ze skutečného másla. To je to regionální bohatství
zlatých českých rukou. Zápalky z čokolády ani čokogra-
modesku se zlatým slavíkem jsem si nakonec nekoupila.
Odnesla jsem si jen Krakonošovy oplatky a medovinu.
Prodávali i čokoládové kondomy. Jak se asi používají?
Když vám neustále prší stejně jako nám, nepůjdete lyžo-
vat na Špičák ani na výlet na rozhlednu Černou studnici,
která je odtud pouhé čtyři kilometry. Zamíříte třeba až do
Liberce do IQLANDIE a neprohloupíte. Několik pater
technických a přírodovědných hrátek neunaví malého ani
velkého. Zdejší zajímavosti by vydaly na samostatný
článek. Naše děti bavilo například klábosit s robotem či
programovat duhový a ozvučený vodotrysk. Mě zaujal
například test osobnosti a donutila jsem i ostatní členy
rodiny si ho udělat. Takže už je potvrzeno, kdo je v naší
rodině sangvinik a kdo cholerik.
Oproti tomu aquapark Babylon v Liberci nás nezaujal,
až na imitace jeskyní. Bazén v Jablonci nad Nisou má
alespoň prostornou parní komoru a nějaké ty atrakce pro
děti. V Jablonci jsme dlouho hledali alespoň jednu krás-
nou a zajímavou budovu. Našli jsme jen jednu jedinou,
ale zato nás ohromila.
Jizerské hory - kraj sklářů a brusičů
očima zvídavé turistky
Pozvání do malebné roubenky v kraji pod Ještědem se neodmítá. Jižní Čechy jsme prošli
křížem krážem, tak proč se nepodívat zase jinam? Co zajímavého tu stojí za vidění? Kam
zajít a kam raději ne? Informace vám nabídne každý dobrý průvodce, ale není nad osobní
zkušenost.
ZAMÍŘÍTE-LI TŘEBA AŽ DO LIBERCE DO
IQLANDIE, NEPROHLOUPÍTE. NĚKOLIK PA-
TER TECHNICKÝCH A PÍRODOVĚDNÝCH
HRÁTEK NEUNAVÍ MALÉHO ANI VELKÉHO.
Vyhlídka ze Špičáku
16
LETEM SVĚTEM
Secesní Muzeum skla a bižute-
rie má nejen prvotřídní kabát
a je kulturní památkou, ale i aty-
pický interiér a největší sbírku
bižuterie na světě. Ještě víc než
svět blyštivých korálků mě
nadchla svou elegancí umělec-
ká díla současných sklářů, ale
i výprava do historie sklářství.
Od teď uvidím za každým šper-
kem lidskou práci a námahu.
Jak dlouho asi trvá vyšít korál-
kovou plesovou taštičku? Není
divu, že ji zde nabízejí za tři tisí-
ce. Bez zajímavostí nebylo ani
oddělení mincí a plaket. Věděli jste, že slovo „platit“ po-
chází od slova „plátno“? Zpátky jsme jeli vlakem tak rych-
lým a moderním, že dost kontrastoval s retroomšelým
autobusovým nádražím. Je vidět, jakému druhu přepravy
dávají zdejší přednost.
Jeden slunný den nám dopřál lyžovačku na
skvěle vybaveném Špičáku. Najdete tu čer-
né, červené i modré sjezdovky. Když vyne-
chám vyprávění o tom, jak se během jízdy
nahoře na sjezdovce synovi rozbilo vázání
a odřel si ruku a o pěší túře spojené
s hledáním lyžařského servisu, musím zdej-
ší lyžařské středisko jenom pochválit. Najde-
te tu i dostatečný počet občerstvení či půj-
čovnu lyžařského vybavení.
Nemohli jsme ovšem vynechat dominantu
Liberecka, Ještěd. Typická stavba, hrdá mo-
derní kulturní památka a zároveň vysílač,
byla postavená v šedesátých letech a chlubí
se i neotřelým interiérem. Vždyť i architekt Karel Hubáček
za ni sbíral ocenění. Kdo nenavštívil Ještěd, jako by ani
nebyl, že. Díky husté mlze jsme se tedy v proslulé ještěd-
ské restauraci nad dýňovou polévkou kochali výhledem
na bílou tmu. Na cestě domů nám počasí předvedlo další
z nespočtu svých variant – sněhovou vánici.
Jizerské hory jsme opouštěli zachumlané do sněhové
nádhery, typické ještě i pro březnové dny, s myšlenkou,
že tu určitě nejsme naposledy, snad…
JEŠTĚ VÍC NEŽ SVĚT BLYŠTIVÝCH KORÁL-
KŮ MĚ NADCHLA SVOU ELEGANCÍ UMĚLEC-
KÁ DÍLA SOUČASNÝCH SKLÁŘŮ, ALE I VÝ-
PRAVA DO HISTORIE SKLÁŘSTVÍ.
OD TEĎ UVIDÍM ZA KAŽDÝM ŠPERKEM LID-
SKOU PRÁCI A NÁMAHU. JAK DLOUHO ASI
TRVÁ VYŠÍT KORÁLKOVOU PLESOVOU TAŠ-
TIČKU?
Křehká krása jabloneckého Muzea skla a bižuterie
Muzeum skla a bižuterie
Interiér proslulé restaurace na Ještědu
17
LIFESTYL
https://www.jihoceskedivadlo.cz/porad/2047-kronikari
http://www.reflex.cz/clanek/kultura/77989/on-line-prenos-film-masaryk-ziskal-cenu-ve-vetsine-kategorii-sledovali-jsme-predavani-ceskych-lvu-2017.html
Před libeňskou sy-
Film Milada je inspirován životem JUDR. Milady Horákové. Celý film se odehrává mezi roky 1937 – 1950.
Paní Horáková byla cílevědomá a tvrdohlavá žena, která si stála za svým. Zároveň však měla dobré srd-
ce a chtěla pomoci všem, co to potřebovali. Nikdy nechtěla ustoupit pod záminkou, že to dělá pro svou
dceru, aby se jí žilo v naší zemi lépe než jí samotné. Bohužel ne vždy se jí to vyplatilo.
A je to tady! Nová rubrika pro Vás! Vesměs se bude jednat o novinky ze světa bot, hlavně o vydání top 3 bot, které buďto už byly nebo teprve budou v prodeji. Shoďte dřeváky! Pojďte se pořádně obout... Tonda Tran, Denis Krátký V pátek 23. února se uskutečnily dva releasy (teniska šla do prode-je), nadále je chystaný release na 3. března, o kterém si řekneme něco více.
V prvním releasu vyšly Adidas x Pharrell Williams - NMD Hu-man Race ''Blank Canvas'' s retailem 225€ (maloobchodní ce-na), podle mě se jedná zatím o nejhezčí siluetu NMD Human Race, na kterých spolupracuje Adidas spolu s interpretem Pharrellem Williamsem, který stojí například na hitem „Happy“ z roku 2013.
V druhém releasu vyšly od Nike - Air Force 1 Swoosh Pack v bílé a černé barvě, kde si můžete měnit barvy swooshe (Nike logo po stranách bot), mezi barvy patří například červená, žlutá, zelená, modrá apod., retail se pohybuje mezi 110-120€. Nakonec vyjdou/vyšly Nike x Off White - Air Jordan 1 ''All White'' jeden z nejočekávanějších releasů tohoto roku, Off – White patří mezi jedny z nejznámějších designer značek na světě. Vlastní ji Virgil Abloh, který si za své poměrně krát-ké působení na fashion scéně už stihl udělat dost velké jméno. Tuto značku nosí celebrity jako je Justin Bieber, Kanye West, Rihanna, atd. Jedná se o release, který je určený pouze pro Evropu, takže je to perfektní možnost, jak si přivy-dělat. Sice je retail 190€ pro někoho víc než dost, pro někoho ve světě módy je to jen pouhá investice, kterou později mohou i zdesetinásobit přeprodejem buď zde, v Evropě, nebo předprodejem do Ameriky, kde budou velmi žádané.
18
LIFESTYL
Pýcha a předsudek -
překvapivě dobrá divadelní hra
Foto Denis Krátký
Denis Krátký Přemýšlím, jak bych popsal Tondu. Krom toho, že je to z celé školy člověk, kterého znám nejdéle, tak mě napadají ještě slova jako „skvělý kamarád“ a taky „kluk, který by dokázal zandat i pytel od brambor a stejně bude vypadat dobře“. Sakra. Nikdy jsem Tondu neviděl špatně oblečeného. Potom, co si se mnou vzal rubriku Móda a já, tak jsem mu řekl, že se stoprocentně nevyhne jednomu článku o něm samotném. Tak jsme si tedy jeden den udělali čas, dali si pizzu, šli jsme fotit, ale tentokrát bez toho cíle, abychom nalovili tuny lajků na In-stagramu, ale s tím předsevzetím, že udělá-me tenhle článek. Tonda rozhodně nepatří mezi „tuctový“ kluky, co člověk vídá v „Mekáči“ při snídaních. Myslí si ale tenhle klučina, že je trendset-ter? Je jméno jeho fashion ikony ze Sloven-ska člověk jménem Dalibor? To se všechno dozvíte níže!
Jak jsi se dostal k módě? K módě jsem se dostal přes yoyování a přes muziku. Cítíš se jako trendsetter? Ne. Nejsem trendsetter. Které značky máš nejradši? Nejradši mám Vetemens, Fear of God & Nike. Sleduješ nějaký trendy? Občas kouknu, když se nudím o přestávkách.
Co by sis na sebe třeba nikdy nevzal? Sukni, chlupatý kožich nebo podpatky jako jeden můj známý. Kolik máš doma bot? Nějaký oblíbený kousek? Nejoblíbenější značka bot? Mám 6 párů bot, nejoblíbenější kousek je Vans Old Sko-ol Revenge X Storm a Adidas Yeezy Boost 350 v2 a ne-joblíbenější značka bot je u mě Adidas. Kdo se podle tebe z našich nebo celosvětových ce-lebrit obléká nejlépe? Oblékáš se podle něj?
Občas se inspiruji. Z Čech nebo Slo-venska to bude Dalyb a ze světa urči-tě Jaden Smith a Travis Scott Ovlivňuje žánr hudby - co poslou-cháš - to, jak se oblékáš? Stoprocentně. Rap mě v tomhle ohle-du ovlivnil nejvíce. Nějaký slova na závěr? Kluci nekupujte si růžový pantofle a legíny. Nejde to k sobě. Nejde to k vám. Evangelion 666.
Tonda Tran
Foto Denis Krátký
19
VÁŽNĚ NEVÁŽNĚ
Pravda pravdoucí! Žáci tvůrčího psaní OA3 odhalují nelítostnou pravdu! Nešetří nikoho, neohlížejí se na nic. Máme se na co těšit...
A. Š.
Miloslav Rozner - nahradí příští měsíc Čtveráčka? O dosud neznámého manažera a kulturního znalce se po jeho vystou-pení v České televizi za stranu SPD strhla obrovská bitva. Miloslav Rozner má před sebou nyní obrovské dilema. Národní bezpečnostní úřad, nebo bezprostřední blízkost s prezidentem re-publiky? To je oč tu běží v životě nového politika a člena strany SPD. Po slyšení jeho vynikajících řečnických schopností je ostatním opozičním stra-nám horko, zatímco si úřady a instituce mnou ruce. Vůdce strany SPD Tomio Okamura zatím pro pana Roznera nic nevyjednal. V banku totiž nejsou pouze tyto dvě významné pozice. Spekulovalo se dále o postu ministra kultury. Nově jmenovaný na tuto pozici Ilja Šmíd se po zhlédnutí rozhovoru necítí býti hoden tak vážené funkce, jak zdůraznil ve včerejším rozhovoru pro naší televizi HNOVA. Pan Rozner by jistě s tou-to funkcí souhlasil, aby splnil své svaté kulturní poslání pro naši vlast. To-mio Okamura se však obává, zda-li to není plýtvání mimořádným talentem. Jiří Čtveráček minulý týden oznámil konec angažmá na Pražském hradě z důvodu přijetí do pastafariánského hnutí z Brna. „Představa nahrazení Jiřího Čtveráčka také není úplně mizivá. Potřeboval bych ještě půl roku na dobroušení své znalosti angličtiny a myslím, že ná-vštěvu britského premiéra bychom už mohli s panem prezidentem zvládnout společně. Zítra se ještě jedu podívat na Národní bezpečnostní úřad do kan-celáře. Myslím, že do příštího tejdne bude rozhodnuto. Uvidím, co pro mě Tomio vyjedná,“ řekl v rozhovoru Miloslav Rozner. (A.Ř.)
Vysoká škola, cesta k pokladu Studentů na vysokých školách v republi-ce přibývá, protože se těší vidinou úspěšného života. Po dokončení studia jim totiž firmy samy nabízejí práci. Zejména se jedná o práci pohodlnou, protože vysokoškolské vzdělání rozhodu-je o inteligenci, což značí, že každý absolvent je génius. Měsíční platy se průměrně pohybují ko-lem čtyřiceti tisíc čistého, což ovlivňuje několikaletá praxe studentů. Brány škol opouštějí vzdělaní a připravení na život s vyhlídkou luxusních domů, luxusních aut a pohodlných zaměstnání. Z absol-ventů se tedy stávají plnohodnotní za-městnanci či ředitelé, disponující časem pro své rodiny a záliby. Z posledních průzkumů vyplývá, že lidé s titulem žijí ve větším komfortu, protože nepociťují stres. „Jsem úplně v pohodě. Díky titulu jsem vyrovnaný, vysoká škola mi dala rozhled a taky díky ní necítím bolest,“ svěřil se Ing. Roskrock. Pokud nechcete, aby vaše dítě vyrůstalo spodinským způsobem života, zvažte jeho studijní budoucnost. Úspěšný bude každý. (K.K.)