Houby stopkovýtrusné
description
Transcript of Houby stopkovýtrusné
Charakteristika• Buňky stopkovýtrusných hub jsou eukaryotické buňky• buněčná stěna složeny z chitinu• Zásobní látkou glykogen• Podhoubí má zpravidla nažloutlou barvu• Struktura buněk je silně ovlivněna vláknitou stavbou• Stopkovýtrusné houby mají neobvyklý vývojový
cyklus, v němž se střídají fáze s jedním buněčným jádrem s fází s dvěma jádry.
• Mají výtrusy
Plodnice• Plodnice může mít velice
proměnlivý tvar• bývá také sestavena z jednoho až
tří typů houbových vláken. Patří k nim za prvé tzv. generativní hyfy
• Mnohdy mají plodnice kolem sebe obaly, buď tzv. plachetku, nebo závoj
• Plodnice dělíme dle tvaru a dle uložení výtrusného rouška, což je struktura, v níž vznikají výtrusy.
• bazidie – jednobuněčná kyjovitá sporangia, oddělená přepážkou od zbytku vlákna. Vynik basidiospor výtrusů Basidie jsou soustředěné do výtrusorodého rouška, zvaného hymenium.
útržky klobouk
pochva
podhoubí
plachetka
prsten
třen
závoj
Dělení Bazidií
• Bazidie se dělí na tzv. probazidii a metabazidii.• V první části probíhá karyogamie, tedy splynutí obou jader
přítomných v buňce v jedno diploidní• V druhé části dojde k meiotickému dělení a vzniknou takto
čtyři haploidníjádra.Tyto jádra vycestují čtyřmi stopečkami neboli sterigmaty, obklopí se buněčnou stěnou a vytvoří tak bazidiospory, jež mohou být aktivně (balistospory) nebo pasivně (statismospory) šířeny do okolí.
Životní cyklus Bazidií• Platí, že u stopkovýtrusných hub
dochází ke střídání několika druhů podhoubí čili mycelia:
• primární mycelium – jednojaderné (monokaryotické), tzn. v každé buňce je jen jedno jádro
• sekundární mycelium – dvoujaderné (dikaryotické), tzn. v každé buňce jsou dvě jádra
• terciální mycelium – rovněž dvoujaderné, avšak vytváří specializovaná pletiva plodnic, jako je pseudoparenchym nebo plektenchym
• V typickém případě jsou po většinu doby stopkovýtrusné houby tzv. dikaryonti (mají v každé buňce dvě jádra)
Pohlavní rozmnožování• Charakteristickým znakem stopkovýtrusných hub je tvorba
bazidií jako náhrad pohlavních orgánů. Pohlavní rozmnožování v bazidiích neprobíhá
• V praxi to znamená, že z bazidií jsou uvolněny bazidiospory, z nich vyklíčí několik pohlavních typů primárních mycelií. Tyto mycelia mohou splynout (konjugovat) dohromady do jedné buňky a smísit tak svou genetickou informaci.
• bipolární typ – dva typy primárních mycelií; každé vlákno je tedy kompatibilní s 50% okolních mycelií svého druhu; ovládá to jediný gen s dvěma alelami (A1, A2); vyskytuje se asi u 35–37% druhů
• tetrapolární typ – čtyři typy primárních mycelií; každé vlákno je tedy kompatibilní s 25% okolních mycelií svého druhu; ovládají to dva geny, každý s dvěma alelami (A1, A2, B1, B2); vyskytuje se asi u 53–55% druhů.
• Pokud se setkají dvě vlákna, která nejsou kompatibilní, buď nedojde správně k výměně jader, nebo dokonce vlákna vůbec nesplynou a vytvoří se mezi nimi „hráz“ (baráž) viditelná pouhým okem.
Nepohlavní rozmnožování• Nepohlavní rozmnožování provádí, tzv. anamorfa, je u
bazidiomycet poměrně nenápadné oproti všudypřítomné teleomorfě vzniká obvykle na sekundárním myceliu. Nejjednodušším způsobem nepohlavního rozmnožování zůstává samozřejmě fragmentace stélky. Mohou však vznikat i různé druhy nepohlavních výtrusů čili konidie. U primitivnějších skupin se například poměrně často objevují blastospory a artrospory.
Rozdělení stopkovýtrucových hub
• Podle tvaru basidie dělíme stopkovýtrusé houby do dvou podtříd:• Heterobasidiomycetidae, mají čtyřbuněčnou basidii, a
Homobasidiomycetidae, které mají basidii jednobuněčnou. Mezi Heterobasidiomycetidae patří rzi a sněti, mezi
Homobasidiomycetidae patří velké kloboukaté houby vyznačující se tvorbou plodnic.