Frederick Winslow TAYLOR

20. března 1856 - 21. března 1915

Vojtěch Makový

Lukáš Kortus

Pavel Hořeňovský

Vývoj managementu

• O systematickém studiu managementu můžeme hovořit teprve na konci 19. století. Vývoj názorů pak můžeme rozčlenit do pěti časových etap zhruba po 20 letech:

• mechanistický přístup (do 20. let XX. století)• škola lidských vztahů (20. a 30. léta)• humanistický přístup (40. a 50. léta)• moderní názory (60. a 70. léta)• postmoderní názory (80. a 90. léta)

Mechanistický přístup (do 20. let XX. století)

• Přesné fungování strojů bylo pro klasiky managementu vzorem při navrhování organizačních systémů. Mechanistická organizace aplikovala vztahy jednotlivých částí strojů, pák, ozubených koleček, převodů – na řízení lidí. Ideálem byl perfektně fungující systém s přesným vymezením rolí, pravomocí a odpovědností, kde člověk vykonával rutinní práci a vystupoval vlastně jako součást velkého stroje. (Císař Friedrich Veliký a pruská armáda – inspirace mechanickými hračkami).

Mechanistický přístup (do 20. let XX. století)

• Teorie byrokracie (Max Weber)

• Klasické řízení (Henri Fayol, F. W.Mooney, Lyndall Urwick)

• Vědecké řízení (Frederick W. Taylor)

Biografie

• Frederick W. Taylor (1856–1915) patřil k zakladatelům managementu. Pracoval v ocelárnách a měl rozsáhlé praktické zkušenosti. Zaměřil se na zefektivnění činnosti dělníků ve výrobě. Snažil se pochopit, čím je způsoben rozdíl mezi výkonností dobrých a špatných dělníků. Podrobně sledoval a zaznamenával jejich pohyby při práci. Na základě výsledků zkoumání Taylor navrhl metodu zvyšování efektivnosti práce a nazval ji časové a pohybové studie. Řízení se v této škole zaměřuje na racionalizaci práce ve výrobě a mezi jeho největší vynálezy se řadí: normování práce, časové studie a pásová výroba (někdy jsou však tyto metody nazývány jako „vědecké ždímání potu“; na pracovníka je zde pohlíženo jako na člověka líného, potřebujícího nad sebou tvrdý bič – viz také Teorie X).

Taylorismus

• metody a prostředky řízení vytvořené na začátku 20. století v USA zejména F. W. Taylorem. Založen na oddělení úkolů vývoje a úkolů výroby a na rozkládání výrobních úkolů na jednoduché operace, které lze přesně kontrolovat. K hmotnému podněcování pracovních výkonů přispělo zavedení tzv. diferenciační mzdy. Metoda dále rozvinuta Fordem, který zavedl pásovou výrobu.

Charakteristika Taylorova vědeckého řízení

• 1. Stanovení nejlepšího způsobu (one best way)

• vykonávání každého jednotlivého prvku na základě časových a pohybových studií. Současně s pracovním výkonem byl sledován a měřen výkon pracovního stroje. Každá operace byla důkladně změřena a také byla posouzena vhodnost veškerých používaných nástrojů.

Charakteristika Taylorova vědeckého řízení

• 2. Výběr pracovníků na základě vědeckých kritérií

• preferovány byly vlastnosti jako je síla a odolnost vůči únavě.

Charakteristika Taylorova vědeckého řízení

• 3. Výcvik a výchova pracovníků

• ve kterém se učí správnému způsobu vykonávání jednotlivých prvků.

Charakteristika Taylorova vědeckého řízení

• 4. Větší spolupráce mezi vedením a zaměstnanci

• při zavádění nových postupů .

Charakteristika Taylorova vědeckého řízení

• 5. Sledování práce dělníků

• zejména zda se pro danou práci hodí, zda dodržuje stanovený postup a jestli dosahuje požadované výsledky

Charakteristika Taylorova vědeckého řízení

• 6. Stanovení progresivní úkolové mzdy

• která by měla pracovníky motivovat k vyšším výkonům, pokud odvedou více práce než ostatní a zároveň sankce za nesplnění stanoveného úkolu. Taylor jako odměnu stanovil nárůst mzdy u obyčejné práce o 30 % za pomoci prémie a na základě zkušenosti docílil u zaměstnanců dvojnásobného až čtyřnásobného pracovního výkonu. U specializovaných úkonů, navyšoval mzdu o 60 % a ve výjimečných případech o 100 %.

Charakteristika Taylorova vědeckého řízení

• 7. Převedení odpovědnosti dělníků na manažery

• . „Neočekává se od vás, že budete myslet. Za myšlení jsou tady placeni jiní“, říkal Taylor dělníkům.

Výsledek vědeckého řízení

• obrovský nárůst produktivity práce

+

• náročná a jednotvárná práce • v případě, že se vytvořila větší

poptávka pracovních míst v daném odvětví, lidé práci opouštěli a zaměstnavatelé byli nuceni situaci řešit růstem mezd.

-

Devatero všestranného pracovníka:

1. inteligence,2. vzdělanost,3. zvláštní nebo odborné znalosti; zručnost

nebo síla,4. takt,5. energičnost,6. pevná povaha,7. poctivost,8. zdravý úsudek,9. dobré zdraví.

3 vlastnosti – nádeník

4 vlastnosti – vysoce placený pracovník

5 vlastností – pouze vyjímky

6 a více – vůbec se nevyskytují

4 hlavní zásady řízení4 hlavní zásady řízení

1. vytvoření pravé vědy

2. vědecký výběr pracovníků

3. vědecká výchova

4. přátelská spolupráce správy s lidmi

4 hlavní zásady řízení4 hlavní zásady řízení

1. vytvoření pravé vědy

vedením podniku promyšlené shromáždění veliké spousty tradičních znalostí, nahromadivších se v minulosti v paměti dělnictva i v řemeslné zdatnosti a zručnosti, nabyté dlouholetou zkušeností. Vědecké řízení si dlouhodobě uložilo povinnost, sebrat spousty tradičních znalostí, zaznamenat je, sestavovat je do tabulek a někdy vyvodit i zákony a pravidla, či je upravit v matematické vzorce – nahrazení starých

empirických znalostí vědou.

4 hlavní zásady řízení4 hlavní zásady řízení

2. vědecký výběr pracovníků

vědecký výběr a postupná výchova dělnictva. Vedení si vzalo za úkol, s rozmyslem studovat povahu, charakter a práci dělníka, aby jednak zjistilo nedostatky a co více ovlivňuje možnosti vývoje dělníka.

4 hlavní zásady řízení4 hlavní zásady řízení

3. vědecká výchova

spojit funkci vědce a dělníka(vědecky vybraného a vycvičeného).

4 hlavní zásady řízení4 hlavní zásady řízení

4. přátelská spolupráce správy s lidmi

práce v podniku se rozděluje téměř rovným dílem mezi dělnictvo a správu podniku – stálá a účinná součinnost správy s dělnictvem.

Přehled• byl strojní inženýr v Midvale Steel Works. Původně byl kresličem a

technickým dělníkem, později se stal hlavním inženýrem.• Taylor patřil mezi největší velikány v oblasti managementu v

Klasickém období a zastupoval školu klasického řízení. Ve svém řízení používal technokratický přístup. Snažil se u dělníků v hromadné výrobě eliminovat všechny zbytné pohyby a nalézt ty nejefektivnější. Velký důraz kladl na normování a ergonomii pracovních pohybů. Pro stanovení normy nepoužíval průměrnou hodnotu, ale nejlepší výkon. Tvrdil, že dělník musí jasně znát, co a jak dělat, a mít při tom normalizované pomůcky a materiál. Jen tak lze trvale zachovat vysoký výkon. Iniciativa dělníků na změnách je podle Taylora nežádoucí.

Zdroje

• Giddens,A.: Sociologie, Argo, Praha 1999• Ritzer, G.: Mcdonaldizace společnosti, Praha, Academia 1996• Kol. aut.: Velký sociologický slovník, Karolinum, Praha 1996• Výrost J., Slaměník I.: Aplikovaná sociální psychologie 1, Praha,

Portál 1998• www.sos-ub.cz• www.wikipedia.org• www.trilogiq.cz• www.wikipedia.infostar.cz