Realita hierarchie

na středních školách

Úvod do sociologie

Michal Majnuš

Monika Michalovová

Tomáš Kopecký

Zadal: PhDr. Csaba Szaló Ph.D.

2012

1 Úvod

Sociální realita středních škol, jak znělo zadání práce, se dá pojmout z mnoha různých

úhlů pohledu. Průsečíkem pro všechny je však disciplína, která se dané problematice věnuje v

obecném měřítku. Sociologie výchovy je definována jako směr, který se zabývá sociálními

aspekty výchovy a její úlohou v procesech společenské instituce (Prokop 2001: 9). Zabývá se

funkcí výchovy ve společnosti či v kultuře, pojednává o vztazích mezi výchovou a sociální

strukturou, o vztazích mezi rodiči, dětmi a učiteli, v neposlední řadě o fungování vzdělávacích

institucí. Ovšem díky těsnému spojení s edukací můžeme tuto disciplínu chápat jako hraniční,

působící na pomezí sociologie a pedagogiky.

Jedním z největších sociologů, kteří se věnovali výchově a vzdělání, byl francouzský

klasik Emile Durkheim. Jelikož považoval výchovu za funkci společnosti, stál u zrodu této

disciplíny jako vědy. Byl to také on, kdo jako první použil termín socializace v dnešním

chápání slova smyslu. Socializace obecně je proces začleňování jedince do společnosti,

přebírání pravidel a norem typických pro život v daném sociálním prostředí. Podle profesora

Jana Kellera je socializace „kulturní prostředek k zajištění kontroly chování a myšlení členů

společnosti“ (Keller 2006: 25).

Socializaci můžeme také považovat za jeden z hlavních úkolů instituce školství. Ta totiž

nemá pouze zprostředkovávat znalosti a vědomosti, měla by také vštěpovat studujícím ona

„pravidla společenského chování a jednání“. Měla by být objektivním nositelem civilizace po

všech stránkách kulturních i sociálních a v každém ohledu by neměla dělat rozdíly mezi žáky

z různých sociálních a majetkových vrstev. V tomto směru však školství podle sociologa

Pierra Bourdieu transparentní rozhodně není. Ten naopak tvrdí, že školství je nositelem

nerovnosti. Podobný názor na věc má i další významný badatel tohoto směru Basil Bernstein.

Cílem tohoto eseje bude zamyslet se nad tématem sociální hierarchie a školství,

respektive sociální hierarchie působící na úrovni středoškolského vzdělávání. Využijeme k

tomu koncepty a teorie výše zmíněných sociologů, které se pokusíme aplikovat na konkrétní

situace. Nejdříve je ale nutné seznámit se s teoretickými východisky.

2 Bourdieu a Bernstein

„Každá společnost byla, je a zřejmě navždy bude diferencována do vrstev a skupin,

které se liší svým podílem na statcích a službách, přístupem k moci a výší své prestiže. Tato

situace je dána nedostatkovostí statků a služeb.“ (Keller 2006: 19). Profesor Keller nás ve své

knize Úvod do sociologie seznamuje s obecným fenoménem ve společnosti. Ta je rozdělená

podle různých hledisek (vzdělání, majetek atd.) na různé vrstvy obyvatelstva, které se liší

nejen svým významem, ale také vlivem na obecné dění. Kde však hledat kořeny této

nerovnosti?

Pierre Bourdieu se ve své knize Reprodukce zabývá otázkami výchovy a kultury,

jakožto prvků přispívajících k sociální reprodukci. Kořeny reprodukce nerovností shledává

právě ve školství. Tato instituce totiž podle něj udržuje sociální hierarchii. Bohatí a mocní

mají prostředky (peníze, knihy) k tomu, aby jejich děti mohly studovat či cestovat, což v

konečném důsledku vede k většímu úspěchu. A systém stipendií a podpory od státu tomu

nemůže nikterak zabránit.

Bourdieu definoval nové typy kapitálu. Kulturní kapitál jednotlivce můžeme vnímat

jako kulturní signály vysokého statutu v jeho rodině (Prokop 2001: 32). Kromě příjmů a

vzdělání bere v potaz také hodnoty a postoje, které rodina uznává. Škola pak skrytě

upřednostňuje žáky právě z rodin, které mají vysoký kulturní statut, neboť děti z nižších rodin

se v obecné kultuře tolik neorientují a nedosahují tak větších studijních úspěchů. Když už, tak

jedině za cenu většího studijního úsilí, než děti z „lepších“ rodin. S tím souvisí také sociální

kapitál – množství vazeb a konexí, které může jedinec využít k dosažení určitého cíle (Prokop

2001: 34), neboť obě nové varianty kapitálu souvisí s vyšší vrstvou společnosti.

Basil Bernstein viděl problém v komunikaci. Ve své teorii jazykových kódů oddělil dvě

rodinná prostředí – dělnickou vrstvu a střední vrstvu. „Dělnická“ rodina vede své děti v

přesných a daných rolích, které v ní zaujímají. Ty poslouchají pouze příkazy rodičů a není jim

dovoleno samostatné uvažování a jednání. V rodině ze střední vrstvy naopak děti vyrůstají

jako samostatné osobnosti, jsou vedeny k verbalizování svých postojů a úmyslů, tím si vytváří

vlastní názory a přesvědčení samozřejmě pod vlivem rodičů, ale bez direktivního nařizování.

Od těchto dvou prostředí si pak odvodil jazykové kódy. Dělnická vrstva používá tzv.

omezený kód, který se vyznačuje malou slovní zásobou, špatnou gramatikou a jednoduchou

syntaxí. Propracovaný kód střední vrstvy má obecný charakter, rozumí mu všichni bez ohledu

na kontext. Velká slovní zásoba, užívání cizích výrazů a časté užívání zájmena já jsou

samozřejmostí. (Prokop 2001: 31).

Dopad na vzdělávání mají tyto kódy velký. Děti z „dělnických“ rodin mají potíže ve

škole díky omezenému jazykovému kódu, který jim nedovolí vyjádřit své postoje či nálady.

Nejsou tak schopné transformovat své zkušenosti v úspěch. Učitelům jejich jazyk připadá

nedostačující až drzý, neboť je primárně určený pro komunikaci mezi svými vrstevníky.

Navíc se takové děti nemohou naučit propracovanému kódu, jelikož neodpovídá jejich stylu

života a jejich chápání. V případě, že si dítě z dělnické vrstvy tento kód osvojí, často ztrácí

kontakt a soudržnost se svým přirozeným prostředím, což často vede k vnitřním konfliktům a

ztrátě vlastní identity jako příslušníka určité sociální skupiny.

3 Analýza hierarchie ve vztahu k středním školám

V této práci jsme se zaměřili na analýzu výše načrtnutých konceptů ve vztahu k

vybraným středním školám: Gymnázium Brno tř. Kpt. Jaroše, bývalé Všeobecné gymnázium

Bystrc (nyní Klasické a španělské gymnázium Brno), Gymnázium Matyáše Lercha,

Gymnázium J. A. Raymana v Prešově. Společným rysem všech těchto škol je odvolávaní se

na elitnost, kterou odůvodňují především tradicí a kvalitou svých absolventů. Nástroji, jenž

udržují v studentech přesvědčení o správnosti své volby, jsou tak vyjma objektivních

srovnávacích testů mezi školami, zejména pochvala a hrdost předávaná vyučujícími.

Zaměřme se nyní na vztah mezi množstvím financí v rukou školy a kvalitou výuky. Zde

absolventi vidí důležitost financování zejména při studiu přírodovědně zaměřených předmětů

a tělocviku. Biologické a fyzikální pokusy jsou oblastmi, kde je šetření nejjednodušší – místo

jejich provádění a názorných ukázek usnadňujících pochopení a zapamatování si principů

studenti dostanou k dispozici pouze obrázky z učebnice. To může mít za následek ztrátu

motivace zvolit si jako obor svého studia na vysoké škole chemii nebo fyziku, jako se stalo

například na Všeobecném gymnáziu Bystrc. I když financování mělo zjevně vliv na způsob a

kvalitu vzdělávání, mezi studenty navzájem k žádné diferenciaci na základě majetku

nedocházelo. I když by bylo možné tuto absenci nerovnosti lehce svést na lokálnost gymnázia

a z toho vyplývající blízkost vztahů a rovnost původu (dvě třetiny absolventů pocházejí z části

Brno-Bystrc), absolventi dalších škol tento trend současnosti potvrzují – peníze (nebo-li

majetkové poměry rodičů) vztahy ve třídě nenarušují. Můžeme konstatovat i zeslabení až

neplatnost Bernsteinovy problematiky se začleňováním dětí z „dělnických rodin“ vlivem

jazykových kódů. V případě, že se dítě z „dělnické rodiny“ úspěšně dostane na školu, dá se

očekávat, že mu jeho intelekt umožňuje překonat jakákoli omezení v seberozvoji, která mu

mohl připravit jeho původ. V době, kdy je internet běžnou součástí většiny domácnosti, není

problémem ani horší přístup k literatuře v porovnání se střední či vyšší vrstvou.

Nastínili jsme již, že množství financí ve výuce může významně ovlivnit profesní

orientaci studentů. Pokud vycházíme z předpokladu, že platové podmínky jsou díky

tabulkovému ohodnocení učitelů všude víceméně stejné, pak lepší studijní pomůcky a elitnost

gymnázia musí být pro učitele jistě významnou motivací. Lepší učitelé pak dokáží lépe

motivovat studenty, předat vědomosti a zkvalitnit tak proces výuky.

Co se týče politickoekonomického hlediska, dá se konstatovat, že většina studentů

vybraných gymnázii tíhne k pravicově-kapitalistickému směru a tedy k spoléhání se zejména

na svou vlastní individualitu spíše než na sociální síť jistot. Výrazně bylo možné tento jev

vidět na gymnáziu Matyáše Lercha u projektu cvičných voleb. Věci jako majetek a profesní

úspěch jsou tak v procesu začleňování a socializace nepochybně brány v potaz. Tato škola je

rovněž specifická svou vietnamskou komunitou, jenž nedostatky u přijímacího testu z českého

jazyka úspěšně dohnala v matematice. Vytvářejí zvláštní skupinu, která existuje mimo

společenský žebříček. Xenofobie či rasismus na škole nevládne a většinou se jim dostává

přátelského přijetí. Na druhou stranu, v některých případech silná jazyková bariéra a neochota

účastnit se společenských akcí zabraňuje, aby se do kolektivu plně začlenili.

Bourdieuho přístup dělící studenty na základě prostředků, které mají k dispozici je o

něco blíže, nicméně studijní úspěch je brán v potaz jen z pohledu školy na studenty.

Vnitrostudentská hierarchie na ně bere pramalý ohled. Částečně to můžeme dávat za vinu

devalvaci hodnoty středoškolského vzdělání, o kterém mluví Ulrich Beck ve své knize

Riziková společnost. Ze středoškolského vzdělání ukončeného maturitou se stává standard a

studijní úspěch zaručující společenskou prestiž, by tak musel dalece přesahovat hranice školy.

Dalším aspektem s možným působením směrem k sociální nerovnosti by mohlo být to,

že děti z bohatších rodin často působí sebevědoměji a v novém prostředí tak snáze udělají

lepší první dojem. V rámci třídy bývá hierarchie řazena jak vertikálně, tak horizontálně. Na

základě osobních preferencí a společných zájmů se vytváří několik buněk, jejichž společenská

prestiž je víceméně na stejné úrovni, pod nimi je menší skupinka outsiderů, neschopných se

do žádné větší skupiny zařadit, která eventuálně ztrácí o socializaci zájem a střední školou

propluje. Na vrchních příčkách společenského žebříčku se nachází skupina studentů, která si

svou pozici zasloužila díky organizačním schopnostem a proaktivnímu přístupu při

spravování celotřídních aktivit. Na oplátku pak jejich názory a postoje získávají větší váhu.

4 Závěr

V této práci jsme se pokusili o sociologickou interpretaci a aplikaci teoretických

poznatků z oblasti sociální reality (zejména pak hierarchie), ve vztahu k sociálním

nerovnostem a přístupů k vzdělání. Diskutovali jsme vztah financování a vzdělávaní a vnitřní

diferenciaci v třídě na základě majetkových poměrů.

ZDROJE

1) KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 5 vyd. Praha: SLON, 2006.

2) PROKOP, Jiří. Sociologie výchovy a školy. Liberec: Technická univerzita, 2001.

3) Beck, Ulrich. 2004. Riziková společnost. Praha: Sociologické nakladatelství.