Ekonomika životního prostředí...

Ekonomika životního prostředí. Cvičebnice Egor Sidorov a Jakub Vosátka

Ústí nad Labem, 2011

4

Úvodem

Cvičebnice Ekonomika ţivotního prostředí, kterou máte před sebou, je určena především pro

studenty neekonomických oborů environmentálně zaměřených škol a plně odpovídá struktuře

stávajícího kurzu Ekonomika ţivotního prostředí Fakulty ţivotního prostředí Univerzity J. E.

Purkyně v Ústí nad Labem. Společným záměrem jednotlivých kapitol cvičebnice je hlubší a

všestranná analýza významných problémů spadajících do obsahové náplně kurzu.

Různé druhy otázek a protichůdné názory na problematiku, které jsou uvedeny na

stránkách cvičebnice, mají za cíl přimět studenty uvaţovat o problémech z různých úhlů

pohledu. Tímto jsou studenti motivováni k utváření vlastních názorů na probíranou

problematiku.

Před začátkem kaţdého cvičení by se student měl samostatně seznámit s problematikou

dané kapitoly cvičebnice, a to jak s teoretickým úvodem, tak i s dalšími částmi kapitoly.

Prvních pět kapitol mají spíše teoreticko-metodologický charakter a následující pak mají

výraznější aplikační zaměření.

Samotné kapitoly cvičebnice jsou také rozděleny na teoretickou i praktickou část. Část

Vybrané teoretické aspekty problematiky akcentuje nejdůleţitější aspekty vybrané

problematiky a není míněna jako náhrada primárních studijních textů. Má za cíl pouze

připomenout a shrnout některé důleţité teoretické poznatky a slouţí jako velmi stručný

podklad pro diskusi na začátku hodiny. Diskusní témata slouţí k tomu, aby student prokázal,

ţe dokáţe nad daným problémem uvaţovat a aplikovat teoretické znalosti pro řešení

konkrétních úloh.

Následující případová studie slouţí jako podkladový materiál k pochopení, jak je teorie

aplikována v praktických podmínkách. Následující otázky jsou koncipovány tak, aby student

prokázal, ţe dokáţe uvaţovat o praktických a reálných moţnostech řešení konkrétního

problému a ţe je schopen komplexního zhodnocení celé problematiky.

Část téma prezentace na cvičení v podstatě obsahuje závaznou strukturu prezentace,

kterou můţe připravit buď jeden či skupina studentů. Primárním cílem prezentace je uvést

teoretické souvislosti do kontextu konkrétních řešených problémů. V závěru kaţdé kapitoly je

uvedená grafická úloha, jejíţ řešení napomáhá zlepšit pochopení látky a rozvíjí kompetence

v oblasti aplikace metodologického aparátu ekonomické teorie.

Příprava cvičebnice byla financována z prostředků projektu Fondu rozvoje vysokých škol č.

22/2011 F5a „Zkvalitnění výuky předmětu Ekonomika ţivotního prostředí – příprava

studijních materiálů“.

Recenzenti:

© Egor Sidorov a Jakub Vosátka — Ústí nad Labem, 2011

ISBN XXXXXXXXXXXXXX

5

Obsah

1 Úvod do problematiky environmentální ekonomie ........................................................ 6 2 Globální problémy lidstva a jejich ekonomické souvislosti ......................................... 12

3 Environmentální externality a role státu ...................................................................... 17 4 Politika ţivotního prostředí a její principy ................................................................... 22 5 Nástroje politiky ţivotního prostředí ............................................................................ 26 6 Poplatkový systém k ochraně ţivotního prostředí ........................................................ 30 7 Ekologická daňová reforma ......................................................................................... 35

8 Obchodování s emisními povolenkami ........................................................................ 39 9 Dobrovolné nástroje ochrany ţivotního prostředí ........................................................ 43 10 Lokální politika a strategie v oblasti tvorby a ochrany ţivotního prostředí ................. 48

11 Energetická a surovinová politika státu........................................................................ 53 12 Oceňování sloţek ţivotního prostředí .......................................................................... 58

6

1 Úvod do problematiky environmentální ekonomie

Cílem cvičení je analýza společných stránek a základních rozdílů v obsahu a koncepci

environmentální ekonomie a klasické ekonomické teorie.

1.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky

Základní pojmy

Ekonomie je věda zabývající se tím, jak lidé vyuţívají vzácné zdroje k výrobě uţitečných

statků a jak jsou tyto statky rozdělovány ke spotřebě přítomné i budoucí. Ekonomika je

synonymem pojmu „národního hospodářství―, tedy systému vztahů mezi ekonomickými

subjekty. Ekologie je věda zkoumající vztahy organismů k vnějšímu prostředí a mezi sebou

navzájem. Ţivotní prostředí je a) soubor faktorů nutných k ţivotu organizmů (tzv. statická

definice), b) systém sloţený z přírodních, umělých a sociálních sloţek materiálního světa,

které jsou, nebo mohu být s objektem ve stálé interakci, a které objekt pouţívá a mění (tzv.

dynamická definice), c) systém sloţený z přírodních, umělých a sociálních sloţek (tzv.

systémová definice). Ochrana ţivotního prostředí představuje lidské cílevědomé aktivity,

jejichţ cílem je chránit či obnovit sloţky ţivotního prostředí.

Funkce přírodních statků

Vedle funkce environmentální (např. vytváření podmínek pro ţivot) má přírodní prostředí

také funkci zdrojovou (např. poskytování surovinových vstupů do výrobních procesů) a

asimilační (např. neutralizace škodlivin vyprodukovaných v rámci výrobních procesů).

Přírodní statky jsou v ekonomické terminologii obvykle označovány jako půda, tj. jeden ze tří

základních výrobních faktorů. Z toho přímo vyplývá ekonomická funkce přírodních statků –

jsou buď přímo statkem nebo zdrojem, z něhoţ lze vyrobit statek, jeţ slouţí k uspokojování

lidských potřeb. Přírodní zdroje je moţné kombinovat s ostatními výrobními faktory, za

účelem dosaţení vyšší úrovně uţitku (např. zřejmě bude odlišný uţitek z pohledu z vrcholu

Sněţky, pokud se tam dostanete pešky anebo lanovou dráhou).

Klasická ekonomická teorie a environmentální ekonomie

Klasický pohled ekonomie na přírodu spočíval v tom, ţe byla chápána jako zdroj surovin a

dalších vstupů do výrobního procesu, které byly volně dostupné a v podstatě zadarmo (resp.

za vynaloţené náklady na těţbu, dopravu atd.). Právě nedostatky klasického ekonomického

přístupu vůči přírodě se snaţí řešit a napravit ekonomie environmentální (a také ekonomie

ekologická), která řeší především vzájemné vazby mezi ekonomickým systémem a ţivotním

prostředím a snaţí se o nalezení takových cest, které by vedly k ekonomickému rozvoji při co

nejmenších dopadech na ţivotní prostředí.

Environmentální ekonomie: mikro a makro úroveň

Environmentální ekonomie vychází jednak z pohledu makroekonomického, který sleduje

celkové národohospodářské dopady ochrany ţivotního prostředí v souvislosti s pouţívanými

nástroji environmentální politiky. Makroekonomické souvislosti (dopady) ochrany ţivotního

prostředí spočívají v podstatě ve vyjádření vlivu ochrany ţivotního prostředí na základní

makroekonomické ukazatele (např. HDP, nezaměstnanost, inflaci, obchodní bilanci apod.).

Environmentální ekonomie dále vychází z pohledu mikroekonomického, který zachycuje

dopady ochrany ţivotního prostředí na ekonomiku konkrétních ekonomických subjektů.

Mikroekonomické souvislosti (dopady) ochrany ţivotního prostředí spočívají v podstatě ve

vyjádření vlivu ochrany ţivotního prostředí na stav a chování jednotlivých podniků dotčených

touto regulací.

7

Úkoly environmentální ekonomie

Studium a ochrana ţivotního prostředí je multidisciplinární činnost, jeţ vyuţívá poznatky

z mnoha vědních oborů (chemie, biologie, fyzika, sociologie, ekonomie aj.). V praxi dochází

k celé řadě interakcí mezi ekonomikou a ţivotním prostředím. V případě vzniklého rozporu

zájmů mezi ekonomikou (např. snaha o prosperující ekonomiku) a ochranou ţivotního

prostředí (např. snaha o kvalitní ţivotní prostředí) se objevuje celá řada problémů a otázek,

jeţ je nutné řešit. Právě těmito otázkami se do značné míry zabývá environmentální

ekonomie. K hlavním úkolům ekonomie ţivotního prostředí pak stručně řečeno patří

formulace racionálních přístupů k řešeným problémům ţivotního prostředí s přednostním

vyuţitím standardních prvků ekonomické analýzy (ekonomických nástrojů).

Otázky

1. Definujte pojem „ţivotní prostředí―. Jaké má sloţky?

2. V čem spočívají rozdíly mezi pojmy „ekonomie― a „ekonomika―?

3. Jak nahlíţí na ţivotní prostředí a jeho sloţky klasická ekonomie? Čím se odlišuje pohled

environmentální ekonomie?

4. Co se obecně myslí pod pojmem „dar přírody―? Najdete příklady původních „darů

přírody―, které jiţ dnes nejsou zadarmo?

5. Čím se zabývá environmentální ekonomie?

6. Čím se liší ekologická ekonomie od environmentální ekonomie?

7. Ovlivňuje ochrana ţivotního prostředí i další vědecké disciplíny?

8. Souhlasíte s tvrzením, ţe má ochrana ţivotního prostředí významný ekonomický rozměr?

9. Čím se zabýváme, pokud zkoumáme makroekonomické dopady ochrany ţivotního

prostředí?

10. Čím se zabýváme, pokud zkoumáme mikroekonomické dopady ochrany ţivotního

prostředí?

11. Co je z pohledu vývoje lidské společnosti prioritní: ekonomická výkonnost hospodářství

nebo kvalita ţivotního prostředí?

1.2 Diskusní témata

1. Trţní ekonomika je povaţována za efektivní model vztahů. Proč tedy neřeší

environmentální problémy?

2. Je naše pojetí blahobytu (uspokojených potřeb) zaloţeno spíše na prosperující ekonomice,

nebo zdravém a harmonickém ţivotním prostředí, či jejich kompromisu? Jak by měl tento

kompromis vypadat?

3. Potřebujeme vlastně pro uchopení problematiky vztahu ekonomiky a ţivotního prostředí

novou vědní disciplínu - environmentální ekonomii? Neřeší jiţ sama ekonomie

problematiku ţivotního prostředí a našeho zacházení s ním?

4. Našli byste příklad ekonomické aktivity člověka, která nemá ţádný vliv na ţivotní

prostředí? Našli byste příklad ekonomické aktivity člověka, která působí na ţivotní

prostředí jen pozitivně?

5. Dokáţete vysvětlit pojem „ekologický terorismus―? Koho je moţné povaţovat za

ekologického teroristu? Jedná se o reálnou hrozbu (pokud ano, tak pro koho) nebo mýtus

(pokud ano, tak proč se o něm mluví)?

6. Porovnejte supermarkety a malé kamenné obchody (např. tzv. „večerky―). Která forma

prodeje je ekologičtější? Jaké jsou klady a zápory uvedených forem prodeje?

8

1.3 Případová studie

Zpráva o životním prostředí

Na globální úrovni došlo v 90. letech 20. století k úbytku plochy lesů o 9,4 miliónů hektarů

(tj. 2,4 % celkové plochy lesů). Ročně bylo vymýceno 14,6 miliónů hektarů lesů a zalesněno

5,2 miliónů hektarů půdy. Odlesňování tropických pralesů dosahuje téměř 1 % jejich celkové

plochy ročně. V 90. letech 20. století téměř 70 % odlesněných oblastí bylo přeměněno na

zemědělskou půdu, většinou trvalého charakteru.

Komerční metody těţby dřeva jsou často nešetrné a přímo nebo nepřímo přispívají k

odlesňování. V západní Africe připadá na 1 m3 vytěţeného dřeva asi 2 m

3 stromů, které jsou

poraţeny. […] Těţba dřeva je nešetrná zejména na strmých svazích nebo v citlivých

ekosystémech, jako jsou smíšené lesy a mangrovové lesy.

Přestoţe se těţba dřeva soustřeďuje jen na určité druhy stromů, jsou obvykle vykáceny

také ostatní druhy stromů. Kácení lesů má nejváţnější dopady na místní obyvatelstvo, které

ztratí obnovitelné zdroje potravy, paliva, stavebního materiálu a ztratí moţnost lovu lesní

zvěře pro maso a koţešiny a moţnost sběru lesních plodů jako potravin a jako léčiv.

Obnaţená půda je vystavena působení větru, vody, slunečnímu záření, odpařování vody a

půdní erozi. Půda přestává zadrţovat vodu a důsledkem jsou velké povodně v okolí větších

řek a v pobřeţních oblastech. Typická lesní plantáţ obsahuje jediný nebo jen několik druhů

stromů. Proto má mnohem niţší biologickou diverzitu neţ přírodní lesy a je méně odolná

vůči ţivočišným škůdcům a onemocněním.

Zdroj: Svršek (2005)

Celosvětové odlesňování se zpomaluje, i když velmi zvolna

Hlad po nové zemědělské půdě je hlavní příčinou pokračujícího odlesňování krajiny. Kaţdý

rok tak padnou lesy na ploše 13 milionů hektarů, coţ odpovídá velikosti Anglie. Nicméně

díky snaze nahradit pokácené stromy novými porosty se daří odlesňování alespoň

zpomalovat.

Obrovské plány na zalesňování v Číně více neţ vyrovnávají plošné kácení v dalších

částech Asie, například v Indonésii, takţe za prvních pět let třetího tisíciletí vykazuje Asie

růst zalesněné pevniny. Čínská ekonomika vyvolala obrovskou poptávku po dřevu a státní

správa byla nucena přijmout legislativní opatření, aby sníţila závislost na dovozu dřeva a aby

nedocházelo k erozi půdy, zejména v oblastech v blízkosti pouště Gobi.

V Africe a Jiţní Americe je však méně důvodů k optimismu. Zalesněná půda v Jiţní

Americe dnes pokrývá méně neţ polovinu kontinentu. V roce 1990 se odhadovalo, ţe les

pokrývá 51 % plochy kontinentu, za rok 2005 odhady hovoří jiţ jen o 47 %.

Více neţ polovina lesů pokácených v období 2000–2005 padla v Africe, tvrdí zpráva

FAO. To podle ní jen doplňuje známou představu, ţe války a chudoba jsou hlavní příčinou

ničení lesních porostů. Ačkoli ekonomický růst můţe stimulovat nelegální kácení, podle

FAO se celkově dá říct, ţe růst bohatství naopak vede k lepší péči o lesy. Bohatší státy se

většinou snaţí přijímat opatření na ochranu přírody a ţivotního prostředí. Příklady z Indie a

Číny vedou autory studie k závěru, ţe „ekonomický rozvoj se zdá být nezbytným

předpokladem k zastavení ničivého kácení―.

Zdroj: Charvát (2007)

9

Zastavuje se odlesňování naší planety?

Česká republika se objevila v nejnovější studii mezinárodního týmu vědců, kde odborníci

vyjádřili názor, ţe se oproti předpokladům pravděpodobně daří zastavit odlesňování planety

Země. […]

Experti rovněţ objevili souvislost mezi bojem proti odlesňování a ekonomickým

růstem zemí. U většiny zemí, kde hrubý domácí produkt na hlavu dosáhl 4600 dolarů, bylo

zaznamenáno zvětšování zásob dřeva.

Podle odborníků ţádný národ úmyslně lesy neničí, lidé tak činí z nutnosti. Venkovská

populace, která je chudá a stále se rozrůstá, potřebuje získávat novou půdu pro zemědělské

aktivity. Tlak na lesy se sniţuje, mají-li lidé jiné pracovní moţnosti. Bohatší společnost má

lepší politiku rozvoje venkova a lépe uplatňuje své zákony. Tento dojem můţe být poněkud

zkreslený, poněvadţ bohaté státy dováţejí dřevo či dřevěné výrobky z chudších zemí a neničí

vlastní lesní plochy.

Zdroj: ČTK (2006)

Chcete více lesů? Nešetřete papírem!

Pokud jste si aţ dosud mysleli, ţe sběrem starého papíru nebo pouţíváním obálek z

recyklovaného papíru zabraňujete úbytku lesů, budete muset svůj názor poopravit. Je to totiţ

právě naopak. Nevěříte? Tak se zamyslete nad tím, jak souvisí například spotřeba chleba s

rozlohou pšeničných polí? Kdyţ se zvýší spotřeba chleba, zvýší se cena mouky a pšenice.

Zemědělci na to zareagují tak, ţe osejí více hektarů půdy pšenicí. Naopak, kdyţ poptávka po

chlebu klesne, klesne poptávka po mouce a pšenici, klesne cena pšenice a zmenší se rozloha

pšeničných poli.

Co platí pro spotřebu chleba a pšeničná pole, platí stejně tak i pro spotřebu papíru a

rozlohu lesů. Většina stromu se pěstuje pro papír. Kdyţ klesne spotřeba papíru, klesne cena

papíru a pěstování stromu se bude méně vyplácet. Sníţí se počet vysazovaných stromů.

Některé lesy mohou dokonce svým majitelům přinášet ztráty, takţe nakonec zmizí a lesní

půda se přemění například na stavební parcely nebo na jiná pouţití.

Ten, kdo má rád lesy, by proto měl mít na paměti, ţe za velkou rozlohu lesů vděčíme

velké spotřebě papíru a dřeva, nikoli naopak. Lide, kteří si myslí, ze šetření papírem a

dřevem udrţuje velkou rozlohu lesů, se mýlí a jejich omyl pramení z toho, ţe povaţují lesy

za panenský přírodní zdroj. To moţná platí pro tropické pralesy. Ale naše lesy jsou kulturou,

která za svou existenci vděčí právě hospodářskému růstu – spotřebě dřeva a poptávce po

dřevu.

Zdroj: Holman (2005, s. 528)

Otázky

1. Kaţdý z těchto článků navrhuje nějaká řešení problému globálního úbytku lesů.

Vysvětlete stručně, v čem se liší jednotlivé přístupy.

2. Který přístup k ochraně lesů je dle vašeho názoru správný?

3. Jaký přístup byste vy rozhodně nezvolili?

4. V kterém článku se objevuje problematika exportu ekologických problémů? Co tento

pojem znamená?

10

1.4 Téma prezentace na cvičení

Na prvním cvičení jsou studenti obeznámeni s tématy prezentací a s poţadavky na prezentace.

Požadavky na prezentaci

Prezentace mají poskytnout základní přehled o dané problematice, poukázat na zajímavé

jevy a praktické příklady a vyjádřit názor studentů na tuto problematiku.

Prezentace je minimálně na 20 minut, maximálně však na 30 minut.

Při pouţití obrázků a jiných dat je nutné uvádět zdroje.

Vybraná témata se týkají aktuálních problémů a studenti by ve svých prezentacích měli

jejich aktuálnost zachovat, tj. vyuţívat nejnovější data a poznatky.

Doporučení pro úspěšné zvládnutí prezentace

Prezentace by měla mít logickou strukturu, nejlépe obsah.

Prezentace by měla obsáhnout problematiku komplexně (z různých úhlů pohledu).

Na jednotlivých snímcích prezentace by měly být jen body a nikoliv celý text, pokud to

není nezbytně nutné. Text by měl znít od prezentující osoby.

Prezentaci nečtěte celou z papíru, pouţívejte jej jen jako občasnou pomůcku.

Při prezentaci se dívejte na lidi, kterým dané téma sdělujete. Mluvte hlasitě a

srozumitelně.

Na jeden snímek je vhodné vymezit čas 1–3 minuty.

Nikdy nedávejte na snímek příliš mnoho textu, měl by být přehledný a stručný.

Vyberte vhodné pozadí prezentace (co nejvíce kontrastní s textem – např. tmavě modré

pozadí a bílý text), aby byla dobře čitelná (a to nejen na PC).

Prezentace by měla obsahovat úvodní a závěrečnou stránku.

Přednes prezentace je vhodné prokládat praktickými a zajímavými informacemi.

Grafický materiál (obrázky atd.) můţe zlepšit kvalitu prezentace, avšak pouţívejte jej

s rozvahou.

Prezentaci si dopředu dobře připravte a alespoň jednou předem přečtěte. Řeč by měla být

plynulá a neměli bychom nabýt dojmu, ţe prezentující vidí text poprvé.

V přednesu prezentace je vhodné se střídat (lépe se udrţí pozornost posluchačů), ale není

to nezbytně nutné.

Je maximálně doporučeno si prezentaci předem odzkoušet a změřit čas!!!

U kaţdého tématu prezentace (počínaje kapitolou č. 3) je uvedena doporučená osnova

prezentace, neboli základní body (myšlenky), které by se měly v prezentaci objevit.

11

1.5 Grafická úloha

Připomeňme si, ţe indiferenční křivka znázorňuje různé kombinace dvou statků, které

přinášejí spotřebiteli stejný uţitek.

Obrázek 1. Stav ţivotního prostředí a preference

Otázky

1. Který ze statků je neţádoucí?

2. Jaký vztah je vyjádřen pomocí indiferenční křivky mezi statky X a Y?

3. Pokud bude neţádoucí statek představovat mnoţství škodlivých emisí, co by mohl

představovat statek Y?

4. Jak by vypadala indiferenční křivka, pokud za statky X a Y dosadíme peněţní příjem (X)

a kvalitu ţivotního prostředí (Y)? Jaký vztah je obvykle mezi těmito statky?

Y

X 0

IC1

IC2

IC3

12

2 Globální problémy lidstva a jejich ekonomické

souvislosti

Cílem cvičení je na základě diskuze o obecně známých globálních problémech lidstva odhalit

a definovat jejich moţné příčiny a důsledky s důrazem na prozkoumání ekonomických

aspektů.

2.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky Definice globálního problému

Globální problémy lidstva jsou problémy neomezující se jen na jednotlivou zemi nebo

kontinent, ale projevují se po celém světě a jejich řešení je důleţité pro celé lidstvo.

Předpokládá se, ţe mohou vést ke globální katastrofě lidstva, pokud nebudou vhodně a včas

řešeny. Lidstvo zatím není zcela sjednocené v tom, které problémy by se měly řešit

přednostně (a ještě méně v otázce, jak by se měly řešit). Základem smysluplného přístupu k

řešení environmentálních problémů je nalezení jejich příčin, kterými mohou být například:

růst světové populace, překotná urbanizace, způsob chování lidí (předimenzovaná spotřeba),

snaha o prudký hospodářský růst, pouţívání technologií zatěţujících ţivotní prostředí,

přirozené (přírodní) procesy aj. Typologie globálních problémů

Jednu z moţných klasifikací globálních problémů nabízí Heczko (2005), který je dělí do tří

velkých skupin: a) intersociální, b) ekosociální (přírodněsociální) a c) antroposociální

problémy. Intersociální problémy vznikají ve vzájemných vztazích mezi společenskými a

ekonomickými skupinami a systémy a jsou spojeny se zásadním střetem jejich různých zájmů

(např. války a mír, překonání sociálně ekonomické zaostalosti méně rozvinutých

(rozvojových) zemí, mezinárodní zadluţenost, změny mezinárodních ekonomických vztahů,

aj). Ekosociální problémy pramení z porušených vazeb mezi přírodou a lidskou společností

(např. populační, potravinové (nutriční), surovinové, energetické či ekologické problémy).

Antroposociální problémy se týkají budoucnosti lidstva (většinou spadají do kategorie

sociálních, humanitárních či kulturních problémů). Často se v této souvislosti hovoří o

souhrnném problému budoucnosti člověka, který se pak dělí do dalších subproblémů, jakými

jsou např.: problém absolutní chudoby, problém šíření epidemií a drogových závislostí,

problém nekontrolované mezinárodní migrace, problém terorismu apod.

Specifikace globálních problémů lidstva

V současnosti je za globální problémy lidstva uváděno mnoho aktuálních či potenciálních

problémů, jako například: nebezpečí válečného konfliktu; růst (nadměrný) světové populace;

zajištění dostatku přírodních zdrojů surovin a energie; zásobování lidstva potravinami;

nemoci a jiné civilizační jevy; rozdíly ve vyspělosti jednotlivých zemí/regionů; problém

chudoby a zadluţenosti států; nadměrná mezinárodní migrace; mizení kulturního bohatství

národů (unifikace kultur); dodrţování lidských práv; náboţenské konflikty; znečištění vod,

ovzduší a půdy; nadměrná těţba surovin změny klimatu; skleníkový efekt; odpady, nadměrná

tvorba a problematická likvidace; vymírání ţivočišných a rostlinných druhů; kácení deštných

pralesů, odlesňování; povodně, zemětřesení, vulkanická činnost, sucha aj. (kurzivou jsou

zvýrazněny environmentální problémy).

13

Globální problémy lidstva a trvale udržitelný rozvoj

Koncepce trvale udrţitelného rozvoje je často zmiňována jako jedna z moţností, jak úspěšně

řešit či předcházet globálním problémům. Obsahuje myšlenky, jeţ vyţadují změnu chování

mnoha subjektů světové společnosti. Samotná koncepce trvale udrţitelného rozvoje se

v minulosti vyvíjela a nadále vyvíjí, avšak k jejímu úspěšnému vyuţití je nutné, aby byla

přijata a realizována dostatečně velkou částí lidstva.

Koncepce udržitelného rozvoje, silná a slabá udržitelnost

„Trvale udrţitelný rozvoj je takový sociálně ekonomický rozvoj, který umoţňuje současné

společnosti i budoucím generacím uspokojovat potřeby a přitom nesniţuje rozmanitost

přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů―. Koncepce trvale udrţitelného rozvoje a

její realizovatelnost je stále diskutována mnoha teoretiky i praktiky. Rozmanitost tohoto

pohledu se projevuje například v rozdělení na tzv. slabou a silnou formu udrţitelnosti. Slabá

udrţitelnost předpokládá, ţe přírodní kapitál (statky) lze spotřebovávat, pokud je nahrazován

fyzickým kapitálem (vytvořeným člověkem). Předpokládá, ţe je moţné tuto substituci provést

při zachování konstantní úrovně uţitku. Silná udrţitelnost poţaduje zachování přírodního

kapitálu minimálně na stejné úrovni, stejně tak jako celkového souhrnu přírodního a

fyzického kapitálu. Substituci přírodního kapitálu za fyzický povaţuje tedy za nepřijatelnou.

Otázky

1. Co je příčinou toho, ţe mnoho problémů lidstva má v současnosti globální charakter, a co

je tím míněno?

2. S jakými globálními problémy ţivotního prostředí se setkává současná lidská civilizace?

3. Jaké jsou příčiny vzniku globálních problémů ţivotního prostředí a jak ovlivňují

ekonomiku dotčených zemí? S kterými z nich se střetává Česká republika a jaké vidíte ve

svém okolí?

4. Jaké jsou moţné dopady problémů ţivotního prostředí na lidskou civilizaci a různé

aspekty vašeho ţivota?

5. Jaké jsou moţné ekonomické dopady problémů ţivotního prostředí?

6. Popište myšlenku trvale udrţitelného rozvoje a zamyslete se nad moţnostmi jejího

prosazování.


1. Popište níţe uvedené globální problémy lidstva. Vysvětlete jejich příčiny, projevy a

dopady na lidskou společnost a ţivotní prostředí. Diskutujte nad jejich závaţností.

nebezpečí válečného konfliktu,

růst (nadměrný) světové populace,

zajištění dostatku přírodních zdrojů surovin a energie,

zásobování lidstva potravinami,

devastace ţivotního prostředí,

nemoci a jiné civilizační jevy,

rozdíly ve vyspělosti jednotlivých zemí/regionů,

problém chudoby a zadluţenosti států,

nadměrná mezinárodní migrace,

mizení kulturního bohatství národů (unifikace kultur),

změny klimatu,

dodrţování lidských práv,

povodně, zemětřesení, vulkanická činnost, sucha,

14

náboţenské konflikty,

odpady nadměrná tvorba a problematická likvidace,

vymírání ţivočišných a rostlinných druhů.

2. Jsou environmentální zájmy etické? Mohou být neetické? Proč?

3. Pro koho mohou být globální změny klimatu podnikatelskou příleţitostí? Jaké z toho

mohou plynout výhody? Pro koho mohou být globální změny klimatu naopak

podnikatelskou hrozbou? Uveďte příklady.

4. Kdybyste měli moţnost ovlivnit historický rozvoj nějaké určité země, čeho by se měla

vyvarovat? Jaký by byl dopad na úroveň ekonomického rozvoje? Jak by to

pravděpodobně ovlivnilo blahobyt?

5. Jak působí mezinárodní obchod na ţivotní prostředí? Je nutné k ochraně ţivotního

prostředí omezovat mezinárodní obchod?


Kolik ropy zbývá?

Ropa je ze všech tří hlavních fosilních zdrojů nejvšestrannější. Má vysoký obsah energie, je

relativně kompaktní a dá se snadno přepravovat. […]

Ţe ropa dochází, se tvrdí jiţ hodně dlouho. Jiţ v roce 1914 Důlní úřad USA

předpokládal, ţe ropy zbývá jen na deset let spotřeby. V roce 1939 americké ministerstvo

vnitra předpovědělo, ţe ropa vydrţí jen 13 příštích let, a v roce 1951 se vypočítalo, ţe ropa

dojde také za 13 let. Profesor Frank Notenstein z Princetonské univerzity ke konci své dráhy

napsal: „Od mého mládí ropa docházela neustále.―

Jak by se měla měřit vzácnost? I kdyby nám ropa docházela, neznamenalo by to, ţe je

ropy nedostatek, ale jen to, ţe bude velmi, velmi drahá. Chceme-li zjistit, zda se ropa stává

vzácnější, musíme zjišťovat, zda je také stále draţší. […] Cena ropy ţádný dlouhodobý trend

růstu nevykazuje.

Cenový skok u ropy od roku 1973 do poloviny 80. let byl způsoben umělým

nedostatkem, kdy se OPEC podařilo důsledně omezit produkci. Stejně tak je současná

vysoká cena důsledkem toho, ţe OPEC dodrţuje dohodnuté těţební limity z konce 90. let. Dá

se tak očekávat, ţe cena ropa klesne do roku 2020 z nynějších zhruba 27 dolarů znovu mírně

nad 20 dolarů. […]

Je málo pravděpodobné, ţe se dlouhodobý trend příliš odchýlí od předpovězené ceny,

protoţe vysoké reálné ceny odrazují spotřebu a podněcují rozvoj jiných zdrojů ropných i

neropných dodávek energie. Dlouhodobě nízké ceny pak mají opačné účinky.

10

0

30

40

Léta

spotř

eby

20

1940 1980 1960

15

Obrázek zároveň demonstruje, ţe máme větší zásoby, neţ kdy předtím. To je ovšem

velmi zaráţející. Zdravý rozum by říkal, ţe pokud bylo v roce 1955 ropy na 35 let spotřeby,

pak by nám o rok později měla zbýt ropa na 34 let. Ve skutečnosti bychom tehdy dokonce

měli mít k dispozici zásoby spíše jen na 33 let, protoţe v roce 1956 jsme spotřebovali více

ropy neţ v roce 1955. Obrázek však ukazuje, ţe v roce 1956, v rozporu s tím, co by

naznačoval zdravý rozum, bylo ropných rezerv na více let i při vyšší roční spotřebě. Ani

kdyţ se podíváme na další léta, nevypadá to, ţe by ropa byla vzácnější. […]

Proč tedy pořád věříme tomu, že ropa dojde, když se nic takového neděje?

Stanley Jevons, jeden z nejrespektovanějších evropských vědců své doby, v roce 1865 napsal

knihu o uhlí v Anglii. Podle jeho analýzy vyvolala průmyslová revoluce neúnavný vzestup

poptávky po uhlí, coţ by mělo nevyhnutelně vést k vyčerpání uhelných loţisek Anglie a

k ochromení celého jejího průmyslu. „Ukáţe se, ţe v budoucnu nebude moţné očekávat

jakékoliv zmírnění tlaku poptávky po hlavní hybné síle průmyslu.― Jeho argumenty nebyly

nepodobné těm, které se objevily v Mezích růstu. Neuvědomil si však, ţe kdyţ se cena uhlí

zvýší, vznikne rovněţ větší podnět k hledání účinnějších způsobů jeho vyuţití, k nalezení

nových loţisek, levnějších způsobů přepravy surovin a k nalezení jiných energetických

zdrojů, jako například ropy. Proto se Jevonsova krize nikdy neodehrála.

To, ţe jsme schopni lépe vyuţívat zdroje a nalézat jich stále více, se dá chápat jako

ukázka lidského umu a důmyslu. Jistě, Země je kulatá a omezená, to však není ţádná

relevantní námitka. Problém je spíše v tom, jak velká jsou loţiska, která právě máme

k dispozici. Tato loţiska se mohou zdát omezená, jestliţe však cena vzroste, posílí to

motivaci nalézat a rozvíjet další a lepší technologie jejich těţby. V důsledku toho růst ceny

vlastně zvyšuje naše celkové známé zásoby, a tlačí tak cenu zase dolů.

Odpověď na otázku, zda se zdroje stávají postupem doby vzácnější nebo naopak

hojnější, se v podstatě zakládá na dvou přístupech: Proroci zmaru vyhlašují, ţe zdroje jsou

fyzicky omezené, a proto jich musí být stále větší nedostatek; naopak stoupenci představy

hojnosti spoléhají na lidský důmysl a svědectví empirických údajů. Zda má pravdu jeden

nebo druhý přístup, je ale skutečně otázkou empirie.

Zdroj: Lomborg (2006, str. 151-152)

Otázky

1. Je úbytek surovin opravdu pro lidstvo závaţným problémem?

2. Znáte příklad nějaké suroviny, která jiţ byla vytěţena/spotřebována?

3. Souhlasíte s názorem Lomborga na problematiku úbytku světových zásob ropy? Proč?

4. Uvaţujte ekonomicky – je moţné, ţe by zásoby ropy ve světě klesly na nulu?

16


Obrázek 2. Populační teorie Thomase Malthuse

Otázky

1. Na základě uvedeného modelu popište podstatu populační teorie Thomase Malthuse a

kriticky zhodnoťte jednotlivé předpoklady této teorie.

2. Jakým způsobem je moţné řešit nastíněný problém?

3. Zkuste navrhnout alternativní tvary křivky vývoje produkce potravin s ohledem na

moţnosti planety.

4. Jak se s tímto modelem slučuje (či neslučuje) teorie trvalé udrţitelného rozvoje? Za

jakých podmínek je moţná udrţitelnost?

Čas 0

Vývoj potřeby potravin s ohledem na vývoj lidské populace

T

Vývoj produkce potravin s ohledem na možnosti planety

Q

Malthusiánská past

17

3 Environmentální externality a role státu

Cílem cvičení je blíţe pochopit problematiku externalit na základě konkrétních příkladů, dále

proanalyzovat moţné cesty jejich řešení se zvláštním důrazem na potenciální moţnosti trhu a

státu.

3.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky Vestavěné tržní mechanizmy ochrany životního prostředí

Pod pojmem problém ţivotního prostředí si nejčastěji představíme znečišťování ţivotního

prostředí, nadměrné čerpání přírodních zdrojů nebo neţádoucí změny některých vlastností

jednotlivých sloţek ţivotního prostředí. Zastánci klasické ekonomie, coby dostatečného

přístupu k ochraně ţivotního prostředí, podpírají své postoje často o následující myšlenku:

―Pokud je nějaký (přírodní) zdroj nadměrně čerpán, stane se vzácným, coţ se promítne do

zvýšení jeho ceny a na to reaguje trh sníţením poptávky a tedy i sníţením čerpání tohoto

zdroje. Tím je vlastně příroda chráněna samotným trţním mechanismem‖. Podle klasické

ekonomie tedy trh tímto přístupem řeší problémy ţivotního prostředí.

Selhání trhu

Základní příčinou problémů ţivotního prostředí je podle environmentální ekonomie tzv. trţní

selhání. Je to situace, kdy trh sám o sobě není schopen vybrat nejefektivnější (optimální)

řešení, jak rozdělit omezené zdroje mezi jednotlivé lidské potřeby. Za prvé, ne všechny statky

mohou procházet trhem, např. proto, ţe nemají stanovenou cenu, nebo ji mají stanovenou

niţší neţ optimální a dochází k nehospodárnému uţívání přírodního statku. Za druhé,

objektivně existují externality (podrobněji dále v textu). Za třetí, existují tzv. veřejné statky,

které jsou poskytovány zdarma a všem subjektům. Tyto statky souvisí také s problémem

veřejné volby, neboli otázkou, které veřejné statky se mají nabízet (o které statky je veřejný

zájem?). Problémem je zejména to, ţe vláda můţe přijímat nevhodná, neefektivní aţ škodlivá

rozhodnutí, která mají dopad na redistribuci zdrojů ve společnosti.

Soukromé a veřejné statky, pozice přírodních statků

Veřejný sektor je specifickou součástí ekonomiky, která se nenachází v soukromém, ale

veřejném vlastnictví. Smyslem veřejného sektoru je poskytování veřejných sluţeb (tzv.

veřejných statků). Veřejný statek je statek, který splňuje následující podmínky a)

nezmenšitelnost (nerivalita) – spotřeba statku jedním subjektem nesniţuje nabídku tohoto

statku a nemá tedy ţádný vliv na to, jaké mnoţství statku mohou spotřebovávat ostatní; b)

nevylučitelnost – buď není vůbec moţné nebo je velmi nákladné neplatící spotřebitele ze

spotřeby tohoto statku vyloučit; c) spotřeba není zpoplatněna (je zdarma) – resp. neplatí se

přímo (nepřímo se platí skrze daně). Přírodní statky jsou chápány jako součást veřejných

statků. Stát je obvykle pouze obhospodařuje, případně rozděluje, ale můţe i vytvářet nové

přírodní statky (např. revitalizace). Externality a vlastnická práva

Trţní ekonomika produkuje (mimo chtěné statky) nezáměrně také tzv. vnější efekty neboli

externality. K tomu obecně dochází tehdy, kdyţ výroba nebo spotřeba některých subjektů

způsobuje nedobrovolné (nezamýšlené) náklady nebo přínosy jiným subjektům. Tyto náklady

nebo přínosy jsou přenášeny na jiné subjekty, aniţ by ti, kteří tyto náklady způsobují, anebo

ti, kteří tyto přínosy získávají, za tyto náklady/přínosy platili. Tzv. Coaseho teorém poukazuje

18

na to, ţe externality vznikají často v důsledku těţko definovatelných a vymahatelných

vlastnických práv.

Klasifikace externalit

Podle dopadu externality na jiné subjekty rozlišujeme pozitivní a negativní externality.

Pozitivní externality vznikají v situaci, kdy určitá aktivita jednoho subjektu přináší uţitek i

jiným subjektům. K tomuto vnějšímu efektu dochází mimo trh, coţ znamená, ţe ostatní

subjekty za tento uţitek neplatí (např. včelař a sadař, majitel lesa a houbaři). Pozitivní

externalita tedy vzniká, kdyţ si člověk nemůţe přisvojit veškeré výnosy ze své činnosti nebo

ze svého majetku a kdyţ si část výnosů přisvojují jiní (např. vědecký výzkum a nedostatečná

ochrana duševního vlastnictví). Negativní externality vznikají v situaci, kdy určitá aktivita

jednoho subjektu přináší újmu jiným subjektům. Náklady spojené s touto externalitou hradí

někdo jiný neţ původce škody (vypouštění zdraví poškozujících látek při výrobě do ovzduší,

vody apod.). Negativní externalita pak vzniká, kdyţ člověk nenese plně všechny náklady své

činnosti a část těchto nákladů přenáší na jiné.

Za environmentální externality jsou obecně povaţovány takové externality, které sniţují

nebo poškozují přírodní statky, nebo narušují funkce a sluţby, které tyto statky poskytují.

Například nadměrná těţba dřeva způsobuje nejen omezování tohoto zdroje, ale zároveň

omezuje funkce, které les plní, jako například zadrţování vody v krajině.

Internalizace externalit

Internalizace externalit je proces, v jehoţ rámci se prosazuje snaha o promítnutí nákladů

vznikajících v důsledku působení negativních externalit do interních (vnitřních) nákladů jejich

původce. Jednoduše řečeno: internalizace externalit představuje snahu o to, aby znečišťovatel

za své znečištění zaplatil (resp. pocítil ekonomickou či jinou újmu). Původce externality

obvykle nemá zájem o její internalizaci (nákladů), pokud se jedná o negativní externalitu, ale

naopak má zájem o její internalizaci (uţitků), pokud se jedná o pozitivní externalitu. Právě

z těchto důvodů se povaţuje za nutné, aby internalizaci externalit vynucoval stát. Stát svou

aktivitou v oblasti ochrany ţivotního prostředí vlastně nahrazuje vzájemnou interakci

znečišťovatelů a poškozených. Institucionální podobu ochrany ţivotního prostředí lze vnímat

jednak z hlediska samotné existence environmentální legislativy a jednak z existence institucí,

jeţ mají ochranu ţivotního prostředí zakomponovánou do náplně své práce (MŢP, ČIŢP aj.).

Selhání vlády

Vláda se často snaţí napravit selhání trhu, ale ani tato instituce není neomylná. O selhání

vlády hovoříme v případech, kdy a) stát nevědomě (problém určení veřejného zájmu) či

vědomě (problém korupce) hájí jiné zájmy, neţ zájmy občanů; b) vládní politika reaguje na

problémy se zpoţděním; c) vláda zvolí nesprávnou hospodářskou politiku; d) dochází

k nadměrnému nárůstu byrokracie; e) dochází k problémům kvůli prolínání politických a

ekonomických cyklů, aj. Tato selhání vlády mohou mít samozřejmě v praxi ekologický obsah,

a to jak z hlediska příčin, tak i důsledků.

Význam nestátních a mezinárodních organizací

Význam nestátních neziskových organizací spočívá zejména v tom, ţe působí v oblastech,

které stát neumí, nechce nebo nemůţe řešit (vyplňují „bílá místa―). Významný je jejich přínos

z hlediska informovanosti široké veřejnosti o problémech ţivotního prostředí a dále

v organizování akcí k ochraně ţivotního prostředí, které jsou zaloţené většinou na

dobrovolnosti. Mezinárodní organizace dávají ochraně ţivotního prostředí globální charakter.

Mohou spojovat subjekty, které by se jinak do kontaktu vůbec nedostaly. Díky jejich působení

(dosahu a zvyšování informovanosti) se stávají některé původně lokální problémy ţivotního

19

prostředí doslova celosvětovým problémem lidstva a na jejich řešení se tak můţe podílet

mnohem více lidí. Otázky

1. Co jsou to externality? Jaké druhy externalit rozlišujeme? Jaké znáte příklady externalit?

2. Jak můţe selhání trhu ovlivnit ţivotní prostředí? Proč povaţujeme za neţádoucí, kdyţ

některé statky tzv. „neprocházejí trhem― (např. externality)?

3. Co jsou to veřejné statky? Kdo je poskytuje, komu a proč?

4. Našli byste praktické příklady, kdy se původně veřejné statky stávají statky soukromými?

5. Popište příklady tzv. „selhání vlády― v souvislosti s ţivotním prostředím?


1. Bude-li přírodní zdroj neúměrně čerpán, poklesne jeho zásoba, stane se vzácnějším, coţ

přivede k růstu jeho ceny. Racionální spotřebitel ho v tomto případě substituuje zdrojem

méně vzácným. – Tímto způsobem klasická ekonomická škola odůvodňuje, ţe trţní

mechanismus můţe vyřešit mj. problém nadměrného čerpání přírodních zdrojů. Souhlasíte

s tímto tvrzením?

2. Uveďte moţné externality, které způsobuje vaše studium na vysoké škole (návštěva

supermarketu, dovolená v Egyptě atd.). Jsou negativní nebo pozitivní? Převaţují některé?

3. Uveďte moţné externality, které způsobuje činnost MŢP (Hnutí Duha, fakulty ţivotního

prostředí). Jsou negativní nebo pozitivní? Převaţují některé?

4. Je moţné, aby jedna činnost produkovala zároveň pozitivní i negativní externalitu?

Uveďte příklad.

5. Můţe vůbec být znečištění optimální? Pokud ano, tak z jakého hlediska?

6. Můţe nastat situace, kdy by původce externality měl vlastní zájem na její internalizaci?


Větrná energetika a český venkov

Obliba volné krajiny je zřejmě i důvodem poklesu cen pozemků a nemovitostí v blízkosti

větrných elektráren. Ve studii, kterou zveřejnila na svém webu A&C Society

(www.aandc.org) k výstavbě farmy větrných turbín v Prince Edward County v Kanadě, se

cituje zpráva realitní kanceláře FP Savills z května 1998, která uvádí, ţe velké technické

struktury bránící ve výhledu do krajiny, jako jsou stoţáry, obilná sila, radary nebo větrné

turbíny, mají negativní vliv na cenu nemovitostí. Cena venkovského domu můţe klesnout aţ

o 30 %. Ve vzdálenosti do pěti set metrů od větrné elektrárny, kde je jiţ trvale slyšet hluk, je

nemovitost většinou obtíţně prodejná. Změna ceny nezáleţí jen na vzdálenosti od větrné

elektrárny a její viditelnosti, ale na celkovém charakteru lokality a funkci nemovitosti.

Největší změny obvykle nastávají u drahých rekreačních nemovitostí v nedotčené krajině.

Studie A&C Society také uvádí, ţe větrné elektrárny mohou mít negativní vliv na

místní zaměstnanost, protoţe přímo nezvyšují počet pracovních míst v postiţené obci

(nevyţadují obsluhu, předpokládá se v průměru pouhý jeden den v roce na údrţbu), zato však

sniţují turistický ruch, protoţe lidé z měst obvykle nejezdí na delší dovolenou do míst s

takovými technickými zařízeními. Podle průzkumu britské National Tourist Board se chce aţ

90 % výletníků těšit z volné krajiny a nemíní jezdit tam, kde jsou postaveny velké farmy

20

větrných turbín.

Novější studie venkovských oblastí Velké Británie (The Royal Institution of Chartered

Surveyors, březen 2007) ukazuje, ţe neexistuje jednoduchá závislost poklesu ceny

nemovitostí na vzdálenosti obytného domu od větrné elektrárny. Roli hraje i charakter, cena

a stáří stavby, její orientace v terénu, případně to, zda se jedná o solitérní objekt, či nikoliv.

Studie uvádí výrazný pokles ceny (aţ o třetinu původní ceny) u nemovitosti ve vzdálenosti

do půl míle (800 metrů) od větrné elektrárny. Tato vzdálenost se zhruba shoduje s výraznou

slyšitelností a viditelností větrné elektrárny. Proto se například v USA vyţaduje souhlas

okolních majitelů pozemků a staveb se stavbou větrné elektrárny.

Zdroj: Nondek (2005)

Lidé vyhráli boj o ticho. Limity hluku se nezvýší

„Pro lidi, kteří bydlí blízko rušných silnic, je to skvělá zpráva: v Česku se nebude zvyšovat

hranice přípustného hluku v dopravě. Ovšem pro státní pokladnu a například developery je to

horší. Nové protihlukové zábrany budou stát stovky milionů korun. Pakliţe se uţ při

plánování a výstavbě silnic nepočítá s opatřeními, které sniţují hluk, projeví se to zhoršením

zdraví obyvatel, sníţenou produktivitou práce nebo sníţením ceny nemovitostí. Vítáme, ţe

uţ tak slabá ochrana občanů proti hluku, nebude ještě oslabena. Došlo by totiţ k tomu, ţe by

občané svým zdravím, potaţmo stát, např. v podobě zvýšených nákladů na zdravotní péči,

dopláceli na to, co by logicky mělo být nákladem investora stavby," říká Markéta Višinková.

„Ministerstvo dopravy tvrdí, ţe na budování protihlukových opatření nemá peníze,

přitom však není ţádným tajemstvím, ţe resort dopravy je černou dírou, kde se ztrácejí

desítky miliard ročně. Ministerstvo dopravy by mělo nejprve objektivně stanovit priority

výstavby a financování, kvalitně připravit projekty, aby mohlo čerpat dotace z EU, investovat

do oprav stávajících komunikací a udělat si pořádek ve veřejných zakázkách. Jestliţe si takto

nejprve splní své "domácí úkoly", nebude mít problém provozovat moderní a bezpečné

silnice, jejichţ externí náklady nebudou muset nést občané,― dodává Martin Fadrný.

Zdroj: Keményová a Weikert (2011)

Otázky

1. V jednom z uvedených článků je peněţní ocenění externality mnohem těţší. Ve kterém?

Jak byste v tomto případě externalitu ocenili?

2. Je moţné výše uvedeným externalitám efektivně zabránit?

3. Jaké další externality mohou sniţovat cenu nemovitostí?

4. Našli byste příklady externalit pozitivně ovlivňujících cenu nemovitostí?

3.4 Téma prezentace na cvičení Organizace environmentální politiky v ČR

Pojem environmentální politika.

Jak a kdo určuje náplň a směry environmentální politiky v ČR?

Funkce a stručný popis struktury MŢP.

Definice nestátní neziskové organizace (NNO), důvod jejich existence. Proč se jim věnuje

zvláštní pozornost?

Přehled (environmentálních) NNO v ČR.

21

Vlastní zhodnocení činnosti NNO v ČR. - Mají dobrou pověst? Jaké jsou výsledky jejich

činnosti?. Jak mohou ovlivňovat a jaký mají vliv na EP?

Mají NNO v současné společnosti smysl? Jak se dle vašeho názoru bude vyvíjet jejich

úloha ve společnosti v dalších letech?


Obrázek 3. Klasifikace soukromých a veřejných statků dle Samuelsona

Otázky:

1. Dokáţete uvést příklady statků, které odpovídají jednotlivým kvadrantům?

2. Jaké přírodní statky lze zařadit do jednotlivých kvadrantů na obrázku?

rivalitní spotřeba

nerivalitní spotřeba

vyloučitelné statky

nevyloučitelné statky

Nevyloučitelnost ze spotřeby

N

ezm

en

šit

eln

ost

ve s

po

třeb

ě

smíšené statky (klubové statky)

smíšené statky (kolektivní

statky)

čisté soukromé statky

čisté veřejné statky

22

4 Politika životního prostředí a její principy

Cílem cvičení je prostřednictvím diskuze nad všeobecně přijímanými principy politiky

ţivotního prostředí poskytnout studentům ucelený pohled na teoretickou základnu a

všeobecnou koncepci její tvorby.

4.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky Vývoj politiky životního prostředí v EU

Problematice ochrany ţivotního prostředí byla vţdy věnována v rámci evropské politiky

určitá pozornost. Na počátku byla environmentální politika chápána velmi zúţeně a

realizovala se jednotlivá nesystémová opatření. Důleţitým milníkem rozvoje politiky

ţivotního prostředí se stala první Konference OSN o ţivotním prostředí člověka, která se

konala ve Stockholmu v roce 1972. V roce 1987 byla ochrana ţivotního prostředí zavedena

prostřednictvím Jednotného evropského aktu jako samostatná činnost. Během tohoto období

byla environmentální politika evropských zemí zaloţena především na systému přímých

administrativních nástrojů a byla obvykle určena ke kontrole emisí z „koncových

technologií―.

V roce 1992 se v Rio de Janeiru konal tzv. Earth Summit, kde byl mj. přijat akční plán

pro udrţitelný rozvoj v 21. století (tzv. Agenda 21). Rok poté Smlouva o Evropské unii (tzv.

Maastrichtská smlouva) udělila ochraně ţivotního prostředí status politiky (nikoliv činnosti,

jak tomu bylo dříve). Díky ustanovení, ţe by ochrana ţivotního prostředí měla být brána

v potaz při vývoji a realizaci ostatních politik, dostala environmentální politika průřezový

charakter. Principy rozvoje v evropském měřítku v posledním desetiletí byly definovány

v rámci tzv. Lisabonské strategie, které byla Evropskou radou přijata v roce 2000 s tím, ţe

environmentální pilíř této strategie byl přidán na zasedání v Götteborgu v roce 2001.

Principy (zásady) politiky životního prostředí

Zásady environmentální politiky jsou klíčovými prvky ovlivňujícími environmentální politiku

a určujícími její směr. Jsou zásadní jak pro její tvorbu, tak i pro její uskutečňování. Zároveň

jsou nezbytně důleţité i pro vyuţívání a interpretaci všech nástrojů environmentální politiky,

zejména práva. Sjednocují ekologickou legislativu, dávají jednotlivým nástrojům logický

základ (jsou jejich „stavebními kameny―). Princip nejvyšší hodnoty vychází ze základního

předpokladu člověka pro ţivot, jímţ ţivotní prostředí bezesporu je (např. právo kaţdého na

příznivé ţivotní prostředí je zakotveno v Listině základních práv a svobod, která je součástí

ústavního pořádku ČR). Princip trvale udrţitelného rozvoje je definován v zákoně o ţivotním

prostředí č. 17/1992 Sb; je i součástí Státní politiky ţivotního prostředí ČR. Dle principu

odpovědnosti (garance) státu je povinností ČR dbát o ochranu ţivotního prostředí, neboť za

ţivotní prostředí nemůţe převzít plnou odpovědnost nikdo jiný. Princip odpovědnosti

původce znamená, ţe náklady na preventivní či nápravná opatření nese ten subjekt, z jehoţ

činnosti negativní následky hrozí nebo jiţ nastaly (tzv. znečišťovatel platí). Princip

komplexnosti a integrované ochrany vyjadřuje potřebu překonat „sloţkové― pojetí ţivotního

prostředí. Princip prevence vychází z poznatku, ţe mnohé důsledky činnosti lidí jsou

nepříznivé nebo obtíţně odstranitelné. Princip předběţné opatrnosti: lze-li vzhledem k

okolnostem předpokládat, ţe hrozí nebezpečí nevratného nebo závaţného poškození ţivotního

prostředí, nesmějí být pochybnosti, ţe k takovému poškození skutečně dojde. Princip

informovanosti a účasti veřejnosti vychází z Listiny základních práv a svobod a patří mezi

principy preventivního charakteru. Princip ekonomické stimulace vychází z poznatku, ţe

ekologické chování subjektů lze ovlivňovat ekonomickými nástroji. Princip „na konci

23

potrubí― (angl. end-of-pipe) spočívá v zachycení a odstranění znečištění přímo u zdroje před

uniknutím do prostředí. Objevuje se však i další snaha o přechod k opatřením preventivním,

jeţ zabraňují vzniku znečištění co nejdříve ve výrobním procesu (nejlépe hned v počátku).

Zásada pouţití nejlepší dostupné techniky je spojená s vysokou úrovní ochrany ţivotního

prostředí.

Znečištění vs. ekonomický užitek

Z celospolečenského hlediska lze hovořit o tzv. optimální nenulové úrovni znečištění. Je dána

objektivním rozporem mezi ekonomickými a environmentálními zájmy společnosti.

Ekonomické aktivity jsou na jedné straně ţádoucí, vzhledem k tomu, ţe přináší ekonomický

uţitek jak výrobcům, tak i spotřebitelům. Na druhé straně, environmentální znečišťování

způsobené těmito aktivitami vyvolává újmu (resp. nezamyšlené externí náklady či externality)

u řady subjektů. Úplné zamezení újmy je moţné pouze při úplném zamezení ekonomických

aktivit a tedy i při nulovém ekonomickém uţitku. Proto je společensky ţádoucí nalezení

optimální míry ochrany ţivotního prostředí (tedy kompromisu mezi objemem výroby a

objemem znečišťování).

Ekonomicky optimální úroveň znečištění

Uţitek spojený s dosaţením poţadované úrovně kvality ţivotního prostředí objektivně

vyvolává náklady na zamezení znečištění (resp. na aktivity bránící vzniku či redukující rozsah

environmentálních škod). Platí, ţe čím niţší stupeň znehodnocení ţivotního prostředí v

podmínkách dané úrovně technologie chceme udrţet, tím jsou tyto náklady vyšší. Mezní

náklady na zamezení znečištění tedy mají s růstem znečištění klesající trend: zamezení

poslední jednotky znečištění je spojeno s většími náklady neţ zamezení první.

Druhým typem nákladu jsou externí náklady, tedy ekonomická škoda ze

znehodnocování ţivotního prostředí. Jelikoţ s růstem objemu znečištění se asimilační

vlastnosti ţivotního prostředí sniţují, platí, ţe čím je stupeň znehodnocení ţivotního prostředí

vyšší, tím je ekonomická škoda větší. Mezní externí náklady spojené s výrobou mají tedy s

růstem znečištění trend rostoucí.

Za optimální míru znečištění označujeme situaci, kdy součet externích nákladů a

nákladů na zamezení znečištění ţivotního prostředí je co nejmenší. Optimální míru znečištění

je moţné také popsat jako situaci, kdy se mezní externí náklady rovnají mezním nákladům na

zamezení znečištění. Jakákoliv odchylka od tohoto stavu se jeví jako neoptimální (např. stav,

kdy jsou mezní externí náklady vyšší neţ mezní náklady na zamezení znečištění, naznačuje,

ţe je společensky efektivnější investovat např. do filtrů, a tím sniţovat objem emisí).

Otázky

1. Co je to environmentální politika a jaký má význam pro ochranu ţivotního prostředí?

2. Jaké jsou nejčastěji uznávané principy environmentální politiky?

3. Popište institucionální podobu environmentální politiky v ČR.


1. Posuďte následující úvahu vlády: „Jestliţe chceme podpořit růst ekonomiky, pak

zakáţeme lidem topit doma uhlím, budou si pořizovat nová topná zařízení, tím vzroste

jejich produkce a tím i HDP―. Je tato úvaha správná?

2. Jaká pozitiva a negativa jsou spojená např. s politikou redukce emisí skleníkových plynů?

Uvaţujte z hlediska dopadu na ţivot občanů, na mezinárodní vztahy, na zahraniční

obchod, na úroveň cen.

24

3. Mnoho tzv. „zelených opatření― nemá ve společnosti potřebnou podporu. Jak tuto situaci

zvrátit? Jaké nástroje byste pouţili pro jejich popularizaci? Uveďte příklady.

4. Pro koho jsou ekonomicky výhodná tvrdá opatření politiky ţivotního prostředí? Komu

naopak škodí?

5. Jak ovlivňuje environmentální politika strukturu hospodářství? Uveďte příklad. Existují

odvětví, která nejsou vůbec ovlivněna politikou ţivotního prostředí?

6. Přemýšlejte o tom, jaké mohou být ze strany státu pouţívány motivující, ale také i

omezující nástroje vedoucí k ochraně ţivotního prostředí. Mohou tyto nástroje uplatňovat

i jednotliví občané?


Úvod do problematiky

Kvůli prudkému nárůstu počtu obřích solárních elektráren v Česku, který umoţnila v

uplynulých dvou letech špatná legislativa, nyní hrozí, ţe příští rok zaplatí domácnosti i

podniky v příspěvcích na takzvanou zelenou energii nejméně dvacet a maximálně 29 miliard

korun. To bude představovat v konečném důsledku dle propočtů společnosti ČEZ

dvaadvacetiprocentní zdraţení proudu pro drobné spotřebitele a bezmála třetinové pro firmy.

Kdyţ se v Česku solární byznys v roce 2006 rozjíţděl, stanovil Energetický regulační

úřad (ERÚ) takové výkupní ceny solární energie, aby se peníze vloţené do elektráren

investorům vrátily za 15 let.

Výkupní cenu na úrovni 14 370 korun za megawatthodinu přitom stát garantoval na 20

let. Nyní jsou však náklady na výstavbu slunečních plantáţí na polovině, zatímco výkupní

cena se sníţila jen na 12 250 korun u menších projektů a na 12 150 u větších. Zákon totiţ

neumoţnil ERÚ sniţovat výkupní ceny tak rychle, jak klesaly náklady na výstavbu

fotovoltaických projektů.

Zdroj: Farghali (2010)

Vývoj situace

[…] Vláda ve středu schválila návrh zákona ministerstva průmyslu a obchodu, který ruší

státní podporu pro solární elektrárny vznikající na volné půdě a v takzvaných elektrických

ostrovech (výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů, které nejsou připojeny do sítě).

Podporovány nově budou pouze malé fotovoltaické panely na střechách domů či obvodovém

zdivu. Zákon ještě musí schválit poslanci a senátoři, a aby vstoupil v platnost, tak ho musí

podepsat prezident. Ministerstvo proto navrhuje projednat ho v takzvaném zkráceném řízení

umoţňujícím sněmovně schválit ho hned v prvním čtení. V platnost by tak mohl vstoupit

ještě před koncem letošního roku.

Zákon je reakcí na velký boom solárních elektráren, které jen letos v Česku přibývají

po stovkách. ČEZ uţ dříve varoval, ţe kvůli tomu v příštím roce zdraţí elektřina aţ o 20

procent. Distributoři elektřiny totiţ mají ze zákona povinnost takzvanou zelenou elektřinu

vykupovat za garantované výkupní ceny, které jsou výrazně vyšší, neţ je cena „běţné―

elektřiny. Takto vzniklé vyšší náklady proto rozpočítají všem odběratelům. Podle ve středu

zveřejněné studie Vysoké školy ekonomické v Praze zvýší státní podpora solárních větrných

a solárních elektráren cenu elektřiny v příštím roce dokonce aţ o třetinu. Studie odhaduje

celkové hrubé náklady na podporu obnovitelných zdrojů v letech 2010 aţ 2030 aţ na 700

miliard korun.

Zdroj: Sušanka (2010)

25

Otázky

1. Jaké principy politiky ţivotního prostředí byly zpočátku uplatněny v uvedeném příkladu?

2. Byly tyto principy dodrţeny či porušeny? Jak?

3. Jak byste vy postupovali v tomto případě? Existovala podle vás moţnost, jak uvedeným

problémům předejít?

4. Existuje podle vás oblast ochrany ţivotního prostředí, ve které by se stát neměl vůbec

angaţovat?

4.4 Téma prezentace na cvičení Obsah státní environmentální politiky ČR

Popis Státní politiky ţivotního prostředí (SPŢP) v ČR (dokumentu MŢP). Výchozí

podmínky, cíle SPŢP.

Nástroje realizace SPŢP.

Prioritní sféry SPŢP.

Vyhodnocení plnění SPŢP – nejdůleţitější úspěchy a neúspěchy.

Popis nejdůleţitějších pouţívaných nástrojů (dle vašeho výběru) a hodnocení jejich

účinnosti.


Obrázek 4. Ekonomicky optimální míra znečištění

Otázky

1. Vysvětlete, co znamená pojem „ekonomicky optimální míra znečištění ţivotního

prostředí―.

2. Pokuste se pomocí grafu vysvětlit myšlenku, ţe ekonomicky optimální míra znečištění

ţivotního prostředí je taková, kdy se mezní externí náklady (škoda, újma) spojené

s poškozením ţivotního prostředí rovnají mezním nákladům na zamezení (prevenci)

znečištění.

3. Popište situaci znázorněnou v bodě E1? Jaká je situace v bodě E2? Jaká v bodě 0?

E1

C

emise 0

MEC (mezní externí náklady)

MPC (mezní náklady na zamezení znečištění)

E2

26

5 Nástroje politiky životního prostředí

Cílem cvičení je pochopit základní odlišnosti působení jednotlivých skupin nástrojů politiky

ţivotního prostředí z hlediska koncepce, efektivnosti, vhodnosti a dalších parametrů.

5.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky Normativní nástroje politiky životního prostředí

Princip normativních nástrojů je zaloţen na donucovací pravomoci orgánů státní správy, které

prostřednictvím těchto nástrojů přímo ovlivňují chování znečišťovatelů. Mezi normativní

nástroje zahrnujeme například: licence, povolení, emisní limity znečištění, výrobní a

výrobkové standardy, nařízení, zákazy, normy (např. hygienické), administrativní postupy a

omezení a legislativu obecně. Skrze normativní nástroje je vyvíjen legislativní tlak na

znečišťovatele, a ten nemá v podstatě prostor pro jiné, neţ ţádoucí chování. Pozitiva přímé

regulace jsou například rychlá implementace a účinnost, předvídatelnost chování

znečišťovatelů. Mezi negativa přímé regulace zahrnujeme fakt, ţe je nákladná a vyţaduje

silný administrativní aparát, lze očekávat defenzivní chování znečišťovatelů a můţe mít tvrdé

(aţ ničivé) ekonomické dopady na znečišťovatele.

Ekonomické nástroje politiky životního prostředí

Ekonomické nástroje působí na chování znečišťovatelů nepřímo prostřednictvím trhu. Jsou

konstruovány k dosaţení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější neţ

přímá administrativní regulace. Jsou zaloţeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů,

které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) ţivotní prostředí. Na rozdíl od

normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale tím, ţe

mění relativní ceny. Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro

ně finančně výhodnější a) vynaloţit určité náklady na zamezení (popř. omezení poškozování

ţivotního prostředí), nebo b) ţivotní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.).

Ekonomické nástroje můţeme ještě dělit na tzv. nástroje negativní stimulace (poplatky,

daně, sankční platby, depositně refundační systémy, obchodovatelná emisní povolení,

environmentální pojištění a zelené fondy) a nástroje pozitivní stimulace (finanční podpory a

úlevy, granty, dotace). Pozitiva nepřímé regulace spatřujeme v tom, ţe minimalizují celkové

společenské náklady (nepůsobí plošně, ale přihlíţejí k mezním nákladům na zamezení

znečištění), podněcují iniciativu znečišťovatelů, mohou sniţovat nároky na státní

administrativu (preferují trţní řešení) a vytvářejí zdroje prostředků na ochranu ŢP. Negativa

nepřímé regulace jsou např. pomalejší účinnost a také skutečnost, ţe znečišťovatelé nemusí

reagovat dle našeho očekávání.

Ostatní nástroje politiky životního prostředí

Tzv. dobrovolné nástroje umoţňují subjektům vzít na sebe závazek šetrnějšího přístupu k

ţivotnímu prostředí, neţ vyţadují právní normy (ekoznačení, systémy environmentálního

řízení podniku, čistší produkce, posuzování ţivotního cyklu výrobku, environmentální

účetnictví, dobrovolné dohody atd.). Do skupiny informačních nástrojů řadíme nástroje

informativního charakteru (registry apod. – například Integrovaný registr znečišťování) a také

výchovně-vzdělávacího charakteru. Organizační a institucionální nástroje tvoří dlouhodobý

rámec ochrany ţivotního prostředí a zaštiťují všechny ostatní zde jmenované nástroje. Jedná

se o systém právních norem a koncepčních dokumentů uplatňovaných v ochraně ţivotního

prostředí.

27

Otázky

1. Vyjmenujte a popište jednotlivé normativní nástroje environmentální politiky.

2. Posuďte efektivnost normativních nástrojů environmentální politiky a uveďte moţnosti

jejich pouţití.

3. Vyjmenujte a popište jednotlivé ekonomické nástroje environmentální politiky.

4. Posuďte efektivnost ekonomických nástrojů environmentální politiky a uveďte moţnosti a

omezení jejich pouţití.

5. Popište etické nástroje environmentální politiky, uveďte jejich charakteristiky a příklady

pouţití.

6. Popište informační nástroje environmentální politiky, uveďte jejich charakteristiky a

příklady pouţití.

7. Popište výchovně-vzdělávací nástroje environmentální politiky, uveďte jejich

charakteristiky a příklady pouţití.


1. Proč pouţívá vláda tolik různých nástrojů k ochraně ţivotního prostředí - nestačil by

pouze jeden? Co by se stalo, kdyby vláda jednoduše taxativně vymezila aktivity, které se

smí či nesmí provádět s ohledem na ţivotní prostředí?

2. Proč bychom nemohli vyuţívat pouze ekonomické nástroje, kdyţ lidé penězům dokonale

rozumějí? Za jakých okolností nelze pouţít ekonomické nástroje ochrany ţivotního

prostředí?

3. V ČR byly aplikovány státní podpory pro energetické úspory domácností (např. vytápěcí

kotle, tepelná čerpadla aj.). Co byste vy osobně doporučili podporovat? Z čeho byste tyto

podpory financovali (při současném schodkovém státním rozpočtu)? Nastiňte

problematiku a navrhněte jednu ideu či návrh řešení a obhajte je.

4. Jakým způsobem by se měla omezit kamionová doprava na českých silnicích? Jaká jsou

pro a proti navrhovaných řešení?

5. Jaké nástroje byste doporučovali při řešení nadměrné automobilové dopravy ve městech a

problémů s tím spojených.

6. Proč nejsou limity na počet produkovaných aut, ale na objem automobilem

produkovaných emisí?


Zálohový systém na jednocestné PET lahve a plechovky by vyřešil jen část problému

Švédský zálohový systém

Ve Švédsku ţije podobný počet lidí jako v ČR, spotřebují však zhruba poloviční počet PET

obalů. Je to vlivem zpětného odběru?

Švédsko je pravděpodobně čítankovým příkladem, jak by zálohový systém na nápojové

obaly měl fungovat. Mimochodem, toto tvrzení platí také pro jiné oblasti švédského

odpadového hospodářství, coţ pravděpodobně vypovídá cosi o švédské povaze snaţit se řešit

věci pokud moţno nekonfliktně a s důrazem na výsledný efekt.

Švédský zálohový systém obalů na jedno pouţití byl zaloţen v počátku 80. let

minulého století. Nejdříve se vztahoval pouze na plechovky a od roku 1994 do něj byly

začleněny také PET lahve. Přestoţe povinnost uvádět na trh jen zálohované PET lahve a

28

plechovky je zde legislativně ukotvena, celý systém de facto funguje na základě dohody mezi

průmyslem, obchodem a vládou.

Z hlediska fungování tohoto systému je zajímavé, ţe ačkoliv obchodníci mohou bez

omezení prodávat zálohované PET lahve a plechovky, nevzniká jim uţ povinnost tyto obaly

od spotřebitelů zpětně vykupovat. Výkup obalů je tedy pouze dobrovolný a je vnímán spíše

jako sluţba pro spotřebitele. Obchodník, který výkup obalů realizuje, má oproti ostatním

výhodu, neboť lidé, kteří k němu půjdou vrátit své obaly, u něj pravděpodobně také nakoupí.

V praxi to vypadá tak, ţe tato „sluţba― je dostupná zejména ve větších obchodech, a logicky

pak v centrech měst, kde pro velké obchody není příliš místa, můţe být vrácení obalů

poněkud problematické. Toto je moţná také důvod, proč má švédský zálohový systém niţší

návratnost malých PET lahví (cca 75 %) oproti velkým. Skutečnost, ţe zpětný odběr obalů se

realizuje zejména prostřednictvím hypermarketů na okrajích měst, má samozřejmě pozitivní

vliv na ekonomiku fungování celého systému. […]

Situace v Německu

V kontrastu bezproblémového Švédska probíhalo zavedení záloh v Německu mnohem

komplikovaněji. Na počátku bylo nenápadné ustanovení v příslušném nařízení o obalech

z roku 1991, podle kterého mělo dojít automaticky k zavedení záloh na jednocestné obaly,

pokud podíl opakovaně pouţitelných nápojových obalů v daném nápojovém segmentu klesne

na německém trhu pod 72 %. Cílem tohoto opatření bylo podpořit spotřebitelské preference

ve prospěch vratných obalů, resp. vztyčit jakýsi Damoklův meč se vzkazem, ţe pokud budou

spotřebitelé preferovat nevratné obaly, zálohy je stejně neminou. Tento pomyslný meč spadl

koncem 90. let a v roce 2002 byl oficiálně zaveden zálohový systém. V daný okamţik nastal

zcela zákonitě zmatek, neboť byly sice zavedeny zálohy, ale fakticky neexistoval ţádný

systém, který by určoval pravidla fungování. Iniciativu rázem převzaly obchody, coţ vyústilo

ke vniku tzv. izolovaných systémů, přičemţ nejvíce na tento stav doplatili spotřebitelé, kteří

pak neměli moţnost obaly zakoupené v jednom obchodním řetězci vrátit u konkurence. Tato

situace přetrvala do poloviny roku 2006, kdy změnou příslušného nařízení o obalech byly

stanoveny jasné principy fungování systému, který se následně centralizoval. Je poněkud

paradoxní, ţe u některých nápojů nebyl v Německu podíl vratných obalů na trhu v 90. letech

vůbec sledován (např. u ovocných dţusů nebo vín). Podíl těchto nápojů prodávaných ve

vratných obalech tedy nemohl nikdy oficiálně klesnout pod 72 %, a proto se na tyto typy

nápojů dodnes zálohy nevztahují, přestoţe jsou prodávány i v PET lahvích.

V souvislosti se situací v Německu je často zmiňovaným argumentem, ţe zde

v důsledku zavedení záloh došlo k poklesu vytříděných ostatních plastových obalů ze strany

občanů, coţ lze doloţit na oficiálních číslech Evropské komise. K poklesu materiálově

vyuţitých plastových obalů v Německu po roce 2003 skutečně dochází, ale není moţné tento

jev jednoznačně spojovat pouze se zavedením záloh. Toto období se totiţ také kryje

s ukončením monopolu společnosti DSD (Duales System Deutschland), která v Německu od

počátku 90. let jako jediná zajišťovala systém sběru a vyuţití odpadů z obalů. Vstup dalších

subjektů do této oblasti vyvolal různé „fluktuace―, často spojené i se sniţováním počtu

kontejnerů na třídění obalů v ulicích, na coţ německý spotřebitel opět nemohl reagovat

pozitivně. Je třeba také uvést, ţe Německo se v poslední dekádě značně soustředilo na

energetické vyuţívání odpadů, a tento pokles recyklace plastů můţe být důsledkem i této

změny.

Zdroj: Trylč (2011)

http://ec.europa.eu/environment/waste/packaging/data.htm

29

Otázky

1. Uveďte základní odlišnosti v přístupu k problematice odpadů ve Švédsku a Německu.

2. Jak je moţné, ţe stejný systém můţe v jedné zemi fungovat a v jiné nikoliv?

3. Jak se řeší problematika třídění a sběru obalů v ČR?

4. Jaký systém třídění a sběru obalů byste navrhovali vy?

5.4 Téma prezentace na cvičení Ekonomické nástroje environmentální politiky

Vymezení a klasifikace ekonomických nástrojů environmentální politiky.

Jaké ekonomické zákonitosti stojí v pozadí jednotlivých ekonomických nástrojů

environmentální politiky (např. zákon klesající poptávky apod.)?

Které z těchto nástrojů se pouţívají v ČR?

Jaký dopad (hlavně ekonomický) má jejich pouţití na dotyčné subjekty?

Jaké nástroje jsou obecně povaţovány za účinné?

Které nástroje povaţujete vy osobně za účinnější a naopak za méně účinné?


Obrázek 5. Nástroje politiky ţivotního prostředí

Otázky

1. Jakou část trhu s elektrospotřebiči ovlivňuje stát prostřednictvím a) ekonomických

nástrojů; b) formou osvěty?

2. Přiřaďte ke kaţdé formě příslušný graf a vysvětlete, jaký můţe mít vliv toto ovlivňování

na trţní rovnováhu.

S

P

Q

P1

0

D1

Q1

P

Q

P2

0

D S2

Q2

(a) (b)

D2

Q2

P2

S1

Q1

P1

30

6 Poplatkový systém k ochraně životního prostředí

Cílem cvičení je zdůraznit úlohu poplatkového systému v ČR, prodiskutovat funkce poplatků

v systému ochrany ŢP a zhodnotit jejich efektivnost.

6.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky Definice poplatků

Poplatek je povinnou, zákonem uloţenou platbou do veřejného rozpočtu, která je neúčelová,

ekvivalentní a jednorázová. Výnos z poplatku nemusí být určen ke konkrétnímu pouţití. Proti

jeho zaplacení obdrţí ekonomický agent konkrétní protihodnotu (sluţbu), přičemţ poplatek

nemusí vyjadřovat skutečné náklady spojené s poskytnutou sluţbou. Poplatky na ochranu

ţivotního prostředí jsou povinné platby zejména za znečišťování ţivotního prostředí či

vyuţívání přírodních zdrojů.

Systém poplatků k ochraně životního prostředí v ČR

Vybírání poplatků od producentů i konečných spotřebitelů je tradiční a jednou z

nejvýznamnějších součástí mixu ekonomických nástrojů ochrany ţivotního prostředí v ČR.

Do tohoto mixu patří cca 20 poloţek, které mají podobu jak poplatků za vypouštění polutantů,

tak i uţivatelských či administrativních poplatků.

Efektivnost poplatkového systému

Stejně jako ostatní ekonomické nástroje ochrany ţivotního prostředí mají poplatky tzv.

statickou a dynamickou efektivnost. Statická efektivnost spočívá v tom, ţe ekonomické

subjekty si mohou zvolit, zda je pro ně „levnější― znečišťovat (a platit poplatky) či investovat

do čistších technologií (tedy redukovat objem poplatků). Je zde určitý prostor pro trţní

rozhodování. Dynamická efektivnost spočívá v tom, ţe i po dosaţení ekonomicky optimální

úrovně znečištění jsou ekonomické subjekty při dané sazbě poplatku neustále stimulovány ke

sniţování nákladů na zamezení znečištění prostřednictvím implementace efektivnějších a

levnějších čistších technologií. Jinými slovy, díky vývoji technologií pořád existuje moţnost

sniţovat objemy poplatků.

Způsoby stanovení výše poplatků

Poplatky jsou nástrojem regulace znečišťování a jejich sazba by se teoreticky měla rovnat

externím nákladům vznikajícím v důsledku znečištění. V praxi je však odhad externích efektů

kontroverzním a informačně náročným problémem, a proto skutečně stanovené výše

environmentálních poplatků jsou spíše výsledky různých aproximací, které jsou často

ovlivněny politickými či jinými zájmy.

Funkce poplatků k ochraně životního prostředí

Stejně jako ostatní ekonomické nástroje environmentální politiky plní poplatky následující

funkce: internalizační, kdy ekonomický nástroj představuje způsob, jak alespoň částečně

zohlednit ve výrobních nákladech negativní externality aktivit znečišťovatele; stimulační, kdy

ekonomické nástroje stimulují znečišťovatele ke sníţení úrovně znečišťování nebo k

omezování spotřeby přírodních zdrojů; fiskální, kdy výnosy ekonomických nástrojů mohou

slouţit jako dodatečný zdroj financování ochrany ţivotního prostředí; vyrovnávací, kdy

ekonomický nástroj vyrovnává rozdílné ekonomické podmínky znečišťovatelů, které jsou

důsledkem přechozího vývoje nebo působením normativních nástrojů, a redistributivní, kdy je

31

prostřednictvím ekonomického nástroje změněn či zmírněn finanční nebo nákladový dopad

nástroje na různá odvětví, sociální skupiny apod.

Otázky

1. Vymezte pojem „poplatek―.

2. Uveďte konkrétní příklady a příp. výši poplatků k ochraně ţivotního prostředí v ČR.

3. Čím se ekonomické nástroje ochrany ţivotního prostředí v zásadě liší od nástrojů

administrativních?

4. Čím je podmíněna účinnost poplatků? Jak lze tuto účinnost formálně zhodnotit?

5. Jaká je vzájemná souvislost mezi stimulační a nedistributivní funkcí poplatků?


1. Co motivuje firmy k „zelenému― chování? Jaké k tomu mají ekonomické a neekonomické

důvody? Uveďte příklady.

2. Co je dle vašeho názoru efektivnější: nařídit, ţe výrobce nemůţe produkovat víc jak 10 kg

nebezpečného odpadu za rok, či zpoplatnit kaţdý kg produkovaného odpadu? Odůvodněte

svůj názor.

3. Je voda v řekách „bezplatná―, nebo za její pouţívání platíme? Mělo by být její vyuţívání

zpoplatněno? Pokud ano, tak jakou protihodnotu byste navrhovali, komu by se hradili

poplatky za její vyuţívání a proč?

4. Přispěla by větší podpora a rozšíření vratných obalů ke sníţení (hlavně netříděného)

odpadu? Jaké by byly výhody a nevýhody?

5. Existuje nějaký důvod, proč je v současnosti počet zálohovaných obalů a výrobků v ČR

tak omezený? O jaké produkty by se dal rozšířit tento systém zálohování (depozitně

refundační systém)? Jaké by to přineslo pozitivní efekty? Mělo by to nějaké negativní

dopady?


Zkušenosti s redukcí obalů ve světě

V rámci povinného zálohování obalů mají producenti, prodejci obalů nebo distributoři

uloţenou povinnost zpětného odběru zálohovaných obalů po jejich pouţití a vyplacení

zálohy. Tato povinnost pro ně zpravidla představuje zvýšení nákladů na zabezpečení

zpětného odběru (logistika, skladování aj.). Např. v ČR jsou zálohovány skleněné lahve.

Zákaz ukládat recyklovatelné materiály na skládky spočívá v omezení moţnosti

skládkování recyklovatelného komerčního odpadu, coţ můţe přispět mj. ke zvýšení

vyuţívání obalových odpadů. Např. v USA jsou v některých státech zákazy skládkování

některých plastových obalů, dále zahradního odpadu, pneumatik, olověných akumulátorů aj.

Zákaz pouţívání určitých obalů je uplatňován zejména v zemích, kde existuje

nedostatečný systém likvidace plastových obalů. Např. na Taiwanu platí zákaz tenkých tašek

a plastových tácků. Supermarkety, obchodní domy a restaurace nesmějí nabízet zdarma tenké

plastové tašky, ačkoliv silnější opětovně pouţitelné tašky jsou povolené. V Bangladéši je od

roku 2002 uveden zákaz prodeje všech plastových tašek poté, co bylo zjištěno, ţe byly

jednou z příčin rozsáhlých záplav skrze ucpání odtokových kanalizací. Zákaz vedl k oţivení

tradičního průmyslu zpracování juty, která se pouţívá jako náhrada plastu.

32

Některé země vybírají poplatky za obaly. Např. v Irsku existuje poplatek za plastové

tašky (viz níţe uvedený text). Všechny příjmy z tohoto poplatku jsou poukazovány ve

prospěch Fondu ţivotního prostředí. Prodejce naúčtuje poplatek zákazníkovi při prodeji (coţ

se objeví na vystaveném prodejním dokladu), průběţně si vede přesnou evidenci vybraného

poplatku (na základě evidence vlastních nákupů tašek a jejich prodeje zákazníkům) a jednou

za tři měsíce vyplní formulář pro výběrce daní a poplatků. Dodrţování a nezneuţívání

systému je kontrolováno místní správou pomocí náhodných kontrol nebo na podnět

veřejnosti.

V praxi se uplatňují povinné recyklační míry u jednotlivých obalových materiálů.

Producentovi obalu je přitom ponechána volnost rozhodnutí, jakým způsobem závazného

recyklačního podílu dosáhne. V praxi po uvedení těchto systémů např. můţe dojít ke sníţení

hmotnosti obalů či většímu prosazování opětovně pouţitelných obalů.

Některé podniky vykonávají dobrovolné aktivity zaměření na sniţování počtu

obalových materiálů. Např. Sainsbury’s (Velká Británie) prodává trvalé tašky, jejichţ

opětovné vyuţívání je spojeno s určitou slevou při kaţdém dalším nákupu. Po opotřebení

tašky je moţné ji v prodejně vyměnit zdarma za novou.

Významná část opatření spočívá v poskytování relevantních informací spotřebitelům,

sdělování kladů a záporů jednotlivých druhů obalů, popř. také informování o významech

spotřebitelských značek. Nemusí se omezovat pouze na konečné spotřebitele, ale mohou být

zaměřeny také na samotné výrobce. Např. v Belgii jsou aktivně poskytovány informace

směřující k vyššímu pouţívání vody z vodovodu namísto balených vod.

Zdroj: zpracováno na základě ENVIROS (2007)

Dopravní postřehy ze Stockholmu

Vjezd do širšího centra Stockholmu je zpoplatněn formou tzv. daně z dopravní zácpy. Na

jeho okraji se na osmnácti místech nachází vţdy trojice mýtných bran za sebou – aby ţádné

vozidlo neuniklo bez placení, snímají se přední i zadní registrační značky. Nízký počet

mýtných bran je umoţněn tím, ţe město je rozděleno mořským zálivem a jezery, které lze

překonat pouze po několika mostech. Mýtné brány zaznamenají registrační značku a vlastníci

vozidel registrovaných ve Švédsku jsou následně kaţdý měsíc vyzváni k úhradě mýtného – v

případě firem fakturou, v případě jednotlivců sloţenkou. Vlastník vozidla můţe také poţádat,

aby platby šly inkasem z bankovního účtu.

Za kaţdý vjezd do této zóny se vybírá poplatek 20 švédských korun (při kurzu 1 SEK =

2,60 Kč jde přibliţně o 52 Kč) ve špičce a 10–15 švédských korun (zhruba 26–39 Kč) mimo

špičku, maximálně se však platí 60 švédských korun (zhruba 156 Kč) za den. Mýtné se

neplatí ve volné dny, den před svátky a v červenci, kdy jsou školní prázdniny a většina Švédů

čerpá dovolenou. Mýtné platí bez jakékoliv úlevy také občané s bydlištěm v centru. Mýtné

bylo zavedeno zkušebně v roce 2006 a po sedmi měsících se o zavedení poplatku hlasovalo v

referendu. Obyvatelé Stockholmu poplatek schválili. Jedním z původních cílů mýtného

systému bylo i zvýšení počtu ekologických vozidel, proto byla hybridní vozidla od placení

mýta osvobozena. Vzhledem k tomu, ţe počet hybridních vozidel prudce vzrostl ze 2 na 15

procent, bylo osvobození od mýtného pro tato vozidla nakonec zrušeno. Kromě mýtného

systému funguje v centru města standardní systém zpoplatněného parkování pomocí

parkovacích automatů.

Mýtný systém je občany obecně akceptován, protoţe se projevily aţ nečekaně pozitivní

výsledky. Přestoţe se ve Stockholmu v pracovní den pohybuje aţ 170 tisíc aut, velké

kongesce ve městě díky mýtnému systému a fungujícímu systému řízení dopravy od firmy

SAAB nenastávají. Zavedení mýtného přineslo tyto efekty:

33

sníţení počtu vozidel vjíţdějících do centra o 22,5 procenta,

redukce kongescí o 30–50 procent,

sníţení emisí v centru o 14 procent, v celém kraji o 3 procenta,

sníţení prašnosti ve městě o 17 procent,

zvýšení vyuţití městské hromadné dopravy o 5 procent.

Ročně se vybere na dani z dopravní zácpy 850 milionů švédských korun, přičemţ roční

náklady na výběrčí systém jsou 320 milionů švédských korun. Zisk ve výši 530 milionů

švédských korun se investuje do rozvoje řízení dopravního systému města, zdokonalování

světelné signalizace, rozšiřování komunikací, zřizování vyhrazených jízdních pruhů pro

autobusy a rozvoj parkovacího systému.

Zdroj: Dvořák a Horák (2010)

Otázky

1. K jakému typu nástrojů environmentální politiky dle klasifikace OECD patří kaţdý ze

způsobů redukce mnoţství jednorázových obalů, které jsou uvedeny v článku „Zkušenosti

s redukcí obalů ve světě―?

2. Definujte silné a slabé stránky všech uvedených způsobu redukce.

3. Který ze způsobů redukce mnoţství jednorázových obalů je dle vašeho názoru

nejúčinnější? Zdůvodněte.

4. Myslíte si, ţe by švédský model redukce emisí, popsaný v článku „Dopravní postřehy ze

Stockholmu―, fungoval i v ČR? Svůj názor vysvětlete.

6.4 Téma prezentace na cvičení Poplatkový systém v oblasti ochrany životního prostředí v ČR

Zdůvodnění a význam poplatků k ochraně ţivotního prostředí z pohledu ekonomické

teorie.

Vymezení poplatků, konkrétní příklady a výše poplatků v ČR.

Zhodnocení poplatkového systému z hlediska jeho účinnosti (názor prezentujícího,

případně existující studie). Mají poplatky dostatečnou stimulační funkci pro

znečišťovatele?

Čím je podmíněna účinnost poplatků?

34


Obrázek 6. Statická a dynamická efektivnost ekonomických nástrojů

Pozn.: MPC – mezní náklady na omezení znečištění, P1 – ekonomický nástroj (např. emisní poplatek)

Otázky

1. Který z grafů znázorňuje statickou a který dynamickou efektivnost ekonomického nástroje

ochrany ţivotního prostředí?

2. Popište proces ustálení mikroekonomicky optimální úrovně znečištění s přihlédnutím

nejprve ke statické, a následně k dynamické efektivnosti ekonomického nástroje.

E1

P, C

emise

P1

0

MPC1

P, C

emise

P1

0 E2

MPC1

MPC2

E1

(b) (a)

35

7 Ekologická daňová reforma

Cílem cvičení je přiblíţit koncepci ekologické daňové reformy a na příkladech její

implementace v konkrétních zemích identifikovat pozitivní a negativní stránky.

7.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky Definice ekologické daně

Daň je definována jako povinná, zákonem uloţená platba do veřejného rozpočtu, která je

neúčelová, neekvivalentní, nenávratná a která se pravidelně opakuje. Neúčelovost a

neekvivalentnost spočívají v tom, ţe za zaplacenou daň neobdrţí ekonomický agent ţádnou

konkrétní protihodnotu. Uţívá přitom sluţby, které však nejsou ekvivalentní zaplacené částce.

Environmentální daň je daň, jejíţ základ tvoří fyzická jednotka, např. m.j. SO2, (příp. její

aproximace, např. m.j. paliva) s prokázaným negativním dopadem na ţivotní prostředí.

K environmentálním patří jak daně, které byly bezprostředně zavedeny pro účely ochrany

ţivotního prostředí (např. tzv. ekologické daně), tak i daně ovlivňující kvalitu ţivotního

prostředí, jejichţ zavedení bylo spíše podmíněno důvody fiskálními (např. silniční daň).

Koncepce ekologické daňové reformy

Koncepce tzv. ekologické daňové reformy je častěji spojována s tzv. fiskální výnosovou

neutralitou, která předpokládá, ţe zvyšování příjmu rozpočtů plynoucí z ekologických daní

bude kompenzováno sníţením konvenčních výnosových poloţek (např. sociálních odvodů).

Tato fiskální neutralita teoreticky umoţňuje dosáhnout tzv. „dvojité dividendy― (angl. double

dividend), kdy ekologická daň umoţňuje jednak dosáhnout cílů politiky ţivotního prostředí, a

jednak sníţit úroveň daňového zatíţení v jiné oblasti a tím alespoň částečně podpořit např.

zaměstnanost, investiční aktivitu či ekonomický růst.

Etapy ekologické daňové reformy v ČR

Formálním důvodem ekologické daňové reformy v ČR byla implementace poţadavků

Evropské komise ohledně slaďování minimálních sazeb energie a elektřiny s evropskými a

zároveň podpory ekologicky šetrnějšího chování do národní legislativy. V první fázi (2008–

2010) byly v ČR zavedeny tzv. ekologické daně v podobě daní ze zemního plynu a některých

dalších plynů, elektřiny a pevných paliv. Ve druhé fázi (2010–2014) by dle původních

předpokladů mělo dojít k dalšímu zdanění energetických produktů, k diferenciaci sazeb

vzhledem k dopadům předmětů zdanění na ţivotní prostředí a zdraví a k revizi systému

ekologických poplatků. Třetí fáze (naplánována na léta 2015–2017) předpokládá, ţe se daně

rozšíří na další surovinové zdroje, výrobky a sluţby.

Praktické aspekty ekologické daňové reformy Systém ekologických daní je v ČR nastaven tak, ţe např. sazba daně z elektřiny vygenerované

na základě hnědého uhlí je nejvyšší, naopak elektřina z obnovitelných zdrojů energie je zcela

od daní osvobozená. Velmi nízké sazby ekologických daní jsou ze strany ekonomů kritizovány

jako slabý nástroj, který není schopen podstatně ovlivnit model spotřebitelského chování.

Zároveň je třeba brát do úvahy, ţe se jedná o zdanění komodit s nízkou elasticitou poptávky,

takţe nelze počítat v krátkodobém a střednědobém horizontu s významnější změnou

v chování spotřebitelů. Koncepce české ekologické daňové reformy počítala s výnosovou

neutralitou. Je nutné však poznamenat, ţe princip fiskální neutrality byl v ČR doposud spíše

politickým sloganem, který není právně garantován v ţádném ze zákonů.

36

Otázky

1. V čem se poplatky liší od daní?

2. Mohou daně slouţit k ochraně ţivotního prostředí? Uveďte které a jakým způsobem.

3. Zdůvodněte význam ekologické daňové reformy (EDR) z pohledu ekonomické teorie.

4. Popište moţné dopady ekologických daní na domácnosti a podniky.

5. Proč se EDR zavadí postupně v rámci několika fází?


1. Jelikoţ není moţné řešit všechny problémy ţivotního prostředí najednou, jaké problémy

byste vy osobně doporučili řešit prioritně? Proč? Jak byste své názory obhájili před

ostatními spoluobčany? Jaká doporučení byste dali vládě pro tvorbu Státní politiky

ţivotního prostředí?

2. Je stát tím skutečně nejvhodnějším „ochráncem ţivotního prostředí―? Nebylo by

vhodnější, kdyby se o zajištění ochrany ţivotního prostředí staral jiný subjekt? Můţete

navrhnout subjekt, který by se dle vás dokázal o ochranu ţivotního prostředí starat

efektivněji?

3. Jaké dopady politiky ţivotního prostředí ČR můţe pocítit průměrný občan?

4. Kdyby se evropská legislativa k ochraně ţivotního prostředí začala uplatňovat plošně po

celém světě, které země by to nejvíce pozitivně ovlivnilo? Které země by to naopak

poškodilo?


Ekologická daňová reforma: Co si myslí západní Evropa?

Dánsko

[…] V roce 1993 byla zahájena „zelená― daňová reforma neboli EDR. Kromě citelného

zvýšení energetických daní a daní z odpadů pro domácnosti přinesly nové daně z benzínu,

vodních zdrojů a plastikových tašek další výnosy pro širší sníţení jak na nejvyšším, tak

nejniţším pásmu daně z příjmu. […]

Všechny výnosy z uhlíkových daní uvalených na podnikatelský sektor se vracely zpět

do tohoto sektoru prostřednictvím obecného sníţení sociálního pojištění hrazeného

zaměstnavateli a prostřednictvím podpor na projekty zvyšování energetické efektivity.

Mezinárodní konkurenceschopnost energeticky náročného průmyslu byla dále chráněna

výjimkami poskytovanými za dobrovolné dohody o zvyšování energetické efektivity

s Dánskou energetickou agenturou […].

Nové ekologické daně byly, částečně na základě iniciativy z roku 1995, uvaleny na

uţití chloridových rozpouštědel průmyslem, na vypouštění odpadních vod do moře a

pesticidy pouţívané v zemědělství. V roce 1998 byly opět zvýšeny ekologické daně pro

domácnosti jako součást fiskálního opatření proti přehřáté dánské ekonomice. Vedle dalších

kroků byla také zvýšena daň z energie uţívané k topení, a to o 13–23 % v závislosti na zdroji

energie.

Daně uvalené na dopravu zahrnují registrační poplatek za vozidlo, zelenou majetkovou

daň/poplatek, daň z motorového vozidla v závislosti na jeho váze, „ocenění silnic― a pojistný

poplatek třetím stranám. Výnosy z těchto poplatků tvoří 37 % celkových příjmů dánské

vlády.

37

Německo

Po dlouhé a bouřlivé národní debatě zavedlo Německo v roce 1999 širokou škálu nástrojů

ekologické daňové reformy pokrývajících průmyslovou, komerční i domácí spotřebu energie

a paliv. V pěti krocích (v období 1999–2003) byly zvýšeny daně z benzínu, topných olejů,

elektřiny a zemního plynu. Zároveň postupně klesaly zákonné příspěvky na penzijní

pojištění, aby byla zajištěna příjmová neutralita. Záměr financovat eventuální 5,7% sníţení

plošných daní na průměrných 39,9 % byl jedním z hlavních argumentů, které EDR pomohly

získat potřebnou politickou podporu. Zpočátku se diskutovalo o úplné výjimce ze zvyšování

daní pro energeticky náročný průmysl. Po intenzívním lobbování bylo oznámeno, ţe

zpracovatelský průmysl bude platit jen 20 % z celkové daňové sazby placené komerčním

sektorem a domácnostmi. Toto opatření bylo prosazeno i přes silný odpor federace

zaměstnavatelů. Daň z elektřiny je uvalena na všechny zdroje včetně obnovitelných, ačkoli

výnosy z této elektřiny směřují do průmyslu. Z důvodu sociální spravedlnosti bylo

rozhodnuto, ţe byty, které jiţ mají noční akumulátory, budou ze zdanění vyňaty.

Zkušenost s postupným zaváděním EDR ukazuje, ţe tento přístup je velmi citlivý na

kaţdodenní politiku. S rychlým růstem cen ropy na podzim roku 2000 se základní principy a

cíle německé EDR staly předmětem diskuzí parlamentní opozice i zájmových skupin, a to

nejen vzhledem k zamýšlenému dalšímu zvyšování daní v lednu 2001. Stávky a blokády

nákladních dopravců našly své parlamentní vyjádření v horkých debatách o dalších

podpůrných opatřeních, které by sníţily zatíţení uvalené na sektor dopravy. Nakonec bylo

přijato kompenzační schéma pro lidi, kteří dojíţdějí, v závislosti na počtu ujetých kilometrů.

[…]

Velká Británie

Velká Británie zavedla svou první ekologickou daňovou reformu, daň z uloţení odpadu na

skládku, v roce 1996. Výnosy byly recyklovány směrem do podnikatelské sféry

prostřednictvím sníţené sazby povinného národního pojištění hrazeného zaměstnavateli.

Významnější EDR, daň z emisí skleníkových plynů (Climate Change Levy, CCL, pozn.

překl.), coţ je daň z energie uţívané podnikatelskou sférou, byla přijata v dubnu 2001.

Očekává se, ţe CCL vynese ročně 1,6 bilionu liber, které budou recyklovány zpět do

podnikatelské sféry sníţením zaměstnavatelského příspěvku na národní pojištění o 0,3 %.

[…]

Velká Británie zvyšovala daň z benzínu a nafty mezi lety 1993–1999. Daň rostla od

roku 1993 o 5 % ročně a od roku 1997 se zvyšovala o 6 % ročně. Výnosy z ní však nebyly

recyklovány. Po kampani dopravců nákladní dopravy směřované proti vysokým cenám

pohonných hmot bylo pravidelné zvyšování daně z paliv […] v roce 1999 zrušeno a ministr

financí slíbil, ţe kaţdé budoucí zvyšování bude recyklováno a pouţito k doplňkovým

investicím do dopravy. Poté, co přepravci a zemědělci v září 2000 zablokovali rafinérie, coţ

mobilizovalo silnou protivládní opozici, však ministr financí sníţil daň z některých druhů

benzínu a udělal další finanční ústupky oběma zmíněným skupinám.

Zdroj: Dresner (2002)

Otázky

1. Najdete společné rysy uvedených příkladů EDR?

2. Co způsobuje největší potíţe ve fázi implementace EDR?

3. Jak jsou tyto potíţe řešeny?

4. Jak byste provedli ekologickou daňovou reformu vy?

38

7.4 Téma prezentace na cvičení Ekologická daňová reforma

Definice ekologických daní.

Zdůvodnění a význam ekologické daňové reformy (EDR) z pohledu ekonomické teorie.

Výhody a nevýhody (pro a proti) zavedení EDR.

Pojetí, principy, postup a harmonogram zavádění EDR v ČR.

Jaké ekologické daně jsou v současnosti uplatňovány v ČR a jaká je jejich výše?

Dopady ekologických daní na domácnosti a podniky.

Příklady zkušeností alespoň dvou vybraných zemí (mimo ČR) s EDR. Srovnání s ČR.


Obrázek 7. Pigouova daň

Pozn.: MEC – externí mezní náklady, P1 – ekonomický nástroj (např. emisní poplatek)

Otázky

1. Jaký typ environmentální externality (pozitivní či negativní) je představen na obrázku?

2. Jaký stav trhu znázorňuje bod Q1?

3. Čemu by se měla rovnat výše Pigouovy daně?

4. Jaký dopad na poptávku má zavedení takové daně za jinak stejných okolností? A jaký

dopad má na nabídku?

Q1

P, C

Q

P1

0

MEC

S=MC

D MC+MEC

Q2

39

8 Obchodování s emisními povolenkami

Cílem cvičení je analyzovat základní principy systému obchodování s emisními povolenkami

ve vztahu k ostatním ekonomickým nástrojům ochrany ţivotního prostředí a zhodnotit jeho

dopady na konkurenceschopnost dotčených subjektů.

8.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky Princip obchodování s emisními povolenkami

Předpokladem pro zavedení tohoto nástroje je určení poţadované hladiny emisí znečišťujících

látek, která vychází z hygienických norem či např. z mezinárodních dohod atd. Například

Kjótský protokol umoţňuje zemím s kvantitativními emisními cíli vyuţívat tento

mechanismus. Objem emisí daný teritoriálním cílem (tzv. „emisní strop―) je rozdělen mezi

podniky (tzv. alokace emisních povolení), a to buď formou bezplatné alokace či

prostřednictvím aukcí (prvotní obchodování). Země mohou prodat část svého alokovaného

národního emisního stropu nebo naopak nakoupit dodatečná emisní práva. Stát můţe alokovat

alespoň část výnosu z prodeje povolenek na podporu čistších technologií (např. program

„Zelená úsporám―). Analogicky i jednotlivé podniky mohou obchodovat s emisními

povolenkami (druhotné obchodování).

Ekonomická podstata obchodování s emisními povolenkami

Aukce je čistě trţním nástrojem, který motivuje znečišťovatele definovat potřebu povolenek

na základě předpokládaných objemů výroby a odhadů mezních nákladů na zamezení

znečištění. Pokud jsou mezní náklady na zamezení znečištění vyšší neţ trţní cena povolenek,

nakoupí dotyčný trţní subjekt povolenky. V opačném případě realizuje inovaci výrobní

technologie, která by umoţnila pokles emisí znečišťujících látek. Podnik, který emise sníţí,

můţe svá emisní práva následně prodat jinému znečišťovateli či je uloţit v tzv. kreditní bance

pro pozdější vyuţití. Tímto je vytvořen systém ekonomických stimulů k redukci znečištění,

přičemţ kaţdý z účastníků aukce má právo si zvolit optimální strategii.

Etapy zavedení emisního obchodování v EU

Během prvního obchodovacího období (2005–2007) byly emisní povolenky převáţně

alokovány zadarmo na základě principu bezplatné alokace. Vzhledem k příliš vysokým

alokačním kvótám existoval nadbytek přidělených povolenek, coţ vedlo k poklesu jejich

ceny (na konci období téměř na nulu). Během druhého obchodovacího období, které potrvá

do roku 2012, je objem povolenek s ohledem na zkušenosti z předchozích let zkracován. Řada

zemí jiţ vyuţila moţnost přidělování do 10 % povolenek prostřednictvím aukcí (např.

Německo, Velká Británie aj.). Nové členské země EU, produkující více neţ 30 % energie

z pevných paliv (včetně ČR), získaly v tomto období některé úlevy. Do budoucna počítá

koncepce s dalším zvyšováním podílu alokace formou aukce. Vývoj bude záviset na tom, zda

bude dosaţeno globální dohody o sníţení emisí skleníkových plynů s dalšími regiony.

Emisní obchodování a konkurenceschopnost

Existuje určitá „hrozba― ze strany dodavatelů ze zemí s mírnější environmentální legislativou,

kteří za jinak stejných okolností mohou nabídnout svou produkci za niţší ceny. V těchto

podmínkách uvaţují země o vyuţití „ochranářských― nástrojů obchodní politiky (tarifů, kvót

či např. povinnosti nakoupit emisní povolenky na dováţenou produkci). Cílem je sjednotit

podíl environmentálních nákladů v celkové kalkulaci ceny produkce výrobců z různých zemí.

Implementace těchto opatření je však problematická v podmínkách liberalizace

40

mezinárodního obchodu, která je prosazována na úrovni WTO. Po překonání počáteční fáze

mohou environmentální opatření teoreticky zlepšit konkurenční postavení jednotlivých

podniků a ekonomiky celkem, protoţe vyţadují aktivní inovace a změny výrobních postupů.

Otázky

1. Popište princip obchodování s emisními povolenkami. Jakým způsobem by se měl

definovat emisní strop?

2. Jaké ekonomické principy existují v rámci systému obchodování s emisními

povolenkami?

3. Uveďte moţné výhody a nevýhody zavedení obchodování s emisními povolenkami.

4. Jakými faktory je zdůvodněna etapizace zavedení systému obchodování s emisními

povolenkami?


1. Přemýšlejte o vlivu světového obchodu na ţivotní prostředí. Co znamená pojem „export

ekologických problémů― a jak byste si s touto problematikou poradili?

2. Posuďte následující výrok: Aktivně provádí ekologickou politiku EU – oproti Rusku a

Číně. Je tento výrok pravdivý? Jak tento problém (různorodosti ekologické politiky)

vyřešit v mezinárodním měřítku?

3. Uveďte příklady, kdy nástroje politiky ţivotního prostředí mohou způsobovat inflaci nebo

ji naopak sniţovat.

4. Jaká pozitiva a negativa jsou spojená např. s politikou redukce emisí skleníkových plynů?

Uvaţujte z hlediska dopadu na ţivot obyvatelstva, na mezinárodní vztahy, na zahraniční

obchod, na úroveň cen.


Regionální obchodování s emisemi v USA na vzestupu

Do roku 2020 se Evropská unie zavázala sníţit emise skleníkových plynů minimálně o 20 %

ve srovnání s rokem 1990. Největšího sníţení má být dosaţeno ve velkých průmyslových

zařízeních zahrnutých do evropského systému emisního obchodování (EU ETS), kde je

redukce emisí nejefektivnější, a to o 21 % do roku 2020 oproti roku 2005. Zbývající sektory

jako je silniční doprava, nakládání s odpady, decentralizované vytápění budov a zemědělství

mají ve stejném období sníţit svoje emise o 10 %. […]

Letos [2010] koncem července přitom prozatím zkrachovala snaha přijmout v

americkém Kongresu návrh zákona, který by stanovil obdobné cíle a nástroje k jejich

dosaţení i pro celé Spojené státy. Ve veřejné debatě se poté znovu objevila otázka po smyslu

a spravedlnosti evropského závazku sniţovat emise, kdyţ největší ekonomika světa podle

mínění některých nedělá v tomto směru nic. Podrobnější pohled na dění v USA a potaţmo v

Kanadě však ukazuje, ţe situace není zdaleka tak černá.

Při posuzování situace za Atlantikem je třeba si stále a znovu připomínat triviální

pravdu, ţe Spojené státy sice tvoří jeden subjekt mezinárodního práva, ale zároveň vykazují

značnou míru vnitřních odlišností a správní autonomie. Rozdíl v důrazu na ekologická témata

mezi některými státy na jihu USA a naproti tomu státy v severní a střední části jejich

východního pobřeţí je pak srovnatelný s tím, jak se v rámci EU k této oblasti staví na jedné

41

straně většina tzv. nových členských zemí a na druhé straně třeba skandinávské státy. Vysoká

míra vnitřní, a zejména finanční samosprávy pak někdy v severní Americe vede k tomu, ţe

to, co nelze zatím prosadit na federální úrovni, si progresivní státy v předstihu postaví samy

zespoda – a třeba i přes kanadskou hranici.

V úvodu zmíněný systém emisního obchodování, který spočívá v určení maximálního

celkového mnoţství vypouštěného znečištění a umoţňuje v rámci něj obchodování mezi

těmi, kdo emise výhodně sníţí a těmi, pro které by to bylo příliš nákladné a spíše se jim

vyplatí si přikoupit emisní povolenky, vznikl uţ v 70. letech minulého století právě ve

Spojených státech, tehdy ke sníţení emisí oxidu siřičitého. K redukci emisí oxidu uhličitého

vyuţívá tento princip od začátku roku 2009 deset států na východním pobřeţí USA –

Connecticut, Delaware, Maine, Maryland, Massachusetts, New Hampshire, New Jersey, New

York, Rhode Island a Vermont, které se sdruţily pod hlavičkou Regional Greenhouse Gas

Initiative (RGGI). Společným cílem RGGI je sníţit do roku 2018 emise z jejich zhruba 225

tepelných elektráren, kaţdé s instalovaným výkonem větším neţ 25 megawattů, a to celkem

o 10 % ve srovnání s rokem 2009. Redukční cíl je tedy poměrně skromný, na druhé straně na

rozdíl od evropského systému, kde budou emisní povolenky do roku 2012 aţ na pár

nepodstatných výjimek rozdávány podnikům zdarma (přičemţ výrobci si přesto v řadě

případů jejich cenu coby náklady ušlé příleţitosti zahrnují do cen elektřiny), jsou téměř

všechny povolenky v rámci RGGI draţeny v aukcích. Jejich výnos tak jiţ nyní slouţí k

financování programů na zvyšování energetické účinnosti a podporu obnovitelných zdrojů

energie.

Druhou severoamerickou regionální iniciativou je Midwestern Greenhouse Gas

Reduction Accord, tvořená státy Iowa, Illinois, Kansas, Michigan, Minnesota, Wisconsin a

kanadskou provincií Manitoba. Z jejich výčtu vyplývá, ţe se v tomto případě jiţ nejedná o

ţádnou metropolitní avantgardu z východního pobřeţí jako v případě RGGI. Státy

Středozápadu ţijí ve významné míře z průmyslu a zemědělství a tento region je navíc v rámci

celé Severní Ameriky nejvíce závislý na energii z uhlí. Detaily systému jsou ještě

projednávány na úrovni guvernérů jednotlivých států, ale jeho základní parametry se uţ

zřejmě měnit nebudou, a proto stojí zato se s nimi seznámit. Základním cílem Midwestern

Accord je sníţit emise skleníkových plynů o 20 % do roku 2020 a o 80 % do roku 2050,

obojí ve srovnání s rokem 2005. Stejně jako v EU ETS mají být do emisního obchodování

zařazeny kromě oxidu uhličitého i další skleníkové plyny a co se týče jejich původců, zahrne

systém zařízení výrobců elektřiny a tepla a průmyslové zdroje spalovací i nespalovací. Navíc

oproti evropskému systému emisního obchodování budou jeho součástí i paliva pouţívaná v

dopravě. Naopak zjevnou evropskou inspiraci vykazuje určení minimálního emisního

výkonu zařízení spadajícího pod systém emisního obchodování, stanovené shodně s EU ETS

na 25 000 tun ekvivalentu oxidu uhličitého ročně. Co se týče způsobu distribuce povolenek,

je pro začátek navrhován systém kombinující draţby a přímou alokaci účastníkům

obchodování za limitovanou cenu. […]

Pokud shrneme současnou situaci, tak EU nyní v iniciativách na ochranu klimatu a

zvyšování vlastní energetické bezpečnosti globálně vede a Spojené státy jako celek minulé

dvě dekády z nemalé části promarnily. Zároveň ale v Severní Americe existuje celá řada

rychle se vyvíjejících regionálních aktivit, které si dříve nebo později vynutí odpovídající

akci na federální úrovni. Kdyţ k tomu připočteme ohromný technologický potenciál tamní

ekonomiky, mohou to být za dalších 20 let Spojené státy, kdo bude místo EU udávat tón

mezinárodní klimatické debatě.

Zdroj: Kuták (2010)

42

Otázky:

1. Uveďte odlišnosti evropského a amerického přístupu k ETS.

2. Co podle vašeho názoru vedlo regiony v USA k zavedení systému ETS?

3. Jaké jsou moţné hrozby zavádění ETS na regionální úrovni?

4. Jaké byste navrhli alternativy k ETS ohledně řešení problematiky skleníkových plynů?

8.4 Téma prezentace na cvičení Obchodování s emisními povolenkami

Definice a princip obchodování s emisními povolenkami.

Zdůvodnění a význam obchodování s emisními povolenkami z pohledu ekonomické

teorie.

Výhody a nevýhody (pro a proti) obchodování s emisními povolenkami.

Pojetí, principy, postup a harmonogram zavádění obchodování s emisními povolenkami

v ČR.

V jaké fázi je obchodování s emisními povolenkami v ČR v současnosti?

Dopady obchodování s emisními povolenkami na domácnosti a podniky.

Příklady zkušeností alespoň jedné vybrané země (mimo ČR) s obchodováním s emisními

povolenkami. Srovnání s ČR.


Obrázek 8. Obchodování s emisními povolenkami

Pozn.: MPC – mezní náklady na omezení znečištění; P1 – ekonomický nástroj (cena povolenky) Otázky

1. Jaký trh je znázorněn na obrázku (a)? Proč je křivka nabídky dokonale neelastická?

2. Který z obrázků znázorňuje dopad emisního obchodování na jednotlivé znečišťovatele?

3. Jaký bude vývoj, pokud bude sníţen emisní strop?

4. Jaká je výše ekonomicky optimálního znečištění?

E1

P, C

emisní strop

P1

0

S P, C

emise

P1

0

MPC

E2

D

(a) (b)

43

9 Dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí

Cílem cvičení je analýza významu dobrovolných nástrojů a jejich specifického postavení

v rámci nástrojového mixu politiky ochrany ţivotního prostředí.

9.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky Koncepce dobrovolných nástrojů

Dobrovolné nástroje jsou takové aktivity, které objekty environmentální politiky vykonávají

nad rámec poţadavků povinné povahy (jako např. legislativní). Dobrovolné nástroje lze

klasifikovat celkem do čtyř kategorií: jednostranné závazky znečišťovatelů (např. zavedení

třídění odpadu v budově), dohody mezi znečišťovatelem a poškozenou stranou (např. závazek

instalovat pachový filtr), dohody se znečišťovateli na úrovni orgánu veřejné správy (např.

dohoda o ponechání lesa samovolnému vývoji), a dobrovolné nástroje vyvinuté orgány

veřejné správy, do kterých se zapojují objekty environmentální politiky (např. zavedení

systému environmentálního managementu podle EMAS).

Dobrovolné nástroje a podnikání

Existuje řada důvodů, proč se podniky zapojují do iniciativ spojených s vyuţitím

dobrovolných nástrojů. V praxi jsou tyto iniciativy zejména podporovány environmentální

legislativou, tlaky ze strany zájmových skupin či např. odběratelsko-dodavatelských řetězců.

Environmentální legislativa, která má průřezový charakter, slouţí v některých případech jako

minimálně poţadovaný standard. Řada firem rozvíjí vlastní (přísnější) podnikové standardy a

pouţívá je pro účely managementu rizik a jako součást strategie budování korporační image.

Vysoce motivující je např. politika států v oblasti veřejných zakázek (tzv. zelené nakupování),

mezinárodního obchodu (zatím v podobě dlouholetých diskusí na úrovni WTO o podpoře

environmentálního zboţí a sluţeb) a dalších oblastí trţního hospodářství. Pokud se tyká

zájmových skupin (tzv. stakeholderů), udrţitelnost se postupně stává jednou z předních

koncepcí a ideologií současnosti. Místní obyvatelstvo, pracovníci firem, akademická obec,

neziskové organizace a media hrají v tomto procesu významnou roli. Existuje řada tlaků v

rámci odběratelsko-dodavatelských řetězců. Větší firmy „táhnou― ty menší prostřednictvím

svých poţadavků; podobně zahraniční mateřské firmy nutí tuzemské pobočky splňovat interní

korporační ekologické standardy.

Environmentální značení

Environmentální značení je jedním z dobrovolných nástrojů ochrany ţivotního prostředí.

Jedná se o celosvětový koncept, který spočívá v hodnocení environmentálních vlastností

výrobků či sluţeb a umístění environmentálního značení a příslušných informací např. na obal

produktů s cílem informovat spotřebitele, ţe splňuje poţadavky té či jiné iniciativy.

Rozlišujeme environmentální značení, které je umisťováno na základě ověření třetí nezávislou

stranou, a vlastní (neověřené, ale ověřitelné) environmentální tvrzení.

Potencionální přínosy environmentálního značení

Cílem environmentálního značení je podnítit výrobu a prodej environmentálně šetrnějšího

zboţí a sluţeb. Pro spotřebitele slouţí jako informační nástroj podporující rozhodování. Z

hlediska podniků mezi základní přínosy environmentálního značení patří následující: tvorba

image a posílení obchodní značky; loajalita ze strany zákazníků, orgánů veřejné správy a

obchodních partnerů; posílení managementu rizik; zvyšování zájmu investorů. Navíc plnění

44

striktních environmentálních poţadavků otevírá přístup na světové trhy a umoţňuje zapojení

do mezinárodních dodavatelských řetězců.

Bariéry bránicí rozvoji environmentálního značení

Přes všechny zmíněné silné stránky a aktivně diskutovaný potenciál environmentálního

značení, stalé existuje řada bariér, bránicích aktivnějšímu rozvoji tohoto dobrovolného

nástroje. Mezi základní bariéry patří zejména nedostatečná úroveň environmentálního

vzdělávání, z čehoţ následně plyne nedostatek podpory ze strany managementu; náklady na

certifikaci, verifikaci a udrţování environmentálního zanoření, velký počet „konkurenčních―

standardů environmentálního značení s různými poţadavky, úrovni přísnosti, koncepcí atd. a

v neposlední řadě nedostatek státní (zejména marketingové) podpory.

Otázky

1. Jaké faktory motivují vznik dobrovolných nástrojů politiky ţivotního prostředí?

2. Který z těchto nástrojů povaţujete za nejefektivnější a proč?

3. Jaké jsou výhody a nevýhody zavedení dobrovolných nástrojů z hlediska podniků?

Navrhněte způsoby eliminace těchto nevýhod.

4. Jak byste posílili význam a účinnost environmentálního značení?


1. Co se více vyplatí podnikům - být pasivním příjemcem opatření k ochraně ţivotního

prostředí, nebo aktivně předcházet poškozování ţivotního prostředí; pasivně dodrţovat

limity znečištění, nebo znečištění sniţovat i pod rámec limitů? Uveďte příklady.

2. Navrhněte vhodné řešení, jak přimět podniky chovat se šetrně k ţivotnímu prostředí.

3. Jakým způsobem byste posílili význam environmentální výchovy jakoţto nástroje k

ochraně ţivotního prostředí? Myslíte si, ţe je tento nástroj důleţitý? V čem spočívá

význam environmentální výchovy?

4. Jak byste si představovali ideální systém environmentální výchovy v ČR? Kdo by se měl

podílet na financování?


Environmentální profil Ministerstva životního prostředí

Elektrická energie a teplo

[…] Ministerstvo minimalizuje spotřebu elektrické energie pouţíváním energeticky

úsporných spotřebičů a výpočetní techniky (energetická třída A, standard Energy Star),

úsporných zářivek atd. […]

Od roku 2005 odebírá ministerstvo tzv. zelenou elektřinu – vyuţívá speciální tarif

PREKO, v rámci kterého odběratelé přispívají pomocí přiráţky ve výši 0,10 Kč/kWh na

rozvoj obnovitelných zdrojů energie.

Kromě toho ministerstvo ovlivňuje sniţování emisí skleníkových plynů vlastní

výrobou elektrické energie za pomoci sluneční energie ve fotovoltaické elektrárně umístěné

na střeše budovy ministerstva. Její roční produkce činí cca 25 tis. kWh. […]

V letech 2003–2004 proběhla rozsáhlá rekonstrukce budovy ministerstva s cílem

dosáhnout co nejvyšších energetických úspor. K tomu napomohlo především zateplení celé

45

budovy, vybavení novými okny se zásadně lepšími izolačními vlastnostmi, výměna skel

prosklených částí budovy a instalace vnějších i vnitřních ţaluzií. […]

Spotřeba papíru

Zaměstnanci upřednostňují elektronickou komunikaci v externím i interním styku,

ministerstvo postupně přechází na systém elektronického úřadování.

K tisku jsou k dispozici převáţně síťové tiskárny ve společných prostorách. Osobní

tiskárny jsou na pracovištích pouze v odůvodnitelných případech (např. tisk dokumentů

s citlivými údaji, vedoucí zaměstnanci apod.). Předpokládá se úspora energie, nákladů na

údrţbu tiskáren a sníţení spotřeby papíru.

Ministerstvo pouţívá pro tisk i kopírování výhradně recyklovaný papír, s výjimkou

tisku pro archivní účely. Zaměstnanci jsou nabádáni vyuţívat oboustranný tisk. Recyklovaný

papír je vyuţíván také pro tisk vizitek pro zaměstnance, na obálky, obaly apod.

Nakládání s odpady

Zaměstnanci ministerstva se snaţí co nejvíce předcházet vzniku odpadů a omezovat jejich

mnoţství. Jedním ze způsobů sniţování mnoţství produkovaných odpadů je např. přednostní

nákup vody ve vratných obalech, resp. pouţívání vody z vodovodu.

Odpady, které vznikají v prostorách ministerstva (především odpad z administrativní

činnosti a komunální odpad), jsou bezprostředně po svém vzniku tříděny na jednotlivé druhy:

papír, sklo, plasty, tetra-pack, hliník, směsný odpad. V budově ministerstva jsou dále

umístěny sběrné nádoby na baterie, zářivky a malé elektrické spotřebiče. […]

Zaměstnanci jsou o třídění odpadů informováni vývěskami. […]

Spotřeba pohonných hmot, autodoprava

[…] V rámci postupné obměny vozového parku ministerstvo nakupuje a vyuţívá automobily

splňující definici tzv. čistého vozidla podle Programu obměny vozového parku veřejné

správy za čistá vozidla.

Ministerstvo vyuţívá 6 vozů s hybridním pohonem (Toyota Prius, Lexus GS 450h), 6

vozů Superb Green Line a 4 vozy Škoda Fabia Green Line, a to jednak jako sluţební vozy

ministra a jeho náměstků, a jednak pro dopravu dokumentů a zaměstnanců v městském

provozu. Průběţnou obměnou procházejí také vozidla určená pro přepravu zaměstnanců na

sluţebních cestách (tzv. referentská vozidla). […]

Při sluţebních cestách je snaha o maximální vyuţívání kapacity aut, přičemţ pro

sluţební cesty nejsou pouţívána soukromá vozidla.

V rámci podpory cyklodopravy mají zaměstnanci a návštěvníci ministerstva moţnost

odkládat svá jízdní kola ve vnitřních prostorách budovy. Pro zaměstnance-cyklisty jsou

k dispozici sprchy.

Řízení nepřímých environmentálních aspektů

V rámci provozní činnosti řídí ministerstvo také své nepřímé environmentální aspekty. Podílí

se na sniţování mnoţství vypouštěných skleníkových plynů nákupem tzv. zelené energie a

vlastní výrobou elektrické energie ve fotovoltaické elektrárně (viz výše).

Při obstarávání zboţí nakupuje ministerstvo výrobky s co nejmenším vlivem na ţivotní

prostředí a vybírá takové dodavatele materiálů a sluţeb, kteří se chovají k ţivotnímu

prostředí co nejšetrněji. Pro činnost ministerstva jsou tak nakupovány: výrobky se značkou

„Ekologicky šetrný výrobek―, případně jinou ekoznačkou; spotřebiče energetické třídy A;

výpočetní technika splňující poţadavky „Energy Star― nebo „TCO―; úsporné zářivky;

recyklovaný papír; voda ve vratných obalech; biopotraviny.

Ministerstvo propaguje zásady tzv. zeleného nakupování a nabízí své vlastní zkušenosti

46

a poznatky v této oblasti k vyuţití pro další úřady a instituce. Podílí se na vydávání publikací

k tomuto tématu a organizování různých seminářů. Oddělení vzdělávání organizuje školení

na téma ekologicky šetrnějšího chování v úřadě, a to jak pro všechny nově nastupující

zaměstnance, tak i pro ostatní úředníky.

Zdroj: MŢP (2009)

Otázky:

1. Jak byste zhodnotili environmentální profil MŢP?

2. Jaká opatření by podle vás mohlo ještě MŢP realizovat?

3. Jak tato opatření ovlivňují hospodaření MŢP?

4. Jakým způsobem ovlivňují tato opatření ekonomiku ČR?

9.4 Téma prezentace na cvičení Environmentální značení výrobků a služeb (ecolabelling)

Obsah pojmu environmentální značení.

Jaké typy environmentálního značení se pouţívají v ČR a jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Jaké druhy výrobků je mohou získat?

Ekologicky šetrné výrobky (EŠV) – definice, zákonná úprava.

Systém označování EŠV, dohled a garance systému.

Výhody a nevýhody programu EŠV a samotných výrobků.

Postoj státu a firem k ekologicky šetrným výrobkům.

Postoj domácností k ekologicky šetrným výrobkům.

Bio produkty a bio potraviny – definice, zákonná úprava.

Ekologické zemědělství – postavení, legislativní úprava, výhody a nevýhody oproti

konvenčnímu zemědělství.

Systém označování bio produkce, dohled a garance systém.

Postavení bio produkce na českém trhu. Problémy podniků vyrábějících a nabízejících bio

produkty.

Postoj obyvatelstva k bio produkci.


Obrázek 9. Trh produktů konvenčního a ekologického zemědělství

Q2

P

Q 0

D2

S2

P2

S1

P

Q

P1

0

D1

Q1

P

Q

P3

0

D3

S3

Q3

(a) (b) (c)

47

Otázky

1. Na kterém z obrázků je znázorněn:

trh s jablky konvenčního zemědělství,

trh s bio-jablky před mediální osvětovou kampaní „Ţiju bio―,

trh s bio-jablky po zahájení mediální osvětové kampaně „Ţiju bio―?

2. Odůvodněte odpovědi z hlediska ekonomické teorie.

48

10 Lokální politika a strategie v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí

Cílem cvičení je analýza přístupu k budování systému ochrany ţivotního prostředí na příkladě

vybrané obce a následné zhodnocení jeho účinnosti a potenciálu dalšího rozvoje.

10.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky Místní agenda 21

Agenda 21 je významným strategickým dokumentem přijatým na summitu OSN v Rio de

Janeiro v roce 1992, který stanovuje konkrétní kroky směrem u udrţitelnému rozvoji.

Kapitola 28 Agendy 21 stanoví: „Velké mnoţství problémů a řešení obsaţených v Agendě 21

má své kořeny na úrovni místních aktivit; participace a spolupráce místních úřadů bude proto

faktorem určujícím úspěšnost realizace jejich cílů. Místní úřady vytvářejí, řídí a udrţují

ekonomickou, sociální a environmentální infrastrukturu, dohlíţejí na plánování, formují

místní politiku ţivotního prostředí a předpisy a pomáhají při implementaci národní a

subnárodní environmentální politiky. Protoţe jsou úrovní správy nejbliţší lidem, sehrávají

důleţitou roli ve výchově, mobilizaci i při reakci na podněty veřejnosti a napomáhají tak

dosaţení udrţitelného rozvoje.― (CENIA, 2011) Místní Agenda 21 není povinná, avšak je

důleţitým lokálním programem zpracovaným místními autoritami ve spolupráci se

zájmovými skupinami, jehoţ cílem je zavedení principů trvale udrţitelného rozvoje do praxe

při zohledňování problémů konkrétních krajů, měst a obcí.

Realizace Místní agendy 21

Proces Místní agendy 21 zahrnuje celkem 3 základní fáze. Jedná se o koncepční fázi, kde je

formulována vize, jsou identifikovány hlavní problémy a stanoveny základní cíle; fázi

plánování postupů a opatření a fázi implementační, kde jsou aplikovány konkrétní nástroje

pro dosaţení jednotlivých cílů včetně vyhodnocení úspěšnosti jejich dosaţení. Klíčovými

faktory úspěchu v oblasti realizace Místní agendy 21 je přítomnost vhodného organizačního

zázemí (např. orgán místní správy) včetně příslušné politické podpory, na to navazující zdroje

(finanční, ale i lidské), těsná komunitní spolupráce (např. aktivní zapojení místních

zájmových skupin do procesů plánovaní, realizace a vyhodnocení) a neustále aktivity v oblasti

osvěty, výchovy a celkového zvyšování informovanosti zájmových skupin.

Environmentální pilíř Místní agendy 21

Nedílnou součástí strategie udrţitelného rozvoje na jakékoliv úrovni jsou opatření v oblasti

environmentální. V rámci Místní agendy 21 mohou např. být zahrnuty aktivity spojené s

integrací environmentálních aspektů do procesů místního plánování (např. problematika

dopravy, územní plánování zaloţené na integrovaném přístupu, posuzování vlivů dalších

koncepčních dokumentů na ţivotní prostředí), podpory konkrétních projektů (např. v oblasti

péče o krajinu a městskou zeleň, udrţitelné turistiky, podpora environmentálního podnikání či

zavedení environmentálních systémů řízení, zelené nakupování aj.) či v oblasti vzdělávání a

osvěty (např. environmentální výchovy pro nejrůznější cílové skupiny, spolupráce s médii

apod.).

Financování činnosti obcí

Financování výkonu veřejné správy je uskutečňováno pomocí příjmů rozpočtů. Příjmy lze

rozdělit na daňové, nedaňové, kapitálové a přijaté transfery. Největším zdrojem financování

obcí jsou daňové příjmy, které lze dále rozdělit na příjmy ze sdílených daní (určitý předem

49

stanovený podíl především na státních daních z přidané hodnoty, z příjmů fyzických a

právnických osob) a ostatní daňové příjmy (především příjmy z místních poplatků, správních

poplatků a celý výnos z daně z nemovitosti). Správní poplatky se vybírají v rámci správního

řízení, netvoří však významnou část příjmů. Místní poplatky slouţí k financování poskytování

lokálních veřejných statků (např. poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do

vybraných míst a částí měst, za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění,

vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů, za znečišťování ovzduší (malé zdroje), za

povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních, úhrada z dobývacího prostoru,

úhrada z vydobytých nerostů aj.). O výši poplatku obec rozhoduje v rámci zákonem daného

rozpětí, představují poměrně malý podíl na příjmech obcí. Přijaté transfery (resp. dotace) jsou

po daňových příjmech druhým nejvýznamnějším příjmem obcí. Zdrojem dotací je státní

rozpočet (např. kapitola Ministerstva ţivotního prostředí) a také státní fondy (např. Státní

fond ţivotního prostředí). Nedaňové příjmy plynou z vlastního hospodaření (např. nájmy,

příjmy z poskytování komunálních sluţeb – vodné, stočné, odvoz komunálního odpadu,

výnosy z úroků, příjmy z podnikatelské činnosti a ostatní nedaňové příjmy – např. pokuty).

Kapitálové příjmy územních samospráv vznikají např. prodejem dlouhodobého hmotného a

nehmotného nebo finančního majetku.

Výdaje obcí spojené s ochranou životního prostředí

Výdaje obcí na ochranu ţivotního prostředí zahrnují jak investiční (pořízení dlouhodobého

hmotného majetku), tak i neinvestiční (běţné) výdaje. Pro účely analýzy lze veškeré výdaje

rozdělit s pouţitím mezinárodní klasifikace CEPA (Classification of Environmental

Protection Activities) na výdaje spojené s 1) ochranou ovzduší a klimatu, 2) nakládáním s

odpadními vodami, 3) nakládáním s odpady, 4) ochranou a sanací půdy, podzemních a

povrchových vod, 5) omezováním hluku a vibrací (kromě ochrany pracovišť), 6) ochranou

biodiverzity a krajiny, 7) ochranou proti záření (kromě vnějšího zabezpečení), 8) výzkumem a

vývojem a s 9) ostatními aktivitami na ochranu ţivotního prostředí. Z hlediska objemu

prostředků tvoří převáţnou většinu (přes 90 %) výdaje spojené s nakládáním s odpadními

vodami (např. odvádění a čištění odpadních vod, prevence znečišťování), nakládáním

s odpady (např. sběr a svoz odpadů a druhotných surovin, zneškodňování, prevence a

monitoring) a ochranou biodiverzity a krajiny (např. revitalizace, rekultivace, veřejná zeleň).

Otázky

1. Proč je zvláštní pozornost věnována otázce udrţitelného rozvoje právě na místní úrovni?

2. Jaké jsou nejvhodnější způsoby organizace komunitní spolupráce v rámci realizace Místní

agendy 21.

3. Vyjmenujte co nejvíce moţných nástrojů vhodných pro aktivní zapojení široké veřejnosti

do procesů plánování, realizace a vyhodnocení Místní agendy 21.

4. Jaké aktivity v oblasti osvěty na místní úrovni se jeví jako nejvhodnější?

5. Jakým způsobem lze formalizovat proces stanovení priorit v oblasti udrţitelného rozvoje

na místní úrovni?

6. Jaké zdroje lze pouţít pro realizaci Místní agendy 21?


1. Jaké problémy ţivotního prostředí nemá smysl řešit a) na globální úrovni, b) na lokální

úrovni? Uveďte příklady.

50

2. Jak byste přiměli největšího znečišťovatele ţivotního prostředí ve vašem městě ke sníţení

nebo úplné eliminaci znečištění pocházející z jeho činnosti? Jaké prostředky byste

pouţili? Mělo by vaše řešení nějaké negativní vedlejší dopady?

3. Pravidelně třídíte odpad, ale váš soused ne. Jaké problémy mohou vyplývat z této situace?

Jak je vyřešit v lokálním měřítku? Nastiňte problematiku a navrhněte jednu ideu či návrh

řešení a obhajte je.

4. Jak byste řešili znečištění ovzduší z lokálních zdrojů (domácností) – pokutou či dohodou?

Nastiňte problematiku a navrhněte jednu ideu či návrh řešení a obhajte je.

5. Jakým způsobem lze zabránit vzniku dalších tzv. brownfields? Jak vyřešit (či vyuţít)

existenci těch současných?


Hostětín: vesničce, kterou navštívil Charles, zachránila ekologie život

Leţí aţ na samém konci země na úpatí Bílých Karpat poblíţ slovenských hranic. Obyčejně

neobyčejná vesnička, jejíţ 240 obyvatel se před časem vydalo tak trochu z nutnosti

ekologickou cestou. Před nedávnem navštívil toto odlehlé místo sám britský korunní princ

Charles. Pokusili jsme se zjistit, čím ho okouzlilo.

Vesnička, které zachránila ţivot ekologie. Doslova.

[…] V 70. letech vyhlásil okresní úřad v Hostětíně stavební uzávěru. Důvodem byla

chybějící čistička, na kterou ale nebyly peníze. Tak trochu Hlava 22. Nesmělo se stavět,

respektive mohlo se stavět pouze na stávajících domech. Místní se to snaţili řešit různými

nástavbami, odtud ty nezvykle mohutné, mnohapatrové domky.

Mladí lidé se přesto začali houfně stěhovat pryč. Počet obyvatel poměrně rychle klesl z

330 na méně neţ 200. Přestaly se rodit děti. Nechybělo mnoho a vesnice, o níţ se první

zmínky datují k roku 1412, zanikla.

Počátkem 90. let přišli ve vesničce se spásným nápadem vybudovat kořenovou

čističku. Zatímco klasická čistička, na kterou bylo třeba stavební povolení, by stála 15

milionů, ta kořenová, fungující na biologické bázi jako umělý mokřad, jen čtyři miliony.

Jasně, ţe vyhrála ta ekologická, která se zprovoznila v roce 1996. Symbolicky se tak dá říci,

ţe od ní se dá počítat i nový letopočet Hostětína. Letos se tu po dlouhých letech dokonce

začaly stavět tři nové domy.

Švestky vás zahřejí zevnitř i zvenku

"Všechno to začalo tak trochu z nouze," říká starosta Hostětína Robert Janota v kanceláři

místního obecního úřadu, kdyţ nám vypráví, jak po kořenové čističce začaly v obci vznikat

další a další ekologické projekty. "Zavést plyn bylo strašně drahé a udělat něco s vytápěním

jsme tu museli. Hostětín dřepí v dolíku, a kdyţ tu začátkem podzimu začali všichni topit

uhlím, nedalo se tu vůbec dýchat ani vyjít ven."

Řešením se stala biomasová výtopna, kde se topí odpadem z pokácených stromů z

bělokarpatských lesů, tzv. dřevní štěpkou. Do topiva se přidávají i pecky ze švestek. "Kdyţ

se pak doma zahřejete štamprlou slivovice, můţe vás těšit, ţe švestky vám vyhřívají i

domek," usmívá se starosta.

Po výtopně následovala fotovoltaická elektrárna na konci obce, svépomocné solární

panely na řadě domů a dokonce šetrnější veřejné osvětlení. V neposlední řadě také moštárna,

produkující vynikající jablečné biomošty. A nakonec v roce 2006 ekologický pasivní dům -

51

penzion Veronica, který se stal jakýmsi středobodem vesnice a který je prvním svého druhu v

republice.

Boj o přeţití však pokračuje. Navzdory ekologickým oceněním má obec problémy

sehnat dotace třeba na dětské hřiště. "Ekologický přístup je dobrá věc, mně ale hlavně záleţí

na tom, aby se tu lidem dobře a spokojeně ţilo. Uţ podruhé jsme ţádali o dotaci na výstavbu

dětské klubovny, a přesto se nám ji zatím nepodařilo získat," posteskl si Robert Janota.

Tipy pro turisty a výletníky

Je jasné, ţe vesničku, která v České republice patří mezi ekologické jedničky a získala řadu

ocenění, si nemohl princ Charles, známý svým zájmem o ţivotní prostředí, nechat ujít. A

Hostětín by si neměli nechat ujít ani turisté.

Hlavním magnetem bělokarpatské vesničky jsou ekologické projekty, které je moţné si

všechny po domluvě prohlédnout. Nocovat se dá třeba v ekopenzionu Veronica, stojícího

uprostřed jabloňového bio-sadu s protékajícím potokem, kde mají k dispozici 25 lůţek ve

dvou- aţ čtyřlůţkových pokojích.

Zajímavý je uţ samotný pobyt v penzionu, postaveném jako pasivní dům, který má aţ

10x niţší spotřebu energie oproti běţným stavbám. Vyuţívá se například solární ohřev vody,

řízené větrání se zpětným získáváním tepla, splachuje se dešťovou vodou. Příznivce šetrného

ţivotního stylu potěší, ţe se tu vaří z biopotravin a pijí mošty ze sousední moštárny. […]

Zdroj: Pravda a Tomanová (2010)

Několik slov o financování projektů v Hostětíně

Centrální výtopna, která spaluje biomasu, především štěpky odpadního dřeva z okolních

dřevozpracujících závodů, byla financována Státním fondem ţivotního prostředí z

nizozemského grantu v rámci jednoho z mezinárodních mechanismů ke sniţování emisí CO2

- joint implementation.

Rekonstrukce osvětlení, kdy byla všechna stávající svítidla nahrazena účinnými

světelnými zdroji, byla moţná díky daru firmy Philips Lightning obci, který zahrnuje

všechna instalovaná svítidla a výbojky. Osvětlení neoslňuje chodce a řidiče, nesvítí do loţnic

a neznečišťuje umělým světlem noční oblohu. Úspora elektřiny je zhruba 30 %. Ţivotnost

svítidel se předpokládá asi 20 aţ 30 let, ţivotnost výbojek 5 aţ 6 let.

Moštárna v Hostětíně byla vybudována díky grantu a spolupráci s lucemburskou nadací

Hëllef fir d´Natur v rámci projektu na záchranu starých a krajových odrůd, tradičního

ovocnářství a posílení ekonomické soběstačnosti regionu. Financování projektu podpořilo

lucemburské Ministerstvo ţivotního prostředí.

Zdroj: oficiální internetové stránky obce Hostětín (www.hostetin.cz)

Otázky:

1. Proč si myslíte, ţe k podobnému vývoji nedochází i v mnoha jiných obcí v ČR? V čem je

Hostětín tak výjimečný?

2. Kam by podle vás měl Hostětín dále směrovat svůj rozvoj?

3. Co by pomohlo jiným obcím dosáhnout podobných úspěchů jako Hostětín?

4. Znáte nějaké jiné případy, kdy být ekologický, znamená být také ekonomický (úsporný)?

52

10.4 Téma prezentace na cvičení Politika a strategie v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí ve vybraných městech ČR (počet měst se odvozuje od počtu prezentujících)

Představení vybraného města.

Organizační struktura péče o ţivotní prostředí ve vybraném městě.

Základní ekologické problémy vybraného města a „lokální― politika ţivotního prostředí

(cíle a pouţívané nástroje) a její vztah k národní politice ţivotního prostředí.

Podrobnější přehled ekonomických nástrojů pouţívaných v daném městě.

Hodnocení jejich účinnosti z hlediska studenta.

Moţnosti zlepšení péče o ţivotní prostředí a návrhy na změnu systému.


Obrázek 10. Normativní a ekonomické nástroje ochrany ţivotního prostředí

Pozn.: MPC – mezní náklady na omezení znečištění; křivky A a B znázorňují normativní nástroj (např. emisní

limit); P1 – ekonomický nástroj (např. emisní poplatek).

Otázky

1. Na základě obrázku analyzujte společné rysy a odlišnosti normativních a ekonomických

nástrojů ochrany ţivotního prostředí.

2. Který z uvedených nástrojů má z environmentálního hlediska pravděpodobně pozitivnější

vliv?

3. V čem je problematická situace současného zavedení nástroje P1 a B?

E2

P, C

emise

P1

0

MPC

A

E1

B

53

11 Energetická a surovinová politika státu

Cílem cvičení je poukázat na silné a slabé stránky vyuţívání jednotlivých zdrojů energie a

surovin a moţnosti jejich budoucího zabezpečení se zvláštním důrazem na podmínky ČR.

11.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky Energetická a surovinová nezávislost

Přístup k potřebnému mnoţství zdrojů energie a surovin je jednou ze základních pilířů

nezávislosti a ekonomického rozvoje společnosti. Podmiňuje moţnost ekonomického růstu,

dosaţení vyšší úrovně zaměstnanosti a zvýšení konkurenceschopnosti dané země. Jedná se o

velmi významnou oblast strategických zájmů státu, která je ve značné míře determinována

růstem počtu obyvatelstva a zvyšujícími se nároky na ţivotní úroveň na jedné straně a

vyčerpáváním přírodních zdrojů jak v lokálním, tak i globálním měřítku na straně druhé.

Vyčerpávání přírodních zdrojů

Vyčerpávání přírodních zdrojů představuje kvantitativní změny zásob přírodního kapitálu v

důsledku jeho fyzického odstranění a spotřebování. Vyčerpávání obnovitelných zdrojů

znamená pouţití části úrody, těţby dřeva, úlovků atd. nad úroveň přírodní regenerace; u

neobnovitelných zdrojů jde o vytěţené mnoţství objektivně omezené zásoby zdroje

(omezenost zásob je však relativní zejména z hlediska v potaz braného časového horizontu).

Proces vyčerpávání zejména neobnovitelných zdrojů vyvolává diskuse o moţnosti zajištění

udrţitelného rozvoje vůbec.

Koncepty slabé a silné udržitelnosti

Z hlediska způsobu zachování zásoby přírodních aktiv jsou v rámci ekonomických studií

rozlišovány koncepty tzv. slabé a silné udrţitelnosti. Koncept slabé udrţitelnosti předpokládá

moţnost substituce jednotlivých sloţek ekonomických a přírodních aktiv (např. technologie

recyklace vs. prvotní suroviny) a přírodních aktiv navzájem (např. uhlí vs. jaderná paliva).

Koncept silné udrţitelnosti odmítá moţnost substituce a vyţaduje nesniţující se zásobu všech

sloţek přírodních aktiv. Nepředpokládá tedy čerpání neobnovitelných zdrojů a umoţňuje

čerpat jen obnovitelné zdroje v mezích jejich přírodní regenerační schopnosti.

Státní energetická koncepce

Státní energetická koncepce je velmi významným strategickým dokumentem státu. Vyjadřuje

dlouhodobou vizi a cíle energetického hospodářství v souladu s potřebami rozvoje v oblasti

ekonomické, společenské a environmentální. Mezi primární cíle státní energetické koncepce

patří a) dlouhodobá udrţitelnost dodávek energie (běţná dostupnost primárních energetických

zdrojů), b) podpora konkurenceschopnosti (přijatelné dopady na strukturu nákladů výrobců

zboţí a sluţeb určených jak pro domácí trh, tak i pro vývoz), c) zabezpečení environmentální

udrţitelnosti (společensky přijatelný vliv na ţivotní prostředí), d) zajištění tzv. energetické

bezpečnosti (spolehlivost dodávek energií v krizových situacích a v podmínkách vyčerpávání

primárních energetických zdrojů), e) poskytování systematického a předvídatelného rámce

vývoje energetického trhu. Státní energetická koncepce ve své řadě slouţí pro vypracování

energetických koncepcí menších územních celků, stejně tak jako i strategii rozvoje

jednotlivých trţních subjektů.

54

Surovinová politika

Surovinová politika je dalším významným strategickým dokumentem, který má přímou vazbu

na státní energetickou koncepci. Předmětem surovinové politiky v oblasti nerostných surovin

jsou především palivoenergetické, rudní, nerudní a stavební suroviny, a to jak z prvotních, tak

i z druhotných zdrojů. Za prvotní suroviny se povaţují přírodní látky anorganického nebo

organického původu určené k dalšímu zpracování. Druhotné jsou suroviny získané z odpadu,

které jsou způsobilé k dalšímu hospodářskému nebo jinému vyuţití. Nedílnou součástí

surovinové politiky jsou dále dílčí politiky v oblasti obnovitelných zdrojů, jako voda, dřevní

hmota, zemědělské suroviny apod. Společným cílem těchto politik je ovlivňování vyuţívání

tuzemských zdrojů surovin a získávání surovin v zahraničí s cílem zabezpečit vstupy do

ekonomických procesů se zvláštním zřetelem k společenským zájmům a ochraně přírodních,

kulturních a krajinných hodnot.

Otázky

1. Definujte pojem energetická nezávislost zemí.

2. Jaký význam má energetická nezávislost zemí? Jaký má vliv na mezinárodní obchod?

3. Jak byste charakterizovali surovinovou politiku ČR?

4. Jaké má ČR dostupné zdroje energie?

5. Jak se řeší problematika obnovitelných zdrojů energie a surovin na území ČR?

6. Jaké jsou základní předpoklady a scénáře aktuální Státní energetická koncepce ČR?

7. Popište situaci ohledně vyuţívání obnovitelných zdrojů ve světě – proveďte srovnání se

situací v ČR.

8. Znáte nějaké nové alternativní zdroje energie a surovin diskutované v poslední době?

9. Pokuste se o formulaci scénáře vývoje energetické situace v ČR v horizontu dalších 10, 50

nebo 100 let.


1. Trvale udrţitelný rozvoj je takový sociálně ekonomický rozvoj, který umoţňuje současné

společnosti i budoucím generacím uspokojovat potřeby a přitom nesniţuje rozmanitost

přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. - Jak rozumíte této definici? Je takový

rozvoj moţný? Je slučitelný a) sociální rozvoj a trvalá udrţitelnost, b) ekonomický rozvoj

a trvalá udrţitelnost?

2. Jak by vypadala ekonomika, kdyby byly důsledně dodrţovány principy trvale udrţitelného

rozvoje? Jaký stav vazeb ekonomiky a ţivotního prostředí je pro ČR trvale udrţitelný?

Kdo to má určit a základě jakých faktorů?

3. Jak je moţné zvýšit podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie? Nastiňte

problematiku a navrhněte jednu ideu či návrh řešení a obhajte je.

4. Je vhodné dotovat výrobu tzv. zelené energie? Jaká to má pozitiva a negativa? Jaká by

měla být výše dotace?

5. Jaké výhody a nevýhody mají biopaliva? Měla by se podporovat výroba biopaliv?

6. Územní limity těţby – prolomení nebo ponechání? Jaké jsou kladné a záporné stránky

obou řešení? Jaké faktory by měly být zvaţovány při rozhodnutí?

7. Jak mohou opatření vlády vedoucí primárně k ochraně ţivotního prostředí sniţovat

nezaměstnanost? Mohou ji i zvyšovat?

55


Větrná energetika – případ Dánska

Větrné elektrárny v Dánsku vyrábějí tolik elektrické energie, ţe by to pokrylo zhruba 19 %

tamní poptávky. Ve skutečnosti však větrná energie v Dánsku v roce 2006 pokrývala

pouhých 5 % roční spotřeby elektřiny a v uplynulých pěti letech to bylo průměrně 9,7 %.

Vítr je nestálým zdrojem energie, který má specifické nároky na zařízení přenosové

soustavy. Dánsko nemá vysokokapacitní zálohovací zařízení a jeho rozvodný systém musí

neustále vyrovnávat rozdíl mezi výrobou a spotřebou elektřiny.

Vítr na export

Vyváţený systém dodávek elektrické energie se daří udrţet díky sousedním zemím: Norsko a

Švédsko poskytují díky propojovacím zařízením Dánsku, Německu a Nizozemsku významné

mnoţství krátkodobé vyvaţující rezervy. Dodávky elektřiny z vodních elektráren v Norsku a

ve Švédsku lze rychle navýšit nebo sníţit, a tak norská jezera „zálohují― určitý podíl dánské

větrné energie.

V uplynulých osmi letech západní Dánsko vyvezlo (nemohlo vyuţít) průměrně 57 %

větrné energie, kterou vyrobilo, a východní Dánsko v průměru 45 %. Exportovaná větrná

energie, za kterou platí dánské domácnosti, přináší materiální výhody v podobě levné

elektřiny a odloţené investice do nových spotřebičů pro spotřebitele ve Švédsku a v Norsku,

ale dánským spotřebitelům nepřináší nic. Daně a poplatky za elektřinu jsou pro dánské

domácnosti zdaleka nejdraţší v Evropské unii (podle OECD má Dánsko nejvyšší daňovou

zátěţ na světě). Celková hodnota vyvezené dotované energie v letech 2001–2008 byla 916

mil. EUR.

[…]

Větrná energie v Dánsku nahradila některé termální zdroje a je drahým způsobem jak

ušetřit emise CO2. Náklady, které daňoví poplatníci v Dánsku za produkci větrné elektřiny

platí, rostou díky neschopnosti vyuţívat velké přebytky. A ty se ještě zvýší v roce 2013, kdy

mají být uvedeny do provozu další 800 MW větrné turbíny při pobřeţí. Téměř veškerá větrná

energie, kterou vyprodukují, půjde na vývoz. Je prakticky nemoţné v dohledné době zajistit,

aby země spotřebovávala veškerou větrnou energii, kterou vyrobí, a bude to čistě hypotetická

moţnost, dokud se nezvýší spotřeba elektrické energie nebo nebudou vyvinuta nová

technologická řešení na straně poptávky.

Nízká ţivotnost

Navzdory mnohým nevýhodám má větrná energie jednu pozoruhodnou výhodu – totiţ, ţe

stejně jako u jaderné energetiky jsou po zaplacení kapitálu její mezní náklady na provoz

velmi nízké. Na rozdíl od jaderné energetiky se však ţivotnost většiny větrných turbín

pohybuje v rozmezí 10–15 let. Ţivotnost běţných elektráren je 40–60 let.

Dánský parlament přijal v roce 2008 rozhodnutí, ţe v roce 2025 musí 50 % elektřiny

pocházet z obnovitelných zdrojů, převáţně z větrné energie. To bude znamenat přijetí

drastických opatření, která změní celý energetický systém země, včetně vyřazení stávajících,

vysoce kvalitních kapacit. V kaţdém případě nebudou Švédsko a Norsko schopny vyváţit

rozdíl mezi výrobou a spotřebou elektřiny z dalších větrných elektráren, které se mají stavět i

v Německu a v Nizozemsku.

Politika dánské vlády, kterou je navýšení podílu větrné energie, byla a je realizovatelná

pouze prostřednictvím významných dotací podporujících majitele větrných elektráren. Uţ jen

to, ţe tuto politiku vláda schválila, bylo nepřímou dotací, která vyvolala poptávku po

56

větrných elektrárnách ze strany elektrárenských společností. Ţádná větrná energetika by v

Dánsku bez státních dotací neexistovala, na základě trţních podmínek by nemohla

konkurovat.

V Dánsku pracuje ve větrné energetice 28 400 lidí. To však není konečný důsledek

dotací do této oblasti. V dlouhodobém horizontu nedojde ke zvýšení zaměstnanosti, ale

pouze k přesunu pracovní síly z oblastí, které nejsou dotovány, do těch, které dotovány jsou.

V některých regionech tak můţe dojít ke zvýšení nezaměstnanosti. Velmi optimistický

přibliţný odhad vzniku nových pracovních míst počítá s navýšením zaměstnanosti v oblasti

větrné energetiky o 10 %. V takovém případě by dotace na jedno vytvořené místo činila 90

000–140 000 USD ročně, to jest 175–250 % průměrného příjmu dánského dělníka ve

zpracovatelském průmyslu.

Důsledkem vládních dotací do větrné energetiky byl přesun od produktivní

zaměstnanosti v ostatních sektorech k méně produktivní zaměstnanosti ve větrném průmyslu.

[…]

Zdroj: Brodský (2010)

Otázky:

1. Shrňte základní problémy, s kterými se Dánsko potýká v oblasti větrné energie. Jak byste

řešili tyto problémy?

2. Jak přebytek elektrické energie v Dánsku ovlivňuje spotřebitele v sousedních zemích?

3. Jaké jsou nezbytné předpoklady pro to, aby si Dánsko mohlo dovolit tak vysoký podíl

obnovitelných zdrojů energie?

11.4 Téma prezentace na cvičení Obnovitelné zdroje energie a surovin

Energetická samostatnost a závislost zemí; vliv na mezinárodní obchod.

Vyuţívání obnovitelných zdrojů ve světě a srovnání se situací v ČR. Nové alternativní

zdroje energie a surovin.

Jaká je surovinová politika ČR? Jaké zdroje energie jsou dostupné v podmínkách ČR?

Problematika obnovitelných zdrojů energie a surovin na území ČR. Státní energetická

koncepce ČR.

Výhled do budoucna a dopad na energetickou politiku ČR.

57


Obrázek 11. Externality a neefektivnost

Otázky:

1. Který z grafů zobrazuje situaci na trhu ovlivněném existencí pozitivních externalit a který

situaci na trhu ovlivněném existencí negativních externalit?

2. Vysvětlete a popište pomocí grafů, jakým způsobem se projevuje neefektivnost kvůli

existenci pozitivní a negativní externality.

(a) (b)

MC1

P

Q

P2

0

D

Q2

MC2

P1

Q1

S P

Q

P2

0

MU1

Q1

P1

Q2

MU2

58

12 Oceňování složek životního prostředí

Cílem cvičení je seznámit studenty s problematikou koncepce ekonomického oceňování

statků ţivotního prostředí obecně. Dále je cílem analýza silných a slabých stránek a způsobů

praktické aplikace vybraných metod.

12.1 Vybrané teoretické aspekty problematiky

Přírodní kapitál

Z hlediska klasické ekonomické teorie je kapitál jedním z výrobních faktorů, který má

následující vlastnosti: a) je pouţíván pro výrobu dalších produktů, b) je postupně opotřebová-

ván v průběhu několika výrobních cyklů a předává postupně svou hodnotu produktu, na jehoţ

výrobě se podílí. Na základě analýzy vlastností přírodního kapitálu lze však tvrdit, ţe je z

mnoha hledisek podobný konvenčnímu ekonomickému kapitálu. V doplnění k poskytování

vstupů přírodních zdrojů do výroby plní přírodní kapitál také funkce environmentální (např.

odstraňování odpadu), funkce ekologické (např. kontrola povodní a klimatu) či poskytuje další

mimoekonomické hodnoty (např. přírodní krása).

Potřeba oceňování složek přírodního kapitálu

Některé prvky přírodního kapitálu jsou přímo zachyceny (a bezprostředně hodnoceny)

v rámci trţních vztahů (např. trh pozemků). V určitých případech je však zapotřebí hodnotu

environmentálních funkcí oddělit. Jedná se např. o externí náklady spojené s vypouštěním

polutantů nezahrnutých do celkových nákladů podniků, které tvoří v tradičním účetnictví

součást podnikových zisků. Dalším příkladem vyuţití oceňování je např. nutnost definovat

výši poplatků k ochraně ţivotního prostředí, pokut, ceny povolenek apod. K tomu slouţí

systémy environmentálního účetnictví.

Tržní metody oceňování

Je obecně doporučováno v maximální míře pouţívat tradiční oceňovací techniky. Tak

například na makroekonomické úrovni je obecně doporučováno v maximální míře pouţívat

trţní ceny. Některé prvky přírodního kapitálu jsou přímo zachyceny a tedy i bezprostředně

hodnoceny v rámci trţních vztahů (např. trh pozemků). Pokud však neprobíhají ţádné trţní

transakce ve vztahu k analyzovaným sloţkám přírodního kapitálu, je moţné pouţít informace

o srovnatelných trţních operacích. Druhou nejlepší technikou je metoda čisté současné

hodnoty očekávaných uţitků spojených s vyuţíváním přírodního statku (např. hodnota zásoby

uhlí odvozena od hodnoty časti budoucích toků renty). Třetí v pořadí je nákladová metoda,

která umoţňuje odhad alespoň dolní hranice ceny (např. náklady na aktivity zabraňující

výskytu nebo eliminující následky environmentálních škod – tzv. metoda defenzivních či

preventivních výdajů či metoda reprodukčních nákladů).

Metody mimotržního oceňování

Metody mimotrţního oceňování přímo či nepřímo odhalují preference ekonomických

subjektů v podobě ochoty zaplatit (např. za zlepšení environmentálního stavu), nebo ochotu

přijmout kompenzace (např. za zhoršení stavu ţivotního prostředí). Hlavním předpokladem

mimotrţního hodnocení je fakt, ţe absence specifického trhu neznamená, ţe sloţka přírodního

kapitálu nemá ekonomickou hodnotu pro individuální subjekty či jejich skupiny. V rámci

mimotrţních metod oceňování jsou buď pozorovány trhy přímo spojené s analyzovanou

sloţkou přírodního kapitálu, nebo jsou trţní podmínky kompletně simulovány. Příkladem

první moţnosti je metoda hédonického oceňování, kdy je ochota platit za environmentální

59

uţitky odvozena od rozdílu cen nemovitostí např. v lokalitě s bohatou zelení a v lokalitě, kde

stromy nejsou. Do skupiny těchto metod patří i metoda cestovních nákladů. Příkladem druhé

moţnosti je metoda kontingenčního hodnocení, kde po předchozím popisu problému

odpovídají respondenti na otázky, kolik by byli hypoteticky ochotni zaplatit např. za

zachování lesů v lokalitě apod. Mimotrţní metody jsou ve značné míře kritizovány kvůli

jejich spekulativnosti a značné závislosti na různých předpokladech a zjednodušeních.

Jaká metoda oceňování je správná?

Je třeba dále zdůraznit, ţe v současné době není shoda ohledně metod oceňování. Měly by být

techniky oceňování „univerzální―, nebo by měly různé státy pouţívat techniky přizpůsobené

jejich realitě a potřebám? Které z četných existujících technik netrţního oceňování dát

přednost? Flexibilita a experimentální povaha integrovaného systému environmentálního a

ekonomického účetnictví nezaručuje srovnatelnost výsledků různých metod oceňování, které

jsou často limitovány disponibilními údaji.

Otázky

1. Jaké jsou společné rysy přírodního a konvenčního ekonomického kapitálu? V čem jsou

odlišné?

2. Uveďte oblasti lidské činnosti, které přímo či nepřímo vyţadují monetární ocenění sloţek

přírody?

3. Jaké jsou základní slabiny metod mimotrţního oceňování?

4. Jaká z metod mimotrţního oceňování se vám jeví jako nejobjektivnější a proč?


1. Jak se určuje hodnota na trhu? Jak byste ocenili hodnotu stromu (například strom za

oknem učebny)?

2. Jaké výdaje mohou vynakládat domácnosti na ochranu ţivotního prostředí (preventivní

výdaje) či na ochranu před negativními účinky poškozeného ţivotního prostředí (výdaje

na nápravu)?

3. Jaká je a jaká by podle vás měla být výše poplatku za odnětí půdy ze zemědělského nebo

lesního půdního fondu? Jak byste k jeho ustanovení přistupovali?

4. Jakou metodu byste pouţili pro hodnocení a) škod důlní činnosti, b) škod spojených s

hlukem na letišti, c) škod spojených s dostavbou dálnice D8 přes České středohoří?


Kolik stojí ropná skvrna?

Dne 24. března 1989 ztroskotal v zálivu prince Williama (Aljaška) ropný tanker Exxon

Valdez. Plavidlo odbočilo z normální plavební dráhy ve snaze vyhnout se ledu. Během 6

hodin z tankeru uniklo cca 41 milionů litrů ropy z celkového nákladu 200 milionů litrů.

Ropná skvrna pokryla přes 1 770 kilometrů pobřeţí Aljašky. Jednalo se v té době o největší

ropnou skvrnu v americkém vodním prostoru.

Související nápravná opatření si vyţádala větší počet lidí a zařízení neţ jakákoliv jiná

ropná skvrna v historii USA. Během vyvrcholení prací v rámci odstraňování znečištění bylo

zapojeno přes 11 tisíc lidí, 1400 plavidel a 85 letounů. Likvidace následků na pobřeţí v roce

60

1989 probíhala od dubna do září. Pokračovaní následovalo v letech 1990 a 1991 s tím, ţe

v letních měsících probíhalo odstraňování ropy a v zimních byl prováděn omezený

monitoring pobřeţí, který pokračuje doposud.

Stát Aljaška financoval několik studií zaměřených na hodnocení krátkodobých

ekonomických důsledků katastrofy. Níţe jsou uvedeny některé závěry.

Ztráty spojené s rekreačním rybařením

Ztráty v této oblasti jsou spojeny s útlumem sportovního rybaření v důsledku vzniku ropné

skvrny. Pro účely odhadu byly pouţity počty rybářů a jejich návštěv, délka průměrné

návštěvy, plocha určená k rybaření a údaje o druhové skladbě ryb. Pro rok 1989 se v

přepočtu odhad ztráty pohyboval v rozpětí od 0 do 16,8 miliard Kč; v roce 1990 od 0,1 do

1,5 miliardy Kč.

Ztráty spojené s cestovním ruchem

Ve vztahu k cestovnímu ruchu měla skvrna jak negativní, tak i pozitivní důsledky. Mezi

nejvýznamnější negativní dopady lze zařadit: a) sníţení návštěvnosti postiţených oblastí pro

rekreační účely v důsledku nedostatku sluţeb (ubytování, rekreační plavidla, aerotaxi); b)

významný nedostatek pracovní síly vyvolaný tím, ţe obsluţný personál byl zaměstnán

v rámci likvidace následků katastrofy, kde byl podstatně lépe finančně ohodnocen; c) 16 %

obchodníků vykázalo sníţení výsledků ve srovnání s očekávanými.

Nejvýznamnější pozitivní dopad byl spojen s růstem ekonomické aktivity v důsledku

likvidace následků katastrofy a s tím související trţby hotelů, sluţeb taxi, autopůjčoven aj.

Existenční hodnota

Ekonomové se pokusili odhadnout rozsah sníţení tzv. existenční hodnoty regionu v důsledku

katastrofy. Existenční hodnotu nelze zachytit prostřednictvím trţního mechanismu. Proto

byla pouţita metoda kontingenčního oceňování. Výsledný odhad činil 142 aţ 209 miliard Kč.

V podstatě se jednalo o odhad ochoty veřejnosti platit za zabránění vzniku další podobné

katastrofy.

Náklady na reprodukci ptactva a savců

Tyto náklady zahrnují přemístění a rehabilitaci časti ptáků a savců poškozených či uhynulých

v důsledku katastrofy. Odhady se pohybují v mezích od 0,58 do 8,7 milionů Kč za mořské

savce (vydra mořská, velryba, lachtan, tuleň), od 3,6 do 14,5 tisíc Kč za suchozemská zvířata

(medvěd, vydra říční, norek, jelen) a od 4,9 do 174 tisíc Kč za mořské ptáky.

Právní odpovědnost ExxonMobil

Vyrovnání mezi státem Aljaška a firmou Exxon bylo schváleno soudem dne 9. října 1991.

Rozhodnutí se týkalo následujících obvinění jak trestněprávní, tak i občanskoprávní povahy,

která byla podána orgány veřejné moci za účelem nápravy škod spojených s únikem ropy.

Dohoda na základě přiznání viny

Exxon dostal pokutu ve výši 4,4 miliardy Kč. Jedná se o největší pokutu udělenou za škodu

environmentální povahy. Soud následně prominul 3,6 miliardy Kč s přihlédnutím ke

skutečnosti, ţe Exxon aktivně spolupracoval na odstraňování následků katastrofy a vyplácel

nárokované škody jednotlivým soukromníkům. Ze zbylých 800 milionů Kč bylo 350 milionů

Kč poskytnuto Severoamerickému fondu pro konservaci mokřadů.

Náhrada škody v trestním právu

Exxon souhlasil s výplatou 2,9 miliardy Kč za škody vzniklé rybám, zvířatům a krajině

61

regionu. Tyto prostředky byly rozděleny mezi federální a státní vládu.

Vyrovnání v občanském právu

Exxon v této souvislosti souhlasil s výplatou 26 miliard Kč prostřednictvím 10 ročních

splátek. Poslední platba byla přijata v září 2001. Rozsudek dále umoţňoval orgánům

federální a statní moci dodatečně nárokovat částku aţ 2,9 miliardy Kč v období mezi roky

2002 a 2006.

Odpovědnost ExxonMobil

ExxonMobil uznal, ţe ropná skvrna Exxon Valdez byla tragickou nehodou a vyjádřil

politování. ExxonMobil bezprostředně zaplatil 8,7 miliardy Kč více neţ 11 000 tisícům

obyvatelům Aljašky a podnikům poškozeným ropnou skvrnou. Dále mezi lety 1989 a 1992

vynaloţil 64 miliardy Kč na likvidaci důsledků v zálivu prince Williama.

Zdroj: volně převzato z Cleveland (2010)

Otázky:

1. Které způsoby oceňování sloţek ţivotního prostředí byly pouţity v uvedeném článku?

2. Z čeho se mohla odvozovat reprodukční hodnota jednotlivých druhů ptactva a savců?

3. Které z uvedených metod povaţujete v daném případě za vhodně a které za nevhodně

pouţité?

4. Jak ovlivnila uvedená katastrofa ekonomickou aktivitu v regionu?

12.4 Téma prezentace na cvičení Oceňování složek životního prostředí

Význam a cíle oceňování sloţek ţivotního prostředí.

Problémy a specifika oceňování sloţek ţivotního prostředí.

Metodické přístupy k oceňování sloţek ţivotního prostředí a moţnosti (oblasti) jejich

pouţití. Silné a slabé stránky oceňovacích metod:

- defenzivních či preventivních výdajů (averting behaviour, avoidance costs),

- reprodukčních nákladů (replacement/restoration costs),

- cestovních nákladů (travel cost),

- kontingenčního hodnocení (contingent valuation),

- tzv. expertních (např. hesenská).

Příklad pouţití vybrané oceňovací metody v praxi.

62


Obrázek 12. Metoda cestovních nákladů

Pozn.: Obrázek (a) znázorňuje výsledek modelování poptávky po environmentálním statku v případě absence

vstupného; obrázek (b) znázorňuje výsledek modelování poptávky po environmentálním statku v případě

existence vstupného na úrovni P1.

Otázky

1. Pokud se jedná o metodu cestovních nákladů, jaké proměnné jsou označeny písmeny P a

Q?

2. Jaká je výše spotřebitelského přebytku a) v případě absence vstupného, b) v případě výše

vstupného na úrovni P1?

3. Jaká je uţitná hodnota lokality v kaţdém z případů? Jakým způsobem lze její výši

odvodit?

0

P

Q 0

D

0

P

Q

P1

0

D

Q1

(a) (b)

63

Zdroje

BRODSKÝ, J. Větrná energetika – případ Dánska [online]. 29. března 2010. [cit. 17. 6. 2011].

<http://neviditelnypes.lidovky.cz/ekonomika-vetrna-energetika-pripad-danska-fil-

/p_ekonomika.asp?c=A100327_225718_p_ekonomika_wag>.

CENIA. Kapitola 28 dokumentu AGENDA 21 [online]. CENIA, 2011. [cit. 5. 6. 2011].

<http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFGSI0KM/$FILE/kap_28_ma21.pdf >.

CLEVELAND, C. et al. Exxon Valdez oil spill [online]. In: Encyclopedia of Earth. Eds. CLEVELAND, C.

Environmental Information Coalition, National Council for Science and the Environment: Washington, D.C.

2010. [cit. 2. 9. 2011] <http://www.eoearth.org/article/Exxon_Valdez_oil_spill?topic=58075>

ČTK. Zastavuje se odlesňování naší planety? [online]. Aktualizováno 10. 12. 2006. [cit. 2. 5. 2011].

<http://www.katastrofy.com/scripts/index.php?id_nad=5973>.

DRESNER, S. Ekologická daňová reforma: Co si myslí západní Evropa? In: ŠČASNÝ, M. (ed.) Konsolidace

vládnutí a podnikání v České republice a Evropské unii 4. Environmentální daňová reforma - Optimální

fiskální politika nebo efektivní politika ţivotního prostředí? Matfyzpress: Praha, 2002.

DVOŘÁK, J.; HORÁK, J. Dopravní postřehy ze Stockholmu [online]. Praha: Ministerstvo vnitra České

republiky, 2010. [cit. 25. 8. 2011]. <http://www.mvcr.cz/clanek/dopravni-postrehy-ze-stockholmu.aspx>.

ENVIROS. Zpráva zavedení a porovnání moţnosti zavedení ekonomických nástrojů pro vybrané obaly.

ENVIROS: Praha, 2007.

FARGHALI, H. Na poslední chvíli vzniká plán, jak zabránit zdraţení proudu [online]. 1. září 2010. [cit. 17. 6.

2011]. <http://ekonomika.idnes.cz/na-posledni-chvili-vznika-plan-jak-zabranit-zdrazeni-proudu-plg-

/ekonomika.aspx?c=A100831_215346_ekonomika_iky>.

HECZKO, S. Světová ekonomika a globální problémy lidstva [online]. 29. 12. 2005. [cit. 2. 5. 2011].

<http://blisty.cz/art/26306.html>.

HOLMAN, R.: Ekonomie. 4. aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2005.

CHARVÁT, H. Reuters: Celosvětové odlesňování se zpomaluje, i kdyţ velmi zvolna [online]. 16. března 2007.

[cit. 2. 5. 2011]. <http://www.ecomonitor.cz/zprava.shtml?x=1975698>.

KEMÉNYOVÁ, Z., WEIKERT, P. Lidé vyhráli boj o ticho. Limity hluku se nezvýší [online]. 22.05.2011. [cit. 2.

6. 2011]. <http://www.enviweb.cz/clanek/hluk/86648/lide-vyhrali-boj-o-ticho-limity-hluku-se-nezvysi>.

KUTÁK, A. Regionální obchodování s emisemi v USA na vzestupu [online]. 6. 9. 2010. [cit. 21. 8. 2011].

<http://www.boell.cz/web/50-934.html>.

LOMBORG, B. Skeptický ekolog - Jaký je skutečný stav Země. Praha: Dokořán, 2006.

MŢP ČR. Principy a harmonogram ekologické daňové reformy. Praha: MŢP ČR, 2007a. CHARVÁT, H. EDR –

rok první. In Ekolist, 03/2009. S. 8-9.

MŢP. Environmentální prohlášení EMAS. Ministerstvo ţivotního prostředí: Praha, 2008.

NONDEK, L. Větrná energetika a český venkov [online]. 2005. [cit. 2. 5. 2011].

<http://www.dejmalka.cz/htm/content/vav.pdf>.

PAČES, V. et al. Zpráva Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v

dlouhodobém časovém horizontu. Verze k oponentuře 30.9.2008 [online]. 30.9.2008. [cit. 2009-2-3].

<http://www.vlada.cz/assets/ppov/nezavisla-energeticka-komise/aktuality/Pracovni-verze-k-oponenture.pdf>

PRAVDA, P., TOMANOVÁ, L. Hostětín: vesničce, kterou navštívil Charles, zachránila ekologie ţivot [online].

2. dubna 2010. [cit. 22. 5. 2011]. <http://cestovani.idnes.cz/hostetin-vesnicce-kterou-navstivil-charles-

zachranila-ekologie-zivot-1mg-/igcechy.aspx?c=A100331_161606_igcechy_tom>.

RITSCHELOVÁ, I. a kol.: Dopad změn environmentálních poplatků na konkurenceschopnost podniků. Praha:

CENIA, 2008.

RITSCHELOVÁ, I. a kol.: Politika ţivotního prostředí Vybrané kapitoly. Ústí nad Labem: Univerzita J. E.

Purkyně v Ústí nad Labem, 2006.

RITSCHELOVÁ, I., HÁJEK M., TOŠOVSKÁ, E. GEUSS, E, PASQUARELO, T. Úvod do politiky ţivotního

prostředí. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2002. ISBN 80-7044-414-2.

RITSCHELOVÁ, I., TOŠOVSKÁ, E., SEJÁK J., HÁJEK M. Úvod do ekonomiky ţivotního prostředí. Ústí nad

Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2004. ISBN 80-7044-581-5.

SUŠANKA, F. Energetici omezení státní podpory velkých solárních elektráren vítají [online]. 15. 09. 2010. [cit.

17. 10. 2011]. <http://zpravy.kurzy.cz/243793-energetici-omezeni-statni-podpory-velkych-solarnich-

elektraren-vitaji/>.

SVAZ PRŮMYSLU A DOPRAVY ČR. Studie předpokládaných dopadů systemu obchodování s povolenkami

na emise CO2 po roce 2012 na ekonomiku ČR. Praha: Svaz průmyslu a dopravy ČR, 2008.

SVRŠEK, J. Zpráva o ţivotním prostředí [online]. 2005. [cit. 2. 5. 2011].

<http://natura.baf.cz/natura/2005/5/20050505.html>.

64

TOŠOVSKÁ, E., SIDOROV, E., RITSCHELOVÁ, I., FARSKÝ, M. Makroekonomické souvislosti ochrany

ţivotního prostředí. Praha: C. H. Beck, 2010.

TRYLČ, L. Zálohový systém na jednocestné PET lahve a plechovky by vyřešil jen část problému [online]. 25. 2.

2011. [cit. 17. 10. 2011]. <http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/ladislav-trylc-zalohovy-system-

na-jednocestne-pet-lahve-a-plechovky-by-vyresil-jen-cast-problemu>.

65

Název: Ekonomika ţivotního prostředí. Cvičebnice

Autoři: Egor Sidorov, Ph.D. a Ing. Jakub Vosátka, Ph.D.

Jazyková korektura: Mgr. Kateřina Macounová

Vydavatel: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Tisk: MINO, Ústí nad Labem

Náklad: 140

Počet stran: 65

Rok vydání: 2011

ISBN: XXXXXXX

Ekonomika životního prostředí...

Documents

Transcript of Ekonomika životního prostředí...