1. # - Text je pevzat z 2. opravenho vydn, Dharmagaia, Praha 1999. - K vydn na internetu poskytla Dharmagaia. (www.dharmagaia.cz) - Dal Bondyho fulltexty na internetu: sweb.cz/ebondy - Poznmka redaktora internetovho vydn: Text je rozdlen na dv sti. Nkolik strnek ped koncem prvn sti oznail autor v roce 2001 zlomov msto. Do tohoto msta je podna kritika substannch model. Od tohoto msta a do konce dla je jen tato kritika prohlubovna a nazrna z rznch stran, nic fundamentlnho k n nen pipojeno. Pesto je, dle nzoru redaktora, vce ne uiten pro pln pochopen dla, studovat i tuto druhou st.) TCHA Z ONTOLOGIE Substann a nesubstann model v ontologii VODEM Ve sv pedchzejc prci, na kterou tato navazuje, pokusil jsem se zdvodnit nutnost vypracovn nesubstannho modelu v ontologii zvlt z hlediska filosofie prodnch vd a vlastnch djin filosofie. Rozbory neudritelnch filosoficko-logickch apori, kter v sob obsahuj kategorie ontologick substance a vechny ontologick modely, kter z tto kategorie vychzej, provedl jsem do urit mry ji v pedel prci, a zde se k nim vracm nikoliv v jejich hrnu, ale zvlt v nkterch specilnch detailech se specifickm zetelem k axiologickm aspektm zkouman problematiky. Do urit mry jsou prv dokonce axiologick otzky metodologickm vchodiskem cel tto dal prce. Tento snad ponkud neobvykl pstup k ontologick problematice uke se, doufm, jako oprvnn v celkov souvislosti textu. V cel prci je vdom -- a na zvrenou kapitolu -- abstrahovno od spoleensko-historickch hledisek. Spoleensko-historickou podmnnost hypostazovn kategorie ontologick substance v evropsk antick filosofii a spoleensko-historick dvody 2. # jejho upevnn a jejho funknho vyuvn v dalm vvoji evropskho mylen jsem rozebral zvlt v prci pedchoz, stejn jako speciln historicko-filosofickou otzku vvoje ontologickch koncepc zejmna v novovk filosofii a po souasnost -- a nevracm se k n v pedkldan prci. Urit abstraktnost v pstupu k problematice se mi jevila bt funkn vzhledem k tomu, e jsem chtl pokud mono vyerpvajcm zpsobem rozebrat zvlt tradin substann ontologick modely i z hlediska jejich ist teoretick a logick neudritelnosti. Z tho dvodu jsem se podrobnji zabval jednotlivmi nuancemi zkladnho teistickho modelu v ontologii. Vlastn vklad nesubstannho modelu v tto prci tedy neopakuje rozbory, kter jsem provedl v prci pedchzejc: krom strnek uvedench ve tk se to zejmna problematiky kategorie objektivn reality (hmoty) a kategorie jednotliviny v nesubstannm pojet. Vypracovn nesubstannho modelu v ontologii vdeckou metodou materialistick dialektiky, kol, kter nutn pesahuje schopnosti jednotlivce, nepokldm za samoeln a spoleensky odtait teoretick cvien, ale za dleit kol v rozvjen a prohlubovn vdeckho svtovho nzoru. Vdy dosud v praxi vechny nemarxistick filosofie stoj na platform modelu substannho. Spoleensky aktuln vznam vypracovn nesubstannho pojet pokusit jsem se ukzat v textu, a prv z tohoto hlediska pokldm prci na tchto otzkch za potebnou prv ji v obdob vstavby beztdn spolenosti. Vznam filosofie pro socialistickou spolenost bude vzrstat mrn jejmu dovrovan a perstn v rozvinut komunismus a filosofick poznn bude se stvat ve stle vt me lidskou potebou. Prci na nesubstannm modelu nepovauji ani pro sebe za zakonenou tmto pojednnm. Konkretizace otzek, je v tto prci jsou vdom eeny jen v abstraktn rovin, konkretizace v prv ad v oblasti teorie vdeckho komunismu, kter se svm antropologickm aspektem 3. # zce pimyk k axiologick problematice, jak je rozvjena v tto prci, to je pedmt, na nm bych chtl pracovat v nejblich letech. Napsna byla tato prce na jae r. 1962. //Meditace// Kdy chce lovk zat nco pst, vechny mylenky se mu schovaj a jen zpod stolu, zpod idle, seshora, ze skn na nj dlaj dlouh nos. Nejlpe by snad bylo nepsat vbec nic, zstat leet v posteli a ekat na dal jdlo, a se ozve hlad, na chu k projit se, na nladu ke styku s lidmi nebo na spnek, na ztej den, na nutnost jt do zamstnn, na dt, a pijde a bude se doadovat zbavy, nebo na cokoli jinho, co pijde samo od sebe, prostm chodem "pirozenosti vc". Nen pak ale ivot prv jen epifenomnem metabolickch proces v bukch, jen dsledkem setrvan chuti bunk projevovat se, nesejt vyhladovnm, zastavenm biochemickch proces a co j vm? Nen pak prv lidsk ivot jen vynucenm prvodnm jevem samoblaenstv bunk, kter zcela neproblematicky hodlaj vyut krtk monosti procesovn se a do dna, a erta vd o nehorznosti, ji takto zpsobuj? i nen pak lidsk ivot -- co je pouze v nepatrn modifikac tot -- jen nesvprvnm a zhola nesamostatnm lnkem a prostedkem celho biologickho procesu a pohybu -- tko ci hned vvoje -- jen je sm pro sebe a nebere dn zetel ke svm jednotlivm lnkm? Snad tedy by bylo lpe pece jen nco napsat, nco tvoit, nco prost dlat, njak vbec aktivn naplnit as, ne bt jen pasivn hlnou, z n, na n se odehrv vlastn dn, dn bunk, dn rodu, dn ivota. innosti se mohu stt z pasivnho nositele aktivnm spoluinitelem. Mohu dokonce napnout sv sil uritm smrem, a tak ovlivnit rod, ivot, vesmr, byt samo. Z kanlu, jm se ine, jm komunikuje dn v nezjistitelnm asovm rozpt odkudsi kamsi, mohu se stt ontotvornou, byt spoluurujc, byt petvejc, byt dokonce tvoc veliinou. Bt onm kanlem me bt za uritch pedpoklad velice 4. # "vzneen" (a maximln vznamn), ale bt ontotvornou jednotkou je zejm jet "vzneenj". Avak mm-li nco dlat, neku-li tvoit, mm-li se ontotvorn potkat, dve i pozdji dospji k otzce, pro to mm dlat. Zde eln, kter hvzd se dotkal, je vsakovn vbrzku zoufalstvm jako veletok pskem a nevme ani, zda vytvo alespo podzemn Nil. Tak a lem, a v potu tve pracuji, prost v kad situaci a v kad vtein ivota potkvm pro, na a k emu a ctm, e bez odpovdi na n pestv bt lidsk ivot lidskm ivotem. I //In medias res// Zvata, tm mn rostliny a protozoa, nepchaj, jak znmo, sebevradu. Dosud znan, patrn pevn st lidi na sebevradu nijak vn nemysl, odsuzuje ji, m z n hrzu, pokld ji za cosi vrcholn "nemorlnho", chorobnho. Pokud njak bytost pijm svou existenci (jej slasti i jej pote) neproblmov, pokud se j nestane vlastn existence ontologickou (nikoli pouze praktickou i pragmatickou) otzkou, potud nepoml na sebevradu a je zajist vechno v podku. Nemlo by dnho smyslu pesvdovat o oprvnnosti, ba dokonce o nutnosti sebevrady kapra, mravence nebo ambu. Ty je bud mono zahubit, nebo je nechat t, ale rozhodn nelze s nimi na toto tma vst diskusi. Jin situace nastv u bytosti, kter poznv svou existenci jako ontologickou otzku i jako nedlnou soust obecn ontologick otzky. Takov bytost nejdve pociuje, a proto stle jasnji poznv, e "osud" jej existence zvis na tom, jak je byt jako takov, byt vbec, ontologick realita. Chpe, e je rozdl mezi tm, mla-li by ontologick realita smysl sama o sob, mla-li by ho pro sebe, mla-li by ho pro sebe i pro ns, i nemla-li by ho vbec. 5. # Chpe, e podle toho je i rozdln "osud" jej vlastn existence a e rozhodnut o pokraovn i peruen jej existence je tmto zpsobem vloeno do jejch rukou. Podle toho, jak ontologick realita je, vypad i vztah tto bytosti k n a tm i k sob sam, svmu bytovn, svm skutkm. //Racionalismus// Hol fakt existence nek tto bytosti nic. Z nho nelze nic poznat, nic vyvodit. Ani sama v sob, tj. tedy zase jen v hlubin sv existence, nepoznv nic -- ovem krom zmatku a biologick pudovosti. Lidsk nitro, jeho tuby a stavy, ba i cel psychologie vetn hlubinn psychologie, by byly tou nejoidnj vdkyn pi hledn odpovdi na ontologickou otzku a vdy by koneckonc stranily jejmu biologicky "pozitivnmu" zodpovzen. (Nevymyk se tomu ani Freud pes Jenscits des Lustprinzips a Ich und Es.) Iracionalita me bt zvrem naeho racionlnho uvaovn, neme vak nikdy bt vchodiskem mylenkovho postupu, protoe pak se z mylenkovho postupu stv konstrukce logickho nesmyslu, by by vypadal sebelogitji. Logick, tj. logicky konstruovan nesmysl (tedy koncepce, kter je zcela bezrozporn, avak vychz z libovolnho, neracionlnho postultu) m jen jednu jedinou vadu, a to tu, e vedle nho je mono postavit neomezen poet jinch stejn logickch nesmysl, mezi nimi nen mono racionln rozhodnout, nbr mezi nimi lze vybrat jen a pouze z iracionlnch motiv, vrou, vl, pragmaticky, podle citu, chuti, zliby, strachu atp., m se vracme pmo do nrue milosrdnho fetiismu. Je nepochybn neobyejn mnoho tch, kte vdomky i nevdomky daj tomu pednost ped racionln vahou, zvlt tehdy, kdy racionln vaha by vedla k zvrm pro jejich existenci negativnm. Je mon, e se lidstvo pod dojmem hrzy, ji psob pohled skutenosti tv v tv, vrt dobrovoln a s velkm kalupem k nboenstv a mesianismu; pak zajist by to, co pu, bylo nazrno jen jako exemplrn dokument "ztrty vry" i "oputnosti bohem", nebo jak se to k, je vak t mon, e se lidstvo postupem asu omrz pohdkstvm, a sice s alem a zoufnm, le 6. # pece s vdomm, e je pravdivj bdn ne sen, podv se na skutenost stzlivma a snad i nebojcnma oima -- pak to, co pu, bude podntem vn vahy. Mluvil jsem o bytosti, kter poznv svou existenci jako ontologickou otzku, i jako soust obecn ontologick otzky. Takov situace nastv tehdy, kdy si nkdo uvdom -- a to ovem nen otzkou intelektulnch prostocvik nebo etby pesimistickch spis, nbr vsledkem hluboko zasahujc ivotn praxe a jejho reflektovn --, e skutky, npl, fakt jeho osobn existence nejsou vznamov relevantn. Sm automatismus prbhu, odehrvn se, existence jej pestv nejen poutat, ale i uspokojovat a uklidovat, akoli donedvna jm jet byl ukolbvn v mrkot jako vtina ostatnch. (Tento uvdomovac proces je ovem letit, avak pro co nejvt zestrunn zmiuji //Upozornn filosofickm antropologm// se o nm jen zcela schematicky. Bylo by vak velkou antropologickou chybou, kdyby se laik domnval, e tento proces je jenom dsledkem njakho omezen existence i jejho "odcizen"; spe naopak existence dostaten pln veho podstatn lidskho umouje rozvit tohoto procesu, kdeto existence omezen, odcizen, vede v "nejlepm" ppad jen k otrvenosti, przdnot a bezclnosti.) Zkrtka eeno -- lovk se zan ptt po vznamu toho veho, resp. nejprve po vznamu osobn existence vbec. Tzn po vznamu nen jet tzn po smyslu (mohli bychom ci, e je to spe tzn po relevanci), a pokusm se pozdji vrtit k tomuto rozlien. eknme, e jako prvn se //Vznam osobn// naskt vaha o monosti vznamu zcela osobnho. Moje osobn existence m vznam "pro mne". Pin mi urit poitky. Lsku, jdlo, spnek, alkohol, estetick poitky apod. Pin mi urit protivenstv, je pemhat psob potchu sui generis a je, i kdy se nedaj pemoci, mohou bt interpretovna pesto jako pozitivn ve smyslu osobnho rstu apod., jak komu libo. Pin mi urit zvazky. Rodinu, dti, snad i ir kontext. Pin mi ppadn i tvr innost: dlo, pln dla, snahu o dlo, je m mt koneckonc vdy spoleensk nebo jinak nadosobn uitek, a tm mi pin maximln 7. # uspokojen. Avak s postupem vku jsou poitky nejednou m dl tm id a bvaj pociovny stle vce jako fdn a vulgrn. Jist i tak lze se jim oddvat, ale nelze v nich ji spatovat vznam osobn existence, a to i v tom ppad, e by nemoc, st, vyerpanost a nuda byly mi jakmsi zzrakem navdy ueteny. //Protivenstv// Protivenstv snet a pemhat je v mld nutn, v pozdjm vku se stv bu drezurou, nebo implikuje otzku: pro je mm "pekonvat", a ne je prost nechat bt? Pro jejich zocelujc i zmoudujc i sebevstavebn inek? Ale pro a k emu se mm zocelovat, zmoudovat, sebevystavovat? Na rovni "osobnho vznamu" existence by bylo lze ci, e jedin proto, abych dokzal lpe snst jet dal protivenstv, a bych je teba dokzal zcela hrav pemhat, nabyl moudr vyrovnanosti a vyrovnan moudrosti st a pak -- umel stejn, jako kdybych toho byl neinil a nedoshl. Otzka pro pemhat protivenstv pesahuje zde rove "osobnho vznamu" a budeme si ji muset poloit znovu na rovni jin. //Zvazky// Lze jet ci, e mm protivenstv pemhat pro zvazky, je mm. Tm se vak dostvme k tmto zvazkm samm. M-li moje existence "osobn vznam", jsou to zvazky vi dtem, rodim, ppadn jinm blzkm osobm. Zvazek je koneckonc vdy sluba i aspo svzanost, ne-volnost, omezen. Ukldat si a snet je vdom a dobrovoln implikuje opt otzku pro. Bu proto, e jsou objekty tto sluby cennj ne j. Pak je vznam m existence v nich, a ne osobn, mj. To pesahuje rmec a musme to opt zkoumat na jin rovni. Nebo pro vlastn poten: ale pak to nejsou zvazky a o slastech jsme u vidli ve, e dve i pozdji omrz. Nebo z lsky. De gustibus non est disputandum. Lska, cit atd. vak nejsou zleitosti nezkalenho rozumu. Lska je jednak sebelska, jednak lidsk at ivoinho pudu, a jako takov me sice nae jednn motivovat, ale tko mu dodvat vznamu. Lska je sice skuten v uritm ohledu vznamo- a hodnotvorn, ale v jinm 8. # smyslu, ne jak by tomu chtli jej apologet. K tomu se vrtm na mst, kde bude poteba pojednat o hodnotch vbec. Na zde uvaovan rovni lska vytv mam, opojen, zaujet, ale nevysvtluje, spe sama potebuje vysvtlen. Pro miluji, nebo pro milovat vbec? Poslze by mi mohly bt zvazky zvazn z dvod "mravnosti". Zde m ovem kad hned na jazyku pro. Kdo tu mravnost stanovil? A a ji stanovili lid, bh nebo proda, pro i tak ml bych j vyhovovat? Na rovni "osobnho vznamu" jsou, zcela pochopiteln, tyto otzky neeiteln. //Dlo// Zbv uvit, zda nem moje existence vznam "pro mne" kvli mmu ppadnmu dlu. Zde mj demokratick cit mi vel podotknout, e pak jsou handicapovni, ppadn zcela diskvalifikovni ti, kte dn nevykonaj. Pak se pro n vymlej ty tchy, e i dti jsou dlo, e samo proit existence je dlo, e i po metai nco zstane apod. I kdy bychom to nakrsn uznali, nic si nepomeme. S dlem //Kohelet// jako bez dla umrme stejn. To je lidem znmo vru odedvna a docela pkn je to napsno u ve Starm zkon. Pouze pro toho, kdo se um omamovat megalomani -- a u oprvnnou, nebo ne -- me se to zdt vznamem. Pak se ale me omamovat mkoli a nachzet v tom vznam sv existence taky. Stzliv a objektivn vzato je vznam dla vznamem pro nco jinho ne pro mne. Pro spolenost teba. A tm, bojm se, jsme s "vznamem existence pro mne" hotovi. A co tu ten postrd, brzy najde dle. //Pro nco jinho// Jestlie nem vznam m existence, existence mne jako bytosti, osamocen, sama pro mne, pak me mt vznam pro nco jinho. V takovm ppad ovem musme opravit vchodisko, z nho jsme mlky vyli. e toti se v ontologickm tzn jedn o jednotlivho lovka; e lovk jako jedinec je tm, emu je dluno pitat nejvy vznam; i aspo e vznam jednotlivho lovka nen poprn vznamem neho jinho; e prost lovk nen 9. # pro nco, ale pro sebe, e nen lnkem i nstrojem neho, ale sm sob clem a elem; e zle na nm, a ne na nem jinm; e zde, eknme to naplno, nen pro nco jinho, ale vechno jin je zde pro nj. Dalo by se to vyjdit -- a ostatn to bylo vyjdeno -- jist stermi zpsoby, mon pesnji a vmluvnji, ale to je zcela vedlej. Podstata je jasn: zaujmajce "antropologick" hledisko, zaujali jsme vlastn hledisko antropocentrismu. Jestlie existence jednotlivho lovka nem vznam osamocen sama pro nj, ale m jej pro nco jinho, pak vlastn vznam pslu tomuto jinmu a "vznam" lovka se m jen podle jeho funknho zapojen do tohoto jinho, v jeho prospch, k jeho elu, stv se "funknm vznamem", pestv bt absolutn a stv se relativnm v pln vze tohoto slova. Z toho plyne ada pirozench dsledk. //Spravedliv dsledky aneb pirozen spravedlnost// V prv ad je neplnn funkce jednotlivce vi onomu jinmu kvalifikovateln jako pestupek, zloin, dezerce, a jednotlivec neme se odvolvat vi tomu, je-li za sv selhn tak i onak trestn, jestlie -- a to je jedin nutn pedpoklad -- ono jin m skuten vznam o sob a teba i jen pro sebe. Nem-li jej, je odmtnut funkn zapojenosti a podzenosti oprvnno nejen mravn, ale v prv ad ontologicky. Dokonce i tehdy, m-li ono jin vznam "pouze pro //...a revolta// sebe" bez vztahu k jinmu, tedy teba bez vztahu k jednotlivci, nelze vytkat odmtnut funknho zapojen, je ovem je v takovm ppad "vzpourou" v plnm vznamu tohoto slova, a jako takov m vdy tragick dsledky. V ideologick abstrakci je d onoho jinho vydvn za d pirozen i morln a ti, kte jej uznvaj, zaast ideologicky, morln, ano i fyzicky, zotrouj vechny ostatn. M-li ono jin vznam o sob, pak jaksi je i vznamem pro ns, n "funkn vznam" je v tak intimnm svazku s jeho vlastnm vznamem, e je mono pedpokldat, e to nen jen vznam vmnn soustky, ale vznam vnho, nevmnnho a absolutnho spoluinitele. Pak je ono "jin" n pirozen domov, ctme se v nm se svou existenc doma, ctme se doma i ve sv existenci (by by byla sebestrastnj), mme jistotu ivotn, protoe mme 10. # jistotu ontologickou, a litujeme tch, kte nevdouce tot, nejednaj a nect jako my, ani bychom ovem mohli tolerovat jejich ppadn "funkn vysazen". Tuto mentalitu mly vdy vechny obce spjat vzneenou ideou. Inkvizice se pak objevuje ve sv pvodn podob, tj. jako akt milosrdenstv, zchrana zbloudilho jednotlivce. Takt trestn prvo. Lze vak se domnvat, e byl-li by vznam onoho jinho skuten vznamem o sob, a tedy i pro vechny a vechno, pak by mlo dve i pozdji pestat dochzet k takovm excesm "poruovn subordinace", je jsou trestny inkvizic, tedy nstrojem opt jen lidskm. Jestlie vak vznam //Prvn expozice bludnho kruhu v existenci // onoho jinho je jenom vznamem pro sebe, tedy jen pro n samo, pak zajist nebude znt jeho brutalita mez, nebo je tu tuen neoprvnnosti vyadovat poslunost. Otroci faraon i kesansk loutky bo jsou zcela prosti by poslednho stnu vznamu pro sebe, protoe faraon i kesansk bh maj vechen vznam pro sebe, nemajce pitom vznamu o sob. Je otzkou, do jak mry je vznam pro sebe onoho jinho hoden takov pozornosti, abychom vbec existenci onoho jinho udrovali. Jestlie vak ono jin vbec vznam nem, ztrc tm opt lidsk existence zchrann ps. A nem-li ono jin vznam o sob, ale jen pro sebe, je tu pro ns vbec rozdl od toho, kdyby nemlo vznamu vbec? Co se te onoho jinho, lze tko ci, zda je to za vech okolnost nco vyho, nebo vru tko lze t mit, co je vy a co ni. Me to bt kosmos, ale i zroden plazma. Je to vdy nco, co pesahuje jednotlivou lidskou existenci, je to nco nadindividulnho. Pslu mu vak pouze proto ji tak vt i prav vznam? //Ne-lidsk kolektivita// Jestlie jednotliv existence m pouze "funkn vznam", kdeto prav vznam m nco jinho, pak jsme vichni jen "brati mravenci", hejno otrok, nejchytej z ns jsou popohni, le ani oni neobdr odmny, jsme internovni v tboe, kde ti, kte chtj jen o den dle peit, pohnj ty, kte u slbnou. Jsme gangstersk gang, kde se vichni chvj 11. # ped bossem, jen nen ani viditeln, podezraj se a krt ve jmnu gangu, z jeho existence tak jako tak nemaj ani zbla uitku. Boss se smje, a mon e naopak umr rakovinou plic, my se to stejn nedovdme a stejn z toho nic nemme, i kdyby zemel, nevdli bychom to a lopotili a krtili bychom se stejn, dokud ns jedin smrt neznivelizuje. Je morln povinnost i dluhem pirozenosti, nebo jak to chcete nazvat, e v ppad, e m vznam nco jinho ne my, jednotliv lid, otrome ve jmnu tohoto neho, pro n, pro jeho uspokojen, anebo mon vbec jen pro chimru neho, co teba u dvno zalo -- a co kdy vbec ani nikdy nebylo? To jsou jak znmo - vahy nejednoho individualisty: jde vak o to, co posta je s absolutn jistotou podvrtit. Co pln posta rozumov zralmu neindividualistovi. Ovem nco, co nikdy nebylo, neme mt dn vznam vbec, avak jakou cenu m "vznam pro sebe" neho, co sice je, ale je smrteln? Co prost zcela zanikne, ne e by se v nco transformovalo a zanechalo njak pnos pro nco dalho? A jakou cenu -- neku ani "vznam" -- m sluba tomu? //Vznam spoleensk// Vezmme jako pklad onoho "jinho", v em jednotliv lidsk existence nabv svho vznamu, co tedy samo me bt vi n "pravm vznamem" a vi emu m lidsk existence jen "vznam funkn" -- spolenost. Nen pochyby, e jednotliv lidsk existence m spoleensk vznam, m "funkn vznam" pro spolenost. Spolenost by neexistovala, kdyby neexistovali jednotliv lid. V naem aspektu problematiky ani nen nutno vnovat pli pozornosti neutenmu souasnmu stavu spolenosti na tto planet, nebo lze dvodn pedpokldat, e se v beztdn spolenosti uke lidsk spolenost z lep strnky ne dosud. To, co ns zajm v souvislosti s na vahou, je spe vyabstrahovan vidina idelnho stavu lidskho spoleenstv, nebo je vc ne jasno, e mla-li by se skutenost spolenosti vyerpvat tm, co pozorujeme v historii i ped naima oima, bylo by si mono pt pouze jejho rychlho a plnho zniku. 12. # Je pravda, e lovk neme t bez spolenosti. M vak proto, e v n ije, jeho ivot njak vznam? M spatovat tento vznam v tom, e "ije pro spolenost"? M spolenost sama o sob vznam? M takov vznam, aby pro ni lovk ml t? M takov vznam, aby odlesk tohoto vznamu byl vznamem ivota jednotlivho lovka? M vznam o sob, tedy i pro vechny sebe zahrnujc leny, nebo m vznam snad jen pro sebe, samovznam, jemu jednotlivci maj slouit, despoticky i patriarchln -- co je tot -- podrobeni? ijce pro spolenost, ijeme pro jej budoucnost, tedy koneckonc pro budoucnost naeho rodu, lidstva. Jen pokud bude lidstvo, bude spolenost. Jestlie vznam naeho ivota spov ve slub budoucnosti lidskho rodu, pak je konec s tmto vznamem v okamiku, kdy tento rod pestane existovat. Bude existovat vn? M konen takovou cenu, aby vbec existoval? //Mal science fiction...// Na na planet se dosti nedvno vyspecializoval rod klasickch neandertlc, kte ztratili jakkoli dal vvojov monosti, ztratili i monost jakkoli pispt rozvoji sapientn populace, kter je mohla jen vyhubit, a pesto a do svho plnho vyhubeni se mnoili a ili pro udren rodu klasickch neandertlc. Byla to slep ulika evoluce. Kdyby pily na zem bytosti kvalitativn tak odlin od lovka, e by z jeho vymoenost nemohly nic pevzt, nim se pouit a obohatit a byly by vitlnj a silnj, neku-li "vvojov vy", kdyby tyto bytosti ns zaaly hubit, nepoznali bychom, e i my jsme slepou ulikou "kosmick evoluce" a e bychom mli -- co? -- ustoupit, i za kadou cenu se snait dle reprodukovat svoji inferiornost pod heslem, "a kvete vech sto kvt jsoucna", protoe lep heslo by nm nezbylo? Pociovali bychom se nepochybn podn tragicky -- jak se ostatn asi ctili id v ghettech Tet e? A to je srovnn jen velmi chab. Jak vznam mla spolenost slep uliky klasickch neandertlc? Jakou cenu mlo it pro tuto spolenost? Zapla pnbh, jej pslunci, honn po horch k smrti, si tuto otzku asi nekladli, stejn jako si ji neklade kodliv hmyz, kter vymycujeme. 13. # Fantastick eventualita, kterou jsem uvedl, nejde nm nijak moc na ki. Pli tme z vdom, e jsme poslednm a zvrenm lnkem biologickho vvoje na na planet, e mohou snad vznikat nov druhy hlodavc, ale e ns neperoste dn novolovk a e v nejblim vesmru je zejm vvoj pod na rovn. Nadto jsme tak plni pesvden o sv hodnot, e bychom svrz naeho rodu s drzm elem obhajovali i vi andlm i dmonm, kdyby se tu objevili. Bohatost naeho rozporuplnho duevnho ivota je nm nade ve. A dokonce s despektem bychom se asi dvali na jen ist racionln vysplej bytosti, stejn jako zase na bytosti podstatn ns pevyujc teba morln. Proto ostatn nechceme ani pipustit, e by se nm mohly kdy vyrovnat, i dokonce ns perst elektronick mozky, o nich stle jet nen mono rozhodnout, zda nm v nich mon budoucnost nepipravuje nae bezprostedn hrobae. (Ovem na mnn o sob m kad prvo, a jen nov ivotn okolnosti mu mohou pomoci je korigovat. //... a realita coby anekdota// Avak nechme stranou poun morality. Je pece maximln rozenm pedpokladem, e lidsk rod jednou vyhyne. Toto konstatovn me v naem kontextu pipomenout anekdotu o lovku, jen byl cel ivot smuten proto, e slunce za bilin let zhasne. Tento "vtip" je nejen smn, ale i pern. Pern jednak pro lern hlupckou lhostejnost, kterou v nm bn lovk projevuje, jednak pro holou skutenost samu, kterou konstatuje. Slunce opravdu jednou vyhasne i jinak zajde, nae planeta jednou zmrzne a lidsk rod jednou vyhyne, i kdyby se rozsthoval kdov kam. Jsem zvdav, kdo se potom bude smt. Z ontologickho hlediska vak asov rozmez neznamen nic. Kdo chce dospt njakho poznn, mus nejen pracovat s abstraktnm materilem, ale mus i umt dovdt teze ad absurdum. Jestlie ode dneka za sto let by mlo lidstvo vyhynout, pak "sluba lidstvu" se stv vc charity nebo setrvanosti nebo donucen, ale pestv bt vc ivotnho vznamu. Biologick pudy funguj ovem jet minutu ped popravou. Dnes, kdy atomov vlka me podstatn ohrozit osud 14. # lidstva, ijeme stejn vesele jako dve a populace stoup rychleji ne dve. Ne snad jen lehkovnost, i spory na rodinn domky jsou charakteristikem dnen doby, ba tyto spory v prv ad. e ddci si plnuj podniky, jako by tu mli bt vn, je ostatn znm vc. Z hlediska naeho zkoumn je vak lhostejno, kdy, za jakch okolnost, s jakou nestoudnost i tupost v hlav lidstvo zajde, protoe ns mus zajmat jen sm fakt, e zajde. Jm zachz i vznam naeho ivota, jestlie jeho vznam, jakoto jen a jen sluebn funkn vznam, byl vzn na vznam spolenosti, lidskho rodu. Vznam tu kon tam, kde kon existence. Mohl to tedy bt skuten vznam? Nemluvm zatm zmrn o niem jinm. Je jist ada vc -- pro n -- z morlnch, estetickch, biologickch, psychologickch, filosofickch i jinch dvod -- se zd bt ne zcela opodstatnn pedpokldat, e vznam lidskho jedince je ve slub spolenosti a jej budoucnosti, ale vysthm se jich stejn jako vklad opanch. Vznamuplnost spolenosti a sluby j se sesypv jako domek z karet, nepodepeme-li ji odjinud. Tuto podpru me poskytnout koncepce o biologickm vznamu. //Vznam biologick// Nen pochyby, e lidsk jednotliv ivot m i vznam biologick. Rod lovka by neexistoval bez jedinc, kte se rozplozuj. Udren rodu je jednm z nejsilnjch moment biologickho ivota. Spolenost me jt k pku, je jen formou existence rodu; kdyby lovk nalezl jinou formu ivota ne spoleenskou, spolenost by nebyla, ale rod by trval. Takto ale jsou spoleensk organizace, civilizace, technika, kultura, ideologie, umn, zbava, sport, filosofie, nboenstv atd. jen specificky lidskm pomocnm prostedkem udren rodu. Ve, co mme, jsme si vytvoili koneckonc proto, abychom se snadnji pili a mnoili. Vsledek vypad sice prv z ontologickho hlediska dosti pochybn: a na omezen mrtnosti na nkter nakaliv choroby a jednoduch porann nezskali jsme zatm biologicky nic: eliminac pirozenho vbru jsme naopak doshli nadprodukce biologicky nezdatnch, 15. # domestikac jsme doshli mj. u i poruch samoregulace metabolismu, take jsme m dl otylej, civilizac vzrostl zase poet duevnch, nervovch a cvnch chorob. Zpas se zvaty nm vrchovat vynahrazuj vlky. Oproti zvatm neijeme ani zdravji, ani pjemnji, ani bezpenji, jen snad pohodlnji, ale i to je otzka. Jist -- vzhledem k enormn plodnosti -- nemohli jsme si ponat jinak, bez civilizace nebyli bychom jinak nalezli obivu. Ani, vzhledem k na inteligenci, nememe tento trend zastavit nebo vrtit, v tom tak je skuten pravda biologickho nzoru na lovka. Nejen jedinec, ale vechna lidsk pokolen jsou z tohoto hlediska jen slouhou zcela slepho, cestou nejmenho odporu, kter nen vdy nejracionlnj, se beroucho rozmnoovacho pudu, jen se slepotou jemu vlastn me jet u brny pekeln prosazovat sv poteby. Tm, e tento pudov trend je zalenn do celku biologickho procesu cel organick hmoty na na planet, pln se slubou jemu vzneen funkce sluby ne jen lidstvu, ale "ivotu sammu". Pt dy na tento "vn" ivot, ponajc ambou a konc na zvr vk patrn zase ambou, pokldm za mrhn paprem, nebo to dokonale provedly u stovky filosof, a hlavn bsnk, kte se zvlt kochaj pukajcmi pupenci, prtc mzou a slvou mateskou, potamo mileneckou. Bylo by tu mono prost opakovat zvry uinn ohledn zniku spolenosti. Le "ivot sm" -- to je pr cosi vzneenho. Nadto me bt vysloven pedpoklad, e i po zniku ivota zstane na na planet -- a na ostatnch kdysi oivench -- njakm zpsobem "metamorfovan" ltka, ltka ve svch nejzkladnjch sticch s jinmi vlastnostmi, ne m ltka, je neprola "obdobm ivota", take dal "vvoj" vesmru se nebude zsadn opakovat v prost kolobnm schmatu. Tento jinak jist vznamn pedpoklad ovem pome koncepci vznamuplnosti biologickho ivota jen natolik, e posune een cel otzky po tom, co m vlastn vznam, jet o dal stupnek ve. Stv se z n problm kosmologick. //Vznam kosmologick// 16. # Stejn jako m lidsk ivot, tj. jednotliv lidsk existence vznam spoleensk i vznam biologick, m t i vznam kosmologick. Tento vznam me vtin lid unikat, nebo bt pro n "bez vznamu", ale pro filosofickou vahu tu je a me pro ni bt dokonce primrn, nebo tonouc se stbla chyt. U na zklad Newtonovy gravitan teorie se dovozovalo, e pohne-li nemluvn v kolbce prstem, psob tm na celou planetrn soustavu, potamo na celou galaxii, a jist tedy i na cel vesmr. A jako obvykle, mohli bychom i zde jt a ke starm ekm, abychom vidli, e koncepce //Kosmotvornost// kosmotvornosti lovka je velmi starou lidskou ideou, ideou beze sporu teoreticky zcela oprvnnou. Ovem tento kosmotvorn vznam nem jen lovk, ale kad iv bytost, ba zajist i kad molekula, atom, elementrn stice. Kosmotvornost v tomto smyslu nen nikterak privilegiem lovka, by je mono pt se o to, e lovku pslu ve vy dvce ne jinm druhm. To vak zde hraje jen roli zcela podrunou. Abych se smil jako s vznamuplnm s tm, e te mrznu, mm hlad, je mi zle, nesta mi, el, vdom, e m pouh fyzick existence v rozmez ppadnch sedmdesti let ivota tak i onak pispv k pohybu, dn, "evoluci" vesmru -- jen zajist by ovem nebyl, kdyby se jednotliv jednotliviny "nedly" i vbec neexistovaly. Potebuji nco vce: chci vdt, zda m existence vesmru vbec njak vznam. (Na tomto mst pod jet nekladu otzku ontologickou, nbr jen kosmologickou!) Jsou v podstat mon dva modely vesmru: kolobn a vvojov. //Dva modely kosmu: 1. Kolobn// Kolobn vesmr je, jak znmo, prastarou a vdy znovu na mysl se vtrajc, mono smle ci archetypickou (v jungovskm smyslu) pedstavou. Moude ji zn Kohelet, v mravn rezignaci stoa, vzneen zoufale Nietzsche a -- last but not least -- Engels. Vak ani hegelovsk model nen vlastn model vvojov. Je to spe star gnostick kolobn model sebeemanace a sebeuvdomn jistho ontologickho principu a dslednji -- a proto istji a lpe -- je proveden nap. u Schellinga, kde ovem hned jasn prohlauje sv prav jmno. Kolobn vesmr m vznam v nejlepm ppad pouze "pro sebe". Dje se v rmci pedem 17. # vymezench monost, stle tot, nanejv -- jak se k -- nkdy v bledmodrm. Tu galaxie zanikne, aby onde nov vznikla. Zkon zachovn masy a energie tu d jako ern ruka a napluje posvtnou ctou vechny panteisty a jin pokorn vzneen duchy. Nae lidstvo zajde v kosmickm okamen, le nov, nov, vdy nov lidstvo povstane a doshne tak monho vrcholu samoevoluce kosmu (samopohybu hmoty, ontologicky eeno), je se zase zhrout do nevyerpateln plodnho lna sama sebe. Chvli co chvli vystr z bainy galaktickch mlhovin hlavu jepice, naklade rychle vajka a zas se njakou tu dobu ek na novou. ctyhodnost jepi existence je bezesporn; vdy sotva pohledat trplivjho a do rukou osudu odevzdanjho tvora. Lidstvo a jednotliv dal "lidstva" jakoto mon a nepekonateln vrcholy, kulminan body kosmickho kolobhu, svou jepicovitou existenc poskytuj pklad hodn hagiografie spe ne filosofie. Pokornost, s n si lidstvo k psst! na kad zblesk nevry ve vznamuplnost jepiho hmodn a snaen se, nem rozhodn nikde a v niem obdoby -- vdy v kolobnm vesmru neexistuje nic dokonalejho a vyho ne je lidstvo (resp. jednotliv lidstva, z nich nae jist nemus bt nejvysplej, to rdi, hrdi na svou nestrannost, piznvme). Dje se koloto vesmru proto, aby se obas zablskl tm bjenm kvtem lidstv, tj. fenomnu, v nm dosahuje relativnho sebepoznn apod.? Snad nikdo se neodv tvrdit, e v tom by byl "vznam" tohoto kolotoe. V kolobnm modelu je vskyt lidstva zkonitou epizodou i jen zkonitm podrunm jevem, nen ani clem, ani zvrem, ani vznamem kolotoe, jen bodem, v nm se kivka zan obracet zpt, a to jet mon jen z naeho hlediska. Vzhledem k omezenmu -- prostorov i asov -- vskytu nen lidstvo pro kolobh kosmu ani zdaleka nejdleitjm prchozm stadiem, mon ani ne bezpodmnen nutnm. V kolobnm modelu je nadto existence lidstva pro cel bh kosmu zhola irelevantn, nijak 18. # jej neovlivuje. Bh jde pes lidstvo spe ne lidstvem, nevm si ho, nebere na nj ohled a lidstvo pro nj nem vznam. //2. Vvojov model...// M bh kosmu vznam pro lidstvo? M vznam o sob? M aspo vznam sm pro sebe? Tyto otzky nelze zodpovdt pmo. Je nutno znovu nejprve klst otzku pro -- v tomto ppad: pro je dn vesmru prv takov, a ne onak. Velmi jednoduch je ovem pijmout dn vesmru jako empiricky zjitn, "dan" a prost "nutn" a tm otzku pro s posmchem suspendovat. I to vak je jednm typem odpovdi. Odpovd se tu, e existuje "pro nic", i v nejlepm ppad samo pro sebe. Na rovni kosmologie -- zvlt kolobnho modelu -- nelze jt dl. Vvojov model vesmru vru bla srdce. Ve nejen plyne, ale ve se vyvj, ve spje stle dl, stle v. Vznikaj stle nov formy, je se hierarchicky ad, formy stle sloitj, dokonalej, mocnj. Ve ni m vznam pro ve vy. Ve vy se napj vm nim. Stle "stoup uspodanost". Nic, co je novho pineseno, se neztrc, je jen modifikovno, transformovno, vyuitkovno v novm, v podstat vdy vym. Zde je msto lidstva estn. Zde je vak estn kad msto vbec. Msto lidstva je i vzneen, nebo lidstvem vznik sebeuvdomn tohoto procesu, jeho pochopen, a existence pestv bt slepou a nevdomou a stv se heroickou, patetickou, a tedy svm zpsobem astnou. To bylo vdy -- a u uvdomle, nebo neuvdomle -- ivotnm a svtovm nzorem vech zodpovdn tvrch lid a to je t jadernm stanoviskem marxismu, by se k nmu marxist filosoficky propracovali v nejlepm ppad jen v nejveobecnjch tezch. Filosofick propracovn tohoto stanoviska me dt marxistickmu svtovmu //... jako vlastn kosmologick model marxismu// mru takovou neodolatelnou pozitivn slu, e to, co je dodnes na hlavn filosofickou prax, toti ndenick negativistick vyvracen veho filosofickho idealismu a fideismu, by se mohlo konen dostat tam, kam pat, tj. na druhou a tet kolej. 19. # Kosmologick modelovn m pro normlnho lovka -- a tm nkdy je i filosof -- tak blzko k problematice ontologick, e se mnohdy ob sfry slvaj a ontologick stanovisko je mlky pedpokldno jako vyeen i dan. Je to na jmu abstraktn istoty vkladu, ale lze se tit tm, e filosofov ptch pokolen budou aspo mt pod jet co dlat pi rozpltn toho, co bylo zapleteno. Na tomto mst se budou tedy objevovat i nkter termny ontologick. Vesmr, jak jej znme, vesmr, v nm existujeme, je na uritm vvojovm stupni, jemu ji pedchzely jin a po nm budou nsledovat dal. Pesto, e tedy znme -- i kdy zatm jet jen neobyejn mlo -- pouze urit sek vvoje vesmru, meme sprvnm rozborem nm znmho seku kivky zjistit zkladn charakter a "smr" kivky cel, i kdy pochopiteln "dozadu" i "dopedu" ji meme popisovat pouze zhola abstraktn a piblin. Avak sm zkladn pedpoklad, e vesmr v nm existujeme, je vsekem vvoje vesmru jako takovho a vsledkem jeho dosavadnho vvoje, m fundamentln teoretickou hodnotu. Usuzujeme z toho, e se vesmr nedje v kolobnm nvratu kvalitativn (i snad dokonce i kvantitativn!) stejnho, ale e dn z prolch stadi se nevrac ne jedin v kvalitativn vy podob. Jako primitivn pomocnou pedstavu volme nekonenou spirlu. //Vesmr jednotlivin...// Ve vvojovm seku vesmru, jen je nm znm, m vesmr takovou strukturu, je plynule s podivuhodnm automatismem vede k podni ucelench partikulrnch jednotlivin, k vytven mnoiny jednotlivin, je jsou v hierarchick (mj.) souvislosti. N vesmr se dje jedin prostednictvm partikulrnch jednotlivin, vypad jako 24 souhrn partikulrnch jednotlivin. Tato trivialita se mi nezd pseudouenost, jej neobyejn dleitost vyplyne okamit, kdy si uvdomme, e je teoreticky zcela dobe //...a nerozlenn vesmr// koncipovateln vesmr, kter nem "zrnitou" strukturu mnoiny jednotlivin, ale je jedinm nerozlennm celkem, jen bu je definitivn stacionrn, nebo se dje jinm zpsobem ne rozvojem a pohybem jednotlivin. Ponechme zatm otzku stacionrnho "nerozlennho" 20. # vesmru stranou. Dn "nerozlennho" vesmru je vak mono teoreticky bezrozporn konstruovat. Mohlo by to bt teba dn ve form sebetransformace, vlastnho prostho pechzen v rzn formy konkrtn existence za podmnek jemu vnitn vlastnch, nco, emu se -- ovem naprosto vzdlen, a tud jen klamn -- podob "sebetransformace" elektronu ve foton (ovem dva fotony), abstraktn: masy v energii apod. Je jasn, e nemme pro podobnou formu dn fyziklnho pkladu, protoe n vesmr se prv strukturln dje jinak. Jeliko prostoroasov souadnice jsou funkc objektivn reality, a ne jej fli, od n by objektivn realita zvisela (i v n by visela), nem vznamu pochybnost, jak by mohl -- i kdy budeme dle ctt zkon o zachovn masy a energie -- bt nkdy vesmr "stsnn" do takovho "stici podobnho" kontinua, v nm jedin si dovedeme pedstavit "nerozlenn" sebetransforman vesmr. Rovn je nadbyten spekulovat o tom, e by se takov vesmr jen stereotypn zvracel na rovni teba "masa-energie" a naopak, nebo je logick pedpokldat, e jestlie n vesmr je jen jednm vvojovm sekem vesmru, pak formy, v nich me vesmr vbec bhem svho vvoje existovat, mohou, ba mus bt nekonen mnoh, i aspo mnoh, a ne pouze ty, v nich existuje dnes. Jakkoli o "sebetransforman" form dn vesmru by pochopiteln bylo mono fantazrovat na tisci strnkch (pro a proti), pro problematiku, kterou sledujeme, je toho u dost. Vdy tato forma dn "nerozlennho" vesmru nen dokonce nikterak jedin v vahu pichzejc, jedin 25 mon i nutn pro takov ppad. Je tu mon i jin typ dn "v nerozlennosti", nap. sebeuvdomovn, sebepoznvn a jak jinak se to jet d modifikovat. V naem vesmru je mylenkov innost vzna na vysok stupe organizace partikulrnch jednotlivin v cel ad na sebe napojench a pesn spolu sladnch hierarchickch stup, z nich ani jeden nesm schzet. Mylenkov innost je vlastn teprve a pouze u lovka a u nho je zvisl nejen na bunn a chemicko-fyzikln organizaci jeho mozkovho substrtu, ale i na existenci spolenosti, nebo lovk vyrostl mimo spolenost nen mylenkov innosti 21. # schopen, nem e, nem mylen. Avak souasn je pmo nejzkladnjm rysem struktury naeho vesmru vlastnost odren, je //Prv poukaz na odren// je vlastn i nejelementrnjm partikulrnm jednotlivinm a je je jednou z tch nkolika mlo nm znmch fundamentlnch a konstituujcch "vlastnost" struktury naeho vesmru vbec, nebo bez n by tento vesmr nebyl, resp. by se rozpadl a zanikl v tom okamen. Schopnost i "vlastnost" odren je schopnost i vlastnost komunikace a vazby vbec, ona je to, je "dr tento svt pohromad", umouje jeho dn a vvoj. mentln? cbyb? Je velice zajmavou a z filosofickho hlediska neoceniteln vznamnou a vnho bdn hodnou okolnost, e toto odren je nepesn; e nen automatickm mechanismem zapadn ozubench koleek -- u u Dmokrita, to mu budi k velk cti piznno, se atomy nkdy zahkovaly "vadn" - nbr e ve sv "spontaneit" je "subjektivn". (Toto slovo zde ovem pat, by je zde uito jen v gnoseologickm smyslu, do mnohonsobnch uvozovek.) V dsledku toho se asto "dopout omylu" a vede k "inadekvtn" reakci. V dan souvislosti mono jen pominout otzku, do jak mry m cenu uvaovat zde o jakmsi kosmologickm -- i dokonce ontologickm -- pedpokladu "svobody" pslu kad partikulrn jednotlivin, je vak nutno si dobe uvdomit, e prv tato "nedokonalost" odren je pdou vvoje, jeho zdrojem, jeho pruinou. Nebo bylo-li by odren teba jen pouze na t nejni rovni - stice apod. -- automaticky mechanick jako zapadn ozubench koleek, tak by bylo sice dn, ale nebyl by vvoj v pravm slova smyslu. Bylo by 26 tko pedpokldat, e by se v takovm ppad dn vbec pozdvihlo nad vzjemn zvratn reakce mezi sticemi, pokud bychom nezavedli nadazenou kategorii njakho sluebnho reglementu; avak i kdybychom nakrsn pipustili monost, e i bez nadazenho teleologickho zkona a du by se dn rozhbalo k vstupu po ebku forem, pak by to byla jen ona falen dialektika, kterou prvem odhaluje Hegel, pseudovvoj, v nm ve je u pedem v cel naprostosti dno, ba hotovo, tedy ne skuten vvoj, v nm vznik nov, tj. ne pedem bezpodmnen a 22. # nevyhnuteln dan, jen zatm neprojeven. Cel problematika odren vak je zatm mimo nai vahu, a proto i to, co zde je napsno, je jen souvislost poruujc vsuvka. Schopnost odren je tedy nco, co sice lze jen obrazn nazvat jakmsi rudimentrnm psychinem, co vak lze lpe a sprvnji -- nebo to nenavozuje zbyten v tto souvislosti idealistick asociace -- charakterizovat jako zvltn kvalitu, charakteristiku objektivn reality naeho vesmru, jej jednou formou je i psychino, tato schopnost odren je tedy v t i on form vlastn vem partikulrnm jednotlivinm, je tento vesmr v tomto stadiu -- tvo. Pokud hvzda je jednotlivinou - a tou nepochybn je - pokud je j galaxie, pokud je j sm vesmr jako celek, potud jsou tedy i ony vybaveny schopnost odren. V hierarchickm uspodn naeho vesmru jednotlivin nemme nijak dokonale jasno. Na jedn stran jsou tu anorganick komplexy hvzd a galaxii, na druh stran organick hmota. Ob ady maj hierarchick uspodn a svj vvojov trend. Je velice tko zavdt tu apriorn hodnotovou stupnici in puncto jejich odrec vybavenosti. Mylenkov forma odren, je je vrcholem vvoje organick hmoty (o jej genetick odvislosti od anorganick nen snad teba ztrcet slov), je zeteln vzna na mozkov substrt a spolenost. Ani jedno ani druh neexistuje u hvzd i galaxi nebo u vesmru jako celku. Dve i pozdji bude vak pece nutno zjistit souvislost, ppadn jednotnou hierarchickou stupnici obou uvedench ad. Relativn dobe znme jen jednu adu: elementrn stice -- lovk; a v tto ad pozorujeme jako nejzkladnj charakteristiku postupujc zvyovn kvantity i kvality odren. 27 N vesmr je tedy vesmr odriv, co je v nedln souvislosti s tm, e je partikularistick, rozlenn. (Nekejme zatm nic o tom, je-li to ve vzjemn se podmiujc i v tom i v onom smru podmiujc souvislosti.) Jakkoli psychick forma odren je vzna na pluralitu jednotlivin (mozkov substrt apod.), "nejelementrnj" forma odren je vlastn i sticm, je nemaj pluralistickou strukturu. Je nejen filosoficky, nbr hlavn fyzikln otevenou otzkou, zda odren u nich je nutn a bezvhradn zvisl jen na vztahu "subjekt -- objekt", 23. # na fyzikln interakci s jinou jednotlivinou a jejm fyziklnm vlivem, i zda je mon i mimo tyto vztahy. Filosoficky to souvis co nejeji s problematikou kategorie samodn, samovvoje. Tato kategorie nm me znamenat pouze tolik, e veker dn se uskuteuje jedin vzjemnou interakc bez jakhokoli zen i veden z "vnjku", z "transcendence". Me nm vak t navozovat otzku, nakolik je veker dn i urit dn produktem pouze a jen vnjch interakc mezi navzjem fyzikln vnjmi partikulemi, i nakolik me t bt tm nejvlastnjm samodnm, dnm ze sebe sama, dnm v sob samm, je zajist nevyluuje vnj interakce, ale dopluje je. (Proto tak se nezastavuji u nmitky, e i elementrn stice souasn fyziky mohou mt, ba pravdpodobn maj, jet dle lenitelnou strukturu. To, jak je zejm, nai vahu nesuspenduje.) Z filosofickho hlediska nen na tomto pedpokladu nic zvadnho. Jeliko dn a odren spolu nerozluiteln souvis, pak musme pipustit i odren vnitnho stavu, vnitnho prosted, "sebe sama" jednotliviny, a to nejen tam, kde toto vnitn prosted, toto "samo" je rozlenno v partikule (vesmr, iv organismus apod.), ale i tam, kde tak nen: protoe kdyby tam, kde jednotlivina nen pluralisticky rozlenna (v partikule), bylo pouze odren vnjch vliv, pak tato jednotlivina by byla naprosto inertn a pasivn kulenkovou koul, kter se sice tak odr, ale odraz nijak nezpracovv. I nejelementrnj jednotlivina vak odraz zpracovv -- to je logick pedpoklad, nechceme-li si pedstavit vesmr jako mechanismus ozubench koleek, co nae i jen dosavadn poznn skutenosti vyvrac. Je tedy mono pipustit -- a to je konen zvrem- tohoto dlouhho extempore - e existuje monost odren i vnitnho prosted, vlastnho stavu, "sebe sama" i tam, kde odrejc "subjekt" je "nesloen". Ostatn je to v obecn dialektice problematika jednoty strnek jednoho jevu i v nejholej abstrakci: jednoty protiklad: "Nejelementrnj" jednotlivina, jednotlivina "nesloen", me mt a zajist i m celou adu "strnek", kvalit, funkc, "vlastnost", kter se vechny mohou mnit pouze v dsledku sv vlastn vzjemn jednoty, svm vzjemnm 24. # naptm a "bojem", ani by musely bt "hbny" z vnjku. A pitom nejsou tyto vlastnosti, strnky, kvality, jednotliviny dnmi partikulemi. Tato problematika je pece i u kategori spoleenskch, nejen snad v oblasti mikrosvta. Tato del vsuvka vznikla jen proto, abych mohl doloit jednu drobnou dl tezi, e i nerozlenn vesmr me mt rzn formy dn (eventualitu stacionrnho nerozlennho vesmru jsme zatm odloili a vrtme se k n na jinm mst) a jedna z nich me bt i dn, pohyb, vvoj, "sebevdom", "sebepoznn", "sebereflexe", pohyb "sebeodren", pi em vechny uvozovky zde maj naznaovat, e se jedn o termny jednak sten antropomorfn, ale hlavn vzat z tohoto naeho vesmru, jen sm je naopak rozlenn, partikularistick; proto i kvalita odren, ppadn sebeodren, je jen velmi piblinou kategori pi urovn kvalit takovho vesmru (i vvojovho stadia vesmru?), je jsme nikdy empiricky nepoznali a nikdy asi nepoznme. Avak -- jak si ten vzpomene -- vaha o ppadnch formch vesmru, kter jsou teoreticky mon, nemla nm bt, jak by se snad zdlo, samoelem, ale mla jen obrtit nai pozornost na skutenost, e rozlenn "pluralistick" vesmr, kter empiricky znme, nikterak nen jedinou monou formou existence vesmru. To pak 29 nm mlo slouit za vchodisko k rozveden marxistick koncepce. //Zpt u monho marxistickho kosmologickho vesmru// Rozlenn vesmr a "nerozlenn" vesmr mohou bt dva typy -- jedny z typ i krajn, mezn typy, to rozhodnout nen pro nai vahu koneckonc dleit -- vesmru, i dokonce snad vvoje jednoho jedinho vesmru. Ovem i partikularistick vesmr je jednotn pi v rozlennosti a "nerozlenn" je mnohostrann, mnohokvalitn pi v nerozlennosti, ale to uvdm jen proto, abych se uvaroval monho nedorozumn. Dleit je, e nememe tvrdit -- nebo bychom tvrdili nesmysl -- e jedna i druh forma vesmru je jeho "clem". Na kosmologick rovni, pi prodovdeckm vkladu svta, na platform vdeckho svtovho nzoru, nemaj podobn otzky oprvnn. Vesmr se vyvj -- to ve, co kme. Nm jde o 25. # to, zjistit jak se se vyvj, ppadn zjistit smr, jm se vyvj. V rmci tchto zjitn zjistme i msto a vznam lovka. Vyvj-li se vesmr -- a my to oprvnn tvrdme -- pak nen nejen cesty "zpt", ale ani cesta dol". Je jen cesta vped, tj. "nahoru". Kad pt vvojov stadium je "lep" a "vy" ne pedchzejc, pouze proto, e je "dal". A bez ohledu na to, zda pin prospch i neprospch tomu, co na dvjm vvojovm stadiu platilo za vrcholn. (Tento vvoj tedy zahrnuje i regresivn a degenerativn pochody.) V tomto vvoji stle vped nen vak ani absolutnho zniku: ve pedchzejc je dleit pro ve pichzejc a nic, co bylo uinno, co se stalo, nezanik, nbr jen se transformuje a je zuitkovno ptm. Vvoj vesmru nen teleologicky zaclen ani deterministicky ped- uren -- to jsou ovem ontologick pedpoklady, je zde musme uinit, a pedeslm, e je inme oprvnn -- nbr je nekonen tvrnm. Je vsledkem proces, je probhaj v nm, nikoli zen zven. Procesy, je v nm probhaj, mohou mt rzn charakter a na rznch vvojovch stupnch se tedy vvoj i rozlin prosazuje, je nesen, uskuteovn rznmi faktory a ppadn i s rznmi tendencemi. 30 Nap. v uvaovanm ve "nerozlennm" vesmru jsou hybn sly, formy i samy tendence vvoje jin ne ve vesmru rozlennm, avak mohou bt rozlin tendence i na jednotlivch vvojovch stupnch vesmru. Pro ns je dleit, e v rozlennm vesmru je vvoj v podstat urovn pohybem partikulrnch jednotlivin (vzjemnou interakc i jejich vnitnm pohybem) . Tento pirozen dsledek rozlennosti vesmru dostoupil v naem vesmru takovho stadia, e toto urovn se me stt "uvdomlm". Alespo po jedn vvojov linii, a to po t, je, zd se, je pro toto stadium vesmru zvlt charakteristick, dospl proces organizace jednotlivin do stadia, v nm se jako nov kvalita objevuje reflexe a mylen, a nezd se bt dnou fantazi perspektiva, e touto kvalitou obdaen jednotliviny budou dve i pozdji schopny vvoj vesmru jako celku dit a urovat tak, jak se jim to bude zdt vhodn. Tmito jednotlivinami nemusej bt lidem podobn 26. # bytosti, ale teba v nejvy mon dokonalosti mysliteln stroje nebo //Uvdoml jednn poprv// cokoli, co bude schopno uvdomlho jednn. Tento partikularistick vesmr (i vvojov stadium vesmru?) me probhat jet vpravd nekonenmi peripetiemi, galaxie mohou jet nesslnkrt zaniknout a znovu vzniknout ne dojde k tomu, e jednotliviny nadan uvdomlm jednnm pevezmou veden vesmru do svch rukou, ale ve struktue tohoto partikularistickho uspodn vesmru tato monost tkv a souasn vvoj vdy j zatm potvrzuje. Objeven se "bytost", je to dokou, nen a nebude "dlem nhody", njakho "zzranho smen" molekul, nbr je a bude pipravovno celm procesem rozlennho kosmu. Jakmile toti je v rozlennm vesmru dna, strukturln monost stoupn kvality odrec schopnosti u partikulrnch jednotlivin, pak se tento vesmr tak dlouho bude naplovat touto "zkuenost", a bude pda dokonale! kultivovna. Tmto ponkud bsnickm obrazem chci ci toto: je logick pedpokldat, e kdyby se substrt, jen je materilem tohoto vesmru, nemnil, pak by se ani vesmr sm, pokud jde o rozlenn vesmr, nemohl mnit a trel by vvojov na mst. Vme, e v oblasti organick hmoty vak zmny skuten nastvaj. Jakkoli ve iv je z pr tuct kyselin, je na zatku protozoon a na konci lovk. Organick hmota nen vjimkou ve vesmru, nbr to, co plat pro ni, plat principiln vbec, byt kvalitativn odlinost organick hmoty od anorganick je mimo jin prv v tom, e tyto zmny v n probhaj daleko rychleji. Jde o to, e materiln substrt, z nho se organizuj jednotliviny (a tedy cel vesmr), je schopen se mnit. Je schopen pijmat a podrovat zmny, je schopen se sm vyvjet, a tak //"Kultivovn" materilnho substrtu// umoovat i stle dal a komplikovanj formy organizace vych hierarchickch d, vybavench nyn i novmi kvalitativnmi vlastnostmi. Zjednoduen eeno: dve i pozdji molekula, atom, elektron, kter projdou organizac v iv hmot, zstvaj trvale pozmnny a opt vce, projdou-li organizac mozkov kry ne organizac viru. Jestlie lidstvu se bhem jeho 27. # existence nepoda pevzt zen vesmru do svch rukou, pesto pispv k realizaci tohoto stadia dvma zpsoby: jednak me tm i onm zpsobem pedat i zanechat sv poznatky jinm lidstvm, jednak "obohacuje" -- "podobn" jako rostliny pdu -- sm materiln substrt vesmru. Tento obohacen substrt se bude proto organizovat i na rovni galaktick mlhoviny, do n, eknme, se nae krsn Mln drha jednou rozpadne, jinak ne ped tm, nov z nho vznikl galaxie bude na vym vvojovm stupni, vvoj z n pak probhajc bude snad zase alespo o stupnek ble vzniku t kvality uvdomlho jednn, je pevezme veden vvoje do svch rukou a ve svj prospch. Je jist, e obohacovn, mnn materilnho substrtu, je psobeno i ostatnmi procesy, je ve vesmru probhaj, nap. zenm hvzd a jejich vnitnmi procesy (srov. nap. postupnou genezi prvk ve hvzdch) atd., ale nen bezdvodn se domnvat, e obohacen organickou, a zvlt psychickou "aktivac" substrtu pedstavuje jet kvalitativn vy stupe. Tato filosofick domnnka me budit posmch (ale zjistme za chvli, e pak se smjeme jako hlupk v jm lvov), avak je jen logickm dovedenm nutnho pedpokladu, e sm materiln substrt podlh zmnm a tyto zmny relativn trvale podruje (tj. tyto upevnn zmny mu umouj pijet dalch zmn atd.). A tento pedpoklad je jedinm monm stanoviskem dslednho materialismu. Co se pak te zvru, e tento proces mnn materilnho substrtu m tendenci k vytven jednotlivin se stle dokonalej kvalitou uvdomlho jednn, je to pedpoklad, jen sleduje vahu, e dn ve vesmru m uritou dialektickou souvislost a e to nen cirkus. Nebo jestlie by "v pt metagalaxii" ml vlastn "intergalaktick" vvoj jt nkam zcela mimo organizaci "intelektu" schopnho uvdomlho jednn (teba k rozvoji vegetativnch funkc, take by rostliny rostly i v atmosfe a litosfe a nevm co jet, nebo dokonce vbec mimo biologino -- (teba k rozvoji krystalickch forem) -- pak: je to sice vesmr "neomezench monost", ale spe vlastn kopac m nhody. Eventualitu pesnho opakovn v 28. # bledmodrm ani neuvdm: pat ke kolobnmu, a ne k vvojovmu modelu a eo ipso likviduje vechny pedpoklady dialektickho materialismu; ten vak nen vc gusta, nbr jedinm nerozpornm a nefantastickm vkladem svta. Vesmr, kter je kopacm mem nhody, nebo kter je nevyzpytateln jako cesty pn, co je pesn tot, takovto "vemohouc" vesmr nen ve mohouc, nbr otrok bu stupidn mechanickho probabilismu (co vru nen protimluv), nebo njakho nadazenho principu. Co se pak te vrtn hlavou nad tm, e njak jedna hierarchick skupina jednotlivin by mohla sama pevzt zen vesmrnho vvoje, to je pochybnost zdravho rozumu, ale ne dsledn teorie. Nebo dolo-li by k tomu, znamenalo by to jen tolik, e se vesmrn vvoj d sm, tak jako se dil pedtm. Nebo dotyn skupina jednotlivin je soust, kvalitou vesmru, tentokrte soust urujc, jako dve byla urujc jin kvalita. Zda vesmrn vvoj uruj iveln procesy atomovho jdra nebo zda je uruj vdom jednotliviny nadan uvdomlm jednnm, je nejen stejn v rmci materialistickho vkladu skutenosti, jako je to -- a na rozdl mezi ivelnost a uvdomlost -- v nejvym smyslu jedno. V obou ppadech jedna z konstituujcch sloek vesmru m prevalentn funkci v urovn jeho vvoje, ani by njak pln eliminovala druh. Mono oprvnn, by trochu bsnicky, ci, e v obou ppadech se zase jen d vesmr sm, zde prostednictvm jedn, tam prostednictvm jin sv sloky, zde v jedn, tam v jin sv podob, zde rukou, tam hlavou nebo i nohou, ale vdy nm svm, jemu vlastnm, v podstat vdy sm sebou. Nebo lze snad povaovat za pijatelnj, e vesmr je zen nm, co nen z nho, a co je tedy nad nm? Teba "zkonitost", je rliv ste sv prva? Zkonitost, je za vech okolnost, zsadn, jde a prosazuje se pes hlavy tch jednotlivin, je jedin jsou t, ve svm souhrnu, vesmrem samm -- tedy pes hlavu vlastnho vesmru, jako princip jemu transcendentn? Nebo jinak by to nemohlo i v takovm ppad bt. Jedin pochybnost je mon a oprvnn: e toti dve ne dojde proces "obohacovn materilnho substrtu 29. # vesmru" do stadia, o nm mluvm, vesmr sm se kvalitativn do t mry pozmn, e jeho dnen pregnantn partikularistick struktura by se posunula do polohy, v n kosmotvornost jednotlivin jakoto zkladn princip pohybu a vvoje vesmru by byla podstatn potlaena, teba smrem k njak vt vnitn integraci, v n by se ohlaovalo teba vvojov stadium "nerozlennho" vesmru. Tuto eventualitu jist nen mono poprat. Ale nen rovn dvodu s n na sto procent potat. V souasnm stadiu je pro Lidstvo -- nebo i ono pat u k rovni uvdomlho jednn -- prostor k neomezen akci. Ostatn se domnvm, e ve sv nejhlub podstat me psobit tento vklad fantasticky pouze proto, e se pohybuje ve skuten "kosmickch dimenzch". Galaxie sem -- galaxie tam apod. Tato teoretick gymnastika nen -- podle mho nzoru -- samoeln, nebo rmuje celou pedpokldanou //Kosmologick optimismus// koncepci do "historickho" rmce, sna se ukzat, e souasn stav vesmru je jen sekem velik fze vesmrnho vvoje, fze, v n se vvoj vesmru dje formou kosmotvornosti jednotlivin, a e tato fze naprosto nekon ani tehdy, kdy by cel nm znm vesmr, se vemi svmi galaxiemi "zanikl", tj. se zmnil, e vvoj vesmru je dialekticky kontinuitn, neztrc svou nit ani v znicch galaxi, je jinak pro ns znamenaj posledn mez zniku. e nen vnho nvratu stejnho v bledmodrm a e nen ani nhodou vskyt lidstva v tomto okamiku vesmru, nhodou, kter by byla bezvznamnou pro dal evoluci kosmu atd. Mon, e pdech spekulativn fantastiky by se zmnil jen v blahovolnost, s n pijmme science fiction, kdybych tvrdil, e k pevzet zen vvoje vesmru dojde jet "na tomto svt" a v tto nm souasn kosmick situaci a e dokonce nae lidstvo to bude, je to uskuten. Ani tato monost nen vylouena, ani by vak nco mnila na pravdivosti ve rozvedench vvod. Jednm z pozoruhodnch rys vvoje "naeho" vesmru (souasn jeho vvojov fze) je permanentn a velice prudk zrychlovn. Je to pro filosofa nco tak podivuhodnho jako pro astronoma stle se zvtujc rud posuv galaxi, jeho hodnota u pomalu pesahuje rychlost 30. # svtla. Nevme sice, jedn-li se o jev doasn, periodick i jak, ale jeliko zatm probh, nen vylouena monost, e vvoj se bude brt vped tempem, je ped vechny nae pedtuchy a e "ji na tomto svt" dojde k uvdomlmu zen vesmrnho vvoje a e nae lidstvo se pitom pilen k ostatnm lidstvm vesmru. Bhem pr tisc let stali jsme se ze sbra konk zabydlovateli planetrn soustavy. Bude-li lidstvo existovat jet pouhch pr milin let, pak, nezastav-li se tento vvoj, nelze si pedstavit hranice moci a sly, jich doshne. Pomry na jinch mstech vesmru pravdpodobn nebudou vdy pod na rovn. A pak -- pak je uvdoml zen vesmru pede dvemi. //Antropologick //kosmologie// Lidsk existence, a to nejen existence lidstva, ale i existence kadho jednotlivho lovka, m tedy evidentn kosmologick vznam, m pmo kosmologickou hodnotu. M ji "u" dnes, m ku na to, e ji v daleko vt me bude mt v budoucnosti. Tento kosmotvorn vznam lovka je ovem jen specifickm, potencovanm ppadem kosmotvornho vznamu kad jednotliviny. Nen to jen vznam (mimodnho) "obohacovae" materilnho vesmru, je to i vznam vlastn ivotn innosti a vlastn osobn kvality. I z hlediska "obohacovae" substrtu je -- psn vzato -- rozdl mezi oligofrenikem, i lovkem vyrostlm jako zvaty zavleen dt (tedy lovkem, kter se nestane lovkem) a Einsteinem i Schnbergem. Tm vt rozdl je v kosmotvornm vznamu jejich aktivity. I ta m dv strnky, ob jinak vznamn kosmologicky: strnku spoleenskou a strnku ist individuln. Spoleensk strnka lidsk aktivity a jej kosmologick, kosmotvorn vznam jsou jasn. Ale stejn vznamn, by jinak, je mon hloubka vnitn individuln kvality, by by jedinec teba nedokzal nebo nemohl pmo na spolenost psobit. Primitivn despota a kultivovan mudec, velitel koncentrku a njak osaml Lao-c' maj, zd se, jinou mru kosmotvornho vznamu. Akoli psoben koncentranho velitele me mt irokou odezvu, ani osaml mudec nebyl bez kosmotvornho vlivu. Zle i na tom, zda kdo brzd rozvoj zlidovn lovka a 31. # spolenosti, i zda kdo k nmu pispv. Ve, co inme, m kosmotvorn vznam, ale to ns me "uspokojovat" pouze v metafyzick sterilit (neku-li v prostoru nezodpovdnosti), nebo ne o to se jedn, abychom byli tot co kad ala i atom, ale abychom jednali -- jako lidstvo -- uvdomle. Prv proto, e kad n akt m zrove kosmotvorn 36 vznam (jist v praxi pramalik, ale u jen kdy se sete s ostatnmi ostatnch lid, vzrst do podivuhodnch rozmr), a prv proto, e u dnes je sla lovka velmi velik, zle vysoce na kvalit naich akt. Veden vlek apod. (budi to jeden pklad za vechny) zdrelo vvoj spolenosti (pes vechna technick zlepen, je se vlkm piznvaj ke cti) jist znan. A stupidn narkomnie apod. mon jet vc. Zde se otevr pmo kosmologick podklad materialistickho humanismu. Morln apel, jen byl vdy ctn jako sprvn, ale visel t vdy ve vzduchu, zd se tu nabvat pravho ontologickho zakotven. Pslov, e jak si kdo ustele, tak si lehne, nabv zde pojednou hlasu pozoun poslednho soudu. Lidstvo me rznmi zpsoby "zradit" sv monosti: ne jen zniujc vlkou, jet spe kolektivnm ohupenm, je se dnes vynouje na obzoru ve v sv dsiv blzkosti. A "zrada" lidstva bude bez vjimky i zradou jednotlivch lid. Odtud hlubok spoleensk akcent dsledk materialistick koncepce. V jednotnm obrazu svta, jej dialektick materialismus podv, je plnm prvem a filosoficky zcela sprvn na elnm mst teorie lidsk spolenosti (je se ovem ned vyerpat teori tdnho boje), a jej eln msto nespov na psitch zkladech, jestlie je pirozenm vsledkem obecnho kosmologickho, zde pak u musme ci ontologickho rozboru. Nelze budovat teorii spolenosti ani teorii jednotlivce, ani teorii "lidskho ivota", nen-li bezpen nalezeno msto spolenosti jednotlivce, lidskho ivota v celku svta. Bez toho jsou vechny "antropologick" pokusy antropocentrismem, antropomorfismem, nebo prost vbec jen mytologi. 32. # A bylo zase dsledkem zsadn chybnosti mechanickho materialismu, e lidstvo, a tm spe lovk, mu upadali vnive vi nestvrn "mimolidsk" ontologick realit. Je dkazem sprvnosti dialektickho materialismu, jestlie problm lidsk spolenosti a jednotlivho lovka je pochopen ne snad pragmaticky svvoln, ale na zklad objektivnho ontologickho rozboru, jako hlavn problm a to opt v prv ad jako problm praxe, nebo na zklad pravdivho ontologickho vkladu se teprve poznv jako dsledn oprvnn svt uvdomle mnit. //Autorovo naden// Kdo me vypotat, co ve by bylo mono na toto tma ci -- a vechno by byla pravda. Jak lituji, e nemm dost poetick fantazie, abych pln rozvinul ten strhujc obraz vzneenosti lidskho ivota, jeho heroinosti, jeho kosmotvornosti. Ani stn smrti jej nehyzd. Vdy smrt nen nepemoiteln tomu, kdo zvldne vvoj vesmru. Vdy je to u dnes ne zleitost pohdky, ale jen a jen systematick vdeck prce. Nikde v celm kosmu neexistuje ten naivn "zkon", kter si jen lid odvodili ze sv dosavadn nedokonalosti, e to, co vzniklo, mus tak zaniknout. Opotebuje-li se tlo, co nebude moci bt uml? Neregeneruj-li mozkov buky -- co nikterak ani nemus bt nutnm pravidlem u jinch lidstev -- co nebude nalezen zpsob, jak "pelvat" mozkov pamtn a jin obsahy do pipravench syntetickch matic? Kdo me ci, e to je a priori vyloueno? Nai vzdlen potomci mohou s plnou nadj oekvat vk nesmrtelnosti. Manichejci mli hluboce lidskou vru, e v rji spasen potud nebudou moci bt naprosto astn, pokud neobivnou a nepidru se k nim vichni dvn zemel, kdykoli by ili a jakkoli... //Otzka hnusn bytosti// Kdy pak tu takov rozumn bytost, o n jsme hovoili na samm zatku pojednn, je pozn svou existenci jako ontologickou otzku i soust obecn ontologick otzky, kdy takov bytost bhem asu probe, proct, prozkoum vechny vvody, jejich jen hol kostra 33. # zapluje pedchzejc strnky, kdy se skuten upmn pesvd, e onen zde podan dialektickomaterialistick vklad svta je alespo oprvnn, ne-li pln pravdiv (rmcov ovem -- ve zde t nemohlo bt ani podno), tu pominou vechny ostatn otzky, je se jinak derou na jazyk, povznese svj hlas i vyprav: "Pro?!" A toto "pro" se nyn tt vru kosmickou ozvnou v tiscero a jet tiscero dalch dlch "pro", kad zejc a hledajc odpov. Tmto zvrenm pro (tj. "pro to?", "na to?", "k emu to?") se poslze dostvme k problematice ontologickho vznamu jednotliv existence a vme u, e se budeme muset za tm elem tzat i po vznamu ontologick reality sam. II (40 - 53) //Marnost vnosti// Nebo to, co snad, alespo jako pohdka, nkterho tene uspokojilo, vidina nesmrtelnosti potomka atd., napluje naopak mne tou nejkrutj bolest: nebo uvm-li v realizaci toho, dostvm se se svou otzkou po vznamu (sv) existence do nekonenho regresu. Okamit se znovu, avak jet nezmrn osteji ne dve, klade otzka, zda tedy m aspo tato (vn) existence vznam pro sebe samu, i pro spolenost, nebo pro udren nejen rodu, ale samho proudu organickho ivota, nebo poslze pro udren, zen, pstovn kosmu. Negativn zodpovdn "vznamu pro sebe sama" -- jak jsme ji provedli ve -- nen vnost existence vyvrceno. Trvn spolenosti, jeho omezenost byla hlavn pruinou na negativity dve, te sice m bt vn, le a) bude jm opravdu? Nepijde nejen snad nenadl pohroma, je by nm filosoficky vzato, zabrnila v pozitivnm hodnocen, ale nepijde kolektivn sebevrada? b) bude-li opravdu vn -- na?, k emu? Jestlie m spolenost jen vznam "pro sebe ", pak je moloch, jen ns te sice u nepor fyzicky, ale duevn: pro bych ml cokoli uinit pro spolenost, nen-li to i aktem pro mne? A m spolenost vznam "o sob"? U dv jsme o tom pochybovali. Pak by jej vznam ml bt i vznamem pro ns a spolenost by byla 34. # mstem, kde bychom se ctili doma, kde by se vechny nae poadavky eo ipso uskuteovaly prv slubou spolenosti, tj. participac na spolenosti, avak tak: tomu nen ani dnes a nebude patrn ani bude-li spolenosti zarueno vn trvn. Nen a nebude tomu proto, protoe lovk nem se spolenost identick, nen s n v njak mystick jednot, je jen jejm lenem a by i s n vychz sebelpe, ct, e jeho existence se nevyerpv v existenci spolenosti, e vznam spolenosti stejn jako vznam kohokoli druhho, nen jeho vznamem (by by toho druhho sebe vce miloval), e i sebeobtovn se vznamu druhho nen vznamem pro mne, vznamem mm, pokud si to jako svj vlastn vznam nevsugeruji (teba i velmi racionln) a pak ovem pestvm bt sm sebou a nepatm sob, ale svmu mamu, jm pak me; bt cokoli. Prost: nejen spolenost mne pesahuje, ale i j -- pokud zstvm sm sebou -- pesahuji spolenost, ba pesahuji ji, i kdy pestanu bt sebou, jenome to nepociuji a iji v klamu zstupnosti. Kdyby byla spolenost vn ne (perspektivn monm) lidskm piinnm, ale jako danost, kdybych j byl vn jako danost, ml bych k n zejm tent vztah, kter dnes ctm vi prod: holou nezvaznost a jen nutnost poslunosti slabho vi silnjmu. Tento vztah nedv mi ani zbla pont o vznamu m existence. Mohu se on mocnosti mysticky koit, mohu ji nenvidt, ale ani v tom, ani v onom ppad to ned vznam m individuln existenci. Ale v koncepci, kterou jsme pedvedli ve, je vn trvn spolenosti dlem lid a od nich odvisl a vn ivot jednotlivce -- tento ast sen bohulibch pracovnk -- rovn, ob je tedy v jejich moci. Na a pro tedy oboj udrovat? Spolenost trv jen tak dlouho, pokud jsou lid. Jestli se bude zdt lidem lep neexistence ne existence, pak by je ml zdrovat od proveden tohoto zvru njak vztah ke spolenosti? Snad cta k jejm kulturnm pokladm, k vlastnmu lidskmu ddictv? Snad lska k potomkm, kte, sejdeme-li vichni, zstanou definitivn nezrozeni? Ltost, e nikoho u nebude, kdo se bude kochat civilizac, kulturou atd.? I tyto faktory mohou dlouhou dobu hrt roli. Ale mohou ji hrt vn? 35. # A vznam biologick! Lze promptn opakovat to, co o spolenosti, jen v irm kontextu. A vznam kosmologick! Je-li zen vvoje vesmru nakrsn pln v naich rukou, jak m vbec vznam sm vvoj kosmu, sama vlastn existence kosmu, aby ns zavazovaly k tomu, e je tedy budeme dit? I kdyby na kolektivn dezerc ml vesmr zajt -- zavazovalo by ns to k nemu? A jedn-li se o mne a jen o mne, jak vznam m moje existence tm, e d, vede, dokonce teba udruje (svou trokou jako st lidstva) vesmr? M-li vesmr a jeho existence vznam jen pro sebe, pak jsem jen jeho podomkem. A m-li jej o sob a tm i pro mne -- v em a jak se, u vech vudy, tento vznam jev, kde je, v em vz? //Ad ontologiam!// Obracme se tedy k ontologii, kterou meme prvem pokldat za "nejvy instanci". Dve si vak vyjasnme nkter pirozen zvry, abychom pozdji nebyli pli pekvapeni. Jak pirozen praktick zvry vyplvaj z toho, co jsme dosud sledovali? Na stanovisku odmtn jinho vznamu individuln existence ne pro ni samu je kalkulace zcela prost, znm, dvno vypracovan. Zavritelem koly hedonick byl Hegesias, po jeho pednkch se v Alexandrii rozmohla takov epidemie sebevrad, e musel bt ve v ct vyprovozen z msta. Pokud slasti pevyuj strasti, nebo alespo se s nimi vyrovnvaj, m cenu it. Jakmile nastane opan ppad a bezpen zjistme, e tomu u nebude jinak, je pirozen a dsledn spchat sebevradu. Mono to dokonce formulovat jako "mravn povinnost", rozhodn alespo jako obhjen cti ped vlastnm i cizm soudem, nebo pro dal ivot nen jin omluvy ne zbablost, dle t je hanbou. Je jasn, e slasti i strasti jsou u rznch lid rzn, a je tedy mon, e ten, jemu pinej slast intelektuln a estetick poitky, me mt "aktivn bilanci" a do pozdnho st, stejn jako milovnk veejn innosti, spn sttnk, dobrodruh ze zliby, alkoholik apod. Ovem pesto je znmo, e vtina lid od uritho vku vypovd o "pasivn bilanci" a trp. Ti vichni mli by okamit 36. # spchat sebevradu, ale mohli by ji -- jaksi u pedem -- spchat bez obav i ti, kte maj dosud "aktivn" i "vyrovnanou bilanci", protoe by poznali, e je stejn nic jinho neek. Jestlie obava, zkost, nevolnost z nutnosti smrti mnoha lidem otravuje ivot, pak nen teba vidt nic patologickho ani smnho v tom, jestlie z zkosti ped smrt spchaj sebevradu. Jestlie nkdo dokonce dospje k poznn o absolutn absenci vznamu ehokoli, pak by bylo pmo jeho povinnost, aby se zabil ihned. //Pro nepeme sebevradu// Ovem sebevrad je nezmrn mn ne lid trpcch. Sebevrad se zpuje pirozen biologick pud sebezchovy, nejsilnj pud vbec, a tak nen divu, e se mlokdo k sebevrad opravdu rozhoup. Pokud teba jen nejasn ct nedslednost i hanbu, kterou tmto vhnm dopout, vynalz si nejrozlinj motivy ke sv omluv. Nejpostatnjm a nejhlubm motivem je nadje. Nadje je v neju souvislosti s pudem sebezchovy, je jakousi jeho "ideologickou nadstavbou", je jeho kultivovanm odrazem v na psychice (jeho nekultivovanm odrazem ve vdom je cit narcistn sebelsky). Nadje je faktor zhola iracionln, co se neodvili nikdy poprat ani jej filosofit pvrenci. Nen to vak nic jinho, ne pislibovn si blaha, kter nm aktuln chyb, pislibovn, k nmu nejsme vdy dostaten oprvnni, kter vak pesto inme, abychom si motivovali sv jednn. Temn nadje dme i v nejvtm "pesimistovi", dme ovem i ve mn, je to chu po blahu, kter si maluji jako potencionln uskuteniteln. (Nehled na to, e si pedstavuji, e bych si je zasluhoval.) I kdyby lovk byl s pravdpodobnost blzkou jistot seznmen s celm prbhem dalho ivota, kter mu zbv, pece by asi pln nadji neztratil, spojil by ji s vrou v zzrak, v "nhodu" apod., jak je ostatn znmo u mnoha beznadjn nemocnch i na doivot odsouzench apod. Nadje nepochybn umonila mnoha lidem pet kritick situace, ale mnoha zase zpsobuje oistec i blzinec marnch iluz. Ve slubch udren 37. # lidskho rodu se osvdila, ale je jet otzkou, zda je proto z vych jet hledisek k dobrmu. Krom nadje, kter se zdka objevuje hol, je tu nekoneno pseudoracionlnch motiv, je se k nadji pidruuj a jimi si lovk obhajuje svou zbablost. V prv ad je to nboenstv. Jeliko jeho psoben ve smru sebezchovy individua je znmo, nechme je na tomto mst v pokoji. Dle jsou to rzn populrn, lbiv, vdecky nezdvodnn nejasn ideologie spoleensk a "rodov" zodpovdnosti, a vi dtem, nebo vi "obci", vmluvy na lsku k nkomu a tak ad infinitum, a to kon ideologi pasvnho poddn se la "ivot jsem si nedal, tedy --" apod. Rovn agnosticismus zde, jako vude jinde, pln totln ohlupujc funkci: "nikdo nev", "my to nememe posoudit", "a co kdy pece --" atd. Tm vm u pechzme ke stanovisku, e vznam m existence je v nem jinm ne ve mn. Pojtkem je tu kategorie "dla": m dlo -- mm-li za sebou (nebo i ped sebou) jak -- je soust m individuln existence, m v prv ad vznam pro mne, ale ztrc-li mi m existence ped oima svj vznam pro sebe, stv se mi dlo zchrannm lanem vrenm ke spolenosti i li bohu apod., zskv nhle v mch och jakoto primrn vznam pro spolenost (i boha), te u tu neiji pro sebe, nbr pro ni (nho), by by m existence mne naplovala pocitem sebe vt nesmyslnosti, m dlo je m povinnost atd. Spolenost prost, jak u jsme v tto souvislosti nkolikrt konstatovali, vystupuje jako instance, je m vznam o sob a tm m jednotliv existence vznam pouze skrze ni a v n. U jsme konstatovali, e pi nronjm zkoumn se to ukazuje nezdvodnitelnm. Existence lovka se ani nekryje, ani nevyerpv ivotem ve spolenosti, lovk -- bohuel pro spolenost -- ije tak v sob, neije jen spolenost, ale i sebou, nereflektuje jen spolenost, ale i sebe, a to ) zdaleka ne jako pouze lnek spolenosti, ale jako cosi, co je svm vlastnm celkem, ne jen 44 st celku jinho, jako cosi, co je absolutum sui generis, ne jen relativum vi nemu vnjmu, by sebe nadazenjmu. Jak znmo, takovmu vdom 38. # o sob kme individualita a je rovn znmo, e pes vechny pekky tomu inn, proces postupujc a pibvajc individuace je zkladnm trendem vvoje druhu homo sapiens. Nalzat vznam sebe sama vlun v pslunosti ke spolenosti, v plnn spoleensk funkce, znamen dsledn vzdt se individuality, postavit se proti celm djinm lovka, pokusit se vrtit na ped-, nebo alespo pralidskou rove. //Blanokdl hmyz, Teilhard de Chardin a problm "kolektivn sebevrady// U nkterch blanokdlch hmyz dolo, jak znmo, k vytvoen zvltnho kolektivnho organismu (jen me v uritch hrubch rysech pipomnat organismus spoleensk), v nm skuten lze mluvit o tom, e vznam jednotliv existence je dn pouze vznamem existence kolektivnho celku: zde v zjmu celku jsou a na pr jedinc ostatn miliny jeho len bezpohlavn, nejsou tedy plnmi individui vbec (procesu individuace je v samm jeho vchodisku uinna ptr) a jsou skuten jen jakoby zmnoenmi orgny rodu, jen se reprodukuje bez jejich asti, jen prostednictvm nkolika pohlavnch exempl. Ale u lid dospl ji proces individuace tak daleko, e i kdyby zvtzily njak "superfaistick" tendence a pak bylo 99 % lid systematicky sterilizovno a tak zbavovno asti na udrovn lidskho rodu, jen by se reprodukoval jen nkolika vldnoucmi vyvolenmi, tko by bylo pedpokldat naprostou ztrtu individuality i u tohoto kletneckho lidstva. Nechci nikterak poprat, e jist i vechny psychick pote, jimi lovk trp (a to stle vc a vce), jsou dsledkem individuanho procesu. A nezdruji se u toho, co pokldm za jasn alespo pro marxisty, e individuan proces me vbec probhat jen na platform lidsk spolenosti, jen jako jedna strnka jejho vvoje, e je umoovn nebo brzdn stavem spoleenskho uspodn a e by byl neuskuteniteln bez boje za spoleensk osvobozen lovka, za uskutenn beztdn spolenosti. Avak to, co propaguj velebitel popen individuace, apotolov pln podazenosti jednotlivho lovka nemu mimo nj, to je stanovisko tak reakn, e sotva lze najt obdoby. V odmtn a proklnn individuace se v 39. # dojemn shod spojuj kleriklov, mystikov, faist, ale i etatist veho druhu. Ve Spojench sttech, NSR i v ad jinch zem je obansky, politicky i mravn podezel lovk, kter nen stejn jako masa ostatnch. V rustiklnm prosted feudalismu byl ipso facto podezelm z kacstv lovk s bledmi tvemi. Snad jen promile vynikajcch lid bylo svmi souasnky spoleensky a lidsky akceptovno. Le dost. Stejn tak, jako procesu individuace vdme za svou individuln, lidskou trze, vdme mu za ve, co je v ns cennho, a lidsk spolenost mu vd za vechny spchy, jich doshla. Jt proti procesu individuace znamen jt proti rozvoji lidskosti. Jist vvoj a rozvoj lidskosti nen sm o sob absolutum, je by bylo nutno devtn sledovat. Ale i pokud bychom jej chtli popt, obrtit, zruit, musme se tak ptt, pro a k emu lepmu ns tento obrat m vsti. A tu slyme nejuboej koiinec, jej si lze pedstavit: aby spolenost byla silnj!, aby byl podek!, aby byla rovnost!, aby byl lovk asten! Nemluvm ani o tom, co je dobe znmo, e toti vechny tyto slogany nejednou zakrvaj prav mocensk zjmy uritch skupin bacch po neomezen vld: Spolenost eunuch (a fyzickch nebo psychickch) me snad bt poslunj, ale sotva bude silnj. A tst eunuch nen lidsk, nen tedy vbec tstm, je v nejlepm ppad animlnm blaenstvm. Pokud mm zjem na trvn sv existence, nemohu pijmout poadavek, abych se zbavil vdom sv existence jakoto existence osobn a existoval dl jen existenc neosobn, jen jako vmnn soustka njakho celku. Ztratm-li pak zjem na sv existenci, pak jej ztrcm vbec a je fantazmagori pedstava, e bych v takovm ppad vidl dvod k dalmu existovn v tom, e m existence me bt vyuito k funkci vrnho otroka ehokoli. Ztratm-li vdom sv existence jako osobn, nen nic, co by mohlo suplovat, nen dn vznam, a ehokoli by to bylo, jen by byl jet dle by i jen potencilnm vznamem pro mne; vdy jsem j jako j vlastn pestal bt. 40. # Avak ada lid uvauje umrnnji ne apologet apriorn nadazenosti society. Spolenost m vznam -- a m osobn existence m tak vznam. iji -- jinak nelze -- ve spolenosti, tud m moje existence tak spoleensk vznam. Mm vznam pro spolenost a spolenost mi opt dv sv historicky vydobyt statky apod. To vaha tankov zdrav. Je jist, e v 99 % ppad lze zcela pohodln sedt na dvou idlch. Ale ten, kdo se pt, zda m jeho existence njak vznam, aby byla udrovna, neme si toto pohodl dovolit. Ten feti, k vli nmu spolenost se zd mt prav vznam oproti jednotlivci, pro se zd, e m vznam o sob, e existence jednotlivce dosahuje pravho vznamu pouze svm spoleenskm vznamem (toti jako tak i onak d jej), ukzal se nm rozumov nepostaiteln: je to feti mlhav "oteven budoucnosti". Je mono teoreticky rozliovat mezi budoucnost spolenosti a budoucnost lidskho rodu, ale v praxi se tato hlediska zcela slvaj. Akoliv se lid dosud rozmnoovali jako kobylky, apologet apriorn nadazenosti society vdy znovu argumentuj bubkem, e je obava, e vymeme, degenerujeme, potomkm se povede he apod. A kdy bychom byli vichni ne smrteln, argumentovali by, e ztratme-li vru v samovznam spolenosti a ergo lidskho rodu, zajdeme kolektivn sebevradou, nebo alespo menm tempem budeme obohacovat spoleensk civilizan a kulturn statky. Pedpokldejme, e trvn spolenosti by bylo mon jako vn (asi tak, jak jsme to uvdli ve). e tedy bez jakhokoli pocitu skepse, e stejn jednou, pomrn brzy, pijde vechna nae snaha v momentu nutnho zniku spolenosti vnive, mohli bychom se vnovat nekonenmu obohacovn spoleenskch statk. Sami bychom pitom byli nesmrteln, a nadto jet plodili nesmrteln potomstvo ad infinitum. Pedpokldejme, e bychom vichni doli k poznatku, e nae individuln existence sama o sob nem vznam. Mla by v takovm ppad existence spolenosti pro ns takov vznam, abychom dle existovali jen pro jej existenci? Vznam udren existence spolenosti by nm zabraoval v kolektivn sebevrad? Kdo, krom fetiistickho fideisty, jen ek, e se lidstvo dospv "bodu 41. # Omega" setk s bohem, mohl by to ci? Udrovali bychom svou existenci, je pro ns sama o sob ztratila vznam, z piety vi djinm spolenosti? Ze zvdavosti k jejm dalm vymoenostem? Z lsky k nezrozenm, kte by, nezrodivi se, pili o poehnn t ve spolenosti? Tyto vechny argumenty jsou slab, nepinej vlastn nic novho. Museli jsme celou vahu dovst ad absurdum, abychom vyvrtili "sedn na dvou idlch": v ppad, e m existence ztrat pro mne vznam sama o sob, nen spolenost tm vznamem, jen by vrtil vznam m existenci. Vznam spolenosti nen vznam o sob. Je nejv jen vznamem pro sebe a takov vznam nen pro ns dn vznam. Zde se nejedn o zleitost existencilnch pocit. Pojem vznamu nen pro mne psychologickou kategori, nen relativum, je to kategorie filosofick. Vznam tu implikuje zvaznost, a se nm to hod a lb ili nic. Je jedin argument, kter stoj proti odmtnut vznamu spolenosti, a to je spojen jejho vznamu, resp. jej existence, s vznamem neho dalho: rodu -- to u jsme vidli --, biosfry --, to je vlastn tot --, kosmu i ontologick reality sam. To je ovem penesen otzky na jin pole, v praxi pln kapitulace obhjc spoleenskho vznamu jako samospasiteln instance. Teoretit apologet lidstva snesou ady okolnost, na n jsem zapomnl. Aby vak vyvrtili uveden stanovisko, museli by tvrdit: kdyby vichni lid se rozhodli spchat sebevradu, nemli by k tomu prva, protoe maj apriorn povinnost udrovat, i do budoucna spolenost, za vech okolnost, a punctum. To je ovem stanovisko kategoricky imperativn, ale t prost iracionalistick. Zajist: de gustibus non est disputandum. //Problm platnosti poznn// Zjistm-li, e moje existence, resp. vznam m existence, je ontologickou otzkou (resp. jej soust), nezjiuji to jen pro svj ppad, nbr toto zjitn m obecnou platnost pro vechny jednotliv existence jednotlivch lid a v poslednch dsledcch zcela logicky i pro 42. # vechny jednotliv existence vbec, a jeliko nen nic, co by se nevyznaovalo existenc (nebo pak by nebylo vbec), pro ve, vetn vesmru, ba ontologick reality sam. Je-li jedin jsoucno, pak co plat na jedn jeho rovni, plat i na ostatnch, pokud se to na nich vyskytuje. Existence se vyskytuje na vech rovnch jsoucna. Jakkoli se existentn praxe lovka a elektronu dje rzn a vytv si rzn zkonitosti, je existence sama jim obma vlastn naprosto stejnou mrou. Jsou-li jsoucna dv, a to kvalitativn nesoumiteln (co je pedpoklad teismu), pak plat poznatek zskan na rovni lovka pro cel jsoucno, jeho je soust, neplat sice mon pro jsoucno druh, ale v tom ppad tak nemaj ob jsoucna (v tomto smru) nic spolenho. Crux metaphysica dualismu bylo vdy spojen dvou oddlench jsoucen. Zvrem tisciletch hlavolmn nad tmto pseudoproblmem je jen cudn konstatovn, e jsou-li oddlena, nemaj spolu co init, anebo oddlena bt nemohou, jen jedno jsoucno je prav, druh neprav, jen jedno je aseitn ("od sebe sama"), a co je cosi abalietnho ("od druhho"), je v podstat jen jeho epifenomnem. Pak bud plat ve, co je zjiovno na rovni abalietnho "jsoucna" i pro jsoucno prav, aseitn, nebo ve, co plat v abalietnm svt, je jen stn i sen i mylenka i jin plod nezvaznosti pravho jsoucna a meme o emkoli vbec zjiovat asi tolik, co slep o barvch: msto ve skutenosti ijeme v blzinci. To je teba pedeslat pro nutnou, by nudnou dslednost. Nebo jestlie poznatek, jej pozn o ontologinu jeden jedin lovk, je platn pro ve, co jest, pak dsledky, je 49 z nho vyvozuje, maj tut platnost. Jestlie tedy pi ontologickm zkoumn z jistm, e moje individuln existence nem vznam, a to ne snad jen sama o sob, ale ani v souvislosti s nm, co by mlo vznam o sob, e ve, o jsem se snail svou existenci vznamov opt, m jen svj vznam "pro sebe", nebo dokonce nem vznam vbec a e to plat i pro ontologickou realitu samotnou jakoto nejvy monou "instanci", pak mohu uinit zvr, e ni a dn existence nem vznam, by se o ni kdokoliv sm domnval cokoli. Dojdu-li dle v dsledku ontologickho zkoumn k zvru, e nem-li moje