Řecká mytologie 1

Řecká mytologie

Busta Dia z vatikánského muzea Pia IV. aKlementa XIV., nalezená v italském městě

Otricoli.

Řecká mytologie sestává z mýtů a legend starých řeků,pojednávajících o bozích a hrdinech, povaze světa či vzniku a významuřeckého kultu a rituálů, které jsou součástí náboženství starověkéhoŘecka. Moderní badatelé studují mýty ve snaze zjistit více onáboženském a politickém zařízení starověkého Řecka – jehocivilizace – a pochopit samotnou povahu vytváření mýtů.[1] Někteříteologové považují za možné, že staří řekové vytvářeli mýty za účelemodpovědět na všechny otázky ohledně světa, aby, tak říkajíc, nezbývalyžádné nezodpovězené.

Řecká mytologie je přímo ztělesněná rozsáhlou kolekcí příběhů anepřímo ztělesněná řeckým representačním uměním, jako je keramikači votivní dary. Snaží se vysvětlit původ světa a podrobně líčí životy adobrodružtví široké škály bohů, bohyň, hrdinů, hrdinek a jinýchmytologických stvoření. Tato podání byla původně šířenaústně-básnickou tradicí; dnes jsou řecké mýty známé hlavně z řeckéliteratury.

Nejstarší známé řecké literární prameny, epické básně Ilias a Odysseia,se zaměřují na události okolo Trojské války. Dvě básně Homérovasoučasníka Hésioda, totiž O původu bohů a Práce a dny, zahrnujípodání o vzniku světa, následovnictví božských vládců, posloupnostlidských věků, původ lidského utrpení a původ obětních rituálů. Mýty se také uchovaly v Homérských hymnech,zlomcích eposů "epického cyklu", lyrických básních, dílech tragédů pátého století př. n. l., spisech badatelů abásníků helénské doby a textech z dob Římské říše od spisovatelů, jako byli Plútarchos či Pausaniás.

Archeologické nálezy poskytují důležitý zdroj podrobností ohledně řecké mytologii, s bohy a hrdiny objevujícími sehlavně coby dekorace mnoha artefaktů. Kresby na keramice z 8. století př. n. l. zobrazují výjevy z Trojské války,stejně jako dobrodružství Hérakla. Na keramice z následujícího archaického, klasického a helénistického období seobjevují jak homérské, tak mnohé další mytologické výjevy, které takto doplňují existující literární doklady.[2]

Řecká mytologie měla obrovský vliv na kulturu, umění a literaturu západní civilizace a zůstává součástí západníhojazykového dědictví. Básníci a umělci od dávných dob podnes čerpali z řecké mytologii inspiraci a nalézalipřetrvávající význam a platnost v jejích tématech.[3]

Řecká mytologie 2

Zdroje řecké mytologieŘecká mytologie je dnes známá hlavně z řecké literatury a umění z doby od cca 900 – 800 př. n. l. dále.[4]

Prométheus, obraz Gustava Morau zroku 1868; mýt o Prométheovi se

poprvé objevil u Hésioda, později sepak stal základem pro Aischylovu

trilogii tragických her, totiž SpoutanýPrométheus, Odpoutaný Prométheus

a Prométheus přinašeč ohně.

Literární zdroje

Mýtické vyprávění hraje významnou roli v téměř každém žánru řecké literatury; ipřesto je však jedinou přežívající obecnou starořeckou mytografickou knihouBibliografie Pseudo-Apollodóra. Tato práce se snaží urovnat odporující sipříběhy básníků a poskytuje impozantní shrnutí tradiční řecké mytologie ahrdinských legend.[5] Apollodóros žil od cca 180 – 120 př. n. l. a psal o mnohýchz těchto témat; jeho dílo tedy mohlo tvořit základ pro Pseudo-Apollodórovukolekci. Bibliografie nicméně pojednává i o událostech, které se udály dlouho pojeho smrti, z kteréhož důvodu je autor uváděn jako Pseudo-Apollodóros.

Mezi nejstarší literární zdroje patří Homérovy dvě epické básně, totiž Ilias aOdysseia. Jiní básníci zase sepsali takzvaný epický cyklus, ale jejich pozdní améně významné básně jsou dnes téměř úplně ztracené. Navzdory svémutradičnímu názvu nemají Homérské hymny žádnou přímou spojitost s Homérem;jde o chorální hymny z první části takzvaného lyrického věku.[6] Hésiodos,možný současník Homéra, podává ve svém díle O původu bohů nejúplnějšíznámé podání nejrannějších řeckých mýtů; pojednává v něm o stvoření světastejně jako o původu bohů, Titánů a obrů, a předkládá pečlivě vypracovanégenealogie, pověsti a mýty o příčinnách různých věcí na tomto světě. HésiodovyPráce a dny, poučná báseň o zemědělském životě, též zahrnuje mýty oPrométheovi, Pandóře a Čtyřech věcích; básník s jejich pomocí radí, jak uspět v

nebezpečném světě, který je činěn ještě nebezpečnějším svými bohy.[2]

Lyričtí básníci často hledali v mýtech náměty, nicméně ve svých básních na ně spíše odkazovali, než vyprávěli.Řečtí lyrici, například Pindaros, Bakchylidés nebo Simonidés, a bukoličtí básníci jako Theokritos a Bión, každývyprávějí vlastní mytologické příhody.[7] Mýtus byl také velmi důležitý prvek klasického Athénského divadla;například tragédi Aischylos, Sofoklés, a Eurípidés převzali většinu dějů svých her z mýtů věku hrdinů a Trójskéválky. Mnoho slavných tragických příběhů (jako jsou ty o Agamemnónovi a jeho dětech, Oidipovi, Iásónovi, Médeieaj.) na sebe vzalo svou klasickou podobu právě v těchto tragédiích. Spisovatel komedií Aristofanés se také inspirovalmýty, totiž ve svých hrách Ptáci a Žáby.[8]

Řecká mytologie 3

Římský básník Vergilius, zde vyobrazen narukopisu z pátého století zvaném VergiliusRomanus, zachoval detaily příběhů řecké

mytologie v mnoha ze svých děl

Historici Hérodotos a Diodóros Sicilský a zeměpisci Pausaniás aStrabón, kteří cestovali napříč řeckým světem a zaznamenávalipříběhy, které slyšeli, doplňují řeckou mytologii množstvím místníchmýtů a legend, přičemž často podávají málo známé, alternativní verzepříběhů,[7] a to zejména Hérodotos, který důkladně prozkoumávalrozdílná podání, se kterými se setkal, ve světle porovnáváníhistorických a mytologických tradic Řecka a východu[9] ve snazeodhalit původ a směšování odlišných kulturních pojetí.

Poezie helénistických a římských dob byla v první řadě vytvářena proliterární, spíše než kultovní, účely; přesto však uchovává některédetaily příběhů řecké mytologie, které by jinak byly ztracené. Tatokategorie zahrnuje práce:

1. římských básníků Ovidia, Statia, Valeria Flacca, Seneky a (spolu skomentářem gramatika Servia) Vergilia;

2. řeckých básníků období pozdní antiky, totiž Nonna, AntoniaLiberala, and Quinta Smyrneaea;

3. řeckých básníků helénistického období, totiž Apollónia z Rhodu, Kallimacha, Pseudo-Eratosthena a Parthenia;4. řeckých a římských spisovatelů románů, jako jsou Apuleius, Petronius či Heliodorus.

Aiás zabíjející trojského vězně předCharunem, vyobrazený na Etruskémkalichu z červené keramiky, z dobykoncem čtvrtého a začátkem třetího

století př. n. l.

Fabulae a Astronomica římského spisovatele píšícím stylem Gaia Iulia Hyginajsou dva významné, prózou psané přehledy řecké mytologie. Obrazy Filostratastaršího a mladšího a Popisy Kallistratovy jsou dva další užitečné zdroje,používané pro čerpání témat.

Konečně, Arnobios a několik byzantských řeckých spisovatelů poskytujedůležité detaily mýtických příběhů, z nichž mnohé převzali ze starších, dnes jižztracených řeckých prací. Podobným zdrojem je i lexikon HesychiaAlexandrijského, tzv. Suda, nebo spisy Johana Tzetzeseho a Eustácia zTesaloniky. Křesťanský, mravní poučení vyhledávající úhel pohledu jezabudovaný v přísloví – vztahujícím se k mýtu, podle kterého pomohl Daidalossvým řemeslným uměním Pásifaé k tomu, aby se spářila s Poseidónovým býkem– ἐν παντὶ μύθῳ καὶ τὸ Δαιδάλου μύσος / en panti muthōi kai to Daidaloumusos ("V každém mýtu je také Daidalovo poskvrnění"); ve stejném duchuvysvětluje encyklopedická Suda Daidalovu roli v ukojení "zvráceného chtíče"

Pásifaé, když říká, že Daidalos se stal předmětem přísloví, jelikož byl opovrhován za zlo, které podle legendyspojení Pásifaé a býka zapříčinilo.[10]

Archeologické zdroje

Objev Mykénské civilisace německým amatérským archaeologem, Heinrich Schliemann, v devatenáctém století, aobjev Mínojské civilisace na Krétě britským archeologem, Sirem Arthurem Evansem, ve století dvacátém, pomohlyobjasnit mnohé dosavadní otázky ohledně Homérových eposů a poskytly archeologické doklady mnohamytologických detailů ohledně bohů a hrdinů. Svědectví o mýtech a rituálech Mykénských a Mínojských nalezišť jebohužel celé bez výjimky památkové, jelikož lineární písmo B (kterým se zapisovala raná forma řečtiny jak naKrétě, tak v kontinentálním Řecku) bylo používané hlavně k sepisování majetku, přestože i tak byla jména bohů ahrdinů s pochybami odhalena.[2]

Kresby na keramice z archaického (cca 750–cca 500 př. n. l.), klasického (cca 480–323 př. n. l.) a helénistického (323–146 př. n. l.) období zobrazují jak homérské, tak mnohé další mytologické výjevy, například dobrodružství

Řecká mytologie 4

Hérakla, a takto doplňují existující literární doklady.[2] Tato znázornění mýtů jsou důležitá z hned několika důvodů.Mnoho řeckých mýtů je zpodobněno na vázách starších, než jsou jejich literární zdroje (v některých případechpředchází první známé grafické vyobrazení určitého mýtu jeho nejstarší literární doklad z pozdně archaické poeziedokonce o několik století.[4] ); například ze dvanácti úkolů Héraklových se pouze zkrocení Kerbera objevuje v textu,které není mladší, než jeho vyobrazení na keramice.[11] Některá umělecká díla též znázorňují mýty či mýtickévýjevy, které nejsou doložené vůbec žádným dochovaným literárním zdrojem.

Přehled mytologické historieŘecká mytologie se časem měnila spolu s vývojem řecké kultury, jejíž změn je mytologie, jak viditelně, tak skrytě,přehledem. V dochovaných literárních zdrojích řecké mytologie, většinou z doby po konci postupných změn, jeneodmyslitelně politická, jak tvrdil Gilbert Cuthbertson.[12]

První obyvatelé Balkánského poloostrovu byli zemědělci, jejichž náboženství bylo animistické, a přisuzovali tedyduši všemu v přírodě. Tito neurčití duchové posléze získali lidskou podobu a vstoupili do místní mytologie jakobohové.[13] Po invazi kmenů ze severu poloostrova sebou útočníci přinesli nový panteon bohů, založený nadobývání, síle, dovednosti v bitvě a násilnickém hrdinství. Staří bohové zemědělců se buď smísili s novými bohy,nebo ztratili význam.[14]

Poté, co uplynula asi polovina archaického období, začaly na četnosti nabírat mýty o vztazích mezi bohy a hrdinnymužského pohlaví, značící souběžný vývoj pederastie, který pravděpodobně započal okolo 630 př. n. l. Do koncepátého století př. n. l. přisoudili básníci alespoň jednoho eromena (tj. dospívajícího hocha, jež byl jejich sexuálnímspolečníkem) všem významným bohům kromě Aréa, stejně jako mnoha legendárním postavám.[15] Starší mýty,například o Achilleovi a Patroklovi, začaly být též podávány pederastické podobě.[16] Nejprve Alexandrijští básníci,později pak obecně mytografové v rané Římské říši, často přepracovávali příběhy řeckých mytologických postav vtomto duchu.Cílem epické poezie bylo vytvořit cyklus příběhů, a následně nový dojem mytologické chronologie; tudíž semytologie rozvinula v etapu rozvoje světa a lidstva.[17] I když protimluvy v těchto příbězích činí perfektní časovouosu nemožnou, přibližný časový sled lze sestavit. Výsledné mytologické "dějiny světa" mohou být rozděleny na třinebo čtyři širší období:[18]

1. Věk bohů či Mýtus o vzniku světa: stvoření světa, bohů a lidí.2. Věk bohů a lidí: rané vzájemné ovlivňování mezi bohy, polobohy a smrtelníky.3. Věk hrdinů: doba, kdy byla činnost bohů více omezená. Poslední a nejvýznamnější z hrdinských legend je příběh

Trójské války a událostí, které následovaly po ní, jež je některými badateli uznávána za samostatné období.Zatímco dnešní výzkumníci mýtů často jeví největší zájem o věk bohů, věk hrdinů byl zjevnou prioritou pro řeckéautory archaického a klasického období, kteří se pokoušeli o ustanovení chronologie velkých lidských skutků poté,co byla vyřešena otázka vzniku světa. Například hrdinské eposy Ilias a Odysseia převyšovaly Zrození bohů aHomérské hymny, zaměřené na bohy, jak rozsahem, tak popularitou. "Kult hrdinů" vedl pod vlivem Homéra kreorganizaci duchovního života, vyjádřené v mýtickém rozdělení říše bohů od říše mrtvých a olympských božstev odpodsvětních.[19] V Práci a dnech užívá Hésiodos schéma čtyř Lidských věků: Zlatého, Stříbrného, Bronzového aŽelezného. Tyto věky (či rasy) jsou odlišná stvoření bohů, přičemž Zlatý věk připadá na vládu Krona a následujícívěky jsou dílem Dia. Hésiodos vkládá věk hrdinů do doby právě po konci Bronzového věku. Posledním věkem je uněj Železný věk, totiž současné období, ve kterém básník žil a na které pohlíží jako na nejhorší; přítomnost zlapřitom vysvětluje mýtem Pandory, z jejíž převrácené sklenice se vylily všechny nejlepší lidské schopnosti kroměnaděje.[20] Hésiodovo pojetí čtyř Lidských věků následuje i Ovidius ve svých Proměnách.[21]

Řecká mytologie 5

Věk bohů

Kosmogonie a kosmologie

Amor Vincit Omnia (Láska zdolá vše), obraz odMichelangela Merisi da Caravaggia cca z let

1601–1602, zobrazující boha lásky, Erota

Mýty o stvoření světa představují pokus o vyjádření vesmíru snadnopochopitelným způsobem a zodpovězení otázky původu světa.[22]

Nejšířeji přijímaná verze té doby je zaznamenána Hésiodem v jehoZrození bohů. Básník začíná s Chaosem, zející prázdnotou. Zprázdnoty se vynořila (Gaia (Země) a několik dalších prvotníchbožstev; Erós (Láska), Tartaros (Propast) a Erebos (Tma).[23] Gaia pak,bez mužské pomoci, porodila Úrana (Nebe) který jí následně oplodnil,z čehož vzešli nejprve Titáni, šest z nich pohlaví mužského -- Koios,Kríos, Kronos, Hyperion, Iapeto a Okeanos -- a šest ženského --Mnémosyné, Foibé, Rheia, Theia, Themis a Téthys. Poté, co se narodilKronos, Gaia a Úranos prohlásili, se už se nemají narodit žádní dalšíTitáni; místo nich následovali jednoocí Kyklopové a storucíHekatoncheirové. Kronos, který byl úskočný a ze všech Gainýchpotomků nejstrašnější[23] , vykastroval svého otce a stal se vládcembohů spolu se svou sestrou a manželkou Rheiou, přičemž přijal zbyléTitány za svůj dvůr.

Motiv konfliktu mezi otcem a synem se znovu projevil, když seKronovi postavil jeho syn, Zeus. Jelikož Kronos zradil svého otce, bálse, že by jeho potomek mohl udělat to samé, pročež pokaždé, když Rheia porodila, uchvátil dítě a snědl ho. To Rheianemohla snést, a proto ho oklamala tím, že novorozeného Dia ukryla a do jeho pokrývky zabalila kámen, který takKronos snědl. Když Zeus vyrostl, podal svému otci nápoj, kvůli kterému vyzvracel Rheini ostatní děti i s kamenem,které zůstal v jeho žaludku po celou tu dobu. Zeus pak vyhlásil Kronovi válku o vládu nad bohy. Zeus a jehosourozenci nakonec s pomocí Kyklopů a Hekatoncheirů, které vysvobodili s Tartaru, ve válce zvítězili, načež byliKronos a Titáni svrženi do Tartaru.[24]

Atická amfora zobrazující Athénu, jak se zapomoci bohyně porodu "znovu rodí" se z hlavyDia, který spolkl její matku, Métis (Louvre, cca

550–525 př. n. l.)

Dia trápila stejná věc jako jeho otce, a poté, co bylo učiněno proroctví,že potomek jeho první ženy Métis, zrodí boha mocnějšího než je on, jispolkl. Métis už ale byla těhotná s Pallas Athénou, a proto mu bylošpatně, dokud se Athéna, plně vzrostlá a oblečená do boje, nevylouplaz jeho hlavy. Tento Diův "porod" byl použit jako výmluva pro to, ženebyl vytlačen dítětem z další generace bohů. Je pravděpodobné, žezměny v kultuře, které již byly v chodu, zahrnuly dlouhotrvající kultAthény v Athénách bezkonfliktně, jelikož nemohl být překonán.

Reference

V tomto článku je použit překlad textu z článku Greek mythology [25]

na anglické Wikipedii.

[1] "Greek Mythology". Encyclopaedia the Helios, díl Helllas, 1952.[2] "Greek Mythology". Encyclopædia Britannica, 2002.

[3] J. M. Foley, Homer's Traditional Art, 43[4] F. Graf, Greek Mythology, 200[5] R. Hard, The Routledge Handbook of Greek Mythology, 1[6] G. Miles, Classical Mythology in English Literature, 7[7] J. M. Klatt a A. Brazouski, Ancient Greek and Roman Mythology, xii

Řecká mytologie 6

[8] Miles, Classical Mythology in English Literature, 8[9] P. A. Cartledge, The Spartans, 60 a The Greeks, 22[10] " Pasiphae (http:/ / www. theoi. com/ Titan/ Pasiphae. html)", Theoi Greek Mythology; encyklopedie cituje byzantský lexikon Suda[11] Homér, Ilías, 366–369[12] Cuthbertson, Political Myth and Epic (Michigan State university Press) 1975 nalezl větší řadu eposů, od Gilgameše k Voltairově dílu La

Henriade, ale jeho ústřední téma, že mýtus tvoří mechanismy kulturní dynamičnosti, uspořádávajíc komunitu vytvářením morálního základu,je důvěrně známá tradiční představa , platící pro celou řeckou mytologii.

[13] Albala-Johnson-Johnson, Understanding the Odyssey, 17[14] Albala-Johnson-Johnson, Understanding the Odyssey, 18[15] A. Calimach, Lovers' Legends: The Gay Greek Myths;, 12–109[16] W.A. Percy, Pederasty and Pedagogy in Archaic Greece, 54[17] K. Dowden, The Uses of Greek Mythology, 11[18] G. Miles, Classical Mythology in English Literature, 35-61, "A mythical history of world in one chapter", viz strana xii[19] W. Burkert, Greek Religion, 205[20] Hesiod, Works and Days, 90–105 (http:/ / www. sacred-texts. com/ cla/ hesiod/ works. htm)[21] Ovid, Metamorphoses, I, 89–162 (http:/ / www. thelatinlibrary. com/ ovid/ ovid. met1. shtml)[22] Klatt-Brazouski, Ancient Greek and Roman Mythology, 10[23] Hesiod, Theogony, 116–138[24] Hesiod, Theogony, 713–735[25] http:/ / en. wikipedia. org/ wiki/ En%3Agreek_mythology?oldid=381637146

Primární zdroje (Řecké a Římské)• AISCHYLOS. Peršané. Překlad Vladimír Šrámek. Praha : Rezek, 1994. 81 s. ISBN 80-901796-1-4.• AISCHYLOS. Spoutaný Prométheus. Překlad Ferdinand Stiebitz. Praha : Rezek, 1994. 86 s. ISBN

80-901796-0-6.• APOLLODÓROS. Bibliotheca. Překlad Robin Hard. USA : Oxford University Press, 2008. 336 s. ISBN

0199536325, ISBN 978-0199536320. (anglicky)• APOLLÓNIOS Z RHODU. Argonautika. Překlad Josef Jaroš. Praha : Česká akademie věd a umění, 1924. 220 s.• CICERO, Marcus Tullius. De divinatione. Překlad Josef Hrůša. Praha : Bohuslav Hendrich, 1942. 173 s.• CICERO, Marcus Tullius. Tusculanae disputationes. Překlad Václav Bahník. Praha : Svoboda, 1976. 433 s.• HÉRODOTOS. Dějiny. Překlad Jaroslav Šonka. Praha : Academia, 2004. 548 s. ISBN 80-200-1192-7.• HÉSIODOS. Práce a dni. Překlad Julie Nováková. Brno : Rovnost, 1950. 97 s.• HÉSIODOS. Zrození bohů. Překlad Julie Nováková. Praha : SNKLHU, 1959. 51 s.• HOMÉR. Ílias. Překlad Otmar Vaňorný. Praha : Rezek, 2007. 598 s. ISBN 978-80-86027-25-8.• Homérské hymny. Překlad Otakar Smrčka. Praha : SNKLHU, 1959. 159 s.• OVIDIUS, Publius, Naso. Proměny. Překlad Ivan Bureš. Praha : Plot, 2001. 480 s. ISBN 80-86523-63-2.• PINDAROS. Pýthijské zpěvy. Překlad Reginald W. B. Burton. USA : Oxford University Press, 1962. 212 s. ISBN

0198141580, ISBN 978-0198141587. Kapitola IV. (anglicky)• PLATÓN. Obrana Sókratova. Překlad František Novotný. Praha : ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2000. 104 s. ISBN

80-86005-99-2.• PLATÓN. Theaitétos. Překlad František Novotný. Praha : ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2007. 117 s. ISBN

978-80-7298-294-3.

Řecká mytologie 7

Sekundární zdroje• ALBALA, Ken G.; JOHNSON, Claudia D.; JOHNSON, Vernon Elso. Understanding the Odyssey. USA :

Courier Dover Publications, 2000. 224 s. ISBN 0-486-41107-9. Kapitola Origin of Mythology.• ALGRA, Keimpe. The Cambridge Companion to Early Greek Philosophy. Cambridge : Cambridge University

Press, 1999. 427 s. ISBN 0-521-44667-8. Kapitola The Beginnings of Cosmology.• ALLEN, Douglas. Structure & Creativity in Religion: Hermeneutics in Mircea Eliade's Phenomenology and New

Directions. Haag : Mouton Publishers, 1978. 265 s. ISBN 90-279-7594-9. Kapitola Early MethologicalApproaches.

• "Argonaut". Encyclopædia Britannica, 2002.• BETEGH, Gábor. The Derveni Papyrus. Cambridge : Cambridge University Press, 2004. 441 s. ISBN

0-521-80108-7. Kapitola The Interpretation of the poet.• BONNEFOY, Yves; DONIGER, Wendy. Greek and Egyptian Mythologies. Chicago : University of Chicago

Press, 1992. 294 s. ISBN 0-226-06454-9. Kapitola Kinship Structures in Greek Heroic Dynasty.• BULFINCH, Thomas. Bulfinch's Greek and Roman Mythology. USA : Greenwood Press, 2003. 320 s. ISBN

0-313-30881-0. Kapitola Greek Mythology and Homer.• BURKERT, Walter. Greek Religion: Archaic and Classical. Překlad John Raffan. Velká Británie : Blackwell

Publishing, 2002. 504 s. ISBN 0-631-15624-0. Kapitola Prehistory and the Minoan Mycenaen Era.• BURN, Lucilla. Greek Myths. Texas : University of Texas Press, 1990. 80 s. ISBN 0-292-72748-8.• BUSHNELL, Rebecca W.. A Companion to Tragedy. Velká Británie : Blackwell Publishing, 2005. 556 s. ISBN

1-4051-0735-9. Kapitola Helicocentric Stoicism in the Saturnalia: The Egyptian Apollo.• CHANCE, Jane. Medieval Mythography. Florida : University Press of Florida, 1994. 761 s. ISBN 0-8130-1256-2.• CALDWELL, Richard. Approaches to Greek Myth. USA : Johns Hopkins University Press, 1990. 448 s. ISBN

0-8018-3864-9. Kapitola The Psychoanalytic Interpretation of Greek Myth.• CALIMACH, Andrew. Lovers' Legends: The Gay Greek Myths. USA : Haiduk Press, 2002. 179 s. ISBN

0-9714686-0-5. Kapitola The Cultural Background.• CARTLEDGE, Paul Anthony. The Greeks. Oxford : Oxford University Press, 2002. 260 s. ISBN 0-19-280388-3.

Kapitola Inventing the Past: History v. Myth.• CARTLEDGE, Paul Anthony. The Spartans. USA : Livanis, 2004. 288 s. ISBN 960-14-0843-6.• CASHFORD, Jules. The Homeric Hymns. Anglie : Penguin Classics, 2003. 174 s. ISBN 0-14-043782-7. Kapitola

Introduction.• DOWDEN, Ken. The Uses of Greek Mythology. Velká Británie : Routledge (UK), 1992. 204 s. ISBN

0-415-06135-0. Kapitola Myth and Mythology.• DUNLOP, John Colin. The History of Fiction. USA : Carey and Hart, 1842. 504 s. Kapitola Romances of

Chivalry.• EDMUNDS, Lowell. Approaches to Greek Myth. USA : Johns Hopkins University Press, 1980. 448 s. ISBN

0-8018-3864-9. Kapitola Comparative Approaches.• "Euhemerus". Encyclopædia Britannica, 2002.• FOLEY, John Miles. Homer's Traditional Art. Pennsylvania : Penn State University Press, 1999. 366 s. ISBN

0-271-01870-4, ISBN 978-0-271-02810-1. Kapitola Homeric and South Slavic Epic.• GALE, Monica R.. Myth and Poetry in Lucretius. Cambridge : Cambridge University Press, 1994. 260 s. ISBN

0-521-45135-3. Kapitola The Cultural Background.• GRAF, Fritz. Greek Mythology: An Introduction. Překlad Thomas Marier. USA : John Hopkins University Press,

1993. 264 s. ISBN 0-8018-4657-9, ISBN 978-0801853951.• "Greek mythology". Encyclopædia Britannica, 2002.• "Greek religion". Encyclopædia Britannica, 2002.• GRIFFIN, Jasper. The Oxford Illustrated History of Greece and the Hellenistic World. Příprava vydání John

Boardman, Jasper Griffin a Oswyn Murray. Oxford : Oxford University Press, 1986. ISBN 0-19-285438-0.

Řecká mytologie 8

Kapitola Greek Myth and Hesiod.• GRIMAL, Pierre. The Dictionary of Classical Mythology. Velká Británie : Blackwell Publishing, 1996. 603 s.

ISBN 0-631-20102-5. Kapitola Argonauts.• HACKIN, Joseph. Asiatic Mythology. Indie : Asian Educational Services, 1994. 476 s. ISBN 81-206-0920-4.

Kapitola The Mythology of Persia.• HANSON, Victor Davis; HEATH, John. Who Killed Homer?. San Francisco : Kaktos, 1999. 290 s. ISBN

960-352-545-6.• HARD, Robin. The Routledge Handbook of Greek Mythology: based on H. J. Rose's "A Handbook of Greek

mythology". Velká Británie : Routledge (UK), 2003. 753 s. ISBN 0-415-18636-6. Kapitola Sources of GreekMyth.

• HARRISON, Jane Ellen. Prolegomena to the Study of Greek Religion. Princeton : Princeton University Press,1991. 720 s. ISBN 0-691-01514-7. Kapitola Introduction.

• "Heracles". Encyclopædia Britannica, 2002.• JUNG, Carl Gustav; KERÉNYI, Karl. Essays on a Science of Mythology. Princeton : Princeton University Press,

2001. 200 s. ISBN 0-691-01756-5. Kapitola Prolegomena.• JUNG, Carl Gustav; KERÉNYI, Karl. Science of Mythology. Velká Británie : Routledge (UK), 2002. 232 s. ISBN

0-415-26742-0.• KELSEY, Francis W.. A Handbook of Greek Mythology. Boston : Allyn & Bacon, 1889.• KIRK, Geoffrey Stephen. Myth: Its Meaning and Functions in Ancient and Other Cultures. California :

University of California Press, 1973. 299 s. ISBN 0-520-02389-7. Kapitola The Thematic Simplicity of the Myths(http:/ / books. google. com/ books?id=OFO_NQJh8L0C& pg=PA172& lpg=PA172& dq="The+ Thematic+Simplicity+ of+ the+ Myths"+ kirk& source=web& ots=2PPW9EpmhU&sig=OjCPntKPCXDFSIV-89lnH-nnwkE& hl=en& ei=4X2XSaqsCJC28ASt9e3RAw& sa=X& oi=book_result&resnum=1& ct=result).

• KIRK, Geoffrey Stephen. The Nature of Greek Myths. Harmondsworth : Penguin, 1974. 332 s. ISBN0140217835.

• KLATT, Mary J.; BRAZOUSKI, Antoinette. Children's Books on Ancient Greek and Roman Mythology: AnAnnotated Bibliography. USA : Greenwood Press, 1994. 185 s. ISBN 0-313-28973-5. Kapitola Preface.

• Lexicon Iconographicum Mythologiae Classicae. Zurich : Artemis-Verlag, 1981–1999. 397 s.• MILES, Geoffrey. Classical Mythology in English Literature: A Critical Anthology. Illinois : University of

Illinois Press, 1999. ISBN 0-415-14754-9. Kapitola The Myth-kitty.• MORRIS, Ian. Archaeology As Cultural History. Velká Británie : Blackwell Publishing, 2000. 358 s. ISBN

0-631-19602-1.• "Myth". Encyclopædia Britannica, 2002.• NAGY, Gregory. Greek Mythology and Poetics. USA : Cornell University Press, 1992. 363 s. ISBN

0-8014-8048-5. Kapitola The Hellenization of the Indo-European Poetics.• NILSSON, Martin Persson. Greek Popular Religion. Columbia : Columbia University Press, 1940. 131 s.

Dostupné online. (http:/ / books. google. com/ books?id=hnuszwR58rMC& printsec=frontcover& dq=Greek+Popular+ Religion& hl=cs& ei=22VpTOyKNs_-4Abql82YBA& sa=X& oi=book_result& ct=result&resnum=1& ved=0CCcQ6AEwAA#v=onepage& q& f=false) Kapitola The Religion of Eleusis (http:/ / www.sacred-texts. com/ cla/ gpr/ gpr07. htm).

• NORTH, John A.; BEARD, Mary; PRICE, Simon R. F. Classical Mythology in English Literature: A CriticalAnthology. Velká Británie : Cambridge University Press, 1998. 456 s. ISBN 0-521-31682-0. Kapitola TheReligions of Imperial Rome.

• PAPADOPOULOU, Thalia. Heracles and Euripidean Tragedy. Cambridge : Cambridge University Press, 2005.229 s. ISBN 0-521-85126-2. Kapitola Introduction.

• " Pasiphae (http:/ / www. theoi. com/ Titan/ Pasiphae. html)", Theoi Greek Mythology

Řecká mytologie 9

• PERCY, William Armostrong III. Pederasty and Pedagogy in Archaic Greece. Illinois : University of IllinoisPress, 1998. 272 s. ISBN 0-252-02209-2. Kapitola The Institutionalization of Pederasty.

• POLEMAN, Horace I.. Review of "Ouranos-Varuna. Etude de mythologie comparee indo-europeenne by GeorgesDumezil". "Journal of the American Oriental Society", březen 1943, roč. 1, čís. 63, s. 78–79. Dostupné online(http:/ / links. jstor. org/ sici?sici=0003-0279(194303)63:1<78:OEDMCI>2. 0. CO;2-T).

• REINHOLD, Meyer. The Generation Gap in Antiquity. "Proceedings of the American Philosophical Society",říjen 1970, roč. 5, čís. 114, s. 347–365. Dostupné online (http:/ / links. jstor. org/sici?sici=0003-049X(19701020)114:5<347:TGGIA>2. 0. CO;2-I).

• ROSE, Herbert Jennings. A Handbook of Greek Mythology. Velká Británie : Routledge (UK), 1991. 376 s. ISBN0-415-04601-7.

• SEGAL, Robert A.. Myth and the Polis. Příprava vydání Dora Carlisky Pozzi a John Moore Wickersham. USA :Cornell University Press, 1991. 232 s. ISBN 0-8014-9734-5. Kapitola A Greek Eternal Child.

• SEGAL, Robert A.. The Romantic Appeal of Joseph Campbell. Christian Century, duben 1990. Dostupné online(http:/ / www. religion-online. org/ showarticle. asp?titul=766).

• SEGAL, Robert A.. Theorizing about Myth. Massachusetts : Univ of Massachusetts Press, 1999. 184 s. ISBN1-55849-191-0. Kapitola Jung on Mythology.

• STOLL, Heinrich Wilhelm. Handbook of the religion and mythology of the Greeks. Příprava vydání ThomasKerchever Arnold; překlad R. B. Paul. Londýn : Francis and John Rivington, 1852. 196 s.

• TROBE, Kala. Invoke the Gods. USA : Llewellyn Worldwide, 2001. 232 s. ISBN 0-7387-0096-7. KapitolaDionysus.

• "Trojan war". Encyclopaedia the Helios, 1952.• "Troy". Encyclopædia Britannica, 2002.• "Greek Mythology". Encyclopaedia the Helios, díl Hellas, 1952.• WALSH, Patrick Gerald. The Nature of the Gods. Velká Británie : Oxford University Press, 1998. 230 s. ISBN

0-19-282511-9. Kapitola Liberating Appearance in Mythic Content.• WEAVER, John B.. The Plots of Epiphany. Německo : Walter de Gruyter, 1998. 335 s. ISBN 3-11-018266-1.

Kapitola Introduction.• WINTERBOURNE, Anthony. When the Norns Have Spoken. USA : Fairleigh Dickinson University Press, 2004.

187 s. ISBN 0-8386-4048-6. Kapitola Spinning and Weaving Fate.• WOOD, Michael. In Search of the Trojan War. USA : University of California Press, 1998. 288 s. ISBN

0-520-21599-0. Kapitola The Coming of the Greeks.

Související články• Římská mytologie

Literatura• GRAVES, Robert. Řecké mýty. Praha : Levné knihy KMa, 2004.• ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 5. vyd. Praha : Brána, 2000.

Externí odkazy• The Ancient Gods (http:/ / www. hol. gr/ greece/ ancgods. htm)• Greek Mythology (http:/ / www. greekmythology. com)

Zdroje článků a přispěvatelé 10

Zdroje článků a přispěvateléŘecká mytologie  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=6273132  Přispěvatelé: -jkb-, 99sasa99, Adam, Adam Hauner, BobM, DaBler, Darkhert, Dodo, Evav, Hkmaly, Horst, IoannesPragensis, JAn Dudík, Jiekeren, Jiří Janíček, Karakal, Knuck, Krvesaj, Ludek, Martin Kozák, Mashaunix, Mercy, Mirek256, MiroslavJosef, Mojza, Mormegil, Nolanus, Nádvorník, Oashi,Pastorius, Patnáctiletý kapitán, Pernak, Petr Kovář, Pieter, Pískle, RAB, Robin Hood, Romanm, Shinigami@wiki, Skiwi, Svajcr, Tlusťa, Traján, V. Z., Xchaos, ZK001, Zagothal, Zirland, Zp, 71anonymní úpravy

Zdroje obrázků, licence a přispěvateléSoubor:Zeus Otricoli Pio-Clementino Inv257.jpg  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Zeus_Otricoli_Pio-Clementino_Inv257.jpg  Licence: Public Domain  Přispěvatelé:User:JastrowSoubor:Gustave Moreau 006.jpg  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Gustave_Moreau_006.jpg  Licence: Public Domain  Přispěvatelé: AndreasPraefcke, Emijrp, Micione,Oxxo, 1 anonymní úpravySoubor:RomanVirgilFolio014rVergilPortrait.jpg  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:RomanVirgilFolio014rVergilPortrait.jpg  Licence: Public Domain  Přispěvatelé:DieBuche, Dsmdgold, 1 anonymní úpravySoubor:Akhilleus Charun Cdm Paris 2783.jpg  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Akhilleus_Charun_Cdm_Paris_2783.jpg  Licence: Public Domain  Přispěvatelé:User:Bibi Saint-PolSoubor:Michelangelo Caravaggio 003.jpg  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Michelangelo_Caravaggio_003.jpg  Licence: Public Domain  Přispěvatelé:AndreasPraefcke, Diligent, EDUCA33E, G.dallorto, Goldfritha, Mutatis mutandis, Olivier2, Wst, 3 anonymní úpravySoubor:Amphora birth Athena Louvre F32.jpg  Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Amphora_birth_Athena_Louvre_F32.jpg  Licence: Public Domain  Přispěvatelé:User:Bibi Saint-Pol

LicenceCreative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unportedhttp:/ / creativecommons. org/ licenses/ by-sa/ 3. 0/