CO JE GLOBALIZACElcerna/Globalizace.pdf · 2005-01-30 · planety na všech úrovních...
Transcript of CO JE GLOBALIZACElcerna/Globalizace.pdf · 2005-01-30 · planety na všech úrovních...
Masarykova univerzita v Brně
Filozofická fakulta
Ústav české literatury a knihovnictví
Kabinet knihovnictví
CO JE GLOBALIZACE
Seminární práce k předmětu Společnost a role knihovníka v ní
Autor: Lenka Černá UČO: 64986 Typ studia: prezenční Ročník: 1. navazující
Brno 2004
11 OOBBSSAAHH
1 OBSAH _______________________________________________________1
2 ÚVODNÍ SLOVO _______________________________________________2
3 DEFINICE GLOBALIZACE______________________________________3
4 DEMOKRACIE ________________________________________________4
4.1 Politika____________________________________________________4
4.2 Ekonomika ________________________________________________5
5 MULTIKULTURALISMUS_______________________________________6
5.1 Náboženství ________________________________________________7
6 STRATEGIE TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE _________________8
7 ZÁVĚREM ___________________________________________________10
8 POUŽITA LITERATURA _______________________________________11
1
22 ÚÚVVOODDNNÍÍ SSLLOOVVOO
Globalizace, jejíž tendence se začaly projevovat v 70. letech 20. století, je
považována za hlavní fenomén, který bude provázet třetí tisíciletí. Jedná se o společenský
proces, ale velkou roli v něm hraje také stav přírody, který je vlivem člověka z hlediska
jejího zachování alarmující. Projevy globalizace můžeme spatřovat ve všech sférách
společenského života. Někteří lidé s procesem globalizace spojují naději a nové možnosti,
jiní v ní vidí hrozbu.
Je nepopiratelné, že globalizace je proces zasahující čím dál víc všechny obory
lidské činnosti. Jeho základem je výměna informací, komunikace. Dopady těchto
informací jsou nestejné, podobně jako síla globalizačního procesu. Tam, kde je
komunikační síť hustší, tam, kde je vyspělejší technologie, má globalizace větší sílu.
Výměna informací se stále zrychluje, stejně jako se zvyšuje množství přenášených
informací. Nejvíce je to vidět na mezinárodním obchodě, který byl průkopníkem
globalizace.
Globalizace je všude kolem nás.
2
33 DDEEFFIINNIICCEE GGLLOOBBAALLIIZZAACCEE
Základ termínu globalizace tvoří latinské slovo globus, což znamená koule.
Koncem 20. století se tento pojem stal jedním z nejpoužívanějších slov. Utvořily se nová
slovní spojení – „globální vesnice“, „globální kultura“, „globální problémy“ atd. Přestože
pojem globální a jeho různé modifikace používáme stále častěji a zdánlivě přesně chápeme
obsah, ve skutečnosti nejsme schopni jej definovat nebo se dokonce při jeho výkladu
rozcházíme.
„Pro některé jde v globalizaci o to, co musíme udělat, chceme-li být šťastni; pro
jiné je příčinou našeho neštěstí. Pro všechny je však neodvolatelným osudem světa,
nevratným během událostí a zároveň procesem, který každého z nás ovlivňuje stejnou
měrou a stejným způsobem.“I
Je nesporné, že globalizaci uvedl do našeho života mezinárodní obchod.
Neomarxista Emmanuel Wallerstein se domnívá, že prvním globalizátorem byl už Kryštof
Kolumbus, který zpřístupnil Ameriku evropské civilizaci. Globální obchodní sítě se od té
doby jen zhušťují.
Konkrétní a jednotná definice globalizace neexistuje, ale různé pokusy o definici se
shodují v tom, že se jedná o dlouhodobý proces vzájemného sbližování zájmu lidí celé
planety na všech úrovních společenského života. Je to tedy proces kulturní, politický a
ekonomický. Tento proces má celosvětový charakter a ovlivňuje vývoj a existenci celé
civilizace.
Globalizace se postarala v posledních desetiletích o zbourání všech možných hranic
a bariér. Otevírá nám netušené možnosti, přinesla internet a otevření prostoru… a s tím
vším samozřejmě odpovědnost člověka jako příslušníka lidského druhu. Zvyšuje
vzájemnou závislost všech národů i jednotlivců. Globalizace sama není hodnotící, neříká,
co je lepší a horší, ale umožňuje co nejširší přístup ke všemu, co si kdo vybere, a je jen na
každém z nás, jak se k tomu postaví. Každý se může dozvědět téměř všechno, informací je
nadbytek a my sami si musíme vybírat.
„Za pět katalyzátorů urychlující proces globalizace jsou obecně považovány
následující fenomény:
1. Vývoj mikroelektroniky, který umožnil redukci vzdáleností pro přenos informací a
myšlenek. I BAUMAN, Zygmunt. Globalizace : důsledky pro člověka. Praha : Mladá fronta, 1999. Vyd. 1. 157 s. ISBN 8020408177. S. 7.
3
2. Výskyt globálních problémů planety, které jsou mimo dosah možností řešení
jednotlivých států.
3. Výrazné snížení obecné schopnosti jakéhokoli státu řešit své vlastní národní
problémy.
4. Vznik nových a svým vlivem mocnějších nadnárodních společností.
5. Nárůst počtu vzdělanců ve společnosti a postup procesu alfabetizace, což snižuje
možnost jejich manipulovatelnosti národním státem.“II
Většina teorií týkajících se globalizace vznikla v euroatlantickém prostoru a
jazykem globalizace je angličtina.
44 DDEEMMOOKKRRAACCIIEE
Kritériem pro demokratičnost nejsou jen volby a celková politická situace, ale
především to, jak se k danému režimu staví jednotlivec, občan. Občan je svéprávný
jedinec, který má v rámci státního zřízení určitá práva a povinnosti. Globalizace přinesla
zrychlení v přesunu k politické kultuře, kdy se občan politického dění aktivně účastní a
vystupuje zde jako zodpovědně konající jedinec.
4.1 Politika Mnoho teoretiků tvrdí, že hlavní hybnou silou je liberální demokracie, která souvisí
s hodnotami, jako jsou svoboda, občanství a lidská práva. Liberální demokracie umožňuje
osvobození se od svazujících a omezujících tradic a výše uvedené hodnoty mohou být
hybnou silou, která bude schopna svrhnout náboženské, politické nebo vojenské diktatury.
Zde vzniká problém, jak v tradičních systémech bez jejich narušení nebo přímo
zničení nastolit systém liberální demokracie? Globalizace politiky je v tomto případě
chápána jako demokratizace ve smyslu rozšiřování norem liberalismu Západem. Pojetí
občana jako suverénního individua, které má svá práva a povinnosti, při svém rozšiřování
boří tradiční hranice národních států.
Nejde jen o to, jak se k účasti v politice postaví sami občané, ale i jaký postoj
zaujme stát. Moderní liberalismus dostatečně popisuje, co všechno občan může a co musí. II ROLNÝ, Ivo, LACINA, Lubor. Globalizace, etika, ekonomika. Boskovice : Albert, 2001. Vyd. 1. 255 s.
ISBN: 80-7326-000-X. S. 14.
4
Občan nejen plní státní nařízení, ale také od státu něco požaduje. V ideálním liberálním
režimu by měl být tento vztah poměrně vyvážený.
4.2 Ekonomika
První z mnoha významů dali globalizaci ekonomové.
Globalizace světových ekonomik je proces, při kterém jsou hospodářské síly
uvolňovány z omezení národních politik a tím je omezována politická moc národních států.
Globalizace způsobuje rostoucí oddělování ekonomické a politické moci ve
světovém měřítku. Vznikají nové vztahy mezí státem a jednotlivými podniky. Tyto
podniky začínají „vládnout“ světové ekonomii pomocí jednotlivých států. Vznikají velké
mezinárodní korporace, jejichž rozpočty jsou často větší než rozpočty menších států.
Za této situace dochází k oslabování demokratických procesů jednotlivých
národních států. Velké mezinárodní korporace se zejména v menších státech stávají natolik
silnými, ekonomickými a sociálními subjekty, že ovlivňují přímo i nepřímo politická
rozhodování země, ve které působí. Míra nebezpečí ze strany nadnárodních korporací
závisí na velikosti státu a na vyspělosti hospodářství. Tato rizika jsou relativně malá
v evropských zemích, ale v některých zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky jsou
mnohem větší.
Jednou z účinných obran proti tomuto nebezpečí omezování demokracie je
posilování politické a samosprávné role regionů. Je třeba učinit další podstatné kroky, aby
obavy z ohrožení demokratických procesů byly minulostí:
1. Je třeba pečlivě promýšlet a definovat roli národních států v rychle se rozvíjející
globalizaci.
2. Nadnárodní hospodářské korporace musí začít uvažovat politicky a musí si
uvědomit svou sociální a kulturní odpovědnost. Nemohou zůstat pouze
ekonomickými institucemi.
3. My sami bychom měli intenzivně a prakticky přemýšlet o globální demokracii (o
formách kontroly politických a hospodářských globálních sil, které při nedostatečné
kontrole mohou ohrozit demokratické formy života).
4. Je třeba cílevědomě formovat globální občanskou veřejnost.
5
Naděje spočívá v tom, že si ti bohatší uvědomí svoji odpovědnost a budou jednat
rozvážněji a ti chudší se naučí beze zbytku využívat své možnosti. To souvisí jak
s ekonomickými činiteli, tak s činiteli sociálními a politickými, se svobodou a
odpovědností.
55 MMUULLTTIIKKUULLTTUURRAALLIISSMMUUSS
Ačkoli řada teoretiků dává více důrazu na globalizaci ekonomiky, kultura má ke
globalizaci daleko větší tendenci než politika nebo ekonomie.
V průběhu lidských dějin se vyvíjely jednotlivé kulturní okruhy, které se skládaly
z jednotlivých národních kultur. Dnes, v době rostoucí migrace obyvatel, jsou hranice mezi
jednotlivými kulturními okruhy labilnější. „Současní demografové a politologové hovoří o
existenci přibližně osmi velkých kulturních okruhů, např. o
a) západním křesťanství (euroamerickém kulturním okruhu),
b) konfuciánství,
c) japonském kulturním okruhu,
d) islámském kulturním okruhu,
e) hindském kulturním okruhu,
f) slovansko-ortodoxním kulturním okruhu,
g) latinsko-americkém kulturním okruhu a s váháním o osmém vnitřně velmi
rozpolceném a různorodém okruhu africkém.“III
Multikulturalismus ve své idealizované podobě představuje směs různých
tradičních, moderních, kulturních, náboženských sociálních jevů, která umožňuje soužití
lidí všech možných ras, náboženství a míst původu.
Rozmanitost lidských kultur a náboženství způsobuje, že týž impuls může mít na
různých místech stovky různých dopadů, stovky reakcí a protichůdných důsledků.
Podle Samuela Huntingtona globalizace způsobila tzv. střet civilizací. Tím vznikají
nemalé problémy, které se dotýkají také střední Evropy:
1. Jak se bude řešit střet civilizací? Válkou a terorismem nebo politicky?
III CEJPEK, Jiří. Globalizace, informace a vize vzdělanostní společnosti. Bratislava : Univerzita
Komenského, 2002. S. 9.
6
2. Vytvoří se jediná univerzální kultura, nebo si zachováme lokální kultury?
Zde se dostáváme k další myšlence, kterou se filozofové a teoretici zabývají –
rozdíl mezi globalizací a univerzalismem. Globalizace je myšlení v globálních rozměrech,
mezi lokálním a globálním nemusí být žádná souvislost (nemusí se vždy převést jedno na
druhé). Naopak univerzalismus je spíše určování způsobu života, lokální a univerzální je
totožné. „Avšak vůbec nejpozoruhodnějším způsobem dokumentuje toto proplétání
univerzalismu a globalismu televizní reklama. Jedna z nich vyzívá v angličtině: Do It Your
Way! Jinak řečeno: idiomatickou angličtinou, jež se s větším či menším zdarem překládá
do četných jiných jazyků, tato reklama v bezpočtu zemí enigmaticky vyzívá? Všichni se
chovejte stejně, tj. po svém.“IV
5.1 Náboženství
Globalizační tendence kultury jsou patrné také v jednom z jejich nejstarších
fenoménů – náboženství. Lidem můžete vzít mnoho , můžete je připravit o majetek, o
rodinu, o vlast, ale nikdy jim nesmíte sáhnout na jejich víru.
Jaký vztah má tedy postupující ekonomické, informační a politické propojování
světa k náboženství? Nabízejí se tři utopické odpovědi:
1. Popření duchovního a náboženského zaměření člověka, to ovšem vždy znamená
totální politizaci lidského života.
2. Vytěsnění duchovního a náboženského smýšlení do individuálního soukromí, což
by znamenalo popření všech přirozených společenských kultur (rodina, církev …) a
mělo by to stejné důsledky jako první odpověď.
3. Nastolení zcela nové, jednotné duchovnosti, jež by odpovídala potřebám
postupující globalizace. Nová, globální náboženství chtějí propojit to nejlepší, co
vyprodukovaly dosavadní náboženské soustavy a současně chtějí potlačit vše zlé.
Chybí zde však tradice, která zajišťuje přesah časového i lokálního obzoru. S tím
souvisí nebezpečí selektivního vidění světa, jež může globální perspektiva způsobit
(čím „globálnější“ a reprezentativnější shromáždění, tím hůř pro diskriminované
lidi v jiných částech světa). „Globální duchovnost“ se rozvíjí paralelně v různých,
IV Globalizace a střední Evropa : sborník z konference. Praha : Ústav mezinárodních vztahů. 76 s. ISBN: 80-85864-53-3. S. 9.
7
vzájemně kontroverzních variantách – monopol na globální náboženství si dnes činí
více subjektů.
Vliv náboženství a kultury na politiku silný a dlouhodobý. Politické koncepce se
rodí z politické a náboženské sféry. Pokusy o vytvoření globálního duchovna můžeme
vidět jako politickou rekonstrukci náboženství, ale náboženské a duchovní ideje nemůžeme
zredukovat na stavební prvek politického života – jejich vliv je silnější a předem těžko
odhadnutelný.
66 SSTTRRAATTEEGGIIEE TTRRVVAALLEE UUDDRRŽŽIITTEELLNNÉÉHHOO RROOZZVVOOJJEE
V procesu globalizace se slovo globalizace stalo synonymem zvyšování životní
úrovně. Růst za každou cenu je však v rozporu s lidskými zájmy.
Již od konce 60. let se snaží tzv. Římský klub sledovat a objasňovat globální
hranice růstu. Je stále více zjevnější střet člověka a přírody a Římský klub hledá sociálně
přijatelné způsoby a prostředky řešení toho stavu. Měly by se řešit problémy dalšího
technického rozvoje a dopravy, které souvisí s využíváním energetických zdrojů. Jedná se
o nastolení trvale udržitelného rozvoje, tj. takového vývoje společnosti, který umožňuje
žijícím generacím uspokojovat své potřeby tak, aby nebyly omezovány možnosti
budoucích generací uspokojovat jejich potřeby. To pro společnost znamená pozměnit své
hodnoty a celkovou změnu životního stylu lidí. Je třeba omezit kvantitativní růst
materiálních požadavků, abychom posílili kvalitativní stránky lidského života.
Termín „trvale udržitelný rozvoj“ byl poprvé použit ve zprávě Naše společná
budoucnost, kterou vypracovala Světová komise pro životní prostředí a rozvoj. Tato zpráva
byla v roce 1987 schválena Valným shromážděním OSN jako žádoucí trend dalších úvah o
budoucnosti Země.
Jeden ze zakladatelů Římského klubu Denis Meadows formuloval tři základní
změny pro dosažení udržitelného způsobu života:
1. „Měl by se změnit počet chtěných dětí v rodině.
2. Lidé by se měli spokojit s životní úrovní odpovídající chudším evropským zemím.
To znamená, že bohatí by byli schopni a ochotni se něčeho vzdát ve prospěch
chudých. V trvale udržitelné společnosti by nikdo neměl být ponechán v hranicích
8
bídy. Bída vyostřuje sociální konflikty, které je nutné následně řešit formou příkazů
a zákazů.
3. Společnost by se měla soustředit na nemateriální potřeby. Lidé nepotřebují drahé
automobily, ale úctu. Nepotřebují šatníky plné luxusního oblečení, ale potřebují se
cítit přitažlivými, potřebují vzrušení, pestrost a krásu. Lidé nepotřebují
elektronickou zábavu, potřebují se svými životy provést něco, co má určitou vnitřní
hodnotu, kterou lze prožívat ve své každodennosti. Lidé potřebují identitu,
společenství, motivaci, uznání, radost a lásku. Pokud jsou všechny tyto požadavky
„řešeny“ hmotnými věcmi, výsledkem jsou jen falešná řešení vedoucí
k neautentickému způsobu života, k duchovní prázdnotě.“V
V ROLNÝ, Ivo, LACINA, Lubor. Globalizace, etika, ekonomika. Boskovice : Albert, 2001. Vyd. 1. 255 s.
ISBN: 80-7326-000-X. S. 17.
9
77 ZZÁÁVVĚĚRREEMM
Věda o globalizaci se teprve vytváří, stejně jako se do určité podoby formuje proces
globalizace. Je neustále ve vývoji, je velmi obtížné udělat nějakou bilanční analýzu, jakýsi
mezisoučet, co zatím přinesla, napáchala, zda to bylo lidstvu ku prospěchu či nikoliv.
Globalizace představuje nejednoznačnou výzvu, která v sobě nese jak pozitiva, tak
negativa. Ekonomie, politologie, sociologie a jiné společenské vědy nejsou schopny
nabídnout jednoznačný a srozumitelný klíč k pochopení současného vývoje a tím méně
k jeho budoucímu směřování. Musíme tedy vzít na vědomí, že budoucnost bude riskantní.
Globalizace je nezvratitelný proces, který se v různých oblastech dotýká nebo dotkne
každého z nás.
10
88 PPOOUUŽŽIITTAA LLIITTEERRAATTUURRAA
BAUMAN, Zygmunt. Globalizace : důsledky pro člověka. Praha : Mladá fronta, 1999.
Vyd. 1. 157 s. ISBN 8020408177.
CEJPEK, Jiří. Globalizace, informace a vize vzdělanostní společnosti. Bratislava :
Univerzita Komenského, 2002. 17 s.
Demokracie a Evropa v době globalizace : sborník z konference uspořádané dne 25. září
2003 Centrem pro evropská studia a Katedrou občanské výchovy Pedagogické fakulty MU
v Brně. Brno : Masarykova univerzita, 2003. Vyd. 1. 225 s. ISBN: 80-210-3301-0.
EHL, Martin. Globalizace pro a proti. Praha : Academia, 2001. Vyd. 1. 185 s. ISBN: 80-
200-0897-7.
FREIOVÁ, Michaela. Globalizace a náboženství. Praha : Občanský institut, 1997. 11 s.
Globalizace a střední Evropa : sborník z konference. Praha : Ústav mezinárodních vztahů.
76 s. ISBN: 80-85864-53-3.
Globální problémy [online]. [cit. 2004-21-11]. Dostupné na www:
http://www.darius.cz/globe/index.html.
KELLER, Jan. Články, studie, citace Jana Kellera [online]. [cit. 2004-21-11]. Dostupné na
www: http://www.darius.cz/jankeller/index_clanky.html.
MEZŘICKÝ, Václav. Globalizace. Praha : Portál, 2003. Vyd. 1. 147 s. ISBN: 80-7178-
748-5.
ROLNÝ, Ivo, LACINA, Lubor. Globalizace, etika, ekonomika. Boskovice : Albert, 2001.
Vyd. 1. 255 s. ISBN: 80-7326-000-X.
11