CHRONICKÁ MYELOIDNÍ LEUKEMIE · 2016. 11. 22. · Chronická myeloidní leukemie je tedy jedním...

CHRONICKÁ MYELOIDNÍ LEUKEMIEinformace pro pacienty a jejich blízké

MUDr. Daniela Žáčková

CHRONICKÁ MYELOIDNÍ LEUKEMIEinformace pro pacienty a jejich blízké

MUDr. Daniela Žáčková

Česká leukemická skupina – pro život

2012

PODĚKOVÁNÍ

Autorka děkuje za podporu České leukemické skupině pro život (The Czech Leukemia Study Group for Life, CELL, www.leukemia-cell.org), která chápe význam kvalitní informovanosti pacientů s hematoonkologickými chorobami a jejich blízkých jako jeden z pilířů úspěšné diagnostiky a léčby.

Rovněž děkuje všem kolegům za podporu a spolupráci, zejména pak prof. MUDr. J. Mayerovi, CSc., bez jehož intelektuálního vedení a motivace by publikace nevznikla, a MUDr. Haně Klamové, CSc. za laskavou a podnětnou recenzi díla.

V neposlední řadě patří poděkování pacientům a jejich blízkým, jejichž zkušenosti, potřeby, podněty a dotazy byly autorce nepostradatelnou inspirací.

MUDr. Daniela ŽáčkováChronická myeloidní leukemieinformace pro pacienty a jejich blízké

Vyloučení odpovědnostiAutorka i vydavatel věnovali maximální možnou pozornost tomu, aby informace uvedené v brožuře odpovídaly aktuálnímu stavu znalostí v době přípravy publikace k vydání. I přes pečlivou kontrolu nelze s naprostou jistotou zaručit úplnou bezchybnost publikovaných údajů. Z těchto důvodů se vylučují jakékoliv nároky na úhradu ať již přímých či nepřímých škod.

Tato publikace ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena bez písemného souhlasu vydavatele.

Autor:MUDr. Daniela ŽáčkováInterní, hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno

Recenzent:MUDr. Hana Klamová, CSc.Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha

© Daniela Žáčková, 2012ISBN 978-80-260-1828-5

8

10 1. ÚVOD

12 2. JAK VZNIKÁ CHRONICKÁ MYELOIDNÍ LEUKEMIE?

12 2.1. Jak vznikají a k čemu slouží krvinky?

13 2.2. Co to je leukemie a jaké jsou její druhy?

15 2.3. Co je chronická myeloidní leukemie a jaká je její podstata?

16 2.4. Kdo může onemocnět chronickou myeloidní leukemií?

17 2.5. Co způsobuje vznik chronické myeloidní leukemie?

18 3. JAKÁ JSOU STÁDIA CHRONICKÉ MYELOIDNÍ LEUKEMIE?

21 4. JAK SE CHRONICKÁ MYELOIDNÍ LEUKEMIE PROJEVUJE?

24 5. JAK SE CHRONICKÁ MYELOIDNÍ LEUKEMIE DIAGNOSTIKUJE?

24 5.1. Anamnéza a fyzikální vyšetření

25 5.2. Krevní obraz a diferenciální rozpočet bílých krvinek

26 5.3. Biochemický rozbor krve

26 5.4. Vyšetření kostní dřeně – cytologické, případně histologické

29 5.5. Cytogenetické vyšetření kostní dřeně a periferní krve

30 5.6. Molekulárně biologické vyšetření kostní dřeně a periferní krve

31 5.7. Další doplňující vyšetření

32 6. JAK SE ODHADUJEME PROGNÓZU PACIENTŮ

S CHRONICKOU MYELOIDNÍ LEUKEMIÍ?

32 6.1. Vstupní prognostické faktory (v době diagnózy)

34 6.2. Prognostické faktory spjaté s léčbou imatinibem

34 6.3. Prognostické faktory u alogenní transplantace krvetvorných buněk

35 7. OD JAKÝCH PODOBNÝCH ONEMOCNĚNÍ JE TŘEBA

CHRONICKOU MYELOIDNÍ LEUKEMIÍ ODLIŠIT?

36 8. JAK LÉČÍME CHRONICKOU MYELOIDNÍ LEUKEMII?

36 8.1. Cíle léčby chronické myeloidní leukemie

37 8.2. Pohled do historie léčby chronické myeloidní leukemie

39 8.3. Cytoredukční a podpůrná terapie

40 8.3.1. Hydroxyurea (Litalir)

40 8.3.2. Anagrelid (Thromboreductin)

OBSAH

9

40 8.3.3. Leukaferéza, event. trombocytaferéza

41 8.3.4. Podpůrná léčba

41 8.4. Léčba tyrozinkinázovými inhibitory (TKI)

41 8.4.1. Imatinib (Glivec)

46 8.4.2. Dasatinib (Sprycel)

47 8.4.3. Nilotinib (Tasigna)

49 8.4.4. Rezistence na tyrozinkinázové inhibitory

53 8.4.5. Nežádoucí účinky tyrozinkinázových inhibitorů a jejich řešení

57 8.4.6. Interakce tyrozinkinázových inhibitorů s dalšími léky

59 8.5. Monitorování efektu léčby pacientů s CML

63 8.6. Léčba alogenní transplantací krvetvorných buněk (alo-TKB)

63 8.6.1. Co to je alo-TKB a jak se provádí?

64 8.6.2. Kdo může darovat krvetvorné buňky pro alo-TKB?

64 8.6.3. Komplikace alo-TKB

67 8.6.4. Doporučení pro léčbu alo-TKB v éře TKI

67 8.7. Léčba interferonem-α68 8.8. Doporučení léčby pacientů s CML

71 8.9. Léky ve vývoji a klinickém zkoušení

73 9. JAKÝ JE REŽIM PACIENTŮ S CHRONICKOU MYELOIDNÍ LEUKEMIÍ?

73 9.1. Zaměstnání

74 9.2. Záliby a tělesná aktivita

74 9.3. Životospráva

75 9.4. Cestování

75 9.5. Nemoci, operace a úrazy nesouvisející s CML

76 9.6. Alternativní léčebné metody

77 10. JAK PLÁNOVAT RODIČOVSTVÍ U PACIENTŮ S CHRONICKOU

MYELOIDNÍ LEUKEMIÍ?

77 10.1. Plánování rodičovství při onemocnění CML

78 10.2. CML zjištěná v těhotenství

79 11. ZÁVĚR

OBSAH

10

1. ÚVOD

Vážení čtenáři,dovoluji si Vám předložit publikaci, která je věnována v mnoha ohledech výjimečné

nemoci – chronické myeloidní leukemii. Chronická myeloidní leukemie (CML) je nádorovým onemocněním krvetvorné

tkáně, jehož výjimečné postavení mezi ostatními nejen krevními, ale i nádorovými chorobami jako takovými má hned několik důvodů. V historii výzkumu nádorových onemocnění byla CML první chorobou, u které byla nalezena typická chromozomální porucha, nazvaná dle místa objevu tzv. Filadelfským chromozomem. Odhalení molekulární podstaty této chromozomální odchylky a jejího unikátního významu pro vznik a projevy CML pak vedlo k vývoji specifi cké cílené molekulární léčby, jejíž prototyp imatinib (Glivec®) byl v roce 2001 uveden do klinické praxe vůbec nejrychleji v historii protinádorových léků. Nová cílená terapie znamenala zcela zásadní průlom do léčebného přístupu k CML a doslova revolučním způsobem zlepšila prognózu tohoto onemocnění. Střední doba přežití pacientů s CML diagnostikovanou v chronické fázi se nyní předpokládá více než 25 let. Jinými slovy, léčbou dobře kontrolované onemocnění nezkracuje přirozenou délku života pacienta.

Spolu s vysokou účinností a též nezanedbatelnou nákladností cílené terapie jsou kladeny velké nároky na pečlivé monitorování jejího efektu a zvládání případných problémů, jakými jsou vznik rezistence a ztráta účinnosti dosud efektivní léčby nebo její nesnášenlivost. Nezbytnou podmínkou optimálního přístupu k diagnostice a léčbě pacientů s CML je tak nejen vzdělaný lékař, ale i kvalitně informovaný a spolupracující pacient podpořený obdobně informovanými rodinnými příslušníky. Předkládaná publikace si klade za cíl podat čtenáři vyčerpávající přehled o problematice CML v celé její škále, počínaje vysvětlením podstaty onemocnění, přes její diagnostiku, až po kompletní informace o její terapii. To vše pak ve srozumitelné formě, aniž by byla učiněna újma na vědecké podloženosti či aktuálnosti jejího obsahu.

Kromě publikovaných vědeckých a klinických dat o CML a vlastních zkušeností s diagnostikou a léčbou tohoto onemocnění mi největší inspirací byla pravidelná setkávání a diskuze s pacienty a jejich rodinnými příslušníky, a to nejen ve zdech nemocniční ordinace či lůžkového oddělení, ale i nezapomenutelná regionální setkání každoročně

11

1. ÚVOD

pořádaná občanským sdružením Diagnóza CML. Publikace by též nevznikla bez spolupráce a podpory mých kolegů, zejména pak bez intelektuálního vedení a motivace k výzkumné a publikační činnosti kontinuálně poskytovaných prof. MUDr. J. Mayerem, CSc. V neposlední řadě pak mé díky patří MUDr. Haně Klamové, CSc. za její cenné připomínky při recenzi textu.

Budu ráda, když Vám brožura bude pomocníkem, rádcem a oporou v boji s onemocněním, a doufám, že Vám současně dodá optimismus a naději, že je možné a vysoce pravděpodobné být v tomto boji úspěšnými.

Daniela Žáčková

12

2. JAK VZNIKÁ CHRONICKÁ MYELOIDNÍ LEUKEMIE?

Chronická myeloidní leukemie je nádorové onemocnění krvetvorných buněk, které se nacházejí v kostní dřeni. Pro lepší pochopení podstaty této choroby si nejprve vysvětleme, jak funguje krvetvorba normální či lépe fyziologická.

2.1. Jak vznikají a k čemu slouží krvinky?

Většina krvinek vzniká v kostní dřeni, která se nachází v dutinách některých kostí (pánev, hrudní kost, obratle, žebra a lebka). Normální kostní dřeň produkuje tři základní typy krvinek, které jsou pak vyplavovány do periferní krve obíhající v cévách:

Červené krvinky (zvané též erytrocyty, RBC = red blood cells) díky bílkovině zvané hemoglobin rozvádějí kyslík z plic do všech tkání těla.

Bílé krvinky (též leukocyty, WBC = white blood cells) hrají důležitou roli v obraně proti infekci. Dělí se dále na 3 podskupiny: granulocyty, monocytya lymfocyty.

Krevní destičky (též trombocyty, PLT = platelets) spoluvytvářejí krevní sraženinu a pomáhají stavět krvácení.

Tvorba krevních buněk je přesně řízený proces, jehož výsledkem je produkce takového množství každého z druhů buněk, které je optimální a nezbytné pro udržení zdraví svého nositele. Všechny krvinky vznikají z jediné, tzv. mateřské kmenové krvetvorné buňky. Ta má schopnost sebeobnovy, množení a tzv. diferenciace – procesu, kdy další buňky z ní vznikající již nesou informaci pro vývoj příslušné buněčné linie, na jejímž konci je zralá a funkční krvinka (Obr. 1). Celý proces vývoje krvinek, stejně jako všechny další pochody v lidském organismu, je řízen pomocí genetické informace. Jednotlivé geny se nacházejí na chromozomech, které jsou tvořeny deoxyribonukleovou kyselinou (DNA) a nacházejí se v buněčném jádru (Obr. 2). Genetická informace je v genech zakódována určitou kombinací tzv. nukleotidů. Aby byla informace v genu obsažená realizována, je nejprve z DNA přepsána do ribonukletidové kyseliny (RNA)

13


v procesu zvaném transkripce (přepis) a následně pak vzniká příslušná bílkovina (protein) procesem zvaným translace (překlad). Trojice různě zkombinovaných nukleotidů kódují jednotlivé aminokyseliny, které jsou základními stavebními kameny bílkovin (Obr. 3). Bílkoviny jsou vlastními vykonavateli příslušné genetické informace. Pro proces vyjádření informace obsažené v genu například funkcí určité bílkoviny se též používá pojmutzv. exprese (vyjádření) genu. Výše popsané pochody a pojmy nám pomohou k pochopení řady dalších souvislostí, které se týkají vlastní CML a budou probrány v následujících kapitolách.

2.2. Co to je leukemie a jaké jsou její druhy?

Jak již bylo zmíněno v úvodu této stati, leukemie je nádorovým, tedy zhoubným onemocněním mateřských krvetvorných buněk. Název leukemie pochází z řečtiny (leukos´= bílý,´haima´ či ´aima´ = krev; leukemie = bělokrevnost). Podstatou leukemie je genetická porucha v mateřské krvetvorné buňce, v jejímž důsledku se naruší regulace krvetvorby a celý proces se vymyká kontrole. Krevní buňky se nekontrolovaně množí a hromadí se nejen v kostní dřeni, ale zvýšeně se vyplavují i do periferní krve a ukládají se v různých orgánech, např. ve slezině, játrech, lymfatických uzlinách, ale i v plicích, centrálním nervovém systému, apod. Tyto patologické nádorové krvinky navíc neplní svoji funkci a případná zdravá zbývající krvetvorba je v důsledku útlaku hromadícími se nemocnými buňkami nedostatečná. Následkem této situace jsou nejrůznější projevy, kterými na sebe onemocnění upozorní a pacienta přivede k lékaři.

Pod pojmem leukemie si nepředstavujme jednu nemoc. Existuje několik druhů, které můžeme rozdělit podle některých znaků. Podle rychlosti průběhu rozlišujeme leukemie akutní a chronické. Akutní formy mají zpravidla rychlý průběh a neléčeny vedou rychle ke smrti nemocného. Dochází zde k rychlému množení nejmladších krvetvorných buněk, blastů. Na druhou stranu chronické formy mají většinou pomalý a postupný průběh, často jsou diagnostikovány zcela náhodně. V některých případech může nemocný bez léčby žít několik let. Množící se buňky současně vyzrávají a mohou si částečně, alespoň zpočátku, ponechat svoje funkce. Dalším dělícím měřítkem je typ buněk, které jsou postiženy, odtud rozdělení na myeloidní (postihující granulocyty a/nebo monocyty) a lymfatické (postihující lymfocyty) leukemie.

14


Mateřská krvetvorná buňka

Myeloidní kmenová buňka Lymfoidní kmenová buňka

Myeloblast Lymfoblast

Granulocyty

Bazofil

Neutrofil

Eozinofil

Červené krvinky

Krevní destičky

B lymfocyt T lymfocyt

„Přirozený zabíječ“

Bílé krvinky

Obrázek 1. Schéma krvetvorby.

T

A

C

T

A C

G

C

G

C

G

T

A T A

C C A

T T

A C

T

A T

A T

A

Jádro

Chromozom

T

A C

DNA

Nukleotidy

Gen

Buňky

G G

GGG

Obrázek 2. Schematický pohled na buněčné jádro. Chromozomy nesou genetickou informaci podobě deoxyribonukleové kyseliny (DNA). Jednotlivá písmena znázorňují tzv. nukleotidy, základní stavební prvky DNA, jejichž řazení kóduje genetickou informaci.

15


2.3. Co je chronická myeloidní leukemie a jaká je její podstata?

Chronická myeloidní leukemie je tedy jedním ze čtyř hlavních druhů leukemií. Jak již z názvu vyplývá, její průběh je zpočátku pozvolný. Mnohdy je nález zvýšeného počtu leukocytů v krvi náhodným zjištěním a žádné jiné podezřelé příznaky nejsou zpočátku přítomny. Ve slově „myeloidní“ je obsažena informace, jaké bílé krvinky se u CML zmnožují. Jsou to především granulocyty, ale mohou být zmnoženy i krevní destičky a červené krvinky, neboť všechny tyto druhy mají prapůvod ve společné myeloidní kmenové buňce (viz obrázek 1).

Unikátní podstata vzniku CML již byla zmíněna v úvodu k této publikaci. Choroba vzniká v důsledku získané (tedy ne vrozené či dědičné) genetické změny, která postihuje kmenovou krvetvornou buňku. Všechny lidské buňky, tedy i krvetvorné, obsahují46 chromozomů, z nichž 44 je spárováno do 22 párů, číslovaných od 1 do 22, a 2 jsou tzv. pohlavní chromozomy (XX u žen a XY u mužů). U CML dochází k „odlomení“ části chromozomu č. 9 a části chromozomu č. 22, které se vzájemně vymění v procesu zvaném translokace. Významná je změna právě na chromozomu č. 22, kde se po vzájemné výměně vedle sebe dostanou geny – gen ABL1 (ABL1 = Abelson murine leukaemia) z chromozomu 9 a gen BCR (BCR = breakpoint cluster region) z chromozomu 22, které spolu dohromady splynou v gen nový, tzv. fúzní, BCR-ABL1 (dříve BCR-ABL1) (Obr. 4). Atypicky zkráceného chromozomu 22 u pacientů s CML si všimli v roce 1960

T

A

C

T

A C

G

C

G

C

G

T

A T A

C C A

T T

A C

T

A T

A T

A

T

A C

DNA

A T A A T

A G A G G C A mRNA

Bílkovina (protein)

Ala Arg Asp Asn

Transkripce

Aminokyseliny

Nukelotidy

Translace

G

GG

G

G

Obrázek 3. Schéma přepisu a překladu genetické informace z DNA do struktury bílkoviny.

16

američtí vědci P. Novell a D. Hungerford a svůj nález a předpoklad příčinné souvislosti mezi změněným chromozomem a vlastní chorobou publikovali v prestižním vědeckém časopise Science. Podle místa svého objevu byl patologický chromozom nazván Filadelfským (Ph) chromozomem. V následujících 30 letech se podařilo rozkrýt podstatu tohoto abnormálního chromozomu a odhalit fúzní gen BCR-ABL1. Tak jako jiné geny, i tento, patologický gen kóduje vznik bílkoviny (proteinu). Vznikající bílkovina se nazývá Bcr-Abl tyrozinkináza (též protein p 120) a má funkci enzymu, což je jakýsi katalyzátor (urychlovač) procesů v buňkách. Patologie spočívá v tom, že tyrozinkináza Bcr-Abl je trvale aktivovaná a buněčné reakce katalyzuje bez ustání a bez kontroly. Výsledkem je nekontrolované množení buněk, které navíc ve srovnání se zdravými buňkami déle přežívají (Obr. 5). Nositelkami patologického genu BCR-ABL1 jsou všechny nemocné buňky, kterým dala vznik takto postižená mateřská krvetvorná buňka.

2.4. Kdo může onemocnět chronickou myeloidní leukemií?

CML se může vyskytnout v každém věku, nicméně její výskyt u dětí do 16 let je velmi řídký. Věkový průměr nemocných se pohybuje kolem 50–55 let věku a frekvence výskytu lehce narůstá směrem k vyšším věkovým skupinám. CML je o něco málo častější

Normální chromozom 9

Normální chromozom 22

gen ABL1

gen BCR

chromozom 22

chromozom)

gen BCR-ABL1

Zlom a výměnačástí chromozomů

Změněný chromozom 9

Změněný

(Filadelfský

Nový fúznípatologický

Obrázek 4. Schéma vzniku Filadelfského (Ph) chromozomu a patologického fúzního genuBCR-ABL1.


17

u mužů, poměr výskytu mezi muži a ženami se udává 1,3 : 1,0. Každoročně se v ČR zjistí asi 150 až 200 nových případů tohoto onemocnění, ve Velké Británii asi 750 a v USA zhruba 4500 nových případů ročně. V zásadě se jedná o poměrně vzácné onemocnění.

2.5. Co způsobuje vznik chronické myeloidní leukemie?

Sice již víme, že CML vzniká jako důsledek genetické abnormality, ale příčinu vzniku této abnormality, a tedy i přesnou příčinu vzniku CML vlastně neznáme. Je tomu tak podobně i u jiných druhů leukemií. Vyšší pravděpodobnost vzniku CML je u jedinců, kteří byli vystaveni vyšším dávkám radioaktivního záření. Důkazem je vyšší výskyt leukemií u přeživších výbuchu atomové bomby v Hirošimě a Nagasaki. Vliv jiných látek, léků, chemikálií či virů na vznik CML nebyl jednoznačně prokázán. Je důležité zdůraznit, že CML není chorobou dědičnou, tj. děti po svých rodičích nezískávají náchylnost k jejímu vzniku, ani chorobou nakažlivou.

Chybný gen BCR-ABL1

ON Chybná bílkovina Bcr-Abl (p210)

krvetvorná

= enzym zvaný TYROZINKINÁZA

nekontrolované množení krevních buněk

prodloužená životnost krevních buněk

útlak zdravých funkčních buněk ve dřeni

hromadění se nemocných buněk v krvi, kostní dřeni a dalších orgánech

Mateřská

buňka

Obrázek 5. Podstata vzniku CML.


18

Přirozený průběh chronické myeloidní leukemie můžeme rozdělit do tří fází: chronické, akcelerované a blastické. Existují přesná kritéria, která umožňují každého pacienta do té či oné fáze zařadit. V tabulce 1 jsou představena kritéria dle návrhu panelu expertů Evropské leukemické sítě (The European LeukemiaNet, ELN), v tabulce 2 pak kritéria dle Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, WHO).

Chronická fáze (anglicky chronic phase, CP) Naprostá většina pacientů (cca 95 %) je diagnostikována v tomto stádiu, které

může trvat měsíce až roky. Je to pomalu postupující fáze, kdy mohou být pacienti zcela bez příznaků nemoci nebo jsou příznaky mírné, např. únava, snadná unavitelnost,

3. JAKÁ JSOU STÁDIA CHRONICKÉ MYELOIDNÍ LEUKEMIE?

Tabulka1. Defi nice klinických fází CML (chronické, akcelerované a blastické) dle doporučení

Evropské leukemické sítě

Chronická fáze (CP)

Blastů < 15 % v KD nebo PK

Blastů + promyelocytů ≤ 30 % v KD nebo PK

Bazofi lů ≤ 20 % v PK

Trombocytů ≥ 100 x 109/l

Akcelerovaná fáze (AP)

Blastů 15 %–29 % v KD nebo PK

Blastů + promyelocytů > 30 % v KD nebo PK

Bazofi lů > 20 % v PK

Perzistující trombocytopenie (

19

zvýšené pocení, apod. Pacienti jsou v této fázi choroby schopni běžných životních aktivit bez většího omezení. Zvýšený počet leukocytů je v této fázi choroby snadno ovlivnitelný léčbou, která má ambulantní charakter (nevyžaduje hospitalizaci nemocného). V rámci zmnožených bílých krvinek v této fázi převažují zralejší buňky, alespoň částečně si zachovávající svou funkci; buňky mladé – blasty – představují jen malou část z nich.

Akcelerovaná fáze (angl. accelerated phase, AP)U některých pacientů může být choroba diagnostikována v této fázi, jindy

v ni může přejít do té doby klidná a snadno zvladatelná chronická fáze choroby. Je to období zvýšené aktivity onemocnění, trvající řádově několik měsíců , charakterizované objevením se příznaků nemoci, např. bolestí kostí, zvýšených teplot, nočního pocení, úbytku na váze, zvětšování se sleziny, únavy, krvácivých projevů, atd. Choroba přestává reagovat na stávající léčbu, je třeba podat intenzivnější terapii. Pacient již není beze zbytku schopen vykonávat běžné aktivity života. Počet bílých krvinek rychle narůstá a zvyšuje se i procento blastů. Stoupají nebo naopak klesají počty krevních destiček, zvětšuje se slezina.

Blastická fáze (též blastický zvrat či blastická krize; angl. blast crisis, BC)Blastický zvrat může být předcházen fází akcelerace, ale může vzniknout i náhle

z chronické fáze bez předchozího varování v podobě zhoršování průběhu nemoci. V malém procentu případů je CML poprvé diagnostikována v této fázi. Jak co do


Tabulka 2. Defi nice klinických fází CML (akcelerované a blastické) dle kritérií Světové

zdravotnické organizace

Akcelerovaná fáze (AP) – jedno či více z následujících kritérií je přítomno:

Blastů 10 % –19 % v KD nebo PK

Bazofi lů ≥ 20 % v PK

Perzistující trombocytopenie ( 1000 x 109/l ) nereagující na terapii

Zvětšující se slezina a narůstající počet leukocytů při léčbě

Klonální evoluce (tj. přídatné cytogenetické změny, jiné než Ph chromozom)

Blastická krize (BC) – jedno či více z následujících kritérií je přítomno:

Blastů > 20 % v KD nebo PK

Extramedulární (tj. jinde než v KD) blastická infi ltrace

Velká ložiska nebo shluky blastů v biopsii KD

Vysvětlivky: KD, kostní dřeň; PK, periferní krev

20

klinického průběhu, tak co do nálezu v kostní dřeni a periferní krvi, je tato fáze velmi podobná akutní myeloidní leukémii. Často jsou přítomny výrazné příznaky, jako např. krvácivé projevy, horečky, infekce. Choroba přestává zcela reagovat na dosavadní léčbu, je třeba zvolit intenzivní terapii, často alespoň zpočátku podanou za hospitalizace. V kostní dřeni a/nebo periferní krvi přesahuje procento mladých buněk, blastů, hodnotu 20 %, ubývá normálně fungujících ostatních buněk, jako jsou zralé leukocyty, červené krvinky a krevní destičky. Blasty mohou být nejen myeloidní (tzv. myeloblastický zvrat), ale i lymfoidní (tzv. lymfoblastický zvrat), či se mohou vyskytovat oba typy blastů současně, což je jen další důkaz prapůvodu vzniku CML v mateřské krvetvorné buňce, ze které se pak obě vývojové řady bílých krvinek rekrutují. U menší části nemocných se blastický zvrat může odehrát mimo kostní dřeň, v jakémkoliv orgánu, např. v lymfatických uzlinách, kostech nebo v mozku či míše, souhrnně označovaných jako centrální nerovový systém. Pak hovoříme o tzv. extramedulárním (mimodřeňovém) blastickém zvratu, chloromu či myelosarkomu. Léčba blastického zvratu, ať již dřeňového či mimodřeňového je svízelná a vždy, pokud jsou pro to podmínky (věk pacienta, jeho ostatní onemocnění, dostupnost vhodného dárce a další), měl by být pacient v blastickém zvratu směřován k provedení transplantace krvetvorných buněk.

Léčbě CML bude v následujícím textu věnována obsáhlá kapitola, ale přesto již na tomto místě je třeba zdůraznit, že nové, moderní léky významně změnily přirozený průběh onemocnění a riziko postupu CML z fáze chronické do fází pokročilejších, jak souhrnně akcelerovanou a blastickou fázi nazýváme, je v současné době výrazně sníženo. Postihuje kolem 7 % všech pacientů v chronické fázi léčených imatinibem od stanovení diagnózy CML.


21

Příznaky onemocnění jsou z medicínského hlediska rozdělovány na tzv. subjektivní, tj. ty, které pociťuje a udává sám pacient, a objektivní, tj. ty, které vidí a nalézá lékař během vyšetření pacienta. Nutno podotknout, že žádný z příznaků není pro chronickou myeloidní leukémii příznačný (tzv. specifi cký), tzn. že podobné projevy může mít celá řada jiných onemocnění.

Jak již bylo zmíněno, naprostá většina pacientů je diagnostikována v chronické fázi onemocnění, přičemž asi polovina pacientů nemá žádné příznaky. Onemocnění je tak diagnostikováno zcela náhodně, např. při odběru krve z jiného důvodu či při pravidelné preventivní prohlídce. Při vyšetření odebrané krve se pak nachází většinou zvýšený počet bílých krvinek, pokles červených krvinek, zvýšený nebo naopak snížený počet krevních destiček a při fyzikálním vyšetření pacienta může být jediným nálezem zvětšená slezina. Pokud se příznaky vyskytnou, jsou zpočátku mírné, s pokročilejším onemocněním pak nabývají na četnosti a intenzitě.

Nejčastější příznaky, kterými se může CML prezentovat, jsou následující: únava nechutenství nevysvětlitelný úbytek hmotnosti zvýšené, zejména pak noční pocení zvýšené teploty snadná tvorba modřin či jiné krvácivé projevy dechové obtíže závratě bolesti břicha pocity plnosti po jídle bolesti kostí a kloubů

Co je podkladem těchto potíží? Zvýšená tvorba krvinek představuje pro tělo člověka zvýšené energetické nároky a z toho mohou plynout některé příznaky jako např. únava, zvýšené pocení, zvýšené teploty, snížení chuti k jídlu, úbytek hmotnosti.

4. JAK SE CHRONICKÁ MYELOIDNÍ LEUKEMIE PROJEVUJE?

22

Zvýšenou produkcí buněk v kostní dřeni se také alespoň částečně vysvětluje bolest kostí a kloubů, i když zde je příčin více, například zvýšená tvorba kyseliny močové jako odpadního produktu rozpadu velkého množství buněk (i fyziologicky má buňka omezenou životnost) může způsobovat kloubní poškození. Leukemické buňky se nehromadí jen v kostní dřeni a v periferní krvi, ale cirkulují v těle a osídlují další orgány, v případě CML přednostně slezinu a játra. Zvětšení jater, ale zejména zvětšení sleziny (tzv. splenomegalie) je častým nálezem při vyšetření pacienta s CML. Může být zdrojem bolestí v levém podžebří, kde je slezina uložena, a to tlakového charakteru, někdy však i píchavých či vystřelujících do levého ramene, pokud ve zvětšené slezině dojde k nedokrvení části tkáně nebo naopak k zakrvácení v důsledku křehkosti zbytnělého orgánu. Někdy i výrazně zvětšená slezina nebolí, ale může způsobovat dechové obtíže, jak tlačí zespodu na bránici a omezuje prostor pro dýchající plíce. Jindy je příčinou nespecifi ckých břišních potíží, které můžeme označit jako „břišní dyskomfort“ – pocity plnosti v žaludku, nemožnost požití větší porce jídla, nevolnost, atd. Výrazně zvětšená slezina pak může omezovat odtok žilní krve z oblasti břicha a způsobit nahromadění tekutiny v dutině břišní, tzv. ascites. Zvětšení jater nebývá tak výrazné, ale i ono může být zdrojem bolestí v pravém podžebří, kde jsou játra uložena.

Zvláště v pokročilých fázích CML pak omezuje zvýšená tvorba leukemických buněk v kostní dřeni tvorbu dalších důležitých buněk, jakými jsou červené krvinky a krevní destičky. To má za následek, že vázne okysličování tkání těla, a také se zvyšuje riziko krvácení. Snížené množství červených krvinek, tzv. chudokrevnost nebo-li anémie se projeví bledostí pacienta, jeho pocitem únavy a snadné unavitelnosti, sníženou tolerancí zátěže, dechovými potížemi, spavostí, bolestmi hlavy či závratěmi. Tělo si pomáhá zvýšeným průtokem krve a zrychlenou tepovou frekvencí, což může být nemocným pociťováno nepříjemně jako „bušení či přeskakování“ srdce. U pacientů, kteří navíc trpí například ischemickou chorobou srdeční nebo poruchami prokrvení dolních končetin, se může snížená dodávka kyslíku projevit zhoršením příznaků choroby, tj. např. bolestmi na hrudi či bolestmi v dolních končetinách při menší zátěži, než bývali zvyklí.

Krvácení z nedostatku destiček může mít charakter krvácení do kůže v podobě malých červených teček, zvaných petechie, či větších prokrvácených skvrn, dále pak v podobě snadné nebo samovolné tvorby modřin (tzv. hematomů). Rovněž se objevuje slizniční krvácení v podobě krvácení z nosu, z dásní či např. přítomnosti krve v moči buď viditelné okem nebo zjistitelné mikroskopickým vyšetřením.

Množící se leukemické buňky jsou abnormální co do funkce, zvláště pak jejich nezralé formy, blasty. Vázne jejich funkce v obraně proti mikroorganismům a následkem jsou infekční komplikace, typické právě pro pokročilejší fáze onemocnění.


23

Leukemické buňky mohou osídlit kterýkoliv orgán v těle, nejen výše zmíněnou slezinu či játra nebo lymfatické uzliny. Může být postižena i kůže, trávící trakt, ledviny, vzácně také centrální nervový systém (CNS) , tj. mozek a mícha. Projevy z postižení CNS, jako např. bolest hlavy, závrať, zmatenost, porucha vědomí, křeče, zvracení, apod. mohou být způsobeny také poruchou prokrvení mozkové tkáně v důsledku zvýšeného počtu cirkulujících bílých krvinek a jejich tendence „ucpávat“ malé cévy. Na to konto mohou být nalezeny změny též na očním pozadí při vyšetření oftalmologem, především charakteru drobného krvácení. Dalším orgánem, kde se zadržování bílých krvinek (tzv. leukostáza) může projevit, jsou plíce. Pacient může být dušný, zrychleně dýchat, trpět suchým dráždivým kašlem. V důsledku stagnace krvinek v cévním řečišti může dojít u mužů k bolestivé a trvalé erekci, tzv. priapismu.


24

Žádný z výše uvedených příznaků není pro diagnózu chronické myeloidní leukémie specifi cký. Je tedy třeba dále pátrat po příčině uvedených potíží a nálezů. Diagnostické postupy u CML jsou následující:

anamnéza a fyzikální vyšetření vyšetření krevního obrazu a diferenciálního rozpočtu bílých krvinek biochemický rozbor krve cytologické, případně i histologické vyšetření kostní dřeně cytogenetické vyšetření krve a kostní dřeně molekulárně genetické vyšetření krve a kostní dřeně další doplňující vyšetření, např. ultrazvuk břicha

5.1. Anamnéza a fyzikální vyšetření

Anamnézou se rozumí lékařem vedený rozhovor s pacientem o aktuálních potížích, které má, ale i o dalších důležitých skutečnostech, jakými jsou jeho celkový zdravotní stav, choroby, pro které je sledován a léčen, operace, které prodělal, léky, které užívá, případné alergie. Pacient je tázán i na své rodiče a jejich choroby, a rovněž na své sourozence. Informace o sourozencích byly obzvláště důležité v dřívějších letech, kdy byla léčbou volby mladších pacientů transplantace krvetvorných buněk a pacientovi sourozenci se mohli stát vhodnými dárci.

Fyzikální vyšetření pacienta pak může odhalit některé objektivní známky onemocnění, jako je bledost kůže, krvácivé kožní projevy, zvětšená slezina či játra. Velikost jater a sleziny, pokud přesahují přes žeberní oblouk, pak lékař vyjádří v centimetrech přesahu a zdokumentuje v lékařské zprávě. Bolestivost: žádná Doba trvání: při prvním (vstupním) vyšetření cca 30–45 min (nepočítá se doba čekání na výsledky laboratorních odběrů z téhož dne, což jsou cca 2 hod), při kontrolním vyšetření 15 min.

5. JAK SE CHRONICKÁ MYELOIDNÍ LEUKEMIE DIAGNOSTIKUJE?

25

5.2. Krevní obraz a diferenciální rozpočet bílých krvinek

Podezření na CML je zpravidla vysloveno na základě patologického krevního obrazu (KO) a diferenciálního rozpočtu leukocytů (dif). Pacientovi je odebrána krev ze žíly do zkumavky a následně vyšetřena jednak v přístroji (krevním analyzátoru) co do počtu a základních charakteristik krevních buněk, jednak se hodnotí krevní nátěr na sklíčku pod světelným mikroskopem. Mikroskopické vyšetření tzv. diferenciálního rozpočtu bílých krvinek přináší informace o vzhledu a o počtu jednotlivých typů leukocytů. V chronické fázi nacházíme někdy i výrazné zmnožení leukocytů ( 20–500 x 10na9/l) oproti normě (4–9 x 10na9/l) – hovoříme o tzv. leukocytóze. Rovněž mohou být zmnoženy krevní destičky, a to někdy poměrně významně – tuto situaci nazýváme trombocytémií či trombocytózou. Pokles krevních destiček (trombocytopenie) je méně častý a může se vyskytnout u pokročilých stádií CML. Červené krvinky mohou být v buď v normě, nebo sníženy (tzv. anémie), nebo i mírně zvýšeny. V diferenciálním rozpočtu leukocytů pak nacházíme všechna vývojová stádia granulocytární řady, tj. i buňky, které se za normálních okolností vyskytují pouze v kostní dřeni, jako například promyelocyty, myelocyty, metamyelocyty.


Obrázek 6. Mikroskopický pohled na nátěr aspirátu z kostní dřeně u pacienta s CML v CP. Zvětšeno 1000x. (Obrázek laskavě poskytla MUDr. A Buliková, PhD., OKH FN Brno).

26

Blastů bývá v rozpočtu většinou jen do 5 % v chronické fázi a jejich množství narůstá s pokročilostí onemocnění, kdy ve fázi blastické je jich více než 20 %. Typicky jsou zmnoženy buňky zvané bazofi ly a eozinofi ly, které jsou také reprezentanty granulocytární linie. Bolestivost: mírná při odběru krve pomocí jednorázové jehly a odběrové zkumavky Doba trvání: odběr krve sekundy, vlastní vyšetření asi 2 hodiny.

5.3. Biochemický rozbor krve

Podobně jako vyšetření krevního obrazu, i biochemický rozbor se provádí po odběru pacientovy žilní krve do zkumavky, a pak následuje přístrojové vyhodnocení. U CML mohou být zvýšeny parametry jako je kyselina močová a laktátdehydrogenáza, což souvisí se zvýšeným obratem množících se leukocytů. Obecně lze říci, že CML nemá specifi cký laboratorní biochemický korelát.

5.4. Vyšetření kostní dřeně – cytologické, případně histologické

K přesné diagnóze typu leukemie je většinou nutné vyšetření kostní dřeně. Ta se získává po místním znecitlivění z hrudní kosti (tzv. sternální punkce) či pánevní kosti (tzv. trepanobiopsie) speciální jehlou. Odběr z pánevní kosti umožní jak nasátí kostní dřeně do stříkačky, tak i odběr části tkáně kostní dřeně v podobětzv. válečku, odběr z kosti hrudní umožní pouze nasátí kostní dřeně do stříkačky (na odběr válečku je kost příliš tenká). Místo odběru zvolí lékař dle typu leukemie, na kterou má podezření. Pokud je z vyšetření periferní krve silné podezření, že půjde o CML, v naprosté většině histologické vyšetření není nutné. Před vlastním výkonem je pacient o proceduře plně informován, což ztvrdí podpisem tzv. informovaného souhlasu.

Co se s kostní dření dále děje? Nasátá kostní dřeň je jednak rozetřena na sklíčka a hodnocena pod mikroskopem podobně jako nátěry periferní krve (viz výše). Toto vyšetření se nazývá cytologické. Část nasáté kostní dřeně se odešle do speciálních laboratoří k vyšetření cytogenetickému, molekulárně cytogenetickému a molekulárně genetickému – viz dále. Váleček kostní dřeně je odeslán na patologii k vyšetření histologickému, kdy patolog rovněž pod mikroskopem prohlédne buňky kostní dřeně ve vzájemném uspořádání, které zaujímají v našem těle. V případě CML cytologické a i případné histologické vyšetření kostní dřeně odhalí její zvýšenou buněčnost se


27

zvýšením podílu granulocytů na úkor vývojových stádií červených krvinek. Podobně jako tomu je v nátěru periferní krve, i v kostní dřeni jsou přítomny granulocyty všech stupňů zralosti včetně zmnožených eozinofi lů a bazofi lů (Obr. 6). Podíl blastů se zvyšuje s pokročilostí choroby, jak jsme si popsali už v souvislosti s vyšetřením nátěrů periferní krve.

Nyní si podrobněji popíšeme obě procedury odběru kostní dřeně.

Sternální punkce:

Pacient leží na zádech. Lékař vyhmatá vhodné místo v horní části hrudní kosti a po opětovném přesvědčení se, že pacient není na zvolený prostředek desinfekce či znecitlivění alergický, provede desinfekci kůže. Vyčká na působení desinfekce a provede opich vybraného místa prostředkem ke znecitlivění. Opět vyčká, až anestetikum začne působit, aby následně zavedl krouživým pohybem do kosti zvláštní jehlu, složenou ze dvou částí – dutá část jehly se v kosti po dobu odběru ponechá, ostrá vnitřní část,tzv. mandrén, se po dosažení dřeňové dutiny vyjme. Následně lékař nasadí na horní konec jehly stříkačku, nasaje část dřeňové krve a tu pak rozetře na sklíčka. Po té ještě on či sestra odeberou potřebné vzorky dřeňové krve do dalších zkumavek (malá množství)na výše uvedená speciální vyšetření. Jehla je po té vyjmuta a místo vpichu sterilně překryto tampónem a náplastí. Bolestivost: místní znecitlivění – pocit „štípání“, vlastní vpich – většinou mírná

bolest či žádná, nasátí dřeně – zvláštní pocit podtlaku či „tahu“ v hrudní kosti. Doba trvání: vlastní odběr: 6 –10 minut, vyšetření cytologické: 24 hodin, ostatní

viz níže.

Trepanobiopsie:

Pacient leží většinou na břiše, eventuálně na boku. Lékař vyhmatá vhodné místo na lopatě kosti kyčelní, kde je kost nejblíže tělesnému povrchu. Následující kroky (desinfekce, místní znecitlivění s dostatečně dlouhým intervalem čekání na začátek působení prostředku – cca 5 min, zavedení jehly – v tomto případě delší a větší, a nasátídřeňové krve na všechna potřebná vyšetření) jsou obdobné, jako jsme popsali výšeu sternální punkce. Lékař při nich dodržuje zásady asepse, neboli sterility. Většinou ze druhého vpichu (otvor v kůži stejný, otvor v kosti cca o 1 cm posunutý) se pomocí duté části jehly krouživými pohyby provede odběr válečku kostní dřeně. Váleček, který cíleně uvízl v jehle, se společně s ní vytáhne z těla pacienta a z jehly vyjme, aby se ve vhodném fi xačním roztoku poslal na histologické vyšetření. Místo vpichu se rovněž


28

sterilně překryje a na rozdíl od sternální punkce se rovněž na určitou dobu (1–2 hodiny) stlačí, ať již pomocí vlastní váhy těla vleže na zádech nebo např. pomocí vaku s pískem. I tento výkon, stejně jako sternální punkci lze provádět ambulantně, tj. bez nutnosti hospitalizace. Bolestivost: mírná až středně intenzivní, někdy výraznější, často je nepříjemný

pocit tlaku při pronikání kostí. Možno použít silnější zklidňující a bolest tlumící léky v rámci přípravy k výkonu.

Doba trvání: vlastní odběr: 15 minut, cytolog. vyšetření – viz výše, histologické vyšetření 10 –14 dní.

Riziko: existuje malé riziko infekce místa vpichu nebo krvácení, pacient je však pečlivě sledován a kontrolován ve snaze eventuální komplikaci časně zachytit a řešit.


Obrázek 7. Průkaz Filadelfského chromozomu cytogenetickým vyšetřením buněk kostní dřeně. Sestava 46 lidských chromozomů, kde šipky poukazují na abnormálně prodloužený chromozom 9 a abnormálně zkrácený chromozom 22 (Filadelfský chromozom), vznikající v důsledku vzájemného přemístění jejich odlomených částí. (Obrázek laskavě poskytla MUDr. A. Oltová, IHOK FN Brno)

29

5.5. Cytogenetické vyšetření kostní dřeně a periferní krve

Zásadním pro potvrzení diagnózy CML je průkaz Filadelfského (Ph) chromozomu, který je přítomen u 95 % pacientů s CML (Obrázek 7). U zbylých 5 % sice nenajdeme Ph chromozom, ale jeho produkt, fúzní gen BCR-ABL1 je přítomen vždy, jen je nutné k jeho detekci použít citlivější metodu. Klasické vyšetření cytogenetické, tzv. karyotypování je prováděno zkušeným odborníkem ve speciální laboratoři a je časově poměrně náročné (2–3 týdny). Je k němu nutný vzorek kostní dřeně. Dřeňové buňky se musí určitou dobu kultivovat ve vhodném médiu a k vyšetření je nezbytné, aby vešly do cyklu buněčného dělení. K získání informativního výsledku je nutné, aby bylo zhodnoceno nejméně 20 dělících se buněk (tzv. mitóz nebo metafází). Cytogenetické preparáty se hodnotí po speciálním barvení (nejčastěji tzv. G-pruhování) ve světelném mikroskopu, většinou vybaveném počítačovou analýzou obrazu. Výsledek vyšetření uvádí laboratoř v písemné podobě, průkaz Filadelfského chromozomu je dle cytogenetické nomenklatury zaznamenán následovně: 46, XY, t (9;22)(q34;q11) u mužů a 46, XX, t (9;22)(q34;q11) u žen. Množství Ph-pozitivních buněk se při diagnóze blíží nebo dosahuje 100 %, s účinnou terapií pak klesá v ideálním případě úplně vymizí (stav nazýváme kompletní cytogenetickou odpovědí). Karyotyp se pak stává fyziologickým u 100 % hodnocených buněk, tj. 46, XY u mužů a 46, XX u žen.

Klasické cytogenetické vyšetření má i přes svou náročnost stěžejní postavení v diagnostice i dalším sledování pacientů s CML, a to nejen proto, že defi nice léčebných odpovědí jsou na něm založeny, ale i proto, že jedině tímto vyšetřením je možné posoudit i případné jiné chromozomální abnormality (mimo Ph chromozom), které mohou mít význam pro další prognózu pacientů.

Dalším vyšetřením spadajícím do ranku cytogenetických metod je tzv. fl uorescenční in situ hybridizace (FISH). Toto vyšetření má ve srovnání s klasickou cytogenetikou vyšší citlivost, tedy dokáže zachytit i ty buňky nesoucí Ph chromozom, které by klasická cytogenetika nezachytila. Posuzuje se více buněk (200–300), které navíc nemusejí být v cyklu buněčného dělení, na kvalitu vzorku tedy nejsou kladeny tak vysoké nároky. Často se totiž stává, že klasické cytogenetické vyšetření je tzv. nehodnotitelé právě z důvodu nutnosti použití dělících se buněk. FISH je možno provést i z buněk periferní krve. Principem metody je použití speciálních fl uorescenčně obarvených sond, které se přímo vážou na určitá místa na chromozomech. V případě podezření na CML jsou použity sondy cílené na geny BCR a ABL1 svítící červeně a zeleně. Pokud je přítomen patologický fúzní gen BCR-ABL1, dojde ke splynutí fl uorescenčních signálů, což se projeví žlutým zbarvením místa fúze (Obr. 9). Výsledek vyšetření je udánv % BCR-ABL1 pozitivních jader či buněk.


30

Na tomto místě je třeba zmínit, že i přesto, že Ph chromozom a potažmo BCR-ABL1 fúzní gen jsou charakteristickým a neodmyslitelným znakem pro CML, mohou se tyto abnormality objevit i u některých jiných hematologických nádorových onemocnění, např. akutní lymfoblastické leukemie (ALL), vzácně pak u akutní myeloidní leukemie či některých jiných myeloproliferativních onemocnění, například esenciální trombocytémie. Pro jednoznačné potvrzení diagnózy CML je třeba, aby nález Ph chromozomu a BCR-ABL1 fuzního genu byl podpořen klinickými projevy a dalšími laboratorními nálezy, zejména pak typickým obrazem v diferenciálním rozpočtu leukocytů.

5.6. Molekulárně biologické vyšetření kostní dřeně a periferní krve

Fúzní gen BCR-ABL1 můžeme dále detekovat ještě citlivější metodou stanovení, spadající do tzv. molekulárně biologických metod, a sice metodou polymerázové řetězcové reakce (polymerase chain reaction, PCR). Jde opět o vysoce specializované vyšetření, kdy malé množství nukleové kyseliny nesoucí genetickou informaci se mnohonásobně


Obrázek 8. Průkaz fúzního genu BCR-ABL1 pomocí fl uorescenční in situ hybridizace (FISH) v jádře v interfázi (A) a v mitóze (B). Patologický fúzní gen BCR-ABL1 svítí žlutě poté, co došlo k hybridizaci (vazbě) sond označených červenou a zelenou fl uorescenční barvou s geny BCR a ABL1 a k jejich následné fúzi. (Obrázky laskavě poskytla MUDr. A. Oltová, IHOK FN Brno)

31

namnoží a snáze se tak detekuje. Touto vysoce citlivou metodou můžeme zachytit1 postiženou (BCR-ABL1 pozitivní) buňku mezi řádově stovkami tisíc až milionem buněk zdravých (můžeme použít přirovnání „najít jehlu v kupce sena“). Pomocí tzv. kvalitativní PCR zjistíme, zda je vůbec gen a jeho „přepsaný“ produkt do RNA(tzv. transkript) přítomen a pomocí tzv. kvantitativní PCR jsme schopni určit i jeho množství. Metoda je kromě použití v diagnostice výborná právě ke sledování účinku léčby (viz dále). Vzhledem k dobré vzájemné korelaci s kostní dření lze k vyšetření pomocí PCR použít vzorek periferní krve pacienta. Výsledek kvantitativní PCR je vyjádřenv % poměru množství BCR-ABL1 transkriptu k množství tzv. kontrolního genu, kterým je např. gen ABL1, přičemž celý výsledek je vztažen k takzvané mezinárodní škále (stupnice, kde 100 % výsledek odpovídá vzorku při diagnóze a hodnota 0,1 % tzv. velké molekulární odpovědi). V posledních letech je velké úsilí věnováno standardizaci laboratorních postupů v molekulární diagnostice mezi jednotlivými laboratořemi v mezinárodním měřítku. V rámci ČR je situace příznivá, neboť tento typ diagnostiky je prováděn jen několika vysoce specializovanými laboratořemi, které se aktivně procesu mezinárodní standardizace účastní.

5.7. Další doplňující vyšetření

Uzná-li lékař za vhodné či potřebné, může naordinovat některá doplňující vyšetření, jako např. ultrazvuk břicha k posouzení velikosti sleziny a jater při špatné fyzikální vyšetřitelnosti pacienta, rentgen hrudníku, jsou-li přítomny dýchací obtíže či jiné symptomy, ekg a eventuálně i echokardiografi cké vyšetření srdce před zahájením terapie, apod.


32

Prognóza pacientů s CML diagnostikovanou v chronické fázi doznala v éře molekulárně cílených léků, tzv. tyrozinkinázových inhibitorů (TKI) radikální změny směrem k lepšímu. Zatímco dříve se střední doba přežití pohybovala kolem 3–5 let, nyní je odhad střední doby přežití na více než 25 let. Přežití bez progrese choroby u pacientů, kteří dosáhli po roce léčby imatinibem (Glivec®) nejen celkové cytogenetické odpovědi (úplného vymizení buněk s Ph-chromozomem v konvenčním cytogenetickém vyšetření), ale i velké molekulární (pokles hladiny BCR-ABL1 transkriptů pod 0,1 %) se blíží 100 %. Dobrá léčebná odpověď je tedy nejlepší prevencí přechodu CML do pokročilé fáze a s tím spojenou horší prognózou ve smyslu celkového přežití.

Z hlediska odhadu prognózy pacientů s CML můžeme vycházet jednak z parametrů a informací, které máme k dispozici při stanovení diagnózy onemocnění, jednak z dosahovaných léčebných odpovědí v průběhu terapie samotné. Speciální kategorií je pak odhad prognózy pro pacienty, kteří podstupují transplantaci krvetvorných buněk.

6.1. Vstupní prognostické faktory (v době diagnózy)

Prognózu pacientů v době stanovení diagnózy CML zcela zásadně ovlivňuje fáze onemocnění. Pacienti diagnostikovaní v blastické krizi měli dříve střední dobu přežití několik málo měsíců a imatinib, tak úspěšný v chronické fázi, tento parametr přežití prodloužil pouze na necelých 8 měsíců.

V chronické fázi jsou informace důležité pro odhad prognózy odvozeny z klinických a laboratorních parametrů (věk, velikost sleziny, počet bazofi lů, eozinofi lů a blastů v periferní krvi), které tvoří tzv. Sokalovo a Hasfordovo rizikové skóre, pojmenovaná podle jejich autorů (Tab. 3). Na základě vypočtené hodnoty jsou pacienti rozděleni do skupiny nízkého, středního a vysokého rizika. I přesto, že oba dva skórovací systémy byly vytvořeny v dobách, kdy se CML léčila staršími typy léčby a sloužily tedy k odhadu vývoje takto léčených pacientů, ukázalo se, že i v éře nových moderních léků dobře korelují s pravděpodobností dosažení dobré léčebné odpovědi, a tudíž i prognózou pacientů léčených imatinibem. Způsob výpočtu je poměrně komplikovaný a je uveden v tabulce 3.

6. JAK ODHADUJEME PROGNÓZU PACIENTŮ S CHRONICKOUMYELOIDNÍ LEUKEMIÍ?

33

Tabulka 3. Výpočet rizikových skóre dle Sokala a Hasforda

Sokalovo skóre Hasfordovo skóre

Výpočet

Exp[0.0116 (věk–43,4)

+ 0,0345 (velikost sleziny – 7,51)

+ 0,188 ([trombocyty:700]2

– 0,563)

+ 0,0887 (blasty – 2,1)]

(0,666 x věk [0 pokud je věk < 50 let, jinak

1]

+ 0,042 x velikost sleziny

(cm pod žeberní oblouk)

+ 0,0584 x blasty [ %]

+ 0,0413 x eozinofi ly [ %]

+ 0,2039 x bazofi ly [0 pokud jsou bazofi ly <

3 %, jinak 1]

+ 1,0956 x trombocyty [0 pokud jsou

trombocyty < 1500 x 109/l, jinak 1]) x 1000

Nízké riziko < 0,8 < 780

Střední riziko 0,8 – 1,2 780 –1480

Vysoké riziko > 1,2 > 1480

Tabulka 4. Výpočet Gratwohlova (EBMT) skóre pro odhad rizika alogenní transplantace krvetvorných buněk a pravděpodobnost 5-ti letého přežití pacientů dle jeho hodnoty

Parametr Specifi kace Body

Věk pacienta

Pod 20 let

20–40 let

Nad 40 let

0 bodů

1 bod

2 body

Doba od diagnózy

k alo-TKB

Do 1 roku

Nad 1 rok

0 bodů

1 bod

Fáze choroby

CP

AP

BC nebo 2. CP

0 bodů

1 bod

2 body

DárceHLA identický sourozenec

HLA kompatibilní příbuzný dárce

0 bodů

1 bod

Kombinace pohlaví

dárce /příjemce

Žena /muž

Jiná kombinace

1 bod

0 bodů

Skóre: 0 1 2 3 4 5 6–7

Pravděpodobnost 5-ti

letého přežití76 % 73 % 59 % 49 % 38 % 39 % 19 %

Vysvětlivky: alo-TKB, alogenní transplantace krvetvorných buněk


34

K dispozici je řada automatických kalkulátorů, které výpočet usnadní, např. http://www.pharmacoepi.de/cgi-bin/cmlscore.cgi nebo http://www.leukemia-net.org/content/leukemias/cml/cml_score/. Nedávno bylo publikováno nové prognostické skóre, tzv. EUTOS skóre (The European Treatment and Outcome Study for CML, EUTOS), které bylo vyvinuto a testováno na početné populaci pacientů léčených imatinibem v první linii a které ač zjednodušeno na hodnocení počtu bazofi lů a velikosti sleziny velmi silně odhaduje pravděpodobnost dosažení kompletní cytogenetické odpovědi a přežití bez progrese. Automatický výpočet je k dispozici na adrese: http://www.leukemia-net.org/content/leukemias/cml/eutos_score/.

Kromě výše uvedeného je s horší prognózou ve smyslu kratšího přežití bez progrese a celkového přežití spojován výskyt přídatných cytogenetických abnormalit v Ph-pozitivních buňkách, tedy ještě jiných dalších změn kromě vlastníhoPh chromozomu.

6.2. Prognostické faktory spjaté s léčbou imatinibem

Od vstupu imatinibu do léčby CML jsou jím dosažené výsledky neustále analyzovány a dávány do souvislosti s dlouhodobou prognózou takto léčených pacientů. Ukázalo se, že nejen hloubka dosažené léčebné odpovědi, ale i čas jejího dosažení má svůj dlouhodobý prognostický význam. Dobrá léčebná odpověď tak může „smazat“ vliv původního rozdělení do rizikových skupin dle Sokala a Hasforda. Vzhledem k návaznosti na kapitolu o léčbě imatinibem a dalšími moderními léky bude prognostický význam jednotlivých typů léčebných odpovědí probrán tam.

6.3. Prognostické faktory u alogenní transplantace krvetvorných buněk

K odhadu transplantačního rizika slouží tzv. Gratwohlovo (The European Group for Blood and Marrow Transplantation, EBMT) skóre (Tab. 4). Blíže se mu bude věnovat kapitola o transplantacích níže.


35

Proces vylučování jiných podobných onemocnění, se kterými by CML mohla být zaměněna, se nazývá diferenciální diagnostikou. V případě CML je poměrně jednoduchá, protože se opírá o jednoznačný průkaz Ph chromozomu a BCR-ABL1 fuzního genu. Ostatní případy BCR-ABL1–negativní leukocytózy mohou zahrnovat:

atypickou CML (odlišení: BCR-ABL1 negativita, chybění bazofi lie, dysplastické/dysplazie = odchylka od normálního vývoje buňky /změny ve vývojových řadách buněk KD) mutace BCR-ABL1 kinázové domény

myeloproliferativní onemocnění typu polycytémia vera, esenciální trombocytémie nebo chronická idiopatická myelofi bróza (odlišení: BCR-ABL1 negativita, typický obraz v histologickém vyšetření KD, pozitivita mutace JAK-2)

akutní leukemii (odlišení: ≥ 20 % blastů v KD a /nebo PK, krom zralých elementů chybění jednotlivých vývojových buněčných stadií, BCR-ABL1 negativita, vyjma případů Ph-pozitivní akutní lymfoblastické leukemie)

chronickou myelomonocytární leukemii (CMMoL) (odlišení: BCR-ABL1 negativita, monocytóza > 1x109/l v PK, dysplastické změny, chybění bazofi lie)

jiné příčiny leukocytózy (infekce, záněty, …)

7. OD JAKÝCH PODOBNÝCH ONEMOCNĚNÍ JE TŘEBA CHRONICKOU MYELOIDNÍ LEUKEMII ODLIŠIT?

36

Léčba CML patří do rukou specialisty – hematologa, který je dostatečně zkušený a vzdělaný a též kontinuálně informovaný o všech novinkách v oblasti, která se neustále vyvíjí a zlepšuje. To vše je velmi důležité, aby byl pacient správně a optimálně léčen. V ČR je péče o pacienty s CML soustředěna do několika málo vysoce specializovaných hemato-onkologických center, která se nacházejí ve velkých městech (Praha, Brno, Olomouc, Hradec Králové, Plzeň) a která zaručují vysokou úroveň erudice svých odborníků a též disponují všemi potřebnými diagnostickými metodami a přístroji. Pacienti jsou tedy záhy po zjištění či vyslovení podezření na CML odesláni právě do jednoho z těchto center, kde se jednak diagnostika dokončí a následně je naplánována a zahájena vlastní terapie.

8.1. Cíle léčby chronické myeloidní leukemie

Cílem léčby chronické myeloidní leukemie je zpočátku úleva od obtěžujících příznaků rozvinutého onemocnění a normalizace krevního obrazu a velikosti sleziny. Tento stav nazýváme kompletní hematologickou odpovědí (complete hematologic response, CHR). Kromě úpravy hematologických parametrů je léčebné úsilí směřováno k vymizení buněk, které nesou Ph chromozom, respektive gen BCR-ABL1. Stav, kdy konvenční cytogenetickou analýzou neprokážeme v KD žádnou Ph-pozitivní buňku, nazýváme kompletní cytogenetickou odpovědí (complete cytogenetic response, CCgR).Je to nepodkročitelný léčebný cíl v éře tyrozinkinázových inhibitorů. Ve snaze co nejvíce zlepšit prognózu pacientů se zajištěním dlouhodobého přežití a s výhledem do budoucnosti stran případného vysazení léků je cílem dosažení minimální až nulové zbytkové choroby na molekulární úrovni – tzv. velké molekulární odpovědi (major molecular response, MMR) či dokonce kompletní molekulární odpovědi (complete molecular response, CMR). S tím je spojena optimální cílová varianta úplného vyléčení z chronické myeloidní leukemie. V neposlední řadě je terapeutickým cílem normální plnohodnotný a kvalitní život pacienta.

8. JAK LÉČÍME CHRONICKOU MYELOIDNÍ LEUKEMII?

37

Kromě určité hloubky léčebné odpovědi na úrovni hematologické, cytogenetické a molekulární je podle současných mezinárodních doporučení požadováno její dosažení v jistém časovém horizontu, např. CCgR by mělo optimálně být dosaženo do 1 roku od startu terapie imatinibem, nejpozději však do roku a půl. Případné nedosažení požadované léčebné odpovědi či její ztráta představují selhání terapie a léčebné úsilí by mělo být zacíleno na nápravu tohoto stavu (zintenzivnění léčby či její změna). Léčebným doporučením bude věnována pozornost v kapitole 8.8. Nejprve však krátce nahlédněme do historie léčby CML.

8.2. Pohled do historie léčby chronické myeloidní leukemie

První popis chronické myeloidní leukemie je datován do roku 1845, kdy bylo toto onemocnění nezávisle na sobě popsáno dvěma patology, Johnem Hughsem Bennettem z Edinburghu jako případ pacienta se zvětšenými játry a slezinou a s patologickou krví, a jen o několik týdnů později pak zachytil a popsal podobný případ Rudolf Virchow v Berlíně. Třebaže jisté prvenství z hlediska chronologie náleží J. Bennettovi, slovo „leukemie“ bylo poprvé užito právě Virchowem, který též na rozdíl od Bennetta popsaný případ považoval za příklad nádorového onemocnění.

Zprvu nebyla leukémie léčena vůbec a pacienti přežívali v průměru 32 měsíců od prvních příznaků choroby (Obr. 9). V roce 1865 se podařilo poprvé u nemocného snížit počet leukocytů přípravkem obsahujícím arzen. Tento po staletí známý a užívaný jed se v medicínském užití začal objevovat od 15. století. V r. 1786 vyvinul dr. Thomas Fowler přípravek obsahující arzenik zvaný Fowlerův roztok. Zajímavostí je, že v roce 1882 publikoval v prestižním medicínském časopise Lancet svůj úspěch s léčbou arzenikem u pacientů s pravděpodobnou CML sir A.C. Doyle, autor detektivních příběhů o Sherlocku Holmesovi. Arzenik se používá i v současnosti, a to v léčbě některých jiných typů leukemií. Počátkem 20. století byla zavedena do léčby CML radioterapie nebo-li léčba ionizujícím zářením. Ozáření sleziny přineslo částečnou úlevu od potíží, které její zvětšení provázelo, prodloužení života však dosaženo nebylo. V roce 1953 bylo ozáření sleziny nahrazeno tabletovým cytostatikem, busulfanem (fi remní název Myleran, Mylecytan), který přinesl úlevu od obtíží i prodloužení života na 35–47 měsíců. Popularitu busulfanu narušovalo podezření, že sám může svým působením přispívat k progresi do pokročilé fáze choroby, a též závažné nežádoucí účinky, jakými byly útlum kostní dřeně, poruchy funkce trávicího ústrojí a plicní toxicita. O několik let později byl busulfan nahrazen lépe snášenou hydroxyureou, která se v některých indikacích používá dodnes (viz dále). Hydroxyurea (Litalir) prodloužila přežití pacientů na 48–69 měsíců.


38

První zpráva o úspěšné transplantaci kostní dřeně u pacientů s CML od dárců– –jednovaječných dvojčat znamenala začátek nové éry v léčbě CML. Dosavadní paliativní způsob terapie (tj. pouze úleva od příznaků a potíží) nabyl zcela odlišného charakteru, a sice kurativního (tj. se záměrem pacienta vyléčit). Vůbec první publikace o prvních 100 alogenně transplantovaných pacientech spatřila světlo světa v roce 1977 a její první autor, dr. Donnall Thomas, za ni obdržel v roce 1990 Nobelovu cenu. V 90. letech minulého století transplantací krvetvorných buněk u CML rychle přibývalo a CML se tak stala v letech 1980–2000 nejčastější indikací pro tuto léčebnou proceduru vůbec. I přes nezanedbatelné riziko komplikací včetně úmrtí se transplantace staly standardním postupem v léčbě mladších pacientů s CML. V 70. a 80. letech minulého století se zkoušela léčba CML vysokými dávkami protinádorových léků, tzv. cytostatik. Protože měla podstatně více nežádoucích účinků a neprodloužila přežití ve srovnání s hydroxyureou, nedoznala většího rozšíření. Stejně tak autologní transplantace krvetvorných buněk, které se prováděly v 90.letech, kdy byly buňky odebrány pacientovi samotnému a navráceny mu též po přípravě vyššími dávkami cytostatik, se v léčbě CML neujaly.

V ranných 80. letech byl do léčby CML zaveden interferon alfa, který byl objeven již v roce 1957. Jde o bílkovinu, kterou produkují některé typy lidských bílých krvinek a je zaměřená proti virovým nákazám. Pro léčebné účely se vyrábí


Arsenik

1865 1903 1953 1964 1983 1975 1999 2005

Busulfan (přežití 35-47M)

Hydroxyurea (přežití 48-69M)

AloTKB (přežití v 10l 60%)

Kombin. chemoterapie

Interferon (přežití 66 -89M)

Imatinib (přežití v 5l 89%)

Dasatinib, nilotinib,…

Paliativní léčba (přežití 27–37M) Kurativní léčba

Ozáření sleziny

Bez

léčb

yObrázek 9. Historie léčby CML.

39

tzv. rekombinantní technologií, pomocí baktérií. Podstata účinku u CML není zcela objasněna, pravděpodobně jde o imunitní působení. Ve srovnání s ostatními léky do té doby užívanými v léčbě CML, dokázal interferon významně snížit počet Ph pozitivních buněk až k nulovým hodnotám a tak dosáhnout významného prodloužení života, i když jen u části pacientů. Interferon v kombinaci s cytostatikem zvaným cytosar se stal tzv. zlatým léčebným standardem pro ty pacienty, kteří nemohli být transplantováni ať již z důvodu věku, nedostupnosti dárce nebo jiných chorob, které by činily transplantační léčbu příliš riskantní procedurou.

V roce 1999 byly zveřejněny první povzbudivé výsledky klinických zkoušek nového léku, který byl syntetizován v r. 1992 jako specifi cký inhibitor právě oné patologické tyrozinkinázy Bcr-Abl, která je hybným motorem CML. Lék byl nazván imatinib mesylát. Imatinib (Glivec) se stal prvním molekulárně cíleným lékem užitým v léčbě nádorového onemocnění, úspěšně prošel všemi fázemi klinického zkoušení, kde prokázal výbornou účinnost a dobrou snášenlivost, a v roce 2001 se stal vůbec nejrychleji schváleným protinádorovým lékem pro užití v klinické praxi. Výzkum v oblasti CML stále kráčí kupředu a v současnosti máme k dispozici ještě účinnější tyrozinkinázové inhibitory 2. generace – dasatinib (Sprycel) a nilotinib (Tasigna), kterými lze imatinib nahradit v případě jeho léčebného selhání či intolerance. Od roku 2010 jsou oba tyto preparáty schváleny coby prvoliniové léky pro nově diagnostikované pacienty v chronické fázi CML. Řada dalších slibných léků je v různých fázích vývoje a klinického zkoušení.

V následujícím textu budou charakterizovány jednotlivé typy léčby CML a zařazeny do kontextu současných léčebných doporučení.

8.3. Cytoredukční a podpůrná terapie

Po záchytu zvýšeného počtu leukocytů a/nebo trombocytů v KO a provedení nezbytných vstupních vyšetření (viz výše) je zpravidla nutné ještě před defi nitivním potvrzením diagnózy CML zahájit tzv. cytoredukční terapii, jejímž cílem je snížit často velmi zvýšené hodnoty krvinek na hodnotu bezpečnou pro pozdější zahájení specifi cké terapie tyrozinkinázovými inhibitory. V některých případech vstupní hodnoty krvinek nejsou dramaticky zvýšené a dovolí vyčkat potvrzení diagnózy CML bez nutnosti jiné terapie.


40

8.3.1. Hydroxyurea (Litalir)

Hydroxyurea je tabletové cytostatikum, které se užívá ke snížení počtu leukocytů a/nebo trombocytů zejména v úvodu terapie CML, a dále pak v situacích, kdy z nějakého důvodu nelze užívat TKI (rezistence vůči účinku všech dostupných TKI, nesnášenlivost všech TKI). Úvodní dávka se pohybuje mezi 30–40 mg/kg/den p.o. (možno rozděleně ve více denních dávkách) a dále se upravuje dle hodnot KO. Hydroxyurea je poměrně dobře snášena a její účinek nastupuje rychle. Z nežádoucích účinků (NÚ) se mohou vyskytnout nevolnost, ospalost, nervové a psychické obtíže, bolesti hlavy, kožní vyrážky, trávicí obtíže, záněty v dutině ústní.

8.3.2. Anagrelid (Thromboreductin)

Anagrelid je rovněž perorální přípravek, který dokáže účinně a selektivně snížit zvýšený počet trombocytů. Úvodní dávka se pohybuje mezi 0,5 – 1 mg/den, následné úpravy se řídí dynamikou poklesu počtu trombocytů a tolerancí přípravku. Nejčastějšími NÚ anagrelidu jsou bolesti hlavy, bušení srdce, průjem, nevolnost, bolesti břicha.

8.3.3. Leukaferéza, event. trombocytaferéza

Přístrojová cytoredukční metoda sloužící k rychlému a relativně bezpečnému snížení významné a symptomatické leukocytózy a /nebo trombocytémie. Užívá se zejména v úvodu terapie CML, před zahájením specifi cké terapie TKI. Pacientova žilní krev je odváděna do speciálního přístroje (separátoru krevních elementů), kde je centrifugací zbavena nežádoucích krvinek (ty se liší svou hmotností a různým nastavením centrifúgy pak dochází k úbytku pouze požadovaných krvinek). Následně se krev vrací do oběhu pacienta. Rozhodnutí, zda cytoredukce proběhne přístrojově nebo farmakologicky (tabletami), je vždy na lékaři a je ovlivňováno výší leukocytózy a /nebo trombocytózy a případnými příznaky, které se v jejich důsledku objevují. Čím vyšší počet krvinek a čím vyjádřenější příznaky (krvácení na očním pozadí, poruchy zraku, neurologické poruchy, dechové obtíže,..), tím více stojí rozhodnutí na straně přístrojové cytoredukce.


41

8.3.4. Podpůrná léčba

Od zahájení léčby CML až do normalizace počtu leukocytů je doporučené podání alopurinolu (Milurit, Purinol) jako prevence vysoké hladiny kyseliny močové (hyperurikémie). Hromadění se kyseliny močové v organismu souvisí s vysokým obratem množících se leukocytů a mohlo by mít nežádoucí dopad na funkci ledvin. Alopurinol je k dispozici v tabletové formě a užívá se zpravidla v jedné denní dávce (100–300 mg). Ve výjimečných případech velmi vysoké hladiny kyseliny močové v krvi je možno jejího rychlého snížení dosáhnout nitrožilním přípravkem rasburikázou (Fasturtec). Zvláště v úvodu léčby CML je dále velmi důležitý dostatečný příjem tekutin, monitorování změn vnitřního prostředí pomocí biochemických rozborů krve a případná korekce zjištěných patologií (například hrazení chybějících iontů, apod.).

Jak bude dále rozvedeno, současná léčba CML je soustředěna do ambulantní sféry a pacienti v naprosté většině žijí plnohodnotným životem jako před stanovením diagnózy. V úvodu léčby však může být doporučena nebo i nutná hospitalizace ať už za účelem přístrojové cytoredukce (viz výše) nebo z důvodu nutnosti častých kontrol vnitřního prostředí při farmakologickém snižování bílých krvinek. I v průběhu léčby ambulantní pak mohou spíše výjimečně nastat situace, kdy je nutná hospitalizace pacienta, například z důvodu nežádoucích účinků léčby tyrozinkinázovými inhibitory nebo při poměrně vzácné progresi onemocnění do pokročilé fáze, kdy se léčba mění a zintenzivňuje.

8.4. Léčba tyrozinkinázovými inhibitory (TKI)

V době psaní této brožury jsou v klinické praxi v našich podmínkách pro léčbu CML dostupné tři TKI: imatinib (Glivec) pro nově diagnostikované pacienty a TKI 2. generace – dasatinib (Sprycel) a nilotinib (Tasigna) – pro případy, kdy je CML na léčbu imatinibem rezistentní či není imatinib pacientem snášen. V následujícím textu si jednotlivé přípravky přiblížíme.

8.4.1. Imatinib (Glivec)

Zavedení prvního tyrozinkinázového inhibitoru – imatinibu (Glivec) – do léčby pacientů s CML v roce 2001 znamenalo skutečnou revoluci v dosavadním léčebném přístupu k této nemoci. Ukázalo se, že funguje ve všech fázích CML, ale nejlepší účinnost prokazuje u pacientů s nově diagnostikovaným onemocněním


42

v chronické fázi. Nejdelší sledování mají pacienti, kteří byli v roce 2000 zařazeni do studie IRIS, která původně porovnávala imatinib s předchozím zlatým léčebným standardem – interferonem alfa v kombinaci s cytosarem, ale záhy pro velký odliv pacientů z této léčebné větve se stala vlastně pilířem pro hodnocení dlouhodobého účinku imatinibu v léčbě nově diagnostikovaných pacientů v CP. Po 7 letech sledování se ukázalo, že 82 % pacientů dosáhlo kompletní cytogenetické odpovědi a odhad podílu přežívajících pacientů je 86 %. Pokud jsou však započítávána jen úmrtí související s CML, 7-letý odhad celkového přežití je 94 %. Takových výsledků nebylo dosaženo žádnými předchozími typy léčby (Obr. 10). Rovněž v podmínkách každodenní klinické praxe imatinib potvrdil svou účinnost a dobrou snášenlivost. Imatinib se stal novým zlatým standardem léčby pacientů s nově diagnostikovanou CML.

Mechanismus účinku imatinibu jako prototypu ostatních TKI je znázorněn na obrázku 11. Imatinib utlumí patologicky aktivovaný enzym Bcr-Abl tyrozinkinázu ve své činnosti tím, že obsadí místo, kam se váže kyselina adenosintrifosforečná (ATP). Tato kyselina je dodavatelem fosfátu, který Bcr-Abl tyrozinkináza váže na další výkonné bílkoviny oblasti tzv. tyrozinových zbytků. Bílkoviny obohacené fosfátem přenášejí celou řadu informací a dále aktivují další bílkoviny v procesu, jehož výsledkem je


95% Období Celkem Úmrtí

Doba od startu terapie (roky)

Pod

íl pře

žíva

jícíc

h p

acie

ntů

Obrázek 10. Srovnání celkového přežití pacientů v CP-CML léčených imatinibem a jinými typy konzervativní terapie v éře před zavedením TKI. Upraveno dle Quintás-Cardama A. a kol., Mayo Clin Proc 2006; 81:973-988.

43

nekontrolované množení krevních buněk, jejich prodloužené přežívání a vymknutí se kontrole, kterou zajišťuje mikroprostředí v kostní dřeni. Pokud imatinib zabrání vazbě ATP na Bcr-Abl tyrozinkinázu, k fosforylaci výkonných bílkovin nemůže dojít a celý patologický proces projevů CML je zablokován.

Léčba imatinibem se zahajuje buď ihned po potvrzení diagnózy CML nebo po snížení leukocytů a/nebo trombocytů pomocí hydroxyurey či dalších cytoredukčních prostředků na hodnoty kolem 20 tisíc leukocytů. Lék je k dispozici v tabletách a dávka pro pacienty v CP je 400 mg v jedné denní dávce, pro pokročilé fáze je pak doporučovaná dávka vyšší – 600 až 800 mg rozdělených do dvou denních dávek. Je důležité dodržovat doporučení v příbalovém letáku, například užívat imatinib s jídlem a zapíjet ho velkou sklenicí vody a vyvarovat se některých potravin (grapefruitu a grapefruitové šťávy, sevillských pomerančů, karamboly, čaje z třezalky tečkované). Rovněž některé léky, které pacient užívá z důvodu jiných onemocnění, mohou s imatinibem v organismu vstupovat do nepříznivé interakce a jeho účinnost buď snižovat či zvyšovat. Jedná se zejména o léky, které jsou v organismu zpracovávány v játrech pomocí enzymatického sytému cytochromu P-450 (viz též kapitolu 8.4.6.). Je úkolem hematologa, aby případné interakce posoudil a doporučil případnou změnu z jiné lékové skupiny. Je tedy důležité


Bílkovina

Imatinib Bcr-Abl Bcr-AblATP

ATP

Fosfát

Bílkovina

Bílkovina forsforylovaná

na tyrozinu

Tyrozin Tyrozin

Bílkovina

CML

Obrázek 11. Schéma mechanizmu účinku tyrozinkinázového inhibitoru imatinibu. Imatinib na Bcr-Abl tyrozinkináze obsadí vazebné místo pro kyselinu adenosintrifosforečnou (ATP) a znemožní tak fosforylaci bílkovin, které jsou zodpovědné za projevy CML.

44

svého ošetřujícího hematologa o užívaných medikamentech informovat včetně změn prováděných v mezidobí mezi hematologickými kontrolami. Z běžných léků není doporučováno kombinovat imatinib s paracetamolem (přípravky Paralen, Paralax, Panadol, Ataralgin, Efferalgan, Doreta, Daleron, Korylan, Medipyrin, Zaldiar,…). Při horečce či bolesti je doporučován spíše lék typu ibuprofenu či acylpyrinu.

Léčba imatinibem se ukázala být dobře snášenou, zvláště porovnáme-li ji s léčbou interferonem alfa, který může vyvolat celou řadu NÚ (viz podkapitolu 8.7.), nebo s možnými komplikacemi alogenní transplantace krvetvorných buněk, které mohou být až život ohrožující (viz podkapitolu 8.6.). Přesto však ani imatinib není prost nežádoucích účinků a vzhledem k jeho dlouhodobému podávání je třeba se seriózně zabývat i potížemi, které jsou hodnoceny co do intenzity jako mírné či střední.

Vůbec nejčastějším nežádoucím účinkem nejen imatinibu, ale i ostatních dostupných TKI je tzv. hematologická toxicita nebo-li útlum kostní dřeně. Projeví se poklesem v jedné nebo více řadách krvinek (červené krvinky, krevní destičky, leukocyty). Vyskytuje se zejména v úvodu léčby a částečně je to daň za rychlý efekt TKI na nemocnou, Ph-pozitivní krvetvorbu, která po účinném utlumení není dostatečně rychle nahrazena krvetvorbou zdravou. Útlum kostní dřeně po TKI se prohlubuje s pokročilostí fáze onemocnění, nejtěžší bývá u nemocných v blastickém zvratu.


Chybný gen BCR-ABL1

Chybná bílkovina Bcr-Abl (p210)

OFF

omezí se životnost krevních buněk

obnovuje se normální, zdravá krvetvorba

buňky se kontrolovaně množí a vyzrávají do funkčních elementů

buňky se přestávají hromadit v krvi, kostní dřeni a dalších orgánech

Mateřskákrvetvorná

buňka

TKI

Obrázek 12. Důsledky blokády proteinu Bcr-Abl tyrozinkinázovými inhibitory (TKI)

45

Nejčastějšími nehematologickými NÚ imatinibu jsou:

Trávicí obtíže (průjem, nevolnost) Otoky (nejčastěji otoky v obličeji, kolem víček, dále otoky dolních končetin,

nárůst hmotnosti ze zadržování tekutin) Kožní vyrážka (různého stupně, od drobné nesvědivé krupičky v oblasti obličeje

až po rozsáhlou svědivou vyrážku na kůži celého těla) Svalově-kloubní obtíže (svalové křeče, bolesti svalů a kloubů) Únava Bolesti hlavy Zvýšení jaterních testů (enzymů ALT, AST, bilirubinu) Změny pigmentace (zbarvení) kůže, poruchy kožních adnex (vypadávání vlasů,

obočí,..) Oční změny (krvácení do oční spojivky, zánět spojivek, rozmazané vidění) Poruchy iontů a minerálů (snížení krevní hladiny fosforu)

Opatření k mírnění a zvládání NÚ imatinibu i ostatních TKI budou probrána v kapitole 8.4.5. Účinnost léčby imatinibem se hodnotí pomocí vyšetření krve a kostní dřeně v pravidelných intervalech. Monitorování léčebného efektu TKI u pacientů s CML bude věnována kapitola 8.5. Již na tomto místě je však třeba zmínit, že léčba imatinibem je dlouhodobá a prakticky trvalá i u pacientů, kde se podaří dosáhnout výborného léčebného účinku, např. kdy ani velmi citlivou vyšetřovací metodou nemůžeme zjistit přítomnost buňky nesoucí BCR-ABL1 gen. V současné době nelze říci, že by imatinib dokázal nemoc úplně zlikvidovat a že by mohl být po čase bezpečně vysazen bez rizika návratu onemocnění. Předpokládá se totiž, že mateřské kmenové buňky, které jsou ve dřeni v klidovém stadiu, tzv. spící, nejsou na imatinib vnímavé, a tudíž zůstávají v organismu jako potenciální zdroj možného návratu nemoci. Věda a výzkum jdou však rychle kupředu a je možné, že se v horizontu několika málo let dočkáme změny ve stávajícím postupu a že budeme moci třeba léčbu i vysadit bez rizika návratu onemocnění. Zatím se vysazení léku za přísně kontrolovaných podmínek připouští jen v rámci klinických studií.

Dlouhodobé užívání jakékoliv medikace sebou nese riziko a je to i ověřená zkušenost, že pacienti mohou časem polevit v pravidelnosti užívání léku. Taková možnost se i nabízí, protože pacienti s CML léčení TKI žijí v naprosté většině velmi kvalitní a plnohodnotný život, kdy nemají potíže a mohou tedy mít pocit, že lék nepotřebují nebo že se nic nestane, pokud si ho párkrát zapomenou vzít. Poslední výzkumy provedené např. ve Velké Británii ale ukázaly, že i nečetné zapomenutí léku ovlivní léčebnou odpověď


46

a další vývoj pacienta. Pravidelné užívání léku je tedy velmi důležitým faktorem léčebného úspěchu. V neposlední řadě je nutné brát v potaz též fakt, že imatinib stejně jako oba dostupné TKI 2. generace jsou velmi drahé léky (cena roční léčby se pohybuje kolem 1 milionu korun), a třebaže jsou plně hrazeny zdravotní pojišťovnou, je nutné si léčby vážit a vědomě si výsledky své léčby neohrožovat nepravidelným užíváním.

8.4.2. Dasatinib (Sprycel)

Dasatinib je představitelem 2. generace TKI, který byl původně vyvinut jako inhibitor tzv. Src kináz, tyrozinkináz účastnících se přenosu signálu v buňce. Ukázalo se, že mimo jiné kinázy velmi účinně tlumí i Bcr-Abl tyrozinkinázu. Jeho účinnost se udává až 325x větší v pokusech in vitro (mimo živý organismus, „ve zkumavce“) než je účinnost imatinibu a kromě toho dasatinib působí na většinu mutací BCR-ABL1 kinázové domény (KD), které jsou na imatinib rezistentní (mutacím bude věnována kapitola 8.4.4, zde tedy jen krátce – jedná se varianty BCR-ABL1 KD, které se mohou vymykat kontrole TKI a léčba se pak stává neúčinnou). Svou účinnost v léčbě pacientů s CML všech fází na imatinib rezistentních či imatinib netolerujících dasatinib potvrdil ve výsledcích klinických studií a na jejich základě byl v roce 2006 schválen pro klinické užití v této indikaci. Ze studií rovněž vyplynula doporučená dávka dasatinibu pro pacienty v chronické fázi – 100 mg jednou denně a v pokročilých fázích 140 mg v jedné denní dávce. Ukázalo se, že ze všech dávkovacích schémat mají tato dávkování nejlepší účinnost za zachování přijatelné toxicity. V chronické fázi je ve studiích dosahováno ve druhé linii léčby dasatinibem (po selhání nebo intoleranci imatinibu) po 2 letech od začátku terapie kompletních cytogenetických odpovědí asi u 50 % pacientů a celkové přežití je 94 %. Vynikající účinnost dasatinibu vedla k jeho porovnání s imatinibem též u nově diagnostikovaných pacientů a ukázalo se, že ve všech sledovaných parametrech – procento a rychlost dosažení kompletní cytogenetické a velké molekulární odpovědi – byl dasatinib účinnější než imatinib. V říjnu 2010 byl dasatinib schválen příslušnými institucemi pro klinické užití v této indikaci. V době psaní této publikace však ještě nebyly v ČR splněny všechny podmínky, aby ho bylo možno napsat na recept nově diagnostikovanému pacientovi.

Dasatinib je rovněž k dispozici v tabletách, a to v síle 20, 50 a 70 mg. Užívá se v jedné denní dávce (viz výše) a je možné ho užívat s jídlem jako imatinib nebo i nalačno. Rovněž dasatinib může vstupovat s ostatními pacientovými léky do nežádoucích interakcí, je tedy třeba jejich užívání s ošetřujícím hematologem zkonzultovat (viz též kapitolu 8.4.6.).


47

Dasatinib je dobře snášen a často je právě chybění nežádoucích účinků, které nemocnému způsoboval imatinib, pro pacienta příjemným překvapením. Nicméně i dasatinib může způsobovat řadu obtíží, na které je třeba myslet a účinně je řešit. Nejčastějším a ze všech dostupných TKI nejvíce vyjádřeným NÚ je opět útlum krvetvorby, pro který platí analogické zákonitosti, jak již je uvedeno výše u imatinibu.

Z nehematologických NÚ jsou nejčastějšími tyto: Periferní otoky (zadržování tekutin) Pohrudniční výpotky, výpotky v perikardu Trávicí obtíže (nevolnost, průjem) Dušnost Infekce Únava Bolesti hlavy Bolesti v pohybovém aparátu

Opatření k mírnění a zvládání NÚ dasatinibu budou probrána v kapitole 8.4.5.Účinnost léčby dasatinibem je posuzována podle stejných měřítek jako u imatinibu, hodnotí se tedy léčebná odpověď na úrovni hematologické, cytogenetické a molekulární ve stanovených intervalech (viz kapitolu 8.5.). Ani tento lék nedokáže vymýtit spící kmenové buňky, proto by léčba dasatinibem měla být při dobré účinnosti trvalá.

8.4.3. Nilotinib (Tasigna)

Nilotinib je syntetickým derivátem imatinibu, který byl vyvinut s cílem ovlivnit Bcr-Abl tyrozinkinázu i v případě, že je díky mutaci nepřístupná pro imatinib, který na ni pak nemůže působit. Vazba nilotinibu na Bcr-Abl tyrozinkinázu nevyžaduje tak těsné přilnutí a činí ho tedy vůči mutacím odolnějším. In vitro prokázal nilotinib asi 30x vyšší účinnost než imatinib v inhibici Bcr-Abl tyrozinkinázy a působil i na většinu testovaných mutací, na které byl imatinib neúčinný. Po úspěších v klinickém zkoušení byl v roce 2007 nilotinib v dávce 2 x 400 mg denně schválen pro podání u pacientů s CML v CP a AP na imatinib rezistentních nebo ho netolerujících. Dvouleté sledování pacientů v CP-CML zařazených do studie s nilotinibem ukázalo 44 % dosažených kompletních cytogenetických remisí a odhad podílu přežívajících ve 2 letech od startu terapie byl 87 %. Rovněž nilotinib byl porovnán s imatinibem v mezinárodní klinické studii v první linii léčby u nově diagnostikovaných pacientů s CP-CML, a sice ve dvou


48

dávkovacích schématech – 300 mg a 400 mg 2 x denně. Nilotinib v obou dávkovacích režimech statisticky významně předčil imatinib v procentu dosažených MMolR a CCgR ve 12. měsíci terapie a stejně tak ve snížení rizika progrese do pokročilé fáze. Výsledky této studie vedly v roce 2010 ke schválení nilotinibu v dávce 300 mg 2 x denně pro léčbu pacientů s nově diagnostikovanou CP-CML. V době psaní této publikace však ještě nebyly v ČR splněny všechny podmínky, aby ho bylo možno napsat na recept nově diagnostikovanému pacientovi.

Nilotinib má na rozdíl od imatinibu a dasatinibu striktní doporučení ve smyslu nutnosti užití lék nalačno. Je nezbytné být lačný 1 hodinu před a 2 hodiny po užití nilotinibu. Vzhledem k tomu, že nilotinib se užívá ve dvou denních dávkách – ve druhé linii je to 400 mg ráno a večer, jsou na pacienta kladeny určité nároky na dodržení správných intervalů lačnění. V případě nedodržení těchto doporu

CHRONICKÁ MYELOIDNÍ LEUKEMIE · 2016. 11. 22. · Chronická myeloidní leukemie je tedy jedním...

Documents

Transcript of CHRONICKÁ MYELOIDNÍ LEUKEMIE · 2016. 11. 22. · Chronická myeloidní leukemie je tedy jedním...